N_MF_A Mezinárodní finance A
12.Měnové a finanční krize 1. 2. 3.
Hospodářský cyklus Finanční krize, podstata a vznik Měnová krize, předpoklady vzniku a vývoj
FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
Expanze a recese Expanze znamená, že se růst reálného HDP zrychluje a HDP roste nad potenciální produkt. Recese znamená, že se růst zpomaluje a dochází k poklesu reálného HDP pod potenciální produkt. Ekonomové hovoří o recesi, když reálný HDP během dvou po sobě jdoucích čtvrtletích klesá. Hlubokému a dlouhotrvajícímu hospodářskému poklesu se obvykle říká deprese
PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ Expanze a recese jsou výkyvy reálného HDP kolem potenciálního produktu, které jsou vyvolávány změnami agregátní poptávky - poptávkovými „šoky".
PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ
PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ hospodářské cykly jsou ve své podstatě investiční cykly. Jejich příčinou mohou být poptávkové „šoky" vyvolávané tím, jak bankovní soustava zvyšuje nebo snižuje peněžní zásobu. To vyvolává dočasné změny úrokové míry. V období expanze firmy často uskutečňují investice, které se později ukazují být „špatnými investicemi". investicemi". Střídání investičních a dezinvestičních vln, doprovázené a umocňované vlnami optimismu a pesimismu investorů, je příčinou toho, že se ekonomika vyvíjí nikoli „hladce", nýbrž v cyklickém střídání expanzí a recesí.
Investiční cyklus Investiční cykly bývají umocněny chováním lidí (včetně spekulantů) na trzích aktiv. expanze začíná poklesem úrokové míry, pokles úrokové míry zvyšuje cenu aktiv - rostou ceny akcií, dluhopisů, pozemků, nemovitostí.
Spekulační bubliny a vznik krize hospodářská expanze může někdy vést ke vzniku „spekulační „spekulační bubliny" bubliny" na trzích aktiv. To je velmi nebezpečný jev, protože taková „bublina" nakonec nevyhnutelně praskne a ceny aktiv se zhroutí. Tato finanční krize prohlubuje hospodářskou recesi, multiplikuje její dopady až ke vzniku finanční krize.
Průběh cyklu na trzích aktiv Když ceny aktiv prudce klesají, vede to k značnému růstu úrokové míry (inverzní vztah mezi úrokovou mírou a cenami aktiv). Růst úrokové míry dále snižuje investice a spotřebu. Teprve když už jsou ceny aktiv tak nízké, že nikdo neočekává jejich další pokles, dojde k obratu - spekulanti začnou očekávat budoucí růst cen aktiv a někteří začnou zase nakupovat. Nákupy zvyšují ceny aktiv a snižují úrokovou míru. Investiční aktivita opět ožívá, pesimismus se mění v optimismus a recese postupně přechází v novou expanzi.
Bankovní panika Finanční krize jsou někdy doprovázeny bankovními panikami Podlehnou--li vkladatelé panice, že by Podlehnou mohli přijít o své vklady, začne „run" na banky - hromadné vybírání vkladů Protože však mají banky pouze částečné rezervy, nejsou schopny v tak velkém objemu vklady vyplácet. Hromadný „nájezd" vkladatelů může způsobit krachy i zdravých bank.
Stabilizace bankovního sektoru Centrální banka může zachránit mnoho bank před krachem, jestliže v situaci runu na banku splní svou roli „věřitele v poslední instanci" a začne bankám poskytovat diskontní půjčky. Finanční krize a bankovní paniky bývají velmi nebezpečným vyústěním hospodářské recese a představují pro ekonomiku vážné nebezpečí.
Tvořivá destrukce hospodářského cyklu Hospodářské cykly mají na ekonomiku také pozitivní dopady. Recese a deprese působí i jako ozdravný proces - slabé a nevýkonné firmy krachují, zatímco silné a efektivní firmy tuto zkoušku vydrží a zůstávají. Joseph A. Schumpeter výstižně nazval tento ozdravný proces tvořivou destrukcí
Finanční krize jsou důsledkem rostoucí globalizace, zejména propojenosti kapitálových trhů. v rozvinutých zemích mají podobu bankovních krizí (zde banky přestávají poskytovat úvěry) nebo měnových krizí (měnových turbulencí, náhlých výkyvů měnového kursu domácí měny). V rozvojových zemích jsou typické kombinace obou krizí s doprovodnými obtížemi při splácení zahraničních dluhů. Finanční krize často vedou k hospodářským recesím či depresím.
Obecné znaky vzniku finančních krizí Finančním krizím předchází finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí. Měnové krize předchází zvýšení přílivu zahraničního kapitálu, způsobený vysokým úrokovým diferenciálem (iD (iD > iF iF)) při stálém (fixním) měnovém kursu. Příliv zahraničního kapitálu tlačí na zhodnocení domácí měny, zhoršování vnější rovnováhy (běžného účtu platební bilance) a oslabení finančního sektoru. Bankovní krize jsou spojeny s nadměrnými půjčkami na aktiva (na nemovitosti nebo na akcie) se spekulačně vysokými cenami.
