III. Pozorování během cyklu

Přirozené a spolehlivé plánování rodičovství.

III. Pozorování během cyklu Každá zdravá žena v období pohlavní zralosti je schopna na svém těle pozorovat změny, které souvisejí s jejím reprodukčním cyklem a s rytmickým střídáním plodných a neplodných období. Některé změny jsou tak nápadné, že je ani nelze přehlédnout, např. menstruační krvácení. Na pozorování známek ovulace je však potřeba se soustředit (hlen děložního hrdla) a některé se zjistí jen s použitím pomůcek (změna bazální teploty). Spolehlivé určení plodných a neplodných období však vždy předpokládá pečlivost při hodnocení i zaznamenávání sledovaných příznaků.

III/1. Záznamní tabulky Pro využití známek ovulace k řízení početí se neosvědčilo psát záznamy do menstruačního kalendáře, kterého se běžně používá v ženských ordinacích. Mnohem vhodnější jsou tabulky, ve kterých se zapisuje každý cyklus na samostatný list (obr. 11). Záznamní listy shodné s otištěnou tabulkou jsou běžně k dispozici v poradnách pro přirozené plánování rodičovství. Do tabulky se zapisují všechny známky důležité pro určení plodných a neplodných období (menstruace, tělesná bazální teplota, hlen aj.). Zaznamenáme také všechny okolnosti, které mohou pozorování nebo hodnocení sledovaných příznaků ovlivnit: změny navyklé životosprávy, onemocnění, užívání léků apod. Již na začátku cyklu se napíší data do sloupců pro jednotlivé dny. Podle pravidel, které uvedeme později, se v tabulce vyznačí také určení plodných a neplodných období. Součástí záznamů jsou i údaje o pohlavním životě. Pohlavní styk zaznamenáme značkou X. Nezbytné je uvést alespoň poslední styk před předpokládanou ovulací a první styk po ní. Velmi prospívá, když oba manželé při vedení záznamů spolupracují. Rozhodně však mají být záznamy uloženy na místě pro oba partnery volně přístupném. Křivky bazálních teplot jsou významným dokladem o zdravotním stavu ženy. Již proto se mají uchovávat trvale.

III/2. Menstruační krvácení Nejnápadnějším příznakem, který se u zdravé ženy v období pohlavní zralosti rytmicky opakuje, je krvácení z rodidel. Do tabulky se zaznamená vyšrafováním předtištěného políčka, nejvhodněji rozdílnou výškou podle síly krvácení. Se zapisováním záznamů do nové tabulky žena začíná vždy první den menstruačního krvácení. Tento den se také považuje za první den cyklu. U některých žen dochází krátce před menstruací k odchodu nepatrného množství krve, „špinění“. V těchto případech se sice výskyt stopového krvácení do tabulky zaznamená tečkami nebo drobnými čárkami, avšak za začátek cyklu se považuje teprve den s normálním menstruačním krvácením. Menstruační cyklus končí posledním dnem před dalším krvácením. První den následujícího krvácení se již považuje za začátek dalšího cyklu a zaznamenává se na nový list. 15


Obr. 11 Záznamní tabulka pro symptotermální metodu

III/3. Hlen Sledování hlenu vyměšovaného žlázkami děložního hrdla patří k hlavním součástem symptotermální metody. Některé ženy si občasného výskytu hlenu nebo pocitu vlhka u vstupu do pochvy všimly samy bez jakéhokoli upozorňování, jiné se musí jeho pozorování teprve učit. Vztah mezi kvalitou hlenu děložního hrdla a ženskou plodností je známý více než 100 let. V posledních desetiletích se v gynekologické praxi využívalo poznatků o změně charakteru hlenu především při léčbě neplodnosti. Způsoby sledování hlenu Změny hlenu děložního hrdla („hlenový příznak“) může žena pociťovat, hmatat, vidět. a) Vnímání pocitu vlhkosti Během dne si má žena opakovaně uvědomit, jaké pocity vnímá u zevních rodidel. Může mít pocit sucha, případně až nepříjemného svědění nebo pálení. Může však také mít dojem, že stydká štěrbina je vlhká nebo i mokrá. Některé ženy dokonce cítí, že jim z pochvy vytéká řídký až vodnatý hlen – někdy se dokonce domnívají, že jim odešlo několik kapek moče.

