Právní aspekty problematiky doménových jmen

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Právní aspekty problematiky doménových jmen Bakalářská práce

Autor:

Robin Habáň Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D

Duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

---------------------------V Ježově, dne 23. 4. 2015

Robin Habáň

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D za příkladné vedení při tvorbě práce, za rady, zkušenosti z praxe a konzultace, které byly nepostradatelné při zpracování této bakalářské práce.

Anotace: Hlavním cílem bakalářské práce bylo seznámit s právní povahou doménových jmen a identifikovat problémy, které mohou nastat při používání doménových jmen na internetu. Úvod práce se věnuje základním pojmům v oblasti doménových jmen, bez jejich znalosti bychom nemohli plynule navázat na další problematiku. Následuje kapitola, která se zabývá doménami nejvyšších řádů a sdružením, které má na starosti jejich registraci v zóně CZ. Z této obecné části se již dostáváme k jádru problému, kvůli kterému byla tato práce vypracována. Popisuji zde povahu doménových jmen dle českého práva, způsoby jejich zneužití a konkrétní soudní případy při řešení doménových sporů a práva proti nekalé soutěži. Je důležité si uvědomit, že s přibývajícím množstvím doménových jmen stoupá i pravděpodobnost soudních sporů. I když subjekty, které si domény registrují, stále více dbají na prevenci a obezřetnost, vždy se mezi námi najdou jedinci, kteří budou chtít doménových jmen využít k vlastnímu prospěchu. Klíčová slova: TLD, doménové jméno, CZ.NIC, doménový spor, rozhodce, nekalá soutěž Annotation: The main objective of the Bachelor thesis was familiar with the legal nature of the domain names and identify problems that may occur when you use domain names on the Internet. Introduction to the basic concepts of work in the area of domain names, without their knowledge, we continuously build on other issues. Followed by a chapter, which deals with the domains of the highest orders of magnitude and the Association, which is in charge of their registration in zone CZ. From this general part has been getting to the heart of the problem, because of which this work is drawn up. Describe here the nature of the domain names according to Czech law, ways of their abuse and the specific court cases when solving domain disputes, and the law against unfair competition. It is important to realize that with the increasing amount of domain names is rising and the likelihood of litigation. Even if the bodies which register their domain's, still more to ensure prevention and vigilance, always between us to find individuals who will want to use the domain names for their own benefit. Key words: TLD, domain name, CZ. NIC, domain dispute, the arbitrator, unfair competition

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 Zvolené metody zpracování................................................................................................... 8 1

2

3

Základní pojmy v oblasti doménových jmen ................................................................ 9 1.1

Pojem doménového jména .................................................................................... 10

1.2

Funkce a struktura doménových jmen .................................................................. 10

1.3

Druhy doménových jmen...................................................................................... 11

1.3.1

Národní TLD ................................................................................................. 11

1.3.2

Generické TLD .............................................................................................. 12

1.4

Doména druhého a n-tých řádů ............................................................................. 13

1.5

Domény, doménová jména a jejich správa ........................................................... 14

Doména nejvyššího řádu .cz ........................................................................................ 15 2.1

Sdružení CZ.NIC .................................................................................................. 15

2.2

Registrace v zóně CZ ............................................................................................ 16

2.3

Odpovědnost sdružení CZ.NIC – pasivní procedurální legitimace ...................... 17

Povaha doménových jmen dle českého práva ............................................................. 20 3.1

4

5

Nakládání s doménovými jmény .......................................................................... 22

3.1.1

Soudem nařízený převod ............................................................................... 23

3.1.2

Sukcese .......................................................................................................... 24

Zneužití doménových jmen ......................................................................................... 25 4.1

Cybersquatting ...................................................................................................... 25

4.2

Domain grabbing .................................................................................................. 27

4.3

Typosquatting ....................................................................................................... 27

4.4

Cybergripping ....................................................................................................... 28

4.5

Revers domain hijacking ...................................................................................... 30

Soudní řešení doménových sporů českými soudy a právo proti nekalé soutěži.......... 33

5

5.1

Nekalosoutěžní jednání ......................................................................................... 34

5.1.1 5.2

6

Naplnění znaků generální klauzole – případ „www.paegas.cz“.................... 34

Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže ........................................................... 37

5.2.1

Klamavé označení zboží a služeb .................................................................. 37

5.2.2

Vyvolávání nebezpečí záměny – případ „sprace.cz“ a „bilezbozi.com“....... 38

5.2.3

Parazitování na pověsti – případ „kaufland.cz“............................................. 40

5.3

Ochrana obchodní firmy – případ „ceskapojistovna.cz“ ...................................... 41

5.4

Právo ochranných známek – případ „ibico.cz“ ..................................................... 42

5.5

Všeobecná osobnostní práva – případ „dagmarhavlova.cz“ ................................. 44

Řešení doménových sporů RS HK AK ČR ................................................................. 46 6.1

Pravomoc a příslušnost RS HK AK ČR ............................................................... 47

6.2

Nekalá soutěž, zaměnitelnost ochraných známek – případ „tmobily.cz“ ............. 49

6.3

Parazitování, ochranné známky, nárokovatelné plnění – případ „absolut-

sexportal.cz“ .................................................................................................................... 51 6.4

Nekalá soutěž, ochranné známky – případ „benetton.cz“..................................... 52

Závěr .................................................................................................................................... 54 Seznam použité literatury .................................................................................................... 55

6

Úvod Jedním z fenoménů konce dvacátého a začátku dvacátého prvního století se stal internet. Tato celosvětová se síť se stává středem podnikání společností a dochází zde k toku velkého množství finančních prostředků. V dnešní moderní době již lidstvo čerpá spoustu informací z internetových služeb a nemalou měrou stoupl počet nákupů na internetu. Díky mobilním přístrojům je přístup k internetu možný prakticky odkudkoliv, což výrazně rozšiřuje

možnosti

obchodování

prostřednictvím

této

sítě.

K tomu,

aby

se jednotlivé subjekty mohly začít prezentovat v prostředí internetu je zapotřebí doménového jména. Doménová jména a s nimi svázané webové prezentace hrají nezastupitelnou roli při propagaci daného subjektu. Vzhledem k tomu, že technické limity neumožňují existenci duplicitních doménových jmen, vznikají mezi zájemci spory o doménová jména, které lze posuzovat dle různých právních aspektů. Cílem této práce je seznámení s právní povahou domén a shrnutí jednotlivých způsobů porušování

práv

k doménovým

jménům

se

zaměřením

na

vymezení

pojmů

a identifikaci okruhu problémů při používání doménových jmen na internetu. V obecné části práce se budu zabývat základními výklady k doménovým jménům a pokusím se osvětlit problematiku domén vrcholných úrovní a jejich funkci. Řekneme si, jaká sdružení hrají prim na českém poli domén nejvyššího řádu .cz a jak probíhá jejich registrace. Rovněž popíšu různé způsoby zneužívání doménových jmen, se kterými se nejčastěji setkáváme. V hlavní části se zaměřím na právní povahu doménových jmen a možnosti nakládání s doménovými jmény. Jako stěžejní vidím tu část práce, kde se budu zabývat nekalou soutěží a řešením doménových sporů obecnými a rozhodčími soudy. Zde nabídnu konkrétní případy a rozbor zajímavých kauz v souvislosti se zneužíváním registrace doménových jmen.

7

Zvolené metody zpracování Jelikož zvolené téma není z hlediska pochopení úplně nejjednodušší, zvolil jsem pro svou práci v určitých částech metodu analýzy a v určitých naopak metodu syntézy, aby mohlo být téma adekvátně objasněno i pro širokou veřejnost. Daná práce obsahuje rovněž nemalé množství pojmů, které bylo nutné klasifikovat a tím pádem jasně určit jejich začlenění v dané problematice. Při zpracování práce jsem čerpal z poznatků vlastní praxe v oblasti internetových prezentací, což mi umožnilo vnést do této problematiky své názory a zkušenosti.

8

1 Základní pojmy v oblasti doménových jmen Doménové jméno je pojmem, se kterým se široká veřejnost začala potýkat u registrací prvních doménových jmen v 80. letech 20. století1. Abychom mohli definovat doménové jméno, je třeba vysvětlit a pochopit způsob komunikace a přenosu dat v síti. Základem komunikace jsou protokoly Transmission Control Protocol/Internet Protocol (dále jen TCP/IP), z nichž je pro doménová jména nejdůležitější Internet protokol (dále jen protokol IP) a systém pro překlad jmen (Domain Name System, dále jen DNS). Pomocí protokolu IP probíhá komunikace v celé síti Internet. Uzlům sítě neboli zařízením, která se v této síti vyskytují (síťové prvky, počítače poskytující ostatním určité služby a v dnešní době zařízení, jako jsou mobilní telefony, tablety, atd.) je přidělena tzv. adresa IP, díky níž je zařízení v této síti identifikovatelné. Adresa IP je číslo reprezentující určité zařízení v síti. V dnešní době na ústupu, ale stále používána čtvrtá verze toho protokolu IPv4, je číselný kód tvořený v desítkové, dvojkové nebo šestnáctkové soustavě. Nejpoužívanějším zápisem je ten pomocí desítkové soustavy, která je uživatelsky nejpříjemnější. Délka tohoto čísla je 32 bitů oddělených tečkami po jednotlivých bajtech2 a adresa IPv4 zapsaná v desítkové soustavě může vypadat následovně, např. 170.85.255.248. Jedná se tedy o čtyři desítková čísla v rozsahu 0 – 255. Z uvedeného vyplývá, že takových variací adres IPv4 může být 232 = 4 294 967 296, což s nárůstem uživatelů Internetu, ale hlavně zařízeních připojujících se do této celosvětové sítě, znamená nedostatek těchto adres. Tato situace nastala v únoru roku 2011, kdy autorita pro přidělování čísel na Internetu (Internet Assigned Numbers Authority, dále jen IANA), ohlásila rozdělení posledních adres svým pěti regionálním internetovým registrátorům (Regional Internet Registry, dále jen RIR). Z tohoto důvodu je nevyhnutelný přechod na novější adresy IPv6 protokolu IPv6, který bývá často označován jako protokol nové generace. Adresa IPv6 je 128 bitové číslo oddělené dvojtečkami po jednotlivých bajtech (celkem tedy 16 bajtů). Zápis bývá realizován pomocí šestnáctkové soustavy, ale může být vyjádřen i desítkovými číslicemi tak, jak je tomu standardně u protokolu IPv4, což je vhodné využít v prostředí používající zároveň protokolů IPv4 a IPv6. Zapamatovat si větší množství adres IPv4 nebo libovolnou adresu IPv6 je pro uživatele Internetu naprosto nemožné. Pro usnadnění uživatelské navigace v síťové komunikaci nám slouží systém 1

Seznam nejstarších doménových jmen je k nahlédnutí na adrese http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_the_oldest_currently_registered_Internet_domain_names. 2 1 bajt (anglicky byte) = 8 bitů, 1 bit je základní jednotkou informace nabývající hodnoty 0 nebo 1.

9

DNS. Ten byl zaveden v roce 1984 a jeho fungování lze přirovnat k telefonnímu seznamu. Uživatel si daleko lépe pamatuje jména, resp. názvy a slovní spojení než samotné adresy IP, ale komunikace mezi zařízeními probíhá skrze adresy IP. Systém DNS k jednotlivé číselné adrese IP přiřazuje žádné nebo jedno doménové jméno a tím usnadňuje uživatelům orientaci na Internetu. Je možné a v některých případech dokonce žádoucí, aby bylo k jedné adrese IP uloženo více doménových jmen, ale že by bylo k jednomu doménovému jménu přiřazeno více adres IP, je nemožné. Zjednodušeně to funguje tak, že se v síti nachází tzv. server DNS, který obsahuje celosvětově distribuovanou databázi DNS. Jednotlivé záznamy jsou tzv. DNS a jsou umístěny na jmenných serverech, které vyřizují dotazy na překlad adresy IP na doménové jméno a opačně.

1.1 Pojem doménového jména Dle výše uvedených informací lze nyní definovat pojem doménového jména. Podle Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, dále jen WIPO) je doménové jméno uživatelsky přívětivou formou internetových adres, které jsou běžně využívány k nalezení webových stránek.

1.2 Funkce a struktura doménových jmen Doménové jméno můžeme vymezit z několika hledisek, resp. funkcí. Mezi základní funkce patří funkce technická. Ta spočívá v převodu adresy IP na řetězec znaků, resp. na doménové jméno a naopak. Z této funkce lze snadno odvodit i další tzv. uživatelskou funkci, která umožňuje uživateli vhodnější a lepší identifikaci zapojeného uzlu do sítě Internet a to díky použití řetězce znaků jakožto doménového jména než adresy IP. Další funkcí doménového jména je funkce identifikační. Uživatel by si již ze samotného pohledu na doménové jméno mohl odvodit, jaký obsah se bude na webové stránce nacházet, popř. v jakém jazyce bude napsaná. Tuto funkci však plní pouze ve velice omezeném rozsahu a není záruka že, obsah webu bude korelovat s doménovým jménem. Dalšími funkcemi doménového jména je funkce vyhledávací, která při volbě nekomplikovaného doménového jména usnadní jeho zapamatování a snazší vyhledání požadované webové stránky, než volba jiných doménových jmen, dále pak propagační, sloužící k propagaci doménového jména především formou webové stránky a v neposlední řadě funkce s ní spojené, tj. informační a soutěžní.

10

Skladba doménového jména je poměrně jednoduchá. Skládá se z doménových jmen oddělených tečkou, může obsahovat pouze číslice, pomlčku a písmena anglické abecedy. U délky domény je zásadní, že nesmí přesáhnout 63 znaků a délka doménového jména 256 znaků. Dalším aspektem je, že jméno nesmí začínat ani končit pomlčkou a nesmí obsahovat dvě po sobě jdoucí pomlčky. Co se struktury týče, pro doménová jména byla zvolena hierarchie v podobě stromové struktury, což vede ke značnému ulehčení práce s doménami, a to zejména v oblasti jejich množství. Doménové jméno čteme zprava doleva. Jako první je uvedena tzv. kořenová doména, anglicky root domain, což je nepojmenovaná doména nejvyšší instance označována tečkou na konci doménového jména, která se běžně neuvádí, ale je součástí systému DNS. Následuje doména nejvyšší úrovně (TLD), která může být dvou typů, a to víceznakovou generickou doménou nejvyššího řádu (gTLD) nebo dvojznakovou národní doménou nejvyššího řádu (country-code Top-Level Domain, dále jen ccTLD). Dva znaky u ccTLDs jsou totožné s identifikací země podle normy ISO-3166. gTLDs se dále dělí na sponzorované a nesponzorované. Po TLD je uvedena doména druhého řádu (Second Level Domain, dále jen SLD), za níž mohou následovat domény třetího, čtvrtého, pátého a dalšího řádu, které již žádnými speciální názvy nedisponují.

1.3 Druhy doménových jmen Jak již bylo naznačeno v předchozích statích, jedním z klíčových pojmů je doména nejvyššího řádu představující jednotlivé země, případně zájmové skupiny. V současné době lze domény nejvyššího řádu rozdělit do skupin, podle toho jaké subjekty zastupují. Základní členění TLD je následující: - národní TLD - generické TLD

1.3.1 Národní TLD Národní domény nejvyššího řádu představují početnou skupinu TLD, které se vyznačují tím, že jsou ve většině případů tvořeny dvojpísmenným označením země podle standardu ISO 3166. Příkladem národní TLD je .cz pro Českou republiku nebo .sk pro Slovensko. Existují však i ccTLD, které neodpovídají standardu ISO 3166, např. ccTLD pro Velkou Británii, která je .uk ač podle standardu ISO 3166 by jí mělo být .gb. Je nutno dodat, že ccTLD nejsou direktivně určovány a spravovány státními orgány, ale pouze a jenom 11

soukromoprávními institucemi a ve většině případů bez návaznosti na předchozí kontrolu. Někteří správci domén vyžadují, aby registrant měl k danému území vztah, ale ve většině případů se spokojí s prohlášením registranta nebo s uvedením kontaktní adresy na území dané země, jako je tomu například i v České republice. Nedá se tudíž z národní domény nejvyššího řádu jednoznačně určit, že subjekt, který pod touto doménou vystupuje, pochází z dané země nebo má své zájmy na jejím území. Dá se však předpokládat, že zvolí-li subjekt národní TLD, je pravděpodobné, že je se zemí hospodářsky nebo jinak propojen anebo že většina jeho aktivit směřuje do dané země, nicméně existuje i řada zajímavých slovních kombinací využívajících národních TLD bez ohledu na hospodářské aktivity registrujících subjektů (např. I.am, start.at atd.) Velice specifickou kategorií národních TLD představuje doména nejvyššího řádu .eu, která se svými parametry, zejména registrací a ochranou a poměrně komplexní právní úpravou, liší od výše popsaných národních TLD.

