POROVNÁNÍ PŘÍPRAVY V ROČNÍM TRÉNINKOVÉM CYKLU U VYBRANÝCH ZÁVODNÍKŮ SPRINTERSKÝCH DISCIPLÍN
Bakalářská práce
Studijní program:
B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory:
7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové)
Autor práce: Vedoucí práce:
Liberec 2014
Hynek Chalupníček Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.
Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Velké poděkování patří Mgr. Petru Jeřábkovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi byly velkým přínosem při zpracování této bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji mé rodině za podporu a zázemí při studiu a vypracování této práce.
Anotace Cílem této bakalářské práce je porovnání roční tréninkové přípravy u vybraných atletů. Vyhodnocené parametry se týkaly sezóny 2012, které byly vzájemně mezi sebou porovnávány. Tato práce obsahuje odborné poznatky o sportovním tréninku a jeho faktorech, které ho ovlivňují. Dále popisuje metodiku praktické části. Při zpracování údajů jsme se zabývali porovnáním tréninkových ukazatelů, metod a postupů, které byly používány k rozvoji jednotlivých pohybových schopností a dovedností. Důležité pro tuto práci je vypočítání a porovnání tréninkových ukazatelů ve sledovaném období u vybraných atletů. Na základě analýzy této práce se pokusíme formulovat doporučení pro další tréninkovou praxi.
Klíčová slova: Atletika, sportovní trénink, sportovní výkon.
Abstract
The aim of this thesis is the comparison of one-year-long training preparation of selected athletes. The evaluated parameters were gained in the season of 2012 and afterwards these were compared with each other. This work covers not only the expert knowledge about sports training but also the factors that have an impact on it. Subsequently, the work describes the methodology of its practical part. In the data processing part, the comparison of training indicators, methods and techniques used to develop particular movement capacities and skills are dealt with. A certain emphasis in this work is put on the calculation and comparison of the training indicators in the given period of the selected athletes. Finally, suggestions for next training practice are formulated on the basis of this thesis analysis.
Key words: Athletics, sports training, sports performance.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 12 1
CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ............................................................................................. 14
2
SPORTOVNÍ TRÉNINK .............................................................................................. 15 2.1
Sportovní výkon ..................................................................................................... 16
2.1.1 2.2
Složky sportovního tréninku ................................................................................... 18
2.2.1
Kondiční příprava ............................................................................................ 18
2.2.2
Silové schopnosti ............................................................................................ 19
2.2.3
Rychlostní schopnosti...................................................................................... 20
2.2.4
Vytrvalostní schopnosti ................................................................................... 23
2.2.5
Koordinační schopnosti ................................................................................... 25
2.2.6
Pohyblivost - flexibilita ................................................................................... 25
2.2.7
Technická příprava .......................................................................................... 26
2.2.8
Taktická příprava ............................................................................................ 27
2.2.9
Psychologická příprava ................................................................................... 28
2.3
3
Struktura sportovního výkonu.......................................................................... 17
Etapy sportovního tréninku ..................................................................................... 29
2.3.1
Etapa sportovní předpřípravy........................................................................... 30
2.3.2
Etapa základního tréninku ............................................................................... 30
2.3.3
Etapa specializovaného tréninku ...................................................................... 32
2.3.4
Etapa vrcholového tréninku ............................................................................. 33
CHARAKTERISTIKA BĚHU NA 100/200 M A 400 M PŘEKÁŽEK ......................... 34 3.1
Hladký běh na 100 a 200 m .................................................................................... 34
3.2
Běh na 400 m překážek .......................................................................................... 34
3.3
Anatomické a fyziologické rozdíly ......................................................................... 35
3.3.1
Tělesná morfologie a somatotyp ...................................................................... 37 7
4
5
METODIKA PRÁCE ................................................................................................... 39 4.1
Charakteristika sledovaných závodníků .................................................................. 39
4.2
Metodika výzkumu ................................................................................................. 40
4.3
Metodika zjišťování dat .......................................................................................... 40
4.4
Kontrola a evidence sportovního tréninku ............................................................... 41
4.4.1
Obecné tréninkové ukazatele ........................................................................... 41
4.4.2
Speciální tréninkové ukazatele ........................................................................ 41
VÝSLEDKY PRÁCE ................................................................................................... 44 5.1
Obecná charakteristika sledovaného období v letní sezóně 2012 ............................. 44
5.2
Rychlost ................................................................................................................. 44
5.2.1
Trénink rychlosti v sezóně 2012 ...................................................................... 44
5.2.2
Porovnání ........................................................................................................ 45
5.3
Síla ......................................................................................................................... 47
5.3.1 5.4
Vytrvalost............................................................................................................... 50
5.4.1 5.5
6
Trénink vytrvalosti v sezóně 2012 ................................................................... 50
Odrazová cvičení .................................................................................................... 52
5.5.1 5.6
Trénink síly v sezóně 2012 .............................................................................. 47
Trénink odrazových schopností v sezóně 2012 ................................................ 52
Porovnání výkonů v daných disciplínách ................................................................ 55
5.6.1
Porovnání výkonů RP během sledovaného období........................................... 55
5.6.2
Porovnání výkonů PD během sledovaného období .......................................... 56
ZÁVĚR ........................................................................................................................ 58
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................... 59 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 60
8
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Dlouhodobé formování sportovní výkonnosti…………………………………….... 16 Obr. 2: Schéma struktury sportovního výkonu……………………………………………... 17 Obr. 3: Energetické systémy podle doby trvání pohybové činnosti……………….…..…... 24 Obr. 4: Postupná aktivace jednotlivých typů vláken v souvislosti se zvyšující se intenzitou zátěže…………………………………………………………………………………….…. 36 Obr. 5: Podíl pomalých a rychlých vláken u sportovců různých specializací……………… 36
9
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1. Úseky na rozvoj akcelerace do 50 m, ve srovnání v jednotlivých měsících……….. 46 Graf 2. Úseky na rozvoj maximální rychlosti do 100 m, ve srovnání v jednotlivých měsících…………………………………………………………………………………….. 46 Graf 3. Patrik Drhlík- Posilování s náčiním v jednotlivých měsících přípravy……………... 49 Graf 4. Radek Povýšil- Posilování s náčiním v jednotlivých měsících přípravy…………..... 49 Graf 5. Porovnání posilování s náčiním u obou atletů za celé sledované období…………… 49 Graf 6. Porovnání úseků na rozvoj obecné vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy…………………………………………………………………………………….. 51 Graf 7. Porovnání úseků na rozvoj rychlostní vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy…………………………………………………………………………………….. 51 Graf 8. Porovnání úseků na rozvoj tempové vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy… 51 Graf 9. Soubor odrazových cvičení za celé sledované období……………………….…….. 53 Graf 10. Porovnání běžeckých odrazů v jednotlivých měsících přípravy………………….. 53 Graf 11. Porovnání jednotlivých skoků v každém měsíci přípravy………………….…….. 53 Graf 12. Porovnání kotníkových odrazů v jednotlivých měsících přípravy…………….….. 54 Graf 13. Porovnání jednotlivých skokanských odrazů v každém měsíci přípravy…………. 54 Graf 14: Osobní výkony Radka Povýšila v disciplíně 100 m během sledovaného období… 55 Graf 15: Osobní výkony Radka Povýšila v disciplíně 200 m během sledovaného období… 56 Graf 16: Osobní výkony Patrika Drhlíka v disciplíně 400 m během sledovaného období…. 57 Graf 17: Osobní výkony Patrika Drhlíka v disciplíně 400 m překážek během sledovaného období……………………………………………………………………………………….. 57
10
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK -
apod.
a podobně
-
ATP
adenosintrifosfát
-
CP
kreatinfosfát
-
km
kilometr
-
L
levá
-
MČR
mistrovství České republiky
-
min.
minuta
-
opak.
opakování
-
OTU
obecné tréninkové ukazatele
-
P
pravá
-
PD
Patrik Drhlík
-
př.
překážky
-
resp.
respektive
-
RP
Radek Povýšil
-
RTC
roční tréninkový cyklus
-
SBC
speciální běžecká cvičení
-
sec.
sekunda
-
STU
speciální tréninkové ukazatele
-
t
tuna
-
tzv.
takzvaně
11
ÚVOD Atletika patří mezi nejstarší sporty a tělovýchovné činnosti lidstva. Už ve starověku vyspělé národy pěstovaly jednotlivé disciplíny, jako jsou běhy, skoky a hody. Rozvoj atletiky souvisel s bezprostředními potřebami společnosti a kulturním rozvojem s poznatky o tom, že na základě přirozené činnosti je možné člověka vytvářet krásnějším a zdatnějším. Antické Řecko se stalo kolébkou atletiky, kde byla hlavní náplní olympijských her (Jirka a kol., 1997). Atletika, která se značí za královnu sportu, patří mezi nejkrásnější a nejzajímavější sportovní odvětví. Prostřednictvím atletiky rozvíjíme základní pohybové schopnosti (jako jsou síla, rychlost, vytrvalost, obratnost) i koordinační pohybové schopnosti (reakční, rovnovážné, prostorově-orientační, rytmické), které mají kladný vliv na osvojování si dovedností i v jiných sportech. Teoretická část bakalářské práce v sobě zahrnuje teorii sportovního tréninku, rozvoje síly, rychlosti a vytrvalosti. Dále popisuje etapy sportovního tréninku. Kvalitní trénink tvoří předpoklady k dosažení nejlepšího výsledku v disciplíně. Ke zvládnutí výše uvedeného je třeba, aby tento rozvoj na sebe navazoval, vzájemně se doplňoval a celková příprava atleta byla po všech stránkách vyvážená. Tato práce se zaměřuje na porovnání přípravy ročního tréninkového cyklu u vybraných závodníků sprinterských disciplín. Teoretická část bakalářské práce popisuje sportovní trénink a metody, kterými se rozvíjí jednotlivé dovednosti a schopnosti sportovců jako je rychlost, vytrvalost a síla. V metodologické části se budeme zabývat tréninkovými metodami a analýzou tréninkových deníků obou sportovců, kde budeme zjišťovat, zda jsou v tréninkových jednotkách takové tréninkové metody, které vedou ke zvyšování jejich výkonnosti v dalších letech jejich závodní kariéry. Tato práce je založena na studiu odborné literatury, rozboru a porovnání tréninkových deníků vybraných závodníků sprinterských disciplín. Své první atletické zkušenosti jsem získal v atletickém oddíle DDM Cvikov, kde jsem začal s atletikou. Jelikož provozuji atletiku už od svých 10 let, chovám k tomuto sportu velikou úctu. Protože mě stále zajímá její současné pojetí, nechal jsem se inspirovat ve výběru pro téma své bakalářské práce.
