10 C a 312/2008 - 36
ÚRAD RADY ,, , pro rozhlasové a televizní vysílání
gg"> - 1 -07- 2Q09 Počet listů: Číslo jednací:
ČESKA R E P U B L I K A
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně M g r . Jany Brothánkové a soudců J U D r . Ludmily Sandnerové a J U D r . Pavla Horňáka v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem N a Hřebenech II 1132/4, Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Skřetova 6/44, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2008, sp. zn.: 2008/1046/FOL/ČTV, č.j.: sot/6364/08, takto :
I.
Žaloba se zamítá
II
Ž á d n ý z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění: Včas podanou žalobou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „ R a d a " nebo „žalovaná") blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Rada rozhodla tak, že Česká televize porušila povinnost stanovenou v § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb."), bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo d u š e v n í m u utrpení z p ů s o b e m snižujícím lidskou důstojnost. Z a porušení této povinnosti odvysíláním záběrů „týraného chlapce v Kuřimi" v pořadu Události dne 10.1.2008 od 19:00 hod. na programu Č T 1 uložila Rada v souladu s § 60 odst. 1 písm. a) z á k o n a č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši 100 000,- K č . Z a porušení této povinnosti odvysíláním záběrů „týraného chlapce v K u ř i m i " v pořadu 168 hodin dne 13.1.2008 od 21:45 hod. na programu Č T 1 uložila Rada v souladu s § 60 odst. 1 písm. a) z á k o n a č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši 100 000,- K č .
1
pokračování
2
l O C a 312/2008
Současně Rada uložila účastníku řízení povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000,- Kč dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále j e n „správní řád") a § 6 odst. 1 vyhl. č. 50/2005 Sb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Rada nejprve popsala záběry „týraného chlapce v Kuřimi": Černobílé amatérské záběry nahého klečícího chlapce v komoře, který m á svázané ruce, je zabírán ve chvíli, kdy se snaží pozřít potravu, při levém kraji obrazuje vidět část ruky dospělé osoby, která chlapci nevybíravým způsobem podává další sousto. V d o l n í části obrazu běží text: „ B u ď ticho a žer! To tady nebude!" Poté Rada uvedla, že účastník řízení odvysílal záběry „týraného chlapce v Kuřími" v následujících pořadech na programu Č T I : -Události. 10.1.2008 Moderátor pořadu informuje o tom, že Barbora Skrlová, korunní svědkyně v p ř í p a d ě týrání dvou chlapců v Kuřimi je ve vazbě. Reportáž přibližuje divákům osobu Barbory Škrlové, resp. Aničky a posléze A d a m a v Norsku. V reportáži byly použity záběry „týraného chlapce v Kuřimi". Reportér dodává, že hrůzné záběry nahého, svázaného a týraného chlapce spustily loni v květnu lavinu vyšetřování. - 168 hodin. 13.1.2008 Tématem reportáže je osoba Barbory Škrlové, odvysílána je část jejího rozhovoru pro Lidové noviny. V reportáži byly použity záběry „týraného chlapce v Kuřimi". Reportér doprovází záběry slovem: „ . . . B a r b o r a Skrlová je také svědek. Zažila trýznění dětí v Kuřimi, m o ž n á byla také týrána. Teď by o tom měla promluvit..." Dále Rada uvedla, že považuje záběry ..týraného chlapce v K u ř i m i " za zobrazování osoby vystavené t ě ž k é m u tělesnému a duševnímu trpění způsobem snižujícím lidskou důstojnost. S ohledem na obsah obou reportáží, které přibližovaly osoby Barbory Škrlové, uvedení vytýkaných záběrů se jeví jako zcela nadbytečné a pro obsah reportáží nepodstatné; reportáže by měly pro diváka totožné vyznění, i kdyby záběry nebyly použity. V bodu II. napadeného rozhodnutí se Rada zabývala zahájením správního řízení pro možné porušení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., k n ě m u ž v obou případech došlo dnem doručení oznámení o zahájení správního řízení, tedy dnem 7.3.2008. Účastník řízení se vyjádřil k zahájení řízení společným podáním ze dne 28.3.2008, a to následovně: - učinil nesporným, že v rámci jednotlivých reportáží byly zařazeny černobílé záběry týraného chlapce z Kuřimi, namítl však, že tyto záběry byly v rámci jednotlivých reportáží použity pouze v rozsahu 05:00 sec. a vždy byl u nich uveden odsuzující komentář; - nesouhlasí s Radou, že „Rozostření v oblasti obličeje je nedůsledné, pro zabránění možnosti identifikace chlapce nedostatečné" a tvrdí, že použitím rozestření obrazu v oblasti obličeje chránila identitu chlapce, což je naprosto běžný způsob užívaný jinými médii. Záběry byly vybrány tak a v t a k o v é m rozsahu (05:00 sec), aby šetřily osobnost dítěte a v tak nezbytné míře, aby pouze sloužily veřejnosti k jednoznačné a okamžité identifikaci kauzy; - namítá, že Rada nevyložila pojmy uvedené v ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. a přitom se j e d n á o pojmy neurčité (zejména není vyloženo, kde je hranice mezi těžkým tělesným a duševním utrpením a ostatním utrpením, rovněž co se rozumí pojmem „bezdůvodnost zobrazování" a „zobrazování způsobem snižujícím lidskou důstojnost"); - Rada nevyložila tyto pojmy ani v rámci upozornění na porušení této skutkové podstaty, které bylo České televizi doručeno dne 27.9.2007; - nedošlo kumulativně k naplnění znaků skutkové podstaty § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., Česká televize by musela bezdůvodně a způsobem snižujícím lidskou