1.3.2 Generické TLD Generické TLD, jak již napovídá samotný název, rozlišují subjekty působící na internetu na základě příslušnosti k určité profesní skupině. Generické TLD lze rozlišovat podle možnosti přístupu jednotlivých subjektů k těmto doménám na domény s volným přístupem všech subjektů (.com, .info), domény „sponzorované“, tedy s omezeným přístupem, kdy sponzorující organizace dohlíží na subjekty žádající o registraci doménového jména druhého řádu, a to za účelem udržení profesní orientace daných TLD (.aero, .museum) a generické TLD vyhrazené institucím USA (.edu, .gov a.mil). Původně existovalo sedm generických TLD (.edu, .gov., .mil, .int, .com, .org, .net). Vzhledem ke skutečnosti, že pouze tři z těchto původních sedmi domén nejvyššího řádu jsou volně přístupné, byly zajímavé domény poměrně rychle obsazeny a bylo tudíž nezbytné vyřešit otázku nedostatku vhodných a použitelných doménových jmen. V roce 2000 bylo přijato sedm dalších doménových jmen nejvyššího řádu a o dva roky později v letech 2002-2003 bylo množství doménových jmen rozšířeno o dalších šest. Podobně jako národní TLD, ani generické TLD umožňující volný přístup všech subjektů nejsou nikým kontrolovány ani omezovány a není podmínkou, že generická TLD .com patří obchodní společnosti anebo, že generická TLD .net poskytuje služby počítačových sítí. Existuje jistý předpoklad, že osoba vyvíjející hospodářskou činnost pomocí nebo prostřednictvím generické TLD, zejména .com, se snaží zasáhnout globální spotřebitele 12

přesahující hranice jednoho státu nebo vyvíjí hospodářskou činnost v USA. Ani tento předpoklad však nemusí být pravdivý a často se i regionální subjekty uchylují ke gTLD jednoduše z důvodu nedostatku volných domén v národní TLD.

1.4 Doména druhého a n-tých řádů Pro potřeby této práce nejdůležitějším prvkem v doménové hierarchii jsou domény druhé úrovně. Právě tyto domény, resp. doménová jména složená ze SLD a TLD, jsou meritem doménových sporů. Jak již bylo řečeno, každé doménové jméno musí být unikátní, není tudíž přípustné (a technicky možné), aby pod konkrétní doménou nejvyššího řádu existovalo více identických domén druhého řádu. Tento specifický aspekt však není reflektován právem. Jména, názvy, chráněná označení3 – slovní

vyjádření

ničeho

z

toho

nemusí

být

unikátní.

Často

tak

dochází

k situacím, kdy se v prostředí internetu střetávají různě silná práva několika subjektů k jedinému jménu. V nejobecnější rovině je problém řešen uplatňováním principu priority, kdy právo disponovat doménovým jménem získává pouze ten, kdo si jej zaregistroval jako první a jehož registrace neexpirovala. To však nevylučuje existenci sporů: prioritní registrace totiž nevylučuje další osoby z možnosti uplatňovat vůči registrantovi své nároky týkající se doménového jména. Osoba, která je zapsána v rejstříku jako držitel SLD, může téměř libovolně disponovat s doménami nižších úrovní, přičemž platí, že pokud délka celého řetězce nepřesáhne 253 znaků a délka jednotlivých domén nepřesáhne 63 znaků, lze teoreticky vytvořit až 127 podúrovní domény vrcholného řádu. Zvláštní úpravu SLD zavedly doménové autority Velké Británie a Austrálie. Zájemci o registraci v národních doménách uk. a .au mají k dispozici teprve domény třetí úrovně (např. bbc.co.uk), SLD má sloužit k lepšímu rozlišení registrovaných subjektů.4 Zdaleka nejvyužívanější britskou SLD je .co.

3

Známka nemusí být vyjádřena pouze slovně, obvykle je to kombinace slova, barvy, typu písma. Proto slovní vyjádření různých ochranných známek může být totožné, splňuje-li náležitosti dle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 4 Dochází tedy ke zlepšení informační funkce doménových jmen. Viz Choosing your domain name [online]. Nominet, 2010 [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://www.nic.uk/registrants/register/choose.

13

1.5 Domény, doménová jména a jejich správa Globální správu domén, přidělování IP adres, operabilitu kořenových serverů a zavádění domén nejvyššího řádu institucionálně zajišťuje nezisková organizace ICANN, neboli Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. ICANN je centrální doménovou autoritou obdařenou normativní způsobilostí, určuje doménovou politiku a stanoví priority dalšího rozvoje internetu. Organizace byla založena podle kalifornského práva, svou činnost zahájila 30. září 1998, když převzala funkce vykonávané do té doby buď přímo americkým ministerstvem obchodu, nebo nevládními subjekty, například organizací IANA (Internet Assigned Numbers Authority). IANA původně zabezpečovala fungování DNS, její pravomoci z větší části přešly na ICANN, avšak organizace samotná nezanikla. IANA dnes odpovídá za přidělování IP adres, správu kořenových zón DNS a náležitosti internetových protokolů; podléhá ICANN. Na nižších příčkách správního žebříčku stojí národní a generické doménové autority, které odvozují pravomoci od kontraktů uzavřených s ICANN. Správa domény vždy přísluší jedinému subjektu, který tak má v dané oblasti monopol. Například správu domény .com a příslušného registru obstarává firma Verisign, správu české národní domény má na starosti sdružení CZ.NIC, z.s.p.o. Správci domén jsou označováni jako doménové autority. V oblasti své působnosti zajišťují hladké fungování DNS, hrají důležitou roli při výkonech soudních rozhodnutí. Přístup k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých právních prostředích poměrně výrazně liší. Soudy některých zemí (Itálie) činí doménové autority absolutně neodpovědné za registrace porušující práva třetích osob, jiné nikoliv. Jak patrno, systém doménových jmen funguje na soukromoprávní bázi. Subjekty, jež v tomto systému vystupují, jsou nezávislé samosprávné organizace: ICANN a doménové autority, které prostřednictvím registrátorů plní smluvní povinnosti vůči držitelům (registrantům)5. Veškeré vztahy vznikající při registraci a správě doménových jmen jsou založeny smluvně, veřejnoprávní ingerence je minimální.

5

Srov. POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 179.

14

2 Doména nejvyššího řádu .cz ccTLD .cz nahradila doménu .cs, která byla v letech 1990-1993 vyhrazena pro ČSFR. Po rozpadu

federace

a

vzniku

dvou

nových

nezávislých

států

postupně

vyšla

z používání, v lednu 1995 byla vyřazena z DNS. Od roku 2003 se znak „cs” stal dle normy ISO 3166-1 kódem pro Bosnu a Hercegovinu, příslušná doména však nikdy nevznikla. Prvním správcem české národní domény byla firma CONET s. r. o., která byla později přejmenovaná na Internet CZ s.r.o. a následně na EUnet Czechia s. r. o. Od 1. září 1999 převzalo odpovědnost za správu CZ.NIC, z.s.p.o., které tuto funkci zastává doposud.

2.1 Sdružení CZ.NIC Zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC (dále též „Sdružení”) zabezpečuje správu a chod systému doménových jmen v doméně .cz. Sdružení, jež k lednu 2015 evidovalo 113 členů, vzniklo v roce 1998. Nejvyšším orgánem sdružení je valná hromada. Dalšími orgány sdružení jsou kolegium, představenstvo a dozorčí rada. Členská základna se dělí do tří komor – komory registrátorů, komory ISP a komory držitelů domén. Každá komora nominuje do kolegia šest zástupců, zároveň je po jednom místu v kolegiu obsazeno zástupci státních orgánů – Ministerstva informatiky ČR, ČTÚ a Hospodářské komory ČR. Právní vztah sdružení a organizace ICANN je založen dokumentem nazvaným Accountability Framework. Tento „odpovědnostní rámec” upravuje vzájemná práva a povinnosti stran. A tak zatímco sdružení spravuje jmenné servery pro českou národní doménu, zajišťuje interoperabilitu DNS a kontinuální update zónových dat, ICANN zabezpečuje koordinaci přidělování a přiřazování internetových identifikátorů (IP adresy, doménová jména), a koordinuje provozování a vývoj DNS. Pro případ sporů mezi sdružením a ICANN byla zřízena pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži. Spory mají být rozhodovány podle pravidel rozhodčího soudu třemi rozhodci. Právní vztah, jehož trvání není časově omezeno, zaniká z následujících důvodů: dohodou; jestliže jedna ze stran není schopna plnit povinnosti ze smlouvy a dá o tom protistraně písemně vědět; jestliže rozhodci autoritativně rozhodli, že jedna ze stran porušuje svou smluvní povinnost a v tomto porušování pokračuje; jestliže bude s jednou ze stran zahájeno konkurzní řízení.

15

2.2 Registrace v zóně CZ Kdo má zájem o registraci v české doméně nejvyššího řádu, musí kontaktovat registrátora akreditovaného

Sdružením.

Registrátor

je

subjekt,

oprávněný

přistupovat

k Centrálnímu registru a zadávat do něj požadavky změn záznamů, vedených v Centrálním registru.6 Jinými slovy, registrátor provádí správu domén pro koncové uživatele (registranty). Jeho činnost je motivována ekonomickými faktory, registraci doménových jmen provádí za poplatek. Podle obchodních podmínek pro registrátory, jež s platností od 1. ledna 2014 vymezují právní vztah Sdružení a registrátora, se registrátorem může stát pouze právnická osoba se sídlem v některém z členských států EU, ve státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo v členském státě Evropského sdružení volného obchodu. Může se jím stát nicméně stát i právnická osoba, jež sice nesplňuje podmínky sídla, avšak je akreditovaným registrátorem ICANN. Na majetek registrátora nesmí být prohlášen konkurz, zahájeno proti němu konkurzní nebo vyrovnací řízení, návrh na prohlášení konkurzu zamítnut pro nedostatek majetku a registrátor nesmí být v likvidaci. Aby registrátor7 mohl poskytovat služby spojené s .cz doménou, musí do pokladny Sdružení uhradit zálohu v minimální výše 140 000 Kč a dále platit roční poplatek ve výši 60 000 Kč. Za vedení jednoho záznamu o doménovém jménu v centrálním registru pro ccTLD .cz po dobu jednoho roku pak hradí registrátor Sdružení 125 Kč. Od těchto poplatků se pak odvíjí cena, za kterou registrátoři poskytují služby zájemcům o volné doménové jméno. Smlouva mezi Registrátorem a sdružením CZ.NIC se uzavírá jako nepojmenovaná podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona číslo 89/2012 Sb. NOZ, tento smluvní vztah se řídí českým právním řádem. Vznikne-li spor týkající se vzájemného plnění smluvního vztahu, jsou strany „zavázány vyvinout maximální úsilí”8 k jeho odstranění, a to zejména prostřednictvím jednání pověřených zástupců. Nedojde-li k vyřešení sporu dohodou, zakládá se příslušnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře 6

Jak se stát registrátorem? [online]. CZ.NIC, 2015 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/309/jak-se-stat-registratorem-/. 7 Ceník služeb pro doménová jména druhé úrovně v ccTLD [online]. CZ.NIC, 2012 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/cenik_NIC_20130201.pdf . 8 Obchodní podmínky pro registrátory [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Obchodni_podminky_20140101.pdf .

16

ČR. Rozhodčí řízení bude konáno třemi rozhodci v Praze v českém jazyce; rozhodčí nález je pro smluvní strany konečný a závazný. Při registraci doménových jmen se zásadně uplatňuje metoda „first come, first served”, kterou bychom mohli přeložit do češtiny jako „kdo dřív přijde, ten dřív mele”. Kdo si jako první

zaregistruje

požadované

doménové

jméno,

ten

může

vykonávat

práva

s ním spojená. Jak ukazuje obrovský počet doménových sporů, v žádném případě se nejedná o ideální metodu. Registrátor ani registr nemusí u každého požadavku na registraci kontrolovat, zda zájemci slouží práva ke jménu požadovaného znění. Registraci doménového jména je možné prodloužit o celé násobky roku, nejvýše však na 10 let, a to i opakovaně. Z povahy věci plyne, že každé doménové jméno má definované datum expirace. Dnem expirace je den následující po dni, ve kterém dojde k uplynutí doby, na kterou bylo doménové jméno zaregistrováno. Neprodlouží-li registrant včas platnost o další rok(y), dnem expirace začíná plynout hmotněprávní ochranná lhůta v délce 45 dní. Platí přitom, že během prvních 30 dní uvedené lhůty je doménové jméno plně funkční a veřejně dostupné; je možné prodloužit jeho platnost u stávajícího registrátora, nebo provést transfer k jinému registrátorovi. Uplynutím 30 dní je doména smazána ze zóny .cz (přestane být veřejně dostupná), nicméně je stále možné její prodloužení, které má zpětnou platnost.9

2.3 Odpovědnost sdružení CZ.NIC – pasivní procedurální legitimace Jak píše R. Polčák, „význam problematiky odpovědnosti doménových autorit je přímo úměrný významu doménových jmen”10. Je otázkou, zda lze Sdružení, jakožto národní doménovou autoritu, považovat za poskytovatele služeb informační společnosti ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“). Směrnici transponuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

9

Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 2015-01-09]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20140101.pdf . 10 POLČÁK. R., Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177.

17

Zákon rozlišuje tři skupiny ISP: 1) provozovatele služeb spočívajících v přenosu informací (§ 3) 2) provozovatele služeb spočívajících v dočasném automatickém meziukládání (§ 4) 3) provozovatele služeb spočívajících v ukládání informací (§ 5). V případě, že budeme doménovou autoritu považovat za ISP, podle uvedeného dělení ji zařadíme mezi provozovatele služeb spočívajících v ukládání informací, protože doménové jméno není nic než datový záznam, specifická informace uložená v databázi jmenného serveru. Doménová autorita jakožto ISP není ze zákona povinna dohlížet na obsah ukládaných informací ani nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Dle § 5 uvedeného zákona je však činěna odpovědnou tehdy: 1) mohla-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo 2) dozvěděla-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinila veškeré kroky, které lze po ní požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Doménová autorita nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávnost aktu registrace, ale může za ni určitým způsobem odpovídat, pokud se o protiprávnosti dozví. Je třeba si uvědomit, že přístupy k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých národních prostředích výrazně liší, a to podle toho, zda jsou považovány za ISP ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES či nikoli. Jelikož tedy například německé či italské soudy nepřiznávají doménovým autoritám povahu poskytovatele služeb informační společnosti, nejsou tyto činěny odpovědnými z protiprávní registrace doménového jména. Doménová autorita potom odpovídá za technickou stránku registrace a údržbu registrů, je pouze technickým správcem rejstříku11 a nemusí kontrolovat, zda je či není registrací jména zasahováno do práv třetích osob.12 Odlišný postoj zaujaly české soudy, které – byť v omezené míře – uznávají odpovědnost a tedy i způsobilost doménové autority, sdružení CZ.NIC, stát na straně žalované v řízení o

11

Srov. POLČÁK. R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177. 12 Rozhodnutí BGH ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. I ZR 82/01 (věc „kurt-biedenkopf.de“).

18

doménových sporech. Opodstatněnost českého přístupu vychází zjevně ze zásady, že rozhodnutím mohou být stanoveny povinnosti pouze účastníkům řízení, nikoli třetím osobám: „nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení”.13 Kdyby neexistovala způsobilost doménové autority být žalovaným účastníkem řízení týkajícího se sporu z doménového jména, neexistovala by ani povinnost podřídit se rozhodnutí (zajistit převod doménového jména), případně strpět jeho výkon. Pasivní legitimace je však nutně omezená. Soudy uznávají konstantní argumentaci Sdružení, že doménovou autoritu nelze činit odpovědnou za akt protiprávní registrace, nelze po ní oprávněně požadovat, aby zkoumala, zda každému svědčí právo, protože „jako soukromoprávní subjekt nemá postavení, jež by mu umožňovalo rozhodnout, zda právo registrace přihlašujícímu náleží či nikoli.”14 Tento názor pak zákonodárce potvrdil zákonem č. 480/2004 Sb, když odpovědnost ISP třetího řádu omezil na výše uvedené případy. Žalobní nároky vůči doménové autoritě se v českém prostředí proto omezovaly – v případě úspěchu žalobce – jen na stanovení povinnosti převést doménové jméno či zrušit jeho registraci. Dřívější praxe tedy doporučovala žalovat vedle hlavního žalovaného i sdružení CZ.NIC. Domnívám se, že s ohledem na § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb. již není takové jednání nezbytně nutné. Předloží-li úspěšný žalobce pravomocné rozhodnutí soudu či rozhodčí nález doménové autoritě, dojde k jejímu prokazatelnému „dozvědění se“ o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele ve smyslu 5 § zákona, což založí zákonnou povinnost autority podniknout kroky potřebné k nápravě.15 Pokud by k nápravě ze strany CZ. NIC nedošlo, osoba, jíž svědčí rozhodnutí, by se vůči CZ.NIC mohla svého práva domáhat u soudu v dalším řízení s poukazem na citované ustanovení a rozhodnutí v řízení původním.