12
Cílem této práce je podrobné porovnání tréninkových ukazatelů během jednoho ročního cyklu u sprintera na 100/200 m a běžce na 400 m překážek a navrhnout doporučení do další tréninkové praxe pro zvýšení výkonnosti.
13
1 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je porovnání ročního tréninkového cyklu u vybraných závodníků sprinterských disciplín a navrhnout doporučení do další tréninkové praxe pro zvýšení výkonnosti.
Dílčí úkoly:
1. Podrobně analyzovat tréninkový proces u obou závodníků 2. Vybrat vhodné tréninkové ukazatele pro srovnání obou závodníků v RTC 3. Na základě porovnání navrhnout doporučení do další tréninkové praxe.
14
2 SPORTOVNÍ TRÉNINK Sportovní trénink je dlouhodobý cílevědomý proces, ve kterém rozvíjíme tělesné, psychické, taktické a technické schopnosti sportovce. Uskutečňujeme jej prostřednictvím tréninkových jednotek, které obsahují tělesnou, taktickou a psychickou složku, avšak hlavní pozornost většinou zaměřujeme na jednu z nich. Cílem sportovního tréninku je dosažení harmonického rozvoje všech schopností, a tím i dosažení maximálního sportovního výkonu. Sportovní trénink je pedagogický proces, jehož úkolem je rozvoj sportovce a dosažení nejvyšší individuální výkonnosti tím, že zajistí zvládnutí techniky a taktiky a rozvine funkční možnosti organismu a získá teoretické znalosti v daném sportu (Vacula, 1983). Ve sportu spojujeme sportovní trénink s procesem cvičení, zdokonalování pohybových činností, opakování činností a dosažení co nejlepšího výkonu. Choutka (1991) definuje sportovní trénink jako: „složitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně.“ Dovalil (2007) charakterizuje sportovní trénink jako: „proces ovlivňování výkonnosti sportovce, zaměřený na dosahování nejvyšších (relativně či absolutně) sportovních výkonů ve vybraném sportu v podmínkách soutěží.“ Z pohledu pedagogického se jedná o výchovný proces, který naplňuje osvojování vědomostí a dovedností a rozvoj schopností, které vedou k rozvoji osobnosti sportovce. V užším smyslu lze sportovní trénink chápat jako proces biologicko-sociální adaptace. Podle Kervitcera (1981) sportovní trénink „je dlouhodobý cílevědomý proces, ve kterém se rozvíjejí tělesné, technické, taktické a psychické schopnosti atleta.“ Proces uskutečňujeme prostřednictvím tréninkových jednotek. Cílem je dosažení harmonického rozvoje všech těchto uvedených schopností, a tím dosažení maximálního sportovního výkonu v daném sportu. Sportovním tréninkem označujeme rozvoj schopností, osvojování a zdokonalování určité činnosti. Tréninkem rozumíme proces rozvoje výkonnosti sportovce, zaměřený na dosažení nejlepšího sportovního výkonu v daném sportu. Pro dosažení nevyššího výkonu se musí sportovní trénink vyznačovat vysokou motivací. Sportovním tréninkem plníme funkci přípravy na soutěžení ve vybraném sportu.
15
2.1 Sportovní výkon Sportovní výkon je výsledek schopností sportovce, rozvíjený dlouhodobým tréninkem. Cílem dlouhodobé přípravy sportovního tréninku je dosažení nejvyššího výkonu v daném sportovním odvětví. K nejvyššímu výkonu se soustřeďuje veškerá pozornost sportovců a trenérů. Sportovní výkon se realizuje v určitých specifických pohybových činnostech a jeho úkolem je optimální řešení pohybových činností. Řešení úkolů pohybové činnosti je vymezeno pravidly příslušného sportu, ve kterém se sportovec snaží dosáhnout nejvyššího výkonu. Proto jej chápeme jako průběh i výsledek tréninku v dané sportovní činnosti. Podle Choutky (1991) je sportovní výkon: „aktuální projev specializovaných schopností jedince v činnosti zaměřené na řešení úkolu, který je vymezen pravidly daného sportovního odvětví nebo disciplíny.“ Sportovní výkonnost se dlouhodobě a postupně formuluje, výsledkem je přirozený růst výkonnosti a vývoj jedince. Vývoj sportovce určují dané vrozené dispozice. Tyto vrozené komplexy se více či méně projevují v různých úrovních organismu a jimi se zvyšuje sportovní výkon.
Vrozené dispozice dělíme: -
Morfologické
-
Fyziologické
-
Psychologické
Obr. 1: Dlouhodobé formování sportovní výkonnosti (podle Dovalila, 2009)
16
Mezi morfologické dispozice zařazujeme: hmotnost těla, tělesnou výšku, složení a stavbu těla. Mezi fyziologické dispozice zařazujeme: typ transportní kapacity pro kyslík, kapacitu plic. Mezi psychologické dispozice zařazujeme: temperament, osobnostní charakter, intelektové schopnosti aj. Tyto dispozice se projevují v psychice i motorice člověka a tvoří dědičný základ. Vrozené dispozice bývají nejvíce ovlivněné vlivy okolního prostředí, kde člověk žije a vyrůstá. Prostředí i vrozené dispozice se vzájemně podílejí na tělesném, psychickém i sociálním rozvoji (Dovalil, 2007).
2.1.1 Struktura sportovního výkonu
V dnešní době se nejvíce přikláníme k definici Dovalila (2007), který popisuje sportovní výkon jako: „vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů, jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod.“ Co se týče jednotlivých prvků sportovního výkonu, jsou tréninkem ovlivnitelné a můžeme je využít při výběru jednotlivých talentovaných jedinců. Jednotlivé prvky sportovního výkonu mohou být motorického, somatického, fyziologického, psychologického rázu apod. Prvky mohou být snadno rozpoznatelné - např. somatické znaky (výška, stavba těla) nebo složitější - např. psychologické nebo koordinační schopnosti. Každý sportovní výkon z hlediska jeho uspořádání charakterizuje jak počet faktorů, tak i uspořádání.
Obr. 2: Schéma struktury sportovního výkonu (podle Dovalila, 2007)
17
2.2 Složky sportovního tréninku Dlouhodobý cílevědomý trénink se projevuje v získávání nových poznatků, vědomostí a osvojování techniky atletický disciplín ve výchově osobnosti sportovce a v rozvíjení jeho vlastností. Rozsáhlé úkoly sportovního tréninku členíme do jednotlivých složek.
Podle (Vaculy, 1983) složky atletického tréninku dělíme na: -
Kondiční přípravu
-
Technická přípravu
-
Psychická přípravu
-
Taktická přípravu
V tréninkové jednotce stejně jako v dlouhodobém tréninkovém procesu se úkoly tréninku plní v uvedených složkách. Seskupení složek v dané jednotce, počet, pořadí a jejich rozsah vyjadřuje zaměření daného tréninkového období. Každá jednotka obsahuje všechny uvedené složky, a to i v případě, když se soustředí pozornost na jednu z nich. Například jde především o nácvik techniky dané disciplíny a opakování pohybových schopností. V psychické přípravě se součastně může ustalovat technika, taktika a speciální pohybová dovednost, nebo také upevňování některých rysů osobnosti. Na řešení kteréhokoliv úkolu se často podílejí všechny složky. Největší důraz je kladen na tu složku, která je právě rozhodující a je předmětem ke zdokonalování.
2.2.1 Kondiční příprava Záměrem této složky je ovlivnění pohybových schopností sportovce. Cílem rozvoje kondiční přípravy je zvýšit funkční možnosti sportovce, rozvinout všechny pohybové vlastnosti, vytvořit dobré předpoklady pro vnitrosvalovou a mezisvalovou koordinaci pohybů, které jsou náplní atletického tréninku. Později se zaměřujeme na všeobecnou tělesnou přípravu jednotlivých skupin disciplín, jako jsou běhy, skoky nebo vrhy, nebo i na všeobecné předpoklady jednotlivé disciplíny. Úkolem speciální kondiční přípravy je maximální rozvinutí speciálních pohybových schopností, získání speciální koordinace a volních vlastností pro jednotlivé skupiny nebo 18
vybranou atletickou disciplínu. Například u sprintů musí být schopnost mobilizovat úsilí pro cyklický pohyb v maximální rychlosti, schopnost mobilizovat úsilí pro acyklický pohyb s maximální výbušností při vrhu, hodu nebo odrazu apod. Vzájemný poměr rozvoje tělesné přípravy je jiný u začátečníků, jiný u mládeže a zkušených atletů. Poměr se dá rozdělit i podle dané disciplíny, např. u skokanů a u běžců. Poměr se mění i v celkové roční přípravě atletů. Můžeme však říci, že u začátečníků na začátku přípravného období převažuje všeobecná příprava, a to v poměru asi 80 : 20. Tento poměr se mění a u vrcholových atletů v přípravném období připadá jen 40 % z celkového času na všeobecnou přípravu a 60 % na speciální přípravu (Vacula, 1983). Pozornost bychom měli věnovat všestranné tělesné přípravě a zařazení do tréninkové jednotky. Rozvíjíme a zapojujeme tím svalové skupiny jinak než při běžném tréninku, kdy nacvičujeme motoriku pohybů dané disciplíny. Základem vytříbené techniky sportovních činností je kondiční připravenost, ale i vysoce rozvinuté pohybové schopnosti (jako je síla, rychlost, vytrvalost, obratnost a jiné), a také vysoce efektivní pohotové a tvořivé myšlení (Choutka, 1991).
2.2.2 Silové schopnosti Silové schopnosti jsou komplex schopností organismu, který umožňují překonávat nebo udržovat odpor pomocí svalové činnosti. Odporem může být: gravitace, odpor vnějšího prostředí, odpor partnera, hmotnost břemene, setrvačnost jiných těles atd. Silové schopnosti rozdělujeme podle napětí a délky svalu, hovoříme o kontrakci: -
Statická, izometrická: napětí svalu se zvyšuje, délka se nemění. Síla statická se neprojevuje pohybem, jedná se o udržování ve statické poloze;
-
Dynamická, izotonická: mění se délka svalu, napětí zůstává stejné. Síla dynamická se projevuje pohybem hybného systému nebo částí hybného systému;
V souvislosti s rychlostí pohybu a velikostí odporu můžeme dynamickou sílu dále rozdělovat: -
Výbušná síla: je charakterizovaná maximálním zrychlením a nízkým odporem - je využívána při odrazech, hodech, skocích apod.;
19
-
Maximální síla: je charakteristická v nejvyšším možném odporu a vyznačuje se malou rychlostí. Někdy hovoříme o vlastních silových schopnostech - je využívána v zápasech, vzpírání;
-
Rychlá síla: se provádí vysokou až maximální rychlostí s překonáním nemaximálního odporu - využívá se např. při běh přes překážky;
-
vytrvalostní síla: je charakteristická svojí nevelkou a stálou rychlostí, téměř bez zrychlení při vysokých odporech - je využívána např. při veslování, cyklistice.
