číslo 10
Klatovské katakomby 2010
21. dubna 2012
Projektový bulletin Projekt Klatovské katakomby 2010 je spolufinancován Evropskou unií.
Barokní jezuitské Klatovy 2012
Dámy a pánové! Počátkem jara roku 2007 bylo připraveno vše k tomu, abychom uskutečnili první „klatovský jezuitský víkend“. Bohatý program měl připomenout do té doby poněkud přehlíženou část historie města, tedy 17. a 18. století. Přehlíženou navzdory tomu, že se dodnes můžeme v katakombách dotknout jejích svědků. Lidé, kteří tam leží, tu „přehlíženou“ historii žili, případně ji i tvořili. Vše bylo připraveno, chyběl nám však hezký a „trefný“ název, jak poznamenal někdejší starosta a neúnavný moderátor programu pan Karel Mráz. Nakonec jsme název, kompromisně, zvolili „Barokní jezuitské Klatovy“, a to jako odpověď na otázku: „O čem program bude?“ V dalších letech jsme s našimi přednášejícími a vystupujícími postupně
prozkoumávali historické, filosofické, teologické, kunsthistorické, hudební, liturgické aj. otázky a souvislosti vztahující se ke slovnímu spojení „baroko – jezuité – Klatovy“. Název se vžil. I proto mě překvapil nedávný dotaz, co si pod názvem Barokní jezuitské Klatovy představovat a zdali mu lidé rozumí. Údajně prý běžný člověk neví, co bylo baroko, kdo byli jezuité a jaká souvislost je váže ke Klatovům. Pokusím se odpovědět. Baroko je komplexní umělecký styl, který vznikl okolo roku 1600 v Římě a postupně se rozšířil do většiny Evropy. Čechy měly to štěstí, že se tu tento dramatický styl, plný pohybu, barev, ale i temnoty a polostínu, ujal. Významný podíl na jeho úspěchu měla katolická církev a sami jezuité. Umění mělo, podle jejich představ, přímo a emocionálně zprostředkovávat náboženská témata obyčejným lidem. Ostatně podle některých autorů baroko samo vzniklo při stavbě kostela Del Gesú v Římě, prvního, mateřského a dodnes nejvýznamnějšího jezuitského chrámu světa. Jeho architekti Giacomo da Vignola a Giacomo della Porta tak vlastně položili základy
jezuitské i barokní architektury zároveň. Typologii „Del Gesú“ respektuje i stavba klatovského jezuitského kostela. Baroko bylo počátkem 17. století novým, moderním, ohromujícím uměleckým stylem mnohdy stírajícím hranice mezi architekturou, malbou, plastikou se snahou působit na diváka „celostně“. Nevěříte? Přesvědčte se sami – navštivte např. requiem tradičně konané při Barokních jezuitských Klatovech a nechte v jeho průběhu na sebe působit nejen hudbu a liturgii, ale i uspořádání a výzdobu našeho jezuitského kostela – možná nebude třeba dalších slov „na vysvětlenou.“ Jezuité jsou řádem římskokatolické církve. Řád byl založen v Paříži v roce 1534 sv. Ignácem z Loyoly, záhy však jezuité nalezli své sídlo v Římě. V roce 1540 se řád dočkal svého potvrzení od papeže Pavla III. z rodiny Farnese. V roce 1556 přišli jezuité do Prahy, česká misie byla tou poslední, kterou do světa vyslal ještě sv. Ignác (koncem července toho roku zemřel). Do Klatov přišli jezuité v roce 1636, vybudovali zde gymnázium, vystavěli kolej, seminář a samozřejmě i nejvýznamnější svoji stavbu, kostel
Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. V duchu logiky věci a v souladu se svými řádovými pravidly stavěli své budovy a kostely v barokním stylu. Přinášeli tak do provinčních Klatov modernu, podněty vyspělé části tehdejší Evropy. Pro svoji vrcholnou klatovskou stavbu najali výtečné architekty – nejprve Carla Luraga, poté Domenica Orsiho. Připomeňme jen, že Carlo byl mimo jiné architektem kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze, pražského Klementina, přestavby kostela sv. Salvátora v Praze, barokní přestavby katedrály sv. Štěpána v Pasově. Domenico Orsi, o generaci mladší umělec, vybudoval jezuitský kostel v Telči, rezidenci v Kutné Hoře, pracoval na dostavbě katedrály sv. Víta (nezachované kvůli Mockerově přestavbě), stavěl Kolovratský palác na Starém městě pražském aj. Klatovští jezuité si tak v jejich osobách do Klatov pozvali prvotřídní umělce své doby. Klatovy jsou tím prostorem, kde se pro nás baroko a jezuité setkávají. Jezuité sem baroko přinášejí a v jeho duchu pokračování na str. 6
Přednášky Mgr. Kateřiny Bobkové Valentové, PhD., a P. Mgr. Miroslava Herolda, Lic., SJ., na konferenci Barokní jezuitské Klatovy 2012 Činnost klatovských jezuitů ve prospěch obyvatel Klatov P. Mgr. Miroslav Herold, Lic., SJ. V rámci představování publikace Barokní jezuitské Klatovy bude nabídnut panoramatický pohled na rozmanitou činnost klatovských jezuitů ve prospěch obyvatel Klatov i jejich širého okolí. Tovaryšstvo Ježíšovo věrno svému poslání tak jako na mnoha dalších místech i zde vycházelo vstříc všem vrstvám společnosti službou v oblasti duchovního života, vzdělání a výchovy. Přednáška poukáže na působení jezuitů v kněžské službě (udílení svátostí, kazatelská činnost, organizování pobožností a poutí, výuka katechizmu a vzdělávání ve víře, výpomoc v duchovní správě), v pedagogické a výchovně-vzdělávací oblasti (gymnázium, seminář, do značné míry i mariánské družiny), v sociálním apoštolátu (skutky tělesného i duševního milosrdenství, pomoc sociálně slabším, péče o potřebné, výchova ke kvalitnímu mravnímu životu), v misijním díle (na cizích i vlastních panstvích), v ekonomické oblasti (hospodářská správa majetku a panství a s tím spojená péče o poddané).
Život klatovské jezuitské komunity Mgr. Kateřina Bobková Valentová, PhD. Přednáška nejprve stručně připomene základní informace o podobě a struktuře jezuitské řádové komunity a zdůrazní specifika klatovské komunity. Seznámí s prostorem řádového domu z hlediska jeho funkcí a využití. V hlavní části pak posluchačům přiblíží všední život koleje, zejména pak rozložení denních činností, průběh kalendářního i církevního roku. Stranou nezůstane ani způsob stravování a odívání. Závěrečná část přednášky bude věnována konkrétním případům prožívání řeholního života, jak je známe z klatovského domu. Zastavíme se u osudů místních rodáků bratří Sexstetterů či Vojtěcha Pubce. Zamyslíme se na kariérou schopného učitele rétoriky Jana Wildeho, který několik let vedl klatovské gymnázium. Zastavíme se nad těžkostmi, které potkaly zdejší rektory po požáru 1689. Pokusíme se zjistit důvody, které přivedly Rudolfa Wydru až do domácího vězení za zdmi klatovské koleje.
P. Mgr. Miroslav Herold, Lic., SJ.
Mgr. Kateřina Bobková Valentová, PhD.
