REVENUE RECOGNITION PROJECT – OCENĚNÍ VÝNOSU# DAVID PROCHÁZKA Fakulta financí a účetnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze
Abstrakt Příspěvek se zabývá novým přístupem k vykazování výnosů, který je předmětem Revenue Recognition Project. Tvůrci účetních standardů Výbor pro mezinárodní účetní standardy (IASB) a americký Výbor pro standardy finančního účetnictví (FASB) pracují v rámci společného konvergenčního projektu na novém komplexním standardu, který by měl nově vymezit podstatu a definici výnosu, určit způsoby jeho ocenění, okamžik a metody jeho vykázání. Klíčová slova: Ocenění výnosu, Revenue Recognition Project, IFRS, US GAAP Abstrakt The paper deals with the new approach to recognition of revenues which is a subject of Revenue Recognition Project. The accounting standards setters International Accounting Standards Board (IASB) and Financial Accounting Standards Board (FASB) are working within joint convergence program on a new comprehensive standard. The main aim of the Project is to set new definition of revenue, its measurement and recognition methods. Key words: Revenue measurement, Revenue Recognition Project, IFRS, US GAAP 1 Úvod V souvislosti s konvergenčním projektem IASB a FASB se zpracovává řada návrhů nových standardů. Cílem „Revenue Recognition Project“ je definovat nová pravidla pro uznání výnosů. Z pohledu do historie projektu je patrné, že se jedná o nejsložitější úkol, který si tvůrci standardu dali. Žádný oficiální výstup ještě nebyl zveřejněn. Veřejnosti jsou tedy zatím k dispozici pouze zápisy z jednání Výborů, na kterých se projednávaly otázky spojené s tímto projektem. Na základě těchto materiálů je možné usuzovat, že oblast vykazování výnosů projde významnou změnou. Tento příspěvek navazuje na příspěvek Revenue Recognition Project – důvody jeho zahájení a zabývá se návrhy nových možností ocenění výnosu.
#
Příspěvek je součástí výzkumného projektu GAČR 402/08/0748 „Analýza nákladů a přínosů přechodu na IFRS v českých veřejně obchodovaných společnostech“.
2 Ocenění výnosu a jeho jednotlivých složek 2.1 Definice výnosu jako východisko pro jeho ocenění Oba Výbory ze zvažovaných čtyřech variant nové definice vybraly dvě, které hodlají dále rozpracovávat a posléze vybrat tu, která bude více odpovídat cílům projektu. Definice jsou pracovně označovány jako výnos na bázi úplné výkonnosti (Broad Performance View – zkratka BPV) a výnos na bázi zániku povinnosti konat (Liability Extinguishment View – zkratka LEV). Každý výnos má tři důležité charakteristiky – je výsledkem činnosti podniku, generuje příjmy od zákazníků a přispívá ke zvýšení zisku. Každá z těchto vlastností výnosu je různě zdůrazňována oběma přístupy, a proto může docházet k odlišnostem. Původní znění definic bylo upraveno a poslední materiály pracují s následujícím textem: 1. Výnosem podle BPV je zvýšení aktiv účetní jednotky (buď přítokem nových aktiv nebo zlepšením stávajících) nebo pokles dluhů účetní jednotky v důsledku činností, které jsou nedílnou součástí dodání produktů (zboží a služeb) samotnou jednotkou jejím konečným zákazníkům. 2. Výnosem v modelu LEV je snížení dluhů účetní jednotky vůči jejím zákazníkům, ke kterému dochází v důsledku zániku těch závazků konat, za jejichž splnění je účetní jednotka primárně odpovědná. Tyto závazky zanikají poskytnutím zboží nebo služeb zákazníkům, buď přímo účetní jednotkou nebo nepřímo prostřednictvím třetích stran, které konají jménem účetní jednotky. Inovovaná definice výnosu v kontextu úplné výkonnosti zdůrazňuje, že účetní jednotka vykáže výnosy, i když najímá subdodavatele, a to za podmínky, že zůstává v pozici primárního dlužníka (primary obligor). Definice výnosu se primárně zaměřuje na výnosy, které plynou z přímých transakcí se zákazníky. Stranou zájmu ovšem nezůstávají ani výnosy z produkce či prostého plynutí času, a to i bez existence smlouvy s konkrétním zákazníkem. Nový návrh definice výnosu na bázi zániku povinnosti konat vychází ze snížení dluhů účetní jednotky. V určitých případech může definice působit restriktivně (zejména v obchodech, které nepřinášejí pozitivní přidanou hodnotu). I nadále zůstávají dva hlavní rozdíly mezi oběma definicemi výnosu: •
Zatímco pro vznik výnosu na bázi zániku povinnosti konat je nevyhnutelnou podmínkou smlouva se zákazníkem, výnos na bázi úplné výkonnosti tento požadavek nevyžaduje.
