Proces informování a konzultací v otázkách efektivního využívání zdrojů v evropské výrobě oceli

Proces informování a konzultací v otázkách efektivního využívání zdrojů v evropské výrobě oceli

Duben 2015 Tato analýza je financována Evropskou komisí, č. projektu VS/2013/0498

Autoři: Dominique Caboret Tomasz Januszkiewicz Ana Martinez Alain Mestre Marcel Spatari David Tarren Eckart Voss Úprava: Alice Boussicaut, Jacquemine de Loizellerie Překlad: Syntrad

 1. 2.

Úvod .............................................................................................................................. 3 Dotazník k investicím: základní informace o první fázi projektu .................................... 5 Podrobnější analýzy ........................................................................................................ 7



Závěry ......................................................................................................................... 11 1. Metodika analýzy .......................................................................................................... 13 2. Energetika: kompetence vedení společnosti ................................................................ 13 3. Investice do ochrany životního prostředí: nutnost souladu nejen s ekonomickými cíli, ale i s požadavky místní samosprávy ...................................................................................... 16 4. Emisní povolenky .......................................................................................................... 19



Souhrnná zpráva za zemi: Německo ............................................................................. 21 1. Národní právní rámec upravující informování a projednávání a zastoupení na úrovni představenstev ........................................................................................................................ 23 2. Informování o ekologických a energetických otázkách a o emisích CO2 a jejich projednávání ........................................................................................................................... 24 3. Otázka investic .............................................................................................................. 26 4. Vztahy s externími zainteresovanými stranami a veřejnou správou ............................ 27 5. Otázka školení ............................................................................................................... 27 6. Hlavní úkoly podle interních zainteresovaných stran ................................................... 27



Souhrnná zpráva za zemi: Rakousko ............................................................................ 29 1. Zavedené systémy kontroly a řízení v oblasti ochrany životního prostředí ................. 31 2. Informování a projednávání environmentálních a energetických otázek a otázek emisí CO2 31 3. Otázka investic .............................................................................................................. 32 4. Vztahy s externími zúčastněnými stranami .................................................................. 33 5. Závěry............................................................................................................................ 33



Souhrnná zpráva za zemi: Belgie .................................................................................. 35 1. Belgický a regionální vlámský právní rámec ................................................................. 37 2. Informování a projednávání se zástupci zaměstnanců podle právního rámce ............ 38 3. Součásti sociálního dialogu týkající se klíčových otázek účinného využívání zdrojů v ocelářském průmyslu .............................................................................................................. 39 4. Závěrečné poznámky .................................................................................................... 42



Souhrnná zpráva za zemi: Španělsko ............................................................................ 43 1. Výsledky vyplývající z analýzy dotazníků ...................................................................... 45 2. Vnitrostátní právní rámec ............................................................................................. 45 3. Informování a projednávání environmentálních a energetických otázek a otázek emisí CO2 46 4. Otázka investic .............................................................................................................. 47 5. Otázka vztahů s externími zúčastněnými stranami ...................................................... 48 6. Závěry............................................................................................................................ 48

 1.

Souhrnná zpráva za zemi: Francie ................................................................................ 49 Francouzský právní rámec a regionální otázky ............................................................. 51


2. Informování a projednávání se zástupci zaměstnanců podle právního rámce ............ 52 3. Součásti sociálního dialogu o klíčových otázkách účinného využívání zdrojů v ocelářském průmyslu .............................................................................................................. 53  1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Souhrnná zpráva za zemi: Polsko ................................................................................. 57 Národní právní rámec ................................................................................................... 59 Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání ........................................ 59 Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání ........ 60 Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání .............. 61 Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání ............................... 61 Informování o investicích a jejich projednávání ........................................................... 62 Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami ............................................ 63

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Souhrnná zpráva za zemi: Rumunsko ........................................................................... 65 Národní právní rámec ................................................................................................... 67 Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání ........................................ 68 Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání ........ 69 Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání .............. 70 Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání ............................... 71 Informování o investicích a jejich projednávání ........................................................... 71 Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami ............................................ 72

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Souhrnná zpráva za zemi: Velká Británie ...................................................................... 73 Národní právní rámec ................................................................................................... 75 Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání ........................................ 77 Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání ........ 78 Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání .............. 78 Informování o investicích a jejich projednávání ........................................................... 79 Vztahy mezi odborovými sdruženími a externími stranami ......................................... 79

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Souhrnná zpráva za zemi: Slovensko ............................................................................ 80 Národní právní rámec ................................................................................................... 82 Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání ........................................ 83 Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání ........ 84 Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání .............. 85 Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání ............................... 85 Informování o investicích a jejich projednávání ........................................................... 86 Vztahy s externími stranami ......................................................................................... 86

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Souhrnná zpráva za zemi: Česká republika ................................................................... 89 Národní právní rámec ................................................................................................... 91 Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání ........................................ 92 Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání ........ 93 Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání .............. 93 Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání ............................... 94 Informování o investicích a jejich projednávání ........................................................... 94 Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami ............................................ 95









2



Úvod


4


Předkládáme Vám zprávu o analýze procesu informování zástupců zaměstnanců a konzultací s nimi ohledně otázek efektivního využívání zdrojů v evropské výrobě oceli, která probíhala v letech 2014 a 2015 ve spolupráci s IndustriAll Europe a členskými odborovými organizacemi. Rádi bychom na tomto místě upřímně poděkovali všem, kteří se tohoto průzkumu zúčastnili. První fáze se týkala procesu informování zaměstnanců a konzultací s nimi ohledně investic. Měla podobu dotazníku. Po ní následovala druhá fáze podrobnějších analýz. V následující části popisujeme hlavní fáze.

1. Dotazník k investicím: základní informace o první fázi projektu Abychom mohli toto téma společně s IndustriAll zpracovat, rozhodli jsme se sestavit dotazník, který jsme začátkem dubna 2014 rozeslali zástupcům zaměstnanců evropských oceláren. Vyplněno bylo 29 dotazníků, částečně s pomocí odborníka po telefonu, respondentům v případě potřeby vysvětloval, jaká odpověď se od nich očekává.

který

Získali jsme odpovědi z 11 zemí, z toho ze 4, které se teprve nedávno staly členy Evropské unie. Z odpovědí vyplynuly tyto hlavní poznatky:  výrazná nerovnost v přístupu k informacím o investicích, které jsou ve většině případů poskytovány až poté, co už bylo o investici rozhodnuto,  velmi výrazný rozdíl v přístupu k informacím ekonomické povahy, jejichž získání je vždy obtížné nebo dokonce nemožné, a k informacím sociální povahy, které jsou dostupné snáze,  investice, které jsou požadovány zástupci zaměstnanců,  vedení podniků často odmítá brát v úvahu názor zástupců zaměstnanců na investice, protože ho nepovažuje za podstatný, v některých zemích je však ochotno o některých aspektech jednat. Díky zájmu, který projekt vyvolal, a důrazu na proces informování jsme mohli zvážit, zda po dotaznících provedeme v průběhu druhé fáze průzkumu důkladnější analýzu.

Erreur ! Il n'y a pas de texte répondant à ce style dans ce document.

5


Přehled uskutečněných návštěv Země

Skupina

Jednotka

Typ

Datum

Velká Británie

Tata Steel

Port Talbot

Vysoká pec

10. a 11. 11. 2014

Španělsko

ArcelorMittal

Bilbao

EAF uhlíková ocel

20. 11. 2014

Španělsko

Acerinox

Roldan

EAF nerezová ocel 8. 1. 2015

Španělsko

ArcelorMittal

Gijón

Vysoká pec

Francie

Aperam

Imphy

EAF nerezová ocel 11. a 12. 2. 2015

Francie

ArcelorMittal

Fos-sur-Mer

Vysoká pec

11., 12. a 31. 3. 2015

Německo

ArcelorMittal

Eisenhüttenstadt

Vysoká pec

8. 1. 2015

Německo

BGH Edelstahl

Siegen

EAF uhlíková ocel

9. 1. 2015

Německo

GMH Group

Georgsmarienhütte EAF uhlíková ocel

29. 1. 2015

Rumunsko

ArcelorMittal

Galaţi

Vysoká pec

11. a 12. 11. 2014

Rumunsko

Tenaris

Calarasi

EAF uhlíková ocel

23. 1. 2015

Slovensko

US Steel

Košice

Vysoká pec

23. a 24. 1. 2015

Belgie

ArcelorMittal

Gent

Vysoká pec

16. 2. 2015

Česká republika

ArcelorMittal

Ostrava

Vysoká pec

4. a 5. 3. 2015

Polsko

ArcelorMittal

Dąbrowa Gornicza

Vysoká pec

Prosinec 2014

Rakousko

Voest Alpine

Linec

Vysoká pec

26. a 27. 3. 2015

Itálie

ThyssenKrupp

Terni

EAF nerezová ocel 23. 2. 2015

6

17. a 18. 3. 2015


2. Podrobnější analýzy Do analýzy byly zařazeny tři typy výrobních závodů:  integrované ocelárny s vysokou pecí a konvertorem,  elektroocelárny vyrábějící uhlíkové oceli a  elektroocelárny vyrábějící nerezové oceli. Většina odpovědí však pochází z první skupiny: 10 závodů z celkového počtu 17. Existuje pro to několik možných důvodů:  Ekologický dopad primární výroby oceli je výrazně vyšší než v případě sekundární výroby z železného šrotu. V Evropě navíc tento typ výroby dosud převládá jak z hlediska vyrobeného množství, tak i podle počtu zaměstnanců.  Totéž platí i pro emise CO2: na 1 tunu oceli vyrobenou ve vysoké peci připadají 2 tuny CO2, zatímco na 1 tunu vyrobenou v elektrické obloukové peci připadá méně než 400 kg CO2.  Primární výroba oceli má také mnohem větší dopad na místní obyvatelstvo.  A konečně snižování energetické náročnosti je hlavním cílem investičních programů integrovaných oceláren.

2.1. Uskutečněné návštěvy Celkem jsme získali odpovědi od 17 výrobních závodů z 11 zemí (viz tabulka vedle).

2.2. Uskutečněné osobní schůzky Přehled podle typu navštíveného výrobního závodu

EAF nerezová ocel Integrované závody

EAF uhlíková ocel


7


Počet osobních schůzek 18 16

17 13

14 12 10

8

6

6 4 2 0

Odborové organizace

Vedení podniku

Místní samosprávy

Oslovili jsme tři typy respondentů: odborové organizace zastupující zaměstnance místního závodu, vedení výrobního závodu a místní úřady. Na naši žádost o schůzku odpověděly všechny odborové organizace. Jedinou významnou výjimkou byl závod v Tarantu, který už delší dobu prochází hlubokou ekologickou krizí, jež má v posledních více než dvou letech velmi závažné dopady na výrobu a na zaměstnance. Vedení závodů souhlasilo s osobní schůzkou ve 13 případech (osloveno bylo 17 závodů). Žádost o schůzku odmítly většinou závody se sekundární výrobou oceli. Obecně bylo mnohem obtížnější domluvit jednání se zástupci místní samosprávy. Ze 17 žádostí se to podařilo v 6 případech, což je pouhých 30 %. Jednodušší to bylo tam, kde byl zástupce odborové organizace zároveň i členem místního zastupitelstva. Zároveň ale musíme říci, že ve většině místních zastupitelstev ani mezi zástupci ekologických nevládních organizací žádní zástupci zaměstnanců nejsou. V některých případech nám nakonec nebyl umožněn žádný kontakt. Pokud se analýza týkala sociálního dialogu v otázkách efektivního využití zdrojů, byly osobní schůzky hlavním zdrojem informací. Podařilo se nám díky tomu získat kvalitativní výsledky. Neporovnávali jsme plnění energetických ani ekologických ukazatelů v jednotlivých závodech.

8


2.3. Použitá metodika Před osobními schůzkami proběhla přípravná fáze, která kromě dotazníků spočívala v seznámení:  s národní a evropskou legislativou upravující právní rámec jak v oblasti ochrany životního prostředí, energetické účinnost a emisí CO2, tak v oblasti informování zástupců zaměstnanců a konzultací s nimi ohledně těchto otázek,  s odpověďmi na otázky v dotazníku,  často od našich kontaktních osob v odborových organizacích. Z každé návštěvy byla vypracována písemná zpráva, která byla následně upravena do jednotného formátu, abychom mohli vytvořit souhrnný přehled za každou zemi. Předkládáme Vám zprávu, kterou tvoří tento úvod následovaný hlavními závěry a zprávami z jednotlivých zemí. Věříme, že bude užitečným podkladem pro proces informování zástupců zaměstnanců a konzultací s nimi v otázkách týkajících se efektivního využití zdrojů v evropské výrobě oceli.

Společnost Syndex


9


10



Závěry


12



Informování o investicích evropských oceláren do efektivního využívání zdrojů, které zahrnují jak zvyšování energetické činnosti, tak i efektivní využívání surovin, a konzultace a vyjednávání o těchto investicích vyvolává otázku, do jaké míry mohou zástupci zaměstnanců a jejich odborových organizací zasahovat do procesu modernizace evropské výroby oceli. Posuzování investic v tak vysoce kapitálově náročném odvětví, jakým je výroba oceli, se neobejde bez odhadu budoucích kapacit a počtu pracovních míst, která souvisejí s kapacitou jak kvantitativně, tak i kvalitativně, zkrátka bez odhadu dlouhodobé udržitelnosti výroby.

1. Metodika analýzy K otázce investic do efektivního využívání zdrojů v evropské výrobě oceli jsme přistoupili ze tří úhlů pohledu:  otázky týkající se spotřeby energií,  ekologické dopady a  snaha o omezován emisí skleníkových plynů, zejména CO2. Každý z těchto tří aspektů vyžaduje odlišný přístup:  Energetika je klasická oblast – spotřeba energií byla vždy hlavním faktorem při rozhodování společnosti, navíc závisí na výrobní politice.  Hodnocení v oblasti ochrany životního prostředí mohou být vzájemně obtížně porovnatelná. Týkají se ekonomických dimenzí stanovených nařízením.  Oblast klimatických změn je blízká oblasti ochrany životních prostředí, avšak má vzdálenější dopady, které jsou jen obtížně specifikovatelné. Zde je uplatňován pružný přístup využívající ekonomické nástroje.

2. Energetika: kompetence vedení společnosti 2.1. Předmětem hlavního zájmu jsou energetické otázky Spotřeba energií se v posledních letech stala ústředním tématem ekonomiky průmyslu v Evropě. Příčin je několik: zdražování energií, nedokončená evropská integrace v této oblasti, objev břidlicového plynu v USA a dotace do obnovitelných zdrojů. Všechny tyto změny mají přímé důsledky pro výrobu oceli v Evropě:  Energetická bilance integrovaných závodů závisí v první řadě na jejich schopnosti recyklovat horké plyny a na existenci elektrárny napojené na provoz, v níž by bylo možné využívat přebytečné horké plyny.  V závodech s elektrickou obloukovou pecí je elektřina důležitým výrobním faktorem.


13


Na tom, že snižování spotřeby dnes v moderním průmyslu výroby oceli představuje zásadní úkol, který je mnohem důležitější než opatření na snižování nákladů práce, se shodnou všichni sociální partneři. V Německu jsou podle vedení i podle zástupců zaměstnanců hlavními faktory podmínky vypouštění emisí CO2, trh s emisními povolenkami a dotace do výroby využívající obnovitelné zdroje. Tyto faktory konkurenceschopnosti se staly důležitějšími než náklady práce. K plnění cílů v oblasti snižování energetické náročnosti jsou v závodech zřizovány speciální organizace, jejichž úkolem je:  vytvářet a zavádět speciální informační a organizační systémy (podmínkou pro získání certifikace podle ISO 50001 je systém managementu hospodaření s energií),  organizovat konkrétní programy jako program „Energize” v případě ArcelorMittalu, nebo reagovat na požadavky zvenku, jako je tomu v případě dohod o výrobní politice uzavřených s místní samosprávou v různých regionech Belgie, v nichž jsou stanoveny cíle pro snižování energetické náročnosti společně s příslušným investičním programem. To také vysvětluje dohodnuté investice ve Flandrech.

2.2. Otázky úspory energie: v evropském ocelářství jsou výhradně v kompetenci vedení závodů Tyto změny a výzvy, které přinášejí, by se měly odrážet v sociálním dialogu. Mezi jednotlivými zeměmi však panují značné rozdíly:  Na jedné straně existují země, kde probíhají konzultace se zástupci zaměstnanců před každým investičním projektem, nebo kde se zástupci zaměstnanců dokonce podílejí na přípravě investičního projektu (v závodech, kde jsou zástupci zaměstnanců ve vedení). V případě společnosti Voest Alpine je systém spoluúčasti na vedení doplněn ještě podíly zaměstnanců na základním kapitálu společnosti a zástupci zaměstnanců se podílejí na přípravě investičních záměrů a předkládají k nim své návrhy.  Na druhé straně jsou země, kde jsou informace o investičních projektech poskytovány zástupcům zaměstnanců až následně a vedení podniku neinformuje ani o ekonomických důvodech nebo o očekávaných přínosech investičního projektu. Tato situace je běžná ve Španělsku nezávisle na závodu nebo na místní ekologické situaci. V menší míře se vyskytují případy jako Francie, kde se zástupci zaměstnanců snaží udělat si vlastní podložený názor na investiční projekt, protože nemají možnost posuzovat realizované investice podle strategické, finanční a sociální strategie, není nijak sledován a hodnocen přínos investic pro výrobu nebo z finančního hlediska a investice nejsou posuzovány ve vztahu k závazkům a povinnostem vyplývajícím z právních předpisů a nařízení.

14



 Mezi těmito extrémy se pak vyskytují případy, kdy vedení podniku vyzývá odborové organizace, aby podpořily jejich záměr u místní samosprávy a získaly tak výhodnější cenu elektřiny a zemního plynu. To je zejména případ Rumunska, kde odborové organizace otevřeně protestovaly proti příplatkům na dotace pro výrobu energie z udržitelných zdrojů. V tomto případě pak musí odborová organizace podpořit argumentaci vedení podniku, protože si nemůže vytvořit vlastní stanovisko. Z toho můžeme předběžně vyvodit, že energetická účinnost je v evropských ocelárnách považována výhradně za doménu rozhodování vedení. Například podle vedení španělských závodů tak veškeré záležitosti týkající se energií souvisejí se strategií firmy, a proto nespadají do kompetence zástupců zaměstnanců, resp. zástupci zaměstnanců do nich nemohou zasahovat. Podobná situace panuje ve Francii, kde na rozdíl od Belgie zástupci zaměstnanců nemají žádné informace o energetické bilanci podniku. Další fungování výroby US Steel na Slovensku bylo zajištěno mimo jiné díky dohodě mezi ocelárnami a vládou, která mimo jiné uznává energii vyráběnou z rekuperovaných metalurgických plynů za „zelenou energii”, takže se na ni vztahují dotace poskytované státem. Odborová organizace ale do tohoto jednání nebyla nijak zapojena. Kvalita sociálního dialogu týkajícího se záležitostí energetické účinnosti závisí na podílu zástupců zaměstnanců na vedení podniku. V podnicích, kde je snižování energetické účinnosti předmětem sociálního dialogu mezi sociálními partnery, to však vede k vytváření:  ad hoc komisí s paritním zastoupením stran,  Například v jednom německém podniku byla zřízena platforma konzultací

v otázkách ochrany životního prostředí, energetiky a ochrany zdraví. Reaguje na požadavky, jakmile se objeví (tzn. když se objeví nějaký nový problém).

 nástrojů umožňujících účast zaměstnanců,  někdy formou odměny stanovené ve smlouvách,  V jednom německém podniku se zaměstnanci dohodli na podílu na zisku

z dosažených úspor energií.

 místních výrobních aliancí mezi jednotlivými operátory. Podmínkou pro existenci takových nástrojů je, že zaměstnanci a jejich zástupci mají k dispozici potřebné informace.


15


3. Investice do ochrany životního prostředí: nutnost souladu nejen s ekonomickými cíli, ale i s požadavky místní samosprávy 3.1. Investice do ochrany životního prostředí: Jedná se o vůbec důležitou kategorii? Abychom mohli analyzovat otázku investic do ochrany životního prostředí, musíme rozlišit:  povinné investice vyplývající z aplikace právní úpravy na základě zákoníku o ochraně životního prostředí, která omezuje externí emise (směrnice o průmyslových emisích), jejichž cílem je ochrana místního obyvatelstva před riziky souvisejícími s provozem výrobního závodu,  investice vycházející z nějaké flexibilní strategie a z ekonomické volby vyplývající z požadavků trhu (v tomto případě trhu emisních povolenek), které mají rovněž za cíl ochranu místního obyvatelstva, ale nejsou považovány za přímé, nýbrž spíše obecnější investice. V kontextu hluboké finanční krize v roce 2008, jejíž ekonomické a sociální dopady ještě zdaleka nebyly překonány, omezily evropské ocelárny přímo drasticky veškeré své investice:  odloženy byly často i investice, které měly sladit výrobu s předpisy o ochraně životního prostředí,  podniky požadují odklad povinných investic, jak o tom svědčí případ Slovenska nebo Francie, včetně žádostí o prodloužení lhůt a o shovívavost v případě nedodržení termínů pro investice. Investice do souladu s evropskými předpisy o ochraně životního prostředí jsou výrobními podniky často hodnoceny jako investice, které neměly žádný přínos. Tento názor je velmi rozšířený, protože odborové organizace velmi často nemají přístup k analýzám těchto investičních projektů, jako tomu je v případě Francie.