pokračování
3
důstojnost zobrazit osobu vystavenou t ě ž k é m u tělesnému nebo duševnímu utrpení a k tomu nedošlo; - namítá, že chybí podmínka bezdůvodného zobrazení, a zejména zobrazení, které by ze strany České televize bylo učiněno t a k o v ý m způsobem, j e n ž by snižoval lidskou důstojnost. Česká televize zdůraznila, že z dikce předmětného ustanovení nevyplývá, že p o d m í n k o u je utrpení, která samo o sobě snižuje lidskou důstojnost. Z dikce ustanovení přitom vyplývá, že se musí jednat o způsob zobrazení ze strany provozovatele a zobrazení ze strany České televize nebylo realizováno způsobem snižujícím lidskou důstojnost; - ve vztahu k naplnění znaku „bezdůvodně nezobrazovat" nesouhlasí se sdělením formulovaným v „Oznámení", a to že: „Vzhledem k tomu, že stejné záběry byly odvysílány j i ž v květnu roku 2007, lze považovat za velice závažnou tu skutečnost, že záběry týraného chlapce j i ž neměly žádnou informační hodnotu"; - předmětné záběry sloužily divákům k j e d n o z n a č n é a okamžité identifikaci kauzy, zejména z důvodu, že to byly právě ony, které vyvolaly tlak na důsledné prošetření případu a rychlé konání orgánů činných v trestním řízení. Č T zdůraznila, že jako provozovatel televizního vysílání plnící úkoly veřejné služby, jsou-li obrazové záběry k dispozici, m á právo je do pořadu zařadit, je-li takové užití v zájmu veřejnosti a je-li takové užití přiměřené, Česká televize tudíž postupovala v zájmu veřejnost a užila předmětné záběry přiměřeně. Česká televize navrhla, aby Rada správní řízení zastavila, neboť nebylo prokázáno, že došlo k porušení zákona. V bodu III rozhodnutí uvedla Rada správní úvahu, která j i vedla k vydání napadeného rozhodnutí. Rada konstatovala, že po provedení důkazu obrazově zvukovými záznamy se shodla v tom, že •
v
hlavními tématy reportáží je osoba Barbory Skrlové, její blízká minulost a vzetí do vazby; pořady obsahují záběry „týraného chlapce v K u ř i m i " . Protože se j e d n á o totožné záběry použité v obou pořadech, totožné typy pořadů (zpravodajství) a totožného účastníka řízení, rozhodla Rada v souladu s § 140 správního řádu o spojení správních řízení vedených pod sp. zn. 2008/287 a 288/fol/ČTV. Dále Rada konstatovala obsah ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. a 51. 10 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina") a vyložila následující pojmy: v části označené pod písm. (a) lidská důstojnost zdůraznila, že lidská důstojnost je pojmem chráněným Listinou, j e ž je součástí ústavního řádu ČR, j e d n á se o ochranu před zacházením snižujícím lidskou důstojnost člověka jako lidské bytosti, resp. vůbec o ochranu před u v á d ě n í m do stavu nedůstojného člověka. Lidská důstojnost je chráněna jak mezinárodními smlouvami, tak národním právem s o u k r o m ý m - občanským, trestním a i právem veřejným. K námitce, že nevyložila pojmy uvedené v ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., Rada uvedla, že nepovažuje za podstatné vymezit hranici mezi těžkým a ostatním tělesným a duševním utrpením. Povinnost provozovatele se vztahuje k zobrazování osob vystavených „ p o u z e " t ě ž k é m u tělesnému nebo duševnímu utrpení a Rada m á za to, že se j e d n á o pojmy, které je nezbytné vyjasnit ve vztahu ke konkrétnímu případu, resp. době vysílání, stavu společnosti a jejímu vnímání. Tyto pojmy nelze vyjasnit obecně bez dalších souvislostí. V části pod p í s m e n e m (b) těžké tělesné nebo duševní utrpení Rada uvedla, že obsahem jsou amatérské černobílé záběry, získané náhodou, znázorňující realitu. N a záběrech je malý chlapec, nahý, klečící na zemi se svázanýma rukama. Chlapec je v malé uzavřené místnosti, cizí rukou je chlapci do úst „cpána" potrava. Pod záběry je uveden text: „Buď ticho a žer! To tady nebude!" Rada k tomu uvedla, že v obou případech je utrpení chlapce nazváno: hrůzné záběry nahého, svázaného a týraného chlapce (pořad Události); Zažila trýznění dětí v Kuřimi (pořad 168 hodin).
pokračování
4
l O C a 3 1 2/2008
Kauza, k níž se záběry vztahují, je ve společnosti známa od května 2007, od kdy j e ve věci vedena řada řízení. V e společnosti jsou známa také j m é n a většiny osob v p ř í p a d u se vyskytujících, včetně j m é n a chlapce zobrazeného ve vysílání a dalších členů j e h o rodiny, jakož i další jeho i bratrovi osudy. Zobrazené zacházení s dítětem není běžné a ve společnosti toleranované. D ů k a z e m j e fakt, že proti matce dětí je vedeno trestní řízení, ve kterém i toto chování vůči dětem bylo shledáno jako možný trestný čin. Sám účastník řízení doplňuje záběry komentářem, ze k t e r é h o je zřejmé těžké utrpení chlapce (týrání, trýznění, hrůzné záběry...). Zobrazené utrpení by bylo možno považovat za těžké i ve vztahu k dospělému člověku, natož ve vztahu k o s m i l e t é m u chlapci, který je závislý na péči dospělého člověka, v d a n é m případě matky, tedy člověka nej bližšího! Rada se shodla, že chlapec je vystaven tělesnému (svázané ruce, nahota, násilné krmení rukou, uzavření v malé místnost bez oken...) a s tím souvisejícímu duševnímu u t r p e n í . Rada nemá pochybnosti, že utrpení chlapce je těžké. V části pod p í s m e n e m (c) - bezdůvodnost zobrazení Rada uvedla, že - oba pořady, resp. reportáže informovaly, že Barbora Skrlová