•
Výnos na bázi úplné výkonnosti se orientuje na aktivitu účetní jednotky, která tak nemůže vykázat výnos, který vzniká v důsledku činnosti subdodavatele. Druhá definice výnosu s touto situací počítá.
Příklad 1: Vykázání a ocenění výnosu podle modelů LEV a BPV Výrobce a prodejce výpočetní techniky a softwaru podnik HW-SW uzavírá smlouvu s firmou ASD o prodeji hardwaru a zajištění zákaznické podpory po dobu 3 let za celkovou cenu 3 000. Na hardware se vztahuje standardní jednoletá záruka. Obchodní zástupce společnosti HW-SW obdržel za uskutečnění prodeje obvyklou provizi ve výši 4 %. HW-SW prodává hardware samostatně, cena hardwaru prodaného společnosti ASD je 2 000, jeho výrobní náklady jsou 1 500. Prodávaný hardware je standardní a je nabízen i ostatními výrobci. Společnost HW-SW občas od svých konkurentů hardwarové vybavení nakupuje, aby vykryla poptávku svých zákazníků, kterou není v daný okamžik schopna uspokojit. Velkoobchodní cena, kterou by si ostatní výrobci účtovali za prodaný hardware, je 1 600.
Služby zákaznické podpory stojí standardně 400 ročně, roční náklady na její poskytnutí jsou 270. Službu občas podnik HW-SW nakupuje od třetích stran (roční odměna je 333). Na základě minulých zkušeností se náklady spojené se zárukami odhadují na částku 150. I tuto službu je možné zajistit prostřednictvím třetí strany, a to za cenu 250. Řešení Současná úprava (např. EITF 00-21) vyžaduje, aby výnos z vícestupňových obchodů byl rozčleněn poměrně na jeho jednotlivé složky. Výnos se vykáže pouze u těch činností, kterých se skutečně týká platba. Pomineme-li okamžik vykázání výnosu, účetní jednotka v souvislosti s obchodem zveřejní tyto informace: Tab. 1: Výnos z vícestupňových obchodů – současná pravidla Odbyt Výnos Náklad Zisk
- 120 - 120
Hardware 1 875 - 1 500 375
Podpora 1 125 - 810 315
Záruka - 150 - 150
Celkem 3 000 - 2 580 420
V model LEV se oceňují závazky konat velkoobchodní fair value a výnos je vykázán v okamžiku splnění těchto závazků. Výnosy ze služeb jsou vykázány bez ohledu, zda je poskytne účetní jednotka sama nebo najme-li si na tuto činnost třetí stranu nepřebírající právní povinnost činnost vykonat ve prospěch zákazníka. Tab. 2: Výnos z vícestupňových obchodů – LEV model Výnos Náklad Zisk
Odbyt 150 - 120 30
Hardware 1 600 - 1 500 100
Podpora 1 000 - 810 190
Záruka 250 - 150 100
Celkem 3 000 - 2 580 420
BPV model taktéž oceňuje závazky konat velkoobchodní fair value a výnos je vykázán v okamžiku splnění těchto závazků. Na rozdíl od předchozího modelu vykáže společnost HWSW výnos jenom z těch činností, které provedla sama. Jestliže nevyužije subdodavatelů, model BPV ústí ve stejný výsledek jako model LEV. V případě, že služby zákaznické podpory a záručních oprav budou převedeny na třetí stranu, výnos z těchto činností nemůže být vykázán. Tab. 3: Výnos z vícestupňových obchodů – BPV model Výnos Náklad Zisk
Odbyt 150 - 120 30
Hardware 1 600 - 1 500 100
Podpora
Záruka
Celkem 1 750 - 1 620 130
2.2 Ocenění závazků konat Podle definice výnos vzniká v důsledku zvýšení čistých aktiv. Obě preferované nové definice výnosu odkazují na závazky konat. Ocenění výnosu je možné ztotožnit s oceněním těchto