2.2.3 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnost je soubor předpokladů vykonávat pohyb bez vnějšího odporu v maximální rychlosti, s maximální intenzitou a maximálním volním úsilím. Největší stupeň dědičnosti se projevuje u rychlostních schopností. Rychlostní schopnosti jsou podmíněné kvalitou práce nervosvalového systému, a to jak na úrovni CNS (dráždivost, vzrušivost, vodivost), tak i kvalitou a rychlostí přenosu nervových vzruchů do svalu. Z morfologického hlediska vyšší úroveň pohybové schopnosti má na starosti vyšší podíl rychlých svalových vláken. Svalové vlákna dělíme do tří typů: -
Typ I – SO (slow oxidative)
-
Typ II A – FOG (fast oxidative glykolitic)
-
Typ II B – FG (fast gylkolitic)
Rozdělení svalových vláken viz str. 36, kapitola 3.3 Anatomické a fyziologické rozdíly.
Rychlostní schopnosti dělíme na reakční, acyklické, cyklické, které se spojují s krátkodobou pohybovou činností trvající nejdéle 20 sec., vykonávanou s co nejvyšší možnou rychlostí. Jde o činnost prováděnou v maximální intenzitě bez odporu nebo jen s malým odporem.
Jansa (2007) diferencuje rychlost na: -
Rychlostní reakce: se spojuje se zahájením pohybové činnosti. Ovlivnění rychlosti reakce je dosti obtížné, její dosažení trvá dlouhou dobu a změny nejsou veliké. Využíváme k tomu metody opakování a vytváření záměrných situací, na které musí 20
sportovec reagovat v co nejkratším čase (např. změna polohy těla na signál, střelba na signál apod.). Využíváme při tom různých podmětů, které mohou být dotykové, světelné, zvukové. -
Rychlost acyklická: je charakteristická v provedení jednotlivého pohybu maximální rychlostí (např. start z bloků, vrhy, hody, skoky). Podobá se projevům výbušné síly a je označována jako rychlost jednotlivého pohybu.
-
Rychlost cyklická: je charakteristická překonáním určité vzdálenosti nebo přemístění v prostoru v co nejkratším čase. Jedná se o celkový pohybový projev (např. štafetové běhy, obratnostní dráhy, běžecká abeceda apod.).
-
Rychlost komplexní: je soubor kombinace rychlostí cyklických a acyklických pohybů nazývaná rychlost lokomoce. Je to schopnost se co nejrychleji přemisťovat v prostoru. Patří mezi nejčastější požadavky v mnoha sportech. Mezi dílčí složky pohybového projevu patří: schopnost akcelerace, schopnost rychlé změny směru pohybu a schopnost maximální frekvence pohybů.
V mnoha sportech rychlostní schopnosti patří k důležitým faktorům výkonu. Např. v atletice jako standardní projev rychlostních schopností jsou sprinty, které mohou být v pohybových hrách proměnlivé.
Rozvoj rychlostních schopností Zvyšování rychlostních schopností patří mezi nejobtížnější tréninkové úkoly. Změna a rozvoj rychlostních schopností jsou dlouhodobou záležitostí. Vyžaduje také znalost podmínek, cvičení, opatření, principů atd., které vedou k rozvoji rychlosti. U rychlostních schopností se zjistilo, že jsou nejvíce geneticky podmíněny.
Pro rychlostní zatížení jsou vymezeny tyto parametry: 1) Intenzita cvičení:
maximální
2) Doba cvičení:
cca 10 sec.
3) Interval odpočinku:
2-5 min
4) Počet opakování:
10-15
5) Způsob odpočinku:
aktivní
21
1) Intenzita cvičení Rychlostní zatížení by měla být prováděna krátkodobou submaximální až maximální intenzitou pohybové činnosti. Hraniční intenzity dosáhneme nasazením vysokého volního úsilí ve snaze o co nejvyšší rychlost pohybu nebo jeho akceleraci. Cílem cvičení je provedení pohybu co nejrychleji a překonat sám sebe. Koncentrace a motivace zde hraje velikou roli. Proto používáme v tréninku nejrůznější formy soutěžení a her.
2) Doba cvičení Délku cvičení určuje okamžik, kdy poklesne maximální rychlost. Energetické zatížení má na starosti ATP-CP systém, které vydrží 5-10 sec. V mnoha pohybových činnostech se nedá dosáhnout maximální rychlosti okamžitě. Při déletrvajícím zatížení nastupuje únava, která vyvolá pokles rychlosti a při déletrvajícím cvičení dochází do rychlostně vytrvalostního charakteru zátěže, čímž už nepřispíváme k rozvoji rychlostních schopností.
3) Interval odpočinku Intervaly a délka odpočinku určují podmínky pro další opakování a vyvíjení maximální
rychlosti
pohybu.
Odpočinkem
zabezpečujeme
obnovu
potřebných
energetických zdrojů a částečně vyrovnáváme kyslíkový dluh. Délkou odpočinku zajišťujeme zotavení organismu a musíme zachovat dostatečnou aktivaci CNS. Optimální intervaly odpočinku mezi cvičením by měly být asi 2-5 minut.
4) Počet opakování Počet opakování závisí na míře adaptace sportovce. Důležité je postupné zvyšování objemu rychlostního zatížení, tím zanecháváme trvalejší stopy v organismu. Opakování cvičení má vliv na růst pouze tehdy, pokud se rychlost provádění cvičení nesnižuje. Doporučení 10-15 opakování.
5) Způsob odpočinku Způsob odpočinku volíme spíše aktivní mírné intenzity (lehký nenáročný pohyb, běh, chůze, klus), čímž příznivě působíme na rychlost procesu zotavení a udržujeme dráždivost nervového systému na přijatelné úrovni.
22
2.2.4 Vytrvalostní schopnosti Vytrvalostní schopnost je soubor předpokladů vykonávat pohyb s určitou intenzitou co nejdéle bez snížení intenzity. Dlouhotrvající vykonávaný pohyb svojí jednotvárností, nepříjemnými pocity, dostavením se únavy a později vyčerpáním, vyžaduje velikou vůli. Pouze sportovec, který má tyto vlastnosti, bude v tréninku i závodě schopen i při nepříjemných pocitech pokračovat dále ve výkonu. Nástup únavy je ukazatel pro posouzení vytrvalostní schopnosti. Vytrvalostní schopnosti můžeme dělit na obecnou vytrvalost a speciální vytrvalost dle charakteru vykonávané činnosti. První hledisko dělení vytrvalostních schopností je velikost odporu a doba trvání: (rychlostní, krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá), např. koordinační vytrvalost, herní vytrvalost, silová vytrvalost.
Tab. 1: vymezení vytrvalostních schopností podle převážné aktivace energetických systémů Vytrvalost
Převážná aktivizace energetického systému
Doba trvání pohybové činnosti
Dlouhodobá
O2
přes 10 min.
Střednědobá
LA-O2
do 8-10 min.
Krátkodobá
LA
do 2-3 min.
Rychlostní
ATP-CP
do 20-30 sec.
Podle Dovalila (2007) vytrvalost dělíme do 4 kategorií:
-
Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat určitou pohybovou činnost déle než 10 minut, způsobem energetického krytí je aerobní úhrada energie. Aerobní procesy kryjí vysokou část celkového energetického výdaje. Dlouhodobou vytrvalost nazýváme také jako obecnou vytrvalost.
-
Střednědobá vytrvalost je činnost střednědobé až mírné intenzity. Způsob energetického krytí je glykogen a tuky za přístupu O2. Celkový energetický výdej obstarávají aerobní i anaerobní procesy.
23
-
Krátkodobá vytrvalost je pohybová činnost vykonávaná s co možná nejvyšší intenzitou v rozmezí 2-3 minut. Způsob energetického krytí je anaerobní štěpení glykogenu bez využití kyslíku.
-
Rychlostní vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost nejvyšší intenzitou co možná nejdéle, do 20-30 sec. Způsob energetického krytí je ATP-CP systém, anaerobní štěpení kreatinfosfátu.
Obr. 3: Energetické systémy podle doby trvání pohybové činnosti (Perič a Dovalil, 2010)
Podle Ryby (2002) používáme v atletice tyto vytrvalostní metody: -
Souvislou metodu
-
Střídavou metodu
-
Intervalovou metodu
-
Metoda nepřerušovaného zatížení
-
Metoda přerušovaného zatížení
24
2.2.5 Koordinační schopnosti Dovalil (2007) definuje koordinační schopnosti jako: „soubor schopností lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby“. Koordinační schopnosti jsou charakterizovány rozsahem pohybů a schopností nervosvalové koordinace pohybů v prostoru. Na řízení koordinace a provádění pohybů se podílí funkce CNS. Rozvoj obratnosti a ohebnosti je základním předpokladem zdravého a harmonického rozvoje organismu. Koordinační schopnosti rozlišujeme do několika typů, např.: schopnost rovnovážná, schopnost reakce, schopnost rytmu, orientace v prostoru a čase, schopnost přizpůsobování se pohybu ve vnějších podmínkách aj. K rozvoji koordinačních schopností používáme co nejvyšší počet cvičení, které často obměňujeme, aby nedocházelo k upevňování osvojených pohybových dovedností.
Cvičení se doporučuje provádět v různých obměnách - změna
rytmu, obměna cviků, optické nebo akustické signály apod.
2.2.6 Pohyblivost - flexibilita Kasa (2003) rozeznává ohebnost a pružnost. Ohebností rozumí „pohyb způsobený zapojením svalů v relativně pevném systému několika kloubů (např. páteře – záklon trupu), pružností schopnost rychlého návratu po vychýlení do původní polohy, např. různé formy odrazu prostřednictvím chodidla“.
Pohyblivost je schopnost člověka vykonávat určitý pohyb v co největším kloubním rozsahu. V jednotlivých skupinách sportovních disciplín je provedení maximálního kloubního rozsahu limitujícím faktorem výkonu (gymnastika, plavání, skoky do vody aj.). Snížená pohyblivost a nemaximální kloubní rozsah je způsoben zkrácením skupin svalů nebo tuhosti svalů. Při intenzivní jednostranné činnosti nebo posilování zvyšujeme riziko bolesti či zranění. Tvar a druh kloubu určuje rozsah kloubního pohybu a pružnost svalů určuje reflexní aktivitu svalů. Únava, vyčerpání nebo psychický stav nepříznivě ovlivňuje pohyblivost a rozsah pohybů v kloubech. Velikou roli také hraje vnější teplota, denní doba, prohřátí svalových skupin před provedením pohybových činností, procvičení a věk sportovce. 25
2.2.7 Technická příprava Technická příprava je druhou složkou sportovního tréninku. Technická příprava je proces, ve kterém se zaměřujeme na osvojování a zdokonalování sportovních dovedností, kterými sportovec projevuje svoji výkonnost. Obecným základem této složky je motorické učení (Choutka, 1991). Technika patří k základním faktorům sportovního výkonu. Prostřednictvím technické přípravy se projevuje výkonnost a výkonnostní úroveň sportovce. Úkolem této přípravy je zvládnutí optimální techniky dané disciplíny. Nácvik techniky je dlouhodobý proces, který souběžně probíhá s rozvojem základních a speciálních pohybových schopností.
