KAPITOLA 2 NALEZENÍ FAKTŮ, VYSLECHNUTÍ PRAVDY

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy

KAPITOLA 2 NALEZENÍ FAKTŮ, VYSLECHNUTÍ PRAVDY „Trpím syndromem mrzutého muže?“ „Žiji s mužem s tímto syndromem?“ O tom, kdo trpí syndromem mrzutého muže, jsem se hodně dozvěděl z dopisů, které jsem dostal od různých mužů a žen. Zde jsou dva typické. Muž ve věku 32 let napsal: Obzvláště v posledních třech letech jsem začal pozorovat, že se můj vztah k manželce začíná rozkládat. V minulosti jsme si otevřeně projevovali náklonnost a často ji slovně potvrzovali. Nyní se zdá, že jsem neustále podrážděný. Jako by mým stanoviskem bylo: „Nechoď ke mně blíž, nemluv na mne, měl jsem těžký den, celý svět mi leze krkem.“ Ona se mne jenom vzácně pokusí políbit, nikdy nevyjádří touhu po sexu a mluví se mnou jenom z poloviny toho, jak byla zvyklá. Došlo to tak daleko, že o tom, co prožívá, jsem se dozvěděl od své matky a sestry. Oba jsme na tom bídně. Stručný dopis o svém muži poslala 57letá žena: Jednoho lednového dne se vrátil z práce muž s obličejem mého manžela, ale vůbec se nechoval jako on. Znala jsem toho muže 30 let a z toho 22 let jsem za něj byla provdaná, ale nikdy jsem nepotkala tohoto chlapíka. Sprostý, protivný a necitelný – to jsou vlastnosti, které jeho chování nejlépe vystihují. Vzhledem k tomu, že čtete tuto knihu, si uvědomujete, že je něco špatně. Jste-li žena, můžete mít pocit, že muž vašeho života se změnil k horšímu. Jste patrně zmatená z toho, co se děje. Můžete se obviňovat a zjišťovat, co děláte špatně, nebo můžete obviňovat jeho z toho, že se obrátil proti vám. Snažila jste se, jak nejlépe to šlo, udělat a říct vše, co by mělo dát věc do pořádku, ale nic 29

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! nepomáhá. Snažíte se reagovat na jeho potřeby, ale je tak zmatený a nevypočitatelný, že je téměř nemožné dát mu, co chce. Jste prokletá, ať už to uděláte nebo ne. Můžete cítit, že ztrácíte osobu, kterou jste milovala a starala se o ni. Váš sexuální život patrně není dobrý. Při milování pociťujete často napětí, a i když je plné vášně a vzrušení, něco schází. Ještě více než radost a potěšení z milování vám schází pocit bezpečí a intimity, které jste kdysi pociťovala. Jemné doteky a láskyplné úsměvy jsou vzdálenými vzpomínkami. Kde býval vášnivý a roztomilý, je nyní chladný a nedůtklivý. Cítíte se jako na citové horské dráze, na které to s vámi cloumá nahoru a dolů a ze strany na stranu. Jsou chvíle, kdy chcete vystoupit a odejít. Vzpomenete si však, jaké to bylo dřív. Toužíte po tom a doufáte, že to ještě v budoucnu bude. Cítíte se zraněná a pravděpodobně osamělá. Toužíte mít zpátky muže, kterého jste znala a kterého jste milovala. Jste-li muž, pak si možná uvědomujete, že život je stresující víc, než by měl být. Někdy se vám zdá, že nepříjemnosti života jsou větší, než můžete snést. Myslíte si, že byste měl být schopen všechno zvládnout, ale někdy přemýšlíte, jak krásné by bylo všeho nechat. Nechápete, proč všechno vaše úsilí dělat věci dobře má jakoby opačný účinek. Jste unaven pocitem, že nic neděláte správně. Zdá se, že lidé, na které jste nejvíce spoléhal, již nejsou na vaší straně. Lidé v práci více soupeří, než aby spolupracovali. Staří přátelé odpadli nebo už vám nejsou tak blízcí. Vaše děti s vámi jednají jinak než dříve a možná jste vzájemně ztratili kontakt a zpřetrhali pouta. Vaše žena nebo partnerka se chová sexuálně odtažitě. Kde bývala vášnivá a roztomilá, je nyní chladná a popudlivá. Hledá hnidy na sebemenších věcech, které uděláte nebo zapomenete udělat. Je stále obtížnější uvolnit se v její blízkosti. Cítíte se hlídaný a chráněný, ale také osamělý a nepochopený. Toužíte také po vztahu, ve kterém se uvolníte a budete mít radost z přirozené intimity, již jste, jak se zdá, ztratili. Muži i ženy se cítí osamělí, nemilovaní a zanedbávaní. Nerozumí tomu, co se děje, a mají tendenci obviňovat sebe nebo své partnery. Partneři se v poradně diví tomu, proč se ten druhý chová tak přezíravě k osobě, o které tvrdí, že ji miluje. Oba si lámou hlavu nad tím, proč se svět, ve kterém žijí, stal místem zlosti a vzteku, místo aby byl světem pohodlí a radosti. Ona obviňuje sebe nebo svého partnera. On má častěji sklon obviňovat ji. Uvnitř však může být muž extrémně sebekritický a nespokojený sám se sebou. Oba jsou unášeni klesající spirálou neštěstí, bolesti a zklamání. Časem mohou být tyto ničivé situace stále hlouběji zakořeněné. Ačkoli je syndrom mrzutého muže nejnápadnější u mužů středního věku, kteří mají k někomu vztah (obvykle proto, že jejich partneři snášejí jako první nápor jejich rozmrzelosti a uvědomují si, že je něco v nepořádku), může se projevovat u mužů každého věku a typu vztahu. Vidíme ho u chlapců, kteří v dospívání zažívají první kolísání hormonů. Mitch DeArmon, ředitel kurzů Leadership Works Mentoring, mi řekl o Alexovi, čtrnáctiletém chlapci, který velkou část své podrážděnosti a vzteku obrátil do sebe. Při pohledu na Alexe sedícího v křesle bylo podle Mitche obtížné spojit si tohoto čtrnác-

30

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy tiletého pohledného hocha se sprejerem a vandalem, který se o půlnoci vytrácel z domu. Mitch popsal chlapcovo chování: Vůbec tu nechtěl být. Z jeho držení těla, oblečení a vystupování bylo jasné, že odmítá být kdekoli. Skrčil se v křesle a splynul s ním. Čepici měl vraženou hluboko do čela a vlasy přilepené k hlavě. Jeho odpověďmi byla tichá zamručení, která od dospělého tazatele vyžadovala, aby každou otázku položil dvakrát. Mne to ale příliš neznepokojovalo. Vím o dospívajících chlapcích, že se usilovně snaží vypadat, jako kdyby neposlouchali. Podrážděnost je jenom maska, kterou používají, aby skryli svou bolest. Jakmile přejde běžný zmatek dospívání, vidíme syndrom mrzutého muže u mladých mužů, pokoušejících se udělat díru do světa a přilákat sexuální partnerky. Vidíme ho u starších mužů, kteří ztrácejí práci, ztrácejí kontakty s dětmi po rozvodech a přicházejí o svou pozici ve světě. Vidíme ho u starých mužů, kteří se často cítí neužiteční a nepotřební. Jinými slovy ho vidíme u našich manželů a partnerů, otců a synů nebo u nás samotných.