3.2. Plnění ekonomických a ekologických ukazatelů Tato situace je však do značné míry důsledkem oddělení investic do ochrany životního prostředí od ostatních investic, které jsou „vynucovány” v době, kdy podniky jinak neinvestují, protože vědí, že:  veškeré informace, jejichž cílem je nějaký ekonomický přínos, automaticky mají také přínos z hlediska ochrany životního prostředí, a naopak,  To je případ společnosti Aperam (Imphy), kde se investice do ochrany životního

prostředí do značné míry překrývají s investicemi do snižování energetické náročnosti prostřednictvím recyklace a zvyšování efektivity výroby.

 Nedostatečné investice naopak přispívají ke zhoršující se ekologické bilanci: problémy s provozem výrobních zařízení, nedostatečná údržba, ztráta kvalifikovaných pracovníků.

16



Tento finanční rozměr vyplývá z konkurence mezi:  evropskými zeměmi, v nichž sice platí stejné předpisy, které jsou však v praxi uplatňovány velmi rozdílně, jak o tom svědčí příklad Taranta,  evropskými a mimoevropskými zeměmi, kde neplatí stejné povinnosti ochrany životního prostředí. Tato nerovná konkurence je sociálními partnery často kritizována. V některých zemích tak jsou předpisy zaváděny později, zatímco v jiných už byly zohledněny v budoucích mnohem přísnějších normách, zejména pokud byl na podniky vyvíjen tlak, aby investovaly do odstranění místních ekologických zátěží. To byl případ Lince (Voest Alpine), kde ekologické povědomí jak mezi členy vedení závodu, tak i mezi zástupci zaměstnanců pramení z tlaku obyvatel a ekologické politiky na konci 80. let. Někteří výrobci dosahující lepších výsledků v oblasti ochrany životního prostředí než evropský benchmark také doufají v získání dotací na projekty, které jsou nad rámec minimálních požadavků. Ekologické předpisy, jejichž cílem je chránit místní obyvatele, tak umožňují účinně tlačit na dodržování norem, zatímco zástupci zaměstnanců a někdy i úřady pověřené kontrolou dodržování předpisů projevují mnohem větší pochopení:  nátlak na zaměstnance má svá omezení,  zástupci zaměstnanců se mohou ocitnout v situaci, kdy nemají jinou možnost než souhlasit se strategií, kterou určuje výhradně vedení podniku.

3.3. Požadavek na kompletní a dostupné informace Jsme svědky dvojího vývoje:  snižování počtu zaměstnanců v ocelárnách, čímž se zároveň snižuje jejich podíl v okolní populaci,  rostoucího počtu obyvatel v okolí výrobních závodů bez vazby na výrobu oceli v důsledku pokračující urbanizace. Tento vývoj vede k nižší toleranci ze strany okolních obyvatel vůči znečišťování způsobovaného výrobním závodem, o čemž svědčí různé ekologické iniciativy, které bývají někdy velmi aktivní. Zdálo by se, že přístup k úplným informacím v této oblasti je jedním z kritérií správného řízení a vedení výrobního závodu v ekologickém a sociálním prostředí, v němž se nachází. V této oblasti však bohužel panují značné rozdíly od:  dostupnosti informací pouze v době veřejného posuzování investičního záměru podle evropských předpisů, jehož se odborové organizace dosud obecně neúčastní,  až po průběžné poskytování veškerých informací ze strany vedení podniků. Po poskytnutí informací musejí mít jednotlivé strany k dispozici prostředky a nástroje, které jim umožní pochopit význam poskytnutých informací.


17


3.4. Problémy sociálního dialogu o otázkách týkajících se životního prostředí V této souvislosti čelí sociální dialog o otázkách ochrany životního prostředí obrovským problémům:  Často není jasně vymezeno, jaký orgán sociálního dialogu má nárok na to, aby ho vedení podniku informovalo:  závodní rady a výbory dohlížející na ochranu zdraví a bezpečnost práce mívají

často stejné nebo velmi podobné kompetence,

 závodní rady někdy tyto otázky přenechávají výborům dohlížejícím na ochranu

zdraví a bezpečnost práce, čímž se ale připravují o možnost vytvořit si obecný přehled o strategii podniku z hlediska výroby, finančních a sociálních ukazatelů, a vytvořit si vlastní, nezávislý názor,

 dostupné informace nejsou známy odborovým organizacím nebo jim odborové organizace někdy nerozumějí správně,  protože se často jedná o odborné záležitosti, které není snadné pochopit. Zástupci

zaměstnanců se tak mnohem více angažují v otázkách ochrany zdraví a bezpečnosti práce než v záležitostech týkajících se ochrany životního prostředí, které jsou považovány za složité a mají na zaměstnance pouze nepřímý dopad.

 Mezi odborovými organizacemi a orgány místní samosprávy, které dohlížejí na

dodržování předpisů, často neexistují žádné vztahy. Tím je zpochybněna objektivita odborných posudků a expertíz a naznačuje to také možnou dohodu mezi místní samosprávou a vedením podniku s cílem udržet ekonomický provoz závodu.

Tato omezení jsou o to závažnější, pokud výrobní závod vyžaduje nějakou zásadní modernizaci, aby splnil stávající nebo budoucí předpisy. Například integrovaná ocelárna v Rumunsku se rozhodla koksovnu, která znečišťovala životní prostředí, uzavřít, místo aby ji modernizovala. Další integrovaný závod, tentokrát na Slovensku, požaduje odklad povinnosti modernizovat jednu ze svých koksoven. Plnění ekologických ukazatelů je tak podmíněno ekonomickými a sociálními ukazateli, a to zvlášť v době drahých surovin. Příkladem jsou závody vyrábějící nerezové oceli, například Aperam v Imphy, kde se interní recyklace kovového odpadu stala pevnou součástí podnikové kultury, avšak zástupci zaměstnanců nemají žádnou možnost, jak sledovat výsledky výroby a finanční výsledky závodu.

18



4. Emisní povolenky 4.1. Po letech nadměrných přídělů se rýsuje hrozba Investice do snižování emisí CO2 se po podepsání Kjótského protokolu a po vytvoření trhu emisních povolenek staly základem politiky boje Evropské unie proti klimatickým změnám. Jejich cílem mělo být zmírnění rostoucích nákladů podniků na emisní povolenky. Tato politika ale selhala, a to ze dvou hlavních příčin:  finanční krize a recese následovaná stagnací ekonomiky vedly k výraznému poklesu emisí CO2 i bez nutnosti investic,  boj proti přesunu emisí uhlíku se omezil na poskytování dotací podnikům, což se projevuje zvyšováním uhlíkové stopy v Evropě, což rozhodně není dobrý základ pro budoucnost. Pokud cena emisních povolenek výrazně vzroste, mohlo by to podle pravidel, která budou po roce 2020 platit během čtvrté fáze systému obchodování s emisemi ETS, tak jak je předjímá prohlášení Evropské rady z listopadu 2014, znamenat velkou hrozbu pro průmyslové emitenty CO2.

4.2. Globální hrozba, jejíž rozsah lze jen těžko předvídat, ale která bude mít nepochybně negativní dopady V reakci na tuto situaci zahájilo sdružení Eurofer aktivní kampaň upozorňující na neúměrně vysoké finanční náklady, které by zavedení nových norem mělo pro evropské ocelárny.  Zároveň však uznává benchmark jako měřítko pro emise na vyrobenou tunu oceli. V některých výrobních závodech nebývají zaměstnanci pravidelně informováni vedením o emisích CO2. Pokud došlo ke snížení emisí CO2, bývá to často výsledkem snah v oblasti snižování energetické náročnosti, které jsou však mnohdy „vyváženy” spalováním energeticky náročnějších surovin. Zdá se, že v některých zemích je tato globální problematika spíše v kompetenci odborových federací než zástupců zaměstnanců jednotlivých závodů. Problematika emisí CO2 se tak v závodech jeví spíše jako hrozba pro budoucnost, což vyvolává pochybnosti o investicích (do přesunu emisí uhlíku). Tato hrozba by se mohla projevit jako zvýšení ceny za tunu emisí CO2, kterou požaduje Evropská komise, a v některých případech i zavedení nových daní, jako tomu bylo na Slovensku v roce 2011 a 2012. Zástupci zaměstnanců a odborové organizace však pochybují, že budou mít možnost o těchto otázkách jednat a že si na ně budou moci udělat vlastní, nezávislý názor. Evropské předpisy také bývají odborovými organizacemi kritizovány jako nevýhoda oproti mezinárodní konkurenci, a to jak z hlediska dovozu, tak z hlediska výroby na třetích trzích.


19


20




Souhrnná zpráva za zemi: Německo


22



Do výzkumu zaměřeného na informování o efektivním využití zdrojů a jeho projednávání v evropském ocelářství byly v Německu zapojeny tři různé závody s odlišnými technologiemi: integrovaná ocelárna, ocelárna s elektrickou obloukovou pecí vyrábějící uhlíkovou ocel a ocelárna s elektrickou obloukovou pecí vyrábějící nerezovou ocel.

1. Národní právní rámec upravující informování a projednávání a zastoupení na úrovni představenstev Spolurozhodování má v uhelném a ocelářském průmyslu dlouhou tradici. V tehdejším Západním Německu bylo zavedeno už v roce 1951 zákonem o spolurozhodování v uhelném průmyslu a ve výrobě železa a oceli. Systém lze stručně popsat takto: vysoký stupeň organizovanosti v odborech, který vede k vytváření dílčí struktury dílenských odborových předáků na úrovni podniků a silných závodních rad s odpovídajícím složením. Tvoří také elektorát pro volbu zástupců zaměstnanců do dozorčích rad. Důležité záležitosti týkající se společnosti musí projednávat dozorčí rada. Existuje dokonce seznam záležitostí, které vyžadují souhlas dozorčí rady. Jednou z nich jsou i investiční plány. Zcela běžné také je, že o plánech se podrobně jedná na úrovni závodních orgánů, než jsou předloženy ke schválení dozorčí radě. Pokud jde o řízení restrukturalizace a zavádění opatření na zvyšování efektivity a řízení nezbytných procesů změn, považují jak zástupci zaměstnavatelů, tak i zástupci odborových organizací systém spolurozhodování v montánním průmyslu za zvláštní výhodu tohoto odvětví. Vedle spolurozhodování na úrovni představenstva hrají důležitou roli z hlediska informování, projednávání a účasti zaměstnanců na rozhodování o společnosti, včetně případných investičních rozhodnutí, také závodní rady a zástupci zaměstnanců v hospodářských výborech. Německý zákon o organizaci pracovních vztahů v podniku (Betriebsverfassungsgesetz) obsahuje několik ustanovení, která upravují roli a zapojení zástupců zaměstnanců v případě opatření na ochranu životního prostředí a efektivního využívání zdrojů/energií na úrovni podniku. Nejdůležitější jsou tato ustanovení:  Role závodní rady jako orgánu podporujícího ochranu životního prostředí na úrovni podniku prostřednictvím opatření týkajících se provozních budov, prostor, technického zařízení, pracovních metod a postupů a pracovních míst, která slouží ochraně životního prostředí. Tato opatření mohou být projednávána s vedením podniku a schvalována v dobrovolně uzavíraných podnikových dohodách. Aby mohla závodní rada taková opatření připravovat a podporovat, může se obracet na externí odborníky.  Další práva na informování zaměstnanců a projednávání s nimi jsou spojena také s hospodářským výborem. Podle zákona musejí být zaměstnanci včas informováni o všech záležitostech týkajících se hospodářské situace podniku. Tím se rozumí také „výrobní a investiční program a otázky ochrany životního prostředí na úrovni podniku”.


23


Ve všech třech podnicích zahrnutých do výzkumu jsou běžnou praxí systémy, které zaměstnancům umožňují podávat návrhy na zlepšení ochrany životního prostředí a na efektivnější využívání energií a surovin. Tyto systémy jsou považovány za důležité nástroje pro zdokonalování.

2. Informování o ekologických a energetických otázkách a o emisích CO2 a jejich projednávání Pokud jde o otázky energetické náročnosti:  Vedení závodů a zástupci zaměstnanců spolu běžně spolupracují a orgány zastupující zaměstnance jsou průběžně informovány a podílejí se také na rozhodování.  Mechanismy spolupráce se v jednotlivých společnostech liší. V jedné společnosti byla například vytvořena platforma pro projednávání ekologických, bezpečnostních a energetických otázek. Neschází se sice pravidelně, ale podle potřeby, například když jsou schváleny nové požadavky. V další společnosti naopak funguje „pouze běžné informování a projednávání se závodní radou“ bez nějakých zvláštních výborů.  Zapojení a angažovanost všech zaměstnanců jsou prioritou ve všech dotazovaných společnostech. Zástupci vedení podniků zdůrazňovali potřebu aktivního zapojení orgánů zastupujících zaměstnance na různých úrovních (od pracoviště až po úroveň představenstva), aby bylo možné provádět pozitivní změny a dosahovat pokroku. V jedné ze společností funguje jako pobídka pro zaměstnance, aby se více angažovali, systém podávání návrhů (se samostatnou částí pro návrhy týkající se ochrany životního prostředí). Tento systém má mezi zaměstnanci velmi dobrou odezvu. Zaměstnanci, jejichž návrh je přijat, získávají jako zvláštní odměnu poukaz na služby energetického poradce, kterého mohou využít u sebe doma. Podobným způsobem byl v téže společnosti vytvořen program podílů na zisku navázaný na úspory energií. Závodní rada také s vedením podniku uzavřela dohodu o finanční zainteresovanosti zaměstnanců na zvyšování efektivity využívání energetických vstupů.  Všechny tři společnosti zavedly v posledních letech opatření, provozní struktury a procesy ke snížení energetické náročnosti a zvýšení efektivity využívání surovinových vstupů a ke zlepšení ochrany životního prostředí na úrovni podniku.

24



Finanční zainteresovanost zaměstnanců na zvyšování efektivity využívání energetických vstupů v Georgsmarienhütte

Ocelárna v Georgsmarienhütte nedaleko Osnabrücku provozuje elektrickou obloukovou pec, v níž zpracovává přibližně 800 000 tun železného šrotu ročně a spotřebovává 400 až 500 kWh elektřiny na tunu vyrobené oceli. To znamená, že ročně spotřebuje stejné množství elektřiny jako město Osnabrück se 166 000 obyvateli. Georgsmarienhütte je společnost, v níž hraje účast zaměstnanců na vedení zásadní roli (spoluúčast podle tzv. montánního zákona, aktivní zapojení závodní rady do přípravy opatření a do posuzování investic v oblasti energetické účinnosti atd.). Je tedy přirozené, že úspory energií jsou jedním ze čtyř faktorů, které mají vliv na podíl zaměstnanců na zisku. Příslušná smlouva platí v závodě od 1. ledna 2013. Nejsložitější bylo zajistit, aby byly podíly na zisku spravedlivé. Zdaleka největší podíl elektřiny na spotřebě elektřiny má oblouková pec a většina zaměstnanců její spotřebu nemůže nijak ovlivnit. Díky spolurozhodování se ale podařilo najít řešení a zaměstnanci se od té doby snaží, aby spotřeba elektřiny obecně nepřekračovala přijatelnou mez. Mimo jiné hlídají úniky stlačeného vzduchu. Aby to vůbec fungovalo v praxi, bylo třeba vytvořit systém řízení energetických vstupů. Na stovkách míst po celém závodě byly nainstalovány měřiče spotřeby elektřiny. Pořádají se také školení na téma ochrany životního prostředí, kterých se zúčastnily už dvě třetiny zaměstnanců. Původní systém podávání návrhů se změnil na systém řízení nápadů a 2. května 2014 získal od Německého institutu podnikové ekonomiky ocenění za nápad. Podle personálního ředitele (Arbeitsdirektor) a závodní rady pochází od zaměstnanců stále více nápadů, jak šetřit energetickými vstupy. Pokud jde o otázky emisí CO2:  Dotazovaní partneři (zaměstnanci i zástupci zaměstnanců ve všech třech navštívených podnicích) potvrdili, že k nejdůležitějším úkolům pro ocelářský průmysl a jedním z klíčových faktorů pro udržení konkurenceschopnosti jsou spolehlivé rámcové podmínky pro snižování emisí CO2, obchodování s emisemi a opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie. Pokud jde o otázky ochrany životního prostředí:  Mezi zaměstnavateli a zaměstnanci panuje v otázkách ochrany životního prostředí shoda a oba partneři potvrzují, že „obě strany jsou na jedné lodi vzhledem k jejich společnému zájmu na konkurenceschopnosti a zachování pracovních míst.“  Podle závodních rad má problematika energetických vstupů, surovin, životního prostředí, energetické náročnosti a souvisejících systémů řízení stále větší dopady na zaměstnanost, a proto se jí musejí zabývat: „Mnohé z klasických problémů pro zaměstnance už přestaly existovat, a proto je důležité rozšířit zastupování zájmů o nové otázky.“  V některých společnostech byly zavedeny nové postupy pro informování, projednávání a spolupráci mezi vedením podniku a orgány zastupujícími zaměstnance. V jedné společnosti existuje už od poloviny 90. let společný výbor s paritním zastoupením (Ausschuss für Umwelt und Managementsysteme, Výbor pro


25


životní prostředí a systémy řízení). Zástupci zaměstnanců v něm mají stejná hlasovací práva jako vedení společnosti. Existuje také centrální výbor pro životní prostředí, v němž má zastoupení závodní rada společně s experty z vedení podniku. Téma ochrany životního prostředí patří k náplni práce závodní rady v podniku už rovněž od poloviny 90. let.  Další postupy používané v některých spolkových zemích dokládají obecně silnou roli spolupráce se zástupci zaměstnanců a jejich zapojení do opatření na snižování energetické náročnosti a zlepšování ochrany životního prostředí. Jedna společnost například uvedla, že pravidelné měsíční kontroly na pracovištích / v odděleních provádí manažer pro energetické vstupy společně se zástupcem závodní rady a vedoucím příslušného oddělení. Ve zprávě jsou uváděny výsledky a návrh opatření, která je třeba přijmout.

3. Otázka investic Pokud jde o investice do efektivního využívání surovinových vstupů, uvedli zástupci vedení i závodních rad ze všech tří podniků shodně, že:  Ocelářství už dosáhlo obrovských úspěchů, pokud jde o snižování emisí CO2, úsporu nákladů na energetické vstupy a další opatření na ochranu životního prostředí, např. recyklaci, které však obecně nejsou veřejností jako úspěchy vnímány.  Vzhledem k vysokým a stále rostoucím nákladům na energie a suroviny a vzhledem k přísným ekologickým předpisům (zejména v Německu, a to i ve srovnání s dalšími evropskými regiony a závody) museli výrobci oceli už v minulosti investovat do zařízení, procesů a technologií značné částky, aby zvýšili jejich efektivitu.  Zástupci všech tří podniků v této souvislosti podtrhli, že potenciál pro další úspory nákladů na energetické vstupy, zvyšování efektivity využívání surovin a snižování emisí je kvůli již uskutečněným opatřením omezený. Hlavním úkolem pro ocelárny tak dnes není jejich schopnost financovat investice do zvyšování efektivity využívání surovin nebo do ochrany životního prostředí, ale schopnost fungovat v konkurenčním prostředí, v němž platí spravedlivá a spolehlivá pravidla a podmínky. Investice jsou se zástupci zaměstnanců projednávány v rámci systému spolurozhodování.

26



4. Vztahy s externími zainteresovanými stranami a veřejnou správou Všechny společnosti zmiňují intenzivní spolupráci a výměnu informací s externími zainteresovanými stranami a veřejnou správou na místní, krajské, spolkové i celostátní úrovni, která jde daleko nad rámec zákonných požadavků v oblasti přístupu k informacím a zveřejňování statistických údajů dalších informací o záležitostech týkajících se ochrany životního prostředí, bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Tento stav je také odrazem zvyšujícího se ekologického povědomí v místních obcích a ve společnosti obecně. Jedna ze společností uvedla, že s ohledem na důležitost závodu pro průmyslovou strukturu v dané spolkové zemi udržuje společnost úzké vztahy s veřejnou správou a politiky v regionu a na úrovni spolkové země, které jdou nad rámec zákonných požadavků vyplývajících z ekologických a dalších závazků společnosti. Vedení společnosti také zdůraznilo, že: „Závodní rady a zástupci dozorčích orgánů mají dokonce ještě lepší vztahy s veřejnou správou než vedení podniku. Také kontakty jsou mnohem častější, a to zejména na neformální úrovni, než v jiných spolkových zemích.“

5. Otázka školení Velmi důležitá se zdá být také otázka školení a zvyšování povědomí. Důležitou roli zde hrají závodní rady, pokud se aktivně podílejí na všech činnostech týkajících se snižování energetické náročnosti. Zvyšování povědomí mezi zaměstnanci o otázkách energetických vstupů, efektivního využívání surovin a ochrany životního prostředí je ve všech společnostech považováno za jednu z priorit. K dalším prioritám patří školení, jehož cílem je dosáhnout přímějšího zapojení zaměstnanců do systémů řízení energetických vstupů / ochrany životního prostředí. V jednom z podniků úspěšně prošly školením na téma energií už dvě třetiny zaměstnanců. Několik zaměstnanců také úspěšně absolvovalo školení na interního auditora energetického managementu.