Narodil se 10. dubna 1978 v Praze, kde v letech 1992– 1996 vystudoval Arcibiskupské gymnázium. 14. srpna 1996 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova, v němž byl 25. března 2006 vysvěcen na kněze. Základní studia v přípravě ke kněžství absolvoval na Teologické fakultě Trnavské univerzity v Bratislavě (filosofie, 1998–2000), na Teologické fakultě Řehořovy papežské univerzity v Římě (Pontificia Università Gregoriana, bakalaureát z teologie, 2002–2005) a na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Následně se specializoval v Římě ve studijním oboru dějin umění, ve kterém získal titul bakaláře, a dále v oboru církevních dějin, v němž dosáhl titulu licenciátního (Pontificia Università Gregoriana, Facoltà della Storia della Chiesa e dei Beni Culturali, 2006–2010). Heroldův historicko-umělecký zájem se soustředí na konfesionalizaci a barok v Evropě, na ideové, náboženské, sociální, ekonomické, politické i umělecké aspekty těchto fenoménů. Zvláštní důraz je přitom kladen na dějiny katolické církve. Dalším z preferovaných témat je jezuitský řád, zvláště tzv. staré Tovaryšstvo (1540–1773). Obsáhlejší zpracování dějin a umělecké koncepce bývalého jezuitského kostela v Klatovech. Dějinám klatovské koleje Tovaryšstva Ježíšova (1636–1773) se věnuje rozsáhlou badatelskou činností uskutečňovanou v Římském archivu Tovaryšstva Ježíšova a v českých archivech a knihovnách. Závěrem lze ještě uvést Heroldovu spolupráci s režisérem Otakárem Maria Schmidtem na duchovně-historicko-popularizačních dokumentech vytvořených pro Českou televizi. V současné době Miroslav Herold působí v Brně jako kaplan vysokoškolských studentů v rámci Vysokoškolského katolického hnutí Brno (VKH Brno).
Narodila se 4. července 1971 v Liberci, kde v letech 1986– 1989 vystudovala gymnázium. Na podzim roku 1989 zahájila studium oboru dějepis–český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1990 přestoupila na obor historie–latina, který ukončila v roce 1996. Diplomovou práci připravovala pod vedení prof. Josefa Petráně a zabývala se v ní fungováním klementinského jezuitského gymnázia včetně jeho školského divadelního provozu ve dvacátých letech 18. století. V letech 1996–2000 pokračovala v doktorském studiu na katedře hospodářských a sociálních dějin FF UK. Její disertační práce byla věnována všednímu životu jezuitské školy. Od roku 2002 působí v Historickém ústavu AVČR jako vědecký pracovník, specializuje se především na církevní dějiny raného novověku, zejména problematiku církevních řádů, dějiny výchovy a vzdělaností, se zaměřením na církevní vzdělávací instituce. Dále se věnuje zkoumání a vydávání normativních pramenů jezuitského řádu. Další oblastí vědeckého zájmu je školské divadlo, s kolegy ze sboru Lauriger se pokouší o jeho zpřístupnění jak formou edic, tak novodobých inscenací, které užívají metodu poučené interpretace. Publikovala řadu vědeckých článků v českých i zahraničních periodicích, které se věnují zejména všednímu životu v řádových domech jezuitů, náboženské praxi raného novověku a vzdělávacím institucím pobělohorských Čech. Byla spoluřešitelkou řady grantových projektů, z nichž vzešla řada publikací a také biografická databáze řeholníků. Dlouhodobě se také věnuje klatovským jezuitům, zejména gymnáziu a jeho učitelům i absolventům. Výsledky svých výzkumů představila již několikrát v rámci sympozií Barokní jezuitské Klatovy. Podílela se také na přípravě nové expozice pro Klatovské katakomby.
Další informace o přednášejících najdete na www.kk2010.cz a na www.katakomby.cz.
Krytá spojovací lávka N
ávrh spojovací kryté lávky vychází ze zadání města Klatovy na propojení dvou objektů bývalé jezuitské koleje a katakomb sousedního barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce na náměstí Míru jako přirozeného účelového celku pro potřeby instituce a pohodlného přístupu návštěvníků. Záměrem je navrhnout důstojný soudobý prvek, pokud možno odlehčený, aby se nenarušil průhled ulicí Balbínovou na panorama okolní krajiny přímo z náměstí. Není požadováno prostor temperovat, pouze ochránit návštěvníka před nepřízní počasí. Nejvhodnější poloha je v místě okna klášterní chodby a zazděné niky podesty schodiště katakomb, které leží cca ve shodné niveletě i osově proti sobě ve výšce cca 4,6 m nad vozovkou a vzájemné vzdálenosti cca 5,8 m. Díky poloze v úzké ulici s orientací V–Z a vyšším okolním domům se nepředpokládá ani v případě celoskleněného objektu jeho přehřívání. Návrh počítá s úpravou otvorů pro potřeby průchodů, tj. vybourání vyzdívek a parapetu, případně rozšíření otvoru okna a začištění ostění se zachováním co největšího množství původních prvků fasád.
