ÚVOD Velké počáteční písmeno ve slově mívá zpravidla trojí funkci: buď tímto slovem může začínat větný celek, nebo označený jev hodnotí pisatel jako významný či hodný úcty, nebo vyjadřuje, že výraz je vlastním jménem (Hlavsa a kol., 1993, 39). Právě poslední jmenovaná funkce je předmětem předkládané bakalářské práce nazvané „Pravopis velkých písmen ve vlastních jménech v ruštině a češtině“. Jejím cílem je jednak zmapovat pravidla pravopisu velkých písmen ve vlastních jménech v současné ruštině a češtině а srovnat je s předchozím stavem, jednak ověřit, do jaké míry se uvedená pravidla dodržují, přičemž hlavní část tvoří srovnání pravopisu velkých písmen v obou jazycích. První kapitola stručně pojednává o podstatě vlastních jmen a nastiňuje základní pravidla pro oba jazyky. Následující oddíl se věnuje českým pravidlům a obsahuje vývoj pravopisu v průběhu 20. století a jeho reformy, samotná pravidla podle normy r. 1993 a nakonec jejich srovnání s pravopisem z r. 1957. V této části se opírám především o Pravidla českého pravopisu a příručku vydanou Ústavem pro jazyk český Co přinášejí nová Pravidla pravopisu, jejíž autoři se na vzniku nových pravidel sami podíleli. Kapitola o ruském pravopisu má podobnou strukturu. Nejprve popisuji vývoj ortografie v ruském prostředí a stručně jej srovnávám s vývojem českým. Poté podávám přehled ruských pravidel podle příručky N. V. Solovjova Орфографический словарь vydané r. 2000, avšak na rozdíl od češtiny jej neporovnávám s předchozí normou, ale spíše s poznámkami uvedenými v dalších příručkách, které vycházejí z dosud platných pravidel r. 1956 a všímám si v nich rozdílů. Stěžejní částí této práce je pak srovnání platných norem pro psaní velkých písmen v češtině a ruštině a jejich porovnání se současnou praxí. Tato část se opírá nejen o již zmíněná pravidla, ale také o internetové články, které se jeví jako bohatý zdroj moderního jazyka. V této kapitole jsem se snažila zjistit především to, v čem se oba jazyky liší, ale také ověřit, zda pravidla skutečně platí, nebo se jazyk vyvíjel vlastní cestou natolik, že čtyřicet let stará pravidla jsou nahrazována novými a jednoduššími. Zaměřuji se při tom hlavně na jazyk ruský s přihlédnutím ke shodám i rozdílům v češtině a svá pozorování dokládám příklady. Nevýhodou internetu je jeho otevřenost všem příspěvkům bez ohledu na kvalitu. Snažila jsem se tedy pro své příklady vybírat důvěryhodné české i ruské stránky, přestože i nejrůznější diskusní fóra a anonymní články jsou mnohdy zajímavým odrazem toho, jak pravopis vnímají a často zjednodušují běžní uživatelé jazyka.
1
1. PODSTATA VLASTNÍCH JMEN Současná Pravidla českého pravopisu definují vlastní jména takto: „Vlastní jména jsou podstatná jména (zpravidla konkrétní) nebo slovní spojení, v nichž je podstatné jméno základem, která - na rozdíl od jmen obecných - odlišují určité a jednotlivé osoby, zvířata nebo věci od jiných podobných jednotlivin; tak např. vlastní jména Čapek, Eva odlišují určité osoby od jiných osob, jména Vltava, Odra odlišují jednu určitou řeku od jiných řek, jména Třebíč, Rokycany určitá města od jiných měst apod.“ (Hlavsa a kol., 1993, 39). K vlastnostem vlastních jmen patří to, že „takto umožňují jednoznačně identifikovat označený jev; této vlastnosti se proto využívá k oficiálnímu označování (např. v průkazech totožnosti osob, v úředních spisech, na mapách, v telefonních seznamech, jízdních řádech atd.). Funkce odlišit určité, jednotlivé jevy má za následek, že se většina vlastních jmen nemění podle čísla, tj. má tvary buď jen čísla jednotného, nebo množného“ (Hlavsa a kol., 1993, 39). Hauser pak zdůrazňuje především svébytnost vlastních jmen, která podle něj vždy vyžadovala zvláštní přístup v mluvnickém a lexikálním popisu češtiny (2001, 17). Také Reformatskij se zmiňuje o tom, že vlastní jména tvoří zvláštní skupinu ve slovní zásobě jazyka a liší se v mnoha ohledech, což se pak odráží i na jejich pravopisu (Reformatskij, 1965, 3).
Pravidla českého pravopisu (1993, 39 – 41) dělí vlastní jména podle významu a z něho vyplývajícího způsobu na dvě skupiny. Jsou to: 1. Vlastní jména, která obecný význam v češtině buď žádný nemají a označený jev jenom identifikují (Jiří, Litoměřice, Afrika), nebo s nimi nějaký význam spojen je, ale přesné identifikaci jevu výrazně nepomáhá (Nizozemí, Sokol, Fruta, Žitná ulice, příjmení Truhlář, jehož nositelem je učitel), popř. označenému předmětu vůbec neodpovídá (označení Praděd pro horu, Kotva pro obchodní dům, Brněnský drak pro vlak). V nich se velké písmeno píše vždy. 2. Pojmenování tvořená slovy, která mají obecný význam odpovídající označenému jevu; těch může být pak rovněž použito jako prostředku k označení jediného určitého jevu, jsou-li užita jako jména vlastní, a píšou se proto s velkým písmenem. V některých případech se označený jev takto odliší od jiných jevů, které mohou být pojmenovány stejným způsobem (Chrám sv. Víta – jen ten, který je na Hradčanech v Praze; podobně Muzeum železnice,
2
Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Listina základních práv a svobod, Pražské povstání), v jiných případech se určitost jen zdůrazní, protože vyplývá již z podstaty věcí (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Městský úřad v Rokycanech, Armáda České republiky). Jde zpravidla o sousloví, která plní úlohu vlastního jména jako celek. Vedle toho se vlastní jména dávají jen jevům, které jsou pro život společnosti tak důležité, aby je bylo třeba jako jednotliviny vyčlenit. Proto velké písmeno vyjadřuje též hodnocení jevu jako významného: to se zejména uplatňuje u názvů známých památných staveb: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), významných událostí, aktů a akcí: Pražské jaro, Helsinské dohody, Šestnácté zimní olympijské hry aj. U některých z těchto názvu hodnocení jevu jako významného obecně převládá, a proto se obvykle píšou s písmenem velkým. V zásadě ale záleží na píšícím, jak jev posuzuje; podle toho zvolí písmeno velké, nebo malé.
Podstata vlastních jmen je ve v češtině i ruštině stejná – slouží především k identifikaci osoby nebo určitého jevu. Toto rozdělení tedy platí i pro jazyk ruský, liší se pouze pravidla pro psaní velkých a malých písmen, která jsou, jak podotýkají Kajdalova – Kalinina (1971, 181), v ruštině početná a složitá a je třeba je dále zjednodušovat Autorky uvádějí, že pravidla ruské ortografie jsou založeny na sémantice. S velkým písmenem se píšou vlastní jména jako Ирина, Москва atd., což se jeví jako jednoduché pravidlo, pokud jde o jednoslovné názvy. Pojmenování víceslovná působí větší problémy a někdy bývá těžké jejich pravopis objasnit, např. ve spojeních Военно-Морской Флот, ale Гражданский воздушный флот. Nejasnosti při volbě počátečního písmena ve víceslovných názvech však nastávají i v českém jazyce. Jak uvádí Sedláček (1993, 130), už v druhé polovině 19. století si autor prvního soustavného přehledu zásad o psaní velkých písmen v češtině F. Bačkovský uvědomoval, že zmatek se projevuje hlavně ve vlastních jménech složených. Oba jazyky se tedy potýkají s podobnými problémy, a přestože v příručkách jsou většinou pravidla jasně vyložena, pro běžné uživatele je často dost těžké rozlišit, kdy psát velké a kdy malé písmeno.
3
2. PRAVOPIS VELKÝCH PÍSMEN VE VLASTNÍCH JMÉNECH V ČEŠTINĚ V této kapitole se budu nejprve zabývat vývojem českého pravopisu a pravopisnými změnami v českém jazyce v průběhu 20. století. Následovat bude popis pravidel pro psaní velkých písmen v češtině podle nejnovější reformy z r. 1993 s příklady a poté i srovnání s pravidly z r. 1957, která pro český jazyk platila téměř 40 let.
Reformy v českém jazyce byly motivovány především změnami ve společnosti. Jak se uvádí v práci Co přinášejí nová Pravidla pravopisu (Hlavsa a kol., 1991, 5), „jednotlivé pravopisné úpravy i zásadnější reformy grafických soustav tedy bývají nejenom výsledkem příčin čistě praktických, ale odrážejí se v nich, často způsobem skrytým a zprostředkovaným, různě motivované postoje psychické i sociální povahy. Projevují se tak přitom snahy uchovat existující pravopis nebo ho radikálně proměnit, zjednodušit nebo zvýšit jeho náročnost a výlučný ráz, přiblížit se cizojazyčným zvyklostem nebo se od nich izolovat atp. “ Přestože zásadnější změny postihly např. psaní s a z, rozlišení i a y nebo pravopis slov přejatých, do jisté míry se promítly také do pravopisu velkých písmen. V citované práci autoři zároveň zastávají názor, že o vývoji českého pravopisu „platí totéž, co o pravopisných soustavách moderních vyspělých jazyků vůbec. Radikální přeměny grafického systému tu jsou jen řídkou výjimkou, vynucenou vnějším, obvykle politickým zásahem“ (1991, 9). Autoři dodávají, že „celkem se však grafický systém spisovných jazyků a pravopis jako souhrn pravidel, jimiž se tento systém řídí, téměř všude ve světě vyznačuje zřetelnou snahou nepřerušovat stabilitu psaného jazyka a zavádět jen dílčí úpravy těch jevů, které působí uživatelům jazyka opakované potíže nebo které odrážejí vývoj jazyka a jeho pojmenovávacích možností“ (1991, 9 – 10). Dále říká, že je zajímavé, že tyto jevy se v mnoha jazycích shodují. Za povšimnutí stojí také to, že k nim např. vedle interpunkce a psaní slov cizího původu patří i psaní velkých písmen. Podle autorů není pravopis „jen záležitostí racionálních úvah, ale také symbolem jisté kulturní tradice spojované s dějinami psaného jazyka a s jeho úlohou ve společnosti“ (1991, 10). Rovněž trvají na tom, že „jednotný a účelný pravopisný systém, který odpovídá stavu a potřebám současné jazykové komunikace a jeho vývojové tendence, se tak stává cílem jazykovědného výzkumu, ale i předmětem obecného zájmu“ (1991, 12). Důraz se však klade
4
na to, že znalost pravopisu je jen součástí celkové kultury jazyka a neměla by tedy potlačovat její ostatní složky jazykového projevu.
5
2.1 VÝVOJ PRAVOPISNÝCH REFOREM V ČEŠTINĚ VE 20. STOLETÍ
Podrobnou charakteristiku vývoje pravopisných reforem podává ve své příručce Co přinášejí nová Pravidla pravopisu Hlavsa a kol. (1991). Uvádí zde, že na přelomu 19. a 20. století se uskutečnil závažný krok, který „vedl k dlouhodobé stabilizaci českého pravopisu“ (1991, 9), a to díky českému jazykovědci Janu Gebauerovi. Roku 1902 vyšla pod jeho vedením kodifikační příručka Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů. Ta nejenže se pravopisem speciálně zabývá, ale také jej pevně kodifikuje na vědeckém základě, přičemž všeobecná závaznost je podepřena institucionálně. Vycházela přitom ze školní příručky Pravopisný ukazatel Fr. Bílého a J Rotha, vydané r. 1886. Obecnější důvody pro kodifikaci českého pravopisu i pro vydání speciální příručky Hlavsa a kol. hledají „v potřebě jednotného a ustáleného způsobu psaní, která souvisela s postavením češtiny ve veřejném a kulturním životě, se situací v ní samé, v celém dobovém společenském a jazykovém kontextu“ (1991, 13). Sedláček s nimi souhlasí v tom, že tehdy bylo volání po stabilizaci pravopisné a tvaroslovné kodifikace velmi silné, především pak v učitelských řadách; na druhou stranu zmiňuje i poměrně velkou neochotu pravidla přijmout. (Sedláček, 1992 – 1993, 6). Hauser pak připomíná, že na začátku století nebyla taková potřeba zabývat se otázkami vyznačování vlastních jmen v písemném projevu. Ta vzrostla až tlakem vnějších okolností, jako byl nejdříve vznik samostatného státu a pak i jeho rozvoj a fungování (Hauser, 2001, 19). Tato první úřední pravidla byla se změnami či bez nich znovu vydávána. Hlavsa a kol. uvádí, že „pozměněné vydání vyšlo již v r 1903“ (1991, 14), kdy byl jejich obsah velice zredukován a Gebauer zde omezil hlavně počet dubletů (Sedláček, 1992 – 1993, 6), a „poměrně nejvíc úprav má vydání z r. 1913, vycházející pod vedením E. Smetánky, výslovně již nazvané Pravidla českého pravopisu a abecedním seznamem slov a tvarů. V následujících letech, tj. po r. 1913, se pravopisné příručky – až na vydání z r. 1921, kde se provedly změny potřebné v souvislosti s novými státními poměry – do r. 1941 příliš neměnily“ (Hlavsa a kol., 1991, 14). Šmilauer k Pravidlům r. 1913 dodává, že závažné úpravy se týkaly se především zmodernizování slovní zásoby a psaní cizích slov (Šmilauer, 1936, 7). Stále víc se však pociťovalo, že dosavadní zásady nejsou v souladu s praxí, proto „zřídila Česká akademie věd a umění zvláštní pravopisnou komisi, která měla český pravopis pečlivě zrevidovat, zmodernizovat a doplnit slovní zásobu“ (Hlavsa a kol., 1991, 14). Výsledek této práce byl zveřejněn v r. 1941 v nových Pravidlech českého pravopisu 6
s abecedním seznamem slov a tvarů, která vydala Česká akademie věd a umění, a která vycházejí v zrevidované podobě ještě r. 1946. Šmilauer (1943, 3) ještě upřesňuje, že „Nová Pravidla se od starých neodlišují jenom v jednotlivostech; změnil se celkový jejich ráz“ Vlastní pravidla jsou důkladně přepracována a zpřehledněna, některé paragrafy jsou vypuštěny, jiné změněny či doplněny; úroveň výkladů však zůstává vcelku stejná. Jeho pojetí je rozdílné od dosavadního, omezuje se totiž jen na stránku pravopisnou a tvaroslovnou. Po stránce vnitřní však nejde o žádné revoluční změny, i když obsahují nemalý počet odchylek. (Šmilauer, 1943, 3). Jako další mezník ve zpracování pravopisné příručky uvádí Hlavsa a kol. (1991, 14) počátek 50. let, kdy k tomu vedly nejen vnější a společenské okolnosti, ale i potřeba upravení a poučení o všech důležitých pravopisných jevech. V r. 1957 pak vychází nové akademické vydání Pravidel českého pravopisu a v následujících vydáních se v zásadě nic nemění ani na platnosti pravopisných zásad, ani na jejich provedení ve slovníkové části. Pouze v letech 1960 a 1974 byly provedeny některé drobné úpravy. Daneš a kol. (1958, 47 – 48) poznamenávají, že v Pravidlech r. 1957 jsou poměrně dost propracována a přepracována právě pravidla o psaní velkých písmen u vlastních jmen a u názvů, kde bylo v praxi značné kolísání. Pravidla podle něj usilují především o hlubší vysvětlení podstaty takových názů tak, aby do nich uživatel nemusel v každém jednotlivém případě nahlížet. Zvláštní pozornost pak byla věnována názvům společenských institucí. Hlavsa a kol. (1991, 15) konstatují, že kodifikace z r. 1957 v podstatě platila po více než čtvrt století až do r. 1993 beze změny. Podle těchže autorů zpětný pohled na pravopisné příručky ukazuje nejen to, že v češtině mají pevnou tradici, ale také se jím „ozřejmuje, nakolik je dnešní stav výslednicí poměrně dlouhého a mnohdy protichůdného vývoje“ (Hlavsa a kol., 1991, 17). Zároveň je zjištěno, že „pravidla vycházející od r. 1902 se vyvíjela nejen po stránce formální a obsahové, ale i kodifikační“ (Hlavsa a kol., 1991, 17). Porovnáváním jednotlivých vydání je vidět, jak se „postupně stávají příručkou jen pravopisnou a nikoli též tvaroslovnou, a že raná vydání pravidel sice obsahovala část obecnou i slovníkovou, ale „vedle pravopisné kodifikace podávala v obou těchto částech poučení o tvaroslovné normě a její kodifikaci“ (Hlavsa a kol., 1991, 17). Hlavsa a kol. docházejí k názoru, že „až Pravidla z r. 1957 jsou koncipována záměrně jako příručka pouze pravopisná: jsou vypuštěny kapitoly o tvarosloví a tvoření slov, výklad je stylizován zcela nově a uspořádán podle hlavních pravopisných jevů“ (Hlavsa a kol., 1991,
7
18), i když se i zde objevují prvky mluvnického výkladu. Školní vydání Pravidel však se zřetelem na potřeby školy podává dosti zevrubné tvaroslovné údaje. Autoři dále pozorují, že ani vývoj pravopisné kodifikace není jednoduchý. Na straně jedné se základní pravidla, např. psaní y/ý ve vyjmenovaných slovech, v průběhu let neměnila; na straně druhé se lze dopátrat mnoha dílčích úprav, např. psaní –n- a –nn- nebo psaní zkratek. Zároveň se ukazuje, že „v jednotlivých obdobích vystupuje do popředí snaha řešit určité pravopisné jevy obecnějšího rázu, zejména ty, které jsou z různých důvodů problematické“ (Hlavsa a kol., 1991, 19), např. označování délky samohlásek nebo psaní přejatých slov. Hlavsa a kol. shrnují svá pozorování konstatováním, že „vývoj českého pravopisu za posledních devadesát let přinesl četné úpravy dílčího rázu, ale že základní obraz české pravopisné soustavy zůstává zachován“ (Hlavsa a kol., 1991, 21 – 22). Platí to především pro období 1957 – 1993, kdy byla vydávána pravidla podle normy r. 1957 a nepřinášela žádné podstatné rozdíly. Jak se však píše v předmluvě nových pravidel r. 1993, za toto období „se nashromáždilo nemálo pravopisných problémů, jejichž řešení veřejnost očekává, nebo přímo vyžaduje. Vznikly i nové typy názvů, nebo se aspoň rozrostly některé z nich, dříve zastoupené jen sporadicky, takže bylo třeba stanovit obecnější zásady pro jejich psaní“ (Hlavsa a kol., 1993, 5), změny si vyžádala také grafická podoba slov cizího původu. Nestačilo už jen přetiskování původního textu s příklady poplatnými době. Hlavsa a kol. (1991, 24) konstatují, že „úpravy v nových Pravidlech do značné míry respektují pohyb v pravopisném i výslovnostním úzu, jakož i potřeby praxe“, Pravidla tedy připouštějí např. dublety, stylově odlišené varianty i osobité pravopisné zvyklosti. Chápou se nyní spíše jako „doporučení pro běžného uživatele než jako striktní předpis“. Nejvýraznější úpravy se týkají kromě psaní velkých písmen rovněž psaní s a z , označování délky samohlásek ve slovech přejatých, psaní složených přídavných jmen a interpunkce.
8
2.2 PRAVIDLA PRO PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN VE VLASTNÍCH JMÉNECH ČEŠTINĚ
V následující kapitole se již budu věnovat samotnému pravopisu velkých písmen ve vlastních jménech. Nejprve uvedu současná pravidla z r. 1993 a poté je srovnám s normou r. 1957. Pramenem pro celou tuto kapitolu jsou Pravidla českého pravopisu (Hlavsa a kol., 1993, 35 – 51).
1. Základní pravidla: a) v jednoslovných vlastních jménech se píše počáteční písmeno velké: Jiří, Plzeň, Afrika, Vltava, Polsko (v cizích jménech, zejména osobních, se však zpravidla dodržují zvyklosti příslušného jazyka: d‘Artagnan, McCormick, McDonald). b) V souslovných vlastních jménech se píše velké počáteční písmeno v zásadě v prvním slově: Tichý oceán, Národní divadlo, Pohár mistrů evropských zemí. Je-li součástí sousloví vlastní jméno, píše se rovněž s písmenem velkým: Malá Lhota, Benešov u Prahy, Roudnice nad Labem, Vysoké Tatry, Bílá Rus, Univerzita Karlova, Moudrost starých Čechů (název knihy). Pravidla a) – b) platí obecně o vlastních jménech organizací, institucí, jedinečných výtvorů a významných událostí.