6. Hlavní úkoly podle interních zainteresovaných stran Odborové organizace i zaměstnavatelé se shodli v tom, že hlavními faktory konkurence na evropském trhu výroby oceli jsou produktivita, energetická náročnost a inovace, avšak němečtí výrobci oceli jsou ve velmi nevýhodném postavení kvůli přísným antimonopolním předpisům, rostoucím nákladům na energie, regulačním opatřením pro evropské výrobce a překážkám pro vstup na ostatních trzích. Za hlavní výzvu pro celé odvětví považují nejen zvyšující se náklady na energie, ale zejména nejistotu ohledně budoucích regulací a budoucího vývoje nákladů na energie v energeticky náročném odvětví, jako je výroba oceli, například v souvislosti s německým zákonem o obnovitelných zdrojích energie. Jak uvedl jeden ze zástupců závodní rady: „Jako závodní rada se vždy snažíme investice podporovat, ale máme svázané ruce, protože obecná nálada momentálně není investicím příliš


27


nakloněná. Změna zaměření energetické politiky přinesla našemu podniku mnoho problémů, které musíme nejdřív vyřešit.“ Zaměstnavatelé i zástupci zaměstnanci také podobnými slovy zdůraznili, že k nejdůležitějším úkolům pro ocelářský průmysl a jedním z klíčových faktorů pro udržení konkurenceschopnosti jsou spolehlivé rámcové podmínky pro snižování emisí CO2, obchodování s emisemi a opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie, přičemž tyto faktory konkurence jsou mnohem důležitější než cena práce. Všichni dotazovaní partneři rovněž podtrhli, že snižování energetické náročnosti a zvyšování efektivity využívání surovin by nemělo být považováno pouze za úkol pro ochranu životního prostředí, neboť se zároveň jedná i o jeden z klíčových faktorů pro udržení konkurenceschopnosti a zachování stávajících pracovních míst v německém ocelářství. Úkolem tak je nejen pokračovat ve zdokonalování výrobků a procesů, ale zároveň i vyvíjet novinky splňující oba zmíněné požadavky. Zástupci vedení i zaměstnanců v této souvislosti také zdůraznili potřebu větší politické podpory a stabilnějšího regulačního rámce: „Rádi bychom měli větší jistotu, že regulace, s nimiž politici přijdou, nám pomohou dlouhodobě zachovat zdejší pracovní místa.“

28




Souhrnná zpráva za zemi: Rakousko


30



Studie zaměřená na proces informování/projednávání otázek účinného využívání zdrojů v evropském hutnictví se v případě Rakouska omezila na jediný podnik zastupující výrobu oceli v kyslíkových konvektorech.

1. Zavedené systémy kontroly a řízení v oblasti ochrany životního prostředí Pokud jde o uplatnění právních povinností analyzovaného pracoviště, lze zdůraznit několik věcí. Podnik používá integrovaný systém environmentálního řízení, který zajišťují tři samostatná oddělení (Zdraví a bezpečnost při práci, Životní prostředí a Kvalita), jež pracují samostatně, ale odkazují k jedinému systému řízení. Tým v rámci oddělení Životní prostředí (15 osob) je zodpovědný za sledování směrnice Seveso a jejího provádění v podniku. Na základě tohoto sledování provádí orgány veřejné moci každoroční audity, což vyžaduje pravidelnou aktualizaci stávajících údajů a dokumentů. Podnik má certifikaci podle norem ISO 14001 a EMAS (Eco Management and Audit Scheme), ale chybí mu prozatím ISO 50001. Vztahují se na něj rovněž ustanovení obsažená v části 13 zákona o průmyslových haváriích („Industrial Accident Act“) a řídí se principy LCA (Life Cycle Assessment). Podnik každý rok zveřejňuje konsolidovanou zprávu o životním prostředí, ve které uvádí informace o hlavním vývoji a environmentálních a energetických ukazatelích (energetická účinnost, materiálová účinnost, emise, odpady a nakládání s vodou) pracovišť a informace o projektech a programech prováděných v těchto oblastech.

2. Informování a projednávání environmentálních a energetických otázek a otázek emisí CO2 Proces informování a projednávání je jak ze strany zástupců zaměstnanců, tak vedení považován za dobrý a příhodný, a to ve všech třech zkoumaných oblastech: environmentální a energetické otázky a politika CO2. Sociální dialog o těchto třech oblastech se považuje za kvalitní. Předseda rady zaměstnanců zdůrazňuje stávající model řízení v podniku, protože ten zaměstnancům a jejich zástupcům umožňuje přístup k velmi vysoké úrovni informací a plné zapojení do rozhodování, včetně otázek spojených s životním prostředím. Poukazuje na to, že zástupci zaměstnanců jsou v těchto oblastech považováni za právoplatné účastníky a za zúčastněné strany při rozhodování.


31


Zástupcům zaměstnanců se průběžně předávají informace, dokumenty a ukazatele týkající se životního prostředí a energetiky: vedení se s radou zaměstnanců schází jednou měsíčně a na těchto schůzkách jsou environmentální a energetické informace předávané. Otázka CO2 je v podniku obzvlášť citlivá, protože mimo pravidelné informování zástupců zaměstnanců má vedení k této věci vlastní postoj (společně se zástupci zaměstnanců): nový systém přidělování kvót CO2 jde podle něho proti spolehlivé politice přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Skutečné řešení leží v oblasti výzkumu a vývoje a nových technologií, a ne v systému certifikace. Zástupci zaměstnanců uvádějí, že mají stejnou úroveň informací jako orgány veřejné správy, pokud jde o sledování provádění směrnic Seveso a všech evropských směrnic v oblasti životního prostředí.

3. Otázka investic 1 Zástupci zaměstnanců poukazují na to, že nejenže jsou informování o investicích, které mají být provedeny, ale podílejí se také na rozhodování o investicích, protože mají možnost podávat návrhy (nedávné investice do kontinuálního lití 6 byly realizovány v reakci na žádost zástupců zaměstnanců). Jak vedení, tak zástupci zaměstnanců zdůrazňují, že jejich hlavním zájmem v době schvalování investic je jejich soulad s legislativou, naproti tomu podporují opatření, která jdou nad rámec toho, co je právně závazné, pokud:  to má příznivý dopad na životní prostředí;  to neohrožuje ekonomickou rovnováhu podniku. Například během roku 2012 byly realizovány investice do zařízení na odstraňování NOx u aglomerace, což umožnilo snížit emise NOx o 400 t / rok. Kromě toho se sociální partneři domnívají, že existuje úzká souvislost mezi energetickou účinností, zlepšováním životního prostředí a ekonomickou výkonností podniku, s tím, že investice v posledních letech zlepšily konkurenceschopnost jejich výrobků z důvodu dosažených úspor. Díky problematice investic a jejich načasování (v některých případech před tím, než bude jejich realizace povinná) je podnik považován za měřítko v mnoha environmentálních a energetických oblastech. Podnik je v souladu se stávajícími BREF (nebo je dokonce přesahuje) a v některých bodech je na úrovni MTD 2 . Vedení i zástupci zaměstnanců se v této souvislosti domnívají, že vstup směrnic Seveso III a změn REACH v platnost by neměl mít na podnik významný dopad, pokud jde o environmentální nebo energetická omezení, protože ty již přesahují současné legislativní a regulační požadavky.

1 2

Od roku 2009 bylo do životního prostředí investováno celkem 150 mil. €. MTD = Nejlepší dostupné techniky (Meilleures techniques disponibles).

32



4. Vztahy s externími zúčastněnými stranami Hybatelem environmentální politiky podniku byly zřejmě vztahy s vnějšími subjekty. Z rozhovorů totiž vyplynulo, že otázka životního prostředí začala být řešena jako priorita před přibližně 25 lety, v rámci zvyšování povědomí obyvatel a tlaku politických a veřejných orgánů (v důsledku vzestupu stran zelených). V současné době se otázky životního prostředí diskutují nejen uvnitř podniku, ale i mimo něj, s veřejnými a správními orgány, jakož i obyvatelstvem jako celkem:  byl zaveden postup informování veřejnosti (všech zainteresovaných stran na místní úrovni), který se použije vždy, když je v podniku naplánován nový projekt, který bude mít vliv na životní prostředí. Na postupech se podílejí všechny zúčastněné strany (včetně zástupců zaměstnanců) a rozhodnutí se přijímá a uplatňuje „na základě konsensu“;  Podle dotázaných dochází k postupu informování veřejnosti (počátečnímu nebo

následnému) v průměru jednou týdně.

 při každém posuzování nového projektu se provádí hodnocení z hlediska životního prostředí a při rozhodnutí o navýšení výrobní kapacity bylo provedeno environmentální hodnocení celého podniku. Zdá se však, že vztahy s veřejnými orgány zajišťují především zástupci vedení a role zástupců zaměstnanců v této oblasti jsou omezené.

5. Závěry Zdá se, že na problematiku účinnosti zdrojů a energetické účinnosti v podniku se nutné posílení postupu informování a projednávání se zástupci zaměstnanců a zlepšení sociálního dialogu nevztahuje. Model řízení společnosti s významnou rolí zaměstnanců a jejich zástupců totiž zapojuje zaměstnance a jejich zástupce do řízení problematiky životního prostředí a energetiky. V tomto konkrétním případě se právní rámec pro spolurozhodování, který platí v Rakousku, posiluje systémem účasti zaměstnanců na základním kapitálu společnosti (zaměstnanci drží 13,7 % základního kapitálu společnosti a jeden z nich je členem dozorčí rady). Díky tomuto systému se zaměstnanci a zástupci stali plnoprávnými účastníky na životě podniku ve všech jeho dimenzích, včetně dimenze environmentální. Toto společné konstatování o existenci řádného participativního systému řízení neznamená, že před podnikem nestojí výzvy spojené s životním prostředím. Zástupci vedení i zástupci zaměstnanců sice poukazují na to, že v podniku dnes neexistuje žádný environmentální problém v užším slova smyslu (ve smyslu nedostatečných investic a nedodržování právních předpisů), domnívají se ale také, že před podnikem stojí obrovské úkoly týkající se životního prostředí:  řádné zavádění LCA za účelem jeho použití jako skutečného nástroje reportingu, kontroly a pokroku, a ne jen jako nástroje komunikace a marketingu;


33


 větší investice do výzkumu a vývoje za účelem zavádění nových moderních technologií: životnost jejich vysokých pecí by totiž měla skončit za asi 15 let.

34




Souhrnná zpráva za zemi: Belgie


36



Studie zaměřená na proces informování/projednávání otázek účinného využívání zdrojů v evropském ocelářském průmyslu byla v případě Belgie zaměřena na integrovaný podnik na výrobu oceli v kyslíkových konvektorech ArcelorMittal Gent (vlámský region) pro druhou fázi. Dotazníky se naopak zaměřily na širší základnu a týkaly se více procesů a regionů.

1. Belgický a regionální vlámský právní rámec V Belgii je správa životního prostředí rozdělena mezi federální vládu a regiony. Federální vláda má na starost emise CO2 (ETS) vůči Evropské komisi a OSN a souladu se směrnicí IED o průmyslových emisích. Ve třech belgických regionech platí celá řada právních ustanovení a předpisů. Budeme přezkoumávat politiku ve vlámském regionu, jež z části zajišťuje provádění federálních cílů. V rámci ratifikace Kjótského protokolu byl v Belgii přijat Národní plán v oblasti klimatu na období 2013–2020, v rámci evropského klimaticko-energetického balíčku. Dosud nebylo dosaženo dohody mezi třemi regiony o tom, jak si toto úsilí rozdělit, avšak Vlámsko se nicméně rozhodlo přijmout belgický cíl na snížení emisí skleníkových plynů o 15 % do roku 2020 v porovnání s rokem 2005 (Flemish Mitigation Plan – VMP). Povinné roční zprávy: všechna data (roční emise v tunách) musí být do 1. dubna 2015 předána do centrální evidence, kterou spravuje vláda (EPER). V rámci vlámského plánu v oblasti klimatu (VKP), který byl přijat v roce 2007, byl přijat i akční plán pro energetickou účinnost, s konkrétními cíli pro energeticky náročná odvětví (spotřeba nad 500.000 GJ / rok). Cílem je dostat tato odvětví na základě dobrovolných závazků a dohod co nejrychleji (2012) na úroveň nejlepšího světového standardu v oblasti energetické účinnosti, a to cestou dodržování smluv, což je způsob, jak se závazným způsobem podílet na dosažení vlámských cílů snížení emisí CO2. Vlámské energeticky náročné podniky (roční spotřeba energie vyšší než 0,5 PJ) nebo podniky, na něž se vztahuje směrnice „obchodování s emisemi“, mohly k dohodě připojit „benchmarking covenant“. Energetický audit stanoví rozdíl mezi podnikem a globálním měřítkem (benchmarking) a podnik pak musí přijmout všechna nákladově efektivní energetická opatření . Tyto dohody měly být ukončeny v prosinci 2014 a měly být nahrazeny novými nástroji (viz Dohoda o energetické politice – Energy Policy Agreement 2014–2020), a to na základě neustálého zlepšování výkonnosti v oblasti energetické účinnosti prostřednictvím akčních plánů, které audituje nezávislá organizace. Valonské orgány si zvolily podobný systém, založený na dobrovolných, tzv. „odvětvových dohodách“ mezi regionálními orgány a průmyslovými svazy. Podniky se zavazují k:  provedení energetického auditu ve všech svých pracovištích za pomoci finanční podpory veřejných orgánů, aby dobře znaly své energetické toky;  dlouhodobému výhledu v oblasti investičních programů a energetických nákladů;


37


 pravidelnému kontaktu se státní správou a zástupci politické moci;  a konečně ke zlepšení své energetické účinnosti a tedy provozních nákladů. Všechny tyto body se stanovují v rámci přijatých cílů v oblasti energetické účinnosti a investic. Evropské směrnice o povolení v oblasti životního prostředí (IPPC a IED) byly postupně provedeny do vlámských právních předpisů (VLAREM I, II a III). Zahrnují obecné podmínky pro všechna odvětví a odvětvové a zvláštní podmínky vztahující se k místní situaci. Referenčním dokumentem zůstává evropský dokument BAT (nejlepší dostupné techniky) pro ocelářský průmysl.  Ocelářské podniky jsou zařízení Seveso spadající do třídy 1, a je proto nutné u nich provést studii vlivu na životní prostředí, zprávu o zjištěných nebezpečích nebo studii bezpečnosti atd.  Předběžný návrh obecných a dalších odvětvových podmínek pro zařízení IPPC zahrnující „Obecná závazná pravidla“ (IED). Ve vlámském regionu je integrovaný přístup týkající se povolení v oblasti životní prostředí spojen s vyhláškou ze dne 28. června 1985 o povolení týkající se znečištění. Vyhláška vlámské vlády ze dne 6. února 1991 o povolení v oblasti životního prostředí Vlarem I (Vlaams Reglement betreffende de Milieuvergunning) se vztahuje na řízení o udělování povolení a jejich průběh (včetně veřejné konzultace). Provinciální povolení pro všechna zařízení IPPC stanoví obecná a odvětvová pravidla v oblasti hygieny a životního prostředí (Vlarem II). Uplatňuje princip BAT na úrovni odvětví, definuje možné výjimky a mezní hodnoty emisí. Doplňuje ho vyhláška vlámské vlády ze dne 2. dubna 2004 o zavedení integrované výroční environmentální zprávy (IMJV) a vyhláška vlámské vlády ze dne 8. prosince 2006 o rozšíření integrované výroční environmentální zprávy o vytvoření (evropského) registru vypouštění a emisí škodlivin. Vlámská vláda se zaměřila na zahrnutí povolení v oblasti životního prostředí a stavebního povolení do jediného povolení (1. schválení v červnu 2013). K těmto předpisům se přidává i vlámské nařízení ze dne 1. června 2012 týkající se trvale udržitelného řízení materiálových cyklů VLAREMA.

2. Informování a projednávání se zástupci zaměstnanců podle právního rámce Podle kodexu dobrých pracovních podmínek a právních předpisů týkajících se rady zaměstnanců je zaměstnavatel povinen informovat a projednat s Výborem pro prevenci a ochranu při práci (CPPT) všechny materiály, které se týkají dobrých pracovních podmínek, vnitřního nebo vnějšího prostředí firmy a prevence a ochrany při práci a souvisejí s povolením v oblasti životního prostředí, bez ohledu na to, zda tyto dokumenty vyžadují právní předpisy (viz královský výnos ze 3. května 1999 o roli a fungování CPPT, články 14 a 16 kodexu dobrých pracovních podmínek). Zaměstnavatel je povinen informovat CPPT, pokud jeho podnik požádá o povolení v oblasti životního prostředí a musí ho informovat o stavu žádosti. Výbor pak musí mít přístup ke

38



všem dokumentům týkajícím se žádosti o povolení, a to ve všech fázích postupu. Má také nárok získat od zaměstnavatele veškeré informace, které mu umožní vydat stanovisko. Jakmile je povolení vydáno, může se CPPT konečně seznámit s provozními podmínkami, které musí podnik splňovat, aby pak mohl následně kontrolovat jejich dodržování. CPPT může rovněž:  vydávat stanoviska a návrhy týkající se povolení v oblasti životního prostředí v rámci politiky dobrých pracovních podmínek;  vydávat předběžné stanovisko ke všem projektům, opatřením a prostředkům, které přímo či nepřímo, ihned nebo v budoucnu mohou mít dopad na dobré pracovní podmínky zaměstnanců. Výbor pro zdraví a bezpečnost dostávají na základě těchto práv kopii zprávy podniku o jeho emisích skleníkových plynů, o hlavní činností související se správou životního prostředí a o energetické bilanci. Hlavní předkládané environmentální informace se týkají: znečištění ovzduší a akčních plánů (prach, NOx, SO2, dioxiny atd), používání vody a recyklační politiky (úprava), politik zavedených v oblasti recyklace (odpady, druhotné produkty atd), politiky v oblasti energetické účinnosti a dosažené výkonnosti. Rada zaměstnanců si může v rámci informování a projednávání otázek hospodářské a finanční situace podniku a jeho strategických obecných zásad vyžádat informace o investicích, ale i informace týkající se energetické účinnosti a environmentálních otázek 3. Pokud jde o povolení v oblasti životního prostředí, informace lze získat prostřednictvím dotazů na jeho finanční dopad, zavádění nových technologií a školení zaměstnanců. Otázka povolení v oblasti životního prostředí může být otevřena také v rámci „programu a budoucích perspektiv“.

3. Součásti sociálního dialogu týkající se klíčových otázek účinného využívání zdrojů v ocelářském průmyslu Připomenutí hlavních výsledků dotazníku Informace o ekonomických podmínkách investic do evropského ocelářství, které zástupci zaměstnanců obdrželi, se jeví jako uspokojivé. Přetrvávají však významné rozdíly mezi pracovišti a lze se domnívat, že informace jsou lepší kvality, pokud podniky vyvinou skutečné investiční úsilí. Jen málo podniků tak má detailní informace o investicích, s poměrně přesnou kvalifikací jejich povahy a účelu (například energetická a environmentální účinnost, návratnost investic a veřejné zdroje ). Objevuje se velký rozdíl v:  povaze poskytnutých informací;  povědomí, které v těchto věcech požadují zástupci zaměstnanců ;  a omezení postupu informování a projednávání.

3

Královská vyhláška ze dne 27. listopadu 1973 o ekonomických a finančních informacích, které se předávají radě zaměstnanců


39


A konečně je nutné si povšimnout, že proces projednávání ve věci investic a jednání s tím spojená jsou ze sociálního dialogu vyloučena. Energetická účinnost Energetická účinnost je v belgickém ocelářském průmyslu důležitým tématem. Je to prostředek závazného provádění politiky snižování emisí CO2 na federální a regionální úrovni. V porovnání s ostatními zeměmi se to projevuje poměrně rozsáhlým monitorováním investic, akčních plánů a výsledků (akční plány a investice jsou přijaty na základě energetických auditů provedených nezávislou organizací).  Investice pro účely energetické účinnosti jsou předmětem zvláštní kontroly, která se zaměřuje na snižování spotřeby energie na tunu nebo využití energie (vedlejší plyny) . To stejné platí pro sledování energetické účinnosti, ale i materiálové účinnosti jednotlivých stádií a celkově. Pravidelné zprávy se podávají i ve věci recyklace, ale také využití druhotných produktů a plynů. Většina těchto informací se předává zástupcům zaměstnanců.  Paradoxně se zaměstnancům neposkytuje obecné proškolení zaměřené na tato témata, ale pouze cílená školení podle specifických potřeb oddělení.  Z pohledu zástupců zaměstnanců určují úsilí podniků v této oblasti do značné míry právní nebo regulační omezení. Jisté je, že zástupci zaměstnanců mají potíže s vytvořením vlastního názoru podpořeného argumenty k těmto otázkám, zejména z finančního hlediska (například dopad na provozní náklady). V každém případě aktivně nezasahují do definování akčních plánů a investic stanovených na základě provedených auditů. Environmentální otázky Zástupci zaměstnanců dostávají několik typů informací o otázkách souvisejících s životním prostředím: srovnávací přehled ukazatelů pro posouzení stavu životního prostředí v podniku (monitoring průmyslových emisí, chemikálií, vody atd.), k němuž je připojena zpráva zahrnující různé připomínky vedení. Tento srovnávací přehled nezahrnuje monitorování nákladů na řízení v oblasti životního prostředí (odpady, voda, atd.) Zástupci zaměstnanců nemusí mít naproti tomu možnost ověřit si dodržování stanovených norem (právní, regulační nebo smluvní ujednání) nebo případně předkládat podněty ke snížení dopadů na životní prostředí. Tyto informace se zřejmě nepředávají. Dále probíhá informování a projednávání týkající se zařízení Seveso (povolení, provozní podmínky). Je třeba uvést, že diskuse o těchto tématech se nezaměřují pouze na otázky zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, ale týkají se i dopadů na životní prostředí mimo podnik. Emise CO2 Zástupci zaměstnanců mají k dispozici roční výsledky týkající se emisí CO2 celkově a u jednotlivých stádií, výsledky emisí a bezplatných povolenek a informace o výši přímých a nepřímých emisí (kvóty vyplácené elektrárnám).