13

§ 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004, č.j. 2 Cm 290/2001-39. 15 Náprava nemusí znamenat převod jména na úspěšného žalobce, § 5zákona požaduje „odstranění nebo znepřístupnění”, tzn. i jen pouhé zrušení protiprávní registrace. To by z hlediska ochrany práv nebyl ideální stav, soudy proto ukládají rovnou převod doménového jména. Povinnost převést doménové jméno je v současnosti ukládána držiteli a nikoli Sdružení, které už nestává na straně žalované. Teprve kdyby k převodu nedošlo, mohla by Sdružení nastoupit uvedená povinnost ze zákona. 14

19

3 Povaha doménových jmen dle českého práva Český právní řád v současné době pojem doménových jmen explicitně nedefinuje, ani nezmiňuje16. Obdobná situace panuje i ve většině ostatních zemí – jednotlivé národní řády tento pojem přímo neupravují a aplikují související právní instituty. Jako spíše výjimku lze uvést právní řády USA, případně pak Slovenské republiky17. Přestože částečné odpovědi ohledně právní povahy můžeme dohledat v judikatuře obecných soudů České republiky, případně pak v právní teorii, nepanuje na právní povahu doménového jména mezi odbornou veřejností jednotný názor a v průběhu let se vyprofilovalo hned několik názorových větví. Částečně ustálené názorové proudy navíc poznamenalo nové pojetí věci z přijatého občanského zákoníku. Mezi názorové proudy s nejpočetnější řadou zastánců patří následující: 1. doménové jméno je relativní majetkové právo registrujícího vůči registrátorovi 2. doménové jméno je jinou majetkovou hodnotou a nehmotným statkem 3. doménové jméno je věcí způsobilou být předmětem vlastnictví Pro posuzování právního charakteru doménových jmen jsou dle mého názoru významné odpovědi na dvě otázky a sice, jaké byly důvody pro samotné zavedení tohoto institutu a jakým způsobem dochází k nabývání či vzniku jednotlivých doménových jmen. Z úvodních kapitol této práce plyne, že doménové jméno vzniklo jako jakási alternativa k často si podobajícím IP adresám. Doménové jméno bylo tedy pouhou, pro uživatele internetu lépe zapamatovatelnou, alternativou IP adresy. IP adresa je potom odkazem na konkrétní počítač v síti internetu, k jehož obsahu prostřednictvím tohoto odkazu přistupujeme. I když je zřejmé, že doménová jména začala postupem času plnit i další role, jsem toho názoru, že ve své podstatě jsou doménová jména stále právě těmito odkazy, adresami či označeními konkrétních počítačů či dokumentů v síti. K obdobnému názoru dospěl i nejvyšší soud ČR v pravděpodobně nejrelevantnějším rozhodnutí k posouzení právní povahy doménového jména, dle kterého “Jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, případně skupiny počítačů v síti.“18. 16

Výjimkou v tomto ohledu byl zákon č. 480/2004 Sb. O některých službách informační společnosti, jež pojem doménového jména zmiňoval v souvislosti definicí obchodního sdělení. Dle §2 písm. f) doménové jméno nebylo považováno za obchodní sdělení. Novela zákona z roku 2011 nicméně tento pojem vynechala. 17 Zákon č. 22/2004 Sb. o elektronickom obchode, dle kterého se podle § 2 písm. d) bodu 1. pod pojmem doménového jména rozumí „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti“. 18 “…Vzhledem k soukromoprávní povaze smluvně získaného práva k doménovému jménu (v právním řádu nijak neupravenému), právní teorie jednotně odmítla názor, že právo k doméně je právem vlastnickým, neboť

20

Ve stejném duchu charakterizoval doménová jména i Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., ve své reakci na výtky ohledně opomenutí explicitní úpravy doménových jmen při rekodifkaci občanského zákoníku ”Doménová jména jsou v podstatě jen zjednodušenými překlady složitých číselných internetových adres – jedinečných věcných identifikátorů – počítačů (serverů) v síti elektronických komunikací, které jsou navenek vyjádřeny „uživatelsky přívětivými" znaky, zejména písmeny a z nich utvořenými slovy.“19. Druhou otázkou k posouzení je způsob vzniku či nabytí konkrétního doménového jména, v tomto kontextu domény druhého řádu. Z příslušných kapitol pojednávajících o vlastnostech a registracích doménových jmen plyne, že ke vzniku doménového jména dochází na základě dohody mezi registrujícím a registrátorem20. Jelikož jak osoba registrující, tak i registrátor jsou soukromoprávními subjekty, spadá tato problematika zjevně do oblasti soukromého práva. Pokud se podíváme na konkrétní smluvní podmínky jednotlivých registrátoru, zjistíme, že tato dohoda má podobu smlouvy o poskytování služeb

uzavřených

mezi

registrátorem

a

fyzickými/právnickými

osobami

jako

objednatelem (registrujícím). V tomto smyslu lze tedy doménové jméno považovat za relativní majetkové právo, konkrétně za pohledávku registrujícího vůči registrátorovi, přičemž registrátorovo plnění spočívá zejména v závazku udržovat v DNS databázi odkaz na zařízení dle výběru registrujícího. Toto chápání je v souladu i s v praxi ověřeným nakládáním s doménovými jmény. Obdobně jako u jiných typů pohledávek je domény možno převádět, zastavit21 či ocenit, přičemž v těchto případech nenakládáme se samotným záznamem v příslušné databázi ale s pohledávkou, která spočívá v plnění registrátora.

nejde o věc v právním smyslu, jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, příp. skupiny počítačů v síti. Shodně se smluvními podmínkami, jež přihlašovatel doménového jména ve smluvním vztahu k registrátorovi akceptuje, lze uvažovat o držiteli domény a jejího označení doménového jména. Neobstojí proto obrana argumentující nedotknutelností vlastnického práva. Dovolací soud k tomu navíc dodává, že pojmu držitel doménového jména se používá i např. v Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. 4. 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace, dále např. v Pravidlech registrace doménových jmen v ccTLD .cz..” 19 TELEC, Ivo. Občanský zákoník ve společnosti sítí, Právní rozhledy, 12/2012, Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/media/obcansky-zakonik-ve-spolecnosti-siti/ 20 V této souvislosti se nabízí úvaha, zda k samotnému vzniku domény druhého řádu nedochází nikoli v moment konkrétní registrace, nýbrž v okamžiku první možnosti registrace. Při aplikaci tohoto přístupu například na okruh TLD .EU, by došlo ke vzniku všech možných domén druhého řádu ke dni zahájení registračního období, tedy 7.11.2005. Od tohoto momentu bylo možné jednotlivé domény na základě smluvního vztahu registrovat, byla stanovena cena i jiné náležitosti registrace každé jednotlivé nezaregistrované domény. 21 CZ.NIC, Často kladené otázky, Je možné doménové jméno zastavit?. [online]. c2013 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/383/#faq25

21

Přestože občanský zákoník nově umožňuje chápání doménového jména jako věci, konkrétně věc movité a nehmotné dle § 498 odst. 2, respektive § 496 odst. 1, nejsem toho názoru, že by v této souvislosti byla doménovým jménům přiznána povaha předmětu absolutních věcných práv. Neztotožňuji se tedy s výkladem některých autorů, kteří dovozují, že registrací doménového jména dojde k nabytí vlastnictví doménového jména22. Tento názor je v souladu s již citovaným názorem Prof. JUDr. Iva Telce, CSc.,„Ve světě neexistuje právně politické dorozumění o tom, že by snad některé druhy zevnějších označení či adres, a to zrovna internetové adresy, měly být absolutně právně chráněny prostřednictvím přiznání absolutních majetkových soukromých práv. Neznám stát, který by tak stanovil. Ani právo EU upravující doménová jména v doméně nejvyšší úrovně „.eu" k nim nepřiznává absolutní majetková práva.23” Argumentem dle mého názoru podporujícím toto tvrzení je rovněž skutečnost, že registrace doménového jména je prováděna na časově omezenou dobu, přičemž pod většinou domén nejvyššího řádu tato doba tvoří 10 let. Na základě shora uvedeného se tedy přikláním k první názorové skupině a jsem toho přesvědčení, že doménové jméno má povahu relativního majetkového práva registrujícího vůči registrátorovi. V této souvislosti ovšem bude zajímavé sledovat, jakým způsobem k povaze doménových jmen ve světle nového občanského zákoníku přistoupí soudy.

3.1 Nakládání s doménovými jmény S doménovým jménem je oprávněn disponovat pouze držitel, tedy osoba, jejíž jméno či firma je prostřednictvím registrátora zapsána v registru, který pro doménu .cz spravuje sdružení CZ.NIC z.s.p.o. Přestože k jednomu doménovému jménu může být dle pravidel sdružení zapsáno až různých 10 osob24, zastávajících různé funkce administrativnětechnického charakteru, držitelem může být pouze osoba jediná. Držitel může se jménem nakládat podle svého uvážení, může jej, ať už úplatně či bezúplatně (typicky na základě kupní, resp. darovací smlouvy), převést na jinou osobu způsobilou k registraci. Takovou osobou bude v českých podmínkách každý, kdo dosáhne

22

Srov. LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a Praxe 5/2013 TELEC, Ivo. Občanský zákoník ve společnosti sítí, Právní rozhledy, 12/2012, Dostupné z: 24 Jak registrovat doménu .cz [online]. CZ.NIC, 2015 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/313/jak-registrovat-domenu-.cz. 23

22

způsobilosti k právním úkonům, sdružení CZ.NIC žádné zvláštní nároky na zájemce o registraci neklade.25 Převod probíhá prostřednictvím registrátora, který podle pokynu převodce provede potřebné úkony u národního správce. Osoba, na kterou je doménové jméno převáděno, musí s tímto úkonem souhlasit; převod nesmí – až na jednu výjimku – proběhnout proti její vůli či bez jejího vědomí, což judikoval například Městský soud v Praze rozhodnutím ve sporu o jméno hera.cz: „Protože nedošlo k platnému převedení domény hera.cz na čtvrtého žalovaného, soud shledal obranu tohoto žalovaného, jenž namítl nedostatek pasivní věcné legitimace v řízení, jako oprávněnou.“26

3.1.1 Soudem nařízený převod Zmiňovanou výjimku představuje výrok soudního orgánu, kterým dojde k odejmutí jména neoprávněnému držiteli a převodu na osobu, jejíž práva byla porušena a jíž zároveň svědčí ke jménu silnější právo. Jak ukázala kauza ceskapojistovna.cz, soudem nařízený převod vzbuzoval řadu otázek. Mnozí komentátoři namítali, že nařízení převodu doménového jména nemá dostatečnou oporu v zákonech. Žalobce se (např. návrhem na vydání předběžného opatření) může domáhat, aby se držitel zdržel používání sporného jména, případně může požadovat zrušení neoprávněné registrace a s ní spojených zásahů do jeho práv, existují-li takové zásahy. Žalobci může dokonce sloužit silnější právo než žalovanému, to však ještě neznamená, že má na doménové jméno skutečně nárok.27 Soudy nicméně vyslovily názor, a tento názor byl postupně přijat i jurisprudencí, že je-li prokázán závadný stav, „založený registrací a případným užíváním doménového jména, je třeba posoudit, zda uplatněný požadavek (převod doménového jména na žalobce) je právě tím prostředkem, jímž bude závadný stav odstraněn. Pokud soud učiní závěr o tom, že nápravou … může být právě žalobcem uplatněný převod doménového jména a že tento požadavek nepřekračuje rámec práva na odstranění závadného stavu (tedy i souvisí 25

Pro srovnání: osoby přející si registrovat SLD v doméně .eu musí splňovat podmínky dané článkem 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 733/2002, jenž umožňuje evropskému rejstříku vyhovět pouze žádostem podniků, jejichž sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovna se nachází na území Společenství; nebo žádostem organizací usazených ve Společenství, aniž by bylo dotčeno použití vnitrostátních právních předpisů; nebo žádostem fyzických osob s bydlištěm na území Společenství. 26 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č.j. 2 Cm 105/2004-75. 27 Např. AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://itpravo.cz/index.shtml?x=220507.

23

s porušeným právem, s povahou zásahu do něho a není k nim zcela nepřiměřený), pak lze rušiteli práv povinnost doménové jméno převést na oprávněného uložit rozhodnutím soudu, a je tomu tak na základě a v rozsahu zákona.”28 Dosavadní rozhodovací praxe, ať už soudů obecných či rozhodčích, podle které převod nepřekračuje rámec tohoto požadavku, má nepopiratelné opodstatnění: vychází se z oprávněné obavy, aby při zrušení registrace doménového jména nedošlo k urychlené registraci na základě principu „first come, first served” někým jiným (obvykle dalším spekulantem) a žalobce se nemusel bránit v dalším řízení, tentokrát proti novému žalovanému. Přijmeme-li tento přístup, je třeba rovněž přijmout, že pokud jde o třetí osoby, které by si eventuálně chtěly nárokovat též doménové jméno, nic jim nebrání žalovat žalobce úspěšného v původním řízení a požadovat převod na sebe z titulu „ještě silnějšího, ještě kvalitnějšího práva“. Jinak bychom se dostali do situace, kdy jednou úspěšnému žalobci už doménové jméno nelze vzít (princip ochrany nabytých práv).

3.1.2 Sukcese Dojde-li k zániku osoby držitele, doménové jméno přechází na právního nástupce. Pravidla pro registrace pro ccTLD .cz29 pamatují rovněž na situaci, kdy není nástupce, v kterémžto případě sdružení CZ.NIC zruší registraci. Titulem, kterým se dědic domůže změny v osobě držitele, bude rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví či smlouva, kterou se převádí práva právnické osoby na nástupce.

28

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 („ibico.cz.“). Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Balicek_CZ_DSDng_20110201.zip. 29 Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2010 [cit. 2015-01-23].Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf .

24

4 Zneužití doménových jmen Zásadním problémem v případě doménových jmen je nutnost jejich unikátnosti v rámci TLD a naopak mnohost subjektů, které zamýšlejí registrovat si shodné doménové jméno, ať již z důvodu označení obchodní firmy nebo výrobku, či z jiné pohnutky. V praxi tak nastávají případy, kdy více subjektů zamýšlí registrovat stejnou doménu, což ale není možné. Registrace probíhá dle principu „first come – first served“ (kdo dřív přijde, ten dřív mele), který vždy dává přednost prvnímu úspěšnému žadateli. Každý další žadatel o registraci stejného doménového jména bude odmítnut. Z této zásady tedy vyplývá, že jako doménové jméno může být užita jakákoliv technicky přípustná kombinace znaků a čísel. V důsledku toho řada subjektů registruje domény za spekulativním účelem, přičemž takové domény zasahují do práv jiného subjektu, ať už jsou to práva k ochranné známce či na označení obecně nebo práva k obchodní firmě. Záměrem spekulantů je posléze doménu na tyto subjekty se ziskem převést. Právě tato situace je nejčastějším důvodem pro spory z doménových jmen. V případě národní domény .cz nahrávají spekulantům rovněž i poměrně benevolentní pravidla registrace domén. Ty totiž neobsahují omezení v počtu doménových jmen, které může volně registrovat jedna fyzická či právnická osoba, jako tomu je například v případě domény .eu nebo holandské domény .nl, kdy je nutno pro registraci většího počtu doménových jmen splnit určitá kritéria. Na jednu stranu lze tento přístup v rámci České republiky vnímat pozitivně jakožto svobodný a volný přístup k registracím bez omezení, na druhou stranu mohou podobně volná pravidla lákat k hromadným spekulativním nákupům domén a zvyšování počtu případných sporů.

