3. Pětadvacet tisíc a další na cestě
Číslo pětadvacet tisíc (návštěvníků) na letošním patnáctém ročníku Rock for People je skvělé a jistě ne konečné. Včera v podvečer pořadatelé oznámili, že tato hranice byla pokořena a další lidé přicházejí. Vzhledem k tomu, že loni přišlo dvacet dva tisíc lidí, udělali jsme rekord. Ačkoliv na tomto festivalu o rekordy nejde - děkujeme vám.
Krátce l Sunflower Caravan chtěli videa Už dlouhou dobu se prý na youtube.com neobjevily žádné raritní videoklipy z koncertů českých Sunflower Caravan. Kapela proto vyzvala své fanoušky, aby její včerejší koncert na Rock for People točili, povedené záběry umístili na server a za to jim slíbila dárky v podobě aktuálního CD a dalších věcí. Nuže, máte-li cosi zajímavého, sem s tím.
l Kašpárek v rohlíku pokřtil album Na včerejší tiskové konferenci bylo slavnostně uvedeno druhé album divadelně-hudebního projektu Kašpárek v rohlíku nazvané Kašpárek Forever. Konference to ale byla složitá, neustále ji narušovala různá podivná individua, která nakonec strhla pozornost na sebe a svou obří bicí soupravu, čímž konferenci ukončila. Deska se však bude už brzy prodávat, a přestože má podobu klasického vinylového alba, je to normální cédéčko. Jeden krátký příběh. Nejmenovaný kolega novinář dělal rozhovor s milými mládenci ze skupiny The Kooks. Na konci rozmluvy jim dal svůj telefon, že mu mohou cinknout, kdyby chtěli do povídání ještě něco doplnit. Bylo to jen tak pro formu a nikdo netušil, že telefonní číslo bude použito. Za pár minut se kolegovi novináři rozdrnčel u mobilu zvonek. Zvedl ho a z druhé strany aparátu se ozvalo: „Tady The Kooks, ahoj. Potřebujeme sem do šatny kolu. Díky.“ Naštěstí byl žurnalista chladnokrevný, situaci dobře vyhodnotil a požadavek předal lidem, kteří přání kapel plní, neb tu jsou kvůli tomu. Když už jsme u The Kooks, byli docela zábavní. Milí muzikanti a tradičně „drsný“ dopro-
vod. Jejich manažerka připravila k prodeji šest krabic triček a pozvala si vedoucí merchandise stanu až k sobě do zákulisí. Nerada si nechala vysvětlit, že zahraniční kapely zde za pětikilo prodají deset triček maximálně. Argumentovala tím, že jsou přece hlavní hvězda Včerejší hlavní hvězdy se ale jmenovali Ska-P, s tím se počítalo, a také Japonci Gocoo. Přijeli v jedenácti se zhruba čtyřiceti tradičními japonskými bubny. Jejich počet se prý mění, podle toho, kolik jich do arzenálu přibude a také podle toho, kolik je jich v opravě. Jejich bubenická show byla úžasná, dechberoucí i nepochopitelná. Své si včera samozřejmě řekli i Mucky Pup, Irové Therapy?, Firewater nebo česko-slovenské
bojové trio Divokej Bill, Horkýže slíže a Tata Bojs. Dnes vstupuje festival do posledního dne. Před námi jsou velké zážitky (Placebo, Underworld, Bloc Party a další), ale také loučení. Nebylo by správné, kdybyste si sentimentální slova četli už nyní, když držíte v ruce Festivalové noviny a den je teprve před vámi. Sluší se nicméně podotknout, že příští rok s vám samozřejmě opět počítáme a pokud se úroveň festivalu zlepšuje, bude to tak i nadále. A jestli se chcete na něco zeptat pořadatelů celé akce, lidí z Ameba Production, přijďte dnes v 17.30 hodin do stanu Kašpárka v rohlíku, kde se s nimi uskuteční divácká tisková konference a oni odpoví na všechny vaše dotazy.
l The Kooks trvali na svém The Kooks se před vystoupením sešli s redaktory Festivalových novin. Byli překvapeni, že přestože hrají v České republice poprvé, jsou jedněmi z festivalových headlinerů. „Byli jsme se podívat v Hradci a ochutnali jsme pivo i absint. Jsou skvělé,“ řekli usměvaví hoši z Británie.