Podle Dovalila (2009) fáze technické přípravy dělíme: -
Nácvik
-
Zdokonalování
-
Stabilizace
Tyto fáze na sebe plynule navazují a mají specifické úkoly, průběh, své zaměření a přístup.
Nácvik Cílem nácviku je zvládnutí pohybové struktury v hrubé formě. Realizace nácviku: -
stanovení cíle, pochopení a zvládnutí sportovcem;
-
seznámení s danou pohybovou strukturou (popis, předvedení, vysvětlení) = vytvoření hrubé představy pohybu;
-
opakování pohybu = opakováním hrubé představy, tím se pohyb zpřesňuje;
-
nácvik pohybové struktury v jednodušších podmínkách;
-
nácvik průpravných cvičení, nácvik po částech i v celku;
Zdokonalování Cílem zdokonalování je stabilizovat a upevnit techniku, dosažení dokonalosti pohybu, konzistence a čistota provedení.
26
Realizace zdokonalování: -
Další opakování pohybové struktury zaměřené na provedení a detaily zlepšují zpřesňování představy o pohybu;
-
Realizací se zvyšuje pohybové vnímání a zvyšuje se efektivita výsledku pohybu;
Stabilizace Cílem je automatizace pohybového provedení a stabilizace techniky, aby nedocházelo k narušení automatizace. Realizace stabilizace: -
Opakování realizace pohybů nebo pohybových struktur se zaměřením na opravy chyb v technice;
-
Prohlubování propojení s ostatními složkami - kondiční, taktickou, psychickou (cvičení je prováděné v komplexnějším provedení);
-
Zvyšování tréninků v podmínkách podobající se soutěžím, v extrémních situacích, např. experimentování apod …
Nácvik běžeckých disciplín je poněkud snazší než nácvik ostatních disciplín, protože běh je přirozená forma pohybu, tato technika se vytváří prakticky sama. Technickou přípravou odstraňujeme chyby a vytváříme optimální techniku pro každého jedince. Do technické přípravy řadíme i nácviky techniky některých prvků, jako je nácvik nízkého startu apod. Čím větší kvalitu věnujeme technické přípravě a odstraňování chyb při technice a účelněji rozvíjíme žádoucí schopnosti, tím je úspěšnější rozvoj techniky atleta v daných disciplínách.
2.2.8 Taktická příprava Taktická příprava využívá speciálních postupů v průběhu tréninku nebo závodu pro dosažení daného cíle. Cíl taktické přípravy je dosažení nejvyšší výkonnosti (rekordu) nebo vítězství (určitého umístění).
27
Podle Vaculy (1983) v taktické přípravě využíváme tří faktorů, které lze ovlivnit v taktice: -
Vlastních možností
-
Možností soupeřů
-
Závodní situace
Taktická příprava v tréninkovém procesu se prolíná současně s kondiční, technickou a psychologickou přípravou. Měla by směřovat k rozvoji schopnosti atleta. Úkolem této složky je naučit atleta optimálnímu způsobu připravenosti na soutěž se soupeři v závodě s cílem dosažení nejlepšího výkonu nebo umístění. Úkoly taktické přípravy lze plnit jednak teoretickou přípravou (např. seznámení s pravidly dané disciplíny), tak hlavně praktickou přípravou. Mezi „nejtaktičtější“ disciplíny v atletice řadíme střední a dlouhé tratě a vertikální skoky (skok o tyči nebo skok vysoký). Základním předpokladem pro vytvoření běžecké taktiky je odhad správného tempa. Odhad tempa je nutné cvičit v tréninkových jednotách, tj. snažit se běhat dané úseky v plánovaných časech s co nejmenším rozdílem a odhadem tempa při delším souvislém běhu. Vytváření potřebných taktických návyků je možné urychlit u jednotlivce tréninkem v kolektivu běžců podobné výkonnosti než při tréninku individuálním.
2.2.9 Psychologická příprava Psychologická příprava se zaměřuje na vytvoření optimálních psychických předpokladů pro sportovce, na nichž závisí realizace sportovního výkonu. Psychologická příprava je důležitou složkou sportovce. Cílem této přípravy je zvýšení ostatních složek sportovního tréninku, které rozvíjí psychickou odolnost a udržují již dosažené úrovně. V tréninku nebo závodě je její význam ještě znásoben vysokými nároky, které klade déle trvající vysoké zatížení na psychiku sportovce. Psychické stavy a procesy významně ovlivňují průběh sportovních výkonů a tím i jejich konečný výsledek. Psychologická příprava se snaží snižovat působení negativních psychologických vlivů na minimum a pozitivně ovlivňovat psychiku sportovce. Bývají to i vlivy emocí, které v průběhu ovlivňují v kladném i záporném smyslu sportovní dovednosti.
Emoce jsou vyvolávány z vnějšího prostředí.
Zkušenosti ukazují, že sportovci, kteří jsou psychicky silní a vyrovnaní, se v soutěžích prosazují lépe než sportovci, kteří jsou nevyhranění, a jejich osobnostní základ je nevýrazný. 28
Hlavním úkolem psychické přípravy běžeckého tréninku je vytváření si psychických vlastností pro určitou individuální běžeckou disciplínu. Psychická příprava sprintera bude odlišná než psychická příprava vytrvalce (Kervitcer, 1981). V dnešní době se komplex poznatků prolíná a z časového hlediska (Jansa a Dovalil, 2007) dělí přípravu na dlouhodobou a krátkodobou. -
Dlouhodobá příprava probíhá průběžně, je všeobecně zaměřená, a tvoří součást tréninkové jednotky. Jejím cílem je formovat osobnost sportovce i vzhledem k požadavkům sportovního výkonu.
-
Krátkodobá příprava má specifický charakter a zahrnuje přípravu na nejvýznamnější soutěž roku (např. mistrovství republiky) nebo i dlouhodobé období (např. OH).
2.3 Etapy sportovního tréninku V dnešní době je úroveň výkonu v atletice na takové výši, které je možné dosáhnout přibližně po šesti až osmiletém cyklu speciální sportovní přípravy. Rozvoj sportovní výkonnosti, vývoje pohybových dovedností, psychických vlastností a rozvoj osobnosti je jednotný dlouhý proces, trvající od začátečníků v mladším věku až po vrcholové sportovce. Nejlepších osobních výkonů dosáhne sportovec až po té době, co dokončí funkční rozvoj schopností, které jsou pro danou disciplínu rozhodující. Ideální věk pro počátek vrcholné výkonnosti je v každé disciplíně různý. Dlouhodobá příprava sportovce v daném sportu se rozděluje do několika etap sportovního tréninku, které trvají v různých délkách a každá etapa má specifický charakter. Tyto etapy na sebe navazují a mají určitý cíl, návaznost a posloupnost tréninku, obsah a zatížení. Není dobré jednu etapu vynechat nebo zkrátit, ve výsledku se to později odrazí negativně na výkonnosti sportovce. V dlouhodobé přípravě mezi etapami neexistuje přesná hranice. Do první a druhé etapy sportovní přípravy řadíme i proces výběru talentů. Výběr talentů není jen jednorázová akce, ale výběr musí probíhat několik let v souladu s tréninky a soutěžemi. Pouze tak můžeme odhalit skutečné vhodné předpoklady pro danou sportovní disciplínu. Dlouhodobý tréninkový proces dělíme do několika etap s přesně vymezenými úkoly, obsahem a zásadami tréninku.
29
Varga (1986) rozděluje tuto dlouhodobou přípravu na etapy: -
Etapa sportovní předpřípravy
-
Etapa základního tréninku
-
Etapa specializovaného tréninku
-
Etapa vrcholového tréninku
2.3.1 Etapa sportovní předpřípravy Etapa sportovní předpřípravy začíná u dětí ve věku 7 až 9 let, které projevily zájem o sport. Tréninková činnost je zaměřena na plnění základních úkolů a má velmi všeobecný charakter. Úlohou této etapy je všestranný rozvoj pohybových schopností sportovce. Účelem je třeba zvyšovat celkovou odolnost organismu a zvyšování zájmu dětí o sport. Hlavní náplní jsou především pohybové hry, kterými rozvíjíme rychlost, obratnost, koordinaci a motoriku pohybů dětí. Časté cvičení by mělo být emocionální, obsahově pestré a prováděno s nízkou intenzitou. S etapou sportovní předpřípravy se nejčastěji setkáme v hodinách tělesné výchovy na základních školách, ve sportovních klubech a oddílech, tzv. „přípravkách“. V prvních třech letech je nevhodný jakýkoliv specializovaný trénink. Koncem této sportovní přípravy je možné zařadit specializovaný trénink do obsahu základní techniky běhu, odrazu, skoku, práci paží, a jiné techniky u daného sportu. V této sportovní předpřípravy by délka úseků v pohybových hrách neměla přesahovat vzdálenosti delší než 100 m, protože nejvíce zatěžují mladý organismus a vedou ke ztrátě zájmu o sport (Varga, 1986).
2.3.2 Etapa základního tréninku Etapa základního tréninku je počáteční etapou dlouhodobého tréninku. Tréninkem v této etapě dochází k celkovému harmonickému rozvoji osobnosti, upevnění zdraví a přirozeného tělesného a psychického vývoje. V této etapě jde o vytvoření návyku pro pravidelný trénink a vypěstovat si k němu trvale pozitivní vztah. Tréninkem postupně rozvíjíme celkovou odolnost, rozvíjíme morální a volné vlastnosti. Výkon je kladen jako vzdálený cíl a v této etapě není jako hlavní záměr. 30
Uskutečňuje se ve věku 10 až 12 let a cílem je vytvoření harmonického rozvoje osobnosti, zabezpečit všestrannou tělesnou připravenost a vytvořit bohatou zásobu pohybových návyků a zručností, které ulehčí práci v dalších letech tréninku. Pokud dítě neprojde dostatečnou všestrannou přípravou, bude v pozdějších letech limitováno malou zásobou pohybů. Pro rozvoj tělesné připravenosti je dobré nabídnout širokou škálu různorodých herních pohybových činností. To znamená, že dítě by se mělo seznámit s řadou různorodých sportů. Cvičením bychom měli rovnoměrně namáhat svalové skupiny a měla by se stále obměňovat, aby nedocházelo ke stereotypu. Tím děti ztrácí zájem o trénink a pohyb jako takový.