2. O ostatních typech vlastních jmen platí dále tato pravidla doplňující: a) V souslovných vlastních jménech užívaných pro osídlená místa (v oficiálně užívaných označeních měst jejich částí a čtvrtí, vsí, sídlišť aj.) se píše velké počáteční písmeno ve všech slovech kromě předložek: Nový Jičín, Lázně Bělohrad, Karlovy Vary, Frýdek-Místek, Hora Svatého Šebestiána, Nové Město na Moravě, Klenčí pod Čerchovem, Malá Strana, Slezské Předměstí, Sídliště Míru, Červený Vrch. Bližší určení, stojí-li za základem názvu, zejména po předložce, se píše vždy s velkým písmenem v prvním slově, a dále jako když stojí mimo sousloví: Lhota pod Horami, Kostelec nad Černými lesy, Rychnov u Nových Hradů, Sídliště Českých legií.
b) Stojí-li na začátku souslovného pojmenování obecné jméno druhové, které se v názvech podobných jevů často opakuje, píše se s písmenem malým, velké počáteční písmeno má až rozlišující bližší určení: poloostrov Kola, mys Dobré naděje, okres Pardubice, ulice Elišky Krásnohorské, alej Svobody, třída Politických vězňů, most Legií, nábřeží Kapitána 9
Jaroše, stanice Národní třída, zámek Hrubý Rohozec, letohrádek Belvedér, kino Letka, Hotel Slovan; totéž ovšem platí o jménech, v kterých je obvyklejší opačný pořádek slov, např. moře Středozemní (častěji: Středozemní moře), poloostrov Pyrenejský (Pyrenejský poloostrov), podobně: záliv Mexický, průplav Suezský, ulice Vodičkova, most Palackého.
c) Začíná-li takové bližší určení předložkou, píše se s velkým písmenem též první slovo následující, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním, např. ulice Ke Karlovu, Na Můstku, Náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Goliáše, U Tří lilií, knihkupectví U Zlatého klasu, výstavní síň U Hybernů, restaurace U Medvídků, U Tří hvězd. Pokud však předložky není v dané souvislosti užito jako součásti názvu, ale její užití vyplývá z větné stavby, začíná písmenem malým: sejdeme se na Můstku, seděli jsme u Medvídků, u Tří hvězd. Jde vlastně o užití názvu zkráceného bez předložky, jako např. ve spojení Můstek je pro vozidla uzavřen, nebo s předložkou jinou: šli jsme na oběd k Medvídkům. Je však možné i pojetí označení jako eliptického: bydlí (v ulici) Pod Zámkem, chodí do školy (v ulici) Na Planině. Pozn. 1. Protože ne každý píšící zná oficiální označení instituce, organizace, akce apod. a její povahu, druh její činnosti a další skutečnosti důležité pro to, aby se mohl rozhodnout, která pravidla o jeho napsání platí, musíme tu počítat s jistým kolísáním. Zejména nemusí být všem zřejmé, zda první slovo označení patří k vlastnímu jménu, nebo zda jde jen o jméno obecné, označující druh jevu. Jako součást vlastního jména se pak chápe — a proto i píše s velkým písmenem — takové podstatné jméno, jehož obecný význam plně neodpovídá jeho užití v souslovném jménu. Píše se např. Důl Hlubina, protože jde nejen o těžební zařízení, nýbrž o průmyslový závod, podobně Dům módy (obchodní zařízení) atd. V nejasných případech je vhodné dát přednost psaní s velkým písmenem v slově prvním. Pozn. 2. Některé druhy textů se při psaní počátečních písmen — i když mají jinak ráz plně spisovný — přesně neřídí obecnými pravidly, jak jsou uvedena zde, nýbrž mají jiné zvyklosti; např. ve farmaceutickém styku se píšou názvy léků s velkými počátečními písmeny, v náboženské literatuře se užívá velkých písmen častěji než jinde jako projev úcty; v úzce odborných textech lze v písmu vyjádřit původ pojmenování, pokud je jeho součástí bližší určení začínající předložkou: velké písmeno píšeme po předložce tehdy, je-li následující slovo jménem vlastním (ulice Pod Královkou — podle usedlosti jménem Královka), malé písmeno v takovém případě, je-li základem pojmenování jméno obecné (ulice U slévárny, ulice Na slupi — podle slup, zařízení na chytání ryb) apod.
10
2.2.1 Jména živých bytostí nebo bytostí tak pojatých (a přídavná jména přivlastňovací utvořená od nich příponami -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino)
a) osoby aa) jako jednotlivce, tj. jména rodná (křestní), příjmení, přídomky a přezdívky: Jan (Janův), Libuše (Libušin), Mirek, Anička, Mácha (Máchův), Němcová, Bezruč; J. A. Komenský, Bohuslav Martinů, Zdeňka Braunerová, Otýlie Sklenářová-Malá; Čapek-Chod, Havlíček Borovský; Celsiova stupnice (22 stupňů Celsia); ‘D´Artagnan, des Grieux, La Fontaine, van Gogh; Petr Veliký, Karel IV. (Čtvrtý), Ladislav Pohrobek, Jan zvaný Ohnivec, Jiří z Poděbrad, Vilém Oranžský; Sněhurka, Krakonoš, Hurvínek, Harpagon, Oblomov, Švejk; Učitel národů (J. A. Komenský), Panna orleánská, Svatý otec (papež), Červená karkulka (též jenom Karkulka), Věčný žid, Bludný Holanďan; náčelník Orlí péro; ustálená označení neznámých autorů zejména středověkých literárních a výtvarných děl: Anonym perský, Mnich sázavský, Mistr vyšebrodský (i Vyšebrodský mistr), tzv. Mistr z r. 1402; ab) jako příslušníky rodů, rodin a kolektivů osob téhož jména: Přemyslovec, Přemyslovci, Habsburkové, Novákovi (členové rodiny Nováků), Horští, Horských; Novákové (nositelé jména Novák); ac) jako příslušníky národů a kmenů: Čech, Bělorus, Lužický Srb, Neslovan, Poloněmec, Cikán, Žid (v etnickém smyslu); Chod, Hanák, Moravský Slovák; ad) jako obyvatele místa nazývaného vlastním jménem: Evropan, Seveřan (tj. Skandinávec), Pražan, Mnichovohradišťan, Malostraňan, Podskalák; Kladenští (ale kladenští horníci), Staroměstští; Marťan, Měsíčňan (ale nebešťan, pozemšťan);
b) postavy náboženské, mytologické a alegorické, zosobnění přírodních jevů, lidských vlastností apod.: Bůh, Pán Bůh, Vykupitel, Syn boží (o Kristovi); příd. jméno Páně ve smyslu „boží“; Panna, Madona Ochranitelka (ale jen madona jako druh výtvarného díla), Duch svatý (svatý Duch), svatá Trojice, svatý (sv.) Josef, Otcové (církevní); Zeus, Perun, Matka vod, děd Vševěd; Svoboda (např. ve spojení socha Svobody), Rozum a Štěstí (postavy v pohádce); Pozn. 1. Velké písmeno se píše obvykle též v případech, kdy se vlastního jména osobního užije ve významu přeneseném: každý den se nenarodí nějaký Mozart. Jen v ojedinělých případech převládlo pojetí obecné, proto se píšou s malým počátečním písmenem slova jako švejk (mazaný, vychytralý ulejvák), jidáš (zrádce), kuba (hlupák), donchuán (svůdce), lazar (nemocný, ubohý člověk), pan franc (zámecký úředník), tatar (člověk, s kterým je těžké se domluvit); malé písmeno se píše i v ustálených obratech (poradit se s vaňkem) a v slovních hříčkách (pamatovat na navrátila).
11
Pozn. 2. Jména příslušníků antropologických skupin se píšou s písmenem malým: černoch, rudoch, indián, mongol (ale Mongol — občan Mongolska); podobně cikán (ne však jako národnost). Pozn. 3. Jména příslušníků jiných kolektivů (členů organizací, názorových skupin, zaměstnanců závodů, přívrženců sportovních klubů, účastníků akcí, příslušníků náboženských vyznání, mnišských řádů atd.) odvozená od jmen vlastních se chápou jako obecná, a píšou se tedy s malým počátečním písmenem: masarykovec, hegelián, marxista, mladočech, lumírovec; jižané (přívrženci Jihu ve válce proti Severu v USA); sokol, tatrovák, filharmonik (člen České filharmonie); smetanovci (Smetanovi zastánci; členové Smetanova kvarteta); slávista, sparťan, husita, táboři nebo táborité, pražané (příslušníci radikálního a umírněného křídla v husitském hnutí); mohamedán, Jezuita, luterán, alžbětinka, františkán, vestálka. S velkým písmenem se píšou jen oficiální jména kolektivů, i když se svou formou přiklánějí k označení jejich příslušníků: Tučňáci, Žáci (názvy hudebních skupin). S velkým písmenem se píšou též jména obecná (druhová), pokud v dramatu, popř. v jiném uměleckém díle označují jedinečné bytosti: Rusalka, Velký mág, Druhý posel. Druhová jména náboženských postav se píšou s velkým písmenem zpravidla tehdy, jestliže mají vyjádřit, že jde o určitý jev, např. Prorok (označení Mohameda) na rozdíl od obecného podstatného jména prorok (věštec), Bůh (křesťanský, zároveň jako projev náboženské úcty). Jinak se užije písmeno malé: Lidé si prý vytvořili boha/bohy personifikací přírodních sil. — Ale propánaboha, co si s tím počneme?
c) zvířata Rek, Vořech (psi), Dukát (dostihový kůň), Zrzečka (veverka), pták Ohnivák, kačer Donald, racek Bílá peruť; Šemíkův skok, Bystrouščiny námluvy; Liška a Jeřáb, Žabákova dobrodružství (postavy v bajce, pohádce apod.).
2.2.2 Jména hvězdářská a zeměpisná a) nebeská tělesa, souhvězdí a jejich části: Jupiter, Venuše, Polárka, Severka (ale jitřenka, večernice), Země, Měsíc, Slunce, Váhy, Velký vůz, Malý medvěd, Mléčná dráha (Galaxie), souhvězdí Panny; Moře klidu (na Měsíci); ale sluneční soustava, galaxie (hvězdná soustava); Pozn. Ve významu jiném než odborném hvězdářském se píše země, měsíc, slunce s počátečním písmenem malým, např. Stojí oběma nohama na zemi. Na cestu mu svítil měsíc. Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
b) světadíly, země, krajiny apod.: Evropa, Polynésie, Balkán, Morava, Středomoří, Polabí, Královéhradecko, Haná, Spiš, Meklenbursko, Sever (severní oblasti země, severní státy USA apod.), Západ (hospodářsky vyspělé státy záp. Evropy a Severní Ameriky), Orient (ale sever, západ – světové strany), Jižní Amerika, Střední Asie, Latinská Amerika, Bílá Rus, Černá Hora, Horní Slezsko, Ohňová
12
země, Nový svět (Amerika), Divoký západ, Blízký východ, Český ráj, ale: jižní Evropa (přívlastek jižní není součástí zeměpisného vlastního jména);
c) útvary členitosti zemského povrchu, tj. ostrovy, poloostrovy, horstva, hory, roviny, nížiny apod.: Štvanice, Špicberky, Filipíny, Nová Guinea, Svatá Helena, Havajské ostrovy, ostrov Protinožců, ostrov Svatého Tomáše, Nová Země, (ostrov) Země Františka Josefa; Kamčatka, Balkánský poloostrov (poloostrov Balkánský); Severní mys, mys Dobré naděje; šíje Korintská, Kurská kosa, Zlatonosné pobřeží; Kavkaz, Krkonoše, Vysoké Tatry, Hrubý Jeseník, Severní Alpy (ale rakouské Alpy — přívlastek rakouské není součástí zeměpisného jména), Český les, Českomoravská vrchovina, Novohradské hory (hory Novohradské), Prachovské skály, Liptovské hole, Kozí hřbety; Říp, Lysá hora, Knížecí stolec, Dívčí kameny, Vysoké kolo, Ptačí kupy; ale u útvarů vyskytujících se souběžně a nazvaných stejným způsobem: Velká Deštná (Deštná Velká i Malá) podobně Frýdlantský Špičák, Špičák u Tanvaldu; Dukelský průsmyk, Ramzovské sedlo, Moravská brána; Hornomoravský úval, Třeboňská pánev, Modrý důl, Labská louka, údolí Gejzírů; Velká Studená dolina, Malá Studená dolina; Koněpruské jeskyně, jeskyně Svobody; Názvy, jejichž základem jsou jména kotlina, nížina, pánev a tabule, jsou vlastními jmény jen v terminologii zeměpisné, proto se píše např. Malá nížina uherská, ale slezská nížina, hornoslezská uhelná pánev (termíny geologické).
d) vodstva, tj. moře, jezera, řeky apod.: Atlantik, Atlantský oceán, Severní ledový oceán, Jadran, Jaderské moře (i moře Jaderské), záliv Botnický, boka Kotorská, Dardanely, průliv Dardanelský, Suezský průplav; Golfský proud; Bezdrev, Máchovo jezero, jezero Pejpus, Velké Solné jezero; Rožmberský rybník, Skalnaté pleso, Pět spišských ples, Slapské jezero; Labe, Volha, Divoká Orlice (Orlice Divoká i Tichá), řeka Svatého Vavřince, Rakovnický potok, Zlatá stoka; Niagara, Niagarské vodopády, vodopády Viktoriiny;
e) obce, městské čtvrti a oblasti, sídliště (jména místní): Praha, Lidice, Železný Brod, Lázně Bělohrad,
Mariánské Lázně (ale lázně Teplice —
oficiální název města je Teplice), Horní Planá, Hradec Králové, Pomezní Boudy (obec), Hora Svatého Šebestiána, Nové Město nad Metují, Rokytnice v Orlických horách, Rychnov u Nových Hradů, Svatý Jan pod Skalou, Kostelec nad Černými lesy; New York, Rio de Janeiro;
13
Smíchov, Malá Strana, Nové Město (pražské), Bílá Hora, Slezské Předměstí; historické názvy: Židovské Město (ale židovské město ve významu ghetto). — Slovo sídliště se píše s velkým písmenem, je-li součástí oficiálního názvu: Sídliště Míru, Sídliště Antala Staška, ale (sídliště) Severní Terasa, (sídliště) Jihlava-Jih, (sídliště) Jihozápadní Město; Velké písmeno se píše též v případech jako Bukurešť nazývali Paříží Východu; v slovních hříčkách jako žít na vystrkově, pán z nemanic aj. se píše zpravidla písmeno malé.
f) ulice, náměstí, nábřeží, sady, zahrady, pozemky a jiná podobná prostranství: Spálená ulice‚Vodičkova ulice, Jindřišská ulice (šli jsme ulicí Jindřišskou a pak Vodičkovou), ulice Českých exulantů, ulice Obce Ležáky; ulice 17. (Sedmnáctého) listopadu, Malá Štupartská, ulice Na Příkopě (Příkopy), Na Můstku (Můstek), Na Dlouhém lánu, U Tržnice, U Sjezdového paláce, Ve Smečkách, Za Vodárnou, Nekázanka, Jánský vršek; Staroměstské náměstí, náměstí Svatopluka Čecha, náměstí Míru, náměstí Pod Kaštany, náměstí Mezi Zahrádkami; Janáčkovo nábřeží, nábřeží Edvarda Beneše, nábřeží Kapitána (Kpt.) Jaroše, Severojižní magistrála, Nové zámecké schody; Hlávkův most, most Barikádníků, most Palackého; pasáž Černá růže, Zeyerova alej; kolonáda Tržního pramene; Riegrova stezka, Posázavská stezka (určitá turistická trasa), Zlatý kříž (křižovatka ulic v Praze), Královská cesta (v Praze); Seminářská zahrada, Františkánská zahrada, Vrtbovská zahrada, zahrada Na Valech, Na Baště, sady Míru, sady Vrchlického (i Vrchlického sady) apod. Jména pomístní: Za Lesem, Na Kopaninách, Hájích, Zadní panská ves (ve větné souvislosti se pak ovšem píše sečeme v Hájích apod.);
g) stanice a zastávky prostředků veřejné dopravy: Letiště Praha; železniční stanice: nádraží Praha-Smíchov, Jablonec n. Nisou-dolní nádraží, Kadaň-předměstí, Ostrava-Poruba; zástavky tramvaje, autobusu apod.: Dívčí škola, U Nemocnice, Most Barikádníků; zastávky metra v Praze: Vltavská, Hlavní nádraží, Náměstí Míru;
h) stavby a jejich význačné části: Loreta, Křivoklát, Invalidovna‚ hrad Rožmberk, Kozí hrádek, Dívčí hrady, zámek Kozel, zámek Hrubá skála (podle obce), (zpravidla) Pražský hrad, Hrad; Novoměstská věž (na Karlově náměstí v Praze, na rozdíl od obecného označení některé novoměstské věže), Prašná brána, Putimská brána (v Písku); Valdštejnský palác, palác Smiřických; Klementinská kolej (Klementinum); chrám Sv. Jakuba, svatojakubský chrám (Svatý Jakub), Týnský chrám (chrám
14
Panny Marie před Týnem), kostel svatého (sv.) Martina ve zdi; Sázavský klášter, Strahovský klášter (ale obvykle klášter alžbětinek, františkánský klášter), Betlémská kaple nebo kaple Betlémská, ale kaple Sv. Damiána, kaple svatého (sv.) Kříže, kaple Ostatků; Obecní dům (v Praze), Lidový dům; Palác kultury, Bílý dům (sídlo a úřad prezidenta USA); Památník osvobození, Slavín; dům Císařské lázně, dům U Minuty, U Zlatého půlkola; Vladislavský sál, Španělský sál Hradu (ale zprav. sjezdový sál Paláce kultury, sál Sladkovského);
ch) význačné jedinečné přírodní jevy: Semtínská lípa (památný strom), Boubínský prales, prales Jizera; Rudolfův pramen, Křížový pramen (prameny Rudolfův a Křížový), Pramen Knížete Václava.
2.2.3 Oficiální jména významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod. a) mezinárodní organizace: Organizace spojených národů (Spojené národy, OSN), Rada bezpečnosti Organizace spojených národů, Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Dětský fond OSN (UNICEF), Severoatlantická aliance, Evropská společenství;
b) státy a správní oblasti: Česká republika, Československá republika nebo Republika československá, Československo; Republika francouzská, Francie; Společenství nezávislých států (dříve: Svaz sovětských socialistických republik, Sovětský svaz, Země sovětů); Spojené státy (severo)americké, Spojené státy, Unie; Spolková republika Německo, Německo; Jihoafrická republika; Království dánské, Dánské království; Spojené království Velké Británie a Severního Irska; Švýcarská konfederace, Švýcarsko, Švýcary; Černá Hora, Rakousko-Uhersko; Jihočeský kraj, kraj Jihočeský (organizační jednotka), ale jihočeský kraj (krajina v jižních Čechách, jižní Čechy); okres Kladno (kladenský okres), okres Praha-východ, okres Brnovenkov; U historických označení států a správních oblastí se píše velké písmeno závazně tehdy, je-li třeba odlišit, že se jich neužívá ve významu obecném, např. Nebeská říše (Čína), Říše (fašistické Německo), popř. též kraj Prácheňský, kraj Pardubický (dř. správní oblast, na rozdíl od pardubický kraj — krajina kolem Pardubic, Pardubicko).