je ve vazbě a další obsah obou reportáží popisoval osobu Barbory Škrlové, její život jako Aničky, jako Adama, její zadržení v Norsku, veškerá vyjádření v reportážích se vztahují k osobě Barbory Škrlové; - reportáže nijak neinformují o týraném chlapci, o jeho dalším osudu apod., reportáže se jeho osoby vůbec nedotýkají; - v obou pořadech byly záběry „týraného chlapce v K u ř i m i " použity jako doplňkové, ilustrativní. Záběry nemají žádnou přímou souvislost s osobou Barbory Skrlové, ona sama na těchto záběrech není, není zde znázorněno její utrpení, event. její chování způsobující těžké utrpení chlapce. Záběry „týraného chlapce v K u ř i m i " neměly s obsahem pořadu nic společného. Pokud účastník řízení namítá, že záběry sloužily k okamžité identifikaci kauzy, pak Rada neshledala tuto argumentaci jako podloženou. Pořady se nezabývaly kauzou týraného chlapce, nýbrž pouze a jedině osobou Barbory Škrlové a jejího života jako Aničky a jako Adama. Záběry „týraného chlapce v K u ř i m i " v této souvislosti nemají žádnou vypovídací hodnotu a nemají v tomto kontextu s obsahem reportáže nic společného. Nejsou způsobilé vysvětlit chování Barbory Škrlové a u ž vůbec nemají souvislost s jejím životem v Norsku, jako A d a m a . . . Záběry byly odvysílány v průběhu pořadů, resp. reportáží, nikoliv ihned na jejich počátku, proto nelze přisvědčit tvrzení účastníka, že sloužily k okamžité identifikaci kauzy. Rada nenašla ani žádné argumenty, že odvysílání předmětných záběrů j e v d a n é m kontextu společensky, obecně prospěšné. Záběry neměly žádnou novou informační hodnotu, bylo jich použito jako doplňujícího materiálu v souvislosti se zadržením a výslechem Barbory Škrlové. Jejich odvysíláním veřejnost nezískala aktuální informaci, tyto záběry nepřinášejí divákovi žádná nová zjištění. V části pod p í s m e n e m (d) - zobrazení způsobem snižujícím lidskou důstojnost uvedla Rada, že předmětné záběry obsahují nelidské těžké utrpení, znázorňují dítě, j e h o ž lidská důstojnost je zcela zneuctěna a zhanobena. Pokud účastník řízení použije záběry trpícího dítěte jako obrazovou, ilustrační kulisu zprávy, degraduje tak lidskou důstojnost trýzněného chlapce zcela exemplárním způsobem. Záběry, které zachytily chlapce v momentech jeho utrpení, účastník řízení zneužil jako nástroj upoutání pozornosti diváků ke konkrétnímu pořadu, přestože tento n e m á sjeho případem ve finále nic společného. Opakovanou, nadbytečnou a zcela účelovou prezentací záběrů provozovatel vyjadřuje absenci respektu ke konkrétní lidské bytosti. Zobrazení záběrů „týraného chlapce v K u ř i m i " jako ilustrativních, doplňujících a upoutávající pozornost diváků Rada shledala jako zobrazení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Rada zdůraznila, že j m é n o chlapce je ve společnosti známé, stejně jako j m é n a jeho
pokračování
5
l O C a 312/2008
rodičů a dalších blízkých osob. Rada setrvala na svém názoru, že snaha účastníka řízení zabránit identifikaci chlapce technickými prostředky byla nedostatečná, přesto dospěla k závěru, že tento fakt pro samotné posouzení správního deliktu není podstatný s ohledem na skutečnost, že ve společnosti je chlapcova identita známa. Rada uzavřela, že oba p o ř a d y odvysílané na programu Č T I naplňující znaky porušení § 32 odst. 1 písm. f) č. 231/2001 Sb. tím, že obsahující záběry týraného chlapce, osoby vystavené těžkému tělesnému i duševnímu utrpení, přičemž tyto záběry byly do vysílání zařazeny bezdůvodně a z p ů s o b e m snižujícím lidskou důstojnost. V bodu I V . rozhodnutí Rada po citaci ust. § 59 odst. 1 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. uvedla, že účastník řízení záběry „týraného chlapce v K u ř i m i " zařadil do svého vysílání j i ž v průběhu měsíce k v ě t n a 2007, konkrétně od 10. do 21.5.2007 do jednotlivých pořadů Události na programu Č T 1 od 19:00 hod. a dne 20.5. 2007 do pořadu Otázky Václava Moravce od 13:05 hod. Rada v těchto případech vedla správní řízení z moci úřední a dospěla k závěru, že lze uznat argument účastníka, že k odvysílání sporných záběrů došlo ve velmi silném veřejném zájmu (nicméně s přihlédnutím ke všem okolnostem případu), přesto lze konstatovat, že odvysílání p ř e d m ě t n ý c h záběrů nebylo natolik důvodné, aby zbavovalo provozovatele vysílání povinnosti dané ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. Rada m á za to, že chlapec byl vystaven těžkému duševnímu a tělesnému utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Zobrazení je považováno ze „snižující lidskou důstojnost", protože bylo takové, aby u chlapce vyvolalo pocitu strachu, úzkosti a méněcennosti a bylo schopné ho pokořit a ponížit. I kdyby Rada vzala ve zřetel preventivní účinek reportáže v návaznosti na vysoké počty týraných dětí, jak účastník řízení uvádí, zůstává stále zákonem poskytována ochrana všech osob vystavených těžkému tělesnému či duševnímu utrpení a způsobu jejich zobrazení. Oznámení o vydání upozornění na porušení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se účastník dopustil odvysíláním záběrů nahého chlapce na programu Č T 1 ve dnech od 10. do 15., 18. a 21. 5. 