Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
Poznání pravdy osvobozuje (Janovo evangelium, 8. kapitola, verše 12-59) „Poznáte pravdu a pravda vás u iní svobodnými.“ (Jan 8:32) T mito slovy Ježíš popudil Židy, kte í uv ili jeho slov m. Je to velké zaslíbení, ale zárove se nás m že tento výrok dotknout. M že se nás dotknout, nebo íká n co o naší nesvobod . P emýšlejme dnes spole o tom, co nás B h skrze osmou kapitolu Janova evangelia a další biblické texty í. Pomineme-li p íb h Ježíše a cizoložnice, to í se celá osmá kapitola ohledn toho, kdo je Ježíš a pro p išel. Kdo je Ježíš? Co z toho plyne pro nás? To jsou otázky, které ešili lidé o kterých jsme dnes etli. Jsou to zárove otázky, které jsou aktuální i pro nás dnes. Kdo je tedy Ježíš? Podíváme-li se, jak kon í sedmá kapitola Janova evangelia, teme o tom, že mezi Židy docházelo ke sporu. Jedni v ili, že Ježíš musí být zaslíbený Mesiáš, nebo koná zázraky hodné Mesiáše. Jiní v n m naopak vid li toho, kdo se staví proti Bohu. Uprost ed této rozbou ené atmosféry b hem slavení svátku stánk Ježíš znovu za íná mluvit: "Já jsem sv tlo sv ta; kdo m následuje, nebude chodit ve tm , ale bude mít sv tlo života." (v. 12) „Já jsem“. To je formulace, která evokuje jméno, kterým se B h ve Starém zákon edstavil Mojžíšovi v Exodu 3:14: „JSEM, KTERÝ JSEM ... ekni Izraelc m toto: JSEM posílá m k vám.“ Je to výrok, který se v eckém textu Janova evangelia nachází 23x. Sedmkrát je tento výrok spjat s n jakou metaforou, p tkrát je použit v našem dnešním textu. koli mnozí Židé m li pochybnosti o tom, kým je Ježíš, jisté je, že ti Židé, o nichž je psáno v osmé kapitole, rozum li tomu, že Ježíš se prohlašoval za Boha. Celé jeho vystoupení v etn n kolikerého použití výrazu „Já jsem“ je vedlo k záv ru, že se vydává za Boha a rozhodli se ho ukamenovat, jak jim na izoval Zákon. Ježíš sám m l jasno o své identit a opakovan mluvil o tom, že je tím, koho poslal jeho nebeský Otec. Mnozí necht li v it jeho slov m, ale Ježíš nebyl tím, kdo jen mluví. Evangelia jsou plná p íb o jeho mocném jednání, dosv ují zázraky, díky nimž v n j n kte í lidé uv ili, jak je o tom psáno v sedmé kapitole, v 31. verši: „Až p ijde Mesiáš, bude snad init více znamení než on?“. Ježíš sám p ipomínal svým u edník m, že pokud mají pochyby o jeho slovech, mu d ují aspo na základ skutk , které iní: „V te mi, že já jsem v Otci a Otec ve mn ; ne-li, v te aspo pro ty skutky!“ (J 14,11) A už si myslíme o Ježíši co chceme, Bible nás nenechává na pochybách, že se Ježíš ztotož oval s Bohem a že se tak také choval, protože on je skute B h. Uzdravoval nemocné, k ísil mrtvé, sytil hladové, odpoušt l íchy. P edpov l, že bude zabit a že vstane z mrtvých. Skute byl zabit, poh ben, vstal z mrtvých a prom nil životy t ch, kterým se po svém zmrtvýchvstání ukázal i životy mnoha dalších. Takto to shrnul apoštol Pavel v 1. listu do Korintu, v 15. kapitole, verších 38. „Odevzdal jsem vám p edevším, co jsem sám p ijal, že Kristus zem el za naše h íchy podle Písem a byl poh ben; byl vzk íšen t etího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než p ti st m brat í najednou; v tšina z nich je posud na živu, n kte í však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštol m. Naposledy ze všech se jako nedoch eti ukázal i mn .“ Ježíš je B h, který p išel na sv t. P išel proto, abychom nemuseli chodit ve tm , ale m li sv tlo života, abychom nemuseli žít ve lži, ale žili v pravd , abychom byli zachrán ni. To je pravda o Ježíši.