4.1 Cybersquatting Cybersquatting lze definovat jako spekulativní nákup doménového jména shodného nebo zaměnitelného s obchodní firmou, názvem výrobku nebo ochrannou známkou jiného subjektu, a to za účelem získání jakéhokoliv majetkového nebo nemajetkového prospěchu na úkor jiné osoby.30Jiné definice hovoří o cybersquattingu jednoduše jako o „registraci a používání domény neoprávněným subjektem“31. Určitou definici lze dovodit také z pravidel UDRP (Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy) organizace ICANN

30

Jansa, Lukáš. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. září 2008. [cit. 2015-0115] Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby. 31 Ptáček, Tomáš. 2002. 19897. Doménová jména: všechno jasné? epravo.cz. [Online] 19. listopad 2002. [cit. 2015-01-15] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/domenova-jmena-vsechno-jasne-19897.html.

25

pro řešení doménových sporů, jejichž nejčastější příčinou je právě cybersquatting. Aby byl stěžovatel iniciující proces podle UDRP úspěšný, pravidla předpokládají splnění třech podmínek ohledně předmětné domény: 1. Doménové jméno je shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou nebo obchodní značkou, ke které má stěžovatel právo; 2. Držitel doménového jména nemá žádné legitimní plány s předmětnou doménou; 3. Držitel registroval doménové jméno ve zlém úmyslu. V kontextu shora uvedeného jde potřeba zvlášť pečlivě zkoumat důvody a pohnutky k registraci daného doménového jména. Nejčastější situací je jednání, kdy subjekt spekulativně registruje dané doménové jméno s cílem pozdějšího prodeje vlastníku shodné ochranné známky nebo obchodní firmy či jiného práva na označení. Zejména v devadesátých letech byly velmi časté situace, kdy marketingová oddělení velkých společností ještě plně nedocenila význam internetové prezentace a mnoho doménových spekulantů tato doménová jména zaregistrovalo s vidinou pozdějšího lukrativního prodeje. Velmi často jsme byli rovněž svědky toho, že určitá společnost uvedla na trh nový výrobek, jehož označení bylo například chráněno některým z práv na označení nebo průmyslovým vzorem, ale společnost si opět nezaregistrovala doménové jméno. Toho opět využívali doménoví spekulanti, kteří využili informací o potenciálním nebo již uskutečněném uvedení nového výrobku na trh a doménové jméno shodného znění s názvem produktu okamžitě registrovali. Tyto případy jsou rovněž známé spíše z minulosti, protože dnes si již společnosti a jejich marketingové oddělení plně uvědomují důležitost internetové prezentace a doménová jména registrují dlouho předtím, než je výrobek či služba uvedena na trh. Domény jsou registrovány často dokonce i ve fázi, kdy se název služby či výrobku vytváří a není zcela finální. Pak si taková společnost zaregistruje více variantních doménových jmen, načež použije pouze jedno pro skutečnou internetovou prezentaci finálního výrobku či služby. Lze tvrdit, že situací, kdy bychom byli svědky toho, že si určitý subjekt registroval v dobré víře doménové jméno shodné s ochrannou známkou či jiným právem na označení všeobecně známé obchodní společnosti či fyzické osoby, a to pouze za účelem držení takového doménového jména nebo k vlastní prezentaci bez jiných postranních úmyslů, a buď neměl povědomí o jiném subjektu používající dané označení, nebo povědomí měl, ale držení doménového jména nechtěl zneužít, je minimum. Mnohem častější jsou případy spekulativního nákupu domén a následné mimosoudní či soudní řešení takových případů. 26

Jak počet uživatelů internetu i subjektů se na něm prezentujících narůstá, roste velmi rychle také počet doménových sporů.

4.2 Domain grabbing V souvislosti s případy cybersquattingu lze mluvit také o takzvaném domain grabbingu. Řada autorů a publikací tyto pojmy zaměňuje nebo je považuje za synonyma. Dle mého názoru však jednání označované jako domain grabbing lze podřadit pod obecný pojem cybersquatting jako určitou jeho specifickou formu. Zatímco cybersquatting jako takový se totiž vyznačuje spekulačním úmyslem, tedy doménové jméno se ziskem prodat určitému třetímu subjektu, v případě domain grabbingu je dominantním motivem blokační úmysl. Motiv zisku je zde přítomen také, ale nikoliv v podobě zisku z prodeje takové domény, ale zisku v podobě blokace a zabránění vytvoření zisku třetí osobou. Subjekt totiž registruje doménové jméno z toho důvodu, aby si jej nemohl registrovat jiný subjekt, který by o takové jméno mohl být zájem, a to z některého z výše uvedených důvodů (shoda s obchodní firmou, názvem, jménem, ochrannou známkou a podobně). Častým problémem v této souvislosti v České republice bylo registrování doménových jmen názvů obcí, které byly povinné od 1. ledna 2006 zpřístupnit své úřední desky i způsobem umožňujícími dálkový přístup, tedy na internetu.

4.3 Typosquatting Typosquatting je forma cybersquattingu, která je postavená na překlepech při psaní internetové adresy. Na rozdíl od klasického cybersquattingu, kdy doménový spekulant registruje dosud neregistrované a volné doménové jméno z důvodu jeho shodnosti s obecně známým názvem, ochrannou známkou či jiným označením, je v případě typosquattingu předpokladem již zaregistrované známé doménové jméno, přičemž typosquatter registruje takřka shodný řetězec znaků, který se liší například pouze v jednom znaku. Spoléhá přitom na takzvané překlepy nebo nedoklepy, které uživatelé při psaní vytvářejí. Můžeme tak být svědky zaregistrovaných doménových jmen jako například http://gogle.com a podobně, která generují nebo generovala zisk takovým držitelům těchto domén, kteří spoléhají na překlepy při zadávání adres. Společnosti se proti takovému chování již naučily bránit a obvykle registrují nejen doménové jméno shodující se s obchodní firmou a označeními, ale i doménová jména podobná, na která by mohl zavítat návštěvník právě v případě překlepu, a kterou by mohl 27

teoreticky typosquatter zneužít k parazitování na jméně a pověsti subjektu a ziskovému účelu. Příkladem takového ochranného chování je například americký gigant Google, který postupně registroval a kupoval domény podobné jeho doménovému jménu google.com. Setkat se tak můžeme s doménovými jmény gogle.com, goooogle.com a podobně. Příkladem může být také spor o doménu luisvuitton.com, jejíž tvar zcela zřetelně spoléhá na překlep nebo neznalost přesného hláskování jména známé módní značky Louis Vuitton. Arbitrážní a mediační centrum WIPO v tomto případě rozhodlo, že „doménové jméno registrované odpůrcem je zaměnitelné s příslušnou ochrannou známkou stěžovatele, odpůrce nemá žádné právo nebo legitimní zájem na užívání daného doménového jména a předmětné doménové jméno bylo registrováno a je užíváno odpůrcem ve zlé víře“32. Ve svém rozhodnutí panel přikázal registrátorovi převést doménové jméno luisvuitton.com na společnost Louis Vuitton Malletier. Takové chování si osvojily i společnosti v České republice. Příklad může být internetový obchod Mall.cz, jehož provozovatel, společnost Internet Mall, a.s., zaregistroval rovněž domény mol.cz a mal.cz.33 Pokud na fenomén typosquattingu nahlédneme z právního pohledu, zcela zřetelně se nabízí institut nekalé soutěže známý z občanského zákoníku, a sice skutková podstata vyvolávání nebezpečí záměny nebo parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele dle § 2982 NOZ . Skutková podstata parazitování na pověsti je dle NOZ definována takto: „Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.“ Vzhledem k tomu, že doménová jména registrovaná na bázi typosquattingu většinou slouží k provozování obsahu zaměřeného na zisk plynoucí z kliků na reklamní obsah uživatelů, kteří na doménu omylem vstoupili, lze aktivity typosquattingu podřadit přesně pod tuto skutkovou podstatu.

4.4 Cybergripping Jednání označované jako Cybergripping je zcela specifickým typem jednání, který v určitých případech lze podřadit pod cybersquatting, v jiných však nikoliv. Jednání 32

WIPO Arbitration and Mediation Center. 2000. LouisVuitton v. Net-Promotion. Case No. D2000- 0430, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 7. 7 2000. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/decisions/html/2000/d2000-0430.html 33 Kasík, Pavel. 2007. Pozor na překlepy. Nenechte vydělávat internetové únosce. technet.cz. [Online] MAFRA a.s, 13. 06 2007. [cit. 2015-01-25] Dostupné z: http://technet.idnes.cz/pozor-na-preklepy-nenechtevydelavat-internetove-unosce-pzb-/sw_internet.aspx?c=A070611_124031_sw_internet_pka.

28

spočívá v tom, že si určitý subjekt, nejčastěji fyzická osoba, zaregistruje doménové jméno, které kromě jména společnosti či jejího výrobku či služby (shodné s obchodní firmou, ochrannou známkou či jiným právem na označení) obsahuje také hanlivý dodatek či předponu, v případě mezinárodního obsahu většinou s dodatky „sucks“, „fuck“ a podobnými hanlivými výrazy. Takové doménové jméno poté slouží k provozování internetových stránek reflektující negativní názory na subjekt, jehož část názvu je v doménovém jméně použita. Na podobné registrace doménových jmen je nutno pohlížet z různých perspektiv a stejně k jejich hodnocení přistupují i soudní a rozhodčí orgány. Nejčastějším případem je využití práva svobody projevu tímto způsobem, kdy určitá osoba chce sdělit negativní zkušenost s produktem dané společnosti a volí tuto metodu místo slovního nebo písemného off-line projevu. Pokud je doménové jméno registrováno za tímto účelem a nikoliv se zlým úmyslem, ke komerčnímu využití nebo naplňující nekalosoutěžní klauzuli, pohlížejí orgány o případném sporu rozhodující na toto jednání jako na nezávadné a pouze naplňující právo obsažené i v článku 17 Listiny základních práv a svobod České republiky, který zaručuje svobodu projevu a právo každého vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. Pokud v těchto případech dochází ze strany předmětné společnosti k podání návrhu na zdržení se užívání takového doménového jednání, je takový návrh většinou zamítnut. Příkladem takového sporu může být případ domény wizzairsucks.com, kterou zaregistroval nespokojený zákazník nízkonákladové letecké společnosti Wizzair, a na které je publikován obsah od různých nespokojených cestujících. Společnost WIZZ Air Hungary Airlines Limited Liability Company chtěla samozřejmě tomuto jevu zabránit a podala k arbitrážnímu a mediačnímu centru WIPO návrh dle UDRP, přičemž návrh odůvodnila zásahem do práv k ochranným známkám WIZZAIR a WIZZ. Návrh byl však zamítnut, panel totiž zhodnotil obsah provozovaný na doméně jako nekomerční, nesoutěžní povahy, přičemž navrhovateli se nepodařilo prokázat, že americký občan Holden Thomas, který si doménové jméno registroval, byl ve zlé víře při jeho registraci34. Panel navíc posoudil, že přidáním slova „sucks“ se jedná o „dostatečné odlišení od ochranné známky žalobce“. K podobnému závěru dospěl panel také v případě sporu o doménové jméno wallmartcanadasucks.com35. 34

WIPO Arbitration and Mediation Center.2009. WIZZ Air Hungary Airlines Limited Liability Company v. Holden Thomas. D2009-1105, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 22. 9 2009. 35 WIPO Arbitration and Mediation Center.2009. 2000. Wal-Mart Stores, Inc. v. wallmartcanadasucks.com and Kenneth J. Harvey. D2000-1104, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 23. 11 2000.

29

V jiných případech je ovšem rozhodnutí zcela opačné, a to v případech, kdy jsou podobné domény registrovány pouze, nebo převážně za účelem poškodit soutěžitele.

4.5 Revers domain hijacking Jednání označované jako reverse domain hijacking je známé také jako reverse cybersquatting, což již napovídá povahu takového jednání. Zatímco v případě „klasického“ cybersquattingu většinou subjekt využívá známosti jiné právnické či fyzické osoby a za spekulativním účelem registruje doménové jméno shodující se s názvem dané společnosti, organizace či fyzické osoby, či jejími výrobky, v případě reverse domain hijackingu se jedná o opačnou situaci. Finančně silný a veřejně známý subjekt, tedy společnost, organizace či fyzická osoba se tímto postupem snaží o registraci doménového jména, které je většinou již delší dobu v dobré víře registrováno ve prospěch jiného subjektu. Různými metodami se posléze snaží znemožnit, ztížit či znepříjemnit používání doménového jména tímto třetím subjektem a přinutit jej tak k případnému převodu, přičemž těží většinou zejména ze své nepoměrně lepší finanční situace, držení práv k ochranné známce a schopnosti financovat náklady na případný soudní spor. Snahou těchto osob je také paralyzování konkurence v jeho podnikatelské činnosti. Postup je, alespoň v případě České republiky, vždy stejný, kdy osoba mající shodné či podobné jméno firmy nebo ochranné známky se snaží prostřednictvím tzv. předběžného opatření poškodit a znemožnit podnikání jiné osoby. Předběžné opatření soudu směřuje k zákazu užívání domény a je okamžitě předběžně vykonatelné, přičemž upravuje poměry účastníků budoucího sporu do té doby, než bude o nároku rozhodnuto. Spekulant se tak snaží paralyzovat konkurenci, ať už s úmyslem opravdu získat doménové jméno nebo s cílem za určitou sumu vzít zpět žalobu, a tím i zrušit předběžné opatření36. Hranice mezi cybersquattingem a jednáním zvaném reverse domain hijacking je velmi tenká a jednání se často prolínají v obou kategoriích. Mnohdy je tak těžké určit, zda lze dané jednání podřadit pod tento pojem. Příkladem může být spor o doménové jméno ad-aware.com, které bylo registrováno v roce 2001 společností WebAttack Inc, která jej používá pro nabízení služeb, odkazy na různé softwarové produkty a zpravodajství. Společnost Lavasoft Limited, držitel různých slovních i kombinovaných ochranných známek ve znění „AD - AWARE“, se pak prostřednictvím Arbitrážního a mediačním střediska WIPO domáhala převodu domény. 36

Jansa, Lukáš. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. 09 2008. [cit. 2015-0128]Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby .

30

Argumentovala tím, že název AD-AWARE byl již v době registrace doménového jména známý, a že ochranná známka ve znění AD-AWARE byla, byť jiným subjektem, užívána již v roce 1999. Subjekt však se společností Lavasoft Limited neměl žádnou spojitost a společnost registrovala první ochrannou známku v tomto znění až v roce 2004. Navíc se společnosti Lavasoft Limited nepodařilo prokázat užívání předmětného doménového jména ve zlém úmyslu a odpůrce namítal, že se navrhovatel dopouští klasického jednání známého jako reverse domain hijacking. Panel zhodnotil všechny důkazy a rozhodl, že navrhovatel se jednání známého jako reverse domain hijacking dopustil. Proto návrh zamítl a doménové jméno je nadále registrováno ve prospěch odpůrce.37 Velmi známým a ukázkovým případem reverse domain hijackingu v České republice byl spor o doménové jméno kariera.cz., jehož předmětem bylo údajné naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže, přičemž návrh na převod doménového jména byl jen jeden z několika návrhů žalobce, který se domáhal uložení zdržení se užívání označení "KARIERA" při podnikatelské činnosti žalovaného. Zde se názorně ukázalo, že je velmi snadné poškodit držitele doménového jména a jak obtížně se lze vůči takovému jednání bránit. Společnost Kariéra spol. s r.o, chtěla získat doménové jméno kariera.cz, na kterém její

držitel,

společnost

KARIERA.CZ

s.r.o.,

provozoval

jeden

z

největších

a nejúspěšnějších českých portálů s nabídkami pracovních pozic. Společnost Kariéra spol. s r.o. podala rovněž návrh na předběžné opatření, obsahující mimo jiné také povinnost zdržet se užívání doménového jména a zákaz nakládat s doménovým jménem, zejména pak zákaz jej převádět. Zatímco Krajský soud v Brně návrh na vydání předběžného opatření zamítl, odvolací Vrchní soud v Olomouci návrhu vyhověl38 a znemožnil tak vydáním předběžného opatření užívání doménového jména kariera.cz do okamžiku, než bude o věci pravomocně meritorně rozhodnuto39. V červnu 2009 Krajský soud v Brně žalobu návrh na převod domény zamítl, stejně rozhodl i odvolací Vrchní soud v Olomouci, přičemž se závěry soudů se ztotožnil i Nejvyšší soud, který dovolání pro nepřípustnost usnesením odmítl40. V souvislosti s doménou "kariera.cz" odvolací soud uvedl, že „slovo "kariéra" či 37

WIPO Arbitration and Mediation Center. 2012. Lavasoft Limited v. WebAttack Inc., Marco Gransee. D2011-2034, [poradci] Ross Carson. Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 29. 1 2012. [Online] Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/search/text.jsp?case=D2011-2034 [cit. 2015-01-28] 38 Vrchní soud v Olomouci. 2008. 7 cmo 495/2009, Olomouc : Vrchní soud v Olomouci, 10. červen 2008. [Online] [cit. 2015-01-28] 39 Macich, Jiří, Ml. 2008. Spor o doménu kariera.cz: soud zakázal jejímu držiteli s ní nakládat. lupa.cz. [Online] Internet Info, s.r.o., 2. 7 2008. [cit. 2015-01-28] Dostupné z:http://www.lupa.cz/zpravicky/spor-odomenu-kariera-cz/. 40 Nejvyšší soud České republiky. 2012. 23 Cdo 3607/2010, Brno : Nejvyšší soud, 29. květen 2012 [Online] https://ispis.cz/judikatura/23Cdo3607/2010 [cit. 2015-01-28]

31

"kariera" se vyskytuje ve velkém množství doménových jmen, které lze prostřednictvím internetu vyhledat, není to tedy pouze žalobkyně (Kariéra spol. s r.o. pozn. autora) a první žalovaná (KARIERA.CZ s.r.o. pozn. autora), ale ještě řada dalších subjektů, které ve své doméně v jakémkoliv spojení toto slovo užívají“. Nekalá soutěž tak „první žalované ani druhé žalované nebyla prokázána (pro nenaplnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže)“. Doménové jméno kariera.cz tak zůstává nadále v držení společnosti KARIERA.CZ s.r.o.41. V tomto případě vznikla zajímavá situace v tom ohledu, že kvůli nařízenému předběžnému opatření, vlivem kterého nemohla společnost KARIERA.CZ s.r.o. nadále zpřístupňovat obsah na doméně kariera.cz, vznikla této společnosti nezanedbatelná škoda nejen v podobě ušlého zisku, ale i poškozením dobrého jména, přičemž rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno ve prospěch společnosti KARIERA.CZ s.r.o., která, se domáhala náhrady způsobené škody. Není tedy výjimkou, když se aktivity iniciátora reverse domain highjackingu nakonec obrátí proti němu.