2007 bylo účastníku řízení doručeno dne 27.9.2007 a Rada v něm stanovila lhůtu k nápravě ihned ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Účastníku řízení bylo tedy nejpozději od 27.9.2007 z n á m o , že Rada považuje zařazení záběrů „týraného chlapce v K u ř i m i " za způsobilé porušení povinnosti provozovatele stanovené v § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., přesto tyto záběry Česká televize zařadila opět do svého vysílání, přičemž jejich zařazení do konkrétních pořadů shledala Rada jako bezdůvodné. Rada dospěla k závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro uplatnění sankce, přičemž k jednotlivým kritériím v zákoně č. 231/2001 Sb. uvedla: - povaha vysílaného programu - že program Č T je celoplošným televizním veřejnoprávním programem, kdy hlavní úkoly veřejné služby České televize jsou stanoveny zejména v § 2 odst. 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi; - postavení provozovatele na mediálním trhu - že I. program České televize zaznamenal nárůst v podílu na sledovanosti dle výsledků zveřejněných účastníkem řízení a je druhým nejúspěšnějším provozovatelem televizního vysílání v ČR; - odpovědnost provozovatele vůči divácké veřejnosti - že Česká televize není subjektem, který m á mít v oblasti vysílání komerční zájmy, smyslem jejího vysílání je „veřejná služba v oblasti televizního vysílání" na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televize, který určuje v § 2 odst. 1 tohoto zákona skutečnost, že Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů. Česká televize jako veřejnoprávní subjekt m á ve vztahu k divákům vysokou zodpovědnost, neboť m á přispívat ke vzdělání, právnímu povědomí obyvatel spolu s objektivním poskytováním informací;
pokračování
6
l O C a 312/2008
- závažnost věci - že samotné porušení povinnosti lze považovat za z á v a ž n é , jednáním účastníka byla snížena lidská důstojnost osoby vystavené těžkému fyzickému i duševnímu utrpení, přičemž zachování lidské důstojnosti je j e d n í m ze základních l i d s k ý c h práv a v daném případě se jednalo o snížení lidské důstojnost nezletilé osoby, konkrétně chlapce ve věku cca 10 let, osoby nezpůsobilé se samostatně bránit; - míra zavinění - že provozovatel televizního vysílání má povinnost provozovat vysílání vlastním j m é n e m , na vlastní účet, na vlastní odpovědnost a nést o d p o v ě d n o s t za obsah programů. Úmysl Rada spatřuje ve skutečnosti, že účastník jako provozovatel televizního vysílání uvedený příspěvek zadal v ě d o m ě do vysílání obou pořadů, oba příspěvky byly zpracovány přímo účastníkem řízení. Nadto účastník řízení v době zařazení záběrů do vysílání j i ž měl vědomost, že m u takové jednání bylo j i ž Radou vytčeno jako p o r u š e n í zákona č. 231/2001 Sb., byl si v ě d o m tématu pořadů, resp. reportáží, měl znalost o c e l é kauze týraných dětí v Kuřimi a o osobě Barbory Skrlové; - rozsah, typ a dosah závadného vysílání - že záběry byly zařazeny do zpravodajských pořadů, kdy jeden je hlavní zpravodajskou relací České televize charakterizovanou jako souhrn nejdůležitějších události dne v Č R i ve světě a druhý je charakterizován j a k o události uplynulého týdne očima reportérů redakce zpravodajství České televize; v y t ý k a n é záběry trvaly cca 5 sec. Pořady byly vysílány na programu, který je definován j a k o program celoplošný, tj. s územním pokrytím dle zákona alespoň 70 % obyvatel ČR; sledovanost tohoto programu za rok 2007 byla 22,66 %; - případný finanční prospěch - že Rada jej nehodnotila a ani k tomuto kritériu při stanovení výše pokuty nepřihlížela.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V prvním žalobním bodu namítá žalobce, že odvysílání předmětných z á b ě r ů bylo důvodné (\A). Žalobce totiž tvrdí, že z obou reportáží vyplývá, že předmětné záběry byly uvedeny v souvislosti s informací, že Barbora Skrlová je svědkem (korunním) v kouřimské kauze. Žalobce je toho názoru, že pozice výpovědi korunního svědka v této kauze j e v přímé souvislosti s předmětnými záběry. Nadto žalobce nesouhlasí ani s tím, že tyto z á b ě r y nemají výpovědní hodnotu ve vztahu k obou reportážím, neboť úvaha žalované by pak znamenala, že použití záběrů přímo nezobrazujících výhradně osobu, které je reportáž věnována, nemá žádnou výpovědní hodnotu. Žalobce dále namítá, že odvysílání „předmětných záběrů" nebylo z jeho strany „zobrazením snižujícím lidskou důstojnost" (1.2). Domnělé naplnění tohoto znaku Rada spatřuje v užití záběrů J a k o ilustrativních, doplňujících a upoutávajících pozornost diváků". Žalobce tvrdí, že o upoutání pozornosti na pořad by se mohlo jednat pouze tehdy, pokud by „předmětné záběry" byly odvysílány v rámci upoutávky na pořad, kterou by diváci byli zváni ke sledování konkrétního pořadu či pokud by došlo k odvysílání záběrů na samotném začátku pořadu. Žalobce však neměl v úmyslu, a tak ani neučinil, aby upoutával těmito záběry diváckou pozornost. Záběry sloužily k rychlé identifikaci kauzy - týraní dětí v Kuřimi, o které se v souvislosti s výpovědí Barbory Skrlové mluvilo. Žalobce proto poukazuje na komentář, který uváděl, že Barbora Skrlová měla vypovídat jako korunní svědek v kuřimské kauze. Uvedení záběrů nebylo proto pouze účelové či „upoutávající pozornost". Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že Rada se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně nevypořádala s jeho tvrzením obsaženém ve vyjádření ze dne 28.3.2008 a to ..Předmětné záběry sloužily divákům k jednoznačné a okamžité identifikaci kauzy, zejména z důvodu, že to byly právě ony, které vyvolaly tlak na důsledné prošetření případu a rychlé