40



Většina diskusí se zástupci vedení se zaměřuje na náklady systému obchodování s emisemi v ocelářském průmyslu, a to zejména v případě podniků, které dodržují měřítko (benchmark) definované na evropské úrovni. Opět platí, že zástupci zaměstnanců se domnívají, že si jen obtížně mohou vytvořit samostatný názor podložený argumenty. Investice Zástupci zaměstnanců jsou informováni o investičních projektech s uvedením jejich povahy a účelu, a to zejména v oblasti energetické a environmentální účinnosti (voda, plyn, půdy, ovzduší, hluk atd.). Mají také přístup ke sledování jejich provádění a k dosaženým výsledkům nejdůležitějších projektů, ať už jde o snížení znečištění životního prostředí při výrobě, nebo o zlepšení energetické účinnosti. Vztahy se zúčastněnými stranami Vztahy s externími zúčastněnými stranami jsou především věcí vedení, ať už jde o orgány veřejné správy na různých úrovních, či nezávislé organizace, sdružení působící v oblasti životního prostředí, obyvatele nebo politiky. Pokud mohou zástupci zaměstnanců v těchto věcech navazovat vztahy s místními orgány, nevládními organizacemi působícími v oblasti životního prostředí a obecněji obyvateli, činí tak jen zřídka a většinou prostřednictvím svých odborových organizací, které lze přimět k tomu, aby přímo řešily určitá témata. Pokud jde o udělování povolení pro zařízení Seveso, zástupci zaměstnanců mají možnost účastnit se povinných postupů informování a projednávání za podnik, ale mimo jednání orgánů podniku zřízených pro účely konzultací, například na komunální úrovni. Kromě toho již na federální úrovni a na úrovni jednotlivých regionů několik let tvrdě pracují odborové svazy poskytující podporu. Ve všech třech regionech jde o jednostranné iniciativy odborů, školení a osvětové programy pro zástupce odborů zaměřené na životní prostředí a změnu klimatu ve vztahu k podniku. Ve Valonsku tak FGTB a CSC společně vytvořily Inter-Network Environmental Awareness (RISE) na pomoc zástupcům odborů v záležitostech životního prostředí. Síť RISE se s podporou Valonského regionu snaží fungovat jako podpůrný mechanismus pro zástupce zaměstnanců v otázkách, jako je odpad, úspory energii, klima, eko-spotřeba nebo environmentální management firem, a to prostřednictvím různých podpor: odborné školení, konsolidace odborových zkušeností s ohledem na problémy v oblasti životního prostředí, dodržování předpisů, průvodce pro zástupce odborů v rámci provádění povolení v oblasti životního prostředí, která podnik získal. Ve vlámském regionu najdeme ekvivalentní síť ASLB Arbeid & Milieu (práce a životní prostředí), což je partnerství mezi sdružením na ochranu životního prostředí (Bond Beter Leefmilieu) a odbory, které chtějí přispět k sociálně a ekologicky odpovědné ekonomice a společnosti. S ohledem na tuto skutečnost organizuje síť A & M, kterou zřídily společně LCA, ABVV a CGSLB, výměnu informací mezi odbory a ekology. V bruselském regionu je ekvivalentem BRISE.


41


Zdá se však, že tato opatření zavedená na úrovni federace nemají vždy dopad až na odborové týmy.

4. Závěrečné poznámky Zástupci zaměstnanců se považují za dobře informované ve všech uvedených otázkách. Informace jsou předávané dostatečně pravidelně, aby bylo možné tyto otázky průběžně sledovat. Faktem zůstává, že uvedená témata jsou složitá z důvodu kvantitativního dosahu věci a jejího technicky náročného charakteru. I když se zástupci zaměstnanců mohou obracet na odborníky v rámci svých orgánů nebo mají k dispozici řadu zdrojů v rámci své odborové organizace (například odborník na CO2 v rámci sítě Inter-network pro otázky životního prostředí), stojí před nimi dva velké úkoly: syntéza jednotlivých otázek a jejich jasná analýza podložená argumenty. Zdá se zejména, že se témata obtížně zasazují do rámce sociálního dialogu o strategických, finančních a sociálních výzvách podniku. A konečně existuje diferencovaná situace mezi jednotlivými pracovišti, což může částečně záviset na zvolené investiční politice.

42




Souhrnná zpráva za zemi: Španělsko


44

Postup informování / projednávání otázek efektivního využívání zdrojů v evropském průmyslu výroby oceli


Studie zaměřená na proces informování/projednávání otázek účinného využívání zdrojů v evropském hutnictví byla v případě Španělska zaměřena na tři podniky zastupující jednotlivé technologie výroby: integrovaná výroba oceli v kyslíkových konvektorech, výroba speciálních ocelí (nerezové oceli) a výroba oceli v elektrických obloukových pecích.

1. Výsledky vyplývající z analýzy dotazníků Všechny tři podniky zahrnuté do studie odpověděly na dotazník rozesílaný během první fáze projektu. První část otázek se týkala právního rámce postupu informování a projednávání investic a z analýzy dotazníků vyplývá, že se zástupci zaměstnanců domnívají, že znají platný právní rámec (i když třetina z respondentů neabsolvovala v této věci žádné školení); ve dvou třetinách případů nespadá otázka surovin a energie do sociálního dialogu a v žádném z případů ve Španělsku neexistuje zvláštní postup informování a projednávání technických investic. U postupu informování se zdá, že: 

vedení poskytuje jen málo ekonomických informací o investicích;



tyto informace jsou vždy poskytovány a posteriori.

A konečně investice nejsou nikdy předmětem projednávání.

2. Vnitrostátní právní rámec Vnitrostátní právní rámec týkající se oblasti životního prostředí vyplývá z provádění jednotlivých evropských směrnic a zahrnuje především povinnost pro „podniky Seveso“, získat Integrované environmentální povolení (Autorisation Environnementale Intégrée – AAI), které na základě šetření vydávají regionální úřady (na úrovni autonomních společenství). Vnitrostátní právní rámec týkající se informování a projednávání otázek životního prostředí a energetické účinnosti se zástupci zaměstnanců stanoví, že rada zaměstnanců musí být čtvrtletně informována o „Pravidelných nebo mimořádných studiích zaměřených na pracovní prostředí a na environmentální kroky s přímým dopadem na zaměstnanost“; v právních předpisech nefiguruje žádná povinnost projednávání se zástupci zaměstnanců a jejich účast v otázkách životního prostředí je možná pouze tehdy, pokud je zahrnuta v kolektivních smlouvách: „rada zaměstnanců musí spolupracovat s vedením společnosti při přípravě opatření nezbytných k zachování a zlepšení environmentální udržitelnosti společnosti (pokud je toto uvedeno v příslušné kolektivní smlouvě)“. Širší povinnosti jak pokud jde o informování, tak o projednávání existují v otázce prevence rizik bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a kvůli blízkým interakcím mezi prevencí rizik a možnými zdravotními následky při použití látek znečišťujících životní prostředí je možný zásah zástupců zaměstnanců (rad zaměstnanců a výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci) při řešení problémů životního prostředí.


45


Pokud jde o právní a předpisový rámec, v průběhu studie byly zjištěny dvě úrovně znalostí: -

přesná znalost právního rámce a obsahu BREG a BAT ze strany vedení podniků; a téměř naprostá neznalost právních předpisů týkajících se oblasti životního prostředí platných na místní, celostátní úrovni nebo evropské úrovni ze strany zástupců zaměstnanců (členů rad zaměstnanců i výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci) 4. Obecně jsou zástupci zaměstnanců z velké části zaměřeni na problematiku ochrany zdraví a bezpečnosti a jsou zvláště aktivní v oblasti prevence rizik, ale otázky životního prostředí a energetiky, u nichž nejsou ze strany vedení považováni za partnery nebo za patřičné subjekty, nepatří mezi jejich priority.

3. Informování a projednávání environmentálních a energetických otázek a otázek emisí CO2 Stav zahrnuje několik skutečností: 



Skutečný nedostatek informací o otázkách životního prostředí, který je konstantní ve všech třech sledovaných společnostech; zástupci zaměstnanců uvádějí, že nedostávají informace, které požadují (případ výroby oceli v elektrických obloukových pecích je výjimka, kdy jsou informace o životním prostředí systematicky poskytovány na zasedáních výboru pro bezpečnost a zdraví 5), a současně připouští, že jejich znalosti o těchto specifických tématech jsou jen omezené, což brání důslednějším zásahům a poptávce z jejich strany 6. Lze však zdůraznit, že podniky v průběhu času otázky životního prostředí do své činnosti začlenily a zvyšování povědomí o těchto otázkách v běžné populaci je spojeno s větší informovaností zaměstnanců a jejich zástupců (i když úroveň proškolení v těchto tématech je stále slabá a prioritní oblastí jak pro orgány zastupující zaměstnance, tak pro zaměstnance samotné zůstává bezpečnost a ochrana zdraví při práci ; Skutečný nedostatek informací o energetických otázkách je konstantní ve všech třech sledovaných společnostech. U environmentálních otázek je sice vidět určité zvýšení povědomí, ale o otázkách energetiky toho zaměstnanci a jejich zástupci moc nevědí: ve většině případů je pojem energie spojen s pojmem ceny elektřiny (a s tím související myšlenka, že v tom „nelze nic dělat“) a o pojmu energetické účinnosti se nic neví; vedení často považuje energetickou problematiku za čistě strategickou, která spadá výhradně

4

V žádném ze tří analyzovaných případů neznali zástupci zaměstnanců obsah, povinnosti a doporučení figurující v AAI platných v jejich podnicích a rovněž v žádném z těchto tří případů zástupci zaměstnanců nevěděli o existenci PRTR (Registr emisí škodlivin). 5

6

I když se nezdá, že by zástupci zaměstnanců byli schopni upřesnit, co přesně dostávají.

Nicméně v případě integrovaného ocelářského průmyslu požádali zástupci zaměstnanců během jednání o víceletém plánu prevence rizik, aby prostřednictvím „environmentálního delegáta“ získali pravomoci v oblasti životního prostředí, ale vedení žádost odmítlo (schvaluje však účast – bez rozhodovacích ani hlasovacích pravomocí – zástupce zaměstnanců na pracích komise pro ochranu životního prostředí v podniku).

46



do kompetence manažerů (a je tak v důsledku toho vyloučena z jakéhokoliv sociálního dialogu).  Informace o CO2 se předávají, ale neví se, co je s tím všechno spojeno. Průzkum v terénu dále umožnil zjistit: 





Absence sledování ukazatelů, u nichž orgány zastupující zaměstnance neznají způsoby vytváření, měření a monitorování (nejsou zúčastněnou stranou při realizaci auditů a kontrol); Skutečná znalost reality v každém podniku z technologického hlediska, ale nízká a hlavně nevyčíslená znalost environmentálních dopadů používaných technologií a možných způsobů zlepšení těchto dopadů; Absence školení zástupců zaměstnanců zaměřených na environmentální a energetická témata; programy školení sice často zahrnují environmentální moduly, ale jejich obsah je základní a omezuje se na vyjmenování hlavních koncepcí a pojmů bez možnosti hlubšího nahlížení témat; zástupci zaměstnanců uznávají, že lepší proškolení by jim mohlo pomoci být v této věci efektivnější.

4. Otázka investic Výsledky průzkumu ukázaly, že otázka investic v oblasti životního prostředí a energetiky se s orgány zastupujícími zaměstnance ve všech třech podnicích projednává až poté, co byly investice schválené vedením. Zástupci zaměstnanců nedostávají žádné předchozí informace a podobně se informace týkají pouze vyjmenování plánovaných investic, jejich výše a termínů, ale zástupci zaměstnanců nedostávají žádné ekonomické nebo ekologické odůvodnění realizace investice. Zástupci zaměstnanců poukazují na to, že otázka investic je pro ně velmi důležitá a že vztah mezi investicemi v oblasti životního prostředí a ekonomickou udržitelností je jasný, ale litují nedostatku odezvy od vedení na jejich požadavky investic a uvádějí, že pokud jde o investice, zůstávají pasivními příjemci informací a ekonomika a pojem návratnosti investic je důležitější než environmentální omezení. Malá účast zástupců zaměstnanců na řešení environmentálních a energetických otázek nad rámec často formálního dodržování informační povinnosti je pozorována bez ohledu na použitou technologii, tedy výrobu v elektrických obloukových pecích nebo kyslíkových konvektorech. Odpovědi zástupců zaměstnanců byly ve všech třech podnicích podobné a nelze zdůraznit žádný velký rozdíl ani z hlediska poskytovaných informací, ani z hlediska školení a znalostí zástupců zaměstnanců či z hlediska toho, zda vedení považuje orgány zastupující zaměstnance za subjekty, které mají v této oblasti fungovat.


47


5. Otázka vztahů s externími zúčastněnými stranami Nerovnost pozorovaná mezi vedením a orgány zastupujícími zaměstnance v přístupu k informacím je zřetelná, i pokud jde o vztahy s dalšími subjekty v této oblasti. Vztahy s externími zúčastněnými stranami zajišťuje především vedení, které kromě nezbytných kontaktů s orgány veřejné správy v souvislosti se získáním povolení k provozu zajišťují také vztahy s nevládními organizacemi a obyvatelstvem jako celkem. Zástupci obou podniků, v nichž bylo možné provést rozhovory s vedením, uvedli, že kontakty s místními orgány veřejné správy probíhají téměř denně a že komunikace s místními obyvateli v okolí podniku je bezproblémová a velmi častá. Platí to zejména v případě integrované výroby oceli v kyslíkových konvektorech, v důsledku velikosti zařízení a počtu přímých a nepřímých pracovníků pracujících na jednotlivých místech. Naopak zástupci zaměstnanců uvedli, že ve všech třech případech nemají žádný kontakt s orgány veřejné správy (ani ve fázích průzkumu za účelem získání AAI), ani s nevládními organizacemi v oblasti ochrany životního prostředí a obyvatelstvem jako celkem. Uváděné důvody této absence vztahu se liší v závislosti na vnějším posuzovaném subjektu: 

 

v případě orgánů veřejné správy členové rad zaměstnanců nebo výborů pro bezpečnost a zdraví při práci zdůrazňují, že vztahy s politickými orgány probíhají na odborové úrovni , buď prostřednictvím místního odborového svazu, nebo prostřednictvím národní federace; neziskové organizace jsou částečně považovány za potenciálně škodlivé z hlediska pracovních míst, a tudíž je obtížné s nimi jednat; a konečně v případě okolních obyvatel zástupci zaměstnanců zdůrazňují nedostatek informací, které mají k dispozici, a proto nemožnost komunikace s širokou veřejností, která sama informace hledá.

6. Závěry Na závěr můžeme sociální dialog o účinném využívání zdrojů a otázkách životního prostředí charakterizovat jako nedostatečný jak z hlediska souladu s právními a správními předpisy (jak jsme viděli, přístup k informacím zůstává roztříštěný a často podmíněný předchozím vyžádáním informací ze strany zástupců zaměstnanců), tak z hlediska úrovně odborného proškolení zástupců zaměstnanců v těchto otázkách; vidíme zato rostoucí povědomí zaměstnanců a jejich zástupců o těchto otázkách, povědomí, které by logicky a v dlouhodobém výhledu mělo vést k jejich větší zapojení. Vzhledem k tomuto stavu se za hlavní úkol považuje potřebné proškolení zástupců zaměstnanců, díky němuž se tito zástupci stanou právoplatnými zúčastněnými stranami v debatě o životním prostředí, energetice a CO2 a bude možné zlepšit krachující sociální dialog; toto povědomí a zlepšení znalosti u zástupců zaměstnanců musí doplnit postup informování a projednávání, který proběhne v souladu s právním rámcem a v němž sehrají roli i zástupci managementu.

48




Souhrnná zpráva za zemi: Francie


50



Studie zaměřená na proces informování/projednávání otázek účinného využívání zdrojů v evropském ocelářském průmyslu byla v případě Francie zaměřena na integrovaný podnik na výrobu oceli v kyslíkových konvektorech ArcelorMittal Méditerranée ve Fossur-Mer a na Aperam Alloys Imphy, výrobce speciálních ocelí na bázi slitin v elektrických obloukových pecích.

1. Francouzský právní rámec a regionální otázky Na klasifikovaná zařízení se ve Francii vztahují zvláštní předpisy dle článků hlavy I knihy V kodexu životního prostředí (legislativní a regulační části). Výrobní aktivity jsou definovány nomenklaturou, která je třídí do různých režimů, z nichž pro ně vyplývají konkrétní povinnosti. Zařízení, která představují vážné nebezpečí nebo problémy pro životní prostředí, tak podléhají povolení prefektury. Je-li pravděpodobné, že zařízení představuje z důvodu nebezpečí výbuchu nebo uvolňování škodlivin velmi významné riziko pro zdraví a bezpečnost obyvatel a životního prostředí, mohou se na něj vztahovat břemena ve veřejném zájmu (ekvivalent nadlimitního množství dle směrnice Seveso). Evropské směrnice Seveso byly do francouzského práva provedeny prostřednictvím nařízení ICPE v kodexu životního prostředí. Klasifikovaná zařízení musí provést studii dopadů a studii rizik, která musí být přezkoumána každých 5 let z hlediska nadlimitního množství dle směrnice Seveso, musí být doplněna plánem prevence technologických rizik (PPRT), dále intervenčním plánem PPI a systémem řízení bezpečnosti (SGS). Schvalovací postupy zahrnují průzkum veřejného mínění zaměřený na zjištění názorů obyvatel žijících v sousedství zařízení a správní šetření (DREAL, kontrola klasifikovaných zařízení). Týká se to řady činností výroby oceli, při nichž se používají toxické látky, vyrábí se a skladuje plyn. Nomenklatura ICPE byla změněna vyhláškou ze dne 2. května 2013 v rámci provedení směrnice IED č 2010/75 ze dne 24. listopadu 2010 („Směrnice o průmyslových emisích“), která je přepracováním směrnice IPPC. Hlavní části, které se řídí právními předpisy, přebírá do závěrů o nejlepších dostupných technikách (BAT), jež slouží jako podklad pro podmínky udělování povolení, zejména pokud jde o mezní hodnoty emisí (VLE). Tyto podmínky musí být pravidelně přezkoumávány v koordinaci s vydáváním nebo revizi závěrů o BAT (v případě ocelářského průmyslu do konce roku 2014) a sestavováním základní zprávy (v případě ocelářského průmyslu do konce roku 2014). Zařízení musí krom toho být v souladu s nařízením o povolení, a to do 4 let po zveřejnění závěrů BAT týkajících se hlavních částí zařízení (v případě ocelářského průmyslu z roku 2013) 7. V rámci Aarhuské úmluvy, která dala veřejnosti právo na přístup k informacím o životním prostředí, ale i v rámci doporučení přijatých na základě politické debaty o životním prostředí existuje ve Francii několik subjektů pro informování, výměnu, monitoring a konzultace na územní úrovni :  kontrolní výbory pro sledování podniků (CSS), povinné pro zařízení s nadlimitním množstvím dle směrnice Seveso, mají za cíl poskytovat rámec pro výměnu a poskytování informací o opatřeních přijatých provozovateli klasifikovaných zařízení pod dohledem orgánů veřejné správy a sledovat činnost ICPE 8. Tvoří je pět kolegií 7

Článek R 515-70-I kodexu životního prostředí.


51


(zástupci státu, místní úřady, místní obyvatelé, provozovatelé a zaměstnanci), k nimž se mohou příležitostně připojovat odborně způsobilé osoby;  ministerská vyhláška z roku 2008 dále vytvořila podmínky pro rozšíření SPPI (stálé sekretariáty pro problémy průmyslového znečištění), původně sídlících ve Fos-surMer, po celé Francii. Tyto sekretariáty, které fungují v různých formách, jsou koncipovány jako místa pro výměnu názorů a konzultace o všech otázkách daného území (dopady na obyvatele, ekonomiku a životní prostředí) a mohou se do nich zapojit všechny zúčastněné strany na daném území (sdružení, místní orgány, průmyslové podniky, odbory a stát). Pokud jde o emise skleníkových plynů, ve Francii funguje rovněž inspekce pro klasifikovaná zařízení, která sleduje výroky výrobců ohledně emisí skleníkových plynů a která stanoví plán dozoru v rámci francouzského alokačního plánu povolenek PNAQ III. V jednotlivých členských státech se sice uplatňuje nařízení Společenství o chemických látkách REACH bez prováděcího textu, ve Francii jsou ale na rozdíl od většiny evropských zemí považovány některé vedlejší produkty (jako je dehet nebo struskové výrobky) za odpad, což komplikuje jejich využití.

2. Informování a projednávání se zástupci zaměstnanců podle právního rámce CHSCT (Výbor pro hygienu, bezpečnost a pracovní podmínky) má již dlouho pravomoci související s právními předpisy v oblasti životního prostředí (riziko pro zdraví, bezpečnost nebo pracovní podmínky zaměstnanců) 9. V zařízeních, která podléhají povolení podle právních předpisů ICPE, je výbor CHSCT informován a jsou s ním projednávány žádosti o povolení a interní operační plán 10 . Po skončení průzkumu veřejného mínění musí předseda CHSCT předat prefektovi stanovisko výboru. Výboru musí být dále předány další požadavky, které se mohou objevit později (článek R.4612-6 zákoníku práce). V případě zařízení s nadlimitním množstvím dle směrnice Seveso se pravomoci rozšiřují a Výbor CHSCT může získat další zdroje (odborné školení, využití odborníka na technologická rizika, započítávání dalších hodin). Zákon č 2013-316 ze dne 16. dubna 2013 týkající se „nezávislosti odborných posudků v oblasti ochrany zdraví a životního prostředí a ochrany oznamovatelů“ krom toho vytvořil nové „právo na varování“ v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí: jak pro zaměstnance, tak, a to je důležitější, pro členy Výboru CHSCT (se zřízením registru evidence a možností 11 předložení otázky prefektovi) .