závazků konat. První variantou, která se zvažuje pro ocenění závazků konat, je transakční (či) smluvní cena, kterou zákazník platí jako protihodnotu za získané zboží, výrobky, služby či jiné výkony. Tento přístup k ocenění na bázi skutečně obdržené protihodnoty je v současné době oslabován ve prospěch užití fair value jako nejrelevantnějšího atributu účetních prvků. Závazky konat, které jsou součástí pracovních definic výnosu, nebyly – zprvu – výjimkou. Příklad 2: Ocenění závazku konat transakční cenou nebo fair value Zadání Účetní jednotka Surfaři uzavřela dne 20. srpna smlouvu o zhotovení internetových stránek pro firmu BCP. Termín dodání internetových stránek je konec září. K datu podpisu smlouvy byla uhrazena částka 100, která podle smlouvy představuje pevnou odměnu pro společnost Surfaři. Společnost Surfaři v období zvýšeného počtu zakázek, které nemůže splnit vlastními silami, využívá služeb ostatních firem v oboru. Odhadovaná cena, za kterou je možné pořídit stránky od konkurenta, činí v současnosti 90. Řešení Podle současného přístupu (na bázi smluvní ceny) by účetní jednotka k datu podpisu smlouvy vykázala přírůstek peněžních prostředků o 100 a ve stejné částce zvýšení závazků. Závazek konat (tj. povinnost vytvořit a dodat internetové stránky) je též oceněn ve výši 100. Ocení-li se závazek konat na bázi fair value, vykáže podnik Surfaři zvýšení peněžních prostředků o 100, zvýšení závazků ve fair value o 90 a zaznamená vznik výnosu v hodnotě 10. Tuto reziduální částku lze ekonomicky interpretovat jako výnos z prodejního úsilí, tj. jako odměnu za přípravu nabídky, kterou se zákazník rozhodl akceptovat, a proto uzavřel kupní smlouvu. Volba mezi smluvní cenou a fair value v podstatě představuje volbu mezi oceněním závazků konat z pohledu zákazníka či z pohledu účetní jednotky. Z hlediska zákazníka vyvíjí účetní jednotka činnost pouze tehdy, dochází-li k zániku závazku konat. Jestliže účetní jednotka obdržela platbu předem, dluží zákazníkovi peníze do doby, než závazek konat zanikne. Výnos může jednotka vykázat nejdříve v okamžiku zániku závazku konat. Pohledem účetní jednotky je činnost jednotky chápána jako oběti, které jednotka musela vynaložit v souvislosti se smlouvou se zákazníkem. Tyto oběti zahrnují vedle běžných smluvních závazků, které jsou podle smlouvy předmětem plnění, i služby poskytnuté zákazníkovi v souvislosti s uzavřením smlouvy. Výbory se v původním návrhu shodly, že se závazky konat budou nahlížet očima jednotky, tj. kolik by ji stálo převést všechny své závazky vůči zákazníkovi na 3. stranu (tzv. layoff price). Závazky konat se tedy ocení částkou, kterou by musela obětovat pro vyrovnání závazku. To běžně odpovídá fair value závazku, za kterou je možné převést závazek konat na 3. stranu. Částka protihodnoty, kterou účetní jednotka získá na základě smlouvy se zákazníkem, se rovná součtu ocenění všech závazků konat, závazku refundace a závazku poskytnout zákazníkovi „přístup k prodávanému výkonu a odpovídající prodejní podmínky.“1 Výnos může vzniknout při uzavření obchodu, protože prodejní aktivita (úsilí) ze strany účetní jednotky je dokončena a poskytnuta k dispozici zákazníkovi. Koncepčně se jedná o výnos z prodejní aktivity, který vzniká již v okamžiku uzavření obchodu. Komplikací může být, že v okamžiku případného rozpoznání výnosu z prodejního úsilí nemuselo proběhnout dodání samotného výkonu, který je předmětem uzavřené smlouvy. Další slabinou může být ocenění výnosu z prodejního úsilí. 1
The customer consideration amount equals the sum of the entity’s performance obligations, refund obligations, and obligations to provide “selling access” and “selling convenience” (FASB, Revenue Recognition Project, June 9th, 2004).