16


b) Vyšetření hlenu dotekem Jestliže žena přejede prstem nebo toaletním papírem přes zevní rodidla, zpravidla v některých dnech zpozoruje, že prst nebo toaletní papír se posouvá podstatně snadněji než jindy. V některých dnech je vstup do pochvy na pohmat kluzký, jakoby naolejovaný. Někdy ženy zjištěný vjem přirovnávají k pocitu, který vzniká při tření prstů smočených v mazlavém mýdle. c) Vyšetření zrakem Nezřídka může být hlen pozorován také zrakem. Přejede-li žena zevní rodidla prstem (případně toaletním papírem), dosti často spatří na prstě částečku hlenu. Měla by se pokusit hlen blíže popsat, zejména jeho vzhled a tažnost. Hlen může být bílý, nažloutlý, anebo naopak průhledný jako sklo, někdy růžový nebo s žilkami krve. Konzistence hlenu může být hrudkovitá, krémová, rosolovitá, tuhá, anebo může být hlen tažný jako syrový vaječný bílek. Tažnost hlenu si žena nejlépe vyzkouší, jestliže stiskne kapku hlenu mezi ukazovák a palec a oba prsty pak od sebe pozvolna oddálí. Sleduje, zda se při oddalování prstů vytváří mezi prsty vlákno a jak je dlouhé (obr. 12 až 15, 19 až 21). Prospěšná je také zkouška toaletním papírem: Žena si osuší zevní rodidla přiložením toaletního papíru. Jestliže na papíru ulpí kapka hlenu, posoudí hlen zrakem a potom papír nad místem s hlenem přeloží. Po opětném rozložení žena sleduje, zda a nakolik se hlen táhne ve vláknech (obr. 17 a 18). Hlenový příznak se toaletním papírem prokáže nejzřetelněji tehdy, když se zkouška uskuteční bezprostředně poté, co žena pocítila na zevních rodidlech vlhkost. Žena, která s pozorováním hlenu teprve začíná, by se měla snažit hlen vypozorovat, kdykoli jde na toaletu. Tak nejsnadněji předejde přehlédnutí hlenu. Osvědčuje se pátrat po přítomnosti hlenu ještě před močením. Pro pozorování hlenu je nejvýhodnější hrubší, nebarvený, nikoli příliš savý toaletní papír. Přítomnost hlenu se má vyšetřovat skutečně v oblasti zevních rodidel, není vhodné vkládat prst přímo do pochvy. Pochva je totiž vlhká vždy, navíc by příliš časté vyšetřování mohlo u některých žen vyvolat i podráždění poševní sliznice.

17


Hlen méně plodného charakteru (H) Obr. 12 Chuchvalcovitý, bílý hlen

Obr. 13 Tuhý, bělavý až nažloutlý hlen

18


Obr. 14 Krémový, hustý hlen

Obr. 15 Mléčně zkalený, hustý hlen

19


Obr. 16 Bělavě žlutý, lehce elastický hlen

Obr. 17 Hlen mléčně zkalený, hustý

20


Hlen s charakteristikou nejvyšší plodnosti (H+) Obr. 18 Hlen sklovitý, lze vytáhnout jako vlákno

Obr. 19 Hlen sklovitý s bělavými vlákny, jako syrový vaječný bílek

21


Obr. 20 Průzračný, tažný hlen

Obr. 21 Sklovitý, tažný hlen

Změny hlenu během reprodukčního cyklu Bezprostředně po menstruaci následuje často několik dnů, ve kterých má žena na zevních ředidlech pocit sucha, někdy až nepříjemného svědění. Potom se přítomnost hlenu zpravidla projeví pocitem vlhkosti, aniž by ještě bylo možno hlen objektivně prokázat. Někdy žena pociťuje vlhkost a pozoruje hlen hned po ukončení menstruace. V těchto případech obvykle bývá hlen bílý nebo nažloutlý, hustý, chuchvalcovitý nebo hrudkovitý (obr. 12 až 17). 22