41

KARIERA.CZ s.r.o. Spor o doménu KARIERA.CZ. superkariera.cz. [Online] KARIERA.CZ s.r.o. [cit. 2015-01-30] http://www.superkariera.cz/spor-o-domenu.

32

5 Soudní řešení doménových sporů českými soudy a právo proti nekalé soutěži Ačkoli se vzhledem k neformálnosti, neveřejnosti, zásadní jednoinstančnosti, rychlosti řešení sporů a absenci otázek příslušnosti a pravomoci ve sporech s mezinárodním prvkem jeví jako vhodnější vést řízení před rozhodčím soudem, ochranu práv pochopitelně nabízí i obecné soudnictví42. Díky veřejné rozhodčí nabídce dostává žalobce možnost zvolit, zda řízení proběhne před soudem či RS HK AK; v situacích, kdy by registrací či užíváním doménového jména vzniklo podezření ze spáchání trestného činu či narušení hospodářské soutěže, je nicméně založena výlučná příslušnost soudu. Soudy rozhodují také ve věcech zrušení rozhodčího nálezu a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, dojde-li k naplnění taxativních podmínek požadovaných § 31 an. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů. Taková situace může kupříkladu nastat, jestliže je rozhodčí smlouva neplatná nebo jestliže rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému. Požaduje-li žalobce vedle svého hlavního nároku také vydání předběžného opatření, opět nastupuje rozhodovací činnost obecných soudů, které posoudí, zda návrhu na vydání opatření vyhoví, či nikoli. V prvém stupni rozhodují dle § 9 OSŘ okresní a krajské soudy. Příslušnost krajských soudů je založena, jedná-li se ve sporu o některou ze skutkových podstat uvedených v odst. 2 a 3 zmiňovaného ustanovení. Vzhledem k tomu, že nejčastější žalobní důvody spadají pod odst. 3 písm. l-o43, lze konstatovat, že doménové spory spadají zpravidla právě do působnosti krajských soudů. Místně příslušným je potom – dle §§ 85 a 85a OSŘ – pro fyzické osoby soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje; pro právnické osoby je příslušným soud, v jehož obvodu mají sídlo.

42

Čl. 36 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 43 Ochrana práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrana názvu a dobré pověsti právnické osoby, práv k obchodní firmě, nároky vycházející z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví.

33

5.1 Nekalosoutěžní jednání Porušení regulí nekalé soutěže představuje zřejmě nejčastěji uplatňovaný žalobní důvod. Podle generální klauzule nekalé soutěže, zavedené ustanovením § 2976 odst. 1 NOZ, se nekalosoutěžním jednáním rozumí jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům újmu, a jako takové se zakazuje. Široce formulovaná generální klauzule usnadňuje uplatňování práv, lze ji úspěšně použít i v situacích, kdy jiné prostředky právní ochrany selžou. Výhodou je i to, že odpovědnost soutěžitele se přitom zakládá na objektivním principu, není třeba zjišťovat a prokazovat zavinění44. V úvahu však připadá i využití speciálních skutkových podstat nekalé soutěže, jimiž jsou zejména klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele nebo zlehčování. K prostředkům ochrany proti nekalé soutěži patří dle § 2988 NOZ možnost dotčených osob domáhat se, aby rušitel svého jednání zanechal a zajistil odstranění závadného stavu. Po rušiteli lze rovněž požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

5.1.1 Naplnění znaků generální klauzole – případ „www.paegas.cz“ Jak bylo před okamžikem vyloženo, aby mohlo být určité počínání považováno za nekalosoutěžní, je třeba kumulativního splnění tří předpokladů generální klauzole: osoba musí 1) jednat v hospodářské soutěži, přičemž toto jednání je 2) v rozporu s dobrými mravy soutěže a zároveň je 3) způsobilé přivodit jiným soutěžitelům či spotřebitelům újmu. V jedinečném prostředí internetu do soutěžního vztahu, byť ne nutně přímého, vstupují i subjekty, které bychom za jiných okolností za soutěžitele nepovažovali (kupříkladu proto, že nabízí výrobky či služby ve zcela odlišných, nesouvisících oblastech, a tudíž si vzájemně nekonkurují). Městský soud v Praze usnesením o nařízení předběžného opatření ze dne 12.4. 2001, č.j. Nc 1072/2001-7, posuzoval situaci, kdy bylo zaregistrováno 44

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005.

34

doménové jméno wwwpaegas.cz, pod kterým držitel provozoval stránky s pornografickou tematikou. Navrhovatel, provozovatel telekomunikační sítě Paegas, se z titulu ochrany před nekalosoutěžním jednáním domáhal toho, aby se žalovaný zdržel používání jména „wwwpaegas.cz“. Během předběžného posuzování nároku se soud mimo jiné zabýval tím, zda sporné strany jednaly v hospodářské soutěži, jak vyžaduje § 44 odst. 1 ObchZ. Soud v této souvislosti formuloval dosti zajímavý názor, podle kterého platí, že střetnou-li se v prostředí internetu hospodářsky aktivní subjekty, ocitají se v postavení soutěžitelů, ať už je obor jejich činnosti jakýkoli.45 Byť se dá s takovouto interpretací soutěžního vztahu nesouhlasit, faktem je, že rozhodnutí pražského soudu se stalo podnětem ke vzniku praxe. České soudy, včetně rozhodčích46, proto posuzují aspekt vstupu na „bitevní pole hospodářské soutěže” velmi shovívavě: „pokud pak první žalovaný si právě uvedené označení... registroval, vstoupil v soutěžní vztah s žalobcem, do jehož soutěžní pozice (dané mj. i možností snadného vyhledání jeho nabídky potenciálním zákazníkem na internetu) první žalovaný zasáhl a na jeho úkor získal svou soutěžní pozici v možnosti vlastní prezentace na internetu pod označením kaufland, zahrnující i možnost jen držet registraci jména pro sebe a případně se jménem disponovat jako předmětem obchodu. Okamžikem přihlášení označení „kaufland“ u registrátora žalovaný vstoupil v jednání hospodářské soutěže se žalobcem.”47 Soutěžní vztah vzniká ad hoc – je založen už registrací, a to za předpokladu existence soutěžního záměru jednajícího získat určitý prospěch či soutěžní výhodu ve svém ekonomickém postavení na úkor postavení jiného subjektu v jeho postavení v hospodářské soutěži.48 Dobré mravy soutěže Dobré mravy soutěže je třeba důsledně odlišovat od dobrých mravů vůbec, jedná se o specifickou a složitou obchodněprávní kategorii, vyžadující, aby byl každý případ posuzován individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků

45

Srov. BETTINGER T., WILLOUGHBY, T., ABEL, S.M. et al. Domain Name Law and Practice: An International Handbook. New York : Oxford university Press Inc., 2005. s. 216. 46 Např. rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. února 2011, č. 00030. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. Žalobce, shodou okolností právní nástupce společnosti Paegas, pro podpoření své argumentace výslovně odkázal na rozhodnutí ve věci wwwpaegas.cz a rozhodce se jí nebránil. 47 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Cm 55/2005. 48 Srov. tamtéž.

35

v určitém období49. Ve věci wwwpaegas.cz soud shledal, že porušování dobrých mravů soutěže by mohlo spočívat i v používání označení, které je podobné označení, jenž na stejném „trhu“ (při extenzivním chápání tohoto pojmu, kdy se jím rozumí celý internet) bylo již dříve používáno žalobcem. Soud zde přihlédl k jednání žalovaného – typosquattera, který si registroval celou řadu doménových jmen, podobných jménům známým a široce užívaným, a který se pokusil podmínit převod sporného jména na žalobce zaplacením finanční částky. V souvislosti s wwwpaegas.cz tedy lze konstatovat, že požadavek dodržování dobrých mravů soutěže nebude naplněn, je-li doménové jméno registrováno jako výsledek činnosti doménového spekulanta. Zajímavé je, že porušení dobrých mravů soutěže lze shledat i v případě, že k registraci jména došlo před vznikem soutěžitele – tedy v době, kdy soutěžitel ještě právně neexistoval.50 Jak bylo totiž jinými slovy řečeno, kvůli záměrné neurčitosti pojmu nelze – ani při existenci poměrně bohaté doménové judikatury – zobecnit, kdy bude požadavek rozporu s dobrými mravy soutěže naplněn. Způsobilost přivodit újmu Poslední znak, způsobilost přivodit újmu soutěžitelům či spotřebitelům51, lze dovodit poměrně snadno. Újmu považujeme za širší pojem než škoda, poněvadž zahrnuje též nemateriální složku (poškození dobrého jména apod.), které se penězi dají objektivně vyčíslit jen s velkými obtížemi. Soutěžitel či spotřebitel přitom nemusí újmy doznat, nastoupení odpovědnostních následků zakládá již důvodná, (tedy objektivně posouditelná) obava, že by k újmě dojít mohlo. Lze nalézt mnoho způsobů, jak registrací doménového jména způsobit újmu. Nekalosoutěžní registrace může poškodit pověst soutěžitele, může být vyvolán zmatek mezi uživateli internetu (spotřebiteli), újmu způsobí i prosté „obsazení” doménového jména, jestliže je výrazně ovlivněna možnost soutěžitele prezentovat se na internetu pod označením, pod kterým je znám mimo ně (blokační registrace tudíž sama o sobě může založit naplnění generální klauzule). Obrátíme-li pohled zpět k wwwpaegas.cz a navrhovatelově argumentaci, uvidíme, že nahodilí návštěvníci by mohli nabýt dojmu, že 49

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 172. 50 K tomu došlo v případě tpca.cz, kdy si žalovaný registroval doménové jméno poté, co byly v tisku oznámeny plány na vznik konsorcia TPCA. Viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2007, sp. zn. 3 Cmo 318/2006. 51 Byť obchodní zákoník užívá plurálu, postačí, když bude jednání způsobilé přivodit újmu i jedinému soutěžiteli či spotřebiteli. Viz POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. s. 205.

36

provozovatel (držitel) je v nějakém vztahu k navrhovateli, což by vzhledem k pornografickému obsahu stránek mohlo poškodit dobrou pověst navrhovatele. Doménové jméno bylo soudem rovněž uznáno způsobilým vyvolat nebezpečí záměny navrhovatele a držitele coby osoby, vůči níž návrh na vydání předběžného opatření směřoval.

5.2 Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže Pokud jde o zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže, soudy nejčastěji aplikují ustanovení postihující parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele a vyvolávání nebezpečí záměny. NOZ zná i jiné skutkové podstaty. Zatímco případy zlehčování (§ 2984 NOZ) jsou pro oblast doménových jmen v zahraničí běžné („sucks“ cases), v české soudní praxi se nevyskytují. V souvislosti s doménovými jmény pak z povahy věci nepřichází v úvahu podplácení52 (§ 2983 NOZ), porušení obchodního tajemství (§ 2985 NOZ), ohrožování zdraví a životního prostředí (§ 2987 NOZ). Je třeba zdůraznit, že argumentační činnost soudů, vyjádřená v odůvodněních rozhodnutí, se vždy obšírněji věnuje generální klauzuli, koneckonců specifické skutkové podstaty musí vždy vykazovat všechny základní znaky stanovené generální klauzulí.

5.2.1 Klamavé označení zboží a služeb Klamavým označením zboží a služeb § 2978 NOZ rozumí takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, popř. že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo jakost. Doménové jméno je také označením. Uživatel internetu se primárně řídí doménovým jménem, které může být v řadě případů spojováno s označením zboží či služeb, a tudíž způsobilé vyvolat mylnou představu (např. že zde inzerované zboží pochází od určitého výrobce či z určité oblasti apod.). Nekalé soutěže se tedy dopustí ten, kdo si jako doménové jméno zaregistruje označení, které je spotřebiteli (uživateli internetu) považováno za označení zboží nebo služeb nabízených na webové stránce pod tímto doménovým jménem a které je způsobilé v nich vyvolat mylnou domněnku o původu nebo vlastnostech nabízeného zboží nebo služeb. Hypotetickým příkladem klamavého označení 52

Lze si nicméně představit situaci, že někdo podplatí jednatele společnosti, oprávněného disponovat s doménovým jménem, aby provedl na převod na jinou osobu, podplácejícího.

37

zboží a služeb může být registrace doménového jména „italske-testoviny.cz“ českým výrobcem. Tento výrobce pak na adrese „www.italske-testoviny.cz“ propaguje své vlastní výrobky, aniž by zároveň upozornil na skutečnost, že se nejedná o těstoviny italské výroby, nýbrž české. Předpokladem tohoto druhu nekalosoutěžního jednání je tedy kromě samotné registrace doménového jména i provoz příslušné prezentace, neboť doménové jméno představuje v intencích této skutkové podstaty „označení" a vlastní informační obsah (obsah prezentace WWW, e-mailové zprávy a podobně) pak vystupuje jako „zboží či služby".53 Jinak řečeno, samotnou registraci doménového jména nelze považovat za jednání naplňující znaky této skutkové podstaty. Konflikt vznikne teprve v souvislosti s obsahem příslušné prezentace.