Podle Dovalila (1991) je v etapě potřeba zaměřit pozornost na plnění těchto úkolů: -
Vypěstovat trvalý kladný vztah k tréninku;
-
Zvládnout základní vědomosti o zvoleném sportovním odvětví;
-
Zvládnutí základní techniky sportovního odvětví;
-
Všestranně rozvíjet základní pohybové schopnosti;
-
Osvojit si co nejvíce pohybových dovedností;
Individuálních maximálních výkonů se dosahuje dlouhodobým tréninkovým procesem, který respektuje zákonitosti vývoje sportovce. Vysoká úroveň všestrannosti umožňuje rozvoj pohybových schopností a dovedností sportovce a minimalizuje riziko pozdější stagnace výkonnosti (tzv. plató). Postupným zvyšováním zátěže, objemu tréninkových jednotek, frekvence tréninku, zařazování intervalu odpočinku, dochází ke zvyšování úrovně výkonnosti. Tato etapa je v dlouhodobém sportovním vývoji velmi důležitá, závisí na ní možnosti tréninku v dalších letech.
31
Složky základního tréninku -
Kondiční příprava se zaměřuje na rozvoj obecných pohybových schopností organismu. Trénink je pestrý, emocionální a náročný tak, aby splnění cílů vyžadovalo přiměřené úsilí.
-
Technická příprava má za úkol nácvik zdokonalení techniky. V této etapě si sportovci velmi rychle osvojují techniku. Plastičnost mozkové kůry umožňuje jednak reagovat na nové požadavky a přizpůsobovat se jim, tak i umožňuje vytvářet nové pohybové dovednosti na základě již dříve zvládnutých činností.
-
Taktická příprava má v mnoha sportovních odvětvích povahu doporučení, návodů a rad.
-
Psychická příprava se zaměřuje na rozvoj a upevnění kladných morálních a volních vlastností a schopnost koncentrace na řešení tréninkových úkolů.
2.3.3 Etapa specializovaného tréninku Etapa specializovaného tréninku probíhá v dorosteneckém věku 15 až 18 let a tato etapa znamená přechod ke specializaci dané disciplíny. Trénink je zaměřen na osvojení racionální techniky běhu spolu s rozvojem schopností a vlastností, které zabezpečují optimální vývin mladého sportovce. Tato etapa je velmi příznivá pro rozvoj rychlosti a postupně se soustředí na schopnosti a dovednosti, které podmiňují a vytvářejí výkon. Postupně vzrůstá zatížení, zaměřuje se na speciální tréninkové prostředky a přibývá důraz na kondiční oblast (silové, rychlostní, vytrvalostní a další schopnosti). Podle Dovalila (1991) je v etapě potřeba zaměřit pozornost na plnění těchto úkolů: -
Rozvoj základních a speciálních pohybových schopností
-
Rozšiřování zásoby pohybových dovedností
-
Zvládnutí a zdokonalování techniky
-
Formování výkonové motivace
Ve sportovním tréninku dochází ke zvyšování zátěží a řídí se zásadami specializované všestrannosti. Dochází k rozvoji speciálních pohybových schopností. Tato etapa obvykle trvá 2-4 roky. Pokud jsou talent nebo možnosti nějak omezeny, je potřeba si uvědomit, že předčasný odchod je zbytečný. Sport i bez vrcholové výkonnosti má smysl. 32
2.3.4 Etapa vrcholového tréninku Tato etapa završuje dlouhodobou přípravu sportovce ve sportovní činnosti. Cílem této etapy je další harmonický rozvoj všech pohybových dovedností běžce, které vedou k dosažení nejvyšší výkonnosti v daném sportu. Tato etapa se týká dospělých talentovaných jedinců, kdy jejich tělesná a mentální vyspělost umožňuje individuálně stupňovat zátěž až do nevyšších hranic výkonnosti. V této etapě se sportovci specializují na určitou hlavní disciplínu, ve které pokračují. Od 19. až 20. roku sportovec dosahuje maxima své trénovanosti. Cílem této etapy je dosažení co nejvyšší výkonnosti ve své sportovní disciplíně. Vysokého výkonu dosáhneme pouze trénováním v enormních dávkách. Musíme však klást veliký důraz na regeneraci po vysokém tréninkovém i závodním zatížení. Kondici rozvíjíme nebo udržujeme podle dané specializace. Je nutné vytvořit takovou tréninkovou jednotu, aby jí byli schopni snášet vrcholoví sportovci a stále dosahovali nejvyšších výkonů. V součastné době je běžné snášet takto enormní tréninkové jednoty v mezinárodním měřítku vrcholových sportovců.
33
3 CHARAKTERISTIKA BĚHU NA 100/200 M A 400 M PŘEKÁŽEK
3.1 Hladký běh na 100 a 200 m Do skupiny cyklických tělesných cvičení vykonávaných maximální intenzitou řadíme běhy na 100 a 200 m. Cílem sprintera je absolvování tratě v co nejkratším čase. Energetické krytí při svalové práci tohoto charakteru zajišťuje anaerobně alaktátovým (ATP-CP) a anaerobně laktátovým procesem (Millerová, 2001). Tréninkem rychlostní vytrvalosti je možné udržet vysokou konstantní rychlost až po dobu 20 sec. a více. Sprint z technického hlediska je velmi náročný, protože veškeré pohyby jsou prováděny maximální rychlostí a veškerá pozornost sprintera je soustředěna na provedení pohybu v maximálním úsilí. Rychlost pohybu je dána odrazovou silou dolních končetin, frekvencí a délkou prováděných pohybů. Sprint klade veliké požadavky na rychlost a sílu. Proto jsou tyto dvě pohybové vlastnosti charakteristické pro sprinterský trénink.
3.2 Běh na 400 m překážek Varga (1986) charakterizuje běh na 400 m překážek jako „nejnáročnější atletickou disciplínu, kde je pohybová činnost vykonávána submaximální intenzitou.“ Běh na 400 m překážek je nejdelší sprinterská překážkářská trať mezi disciplínami v atletice. Náročnost běhu na 400 m překážek vyžaduje nejen vysokou výkonnost na stejně dlouhé hladké trati, ale i schopnost udržet rytmický běh po celou trať, dobrou svalovou koordinaci pohybu pro zvládnutí přeběhu překážky, odhad tempa a délky kroků na zvládnutí mezer mezi překážkami. Nejvhodnější předpoklady pro zvládnutí této tratě mají atleti vyšší postavy, kteří mají dlouhé dolní končetiny a přirozeně dlouhý krok. Grasgruber a Cacek (2008) sportovní výkon charakterizují převážnou „aktivizací laktátového energetického systému, v němž se podílí v průměru 50 % anaerobní glykolýza“. Činnost je vymezena dobou trvání cca od 20 sec. do 2 min. Jedná se o druh krátkodobé vytrvalosti.
34
Při bězích vzniká veliký kyslíkový dluh, který dosahuje značné kyslíkové poptávky až 95 % a kryje se až po dokončení běhu. Velký kyslíkový dluh vzniká tím, že za určitou dobu se krevní oběh ani dýchací ústrojí nemohou přizpůsobit maximálním požadavkům pohybového aparátu. Nejznámějším produktem je kyselina mléčná, která se hromadí ve svalech. Navrácení klidové hodnoty se vrací po 40-50 minutách (Vacula, 1983). Na trati se nachází 10 překážek vzdálených 35 m od sebe, s náběhem 45 m a doběhem 40 m. U mužů je výška překážek 91,4 cm. Pro výkon je typický kyslíkový dluh, vysoká spotřeba kyslíku zvyšuje srdeční činnost až do maxima, ale srdce nestačí krýt tuto spotřebu. Optimální věk pro dosažení maximální výkonnosti v dané sportovní disciplíně se pohybuje u mužů v rozmezí 22 až 28 let.
3.3 Anatomické a fyziologické rozdíly V této části se budeme zabývat anatomickými a fyziologickými rozdíly mezi sprintery na hladkých bězích 100 m /200 m a běžci 400 m překážek. Základem je rozdělení na tzv. „rychlá“ a „pomalá“ svalová vlákna. Ta z velké části určují, zda sportovec bude sprinter nebo vytrvalec. Velikou roli zde hraje i genetická dispozice.
Svalová vlákna rozdělujeme na 3 druhy: -
„Typ I - SO (slow oxidative) – jedná se o pomalá oxidační „červená“ svalová vlákna s vysokým obsahem myoglobinu, velkou oxidační kapacitou a pomalou unavitelností, která se uplatňují hlavně při vytrvalostních zátěžích nižší intenzity.
-
Typ II A – FOG (fast oxidative glykolytic) – jedná se o rychlá „bílá“ glykolytická svalová vlákna se střední oxidační kapacitou, vysokou glykolytickou kapacitou, rychlou kontrakcí a středně rychlou unavitelností, která se uplatňují při zátěži střední až submaximální intenzity.
-
Typ II B – FG (fast glykolytic) – rychlá glykolytická vlákna s nízkou oxidativní kapacitou, nejvyšší glykolytickou kapacitou, jsou nejrychleji unavitelné a jsou zapojovány při silových a rychlostních výkonech maximální intenzity“ (Placheta, 1999). 35
Obr. 4: Postupná aktivace jednotlivých typů vláken v souvislosti se zvyšující se intenzitou zátěže
(modifikováno podle: Meško, D. a kol., 2005)
Z obrázku je patrné, že sprinter disponuje s větším % zastoupením rychlých svalových vláken oproti vytrvalcům, kteří disponují s více pomalými svalovými vlákny. Názorná ukázka na další obrázku.
Obr. 5: Podíl pomalých a rychlých vláken u sportovců různých specializací (modifikováno podle Meško, D. a kol., 2005 – není však upřesněno, o který sval se jedná)
36
3.3.1 Tělesná morfologie a somatotyp Somatotyp je ve velké míře geneticky podmíněn a v mnoha sportech hraje velikou roli. Týká se svalstva, kostry, vazů a šlach, které vytvářejí biomechanické podmínky konkrétních sportovních činností. Podílejí se i na využití energetického potenciálu pro výkon v daném sportu. U každého sportu je možné vypozorovat určitou koncentraci somatotypů. Ve velké řadě sportů je somatotyp důležitým předpokladem dobré výkonnosti. Somatotyp patří k základním morfologickým předpokladům sportovní výkonnosti, v některých sportech je přímo faktorem sportovního výkonu a jeho hodnoty jsou důležitým orientačním ukazatelem požadavků vrcholového výkonu (Dovalil a kol., 1991).