Z Příkladu 2 vyplývá, že ocenění výnosu z prodejního úsilí je reziduální povahy. Přímé vyčíslení je nemožné, neboť prodejní úsilí nelze prodávat jako samostatný výkon. To vyvolává zajímavé otázky. Jak například interpretovat skutečnost, že rozdíl nabývá negativní hodnoty? Sleduje účetní jednotka určitý cíl, k jehož naplnění používá politiku nízkých cen? Nebo je zákaznická protihodnota nižší než součet všech závazků konat oceněných fair value, protože účetní jednotka uskutečňuje prodeje za nevýhodné ceny nevědomky? Další nepříjemností je, že při identifikaci výnosu z prodejního úsilí nelze vyloučit možnost, že reziduum vzniklo z důvodu nepřesnosti při ocenění závazku konat. Riziko se zvyšuje u vícestupňových obchodů, kdy smluvní transakce zahrnuje dva a více samostatně identifikovatelných závazků konat. Protože reziduum, které je hodnotovým vyjádřením výnosu z prodejní činnosti, nemá hmatatelný reálný protějšek, je obtížné jeho ocenění testovat na spolehlivost.2 Je tedy pochopitelné, že někteří členové Výborů nesouhlasí s vykazováním výnosů z prodejního úsilí již v okamžiku uzavření smlouvy se zákazníkem. V diskusních materiálech se objevují dva návrhy řešení. První pracuje s modelem ocenění závazků konat fair value a navrhuje částku rozdílu mezi obdrženou zákaznickou protihodnotou a souhrnným oceněním závazků konat vykazovat na vrub závazku refundace, resp. jiného závazku konat, u které se předpokládá, že bude splněn jako poslední. Výnos z prodejního úsilí by byl vykázán až poté, co jednotka splní veškeré své závazky konat. Druhý návrh nejenže odmítá vykazovat výnosy z prodejního úsilí, ale opouští i model ocenění závazků konat fair value. Zastánci alternativního modelu tvrdí, že do doby, než se jednotka zbaví všech svých závazků vůči zákazníkům (jejich splněním či převodem těchto závazků na jiné subjekty), není možné vykázat výnos. Zákazník není ochotný za služby poskytnuté v rámci uzavírání obchodu platit samostatně, nepřipadá tedy v úvahu ani vykázání výnosu z prodejního úsilí. Za alternativu k ocenění závazků fair value považují ocenění těchto závazků alokovanou zákaznickou protihodnotou. Zastánci zákaznického pohledu (tj. zastánci užití zákaznické protihodnoty pro ocenění závazků konat) argumentují tím, že smluvní cena je nejlepším atributem pro ocenění aktiv a dluhů, neboť se ustanovuje v transakci mezi ochotnými a znalými stranami. Smluvní cena odráží spolehlivě fair value a není třeba pro ocenění jednotlivých složek výnosové transakce hledat jinou hodnotu. Zákazník nevnímá prodejní činnost účetní jednotky jako samostatnou část transakce. Navíc rozhodnutí, zda závazek konat zaniknul, je záležitostí postoje obou stran. Z uvedených důvodů by neměl být vykazován výnos z prodejního úsilí k okamžiku uzavření obchodu, neboť obě strany se rozhodně nedomnívají, že závazek konat je splněn. Podle zastánců ocenění závazků konat fair value připadá užití částky zákaznické protihodnoty v úvahu jen za předpokladu, že jednotka nebude schopná závazek vykonat a bude muset vrátit dříve přijatou hodnotu. Účetní jednotka musí být připravena vrátit peníze v případě nesplněného závazku. Toto však není „normální“ podnikatelské chování, neboť v drtivé většině případů jednotky postupují jako going concern. Podnikání na bázi going-concern, který představuje základní předpoklad finančního účetnictví, není určitě založeno na podnikatelském plánu „inkaso zálohy – neplnění smluvních závazků – vrácení zálohy“.3 Většina podnikatelských subjektů plní své závazky ze smluv tím, že dodá výkony, které 2
Jestliže by se prokázalo, že reziduum vzniklo v důsledku nepřesného ocenění závazků konat, není možné částku považovat za výnos, ale je nutné přiřadit ji závazku konat, který byl špatně oceněn. 3 V této části implicitně předpokládám, že smlouva je koncipována tak, že zákazník platí v předstihu část či celou hodnotu kupní ceny a jednotka poté plní své závazky konat plynoucí se smlouvy. Obdobná argumentace by platila i v případě, že by k datu uzavření smlouvy neproběhlo žádné plnění. Jediným rozdílem by bylo, že namísto přijaté protihodnoty by účetní jednotka vykazovala nehmotné aktivum, které lze nazvat jako „smlouva se zákazníkem“.