Probuzení lékařů a mužské reakce Lékařská obec je notoricky pomalá v rozpoznávání nových problémů. Několik průkopnických praktických lékařů však začíná syndromu mrzutého muže rozumět. „Syndrom mrzutého muže je neobyčejně rozšířený – prožívá ho více než 30 procent mužů,“ říká doktor Christopher Steidle, profesor urologie na lékařské fakultě univerzity v Indianapolis, „ je to mužská verze premenstruačního syndromu.“ Doktorka Larrian Gillespie, odbornice na léčbu mužů a žen procházejících hormonálními změnami, souhlasí: „Pod vlivem stresu a určitých změn v jídelníčku vykazují muži příznaky syndromu mrzutého muže, stejně jako se u žen projevují symptomy premenstruačního syndromu.“ Téměř 10 000 mužů vyplnilo dva dotazníky o mužské podrážděnosti a depresích, které jsem umístil na webové stránky časopisu Men´s Health. Mnoho z nich přímo mně otevřeně napsalo, jak podrážděnost ovlivnila jejich život a život jejich blízkých. Zde je odpověď jednoho z mužů, která je typická pro mnohé další. Paul Riches je 32letý ženatý muž. V dotazníku o syndromu mrzutého muže dosáhl 103 bodů, což jej dostává do kategorie výjimečně nedůtklivých. Pracuje jako logistik v oblasti bezdrátových telefonů. Stejně jako mnoho mužů, se kterými jsem mluvil při získávání informací pro svůj výzkum, mi Paul sdělil, že pochází z rodiny, kde podrážděnost a vztek byly na denním pořádku:

31

Mrzutý muž? Vím, jak na něj!

Můj otec byl klasickým příkladem osobnosti typu A, která obětuje všechno své osobní potěšení pro zajištění dobrého života své rodiny. Bohužel to, co jsme opravdu potřebovali, byl vzor kladné a silné mužské role. Místo toho jsme trpěli s monstrem, které přijíždělo večer domů a zpohlavkovalo každého, kdo udělal nebo řekl něco, co jej rozčílilo. Někdy jsme jeli na společnou rodinnou dovolenou, a to pak bylo něco jako „Evropou za 14 dní rychlostí Mach 3“. Probudili jsme se třeba v šest ráno v jedoucím obytném autě. Zjistili jsme, že jedeme do Paříže a otec je už od čtyř hodin za volantem. Nebylo to kvůli rodině, ale potřebě dosáhnout určitého cíle. Bůh chraň, aby kdokoli chtěl zastavit a někam se podívat. Protože otec netrpěl výčitkami, vynadal každému, kdo nechtěl dělat přesně to, co naplánoval. Bohužel, jak Paul smutně potvrzuje, mnohé vlastnosti našich otců přecházejí na nás: Jsem přesvědčen, že jsem se opravdu změnil v syna svého otce. Uvědomil jsem si, že můj vztah se ženou se výrazně zhoršil. Ve chvílích, kdy jsme si obvykle otevřeně a často vyjadřovali náklonnost, jsem stále více přecitlivělý, podrážděný a vzteklý. Vynadám jí za každou maličkost, a ani nevím proč. Co se týká vztahů k jiným lidem, zde je krátký příklad: Jeden z mých profesorů na univerzitě mi dal přezdívku Bručoun a ta už mi zůstala. Moje pověst mne často předchází. Často se zdám veselý a vstřícný, a pak náhle jako by mne zakryl černý mrak a něco odstartuje mou zlost. Ačkoli to nerad přiznávám, díky mé podrážděnosti utrpěl můj pracovní život. Poslední společnost, se kterou jsem uzavřel smlouvu na své služby, se spojila s větší firmou. Měl jsem získat nové místo. Avšak když nastal čas změny, bylo mi řečeno, že nové místo již není volné. Promluvil jsem si potom s několika lidmi a přesvědčil jsem se, že problém nebyl v kvalitě mé práce. Vzhledem ke své příkrosti ke spolupracovníkům a podrážděnosti jsem získal pověst toho, s kým se těžko pracuje. Když jsem se Paula zeptal, co by řekl jiným mužům v jeho situaci, bez obalu prozradil, co už dnes ví: Co nejdříve s tím něco udělejte a nečekejte, až si zničíte manželství, přátelství a svou pověst. Udělejte cokoli, abyste to zvládli, nezáleží na tom co. Krátké bolestivé vyrovnání se s problémem převažuje nad dlouhotrvajícími škodami, které způsobí. Podívejte se na svou ženu, děti a kariéru. A teď si představte, že je to všechno pryč jenom kvůli pitomé mužské pýše: „Můj otec byl tvrdý starý chlap a já budu stejný jako on.“ Takový byl můj táta a tenhle přístup ho téměř zabil a zničil mu rodinu. Probuďte se chlapi, než bude příliš pozdě. 32


Syndrom mrzutého muže je koneckonců o násilí Když jsem začal sledovat syndrom mrzutého muže na sobě, svých pacientech a tisících lidí, kteří mi zavolali nebo napsali, překvapilo mne, kolik násilí se objevilo. Ačkoli většina případů syndromu mrzutého muže nevede k nejextrémnějším formám násilí – vraždě nebo sebevraždě – obsahují značné množství slovního a někdy i fyzického násilí zaměřeného na ostatní. Byl jsem také ohromen stupněm nepřátelství, které bylo obráceno dovnitř. Kromě vylévání si vzteku na ostatních často obracíme své frustrace proti sobě jako muži se syndromem mrzutého muže. Můžeme ječet a křičet na své manželky a později se tlouct do hlavy. Mnozí z nás se stávají deprimovaní a dysfunkční. Rozvíjejí se u nás všechny příznaky nadměrného stresu a zátěže v životě, jako je přejídání, problémy s alkoholem, cukrovka a srdeční onemocnění. Světová zdravotnická organizace definuje násilí jako „záměrné užívání fyzické síly nebo moci k ohrožení proti sobě, další osobě nebo proti skupině či společenství osob, jehož výsledkem je nebo s velkou pravděpodobností může být zranění, smrt, psychická újma, chorobný vývoj nebo deprivace“. Kromě smrti a zranění zahrnuje tato definice také často méně zřetelných následků násilného chování, jako je psychická újma, deprivace a problémy ve vztazích. Pokrývá také širokou škálu chování jdoucího až za otevřené fyzické násilí včetně vyhrožování, zastrašování a odejmutí lásky a podpory. Obsahuje násilí mezi osobami stejně jako sebevražedné chování a ozbrojený konflikt. Pro pochopení složitostí syndromu mrzutého muže potřebujeme konstrukci, která nám pomůže poznat společné znaky a spojení mezi různými druhy násilí. Dovolí nám to vyvinout holistický přístup k prevenci a léčbě. V roce 2002 publikovala Světová zdravotnická organizace zprávu „Světová zpráva o násilí a zdraví“, která nabízí užitečnou konstrukci pro pochopení syndromu mrzutého muže a násilí. Zpráva rozděluje násilí do tří širších kategorií: násilí zaměřené na sebe, násilí mezi osobami a kolektivní násilí. Násilí zaměřené na sebe zahrnuje sebevražedné chování stejně jako destruktivními zvyky a chování, kterými týráme sami sebe. Násilí mezi osobami ukazuje jak násilí v rodině, tak ve společnosti. V rodině můžeme vidět násilí zaměřené na naše partnery, děti nebo prarodiče. Ve společnosti pozorujeme násilí projevované vůči těm, které známe (například vztek na spolupracovníky a blízké), a těm, které neznáme (jako je násilí na silnici nebo znásilnění). Kolektivní násilí je použití násilí lidmi, kteří se identifikují jako příslušníci skupiny proti jiné skupině nebo souboru jednotlivců se zájmem dosáhnout politických, ekonomických nebo sociálních cílů. Může mít řadu projevů: ozbrojené konflikty uvnitř nebo mezi státy; genocidy, represe a další nedodržování lidských práv; terorismus; organizovaný zločin. Typologie také zachycuje povahu násilného činu, který může být fyzický, psychický, sexuální a nebo vyjádřený deprivací nebo zanedbáváním.

33

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! Co začíná jako drobná podrážděnost, může vést ke vzteku, agresivitě a vraždě nebo k velkému smutku, depresím a sebevraždě. Považuji podrážděnost za vrcholek ledovce, který pokud je nerozpoznaný a neléčený, vede k mnohem vážnějším problémům. V této kapitole se podíváme na příznaky syndromu mrzutého muže v časných stadiích. V následujících kapitolách probereme vážnější aspekty.