Somatotypologie nám umožňuje na základě tělesných znaků a proporcí přiřadit člověka k jednotlivým somatotypům. Somatotyp určuje, jak člověk vypadá po stránce stavby lidského těla. Na základě určení somatotypu je možné zjistit, jestli je člověk štíhlý, svalnatý nebo bude mít tendenci nabírat tuk. Obecně mezi hlavní somatické parametry řadíme: -
výšku a hmotnost těla
-
délkové rozměry a poměry
-
složení těla
-
tělesný typ
3.3.1.1 Somatotyp Podle stavby těla je možno řadit populaci do různých tzv. somatotypů. Rozeznáváme 3 typy postav: -
Ektomorf: Štíhlý a hubený typ, dlouhé končetiny, dlouhé prsty a ruce, slabá kostra a slabě vyvinuté svalstvo. Málo tukových buněk a rychlý energetický výdej. Tento typ špatně nabírá svalovou hmotu. Vhodné sporty: vytrvalostní sporty, basketbal, skok vysoký.
-
Mezomorf: Svalnatý typ se silnou kostrou, širokými rameny a úzkými boky. Středně rychlý energetický výdej. Na silový trénink reaguje rychlým přírůstkem svalové hmoty. Vhodné sporty: sprinty, gymnastika, kulturistika. 37
-
Endomorf: Tučný typ s velkým počtem tukových buněk. Relativně velká hlava, široká tvář, krátké končetiny a prsty, poměrně silné kosti, celkově rozložitý podsaditý a oblý tvar těla. Nízký energetický výdej. Nízká aktivita u nich vede ke zvýšenému riziku srdečním onemocněním a obezitě. Důležitý důraz klademe na aerobní aktivity. Vhodné sporty: vzpírání, zápas.
Somatotypy špičkových sportovců se pohybují v rozpětí mezi mezo - ektomorfií až endo - izomorfií. Protože ve většině sportů rozhoduje lepší relativní síla (poměr mezi silou a vahou), resp. nižší tělesná hmotnost, většina sportovců patří mezi štíhlé, svalnaté ektomezomorfy (Grasgruber a Cacek, 2008).
38
4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika sledovaných závodníků Drhlík Patrik se narodil 28. 7. 1991, tělesná výška 183 cm, hmotnost ve sledovaném období 74 kg. Patrik začal s atletikou v atletickém klubu Neratovice již od svých 7 let, kdy atletiku dělal jako zájmový kroužek. Aktivně s atletikou začal od svých 11 let ve stejnojmenném atletickém klubu, kde trénoval do svých 17 let. Poté závodil 2 roky za atletický klub Stará Boleslav. Od svých 19 let přešel na vysokou školu do Liberce, zde se přihlásil do tamního klubu Slovan Liberec a zařadil se do skupiny trenéra Petra Jeřábka, kde závodí dodnes. Mezi jeho hlavní disciplíny patří 400 m překážek s osobním rekordem 54.91 sec. a 400 m s osobním rekordem 48.71 sec. Tréninky probíhaly převážně venku na dráze, v zimním období v tělocvičně, v posilovně a 1x týdně v kryté hale v Jablonci nad Nisou. Tab. 1: Osobní rekordy Patrika Drhlíka
Disciplína
Osobní rekord
Místo a datum
60 m 100 m 200 m 400 m 400 m př.
7.20 sec. 11.20 sec. 22.23 sec. 48.71 sec. 54.91 sec.
Jablonec n. N. (9. 2. 2011) Praha (10. 5. 2008) Liberec (5. 7. 2012) Union ST. Polten (7. 6. 2012) Turnov (22. 5. 2012)
Povýšil Radek se narodil 15. 6. 1993, tělesná výška 180 cm, hmotnost ve sledovaném období 73 kg. Radek začal s atletikou od svých 11 let v atletickém klubu Slovan Liberec, kde trénoval v tréninkové skupině Víti Zákoutského. V roce 2011 přestoupil do tréninkové skupiny Petra Jeřábka, kde trénuje dodnes. Mezi jeho hlavní disciplíny patří 100 m s osobním rekordem 10.79 sec. a 200 m s osobním rekordem 21.79 sec. Tab. 2: Osobní rekordy Radka Povýšila
Disciplína 60 m 100 m 200 m 400 m
Osobní rekord 7.02 sec. 10.79 sec. 21.79 sec. 49.17 sec.
Místo a datum Praha (16. 2. 2013) Hradec Králové (2. 6. 2012) Praha (22. 6. 2012) Jablonec n. N. (15. 2. 2014)
39
4.2 Metodika výzkumu Při zkoumání ročního tréninkového cyklu jsme použili všechny dostupné materiály ke zpracování dat. Zkoumání bylo zaměřeno na hodnocení tréninkového zatížení a závodní sezóny obou atletů v roce 2012. Pomocí vybraných speciálních tréninkových ukazatelů, které jsou uvedené na straně 41, jsme zpracovali tréninkové deníky.
4.3 Metodika zjišťování dat Při zpracování dat jsme se zabývali intenzitou a hlavně objemem tréninkových jednotek v jedné roční sezóně. Tréninkové zatížení jsme srovnávali a hodnotili jak po stránce kvantitativní (objem tréninkových prostředků), tak i po stránce kvalitativní (intenzita zatížení). Veškeré potřebné údaje jsme získali analýzou tréninkových deníků sledovaných závodníků. Ukazatele tréninkového zatížení byly rozděleny na obecné a speciální. Z obecných tréninkových ukazatelů (OTU) jsme vybrali 5 ukazatelů a 21 speciálních tréninkových ukazatelů (STU).
40
4.4 Kontrola a evidence sportovního tréninku Podle Koukala (1985) kontrola a evidence tréninku podává informace o dodržování tréninkových postupů. Kontrola umožňuje upravovat tréninkový plán a tím zkvalitňovat řízení a účinnost tréninku. K vyhodnocování tréninků se používají obecné tréninkové ukazatele (OTU) a speciální tréninkové ukazatele (STU), které použijeme v této práci.
4.4.1 Obecné tréninkové ukazatele 1) Dny zatížení
- počet dnů tréninkového zatížení
2) Jednotky zatížení
- počet jednotek tréninkového zatížení
3) Dny zdravotní neschopnosti
- počet dnů tréninkové neschopnosti
4) Regenerace a volné dny
- počet volných dnů a regenerace
5) Závody / starty
- počet všech závodů a startů
4.4.2 Speciální tréninkové ukazatele 1) Akcelerace:
- km
-
starty do 50 m;
-
všechny druhy startů (nízké, polovysoké, vysoké, starty z poloh, padavé);
2) Běžecké odrazy: -
- počet
odpichy, poskočný klus, prvky ze skupiny SBC;
3) Jednotlivé skoky: amortizační skoky, telemark, odpichy;
- počet
4) Kotníkové odrazy: - počet - všechny druhy odrazů prováděných jednonož, střídnonož i snožmo, maximální i nižší intenzitou; - přeskoky přes překážky snožmo; - kotníkové odrazy do schodů; - žabáky; 41
5) Maximální rychlost: - závody do 100 m (90-100 % úsilí); - úseky letmé na (90-100 % úsilí), úseky z kopce;
- km
6) -
- km
Obecná vytrvalost: souvislý běh v terénu se střídavým úsilím běhu; prodloužené rozklusy a výklusy; vyběhávací rovinky; pásmo tepové frekvence do 140 tepů;
7) Odhody: - veškeré odhody: medicimbál, koule, oštěp, disk;
- počet
8) Posilování bez náčiní: - počet sérií - všechny druhy cviků zaměřených na posilování zádových a břišních svalů, všechny druhy cviků s vlastní vahou; 9) Posilování s náčiním - komplexní: - přemístění, trh, rotace, výrazy, střihy;
- tuny
10) Posilování s náčiním - lokální: - bench, jednoručky, klencáky, pulovery;
- tuny
11) Posilování s náčiním - nohy: - podřep, výstup, dřep, legpress, výpad, šikmý dřep;
- tuny
12) Překážková ABC: - min - SBC na překážkách + průpravná a specializovaná cvičení pohyblivosti a překážkářské techniky; 13) Překážky: - dlouhé překážky v závodním úsilí;
- km
14) Překážky 1 = na 3 kroky: - počet - přeběh 1-5 překážek ze startu nebo náběhu submaximální intenzitou, přeběh s maximální intenzitou úsilí; 15) Překážky 2 = na 3 kroky volně: - přeběh překážek s menší intenzitou úsilí;
- počet
16) Překážky 3 = na 4 a více kroků: přeběh překážek na více než 4 kroky;
- počet
42
17) Regenerace, volné dny: - sauna, bazény, výřivka, odpočinek;
- dny
18) Rychlostní vytrvalost: - úseky do 300 m (80-90 % úsilí) závody do 400 m; - úseky rovnoměrné, stupňované, rozložené;
- km
19) Speciální běžecké cvičení (SBC): - speciální běžecká cvičení; - běžecká abeceda;
- km
20) Skokanské násobené odrazy: - víceskoky: 5 ti skoky, 10 ti skoky;
- počet
21) Tempová vytrvalost: - km - vzdálenosti do 1 km (60-80 % úsilí); - dále rovinky a úhlopříčky s meziklusem, běhané uvedeným úsilím;
43
5 VÝSLEDKY PRÁCE
5.1 Obecná charakteristika sledovaného období v letní sezóně 2012 Na letní sezónu se oba závodníci připravovali od 12. 3. 2012 a vrcholem této sezóny bylo MČR v Praze, které se uskutečnilo 1. 9. 2012. Sledované období trvalo sedm tréninkových cyklů s tím, že vrchol sezóny byl na konci sedmého cyklu. Oba atleti absolvovali na začátku druhého měsíčního cyklu desetidenní jarní soustředění v Itálii, kde byl trénink směřován na rozvoj akcelerace a maximální rychlosti. V prvním týdnu pátého cyklu se RP zúčastnil atletického soustředění v Nymburce. V šestém cyklu začátkem druhého týdne se oba atleti zúčastnili letního soustředění v Bílině, kde byl trénink směřován převážně na obecnou vytrvalost. Poslední den soustředění si PD pohmoždil hlezenní kloub a do konce srpna už netrénoval. Druhou polovinu září po MČR PD už netrénoval a volno měl spojené s pohybovými hrami.
Tab. 3: Srovnání obecných tréninkových ukazatelů
Obecné tréninkové ukazatele (OTU) Počet dnů zatížení Počet jednotek zatížení Počet dnů zdravotní neschopnosti Regenerace a volné dny počet závodů
Vyhodnocení počet počet počet počet počet
Patrik Drhlík 128 115 15 86 13
Radek Povýšil 139 117 0 71 20
5.2 Rychlost 5.2.1 Trénink rychlosti v sezóně 2012 -
Úseky na rozvoj akcelerace do 50 m Do této skupiny řadíme veškerá frekvenční cvičení s prkýnky, všechny druhy startů
(nízké, polovysoké, vysoké, starty z poloh a padavé starty) a krátké úseky do 50 m. Úseky
44
byly do tréninku zařazeny nejvíce ve druhém cyklu předzávodního období. V součtu za celý rok PD naběhal 6,22 km a RP naběhal 7,69 km.