Základem konstrukce spojovací lávky je, s ohledem na subtilitu prvků, dvojice tenkostěnných uzavřených profilů z lakované oceli vynášených rozevřenými táhly, kotvenými pouze bodově trny do zdiva domů v 1. a 2. třetině délky a stabilizovanými další dvojicí šikmých táhel směrem dolů, aby se zamezilo dynamickému efektu rozkmitání způsobeného chůzí. Táhla jsou nerezová, tyčová, se systémovými kónickými čepovými hlavičkami, které umožní díky pravolevému závitu jejich rektifikaci. Body kotvení táhel respektují geometrii členění fasády jezuitské koleje a leží v osách pilastrů. Nosníky jsou v místě napojení táhel příčně rozpojeny ztužujícími příčlemi a středním křížem z T nosníků. Jelikož otvory na fasádách neleží, po obhlídce na místě, přímo proti sobě, je počítáno půdorysně se šikmým průběhem. Jako pochozí plocha jsou zvoleny desky vrstveného kaleného skla tl. 3×10 mm, vrchní sklo s protiskluzovou úpravou, zdola podsvícené lineárním svítidlem. Vlastní opláštění je tvarováno do vejcového profilu postaveného na špičku, proporce vycházejí výškově z rozměrů nadpraží historických otvorů cca 3,15 m, podobně šířka 1,6 m, která umožní pohodlné míjení dvou lidí. Materiálově
je spodní část z perforovaného, téměř průhledného lakovaného plechu, vrchní pak kombinací vykloněného rovinného zasklení pod úhlem cca 5° a ohýbaných tabulí z bezpečnostního laminovaného kaleného skla střechy tl. 2×8 mm v rádiusu 1,05 m. Sklon skla přispívá k větší průhlednosti bez reflexí oblohy, navíc umocněné požadavkem extračirého skla. V hřebeni je vynechán volný pruh na přirozenou ventilaci a umístění lineárního svítidla s prizmatickým krytem a stříškou z ohýbaného lakovaného plechu. Minimální průvzdušná plocha odvětrání je 0,3 m². Zasklení je podporováno systémem příčných rámů ze svařovaných a ohýbaných T lakovaných profilů propojených podélně nerez madlem. Sklo je na konstrukci kontaktně lepeno s přítlačnými lištami, vodorovné styčné spáry jsou vyplněny silikonem. V místě styku s fasádou a opláštěním je plánován lem tvaru L, sklo vlepeno strukturálním silikonem. Hlavní nosníky lávky jsou kotveny na kluzně nasunutím na trny, které jsou součástí spodního lemu, kotveného do fasády chemickými kotvami. Prostor lávky je klimaticky oddělen od sousedních budov integrováním novodobých prosklených jednokřídlých dveří rozměru 1×2,25 m (ocelový rám
Autor: Dodavatel:
Eva Jiřičná, Petr Vágner, Jiří Hušek AI–DESIGN, s. r. o. Aldast, spol. s r. o. Seele Pilsen, s. r. o.
s termoizolačním sklem, vodorovné nerez madlo, samozavírač a stavěč). Počítá se s odborným sejmutím kamenného parapetu i ostění okna jezuitské koleje, otvor bude začištěn hladnou omítkou s maximálním zachováním původní štukové nadokenní výzdoby. Veškeré
konstrukce jsou nehořlavé a nezvyšují tak požární zatížení/riziko únikových cest sousedních budov. Sklo střechy je opatřeno potiskem černých teček, které se směrem dolů vytrácejí, sníží se tak efekt špinění skla. Minimální podjezdná výška v celé šíři vozovky je 4,15 m.