15
Zpravidla se s velkým písmenem píšou též historicky doložená označení správních celků (Království české, Země česká, Markrabství moravské); v ostatních případech je možné psaní obojí: Říše velkomoravská (Velkomoravská říše) i říše velkomoravská; české země i České země, tj. Čechy a Morava, na rozdíl od jiných států; u menších nebo časově vzdálenějších útvarů se obvykle píše písmeno malé: vévodství frýdlantské; první republika, druhé císařství.
c) současné zastupitelské sbory a orgány států, oblastí, měst apod. (zpravidla jen oficiální názvy): Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, Senát, Česká národní rada, Sejm (v Polsku), Spolkový sněm (v SRN); Ministerstvo financí ČR (ale jako neoficiální názvy druhové se chápou a píšou s malým písmenem pojmenování zahraničních nebo historických institucí a orgánů: francouzské národní shromáždění, sněmovna lordů, parlament, ministerstvo železnic atd.); Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády ČR; Velvyslanectví Francouzské republiky v Praze, Rada města Hradce Králové, Městská rada v (Příbrami), Obecní zastupitelstvo v (Senohrabech), Úřad města (Zlína), Místní úřad v (Praze 5 - Zbraslavi), Odbor školství Obvodního úřadu v (Praze 5); Nejvyšší soud ČR, Obvodní soud pro Prahu 2, Generální prokuratura ČR, Armáda České republiky, Generální štáb, Civilní obrana České republiky;
d) společenské organizace a vyšší složky jejich organizační struktury: Občanská demokratická strana, Strana zelených, Konfederace politických vězňů, Liga pro lidská práva, Sdružení měst a obcí, Odborový svaz pracovníků ve vědě a výzkumu, Závodní výbor Odborového svazu pracovníků školství, Český červený kříž, Česká lékařská komora, Český svaz ochránců přírody, Umělecká beseda, Obec spisovatelů, Herecká asociace, Kruh moderních filologů, Klub přátel poezie, Jednota československých matematiků a fyziků, klub Za starou Prahu; Pěvecké sdružení moravských učitelů; Česká obec sokolská (Sokol), Baník Ostrava, Slavia Praha; Neoficiální označení politických stran a jiných organizací se zpravidla považují za jména obecná a píšou se s písmenem malým: mladočeská strana, křesťanskodemokratická strana, odbory, odborová organizace přístavních dělníků. S malým písmenem píšeme spojení katolická (římskokatolická) církev, jednota bratrská; názvy náboženských sdružení však píšeme s písmenem velkým: Českobratrská církev evangelická.
e) vědeckovýzkumné, vzdělávací, kulturní a tělovýchovné instituce: Akademie věd České republiky (AV ČR), Matematický ústav AV ČR, Ústav zdravotní výchovy, Ústav pro klasická studia AV ČR, Ústřední ústav geologický, Ústav dopravního inženýrství hl. m. Prahy, Výzkumný ústav bezpečnosti práce; Janáčkova akademie múzických umění,
16
Univerzita J. E. Purkyně, Univerzita Karlova nebo Karlova univerzita, České vysoké učení technické, Pedagogická fakulta UK, Fakulta dětského lékařství Univerzity Karlovy, Divadelní fakulta Akademie múzických umění, Děkanát Přírodovědecké fakulty UK, Ústav geologických věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Střední průmyslová škola stavební Praha 1, Gymnázium Jana Keplera v Praze 6, Konzervatoř v (Praze), Základní škola v (Senohrabech); Základní umělecká škola v (Plzni), Střední odborné učiliště strojírenské Motorlet; Národní divadlo, Klicperovo divadlo, Divadlo J. K. Tyla, Divadlo na Vinohradech, Divadlo hudby, Divadlo Loutka, Hudební divadlo v Karlíně; kino Blaník; Středočeská galerie, Alšova jihočeská galerie, Galerie Centrum, Galerie bratří Čapků; Národní muzeum, Muzeum železnice; Národní knihovna, Archiv hl. m. Prahy; Česká Filharmonie; Kulturní dům hl. m. Prahy, Ústřední dům železničářů, Obvodní dům dětí a mládeže v Praze 5; Český rozhlas, Krátký film, Česká tisková kancelář; Albatros, nakladatelství pro děti a mládež; Pražská botanická zahrada;
f) organizace a sdružení pro výrobu, obchod, služby apod.: Válcovny plechu, a. s., Frýdek-Místek; Granát, družstvo umělecké výroby, Turnov; Zemědělské družstvo Hraničář Ledenice; Aqua-Air Servis s. s r. o., Praha; Živnostenská banka Česka spořitelna; Dům módy, Dětský dům, lékárna U Jednorožce; hotel U Modré hvězdy, hotel Stará zbrojnice, Luční bouda, Jiráskova chata; Jihočeská restaurace, kempink U Věže; restaurace U Kalicha; vinárna U Tří bílých beránků; velkoprodejna Slunečnice; Občanská plovárna, koupaliště Džbán;
g) zdravotnické a sociální instituce a organizace: Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Fakultní nemocnice s poliklinikou na Bulovce; Ústav pro péči o matku a dítě; Zdravotnické zařízení Praha 5; Označení méně samostatných (nebo příležitostných) orgánů, výborů, komisí, méně významných složek a pracovišť institucí a závodů se píšou častěji s písmenem malým (v oficiálním označení pak často stojí na druhém místě, až za názvem instituce organizačně nadřazené): mezinárodní redakce České tiskové kanceláře (nebo Česká tisková kancelář, mezinárodní redakce). Podobně: Národní muzeum v Praze, národopisné oddělení; Lékařská fakulta hygienická UK, katedra biologie, Ústav pro jazyk český AV ČR , jazyková poradna atd.
17
2.2.4 Jména dokumentů, jména výtvorů slovesných a výtvarných, jména hudebních, tanečních a tělocvičných skladeb a) dokumenty: Dekret kutnohorský nebo Kutnohorský dekret, Zlatá bula sicilská; Charta Organizace spojených národů, Listina základních práv a svobod, Závěrečný akt Helsinské konference; Sbírka zákonů, Zákoník práce; Poštovní sazebník; Často se však uplatňuje i obecné pojetí: ženevské dohody o Vietnamu, poštovní sazebník.
b) jedinečné práce vědecké, články, učebnice, díla umělecká, modlitby apod.: Slovanské starožitnosti, Slovník stavební mechaniky a příbuzných oborů, Sinice a řasy, Čítanka pro 2. třídu základních škol; Babička, Zapadlí vlastenci; Noc na Karlštejně; Písmo svaté (bible), Starý zákon, Kniha žalmů, Anděl Páně, Píseň o Rolandovi, Bible kralická nebo Kralická bible, Rukopis královédvorský nebo Královédvorský rukopis, Legenda o svaté Kateřině; Rusalka, Má vlast, Symfonie č. 5, „Osudová“ (Osudová symfonie); Polka Es dur (klavírní skladba B. Smetany), V nový život, Kde domov můj?, Píseň práce; Vyšebrodský oltář, Mánesův Orloj, Raněný (socha J. Štursy), Spící lodě (obraz J. Zrzavého), Zátiší (obraz V. Beneše); Loudavá, Na půl skoku (lidové tance); Označuje-li se však druh díla, jde o jméno obecné: čítanka, polka (tance na různé melodie), madona, zátiší (opakující se malířský námět) atd.
c) noviny, časopisy, stálé rubriky, pořady apod.: Zemědělské noviny, Vesmír, Naše řeč, Časopis lékařů českých, Hudební rozhledy domova, Malý oznamovatel; Dobré jitro; Týden ve filmu.
2.2.5 Jména některých výrobků, plodů a rostlin a) jejich typy: automobil Škoda Favorit, sedací souprava Lada, hodinky Prim, prací prášek Tix, zubní pasta Extradent, mýdlo Šeřík, víno Dívčí hrozen, sýr Blaťácké zlato, zmrzlina Pražský pohár, cigareta Sparta, minerální voda Poděbradka; jablko Parména zlatá, jiřina Paní komisarka; Tato označení se užívají také jako obecná pojmenování druhová a píšou se pak s písmenem malým (mám nejraději blaťácké zlato); přitom někdy dochází i k změně podoby (koupil si škodovku) a běžně se od nich tvoří množné číslo (nové favority mají lepší pérování; dejte mi dva pražské poháry). Takový přechod je obvyklý zejména u jmen látkových (pere v tixu).
18
b) některé jednotlivé dopravní prostředky, zejména lodi, vlaky apod. jménem: Lidice (loď), Brněnský drak (vlak), Apollo VII (kosmická loď), Saljut (vesmírná stanice).
2.2.6 Označení významných událostí a období a) významné dějinné události: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě; Květnová revoluce (též Květen 1945, Pražské povstání apod.); Velká francouzská revoluce; ale zpravidla druhá světová válka; v množném čísle pak jen husitské, napoleonské války;
b) opakující se akce politické, obchodní, kulturní aj.: Den lidských práv, Týden italského filmu, Měsíc knihy; Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Zahrada Čech (výstava), Velká cena Prahy; u mnoha jiných označení, jsou-li oficiální, i zpravidla s uvedením pořadí nebo data: Dvacátý (20.) mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, Šestnácté (16.) zimní olympské hry, Mistrovství světa v odbíjené žen 1992 (jinak jako pojmenování obecné: filmový festival v Karlových Varech, zimní olympijské hry, mistrovství světa atd.);
c) významné památné dny, svátky: Den vítězství; První máj, Svátek práce; Nový rok, Štědrý den, Květná neděle, Hromnice, Dušičky, Hod boží vánoční nebo Boží hod vánoční; Vánoce, Velikonoce, Svatodušní svátky (ale advent, masopust, letnice);
d) soutěže a jejich trofeje: Zlatý krokodýl, Stříbrná růže mezinárodního televizního festivalu v Praze, Zlatá deska Supraphonu, Světový pohár ve sjezdovém lyžování, (závod o) Primátorský štít, (soutěž o) Pohár mistrů evropských zemí.
2.2.7 Jména vyznamenání a cen Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Cena Egona Hostovského, Nobelova cena míru (ale čestná plaketa F. Palackého, stříbrná medaile Masarykovy univerzity, medaile Za zásluhy).
19
2.2.8 Zkratky a slova zkratková Iniciálové zkratky, tj. zkratky z počátečních písmen víceslovných názvů, se píšou velkými písmeny, např. ČR (Česká republika), ARO (anesteziologicko-resuscitační oddělení), MFF (Mezinárodní filmový festival). Slova zkratková, která z velké většiny vznikají z celých počátečních slabik víceslovných názvů, se píšou také s velkým počátečním písmenem, např. Čedok (= Česká dopravní kancelář), Fida (= Finanční a daňové poradenství) atd.
20
2.3 SROVNÁNÍ SOUČASNÝCH PRAVIDEL S PRAVIDLY ROKU 1957
Podle Hlavsy a kol., kteří byli tvůrci pravopisné reformy, usilují nová pravidla o některá zjednodušení, přičemž se u velkých písmen respektují zvyklosti zavedené v určitých stylových okruzích, zejména pak v užívání velkých písmen v náboženských textech. Zároveň platí zásada, že „užití velkého písmena jako prostředku k vyjádření úcty, hodnocení apod. se ponechává rozhodnutí píšícího, pokud by ovšem nebylo v rozporu s jinými pravopisnými zásadami“ (Hlavsa a kol., 1991, 28). Nová pravidla přinášejí některé úpravy týkající se psaní velkého počátečního písmena ve vlastních jménech a názvech. Sám autor přitom vychází ze zjištění, že „v daném jevu se trvale a ve velkém měřítku chybuje, tedy že úzus je kolísavý, nebo dokonce převládá pravopis jiný, než pravidlo předepisuje“ (Hlavsa a kol., 1991, 29). Hlavní změny jsou podle něj následující:
1. jména ulic, náměstí, nábřeží, parků, mostů, zahrad, domů, restaurací, hřišť atd. Obecné jméno, které udává druh objektu, se píše s písmenem malým. S velkým písmenem se pak píše hned první následující slovo, ať je jím cokoli. Pokud je tímto slovem předložka, bude se psát s velkým písmenem i první slovo po ní, např. ulice Bratří Čapků, ulice Obce Ležáky, ostrov Svatého Vavřince; ulice Na Můstku, dům U Tří srdcí atd. Dosud totiž platilo, že po předložce se má psát písmeno velké, jde-li o jméno vlastní, naproti tomu písmen malé, pokud jde o jméno obecné. Bylo však obtížné rozlišit, o jaké jméno se v daném pojmenování jedná, např. název výstavní síně U hybernů dovedl napsat správně jenom ten, kdo věděl, že hyberni byli irští mniši, V případě ulice Na slupi zase musel být píšící obeznámen s tím, že slup je jméno obecné, označující žlab k chytání říčních ryb. Jindy bylo nutné znát místní situaci, např. pro správné napsání názvu restaurace U anděla (pokud byla pojmenována podle domovního znamení) nebo U Anděla (pokud byla nazvána podle majitele). Další problém nastával v případě, kdy se názvy s formou předložkového pádu použilo i bez druhového označení v takové větné souvislosti, kde předložka vyplývá z větné stavby, např. Sejdeme se v ulici Na můstku, ale Sejdeme se na Můstku. Hlavsa a kol. tak zdůrazňují skutečnost, že „nyní se sjednotí aspoň způsob psaní podstatného jména“ (Hlavsa a kol., 1991, 30).
21
2. jména satelitních městských sídlišť Předchozí Pravidla na jména tohoto druhu neupozorňovala. Při jejich psaní se nyní nabízely dva způsoby: psát je jako jména obcí a městských čtvrtí, tzn. s velkým písmenem ve všech významových slovech, nebo jako názvy ulic, domů apod. Nová Pravidla se přiklonila k prvnímu řešení a píše se tedy Pražské Předměstí, Severní Terasa apod. Problémem zůstává pouze to, jestli slovo sídliště je, nebo není součástí vlastního jména. Záleží především na to, zda název sídliště může fungovat sám o sobě, např. (sídliště) Červený Vrch – bydlí na Červeném Vrchu - , nebo to možné není, např. Sídliště Antala Staška – bydlí na Sídlišti Antala Staška.
3. psaní pomnožných vlastních jmen pro svátková období Pro tento jev se odstranila poznámka v §150 týkající se psaní pomnožných podstatných jmen svátkových období „podle ustáleného zvyku“ (Havránek – Trávníček, 1957, 68) vánoce a velikonoce, nyní se tedy píše Vánoce, Velikonoce. Hlavsa a kol. také připomínají, že v případě, kdy se velkého písmena využívá k vyjádření významnosti jevu, se nyní píšícímu ponechává větší volnost v rozhodování (Hlavsa a kol., 1991, 31).
4. jména společenských institucí Pokud se tato jména použijí v oficiálním smyslu, píšou se vždy s velkým písmenem (v prvním slově sousloví). Ruší se tedy výjimka uvedená v §145 (Havránek a Trávníček, 1957, 66-67) o tom, že názvy institucí, které se „v jednotlivých celcích opakují a jsou dostatečně identifikovány místním určením, nebo které jsou jedinečné svou samou podstatou, se píší s písmenem malým“ (Hlavsa a kol., 1991, 32). Nyní se tedy píše např. Městský úřad v Táboře, Obvodní zastupitelstvo v Praze 4, Ministerstvo financí České republiky nebo Základní škola v Běchovicích. Zúžil se také okruh pojmenování, kde se psalo malé písmeno, protože názvem už je instituce či její složka dostatečně určena. Je tedy možné psát např. Odbor obchodu, služeb a soukromého podnikání Obvodního úřadu městské části Praha 5, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy apod. S malým písmenem už by se pak psala jen označení méně významných složek, přestože to v některých případech může vést ke kolísání. Pochybnosti mohou podle Hlavsy a kol. vzniknout především v tom, jde-li o oficiální či obecné užití. Jako oficiální se přitom chápe „podoba zásadně úplná, která se uvádí v statutárních dokumentech; zejména je-li jeho součástí místní určení, bude při oficiálním užití v pojmenování obsaženo“ (Hlavsa a kol., 1991, 32), např. Městský úřad v Táboře. 22
V mnoha případech však lze jméno instituce užít jako pojmenování obecného, např. zařízení pojmenované Městský úřad v Táboře je městským úřadem a je umístěno v Táboře, takže lze užít i písmena malého (např. tehdy, kdy se jména užije v množném čísle …městské úřady v Táboře a Písku rozhodly …). Autoři dále uvádějí, že taková pojmenování se chovají jako tzv. vlastní názvy, tj. „pojmenování, která fungují jako vlastní jména, ale jejichž obecný význam odpovídá jevu, který označují“ (Hlavsa a kol., 1991, 33) a záleží hlavně na píšícím a na kontextu, zda bude výraz pojat jako jméno vlastní nebo obecné. Obecně lze říci, že nová Pravidla se ve většině případů přidržují pravopisných norem r. 1957. Byla napsána v souladu s již zmíněnou tendencí nepřerušovat stabilitu jazyka a zavádět úpravy jen těch jevů, které působí opakované potíže (Hlavsa a kol., 1991, 9 – 10), což se v tomto případě týká hlavně názvů ulic, sídlišť a společenských institucí. Snažila se tedy především vyřešit situace, v nichž docházelo k nejasnostem, a v co největší míře se vyhnout pochybnostem a kolísání, přestože to charakter neustále se měnícího živého jazyka nedovoluje úplně.
23
3. PRAVOPIS VELKÝCH PÍSMEN VE VLASTNÍCH JMÉNECH V RUŠTINĚ V této kapitole nejprve shrnu vývoj pravopisných reforem v ruštině od 2. poloviny 19. století, kdy došlo z hlediska pravopisu k významnému kroku, a stručně jej srovnám s vývojem českým. Poté budu definovat pravidla v psaní velkých písmen v současném ruském jazyce podle příručky N. V. Solovjova Орфографический словарь. Комментарий. Правила (Solovjov, 2000, 758 - 767). Tento slovník vychází z platné normy r. 1956, ale zachycuje i drobné změny, ke kterým došlo během posledních 40 let a obsahuje autorské komentáře. Následně zdokumentuji, zda se tyto normy v současných ruských textech opravdu dodržují nebo do jazyka začínají pronikat nové jevy, které by mohly podporovat prosazení nové pravopisné reformy.
3.1 VÝVOJ PRAVOPISNÝCH REFOREM V RUŠTINĚ OD 2. POLOVINY 19. STOLETÍ
Ruský pravopis patří podobně jako ostatní části jazykovědy k sociálním jevům. Formoval a vyvíjel se v souvislosti s rozvojem společnosti a jazyka (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 90). Abychom však tomuto vývoji lépe porozuměli, je třeba se v ruském kontextu vrátit ještě do století devatenáctého, v jehož první polovině panovala v ruském pravopise víceméně nejednotnost, avšak jeho druhá polovina se považuje za mezník. Tehdy se pravopisem začala zabývat Ruská akademie věd a pod vedením J. K. Grota zkoumala zvláštnosti pravopisu. Výsledkem jeho studia pak byla jeho práce Спорные вопросы русского правописания от Петра Великого доныне (1873), ve které podrobně zkoumá stav ortografie za více než 100 let a vysvětluje její kořeny. Rovněž zde ukázal, že ruský pravopis je založen na fonetickomorfologickém principu a vyzdvihl tuto zásadu jako hlavní pro zavedení jednotnosti (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 92). Na základě uvedeného díla napsal Grot praktickou příručku Русское правописание, v němž zformuloval podrobná pravidla pravopisu; mezi nimi se také zabýval psaním velkých písmen. (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 92).