Proč jsou muži tak naštvaní na ženy? Ačkoli mohou muži zažívající syndrom mrzutého muže obrátit svůj vztek a frustraci na kohokoli, nejčastěji se obrací na ženy. Proč směřujeme svou nespokojenost a agresivitu na ty, které bychom měli milovat nejvíce? Proč je zraňujeme a pak se omlouváme a přísaháme, že se to víckrát nestane, s vědomím, že to stejně nemůžeme dodržet? Proč nadále působíme bolest, i když o tom víme a snažíme se přestat? Ve starém rčení: „Nemůžeme s nimi žít a nemůžeme žít bez nich“ je kus pravdy platící pro obě pohlaví. Určitě je mnoho žen, které mužům provádí odporné věci. Zdá se však, že míra, se kterou jsou muži schopní vybíjet svou frustraci na ženách, je něco mimořádného. Zvláštní je také strach mnoha mužů ze života stráveného bez ženy. Ve své knize Misogyn: Mužská nemoc (Misogyny: The Male Malady) zkoumá profesor antropologie David D. Gilmore kultury od západní Evropy po Střední východ, od pralesů Jižní Ameriky po odlehlé vrchoviny Nové Guineje, od negramotných kmenů po moderní Američany. Sleduje dávné a moderní kultury a také ty mezi nimi. Zjistil, že ve všech místech a ve všech dobách měli muži tendenci bát se a nenávidět ženy. Objevil, že „muži milují a nenávidí ženy najednou a stejným dílem, že většina mužů zoufale potřebuje ženu a většina mužů toto puzení odmítá jako nedůstojné a nebezpečné.“ Samozřejmě to není případ všech mužů. Ačkoli se tato ambivalence projevuje ve všech společnostech, liší se jednotliví muži v míře, která je ovlivňuje. Pro některé z nás jsou strach a zuřivost extrémy. Jiní je dobře zvládají a objevují se u nich pouze při stresu. Strach a nenávist se mohou projevovat v myšlenkách a činech stejně jako v umění, psaní, poezii a fantazii. Naleznete je v dílech mnoha slavných spisovatelů, včetně Swifta, Schopenhauera, Nietzscheho, Strindberga, Tolstého, Pounda, D. H. Lawrence a Normana Mailera. Po několika stech stranách velmi zajímavých a přesvědčivých důkazů podporujících Gilmorovy teze, vyvozuje, že síla lásky/nenávisti je zakořeněna v mimořádné závislosti mužů na ženách. Zdůrazňuje, že ve většině kultur závisí muž nejprve na své matce a později na své ženě ve všem – od přípravy jídla a péče o domácnost po emocionální podporu a výchovu. Gilmore také připomíná, že každý muž je závislý na ženě, která se s ním spojí, nosí ve svém těle jeho dítě, porodí mu ho, krmí a stará se o něj do doby, než je schopné žít samostatně. Muži jsou na svých manželkách závislí kvůli rozmnožování a kontinuitě. „Rodí syny, kteří jim zajistí určitou nesmrtelnost, ochrání je ve válce, postarají se o ně ve stáří, potvrdí jejich mužnost a pomáhají jim v jejich bohem daném úkolu zajistit pokračování rodu.“ 34

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy Muži milují ženy pro všechno, co jim mohou dát, ale jsou také vystrašení mírou své závislosti. „Muž tak musí bezmocně lpět na ženě jako trosečník na záchranném člunu v rozbouřeném moři,“ říká Gilmore. „Zoufale ji potřebuje jako svého zachránce před všemi chtíči a zapomněním, jeho závislost je úplná a beznadějná. A v tom je háček. Muž se také musí od ženy oddělit, aby vůbec něčeho dosáhl. Musí překonat svou touhu navrátit se do dětské symbiózy se ženou, pokud chce být brán jako muž.“ Muž tedy závisí na ženě kvůli pokračování své existence, ale musí se oddělit, aby si udržel vědomí mužnosti. Tato dvojitá vazba vytváří nám všem známý pocit: „Chci být blízko, ale když jsem blíž, chci být volný.“ Tento vztah je neodmyslitelnou součástí reálného bytí muže. Je pro nás tak důležitý jako vzduch, který dýcháme, aniž bychom si uvědomovali jeho existenci. Avšak v dobách životních proměn jako je dospívání, střední věk nebo při nadbytku stresu či depresí, náš hněv vyplývá na povrch. Začíná jako mrzutost a může přerůst do zuřivosti, agresivity a násilí, nebo směrem dovnitř ve smutek, depresi a sebevraždu. „A navíc samozřejmě,“ říká Gilmore, „tato mocná oboustranná fixace vytváří dvojitý strach: strach z opuštěnosti, ztráty, odtažitosti, zklamání a neúspěchu v nejcennějším snažení života. Strach z opuštěnosti přinášející s sebou obrazy porážky, zoufalství a smrti vede k regresivní depresi, panice, pocitům viny, pochybnostem a nakonec k zuřivosti zajatce. Bezmocný vztek vede k agresivitě a agresivita potřebuje obětního beránka.“ Ačkoli má syndrom mrzutého muže zvláštní spojitost se zranitelností mužů ve vztahu k ženám, může ovlivnit všechny naše vztahy. Naše podrážděnost a vztek se často pokouší zakrýt křehkost mužské psychiky. Necítíme se dobře v situacích, kdy se ostatní zdají silnější než my. Proto se syndrom mrzutého muže mimo naše vztahy s intimními partnery projevuje v pracovním prostředí, kde musíme vycházet s nadřízenými, ve vztazích k sourozencům, kde jeden je starší nebo silnější, a ve vztahu k rodičům, kteří nám vždy připomenou dětství. Tohle všechno samozřejmě probíhá mimo naše vědomí. Tyto univerzální, epické bitvy probíhají v nejtmavších zákoutích naší mysli. Všechno, co „víme“, je, že naši partneři vypadají chladní a odtažití. Oni i všichni ostatní lidé kolem nás nám odmítají dát to, co potřebujeme. Jako by se pokoušeli nás naštvat. Pokud jsme podráždění – a to je velké POKUD na začátku – jsme si jistí, že příčina leží někde mimo nás. Myslet si něco jiného by vzbudilo příliš velké obavy. Takže pokud jste dočetli až sem a tato část byla znepokojující, nebo pokud pochybujete o její pravdivosti, nebo si myslíte, že je to všechno pravda a jste tak sklíčení, že chcete všeho nechat, nepropadejte zoufalství. Zhluboka se nadechněte. Vzpomeňte si jakou to dalo práci dostat se až k tomu, že si přečtete tuhle knihu. Máte spoustu času propracovat se k příznivější budoucnosti. Je třeba udělat jen jeden krok. Teď se podívejte, jak ještě můžete rozpoznat syndrom mrzutého muže. 35


Dotazník syndromu mrzutého muže Syndrom mrzutého muže se projevuje mnoha pocity. Následující dotazník vám pomůže rozpoznat, projevuje-li se u vás nebo u někoho vám blízkého a nakolik je závažný. Každý je občas podrážděný. Život je ve své podstatě stresující a jsou věci, které nás nevyhnutelně rozčilují. My však chceme vědět, jak moc jsme mrzutí. Je naše podrážděnost nadměrná? Stala se naší pevnou součástí? Bude se zhoršovat? Způsobí to problémy ve vztahu k rodině, přátelům nebo společnosti? Nemáme přesný nástroj k měření syndromu mrzutosti. Jako u tolika jiných věcí v psychologických vědách můžeme syndromu mrzutého muže porozumět pouze kladením otázek a pomoci vám uvědomit si, co odpovědi znamenají ve vašem životě. Výsledek v tomto dotazníku by měl být pro muže návodem, ne absolutním ukazatelem, jak zjistit problém. Nepoužívejte ho prosím k „dokazování“, že nemáte žádný problém. I když váš výsledek nenaznačuje, že máte syndrom mrzutého muže, chování způsobující stres ve vaší rodině by se mělo brát vážně. Na druhou stranu manželka nebo jiný člen rodiny by váš vysoký výsledek neměli brát jako důkaz, že máte problém. I když vysoký výsledek testu obvykle naznačuje syndrom mrzutého muže, snaha donutit muže, aby si to uvědomil, u něj vyvolá spíše obranu. Vyplňování dotazníku syndromu mrzutého muže Žádám muže vyplňující tento dotazník, aby se podívali tak hluboce a upřímně, jak jen dovedou, na pocity a jednání, která může být obtížné si přiznat. Často cítíme vinu a stud za věci, které děláme. Můžeme si velmi dobře uvědomovat, kolik bolesti způsobujeme těm, které milujeme, a zároveň nejsme schopni změnit způsob, jakým se vyjadřujeme (nebo nevyjadřujeme). Pamatujte si, že cílem této knihy je, abyste rozuměli tomu, co prožíváte, a získali nástroje, kterými to změníte. Ženy, které budou vyplňovat tento dotazník, žádám, aby své zkušenosti také popsaly upřímně. Některé z vás mohou mít snahu popřít, jak nebezpečně se vše vyvinulo. Například může být obtížné přiznat, jak zuřivý, agresivní, nemilující a zlomyslný dokáže být váš muž. Další z vás mohou mít problém s rozpoznáním a uznáním, kolik bolesti zažívá váš muž. Můžete jen s obtížemi vidět, jak stresovaný, vystrašený, utrápený a deprimovaný je váš muž. Pokud cítíte emoce zřídka nebo vůbec, dejte 0 bodů. Pokud je cítíte občas – 1; často – 2; po většinu času – 3. Celkový výsledek se může pohybovat v rozpětí od 0 do 150. Rozmyslete si, jak často jste vy (nebo osoba, kterou hodnotíte) pociťovala následující emoce nebo potřeby během uplynulého měsíce:

36

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy vůbec

někdy

často

většinu času

1. vztek 2. netrpělivost 3. výčitky 4. nespokojenost 5. náladovost 6. obavy 7. neklid 8. přecitlivělost 9. vyčerpání 10. nabručenost 11. snadno rozčilený 12. znuděný 13. agresivní 14. nemilovaný 15. nedoceněný 16. napjatý 17. háklivý 18. unavený 19. nemilující 20. osamělý 21. nepřátelský 22. přemožený 23. destruktivní 24. náročný 25. deprimovaný 26. otrávený 27. uzavřený 28. zlý 29. smutný 30. vystrašený 31. otupělý

37

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! vůbec

někdy

často

většinu času

32. výbušný 33. bránící se 34. popírá problém 35. kritický 36. ustaraný 37. chuť se přejídat 38. chuť pít nebo užít drogy 39. potřeba být sám s TV, novinami nebo počítačem 40. touha prodloužit pracovní dobu 41. potřeba spát déle nebo problémy se spaním 42. vznětlivý 43. znepokojený 44. méně důvěrný 45. chuť hádat se a bít 46. sarkastický 47. žárlivý 48. stresovaný 49. necitlivý 50. nekomunikativní Následující výsledky jsou založeny na mé klinické zkušenosti a odpovědích 9 453 lidí, kteří vyplnili dotazníky o syndromu mrzutého muže a mužské depresi na webových stránkách časopisu Men´s Health. 0 až 25 bodů: žádné nebo několik známek syndromu mrzutého muže 26 až 49 bodů: některé náznaky syndromu mrzutého muže. Mohou potřebovat pomoc nebo pozorně sledovat, zda se to zlepší nebo zhorší. 50 až 75 bodů: pravděpodobně je zde syndrom mrzutého muže a je vhodné vyhledat pomoc. 76 a více bodů: syndrom mrzutého muže je určitě přítomen a pomoc je velmi důležitá.

38

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy Jako muži obecně sledujeme své pocity méně a nejsme zvyklí přiznávat city, o kterých víme. Díky tomu budou naše výsledky v tomto dotazníku obvykle nižší než naše skutečná úroveň podrážděnosti. Často pomáhá, pokud dotazník vyplní také někdo, kdo nás dobře zná, čímž získáme pohled na to, jak nás tento člověk vidí. Ženám vyplňujícím dotazník může připadat obtížné vědět, jak se muž cítí. Některé odpovědi mohou být snadnější než jiné. Pokud muž najednou začne bušit pěstí do ledničky (dělal jsem to mnohokrát – lednice je dost tvrdá, abych pocítil, že do něčeho tluču, ale ne tolik, abych si zlomil ruku) a hlasitě přitom křičí, jak jste hloupá, víte dost dobře, že je zuřivý a výbušný. Na druhou stranu nemusí být tak jednoduché rozpoznat, je-li smutný, vystrašený, otupělý nebo v depresi. Nespoléhejte na výsledek dotazníku. Někteří muži jsou přirozeně vznětlivější než jiní. Někteří mohou tolerovat, a dokonce prospívat za situací, kde jsou vztek, náladovost a výbušnost běžné. Pro jiné může být dokonce i malá podrážděnost příliš. Použijte tento dotazník jako průvodce, který vám pomůže zjistit, jaká je pravda o vašem životě a co je dobré pro vaši rodinu a ty, které máte rádi, a kteří mají rádi vás. Muži a ženy, žádám vás, abyste měli soucit se sebou a s těmi, kdo o vás mají starost. Nezáleží, jak se všechno zhoršilo, je tu naděje pro budoucnost. Moje žena a já jsme tímto obtížným obdobím prošli a náš vztah je mnohem silnější než předtím. Pracoval jsem s tisíci dalšími lidmi, kteří prožili totéž. První krok ke změně je přiznat si bez obviňování nebo studu, jak se věci doopravdy mají. Nikdo nežije rád s mrzutým mužem, nejméně on sám. Doufám, že na konci této kapitoly nebo na konci této knihy budete schopni říct: „ Jo, to jsem já. Moc se mi to nelíbí, ale už je mi zle a jsem unavený z toho, jak se cítím a působím takové trápení ostatním.“ Nebo můžete prohlásit: „Ano, to je on. Není blázen ani mizera, ale nehodlám klidně snášet věci tak jak jsou. Jsem připravená na změnu.“

Příběhy těch, kdo syndrom mrzutého muže prožili Prozkoumání vašeho výsledku v dotazníku a vašich odpovědí s někým, kdo o vás má starost, vám může pomoci určit, trpíte-li syndromem mrzutého muže nebo žijete-li s takovým mužem. Dalším silným nástrojem je poslouchat příběhy ostatních. Krátký pohled do života jiných mužů a žen může být zrcadlem, které vám umožní nahlédnout do vašeho vlastního života. V těchto příbězích můžete poznat někoho blízkého. Můžete poznat osobu, která se na vás kouká každé ráno při holení.

39

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! Příběh Donny a George Rollinsových Tento pár za mnou přišel, protože syndrom mrzutého muže jim v životě způsobil problémy. Donna je prožívala takto: Před pěti lety bylo mému muži padesát. Od té doby se náš život obrátil naruby. Cítím, jako bych procházela divočinou a snažila se pochopit, co se děje. Během 24 let, co jsme spolu, jsme zažili krušné i šťastné chvíle, ale celkově bych řekla, že jsme byli šťastní. Georg má vlastní obchod, a dokud byly děti malé, dělala jsem mu účetní na částečný úvazek. Máme všechno, co jsme chtěli. Máme pěkný dům, jezdíme novým autem a máme dobré přátele. Náš 22letý syn je na univerzitě a dcera se tam chystá příští rok. Právě když jsem si myslela, že si můžeme opravdu užívat společné chvíle, se můj manžel úplně změnil. Nejdříve ho rozčilovaly drobnosti. Vyjel na mě, když nebyla večeře připravená přesně v tu dobu, kdy jsem slíbila. Rozzuřil se, když jsem měla drobnou dopravní nehodu. Obvinil mne, že neumím řídit. Práce byla vždy stresující. Mít svůj vlastní obchod znamená být neustále ve střehu. Celý život jsme se strachovali, jak to půjde, jestli obchod přežije. Teď, když sklízíme úspěch, manžel vypadá ještě nervóznější a nerozhodnější. V jednu chvíli tvrdí, že chce všechno prodat a přestat, a za chvilku chce expandovat. Přivádí mne to k šílenství. Asi bych to všechno vydržela, ale teď začal věci obracet proti mně. Je skoro bez přestání mrzutý. Vypadá to, jako by ho nic netěšilo. Často je na pokraji zuřivosti. Nikdy mne neuhodil, ale způsob, jakým se na mne dívá, mně nahání hrůzu. V očích se mu objeví něco, co mě roztřese strachem. A přitom býval tak trpělivý a klidný… Po většinu našeho manželství byl tím nejněžnějším a nejlaskavějším mužem široko daleko. Teď se stal tak vzteklým a útočným, že ho téměř nepoznávám. Když se zeptám, co se děje, tak si mne buď nevšímá, nebo na mne vyjede. Když se ho chci dotknout, odtáhne se, jako by můj dotyk byl jedovatý. Říká: „Cítím, jako by ze mě vyprchala veškerá vášeň.“ Před rokem začal chodit do psychologické poradny a na povrch vyplavala spousta věcí z jeho dětství. Doufala jsem, že mu to pomůže zbavit se jeho vzteku a dá nás to znovu dohromady. Teď se ale rozhodl, že s tím přestane. Řekl mi: „Miluji tě, ale nejsem do tebe zamilovaný.“ To mne hluboce zasáhlo. Jak se může muž, který mi nedávno řekl, že mne miluje víc, než když jsme se brali, najednou rozhodnout, že už není zamilovaný? Je to, jako se ráno probudit a zjistit, že se váš manžel rozhodl být vaším bratrem a ne vaším milencem. Stalo se to nejhorší noční můrou mého života. Začínám vidět, že prožívá velkou úzkost a depresi. Někdy je zuřivý a vyčítavý. Jindy se chová skoro jako chodící mrtvola. Vypadá tak chladně a necitelně a já netuším, kam se poděla jeho lidskost.