Najděte si svého Molka Sto z vás dnes v tomto vydání najde originál vystřihovánky nazvané Obleč si svého Briana Molka. Připravila ji pro vás Míša Trčková. Bude to jeden z nejkrásnějších suvenýrů, které si můžete z tohoto festivalu odvést. Redakce Festivalových novin.
1
Předstartovní rituály kapel Těsně před tím, než kapely nastoupí na pódium, je nesmírně zajímavé vidět je v zákulisí na koncert se soustředit. Každá to má jinak, některá je vesele bezstarostná, jiná zase nervózní, další se snaží být bezstarostná a je přesto výrazně nervózní. Malcolm Lacrouts z The Inspector Cluzo předevčírem na pódium jít snad ani nechtěl. Byl opřen o kovovou konstrukci, hlavu si o ni chladil, s nikým nemluvil a na výzvy pořadatelů, že je třeba začít, nereagoval. Jeho kolega z kapely dal rychle všem najevo, že je třeba Malcolma nechat relaxovat, protože jinak nebude koncert stát za nic. Meky Žbirka byl před svým setem připravený v šatně a zvukovou zkoušku dělala kapele bez něho. Když bylo po všem a bylo třeba začít, muzikanti se sháněli po někom, kdo by pro Mekyho skočil a přivedl ho. Nikdo nebyl
Horkýže slíže do toho bez citrusového fernetu nejdou.
k dispozici, a tak se nakonec rozhodl jeden z hudebníků, že se za svým chlebodárcem vydá sám. Kvůli tomuto váhání začal Žbirkův koncert později. Divokej Bill má pozdrav. Než jde na scénu, srotí se muzikanti do kruhu, dají dlaně na sebe a zařvou vulgární slovo, které souvisí s kopulací, začíná na „mrd“ a končí na „t“. Pak se jde na to. Horkýže slíže nenastoupí na pódium bez citrusového fernetu. Pořadatelé už si s nimi v minulosti zažili momenty, kdy odmítali hrát, dokud flaška s oblíbeným mokem nebude k dispozici. Byli v tom nekompromisní, takže se pro mok jelo na nejbližší benzinovou pumpu. Předkoncertní rituály ale nejsou obyčejem. Většina kapel žádné nemá, maximálně se shlukne do kolečka a cosi vykřikne. Vypsaná fixa tvrdí, že jejím rituálem je to, že se naladí.
Dnešní divácké tiskové konference 17.30 Ameba Production, pořadatelé festivalu. 18.30 Clou Koná se ve stánku Kašpárka v rohlíku.
2
Otázka pro návštěvníky Co vás na letošním festivalu mile překvapilo?
Otázka pro muzikanty Jak hodnotíte zázemí festivalu? Jana Jelínková, Sto zvířat
Vendula, Stará Boleslav, 20 let Jela jsem sem kvůli tomu, že tu vystupují Ska-P. Přijde mi fajn, že všechny kapely podobného žánru jsou v jeden den.
Matúš, Levoča, 30 let Atmosféra, hafo lidí i hafo kapel. Všechno tady je... Jídlo, pití a vůbec to zázemí. Jak je tu třeba ta separační linka na odpad, to je výborný.
Myslím, že RFP je tradičně nejlépe technicky vybavený a zázemí je dobře pochystané. Takže jsem velmi spokojená a chystám se dát si boršč. Ale nevím, jestli bych měla před zpíváním vůbec jíst.
Gregory Finn, Southpaw Martin, Havířov, 20 let Překvapuje mě, že je tu spousta hvězd, které jsem si přál vidět. Konkrétně Arctic Monkeys, Placebo, Bloc Party nebo The Kooks. Pro mě je tu víc kapel než tu bylo loni.
Verča, Nymburk, 16 let V podstatě nic. Jsem tu totiž poprvé a je to tu přesně takové, jaké jsem si to představovala. Což je dobrý.
Letos jsem to zatím moc neprozkoumal, ale zjistil jsem, že tu nemáme ručníky, což je zvláštní. Jinak je každý rok všechno v pohodě. Technika super.
Petr Vrzák, UDG Renata, Krnov u Opočna, 25 let Spíš nemile mě překvapil nával lidí, který tu je. Ale ta hudba zato stojí.