zákazník zakoupil. Výnos z prodejního úsilí by se proto vykazovat měl, neboť účetní jednotka provedla prodejní činnosti a zákazník jejich užitečnost uznal tím, že uzavřel s jednotkou smlouvu o prodeji. Z hlediska vypovídací schopnosti obou přístupů lze říct, že ocenění závazků konat jejich fair value poskytuje uživatelům výkazů možnost zjišťovat relativní marži přináležející každé složce výnosů, které plynou ze splnění jednotlivě identifikovatelných závazků konat. Oceňování na bázi alokované zákaznické protihodnoty se soustředí na prodejní transakci jako celek. U vícestupňových obchodů však ústí v těžko interpretovatelná data a neodpovídající marže. Koncepčně je navíc velmi podobný výsledkovému earnings process přístupu k vykazování výnosů, který se používá dnes a jenž má být pro své nedostatky nahrazen. Zjednodušeně se je možné souboj mezi přístupem k ocenění závazků konat na bázi fair value, resp. (alokovanou) zákaznickou protihodnotou vymezit jako spor o to, zda užitečnější informace přináší vykazování výnosů z prodejního úsilí při uzavření smlouvy nebo odkládání výnosů, jak je tomu v současné praxi. 3 Závěr Přestože pro ocenění výnosů bylo zvažováno více variant, podle rozhodnutí Výborů bude vybrána jedna z již uvedených metod – buď ocenění na bázi fair value nebo ocenění na bázi zákaznické protihodnoty. Metoda ocenění výnosů zákaznickou protihodnotou se zabývá v okamžiku uzavření smlouvy o obchod se zákazníkem jako o celek. Vhodným měřeným atributem je fair value. Ta se ovšem rovná celkové částce placené zákazníkem (tzv. částka zákaznické protihodnoty). Je-li součástí prodejní transakce více dílčích závazků konat, ocení se tyto individuální závazky konat na bázi alokované zákaznické hodnoty. Tato metoda je chápána zastánci metody ocenění závazků konat fair value jako nejlepší kompromis. Někteří zastánci ocenění výnosu na bázi fair value totiž nevěří, že tato metoda bude schválena, a to přestože se metoda zákaznické protihodnoty potýká se stejnými koncepčními problémy jako metoda na bázi fair value. Jediným, za to velice silným faktem, který hovoří ve prospěch ocenění závazků konat zákaznickou protihodnotou je, že vylučuje vykázání výnosu z prodejního úsilí při uzavření smlouvy se zákazníkem. Model pracující s alokovanou protihodnotou obdrženou od zákazníka se tváří vstřícněji k obavám ohledně předčasného vykázání výnosu.4 Na koncepční úrovni je možné zaznamenat preferenci první metody, na úrovni standardů se členové FASB kloní k druhé metodě. Důvodem může být i obava z eventuálního předčasného vykázání výnosů a nutnosti následného přecenění závazků konat u první metody. Jestliže by závazky konat byly oceněny fair value k datu prvotního zachycení závazků, vzniká pochopitelně i otázka, jak tyto závazky konat ocenit v budoucnu k rozvahovému dni. Logický postup – přecenění na fair value aktuální k rozvahovému dni – může ovšem vyvolávat zdání opravování předchozích chyb. Metoda na bázi zákaznické protihodnoty eliminuje možné chyby při identifikaci a prvotním ocenění závazků konat; současně brání chybnému vykázání 4