40


Nevím, s čím mohu počítat, a to mě rozčiluje. Zeptám se ho, jestli se chce rozvést, a on řekne ne. Zeptám se ho, jestli mohu udělat něco, aby se vše zlepšilo, a on řekne ne. Zeptám se ho, jestli půjde do poradny, a on řekne ne. Všechno, co řekne, je záporné a nedá prostor pro dialog. Je to jako mluvit se záznamníkem. V současnosti vážně flirtuje se ženou, se kterou se nedávno seznámil. Prý to není o sexu, prý je to jenom někdo, s kým může mluvit o tom, co se s ním děje. Chtěla bych si rvát vlasy a v duchu křičím: „Proč nechce mluvit se mnou?“ Miluji ho. Nechci náš vztah skončit. Vím, že něčím prochází, a chci mu pomoci se uzdravit. Momentálně však nemám jistotu, zda můj manžel všechno překoná a dostane se na druhou stranu, aniž by zničil naše manželství. Jako by uvízl na přechodu a já se bojím, že se nakonec rozhodne odejít, protože nechce povinnosti, zodpovědnost a omezení. Ráda bych věděla, jak to ovlivní naše děti. Ať už se s námi stane cokoli, chtěla bych, aby si uchoval vztah k dětem. Cítím zlost, že ony budou mít stále místo v jeho životě, zatímco já z něj budu vyloučena. Body k porozumění ✓ Ačkoli se syndrom mrzutého muže objevuje v každém věku, je docela běžný ve středním věku. ✓ Často se zdá, že lze zpochybnit všechno, co o o vztahu víte. ✓ Syndrom mrzutého muže často postihuje ty nejúspěšnější. „Mít všechno“ může být prokletí i požehnání. ✓ První příznaky mohou být úplně mírné a těžko rozlišitelné od podrážděnosti, která je v životě běžná. ✓ Později se podrážděnost stává četnější nebo zlostnější a vyčítavější. ✓ Syndrom mrzutého muže projevený ve středním věku je často spojen s nevyřešenými otázkami z dětství. Zneužívání, které mohlo být po mnoho let skrývané nebo zastírané, se začíná projevovat. ✓ Muž cítí, jak z něj vyprchává životní síla, a chce utéct, aby přežil. ✓ Ačkoli muž svou partnerku stále miluje, cítí, že schází něco podstatného. Vyjadřuje to často prohlášením: „Mám tě rád, ale nejsem do tebe zamilovaný.“ ✓ Může pociťovat potřebu odstěhovat se, najít si své vlastní místo a najít sám sebe. Je náchylný k flirtování a krátkodobým vztahům (jak jsem napsal ve stejnojmenné knize, „hledá lásku na špatných místech“). ✓ Je třeba velmi odvážného a bystrého muže, aby rozpoznal, že syndrom mrzutého muže přispívá k jeho problémům, ať už jsou jakékoli. Poznat a překonat tyto problémy může být to nejobtížnější a nejdůležitější v životě.

41

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! Příběh Henryho a Barbary Robinsonových Jeden z mužů, kteří měli odvahu poznat pravdu, je Henry Robinson. Henry je 38letý ženatý muž se dvěma desetiletými kluky, dvojčaty. Poznal sám sebe při četbě knihy Mužská menopauza. Zde je jeho pohled: Abych vám řekl pravdu, nikdy bych si vaši knihu nepřečetl, ani bych si nepřipustil, že mám nějaký problém. Knihu koupila má žena. Neřekla mi nic, ani mně ji nedoporučovala přečíst. Když jsem se pozdě večer vracel z práce, jsem ji často zastihl, jak čte a podtrhává si něco tužkou. Jeden večer, když byla pryč se svými kamarádkami, jsem začal knihou listovat – zvědavý, co si podtrhla. Nemohl jsem tomu uvěřit. Téměř na každé stránce bylo něco podtržené. Když jsem si to přečetl, měl jsem pocit, jako by někdo nastavoval zrcadlo mému vlastnímu životu. Poprvé jsem začal chápat, co se se mnou děje. Začal jsem rozumět tomu, proč se cítím tak stresovaný, jak mne stres postihuje fyzicky i emocionálně a proč jsem tak vzteklý na lidi, které mám rád. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem si odmítal připustit obavy své ženy, že nám moje zuřivost způsobuje problémy v životě, byl stud. Muži ve svém světě nemají citové problémy - a pokud je mají, překonají je sami. Když jsem si četl příběhy dalších mužů, uvědomil jsem si, že nejsem sám, kdo má stejné problémy. Pokud si dobře pamatuji, vše, co jsem kdy dělal, mně vždycky šlo. Ve škole jsem byl premiant. Rád jsem se učil a byl jsem dobrý ve sportu – vynikající kombinace. Všechno vypadalo nádherně až do mých deseti let – můj otec přišel o práci a začal pít. Nebo to mohlo být naopak. Byl jsem příliš mladý, abych to věděl. Pamatuji si na hádky, které doma začaly. Nikdy nedošlo k fyzickému násilí, ale bylo mnoho křiku, rozbitých věcí a otec často bušil pěstí do zdi. Byl jsem vystrašený a snažil jsem se ukonejšit své mladší sestry. Přišel jsem na to, že se před takovým životem mohu schovat trávením času nad knihami a hraním basketbalu. Tak to pokračovalo až do maturity, kdy se moji rodiče konečně rozvedli. Můj otec nakonec podstoupil léčbu a zjistil, že má manickou depresi a problémy s alkoholem. Ještě dnes dochází na sezení a bere léky. Na škole se prohloubil můj zájem o biologii a rozhodl jsem se jít na medicínu. Mám rád lidi a vždy mne jejich životy zajímaly. Teprve na medicíně jsem si uvědomil, že hledám odpověď na otázku, co se stalo mému otci. Snažil jsem se rovněž porozumět svým ponurým náladám. Když jsem se stal lékařem, měl jsem každý den v ordinaci lidi, kterým jsem se snažil pomoci od jejich trápení, a vyslechl jsem jejich problémy. Cítil jsem se stále bezmocnější. Nikdy jsem neměl dost času lidem skutečně pomoci. Unavovalo mne vidět stále stejné lidi se stejnými problémy. Jako by každý z mých pacientů trpěl nemocemi spojenými se stresem. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo dát je „dohromady“ a objednat na další návštěvu. Po příchodu domů jsem chtěl jen vypnout, ale Barbara mi chtěla vyprávět, jak se měla během dne. Chtěla si povídat o nás a o tom, co se s námi