5.2.2 Vyvolávání nebezpečí záměny – případ „sprace.cz“ a „bilezbozi.com“ Právní úpravu skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny nalezneme v ustanovení § 2981 NOZ. Nový občanský zákoník rozlišuje tři skupiny protiprávních jednání. Vyvolání nebezpečí záměny je užití jména osoby či zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem (první skupina protiprávních jednání)54, užití zvláštních označení závodu nebo zvláštních označení či úpravy výrobků nebo obchodních materiálů, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné (druhá skupina protiprávních jednání)55, napodobení cizích výrobků, obalů nebo výkonů (třetí skupina protiprávních jednání).56 To vše za předpokladu, že jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele. Dne 16. května 2005 přezkoumával Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o vydání předběžného opatření ve sporu držitelů doménových jmen prace.cz (navrhovatel) a sprace.cz, jímž bylo držiteli jména sprace.cz přikázáno zdržet se nabízení a propagace služeb zprostředkování zaměstnání a nabídky pracovních příležitostí na dotčených

53

Polčák, R. Domény a právo proti nekalé soutěži (3) – Typové případy nekalosoutěžního jednání [cit. 201502-02]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz 54 § 2981 odstavec 1) NOZ 55 § 2981 odstavec 2) NOZ 56 § 2981 odstavec 3) NOZ

38

webových stránkách, a to z toho důvodu, že označení sprace.cz vyvolává nebezpečí záměny ve smyslu § 47 ObchZ. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že ke zmatení spotřebitelů nemůže v daném případě dojít a provozovateli prace.cz nehrozí z počínání držitele sprace.cz žádná nekalosoutěžní újma. Pokud jde o jména samotná, vrchní soud vyvodil, že při posuzování zaměnitelnosti doménových jmen je třeba brát v úvahu rozlišovací schopnosti „průměrného uživatele” internetu. Ve verdiktu proto zaznělo, že průměrný uživatel internetu si je „vědom důležitosti každého písmene, číslice a znaménka v označení jakékoli adresy v internetové síti, a tedy i nezbytnosti naprosto přesného užití určitého doménového jména k otevření jím výhradně žádaných webových stránek“. 57 Písmeno „S” v doménovém jméně proto postačí k dostatečnému odlišení, obzvláště přihlédne-li se k jednání žalovaného, který využil maximální prostředky (výrazně odlišné logo, jemuž dominuje právě stylizované „S“, logika uspořádání stránek) pro to, aby svůj web diferencoval od webů konkurence, kam patřil i web navrhovatele. V témže duchu pak pražský městský soud postupoval při rozhodování ve věci samé58, v odůvodnění porovnával doménová jména podobného rázu59 a konstatoval nízkou distinktivitu samotného slova „práce“ (tu lze získat v kombinaci s dalšími slovními či grafickými prvky). Naopak žalovaný se stal využíváním písmena „S“ příznačným60, v daném případě nemohlo dojít k tomu, že by si někdo spletl weby sprace.cz a prace.cz. Soud tedy vyslovil závěr, že držitel doménového jména sprace.cz nijak nezasáhl do práv žalobce; účastníci řízení sice jednali v hospodářské soutěži, nedošlo však k naplnění zbylých náležitostí generální klauzule ani k vyvolání nebezpečí záměny, žalobu proto v celém rozsahu zamítl. Na druhou stranu je třeba uvést, kdy k naplnění kritéria zaměnitelnosti naopak dojde. Pro ilustraci nám poslouží rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. Nejvyšší soud zde jako dovolací instance konstatoval naplnění hned několika speciálních skutkových podstat nekalé soutěže – včetně vyvolání nebezpečí záměny. Žalobce, firma zabývající se prodejem bílé techniky, si zaregistroval jméno ve znění bilezbozi.cz. Žalovaný, také prodejce bílé techniky, zkopíroval databázi žalobce 57

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2005 o zrušení předběžného opatření č.j. 15 Cm 46/2004-34. 58 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 15 Cm 46/2004-918. 59 Např. pravo.cz a itpravo a epravo.cz, pravnik.cz a ipravnik.cz. 60 Žalovaný provozoval – a dosud provozuje – řadu webů s písmenem „S“ v názvu: sjobs.cz, sfinance.cz, sauto.cz apod.

39

(popis a fotografie produktů) a na stránkách bilezbozi.com provozoval e-shop, postavený na databázi žalobce. Soud zde dospěl ke dvěma závěrům. Za prvé: nebyla shledána dostatečná rozlišovací schopnost TLD (.cz versus .com), shodná doména druhého řádu v kombinaci s odlišnou doménou nejvyššího řádu je způsobilá vyvolat nebezpečí záměny. Za druhé: vezme-li se v úvahu, že strany měly stejný předmět podnikání a že došlo k neoprávněnému zkopírování žalobcovy databáze, využité k upevnění pozice na relevantním trhu, lze konstatovat, že žalovaný „zneužil nápadů, které byly vloženy do reklamy a vývoje databáze jiného podnikatele, a tím … získal prospěch, jehož by vlastním vývojem databáze a zásadním odlišením svých internetových stránek nezískal.”61

5.2.3 Parazitování na pověsti – případ „kaufland.cz“ Dle § 2982 NOZ je parazitováním na pověsti zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. Co se týče doménových jmen, bude se jednat o situace, kdy neoprávněný registrant „vtělí do doménového jména označení, o němž byla jeho právoplatným uživatelem vybudována povědomost.“62 V souvislosti s přejímáním soudního postupu ve věci „wwwpaegas“ jsem citoval rozhodnutí sporu o doménové jméno kaufland.cz. Společnost Kaufland Česká republika v.o.s. žalovala společnost ha-vel internet s.r.o. a sdružení CZ.NIC o zdržení se užívání doménového jména a požadovala převod registrace. Žalobce byl dceřinou společností společnosti Kaufland Stiftung & Co. KG, která si během svého působení mezi samoobslužnými obchodními řetězci získala všeobecnou známost. Na českém trhu podnikala mateřská společnost prostřednictvím žalobce, vlastnila řadu ochranných známek ve znění Kaufland. Žalovaný si roku 1998, tedy v době, kdy řetězec Kaufland vstupoval na český trh, zaregistroval doménové jméno „kaufland.cz”, aniž by pod ním provozoval nějaké stránky. Soud prvního stupně a poté i odvolací soud shledaly počínání žalovaného nekalosoutěžním. Došlo jak k porušení generální klauzule, tak ke klamavému označování zboží a služeb (§ 46 ObchZ) a parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ).

61

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěži (3) – Typové případy nekalosoutěžního jednání. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 18. února 2003 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: . 62

40

Pokud jde o skutkovou podstatu dle § 46, došlo k porušení právní normy, „neboť označení domény kaufland.cz je způsobilé vyvolat u zájemce o webové stránky žalobce mylnou domněnku o tom, že na stránkách takto označených nalezne informace žalobce se týkající”. Odvolací soud zjevně nespatřoval potíž v tom, že pod doménovým jménem se nenacházel žádný obsah, nebylo nabízeno zboží ani služby (což nebude činit problém u konstatování porušení generální klauzule, protože zde bylo praxí opakovaně vyvozeno, že neužívání doménového jména může založit porušení dobrých mravů soutěže63). Rovněž došlo ke shledání parazitování na pověsti. Soudy vycházely z předpokladu, že žalobce si na českém trhu vybudoval určitou pověst, označení Kaufland si získalo povědomost u tuzemských spotřebitelů. Soudy přitom konstatovaly, a má to zásadní význam, že tato povědomost se vztahuje také na prostředí internetu. Doménové jméno s napadeným označením, které v době sporu náleželo žalovanému, si spotřebitelé vyhledají nikoli v souvislosti s činností žalovaného, nýbrž právě pro pověst podniku žalobce. Prospěch, který by se využíváním žalobcovy pověsti dal získat – nemusí být nutně získán a získán ani nebyl – by připadl žalovanému, kterému chyběl právní důvod pro užívání označení Kaufland.

5.3 Ochrana obchodní firmy – případ „ceskapojistovna.cz“ Spor o doménové jméno ceskapojistovna.cz je zajímavý hned v několika ohledech, svého času vzbudil poměrně velký rozruch.64 V tomto případě došlo k uplatnění ustanovení § 8 an. ObchZ týkající se ochrany obchodní firmy. Na straně žalované stál doménový spekulant, který transfer doménového jména žalobci podmínil zaplacením částky 100 000 Kč, a sdružení CZ.NIC jakožto doménová autorita. Žalobce zapsaný od r. 1992 v obchodním rejstříku s obchodní firmou Česká pojišťovna, a.s. mimo jiné tvrdil, že žalovaný tím, že si nikoli v dobré víře zaregistroval doménové jméno ceskapojistovna.cz, porušil jeho práva dle § 12 ObchZ a § 19b OZ. Obchodní firmou se rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku; pod svou firmou je podnikatel povinen činit právní úkony. Soud judikoval, že „to 63

České obecné soudy i RS HK AK často citují rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února, D2000-0003, podle nějž „dlouhodobá pasivita držitele registrace doménového jména může být jedním z příznaků spekulativní registrace doménového jména“. 64 Srov. AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: .

41

v sobě zahrnuje i právo se pod označením shodným se zněním obchodní firmy, neboť takové je obvykle předpokládáno, prezentovat na Internetu“. Není přitom rozhodné, že doménové jméno znělo "ceskapojistovna" a nikoli Česká pojišťovna (jak namítal žalovaný a jak zní kmen obchodní firmy žalobce a jeho ochranné známky), protože technická pravidla tvorby doménových jmen nedovolují užít diakritiku a mezery. Proto lze jméno v uvedeném tvaru považovat za shodné s obchodní firmou České pojišťovny, a.s. Dle soudu pak „výlučné právo užívat obchodní firmu i ochrannou známku všeobecně známou však náleží žalobci, a to zcela nepochybně i v síti Internetu.“ Ochrany obchodní firmy plynou dva nároky: zdržovací a odstraňovací. Žalobce se domohl obou: soudy přikázaly prvnímu žalovanému, aby se zdržel jakéhokoli nakládání s doménovým jménem ceskapojistovna.cz, a druhému žalovanému (sdružení CZ.NIC) uložily povinnost převést doménové jméno na žalobce, neboť právě tím podle nich dojde odstranění zásahu do jeho práv. Co bylo o sporu právě vyloženo, platí, protože – jak konstatoval soud – prvnímu žalovanému nepřináleželo žádné rovnocenné či silnější právo (prioritní registrace doménového jména sama o sobě právo nezakládá). Jiná situace by tedy nastala, kdyby došlo k tomu, že se vzhledem k omezením plynoucím pravidel tvorby doménových se střetnou práva z obchodní firmy více subjektů. V tom případě65 by za předpokladu, že jedna z firem nebude založena jen za účelem získání doménového jména, žalobce u soudů nepochodil.

5.4 Právo ochranných známek – případ „ibico.cz“ České známkové právo vychází ze základů položených již Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví. Samotný akt registrace doménového jména nemusí založit porušení práva ochranných známek či zásahu do práva na ochranu obchodní jména. Jak ukazuje rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci „quilt.cz”66, je tedy pouze „na žadateli o zápis příslušné domény, aby se vyvaroval porušování něčí ochranné známky či obchodního jména. Dojde-li k takové registraci, oprávněný nositel obchodního jména, resp. majitel ochranné známky,

65

Rejstříkový soud by bez problémů akceptoval názvy společností Čáp, s.r.o a CAP, a.s. Kmen firmy vyjádřený v českém doménovém jméně by přitom byl stejný: cap.cz. 66 Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000.

42

může se, dle názoru soudu, domáhat ochrany, pokud je dotčen, kromě jiného, nebezpečím vyvolání záměny, či parazitování na pověsti.“ Oproti tomu ve věci ibico.cz soud prvního stupně konstatoval pravý opak: již „samotná registrace domény „ibico.cz“ představuje nedovolený zásah do ochranných známek žalobce.“67 Pokud jde o srovnání odlišných přístupů – quilt.cz versus ibico.cz – k aktu registrace ve světle zákona o ochranných známkách, je třeba podotknout, že kategorickou formulaci pražského městského soudu nelze považovat za správnou. Ochrana zaručená známkovým právem nastupuje teprve tehdy, když dojde k neautorizovanému použití označení v oblastech, pro něž je zapsáno. Kdyby k takovému použití nedošlo, stále by existovala možnost využít ustanovení o nekalé soutěži. Přístup soudu prvního stupně by se dal přijmout pouze tehdy, kdyby označení IBICO získalo dobré jméno ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona ochranných známkách. Dobrému jménu totiž přísluší širší ochrana: užívání, kterým se dá rozumět i prostá registrace, lze zakázat každé neautorizované osobě, a to nejen ve vztahu k oblastem, pro něž je označení s dobrým jménem zapsáno. Nicméně žalobce, společnost Ibico GmbH se sídlem v Německu, jež vlastnila mezinárodní ochrannou známku IBICO pro oblast kancelářské techniky a platnou rovněž na území České republiky, kam byla dovážena část její produkce, se ochrany příslušející dobrému jménu nedomáhal. Na straně žalované stála česká firma Mobility s.r.o., která pod spornou doménou provozovala internetový obchod nabízející kancelářskou techniku různých značek, a opět sdružení CZ.NIC jakožto doménová autorita. Podle soudu prvního stupně mělo dojít k zásahu do práv žalobce tím, že „každý potencionální zájemce o služby nebo nákup kancelářské techniky IBICO se automaticky obrátí prostřednictvím adresy www.ibico.cz na prezentovaný e-obchod a až následně zjistí, že je zde nabízena kancelářská technika, nikoli však pod označením IBICO.“ Odvolací soud ale nevzal tvrzení o působení ve stejném oboru činnosti žalovaným za prokázané (nebyl podle něj dostatečně prokázán obsah stránek pod jménem ibico.cz), nárok z porušení práva ochranných známek – s poukazem na to, že žalobci nesvědčí zvýšená ochrana z dobrého jména – proto odmítl.

67

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2006 („ibico.cz.“).

43

5.5 Všeobecná osobnostní práva – případ „dagmarhavlova.cz“ Český zákonodárce zakotvil ochranu osobnostní práv v předpisu nejvyšší právní síly: Listina základních práv a svobod garantuje každému právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno68. Pokud jde o doménové spory, nejčastěji bývá zasahováno do dobré pověsti a jména veřejně známých osob ve snaze zúročit popularitu těchto osob zvýšenou návštěvností svých stránek. Ze zahraničních případů můžeme uvést spory o juliaroberts.com69 či tomcruise.com70. Přestože je česká judikatura týkající se sporů z doménových jmen poměrně bohatá, k řešení situací, kdy žaluje z titulu práva na ochranu osobnosti, dochází zcela ojediněle. Podařilo se nám vysledovat jediný případ, shodou okolností mediálně známý.

Jedná se

o „dagmarhavlova.cz.”, při kterém dokonce došlo k uplatnění sankcí daných zákonem č. 140/1961 Sb., trestním zákonem, ve znění pozdějších předpisů. Dva čeští podnikatelé, spoléhaje na všeobecnou známost tehdejší první dámy Dagmar Havlové, si zaregistrovali jméno „dagmarhavlova.cz” a začali pod ním provozovat webové stránky se sexuálně explicitním obsahem. K této činnosti si obstarali svolení jmenovkyně D. Havlové, invalidní důchodkyně žijící v malé obci na Plzeňsku. Soud – plné znění rozhodnutí bohužel není k dispozici – v trestním řízení vynesl dokonce tresty. V českém prostředí se jednalo o zcela ojedinělý případ, není nám známa jiná kauza, která by se rovněž dotýkala osobnostních práv. Ochrany jména se lze domáhat za předpokladu, stalo-li se pro určitou fyzickou osobu příznačným a již samo o sobě ji individualizuje. Ochrana přísluší i pseudonymu, pokud vyhovuje podmínce uvedené v předchozí větě.71 Protože česká praxe je chudičká, podívejme se, jak k osobnostním právům přistupují panelisté WIPO v proceduře UDRP. UDRP zajišťuje ochranu osobnostních práv známých osob pomocí institutu common law trademark. Stane-li se jméno osoby „značkou“ (nikoli nutně registrovanou), se kterou si lidé spojují i jiné činnosti (produkty, služby) než je primární činnost osoby, je založen nárok na ochranu. Např. ve známém sporu o springsteen.com stál zpěvák Bruce Springsteen proti provozovateli fanouškovské stránky. Zpěvák neuspěl, poněvadž jeho

68

Čl. 10 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 69 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 29. září 2000, č. D2000-0210. 70 Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 8. července 2006, č. D2006-0560. 71 Srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 134.

44

jméno nezískalo tzv. „druhotnou rozlišovací schopnost.“ 72 Panelisté dále také uvedli, že „uživatelé internetu neočekávají, že všechny stránky nesoucí jména celebrit musí být autorizovány nebo jsou s nimi nutně nějak spojeny.“ Dovolávání se osobnostních práv je proto v proceduře UDRP složité a nejisté. 73 Jsem toho názoru, v českých podmínkách bude pozice poškozeného o něco snazší. Na otázku, zda se jméno Dagmar Havlová stalo příznačným a již samo ji individualizuje, nebude snadné jednoznačně odpovědět. Její jméno (a osobu, kterou si pod ním člověk představí), zná každý průměrný Čech, nasvědčuje tomu koneckonců i postup obžalovaných, kteří si provozování svých stránek obstarali svolení jiné Dagmar Havlové, přitom myšlenku, že by někdo měl zájem provozovat pornografii pod jménem neznámé důchodkyně – bez úmyslu využít známosti Dagmar Havlové, herečky a bývalé první dámy považuji za absurdní.