Čím více se blíží doba ovulace, tím se hlen stává hojnějším a řidším. Krátce před ovulací většinou bývá bezbarvý, sklovitě průzračný a dobře tažný. Svým vzhledem někdy připomíná syrový vaječný bílek. (obr. 18 až 21). Někdy je hlen tak řídký, že z pochvy vytéká jako voda. Potom má žena na zevních ředidlech pocit mokra, třebaže hlen objektivně vůbec nepozoruje. Může však zjistit vlhké skvrny na prádle a někdy se dokonce domnívá, že trpí výtokem. Po ovulaci se vlastnosti hlenu rychle mění, hlen ztrácí svou tažnost (při zachování elasticity), je mléčně zbarvený, smetanovitý, nebo i hrudkovitý. Někdy dokonce hlen zcela vymizí a žena u vchodu do pochvy nevnímá žádný určitý pocit, anebo pociťuje sucho. Množství hlenu i jeho složení jsou ovlivňovány zejména hladinou folikulárních hormonů, estrogenů. Estrogeny působí zvýšení podílu solí a vody v hlenu. Jak již víme, nejvyšší hladiny estrogenů se dosahuje krátce před ovulací. Proto je v té době hlenu nejvíc a bývá průhledný až sklovitý, tažný až vodnatý. Označujeme jej jako hlen s charakteristikou nejvyšší plodnosti, hlen nejlepší kvality, někdy zkráceně také jako hlen „plodný“. Některé ženy bývají ve sledování hlenu zpočátku nejisté. Někdy jsou nesnáze způsobeny nevhodným oblečením, například příliš těsnými kalhotami. Jindy ztěžuje hodnocení hlenu přehnaná snaha o dodržování hygieny, zvláště spojená s nadměrně častým používáním alkalických mýdel. Dostatečně poučené ženy vypozorují změny hlenu téměř vždy. Vedení záznamů Pozorování hlenu se každý den večer zapisuje do záznamní tabulky (obr. 22). Je vhodné, jestliže k vyjádření pocitů žena používá svých vlastních slov. K usnadnění popisu a k zaražení hlenu do skupin podle jeho charakteru může posloužit návod uvedený na obr. 23. Pocity i vzhled hlenu se samozřejmě mohou během dne měnit. Pro symptotermální metodu platí, že do tabulky zaznamenáváme značku pro pozorování hlenu nejplodnějšího charakteru, jaký se během dne vyskytl. Již proto se pozorování a hodnocení hlenu do tabulky zapisuje vždy večer. Příklad: Téměř při každém pozorování během dne žena zjistila hlen bílý až nažloutlý, hustý, hrudkovitý. Pouze při jednom vyšetření pozorovala řídký hlen vzhledu vaječného bílku. Do tabulky poznamená H. Je-li rozdíl mezi subjektivními pocity a objektivním zjištěním, zaznamená se opět značka vyjadřující plodnější charakter hlenu. Příklad: Pociťovala-li žena u poševního vchodu během celého dne jen vlhko, objektivně však zjistila tažný průhledný hlen, zaznamená značku H.

23


Obr. 22 Zápis o pozorování hlenu

Obr. 23 Rozdělení hlenu podle jeho charakteru Subjektivní pocit u poševního vchodu sucho, svědění, nepříjemný pocit bez subjektivních pocitů vlhko vlhko nebo bez subjektivních pocitů

mokro, kluzko

Vzhled hlenu a žádný hlen a žádný hlen ale žádný hlen a hlen bělavý, nažloutlý, krémový, lepkavý, hustý, smetanovitý, hrudkovitý, chuchvalcovitý, pružný, ale ne tažný nebo hlen sklovitý, s bílými vlákny, průhledný, průzračný, tažný jako syrový vaječný bílek, tekutý, vodnatý, růžový, červenohnědý

Značka S O V H

H+

Hlenový vrchol Jako hlenový vrchol se označuje poslední den, ve kterém žena pozorovala hlen nejplodnějšího charakteru (tedy nikoli den, ve kterém bylo hlenu největší množství). Do záznamní tabulky se hlenový vrchol zapisuje značkou plného trojúhelníku. 24


Příklad (obr. 24): Po 2 dnech pocitu vlhka (8. a 9.den cyklu) pozoruje žena po 3 dny (10. až 12. den cyklu) tuhý, bílý hlen, pak 2 dny (13. a 14. den cyklu) hlen sklovitý, tažný, a současně má pocit mokra. Následující dny žena pociťuje vlhko a hlen je žlutý, lepkavý. Hlenový vrchol připadá na 14. den cyklu. Obr. 24 Určení hlenového vrcholu. Část záznamní tabulky