42


děje. Nechtěl jsem to slyšet. Teď vidím, že jsem se bál zpomalit, abych neviděl jak se všechno pokazilo. Jsem aktivní typ muže, a když nevidím řešení, nechci ani přiznat, že existuje nějaký problém. Body k porozumění ✓ Syndrom mrzutého muže je často spojen se vzrůstajícím stresem v mužově životě. ✓ Ženy obvykle syndrom rozpoznají dříve než jejich muži. ✓ Muži se často stydí za své pocity a myslí si, že by si své problémy měli vyřešit sami. ✓ Syndrom mrzutého muže v dospělosti může být spojen s tím, čeho se jim nedostávalo v dětství (například dostatečného kontaktu s matkou nebo s otcem), stejně jako s tím, čeho se jim dostalo (vystavení nadměrnému hněvu nebo násilí, problémů rodičů s alkoholem nebo s duševními poruchami). ✓ Mnozí z nás své rány skrývají ponořením se do práce. Když to nepomáhá, zkoušíme jiné věci, jako třeba přejídání nebo pití. ✓ Syndrom mrzutého muže není nemoc, ale spíš signál, že něco v našem životě není v rovnováze. Příběh Joshe, 15 let Joshe jsem poprvé potkal, když byl ke mně poslán učitelem ze střední školy, protože se začal prát se spolužákem. Jeho učitelé si s tím dělali starosti, protože to pro Joshe bylo velmi netypické. Popisovali ho jako „tiché sympatické dítě, které je velmi inteligentní, dobře se učí a nedělá problémy.“ Když jsem se ho zeptal, co se stalo, pokrčil rameny. Když jsem na něj trochu přitlačil, abych se dozvěděl detaily, řekl, že ho ten druhý kluk nazval jménem, které se mu nelíbilo. Nejdříve nechtěl říct, co to bylo za slovo. Nakonec ze sebe tichým hlasem vysoukal „buzna“. Při delším rozhovoru mi řekl, že nemá problém s homosexuály, ale dodal „Já takový nejsem a nelíbí se mi, když to někdo říká.“ Přesvědčil mne, že ta rvačka nebyla vážná a nebude se opakovat. Něco v tónu jeho hlasu, jakýsi smutek, mne přimělo, abych se s ním setkal ještě jednou. Řekl jsem mu, že má patrně pravdu a nebylo to nic důležitého, ale přesto s ním chci pro jistotu ještě několikrát mluvit. Říct o něm, že nebyl příliš nadšený, by bylo příliš skromné prohlášení, nicméně příliš neprotestoval. Během následujících tří nebo čtyř sezení jsem se dozvěděl, že Joshův otec od rodiny odešel, když mu bylo 5 let. „Myslím, že měl nějaký psychický problém, ale nevzpomínám si na něj, a od té doby, co odešel, jsem ho neviděl. Máma o něm nemluvila.“ Na povrchu to vypadalo, že Josh otcův odchod přijal. Dělal, co mohl, aby své pocity skryl. Během několika měsíců začal při našem povídání vyjadřovat celou řadu pocitů. Nejdříve byl naštvaný, že je otec opustil. Později mluvil o smutku a bolesti, které pociťuje. Pod smutkem a bolestí byla velká

43

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! dávka strachu. „Bojím se, že se zblázním stejně jako on,“ prozradil jednoho dne Josh. Ulevilo se mu, že může mluvit o věcech, které v sobě držel tak dlouho. I když mu to ve škole šlo a měl několik přátel, většinu života prožíval uvnitř, ve světě vlastní fantazie. Kdykoli to bylo možné, hrál hry na počítači a představoval si sám sebe jako neporazitelného hrdinu, který zabíjí všechny padouchy a končí v náručí krásných dívek. Ačkoli byl dobře vypadající mladý muž, byl stydlivý a s dívkami promluvil výjimečně. Jedinkrát požádal dívku, aby s ním a několika kamarády šla ven – a ona jej odmítla. „Odpálkovala mne,“ řekl. Když jsem se ho zeptal, jak se cítil, pokrčil rameny. Vypadal úplně sklíčený. Připomněl mi podobnou zkušenost z mého mládí. Zeptal jsem se ho, jestli se cítil, jako by ho někdo kopl do rozkroku, a zda očekával větší úctu. Zvedl ke mně hlavu a měl v očích slzy. „Ano, chci být respektován, ale bylo to spíš, jako by mě vyhodili na hromadu odpadků.“ Další slzy se objevily, když pokračoval: „Takhle se většinou cítím, jako nějaký odpad.“ Jeho hlas byl silnější a stále hlasitější. Jeho oči byly za slzami tmavé a pronikavé. „Nikam se nehodím, cítím se, jako bych byl z jiné planety. Nenávidím svou matku, opravdu. Je tak příšerně milá a ,povzbuzující‘.“ Napodoboval její zpěvavý hlas: „Všechno bude dobré, Joshi, jsi hodný kluk. Najdeš si přítelkyni – vím, že najdeš.“ „Nesnáším ty její šťastný řeči. Život nás vysává a nevidím nic, co by mne přesvědčilo, že se to zlepší. Většina děcek něco bere. Další se navzájem mlátí na fotbalovém hřišti nebo při nějakém jiném nebezpečném sportu. Jsme neustále připravováni na další válku nebo zabíjení nějakých chudáků, protože americká vláda chce chránit ‚zahraniční zájmy‘. Co tady dělám? Kam jdu? Jakou mám budoucnost? Mám vůbec budoucnost?“ Nakonec Joshovi došla pára. Bylo jasné, že to v sobě držel dlouho. Položil jsem mu ruku na rameno. Trhl sebou, ale neodtáhl se. „Jsem rád, že mi tak důvěřuješ a nechal jsi mne nahlédnout do svého světa,“ řekl jsem mu. „Nevím, jestli mám na všechno správné odpovědi, ale mohu ti říct určitě, že už nejsi sám.“ Body k porozumění ✓ Co může vypadat jen jako „No jo, to jsou ti kluci“, může zakrývat mnohem vážnější otázky. ✓ Musíme pečlivě naslouchat tomu, co nám o sobě chlapci povídají. Nejčastěji se zpočátku vyjadřují činem a teprve později, pokud vůbec, slovy. ✓ Snaha je povzbuzovat nebo jim říkat, že jsou opravdu hodní kluci, nepomáhá tolik, jako zeptat se jich, jak se cítí a co potřebují. Někdy to musíme uhádnout. Pokud věří, že jim chceme upřímně pomoci, řeknou nám, jak to s nimi doopravdy je, i když to neuhodneme.

44

Nalezení faktů, vyslechnutí pravdy U mladých mužů je často obtížné rozlišit syndrom mrzutého muže od normální úzkosti dospívajících. Musíme být opatrní, abychom normální chování neoznačili jako problematické. Na druhou stranu se také musíme bránit před snahou popírat problémy, protože „takoví prostě kluci jsou.“ Považuji syndrom mrzutého muže za spojitý jev. Na jedné straně jsou děti, které jsou skutečně v pořádku a potřebují jen podpořit, aby zdárně dospěly. Na druhé straně jsou ti, kteří mají potíže a jsou ohroženi vytvořením mnohem vážnějších problémů. Jedním z důvodů, proč jsem vytvořil dotazník o syndromu mrzutého muže, bylo rozlišit ty, kdo potřebují pomoc, od těch, kteří jsou na tom relativně dobře a potřebují jen podpořit. Vysoký počet dosažených bodů je znakem vážnějších problémů. Hledal jsem také mnohé další ukazatele, které jsou často přítomné u dětí, jako je Josh. 1. 2. 3. 4.

Jak se konkrétní muž cítí izolovaný? Začíná cítit beznaděj při pomyšlení na budoucnost? Zažil výraznou ztrátu, jako rozvedené rodiče nebo odmítnutí partnerkou? Udržuje své pocity uzavřené v sobě, dokud nevybuchnou?