24
Grotova pravidla byla schválena Ministerstvem školství a přijata školami a tiskem (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 93). Jeho práce měly velký význam, protože výrazně napomohly k uspořádání norem, avšak i poté se ukázalo, že ruský pravopis potřebuje ještě více zjednodušit a zdokonalit (Kajdalova – Kalinina, 1971, 9). V roce 1904 se ortografickými otázkami začala zabývat Akademie věd. Byla vytvořena Ortografická komise a z ní se vydělila podkomise, která pracovala na zjednodušení pravopisu (Kajdalova – Kalinina, 1971, 10).Tato podkomise připravila a r. 1912 publikovala svůj návrh, který však nakonec nebyl vládními kruhy ani konzervativním tiskem přijat. Teprve až po Říjnové revoluci byl projekt schválen a byla provedena reforma ruské grafiky a ortografie (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 93). Nový pravopis byl zaveden v prosinci 1917 Декретом Народного Комиссариата просвещения a uzákoněn Radou lidových komisařů v říjnu 1918. Změny se kromě grafiky týkaly především vypuštění tvrdého znaku na konci slova, psaní předpon před znělými a neznělými souhláskami, koncovek přídavných jmen či dělení slov (Filin, 1979, 253). Barchudarova, Protčenko a Skvorcova považují reformu 1917 – 1918 za významnou společenskou i kulturní událost. Upozorňují však také na fakt, že i když došlo k jisté unifikaci a zjednodušení, nedotkla se určitých otázek ruského pravopisu, v němž se v 19. a na začátku 20. století nakupilo značné množství kolísání a nesrovnalostí. Nejednotnost v pravopisu se nepříznivě odrážela v písemném projevu, bránila zkoumání pravopisu a vnesla různorodost také do tiskovin (1987, 3). Z tohoto důvodu, jak uvádí Chmelevskaja – Kozyreva (1981, 95), byla r. 1929 vytvořena další komise, která připravila a uveřejnila nový projekt o novém pravopisu. Ten se orientoval na využití fonetického způsobu psaní, avšak opět nebyl přijat, tentokrát kvůli nedostatečnému vědeckému základu. Autorky se shodují v tom, že společně s rozvojem lexiky sílila nejednota v pravopisné normě a tím i potřeba vypracování nových pravidel. Bylo vytvořeno několik komisí při Akademii věd a r. 1939 vládní komise pro sestavení jednotné ortografie a interpunkce ruského jazyka. Jejím úkolem nebylo pravopis reformovat, ale napomáhat jeho dalším úpravám (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 95). Kajdalova – Kalinina se zmiňují, že v důsledku její práce byl r. 1940 uveřejněn návrh Правил единой орфографии и пунктуации s krátkým ortografickým slovníkem. Projekt měl pro normalizování ruského pravopisu velký význam. Jednak podával vyčerpávající výklad základních pravidel ruského pravopisu, jednak bylo přihlédnuto ke zkušenostem z praxe. Práci komise však přerušila Velká vlastenecká válka a až r. 1947 mohla zveřejnit nový návrh
25
Единого свода правил русской орфографии и пунктуации, jehož základem byl návrh z r. 1940 (Kajdalova – Kalinina, 1971, 10-11). Rok 1950 byl ovlivněn jazykovědnou diskusí, která se mimo jiné dotkla rovněž otázek pravopisných a pravidla r. 1947 byla přezkoumána. Následující tři léta 1951-1954 pokračovala Ortografická komise ve své práci na zdokonalení Единого свода правил, do něhož byla vnesena řada změn a upřesnění. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 11). V souvislosti s Единым сводом правил proběhla r. 1954 opět rozsáhlá diskuse týkající se otázek pravopisu, které se účastnili vysokoškolští profesoři, vědečtí pracovníci, učitelé i redaktoři, s články vystoupili také např. L. A. Bulachovskij, K. I. Bylinskij nebo B. A. Dobromyslov. Řada návrhů byla přijata a r. 1956 schválena Prezidiem Akademie věd a Ministerstvem školství jako Правила русской орфографии и пунктуации (Kajdalova – Kalinina, 1971, 11). Tato reforma platí dodnes a slouží jako závazná směrnice při sestavování učebnic, slovníků, encyklopedií i různých příruček (Filin, 1979, 223). Kajdalova – Kalinina zdůrazňují význam této reformy pro zdokonalení pravopisu. Kromě toho byla tato pravidla první oficiálně schváleným souhrnem pravidel, který byl závazný pro všechny instituce i občany. V souladu s těmito pravidly byl sestaven Орфографический словарь русского языка (Kajdalova – Kalinina, 1971, 11). Pravidla z r. 1956 hrály podle těchto autorek důležitou roli v unifikaci pravopisu, ani ona však neřešila všechny složitější otázky ruské ortografie, např. psaní složených slov, částice не, příslovcí atd. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 11 – 12). Co se týče psaní velkých písmen, Pravidla upřesnila používání velkých a malých písmen ve vlastních jménech, geografických názvů, zkratek atd. (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 96). Superanskaja (1965, 36) však namítá, že ve srovnání s projektem r. 1939 znamenala tato reforma v některých bodech krok zpět. Další pokus o přehodnocení pravidel pravopisu byl učiněn r. 1964, kdy Ortografická komise při Institutu ruského jazyka Akademie věd uveřejnila nový návrh Предложений по усовершенствованию русской орфографии; mnoho z jeho článků však vyvolalo námitky (Kajdalova – Kalinina, 1971, 12). Bylo nutné Предложения přezkoumat, přestože v oblasti velkých písmen návrh upravoval pravopis právě v těch typech názvů, které se nyní zdají nejproblematičtější, např. názvy organizací a institucí, geografické názvy apod. (Jeskova, 1965, 384 – 388). Komise však pokračuje ve své práci a věnuje se zkoumání obtížnějších jevů v ruském pravopisu a vypracováváním nových doporučení (Chmelevskaja – Kozyreva, 1981, 96).
26
Dosud tedy platí pravidla r. 1956, přestože je zřejmé, že v ruské ortografii stále existuje řada nevyřešených otázek a tato pravidla nezachycují všechny složitosti pravopisu (Solovjov, 2000, 4 – 6). Kromě toho Solovjov upozorňuje na to, že v posledních letech se v různých pracích objevila řada doporučení, jak jednotlivá slova psát. Některé studie však kolidují s Pravidly r. 1956, protože už zachycují změny vzniklé v písemné řeči
během
posledních let. Některé z návrhů už přitom byly tiskem uznány. Autor říká, že změny či nové jevy v jazyce nemohl opomenout a ve svém slovníku je uvádí v některých svých doporučeních. Přiznává tak nevyhnutelnost a účelnost některých korekcí Pravidel r. 1956. Zároveň si je však vědom toho, že tyto úpravy nejsou oficiálně přijaty, proto svou publikaci doplňuje autorskými komentáři (Solovjov, 2000, 13). Z tohoto souhrnu tedy plyne, že ani dnes není ruský pravopis jednotný a stále se pracuje na jeho zjednodušení a unifikaci. Přestože už vznikla řada doporučení a návrhů, žádný z nich nebyl schválen oprávněnou institucí. Zároveň však nelze přehlédnout jisté změny, ke kterým dochází pod tlakem úzu, a podle nových informací ze stránek <www.gramota.ru> se ke slovu dostává nový návrh pravidel ruské ortografie. Ten uznává, že čtyřicet let staré normy neodpovídají současné praxi a navrhuje jisté změny, které se netýkají pouze psaní velkých písmen, ale např. také psaní tvrdého znaku, zdvojených písmen, spojovníku atd. Práce na tomto návrhu začala v Institutu ruského jazyka Ruské akademie věd v 90. letech, kdy mimo jiné došlo k pronikání neologismů a nových typů slov do ruštiny. Ukázalo se, že pravidla r. 1956 jsou nedostačující a málo obsažná a musí být tedy přepracována. Navrhované změny však neznamenají zásah do základních principů jazyka a dotýkají se pouze některých jevů; práce komise spočívala především na propracování detailů, korekci a uspořádání či doplnění stávajících pravidel. Projekt Свода правил русского правописания byl zatím vydán nízkým nákladem pouze pro specialisty Akademie věd, ministerstvo školství, hlavní vysoké školy a učitelskou veřejnost. Přestože je to jen návrh a je možné, že některé jeho části nebudou přijaty nebo naopak budou muset být upraveny, jeho autoři doufají v jeho schválení a oficiální platnost. V tomto případě také počítají s dvou až tříletým přechodným obdobím, ve kterém by se starý pravopis nepovažoval za chybný, a během něhož by se připravily
texty
nových
učebnic
a
metodologických
příruček
(Lopatin,
). V každém případě je však řeč pouze o návrhu, který vejde v platnost až po svém oficiálním schválení. V této práci tedy vycházím ze starých pravidel a až v praktické části budu zjišťovat, do jaké míry jsou nová ustanovení potřebná.
27
V českém prostředí se tato problematika zdá být jednodušší. Situace v jazyce je sledována Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR, která reaguje na změny pružněji a ochotněji, svým dílem přispívá i společnost, která její návrhy uznává. Pravidla pro psaní velkých písmen zůstávají v podstatě stejná, změny jsou drobné a směřují ke zjednodušení. O stejný cíl se snaží i Ortografická komise při Institutu ruského jazyka Akademie věd, výsledky její práce však ukazují, že mnohé její návrhy „вызывают возражения“ (Kajdalova – Kalinina, 1971, 12). Její úkol je však náročnější, protože komise pracuje s pravidly, která jsou ve srovnání s češtinou složitější. Není tedy snadné pravopis měnit, pokud je společnost už dlouhé roky zvyklá na určité zásady a tradiční psaní velkých písmen v některých názvech. I přes tuto skutečnost je však v tomto směru N. A. Jeskova, členka výboru při Institutu ruského jazyka Akademie věd, optimistická. Uvádí, že během posledních 150 let došlo v oblasti psaní velkých písmen k značnému zpřehlednění
a vlivem různých reforem i
k redukci jejich používání (Jeskova, 1965, 380).
Pokud se pak podíváme na historický vývoj ruského a českého pravopisu, místy nacházíme až překvapivě stejné jevy a podobná data. První úřední pravidla byla v Rusku vydána už v r. 1873 pod vedením J. K. Grota. U nás tomu bylo až v r. 1902, tato pravidla však vycházela z příručky r. 1886. Sedláček dokonce říká, že „P 02 nejen převzala z Uk. [Pravopisný ukazatel z r. 1886] převážnou část slov, ale u většiny ponechala i shodný pravopis“ (Sedláček, 1992, 2). Ruská i česká pravidla přitom hledaly určitou jistotu a jednotný způsob psaní, obě také napomohly k uspořádání norem. Ani jedna však nebyla dokonalá, proto se začalo jednat o jejich přepracování. V českém kontextu to bylo hned další rok po jejím vydání, kdy v pravidlech došlo k určitým změnám, v ruském prostředí se zjednodušením pravopisu začala zabývat Ortografická komise r. 1904. K dalším podstatnějším změnám došlo vlivem politických událostí, v Čechách r. 1921 (i když nešlo přímo o reformu), v Rusku v letech 1917 – 18. Tehdy byla provedena reforma ruské grafiky a ortografie, která platila až do r. 1947. V tehdejší československé republice byla zřízena zvláštní pravopisná komise, která výsledky své práce zveřejnila v nových Pravidlech r. 1941. Další mezník v pravopisných normách přichází v obou zemích v přibližně stejnou dobu – r. 1956 v Rusku a o rok později i u nás. V Rusku jsou tato pravidla závazná dodnes, i když dochází k některým drobným změnám a projevují se snahy o jejich přehodnocení. V České republice proběhla reforma r. 1993 v důsledku nashromážděných pravopisných problémů za bezmála 40 let. 28
Ruský i český pravopis tedy mají ve svém historickém vývoji určité okamžiky podobné, českým jazykovědcům se však v otázkách zdokonalování a zjednodušování pravopisu dařilo lépe a na změny dokázali reagovat rychleji, o čemž svědčí i vydání nových pravidel v devadesátých letech.
29
3.2 PRAVIDLA PRO PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN VE VLASTNÍCH JMÉNECH V RUŠTINĚ
3.2.1 Jména a příjmení S velkým písmenem se píšou jména, jména po otci, příjmení, přezdívky či pseudonymy, např. Александр Сергеевич Пушкин, Иван Грозный, Максим Горький. Pozn.1. U složených příjmení a u příjmení spojených spojovníkem s pseudonymem se píše každá část s velkým písmenem, např. Мамин-Сибирник, Салтыков-Щедрин, Римский-Корсаков.
S malým písmenem se píšou a) jména a příjmení lidí a také mytologických postav, která se stala jmény obecnými, např. абонис, атлант, баба-яга, донкихот (наивный мечтатель-борец). b) pojmenování předmětů a jevů včetně jednotek míry, která jsou utvořena od jmen či příjmení osob, např. ампер, кулон, калашников. c) jména a příjmení osob jako rodové pojmenování určitých jevů, která se užívají především v množném čísle a v pohrdavém smyslu/s opovržlivým tónem, např. азефы (провокаторы), квислинги (предатели), плюшкин (скряга). Pozn. S velkým písmenem se tato slova píší tehdy, jestliže si zachovali svůj jedinečný význam a je jich užito v obecném smyslu s kladným zabarvením, např. Что может собственных Платонов и быстрыцх разумом Невтонов Российская земля рождатся (Ломоносов).
d) členy a součásti části cizích příjmení a jmen, např. Леонардо да Винчи, Бодуэн де Куртене. Pozn. 1. Členy a částice připojené k příjmení pomocí spojovníku nebo apostrofu se píší s velkým písmenem, např. Мак-Доуэлл, Сен-Санс. Pozn. 2. Někdy se členy a součásti splynou s příjmením a vytvoří jediné slovo, které se rovněž píše s velkým písmenem, např. Лафонтен, Фонвизин.
Kajdalova – Kalinina se s těmito pravidly ztotožňují. Dále ještě připomínají, že s velkým písmenem se také píšou názvy uměleckých děl, např. Жаркое Лето, Пруд atd. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 182). Také přidávají poznámku týkající se psaní jmen ve východních jazycích: ve slovech паша, бей, ель, оглы atd., která jsou součástí jmen jako Саид-паша, Исмаил-бей, Мухаммед ель-Куни, Сарадж-оглы se píše malé písmeno (Kajdalova – Kalinina, 1971, 182). Superanskaja však tato slova uvádí s velkým písmenem, např. Саид-Паша, Ага-Хан atd., pravopis zde tedy není jednotný (Superanskaja 1965, 37).
30
Zajímavé je také pravidlo o tom, že v korejských a vietnamských jménech se píšou s velkým písmenem všechny jeho části (např. Пак Ден Ай), ale v čínských jménech se velké písmeno použije jen u prvních dvou , přičemž třetí část se napíše s malým, např. Сунь Ям-сен (Kajdalova – Kalinina 1971, 182). O přechodu vlastních jmen na jména obecná se ve své eseji více zmiňuje Superanskaja (1965, 27) a mimojiné uvádí, že tato změna zpravidla nastává až po dlouhodobém užívání určitého jména, např. браунинг, кольт atd., která už se dnes píšou s malým písmenem a bez uvozovek. Uvozovky a velké písmeno jsou však závazné pro názvy typu автомобиль «Москвич» nebo «Волга», která by jinak označovala primární jev, tzn. obyvatele Moskvy nebo řeku.
3.2.2 Jména bohů a mytologických postav Jména bohů všech náboženství se píšou s velkým písmenem, např. Афина, Будда, Иисус Христос, Перун. V souladu s ideologií minulých let se slova Бог a Господь na začátku 20. let 20. století psaly s písmenem malým. V současnosti se objevuje tendence vrátit se k psaní těchto slov s velkým písmenem, oficiální pravidlo však neexistuje. Autor tedy doporučuje psát slova Бог a Господь s velkým písmenem, pokud se jedná o označení stvořitele vesmíru a všeho živého, a s malým písmenem, jestliže jde o spojení slov, která přímo nesouvisí s náboženskou tématikou, např. дай бог, слава богу; не приведи господи господь с ним. Stejného názoru je i Kupcevičová, která uvádí, že slovo Бог i jeho synonyma (Господь, Творец, Спаситель, Создатель, Всевышний, Вседержитель) se ve smyslu nejvyšší existence píšou s velkým písmenem. Stejné pravidlo platí také pro jména svatých, apoštolů, proroků atd. (2006, 154).
Jména mytologických postav se píšou rovněž s velkým písmenem, např. Геракл, Баба Яга, Дед Мороз, Кощей Бессмертный. Pozn. Rodová pojmenování mytologických bytostí se píší s písmenem malým, např. нимфа, сирена, черт atd.
3.2.3 Jména zvířat a rostlin Jména zvířat se píšou s velkým písmenem, např. собака Полкан, кот Васька. Pozn. Pokud se jména zvířat použijí v přeneseném smyslu nebo jako název jejich druhu, píšou se s malým písmenem, např. на солнце грелись васьки и мурки (кошки).
V odborné literatuře se druhová označení rostlin, ovoce, zeleniny, květin apod. píšou s písmenem velkým, např. клубника Фестивальная, смородина Ранняя сладкая;
31
v neodborné literatuře se používá písmeno malé a název se dává do uvozovek, např. клубника «фестивальная», смородина «ранняя сладкая». Vžitá a obecně přijatá pojmenování rostlin, květů, plodů apod. se píšou s malým počátečním písmenem, např. анютины глазки, розмарин, белый налив.
3.2.4 Označení vín V odborné literatuře se jména vín píšou rovněž s velkým písmenem, např. шампанское Абрау-Дюрсо, вино Букет Молдавии; v neodborné literatuře se tyto názvy píšou s písmenem malým a opět se dávají do uvozovek, např. шампанское «абрау-дюрсо», вино «букет Молдавии». Ustálená pojmenování se píšou s malým písmenem, např. каберне, рислинг.
3.2.5 Zeměpisná a astronomická jména S velkým písmenem se píšou: a) vlastní zeměpisná pojmenování (jména kontinentů, zemí, teritorií, měst, moří, hor, ostrovů, ulic, řek atd.), např. Азия, Франция, Тула, Камчатка, Волхонка. b) vlastní astronomická pojmenování (názvy planet, hvězd, souhvězdí atd.), např. Альтаир, Кассионея, Марс atd. Pozn. 1. V zeměpisných a astronomických názvech se všechny slova složeného pojmenování včetně členů a předložek (kromě rodových názvů a pomocných slov) píšou s velkým písmenem, např. Южная Америка, Северний Кавказ, мыс Доброй Надежды, Черное море, остров Корсика; Полярная збезда, созвездие Большая Медведица, Млечный Путь. Pozn. 2. Pomocná slova uprostřed ruských i cizojazyčných jmen se píšou s malým počátečním písmenem a spojují se spojovníkem, např. Комсомолск-на-Амуре, Рио-де-Жанейро.
Názvy světových stran (север, юг, северо-запад) se píšou s malým písmenem; pokud je však strana součástí územního pojmenování, píšou se s velkým písmenem, např. Крайний Север, Ближний Восток, отношения между Востоком и Западом. Kajdalova – Kalinina mluví ještě o přeneseném významu zeměpisného názvu, kdy se podstatné jméno obecné stane jménem vlastním. V tomto případě se píše velké písmeno ve všech slovech názvu, např. Старые Дороги, Белый Яр, Ясная Поляна, Ческий Лес atd. Toto pravidlo má však spoustu výjimek, což znovu dokazuje nejednotnost ruského pravopisu.
32
Podle autorek se stále píše např. Кировские ворота, Кузнецкий мост, Коровий брод apod. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 183 – 184). Velké písmeno se také píše ve slovech typu Де, Лос atd., např. Де-Лонга, Де-Серв, Лос-Анжелос atd.
Také uvádějí, že anglická slova стрит a сквер se píšou s malým
písmenem a s vlastními jmény se spojují spojovníkem; německé штрассе a плац se píší dohromady s vlastním jménem, např. Уолл-стрит, Фоли-сквер, ale Розенстрассе, Дорфплац (Kajdalova – Kalinina, 1971, 184). S velkým písmenem se píšou rovněž neoficiální, ale často používané názvy států, republik nebo jiných územních jednotek, např. Подмосковье, Предуралье, Казахстан аtd. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 184).
Co se týče astronomických názvů, zdůrazňují Kajdalova – Kalinina fakt, že pokud slova солнце, земля nebo луна neoznačují astronomické názvy planet, píšou se s malým písmenem, např. взошла луна, выглянуло солнце (Kajdalova – Kalinina, 1971, 183 – 184). Stejně se k tomuto bodu vyjadřuje Kupcevičová (2006, 155).
3.2.6 Názvy administrativně-územních celků S velkým písmenem se píšou: a) názvy států, např. Россия, Алжир, Китай Pozn. V oficiálních názvech státu se s velkým písmenem píšou všechny slova v názvu, např. Мексиканские Соединенные Штаты, Французская Республика.
Kupcevičová však zde jako jediná připomíná, že obyvatelé těchto států se píšou s malým písmenem, např. русский, чех, китаец atd. b) názvy administrativně-územních jednotek, které jsou součástí státu (oblasti, okresy, státy, země atd.) včetně historicky vzniklých názvů, např. Курганская область, Башкирия, Силезия.
Valgina – Rozental – Fomina dodávají, že ve skupinovém pojmenování států se s velkým písmenem píšou všechny slova kromě rodových názvů, např. государства Варшавского Договора, Закавказские республики, Скандинавские страны (Valgina – Rozental – Fomina, 1970, 26).
33
3.2.7 Názvy institucí, organizací, stran atd. S velkým písmenem se píšou: a) všechny slova v oficiálních názvech vysokých státních institucí a organizací, např. Государственная Дума, Кабинет Министров, Конституционный Суд atd. Pozn. S velkým písmenem se také píšou všechny slova v pojmenování Организация Объединенных Народов a v názvech jejích vysokých orgánů Собет Безопасности, Генеральная Ассамблея.
b) první slovo v oficiálních názvech ministerstev, místních i centrálních úřadů, škol, podniků, organizací, stran apod., např. Министерство здравоохранения, Екатеринбургский государственный университет, Демократическая партия России аtd. Pozn. 1. Jestliže je v názvu organizace či instituce slovo v tomto kontextu jedinečné, píše se také s velkým písmenem, např. Государственный Исторический музей, Государственная Третьяковская галерея. Pozn. 2. Slovo Болшой v názvech divadel, koncertních síní, atp. se stává součástí vlastního jména, proto se vždycky píše s velkým písmenem, např. Петербургский академический Болшой драматический театр имени Г. А. Товстоногова. Pozn. 3. Při zkrácení názvu organizace, instituce atp. se v oficiálních dokumentech zachovává velké písmeno v prvním slově názvu, je tedy možné napsat i Aкадемический Болшой драматический театр имени Г. А. Товстоногова nebo Tеатр имени Г. А. Товстоногова.
c) první slovo v uvozovkami oddělených názvech závodů, firem, společností atd., např. завод «Красный выборжец», акционерное общество «Восток» atd. Pozn. Rodové názvy a zeměpisná určení se v názvech závodů a firem v uvozovkách píšou s malým písmenem, např. петербургское объединение «Северная заря».