-1-
Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
Jaká je pravda o nás? „Poznáte pravdu a pravda vás u iní svobodnými.“ Jak se asi museli cítit Židé, když jim Ježíš ekl, že pravda je u iní svobodnými? ... Ur it se necítili být otroky, nebo mu na to namítli: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotro ili.“ (v. 33) Ve skute nosti Izrael byl mnohokráte pod nadvládou jiného národa, ale evidentn se Židé, aspo co se tý e duchovní oblasti, považovali za svobodné lidi. Vždy jsou taky potomky Abrahamovými, Božím národem, tak co víc by kdo mohl chtít? Když však teme pozorn ji dnešní text, vidíme tam minimáln t i v ci, které Ježíš zmi uje: - h ích - smrt - neznalost Boha a spoléhání na vn jší v ci ích „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo h eší, je otrokem h íchu.“ (v. 34) To byla Ježíšova odpov na námitku, že jsou svobodní. První v cí, která lov ka zotro uje, je ích. „H ích, co je to h ích?“ mohl bych parafrázovat známou filmovou hlášku. Muška jenom zlatá to pov tšinou nebude. N kdo si pod h íchem p edstaví t eba vraždu, velkou krádež a pokud se toho nedopustil, tak se domnívá, že není h íšný a nepot ebuje s Bohem nic dávat do po ádku. Jist , konkrétní zlé v ci jako vražda, cizoložství, závislosti nebo lež jsou h íchem a najdeme to v Bibli. Nicmén Ježíš v kázání na ho e posouvá význam íchu trochu dále: „Slyšeli jste, že bylo eno otc m: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hn vá na svého bratra, bude vydán soudu;“ (Mt 5,21-22). Negativní smýšlení o n kom druhém staví na rove dokonanému skutku. Oj, po ád si m žeme být jisti svou nevinou pokud sta í k h íchu jen myšlenka? Poslední rovinou, o které mluví Bible, je postoj našeho srdce k Bohu a k životu. Pokud míjíme to, pro co jsme byli Bohem stvo eni, je to také h ích. Místo toho, abychom m li v pop edí Boha, máme tam sebe samého. Boha odsouváme n kam stranou, n kdy rovnou odmítáme jeho existenci. Když B h íká „všichni zh ešili a jsou daleko od Boží slávy;“ íman m 3:23), má na mysli všechny tyto roviny – od konkrétního inu, p es myšlenku až k zam ení srdce. Každý lov k má v i Bohu n jaký dluh. Dluh uznání jeho existence, dluh uznání jeho nároku nám mluvit do života, dluh poslušnosti nebo dluh konkrétních zlých myšlenek nebo in . Ježíš íká, že život v h íchu nás nakonec vede do otroctví. kdy to m žeme být docela z ejmé, jako v p ípad r zných závislostí, ale m žeme se stát také otroky sobectví, neodpušt ní nebo lživých p esv ení. „Poznáte pravdu a pravda vás u iní svobodnými.“ Dobrou zprávou je, že zv st Bible rozhodn nekon í konstatováním toho, že jsme h íšníci. Jist , pot ebujeme poznat nep íjemnou pravdu sami o sob a p ipustit si, že pot ebujeme pomoc. Ale kdybychom tady skon ili, bylo by to dost zoufalé – v t, že n co je špatn a nemít východisko. Poznání pravdy však jde dále, nekon í u nás, ale kon í u Boha. Vždy je tady Zachránce s velkým Z. Ježíš, který p išel proto, abychom se mohli stát svobodnými, abychom mohli s jeho pomocí íci h íchu ne. Ježíš, o n mž je psáno: „Když vás Syn osvobodí, budete skute svobodni.“ (v. 36) Ježíš, který p išel z lásky k nám a svou lásku prokázal smrtí na íži, jak píše apoštol Pavel: „Kristus zem el za naše h íchy podle Písem.“ Co já? Co Ty? Uv domil jsem si n kdy v život , že je n co špatn a že takto dále žít nechci? Že pot ebuji Boží pomoc? A že ji B h nabízí v Ježíši Kristu? Pokud ano, dotáhl jsem to do konce a požádal Boha o odpušt ní a o pomoc? Pokud jsi tady a prožíváš to, že je n co mezi Tebou a Bohem v nepo ádku, chci T vyzvat, aby sis o tom s Bohem pravdiv promluvil. M žeš to ud lat sám zrovna tam kde te sedíš. Pokud chceš s n kým o t chto v cech mluvit, m žeš p ijít po skon ení bu za mnou, za našim kazatelem nebo se obra na toho, kdo T tady p ivedl nebo kdo sedí poblíž Tebe a ipadá Ti sympatický. -2-
Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
„Když vás Syn osvobodí, budete skute z nás! Nemusíme více otro it h íchu.