„Ačkoli chlapci naléhavě potřebují mluvit o tom, kdo skutečně jsou, mají strach, že budou vysmíváni, zastrašováni, ponižováni, biti, a dokonce zabiti, pokud dají hlas svým skutečným pocitům,“ říká doktor William S. Pollack, autor knihy Skutečné hlasy chlapců (Real Boy´s Voices). „Svět je tak domovem miliónů chlapců, kteří mají pocit, že životem proplouvají sami – kteří jsou po citové stránce sami – a kteří jsou do moře vyvrženi v oddělených záchranných člunech a topí se v izolaci, depresi, osamělosti a zoufalství.“ Příběh Kim a Billa Rogersových Tento osobní příběh vyprávěný Kim Rogersovou zobrazuje způsob, jakým může výrazná ztráta spustit syndrom mrzutého muže. Můj manžel Bill měl právě 57 let. Před rokem musel skončit se svou vysoce zodpovědnou prací. Přitom předpokládal, že bude jmenován vedoucím oddělení, takže to byl pro něj šok. Naštěstí se zdálo, že se dobře přizpůsobil situaci a rychle si našel práci konzultanta v příbuzném oboru. Avšak od té doby už nic nebylo jako dřív. Zmizela ta jeho jiskra v oku, jako kdyby ztratil sebevědomí. Náš sexuální život šel z kopce. Jednou nemohl dosáhnout erekce a od té doby se snažil všemožně vyhnout sexu. Začal pít víc než je pro něj zdravé, ale popírá to. Vždycky byl sportovec a dobře o sebe pečoval, ale teď se z toho stala obsese. Trvá na tom, že musí uběhnout minimálně 8 km denně, sedm dní v týdnu. Pokud něco naruší jeho denní plány, rozzuří se. Bere všechny možné potravinové doplňky a vitaminy – máme tím doma doslova „narvané“ skříňky. Začal chodit do fitcentra, kde tráví hodiny a hodiny denně. Myslela jsem si, že někoho má, ale řekl mi, že chodí do fitka – věřím mu. Když s ním zkusím mluvit o tom, co mu je nebo co se s ním děje, vyjede na mne. Křičí na 45


mne a vzápětí se chce se mnou milovat. Co se děje? Jeho chování je čím dál podivnější. Miluji svého muže, ale nikdy bych nevěřila, že se ke mně bude chovat takhle. Snažím se hrát „statečnou a chápající“ manželku, ale jako bych viděla muže s dvojí osobností. Je to na mne strašný nápor! Nechce přiznat, že máme nějaký problém, ale kouká na mě, jako kdybych všechno dělala špatně. Řekl mi, že je nešťastný a chce svou svobodu. Když se naštvu a řeknu mu: „Dobře, tak si jdi, jestli chceš,“ tak jen něco zabrblá a odkráčí do vedlejší místnosti. Tvrdí mi, že se celý život cítí podváděný, ale neřekne, o co se cítí ošizen. Zdá se, že má všechno, co chtěl. Já mu určitě nic neodpírám. Ale nic, co udělám, jej nepotěší. Je teď tak citově rozrušený, že nevím, koho najdu doma. Dr. Jekyla, nebo pana Hyda? Body k porozumění ✓ Změna zaměstnání může předcházet syndromu mrzutého muže. Dopad ztráty pracovní pozice může být silnější, než si myslíme. ✓ Sebedůvěra a hrdost jsou často svázány s mužskou pozicí v pracovním světě. Když se to změní, zatřesou se samotné základy jejich bytí. ✓ Sex a sebevědomí jdou spolu ruku v ruce. Pokud se sebevědomí snižuje, sníží se i sexuální touha; když se vytratí sexualita, klesne i sebevědomí. ✓ Užívání alkoholu, nikotinu, drog a jiných forem úniku se zvýší. Muži často popírají, že se tak stalo nebo že tím nastal problém. ✓ Muži se mohou stát posedlými vlastním zdravím – vším, co dostávají do těla, a fyzickým cvičením. Snaží se tak předběhnout své obavy, spíš než aby se jim postavili. ✓ Změny nálady jsou matoucí a nesnesitelné. Muži mohou být odporní a odstrkovat partnerku, za chvilku chějí cítit její milující objetí. Mohou se chovat jako naštvaní puberťáci, kteří se snaží „dokázat“, že je ženy nemilují „doopravdy“. Ano, my muži se chováme tak hnusně, jak jen můžeme, abychom viděli, zda vás ženy odpudíme (a přitom doufáme, že nás natolik milujete, že zůstanete…). ✓ „Statečný a chápající“ partner nemusí mít daleko k tomu stát se kusem hadru pro špatně naloženého jedince se syndromem mrzutého muže. Ten někdy potřebuje určitý druh „tvrdé lásky“, která říká: „Miluji tě a neodcházím. Musíš ale skončit s tím odporným chováním. Zraňuje mne to a ničí náš vztah.“ ✓ My muži praktikujeme tanec s přískoky vpřed a vzad. Vyhrožujeme odchodem, ale chceme zůstat. Chceme být volní, ale bojíme se, že ztratíme to nejlepší, co jsme kdy měli. Znovu si vzpomeňme na dospívající kluky. Chtějí být samostatní, ale nechtějí přetrhnout pouta s domovskou základnou. ✓ Muži, zejména ti, kteří byli dobrými manžely a otci, často pociťují, že se obětovali pro ostatní. (Na to určitě nemáme monopol. Kolik žen se cítí stejně?) Myslíme si: „Kdy budu mít čas pro sebe? Kdy se osvobodím a začnu si konečně užívat?“

46


Úspěšný příběh o syndromu mrzutého muže Jill a Robert Jeffersonovi Přišel jsem na to, že mnoho lidí ztratí odvahu po zjištění, že oni sami nebo někdo, koho milují, trpí syndromem mrzutého muže. Cítí, jak jsou jejich životy narušeny a v jejich partnerských vztazích zeje taková díra, kterou nebude možné nikdy opravit. Takže – ačkoli budu později v této knize popisovat uzdravování ze syndromu mrzutého muže (zejména ve třetí části) – chtěl bych tuto kapitolu uzavřít úspěšným příběhem. Uslyšíte mnoho úspěšných příběhů, ale tento je mimořádně povzbudivý. V době, kdy jsem čtyřicátnici Jill poprvé potkal, nedoufala, že se její manžel uzdraví ze syndromu mrzutého muže. A i když by připustila, že se uzdraví, byla si jistá, že jejich vztah to nepřežije. Zde je příběh dvou lidí, kteří měli odvahu postavit se svým nejhorším obavám a projít si vším až do konce. Jsem přesvědčená, že můj manžel trpí syndromem mrzutého muže. Náš život byl vždycky báječný – alespoň já jsem si to myslela. Naráz se všechno obrátilo vzhůru nohama. Můj muž se během loňského června a července účastnil pětitýdenního kurzu mimo domov a od jeho návratu je všechno jinak. Věděla jsem, že je něco špatně, už když jsme se potkali na letišti. Byl zasmušilý, ale řekl, že se nic nestalo a nemluvil o tom. Když jsme se milovali, zjistil, že nemůže dosáhnout a udržet erekci. Řekla jsem mu: „To je v pohodě, nevadí… Nedělej si s tím starosti.“ Odvalil se ode mě a vypadal naštvaně. Když jsem se natáhla, abych se ho dotkla, vstal z postele a odešel do své pracovny, kde začal pracovat. Snažila jsem se být chápající manželkou. Svého muže miluji a chci, abychom společně překonali všechno zlé. Vyptávala jsem se ho, co se stalo. Jen se naštval a odtáhl se, když jsem se ho snažila dotknout. Od té doby jsme měli sex několikrát. Říkám sex, protože to nebylo milování. Musí to být vždy uprostřed noci, ve tmě. Pošťouchne mne, abych si všimla, že má erekci, ale nechce mne obejmout. Není v tom žádná něžnost. Končím s pocitem ještě větší osamělosti než na počátku. Nakonec se mi podařilo promluvit si s ním o tom, co ho trápí. Řekl mi, že týden před odjezdem z kurzu si uvědomil, že se nechce vrátit domů, že je nešťastný ze své práce a svého života. Řekl, že mne stále miluje, ale chce být samostatný. Řekl, že se snažil být dobrým otcem a manželem, ale teď chce být volný. „Dostal jsem pracovní nabídku v zámoří a vezmu ji.“ Dále řekl, že o tom už nějakou dobu přemýšlel a všechno si už naplánoval. Ví, že s tím nebudu souhlasit a že se budu chtít nechat rozvést. A že by byl pro. Po prvním šoku jsem natáhla ruku a dotkla se ho. „O čem to tady mluvíme?“ chtěla jsem vědět, „Jak dlouho budeš pryč? Kdy se vrátíš? Co budu dělat s naším novým domem, zatímco budeš pryč?“ „V tom je ten problém,“ odpověděl. „Neumím odpovědět na žádnou z těch otázek. Nemůžu ani zaručit, že se budu chtít vrátit zpátky. Vím, že