Hlenový vrchol připadá vždy na poslední den s hlenem nejplodnějšího charakteru v daném cyklu. Nemusí to pokaždé být den s hlenem označeným H+. Nebyl-li v určitém cyklu pozorován hlen nejlepší kvality (H+), potom se považuje za hlenový vrchol poslední den s hlenem nejbližším hlenu nejplodnějšího charakteru. Hlenový vrchol může připadat na den s hlenem charakteru H+, H nebo V. Rozhoduje, jakou „nejlepší“ kvalitu hlenu žena v daném cyklu zjistí. Může se stát, že se ženě v průběhu některého cyklu hlen nejplodnějšího charakteru (H+) zjistit nepodaří. Potom je hlenovým vrcholem poslední den pozorování jakéhokoli hlenu (H). Jestliže žena výjimečně nepozorovala hlen vůbec, ale v průběhu několika dnů vnímala u vstupu do pochvy pocit vlhkosti, potom je vrcholem poslední den označovaný jako „V“ (obr. 25). Hlenový vrchol připadá vždy na den před změnou hlenu z „lepší“ kvality na kvalitu „méně dobrou“. Je třeba zdůraznit, že pro určení vrcholu hlenového příznaku není rozhodující množství hlenu, ale jeho charakter. Označení hlenového vrcholu je ovšem možno do tabulky zapsat vždy jen dodatečně. Přesné určení hlenového vrcholu (posledního dne s hlenem nejplodnějšího charakteru) má podstatný význam pro rozpoznání plodného období. O tom podrobněji v další kapitole. 25


Obr. 25 Určení hlenového vrcholu v několika cyklech s pozorováním hlenu rozdílné kvality

1. V cyklu pozorován tažný hlen charakteru vaječného bílku 2. a 3. Pozorován pouze hustý, lepkavý hlen 4. Hlen nebyl zjištěn, pouze vnímán pocit vlhka Bazální tělesná teplota Vlivem biochemických reakcí, které probíhají při látkové výměně, se v lidském těle neustále vytváří teplo. Výdej tepla závisí především na podmínkách vnějšího prostředí. Pro uchování života je nezbytné udržování poměrně stálé tělesné teploty. Důležitá je zejména tělesná teplota uvnitř těla, tzv. teplota tělesného jádra. Měří se v tělních dutinách: v konečníku, v pochvě nebo v ústech pod jazykem. Na regulaci tělesné teploty se podílí téměř celý organismus, nejvíce se uplatňuje vliv žláz s vnitřní sekrecí a centrální nervové soustavy. Tělesná teplota má svůj denní rytmus, který do značné míry závisí na změnách základní látkové výměny. Ukázalo se, že měření tělesné teploty může poskytnout cenné informace o činnosti vaječníků. Ve srovnání s jinými postupy jde o zkoušku poměrně jednoduchou a značně spolehlivou. Pro tento účel se však tělesná teplota musí měřit vždy za stejných podmínek. Nejlépe se osvědčila bazální tělesná teplota, tedy tělesná teplota naměřená za klidových podmínek. Měřením bazální teploty je možno zjistit dobu trvání jednotlivých fází menstruačního cyklu, ovulaci, rané těhotenství i některé příčiny poruch menstruačního cyklu. Měření bazální teploty se používá nejen k určování plodných a neplodných období, ale také při zjišťování příčin neplodnosti a při hodnocení hormonální léčby. Pravidla měření bazální teploty Pro správné hodnocení činnosti vaječníků a pro určení plodných a neplodných období má mimořádný význam přesné dodržování pravidel měření bazální tělesné teploty: 1. Bazální tělesná teplota se měří jednou denně, jejímu změření by měl předcházet alespoň šestihodinový spánek. Nejspolehlivější je měřit teplotu ráno, hned po probuzení, když organismus ještě není zatěžován příjmem stravy, tělesným pohybem ani duševními vlivy.