72

Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 25. ledna 2001, D2000-1532. Objevily se proto i návrhy na zřízení speciální procedury: Personal Rights Dispute Resolution. Podrobněji v LIPTON, J.D. Celebrity in Cyberspace: A Personality Rights Paradigm for Personal Domain Name Disputes. Washington and Lee Law Review [online]. 28. dubna 2008 [cit. 2015-02-14]. <papers.ssrn.com/sol3/Delivery.cfm/SSRN_ID1124596_code188170.pdf?abstractid=1124596&mirid=1>. 73

45

6 Řešení doménových sporů RS HK AK ČR Důvodů, proč dát přednost mimosoudnímu řešení sporů, nalezneme celou řadu. Tím nejvýznamnějším je zřejmě rychlost řízení. Obecné soudy – a nejen ty české – nepracují příliš rychle. Vinit lze složité procesní procedury, přetíženost. Tam, kde práce obecných soudů trvá i roky, rozhodčí soudy – díky krátkým lhůtám a jednoduchým procesním ustanovením – rozhodnou v rozmezí několika týdnů. Působnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se vztahuje na jména v doméně .cz, .eu (řízení ADR.eu) a aero, .asia, .biz, .cat, .com, .coop, .info, .jobs, .mobi, .museum, .name, .net, .org, .pro, .tel, .travel (procedura UDRP). Následující řádky se zabývají výhradně spory z českých doménových jmen projednávaných před RS HK AK.74 Rozhodčí řízení pro spory o českých doménových jménech se od 15. června 2010 před RS HK AK řídí Řádem pro řešení sporů o domény .cz, který je součástí Zvláštního dodatku Řádu pro rozhodčí řízení on-line. Pro otázky, které tento řád neupravuje, se v závislosti na charakteru sporu subsidiárně použije buď Řád rozhodčího soudu, nebo Řád rozhodčího soudu pro vnitrostátní spory. Za vnitrostátní je přitom považován spor, jehož účastníci mají sídlo či bydliště na území ČR. To se vztahuje i na organizační složky zahraničních osob. Řízení probíhá zásadně elektronicky, spory rozhoduje jediný rozhodce jmenovaný předsedou RS. Cena řízení u RS HK AK závisí na počtu napadených jmen v doméně .cz.75 Náklady řízení, jež hradí neúspěšná strana, začínají na 34 000 Kč (1-5 jmen), k tomu je však nutno přičíst další poplatky, nárokuje-li si žalobce v souvislosti s doménovým jménem rovněž peněžní plnění (např. náhradu škody) a náklady na právní zastoupení. Možnost přezkumu rozhodčího nálezu je omezená. Řízení je zásadně jednoinstanční, obecně platí, že strany si mohou v rozhodčí smlouvě76 dohodnout přezkum jinými rozhodci. Protože je však pravomoc RS HK AK obvykle založena smlouvou uzavřenou

74

Stranám sporu samozřejmě nic nebrání založit rozhodčí smlouvou pravomoc jiného rozhodčího soudu či jmenovat rozhodce ad hoc, RS HK AK má však specifické postavení, vyplývající z existence tzv. „veřejné rozhodčí nabídky“. S velkým stupněm jistoty se lze domnívat, že procento sporů vedených jinde než před RS HK AK je zcela zanedbatelné. Přesné statistiky ovšem neexistují. 75 Sazebník Rozhodčího soudu pro spory .cz [online]. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz, 2015 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/fees/index.php. 76 § 27 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

46

z tzv. veřejné rozhodčí nabídky, která tuto možnost neobsahuje, lze dovodit, že přezkum jinými rozhodci nebude v drtivé většině sporů přípustný. Rozmanitost případů posuzovaných RS HK AK – tedy alespoň těch případů, jež byly uveřejněny – je nižší než u obecných soudů. K rozhodčímu řízení sahají ti žalobci, obvykle vlastníci ochranných známek, kteří jsou si svou věcí jisti a kteří požadují rozhodnutí bez zbytečného rozruchu a jakýchkoli průtahů. Nebudu přehánět, když konstatuju, že žalobci vždy nárokují převod doménového jména z titulu nekalé soutěže a porušením práv z ochranných známek.

6.1 Pravomoc a příslušnost RS HK AK ČR Fakultativní příslušnost k řešení sporů v doméně .cz má dle Pravidel alternativního řešení sporů, vydávaných sdružením CZ.NIC, Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Pravidla alternativního řešení sporů zakládají pro veškerá doménová jména registranta, jež jsou vedená v rejstříku ccTLD .cz, tzv. rozhodčí veřejnou nabídku. Dle této nabídky se držitel „neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu … pro rozhodčí řízení on-line …., a to ve věci majetkového sporu, o němž ze uzavřít smír, v němž třetí osoba napadne jakékoliv Doménové jméno Držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně ccTLD .cz spravované sdružením CZ.NIC, pokud třetí osoba písemně projeví vůči Držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci zejména tím, že písemně zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu v souladu s Řádem on-line.” Každý, kdo se cítí být dotčen registrací určitého doménového jména, tedy dostává možnost volby, zda se obrátí na obecný soud či RS HK AK, čemuž se registrant, přijmeme-li platnost nabídky bez výhrad, musí podřídit. Příslušnost RS HK AK je dána, rozhodne-li se tak žalobce. Aby mohli rozhodci projednat spor, je třeba existence rozhodčí smlouvy, v níž se strany zavážou založit pravomoc (příslušnost) rozhodčího soudu. Dojde-li pak ke sporu, je sice možné obrátit se na obecný soud, který ve věci meritorně rozhodne, avšak to platí jen za předpokladu, že žádná ze stran nevznese námitku nedostatku příslušnosti a nepoukáže na platně uzavřenou rozhodčí smlouvu. Rozhodčí smlouva obvykle vzniká na základě

47

rozhodčí doložky, kterou však nelze ztotožňovat s rozhodčí veřejnou nabídkou77. Tato nabídka konstituuje zcela nový způsob vzniku rozhodčí smlouvy. Aby rozhodčí smlouva mezi registrantem a třetí osobou platně vznikla, postačí dle ustálené rozhodovací praxe RS HK AK, když registrant prostřednictvím smlouvy s registrátorem akceptuje adhezní pravidla registrace českých doménových jmen, jež tuto nabídku obsahují. Neodvolatelný souhlas s rozhodčí veřejnou nabídkou je podmínkou sine qua non vzniku smluvního vztahu78 mezi zájemcem o registraci a registrátorem, registrací doménového jména je tudíž dán. K založení pravomoci (příslušnosti) je dále nutný souhlas třetí osoby, který může být dán i konkludentně: prostým podáním žaloby k rozhodčímu soudu. Dle rozhodců není „platnosti veřejné rozhodčí nabídky na újmu, že neobsahuje individuální určení třetí strany, resp. třetích stran, v jejichž prospěch byla učiněna. Postačí, když je taková třetí strana nebo strany na základě objektivních znaků uvedených v příslušném smluvním závazku určitelná. V případě rozhodčí veřejné nabídky je tato podmínka splněna, neboť uvádí, že se aplikuje ve vztahu k osobám, které podají žalobu k Rozhodčímu soudu napadající příslušné doménové jméno, což je objektivní skutečnost. K uzavření rozhodčí smlouvy pak došlo, jakmile již individuálně určená osoba – žalobce vyjádřil svůj souhlas s veřejnou rozhodčí nabídkou podáním žaloby k Rozhodčímu soudu.”79,80 Za předpokladu, že registrantova vůle vyjádřená neodvolatelnou „nabídkou” je dostatečně určitá, k čemuž lze mít výhrady, stále je nutno posoudit, zda byla rozhodčí smlouva opravdu uzavřena písemnou formou, jak požaduje § 3 RZ. Smlouva uzavřená s registrátorem (potažmo CZ.NIC), obsahující mimo jiné nabídku, nepochybně zakládá právní vztah mezi uvedenými subjekty. Podání žaloby k rozhodčímu soudu pak má představovat úkon, který dotvoří právní vztah. Jenže „tyto dvě smlouvy jsou zcela

77

Zatímco rozhodčí doložka je dána současným souhlasným prohlášením stran, veřejná rozhodčí nabídka může vstoupit v účinnost i léta po souhlasném aktu držitele vyjádřeném ve smlouvě s registrátorem. 78 Smluvní vztah je deformován výlučným postavením CZ.NIC, které zájemci o „nutí” rozhodčí nabídku. Má-li k ní registrant nepřekonatelné výhrady, nezbývá mu, než jméno v doméně .cz neregistrovat. Kdybychom chtěli hodnotit počínání CZ.NIC, mohli bychom uvažovat, zda ze strany sdružení nedochází k naplnění norem o zneužívání dominantního postavení na trhu. Srov. HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 [cit. 2015-02-26]. Dostupné z: www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Hulle_Tomas__1126_.pdf. 79 Právní věty [online]. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, 2010 [cit. 2015-02-26]. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravni-vety. 80 Při uplatnění námitky nepříslušnosti je namítající účastník povinen uhradit poplatek ve výši poloviny poplatku za rozhodčí řízení podle sazebníku. O námitce rozhoduje předsednictvo RS HK AK.

48

nesouvisející a písemnost na oddělených listinách by měla předpokládat alespoň nějakou spojitost obou úkonů.”81 Okamžikem vzniku rozhodčí smlouvy bude podání žaloby. Lze však namítnout, že potom se registrant nejen předběžně vzdává (uzavřením registrační smlouvy) možnosti soudní ochrany, ale nemá dokonce ani jistotu, jakému právu bude podléhat. Pochybnosti odstraní teprve zavedení předpokladu, že s každou změnou relevantních předpisů se registrantův souhlas aktualizuje, v opačném případě by registrant svůj nesouhlas vyjádřil zrušením registrace. Pochybnosti ohledně rozhodčí veřejné nabídky vlastně nevzniknou pouze tehdy, odsouhlasí-li registrant řízení před RS HK AK ještě před podáním žaloby (tedy v podstatě nezávisle na existenci nabídky). Pokud je nám známo, zatímco RS HK AK platnost nabídky posuzoval a nikoli překvapivě dospěl k závěru, že nabídka není právně vadná, obecné soudy ji ještě neprojednávaly. Rozhodčí veřejnou nabídku považujeme za nepřípustný zásah do práv registrantů; je škoda, že obecné soudy zatím nedostaly příležitost vyjádřit svůj názor. Mámnrovněž za to, že existence veřejné rozhodčí nabídky vede především žalobce, jisté si svou pozicí82, k neochotě řešit svůj nárok smírčí cestou, ani když je držitel doménového jména ochoten vzdát se jej bez náhrady. Podřízením sporu RS HK AK není dotčeno právo stran navrhnout obecnému soudu vydání předběžného opatření. Předběžné opatření připadá v úvahu v situacích, kdy nastane obava, že strana, která má sporné doménové jméno zaregistrováno, se ho pokusí převést na jinou osobu nebo se pokusí snížit jeho hodnotu či se jej dokonce pokusí učinit neupotřebitelným. Lze si představit situaci, kdy neoprávněný držitel umístí na webové stránky pod předmětným doménovým jménem vysoce kontroverzní obsah, jenž by po převodu na oprávněného držitele vyvolával negativní konotace s jeho osobou.

6.2 Nekalá soutěž, zaměnitelnost ochraných známek – případ „tmobily.cz“ Dne 3. února 2011 vydal RS HK AK rozhodnutí ve věci doménových jmen tmobily.cz a tmobily.cz Žalovaný měl předmětných stránkáchnprovozovat e-shop s příslušenstvím k 81

HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Hulle_Tomas__1126_.pdf. 82 Není bez zajímavosti, že ve všech rozhodnutích dle Řádu.cz, uveřejněných v době od 8. října 2010 do 8. března 2011, RS HK AK vždy vyhověl žalobci a nařídil převod doménového jména. Dostupná z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php.

49

mobilním telefonům a notebookům.83 Český zástupce společnosti T-mobile podal žalobu k rozhodčímu soudu, kterou tento s poukazem na veřejnou rozhodčí doložku přijal. Žalobce, vlastník národních, komunitárních a mezinárodních ochranných známek „Tmobile“, se domáhal vydání rozhodčího nálezu. Co se týče tvrzeného porušování práv, mělo dojít jak k naplnění generální klauzule nekalé soutěže, tak zvláštních skutkových podstat (zaměnitelnost, parazitování na pověsti); rovněž mělo dojít k porušení známkových práv, neboť žalovaný nebyl autorizován k používání označení t-mobile či tmobily. Posuzování toho, zda došlo k jednání v nekalé soutěži a naplnění zbylých podmínek generální klauzule, se u RS HK AK neliší od praxe obecných soudů. Žalobce v daném případě argumentoval, že s žalovaným působí v hospodářské soutěži v podobném oboru činnosti, nadto dokonce odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12.4. 2001, č.j. Nc 1072/2001-7 (wwwpaegas.cz), které jsem rozebíral v kapitole 5.1.1. S tím se RS HK AK ztotožnil a dále shledal, že registrace a užívání napadených jmen se nachází v rozporu s dobrými mravy soutěže a mohou způsobit újmu, „neboť žalované straně přináší neodůvodněné výhody získané tím, že … využívá známosti a dobré pověsti označení žalující strany k vlastnímu prospěchu a naopak zhoršuje pozici žalující strany v hospodářské soutěži a způsobuje žalující straně újmu jednak tím, že znemožňuje řádně užívat toto pro něj příznačné označení v České republice a brání v plném využívání prostředí internetu pro propagaci výrobků a služeb.” Za zmínku stojí, že RS HK AK spatřuje jednání rozporné s dobrými mravy již v samotném aktu registrace, neboť tím dochází ke znemožnění užití doménového jména. Nezáleží na tom, zda registrant jméno užívá, či nikoli. Rozhodci dále konstatují, že blokační registrace jednak brání oprávněné osobě s doménovým jménem nakládat a jednak může prázdná „webová stránka vyvolat dojem, že její provozovatel je buď nesolventní, nebo dezorganizovaný.“84 Pokud jde o ochranné známky T-mobile, rozhodce konstatoval, že došlo k neoprávněnému zásahu do práv žalující strany, neboť napadená jména, k nimž žalované straně nepříslušela žádná prioritní práva, jsou zaměnitelně podobná ochranným známkám žalobce: „Je přitom zřejmé, že uvedená podobnost vyplývá ze skutečnosti, že se doménová jména „t-mobily.cz“ 83

Ve skutečnosti se jednalo o typické „made for adsense” weby, tedy stránky zaplněné reklamními odkazy. Ke dni 1. 3. 2011 obsahovaly mimo jiné i prvky v růžovo-fialové barvě typické pro T-Mobile. 84 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 26. října 2010, č. 0001. Dostupné z http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00001.pdf.

50

a „tmobily.cz“ fakticky liší od Ochranných známek žalující strany pouze v koncovce kmene doménového jména písmenem „y“, což je z hlediska rozlišovací způsobilosti nepodstatné.” Uvedené pojetí koresponduje s tím, jak rozlišovací způsobilost vnímají obecné soudy.

6.3 Parazitování, ochranné známky, nárokovatelné plnění – případ „absolut-sexportal.cz“ V případě rozhodovaném dne 22. září 2010 se rozhodce zabýval registrací doménového jména absolut-sexportal.cz85, pod kterým žalovaný inzeroval erotické služby. Žalobce, výrobce vodky Absolut a vlastník národní slovní ochranné známky registrované u Úřadu průmyslového vlastnictví, tvrdil, že doménové jméno porušuje jeho práva k ochranným známkám, protože jde o označení zaměnitelně podobné. A přestože není užíváno pro registrované třídy výrobků, domníval se žalobce, že toto užívání je na újmu dobrému jménu těchto známek, které si působením na trhu a dlouhodobými reklamními kampaněmi vybudoval. Rovněž mělo dojít k poškození dobré pověsti žalobce, protože spojení značky ABSOLUT s poskytováním erotických služeb by mohlo pohoršit významnou část spotřebitelů. Z těchto důvodů žalobce požadoval, aby RS rozhodl o zdržení se užívání doménového jména a převodu. Žalobce dále požadoval, aby soud žalovanému uložil pro futuro zákaz registrovat jakákoli doménová jména obsahující označení ABSOLUT a zdržet se jakéhokoli užívání těchto jmen. Tyto nároky rozhodce odmítl s tím, že ačkoliv žalovaný netvrdil (a ani nepředložil žádné důkazy), že mu svědčí právo, na jehož základě by byl označení „*******“86 oprávněn v doménovém jméně použít, nelze automaticky uzavřít, že mu toto právo nesvědčí v jiných případech či v jiných souvislostech. Rozhodce je přesvědčen, že každý případ užití obecného slova (či kmenu jiných slov) „*******“ je třeba posuzovat samostatně a v tomto řízení proto nelze na základě jednoho použití označení „*******“ preventivně zabránit žalovanému v použití tohoto označení en bloc. … V tomto rozhodčí řízení bylo možno rozhodnout pouze o existujícím, nikoliv o hypotetickém porušení práv strany žalující. 87

85

Opět podotýkám, že rozhodnutí bylo anonymizováno. Jestliže se však v rozhodnutí o žalobci hovoří jako o „světoznámém výrobci vodky“ a na webu RS HK AK je veřejně přístupný seznam doménových jmen, o něž byl veden spor, není těžké dovodit, že se jednalo právě o absolut-sexportal.cz. 86 Tečky představují anonymizované slovo ABSOLUT. 87 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 2. září. 2010, č. 00013. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00013.pdf.

