-
è. j. 6 A 122/2002 - 50
ÈESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMEN EM REPUBLIKY ,
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátì složeném z pøedsedkynì JUDr. Milady Tomkové a soudcù JUDr. Bohuslava Hnízdila a ruDr. Brigity Chrastilové v právní vìci
žalobce:Jiøí Horník,
I-.
-, - ~
~".~~ ~-'V,
proti žalovanému:Ministerstvo
obrany, se sídlemPraha6, Tychonova1, adresapro doruèování:Praha6, nám. Svobody471, o žalobì proti rozhodnutíze dne 11. 7. 2002,è.j. 3648/2002- 8764, takto: I. Rozhodnutí ministra obrany è. j. 3648/2002 - 8764 ze dne 11.7.2002
je
nicotné. II. Žádnémuz úèastníkù sen epøi zná v á právona náhradunákladùøízení.
Odùvodnìní Žalobce se žalobou, která byla podána dne 6. 9. 2002 Vrchnímu soudu v Praze, domáhalzrušenírozhodnutíministra obranyè.j. 3648/2002- 8764ze dne 11. 7. 2002,kterým bylo rozhodnutoo rozkladu proti rozhodnutísprávníhoorgánuI. stupnì, jimž bylo odepøeno poskytnutí žalobcem požadovanýchinformací, a to na základì fikce podle § 15 odst. 4 zákonaè. 106/1999Sb., o svobodnémpøístupuk informacím (dálejen "zákon o svobodném pøístupuk informacím"), spojené s marným uplynutím lhùty pro poskytnutí žalobcem požadovanýchinformací. Rozhodnutím žalovaného,proti kterému žaloba smìøuje, bylo rozkladu z èásti vyhovìno a požadovanápøedkládacízprávak "Návrhu kontraktu na nákup 24 víceúèelovýchnadzvukovýchletounù JAS - 39 Gripen" byla žalobci zaslána,zèástibyl však rozklad zamítnut s poukazemna skuteènost,že žalobcem požadovanýdokumentje oznaèendle ustanovení§ 17 obchodníhozákoníkuza obchodnítajemství.Žalobci byl sdìlen
,
..
. '\
6 A 122/2002- 51
celkový finanèní objem smlouvy mezi Èeskou republikou a spoleènostíBAB SYSTEMS (OPERATIONS) LIMITED. Toto rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doruèeno dne 19.7.2002. Žalobce poukázal na ustanovení§ 17 obchodníhozákoníku, které obsahujevýèet podmínek,pøijejichž kumulativním splnìní lze skuteènostza obchodnítajemstvípovažovat, a rozhodnutí žalovaného, podle kterého požadovaný dokument nebyl poskytnut z toho dùvodu, že je oznaèenjako obchodnítajemství, napadl v tom smìru, že samotnéoznaèení urèité skuteènostiza obchodnítajemstvínení zpùsobiléobchodnítajemství založit, nejsou-li zároveò splnìny i ostatní obchodním zákoníkem vymezenépodmínky. Žalobce následnì popsaljednotlivé podmínky podávanéz ustanovení§ 17 obchodníhozákoníku,pøitompøednì namítl, žejím požadovanýdokumentjako celeknelzepovažovatza "skuteènost",a tento svùj závìr opøelo definici tohoto pojmu obsaženouv Ottovì slovníku nauèném.Dále žalobce namítl, že i kdyby tento dokumentza skuteènostbylo možno považovat,nebyly by splnìny další podmínky podle § 17 obchodního zákoníku. Nejde totiž dle žalobce o dokument související s podnikem a požadovaný dokument není ani skuteèností,která by nebyla v pøíslušnýchobchodníchkruzích bìžnì dostupná.Dle žalobceje obsah dokumentuznám nejen v pøíslušnýchobchodních kruzích, nebo• s tímto obsahembyli seznámenièlenové Poslaneckésnìmovny ParlamentuÈeské republiky na základì vystoupení ministra obrany v tomto orgánu.