Andrea, Broumov, 22 let Všechno. Mě mile překvapuje všechno. Areál je skvělý jako vždycky.
Pivo a panáky tady jsou, což je záruka toho, že tady budeme do rána.
Luky, Lety mimo Honza, Kvasiny, 22 let Že jsou tu docela dobrý skupiny, třeba ti Freestylers. Neznal jsem je a byli skvělí. A je tu hodně stánků a obchodů, takže se dá zabavit.
Marcel, Púchov, 23 let Výběr kapel, konkrétně Arctic Monkeys, kteří se mi velmi líbí. Byl jsem ale spokojen i s jinými koncerty.
Měl jsem trošku obavy, protože mám střevní potíže a když jsem přijel, tak záchodky byly přes okraj. Pak jsem ale zjistil, že jsou vyváženy v soustředných kruzích, takže je to skvělé.
Jurda, Divokej Bill Jana, Třeboň, 18 let Překvapilo mě, že jak je tu všude bahno, tak se zaváží. Díky tomu v něm nedupeme, což je výborný.
Anna, Broumov, 14 let Že jsem se sem vůbec dostala. Je to tu lepší, než jsem čekala. Bála jsem se, že se tu budu ztrácet, ale je to tu trochu menší, než jsem si představovala, takže je to v pohodě.
Říkám to jen kvůli tomu, že pořadatel Fořťák je náš manažer. Rok od roku se to ale samozřejmě zlepšuje a těší mě ekologické zaměření festivalu.
3
Therapy? Festivaly musí být pestré Zpěvák a kytarista irských Therapy? Andy Cairns a baskytarista Michael McKeegan si před včerejším vystoupením udělali čas na pár odpovědí. Hovořilo se především o letních festivalech. Cairns: Zrovna jsme o tom l Hrajete rádi na festivas klukama z kapely mluvili. Doulech? Cairns: Ano, protože je to fáme, že dnes to bude podobné. l Jak by měl podle vás vyvelmi zábavné. Oproti koncertům v klubech je na nich rozma- padat ideální festival? Cairns: Rozhodně se mi líbí, nité publikum, hrají tam různé kapely. Speciálně rádi na festiva- když je na něm prezentováno lech hrajeme, když je takhle mnoho různých hudebních stylů. krásný den. Máme možnost Určitě nějaký rock, jako Queens kouknout se na všechny další ka- Of The Stone Age nebo Arctic pely, které hrají po nás, případně Monkeys, to by nemělo chybět. před námi. Do Čech jsme přijeli Skvělé jsou i dubstepové počiny. ráno a odjedeme po koncertu, o A v neposlední řadě by na festivalech měli improvizovat nějací půlnoci. To teda bude zábava... l Myslíte si, že stačíte ně- jazzmani, ideálně ze Skandinájaké kapely zhlédnout i na vie. Nesmí chybět ani metalové kapely, prostě pestrá skladba, aby tomto festivalu? Cairns: Těšíme se na The člověk byl pořád ve střehu. Michael McKeegan: SouhlaKooks. Projdeme se také po areálu, budeme poslouchat ty, co sím s Andym, ale myslím si, že hrají, a necháme se překvapit. Je by neměli chybět Slayer. l Jaký byl nejlepší festival, mi líto, že jsme neviděli včerejší koncert Arctic Monkeys. Ty na kterém jste kdy hráli? Cairns: Tím, že hrajeme už mám opravdu rád. l V Čechách hrajete poně- dlouho, je jich moc. Náš první kolikáté. Máte odtud nějaký velký festival byl Castle Donington, takže si ho samozřejmě pazážitek? Cairns: No, zážitek. Hráli matujeme. Bylo tam asi šedesát jsme po celé vaší republice, ně- tisíc lidí, což byl největší počet, kolikrát v Praze. Pokaždé je pro který jsme kdy hráli. Čloskvělé být tady. Poprvé jsme tu věku utkví v paměti i festivaly byli v roce 1992 a od té doby se v jiných zemích, třeba v Austrátu snažíme zastavit na každém lii nebo Japonsku. Fajn jsou irské turné. Důležitější než zážitky je festivaly, protože tam máme to, že jsme si tu našli nové přá- spoustu kamarádů a lidé nás dokonale znají. tele. McKeegan: Pro mě byly zajíl Vaše poslední vystoupení na Rock for People bylo docela mavé festivaly v Jižní Americe. legendární. Hráli jste ještě Jejich organizace se výrazně liší v Českém Brodu a lidé si zpí- od těch evropských, chci tím říct, že byly dost chaotické. Dobrá atvali vaše písničky...