Kajdalova – Kalinina (1971, 183) i Valgina – Rozental – Fomina (1970, 28) navíc zdůrazňují to, že slovo партия se píše s malým písmenem. Co se týče mezinárodních organizací, autoři uvádějí, že se velké písmeno píše pouze v prvním slově názvu stejně jako u názvů zahraničních politických stran, např. Польская объединенная рабочая партия. Názvy vysokých zahraničních institucí se pak píšou s malým písmenem, např. парламент, сейм (Kajdalova – Kalinina, 1971, 186). Jedna z poznámek Kajdalové – Kalininové se týká také názvů jednotlivých úseků nebo oddělení institucí, které se píšou s písmenem malým, např. кафедра русского языка филологического факультета, конструкторский отдел машиностроительного завода atd. (Kajdalova – Kalinina, 1971, 185). Autorky se ještě zmiňují o tom, že velké počáteční písmeno se píše v názvech průmyslových podniků, zemědělských družstev, knihoven, parků atd., které jsou po někom 34
pojmenovány a zároveň začínají slovy Государственный, Всесоюзный, Центральный, řadovou číslovkou (Первый, Второй) nebo geografickým názvem (Московский), např. Центральный парк культуры и отдыха имени М. Горького, Первый государственный медицинский институт имени Пирогова atd. Pokud název tyto přívlastky neobsahuje, první slovo názvu se píše s malým písmenem, např. завод имени Карла Маркса, трикотажная фабрика имени Ногина (Kajdalova – Kalinina, 1971, 186). Kupcevičová pak ještě připouští dvě varianty psaní Akademie věd: Российская академия наук i Российская Академия Наук (Kupcevičová, 2006, 155).
3.2.8 Názvy hodností, titulů atd. S velkým písmenem se píšou a) všechna slova v oficiálních názvech nejvyšších titulů Ruské federace, např. Президент Российской Федерации, Премьер-Министр, Председатель Государственной Думы; b) všechna slova v oficiálních názvech hlavy ruské pravoslavné církve, např. Святейший Патриарх Московский и Всея Руси; c) všechna slova v oficiálních názvech nejvyšších funkcí zahraničních států, např. Президент Французской Республики; d) všechna slova v oficiálních názvech nejvyšších duchovních představitelů různých náboženství, např. Папа Римский; e) první slovo v oficiálních názvech osob, kterým byl udělen čestný titul Ruské federace, např. Герой Российской Федерации, Лауреат Государственной премии; S malým písmenem se píšou tituly, úřady a hodnosti, které nemají zvláštní či jedinečný charakter, např. министер, маршал, доктор наук.
3.2.9 Označení řádů, medailí a vyznamenání S velkým písmenem se píšou všechna slova v úplných názvech řádů (kromě slov орден a степень), např. орден Дружбы, орден Трудовой Славы I степени atd. Pozn. V názvech uvedených v uvozovkách se velké písmeno píše pouze v prvním slově a ve vlastních jménech, např. медаль «За отвагу», медаль «За взятие Берлина» atd.
35
3.2.10 Názvy svátků Velké písmeno se píše v prvním slově v oficiálních názvech státních a světských svátků, např. Новый год, День независимости. V druhém citovaném příkladě však zřejmě existuje kolísání, protože Kupcevičová píše obě slova v názvu День Независимости velkým písmenem (Kupcevičová, 2006, 155). S velkým písmenem se píšou rovněž názvy náboženských svátků ruské pravoslavné církve Рождество Христого, Сретение Господне, Пасха. Solovjov (2000, 764) však zároveň připojuje poznámku, že podle pravidel r. 1956 by se svátky měly psát s písmenem malým. Od tohoto ideologicky podmíněného požadavku se však dnes upouští a svátky se, stejně jako ve 20. letech 20. století, začínají psát s velkým písmenem. Co se týče pravidelně konaných hromadných akcí, ty se podle Kupcevičové píšou s písmenem malým, např. день открытых дверей, день встречи выпускников atd. (Kupcevičová, 2006, 157).
3.2.11 Názvy historických událostí, epoch a dokumentů Velké písmeno se v těchto názvech píše v prvním slově, pokud se nějak odlišují od podobných událostí nebo dokumentů, např. епоха Возрождения, Бородинское сражение, Библия, Коран, Вторая мировая война atd. Solovjov na tomto místě připomíná, že pravopis v pravidlech r. 1956 doporučuje psát slovní spojení jako вторая мировая война s malým písmenem, to však podle něho neodpovídá pravidlům uvedeným v téže příručce ani současné praxi (Solovjov, 2000, 764). Pokud se týče epochy Возрождения, Kupcevičová uvádí jako pravidlo psát Высокое Возрождение, ale раннее Возрождение a позднее Возрождение (Kupcevičová, 2006, 155). Valgina – Rozental – Fomina (1970, 27) ještě dodávají, že názvy uměleckých stylů se píšou s písmenem malým, např. рококо, ампир. Stejní autoři se pak ještě zmiňují o tom, že velké písmeno se píše v prvním slově a ve vlastních jménech, která jsou součástí názvu, píše se tedy Смутное время, ale také např. Великая Октябрьская социалистическая революция nebo Великая Отечественная война (Valgina – Rozental – Fomina, 1970, 26). Solovjov se o tomto pravidle dále rozšiřuje v oddíle о podmínkových podstatných jménech.
36
3.2.12 Názvy uměleckých děl a tiskovin S velkým písmenem se píše první slovo v názvech uměleckých děl a tiskovin uvedených v uvozovkách, např. роман «Преступление и наказание», картина «Взятие снежного городка», опер «Майская ночь», газета «Московские новости».
3.2.13 Velká písmena v přídavných jménech utvořených od vlastních jmen, jmen bohů a mytologických postav S velkým písmenem se píšou: a) přídavná jména přivlastňovací utvořená od těchto jmen pomocí sufixů –oв (-ев) nebo -ин (bez dalšího sufixu –ск), pokud vyjadřují příslušnost k odpovídající osobě, např. Перунов гром, Петров дом, Мишин стол; b) přídavná jména, která jsou utvořena od vlastních jmen lidí pomocí sufixu -ский a s významem na něčí památku‘ nebo ‚pojmenovaný na něčí počest‘, např. Ломоносовские чтения, Нобелевская премия, Пушкинский театр.
S malým písmenem se píšou a) přídavná jména se sufixem –ск, utvořených od vlastních jmen a vyjadřujících svou příslušnost ke konkrétní osobě, např. некрасовская тема, булгаковский персонаж; b) přídavná jména utvořená od vlastních jmen a s významem ‚takový jako u …‘, např. гераклова сила (как у Геракла), моцартовский стиль (как у Моцарта). Pozn. Tomuto pravidlu se podřizuje i psaní frazeologizmů, které obsahují přídavné jméno utvořené od jména bohů nebo mytologických postav, např. ахиллесова пята, сизифов труд atd. Kupcevičová uvádí také tyto příklady: по-суворовски, по-лермонтовски (Kupcevičová, 2006, 157).
3.2.14 Jména podmíněná kontextem V oficiálních dokumentech se velké písmeno může psát v obecných podstatných jménech, která vystupují jako podmínková jména (v běžných textech se tyto slova píšou s malým písmenem); např. v textech oficiálních sdělení, mezinárodních smluv atd. je možné psát Высокие Договаривающиеся Стороны, Чрезвычайный и Полномочный Посол atd. Pozn. Toto pravidlo lze aplikovat také na podmínkové názvy právnických osob, které jsou v textech smluv nazvány obecnými jmény, např. Автор и Издательство, Завод и Фирма atd.
37
Přídavné jméno Великий charakterizuje určitý jev jako významný a zaujímající zvláštní místo v řadě stejných jevů. Přidává se k vlastnímu jménu a píše se vždy s velkým písmenem, např. Петр Великий, Екатерина Великая. Ve složených vlastních jménech, ke kterým se toto slovo připojuje, se s velkým písmenem píšou slova dvě: slovo Великий a počáteční písmeno vlastního názvu, např. Великая Отечественная война, Великая Французская революция. Pokud slovo v textu získává zvláštní význam (slavnostní, vznešený atd.), může se také psát s velkým písmenem, např. Когда прожимались солдаты, как тени, к земле и уже не могли оторваться, - всегда находились в макое мгновенье один безымянный, Сумевший Подняться (Берггольц). Pozn. S velkým písmenem se v souvislosti se stylistickými zvláštnostmi často píšou slova Родина, Человек.
S velkým písmenem se píšou také jména postav v bajkách, pohádkách, hrách atd., která jsou vyjádřena obecnými jmény, např. По дебрям гнался Лев за Серной (Крылов), Песня о Соколе (Горький).
3.2.15 Zkratky a slova zkratková Zkratky složené z počátečních písmen určitého pojmenování se píšou jen s velkým písmenem, např. ООН (Организация Объединенных Наций), РСУ (ремонтностроительное управление), МГУ (Московский государственный университет) atd. Pozn. 1. U některých zkratek může dojít k tomu, že přestanou být vnímány jako zkratky a jsou chápány jako samostatná slova. V tomto případě se píšou s písmenem malým (a některá se dokonce skloňují), např. вуз (высшее учебное заведение). Pozn. 2. Zkratky cizojazyčného původu se řídí výše uvedeným pravidlem, např. УСА, ВВS. Pokud cizojazyčná zkratka odráží fonetickou podobu písmen, první slovo takové zkratky se píše s velkým písmenem a ostatní slova s písmenem malým (jednotlivá slova se pak spojují spojovníkem), např. Би-би-си, Ю-эс-эй.
Ve názvech vzniklých částečně z počátečních písmen víceslovného pojmenování a částečně z určité části slov tohoto pojmenování, se počáteční písmenné zkratky píšou velkými písmeny a zkrácený kmen malými, např. НИИэнергомаш, НИИпромстрой. Jestliže se zkratka nachází uprostřed nebo na konci slova, píše se malými písmeny, např. Горниипроект. Kajdalova – Kalinina (1971, 187) ještě doplňují, že s velkým písmenem se píšou složené zkratky vlastních jmen, které se skládají ze slabiky a celého slova, např. Госплан, 38
Моссовет atd. Jestliže však jsou tato zkratková slova vnímána jako obecná, např. райком, обком (existuje jich více), píšou se s malým písmenem.
3.2.16 Návrh nového «Свода правил русского правописания» V této podkapitole bych se chtěla jen stručně zmínit o připravovaných změnách v ruském pravopise, které se týkají psaní velkých písmen. Znovu bych však chtěla připomenout, že jde pouze o návrh, který zatím neprošel schválením příslušnými institucemi a nelze jej tedy považovat za platný. Lopatin (http://www.gramota.ru/mag_new.html?id=35) uvádí, že doporučovaná pravidla jsou osvobozena od ideologických i politických vlivů a restrikcí charakteristických pro sovětské období. S velkým počátečním písmenem se počítá např. ve slovech z oblasti náboženství či svátků, ve spojení Первая a Вторая мировая война nebo názvech zahraničních demokratických stran; naopak všechny instituce včetně těch nejvyšších by se měly psát s velkým písmenem pouze v prvním slově názvu.
39
4. SROVNÁNÍ PRAVIDEL PRO PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN V RUŠTINĚ A ČEŠTINĚ Cílem této kapitoly bude porovnat pravidla pro psaní velkých písmen v obou jazycích podle již uvedených norem a také zjistit, zda se v současném jazyce tyto normy skutečně dodržují. Zdrojem pro toto pozorování budou internetové články z ruských webových stránek, z nichž také pocházejí všechny uvedené příklady. Kapitola bude rozdělena tématicky do jednotlivých oddílů stejně jako pravidla pro psaní velkých písmen v ruštině a pozornost budu věnovat především jevům v obou jazycích rozdílných nebo problematických.
4.1 Jména a příjmení Jména a příjmení se v obou jazycích píšou s velkým počátečním písmenem. Pokud se příjmení skládá z více slov, také se každé píše s velkým písmenem a v ruštině se spojuje spojovníkem. V případě cizích jmen se v češtině zpravidla dodržují zvyklosti příslušného jazyka a velké písmeno se píše stejně jako v tomto jazyce. Ruština toto pravidlo také ve většině případů respektuje, pouze v čínských jménech se velké písmeno použije jen u prvních dvou slov a třetí část se napíše s malým (Сунь Ям-сен). Celkově se v češtině uvedená pravidla dodržují důsledněji. Ruština pravidla o psaní velkých písmen dodržuje, pokud jde o jména ruského původu (Римский-Корсаков, Мельников-Печерский atd.), v cizích jménech pak připouští různý pravopis, např. jméno Мак-Доуэлл je možné psát i bez pomlčky nebo jako Макдоуэлл, např.: Флоренс Макдоуэлл – сестра милосердия Британского Красного Креста в годы Первой Мировой Войны, родилась в Мельбурне. (http://209.85.129.104/search?q=cache:H62AeyBcfUJ:www.argo.net.au/andre/mcdow elltext.htm). Один из главных героев фильма - покойный сенатор от американского штата Висконсин Джозеф Маккарти , вдохновитель и организатор "охоты на ведьм" в 1950-е годы, в результате которой пострадали многие американские коммунисты и либералы. (http://209.85.129.104/search?q=cache:wtvrRRISmxMJ:news.bbc.co.uk/hi/russian/ent ertainment/newsid).
40
Potvrzuje se tak Solovjova poznámka o tom, že někdy části jména splynou s příjmením a vytvoří tak jediné slovo. V pravopise jmen typu Саид-паша, Исмаил-бей, Мухаммед ель-Куни, Сараджоглы existuje poměrně vysoká míra kolísání, běžně se tedy můžeme setkat s velkými písmeny i v druhé části slova nebo s variantami bez pomlček: Жертвой неизвестных преступников стали Саид-Паша Салехов и его сын. (http://209.85.129.104/search?q=cache:txi85K7MqSkJ:www.watchdog.cz/index.php). После установления советской власти в Азербайджане, по инициативе С.М.Кирова и под руководством партийных и советских руководителей республики С.А. Агамали Оглы, А.Г.Караева, Г.М.Мусабекова впервые в советской стране в городе Баку за 11 месяцев был построен и в феврале 1924 года пущен в эксплуатацию электрический трамвай. (http://209.85.129.104/search?q=cache:bx0znoj2OVAJ:www.baku.ru/pages/transport/ 10240_ru.php). Исмаил-Бей Гаспринский родился в г. Бахчисарае в 1853 году. (http://209.85.129.104/search?q=cache:aliuDh5fduAJ:tatar-bashkort.narod.ru).
Korejská a vietnamská jména se ve všech svých částech píšou s velkým písmenem. Česká pravidla se o psaní těchto jmen nezmiňují, uvádí jen to, že se čeština drží pravidel příslušného jazyka.
PODSTATNÁ JMÉNA OBECNÁ Malé počáteční písmeno se píše v obou jazycích v těch jménech, která se stala jmény obecnými (donchuán, lazar, mecenáš, kalašnikov atd.; v ruštině např. донхуан, атлант, меценат, калашников), pokud se už ovšem nestaly pojmenováním pro jev jiný, např. restaurace, hodinek , alkoholu apod. S malým písmenem se píšou i jednotky míry (ampér, volt; v ruštině ампер, вольт).
PŘÍSLUŠNÍCÍ NÁRODŮ, OBYVATELÉ MĚST atd. Do této kategorie zařazuji i pojmenování příslušníků národů, kmenů a obyvatel měst, která se, jak uvádí Balcar a kol. (1979, 143), na rozdíl od češtiny píšou v ruštině s malým písmenem, např. русский, пражанин × Rus, Pražan. Superanskaja (1965, 27) to odůvodňuje tím, že tato jména nejsou o nic méně obecná než jiná slova, přestože nám zní jako vlastní jména. 41
Balcar a kol. (1979, 143) si také všímají dalšího rozdílu, který se týká ortografického rozlišování národnosti a antropologické skupiny, např. Cikán × cikán, Žid × žid apod. To je však možné pouze v češtině, ruština tyto varianty nepřipouští; píše se tedy pouze цыган, еврей atd. V obou jazycích se pak píše malé písmeno ve jménech příslušníků náboženského vyznání, řádů, hnutí apod., např. буддист, кальвинист, францисканец, марксист, динамовец; v češtině např. buddhista, kalvinista, františkán, marxista, lumírovec.
4.2 Jména bohů a mytologických postav Tato jména se v obou jazycích píšou s velkým písmenem. Co se týče slova Bůh a Hospodin, (Бог, Господь), platí pro ruštinu i češtinu stejné pravidlo: jestliže se slovo použije ve významu stvořitele vesmíru a všeho živého, píše se s velkým počátečním písmenem. Česká pravidla ještě dodávají, že velké písmeno také může být projevem náboženské úcty. Pokud se slovo použije v jiném než náboženském kontextu, píše se s malým písmenem. Pro synonyma slova Bůh platí totéž. Rozdíl mezi slovy bůh a Bůh dobře ilustruje následující příklad. Výraz se v něm objevuje dvakrát, jednou s velkým a jednou s malým písmenem, přičemž Bůh znamená „ten jediný, Stvořitel“ a bůh slouží jako označení určité postavy, „jeden z mnoha“. Takže i když nejsem jediný bůh , jsem pro vás Bůh ! (http://216.239.59.104/search?q=cache:AU9Y_9UJqd4J:www.kompost.cz/redakce). Příklad dokazuje, že toto rozlišení je v českém jazyce stále živé.
Celkově se slovo Bůh objevuje skutečně jen v náboženském kontextu ve významu křesťanský Bůh. Stejně tak se používá i spojení psané s velkými počátečními písmeny Pán Bůh, které se jako pán bůh vyskytuje ve větách jako Zaplať pán bůh apod. I tak ovšem můžeme narazit i na velké písmeno, např.: "Pomyslel jsem si, Panebože, to je konec, oni mě zabijí." (http://216.239.59.104/search?q=cache:8o5f9Y77BDAJ:www.blisty.cz/files/isarc/010 7/20010731h.html).
42
Synonyma Boha a Ježíše jako Stvořitel, Vykupitel atd. se v náboženském smyslu píšou také s velkým písmenem. Zajímavé však je, že Syn boží (podle PČP 1993) se v textech ve většině případů píše s velkým písmenem v obou slovech, tedy Syn Boží (nebo také Boží Syn): Vzpomeňme, že Pavel začal po svém obrácení kázat s damašskými učedníky v synagógách, že Ježíš je Syn Boží a že Antiochie Syrská byla výchozím sborem na jeho misijní cesty. (http://216.239.59.104/search?q=cache:wy_tbvzVzrIJ:smichov.evangnet.cz/kazani/kaz 02.htm).
V psaní tohoto spojení panuje poměrně vysoká nejistota, protože lze najít i výrazy syn Boží nebo syn boží. Podobně se někdy objevuje Duch svatý i Duch Svatý. V ruštině se pravidla o psaní slova Бог i Господь stejně jako jejich synonym dodržují poměrně důsledně. Malé písmeno se píše jen ve spojeních, která nesouvisí s náboženstvím, i když najít můžeme i výrazy jako Слава Богу nebo Дай Бог, např.: « Слава Богу, ты пришёл!». (http://216.239.59.104/search?q=cache:xW4PwPTAZNQJ:www.nashfilm.ru/teleobzor /355.html ). nebo Дай Бог , чтобы я мог чаще приезжать в Прагу. (http://216.239.59.104/search?q=cache:i0GzBEWF8UUJ:www.radio.cz/ru/).
MYTOLOGICKÉ POSTAVY Ve jménech mytologických osob se píše také velké písmeno, neplatí to však vždy, např. v následujících větách se píše v jedné nebo dokonce v obou částech jména písmeno malé, a to přesto, že se jedná o pohádkovou postavu a ne o typ člověka (v tom případě by šlo o podstatné jméno obecné a malé písmeno by bylo závazné): Бросилась Баба-яга в избушку и видит - девочки нету, а за прялкой кот сидит. (http://216.239.59.104/search?q=cache:fG9AnT4LzgJ:www.friendship.com.ru/fairy_tale/05.shtml). "На, куколка, покушай да моего горя послушай: меня посылают за огнем к бабеяге; баба-яга съест меня!". (http://216.239.59.104/search?q=cache:wxgvNE_TdBIJ:paganism.ru/babayaga.htm).