Žalobce navíc namítl rozpor s Listinou základníchpráva svobod,nebo• je proti jejímu smyslu, aby podmínky, za jakých budou vydávány rozpoètové prostøedky ve prospìch soukromého subjektu, byly považovány za obchodní tajemství. Pokud by dle žalobcebyl pøijat závìr, že celé dokumentypojednávajícío výdajích státníchprostøedkù jsou obchodnímtajemstvím,pak by pøi uplatnìní § 9 odst. 1 zákonao svobodnémpøístupu k informacím mohla být znemožnìna jakákoli kontrola pøíslušnéhopovinného subjektu ze stranyveøejnostiohlednì jakékoli uzavøenésmlouvy,cožje absurdnía proti smysluzákona o svobodnémpøístupuk informacím i Listiny základních práva svobod, která právo na informace zaruèuje. Z tìchto dùvodù žalobce navrhl, aby soud napadenérozhodnutí žalovanéhozrušil a vìc vrátil žalovanémuk dalšímuøízení. Žalovanýsek žalobì vyjádøil svým podánímdoruèenýmVrchnímu souduv Prazedne 28. 11.2002. Po procesnístránceproti podanéžalobì namítánedostatekpasivní legitimace, nebo• jako žalovaný byl oznaèen ministr obrany, pøitom návrh mìl smìøovat proti ministerstvujako ústøednímuorgánu státní správy. Dále žalovaný namítá, že èást petitu žalobníhonávrhu nemá oporu ve zbytku návrhu. Žalovaným bylo rozhodnuto dle návrhu, a tedy i ve prospìch žalobce, a požadovanáinformace mu byla skuteènì poskytnuta, v žádnémpøípadì tak nemohl být žalobcena svých právech zkrácen. Ve vìci vypoøádání mezirezortníhopøipomínkovéhoøízeníbylo žalobci v napadenémrozhodnutísdìleno, že toto øízeníneprobìhlo, a co do dùvodu takového postupu byl odkázán na obsah pøedkládací zprávy.V poslednímodstavcipøedkládacízprávy se uvádí, že vzhledemk èasovì nároènému harmonogramuprací na tomto materiálu nebyl materiál pøedloženk projednání v øádném mezirezortnímpøipomínkovémøízení.Žalovanýmá tak za to, že sežalobcerozklademv jedné jeho èásti domáhá plnìní nemožného.Žalovaný tak rozhodl správnì, nebo• rozhodl-li by jinak, zkrátil by tím žalobcena jeho právu podat opravnýprostøedek.Pokudjde o vìcné námitky žalovaného,je zpochybòovánžalobcùv názor, podle nìhož je žalovaný povinen vyhodnotit, zda požadovanéinformace jsou obchodním tajemstvím èi nikoli. Žalovaný
~ .' "I
6 A 122/2002 - 52 ~
k tomutonemáprávní nástroje,nemùžepøezkoumávat, zda se skuteènì o obchodnítajemství jedná èi nikoli; žalovaný není oprávnìn ve správním øízeníjím vedenémpøezkoumávat jednání sama sebe v soukromoprávnímjednání a vztazích, obdobnì tak není žalovaný oprávnìn pøezkoumávatèinnost smluvního partnera v soukromoprávníchvztazích s ním. Byl to právì uchazeèo veøejnouzakázku,který si svoji nabídkua další informaceposkytnuté jím pøi jednání s žalovaným oznaèil za obchodní tajemství, pro odmítnutí poskytnout informaci dle žalovanéhopøitom na základì § 9 odst. 1 zákona o svobodnémpøístupu k informacímpostaèuje,že tato informaceje za obchodnítajemstvíoznaèena.Žalovanýnavíc zpochybnil tvrzení žalobce, že požadovaný dokument není "skuteèností", stejnì tak zpochybnil, že by vystoupenímministra obrany pøedPoslaneckousnìmovnou Parlamentu Èeské republiky byl režim obchodního tajemství tohoto dokumentu porušen. Pokud jde o namítanýrozpor jednání žalovanéhos èlánkem17 Listiny základníchpráva svobod,uvádí žalovaný,že tato námitka smìøujenikoli proti jednání žalovaného,ale proti samotnémutextu § 9 odst. 1 zákona o svobodném pøístupuk informacím, kterému je takto vytýkáno, že nezabezpeèujenaplòování základního lidského práva podle Listiny základních práv a svobod.