pokračování
7
lOCa 312/2008
konání orgánů činných v trestním řízení (2.1). Dle žalobce nelze ani z vyjádření dovodit, že by „předmětné záběry" žalobce zneužil jako nástroj na upoutání pozornosti diváků ke konkrétnímu pořadu. Vzhledem k zařazení do kontextu a č a s o v é m rozsahu pořadu v průběhu vysílání nemohly „ p ř e d m ě t n é záběry" upoutávat na konkrétní pořad, neboť ten j i ž právě probíhal. Dle žalobce je v rozporu text napadeného odůvodnění, kdy Rada uvádí: „Záběry byly odvysílané v průběhu pořadů, resp. reportáží, nikoliv ihned na jejich počátku, proto nelze přisvědčit tvrzení účastníka, že sloužily k okamžité a j e d n o z n a č n é identifikaci kauzy"; na jiném místě pak uvádí: „Záběry, které zachytily chlapce v momentech jeho utrpení, účastník řízení zneužil jako nástroj upoutání pozornosti diváků ke k o n k r é t n í m u pořadu". Žalobce zdůraznil, ž e „předmětné záběry byly zařazeny do vysílání v časovém úseku, který odpovídal zmínce o kauze týrání dětí v Kuřimi, proto m á i nadále za to, že kuřimskou kauzu identifikovaly. Žalobce rovněž namítá, že Rada se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně nevypořádala s jeho námitkou nedefinování neurčitých pojmů (2.2). když uvedla, že se j e d n á o pojmy, které je nezbytné vyjasnit ve vztahu ke konkrétnímu případu a rovněž, že tyto pojmy nelze vyjasnit obecně bez dalších souvislostí. Žalobce k tomu uvádí, že ve svém vyjádření ze dne 28.3.2008 požadoval právě definování jednotlivých pojmů v rámci konkrétního správního řízení a nikoliv jejich definování pouze obecně. Ve třetím žalobním bodu namítá žalobce, že nebyla splněna podmínka předchozího upozornění na porušení zákona. Žalobce totiž tvrdí, že j i ž upozornění Rady ze dne 25.9.2007 neobsahovalo správnou právní kvalifikaci skutku, a proto nelze mít za to, že tato zákonná podmínka byla řádně naplněna. Z vyjádření žalobce ze dne 28.3.2008 vyplývá, že nenaplnění znaků předmětné skutkové podstaty ve vydaném upozornění Rady na porušení zákona, žalobce namítal j i ž p ř e d v y d á n í m napadeného rozhodnutí. Přistoupila-li Rada k upřesnění jednotlivých neurčitých pojmů v rámci předmětné skutkové podstaty až v kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí, pak žalobce namítá, že Rada tak měla předem j i ž učinit v rámci odůvodnění upozornění, které uložení pokuty předcházelo. Závěrem žalobce navrhl upuštění od uložené pokuty či navrhl její snížení ve smyslu ust. § 78 odst. 2 s.ř.s., a to s ohledem na časový rozsah „předmětných záběrů" (05:00 sec.) a úkony směřující k zabránění identifikace osoby chlapce z Kuřimi, kdy žalobce poukázal na skutečnost, že argument Rady ve smyslu, že identita zobrazované osoby byla veřejně známa, nevylučuje zohlednění ú k o n ů žalobce směřující k jeho ochraně.
V p í s e m n é m vyjádření k žalobě ze dne 19.1.2009 žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k jednotlivým žalobním námitkám uvedla následující: - k námitce, v níž žalobce nesouhlasí s tím, že Rada shledala předmětné záběry bezdůvodným zobrazením, že Rada p ř e d m ě t n é záběry v reportážích shledala nedůvodnými a nadbytečnými, přičemž svou správní ú v a h u uvedla v napadeném rozhodnutí a odůvodnila v n ě m i proč předmětné záběry nemají žádnou informační hodnotu. Žaloba tyto správní úvahy Rady nevyvrací a žalobce ani nenavrhuje k prokázání svých tvrzení žádné důkazní prostředky; - k námitce, že nedošlo k naplnění znaků „zobrazení způsoben snižující lidskou důstojnost", že Rada uvedla svou ú v a h u ve správním rozhodnutí a navrhuje provedení důkazu obrazově zvukovým z á z n a m e m ; - k námitce, že Rada nesprávně vyložila tvrzení žalobce „záběry... pouze sloužily veřejnosti k jednoznačné a o k a m ž i t é identifikaci kauzy", že touto větou je ukončen odstavec vyjádření. Rada nesouhlasí s t a k o v ý m tvrzením, protože pokud byly záběry zařazeny v průběhu
pokračování
8
l O C a 312/2008
reportáže, nemohly sloužit k okamžité identifikaci kauzy. Rada ve správním rozhodnutí uvedla, že žalobce záběrů zneužil jako nástroj k upoutání pozornosti diváků ke k o n k r é t n í m u pořadu, což není v rozporu s faktem, že pořad j i ž byl vysílán; - k námitce, že Rada si nesprávně vyložila námitku nedefinování pojmů, že tato n á m i t k a není způsobilá vyvolat takovou vadou rozhodnutí, aby byla důvodem jeho z r u š e n í . Žalobce neuvedl v čem by měl být tímto výkladem zkrácen na svých právech, ani že b y z tohoto důvodu byla zaviněna nezákonnost nebo nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí; - k námitce, že žalobci nebylo doručeno upozornění na porušení § 32 odst. 1 p í s m . f) zákona č. 231/2001 Sb., že žalovaná trvá na tom, že toto upozornění bylo vydáno i d o r u č e n o a shodou okolností se týkalo obdobných záběrů. Závěrem žalovaná uvedla, že nesouhlasí s upuštěním či snížením pokuty, neboť je zřejmé, že žalobce zařadil do vysílání pořad, který bezdůvodně zobrazuje umírající nebo lidi vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost, a proto bylo její povinností uložit žalobci sankci. Žalovaná m á za to, ž e částka 100 000,- Kč je v napadeném rozhodnutí dostatečně a náležitě odůvodněna a nevybočuje z rozhodovací praxe Rady.