Eva Jiřičná
Architektka českého původu, již déle než 40 let žije a pracuje v Londýně. V roce 1984 založila vlastní ateliér – Eva Jiricna Architects Limited (EJAL). Ateliér poskytuje komplexní služby včetně navrhování nových budov a veřejných prostor, kompletních návrhů interiérů, předmětů a nábytku. EJAL zaujímá vedoucí postavení v oblasti formálních i technologických inovací díky svým pečlivě propracovaným a podrobným návrhům využívajících tradiční materiály – sklo, ocel, kámen – naprosto moderním způsobem. Design v pojetí Eva Jiřičné a jejích spolupracovníků se vyznačuje lehkostí, prosvětleností a respektem k materiálu. Ke klientům ateliéru
patří významné firmy i veřejné instituce, např. Amec plc., Selfridges, Boodle & Dunthorne, Pražský hrad, Royal Academy of Arts aVictoria & Albert Museum. Ateliér EJAL získal četná mezinárodní ocenění za design a jeho práce jsou pravidelně publikovány v časopisech a knihách. Eva Jiřičná si vysloužila ocenění i za osobní přínos v oblasti architektury a designu – byl jí udělen titul Královský průmyslový designer, Řád Britského impéria za přínos interiérovému designu, byla zvolena členkou Královské akademie umění a uvedena do americké síně slávy. Získala čestné doktoráty a profesury na několika vysokých školách (např. Southampton Institute, VUT Brno, University of Sheffield, VŠUP Praha). V roce 2003 byla zvolena předsedkyní Architectural Association v Londýně. Pracuje v mezinárodních porotách architektonických soutěží a intenzivně přednáší o své práci.
Občanské sdružení Klatovské katakomby
PÁTEK 27. 4. 2012 KATAKOMBY(vchod z Denisovy ulice) 18.00 – 19.00 Memento mori… z očí do očí zamyšlení provinciála českých jezuitů P. Františka Hylmara, SI, za doprovodu Kolegia pro duchovní hudbu, požehnání katakomb SOBOTA 28. 4. 2012
MĚSTSKÁ KNIHOVNA KLATOVY (společenský sál) 9.00 – 9.15 Slavnostní zahájení Rudolf Salvetr, František Hylmar, Václav Chroust Představení knihy BAROKNÍ JEZUITSKÉ KLATOVY 9.15 – 11. 30 Činnost klatovských jezuitů ve prospěch obyvatel Klatov – Miroslav Herold Život klatovské jezuitské komunity – Kateřina Valentová 14.00 – 15.25 Kdy je staré nové a nové staré Přednáška architektky Evy Jiřičné 15.30 – 16.00 Slavnostní otevření „prampouchu“, zahájení turistické sezony v katakombách Prezentace díla architektky Evy Jiřičné
JEZUITSKÝ KOSTEL
17.00 – 18.10 Missa pro defuncto Archiepiscopo Sigismondo (Requiem) – Michael Haydn Celebruje biskup plzeňský František Radkovský Hudební provedení Kolegium pro duchovní hudbu Vít Aschenbrenner NEDĚLE 29. 4. 2012 10.00 – 11. 30 Mše svatá Dominicus Messe KV 66, Wolfgang Amadeus Mozart, celebruje František Hylmar Hudební provedení Kolegium pro duchovní hudbu Vít Aschenbrenner 11. 30 Slavnostní zakončení www.katakomby.cz www.kk2010.cz Patrony projektu jsou: Mons. František Radkovský, biskup plzeňský Mgr. Rudolf Salvetr, starosta Klatov P. František Hylmar, SI, provinciál České provincie SJ Projekt je realizován ve spolupráci s městem Klatovy, Městskou knihovnou Klatovy, Římskokatolickou farností Klatovy, Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova, Kolegiem pro duchovní hudbu
Vydalo: Občanské sdružení Klatovské katakomby, 2012 Foto a grafická úprava: Václav Fiala, tisk: Dragon Press, s. r. o.