svobodni.“ Jak úžasná zpráva pro každého
Smrt Druhou v cí, o které Ježíš v dnešním textu mluví, je smrt. „Kdo zachovává mé slovo, nezem e na v ky.“ (v.51) Benjamin Franklin, americký státník, diplomat a vynálezce, ekl: „V tomto sv není nic jistého - krom smrti a daní.“ Když Ježíš mluví o smrti a o v nosti, neslibuje nám nesmrtelnost v pozemském t le, neslibuje to, že se nám smrt nakonec vyhne. „Kdo zachovává mé slovo, nezem e na v ky“. Bible popisuje, že smrtí život nekon í, že sice naše fyzické t lo p estane fungovat, ale že náš duch, naše osobnost bude žít dále. Ježíšovo zaslíbení je, že kdo v n j v í, nezem e na v ky. A z dalších text Bible m žeme vy íst, že bu nás eká v nost bez Boha nebo naopak v nost s Bohem. Tím, co rozhodne o naší v nosti, je práv náš vztah k Ježíši. Pokud nesložíme svou ru v Ježíše, bude o nás platit slovo z 24. verše: „Jestliže neuv íte, zem ete ve svých íších.“ Pokud naopak složíme svou d ru v Ježíše, smíme o ekávat napln ní tohoto Ježíšova zaslíbení z 11. kapitoly 25.-26. verše: „Já jsem vzk íšení i život. Kdo v í ve mne, i kdyby um el, bude žít. A každý, kdo žije a v í ve mne, neum e nav ky.“. áblovou zbraní je smrt a smrtí bude vládnout až do skonání sv ta. Ale Ježíš nás m že zbavit strachu ze smrti a dát nám svobodu, nebo strach ze smrti lov ka n kdy zotro uje jak o tom mluví autor listu Žid m: „Ježíš se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem p ed smrtí drženi po celý život v otroctví.“ (Žd 2,14-15) „Kdo zachovává mé slovo, nezem e na v ky.“ Smrti se jen tak nezbavíme, ale úžasnou pravdou je, že s Ježíšem se ji nemusíme bát! Neznalost Boha a spoléhání na vn jší v ci Poslední v cí, na kterou Ježíš naráží, je spoléhání Žid na jejich p vod. „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotro ili.“ (v. 33) Židé spoléhali na to, že jsou potomky Abrahamovými a že to sta í. Ježíš jim však ukazuje na to, že to je sice pravda, ale že to nesta í. íká, že jejich skutky ukazují na to, že jejich otcem je ábel, nikoli B h, že žijí ve lži a nikoli v pravd . I my si pot ebujeme klást otázku, jak jsme na tom v sou asnosti s Bohem. Prožíváme opravdu to, že jsme Boží d ti, že máme s Bohem blízký vztah? Nebo spoléháme na to, že jsme kdysi v Boha uv ili a že as od asu nebo dokonce pravideln chodíme v ned li do sboru a že to sta í? Je celý náš život oslavou Boha nebo jsme oslav Boha nebo Božím cem vy lenili jen n jaký omezený as a zbytek života si žijeme po svém? Vnímám biblické výzvy jako láskyplné rady milujícího Otce nebo jako náboženské p íkazy a zákazy, které mne jen omezují a zotro ují? Ježíš svým poslucha m ekl: „Kdo je z Boha, slyší Boží .“ (v. 47) Co já dnes? Slyším ve svém život Boží ? Pravideln nebo jen sporadicky? Chvála Bohu, pokud m žeme up ímn vyznat, že náš vztah s Bohem je opravdu blízký, že Boží hlas ve svém život slyšíme a že vnímáme jeho jednání. Pokud to však není úpln pravda, ekn me to jasn Bohu a prosme ho, aby nám dal uvid t, co nám brání v blízkém vztahu s Ním. A reagujme na to, co nám ekne. Poznání pravdy nás vyvádí z otroctví h íchu, z otroctví strachu ze smrti i ze spoléhání na vn jší, mohli bychom íci náboženské, v ci. Je to úžasné, že? Sta í uv it a je hotovo... Nebo je to krapet složit jší?