U jednání, které se konalo dne 2. 6. 2009, zástupce žalobce setrval na p o d a n é žalobě a zdůraznil, že základní námitka spočívá v tom, zda byly naplněny znaky skutkové podstaty daného správního deliktu. Pokud jde o neodůvodněnost uvedeného zobrazení poukazuje na žalobu a dodává, že způsob zobrazení ze strany provozovatele b y l odůvodněn především zájmem společnosti, neboť šlo o komplikovanou kauzu, v níž se objevovalo mnoho nejasností. M á za to, že uveřejnění tohoto záběru bylo veřejným zájmem právě proto, aby provozovatel splnil povinnost kompletně informovat diváka stran uvedené kauzy s cílem, aby byl divák schopen si ztotožnit v reportáži uváděné údaje s počátkem. Proto m á za to, že v souvislosti s reportáží o Barboře Skrlové, která byla korunním svědkem, bylo pro identifikaci možno použít i uvedené záběry týraného Ondřeje. Jde o problém, který se projevuje ve společnosti čím dál tím palčivěji. B y l y použity jenom části záběrů z domácí kamery, a to v trvání zhruba 5 sec, došlo k zoostření zobrazované osoby, č í m ž se žalobce snažil minimalizovat toto zobrazení. Existuje přímá souvislost mezi danou reportáží a kauzou týraných chlapců, neboť Barbora Skrlová je klíčovou postavou v kauze týraných chlapců z Kuřimi. Zástupce žalovaného mj. uvedl, že tématem této reportáže nebylo samo týrání dětí jako celospolečenský problém ani osud týraného chlapce z Kuřimi, ale předmětem reportáže bylo informování veřejnosti o tom, že se podařilo najít osobu Barbory Skrlové alias Aničky nebo Adama. K informaci o tom, že Barbora Skrlová je spojena s případem týrání chlapců v Kuřimi nebylo nutné, aby byly odvysílány záběry zobrazující chlapce jak byl týrán, pro informování veřejnosti bylo m o ž n o použít jiný způsob. Pokud byla vznesena námitka proti upozornění, pak žalovaný poukazuje na to, že správní řád ani jiný právní předpis nestanoví náležitosti takového upozornění, jde o jiný úkon, j e h o ž účelem je sdělit provozovateli, že porušuje zákon o vysílání. Upozornění bylo písemně vyhotoveno a doručeno účastníku řízení, byl v něm jednoznačně upozorněn, že odvysíláním totožných záběrů se dopouští deliktního jednání, které je kvalifikováno jako porušení ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. K návrhu žalobce, aby soud přistoupil k upuštění od potrestání nebo snížení uložené sankce, poukázal žalovaný na to, že v d a n é m případě nelze zcela upustit od potrestání, neboť zákon stanoví spodní hranici pokuty. Pokud jde o snížení uložené pokuty, m á za to, že v daném případě nelze dovodit, že by žalobci uložena sankce v neúměrně vysoké výši. Pokud žalobce odkazuje na to, že od doby spáchání jednání uplynula značně dlouhá doba, m á za to, že nelze
pokračování
9
lOCa 312/2008
do této doby započítávat dobu trvání soudního řízení, rozhodnutí o uložení pokuty pak v daném případě nabylo právní moci 27.9.2008.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, j a k o ž i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. v m e z í c h uplatněných žalobních bodů a ve svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu zjištěného z obsahu správního spisu. V souladu s ust. § 77 odst. 2 o.s.ř. provedl soud znovu důkaz obrazově-zvukovým záznamem předmětného pořadu v části, za níž byla žalobci uložena pokuta, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb. patří mezi základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání povinnost bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Podle § 59 odst. 1, 3 zákona č. 231/2001 Sb. jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5 000 K č do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání pořady, které bezdůvodně zobrazují umírající nebo lidi vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost.
V daném případě žalovaná uložila pokutu žalobci, n e b o ť dospěla k závěru, že žalobce porušil výše u v e d e n á ustanovení tím, že v pořadu Události dne 10.1.2008 od 19:00 hod. na programu Č T 1 a v pořadu 168 hodin dne 13.1.2008 od 21:45 hod. na programu Č T 1 odvysílal reportáž naplňující znaky porušení § 32 odst. 1 písm. f) č. 231/2001 Sb. a to odvysíláním záběrů týraného chlapce, osoby vystavené t ě ž k é m u tělesnému i duševnímu utrpení, přičemž tyto záběry byly do vysílání zařazeny b e z d ů v o d n ě a způsobem snižujícím lidskou důstojnost. V prvním žalobním bodu namítá žalobce, že odvysílání předmětných záběrů bylo důvodné a nebylo z jeho strany ..zobrazením snižujícím lidskou důstojnost". Soud dospěl po zhodnocení spisového materiálu a po provedení důkazu promítnutím předmětného pořadu k závěru, že Rada posoudila porušení § 32 odst. 1 písm. f) č. 231/2001 Sb. správně, n e b o ť v d a n é m případě předmětné reportáže obsahují záběry osoby vystavené těžkému tělesnému a duševnímu utrpení bezdůvodně a způsobem snižujícím lidskou důstojnost. K tomuto závěru dospěl soud na základě následujících úvah: Obsah p ř e d m ě t n ý c h reportáží není sporný. I na základě provedení důkazu obrazovězvukovým z á z n a m e m p ř e d m ě t n é h o pořadu v části, za n í ž byla žalobci uložena pokuta, soud
pokračování
10
10Ca 312/2008
konstatuje, že popis „záběrů týraného chlapce" v napadeném rozhodnutí nejen odpovídá, ale rovněž, že ani v kontextu s předchozí či následující částí reportáže nelze dovodit důvodnost odvysílání záběrů nezletilého v situaci, kdy je před diváky vystaven ponižujícímu zacházení, v j e h o ž důsledku u něho dochází k těžkému tělesnému a i duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že důvod odvysílání záběrů tkví ve vazbě souvislostí mezi osobou Barbory Škrlové a jejím postavením svědka v tzv. k u ř i m s k é kauze, jenž byla ve veřejnosti spojena právě s problematikou týrání dětí. A n i takový d ů v o d nemůže obstát, dochází-li předmětnými záběry k porušování základních práv obsažených v Listině. Soud nemá pochybností, že předmětné záběry nezletilého dítěte zobrazují narušení jeho integrity právě v důsledku těžkého tělesného a duševního utrpení. Pokud by t a k o v é záběry do pořadu (ať již Události či 168 hodin) nebyly vůbec zařazeny, jeho obsah by se nijak nezměnil. Jednalo se totiž vždy o pořad zaměřený na osobu Barbory Škrlové a „záběry týraného chlapce" tvořily v pořadu toliko „prostředek", který dle vyjádření žalobce k zahájení správních řízení ze dne 28. března 2008 sloužil divákům pouze k jednoznačné a okamžité identifikaci kuřimské kauzy. Právě uvedené je alarmující. Nelze připustit, aby záběry osmiletého chlapce v pozici, která zjevně snižuje jeho lidskou důstojnost, neboť jak jinak lze hodnotit záběry nahého nezletilého, izolovaného v uzavřené temné místnosti, svázaného, který