Žalovaný dále namítá, že žalobcepožadovalinformace, které nepodléhajívìcné pùsobnosti zákona o svobodném pøístupu k informacím, nebo• jde o informace, které senevztahují k pùsobnostižalovaného.Podle žalovanéhojsou pøedmìteminformaèní povinnosti pouze informace týkající se pùsobnostižalovanéhopøi správì vìcí veøejných. V pøípadech, kdy žalovaný jedná jménem státu jako jeho organizaèní složka v soukromoprávníchvztazích, a stát tedy vstupujejako osoba soukroméhopráva v souladu s § 20 obèanskéhozákoníku,je pøedmìteminformaènípovinnosti ta informace,která souvisí s povinnostmi organizaèních složek státu dle zvláštních zákonù. Obsah jakýchkoli soukromoprávníchsmluv uzavíraných státem, za nìjž jedná pøíslušnáorganizaènísložka, pøedmìteminformaèní povinnosti podle zákona o svobodnémpøístupuk informacím tedy není. Žalovanýnáslednì odkázalna konkrétní ustanovenítohoto zákona,jež dle jeho názoru svìdèí ve prospìch takto vymezenéhovýkladu jeho pùsobnosti.Z tìchto dùvodù navrhuje žalovaný,aby soudžalobu zamítl, popø.abyøízenízastavil. Žalobcedoruèil soududne 21. 2. 2003 podání,jímž se vzdal práva podatrepliku proti vyjádøení žalovaného a jímž také vzal zpìt svoji žalobu v rozsahu, ve kterém žádal o pøezkoumánínapadenéhorozhodnutí žalovaného,kterým bylo jeho žádosti o poskytnutí informací vyhovìno (poskytnutí pøedkládacízprávy), a v rozsahu týkajícím se pøezkumu neposkytnutí vypoøádání mezirezortního pøipomínkového øízení. V ostatních èástech na žalobì setrval. Pokud jde o pøíslušnostsoudù k rozhodování v této vìci, Vrchní soud v Praze do 31. 12.2002 ve vìci nerozhodl.Dnem 1. 1. 2003 nabyl úèinnosti zákon è. 150/2002Sb., soudníøádsprávní(dále jen "s. ø. s."), jímž se mimo jiné øídípostup soudù,úèastníkùøízení a dalších osob ve správním soudnictví. Podle tohoto zákona se postupuje i ve vìcech správníhosoudnictví, v nichž byla podánažalobapodle èásti páté hlavy druhé obèanského soudníhoøádu,o níž soud nerozhodldo 31. 12.2002. V souladus ustanovením§ 132 s. ø. s. tak tuto právní vìc, v níž byla do 31. 12. 2002 dána vìcná pøíslušnostVrchního soudu v Praze, pøevzala v øízení o ní pokraèoval Nejvyšší správní soud. Tento soud tedy vìc v souladus § 130 odst. 1 s. ø.s. dokonèil podle ustanoveníèástitøetíhlavy druhédílu prvního s. ø.s., a to bez naøízeníjednání,nebo• s takovýmpostupemsoudupodle § 51 s. ø.s. vyjádøili
~; .w
6 A 122/2002 - 53 -:
žalobcei žalovaný souhlas a ponìvadž k tomu byl oprávnìn i podle dalších závìrù blíže osvìtlenýchv dalšíchèástechtohoto odùvodnìní. Nejvyšší správní soud ze správníhospisupøedloženého žalovanýmzjistil, že žalobce dne 23. 4. 2002 požádal elektronickou formou o poskytnutí dokumentù,které k projednání ve vládì pøedložilo Ministerstvo obrany, a sice pøedkládacízprávy, pøípadnì dùvodové zprávy, a vypoøádánípøipomínkovéhoøízení k materiálu "Návrh kontraktu na nákup 24 víceúèelovýchnadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu jednání vlády dne 22. 4. 2002. Tyto dokumenty žalobce požadoval zaslat elektronickou poštou, pøípadnì bìžnou poštovní pøepravouna jím uvedenou adresu. Dne 24. 4. 2002 byla žalobci zaslána souhrnná informace o kontraktaèních jednáních na nákupletounùGripen,téhoždne žalobcezaslalsvojedalšípodání,ve kterémuvedl, že trvá na své žádostiv rozsahu,v jakém informaci požadovaldne 23. 