43
U rodových pojmenování (např. сирена, русалка, черт) se v obou jazycích dodržuje psaní malého písmena; velké se píše pouze v případě, že dané slovo je názvem nebo pojmenováním např. cestovní kanceláře, vydavatelství, restaurace apod. V češtině se pohádkové a mytologické postavy píšou s velkým písmenem a ke kolísání nedochází, pokud jde o jednoslovná jména (Herkules, Popelka). To v podstatě platí pro oba jazyky. Pokud se však pojmenování skládá z více slov, je evidentní nejednotnost. V češtině se tedy podobně jako v ruštině běžně setkáváme s podobami Baba Jaga i baba jaga, Děda Mráz i děda Mráz (v ruštině Дед Мороз, Дед мороз i дед мороз), Červená Karkulka i Červená karkulka, Děd Vševěd i Děd vševěd atd. V ruštině se pak varianty s oběma velkými písmeny objevují častěji než v češtině, zejména pak ve jménech pohádkových bytostí typu Кощей Бессмертный nebo Змей Горыныч.
4.3 Jména zvířat, rostlin a vín JMÉNA ZVÍŘAT Jména zvířat se v obou jazycích píšou s velkým písmenem. Malé písmeno se může použít v případě, že slovo označuje druh zvířete jako celek, což v češtině platí především pro označení mourek nebo žeryk, ruštině např. pro výrazy мурка, шарик nebo сивка; celkově je ale tento způsob v češtině málo frekventovaný. Následující příklad ilustruje rozdíl mezi vlastním jménem (Мурка) a obecným pojmenováním druhu (шарик jako označení psa): Пахло чем-то вкусным, а Мурка, как всегда, была голодна. Но не успела она и шагу ступить по паркету прихожей, как какой-то пушистый шарик налетел на неё и с шумом, отдалённо напоминающим рычание, вытолкнул её вон. (http://209.85.129.104/search?q=cache:biLbwRaT 8EJ:www.solnet.ee/skazki/910.html).
NÁZVY ROSTLIN Odrůdy rostlin, plodů apod. se v ruštině i češtině píšou také s velkým písmenem. Pravidla o velkém písmenu v odborných textech a malém písmenu v uvozovkách se však v ruském jazyce nedodržují tak důsledně, o čemž svědčí tento příklad: Затем
в
послевоенные
годы
появилась
возможность
«Советским»
селекционерам вывести немалое количество разных сортов земляники и
44
клубники, такие, как «Заря», «Фестивальная», «Красавица Загорья» и другие. (http://209.85.129.104/search?q=cache:idkTTQ0y7AgJ:www.uralsadovod.ru/Arhiv/13 _05.htm).
Pokud je jméno v uvozovkách, můžeme se tedy setkat s podobou s velkým i malým písmenem. V případě, že v uvozovkách není, píše se většinou s velkým písmenem, např. Красная смородина: Алтайская рубиновая, Ранняя сладкая, Сахарная, Ненаглядная. (http://209.85.129.104/search?q=cache:2ecXcqQ7LrYJ:www.chrab.chel.su/archiveuro).
V češtině se píše ve všech druzích textu převážně velké písmeno (Matčino jablko, Sparťan, Parména zlatá atd.) Ustálené lidové názvy jako анютины глазки, мать-и-мачеха nebo v češtině maceška, podběl, rozmarýn atd. se píšou s malým písmenem stejně jako názvy bylin, např. šalvěj, heřmánek (шалфей, ромашка) atd.
OZNAČENÍ VÍN Jména vín se také píšou velkým písmenem. Podobně jako u rostlin ani v této oblasti důsledně neplatí pravidlo malého písmena, pokud je jméno v uvozovkách: Председатель "Деловой России", глава группы компаний SVL Борис Титов недавно сделал неожиданную покупку: он приобрел 30% акций отечественного производителя игристых вин "Абрау-Дюрсо". (http://209.85.129.104/search?q=cache:qMM4pWJAoYgJ:www.deloros.ru/gensovet/s miogs/2006/08/08/smiogs_3227.html). Особой популярностью пользуется молдавское ароматизированное вино "Букет Молдавии". (http://209.85.129.104/search?q=cache:cVEYcZdkAmYJ:www.wineworld.ru/countrie s_types/varieties_drink/article506.html).
Dokonce se dá říct, že většina názvů v uvozovkách byla napsána s velkým písmenem.
45
Vína se píšou s písmenem velkým, pokud jde o vlastní jméno, ale někdy i v případě obecného pojmenování druhu: Выращиваются практически все сорта винограда - Леанка, Траминер, токайские сорта, Рислинг. (http://209.85.129.104/search?q=cache:Ul5aiGaqu4UJ:www.asinfo.com.ua/karpaty/ka r_wine.php).
V češtině se označení vín píšou převážně s velkým písmenem a často se uvádí jeho plné jméno (Medvědí krev, Svatovavřinecké, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Kabernet Sauvignon, Tramín červený atd).
4.4 Zeměpisná a astronomická jména Velké
písmeno
se
píše
v obou
jazycích
v jednoslovných
zeměpisných
a
astronomických názvech, tzn. jménech kontinentů, zemí, měst, ulic, ostrovů, moří, řek, nebeských planet, hvězd apod. Také platí to, že pokud se slova měsíc, slunce nebo země (луна, солнце, земля) použijí v jiném než odborném hvězdářském smyslu, píšou se s malým písmenem. V ruštině se pak s velkým písmenem píšou všechna slova složeného pojmenování kromě rodových názvů a pomocných slov, např. мыс Доброй Надежды, Северный Ледовитый океан, Дальний Восток, созвездие Большая Медведица, Млечный Путь. Pokud se jméno skládá z více částí, spojují se jednotlivá slova spojovníkem, např. Ростовна-Дону, Франкфурт-на-Одере, Сан-Франциско, Лос-Анжелос atd. Ne vždy se však pravidla velkých písmen dodržují, objevují se i tyto varianty: В наших широтах Млечный путь лучше всего виден в августе, когда в середине ночи созвездие Лебедя поднимается к зениту, а на юге низко над горизонтом видны звезды Стрельца, в котором находится загадочный центр Галактики. (http://209.85.129.104/search?q=cache:D3dU_IcKhB8J:www.vek2.nm.ru/L2/efremov _L.html). В рамках Международного полярного года планируется осуществить уникальный проект - спуск в Северный ледовитый океан на глубину 4000 метров с помощью российских глубоководных аппаратов "Мир", - сказал Чилингаров на пресс-конференции в РИА Новости, посвященной началу МПГ.
46
(http://209.85.129.104/search?q=cache:AZuKLjnpW2oJ:www.rian.ru/technology/200 70305/61589015.html).
V češtině se zpravidla píše velké písmeno jen v prvním slově názvu: mys Dobré naděje, Severní ledový oceán, Dálný východ, souhvězdí Velký vůz, Mléčná dráha. Velké písmeno ve všech slovech názvu se pak používá tehdy, je-li součástí sousloví vlastní jméno, např. Jižní Amerika, Střední Asie, Bílá Rus, Horní Slezsko, ale: Český ráj, Český les, Ohňová země. V několikaslovných názvech měst se píšou s velkým písmenem všechna slova a také první slovo po předložce, např. Nové Město nad Metují, Kostelec nad Černými lesy. Některé názvy se však zdají být problematické, proto se často setkáváme i s variantami Dálný Východ nebo Kostelec nad Černými Lesy. Názvy světových stran se píšou v obou jazycích s malým písmenem, pokud ovšem nejsou součástí vlastního jména nebo neoznačují určitou oblast, např. Крайний Север nebo Západ/Запад jako vyspělé státy západní Evropy a Severní Ameriky.
ULICE, NÁMĚSTÍ, STANICE, SÍDLIŠTĚ apod. Ulice, náměstí, stanice apod. se v ruštině píšou s velkým písmenem ve všech svých částech
kromě slov ulice, náměstí apod., např. Большая Никитская улица, пл.
Пречистенские Ворота atd. , v češtině je způsob psaní složitější: velké písmeno se píše jen v prvním slově názvu (třída Politických vězňů), ale pokud název začíná předložkou, píše se s velkým písmenem i slovo následující (ulice Na Můstku, dům U Tří lilií), což platí i pro názvy restaurací nebo domů (restaurace U Tří hvězd). Toto pravidlo však ještě zřejmě není dostatečně zažito, protože se stále setkáváme také s podobami ulice Na příkopě nebo ulice Na můstku. Nejasnosti nastávají v českém jazyce rovněž při psaní sídlišť, u nichž není vždy jasné, jestli je slovo sídliště součástí oficiálního názvu a má-li se tedy psát také s velkým písmenem. Ruská pravidla se o sídlištích nezmiňují, proto jsem se na tuto oblast při svém pozorování zaměřila a dospěla k tomuto závěru: v ruštině se výraz микрорайон nebo поселoк s velkým písmenem nevyskytují, píše se tak až samotný název (микрорайон Сокол, поселoк Степанцево). Pokud je sídliště po někom nebo po něčem pojmenováno, píše se s velkým písmenem , např.: В городе Красногорске Московской области к 2017 году построят новый микрорайон Рублево-Архангельское.
47
(http://209.85.129.104/search?q=cache:2vGsEVbuKS0J:www.rian.ru/economy/habitat ion/20070314/61985228.html).
Jestliže stojí název sídliště v uvozovkách, velké písmeno je jen v prvním slově názvu; pokud v uvozovkách není, píše se ve všech slovech, např.: В этом году "Пермэнерго" наметило пуск подстанции "Выставка" расчетной мощностью 20 МВт, к которой будет подключен микрорайон Городские Горки и выставочный комплекс "Пермская ярмарка". (http://209.85.129.104/search?q=cache:3GYgcJDPYzEJ:www.permenergo.ru/press/m assmedia/details_53.html). Жители микрорайона "Городские горки" в Перми хотят обсуждать его будущее. (http://209.85.129.104/search?q=cache:DCqGLRoL270J:www.rambler.ru/news/russia /volga/59/10078508.html). I zde se však můžeme setkat s výjimkami, např. Молодёжный центр со спортивным залом в микрорайоне Северная гора. (http://209.85.129.104/search?q=cache:uekiPw_lX7MJ:www.klgd.ru/ru/power/district s/leningrad/razv_micro.php).
PŘENESENÝ VÝZNAM ZEMĚPISNÝCH NÁZVŮ Názvy jako Ясная Поляна, Чешский Лес, Oгненная Земля se ve funkci vlastního jména píšou v ruštině s velkým písmenem (srov. Jasná Poljana, Mariánské Lázně, ale Český les, Český ráj, Ohňová země). Zatímco v češtině se toto pravidlo vcelku důsledně dodržuje, v ruštině se objevuje kolísání. V názvech měst se sice velká písmena píšou vždy, ve jménech jiných míst se však setkáváme s variantami: Местом расположения сталепрокатного завода предлагается промышленный узел г. Белая Церковь в пределах Шкаривского сельсовета общей площадью под строительство 58 га. (http://209.85.129.104/search?q=cache:o8L2pUvSQ2MJ:news.finance.ua/ru). Самый крупный природоохранный заповедник в Чехии - Чешскии лес. (http://209.85.129.104/search?q=cache:lE5bTOz_1LcJ:www.geo-tur.ru/country.php). Огненная земля – остров, отделенный от материка проливом Магеллана, полет туда занимает всего 20 минут, так что, в принципе, при очень ясной
48
погоде с берегов Чили ты можешь увидеть очертания Terra del Fuego. (http://209.85.129.104/search?q=cache:6_O2OKBsCZIJ:www.shulgin.com/index.php) . Přestože Kajdalova – Kalinina (1971, 183 – 184) uvádí, že názvy Кировские ворота nebo Кузнецкий мост se píšou v druhé části s malým písmenem, současná praxe ukazuje, že podstatná jména obecná se už v těchto názvech stávají jmény vlastními. V internetových zdrojích i mapách se běžně setkáme s názvy Кировские Ворота i Кузнецкий Мост.
SLOVA CIZÍHO PŮVODU Slova стрит nebo сквер se skutečně píšou s malým písmenem a většinou se jménem spojují spojovníkem, i když to není vždy pravidlem. Příklady: Риджент-стрит – одна из самых известных лондонских улиц. (http://209.85.129.104/search?q=cache:cfSgjsHqR_wJ:www.bbc.co.uk/russian/special s/1250_London_architec/page10.shtml). В эти дни, когда Таймс Сквер отмечает столетний юбилей, корреспондент "Американского часа" Рая Вайль отправилась на эту легендарную площадь, чтобы поговорить с ее гостями и завсегдатаями. (http://209.85.129.104/search?q=cache:DwpetpxdjUUJ:www.svoboda.org/programs/u t/2004/ut.041404.asp). На Фоли-сквер такси всегда хоть пруд пруди. (http://209.85.129.104/search?q=cache:uS8hB_P3_k8J:moshkow.perm.ru/win/DETE KTIWY/STAUT/stout21.txt).
Také slovo штрассе se píše různě – se spojovníkem i dohromady s názvem: В Берлине, в двух шагах от Острова Музеев, находится маленькая улица Цигель-штрассе. (http://209.85.129.104/search?q=cache:bjhLRSMpzzAJ:www.erfolg.ru/globe/cigel.ht m). Адмиральская - бывшая Адмирал-штрассе. (http://209.85.129.104/search?q=cache:my8dObGaZvEJ:www.klgd.ru/ru/city/750/gub in/t1a.php). Regent – это Шарлоттенштрассе, улица, которая идет паралелльно Фридрихштрассе, главной улице бутиков района Митте. 49
(http://209.85.129.104/search?q=cache:cSEDIJNrlkJ: www.kommersant.ru/application.html).
V češtině se slova cizího původu, v nichž se mimo jiné zachovává i jejich anglická podoba, píšou s písmenem velkým, např. Downing Street, Regent Street, Time Square apod.
4.5 Názvy administrativně-územních celků Názvy států se v ruštině i češtině píšou s velkým počátečním písmenem. Rozdíl mezi oběma jazyky však spočívá v tom, že v ruštině se v oficiálních názvech píšou s velkým písmenem všechna slova, tzn. Соединенные Шматы Америки, Французская Республика (srov. Spojené státy americké, Francouzská republika/Republika francouzská) atd. Přesto se však zřídka, ale přece můžeme setkat s variantou podobnou české normě, např. Чешская республика nebo Доминиканская республика: Список отелей - Чешская республика. (http://209.85.129.104/search?q=cache:E4uw5Tm6leMJ:www.hotelsbest.ru/country_cz_1.htm). Доминиканская республика расположена на острове Гаити, омываемом водами Атлантического океана и Карибского моря. (http://209.85.129.104/search?q=cache:sE6a1RvCulYJ:www.calypso-spb.ru).
Аdministrativně-územní celky (oblasti, kraje) se také píšou s velkým písmenem: Воронежская область — субъект Российской Федерации, область в центре Европейской части России. (http://209.85.129.104/search?q=cache:eTA7aopsQnsJ:ru.wikipedia.org/wiki).
V češtině navíc velké písmeno rozlišuje to, jde-li o organizační jednotku (Jihočeský kraj) nebo krajinu v určité oblasti (jihočeský kraj – krajina v jižních Čechách). Původní Jihočeský kraj byl ustaven 11. dubna 1960 vyhlášením zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a jako územní jednotka existuje dosud, třebaže už nemá vlastní obecné správní orgány ani samosprávu. (http://209.85.129.104/search?q=cache:DRpp8xwSgAJ:cs.wikipedia.org/wiki/Jiho%C4%8Desk%C3%BD_kraj_(1960-1999).
50
Co se týče skupinového označení zemí, píše se v ruštině velké písmeno, v češtině pak převážně malé, ale najdeme i výjimky: Kurzy probíhají v ČR pro zem střed. a vých. Evropy a Zakavkazské republiky. (http://209.85.129.104/search?q=cache:91gnzy2MW90J:www.mzv.cz/wwwo/mzv/def ault.asp). Получается, что Россия должна ретироваться в собственные границы, не пытаться оказывать влияния на ситуацию в таких странах, как Украина, Белоруссия,
среднеазиатские
республики,
закавказские
республики.
(http://209.85.129.104/search?q=cache:edkHHrxUNgwJ:www.km.ru/uncensored/inde x.asp). С 25 марта скандинавские страны присоединяются к Шенгенскому соглашению. (http://209.85.129.104/search?q=cache:XIK4uNNO1QQJ:www.gov.karelia.ru/gov/Ne ws/2001/0320_04.html).
4.6 Názvy institucí, organizací, stran atd. V této kategorii se od sebe jazyky liší v tom, že čeština píše ve všech druzích institucí, organizací atd. velké písmeno pouze v prvním slově názvu (pokud v něm není ještě další jméno), kdežto ruština rozlišuje mezi vyššími orgány a běžnými institucemi. V prvním případě se velké písmeno píše ve všech slovech, v druhém pouze ve slově prvním (do této kategorie spadají také mezinárodní instituce i zahraniční orgány a politické strany). Vcelku se tato pravidla dodržují v obou jazycích. Rozdíl mezi ruskými vysokými státními orgány a orgány jiných zemí lze dobře vypozorovat z následujícího příkladu, kde Кабинет министров označuje cizí a Кабинет Министров ruskou instituci: Одновременно Кабинет министров Латвии принял решение отменить постановление Кабинета Министров от 26 апреля 2005 года, в котором утверждена Декларация "О Договоре между Латвийской Республикой и Российской Федерацией о государственной границе между Латвийской Республикой и Российской Федерацией". (http://209.85.129.104/search?q=cache:iCN5zTb1HYJ:www.mfa.gov.lv/ru/information/releases/2007/march/06-2/).
51
Ne vždy však toto pravidlo platí a na internetu se občas setkáváme i s pravopisem tohoto typu: Государственная дума - в 1906-1917 гг. высшее наряду с Государственным советом, законодательное (нижняя палата первого российского парламента), учреждение Российской империи. (http://209.85.129.104/search?q=cache:QqZbk2l3ukJ:tomskhistory.lib.tomsk.ru/page.php).
Velké písmeno se v ruském kontextu může psát i ve všech slovech názvů jiných než politických organizací, srov. např. český a ruský pravopis ve spojení Červený kříž: Благодаря масштабам своей работы, глобальной сети региональных отделений, обширным международным связям и признанию населения, Российский Красный Крест является ведущей в России неправительственной организацией, занимающейся гуманитарной деятельностью. (http://209.85.129.104/search?q=cache:c9IkLcrRld8J:www.redcross.ru/who_we_are). Tyto cíle jsou realizovány v rámci projektů HELP TRANS – pomoc v pohybu, HIV/AIDS a život nás všech, Děti a spoluprací na programech Českého červeného kříže (výuka první pomoci, sociální činnost atd.). (http://209.85.129.104/search?q=cache:Y7IpjRZutoJ: www.crdm.cz/view.php%3Fcisloclanku).
Malé písmeno se pak v ruštině i češtině píše v pojmenováních zahraničních nebo historických institucí, která se chápou jako neoficiální druhové názvy (parlament, sněmovna lordů apod.), ale v obou jazycích najdeme tyto výrazy psané s velkým písmenem jako oficiální názvy: Na dvoudenní setkání přijela do Prahy i mimo jiných baronka Helène Valerie Haymanová, která se v červenci stala předsedkyní britské Sněmovny lordů. (http://209.85.129.104/search?q=cache:ObrcIEOdxzIJ:www.ct24.cz/osobnostict24/ind ex_view.php). Депутаты Литвы отказались распустить Сейм и назначить досрочные выборы. (http://209.85.129.104/search?q=cache:rcWNb348jHYJ:www.belta.by/ru/news/cis_ba lt).
52
Organizace spojených národů včetně jejích orgánů se v ruštině píše s velkým písmenem ve všech slovech, v češtině platí výše uvedené pravidlo o velkém písmenu pouze v prvním slově názvu. V případě orgánů OSN se však v ruštině můžeme setkat i s touto variantou: Совет бесопасности ООН приступает к обсуждению плана по статусу Косова. (http://209.85.129.104/search?q=cache:FaqbBH13hAJ:www.utro.ru/news/2007/04/03/ 637961.shtml).