-
Úseky na rozvoj maximální rychlosti do 100 m a úseky běhané na 90 % úsilí Pod tuto skupinu spadají různé rozkládané rychlostní úseky typu 2x30 m, 2x60 m,
2x80 m běhané maximální intenzitou. Do této skupiny se počítají i starty závodů do 100 m. Úseky na rozvoj rychlosti byly začleněny do tréninku již v začátku sezóny, nejvíce však ve druhém cyklu a končí v cyklu devátém, těsně před vrcholem sezóny a startu na MČR. V celkovém součtu za celé sledované období PD naběhal 13,87 km a RP naběhal 12,89 km.
5.2.2 Porovnání Úseky na rozvoj akcelerace a úseky kratší než 100 m jsou nejdůležitější pro rozvoj rychlosti, která je nejdůležitější pro sprintery a neméně důležitá pro běžce na 400 m překážek. Úseky byly pravidelně začleňovány do tréninků v celém sledovaném období, nejvíce však v předzávodním období, kdy by sprinteři měli být v co nejvyšší formě. Při pohledu na výsledné naběhané kilometry je zřejmé, že RP naběhal více úseků do 50 m. Je to z důvodu, že mezi toto cvičení spadají i veškeré starty a hlavně akcelerace, která je nejdůležitější pro rozvoj startovní reakce a následného zrychlení při sprintu.
45
Graf 1: Úseky na rozvoj akcelerace do 50 m, ve srovnání v jednotlivých měsících 4 3,5 3 km
2,5 2 1,5 1 0,5 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 0,65 2,52
duben 3,81 2,76
květen 0,4 0,63
červen 0,73 0,47
červenec 0,15 0,48
srpen 0,48 0,63
září 0 0,2
Graf 2: Úseky na rozvoj maximální rychlosti do 100 m, ve srovnání v jednotlivých měsících 6 5
km
4 3 2 1 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 4,06 1,64
duben 2,81 5,87
květen 0,3 1,74
46
červen 1,16 1,36
červenec 4,54 1,12
srpen 0,94 0,66
září 0,06 0,5
5.3 Síla 5.3.1 Trénink síly v sezóně 2012 S tréninkem síly by se mělo začínat už od počátku tréninkového období, protože síla u běžců slouží ke zvýšení schopnosti organismu snést tréninkové zatížení a je určitou prevencí proti zranění. V této kapitole je začleněno jak posilování s činkami, tak i posilování s vlastní vahou těla. Dále zde zařadíme i odhody medicinbalem. -
Posilování, odhody medicimbalu a koulí Tyto prostředky vedou k rozvoji dynamické síly a do tréninku jsou nejvíce zařazeny
již začátkem RTC a poté celkově v průběhu sezóny pro udržení dynamické síly. V tréninku se používaly převážně odhody medicinbalem během komplexního posilování. Více odhodů za celé sledované období má PD s celkovým počtem 1925 odhodů. RP za celé období naházel 1640 odhodů.
-
Posilování bez náčiní V této skupině posilování byly zařazeny cviky s vlastní vahou těla a byly zaměřeny na
posilování zádových svalů, břicha a posilování rukou. Posilování je počítáno v počtu sérií. Za celkové sledované období PD v celkovém součtu dosahuje 63 opakování. RP dosáhl celkového součtu 53 opakování. -
Posilování s náčiním - komplexní Mezi posilování komplexní zahrnujeme trh, přemístění, rotace, výrazy, střihy apod.
V této sezóně komplexní posilování trenér začlenil nejvíce na začátek sledovaného období v prvním tréninkovém cyklu. V dalších cyklech bylo posilování taktéž začleněno, jen ne v takovém množství. Za celkové sledované období více nazvedal RP v celkovém součtu 65,03 tuny. PD zvednul v celkovém součtu 58,18 tun. PD zvednul v celkovém součtu méně z důvodu jeho zranění hlezenního kloubu po letním soustředění v Bílině a druhou polovinu šestého cyklu netrénoval.
47
-
Posilování s náčiním - lokální Mezi posilování lokální zahrneme posilování, které je prováděno na lokální svalovou
skupinu svalu. Do této skupiny posilování spadá bench, biceps, triceps, záda, břišní svaly apod. Za celkové sledované období více nazvedal PD v celkovém součtu 17,97 tun oproti RP, který nazvedal v celkovém součtu 8,05 tun.
-
Posilování s náčiním - nohy Tyto prostředky posilování vedou k rozvoji síly a rychlosti v běhu. U atletů slouží ke
zvýšení schopnosti organismu snést větší tréninkové zatížení. Je velmi důležité nezanedbávat přípravu v posilovně, která je úzce spjata s běžeckou přípravou atletů. Do této kategorie řadíme veškerá posilování, jako jsou podřep, dřep, šikmý dřep, výstup, výpad, legpress apod. Posilování této skupiny svalů bylo nejvíce začleněno v začátku sledovaného období v prvním tréninkovém cyklu. V součtu RP nazvedal 108,43 tuny oproti PD, který nazvedal 93,03 tuny.
48
Graf 3: Patrik Drhlík- Posilování s náčiním v jednotlivých měsících přípravy 40 35 30 25 20
posilování s náčiním - komplexní
15
posilování s náčiním - lokální
10
posilování s náčiním - nohy
5 0
Graf 4: Radek Povýšil- Posilování s náčiním v jednotlivých měsících přípravy 60 50 40 posilování s náčiním - komplexní
30
posilování s náčiním - lokální
20
posilování s náčiním - nohy 10 0
tuny
Graf 5: Porovnání posilování s náčiním u obou atletů za celé sledované období
120 100 80 60 40 20 0
Drhlík Patrik Povýšl Radek
posilování s náčinímkomplexní 58,18 65,03
posilování s náčiním- lokální
posilování s náčiním- nohy
17,97 8,05
93,03 108,43
49
5.4 Vytrvalost
5.4.1 Trénink vytrvalosti v sezóně 2012 Trénink vytrvalosti začleňujeme do tréninku vždy po celou dobu přípravného období. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Dále se budeme věnovat jednotlivým tréninkovým prostředkům, které rozvíjí vytrvalost. -
Obecná vytrvalost Trénink obecné vytrvalosti byl součástí tréninků od počátku přípravy. Do této skupiny
vytrvalosti jsme zařadili delší souvislý běh v terénu se střídavým úsilím běhu a o prodloužené výklusy a rozklusy. Obecná vytrvalost byla nejvíce rozvíjena v druhém cyklu. Většího počtu naběhaných kilometrů dosáhl PD s celkovým počtem 68,73 km oproti RP, který dosáhl 53,77 km.
-
Rychlostní vytrvalost Trénink rychlostní vytrvalosti byl součástí po celou dobu ročního tréninkového cyklu.
Mezi rychlostní vytrvalost jsme zařadili úseky v pásmu nad anaerobním prahem, úseky do 300 m a závody do 400 m. Typy tréninků k rozvoji rychlostní vytrvalosti jsou například: 2x (100 m, 150 m, 200 m). Největší celkový objem v součtu 57,6 km měl RP oproti PD s celkovým objemem 28,68 km.
-
Tempová vytrvalost Trénink tempové vytrvalosti byl nejvíce zařazen na začátku sledovaného období, tedy
v prvním a druhém cyklu. Mezi tempovou vytrvalost jsme zařadili úseky se vzdáleností do 1 km běhané kolem anaerobního prahu, nižší intenzitou. Jednalo se o tréninky typu: 600 m, 300 m, 500 m, 200 m. Největší objem naběhaných kilometrů měl RP v součtu 15,26 km a PD naběhal objem v celkovém součtu 13,62 km.
50
km
Graf 6: Porovnání úseků na rozvoj obecné vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 5,42 3,2
duben 14,4 17,4
květen 15,6 8,6
červen 14,18 4
červenec 7,81 2,9
srpen 8,32 11,76
září 3 5,91
Graf 7: Porovnání úseků na rozvoj rychlostní vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy 25
km
20 15 10 5 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 11,45 14,93
duben 5,22 7,89
květen 2,9 23,51
červen 3,22 2,86
červenec 3,02 3,44
srpen 1,75 4,7
září 1,12 0,27
km
Graf 8: Porovnání úseků na rozvoj tempové vytrvalosti v jednotlivých měsících přípravy 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 6 7,2
duben 3,6 7,16
květen 0 0
51
červen 3,7 0
červenec 0 0
srpen 0,12 0,9
září 0,2 0
5.5 Odrazová cvičení 5.5.1 Trénink odrazových schopností v sezóně 2012 V této práci jsme mezi odrazová cvičení zařadili běžecké odrazy, jednotlivé skoky, kotníkové odrazy a skokanské násobené odrazy. Odrazová cvičení přispívají k rozvoji pohybové výbušnosti.
-
Běžecké odrazy a speciální běžecká cvičení ABC Do této skupiny cviků řadíme odpichy a poskočný klus. Jedná se také o prostředky,
které souvisí s rozcvičením a jsou zařazena na začátek každé tréninkové jednotky. PD měl v celkovém součtu 1985 běžeckých odrazů a 21,77 km SBC. RP měl v celkovém součtu 2120 běžeckých odrazů a 20,68 km SBC. -
Překážková ABC a překážky, přechody za chůze Tato skupina cviků je řazena mezi prostředky, které souvisí s rozcvičením a jsou
řazena na začátek tréninkové jednotky. V tomto roce měl PD celkový součet 205 minut. RP měl celkový součet překážkové abecedy 150 minut. -
Kotníkové odrazy Tyto cviky byly prováděny v celém ročním tréninkovém cyklu. Cviky se provádějí do
schodů. Odrazy byly nejvíce zařazeny do tréninkového plánu na začátku přípravy v prvních dvou cyklech. Příklady cvičení: kotníkové odrazy do schodů (po jedné přes jeden P, L, snožmo 2 nahoru 1 dolů). Za celé období PD měl v celkovém součtu 7956 odrazů a RP 5300 odrazů.