4. 2002. Dne 7. 5. 2002 byl žalobce nejprve informován o tom, že jeho žádost byla postoupenak pøímémuvyøízení pøíslušnémuútvaru, a následnì na základì jeho reakcepak o tom, že lhùta pro poskytnutí informace byla podle § 14 odst. 5 písmoa) zákona o svobodnémpøístupuk informacím prodlouženado 18. 5.2002. Dne 17. 5.2002 byla žalobci zaslánazpráva,v níž je uvedeno, že v pøílozejsou žalobci zasílánypožadovanépodklady. Požadovanádùvodovázprávanení pøiloženavzhledem k tomu, že pro schùzi vlády se v souladu se "Zásadami pøípravy a pøedkládánípísemnostíministrovi obrany ÈR" nepøedkládá.Žalobci však bylo sdìleno, žeje mu zasílán dokument "Prùbìh a výsledky kontraktaèních jednání o nákupu 24 víceúèelovýchtaktických nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen pro potøebyAÈR", který byl souèástívládního materiálupo bodem III. Vypoøádánípøipomínkovéhoøízeníbylo øešenodopisemministra obrany místopøedsedovi vlády a ministru zahranièníchvìcí. K této zprávì bylo pøiloženocelkem 16 datovýchsouborù.Následnì dne 21.5.2002 zaslal žalobce žalovanémuzprávu, že mezi obdrženými pøílohami chybí èást II. uvedenéhomateriálu (II. Nadzvukový letoun ve vazbì na reformu ozbrojenýchsil ÈR) a požádalproto opìtovnì o její zaslání.Dále žalobcemimo jiné uvedl, že mu nebyla doruèenasmluvní dokumentace, tj. návrh smlouvyo nákupuletadel.Tuto skuteènostlze vysvìtlit dle žalobcetak, že návrh této smlouvy nebyl souèástípožadovanéhodokumentu,pokud však jeho souèástíbyl, nelzejeho žádost považovat za vyøízenou.K této zprávì se žalovaný vyjádøil tak, že požadovaný materiál mu byl zaslán tak, jak byl získán z Centra pro realizaci projektu nadzvukových letounù.Žalobcebyl odkázánna kontaktníosobus uvedenímjejího telefonníhoèísla.Ze spisu nevyplývá, kdy byla tato zpráva odeslána. Veškerá uvedená korespondenceprobíhala v elektronickéformì. Dne 3. 6. 2002 byl žalovanémudoruèenpísemnýrozklad žalobce,ve kterém uvádí, že souèástí ani poslední zprávy, kterou obdržel, nebyly jím požadované dokumenty. Podležalobce dne 18. 5. 2002 uplynula prodloužená lhùta, kterou zákon stanoví pro poskytnutíinformace, a vzhledemk tomu, že v této lhùtì mu nebyl poskytnut ani jeden dokument,o jehož poskytnutí žádal ve své žádosti ze dne 23. 4. 2002, ani nebylo vydáno rozhodnutío zamítnutížádosti,má se v souladus § 15 odst. 4 zákonao svobodnémpøístupu k informacím za to, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo poskytnutí požadovaných dokumentù(informací) odepøeno.Žalobce proto navrhl, aby orgán rozhodující o rozkladu zrušil fiktivnì vydané rozhodnutí a rozhodlo povinnosti poskytnout pøedkládacízprávu a vypoøádání pøipomínkovéhoøízeník materiálu"Návrh kontraktuna nákup 24 víceúèelovych
Ij
6 A 122/2002- 54
nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu vlády dne22.4.2002, a kompletní smluvní dokumentaci(mimo pøíloh kjednotlivým smlouvám) schválenouvládou v rámci projednávání "Návrhu kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen", projednaným pod bodem 3 programu vlády dne22. 4. 2002. Dne 11. 7. 2002 bylo o rozkladu rozhodnutotak, že v bodì 1 bylo rozkladu vyhovìno a požadovaná pøedkládací zpráva byla žalobci zaslána, pøitom ohlednì mezirezortníhopøipomínkovéhoøízeníbylo žalobci sdìleno, že neprobìhlo, a k dùvodùmbyl odkázánna pøekládacízprávu. V bodì 2 byl rozklad zamítnut s poukazemna skuteènost, že materiál projednaný vládou jak èást IV "Návrh kontraktu na nákup 24 víceúèelových nadzvukových letounù JAS - 39 Gripen" je oznaèenjako obchodní tajemství dle § 17 obchodníhozákoníku.Žalobci byl také sdìlen celkový finanèníobjem smlouvy mezi Èeskou republikoua spoleènostíBAB SYSTEMS(OPERATIONS)LIMITED. Pokud jde o formu, jakou žalobceprávo na informace podle zákona o svobodném pøístupuk informacím uplatnil, soud vychází z ustanovení§ 13 odst. 1 tohoto zákona,které umožòuje, aby žádost byla podána i prostøednictvímtelekomunikaèníhozaøízení,pøitom nevyluèuje využití elektronické pošty, aniž by bylo pøedepsánoopatøenítakového podání zaruèenýmelektronickýmpodpisem.Vzhledemk tomu, že mezi žalobcema žalovanýmnení sporuo tom, že žádosto informacebyla elektronickoucestouskuteènìpodánaa doruèenatak, jak tvrdí žalobce, a veškerá další elektronickápodání byla také doruèena,považuje soud tuto skuteènostmezi úèastníky øízení za nespornou a v této otázce uzavírá, že žalobce svéprávo uplatnil zpùsobem,který zákon o svobodnémpøístupuk informacím pøedepisuje. Stejnì tak považuje soud za prokázané, že skuteènì dne 18. 5. 2002 uplynula lhùta pro poskytnutíinformacea nebyla-li informaceposkytnuta,nastalapodle § 15 odst. 4 zákona o svobodnémpøístupuk informacím fikce vydání rozhodnutí,jímž byla informaceodepøena. Ani tato otázkanení mezi úèastníkyøízenísporná.Pøedmìtemsoudníhopøezkumutedy má být rozhodnutí ministra obrany blíže oznaèenév záhlaví tohoto rozsudku. K pøesvìdèení žalovaného,že soud by mìl žalobu odmítnoutpro nedostatekpasivní legitimacežalovaného (žalobceoznaèil za žalovanéhoministra obrany), souduvádí, že takový nedostatekzde není: ve správnímsoudnictví se neaplikují nìkteré principy vlastní obèanskémuøízenísoudnímu, zásadnírozdíl je napøíkladv tom, že zákon (s. ø. s.) stanoví,kdo je žalovaným.Podle § 69 s. ø.s. (do 31. 12. 2002 § 250 odst. 4 o. s. ø.) je žalovaným správní orgán, který rozhodl v poslednímstupni,nebo správníorgán,na který jeho pùsobnostpøešla.V pøípadìrozhodnutí ministra o rozkladuje žalovanýmspráVnímorgánemministerstvo,nebo• ministr je pouzetím, kdo je oprávnìn za správníorgán,tj. ministerstvo,jednat (v prvém i druhémstupni rozhoduje týž správníorgán) s tím, že ve II. stupni za ústøedníorgán státní správyje oprávnìn jednat (rozhodnout)toliko vedoucítohoto orgánu.Nepøesnost žalobyv tomto ohledutedy nezakládá takovouvadu,která by mìla za následekodmítnutížaloby (do 31. 12. 2002 zastaveníøízení). Nejvyšší správnísoud proto pøezkoumalnapadenérozhodnutíministra obrany vèetnì øízení,které mu pøedcházeloa zjistil, že rozhodnutítrpí vadamitakovézávažnosti,že v jejich dùsledkuje nutno pohlížet na toto rozhodnutíjako na paakt,tedy jako na rozhodnutínicotné. Dojde-li soud k závìru, že pøezkoumávané rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, vysloví podle § 76 odst. 2 s. ø. s. nicotnost i bez návrhu.Pokud se dùvody nicotnosti týkají jen èásti rozhodnutí,soud vysloví nicotnoujen tuto èást,jestliže z povahy vìci nevyplývá, že ji nelze oddìlit od ostatníchèástírozhodnutí(§ 76 odst.2 s. ø.s. vìta druhá).