JEZUITSKÝ KOSTEL
Prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, CBE Kdy je staré nové a nové staré
Sobotní odpoledne bude na Barokních jezuitských Klatovech 2012 věnováno paní Evě Jiřičné, architektce světového jména, která se svým ateliérem projektovala pro Klatovy spojovací můstek mezi jezuitskou kolejí a kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. Eva Jiřičná nejprve ve společenském sále Městské knihovny v Klatovech ve 14.00 hodin vystoupí s přednáškou Kdy je staré nové a nové staré, na niž naváže beseda s účastníky. Přibližně v 15.30 pak slavnostně, společně se starostou města Rudolfem Salvetrem, plzeňským biskupem Františkem Radkovským, provinciálem českých jezuitů Františkem Hylmarem a předsedou sdružení Klatovské katakomby Václavem Chroustem, otevře nový prampouch a symbolicky tak zahájí novou turistickou sezonu v klatovských katakombách. Dílu paní Evy Jiřičné bude věnována prezentace, která bude instalována v chodbě jezuitské koleje (u prampouchu), kterou připravuje klatovský sochař pan Václav Fiala ve spolupráci s ateliérem AI•Design.
Projekt Klatovské katakomby 2010 je spolufinancován Evropskou unií.
Barokní jezuitské Klatovy
tu budují celý komplex budov a činností. I díky projektu Barokní jezuitské Klatovy dnes víme, co vše to znamená. Víme, že tu působily mariánské sodality (bratrstva), a to latinské, české i německé. Víme, že se zde s jezuity pojí jména Bohuslav Balbín, Theodor Moretus, Václav Matěj Kramerius či Josef Dobrovský. Překvapuje nás náročnost hudby, kterou provozoval jejich chór, stejně jako iluzivní krása malby Johanna Hiebla, který tu v roce 1716 vymaloval oltářní stěnu a kupoli v duchu odkazu Andrey Pozza. Udivuje nás velikost gymnázia, které tu od roku 1636 provozovali. Bylo největším neakademickým gymnáziem na území Čech, Moravy a Slezska a na počátku 18. století jej každý den navštěvovalo více než 300 studentů! Inspirováni jejich duchem, touhou po preciznosti, přáním sloužit městu a komunitě
dokončení ze strany 1
jsme v minulých létech hledali ty nejlepší spolupracovníky, které jsme nalézt mohli. Nejen pro rekonstrukci katakomb, ale i pro Barokní jezuitské Klatovy. I proto jsme rádi, že naše pozvání přijala paní Eva Jiřičná, která proskleným můstkem spojujícím kolej a kostel udělala symbolickou architektonickou tečku stavby jezuitského komplexu. Její moderní skleněný tubus spojuje dvě barokní budovy, jejichž modernost byla kdysi nepopiratelná. Dámy a pánové, v následujících příspěvcích vás pozveme na Barokní jezuitské Klatovy 2012. Budeme rádi, když se v průběhu posledního dubnového víkendu v Klatovech setkáme. Závěrem mi dovolte poděkovat všem vystupujícím, přednášejícím i všem, kdo se jakkoliv na přípravě projektu podílejí. Ing. Václav Chroust Klatovské katakomby, o. s.
Bulletin projektu Klatovské katakomby 2010, který je financován ze zdrojů strukturálních fondů EU v rámci programu ROP Jihozápad v roce 2011, vydává Městská knihovna Klatovy, Balbínova 59, 339 01 Klatovy, 376 347 464, www.knih-kt.cz,
[email protected]. Redakce Ing. Jiřina Adámková, Zdeňka Buršíková, Ing. Václav Chroust, Karel Viták. Webové stránky projektu www.klatovskekatakomby2010.cz.