51

Co se týče úspěšně tvrzeného parazitování na pověsti, zde byla použita zajímavá argumentace. Žalobci se podařilo doložit, že velkou část svých reklamních kampaní zakládá na použití obrázku stylizované lahve vodky a slovního spojení ABSOLUT s jiným druhovým označením, jménem města, státu, či umělce.88 Doménové jméno absolutsexportal tedy evokuje spojitost s činností výrobce vodky, jenž užívá označení ABSOLUT ve spojení s dalším slovem. Přítomnost pomlčky zde nehraje roli, pomlčka zastupuje mezeru, která součástí doménového jména být nemůže. Rozhodce se ztotožnil s tvrzeními žalobce. Slovo ABSOLUT ve jméně „absolutsexportal.cz“ navíc považoval za dominantní prvek doménového jména, které je jako celek „zaměnitelně podobné národní slovní ochranné známce strany žalující“. Že je chráněné označení doplněno slovem „sexportal“, nemá podle rozhodce vliv. Již samotnou registrací došlo podle rozhodce k užití označení a tudíž k zásahu do známkových práv – podobně jako v předešlém případě.

6.4 Nekalá soutěž, ochranné známky – případ „benetton.cz“ V případě sporu o doménové jméno benetton.cz stála na straně žalující firmu vyrábějící oděvy a oděvní doplňky, která vlastnila ochranné známky pro označení Benetton. Žalobce

opět

argumentoval

porušením

svých

známkových

práv

a nekalosoutěžním jednáním žalovaných. Priorita registrace není podle žalobce relevantní, žalobce „nemůže ani nechce vždy zareagovat v nejkratší možné lhůtě. To však ještě samozřejmě neznamená, že by třetí osoby měly právo využívat chráněná označení žalobce a domény, obsahující takto chráněná označení, si beztrestně registrovat.“ 89 Prvním žalovaným byl držitel sporného doménového jména, který po zahájení jednání ze strany žalobce převedl jméno na nově založenou společnost, jejímž byl jednatelem. Obchodní firma společnosti byla zvolena tak, aby došlo k legitimizaci fantazijního doménového jména.90 Nový držitel by se mohl, a také to udělal, dovolávat práv z ochrany obchodní firmy. Tato společnost byla přibrána do řízení jako druhý žalovaný. Žalovaní

88

Např. plakát s lahví vodky stylizované podle Dalího slavných „rozteklých hodin“ by mohl nést podtitul ABSOLUT DALI. 89 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz), č. 00015. (Datum vynesení rozhodnutí je anonymizováno.) Dostupné z: http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00015.pdf. 90

Nepodařilo zjistit název společnosti. V obchodním rejstříku je nicméně zapsána společnost Ben Etton, s.r.o. Neodvážíme se tvrdit, že rozhodčí nález hovoří právě o této společnosti, její název však pomáhá ilustrovat, jakým způsobem první žalovaný nejspíše postupoval.

52

doménové jméno užívali pouze k přesměrování91 na své další weby, které neměly s žalobcem nic společného a nijak nezasahovaly do jeho práv; s žalobcem nebyli nijak spojení a neměli od něj souhlas k používání označení Benetton. Žalovaný vznesl námitku nepříslušnosti. Předsednictvo RS HK AK při jejím posuzování použilo argumenty, který již v naší práci byly předloženy, a shledalo tuto námitku neopodstatněnou s poukazem na uzavření rozhodčí smlouvy mezi stranami sporu prostřednictvím veřejné rozhodčí nabídky. O porušení práv z ochranných známek rozhodce rozhodl s ohledem na § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách ve spojení s čl. 9 odst. 1 písm. c) Nařízení ES 94/40. Žalovaní sice neužívali chráněné označení pro třídy výrobků, pro které bylo registrováno, jenže označení Benetton si získalo dobré jméno, a tomu poskytují uvedená ustanovení mimořádnou ochranu. Pokud jde o jednání v hospodářské soutěži, zde rozhodce uplatnil již několikrát zmíněný postup a vyvodil, že sporné strany jsou v soutěžním vztahu. Rozhodce dále konstatoval nedostatek dobré víry žalovaných (a s ní i porušení dobrých mravů soutěže), k čemuž mělo dojít porušením Pravidel registrace doménových jmen v doméně .cz. Tato pravidla totiž registrantům ukládají povinnost vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby zajistili, že registrované jméno nebude zasahovat do práv třetích osob, a toto úsilí evidentně nevyvinuli. Ze strany žalovaných došlo k vyvolání nebezpečí záměny dle 47 § ObchZ. Ani pokus se založením společnosti se u RS HK AK neshledal s pochopením. Žalobce požadoval rovněž přiměřené zadostiučinění v penězích podle § 5 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a § 53 obchodního zákoníku, rozhodce nicméně tento požadavek odmítl. Uvedl, že přiznání zadostiučinění sice přichází v úvahu, poněvadž „strana žalovaná porušila práva strany žalující k ochranné známce a dopustila se vůči straně žalující i nekalosoutěžního jednání“ a „strana žalující utrpěla újmu v důsledku snížení tvrzené vysoké hodnoty označení „*******“ či v důsledku omezení možnosti podnikat pod doménovým jménem „*******.cz.“ Újma takto vzniklá však představuje škodu a nemůže být kompenzována peněžní satisfakcí. Žalobce neuvedl jediný argument, jímž by opodstatnil požadovanou výši zadostiučinění, rozhodce proto dospěl k závěru, že toto žalobci nepřísluší.

91

Vzhledem k faktické neaktivitě doménového jména žalobce odkázal na rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ve věci Telstra Corporation Ltd. v. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února 2000, č. D2000-0003.

53

Závěr Závěr je zdůrazněním autora co v práci považuje za důležité a zároveň rekapituluje podstatné body práce, které si na počátku vymezil. Logicky zde v několika bodech shrnuje cíl práce. Cílem této práce bylo podat analýzu právní povahy doménových jmen, definovat způsoby porušování práv k doménovým jménům při jejich používání na internetu. O doménovém jménu jako o pojmu, jeho struktuře, funkcích, jimiž doménová jména disponují, pojednává úvodní část práce. Správu a fungování české národní domény a jmen v ní registrovaných zajišťuje sdružení CZ.NIC. Odpovědnost za správu, vzájemná práva a povinnosti mezi tímto sdružením a organizací ICANN, je založena dokumentem Accountability Framework. Veškeré vztahy vznikající v souvislosti s procesem registrace a správou doménových jmen existují výhradně na soukromoprávní bázi. V současné době český právní řád pojem doménových jmen explicitně nedefinuje ani nezmiňuje. Proto částečně ustálené názorové proudy poznamenalo i nové pojetí věci z přijatého občanského zákoníku. Zásadním problém v oblasti doménových jmen je jejich zneužívání. Konkrétními typy tohoto zneužívání se zabývá další kapitola. Ta popisuje tyto spekulativní praktiky, jakými jsou cybersquatting, domain grabbing a další. Velmi důležitou část této práce tvoří řešení doménových sporů českými obecnými soudy a soudy při RS HK AK. Nejčastějším žalobním důvodem je porušení generální klauzole nekalé soutěže. Můžeme říci, že doménová jména jsou velmi cenným statkem, který nabývá v dnešním informačním světě důležitosti. S rostoucím počtem doménových jmen klesá množství zajímavých volných domén, a tím stoupá riziko kolizí s tradičními právy k duševnímu vlastnictví. V uplynulých letech jsme byli svědky mnoha doménových sporů. Společnosti se však již naučili problémům s doménovými jmény předcházet, registrují je jednak s předstihem a také registrují domény podobně znějící. Bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet judikatura soudů v tomto dynamicky se rozvíjejícím prostředí.

54

Seznam použité literatury Knižní literatura 1. HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9. 2. PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 356 s. ISBN 978-80-7357-714-8. 3. PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. ISBN 978-80-7418-1658. 4. PELIKÁNOVÁ, Radka a Karel ČERMÁK. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, 210 s. ISBN 80-7201-245-2. 5. POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, 1115 s. ISBN 978-80-7357-491-8. 6. POLČÁK, Radim. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 202 s. ISBN 978-80-210-4885-0. 7. ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010, 172 s. ISBN 978-80-7400-354-7. 8. ŠVESTKA, J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ, M et al. Občanský zákoník I. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009, 134 s. ISBN 978-80-7478-370-8. 9. WILLOUGHBY, Tony a Sally M ABEL. Domain name law and practice. 1st pub. Editor Torsten Bettinger. Oxford: Oxford University Press, 2005, cxlviii, 1352 s. ISBN 0199278253.

55

Časopisy 1. LAVRUSHIN, Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace a Praxe 5/2013 2. POLČÁK, R. Nekalosoutěžní agrese na internetu. Právní rozhledy: časopis pro všechny právní odvětví. Praha : C.H. Beck, 2005, č. 13. s. 473 an. 3. ŘÍHA, Zdeněk. Typosquatting aneb zneužívání překlepů. Data security management. Praha: Tate International, s.r.o., 2008, roč. 12, č. 2, s. 48–50. ISSN 1211-8737.

Právní předpisy, judikatura 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002, o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu. 2. Nařízení Komise (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace. 3. Rozhodnutí BGH ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. I ZR 82/01 (věc „kurt-biedenkopf.de“). 4. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ve věci Telstra Corporation Ltd. v. 5. Nuclear Marshmallows ze dne 18. února 2000, č. D2000-0003. 5. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 29. září 2000, č. D20000210. 6. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 25. ledna 2001, D20001532. 7. Rozhodnutí rozhodčího a mediačního centra WIPO ze dne 8. července 2006, č. D20060560. 8. Rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. února 2011, č. 00030. 9. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004, č.j. 2 Cm 290/2001-39. 10. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2006 („ibico.cz.“). 11. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 15 Cm 46/2004918. 12. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č.j. 2 Cm 105/2004-75. 56

13. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006. 14. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2007, sp. zn. 3 Cmo 318/2006. 15. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Cm 55/2005. 16. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2007 („ibico.cz.“). 17. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci. 2008. 7 cmo 495/2009. 18. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2000, sp. zn. 22 Cm 38/2000. 19. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. 20. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 21. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2005 o zrušení předběžného opatření č.j. 15 Cm 46/2004-34. 22. Zákon č. 22/2004 Sb., o elektronickom obchode. 23. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 24. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 25. Zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 26. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. 27. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 28. Zákon č. 480/2004 Sb. O některých službách informační společnosti.

Články online 1. AUJEZDSKÝ, J. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně? IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 26. ledna 2005 [cit. 201501-23]. Dostupné z: http://itpravo.cz/index.shtml?x=220507. 2. Ceník služeb pro doménová jména druhé úrovně v ccTLD [online]. CZ.NIC, 2011 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/cenik_NIC_20130201.pdf .

57

3. CZ.NIC, Choosing your domain name [online]. Nominet, 2010 [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://www.nic.uk/registrants/register/choose. 4. CZ.NIC, Často kladené otázky, Je možné doménové jméno zastavit?. [online]. c2013 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z http://www.nic.cz/page/383/#faq25. 5. CZ.NIC, 2015 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/313/jakregistrovat-domenu-.cz. 6. CZ.NIC, 2010 [cit. 2015-01-23] Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf.

7. http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_the_oldest_currently_registered_Internet_domain_ names. 8. HÜLLE, T. Rozhodčí veřejná nabídka jako nový instrument pro řešení doménových sporů v České republice aneb problémy autonomie vůle v kyberprostoru. In Dny práva – 2009 – Days of Law: the Conference Proceedings [online]. Brno: Masarykova Univerzita, 2009 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/rozhodci_rizeni/Hulle_To mas__1126_.pdf. 9. Jak se stát registrátorem? [online]. CZ.NIC, 2015 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/309/jak-se-stat-registratorem-/. 10. JANSA, LUKÁŠ. 2008. Cybersquatting a jeho podoby. www.pravoIT.cz. [Online] 22. září 2008. [cit. 2015-01-15]. Dostupné z http://www.pravoit.cz/article/cybersquattinga-jeho-podoby. 11. KARIERA.CZ. superkariera.cz. [Online]. KARIERA.CZ s.r.o. [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.superkariera.cz/spor-o-domenu. 12. KASÍK, PAVEL. 2007. Pozor na překlepy. Nenechte vydělávat internetové únosce. technet.cz. [Online] MAFRA a.s, 13. 06 2007. [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/pozor-na-preklepy-nenechte- vydelavat-internetove-unosce-pzb/sw_internet.aspx?c=A070611_124031_sw_internet_pka. 13. MACICH, JIŘÍ, ML. 2008. Spor o doménu kariera.cz: soud zakázal jejímu držiteli s ní nakládat. lupa.cz. [Online] Internet Info, s.r.o., 2. 7 2008. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/zpravicky/spor-o- domenu-kariera-cz/. 14. Nálezy RS HK AK. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. 58

15. Návrhy na zřízení speciální procedury: Personal Rights Dispute Resolution. Podrobněji v LIPTON, J.D. Celebrity in Cyberspace: A Personality Rights Paradigm for Personal Domain Name Disputes. Washington and Lee Law Review [online]. 28. dubna 2008 [cit. 2015-02-14]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1124596. 16. Nejvyšší soud České republiky. 2012. 23 Cdo 3607/2010, Brno: Nejvyšší soud, 29. květen 2012 [Online]. Dostupné z: https://ispis.cz/judikatura/23Cdo3607/2010 [cit. 2015-01-28]. 17. Obchodní podmínky pro registrátory [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/Obchodni_podminky_20140101.pdf . 18. POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěži (3) – Typové případy nekalosoutěžního jednání. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu [online]. 18. února 2003 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://itpravo.cz/index.shtml?x=118490. 19. POLČÁK, R. Domény a právo proti nekalé soutěži (3) – Typové případy nekalosoutěžního jednání [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz. 20. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 201501-09]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_DSDng_20140101.pdf. 21. Právní věty [online]. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, 2010 [cit. 2015-02-26]. Dostupné z: http://www.soud.cz/pravni-vety. 22. PTÁČEK, TOMÁŠ. 2002. 19897. Doménová jména: všechno jasné? epravo.cz. [Online] 19. listopad 2002. [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/domenova-jmena-vsechno-jasne-19897.html. 23. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 2. září. 2010, č. 00013. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00013.pdfTELEC, Ivo. Občanský zákoník ve společnosti sítí, Právní rozhledy, 12/2012. Dostupné z:

59

http://obcanskyzakonik.justice.cz/infocentrum/media/obcansky-zakonik-vespolecnosti-siti/. 24. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz) ze dne 26. října 2010, č. 0001. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00001.pdf. 25. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dle § 16 Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád .cz), č. 00015. (Datum vynesení rozhodnutí je anonymizováno.) Dostupné z: http://domeny.soud.cz/html/cz/adr/decisions/00015.pdf. 26. Rozhodnutí dle Řádu.cz, uveřejněných v době od 8. října 2010 do 8. března 2011, RS HK AK vždy vyhověl žalobci a nařídil převod doménového jména. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/decisions/index.php. 27. Sazebník Rozhodčího soudu pro spory .cz [online]. Rozhodčí centrum pro spory o domény .cz, 2010 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/fees/index.php. 28. WIPO Arbitration and Mediation Center. 2000. LouisVuitton v. Net-Promotion. Case No. D2000- 0430, Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 7. 7 2000. Dostupné z http://www.wipo.int/amc/en/domains/decisions/html/2000/d20000430.html. 29. WIPO Arbitration and Mediation Center. 2012. Lavasoft Limited v. WebAttack Inc., Marco Gransee. D2011-2034, [poradci] Ross Carson. Geneva : WIPO Arbitration and Mediation Center, 29. 1 2012. [Online]. Dostupné z: http://www.wipo.int/amc/en/domains/search/text.jsp?case=D2011-2034 [cit. 2015-0128].

60