Impulsy a průběh měnové krize zahraniční investoři utíkají po zhroucení cen aktiv ze země, příslušné země zvyšují úrokové sazby,, aby útěku zahraničního kapitálu bránily, sazby což však se nedaří. Odliv zahraničního kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají spojené se zvyšováním zahraničních úrokových sazeb, postižené země následně znehodnocují svou domácí měnu, to vede ke ztrátě kapitálu u subjektů nepojištěných proti kursovému riziku, což ústí ve volný pád domácí měny – depreciaci a následně přerůstá v měnovou krizi
Měnová krize Měnová krize roku bývá charakteristická pádem hodnoty měny, změnou kurzového režimu masivními devizovými intervencemi centrální banky. Souběžně probíhají často probíhají silné politické otřesy.
MĚNOVÁ KRIZE Spouštěcím mechanismem měnové krize je ztráta důvěry investorů v měnu a její stabilitu Hromadně proto nakupují devizy /poptávají/ v míře, kterou nemůže devizový trh uspokojit Velmi rychle dochází k prudkému znehodnocení domácí měny, která prudce depreciuje
MĚNOVÁ KRIZE Devizové rezervy centrální banky jsou brzy vyčerpány a situace z hlediska panické snahy investorů proměnit investice v domácí měně za devizové prostředky odpovídá bankovní panice /runu na banku/ v měřítku celého devizového trhu V důsledku prudké a rezervami centrální banky nezvládnutelné depreciace dochází k prudké devalvaci měny. /změně oficiálního kurzu/ Skoková devalvace může u silně zadlužených států vést až k neschopnosti splácet závazky státu v zahraničí a v důsledku toho až ke státnímu bankrotu./Argentina, Island/
MĚNOVÁ KRIZE Řešením je zastavení plateb do zahraničí, uzavření burzy a bank uplatnění administrativního pevného úředního kursu – currency board vyhlášení nové měny a měnová reforma Mezinárodní měnový fond (IMF) nabízí stabilizační programy, vázané však na uskutečnění další ekonomických reforem (přizpůsobení ekonomiky).
Měnové krize na sklonku 20.stol. Mezinárodní měnový fond (IMF) nabízí stabilizační programy, vázané však na uskutečnění další ekonomických reforem (přizpůsobení ekonomiky). V devadesátých letech 20. století (i počátkem 21. století) docházelo k rozsáhlým měnovým krizím, spojených s prudkými poklesy cen aktiv, kolapsem finančních institucí a depreciací měn (znehodnocováním měn). Doprovodným faktorem měnových krizí byly mnohdy hospodářské deprese.
Měnové krize • 1992 - 1993 útoky na Evropský měnový systém. • 1994 - 1995 Mexická měnová krize • 1997 - 1998 Měnové turbulence v zemích
• • • • • • •
Východní a Střední Evropy 1997 – 1998 Asijská měnová krize 1998 – 1999 Ruská finanční krize 1999 brazilská měnová krize 2000 - 2001 finanční krize Turecka 2001 - 2002 finanční krize v Argentině 2007 - Krize na americkém hypotečním trhu - 9. srpna 2007 2009 - Evropská dluhová krize
Teorie Měnová krize je charakterizována jako: „…situace, kdy dochází k prudkému a neočekávanému oslabení kurzu domácí měny“ (Dvořák). K měnovým krizím dochází nejčastěji v případech, kdy daná měna udržuje režim fixního měnového kurzu
Teorie Bankovní krize, se nejčastěji rozumí situace, kdy v problémech – ať již pouze s likviditou či se solventností – je větší počet bank“ . Za bankovní krizi se obvykle označuje nejen situace, která se přímo projeví úpadky bank, ale i situace, kdy postižené banky zachránila vládní intervence nebo pomoc centrální banky. V rozvojových zemích se nejčastěji projeví krize jako náhlá ztráta důvěry, která vyústí v run na banky . V rozvinutých ekonomikách jde spíše o problémy vyplývající z prudkého poklesu hodnoty některého typu bankovních aktiv. Mezinárodní Měnový Fond bankovní krizi označuje za situaci, kdy je splněna alespoň jedna z následujících podmínek: poměr špatných aktiv k celkovým aktivům bankovního systému převýšil 10 %, náklady na záchranu bank převýšily 2 % HDP, došlo k znárodnění bank, vláda reagovala na problémy bankovního systému zmrazením vkladů či poskytla záruky na vklady v bankách anebo zavedla bankovní prázdniny
Teorie Dluhová krize je označení externích dluhových krizí, které se projevují neschopností země splácet zahraniční dluh (Mexiko 1982, 1995, Rusko 1998, Argentina 2001). Když své zahraniční dluhy nesplácí zadlužené soukromé firmy a banky označuje se jako vnější dluhová krize. krize. Interní dluhové krize, krize, se projevují chronickou vnitřní předlužeností ekonomik, platební neschopností podniků a nárůstem objemu klasifikovaných úvěrů, úvěrů, které mohou vyústit až do bankovní krize. Tento typ krize vede často k zamrznutí úvěrového trhu (credit crunch ), k problémům veřejných financí při vládních asistenčních programech krytých ze státního rozpočtu s následnými negativními důsledky pro reálnou ekonomiku
Teorie Systemická krize vzniká na základě spolupůsobení určitého typu kritického stavu a náhodného spouštěcího mechanismu. Jedná se o komplexní finanční poruchu s provázanými měnovými, dluhovými a bankovními projevy. Vždy jde o řetězec projevů s proměnlivou kauzalitou. Mezi rizikové faktory směřující ke vzniku tohoto typu krize patří nadměrná úvěrová expanze a vyvolaný dluhový problém. Vzhledem k rostoucímu globálnímu finančnímu propojení hrozí ve většině případů, že se poruchy rozšíří z jedné země do dalších zemí