26


Ženy, které pracují na směny, se ovšem přizpůsobí změněnému dennímu rytmu. Bazální teplotu měří opět po spánku, i když je jeho doba posunuta. Čas měření ovšem pečlivě zapisují, aby se usnadnilo vysvětlení příčiny případných teplotních výkyvů. Matky malých dětí často musí v noci vstávat k ošetření dítěte. Obvykle jde jen o krátkodobé opuštění lůžka, po němž opět následuje spánek. Průběh křivky bazálních teplot se tím zpravidla nenaruší. Jestliže žena vstane k dítěti až ráno, měla by před změřením teploty na půl hodiny až na hodinu znovu ulehnout. Některé ženy získávají dobře hodnotitelné teplotní křivky i když požadovaný klid před měřením nezachovávají příliš důsledně. Nedodržení klidu před měřením je však třeba vždy do teplotní tabulky poznamenat, aby bylo možno případné výkyvy teplot správně posoudit. 2. Měří se přibližně vždy v tutéž dobu. Časové rozdíly jednotlivých měření by neměly být delší než jedna hodina. Měření v jinou dobu je opět třeba v teplotní tabulce vyznačit. 3. Teplota se měří v tělních dutinách: v konečníku, v pochvě nebo v ústech pod jazykem. Žena si sama rozhodne, kde bude teplotu měřit, zvolené místo měření však zbytečně nemění. Za nejspolehlivější se považuje měření v konečníku, teploměr se však nemá zavádět příliš hluboko. Přibližně stejných výsledků se dosáhne měřením v pochvě, v tomto případě se však teploměr zavádí poněkud hlouběji. Měření má trvat nejméně 3 až 5 minut. Měří-li se bazální teplota v ústech, je třeba citlivou část teploměru vsunout pod jazyk a teplotu měřit poněkud déle (8 až 10 minut). Příliš krátké měření patří k nejčastějším chybám, kterých se ženy na začátku používání teplotní metody dopouštějí. Zjistí-li se nevysvětlitelné kolísání teplotních hodnot, je vždy vhodné alespoň přechodně dobu měření prodloužit a ověřit si, zda používaný teploměr nevyžaduje delší dobu měření. 4. Pro měření se nejlépe osvědčil obyčejný lékařský teploměr. Je nutno měřit vždy tímtéž teploměrem, použití nového teploměru je třeba zapsat do teplotní tabulky. Rtuť teploměru se má odečíst a setřepat ihned po měření. Setřepaný teploměr si žena připraví ještě před ulehnutím tak, aby jej měla v dosahu ruky. 5. Naměřenou teplotu ihned odečíst a zaznamenat do tabulky. Při pozdějším hodnocení („odečítání“) výšky sloupce rtuti by totiž mohlo dojít k jeho lehkému poklesu. Po chvíli totiž hladina rtuti mírně klesá. Obr. 26 Teplota se měří ráno, v tutéž dobu

27


Obr. 27 Teplota se měří normálním lékařským teploměrem

Kdy začít s měřením bazální teploty? Každá dívka by si měla aspoň po několik měsíců měřit bazální teplotu, i když třeba zatím nepomýšlí na manželství. Ujistí se tak o svém zdraví a zároveň pozná vlastní, často naprosto osobitý průběh křivky bazální teploty. Po uzavření sňatku manželé obvykle nemají důvod odkládat příchod dítěte. Přesto může být z hlediska budoucího používání symptotermální metody k zábraně početí výhodnější, jestliže žena neotěhotní ihned. Doporučuje se totiž pokusit se nejprve určit vlastní hranici mezi plodným a neplodným obdobím a ověřit si, že ve dnech, které manželé vyhodnotili jako neplodné, k početí skutečně nedochází. V této době je možno trochu „experimentovat“, protože dojde-li (při styku na rozhraní předpokládaného plodného a neplodného období) přece jen k otěhotnění, nevznikají pro mladé manžele, kteří s dítětem tak jako tak počítali, žádné problémy. Manželé však získají cennou zkušenost pro svůj další společný život. Samozřejmým požadavkem je přesné zaznamenávání doby manželského styku (značka X do sloupce příslušného dne). Měření bazální teploty je vhodné i tehdy, přeje-li si žena otěhotnět. Znalost dnů nejvhodnějších k početí manželům umožní chovat se tak, aby k početí došlo při úplné tělesné a duševní svěžesti. Už situace při početí má totiž podle novějších poznatků velký význam pro budoucí vývoj dítěte. Jestliže manželé budou mít později vážné důvody k zábraně početí, předchozí dobrá zkušenost s používáním symptotermální metody jim zajistí důvěru ve spolehlivost tohoto způsobu řízení početí a tím také žádoucí klid a jistotu. Žena získá zkušenosti s vedením záznamů i s hodnocením teplotních křivek. Mnohaleté záznamy mohou nejen usnadnit rozhodování o plodných a neplodných dnech, ale také posloužit při posuzování některých chorobných stavů. Je třeba měřit teplotu opravdu denně? Žena, která si bazální teplotu měří denně po dobu jednoho roku a přesvědčí se o pravidelném a typickém průběhu své teplotní křivky, může v dalších letech omezit měření teploty přibližně na dobu 10 až 14 dní kolem ovulace. Nejvhodnější však je trvalé denní měření teploty. Při měření teploty v pochvě se samozřejmě vynechávají dny menstruace. Jestliže ovšem nastanou okolnosti, které mohou průběh teplotní křivky narušit (nemoc, cestování, dovolená apod.), je denní měření teploty nezbytné.