mosféra je na festivalech v Nizozemí nebo Belgii. Máme tam silnou fanouškovskou základnu. l Ve které zemi jste ještě nehráli a láká vás to? Cairns: Po Japonsku bych chtěl poznat i další místa v Asii. Čínu, Thajsko, Jižní Koreu. l Prý je v Japonsku hodně specifické publikum. Cairns: Ano, řekl bych, že tam lidé přistupují k hudbě s velkou lehkostí, ale zároveň jsou velmi pohostinní. McKeegan: A hrozně ječí, když dohrajete písničku. Hned ale naprosto utichnout tak, že bychom ani nemuseli používat mikrofony. Jsou velmi oddaní. l Na co se toto léto těšíte? Cairns: Na dnešní večer a
příští týden na festival v Dublinu. Bude tam hodně přátel a lidí, které známe, takže taková domácí atmosféra. Také se těším na festival ve Finsku, tamní fanoušci jsou opravdu blázniví. l A na co se těšíte mimo hudbu? McKeegan: Uprostřed léta pojedeme s manželkou do Řecka, budeme se procházet a číst hodně knih. Cairns: My v létě na dovolenou nejezdíme. Zvykli jsme si jezdit o Vánocích, protože mi tyto svátky přijdou jako poměrně trapný čas. Nakoupíme dárky a jedeme pryč. Až si najdeme čas na opravdovou dovolenou, chtěli bychom se podívat do Egypta, kde jsme nikdy nebyli.
Festivalový příběh
Neposlušným hrozí vykleštění Matěj bydlí s maminkou a se svou babičkou většinu roku v Itálii. Do Čech přijel na prázdniny a vyrazil s tátou Honzou na pánskou jízdu na Rock for People. Na cestu dostali užitečnou rad. „Pokud se budete koukat po holkách, tak vás oba vykleštím,“ varovala je maminka. Ale jen o počestnost jejích dvou mužů jí pravděpodobně nešlo: „Volala zatím jen jednou, ale bojí se,“ prozrazuje Honza. Matěj zvažuje klady a zápory rodičovského doprovodu a říká, že se těší, až bude jednou moci na festivaly vyrazit sám. Nakonec ale sám uznává, že
4
klady převažují: „Hlavní výhodou je, že za mě táta všechno platí.“ Po chvíli zvažování přeci jen přijde na jeden zápor. Kvůli otcově pracovní vytíženosti přijeli na festival až v neděli a Matěj tak nestihl své oblíbené Skyline a Chinaski. „To jsem byl fakt naštvaný, doufám ale, že si to něčím vynahradím.“ Italské kapely mu tady prý nechybí, poslouchá převážně anglicky zpívající interprety. „Tady se těším hlavně na Underworld.“ Poté, co Matěj s Honzou dovyprávěli svůj příběh, odcházeli na první kapelu. A koukali po holkách.