Toto je zřejmě i hlavní důvod, proč bude zřejmě nakonec zvolena 2. metoda. Ocenění jednotlivých závazků konat alokovanou zákaznickou protihodnotou se provádí na základě relativních fair value jednotlivých závazků konat. Účetní jednotka stojí evidentně před stejným problémem jako v případě modelu ocenění závazků konat na bázi fair value (zjištění odpovídajících hodnot a jejich spolehlivosti). Jediným, a zdá se, že pro některé členy FASB, rozhodujícím rozdílem je, že metoda zákaznické protihodnoty znemožňuje jednotce vykázat výnos v okamžiku uzavření prodejní smlouvy se zákazníkem. Případný rozdíl mezi součtem fair value všech závazků konat je u FV metody vykázán jako výnos z prodejního úsilí, u AZP metody je alokován na dílčí závazky konat.
výnosu z prodejního úsilí. K těmto defektům může dojít u první metody tím, že jednotka musí identifikovat svojí prodejní aktivitu nikoliv ze svého pohledu, ale očima zákazníka dle toho, co mu přináší užitek. Všechny složky prodejní transakce, které se vyznačují zákaznickou hodnotou, je logické oceňovat na bázi alokované zákaznické protihodnoty. Spor o výběr modelu pro ocenění závazku konat se odehrává ve dvou rovinách: •
mezi jednotlivými členy IASB a jednotlivými členy FASB,
•
mezi IASB a FASB.
Z diskusních materiálů předkládaných od 2. poloviny roku 2005 lze vystopovat jistou změnu přístupu ke projektu, zvýšení úsilí věnovanému tomuto projektu a omezení se na hlavní sporné body. Změnu pohledu lze zřejmě přičíst převládajícím koncepčním sporům mezi oběma Výbory. Ani jeden z Výborů není jednotný ohledně výše uvedené volby.5 U členů IASB převažuje názor, že závazky konat by se měly oceňovat fair value. Naopak mírná většina členů FASB se kloní k variantě ocenění závazků konat na bázi (alokované) zákaznické protihodnoty. Protože oba Výbory musejí respektovat názor svých členů, existující spor má vážné důsledky. Jestliže oba Výbory nenaleznou společný kompromis, je ohrožena srovnatelnost účetních informací a tedy i konvergence obou systémů. FASB, na jehož bedrech spočívá hlavní odpovědnost za přípravu nového standardu, si byl vědom tohoto rizika. V souladu s rozhodnutím o upřednostnění zákaznického pohledu na podstatu a ocenění výnosu se ubírá v dalších pracích tímto směrem. Přesto rozhodl, že důležitá ustanovení nových pravidel pro vykazování výnosů budou zpracovávaná variantně, aby nebyly uzavřeny vrátka pro názor IASB. Rozhodnutí o konečné podobě pravidel bude učiněno bezprostředně před vydáním návrhu standardu. Literatura: [1] IASB: Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) 2005: včetně Mezinárodních účetních standardů (IAS) a Interpretací k 1. lednu 2005. Praha, Svaz účetních, 2005, s. 2249. ISBN 80-239-5721-X. [2] FASB: Vyhláška konceptů finančního účetnictví č. 5 a Vyhláška konceptů finančního účetnictví č. 6. [On-line], citováno [2. 1. 2008], <www.fasb.org/st> [3] FASB: The Board meeting minutes. [On-line], citováno [2. 1. 2008], <www.fasb.org/st> Školitel: prof. ing. Miloslav Janhuba, CSc.
5
Existuje sice více sporných oblastí, otázka ocenění jednotlivých závazků konat a tedy i ocenění výnosu je klíčovou a má značný dopad i na ostatní účetní položky.