. " f t
,
."
6 A 122/2002 - 55
~
.
V rozsuzovanévìci jde o pøípad,kdy byl podán rozklad proti fiktivnímu rozhodnutí o odepøenípožadované informace. Podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném pøístupu k informacím rozhodne odvolací orgán o odvolání do 15 dnù od pøedloženíodvolání povinným subjektem.Jestliže v uvedenélhùtì o odvolání nerozhodl,má se za to, že vydal rozhodnutí,kterým odvolání zamítl a napadenérozhodnutípotvrdil; za den doruèenítohoto rozhodnutíse považujeden následujícípo uplynutí lhùty pro vyøízeníodvolání. Tato úprava platí podle odst. 5 cit. ustanoveníobdobnì i pro rozklad. Podle § 20 odst. 4 se na øízení podle § 16 vztahujesprávníøád,nestanoví-litento zákonjinak. Jak bylo výše podrobnì rozvedeno,ze správníhospisu vyplývá, že žalobce podal rozklad proti fiktivnímu rozhodnutíMinisterstvaobranydne 3. 6. 2002. Rozkladje opravným prostøedkem ve smysluustanovení§ 16 odst. 5 ve spojenís § 16 odst. 1 zákonao svobodném pøístupuk informacím. Lhùta k rozhodnutío rozkladu podle § 16 odst. 3 cit. zákonapoèíná bìžet ode dne doruèení rozkladu podatelnì ústøedníhoorgánu státní správy (judikatura Nejvyššíhosprávníhosoudu publikovanánapø.pod è. 1/2003 Sbírky rozhodnutíNejvyššího správníhosoudu, petrifikovaná rozhodnutímjeho rozšíøenéhosenátu sp. zn. 7 A 76/2002 ze dne 4. 11. 2003); je zde vylouèenaaplikace § 57 odst. 2 správníhoøádu,která by jinak pøicházelav úvahu. V pøípadì rozkladovéhoøízeníje orgán, který rozhoduje o rozkladu, a správní orgán I. stupnì, týmž správním orgánem,a je pouze rozdílné, kdo vjeho rámci jako funkènì pøíslušnýrozhoduje.Proto nemùžebìžet 30-dennílhùta pro pøedloženírozkladu k rozhodnutí,jako je tomu u odvolacíhoøízení,a lhùta pro vydání rozhodnutío rozkladu- jak uvedenovýše - poèínábìžet ihned ode dne doruèenírozkladu podatelnì ústøedníhoorgánu státnísprávy. Jestliže tedy byl rozklad žalovanému,jak je zøejméz podacího razítka, doruèen dne 3.6.2002, nastala dnem 18. 6. 2002 fikce rozhodnutí podle § 16 odst. 3 zákona o svobodnémpøístupuk informacím, podle níž se má za to, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl rozklad zamítnut a napadenérozhodnutípotvrzeno.Den 19. 6. 2002je považován za den doruèení,od nìjž poèínalabìžet lhùta k podánížaloby,která uplynula podle tehdejších
- ale i souèasnýchpøedpisù - 19.8.2002.