Gogol Bordello Brojíme proti vlajkám a hranicím Skupina Gogol Bordello se na Rock for People představí dnes v 19.30 hodin na Česká spořitelna Stage. Deset let existující gypsypunková skupina má domoviště v New Yorku. Před časem odpověděl její šéf Eugene Hütz na pár otázek. l Ve vaší hudbě hraje vel- pely, které si nahrají party každý kou roli punk. Na co se texty zvlášť. My stojíme všichni v jedné místnosti a udržujeme oční Gogol Bordello zaměřují? Máme určitě přes sto písní a kontakt. Nahráváme analogově, každá je o něčem jiném. Některé žádné profi digitální nástroje. Je jsou o životě v emigraci, některé to speciální metoda, kterou si o životě v Brazílii, kde nyní žiji. musíme uchovat. V kapele jsme všichni velmi energičtí. Nabíjíme Některé jsou taky o vesmíru. l Jak dlouho vůbec žijete v se tak navzájem. Je to rodina, rodinný generátor energie. Brazílii? l V jednom rozhovoru jste Už je to skoro dva roky. Je to řekl, že když nerozumíte ostatnejlepší místo na naší planetě. l A jaký je váš vztah k ním kulturám, jste pouze nacionalistický hlupák. Co si mysUkrajině, kde jste se narodil? Jezdím tam skoro každý rok. líte o současném uspořádání světa? Je to moje rodiště, ne domov. Roky brojím proti vlajkám, l Jak energii z koncertů hranicím a pasům. Některé státy přenášíte na desku? Nahráváme naživo, všichni jsou opravdu multikulturní, jako dohromady, ne jako ostatní ka- třeba USA, Brazílie, Anglie i
Francie. Největší problémy vznikají v zemích, které jsou izolované, třeba Kambodža. Tam lidé nemají přístup k informacím a začínají problémy. Nemají srovnání a diktátoři se stávají horšími a horšími. l Jak z toho ven? Všichni by měli začít číst
knihy o anarchosyndikalismu. Hned teď. A začít jednat. V Latinské Americe je to poměrně známá věc. Je tam cítit přislib lepší budoucnosti. l Očekáváte jakousi celosvětovou revoluci? To nemusí být revoluce, je to prostě reforma.
muzikanti poskytli ke stažení na UK iTunes ještě před jejím vydáním. Deska se dlouho držela na předních příčkách britských hitparád, zabodovala však také v USA, kontinentální Evropě či v Austrálii. O rok později Bloc Party vy-
dali své třetí album Intimacy, na kterém experimentovali s elektronikou. Podle Okerekeho deska spojuje syrovost debutu a zážitek z víkendu ve městě. U fanoušků se však třetí nahrávka britské čtyřky nedočkala takového vřelého přijetí jako první dvě desky.
Bloc Party Pouliční lidová veselice z Británie Čtyřčlennou britskou formaci Bloc Party založili již v roce 1999 zpěvák a kytarista Kele Okereke s kytaristou Russellem Lissakem, kteří studovali ve stejném městě – v Essexu na východě Anglie. Baskytarista Gordon Moakes sodpověděl na jejich inzerát v prestižním britském hudebním časopise The New Musical Express. Bubeníka Matta Tonga si pak společně vybrali na konkurzu. Idoly všech čtyř hudebníků byli The Cure, Joy Division, Sonic Youth a především Radiohead, kterými se nechali ve velké míře inspirovat. První čtyři roky však kapela vystřídala několik názvů. Čtyřka vystupovala jako Union, Superheroes of BMX,The Angel Range nebo Diet. V roce 2003 se však shodla na názvu Bloc Party – pouliční lidová veselice. Přestože ji někteří podezírali z poli-
tické angažovanosti jejich názvu, který údajně odkazuje na bývalý sovětský blok a kanadskou politickou stranu Bloc Québécois, kapela to rázně odmítla. „Ve jménu kapely jde o něco víc, než je slučování východního bloku a západních politických stran,“ prohlásil Moakes. Debutové album Silent Alarm vyšlo až v únoru 2005. Kapela se však trefila do vkusu britských hudebních fanoušků a deska si vysloužila skvělé ohlasy a dokonce i několik ocenění. Ve světě se jí prodalo přes milion kusů a ve Velké Británii se stala platinovou. Bloc Party rovněž nadchli i posluchače za oceánem a skupina strávila 18 měsíců na turné po Spojených státech. Na úspěšný debut kapela navázala v roce 2007 druhou studiovkou A Weekend in the City. Tu
Poslední den autogramiád Nejenom diváci mají dobrý pocit z autogramiád, které se konaly předešlé dva dny v Merchandise stanu. Předevčírem i při výpadku elektrického proudu. Budou pokračovat i dnes. Je jich už v plánu méně, ovšem rozhodně budou stát zato. Za rok by se v těchto akcích mělo pokračovat.