-3-
Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
ležitost následování Nedávno bratr kazatel Fišer mluvil o Božích zaslíbeních a o tom, že jsou asto spojena s n jakou podmínkou. I tato Ježíšova zaslíbení mají jisté podmínky. „Kdo m následuje...“ (v. 12) „Jestliže neuv íte, že já to jsem...“ (v. 24) „Z stanete-li v mém slovu...“ (v. 31) „Kdo zachovává mé slovo...“ (v.51) Abychom mohli dnes a denn prožívat svobodu, osobní vztah s Bohem a radost, nesta í jen jednou uv it, ale je pot eba den za dnem zachovávat Boží slovo a následovat jeho hlas. Jinak nám hrozí, že m žeme znovu padnout do otroctví. Apoštol Pavel d razn vyzýval k es any v Galacii: „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. St jte proto pevn a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ (Ga 5,1). Oni uv ili, vymanili se z pod židovského Zákona, ale m li po ase tendenci se k n mu vracet. Za ít spoléhat na to, že jaké vn jší v ci jako ob ady, dodržování pravidel, tradice jsou d ležit jší než Boží milost. Je pro nás vždy to hlavní, že já i ten druhý jsme zachrán ni Boží milosti a jsme tedy sourozenci v Kristu? Nebo je pro nás n kdy mnohem d ležit jší to, zda my sami nebo kdo druhý nosí to správné oble ení, zpívá ty správné písn , sedí i stojí, oslovuje druhé es any „brat e, sestro“ nebo t eba nikdy ne ekne „Karel nebo Pepa“, ale vždy jen „bratr kazatel“? Jde nám vždy o podstatu a obsah nebo se n kdy p íliš zam íme na vn jší formu? Ježíš podmi uje to všechno dobré, o em jsme doposud mluvili, následováním. „Kdo m následuje...“, „Kdo zachovává...“. Jak jsme na tom my, kte í se zveme k es any? Vystihuje více spojení „v ící v Ježíše Krista“ nebo „následovník Ježíše Krista“? Ježíš nám vydobyl svobodu, nikoli svobodu d lat si co chceme, a to v etn h íchu, ale svobodu sloužit Bohu, jak o tom píše i apoštol Petr: „Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za pláš nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.“ (1 Petr v 2:16) Kéž každý z nás rosteme v poznání Boha, v poznání pravdy, ve svobod Bohu v každodenním život .
a ve služb
Pravda v b žném život Mluvili jsme o tom, že poznání pravdy o Bohu i o nás samotných nás vyvádí z otroctví íchu, z otroctví strachu ze smrti i ze spoléhání na vn jší v ci. V ím, že poznání pravdy pot ebujeme také ve v cech každodenního života. P ed chvílí jsem mluvil o tom, že užívání svobody je podmín no následováním. A tak každý den pot ebujeme rozpoznání pravdy od lži, pot ebujeme vid t pod povrch v cí. Minulou ned li mluvila Miriam, pardon, sestra Miriam Hurtová, o tom, jak si p i Ve i Pán vzala omylem víno místo moštu, protože víno i mošt vypadaly úpln stejn . V život je spousta v cí, které n jak vypadají, ale ve skute nosti jsou odlišné od toho jak se tvá í. Prosme Boha o to, aby nám dával vid t v ci svýma o ima, aby nám odkrýval pravdu. A to chce as. as na modlitbách a as p i tení, studiu a rozjímání nad Božím slovem. Nebo jen pokud z staneme v Božím slovu, budeme opravdovými Ježíšovými u edníky. Prorok Jeremiáš nás varuje p ed spoléháním na vlastní úsudek, když íká: "Nejúsko jší ze všeho je srdce a nevylé itelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutk ." (17:9-10) Ptejme se každý sám Boha, co je skute ností v našem život . Zeptejme se také t ch, kte í nás dob e znají, na jejich názor, na to, co vidí v našem život . Hledejme spolu s Bohem, co z t ch všech v cí, které se nám dnes a denn nabízí, je to nejlepší pro náš život.