Velké písmeno se píše v prvním slově názvů firem, závodů, podniků, divadel, kin atd., v ruštině pak zejména pokud začínají slovy Государственный, Центральный apod., řadovou číslovkou nebo geografickým určením (např. Центральный парк культуры и отдыха, Парк культуры atd.). V češtině to není podmínkou, záleží pouze na tom, jak se daná instituce jmenuje. Fakulty se v ruštině píšou s malým písmenem, v češtině s velkým (медицинский факультет × Lékařská fakulta). V názvech kateder se v obou jazycích používá malé písmeno. Malé písmeno se v ruském jazyce píše také v názvech jednotlivých úseků a oddělení institucí, v češtině jen u méně samostatných orgánů, výborů, pracovišť apod. Zde tedy záleží spíše na uvážení instituce či organizace.
4.7 Názvy hodností, titulů atd. V ruštině se nejvyšší tituly a funkce píšou s velkým písmenem. Česká pravidla se o psaní velkých písmen v této kategorii nezmiňují, ale podle výsledků hledání se i v oficiálních textech používá spíše písmeno malé, srov.: Президент Республики Беларусь, Председатель Высшего Государственного Совета Союзного государства Александр Лукашенко поздравил Президента Российской Федерации Владимира Путина с Днем единения народов Беларуси и России, который отмечается 2 апреля. (www.president.gov.by/press10033.html).
53
Vedoucího zastupitelského úřadu České republiky v hodnosti mimořádného a zplnomocněného velvyslance u hlavy přijímajícího státu jmenuje prezident České republiky v souladu s čl. 63 Ústavy České republiky. (http://old.hrad.cz/kpr/jmen_vyzahr.html).
Stejný pravopis platí pro češtinu také pro výrazy předseda vlády, premiér, ministr, generál, maršál apod. V ruštině se ve spojení Премьер-Министр téměř nikde nepíše velké písmeno ve slově министр. S podobou Премьер-министр se pak můžeme setkat spíše pokud jde o ruského premiéra, tedy Премьер-министр Российской Федерации; pokud se však mluví o zahraničním premiérovi, píše se zpravidla премьер-министр, např.: Новым премьер-министром Армении стал бывший министр обороны Серж Саркисян. (www.svobodanews.ru/News/386376.html).
Funkce Председатель Государственной Думы se píše převážně s velkými písmeny ve všech slovech titulu, další tituly a hodnosti se píšou s malým písmenem, např. министер, маршал.
CÍRKEVNÍ PŘEDSTAVITELÉ Titul nejvyššího představitele ruské pravoslavné církve by se měl podle pravidel psát s velkými písmeny ve všech slovech, prakticky se však píše s malým písmenem ve slově всея, např.: Святейший Патриарх Московский и всея Руси Алексий II обсудил с министром развития туризма Греции г-жой Фани Палли-Петралья вопросы организации паломнических поездок. (www.poklonnik.ru/site.xp/053055124050052057048124.html).
Spojení Папа Римский se objevuje ve variantách s velkým i malým písmenem ve slově pимский stejně jako oslovení otec v českém Svatý otec. Papež i patriarcha se píšou s malým písmenem, zatímco v ruštině lze použít písmeno malé i velké.
54
TITULY UMĚLCŮ, HRDINŮ atd. V titulu Народный артист России se už dnes téměř výlučně píše malé písmeno ve slově народный, ve slově Герой se však velké písmeno udrželo. Podobné rysy má i čeština, srov. národní umělec, Hrdina ČSSR atd.: В Ленинградской области погиб народный артист России Евгений Меркурьев. (http://66.102.9.104/search?q=cache:izZTqSMS81IJ:www.newsinfo.ru/news/2007/03/ news1351639.php).
Ve slově лауреат (laureát) se v ruštině setkáme s písmenem velkým i malým, v češtině pak téměř vždy s malým.
4.8 Označení řádů, medailí a vyznamenání V ruštině se s velkým písmenem píšou všechna slova v názvech řádů (kromě slov орден a степень), v češtině pak pouze první písmeno. Přesto se můžeme v ruštině občas setkat s velkým písmenem ve slově орден: Президент Российской Федерации В.В.Путин подписал Указ о награждении Орденом Дружбы Анатолия Георгиевича Сапронова, ректора ЮРГУЭС, за достигнутые трудовые успехи и многолетнюю добросовестную работу. (http://66.102.9.104/search?q=cache:rP2wtqs3CucJ:www.sssu.ru/Default.aspx).
Výrazy typu медаль «За отвагу» pak nemusí být vždy v uvozovkách, je možné psát i медаль За отвагу apod. V češtině dochází v této kategorii ke značnému kolísání – setkáváme se s výrazy Řád bílého lva, řád Bílého lva i Řád Bílého lva; Cena Egona Hostovského i cena Egona Hostovského, Čestná plaketa prezidenta republiky i čestná plaketa prezidenta republiky, medaile Za zásluhy, Medaile za zásluhy i Medaile Za zásluhy atd., např.: Za literární činnost obdržela cenu Toma Stopparda (za Přítelkyně z domu smutku), cenu Jana Palacha (za románovou studii Jan Hus) a cenu Egona Hostovského (za román Zahrada dětství). (http://66.102.9.104/search?q=cache:uDD7W11YSgJ:www.rrtv.cz/cz/static/slozeni_ra dy/zivotopisy2003.htm).
55
4.9 Názvy svátků V obou jazycích se píše velké písmeno v prvním slově svátku či významné události. Někdy však můžeme narazit na velké písmeno i v druhém slově, např. Новый год/Новый Год, День независимости/День Независимости, což se v češtině nestává (Nový rok, Den nezávislosti) – spíše naopak, český jazyk má tendenci k psaní malého písmena, např. První máj i první máj. V různých významných ‚dnech‘ se píše velké písmeno ve slově Den, např. Den učitelů, Den matek, Den horníků ( v ruštině např. День учителя, День шахтера apod.). Rozdíl mezi oběma jazyky pak spočívá v tom, že čeština píše ve slovech typu advent, letnice apod. malé písmeno, kdežto ruština velké, např. Pождественский пост, Mасленица i když někdy také масленица). Co se týče hromadných akcí, v ruštině neplatí vždy, že se píšou s malým písmenem, srov. : Литературный институт им. А. М. Горького объявляет творческий конкурc для абитуриентов 2007 года и приглашает на День открытых дверей. (http://66.102.9.104/search?q=cache:58yNCMbh8DgJ:www.kp.ru/daily).
podobně také v češtině: Během Dne otevřených dveří se konaly dvě úvodní přednášky, takže zájemci se mohli dozvědět o možnostech studia na obou fakultách. (http://66.102.9.104/search?q=cache:fmGW-hx1gr4J:www.unob.cz/novinky.aspx).
4.10 Názvy uměleckých děl a tiskovin V obou jazycích se s velkým písmenem píše první slovo v názvech uměleckých děl a tiskovin, které jsou většinou skutečně uvedeny v uvozovkách (i bez nich se však názvy píšou stejně). V češtině nejsou uvozovky závazné, např. Firma je v konkurzu a bývalý kapitán české reprezentace nyní čeká, zda ho soud uzná za přednostního věřitele, píše Mladá fronta Dnes. (http://209.85.129.104/search?q=cache:wRHuW5de4eIJ:www.radio.cz/cz/zpravy). Я вас очень прошу, уважаемые слушатели радиостанции "Свобода", уважаемые читатели "Московских новостей", не волнуйтесь, мы не отступимся от тех ценностей, которые "Московские новости" защищали,
56
отстаивали, пропагандировали, если угодно, на протяжении последних 17-ти, 18-ти, можно сказать уже, лет, с 1987 года, [...]. (http://www.svoboda.org/programs/vg/2005/vg.031105.asp).
4.11 Názvy historických událostí, epoch a dokumentů V ruštině i češtině se velké písmeno píše v prvním slově významné dějinné události, období nebo dokumentu, v ruštině pak navíc ještě i po přívlastku Великий. V názvech typu druhá světová válka, národní obrození apod. se v češtině píše malé písmeno, v ruštině zpravidla velké, srov. Вторая мировая война (někdy také Вторая Mировая война , епоха Возрождения, Смутное время atd. V ruštině je také stále živé psaní velkého písmena po slově Великий, týká se to však spíše domácích událostí; píše se tedy Великая Отечественная война nebo Великая Октябрьская социалистическая (někdy i Социалистическая) революция, ale např. Великая французская революция: Великая французская революция привела народ Франции от стен Бастилии через жестокую политическую борьбу Горы и Жиронды, массовый террор Диктатуры Робеспьера, сменившийся лицемерной деспотией Директории, к Консульству и Империи Наполеона. (http://216.239.59.104/search?q=cache:4EWlucmRGM8J: www.journ.ru/library/history/zar_journ_14.html).
V češtině se píše velké písmeno jen na začátku celého názvu, tedy Velká vlastenecká válka, Velká francouzská revoluce atd. Jména uměleckých stylů se v obou jazycích píšou s malým písmenem. V ruštině je možné použít velké písmeno tehdy, jde-li o historickou epochu (Ренессанс jako epocha × ренессанс jako umělecký styl; podobně i Реформация nebo Возрождение). Listiny, dekrety a jiné dokumenty čeština i ruština píše s velkým počátečním písmenem v prvním slově názvu; pokud však dokument může vyjadřovat obecné pojetí, lze použít i písmeno malé, např. Zákoník práce/zákoník práce. V ruštině se však více dodržuje psaní velkého písmena, např. Кодекс законов о труде/ Трудовой кодекс.
57
4.12 Velká písmena v přídavných jménech utvořených od vlastních jmen, jmen bohů a mytologických postav Česká pravidla se k velkým písmenům v přídavných jménech nevyjadřují v takové šíři jako ruská. Oba jazyky se však shodují v tom, že velké písmeno se má psát v přídavných jménech přivlastňovacích utvořených příslušnými příponami od jmen živých bytostí (v ruštině příponami –oв (-ев) nebo -ин bez dalšího sufixu –ск, v češtině -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino). Velké písmeno se píše také v přídavných jménech, která jsou utvořena od vlastních jmen lidí pomocí sufixu -ский a s významem ‚na něčí památku/počest‘, např. Нобелевская премия (Nobelova cena). Naopak malé písmeno se píše v přídavných jménech se sufixem –ск (-sk) utvořených od vlastních jmen a vyjadřujících svou příslušnost ke konkrétní osobě, např. пушкинская тема (puškinské téma), геркулесовская сила (herkulovská síla), суворовская стратегия (suvorovská strategie). Rozdíl v obou jazycích však nastává v psaní velkých písmen ve frazeologizmech, v nichž se v ruštině přídavné jméno odvozené z vlastního jména nepovažuje za přivlastňovací v plném slova smyslu (Valgina – Rozental – Fomina, 1970, 24). Zpravidla se tedy píše např. ариаднина нить nebo ахиллесова пята, taky ale můžeme najít výjimky, např. : "Система - это Ариаднина нить ботаники, без нее дело превращается в хаос" - так образно определил Линней назревшую в ботанике необходимость систематизировать знания о растениях. (http://209.85.129.104/search?q=cache:bAJP63c3MAJ:www.ecodefense.ru/download/linne300/linne_info.pdf). Тем не менее, этот Сизифов труд по-прежнему далек от завершения; до сих пор нет надежных карт, на которых линии высот были бы проведены с точностью 30 см. (http://209.85.129.104/search?q=cache:XYFm80wNyEJ:www.gisa.ru/35573.html).
V češtině se naproti tomu vždy setkáváme s velkým písmenem, např.: Dosud vyšlapaná pěšina zmizela a jediným vodítkem odtud je bílé lano, které se jako Ariadnina nit ztrácí kdesi vysoko ve tmě. (http://209.85.129.104/search?q=cache:ktrcZqYcoHIJ:cestovani.idnes.cz).
58
Tady je totiž Achillova pata návrhů na reformu důchodového zabezpečení, založených na individuálních účtech. (http://209.85.129.104/search?q=cache:qKLsTWAzjkcJ:www.obcinst.cz/clanek.asp).
4.13 Jména podmíněná kontextem Ruština připouští velké písmeno ve slovech, která se za normálních okolností chovají jako jména obecná, např. ve smlouvách, v uměleckých dílech nebo ve slovech či názvech s osobitým stylistických zabarvením. Čeština se opět o pravopise tohoto typu podstatných jmen nezmiňuje, i zde je však možné za určitých podmínek psát v tomto typu podstatných jmen velké písmeno, např.: Provozovatel a Zákazník mohou být také pro účely těchto Podmínek nazýváni "Smluvními stranami", přičemž Smluvní strany se dohodly na následujícím znění Podmínek: […] (http://209.85.129.104/search?q=cache:zwd4jkPxhegJ:www.webhosting51.cz/podmin ky.html).
V obou jazycích se píše s velkým písmenem také slovo Великий (Veliký), pokud charakterizuje významnou osobnost nebo událost, např. Петр Великий - Petr Veliký.
4.14 Zkratky a slova zkratková Pro ruský i český jazyk platí stejné základní pravidlo: iniciálové zkratky se píšou velkými písmeny, zkratková slova s velkým počátečním písmenem. Zkratky odrážející fonetickou podobu slova nejsou v češtině časté; objevují se spíše v neoficiálních či ironizujících textech a píšou se různými způsoby, s malým i velkým písmenem, např.: Dnes už Zdeněk Kroupa vzpomíná na své vojančení u pétépé spíše s úsměvem. (http://209.85.129.104/search?q=cache:q8lI9SbWZHUJ:www.mestosluknov.cz/index.php). P.T.P., PéTéPé pomocně technický prapor, vojenská jednotka za social.,složená z nehodících se režimu. (http://209.85.129.104/search?q=cache:CXx38G88W0MJ:
59
www.boko.cz/wabi/slovnik.htm). Rozhlasová stanice BíBíSí jeho zpěv dokonce uvedla v hlavním vysílacím čase – 4.15hod ráno. (http://209.85.129.104/search?q=cache:9ZPVchUfbOQJ:newworld.wz.cz/view.php).
V ruštině jsou tyto výrazy mnohem častější, a to i v oficiálních zdrojích, např.: Русская служба Би-би-си – Информационные услуги. (http://209.85.129.104/search?q=cache:zIRIJogfiL8J:www.bbc.co.uk/russian).
.
60
ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat a porovnat pravopis velkých písmen ve vlastních jménech v češtině a ruštině. Prozkoumáním vývoje pravopisu i samotných norem jsem došla k závěru, že oba jazyky jsou si v mnoha směrech podobné, a to jak z hlediska vývoje pravopisu a pravopisných reforem, tak i z pohledu vlastních pravidel. Tato skutečnost je zřejmě dána nejen příbuzností obou jazyků, ale hlavně podstatou a funkcí vlastních jmen, která na rozdíl od jmen obecných odlišují jednotlivé osoby, zvířata, věci či jevy od jiných živých či neživých bytostí a pojmů. Taková identifikace je pak zajištěna právě velkým písmenem. V některých kategoriích se ruština i čeština shodují. Jsou to např. vlastní jednoslovná jména osob, zvířat, bohů, mytologických postav, názvy kontinentů, měst apod., která se píšou s velkým písmenem vždy. Někdy se však pravopis v obou jazycích liší a objevují se i zvláštnosti a tradiční psaní některých názvů, např. rozdíly v psaní příslušníků národa, obyvatelů měst, některých organizací, historických událostí atd. Protože však platná ruská pravidla značně zastarala, projevují se v moderním jazyce tendence ke změnám a zjednodušování pravopisu, který se pak mnohdy přibližuje češtině. V následující části bych ráda shrnula poznatky, ke kterým jsem na základě uvedených materiálů v průběhu psaní této práce došla. Pro lepší přehlednost jsem ji rozdělila na dva oddíly, přičemž vycházím z Pravidel českého pravopisu r. 1993 a z ruských pravidel r. 1956 ve verzi N. V. Solovjova z r. 2000: 1. typy vlastních jmen, která se píšou v obou jazycích s velkým (či malým) písmenem 2. typy vlastních jmen, jejichž pravopis se v češtině i ruštině liší Protože však z práce vyplynulo, že často dochází k porušování normy, v závěrečném souhrnu se věnuji právě těmto odlišnostem a uvádím typy vlastních jmen, jejichž pravopis by měl být aktualizován či sjednocen. Pro složitost celé problematiky a existenci mnoha výjimek uvádím hlavně základní shody a rozdíly.
1. Shodný pravopis v ruštině i češtině S velkým písmenem se píšou: •
vlastní jména a příjmení (psaní jmen cizího původu je však v obou jazycích nejednotné, objevuje se mnoho variant)
•
jména bohů (Будда, Buddha)
61
•
jméno křesťanského Boha a jeho synonyma, Ježíše Krista apod., pokud se použije v náboženském významu
•
jména mytologických a pohádkových postav (Геракл, Héraklés)
•
jména zvířat (Васька, Fido)
•
názvy rostlin, plodů, ovoce a zeleniny (смородина Ранняя сладкая, Matčino jablko)
•
jména vín (Букет Молдавии, Frankovka)
•
názvy světových stran, pokud označují určitou geografickou oblast nebo jsou součástí názvu (Запад, Západ)
•
názvy kontinentů, států a měst (Запад, Západ)
•
názvy administrativně-územních celků, zejména pokud jde o organizační jednotku státu (Курганская область, Severomoravský kraj)
•
názvy firem, závodů, podniků, divadel, kin apod. (фирма ЛинкСофт, firma Beta)
•
tituly hrdinů (Герой Российской Федерации, Hrdina ČSSR)
•
první slovo v názvech svátků a významných událostí (Новый год, Nový rok)
•
názvy novin a časopisů (Московские новости, Lidové noviny)
•
názvy listin a dokumentů (Декларация прав и свобод, Listina základních práv a svobod)
•
názvy uměleckých děl a jejich postav (роман «Преступление и наказание», román Zločin a trest)
•
přídavná jména přivlastňovací utvořená příslušnými příponami od vlastních jmen (Петров дом, Petrův dům)
•
slovo Великий/Veliký ve jménech panovníků (Екатерина Великая, Kateřina Veliká)
•
určité typy vlastních jmen podmíněných kontextem nebo slova citově či stylisticky zabarvená (Покупатель, Zákazník; Родина, Vlast)
•
iniciálové zkratky a zkratková slova (ООН, OSN)
S malým písmenem se píšou •
podstatná jména obecná, která vznikla z vlastních jmen (i jmen mytologických postav), např. (меценат, mecenáš)
•
jednotky míry (вольт, volt)
•
označení příslušníků náboženského vyznání, řádů, hnutí apod. (буддист, buddhista)
•
slovo bůh použité v jiném než náboženském kontextu (слава богу, bohudík)
•
rodová pojmenování mytologických postav (нимфа, nymfa) 62
•
pojmenování zvířat, která je označují jako celek (мурки = кошки, mourek)
•
ustálené lidové názvy rostlin (анютины глазки, maceška)
•
slova měsíc, slunce, země, pokud se použijí v jiném než odborném hvězdářském smyslu
•
rodové názvy a pomocná slova v zeměpisných jménech (остров Корсика, ostrov Korsika)
•
názvy světových stran (север, sever)
•
neoficiální druhové názvy zahraničních nebo historických institucí (парламент, parlament)
•
názvy kateder (кафедра русского языка, katedra slavistiky)
•
některé funkce a tituly, které nejsou jedinečné (министр, ministr)
•
názvy uměleckých stylů (барокко, baroko)
•
přídavná jména utvořená od vlastních jmen příponou -ск/-sk (пушкинский, puškinský)
2. Rozdílný pravopis •
pojmenování příslušníků národů, kmenů a obyvatel měst (v ruštině se píše malé písmeno, v češtině velké, srov. русский × Rus)
•
v ruštině není možné rozlišení národnosti a antropologické skupiny tak jako v češtině, píše se tedy vždy malé písmeno (srov. Žid/žid × еврей)
•
víceslovná jména některých mytologických či pohádkových postav (v ruštině se častěji objevuje velké písmeno ve všech slovech jména, v češtině pak někdy jen v prvním slově, srov. Дед Мороз × Červená karkulka)
•
názvy rostlin, plodů či vín (v ruštině je možné použít malé písmeno v případě, že název stojí v uvozovkách; v češtině se uvozovky nepoužívají a jména se píšou vždy s velkým písmenem, srov. клубника «фестивальная» × jablko Parména zlatá)
•
zeměpisná a astronomická jména (v ruštině se s velkým písmenem píšou všechny slova v názvu, v češtině jen slovo první a v případě několokaslovného názvu i slovo po předložce, srov. Млечный Путь × Mléčná dráha); velké písmeno ve všech částech pojmenování se v češtině píše jen tehdy, je-li součástí sousloví vlastní jméno, např. Jižní Amerika
•
jména ulic, náměstí apod. (v ruštině se velké písmeno píše ve všech částech, v češtině opět jen první slovo, srov. Большая Оленья улица × třída Politických vězňů; pokud však název začíná předložkou, píše se v češtině s velkým písmenem i slovo
63
následující, např. restaurace U Bílého koníčka – toto pravidlo platí i pro ostatní pojmenování a objevilo se až ve vydání pravidel r. 1993) •
názvy sídlišť (v češtině se píšou s velkým písmenem všechna slova kromě předložek včetně slova sídliště, pokud je součástí názvu, např. Sídliště Míru; v ruštině se slovo микрорайон nebo поселок píše s písmenem malým, název pak s velkými písmeny, ale stojí-li v uvozovkách, je velké písmeno závazné pouze v prvním slově jména, srov. микрорайон Городские Горки × микрорайон «Городские горки»)
•
slova cizího původu v pomístních jménech стрит nebo сквер (v ruštině se píšou s malým písmenem, v češtině zůstává zachována anglická forma názvu, srov. Риджент-стрит × Regent Street)
•
názvy států а republik (v ruštině se píše velké písmeno ve všech částech pojmenování, v češtině pouze v prvním slově, srov. Французская Республика × Francouzská republika)
•
skupinové označení zemí (v ruštině se píše písmeno velké, v češtině malé, srov. Закавказские республики × zakavkazské republiky)
•
názvy institucí, organizací apod. (ruština rozlišuje vyšší orgány a běžné instituce – v prvním případě se velké písmeno píše ve všech slovech názvu, ve druhém pouze v prvním slově, srov. Государственная Дума × Министерство здравоохранения (do této kategorie spadají i zahraniční a mezinárodní instituce kromě Организации Объединенных Наций; čeština vždy použije velké písmeno jen v prvním slově jména, např. Poslanecká sněmovna, Organizace spojených národů)
•
oficiální názvy fakult (v ruštině se píšou s malým písmenem, v češtině s velkým, srov. юридический факультет ИГУМО × Právnická fakulta Univerzity Karlovy)
•
názvy jednotlivých úseků a oddělení institucí (v ruském jazyce se v těchto názvech píše malé písmeno, v češtině pak jen u méně samostatných orgánů, výborů, pracovišť apod., srov. проектно-конструкторский отдел ОАО, mezinárodní redakce ČTK)
•
názvy nejvyšších titulů a funkcí (v ruštině se píšou s velkým písmenem, v češtině s malým, srov. Президент Российской Федерации × prezident České republiky)
•
slovo laureát (v ruštině se podle pravidel píše s velkým písmenem, v češtině s malým, srov. Лауреат Нобелевской премии × laureát Nobelovy ceny)
•
označení řádů, medailí a vyznamenání (v ruštině se s velkým písmenem píšou všechna slova v názvech řádů kromě slov степень a орден, v češtině opět jen první písmeno, nebo pouze vlastní jména, srov. орден Дружбы × Řád bílého lva, čestná plaketa F.