V posuzovanévìci má negativnífiktivní rozhodnutíza následek,že vìc je rozhodnutá a øízenío ní je skonèeno.Jak lze seznatze soudnípraxe i právní teorie (napøíkladDušan Hendrych a kolektiv: Správní právo. Obecnáèást 5., rozšíøenévydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 143) u pozitivních správníchaktù je možno ve vìci znovu rozhodnout,aniž by pùsobila pøekážka vìci rozhodnuté obvykle jen v pøípadì možnosti výhrady nového rozhodnutípøi zmìnì vnìjších okolností (klauzule rebus sic stantibus)explicitnì vyjádøené v zákonì. Jiná situace je však u negativních správních rozhodnutí (obvykle v pøípadì zamítnutí urèité žádosti). Ve vìtšinì tìchto negativních rozhodnutí je klauzule rebus sic stantibusobsaženaimplicitnì (mùžebýt otázkou,zdajde o tuto klauzuli aneboo nedostatek materiální právní moci). Toto fiktivní negativní rozhodnutítedy nebrání správnímuorgánu v provedenínového øízenía vydání nového rozhodnutív téže vìci, bude-li ovšem v takové vìci podánanová žádost.Ve vìci, kteráje pøedmìtemøízení,však ministr rozhodl po právní moci (formální) negativního fiktivního rozhodnutí (nastala 19. 6. 2002) dne 11. 7. 2002 opìtovnì o rozkladu žalobcovì. Tím se dopustil za situace,kdy nebyla podánanová žádost o poskytnutí informací a o pùvodnížádosti již bylo rozhodnuto, takovévady,jež zakládá
. ~
.
~
6 A 122/2002- 56
.,
.
)
j ;
nicotnost pøezkoumávaného rozhodnutí. Nicotnost je zpùsobenanedostatkempravomoci rozhodnoutve vìci ovládanézásadoudispozièníbez návrhu.Vážnostpochybeníje umocnìna charakteremprávní úpravy, která zakládá fikci rozhodnutí urèitého obsahu po uplynutí zákonem stanovené lhùty. Je tøeba tedy rozlišovat situaci, kdy v pøípadì negativního rozhodnutíjiž ze saméjeho podstatyvyplývá možnostna základì nové žádosti v téže vìci znovu rozhodnout (pokud ovšem zákon tuto možnost neeliminuje èi neupravujedobu, po kterou opìtovnou žádostnení možno podat- a to zákon o svobodnémpøístupuk informacím neèiní),a situaci,kdy bylo o téžežádostirozhodnutodvakrát. Z vyložených dùvodù proto Nejvyšší správní soud vyslovil rozsudkem nicotnost napadenéhorozhodnutí ministra obrany; uèinil tak bez naøízeníjednání a bez návrhu, jak mu to umožòuje§ 76 odst. 2 s. ø.s. Ponìvadžvšechnyvýroky napadenéhorozhodnutíjsou stiženytoutéž zásadnívadou, nemohl soudz dùvodùprocesníneøešitelnostizastavovatøízení v dùsledku zpìtvzetí žaloby v rozsahu, v nìmž bylo rozkladu vyhovìno. Vychází-li soud z výjimeènéhoprincipu zakotvenéhov § 76 odst. 2 s. ø. s., který mu umožòuje vyslovit nicotnost, nejsa vázán návrhem (a tedy z prolomení zásady dispozièní), a z pokynu obsaženéhove vìtì druhé výše cit. ustanovení§ 76 odst. 2 s. ø. s. (dbát na souvztažnost všechvýrokù rozhodnutí) vyslovil nicotnost ohlednì všech výrokù napadenéhorozhodnutí, i když žalobapùvodnì napadajícítyto všechnyvýroky byla pozdìji èásteènìmodifikována (zúžena). Ve výroku sub. II. tohoto rozsudku bylo vysloveno, že žádnému z úèastníkù senepøiznáváprávo na náhradunákladù øízení(§ 60 s. ø. s.), nebo• žalobce ani žalovaný nemìli ve vìci úspìch. Žalobce se v žalobì nicotnosti nedovolával,touto otázkou se však soud musel zabývat z úøednípovinnosti bez ohledu na to, zda taková žalobní námitka byla uplatnìna(§ 76 odst.2 s. ø.s.). P o u èení: Proti tomuto rozsudku n ej so u opravnéprostøedkypøípustné.
V Bmì dne 28. èervence2004 Za správnostvyhotovení: Eva zemanov~,z~
JUDr. Milada Tomková,v. r. pøedsedkynìsenátu