15.15 Jarmila Šuláková a Fleret 17.30 Gaia Mesiah 19.00 Clou
20.00 The Bouncing Souls 20.45 Sunshine 21.30 Gipsy.cz 5
Placebo Písně jsou lepší než drogy Hvězdou posledního festivalového dne jsou nesporně britští Placebo. Existují od roku 1994, vydali sedm alb a to čerstvé je staré několik dnů. Jmenuje se Battle for the Sun a o věcech s ním spojených vypráví baskytarista Stefan Olsdal. Kapela zahraje ve 21.40 na Česká spořitelna Stage. l Proč se vaše nové album jmenuje právě Battle for the Sun (Bojuj za slunce)? Název alba je to poslední, o čem rozhodujeme. Teprve na konci si můžeme sednout a podívat se, jestli je v písních nějaká soudržnost, nebo tematická jednota. Toto album je reakcí na předchozí desku Meds, které se nám zpětně zdá jako docela temná a ponurá. Takže když přišlo na tuhle nahrávku, chtěli jsme, aby byla barevnější, optimističtější a aby v ní byla naděje. Battle for the Sun odkazuje na rozhodnutí vést radostnější a vyváženější život. Vybrat si světlo jako protiklad tmy, která pramení z neklidného života a dennodenního válčení, které mělo zapudit démony. l Stává se pro vás nyní těžší nahrát nové album, vzhledem k tlaku vašich fanoušků? Nahrát každé nové album je vždy o něco těžší. Vždy je tu nebezpečí, že propadnete pohodlnosti a stereotypnímu způsobu psaní. Snažíme se být sami sobě nejdrsnějšími kritiky a bojujeme s vlastními výzvami. Tlak, který pociťujeme, na sebe uvalujeme
sami. Neřekl bych, že bychom přemýšleli o tom, komu se chceme kromě nás samých zalíbit. l Povězte nám něco víc o novém albu. Čím je jiné než předchozí Meds? Od konce turné k desce Meds se v Placebo odehrálo několik změn. Zaprvé máme v kapele mladou, novou krev - nového bubeníka Steva Forresta. To nám dalo injekci mladistvé a pozitivní energie. Také jsme album udělali bez nahrávací společnosti, což nám dalo možnost být tak kreativní, jak jsme chtěli. A konečně jsme také poprvé nahrávali mimo Evropu, díky čemuž jsme se soustředili na práci. Dostali jsme se mimo pohodlí domova a pryč od všech rozptýlení. Tyto faktory dělají z nahrávky ambicióznější, barevnější, epický a optimistický počin. l Co vás drží při inspiraci? S vytvořením nové písně se dostaví pocit euforie a naplnění. Je to lepší než všechny drogy, které znám, ale není to zadarmo! Řekl bych, že pocit, že je stále co se učit a že je tu prostor pro zlepšování, mě pohání dál.
l Placebo už je docela dlouhý čas na scéně. Jak se za tu dobu změnila? Tehdy v devadesátých letech jsme se cítili jako outsideři, a stále to tak je. Myslím, že pro jakoukoliv kapelu je důležité, aby vůbec neregistrovala, co je trendy nebo cool. Aby dělala, co se jí zdá dobré a ignorovala lidi, kterým se to nelíbí. l Jak vidíte sami sebe v příštích pěti letech? Nejdříve vyrážíme na turné s deskou Battle for the Sun. Stále jdeme touhle staromódní cestou a snažíme se hudbu dostat k co nej-
více lidem. To znamená, že budeme příští dva roky cestovat po světě, což je skvělé, protože nás stále živé vystupování vzrušuje a stále jsou místa, kde jsme nehráli. Poté bych chtěl pracovat na druhém albu mého vedlejšího projektu Hotel Persona. Potom nějaké prázdniny a dál uvidíme. Možná další album Placeba. l Kdybyste nebyl tím, čím jste, čím byste se stal? Nikdy jsem vlastně neměl jinou práci, je proto pro mne těžké představit si, že dělám něco jiného. Ať už by to bylo cokoliv, souviselo by to s hudbou.
úspěšná. Ve stejnou dobu však vyšel ještě výrazně úspěšnější soundtrack k filmu Trainspotting se skladbou Born Slippy NUXX, která se na desce Underworld neobjevila. Ve světě se prodal více než milion kopií tohoto singlu, který je dodnes označován za jednu z nejlepších tanečních písniček. Na tento úspěch Hyde, Smith a Emerson navázali ještě dalšími dvěma zdařilými deskami, poté
se Emerson vydal na sólovou dráhu. Hyde a Smith však albem A Hundred Days Off z roku 2002 dokázali, že umí nápaditě tvořit i bez Emersona a nadále pokračovali v úspěšné kariéře. Nedlouho poté se k nim připojil jeden z nejlepších britských DJ Darren Price, který do jejich tvorby vnesl novou inspiraci a společně vydali v roce 2007 svou zatím poslední desku Oblivion with Bells.