64
Palackého; malé písmeno ve všech slovech kromě prvního se v ruštině může použít, pokud je název v uvozovkách, např. медаль «За отвагу») •
názvy některých období (v češtině se píšou s malým, v ruštině s velkým písmenem, srov. Рождественский пост × advent)
•
názvy historických událostí, epoch apod. (v některých názvech se v ruštině píše velké a v češtině malé počáteční písmeno, srov. Вторая мировая война × druhá světová válka)
•
ruština píše velké písmeno také po slově Великий, a to především v událostech ruských dějin (Великая Отечественная война × Velká vlastenecká válka)
•
frazeologizmy (ve frazeologizmech obsahujících přídavné jméno přivlastňovací (většinou převzaté z mytologie) se v ruském jazyce dodržuje psaní malého písmena, v češtině je tomu naopak, srov. ариаднина нить × Ariadnina nit)
Celkově se pravidla pravopisu dodržují důsledněji v češtině, pro niž platí jednotnější, novější i detailněji rozpracované normy ukotvené v jediné příručce. V ruštině se velká písmena využívají častěji, jak poznamenávají už Balcar a kol. (1979, 140). Pravidla jsou v ní složitější a nejednotnost i rozdíly v současném jazyce jsou mimo jiné způsobeny tím, že jazyk už se tolik nedrží zastaralých pravidel r. 1956, která byla navíc během posledních čtyřiceti let v různých učebnicích a příručkách měněna a doplňována či ovlivňována ideologií. Největší rozdíly mezi platnou normou a současnou praxí se týkají víceslovných názvů, což platí v podstatě pro oba jazyky. Pokud se vlastní jméno skládá pouze z jednoho slova, pravidla jsou jasná a obecně se dodržují. Potíže a následná nejistota se však zpravidla projevují u víceslovných názvů. Čeština je v tomto směru přece jen o něco jednodušší – ve většině případů se píše velké písmeno jen v počátečním slově (pouze pokud jméno začíná předložkou, píše se s velkým písmenem rovněž slovo následující). Ruština naopak připouští různé typy psaní velkých písmen – buď ve všech částech názvu nebo jen u prvního či u prvních dvou slov. Kromě toho rozlišuje domácí a zahraniční organizace, funkce, tituly, události apod., pravopis také ovlivňuje přítomnost uvozovek. Zanedbatelný není ani ideologický dopad, zejména v kategorii svátků či politických stran. Toto všechno jsou také oblasti, na které by se měla korekce zaměřit a pravdou je, že nový návrh pravidel skutečně se změnami v těchto kategoriích počítá. Je třeba přehodnotit a aktualizovat jak samotná pravidla, tak i ilustrující příklady. To by však zároveň nemělo
65
působit velké potíže, protože během několika desetiletí se jazyk přirozeně vyvíjel a sám tak naznačil cestu ke zjednodušování a větší logičnosti.
66
РЕЗЮМЕ Предметом настоящей дипломной работы, названной «Употребление прописных букв в собственных именах в русском и чешском языках» является рассмотрение правил употребления прописных букв в обоих языках, их сопоставление с предыдущим состоянием, и проверка того, насколько соблюдается действующая языковая норма в современных русских текстах. Основную часть составляет сравнение орфографических правил русского и чешского языков. В первом разделе работы кратко излагается суть собственных имен и намечаются основные правила для обоих языков. Следующая часть посвящена чешским правилам употребления прописных букв и она содержит основную информацию их развития на протяжении XX века; следует описание правил в соответствии с нормой 1993 г. и их сопоставление с правописанием 1957 г. Глава о русском правописании имеет подобную структуру. Сначала дается обзор ключевых моментов в русской орфографии и их сравнение с чешской историей. Потом приводится сводка правил по книге Н. В. Соловьева Орфографический словарь, которая сопоставлена не с предыдущим состоянием, но скорее с замечаниями из других пособий и справочников, исходящих из действующих правил 1956 г. Главной частью работы является сравнение русских и чешских правил употребления прописных букв и одновременно их сопоставление с современной практикой. Эта часть опирается не только на указанные правила, но и на статьи в сети Интернет, язык которой сейчас является богатым источником разных появляющихся в нем тенденций. Мы стремимся определить различия в обоих языках и проверить, действуют ли указанные правила или развивался ли русский язык своеобразно до такой степени, что устаревшие правила уже заменены новыми, более простыми. Внимание здесь сосредоточится на русском языке с учетом сходств и расхождений по отношению к чешскому языку, и наблюдения подкрепляются примерами. Исследуя разные материалы мы пришли к заключению, что оба языка подобны как с точки зрения развития орфографических реформ, так и с точки зрения правил правописания. Этот факт дан, по всей вероятности, не только близостью обоих языков, а, прежде всего, функцией собственных имен, задача которых заключается в различении определенных лиц, животных, вещей или понятий от других живых и
67
неживых существ или понятий. Такую идентификацию слова обеспечивает именно прописная буква. В некоторых категориях правила русского и чешского языков совпадают, напр., прописная буква употребляется в случае, если собственные имена лиц, животных, богов, мифологических персонажей, названия континентов, городов и. т. п. состоят из одного слова. Иногда, однако, правописание обоих языков отличается, и проявляются их особенности, напр., в названиях народов, племен или людей по месту жительства, в названиях некоторых организаций, исторических событий и др. Здесь нужно отметить, что русские правила значительно устарели, и ввиду этого в современном языке появляются тенденции к его актуализации, т. е. к изменениям, упрощении и усовершенствовании правописания, которое потом нередко приближается чешской норме. В следующем отделе подводятся итоги наблюдений и выводов, к которым мы пришли, сравнивая правила обоих языков. Она делится на две части, исходящие из чешских правил правописания 1993 г. и правил русского языка 1956 г. под редакций Н. В. Соловьева 2000 г.: 3. совпадающие правила правописания (собственные имена, пишущиеся с прописной или строчной буквы в обоих языках) 4. отличающиеся правила правописания (собственные имена, правописание которых в данных языках не совпадает) Ввиду частого нарушения правил (особенно в русском языке) заключение настоящего резюме посвящено именно этим типам собственных имен, правописание которых нуждается в актуализации или унификации.
1. Случаи совпадения С прописной буквы пишутся: •
имена и фамилии (однако написание имен иностранного происхождения является в обоих языках разрозненным и появляется много вариантов)
•
названия богов (Будда, Buddha)
•
наименование Бога и его синонимы, Исуса Христоса и т. п., если они употребляются в религиозном значении
•
наименования мифологических и сказочных персонажей (Геракл, Héraklés)
68
•
клички животных (Васька, Fido)
•
названия видов и сортов растений, овощей, фруктов, цветов и т. п. (смородина Ранняя сладкая, Matčino jablko)
•
наименования сортов вин (Букет Молдавии, Frankovka)
•
названия стран света, если они обозначают географическую область или являются составной частью наименования (Запад, Západ)
•
названия континентов, стран и городов (Африка, Afrikа)
•
административно-территориальные названия, особенно если речь идет о единицах, входящих в состав государства (Курганская область, Severomoravský kraj)
•
названия фирм, заводов, предприятий, театров, кинотеатров и т. п. (фирма ЛинкСофт, firma Beta)
•
титулы героев (Герой Российской Федерации, Hrdina ČSSR)
•
первое слово в названиях праздников и значительных событий (Новый год, Nový rok)
•
названия газет и журналов (Московские новости, Lidové noviny)
•
названия документов (Декларация прав и свобод, Listina základních práv a svobod)
•
названия художественных произведений и в них приведенных персонажей (роман «Преступление и наказание», román Zločin a trest)
•
притяжательные имена прилагательные, образованные от имен собственных с помощью соответствующих суффиксов (Петров дом, Petrův dům)
•
слово Великий/Veliký в именах монархов (Екатерина Великая, Kateřina Veliká)
•
определенные типы условных имен собственных и слов с эмоциональной или стилистической окраской (Покупатель, Zákazník; Родина, Vlast)
•
буквенные аббревиатуры и сложносокращенные слова (ООН, OSN)
Со строчной буквы пишутся •
имена нарицательные, возникшие из собственных имен (меценат, mecenáš)
•
единицы меры (вольт, volt)
•
наименование разных представителей вероисповедания, орденов, движений и т. п. (буддист, buddhista)
•
слово бог, используемое в другом, чем религиозном контексте (слава богу, bohudík)
69
•
родовые наименования мифологических персонажей (нимфа, nymfa)
•
наименования животных, которые употреблены в качестве названий их вида (мурки = кошки, mourek)
•
общепринятые названия растений, цветов, плодов (анютины глазки, maceška)
•
слова солнце, земля, луна, если они не обозначают астрономические названия планет
•
родовые наименования и служебные слова в географических названиях (остров Корсика, ostrov Korsika)
•
названия стран света (север, sever)
•
неофициальные видовые названия иностранных и исторических учреждений (парламент, parlament)
•
названия кафедр (кафедра русского языка, katedra slavistiky)
•
некоторые названия должностей и титулов, не имеющих характер единичного или особого употребления (министр, маршал)
•
названия художественных стилей (барокко, baroko)
•
имена прилагательные образованные от собственных имен с помощью суффикса -ск/-sk (пушкинский, puškinský)
2. Случаи расхождения •
названия лиц по национальности и по месту жительства (в русском языке употребляется строчная буква, в чешском прописная, срав. русский × Rus)
•
в
русском
языке
нельзя
графически
отличить
национальность
от
антропологической группы, поэтому всегда пишется строчная буква, срав. . Žid/žid × еврей •
сложные названия некоторых мифологических или сказочных персонажей (в русском наименовании чаще употребляется прописная буква во всех его частях, в чешском языке преимущественно в первом слове, срав. Дед Мороз × Červená karkulka)
•
названия растений, плодов и вин (русский язык допускает строчную букву в случае, если наименования заключены в кавычки; в чешском языке кавычки не употребляются, и названия пишутся всегда со строчной буквы, срав. клубника «фестивальная» × jablko Parména zlatá)
70
•
географические и астрономические названия (в русском языке пишутся со строчной буквы все слова в названии, в чешском только первое слово и в случае сложного наименования также слово после предлога, срaв. Млечный Путь × Mléčná dráha; прописная буква в чешском языке употребляется лишь в случае, если составную часть названия составляет имя собственное, напр. Jižní Amerika)
•
названия улиц, площадей и т. п. ( в русском языке прописная буква пишется во всех частях, в чешском языке опять только в первом слове, срaв. Большая Оленья улица × třída Politických vězňů; если, однако, название начинается предлогом, употребляется в чешском языке прописная буква также в следующим слове – приведенное правило действует и для других наименований, напр. restaurace U Bílého koníčka)
•
названия населенных пунктов (в чешском языке пишутся с прописной буквы все слова за исключением предлогов, в том числе слово sídliště, если оно является составной частью названия, напр. Sídliště Míru; в русском языке слово микрорайон или поселок пишется со строчной буквы и само название с прописной буквы во всех его частях; однако при выделяемых кавычками названиях прописная буква обязательна лишь в первом слове, срaв. микрорайон Городские Горки × микрорайон «Городские горки»)
•
слова иностранного происхождения типа стрит или сквер (в русском языке пишутся со строчной буквы, в чешском сохраняется английская форма написания, срaв. Риджент-стрит × Regent Street)
•
названия государств и республик (в русском языке употребляется прописная буква во всех частях названия, в чешском лишь в первом слове, срaв. Французская Республика × Francouzská republika)
•
названия групп государств (в русском языке пишутся с прописной буквы, в чешском со строчной, срaв. Закавказские республики × zakavkazské republiky)
•
названия учреждений, организаций и т. п. (русский язык различает названия высших учреждений и других организаций (в том числе и зарубежные и международные организации кроме Организации Объединенных Наций) – в первом случае прописная буква употребляется во всех частях названия, во втором случае только в первом слове, срaв. Государственная Дума × Министерство здравоохранения; в чешском языке принято писать с прописной
71
буквы только первое слово наименования, напр. Poslanecká sněmovna, Organizace spojených národů) •
официальные названия факультетов (русский язык использует строчную букву, чешский прописную, срaв. юридический факультет ИГУМО × Právnická fakulta Univerzity Karlovy )
•
названия отделов и секторов учреждений (в русском языке пишется строчная буква, чешский язык допускает ee написание только в названиях менее самостоятельных органов, напр. проектно-конструкторский отдел ОАО, mezinárodní redakce ČTK)
•
названия высших должностей и титулов (в русском языке они пишутся с прописной буквы, в чешском наоборот со строчной, срaв. Президент Российской Федерации × prezident České republiky)
•
слово лауреат (в русском языке должно писать его с прописной буквы, чешские правила рекомендуют строчную букву, срaв. Лауреат Нобелевской премии × laureát Nobelovy ceny)
•
названия орденов, медалей и знаков отличия (в русском языке пишутся с прописной буквы все слова за исключением слов степень a орден, в чешском языке лишь начальное слово или собственное имя, срaв. орден Дружбы × Řád bílého lva, čestná plaketa F. Palackého; строчная буква во всех словах кроме первого может употребиться в русском языке в случае, если название находится в кавычках, напр. медаль «За отвагу»)
•
названия некоторых особенных праздников или периодов (в русском языке они пишутся с прописной буквы, в чешском со строчной, срaв. Рождественский пост × advent )
•
названия исторических событий, эпох и др. (некoторые названия пишутся в русском языке с прописной, но в чешском со строчной буквы, срaв. Вторая мировая война × druhá světová válka)
•
слово Великий (в русском языке употребляется прописная буква также в слове, стоящим после него, особенно в названиях событий русской истории, напр. Великая Отечественная война × Velká vlastenecká válka)
•
фразеологизмы (в фразеологизмах, содержащих в себе притяжательные имена собственные (преимущественно из мифологии), пишутся эти имена в русском
72
языке со строчной буквы, но в чешском языке наоборот с прописной, срaв. ариаднина нить × Ariadnina nit)
В общем можно сказать, что правила правописания более последовательно соблюдаются в чешском языке, орфография которого является более ясной и унифицированной, закрепленной в единственном справочнике. В русском языке прописные буквы употребляются чаще, но правила их использования более сложны и разрознены. Язык теперь не всегда придерживается уже устаревших правил 1956 г., которые были в течение последних сорока лет в разных учебниках представлены и дополнены по-разному. Сейчас это вызывает трудности и разнобой в письменном языке. Наибольшие расхождения между современной практикой и действующей нормой касаются - в обоих языках - названий, состоящих из двух и более слов. Если наименование состоит из одного слова, правила однозначны и они легко соблюдаются. Затруднения и неуверенность проявляются, как правило, при написании сложных названий. Однако чешский язык в этой области все-таки более простой – в большинстве случаев прописная буква употребляется лишь в начальном слове наименования. Русский язык, наоборот, допускает разные типы написания прописных букв – либо во всех частях названия, либо только в первом или в первых двух словах. Кроме того, он отличает русские и зарубежные организации, должности, титулы, события и т. п. На правописание оказывают влияние также употребление кавычек (в этом случае прописные буквы во всех частях названия не нужны), политика или идеология, особенно в категории названий раздников и политических партий. Все это области, на которые надо обратить внимание при усовершенствовании и актуализации как орфографических правил, так и иллюстративных примеров. Язык сам в этом процессе оказывает свое содействие, так как он естественно развивается и таким образом намечает пути своего дальнейшего упрощения.
73
BIBLIOGRAFIE Balcar, M. a kol.: Орфография, пунктуация и книжно-письменная речь русского языка. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1979.
Daneš, F. – Dokulil, M. – Hausenblas, K. – Váhala, F.: Píšeme podle nových pravidel. Orbis, Praha 1958.
Hauser, P.: „Vlastní jména v příručních mluvnicích českého jazyka“. In: Sborník k jubileu Rudolfa Šrámka. Masarykova univerzita, Brno 2001.
Havránek, B. – Trávníček, F.: Pravidla českého pravopisu. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1957.
Hlavsa, Z. a kol.: Co přinášejí nová Pravidla českého pravopisu. Učitelská unie, Praha 1991.
Hlavsa, Z. a kol.: Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993.
Kupcevičová, J.: Русская орфография в правилах, упражнениях и таблицах. Ostravská univerzita, Ostrava 2006.
Sedláček, M.: „Devadesát let od vydání prvních Pravidel českého pravopisu“. In: Český jazyk a literatura, roč. 43. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1992 – 1993.
Sedláček, M.: „K vývoji českého pravopisu. Část 2.“ In: Naše řeč, roč. 76. Academia, Praha 1993.
Šmilauer, V.: Co nového v Pravidlech českého pravopisu 1941?. Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu v Praze, Praha 1943.
Šmilauer, V.: Co se změnilo v českém pravopise za padesát let. Státní nakladatelství, Praha 1936.
74
Бархударова, С. Г. – Протченко, И. Ф. – Скворцова, Л. И.: Орфографический словарь русского языка. Русский язык, Москва 1987.
Валгина, Н. С. – Розенталь, Д. Р. – Фомина, М. И.: Современный русский язык. Высшая школа, Москва 1970.
Кайдалова, А. И. – Калинина, И. К.: Современная русская орфография. Высшая школа, Москва 1971.
Реформатский, А. А.: „Орфография собственных имен“. In: Орфография собственных имен. Наука, Москва 1965.
Соловьев, Н. В. Орфографический словарь. Комментарий. Правила. Норинт, СанктПетербург 2000.
Суперанская, А. В.: „Прописная и строчная буква в собственных именах разных категорий“. In: Орфография собственных имен. Наука, Москва 1965.
Филин, Ф. П. (ред.): Русский язык: энциклопедия. Советская энциклопедия, Москва 1979.
Хмелевская, Е. С. – Козырева, Т. Г.: Современный русский язык. Графика. Орфография. Вышэйшая школа, Минск 1981.
Internetové zdroje http://www.google.com Лопатин, В. В.: Орфография и пунктуация: обойдемся без паники. (http://www.gramota.ru/mag_new.html?id=99).
75