9 Článek R4612-6 zákoníku práce: „Výbor pro hygienu, bezpečnost a pracovní podmínky je zaměstnavatelem informován o požadavcích, které vyžadují veřejné orgány odpovědné za ochranu životního prostředí“. 10 Zásahy Výboru CHSCT v případě žádosti o povolení provozovat klasifikované zařízení z hlediska ochrany životního prostředí se řídí nařízením z roku 2006 týkající se prevence technologických rizik a bezpečnosti zaměstnanců. Toto nařízení bylo od té doby kodifikováno v článcích R4612-4 a násl. zákoníku práce. Viz rovněž čl. R512-24 kodexu životního prostředí. 11 Články L.4133-1 a násl. zákoníku práce.

52



Rady zaměstnanců mohou v rámci informování a projednávání organizace a chodu podniku (čl. L.2323-6 až L.2323-7-2 zákoníku práce) projednávat otázku investic a environmentální témata (včetně ekonomického, finančního a sociálního dopadu):  rada zaměstnanců je tak informována o záležitostech týkajících se organizace, řízení a celkového chodu podniku a tyto záležitosti jsou s ní projednány, zejména opatření, která mohou mít vliv na objem nebo strukturu pracovních sil, pracovní dobu, podmínky zaměstnání, práce a odborného vzdělávání;  s radou zaměstnanců se každoročně projednávají strategické směry firmy, které definuje subjekt odpovědný za správu nebo kontrolu podniku, a dále jejich dopad na činnost, zaměstnanost, rozvoj dovedností a kompetencí, organizaci práce, využití outsourcingu, brigádníků, smluv na dobu určitou a stáží;  článek L.2323-27 uvádí, že s radou zaměstnanců se projednávají obecné problémy týkající se pracovních podmínek vyplývající z organizace práce, technologie, pracovního řádu, organizace pracovní doby, kvalifikace a způsobů odměňování. V rámci zákona o ochraně zaměstnanosti z roku 2013 zahrnuje vytváření sociální a ekonomické databáze i problematiku životního prostředí. Pro podniky s nadlimitním množstvím (viz povinnosti transparentnosti podniků v sociálních a environmentálních otázkách) platí povinnost poskytovat informace o obecné politice v oblasti životního prostředí, znečištění a nakládání s odpady, udržitelného využívání zdrojů, změny klimatu a ochrany biologické rozmanitosti.

3. Součásti sociálního dialogu o klíčových otázkách účinného využívání zdrojů v ocelářském průmyslu 3.1. Připomenutí hlavních výsledků dotazníku Navzdory existenci právního rámce ve věci informování a projednávání otázek investic ve Francii a společného požadavku zástupců zaměstnanců, aby mohli do těchto otázek zasahovat, je sociální dialog slabý, bez ohledu na typ podniku. Pokud probíhá předchozí informování, je povrchní a neumožňuje vždy propojení s finančními a strategickými aspekty podnikání. Neprojednávají se otázky účinného využívání zdrojů a o investicích se hovoří málo nebo vůbec. Zástupci zaměstnanců nejsou dobře informováni o vztazích mezi vedením a veřejnými orgány. Kromě toho při rozhovorech všichni zúčastnění zdůrazňovali, že od krize v letech 2008 a 2009 dostávají méně informací.

3.2. Energetická účinnost Energetická účinnost je věc, od níž jsou zástupci zaměstnanců evidentně systematicky drženi stranou, i když k tomu vedou různé důvody, podle příslušného výrobního procesu. U pracovišť s výrobou v elektrických obloukových pecích, především u výroby nerezové a speciální oceli je energetická účinnost zastíněna otázkou materiálové účinnosti a recyklace, což jsou rozhodující faktory výrobního výsledku.


53


Naopak u integrovaných podniků s výrobou v kyslíkových konvektorech je energetická účinnost zcela zásadní a závisí především na pružnosti využití horkých plynů, a to interně i externě. Energetická účinnost zůstává i přes svou zásadní důležitost ve výhradní pravomoci vedení a její vztah k emisím CO2, stavu investic nebo emisím škodlivin v případě fléru není nikdy takto stanoven. Přesto však stále platí, že tato otázka je pro řízení výroby v integrovaném podniku velmi důležitá, podniky musí vypracovávat energetickou zprávu, ale věc neřeší se zástupci zaměstnanců.

3.3. Environmentální otázky Z obecného hlediska je prvním příjemcem informací vztahujících se k problematice ochrany životního prostředí výbor CHSCT: jde o průběžné informace, které se týkají průmyslových emisí, nebezpečných odpadů atd.; specifické informace v rámci provozních povolení, ale také o další informace v rámci komunikace s orgány veřejné moci (prefektská nařízení, další požadavky, korespondence DREAL atd.). Celkově je zapojení zástupců zaměstnanců v otázkách životního prostředí nahodilé a opírá se často o osobní zapojení související s konkrétní odbornou kvalifikací nebo funkcemi politiků mimo podnik. Zástupci zaměstnanců zdůrazňují, s jakými problémy se potýkají při získávání informací o životním prostředí, které jsou považovány za velmi odborné, při snaze je zasadit do rámce právních nebo regulačních referencí, které se neustále vyvíjejí, a do rámce jejich závazných cílů, při snaze o získávání informací a monitorování akčních plánů nebo realizovaných (či nutných) investic a jejich výsledků a nakonec při objektivním projednávání těchto témat a klíčových otázek. Tyto názory jsou o to důležitější, že podniky jsou konfrontovány s velmi důležitými otázkami spojenými s ochranou životního prostředí. V podnicích, kde jsou environmentální problémy opravdu palčivé, mohou krom toho představovat slepé místo sociálního dialogu kvůli implicitnímu tlaku vydírání z hlediska pracovních míst nebo propojení mezi investičním úsilím a environmentální výkonností.

3.4. Emise CO2 Otázka emisí skleníkových plynů sice spadá mezi informace systematicky poskytované zástupcům zaměstnanců, tyto informace jsou však spíše součástí snahy zpochybnit legitimitu současného systému obchodování s emisemi a podpořit lobbing Euroferu na evropské úrovni zaměřený na vyčerpání bezplatných povolenek v krátkodobém horizontu a ztrátu konkurenceschopnosti ocelářského průmyslu ve střednědobém horizontu. V každém případě nebyla vytvořena žádná vazba mezi materiálovou účinnosti, energetickou účinností a emisemi CO2. Obecněji lze říct, že zástupci zaměstnanců se v této otázce cítí vůči vedení v asymetrické pozici, nemají potřebné podklady pro diskusi nebo samostatnou argumentaci. Emise CO2 jsou však větší výzvou pro integrované podniky s výrobou v kyslíkových konvektorech než

54



pro výrobce v elektrických obloukových pecích a tím spíše pro výrobce nerezových ocelí a vysoce legovaných ocelí, pro které je prioritní otázka surovin.

3.5. Investice Kromě slabé úrovně informování a projednávání v otázce investic, která byla zaznamenána v odpovědích v dotazníkovém šetření, je důležité zdůraznit, že otázka environmentálních investic se zdá hluboce svázaná s otázkou průmyslové a ekonomické výkonnosti podniku (úprava vody a průmyslová výkonnost zařízení, odsávání prachu a recyklace kovů atd.). Environmentální výsledky podniku jsou tak vysoce závislé na správném fungování zařízení a investičním úsilí jak z hlediska vybavení (investice do spolehlivosti zařízení, opravy, údržba, nepřetržitý provoz atd.), tak zaměstnanců (zachování nebo obnova dovedností). Zaostávající investice v podnicích, zejména v případě podniků s výrobou v kyslíkových konvektorech, je staví před nutnost úpravy zařízení tak, aby vyhovovalo environmentálním normám. Tato záležitost je důležitá i proto, že se zkracují lhůty, neboť dochází k přezkoumání provozních podmínek v rámci směrnice IED, a to jeden rok po zveřejnění „Závěrů o BAT“ (v případě ocelářského průmyslu leden 2014), a zařízení musí být uvedena v soulad s předpisy do čtyř let po zveřejnění závěrů o BAT, pokud jde o hlavní části zařízení (v případě ocelářského průmyslu rok 2017). Vedení však tuto důležitou otázku nedostatečně zdůrazňují, vzhledem k tomu, jak velké omezení emise CO2 představují. Právě tato vnitřní souvislost mezi environmentální, průmyslovou a ekonomickou výkonností bezpochyby vysvětluje potřebu zástupců zaměstnanců, aby otázky životního prostředí nebyly izolovány jen na úrovni Výboru CHSCT, ale aby se řešily na širší platformě na úrovni rady zaměstnanců a ekonomické komise. Z tohoto pohledu zástupci zaměstnanců zdůrazňují potřebu závazného rámce pro informace týkající se životního prostředí nebo v širším slova smyslu trvale udržitelného rozvoje, aby bylo možné rozvíjet argumenty podložený a nezávislý pohled na tyto otázky a otázky související s různými úkoly, před kterými podnik stojí (výrobní, finanční, strategické, ale i sociální).

3.6. Vztahy se zúčastněnými stranami Obecně platí, že odbory a zástupci zaměstnanců mají malý nebo žádný vztah s dalšími zúčastněnými stranami (političtí zástupci, orgány veřejné správy, místní nevládní organizace), s výjimkou situací, kdy je odborový zástupce rovněž politickým zástupcem. Stejně tak jsou tyto vztahy mimo společnost výsadou zástupců managementu, kteří udržují vztahy s orgány veřejné správy, ale také s politiky, a věnují se informování a komunikaci, v důsledku tlaku okolních obyvatel a rostoucí důležitosti zajištění přijatelnosti znečišťujícího průmyslu. Zástupci zaměstnanců zdůrazňují smířlivý či dokonce úslužný charakter orgánu veřejné moci a environmentální policie (obrana hospodářské činnosti proti obraně zájmů ochrany


55


životního prostředí a zdraví), zpochybňují omezující schopnosti státu a objektivitu znaleckých posudků zajišťovaných uvnitř i vně podniku a konečně podávají svědectví o možném rozdílu mezi otázkami přijatelnosti a skutečnou obranou zájmů v oblasti životního prostředí, zdraví zaměstnanců a okolního obyvatelstva. Z tohoto úhlu pohledu brání rezervovaný postoj odborů vůči občanské společnosti a veřejné správě tomu, aby byly na územní rovině otázky environmentálních zájmů, ekonomické činnosti, zdraví zaměstnanců a veřejného zdraví řešeny tak, jak si zaslouží.

56




Souhrnná zpráva za zemi: Polsko


58



1. Národní právní rámec Polské ocelářství má poměrně silně zakořeněnou tradici nezřizování podnikových rad. Funkční podniková rada tak existuje pouze v několika málo ocelárnách. Jedná se výhradně o menší podniky v navazujících částech hodnotového řetězce. Naprostá většina oceláren a odborových organizací dává před zřízením podnikové rady přednost zakotvení práv na informace a projednávání se zástupci zaměstnanců v kolektivních smlouvách. Rozsah informování a projednávání bývá často větší, než jak je vymezen v zákoně ze 7. dubna 2006, protože obvykle zahrnuje i otázky investic.

2. Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání Výrobci oceli investovali do zlepšení ochrany životního prostředí velké prostředky. Instalovány byly odprašovací filtry a další zařízení. Za znečišťování životního prostředí platí podniky obecný místní poplatek. Zároveň musejí spolupracovat se třemi externími kontrolními úřady: (a) s odborem životního prostředí příslušného krajského úřadu (vojvodství), který vydává integrovaná povolení, (b) s Vojvodským inspektorátem ochrany životního prostředí (WIOŚ), který provádí roční kontroly na místě v trvání 2 až 3 týdnů, nezávisle monitoruje emise v místní stanici instalované vedle závodu a vyřizuje stanoviska a stížnosti místních obcí, a (c) s odbory životního prostředí místních úřadů, které mají pasivnější roli. V jedné z obcí organizuje dotazovaná skupina pravidelná fóra jednou za půl roku, která se konají v centru obce. Cílem je seznámit obyvatele s aktuálními dopady výroby v integrované ocelárně na životní prostředí. Zástupci vojvodského úřadu předávají účastníkům aktuální statistiky o zdrojích znečištění. Na těchto akcích je možné volně diskutovat. Vedle zástupců výše uvedených úřadů zve společnost na fóra také zástupce místní technické univerzity, zástupce místních obcí i zástupce místních podniků. Do diskuse se mohou zapojit také odborové organizace, avšak vedení podniku je přesvědčeno, že informace by byly pro zástupce zaměstnanců příliš odborné. Podle odborové organizace provádějí ocelárny vlastní analýzy dopadů na životní prostředí. Průběžně jsou monitorovány emise prachu. Nastane-li nějaká extrémní situace, je o ní informována odborová organizace a problém je řešen na úrovni závodu ve spolupráci s úřady na ochranu životního prostředí. Odborové organizace v tomto procesu nehrají žádnou zvláštní roli. „Jako odborové organizace se těmito záležitostmi hlouběji nezabýváme, protože bychom museli průběžně monitorovat životní prostředí kolem závodu. Samozřejmě máme zájem na omezování dopadů ocelárny na životní prostředí, ale nemáme na to žádný vliv, a proto se v procesu nemůžeme plně angažovat. Existují instituce, které se věnují pouze ochraně životního prostředí, jak v našem závodě, tak na obecním úřadu. Jako odborové organizace nepociťujeme potřebu zasahovat do této oblasti.“ Odborové organizace mohou bez problému na žádost kontrolovat veškeré parametry emisí. O překročení kritických emisních limitů informuje vedení podniku okamžitě. Pokud


59


jsou emise pod kontrolou a spolupráce mezi závodem a místními úřady probíhá hladce, žádné informace poskytovány nejsou. „Nevidím důvod, proč by do toho měly odborové organizace zasahovat. Odbory v západní Evropě mají možná jiný názor, ale tady v Polsku jednak nemáme na tyto otázky žádný vliv a jednak žádnou takovou potřebu nepociťujeme. Ostatně co by nám to přineslo?”, prohlásil vedoucí představitel odborové organizace. Integrované povolení pro provoz ocelárny platí na dobu 10 let. Návrh povolení je předmětem veřejného projednávání, kterého se mohou zúčastnit všechny zainteresované strany. Platnost stávajícího povolení skončí v září 2018. Povolení je průběžně aktualizováno o nové investice, například zařízení na odprášení. Nové, mnohem přísnější emisní kvóty vycházející z BAT pro účely prodloužení IP budou společnosti oznámeny místními úřady letos nebo nejpozději příští rok. Odborové organizace se integrovaným ekologickým povolením nezabývají. Považují je za záležitosti „byrokratické povahy“. Odborové organizace jsou obecně nespokojeny s kvalitou sociálního dialogu. „Jako odborová organizace můžeme kdykoli požádat o podrobnější informace, ale jsou to informace, které pro nás nepředstavují žádnou hodnotu. Záměrně tak nevyjadřujeme zájem o získání určitých informací, protože společnost poskytuje pouze údaje, které jsou v souladu s jejím postojem k našim požadavkům. Není pro ni problém poskytnout údaje, které prokážou, že našim nárokům není možné vyhovět.“ Vedení ocelárny na druhou stranu tvrdí, že na podporu povědomí a citlivosti mezi zaměstnanci společnosti vůči otázkám ochrany životního prostředí probíhá interně celá řada akcí a opatření. Během tzv. zeleného měsíce, který se koná jednou za rok, posílá společnost zaměstnancům tzv. eko e-maily, krátké zprávy s užitečnými tipy, například jak likvidovat použitý olej nebo co používat místo plastových tašek. Pořádají se také ekologické soutěže, sběr elektroodpadu apod. 12 Všechny tyto činnosti má na starosti ředitel pro životní prostředí jmenovaný speciálně pro tyto účely.

3. Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání Ocelárny zakládají společné podniky s elektrárnami, aby si zajistily levnější energii. Zároveň jim to umožňuje připravit se předem na požadavky balíčku zákonů týkajících se ochrany klimatu. Podle názoru vedoucího představitele odborové organizace by mohlo založení společného podniku s výrobcem elektřiny vrátit na pořad jednání otázku rekuperace energie, ale ocelárna s tím podle všeho váhá, protože taková investice vyžaduje obrovský kapitál. Podle vedení ocelárny závod recykluje téměř veškeré vypouštěné plyny (z koksárenské pece, z vysoké pece a z kyslíkových konvertorů ve dvou ze tří pecí) a snaží se, aby v této oblasti dosahoval ještě lepších parametrů. Mluvilo se o tom, že bude třeba rekuperaci 12

http://flateurope.arcelormittal.com/corporateresponsibility/moresustainable/776

60



energie v ocelárnách podpořit vládním nařízením, ale vláda stanovila určité podmínky, čímž celý proces pozastavila. Návrh vlády neodpovídal představám oceláren, které měly zájem na snížení nákladů. Představitel odborové organizace uvedl, že levnější energie nemusí nezbytně znamenat větší investice a vyvážené rozdělení zisků mezi zaměstnance a vlastníky: „Chcete nižší náklady na energie? Dobrá, ale výsledné úspory směřujte do dalších investic a podělte se o zisk, protože Polsko se momentálně odchyluje od standardů EU v této oblasti.“ Ocelárny nezaručují, že jakmile vláda dá zelenou nižším cenám energií, použijí úspory na místní investice, a nevyvedou peníze do zahraničí. Vedení ocelárny tvrdí, že uskutečnilo mnoho projektů na snížení energetické náročnosti s různými výsledky. Další důležité projekty ještě probíhají. Nejvyšší prioritu mají projekty s téměř okamžitou návratností (do 12 měsíců).

4. Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání Podle odborové organizace byly polské závody stavěny na využívání surovin z východní Evropy. Vedení poukazuje na efektivitu a nízké náklady na suroviny získávané z těchto zdrojů. Podle názoru odborové organizace jsou surovinové vstupy sice levnější, ale na druhé straně jsou nižší také výnosy: „Menší západoevropské ocelárny mají vyšší výnosy. To je pravda, ale neměli bychom zapomínat také na kvalitu vstupů. Belgický závod dostává brazilskou železnou rudu, zatímco my dostáváme rudu velmi nízké kvality, prakticky bahno. Vedení připouští, že kvalita dovážené rudy občas představuje pro aglomerační zařízení velký problém. Uhlí je nakupováno interně v Polsku a jeho kvalita je považována za poměrně dobrou. Polské ocelárny mají velké zásoby koksu na prodej, ale v současné době mají potíže s nacházením odbytišť. Podle odborové organizace byla k posuzování efektivního využívání surovin přijata měřítka výrobních nákladů na hlavu. Tyto ukazatele jsou pak porovnávány s dalšími závody v Evropě. Zástupce zaměstnanců má přístup k údajům o výnosech na zasedáních dozorčí rady, ale odborová organizace jako taková o nich přímo informována není.

5. Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání Na začátku roku 2014 podpořily polské odbory stanovisko oceláren a předaly vládě své vyjádření k systému obchodování s emisemi. V prosinci 2014 vypracovala ocelárna nové stanovisko, o němž informovala odborovou organizaci. Podle odborového svazu Solidarita povedou evropské předpisy pro boj proti změnám klimatu, které po energetickém sektoru požadují snížení emisí CO2 nebo nákup povolenek na evropském trhu emisních kvót, k přesunu odvětví zpracovávajících uhlí do zemí, kde není znečišťování regulováno 13 . Solidarita proto vyzvala všechny polské asociace 13

http://www.euractiv.com/climate-change/polish-union-warns-eu-climate-la-news-222153


61


zaměstnavatelů, aby podpořily její kampaň proti klimaticko-energetickému balíčku EU, který bude mít podle ní tvrdý dopad na konkurenceschopnost polských podniků 14. Podle Solidarity, která má v některých odvětvích, na něž budou mít dopad změny během třetí fáze, se Polsku nepodaří provést restrukturalizaci ekonomiky včas. Máme na to pouhých pár let, zatímco země západní Evropy měly mnohem víc času, říkají odboroví lídři 15.