je nucen k přijímání potravy, byly použity či využity k j e d n o z n a č n é a okamžité identifikaci kauzy. Z uvedeného tvrzení žalobce logicky vyplývá otázka „Kolikrát a jak dlouho lze tímto způsobem jednoznačně identifikovat kuřimskou kauzu?" Dle n á z o r u soudu takovou možnost, která ve svém důsledku vede k porušování základního práva chráněného Listinou, tedy snižuje lidskou důstojnost nezletilého chlapce odvysíláním záběrů ve chvílích, kdy byl vystaven těžkému tělesnému a i duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost a to toliko z důvodu j e d n o z n a č n é a okamžité identifikaci kauzy, n e b o ť jinak je pořad věnován osobě Barbory Škrlové, nelze vůbec připustit. Naopak, došlo-li k takovému odvysílání, pak uložení pokuty je zcela na místě. Soud se ztotožnil se závěrem žalované, že pro informovanost veřejnosti o vztahu Barbory Škrlové ke kauze týrání nezletilých v Kuřimi nebylo nutné tyto záběry znovu zařazovat, ale bylo m o ž n o tuto souvislost demonstrovat jiným, například slovním způsobem. Soud pro odvysílání záběrů „týraného chlapce v Kuřimi" neshledal ani žádný žalobcem tvrzený veřejný zájem. Nelze se totiž dle soudu úspěšně hájit odvysíláním právě těchto záběrů (v nichž je nezletilý chlapec před televizními diváky zobrazován ve chvílích svého utrpení a ponižování), když žalobce sám uvádí, že důvodem jejich zařazení byla pouze jednoznačná a okamžitá identifikace kauzy. Veřejnost m á právo být informována i o aktuálním vývoji kauz, které upozorňují na negativní jevy ve společnosti, pro ucelenost podávaných informací lze učinit souhrn předchozích základních dat, nelze však z tohoto důvodu veřejnosti, potažmo televizním divákům (a to opakovaně) nabízet záběry nezletilého („oběti") právě ve chvílích, kdy dochází k jeho ponižování, utrpení a je „pošlapávána" jeho lidská důstojnost. V e vztahu k námitce žalobce, který nesouhlasí s Radou, že tyto záběry nemají výpovědní hodnotu ve vztahu k obou reportážím, neboť úvaha žalované by pak znamenala, že použití záběrů přímo nezobrazujících výhradně osobu, které je reportáž věnována, nemá žádnou výpovědní hodnotu, soud uvádí, že žalobce sám nekonkretizoval jakou výpovědní hodnotu předmětné záběry „týraného chlapce z K u ř i m i " mohly v reportáži mít. Dle soudu vypovídají o utrpení, ponižování nezletilého, o zavrženíhodném zacházení s ním. Důvodnost takových záběrů v kontextu pořadu o svědkyni Barboře Škrlové nelze úspěšně namítat. K tvrzení žalobce, že z jeho strany nedošlo k „zobrazení, které snižuje lidskou důstojnost", soud uvádí, že žalobce nepochybně předmětné záběry „týraného chlapce
pokračování
11
lOCa 312/2008
z Kuřími" nevytvořil, nepodílel se na zachycení utrpení a ponižování nezletilého, avšak byl to právě žalobce, kdo tyto záběry vybral a zařadil do zpravodajského pořadu, a to v rozporu s ust. § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., n e b o ť právě toto zobrazení chlapce snižovalo jeho lidskou důstojnost. Jestliže sám způsob těžkého tělesného utrpení oběti současně snižuje lidskou důstojnost (právě v této sekvenci), pak odvysílání záznamu takové osoby v takové situaci je zobrazením snižujícím lidskou důstojnost. Opačný výklad, že totiž provozovatel sám musí „přispět" ještě volbou způsobu zobrazení ke snížení lidské důstojnosti, by se minul se smyslem a ú č e l e m zákonem daného omezení, tedy stanovení povinnosti provozovateli, j í m ž je právě akceptovaná ochrana lidské důstojnosti. Je zřejmé, že Rada hledala důvody zařazení těchto záběrů, a proto uvedla, že účastník se snažil těmito záběry upoutat pozornost diváka, čímž interpretovala vyjádření žalobce, že uvedené záběry sloužily pouze veřejnosti k j e d n o z n a č n é a okamžité identifikaci kauzy. Žalobcova polemika a nesouhlas s intepretací jeho vyjádření tvrzením, že neměl v úmyslu upoutávat těmito záběry diváckou pozornost není pro meritum věci rozhodná. N e n í totiž podstatné hledání dalších zástupných důvodů či interpretace důvodů sdělených účastníkem, když takový důvod z odvysílaných pořadů vůbec nevyplývá, jak j i ž bylo podáno soudem výše. Ve d r u h é m žalobním bodu namítá žalobce, že Rada se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně nevypořádala s jeho sdělením obsaženém ve vyjádření ze dne 28.3.2008 a sice, že „Předmětné záběry sloužily divákům k jednoznačné a okamžité identifikaci kauzy, zejména z důvodu, že to byly právě ony, které vyvolaly tlak na důsledné prošetření případu a rychlé konání orgánů činných v trestním řízení. Dle žalobce nelze ani z vyjádření dovodit, že by „předmětné z á b ě r y " žalobce zneužil jako nástroj na upoutání pozornosti diváků ke konkrétnímu pořadu. Žalobce v této námitce opakuje své tvrzení o nesprávné interpretaci jeho vyjádření. Soud se k obsahu této námitky j i ž vyjádřil výše, lze toliko dodat, že otázka správné interpretace žalobcova vyjádření důvodu zařazení předmětných záběrů do zpravodajských pořadů „Události" a „168 hodin", j e n ž mají podávat divákům aktuální informace o dění ve společnosti, za situace, kdy takový důvod v těchto pořadech absentuje, je pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní. Rovněž námitka žalobce, že Rada nepochopila jeho vyjádření, v n ě m ž namítal nedefinování neurčitých pojmů nemohla vést soud ke zrušení napadeného rozhodnutí. Je to žalobce sám, kdo se prostřednictvím žaloby vyjádřil tak, že ve svém vyjádření ze dne 28.3.2008 požadoval právě definování jednotlivých pojmů v rámci konkrétního správního řízení. Z napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že právě takto Rada učinila ve vztahu k dané konkrétní věci (viz bod III. písm. a - d) n a p a d e n é h o rozhodnutí). Ve třetím ž a l o b n í m bodu žalobce namítá porušení s ust. § 59 zákona č. 231/2001 Sb. a vytýká d o r u č e n é m u upozornění ze dne 25. září 2007, že neobsahovalo j í m požadovanou právní kvalifikaci skutku a definování jednotlivých neurčitých pojmů v rámci předmětné skutkové podstaty. Soud konstatuje, že v rozhodnutí Rady ze dne 25. září 2007 byl žalobce upozorněn na porušení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., ke kterému došlo odvysíláním záběrů nahého chlapce v k o m o ř e na programu Č T 1 ve dnech od 10. do 15., 18. a 21. května 2007 v čase od 13,05 hodin v pořadu Otázky Václava Moravce, čímž účastník bezdůvodně zobrazil osobu vystavenou t ě ž k é m u tělesnému a duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Rada uložila účastníku řízení lhůtu k nápravě ihned ode dne doručení. Rada zdůraznila a žalobce nečiní ani sporným, že předmětem „upozornění" byly shodné záběry „nahého chlapce v k o m o ř e " .