47


po tobě nemůžu chtít, abys čekala na něco, co se možná nestane, ale nechci tě ztratit.“ Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela. Chtělo se mi vyběhnout pryč z domu a křičet. Myslela jsem, že mi pukne hlava. „Takže jestli to dobře chápu,“ říkala jsem si v duchu, „chceš odjet a žít v Evropě. Nevíš, kdy se vrátíš. Nevíš, jestli se vrátíš. Chceš, abych se o všechno postarala, zatímco budeš pryč, a chceš, abych na tebe čekala, pokud se rozhodneš vrátit. Ty ses asi musel zbláznit. Musela bych být úplně blbá, abych přistoupila na takovou dohodu. Asi máš pravdu. Rozvod je jediné řešení.“ Toto všechno se mi honilo hlavou, ale z úst mi nakonec vyšlo: „Miluji tě. Jestli to potřebuješ udělat, pokusím se to nějak vyřešit. Nevím, jestli to zvládnu, ale nechci naše manželství ukončit a jsem ochotná mu dát šanci.“ Nevěděla jsem, zda nejsem největší „dobrotivý blbec“ na světě nebo blázen. Nepřestala jsem mu pomáhat v přípravách. Během dvou týdnů byl pryč. Řekl, že zavolá, až se zabydlí v nové práci – což také udělal. Pak uplynula dlouhá doba, než jsem o něm znovu uslyšela. Bála jsem se o něj a cítila jsem se osamělá. Když konečně po čase zavolal, řekl, že pracuje dvanáct hodin denně a že o něj nemusím mít strach. Je prý v pořádku – ale nezeptal se, jak se daří mně. Chtěl vědět, jak se daří naší dceři. Řekla jsem mu, že ona i její muž jsou v pořádku, ale schází jí také a nechápe, co se děje. Rozhodla jsem se využít čas a udělat něco pro sebe. Vždycky jsem se chtěla naučit italsky, a tak jsem začala chodit do kurzu. Rozhodla jsem se také udělat si kurz pro účetní. Čísla mne vždy strašila, ale rozhodla jsem se, že pokud se mám starat o všechny účty a domácnost, bude dobré se naučit, jak s penězi lépe nakládat. Kromě toho jsem chtěla něco dokázat sama sobě. Chtěla jsem si dokázat, že se o sebe postarám sama. Nebudu tady jen sedět a trápit se pro Roberta. Jestliže se vydal najít sám sebe, mohu já ten čas využít a dozvědět se něco o sobě. První měsíce byly nejtěžší. Když jsme spolu telefonovali, bylo mezi námi cítit napětí. Jako bychom se bránili mluvit o nás a naší budoucnosti (uvažovala jsem, zda vůbec máme nějakou budoucnost…). Nikdy nemluvil o tom, že by přijel na návštěvu nebo že bych mohla jet za ním. Pozvolna se věci začaly měnit. Jednou, než jsme zavěsili, mi řekl, že mne miluje. Vyloudil mi na tváři velký úsměv a mé srdce zaplesalo. Začal se ptát, co dělám, a začal se vážně zajímat o můj kurz. Zdálo se dokonce, že je pyšný na moje pokroky a povzbuzoval mne v pokračování. Během jednoho našeho rozhovoru řekl, že chce přijet domů na návštěvu. Čekání na jeho příjezd bylo utrpením. Být spolu bylo nádherné. Bylo to jiné, ale hodně podrážděnosti a strachu bylo pryč. Již léta jsem ho neviděla tak spokojeného. Dováděli jsme v zahradě jako dvě malé děti. Znala jsem toho muže téměř třicet let, ale bylo to, jako bychom jeden druhého objevili poprvé.

48


Jedna návštěva střídala druhou a zanedlouho jsme mluvili o společném budoucím životě. Manžel stále pracuje v zahraničí, ale cítím, jak jsme opět propojení, že jsme znovu pár. Když hovoří, působí velmi šťastně. Říká, že se dozvěděl mnoho věcí o své práci a o sobě. Plánuje, že se po svém návratu vrátí do školy. Vždycky chtěl dělat kovové sochy a objevovat své umělecké vlohy. Nikdy bych nevěřila, že by můj chlapácký manžel někdy mohl říct, že půjde znovu studovat a bude se od někoho něco učit. Robert našel radost, kterou ztratil. Vypadá teď velmi šťastně. Ačkoli byl v minulosti vždy milý, nebyl dobrým posluchačem. Nyní ho opravdu zajímá, jak mi je – mohu říct, že mne chce poznat. Chystáme se znovu poznávat jeden druhého. Podrážděnost a vztek jsou pryč, mnohem víc spolu žertujeme a dovádíme. Zdá se, že našel, co hledal. Při pohledu do minulosti mi je jasné, že potřeboval zásadně změnit život, ale nevěděl, co přesně, jak o tom mluvit nebo jak toho dosáhnout. Hodně podrážděnosti, vzteklosti a obviňování pocházelo z jeho potřeby posunout se ze starého života do nového. Ctím se skvěle, směji se, protože mám zpět svého nejlepšího přítele. Pokoušíme jeden druhého a hodně se smějeme. Mluvíme spolu jako nikdy předtím. Znovu jsme se do sebe zamilovali. Vypadá to, že je se sebou teď opravdu spokojený a nemá strach ze stárnutí ani z budoucnosti. Mám velkou radost. Kdo by byl věřil tomu, že podrážděnost a vztek bude popudem ke změně života, kterou jsme oba potřebovali? Kdo by uvěřil tomu, že jeho odchod nás opět sblíží? Kdo by uvěřil tomu, že jeho zoufalství se změní v nadšení a naději pro budoucnost? Jsem tak šťastná, že jsem ho nehodila přes palubu, i když se všechno zdálo beznadějné. Bude nám padesát a jsme jako malé děti, které jsou nadšené věcmi kolem sebe. Chystáme se společně cestovat a přemýšlíme o přestěhování do Evropy. Proč ne? Vím, že by se nám tam líbilo. Nezáleží na tom, kde žijeme, hlavně že žijeme spolu. Případ Roberta a Jill je mimořádný. Většina mužů nechce tak ráznou změnu, jakou požadoval Robert, a většina žen není tak přizpůsobivá, aby udělaly to, co Jill. I když její podpora manželova přestěhování do Evropy byla obtížným rozhodnutím, nakonec z toho měla dobrý pocit. Nefungovalo by to, kdyby si jen „zvykla“ a nenašla by v této situaci něco prospěšného pro sebe. Od Roberta a Jill se můžeme poučit, že syndrom mrzutého muže nakonec může být tím nejlepším, co nás mohlo v životě potkat. Může nás dotlačit ke změnám, které potřebujeme udělat. V další kapitole vysvětlím, jak může nerozpoznaný a neléčený syndrom mrzutého muže vést k násilí.

49

Mrzutý muž? Vím, jak na něj! Body k porozumění ✓ Syndrom mrzutého muže je často zprávou z mužova vnitřního světa, že všechno není v pořádku, že je třeba něco změnit. ✓ Muži často svůj vnitřní hlas přeslechnou a jsou vzteklí a podráždění na lidi kolem sebe. ✓ Mohou mít téměř iracionální touhu se rozejít a osvobodit se: „Nechápu to, ale musím odejít.“ ✓ Často muži považují své partnerky za toho, kdo jim brání. Ve skutečnosti jsou to jejich vlastní obavy, co je zadržuje. ✓ Pokud mohou o svých vlastních představách hovořit bez ohledu na to, jak jsou zmatené, je možné uskutečnit změnu, se kterou budou partneři moci žít spolu dál. ✓ Když my muži přestaneme obviňovat druhé (své partnerky), zjistíme, že jsme na “jedné lodi“. ✓ S odvahou a důvěrou můžeme jeden druhému dovolit svobodu, kterou potřebujeme pro změnu a růst.

50

KAPITOLA 2 NALEZENÍ FAKTŮ, VYSLECHNUTÍ PRAVDY

Recommend Documents