6. Informování o investicích a jejich projednávání Společnost nyní musí vynakládat obrovské částky na modernizaci zařízení na zachytávání emisí, aby splňovala požadavky směrnice o průmyslových emisích (IED). Nezbytné investiční výdaje jsou rozloženy do několika let až do roku 2018. Vedení ocelárny potvrzuje, že si je plně vědomo rozsahu tohoto záměru, a mobilizuje finanční prostředky na realizaci projektu. V současné době vyjednává s úřady o případném rozdělení investičního programu do několika fází, aby bylo možné náklady rovnoměrněji rozložit do celého období, během něhož musí být zajištěn soulad s požadavky. Centrála skupiny nařídila vedení jednotlivých závodů vytvoření tzv. WCM týmů zaměřených na 10 oblastí, například ekonomiku, udržení provozu, nouzové situace nebo snižování energetické náročnosti, ochranu životního prostředí a společenskou odpovědnost podniku (tyto tři oblasti pokrývá jeden společný tým). Úkolem WCM týmů, jejichž členy jsou zástupci střední úrovně managementu závodu, je sledovat investiční projekty. Odborová organizace se do této iniciativy nezapojuje. Podle svých slov se zaměřuje pouze na investice, které mají potenciál vytvářet nová pracovní místa. Zástupce zaměstnanců v dozorčí radě ocelárny má možnost podpořit konkrétní projekty. O investicích se mezi sociálními partnery diskutuje pravidelně: „Investice, které byly dosud od privatizace uskutečněny, byly částečně zaštítěny odbory, které je prosadily do kolektivní smlouvy. Balíček investic dokonce přesáhl rámec toho, co bylo tehdy v kolektivní smlouvě dohodnuto. Na samém začátku se vedení do investic nechtělo, a tak jsme za investice museli bojovat – s úspěchem.“ Většina investic, které odbory požadovaly, se ale týkala zvyšování kapacit a rozšiřování návazné výroby, nikoli dodržování předpisů o ochraně životního prostředí. Odborová organizace také lobbovala za obnovení provozu v modernizovaných vysokých pecích. Odborové organizace dál tlačí na nové investice, protože jim dávají záruku zachování pracovních míst a dlouhodobého působení majitelů v místě: „Na vedení dialogu o investicích do výroby máme přímý zájem. Snažíme se nezasahovat do jiných oblastí. Svoji roli jako odborové organizace tak vidíme ve vytrvalém prosazování investic, které vytvářejí nová pracovní místa. Samozřejmě jsou uskutečňovány také investice do modernizace, které vedou k propouštění z ekonomických důvodů. Je však třeba připustit, že zrušení některých pracovních míst vede ke zvýšení bezpečnosti práce.“ Zaměstnanci ale z investice nemají žádný prospěch, protože veškerý zisk jde podle odborové organizace majitelům ocelárny. Naopak se po nich požaduje ještě více práce, aby „zahojili“ rozpočet po vysokém investičním výdaji, který je de facto financován místním závodem, jenž je nucen šetřit náklady v jiných oblastech. 14 15

https://cairo.trade.gov.pl/en/aktualnosci/article/y,2011,m,6,a,17880,Poland_opposes_EU_plan_to_cut_CO2.html

http://www.cleantechpoland.com/?page=news_old&id=42

62



Jedná se také o získání veřejné podpory a ocelárny žádaly o financování z fondů EU. Odborová organizace o tom ale nemá žádné další informace.

7. Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami Pro případ překročení stanovených emisních limitů spolupracujeme pravidelně s místními úřady v Krakově. Vedení společnosti se s místními úřady dohodlo na určitých postupech spolupráce. „Na rozdíl od západní Evropy polská veřejnost intuitivně nevnímá, že se místní úřady a odborové organizace mohou vzájemně doplňovat (díky kombinaci rolí). Běžný postoj je zavírat před problémem oči, aby bylo možné později případně ukázat prstem na někoho jiného.“ Složité jsou i vztahy mezi odborovou organizací a ústředními orgány státní správy: „V západní Evropě, například v Belgii, mají vlády roli zainteresovaných stran. Když se u nás v Polsku propouštělo, stát nás v tom nechal. Žádali jsme vládu o pomoc, ale dostalo se nám odpovědi, že stát nemůže zasahovat do záležitostí soukromé firmy. Vláda však zapomněla, že žije z našich daní. Je možné, že se odborové organizace nesnaží dostatečně o zapojení místní samosprávy, zejména v předvolebním období. Polské odborové organizace ale bohužel nemají právě nejlepší pověst, a proto se politici ve spolupráci s nimi příliš neangažují.“ Okolní obce v minulosti protestovaly proti činnosti ocelárny. Některé protesty proti používání nebezpečného odpadu byly úspěšné. Společnost je hrdá na to, že se jí podařilo vyřešit problém nočního hluku z překládky železné rudy. Do procesu byli plně zapojeni také zástupci okolních obcí, kteří měli možnost seznámit se s instalací protihlukové izolace (investice ve výši 12 mil. zlotých) a navštívit závod. Obyvatelé mohou kontaktovat ředitele pro životní prostředí na bezplatném telefonním čísle nebo mu mohou posílat e-maily. Tyto komunikační kanály usnadňují výměnu informací o aktuálních dopadech na životní prostředí a zajišťují rychlou reakci na problémy hlášené místními obyvateli. Odborová organizace se nezmínila o žádné konkrétní spolupráci s ekologickými nevládními organizacemi. V souvislosti s nedávnou protestní akcí proti uzavření poslední funkční vysoké pece v jedné z integrovaných oceláren společnosti se odborová organizace údajně dostala do sporu s místními ekologickými aktivisty, kteří naopak podporují ukončení provozu. Společnost sama sleduje akce místních aktivistů a udržuje s nimi komunikaci. Je zvána na setkání aktivistů a neodmítá se jich účastnit.


63


64




Souhrnná zpráva za zemi: Rumunsko


66



Zpráva o situaci v Rumunsku byla vypracována na základě poznatků získaných ze tří dotazníků vyplněných odborovými organizacemi, ze dvou návštěv závodů (jednoho integrovaného závodu a jednoho závodu s elektrickou obloukovou pecí) a ze dvou setkání se zástupci místní samosprávy odpovědnými za vydávání ekologických povolení a ověřování dodržování ekologických norem.

1. Národní právní rámec Povinnost informovat odborové organizace nebo zástupce zaměstnanců o záležitostech týkajících se životního prostředí, energetické účinnosti nebo efektivního využívání surovin nebo projednávání těchto záležitostí s nimi však národní právní rámec konkrétně nestanovuje. Zástupci státní správy, s nimiž jsme se v průběhu projektu setkali, potvrdili, že rumunská legislativa upravující ekologické normy je přesná, komplexní a úplná a v souladu s cíli IPKZ. Rámec regulací v této oblasti vytvářejí v Rumunsku tři hlavní úřady:  Ministerstvo životního prostředí, hlavní orgán dohlížející na činnost ostatních institucí ochrany životního prostředí,  Národní agentura pro ochranu životního prostředí, technický orgán, který připravuje podklady pro všechny strategie a regionální politiky z hlediska normativních aktů, koordinuje činnosti při implementaci strategií ve všech regionálních a místních orgánech, schvaluje činnosti s možnými dopady na životní prostředí a zajišťuje soulad s právními předpisy. Je také pověřena posuzováním a schvalováním většiny ekonomických aktivit, které mohou mít zásadní vliv na životní prostředí. Odpovídá rovněž za vydávání integrovaných povolení (IEA) velkým průmyslovým podnikům a schvalování bezpečnostních zpráv podle směrnice Seveso.  Národní stráž životního prostředí, hlavní expertní orgán ověřující dodržování ekologických zákonů a směrnic na základě kontrol v jednotlivých oblastech zaměřených například na nebezpečný odpad nebo emise skleníkových plynů. V případě stížností místních obcí může stráž provést i neplánovanou kontrolu. Pokud se zjistí nějaké nesrovnalosti, může úřad uvalit sankce nebo pokutu, a může dokonce pozastavit činnost společnosti až na dobu 60 dnů, během níž musí být problém vyřešen. V minulosti však nebyly na ocelárny žádné stížnosti a nebyly vůči nim přijaty ani žádné sankce. Zákoník práce a zákon o bezpečnosti a zdraví pracujících č. 319/2006 také upravuje fungování výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví v podnicích s více než 50 zaměstnanci. Zaměstnanci musejí mít ve výboru stejný počet zástupců jako vedení společnosti. Výbor sice nemá žádné přímé kompetence ve vztahu k ochraně životního prostředí, nicméně některé z oblastí, jimiž se zabývá, mají alespoň nepřímý dopad. V rumunském ocelářství v současné době neplatí kolektivní smlouva na úrovni odvětví. Předchozí smlouva, jejíž platnost skončila v roce 2011, sice nestanovila žádný konkrét postup pro informování a projednávání v případě investic, avšak místo toho stanovila rámec pro účast odborových organizací „na projednávání otázek profesního, ekonomického,


67


sociálního [...] zájmu na zasedáních představenstva“. V předchozí smlouvě bylo také stanoveno, že „aby mohly odborové organizace hájit práva zaměstnanců a podporovat jejich profesní, ekonomické, sociální [...] zájmy, budou od zaměstnavatelů [...] dostávat informace nezbytné pro vyjednávání o kolektivních smlouvách nebo případně pro uzavírání smluv [...] týkajících se tvorby a čerpání prostředků na zlepšování pracovních podmínek, ochrany práce a sociálních vymožeností, pojištění a sociální ochrany“. Přestože už odvětvová kolektivní smlouva neplatí, promítá se její obecný rámec do většiny smluv na úrovni jednotlivých podniků. Tyto smlouvy však nestanovují žádný konkrétní postup pro informování a projednávání v případě záležitostí týkajících se životního prostředí, investic nebo plánů na zvýšení efektivity. Odborové organizace obecně nejsou příliš obeznámeny s ekologickou legislativou a neúčastní se veřejného projednávání během posledních fází řízení k vydání povolení. Na druhou stranu jsou ale v plné míře zapojeny do činnosti výborů pro bezpečnost a ochranu zdraví, které mají rovněž určité kompetence v oblasti prevence rizik.

2. Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání Informování o záležitostech týkajících se životního prostředí a jejich projednávání není upraveno žádným konkrétním právním předpisem a do značné míry závisí na vztazích mezi vedením podniku a odborovou organizací a na ekonomické situaci podniku. Dotazované odborové organizace obvykle uváděly, že o záležitostech týkajících se životního prostředí dostávají pravidelné informace. Pokud je to nutné, mohou v těchto záležitostech vyvolat dialog s vedením podniku, ale není pro to stanoven žádný formální postup. Odborové organizace se podílejí na školení bezpečnosti práce a působí také jako poradci při posuzování provozních postupů. Podle vedení jedné z oceláren tlak ministerstva životního prostředí na investice do ochrany životního prostředí od roku 2000 „exponenciálně roste“. Tyto investice „musí nést investor na svých bedrech“. Vstupem země do Evropské unie tento tlak ještě zesílil, protože rumunské závody musely splňovat evropské normy. Nejmodernější závody investovaly do zařízení, které jim umožnilo snížit emise pod stanovené limity, a díky tomu jsou nyní připravené na nové požadavky podle BAT. Po omezení výroby a uzavření některých znečišťujících zařízení v závodech největších výrobců oceli je vzduch v oblastech kolem oceláren celkově čistší. Místní obyvatelstvo si na znečišťování z oceláren nijak zásadně nestěžuje. Ocelárny neplatily žádné pokuty za znečišťování životního prostředí a jejich emise obecně nepřekračují stanovené limity. Vítanou změnou bylo podle odborových organizací snížení daně za ekologické povolení na konci roku 2014 na polovinu. Ekologická daň, která se odvádí místním úřadům, byla v uplynulých letech předmětem sporu a ocelárny napadly její výši u soudu. Ocelárny mají povinnost získat od místních úřadů integrované ekologické povolení a odborové organizace mají možnost se k předkládané dokumentaci vyjádřit. V praxi se

68



odborové organizace do procesu vydávání ekologických povolení ale nijak nezapojují a neúčastní se ani veřejných projednávání. Velké průmyslové podniky zveřejňují každý rok roční zprávu o životním prostředí, v níž musejí uvádět hodnoty emisí a ekologické havárie. Agentura ochrany životního prostředí se může vyjádřit k situaci a k souladu s „nejlepšími dostupnými postupy a technikami“. S odborovými organizacemi nejsou zprávy nijak konkrétně projednávány a přístup k nim tak mají stejně jako veřejnost. Některé podniky zveřejňují zprávy o životním prostředí na intranetu, kde k nim má přístup většina zaměstnanců. Zprávy o škodlivinách shromažďují od podniků také místní agentury životního prostředí a sestavují z nich pravidelné přehledy. Zatímco zprávy od podniků jsou důvěrné, přehledy jsou veřejně dostupné. Podniky také zveřejňují zprávy o udržitelnosti a zprávy o společenské odpovědnosti, v nichž se rovněž zabývají otázkami ochrany životního prostředí. Podle jedné takové zprávy jsou bezpečnost provozu a ochrana životního prostředí „těmi nejdůležitějšími ukazateli efektivity provozu a představují solidní základ udržitelného rozvoje“. Podle odborových organizací panuje v Rumunsku a obecně v Evropě v oblasti ekologických norem „přebujelá legislativa“, která je pro průmyslové podniky zátěží. To představuje konkurenční nevýhodu oproti výrobcům z jiných zemí, kde neplatí stejné ekologické požadavky.

3. Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání V rumunské společnosti probíhá debata o programech na podporu investic do zelené energie a nákladech, které takové programy přinášejí velkým průmyslovým podnikům. Rumunské ocelárny jsou velkými spotřebiteli elektřiny na trhu, neboť jejich vlastní kapacity na výrobu elektřiny jsou omezené. Otázka nákladů na energie vyvolala napjatá jednání mezi ocelárnami a vládou v letech 2013 a 2014. Zaměstnavatele v jejich požadavku na snížení dotací pro zelenou energii, které pro průmysl představují dodatečné náklady, intenzivně podporovaly také odborové organizace. Odborové organizace namítaly, že ocelárny v roce 2012 a 2013 platily „extrémně vysoké“ ceny za energie, a to zejména kvůli daním (zelené certifikáty, daň z kombinované výroby). Ocelárny zase tvrdily, že případné zvýšení produktivity je „na úkor“ zvýšení nákladů na energie, které „nelze promítnout do konečných cen, které platí zákazníci, protože na trhu panuje vysoká konkurence“. Podle jedné z oceláren mají konkurenční výrobci z Ruska lepší ceny energií, zhruba poloviční, než jaké se platí v Rumunsku, a navíc neplatí za emisní povolenky a zelené certifikáty. Odborové organizace podpořily kroky vedení a v Bukurešti dokonce zorganizovaly demonstrace, na nichž požadovaly nižší ceny energií pro své podniky a varovaly, že kvůli drahým energiím by mohl o práci přijít velký počet zaměstnanců. Místním úřadům posílaly výzvy, v nichž požadovaly výjimky z „nadměrného zdanění“.


69


Ocelárny a odborové organizace také kritizovaly liberalizaci trhu se zemním plynem. Namítaly, že tato změna povede k růstu cen, protože Rumunsko odebírá plyn pouze od dvou dodavatelů. V roce 2014 se ocelárny díky společnému úsilí vedení podniků a odborových organizací dočkaly od vlády nižšího účtu za energie – klesly poplatky za zelené certifikáty a snížila se také daň z kombinované výroby a zároveň byl zmrazen další růst ceny zemního plynu. Tato opatření byla odborovou organizací hodnocena jako „uspokojivá“. Odborové organizace jsou obecně informovány o efektivním využívání energií a komunikují o těchto otázkách s vedením podniku i se zaměstnanci. Jedna z velkých oceláren v současné době zavádí několikaletý program optimalizace spotřeby energií a odborová organizace je informována o průběhu projektu. V rámci programu se počítá s dalekosáhlými opatřeními od zamezení ztrátám přes optimalizaci a reorganizaci distribučních sítí až po zvyšování povědomí o spotřebě energií na pracovištích. Logo programu se po určitou dobu objevovalo dokonce na mzdových páskách. Velcí výrobci oceli sledují spotřebu energií (elektřiny a zemního plynu) a provozních kapalin ve všech odděleních. Spotřeba energie patří k hlavním sledovaným klíčovým ukazatelům výkonnosti. Podle vedení vykazují rumunské závody nižší energetickou náročnost než americké závody, a to navzdory horší pozici ve srovnání s některými jinými evropskými závody.

4. Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání Stejně jako v případě informování o ekologických záležitostech a jejich projednávání neexistují žádná jednotná pravidla ani pro tento proces v případě efektivního využívání surovin. Naopak v praxi existují velmi rozdílné scénáře od velmi úspěšné spolupráce mezi vedením podniku a odborovou organizací až po úplné vyloučení odborové organizace z dialogu o těchto otázkách. V nejúspěšnějších rumunských ocelárnách jsou odborové organizace informovány o nákupu surovin a investicích do jejich efektivního využívání a tyto otázky jsou upraveny v postupu pro obecné informování, avšak odborová organizace k těmto otázkám nezaujímá konkrétní stanoviska. Odborové organizace obvykle jsou informovány nebo mají určitou představu o zdrojích a kvalitě surovin, ale už méně informací o jejich cenách a výnosech z nich. V jedné společnosti, která ovšem patří ke světlým výjimkám, je odborová organizace informována o cenách energií a surovin každý měsíc společně se všemi důležitými ukazateli produktivity a efektivity. Podle dotazovaného představitele odborové organizace jsou ceny energií a surovin, které společnost platí, velmi výhodné. Odborová organizace si také může od zaměstnavatele vyžádat další informace, pokud je potřebuje. Jestliže se jedná o důvěrné údaje, uzavře odborová organizace dodatečnou smlouvu o zachování mlčenlivosti. Odborová organizace také uvedla, že má možnost požádat o libovolného experta, ale v praxi této možnosti využívá jen málokdy.

70



V dalších ocelárnách, které se potýkají se složitější ekonomickou situací, naopak žádná konkrétní komunikace mezi vedením a odborovou organizací ohledně surovin neprobíhá a není stanoven žádný konkrétní postup pro informování o technických investicích a jejich projednávání. Odborová organizace je informována pouze o růstu cen energií nebo surovin a tyto informace slouží jako argument proti požadavkům odborové organizace. Informace o produktivitě jsou odborové organizaci nebo zaměstnancům poskytovány jen vzácně. Zástupci odborové organizace se účastní týdenních provozních mítinků v různých odděleních a někdy na nich získají informace týkající se efektivity, produktivity nebo investic. Mají určitou představu o nakládání s odpadem, ale ani v této oblasti neexistuje žádný konkrétní postup pro projednávání. Pevný odpad je zpravidla dodáván firmám, které staví silnice, nebo do cementáren. Nebezpečný odpad likvidují subdodavatelé, kteří podléhají auditu. Odborové organizace bývají zapojovány do projektů týkajících se zvyšování efektivity výrobních zařízení, aby od zaměstnanců shromažďovaly nápady, jak zvýšit efektivitu výrobních procesů. Některé rumunské ocelárny slouží jako zkušební závody pro ultramoderní vybavení a v příslušné nadnárodní skupině pak dosahují dobrých výsledků u ukazatelů výkonnosti.

5. Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání O dopadech evropského systému obchodování s emisemi na činnost podniků není veden konkrétní dialog. Odborové organizace vědí, že v prvních dvou fázích bylo podnikům přiděleno víc povolenek, než kolik jich potřebovaly, a že systém neměl na výsledky jejich hospodaření žádný negativní dopad. Ve třetí fázi systému obchodování ETS podniky naopak očekávají, že pro ně budou emisní povolenky znamenat dodatečnou zátěž.

6. Informování o investicích a jejich projednávání Pokud v ocelárnách probíhá nějaká forma informování o investicích a jejich projednávání, je založena spíše na džentlmenských dohodách než na nějakém konkrétním postupu, který by vyplýval z kolektivní smlouvy, nějakých jiných dokumentů či ze zákona. Podle odborové organizace z jedné velké ocelárny probíhá v případě technických investic proces informování a projednávání, při němž jsou posuzovány dopady na zaměstnance. V případě propouštění se jedná o řešeních, jak převést dotčené zaměstnance na jinou práci. V jedné z nejúspěšnějších malých oceláren (elektrická oblouková pec) jsou informace o investicích poskytovány pravidelně. Odborová organizace má představu o dlouhodobém investičním plánu (na příštích až 10 let) a je informována, resp. jsou s ní projednávány různé aspekty investic od ekonomických propočtů a změn struktury nákladů přes změnu


71


pracovních podmínek a dopady na pracovní místa až po související nezbytné školení a podmínky financování investice. Vedoucí představitel odborové organizace byl schopen uvést hlavní plánované investice, které spočívají v nákupu několika nových výrobních linek. Uvedl také, že investice nejsou posuzovány podle krátkodobé návratnosti (ROI) a že potřeba návratnosti není nikdy používána jako výmluva, proč nelze přistoupit na požadavky odborové organizace. Všechny investice jsou uskutečňovány s ohledem na dlouhodobý vývoj. Tento příklad je ale v rumunském ocelářství spíše výjimkou. V případě velkých výrobců oceli jsou odborové organizace informovány o potvrzených a realizovaných investicích, ale dlouhodobé investiční plány s nimi projednávány nejsou. Zástupci odborových organizací shodně uváděli, že „používané technologie pocházejí ze 70. let a investice směřovaly pouze do zachování výroby, nikoli do odlišení od konkurence”.

7. Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami Ve většině případů odborové organizace na místní úrovni s orgány ochrany životního prostředí ani s nevládními organizacemi nespolupracují. Veřejnost a odborová organizace zvlášť mají teoreticky po určitou dobu přístup k dokumentaci, kterou podniky předkládají v procesu ekologické certifikace, a probíhá také kolo „veřejného projednávání”. V praxi se ale odborové organizace do tohoto procesu nijak nezapojují. Neexistuje navíc žádný jasně popsaný způsob, jak získat přístup k informacím, které jsou považovány za veřejné. Veřejná projednávání jsou ve většině případů formální a odborové organizace do nich nejsou žádným způsobem zapojeny. Z toho, co jsme se dozvěděli, navíc soudíme, že odborové organizace ani neznají obsah integrovaných ekologických povolení (IEA) nebo bezpečnostních zpráv. Na druhou stranu účast zástupců odborové organizace na schůzce s orgánem státní správy v rámci tohoto projektu byla prospěšná, protože se dozvěděli o možnosti využít informace z dokumentace. Podle dotazovaných zástupců vedení je proces získání IEA příliš zdlouhavý a je v něm mnoho zbytečných prodlev. Dokumentaci pro IEA schvaluje poradní technický výbor, jehož členy jsou hlavně zástupci okresní agentury ochrany životního prostředí. Výbor může „celou dokumentaci vrátit kvůli jednomu chybnému slovu”. Při jednání se zástupci státu, většinou na celostátní úrovni, řešily odborové organizace také otázku pracovních podmínek. Navzdory investicím do zlepšení ekologické stopy pracují zaměstnanci v ocelárnách ve zvláštních pracovních podmínkách. Odborové organizace v této souvislosti také zmínily skutečnost, že většina zaměstnanců oceláren není uznána jako zaměstnanci pracující „ve zvláštních podmínkách”, a nemá proto nárok na předčasný důchod. Podle vedoucího představitele jedné odborové organizace „není zaměstnanec ocelárny schopen pracovat až do 65 let a od 57, 58 let už nepracuje efektivně”. Odborové organizace poslaly vládě několik žádostí, ale problém dosud vyřešen nebyl.