-4-
Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
Zamysleme se nyní každý sám nad n kolika oblastmi života, zda n kde nepot ebujeme ehodnotit na základ Bible své smýšlení. - Myslím si, že B h není a že život je jen náhoda? Hned první v ta v Bibli íká pravý opak: „Na po átku stvo il B h nebe a zemi.“ (Gn 1,1) - Myslím si, že Ježíšovu ob nepot ebuji, že jsem dost dobrý? Jak jsem již zmi oval, Bible íká: „Všichni zh ešili a jsou daleko od Boží slávy.“ ( 3,23) - Myslím si, že B h se o mne nezajímá? Že mne nemá rád? Bible náš ujiš uje o opaku, je psáno: „B h však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zem el, když jsme ješt byli h íšní.“ ( 5,8) - D lám n kterou v c, a už je to škola, práce, výchova d tí, modlitba, studium Bible, sdílení evangelia, n jaká služba nebo n co dalšího jen tak, abych uspokojil nejnutn jší požadavky lidí okolo, abych jen p ežil nebo aby to vypadalo akorát naoko dob e? Bible nás vyzývá, abychom vše d lali ze srdce, když íká „Cokoli láte, d lejte up ímn , jako by to nebylo lidem, ale Pánu“ (Ko 3,23) - Vidím budoucnost ern ? Jsem bez nad je? Pak p ijmi povzbuzení, nebo B h to s Tebou mysli dob e, jak dosv uje i prorok Jeremiáš: „Nebo to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodin v, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát nad ji do budoucnosti.“ (Jer 29,11) - Zvykl jsem si na n jaký zp sob života a držím se ho nikoli proto, že je to to nejlepší, ale že nevidím možnost zm ny? V ím, že platí úsloví „starého psa novým kousk m nenau íš“ a proto už o zm nu neusiluji? Neboj se usilovat o zm nu, Božím zám rem s námi je abychom se podobali Ježíši - „až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, m eno mírou Kristovy plnosti“ (Ef 4,13). A v bec, i pokud to úsloví o psovi platí, tak Ty p ece nejsi pes! - Nesloužím Bohu, protože nev ím, že mám co dát nebo se obávám, že si mne B h nem že použít? Bible íká: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke spole nému prosp chu.“ (1K 12,7), tak se neboj hledat jak sloužit Bohu a druhým lidem. - Vládne v n kterém mém vztahu ho kost, neodpušt ní? Vyhýbám se n komu? Bible nás zve k v elým vztah m: „bu te k sob navzájem laskaví, milosrdní, odpoušt jte si navzájem, jako i B h v Kristu odpustil vám“ (Ef 4,32) - Ukládám si poklady tady na zemi, jde mi o to, abych užil toho, co nabízí tento sv t? Bible nás varuje, že to m že odklonit naše srdce od Boha, když íká: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ni í mol a rez a kde je zlod ji vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neni í mol ani rez a kde je zlod ji nevykopávají a nekradou. Nebo kde je tv j poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,19-21) - Je v mém život n jaký skrytý h ích i h ích na který jsem si už zvykl a nehodlám s ním nic d lat? Bible vybízí k pokání a zm „Vždy je psáno: `Svatí bu te, nebo já jsem svatý.´“ (1P 1,16) - Hledám svou hodnotu v úsp chu a ocen ní v práci? V tom, že mám spo ádanou rodinu? V dobrých výkonech ve sborové i jiné služb ? V tom, že mám poslední technické i módní vymoženosti? Bible íká, že „B h stvo il lov ka, aby byl jeho obrazem, stvo il ho, aby byl obrazem Božím“ (Gn 1,27) a taky že „za nás bylo zaplaceno výkupné.“ (1K 6,20) a tím výkupným byl sám Ježíš Kristus. B h si nás cení, o to se m žeme vždycky op ít. Poznání pravdy nás osvobozuje. Pokud Ti B h v n které ze zmín ných oblastí nebo kdekoli jinde ukázal n co, co se mu nelíbí a kde je pot eba zm na, d kuj Mu a chval Ho. Vždy poznání pravdy nás osvobozuje ke zm , ke zm k lepšímu. A s tou zm nou žeme s Boží pomocí za ít hned dnes. Vždy náš život bude nakonec vypadat tak, jak vypadají jeho jednotlivé dny. Takže i malá zm na m že p inést v kone ném d sledku
-5-
Kázání CB Vsetín, 2013-08-18
velký výsledek podobn jako odbo ení na malé výhybce m že vlak dovést na úpln jiný konec než pokud by pokra oval po p vodní koleji dále. Dovolte mi se na záv r modlit. Bože, d kuji Ti za to, že jsi poslal Ježíše Krista na tuto zem proto, aby nám ukázal pravdu o Tob i o nás samotných. Žes nám odhalil nejen naši h íšnost, ale také Tvou velkou lásku. D kuji Ti za to, že poznání pravdy nás vede ke svobod . D kuji Ti za všechno dobré, co jsi nám dal a za všechna zaslíbení, která jsou v Bibli zapsána. Prosím, dej, a se náš vztah s Tebou prohlubuje každý den, abychom byli opravdu Tvými horlivými následovníky. Pokud jsi dnes komukoli z nás ukázal n co, co je pot eba zm nit, moc T prosím, abys dal milost a sílu tu zm nu uskute nit, abychom T více oslavili ve svém život . ekl jsi: „Poznáte pravdu a pravda vás u iní svobodnými.“. U nás žít den za dnem v úzkém vztahu s Tebou, v pravd a ve svobod od h íchu, od strachu ze smrti i od spoléhání na vn jší v ci. Kéž dokážeme v život rozeznávat dobro od zla a vždy si zvolit to nejlepší. Amen
-6-