-
Jednotlivé skoky a skokanské násobené odrazy Do skupiny jednotlivé skoky řadíme odpichy, amortizační odrazy a telemark. Do
kategorie skokanské násobené odrazy zařazujeme 5 skoky, 10 skoky, víceskoky. Jednotlivé skoky a skokanské násobené odrazy byly nejvíce zařazeny na začátku roku v prvních dvou cyklech v předzávodním období a poté celkově v průběhu sezóny v menším množství. Celkový počet jednotlivých skoků u PD bylo 1473 a skokanských násobených odrazů bylo 688. RP provedl 1294 jednotlivých skoků a 719 skokanských násobených odrazů. 52
Počet
Graf 9: Soubor odrazových cvičení za celé sledované období
8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0
běžecké odrazy
jednotlivé skoky
kotníkové odrazy
1985 2120
1473 1294
7956 5300
Drhlík Patrik Povýšl Radek
skokanské násobené odrazy 688 719
Graf 10: Porovnání běžeckých odrazů v jednotlivých měsících přípravy 1200 1000
Počet odrazů
800 600 400 200 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 0 1180
duben 130 40
květen 360 0
červen 0 900
červenec 1095 0
srpen 400 0
září 0 0
červenec 142 66
srpen 141 261
září 0 0
Graf 11: Porovnání jednotlivých skoků v každém měsíci přípravy 700 600
Počet skoků
500 400 300 200 100 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 520 320
duben 0 0
květen 0 225
53
červen 670 422
Graf 12: Porovnání kotníkových odrazů v jednotlivých měsících přípravy
3500
Počet odrazů
3000 2500 2000 1500 1000 500 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 3220 1720
duben 2944 1908
květen 54 15
červen 94 54
červenec 939 550
srpen 366 354
září 339 699
srpen 0 0
září 0 170
Graf 13: Porovnání jednotlivých skokanských odrazů v každém měsíci přípravy 300 250
Počet odrazů
200 150 100 50 0 Drhlík Patrik Povýšl Radek
březen 288 288
duben 270 90
květen 60 75
54
červen 70 60
červenec 0 36
5.6 Porovnání výkonů v daných disciplínách 5.6.1 Porovnání výkonů RP během sledovaného období Nejlepšího výsledku ve sprinterské disciplíně na 100 m dosáhl RP na přelomu května a června s osobním výkonem 10,79 sec. a na 200 m 21,79 sec. V disciplíně na 100 m RP dosahoval velmi vyrovnaných výsledků a v průběhu sezóny docházelo ke zlepšování průměrných výkonů během sledované sezóny. Graf 14: Osobní výkony Radka Povýšila v disciplíně 100 m během sledovaného období
10,50 100 m
10,60 10,70 10,80 10,90 11,00 11,10 11,20 11,30 11,40
55
Ve sprinterské disciplíně na 200 m RP dosáhl svého osobního maxima v průběhu 6. měsíce. Výkony během sledovaného období se razantně měnily. Výkony na 200 m do konce 6. měsíce se zlepšovaly, v 7. měsíci se výkonnost zhoršovala. Graf 15: Osobní výkony Radka Povýšila v disciplíně 200 m během sledovaného období 8.5.
19.5.
26.5.
2.6.
24.6.
24.6.
5.7.
21,40
25.8.
9.9.
22.9. 200 m
21,50 21,60 21,70 21,80 21,90 22,00 22,10 22,20 22,30 22,40 22,50
5.6.2 Porovnání výkonů PD během sledovaného období
V disciplíně na 400 m PD svého maxima dosáhnul v 6. a 7. měsíci sledovaného období. V průběhu sezony byly výkony stále. Od 8. měsíce nastalo zhoršení osobních výkonů, z důvodu zranění hlezenního kloubu.
56
Graf 16: Osobní výkony Patrika Drhlíka v disciplíně 400 m během sledovaného období
12.5.
19.5.
26.5.
7.6.
16.6.
11.6.
5.7.
1.9.
2.9.
9.9.
47,50 400 m 48,00 48,50 49,00 49,50 50,00 50,50
Na trať 400 m př. PD nastoupil v celém sledovaném období pouze dvakrát. Bohužel nemůžeme vypozorovat zlepšení či zhoršení v dané disciplíně. Z grafu je patrné, že lepší čas na 400 m př. zaběhnul na začátku května. Graf 17: Osobní výkony Patrika Drhlíka v disciplíně 400 m překážek během sledovaného období
22.5.
26.5.
54,80 400 m př. 54,85 54,90 54,95 55,00 55,05 55,10 55,15
57
6 ZÁVĚR V této bakalářské práci s názvem „Porovnání přípravy v ročním tréninkovém cyklu u vybraných závodníků sprinterských disciplín“ bylo cílem zpracovat tréninkové jednotky za celé roční období, vybrat vhodné tréninkové ukazatele pro srovnání v RTC a následně porovnat výsledné hodnoty mezi závodníky. Těchto cílů bylo dosaženo pomocí detailní analýzy tréninkových deníků Patrika Drhlíka a Radka Povýšila za celé sledované období, a to od března 2012 do září roku 2012. Posledním a zásadním cílem této práce bylo na základě získaných výsledků v konkrétních disciplínách, navržení postupů pro zvýšení výkonnosti v následujících letech tréninkové praxe. Na základě vyhodnocení tréninku můžeme odpovědět na následující otázky. Tedy, zda tréninkové jednotky, jejich obsah a organizace během tréninkového procesu povedou ke změnám a rozvoji závodní výkonnosti. Je nutné si uvědomit, že růst výkonnosti ve sportu je závislý na systematickém sportovním tréninku, ale i na mnoha faktorech, které ovlivňují rozvoj výkonnosti (jsou to faktory psychické, zdravotní, vztahy v mikroprostředí, spojení tréninku se studiem či zaměstnáním apod.). Z grafů, které znázorňují vybrané tréninkové ukazatele, jsme zjistili, že největší rozdíl mezi závodníky spočíval v rychlostní a obecné vytrvalosti. Právě tato rychlostní vytrvalost je velmi důležitá ve sprinterských disciplínách pro rozvoj a udržení rychlosti. Z výsledného grafu č. 7, který srovnává rychlostní vytrvalost obou závodníků, je patrné, že RP má více naběhaných úseků. Oproti tomu při běhu na 400 m a 400 m překážek je velmi důležitý rozvoj obecné vytrvalosti. V grafu č. 6, který porovnává obecnou vytrvalost sportovců, je na tom lépe PD, protože v součtu těchto úseků uběhnul delší vzdálenost. V disciplíně na 100 m v celém sledovaném období dosáhl RP nejlepšího osobního rekordu na přelomu 5. a 6. měsíce. V disciplíně na 200 m nejlepší výkonnosti dosáhl na přelomu 6. a 7. měsíce. V běhu na 400 m PD dosáhl nejlepší výkonnosti na začátku 6. a 7. měsíce. V disciplíně na 400 m překážek dosáhl své nejlepší výkonnosti v 5. měsíci. Pokud bych měl navrhnout další tréninkový plán do následujících tréninkových let, doporučil bych oběma sportovcům pokračovat v již zaběhlé tréninkové praxi, podle které trénovali do dnes. A to protože na základě analýzy a porovnávání výsledků tréninkových ukazatelů dochází k postupnému zvyšování výkonnosti u obou závodníků v daných disciplínách. Samozřejmě, čím více by se sportovci věnovali dané disciplíně, tím vyšších výsledků by dosahovali. 58
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Atletika [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://online.atletika.cz/ressearch.aspx 2. DOSTÁL, E., V. VOMÁČKA a J. VACULA. Abeceda atletického tréninku. 2. vyd. Praha: Olympia, 1983, 268 s. ISBN 80-903280-8-3. 3. DOVALIL, Josef. Lexikon sportovního tréninku. 2. upr. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 313 s. ISBN 978-802-4614-045. 4. GRASGRUBER, P. a J. CACEK. Sportovní geny. Brno: Computer Press, a. s., 2008. ISBN 978-80-251-1873-3. 5. CHOUTKA, M. a J. DOVALIL. Sportovní trénink. Praha: Olympia a. s., 1991. ISBN 807033-099-6. 6. JIRKA, J. a kol. Sto let královny. Praha: IRIS, 1997. ISBN 80-85893-11-8. 7. KASA, J. Diagnostika pohybových predpokladov v športe. 1. vyd. Trenčín: TuA Dubčeka, 2003. ISBN 80-8075-05-X. 8. KERVITCER, J. a K. BLÁHA. Běhy na střední a dlouhé tratě. Praha: Olympia, 1981. 9. KOUKAL, J. Desetiboj. (základní programový materiál pro oblast vrcholového sportu). Praha: ÚV ČSTV VMO, 1985. 10. MILLEROVÁ, V. Běhy na krátké tratě. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-570-X. 11. MEŠKO, D., KOMADEL, L. a kol. Telovýchovnolekárske vademekum. Bratislava : Slovenská spoločnosť telovýchovného lekárstva, 2005. 221 s. ISBN 80–969446–4–9 12. PERIČ, T. a J. DOVALIL. Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2118-7. 13. PLACHETKA, Z., M. ŠTEJFA a J. SIEGELOVÁ. Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-271-9. 14. RYBA, J. a kol. Atletické víceboje. Praha: Edice atletika: Olympia, 2002. ISBN 80-7033-584X. 15. VARGA, I., P. GLESK, J. KOŠTIAL, J. NAGY a E. LACZO. Atletika: behy. Bratislava: slovenské tělovýchovné nakladatelství, 1986. 16. VASILJEV, G. V. a N. G. OZOLIN. Lehká atletika. Praha: Státní tělovýchovné, 1956. 17. Vybrané kapitoly z atletiky. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2007. skripta. ISBN 987-80-7044-940-0.
59
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Přehled obecných tréninkových ukazatelů Příloha č. 2: Přehled speciálních tréninkových ukazatelů
60
Příloha č. 1: Přehled obecných tréninkových ukazatelů
Obecné tréninkové ukazatele (OTU) Počet dnů zatížení Počet jednotek zatížení Počet dnů zdravotní neschopnosti Regenerace a volné dny počet závodů
Vyhodnocení počet počet počet počet počet
Patrik Drhlík 128 115 15 86 13
Radek Povýšil 139 117 0 71 20
Příloha č. 2: Přehled speciálních tréninkových ukazatelů za celé sledované období
Speciální tréninkové ukazatele (STU) Akcelerace Běžecké odrazy Doplňky, sportovní hry Jednotlivé skoky Kotníkové odrazy Maximální rychlost Obecná vytrvalost Odhody Posilování bez náčiní Posilování s náčiním- komplexní Posilování s náčiní- lokální Posilování s náčiním- nohy Překážkářská ABC Překážky= submaximální úsilí Překážky 1= na 3 kroky Překážky 2= na 3 kroky volně Překážky 3= na 4 a více kroků Regenerace, Volné dny Rychlostní vytrvalost Speciální běžecké cvičení (SBC) Skokanské násobené odrazy Tempová vytrvalost
Hodnota Km Počet Minuty Počet Počet Km Km Počet Počet sérií Tuny Tuny Tuny Minuty Km Počet Počet Počet Dny Km Km Počet Km
61
Drhlík Patrik 6,22 1985 785 1473 7956 13,87 68,73 1925 63 58,18 17,97 93,03 205 0,4 0 40 123 86 28,68 21,47 688 13,62
Povýšil Radek 7,69 2120 845 1294 5300 12,89 53,77 1640 53 65,03 8,05 108,43 150 0 0 40 32 71 57,6 20,68 719 15,26