28


Průběh křivky bazálních teplot Průběh bazální teploty u žen s normálním menstruačním cyklem je dvoufázový. V první fázi je teplota o několik desetin stupně nižší než v druhé fázi (obr. 28). Obr. 28 Dvoufázový průběh křivky bazálních teplot

V období dozrávání vaječného folikulu je organismus ženy pod vlivem estrogenů a bazální teplota se udržuje na nižší úrovni. Bezprostředně před ovulací nebo v době ovulace se často objevuje ještě další mírný pokles bazální teploty. V době, kdy žluté tělísko zahajuje činnost, se bazální teplota zvyšuje a po celé období působení hormonu progesteronu přetrvává na vyšší hladině. Rozhodující vzestup teploty Přechod teploty z nízkých hodnot na vyšší nazýváme teplotním vzestupem (obr. 29). Správné rozpoznání rozhodujícího teplotního vzestupu je podmínkou spolehlivosti symptotermální metody. Obr. 29 Schematicky znázorněný průběh bazální teploty během cyklu

Při stanovení rozhodujícího vzestupu teploty (obr. 30) se řídíme pravidlem: Teploty ve třech po sobě následujících dnech jsou vyšší než teploty naměřené v předcházejících šesti dnech, a přitom teplota zjištěná 3. den po vzestupu převyšuje alespoň o 0,2 stupně Celsia nejvyšší teplotu naměřenou v předcházejících šesti dnech.

29


Obr. 30 Rozhodující vzestup teploty Po tři dny je bazální teplota vyšší než čára vedená v úrovni tzv. základní linie, tj. nejvyšší teploty naměřené v předchozích šesti dnech. Přitom teplota naměřená třetí den od vzestupu převyšuje základní linii nejméně o 2 desetiny stupně

Základní linie Pro názornost a pro usnadnění výkladu teplotní křivky se doporučuje nejprve označit čarou hladinu nejvyšší teploty, která se naměřila v šesti dnech před vzestupem. Tuto čáru nazýváme základní linie a využíváme ji ke snadnějšímu rozpoznání teplotních rozdílů (obr. 31). Obr. 31 První den vzestupu teploty nad nejvyšší teplotu naměřenou v předchozích šesti dnech V úrovni nejvyšší teploty, která se naměřila v šesti dnech předcházejících dni vzestupu, se vede čára nazývaná základní linie a – první vyšší teplotní hodnota b – nejvyšší teplota naměřená v šesti dnech před vzestupem

30


Jestliže v období nižších teplot dojde k vzestupu teploty ze známé příčiny, při určování základní linie nebereme na tuto teplotu zřetel. Den s vyšší teplotou ovšem nesmíme do požadovaných šesti dnů s nižšími teplotami započítat. Jakmile se zjistily tři vyšší teplotní hodnoty, rozpoznané podle pravidla o stanovení rozhodujícího vzestupu teploty, označíme je trojúhelníčkem. Výjimky Stane se, že v některých cyklech nejsou splněny všechny podmínky požadované pro určení rozhodujícího vzestupu teploty. Proto byly pro výklad křivek s méně výrazným vzestupem teploty vypracovány „výjimky“. Výjimka 1: Jestliže teplotní rozdíl třetího dne vzestupu nedosáhne 0,2 °C nad základní linii, je třeba vyčkat do čtvrtého dne. Tento den již postačí jakékoli zvýšení teploty nad základní linii (obr. 32). Obr. 32 Hodnocení teplotní křivky podle výjimky 1 Teplotní vzestup 3. dne nedosahuje 0,2 stupně Celsia

Výjimka 2: Jestliže druhý nebo třetí den po vzestupu teploty nepřesahuje naměřená teplota základní linii, nesmí se při hodnocení křivky tento den započítat mezi požadované tři dny vyšších teplot. Je potom nutné, aby čtvrtý den po vzestupu teplota opět přesahovala základní linii o 0,2° (obr. 33).

31


Obr. 33 Hodnocení teplotní křivky podle výjimky 2 Tři vyšší teplotní hodnoty jsou přerušeny jedním dnem s nižší teplotou, která nepřesahuje základní linii