Underworld Kapela z Trainspottingu Pod názvem Underworld vystupuje již od poloviny osmdesátých let britské duo Karl Hyde a Rick Smith. Elektronickou kapelu však proslavil až singl Born Slippy NUXX, který zazněl v kultovním filmu Dannyho Boylea Trainspotting. Zpěvák Hyde a kytarista Smith se dali dohromady už v roce 1980, kdy jako The Screen Gemz kombinovali hudbu inspirovanou kapelou Kraftwerk a reggae. Po vydání dvou alb založili jiný projekt Freur, ani ten však nebyl přiliš úspěšný. Následovala kratší tvůrčí pauza, po které Hyde a Smith založili v roce 1986 Underworld. Zpočátku se jejich funky-elektropopu přiliš nedařilo. Desky
6
Underneath the Radar a Change the Weather prošly britskou hudební scénou takřka bez povšimnutí kritiků a posluchačů. Díky spolupráci s DJ Darrenem Emersonem se však muzikanti přeorientovali blíž směrem k technu a trance. Následující album Dubnobasswithmyheadman s mixem taneční hudby a Hydeovými poetickými, hypnotickými a tajemně šeptanými texty bylo v jejich kariéře doslova přelomové. Zaznamenalo skvělé kritiky i velký ohlas mezi fanoušky nejen na domácí půdě. Underworld začali více koncertovat a vyrazili do světa. I druhá nahrávka s Darrenem Emersonem Second Toughest in the Infants byla komerčně velmi
Glosa
Nelegálních pětadevadesát Někteří výherci soutěže s Českou spořitelnou dostali tady na Rock for People poukaz na legální stahování hudby ze serveru i-legalně.cz. Milá pozornost, není-liž pravda? Kolem stahování hudby z internetu je ovšem mnoho otazníků. Rýsuje se současně už i řada odpovědí. Některé z nich jsou nebesky jasné a pro ty, kteří hudbu vyrábějí, produkují i nahrávají alarmující. Jak to tedy dnes s věcmi kolem stahování hudby z internetu opravdu je? Pětadevadesát procent hudby, kterou si na celém světě stáhnou fanoušci a milovníci hudební kulisy z internetu, je pořízeno ilegálně. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnilo londýnské ústředí mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI). Sportovně tak přiznává, že piráti vítězí nad majiteli autorských práv i legálními obchodníky s muzikou, zatímco oni si s danou situací nevědí rady. Přitom si ji způsobili sami a nikdo jiný než oni ji nemohl řešit
už v zárodku. Ceny za hudební produkty natahovali na neúnosnou míru (speciálně zde ve střední Evropě), podcenili sílu internetu a inspirovali tím hudbymilovnou masu k činnosti. Naivně si možná mysleli, že se zákony na své straně nad piráty vyzrají. Nestalo se. Situace se jim vymyká zpod kontroly a není pravděpodobné, že se v nejbližší době změní. Loni v prosinci navíc přestaly americké organizace na ochranu autorských práv podávat na piráty žaloby, neboť zjistily, že se jim to finančně nevyplatí. Šéf IFPI John Kennedy se tedy zmohl jenom na apel na vlády v civilizovaných zemích, aby se situací začaly něco dělat. Boj je to ale prohraný, ví to i on. Pětiprocentní legální „zbytek“ v sobě nese nárůst prodeje digitální hudby o pětadvacet procent proti loňsku. Záblesk světla na konci tunelu to ale není. To si jen noví uživatelé internetu ještě neosvojili schopnost hudbu vyhledávat a grátis stahovat. Jaroslav Špulák
Pozdrav od Therapy?.
A ještě od The Kooks.
7
Včerejšek v obrazech
Márdi (Vypsaná fixa).
Vašek Bláha (Divokej Bill)
(Inzerce)
Honza Kalina (Sto zvířat)
8