pokračování
12
l O C a 312/201)8
Ve shodě se svou dosavadní judikaturou (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2002, č.j. 28 C a 81/2001-28) m á soud zato, že p o d m í n k a předchozího upozornění, zakotvená v ustanovení § 59 odst. 1 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., je splněna tehdy, byl-li provozovatel vysílání žalovanou upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem. Rozhodující je, že žalobce b y l na porušení totožné povinnosti stanovené z á k o n e m j i ž v minulosti upozorněn (což žalobce nepopřel, pouze poukazoval na to, že toto upozornění neobsahuje náležitosti, které m u žalobce výše vytýká), a byla m u uložena povinnost s okamžitou platností pro futuro zabezpečit, aby k dalšímu porušování uvedeného z á k o n n é h o ustanovení nedocházelo. Soud je toho názoru, že Rada své povinnosti dostála. Z e znění ustanovení § 59 odst. 1, 3 zákona č. 231/2001 Sb. n e v y p l ý v á povinnost ž a l o v a n é v „upozornění" interpretovat jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů, popř. přistoupit k výkladu obecných pojmů, které jsou v nich obsaženy. T a k o v ý požadavek n a obsah „upozornění" zákon nevznáší. Při výkladu tohoto zákonného ustanovení (§ 59) j e třeba vycházet ze smyslu tohoto ustanovení, kterým je upozornit provozovatele vysílání na porušení jeho zákonných povinností a stanovit mu lhůtu k nápravě, takto se i v p ř e d m ě t n é m „upozornění" ze dne 25. září 2007 stalo. Nelze se úspěšně dovolávat nesplnění povinnosti Radou, kterou jí zákon neukládá. Závěrem žalobce navrhl upuštění od uložené pokuty či navrhl její snížení ve smyslu ust. § 78 odst. 2 s.ř.s., a to s ohledem na časový rozsah „předmětných záběrů" (05:00 sec.) a úkony směřující k zabránění identifikace osoby chlapce z Kuřími. Jak již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.11.2005, sp.zn.: 1 A s 30/2004-82, aplikace moderačního práva soudu je zásahem do uvážení správního orgánu dovoleným, u m o ž n ě n ý m soudu ustanovením § 78 odst. 2 s.ř.s., kde soud se c h o v á jako správní orgán a m ů ž e zasáhnout do výše trestu jako by jej uděloval sám. T í m , že trest soud sníží či od něj upustí, nezpochybňuje závěr správního orgánu o tom, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního deliktu. Městský soud v Praze dospěl v daném případě k závěru, že uložená pokuta dvakrát ve výši 100.000,- K č není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž pokutou, která odpovídá danému porušení zákona, závažnosti dané reportáže, i zákonnému rozpětí stanovenému v ust. § 60 odst. 1 písm. a) z á k o n a č. 231/2001 Sb., dle něhož lze uložit za skutkovou podstatu správního deliktu, kterého se žalobce dopustil pokutu v rozmezí od 5 000,- K č až do výše 2 500 000,Kč, a která tak z n a m e n á uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. Vzhledem k uvedenému rozpětí d a n é m u zákonem soudu ani nepřísluší upustit od uložené sankce když spodní hranice je stanovena výší 5 000,- K č . Soud zde zohlednil zejména skutečnost, že porušení dané povinnosti žalobce jako provozovatele televizního vysílání souvisí s osobou nezletilou a dochází p ř i ní k porušování jednoho ze základních lidských práv, kterou zachování lidské důstojnosti je. Závěrem soud uvádí, že výše sankce za protiprávní jednání musí m í t i preventivní charakter a to předně ve vztahu k žalobci. Sankce musí s sebou nést přiměřeně citelný zásah do jeho majetkové sféry, aby b y l veden k důslednějšímu dodržování všech zákonných norem, kterými je vázán a to z e j m é n a zákona č. 231/2001 Sb. Preventivní úlohu m u s í uložená sankce pak mít rovněž ve vztahu i ke všem ostatním subjektům pohybujícím se na daném trhu.
Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že námitky žaloby nejsou důvodné, a proto podanou žalobu podle § 78 odst. 7 jako nedůvodnou zamítl.
pokračování
13
lOCa 312/2008
Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z ust. § 60 odst.l s.ř.s. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náklady řízení j í však nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen a d v o k á t e m ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který z a něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst.2 s.ř.s.).
V Praze dne 2. června 2009
Mgr. Jana Brothánková v.r. předsedkyně senátu