72




Souhrnná zpráva za zemi: Velká Británie


74



1. Národní právní rámec V souladu s „dobrovolnou” povahou pracovněprávních vztahů v zemi nemají zaměstnavatelé ve Velké Británii ze zákona žádnou povinnost zřídit na pracovišti orgán pro informování zástupců zaměstnanců a konzultace s nimi. Podle britské pracovněprávní legislativy má zaměstnavatel tuto povinnost pouze v případě, že zaměstnanci splní přísně vymezené podmínky. Právně vymahatelné jsou pouze orgány informování a konzultací, které jsou zřízeny v souladu s postupem stanoveným v zákoně. Pokud tedy zaměstnavatel zřídí orgán informování a konzultací dobrovolně, nemá takový orgán žádnou oporu v zákoně a zaměstnanci nemají ze zákona žádnou možnost, jak se domáhat dodržení stanoveného postupu, pokud se zaměstnavatel dopustí nějakého porušení. Pokud existuje tzv. předběžný postup pro informování a konzultace a zaměstnanci ho chtějí nahradit orgánem, který by byl ze zákona závazný, musí proběhnout tajné hlasování mezi zaměstnanci zaštítěnými kolektivní smlouvou. Aby byl výsledek platný, musí se hlasování zúčastnit aspoň 40 % všech zaměstnanců oprávněných hlasovat. Je-li splněna tato minimální hranice a souhlasí-li většina hlasujících se zrušením předběžného postupu, dojde ke zrušení předběžného postupu zavedeného zaměstnavatelem. Aby bylo možné zřídit orgán informování a konzultací, který bude mít oporu v zákoně, musí být zaměstnavateli zaslána písemná žádost o jeho zřízení, kterou musí podepsat 10 % zaměstnanců zaštítěných kolektivní smlouvou (v praxi stačí jeden podpis s tím, že zbývající podpisy musejí být doloženy do 6 měsíců od podání žádosti). V souladu se zákonem musí zaměstnavatel informovat zástupce zaměstnanců o ekonomické situaci podniku a informovat je a vést s nimi konzultace o očekávaném vývoji pracovních míst ve společnosti a o rozhodnutí, která by mohla zásadně změnit organizaci práce nebo pracovněprávní vztahy. Další okolnosti, za kterých musí zaměstnavatel ve Velké Británii informovat zaměstnance a vést s nimi konzultace, jsou stanoveny ve zvláštních předpisech, avšak žádný z nich nestanovuje zaměstnavateli povinnost informovat a vést konzultace o záležitostech týkajících se ochrany životního prostředí. Jestliže zaměstnavatel uzná návrh odborového sdružení předložený v souladu s postupem stanoveným v zákoně (na rozdíl od dobrovolného souhlasu s takovým návrhem), musí následně odborové sdružení informovat a vést s ním konzultace o:  hromadném propouštění zaměstnanců z ekonomických důvodů,  změnách ve vlastnictví podniku,  určitých změnách v důchodovém pojištění a  o otázkách souvisejících s ochranou zdraví a bezpečnosti práce. V závodě Tata Steel v Port Talbotu si odboráři pravidelně stěžují, že přestože probíhá dialog a vedení firmy zjevně vítá zpětnou vazbu od zástupců odborového sdružení, dostává odborové sdružení málo informací a v nedostatečné kvalitě na to, aby se mohlo v podniku


75


více angažovat. Odborové sdružení podnik sice informuje, ale žádné skutečné konzultace s nimi nevede. Diagram znázorňující strukturu jednání mezi zástupci odborů a vedením TS v Port Talbotu

76



2. Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání Podle vedení společnosti jsou zástupci zaměstnanců informováni a jsou s nimi vedeny konzultace o:  výkyvech v cenách surovin,  jednorázových platbách a odměnách,  uhlíkové dani a dalších souvisejících otázkách,  zprávě o ochraně životního prostředí, kterou podnik sestavuje,  dopadech opatření v oblasti ochrany životního prostředí,  emisích,  kompetencích,  produktivitě a  konkurenceschopnosti (kapitálové investice s nimi ale projednávány nejsou). Přestože odbody prosazují tzv. ekologické zástupce a přestože na mnoha pracovištích existují, není v platných právních předpisech opora pro to, aby byli povinně informováni a aby s nimi byly povinně vedeny konzultace o otázkách týkajících se ochrany životního prostředí. Zákon sice po zaměstnavatelích požaduje, aby vedl konzultace se zástupci zaměstnanců o otázkách ochrany zdraví a bezpečnosti práce, avšak tato povinnost je omezena právě pouze na záležitosti související s ochranou zdraví a bezpečností práce. Přestože zákon nestanovuje povinnost informování a konzultací o ekologických otázkách, existuje několik příkladů spolupráce mezi odborovými organizacemi a ocelárnami. Obě strany spolu řeší, jak zamezit vypouštění nebezpečného odpadu nebo mu úplně zabránit a jak spolupracovat s místními samosprávami na minimalizaci negativních dopadů na veřejnost v případě nehod nebo nadměrného znečišťování. Názory a připomínky zástupců pro ochranu zdraví a bezpečnost práce jsou ocelárnami považovány za důležitý příspěvek k jejich vlastní snaze dbát na ochranu zdraví obyvatel v místě, kde působí, a proto zpětnou vazbu od odborových organizací vítají. Rada pro bezpečnost v Port Talbotu se schází každý měsíc a o výsledcích jejích jednání informuje odborová organizace i vedení podniku.


77


3. Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání Kongres odborových organizací a některé individuální odborové organizace vypracovaly podklady a postupy pro zástupce odborových sdružení na podporu dialogu se zaměstnavateli o energetických otázkách, zejména otázkách týkajících se snižování znečištění a úspor energií. Odborové organizace zajišťují pro své zástupce zdroje a školení a k posílení role zástupců v oblasti spotřeby energií na pracovišti a dlouhodobé udržitelnosti vypracovaly několik projektů a publikací. Kongres odborových organizací společně s přidruženými organizacemi vydává obsáhlou řadu publikací zaměřených na energeticky náročná průmyslová odvětví, změnu klimatu a tzv. spravedlivý přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku.

4. Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání Sociální dialog mezi ocelárnami a odborovými organizacemi o efektivním využívání surovin sice probíhá, avšak zpravidla se omezuje na diskuse mezi oběma zúčastněnými stranami a nejedná se o skutečné konzultace. Například zástupci odborové organizace v Tata Steel ve Velké Británii se s vedením scházejí pravidelně každý měsíc a diskutují o snižování odpadu, využívání energií, cenách energií a využívání výrobních zařízení obecně. Obě strany tyto diskuse jednoznačně vítají, avšak o skutečné konzultace se nejedná. Zástupci odborové organizace jsou informováni o trendech v cenách surovin, nicméně bez konkrétních čísel. Velké množství informací o využívání surovin, energetické náročnosti a provozních ukazatelích poskytuje zaměstnavatel zástupcům odborové organizace prostřednictvím společného výboru PT Joint Journey Council (JJC). Zástupce odborové organizace informuje také o aktuálních otázkách týkajících se bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Před zasedáním výboru JJC dostávají zástupci odborů podrobnou zprávu a mají možnost klást dotazy nebo požadovat doplňující informace.

78



5. Informování o investicích a jejich projednávání Investice nejsou předmětem konzultací s odborovými sdruženími. Zástupci odborů v PT dostávají informace o roční výši kapitálových investic společnosti a jejich rozdělení mezi jednotlivé dceřiné společnosti. Vedení předkládá odborům také roční investiční plán. Přestože společnost informuje o uskutečněných investicích, své investiční záměry se zástupci odborů předem neprojednává. Společnost sice informuje o dopadu na produktivitu a ochranu zdraví a bezpečnost práce, ale kvalita těchto informací je zástupci místních odborových sdružení považována za nedostatečnou. Vše, co zástupci odborových sdružení vědí o investiční strategii společnosti a souvisejících rozhodnutí, navíc podle odborů pochází z jejich vlastních zdrojů, nikoli z podkladů, které by dostávali od společnosti. Příčinou je právě poměrně nízká kvalita informací poskytovaných společností.

6. Vztahy mezi odborovými sdruženími a externími stranami Členové místního zastupitelstva se s vedením TS scházejí jednou týdně na půdě společného výboru a vedou jednání o udržitelnosti, budoucnosti pracovních míst v PT, školení, ekologických otázkách a vztazích mezi společností a místním obyvatelstvem. Ve Walesu sleduje úřad Natural Resources Wales ve spolupráci s místním zastupitelstvím ukazatele koncentrace aerosolových částic PM10. Podle předpisů smí TS překročit limity pro aerosolové částice celkem 35krát. Závod je zatím překročil 14krát. Přestože se vedení podniku podle všeho pravidelně schází s členy místních zastupitelstev, informace o případných vztazích mezi odborovými sdruženími v PT a externími stranami nejsou k dispozici.


79



Souhrnná zpráva za zemi: Slovensko



81


Zpráva o situaci na Slovensku byla vypracována na základě poznatků získaných z návštěvy jednoho (integrovaného) závodu, ze setkání s vedoucími představiteli odborové organizace, ze setkání s vedením závodu a ze setkání se zástupci místní samosprávy odpovědnými za vydávání ekologických povolení a ověřování dodržování ekologických norem.

1. Národní právní rámec Odborové organizace hrají na Slovensku ústřední roli v zastupování zaměstnanců na úrovni společnosti. Pokud jde o přístup k informacím, stanovuje zákoník práce, že zástupci zaměstnanců musejí být informováni o hospodářské a finanční situaci zaměstnavatele a o předpokládaném vývoji jeho činnosti, o očekávaném vývoji pracovních míst, zejména pokud je ohrožena zaměstnanost, o otázkách ochrany zdraví a bezpečnosti práce a o změnách v organizaci práce a dalších opatřeních, například přerušení činnosti nebo zahájení nových činností. Neexistuje bohužel žádné konkrétní ustanovení týkající se přístupu k informacím o investicích do efektivního využívání surovin, snižování energetické náročnosti nebo ochrany životního prostředí. Struktura státní správy v oblasti životního prostředí má na Slovensku čtyři úrovně: i) Ministerstvo životního prostředí, národní agentury a Slovenský inspektorát životního prostředí (hlavní výkonný orgán v oblasti politiky ochrany životního prostředí). Slovenská agentura životního prostředí je hlavní technický poradní orgán MŽP. ii) Osm krajských kanceláří životního prostředí spadajících pod MŽP. Krajské kanceláře schvalují povolení vydávaná místními samosprávami. iii) Odbory péče o životního prostředí na okresních úřadech, které příslušným místním samosprávám poskytují údaje z registrů a dohlížejí na uplatňování národních opatření v oblasti ochrany životního prostředí na obecní úrovni. Obcím také poskytují odbornou pomoc s aplikací ekologických zákonů. iv) odpovědnost obcí za ochranu životního prostředí, zahrnující například místní znečišťování ovzduší, vodní a odpadové hospodářství, ochranu přírody, posuzování dopadů na životní prostředí, stavebnictví a územní plánování. Obce mohou stanovovat odvody (např. provozovatelům drobných zdrojů znečištění vzduchu) a poplatky (např. za odvoz odpadu na skládku). Mohou také udělovat výjimky z daně z nemovitosti z ekologických důvodů. Na dodržování zákonů o ochraně životního prostředí velkými průmyslovými podniky na Slovenku dohlížejí dvě instituce: Slovenský inspektorát životního prostředí a Slovenská agentura životního prostředí. V otázkách emisních limitů, prováděcích předpisů a měření jsou oba úřady podřízeny ministerstvu životního prostředí, finančně a metodicky spadají pod ministerstvo vnitra. Činnost místních úřadů se zaměřuje na tři hlavní oblasti:  Předběžná činnost: posuzování dopadů konkrétních právních předpisů na životní prostředí

82



 Povolovací činnost: vydávání různých povolení podnikům, např. stavební povolení, územní rozhodnutí nebo IPPC (integrovaná ekologická povolení)  Kontrolní činnosti: dodržování emisních limitů, evidence poplatků za znečištění ovzduší Podle slovenských úřadů se proces vydávání povolení oproti požadavkům EU v zemi velmi urychlil. Před vydáním povolení na určitou činnost probíhá fyzická kontrola zařízení. Ekologické zátěže jsou evidovány v systému evidence kontaminovaných míst. V registru environmentálních zátěží je zapsána i ocelárna společně s dalšími téměř 2 100 místy. Systém spravuje Slovenská agentura životního prostředí.

2. Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání Mezi vedením a odborovou organizací neprobíhá žádný konkrétní dialog o ekologických otázkách. Odborová organizace je ale přesvědčena, že by jí vedení potřebné informace poskytlo, pokud by ho o ně požádala. Celkově se odborová organizace domnívá, že plnění ekologických ukazatelů v závodě se za poslední roky zlepšilo. Snížily se průmyslové emise a zlepšilo se také čištění odpadních vod. Několik vesnic, které jsou v okolí ocelárny, si v minulosti stěžovalo na výrobu v závodě, v současné době ale už žádné známky nespokojenosti nejsou. V reakci na přísnější požadavky v této oblasti zřídila ocelárna zvláštní organizační útvar, který odpovídá za ochranu životního prostředí. Ve své Politice kvality, životního prostředí a energetiky společnost uvádí, že „[...] si je plně vědoma [své] odpovědnosti za ochranu životního prostředí, neboť jeho kvalita přímo i nepřímo ovlivňuje kvalitu života nejen této generace, ale i těch příštích.” Společnost se také zavázala, že bude „zvyšovat ekologické povědomí u všech svých zaměstnanců”. Společnost zavedla vlastní systém ekologického managementu a od roku 2008 funguje bez překročení zákonem stanovených limitů. V současné době dosahuje u ekologických ukazatelů lepších výsledků, než na jakých se dohodla se státními úřady. Společnost má také vlastní laboratoře a monitorovací stanice, které odebírají a analyzují vzorky vody a půdy. Provádí se rovněž průběžné monitorování nečistot ve vzduchu. Místní úřady mají online přístup pro účely kontroly. Údaje jsou shromažďovány místními úřady a každý měsíc je vypracovávána zpráva o emisích, která je veřejně dostupná. Podrobné údaje z jednotlivých podniků jsou uchovávány po dobu 5 let, ale jsou neveřejné. Jedinou možností, jak získat podrobné údaje o emisích, je tak obrátit se přímo na konkrétní podnik. Odborová organizace údaje z těchto dokumentů pro svoji práci nevyužívá. Podnik odvádí speciální poplatek za emise oxidu uhelnatého do fondu životního prostředí, který slouží na podporu zelených zdrojů energie, investic do filtrů, kanalizace a dalších ekologických prací. Informace o emisích jsou evidovány v Národním informačním systému emisí (tzv. NEIS), který spravuje Slovenský hydrometeorologický ústav. Ocelárna je zdaleka největším emitentem částic a CO a patří také k největším emitentům SO2, NOx a celkového


83


organického uhlíku. Poslední publikované údaje o skutečných emisích pocházejí bohužel z roku 2010. V minulosti došlo k několika nehodám souvisejícím s průmyslovými emisemi. Například v roce 1995 zabil úniku oxidu uhelnatého 11 lidí. Od této doby nebyl naštěstí zaznamenána žádná závažnější nehoda, která by souvisela s únikem emisí. Slovenský inspektorát životního prostředí provádí v průmyslových závodech pravidelné kontroly. Pokud se objeví náznaky zvýšeného znečišťování, jsou možné i neplánované kontroly. Zjistí-li se nějaké nesrovnalosti, může Slovenská agentura životního prostředí nařídit nápravná opatření nebo případně udělit i pokutu, která se odvádí do fondu životního prostředí. Podle agentur je ale udělování pokut „citlivá záležitost” a podniky mohou rozhodnutí o uložení pokuty napadnout u soudu. Žádnému z výrobců oceli dosud nebyla udělena pokuta. Podle úřadu odpovědného za ochranu ovzduší jsou limity podle BAT pro průmysl výroby oceli nižší než požadavky na ochranu ovzduší stanovené v platných slovenských právních předpisech. To může pro ocelárny představovat další zátěž. Aby slovenská vláda zmírnila tyto dopady, požádala o výjimku z dodržování limitů podle BAT až do roku 2020. Žádost o výjimky a o odklad aplikace nových emisních požadavků mohou podávat také samotní provozovatelé, pokud k tomu mají oprávněné finanční a ekonomické důvody.

3. Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání Ve své Politice kvality, životního prostředí a energetiky ocelárna uvádí, že si je „plně vědoma [své] odpovědnosti za zlepšování výsledků ve spotřebě energií s cílem snížit energetickou náročnost výroby a také emise skleníkových plynů” a že „činí a podporuje opatření, která poskytují co největší úsporu energií”. Podnik si stěžuje, že drahá elektřina na Slovensku je velkou konkurenční nevýhodou. Tento problém byl projednáván s vládou a podnik získal dotace na „zelenou elektřinu”, kterou vyrábí rekuperací metalurgických plynů. Podle novely zákona o podpoře zdrojů obnovitelné energie přijatého slovenským parlamentem 22. října 2013 mají plyny generované jako vedlejší produkt metalurgických výrobních procesů nárok na veřejné financování, jehož cílem je podle ministerstva hospodářství „podpořit domácí zdroje energií a snížit tak závislost na dovozu primárních zdrojů energií 16”. Toto rozhodnutí, které zcela nepochybně směřuje k podpoře výroby oceli, přišlo poté, co vláda podepsala s ocelárnou dohodu, v níž se Bratislava zavázala poskytnout ocelárně úlevy v oblasti energií a životního prostředí, což jsou oblasti, v nichž ocelárna podle vlastního vyjádření ztratila konkurenceschopnost nezbytnou k tomu, aby mohla dál působit v Evropě 17. V souvislosti s novou úpravou nyní společnost rozšiřuje kapacity na výrobu elektřiny. 16 17

http://ec.europa.eu/clima/policies/g-gas/progress/docs/sk_2014_en.pdf http://www.reuters.com/article/2013/03/26/slovakia-ussteel-idUSL5N0CI20Q20130326

84



Odborová organizace byla o této záležitosti víceméně informována, avšak neměla k dispozici žádné konkrétní dokumenty a neúčastnila se jednání s vládou.

4. Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání Ve své Politice kvality, životního prostředí a energetiky se ocelárna zavázala, že „bude při nákupu vstupních surovin, materiálů, energií a služeb a také při zavádění nových procesů a technologií brát v úvahu ekologická hlediska”. Odborová organizace je informována o zdrojích a o kvalitě surovin. Nemá však informace o výnosech ani o cenách. Ocelárna se v současné době snaží o optimalizaci mixu slinovaných výrobků a pelet ve svých vysokých pecích a také mixu surového železa a železného šrotu v oceli v závislosti na cenách surovin na trhu. Pevný odpad, například struska, je vyvážen na skládku nebo dodáván do cementáren. Část strusky se používá v silnicích nebo je dodávána do betonárek. Není ale recyklován veškerý pevný odpad, a tak se v areálu závodu vytvořila halda strusky. O efektivitě využívání surovin neposkytuje vedení podniku odborové organizaci žádné konkrétní informace ani s ním o tom nevede konzultace.

5. Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání Na začátku roku 2011 bylo Slovensko jedinou evropskou zemí, která uvalila daň na nadbytečné emisní povolenky v systému obchodování s emisemi. 80% daň ze zisku z prodeje nebo držení nadměrných emisních povolenek však byla průmyslovými podniky a zejména ocelárnou velmi kritizována. Argumentem pro zavedení daně bylo, že „vláda byla při přidělování emisních kvót některým podnikům v letech 2008 až 2012 až nadmíru štědrá”. Podle údajů zveřejněných za první dva roky (2008 a 2009) bylo Slovensko zemí s největším poměrným nadbytečným přídělem povolenek v EU 18. Ve veřejném prohlášení před zavedením daně z nadbytečných povolenek ocelárna uvedla, že „daň za převedené, ale i nespotřebované emisní kvóty výrazně sníží konkurenceschopnost podniků v energeticky náročných průmyslových odvětvích a omezí oživení jejich ekonomických aktivit v příštích letech. Průmysl, který se bude snažit nahradit ztrátu výroby v důsledku globální krize, bude potřebovat nespotřebované kvóty, které jsou s výjimkou Slovenska všude v Evropě pro firmy nezdaněné. Takováto daň proto ohrožuje i stabilizaci zaměstnanosti v energeticky náročných odvětvích a může vést ke ztrátě pracovních míst na Slovensku v porovnání s okolními státy, ve kterých platí evropská směrnice o obchodování s emisními kvótami (směrnice ETS), avšak bez takovéhoto daňového opatření. Daň z nadbytečných uhlíkových kvót platila po dobu 17 měsíců v letech 2011 a 201, dokud ji Ústavní soud nezrušil. 18

„Zdanění emisních povolenek”, amcham.sk


85


Při jednání v rámci tohoto projektu uvedlo vedení podniku, že systém emisních povolenek zavedený Evropskou unií měl na výsledky hospodaření podniku v 1. fázi pozitivní výsledky, avšak ve 2. fázi jsou očekávány „velmi negativní” výsledky. Investice do sekvestrace uhlíku jsou příliš drahé, a proto se o nich neuvažuje jako o jedné z možností. Odborová organizace bohužel o směrnici ETS a o jejím dopadu na průmysl výroby oceli vůbec nediskutuje.