Výjimky se nesmějí navzájem kombinovat Okolnosti ovlivňující bazální teplotu Průběh křivky bazálních teplot mohou ovlivnit všechny výraznější odchylky od navyklého způsobu života. Každá žena je však na různé vlivy jinak citlivá. Proto je potřeba zvláště zpočátku zaznamenat každou neobvyklost v životosprávě. Tak se obvykle zjistí, které okolnosti a jak mnoho bazální teplotu v konkrétním případě opravdu změní. Později je pak možno s dostatečnou přesností odhadnout, zda je zjištěný vzestup (nebo pokles) teploty způsoben rušícími vlivy nebo fyziologickými změnami cyklu. Nejčastější rušící vlivy (i s běžně používanými zkratkami): 1. Každé onemocnění, i lehká rýma, bolest hlavy apod. 2. Užívání léků – je vhodné uvést název i dávku. 3. Málo spánku, spánek neobvykle krátký nebo neklidný (S – spánek). 4. Pohyb před měřením, zvláště když matka vstane ráno k dítěti a nedodrží doporučovaný jednohodinový klid před změřením teploty (p – pohyb). 5. Pití alkoholu, zvláště předchozí večer (A – alkohol). 6. Silnější psychické zážitky (příprava na zkoušku, rozrušení, stres). 7. Cestování, dovolená, neobvyklá větší tělesná námaha. 8. Neobvyklá doba měření (rozdíly větší než 1 hod.). 9. Použití nového teploměru. Většina z uvedených okolností naměřenou teplotu poněkud zvýší. Zřetelně se projeví zejména vliv cestování, pití alkoholu a pozdější hodina měření (obr. 34).

32


Obr. 34 Okolnosti, které zvyšují bazální teplotu

Každé onemocnění do tabulky samozřejmě zaznamenáme. Obavy ze záměny poovulačního vzestupu teploty, třeba s počínající chřipkou, jsou však neopodstatněné. Subjektivní potíže (například bolest hlavy, malátnost apod.) přicházejí dříve než zvýšení teploty. Kromě toho při infekčním onemocnění dosahuje vzestup teploty zpravidla podstatně vyšších hodnot než obvyklé zvýšení poovulační.

III/5. Změny děložního čípku Vyšetřování tvaru a vzhledu děložního čípku patří v ženském lékařství mezi běžné vyšetřovací metody. Zkušený gynekolog dovede podle změn děložního čípku usoudit také na termín ovulace. Pro období ovulace svědčí otevřená děložní branka s průhledným hlenem. Popisovaný nález bývá označován jako příznak zornice. V poslední době se ženám nabízí možnost, aby si děložní čípek vyšetřovaly samy a podle jeho polohy, tvaru a konzistence rozlišovaly plodná a neplodná období. Žena si zavede do pochvy ukazovák, případně ukazovák a prostředník jedné ruky (obr. 35). Nejvhodnější je poloha vleže, v podřepu nebo s jednou nohou postavenou na židli a ohnutou v koleně. Ruka musí být dobře umytá, nehty ostříhané nakrátko. Ukazovákem nahmatá žena čípek jako polokulovitou vyvýšeni-nu s prohlubní nebo otvorem v jejím středu. Po menstruaci bývá čípek tvrdý a děložní branka uzavřená. Na začátku plodného období čípek měkne a děložní branka se otevírá (obr. 36). Současně se čípek zvedá nahoru, takže je někdy prstem hůře dosažitelný. To bývá známkou velmi plodného období. Po ovulaci čípek opět sestupuje níže, rychle se uzavírá a tvrdne. 33


V neplodném období bývá čípek tvrdý jako chrupavka na špičce nosu, v plodném období je měkký jako rty. Nejsnáze se žena naučí rozeznávat změny děložního čípku na rozhraní plodného a neplodného období, tedy brzo po ovulaci. V té době se totiž děložní čípek i děložní branka mění mnohem rychleji než na začátku plodného období. Pro rozlišování plodných a neplodných období vcelku nevadí, jestliže některé ženy pozorují jen změny v tuhosti čípku a jiné jen rozdílné otevření děložní branky. Obr. 35 Sebevyšetřování děložního čípku

Při sebevyšetřování tuhosti čípku a stupně otevření děložní branky je možno získat hlen z bezprostřední blízkosti děložního hrdla a posoudit jeho vlastnosti. Po vytažení z pochvy potom postačí prsty oddálit od sebe a sledovat, zda je hlen tažný (zda mezi prsty vytvoří vlákno). Jestliže snad některá žena není schopna vypozorovat hlen v okolí poševního vstupu, rozhodně ho nepřehlédne při vyšetřování děložního čípku. 34


Obr. 36 Změny čípku děložního hrdla v průběhu cyklu

Změny zjištěné při vyšetřování čípku se zapisují značkou do příslušné rubriky záznamní tabulky. Tečka znamená čípek uzavřený, kolečko otevřený. Různou šířku otvoru naznačí kolečko odlišné velikosti. Jestliže se čípek posouvá nahoru, zaznamená se i kroužek náležitě vysoko nad příslušnou linku. Písmeno „t“ znamená tvrdý čípek, „m“ měkký čípek (obr. 37, 38). Obr. 37 Značky používané pro zaznamenávání výsledků sebevyšetřování čípku

35


Obr. 38 Záznam změn děložního čípku

Sebevyšetřování čípku poskytuje cenné informace zejména u žen v době kojení a v období přechodu. Jinak změny na čípku sledují hlavně ženy, které si měří bazální teplotu a příliš se jim nedaří vypozorovat hlenový příznak. Získají tak druhý znak, který jim umožní řídit se symptotermální metodou při dodržení pravidla dvojí kontroly.