6. Informování o investicích a jejich projednávání Podle lídrů odborové organizace uskutečnila ocelárna v posledních letech několik významných investic, z nichž mnohé směřovaly do zvýšení efektivity výroby a do ochrany životního prostředí. Instalace odprašovacích zařízení, například elektrostatických odlučovačů, přinesla snížení prachových částic o 80 % ve srovnání se stavem krátce po roce 2000. Podle nejlepší dostupné technologii stanovené Evropskou komisí bude muset závod v budoucnu dál investovat, a to zejména do jedné z koksoven, do zastaralé uhelné elektrárny a do odsíření aglomeračního zařízení. Podle odborové organizace i vedení závodu je uvádění závodu do souladu s požadavky BAT nákladné a mohlo by vést k ohrožení udržitelnosti výroby. Podle vedení jsou „některé z požadovaných investic velmi vysoké a nepřinášejí žádnou výhodu”. Nejenže jsou požadovány nové investice, ale jakmile tyto investice budou realizovány, využívání nového zařízení zvýší provozní náklady, neboť vzroste spotřeba elektřiny.” Vedení závodu však zároveň uvedlo, že je možné požádat o výjimky z některých požadovaných investic a že se společnost pokusí této možnosti využít. V souvislosti se zastaralou koksovnou bude třeba přijmout „zásadní rozhodnutí”, avšak společnost si za stávajících podmínek na trhu nemůže dovolit postavit novou. Společnost také počítá se získáním evropských financí pro některé ekologické projekty („aby společnost investovala, musí k tomu mít také nějakou finanční motivaci”), zejména pro projekt odprášení koksoven, vysoké peci a ocelárny. O investicích, které jsou plánovány na letošní a příští rok, je odborová organizace rámcově informována. O investicích po roce 2016 však žádné informace nemá. O střednědobých a dlouhodobých investicích nejsou s odborovou organizací vedeny žádné konzultace.

7. Vztahy s externími stranami Místní odborová organizace neudržuje žádné konkrétní vztahy s agenturami životního prostředí a nemá ani žádné konkrétní vazby na ekologické nevládní organizace. Podmínkou pro zahájení provozu je získání integrovaných povolení (IPKZ) pro všechny provozy průmyslového podniku. Proces byl vedením ocelárny popsán jako časově náročný a „delší, než býval – v nejlepším případě trvá 1 až 1,5 roku”.

86



V některých případech je povinnou součástí vydání povolení také veřejné projednávání. Aby byl proces transparentní, jsou všechny žádosti zveřejňovány na webové stránce Státní inspekce životního prostředí. Dokumenty jsou přístupné po dobu 15 dnů. Během této doby k nim může kdokoli posílat připomínky nebo náměty. Agentura však může rozhodnout, zda je taková osoba oprávněna zúčastnit se projednávání. V praxi jsou za takové osoby považovány pouze přímo dotčené osoby. Veřejné projednávání je ale ve většině případů bohužel pouhou formalitou. Odborové organizace do diskusí o ekologických předpisech a povoleních vydávaných ocelárně zapojeny nejsou.


87


88




Souhrnná zpráva za zemi: Česká republika


90



Zpráva o situaci v České republice byla vypracována na základě poznatků získaných z návštěvy jednoho (integrovaného) závodu, ze setkání s vedoucími představiteli odborové organizace a ze setkání s vedením závodu.

1. Národní právní rámec V České republice je právní rámec pro proces informování zaměstnanců a projednávání s nimi dán přímo zákoníkem práce (§ 278 až 280 19). Vedle otázek týkajících se ochrany zdraví a bezpečnosti práce, nediskriminace, pracovních smluv a právního postavení společnosti je zaměstnavatel povinen informovat zástupce zaměstnanců o:  ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji,  činnosti zaměstnavatele (v současné době a v budoucnu),  struktuře zaměstnanců a  změnách týkajících se činnosti nebo organizace práce, které mohou mít vliv na zaměstnance. I když zákon neobsahuje konkrétní ustanovení, která by se týkala investic do efektivního využívání zdrojů a energií, stanovuje § 279, že zástupci zaměstnanců musejí být informováni o činnostech společnosti, které by mohly mít důsledky na životní prostředí. V praxi mají informace poskytované zástupcům zaměstnanců často velmi obecnou povahu a jsou jim sdělovány ústně. Za neinformování zástupců zaměstnanců může být teoreticky uložena pokuta až do výše 7 300 eur. Existuje však mnoho faktorů, které brání účinnému uplatňování zásad směrnice v praxi (pravidla týkající se ochrany osobních údajů, omezené možnosti inspektorátů práce) 20. Česká ekologická legislativa v zásadě vychází z norem EU, avšak vzhledem k většímu znečišťování v průmyslových regionech jsou mnohé požadavky předpisů na ochranu životního prostředí v České republice oproti jiným zemím EU přísnější. Ministerstvo životního prostředí spravuje veřejně přístupný registr provozovatelů zařízení, kterým vydalo povolení. Existuje také veřejně přístupný katastr nemovitostí, který obsahuje mimo jiné údaje o klasifikaci (účelu) pozemku (např. zemědělská půda, průmyslový pozemek nebo zastavěná plocha). Z těchto informací je někdy možné nepřímo odvodit, zda existuje zvýšené riziko související se stávajícím znečištěním a zejména zda existuje riziko nějaké staré ekologické zátěže. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí stanovuje omezený seznam záměrů, které podléhají posouzení. V rámci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) musí žadatel předložit podrobné informace o záměru ministerstvu životního prostředí a/nebo příslušnému krajskému úřadu. Jedná se o údaje o sobě a o posuzovaném projektu a o zprávu o současném stavu životního prostředí v místě, kde se bude projekt nacházet.

19 20

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/cast12h2.aspx http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_309.pdf


91


Společnosti, s jejichž akciemi se obchoduje na burze cenných papírů, musejí navíc oznámit také skutečnosti, které by mohly mít vliv na jejich finanční situaci a obchodní činnost. Jedná se například o skutečné nebo potenciální ekologické závazky. Obecně platné právní předpisy jinak neobsahují žádné povinnosti, které by se týkaly konkrétně zveřejňování informací. Soukromé společnosti nemají povinnost informovat veřejnost o ekologických nehodách. Zákon o právu na informace o životním prostředí však úřadům stanovuje poměrně široké spektrum informačních povinností týkajících se ekologických záležitostí, a veřejnost tak může snadno získat přístup k informacím o ekologických haváriích. Povinnost informovat zástupce zaměstnanců o záležitostech týkajících se životního prostředí, energetické účinnosti nebo efektivního využívání surovin nebo projednávání těchto záležitostí s nimi však národní právní rámec konkrétně nestanovuje.

2. Informování o ekologických otázkách a jejich projednávání V reakci na velmi silnou negativní kampaň proti ocelárnám v letech 2007 až 2010 byly české úřady nuceny přijmout přísnější ekologické normy, než jaké platí na úrovni EU. Z toho důvodu musely ocelárny investovat do ochrany životního prostředí mnohem větší prostředky. Aby vlastníci udrželi výrobu a mohli pokračovat v již zahájených nebo chystaných projektech, museli investovat do ekologických projektů. V mnoha ocelárnách byly instalovány protiprachové filtry a v nejbližší budoucnosti se počítá s instalací dalších filtrů. Dialogu s vedením o ekologických otázkách se místní odborová organizace formálně přímo neúčastní. Někteří členové odborové organizace se mohou z povahy své práce podílet na činnostech společnosti, které souvisejí s ochranou životního prostředí. Své poznatky a vědomosti pak mohou sdílet s kolegy, avšak nejedná se o záležitosti, kterými by se odborová organizace zabývala nějak přednostně. Podle vedení závodu jsou některé záležitosti týkající se životního prostředí projednávány na pravidelných setkáních s odboráři, zejména pokud se týkají dotací EU na projekty nebo „problémů s úřady ohledně emisních limitů“. Odborová organizace dostává od společnosti také kompletní monitoring médií, v němž jsou zohledněny všechny zprávy týkající se závodu. Ocelárna vypracovává pravidelnou čtvrtletní zprávu o životním prostředí, kterou předkládá na zasedání dozorčí rady za účasti zástupce odborové organizace. Podle vedení se jedná o „velmi citlivé téma a společnost se nepokouší nic zakrývat“. Tato zpráva však s odborovou organizací není nijak konkrétně projednávána. Místní odborové organizace vědí o existenci dokumentace k získání ekologických povolení pro jednotlivé ocelárny, avšak nejsou seznámeny s jejich obsahem. Podle vedení trvá získání povolení rok od podání žádosti. Vydávána jsou povolení pro každý proces zvlášť, nikoli jedno integrované povolení. O limitech stanovených v ekologických povoleních nebyly odborové organizace informovány a neúčastnily se ani veřejného projednávání. Ne každá aktualizace povolení navíc podléhá veřejnému projednávání. Podle vedení jedné z oceláren

92



„není nutné zapojovat veřejnost, pokud místní úřady rozhodnou, že se jedná pouze o změnu malého rozsahu. Úřady požadují odborný posudek k technologii, který ale není projednáván veřejně“. Průběžné monitorování a odběr vzorků kvality vzduchu provádějí externí společnosti pověřené ministerstvem životního prostředí. Zařízení na průběžné monitorování je instalováno i v závodě, ale zaměstnanci k němu nemají přístup, protože společnost není oprávněna provádět měření sama. Zprávy o emisích jsou místním úřadům předkládány jednou za rok. Kvalita průmyslových odpadních vod je monitorována interně a úřady pravidelně odebírají vlastní vzorky a analyzují je ve svých laboratořích. Jsou také sledovány limity pro kvalitu vody. Odborové organizace nemají žádné informace o tom, že by ocelárna platila nějaké zvláštní poplatky z emisí kromě emisí CO2. Vedení ocelárny naopak uvedlo, že platí zvláštní poplatky za emise prachu, SO2 a těkavých organických látek (VOC). Pokud jde o emise, „nepanují žádné obavy ohledně dalšího provozu ocelárny“. Odborové organizace se podílejí na přípravě podkladů o bezpečnosti práce a některé z těchto podkladů se nepřímo dotýkají také ekologických záležitostí.

3. Informování o otázkách snižování energetické náročnosti a jejich projednávání Potřeba uhlí pro ocelárny byla v České republice tradičně pokrývána z místních zdrojů. V současné době však roste podíl dovozu a odborové organizace nemají přehled o tom, jaký bude dopad tohoto vývoje v budoucnu. Zatím existuje v dodávkách uhlí dostatečná flexibilita a závod je schopen analyzovat a vybírat si pro své koksovny ty nejlepší směsi. Podle vedení nehrozí v souvislosti s kvalitou uhlí žádná provozní rizika. Odborová organizace byla informována, že se uvažovalo o nahrazení koksu ve vysoké peci práškovým uhlím, avšak toto řešení bylo shledáno jako nebezpečné kvůli riziku exploze. Navíc by bylo třeba uhlí mlít v tepelné elektrárně, která je od vysoké pece dost daleko, a nebezpečí by se týkalo celé přepravní cesty. Odborová organizace má k dispozici obecné informace o dodávkách elektřiny a zemního plynu, avšak bez konkrétních údajů o cenách nebo smluvních podmínkách.

4. Informování o otázkách efektivního využívání surovin a jejich projednávání Efektivní využívání surovin vedení podniku s odborovou organizací nijak neprojednává. Někteří členové odborové organizace mají přístup k informacím vzhledem k povaze práce, kterou ve společnosti vykonávají, avšak tyto informace odborová organizace obvykle nijak nevyužívá.


93


Záležitosti týkající se využití výrobních zařízení nejsou s odborovou organizací obecně projednávány. V minulosti byl minimálně jeden případ, kdy byla odborová organizace informována o technickém rozhodnutí a otevřeně se postavila proti němu, avšak vedení závodu se rozhodlo v projektu pokračovat. Experiment se ale nakonec ukázal pro společnost nevýhodný a po několika týdnech byl ukončen. Integrovaná ocelárna rekuperuje metalurgické plyny a používá je k výrobě elektřiny. Teoreticky by mohla být soběstačná, avšak v době nízkých cen elektrické energie se diskutuje o tom, zda je lepší elektřinu vyrábět, nebo ji nakupovat. Odborová organizace se těchto diskusí neúčastní. Některé z klíčových ukazatelů souvisejících s energetickou účinností jsou zohledňovány při výpočtu odměn vyplácených zaměstnancům. Vedení se domnívá, že zaměstnanci plní ukazatele, na nichž přímo závisí výše jejich odměny. Zástupci odborové organizace jsou zváni na pravidelná závodní shromáždění, na nichž jsou prezentovány některé z těchto parametrů. Srovnávací údaje (v rámci skupiny i mimo ni) jsou ale citlivé a vedení společnosti neposkytuje odborové organizaci celé zprávy. Požadované změny jsou s odborovou organizací projednávány pouze v případě, že by mohly mít přímý negativní dopad na přepočtený stav zaměstnanců.

5. Informování o otázkách klimatických změn a jejich projednávání Odborová organizace byla informována, že emisní povolenky jsou spravovány centrálně vedením skupiny. Byla rovněž informována o některých transakcích, které s emisními povolenkami provádějí elektrárny přidružené k ocelárně. Obecně je odborová organizace přesvědčena o tom, že systém obchodování s emisními povolenkami představuje pro společnost náklady navíc, avšak o problému s vedením ocelárny nejednala a svůj postoj ani nijak přímo nevyjádřila. Vedení ocelárny tvrdí, že výroba oceli patří k odvětvím, z nichž unikají emise CO2, a břemeno, které kvůli tomu musejí ocelárny nést, by mohlo vést k odlivu výroby oceli z Evropy. Momentálně má ocelárna dostatečný objem emisních povolenek, do budoucna je ale situace nejasná.

6. Informování o investicích a jejich projednávání V České republice jsou dva kraje, Moravskoslezský a Severočeský, které patří k regionům s nejhorší kvalitou ovzduší v Evropské unii. Česká republika proto stanovila přísnější emisní limity, než jaké určují evropské předpisy. Ocelárny musely následně investovat do ochrany životního prostředí obrovské částky. Podniky, které takové investice uskutečnily, předvídaly požadavky BAT stanovené Evropskou unií. Na druhou stranu však tyto obrovské investice podle odborové organizace přiměly ocelárnu snížit fixní náklady, čímž se omezil prostor pro růst mezd. Z toho důvodu mají pocit, že požadované velké investice do životního prostředí odčerpávají prostředky, které by mohly být jinak vyplaceny zaměstnancům.

94



Odborové organizaci nejsou překládány dlouhodobé investiční plány. Místo nich dostávají pouze obecné informace bez přesného harmonogramu a údajů o nákladech. Bylo jim vysvětleno, že je to kvůli složitému a náročnému procesu schvalování investic v nadnárodních ocelárnách. Zástupci odborové organizace také uvedli, že o podrobné informace o investicích dosud nikdy nežádali. V minulosti existoval plán na výstavbu elektrické ocelárny na zelené louce, která měla mimo jiné z ekologických důvodů nahradit vysoké pece. Studie proveditelnosti však ukázala, že by nová elektrická oblouková pec nebyla energeticky soběstačná a od projektu bylo navzdory nabídce na dodávky elektřiny od společnosti ČEZ upuštěno. Jak ukazuje tento příklad, může situace na trhu investiční plány úplně zhatit, a proto společnosti často zveřejňují pouze zcela obecné informace. Vzhledem k dobrým výsledkům ukazatelů a citlivosti ochrany životního prostředí v regionu žádají české ocelárny o dotace EU na některé projekty, které by měly zlepšit parametry nad rámec limitů BAT nebo dokonce i nad rámec budoucích limitů: „Limity stanovené českými úřady jsou přísnější než v sousedních zemích. Jsme proto nuceni provádět změny rychleji než ostatní země. Proto jsme také museli začít s uváděním do souladu s předpisy dřív. Díky tomu Evropská komise uznala, že máme nárok na dotace, protože se pohybujeme pod stanovenými limity.“ Ocelárna sice dostává dotace, ale stěžuje si, že nové technologie vyžadují vyšší provozní náklady, náklady na spotřebu materiálu a energií, náklady na údržbu i náklady spojené s náborem dalších zaměstnanců.

7. Vztahy mezi odborovou organizací a externími stranami V letech 2007 až 2010 protestovaly místní obce proti znečišťování ovzduší „produkovanému ocelárnami“. V dokumentárních pořadech se tvrdilo, že ocelárny škodí místnímu obyvatelstvu, neboť poškozují jejich dýchací soustavu. Kampaň byla velmi silná a před ocelárnami se demonstrovalo. Záležitosti se chopili také politici, kteří se ze zpřísnění ekologických limitů pokusili získat kapitál“ 21. Ocelárny zareagovaly na mobilizovanou veřejnost zvýšením investic do ochrany životního prostředí, zřízením speciálních manažerských pozic 22 a zlepšením informovanosti místních obcí. Každý rok jsou sestavovány dvojjazyčné zprávy o sociální odpovědnosti podniku (v češtině a v angličtině), které jsou distribuovány externím zainteresovaným stranám. Do okolních vesnic a měst distribuuje společnost také bezplatný časopis. V současné době je situace lepší a obce ani politici už otevřeně neprotestují: „V současné době [...] si na nás už nikdo prstem neukazuje. Veřejnost chápe, že kvalita ovzduší je komplexní problém, nikoli problém, který by pocházel z jednoho zdroje 23.“ V roce 2014 se také v tisku neobjevily žádné negativní články o ocelárnách v České republice. 21

Podle vedení ocelárny se jeden z nejhlasitějších odpůrců během protestů proti znečišťování z ocelárny později stal ministrem životního prostředí. 22 V roce 2009 se jedna z oceláren stala prvním podnikem v České republice, která vytvořila pozici ředitele pro životní prostředí, který je podřízen přímo generálnímu řediteli ocelárny. 23Vedení ocelárny.


95


Vedení ocelárny udržuje úzké vztahy s vládou: „Zdůraznili jsme, že abychom dál investovali, bude se na tom muset podílet i vláda, a to nejen finančně, ale i prostřednictvím záruk za proveditelnost investičních projektů. Pokud se bude vláda v určité míře podílet na nových technologiích, nebude moci přicházet s novými, ještě přísnějšími emisními limity, které by ohrožovaly proveditelnost ekologických investic, na jejichž financování se sama podílela.“ Dobrá spolupráce panuje také mezi ocelárnami z různých skupin: „Dotaze EU nám pomohly navázat užší vztahy, protože máme všichni stejný zájem. Všichni jsme museli použít stejného poradce a přijmout podobný postoj vůči Evropské komisi. Pokud by někdo z nás v procesu neuspěl, byla vysoká pravděpodobnost, že neuspějí ani ostatní.“ Odborová organizace podporovala ocelárnu v její snaze vylepšit si image na veřejnosti. Informovala mimo jiné o důležitosti ocelárny pro zaměstnanost v regionu. 8. Dialog na národní úrovni Federace odborových svazů jsou zapojeny do dialogu s vládou a sdruženími zaměstnavatelů o obecných otázkách týkajících se životního prostředí, energií a surovin na národní úrovni. V roce 2014 zorganizovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s Odvětvovým svazem hutnictví železa seminář k predikci vývoje českého ocelářského průmyslu. Iniciativu podpořil také Svaz průmyslu a dopravy a OS KOVO. Ze závěrů semináře vyplynulo, že hutní výrobu provázejí výrazné ekologické souvislosti. Podle Predikce vývoje českého ocelářského průmyslu na období 2014–2017 24 je pro ocelářství nutné respektovat tyto skutečnosti:  ocelářství je materiálově i energeticky nadprůměrně náročné odvětví, hutní výrobu provází výrazné „ekologické souvislosti“,  geografická pozice ČR má pro ocelářství řadu nevýhod (dostupnost surovin, dopravní cesty, „okruh“ možného vývozu produkce),  ocelářství je v podstatě koncentrováno do jediného regionu (Moravskoslezský kraj). Zcela zásadním se pro ocelářství ukazuje vytvoření rovnocenných podmínek, a to zejména v oblastech:  ekologie; snižování emisí; podpora realizaci projektů s pozitivním vlivem na ekologii;  dostupnosti surovin a energií, bránit dalšímu zvyšování již dnes neúměrných cen vstupů;  zvýšení využití recyklací jako zdroje vstupů pro ocelářskou výrobu;  zintenzivnění přípravy a realizace projektů výzkumu, vývoje a inovací, využití zdrojů z evropských fondů a prostřednictvím operačních programů.

24

http://www.mpo.cz/dokument150124.html

96



„Predikce“ ukazuje, že další úspěšný vývoj ocelářství vyžaduje věnovat extrémní pozornost problematice ekologie a energetických vstupů. V některých aspektech by mohlo jít o samotnou existenci ocelářského průmyslu v ČR. Po semináři byly formulovány hlavní úkoly pro období let 2014–2017:  nepřipustit uplatnění takové ekologické legislativy, která by přinesla ohrožení životaschopnosti a nerovné podmínky v odvětví,  realizovat investice, které budou odstraňovat nepříznivé vlivy na životní prostředí,  podporovat projekty výzkumu, vývoje a inovací a jejich realizaci,  vytvářet pracovní příležitosti a zvyšovat odbornost technického a řemeslného vzdělávání a  racionálně řešit sociálně zaměstnanecké otázky.


97

Proces informování a konzultací v otázkách efektivního využívání zdrojů v evropské výrobě oceli

Recommend Documents