III/6. Jiné známky ovulace Bolest uprostřed cyklu Mnohé ženy pociťují přibližně uprostřed menstruačního cyklu bolest v podbřišku (pro její označení se rozšířil německý výraz Mittelschmerz). Bolest uprostřed cyklu časově souvisí s ovulací, její vznik však nemůže být zaměňován za dobu ovulace. Mezi bolestí v podbřišku a okamžikem ovulace může být i delší časový interval. Udává se, že nejčastěji se bolest objeví asi jeden den před ovulací. Bolesti uprostřed cyklu by si měly všímat zejména ženy, které využívají symptotermální metody k naplánování příchodu dítěte. Pravděpodobnost početí se totiž v období pociťování této bolesti výrazně zvyšuje. Bolest uprostřed cyklu označíme v záznamní tabulce značkou „B“.

36


Krvácení uprostřed cyklu Některé ženy pozorují v plodném období drobné krvácení z rodidel („mezikrvácení“). Může dosahovat různé intenzity, zpravidla však jde spíše o krvavé nebo nahnědlé zbarvení hlenu děložního hrdla. Jde-li výjimečně o nápadnější krvácení, které trvá jeden nebo dva dny, mohlo by být – pokud by se zároveň neměřila bazální teplota – snadno zaměněno za krvácení menstruační. Jestliže si však žena bazální teploty měří, je odlišení zcela snadné: pravé menstruaci předchází období zvýšených teplot. Měření bazální tělesné teploty je tedy předpokladem pro spolehlivé rozlišení mezi krvácením menstruačním, během kterého je možno za obvyklých okolností počítat s neplodností, a krvácením uprostřed menstruačního cyklu, které je naopak známkou nejvyšší plodnosti. Přesné příčiny krvácení uprostřed menstruačního cyklu neznáme, nepochybně se však uplatňuje vliv změněných hormonálních hladin. Do záznamních tabulek se krvácení uprostřed cyklu označí v příslušné rubrice několika čárkami nebo tečkami. Při určování plodných a neplodných období se posuzuje jako hlen nejplodnějšího charakteru. Napětí v prsou Dosti žen si uvědomuje, že v průběhu menstruačního cyklu se určitým způsobem mění jejich prsa. Stávají se plnějšími, většími, citlivějšími na bolest. Nejčastějším příznakem je pocit napětí, někdy však i tlaková nebo píchavá bolest, případně svěděni. Všechny zmíněné pocity bývají souhrnně označovány jako prsní příznak. Do tabulky při jeho výskytu poznamenáme písmeno P. Jemné píchání v prsou se často objeví již v období ovulace, zřetelněji však v dalších dnech druhé poloviny cyklu – v luteální fázi, ve které převládá působení hormonu progesteronu. Intenzita příznaků se obvykle zvyšuje až do období menstruace, kdy rychle mizí. Prsní příznak se nevyskytuje zcela pravidelně a sám o sobě k určení poovulačního neplodného období nestačí. Přece však může poskytovat cenné informace o průběhu cyklu a často ženě usnadní vyhodnocení teplotní křivky i hlenu. Méně významné změny V průběhu menstruačního cyklu pozorují některé ženy i další pravidelně se opakující příznaky. V období ovulace mívají některé ženy častější nucení na moč, jiné průjmovitou stolici. Některé bývají více popudlivé, stěžují si na bolest hlavy nebo na bolest v zádech, na ospalost či nespavost. Jiné se naopak cítí mimořádně dobře, jsou svěží, mají výborné pracovní výkony. V poovulačním období se někdy objevují kožní příznaky (akné, zvýšené promašťování vlasů), jindy přibývání na váze (způsobované zadržováním vody v těle) nebo kolísání nálad. Všem uvedeným změnám přisuzujeme jen vedlejší význam. Mohou se však stát velmi cennými, jestliže nám sledování bazální teploty nebo hlenu výjimečně neposkytne jednoznačné informace.

37

III. Pozorování během cyklu

Recommend Documents