Pojetí lidské p irozenosti u Jana Amose Komenského

Univerzita Pardubice Filozofická fakulta Katedra filosofie

Pojetí lidské pĜirozenosti u Jana Amose Komenského Iveta Marešová

BakaláĜská práce Pardubice 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatnČ. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplívající ze zákona þ. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skuteþností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavĜení licenþní smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávnČna ode mne požadovat pĜimČĜený pĜíspČvek na úhradu nákladĤ, které na vytvoĜení díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skuteþné výše. Souhlasím s prezenþním zpĜístupnČním své práce v Univerzitní knihovnČ.

V Pardubicích dne 30. 3. 2010.

Iveta Marešová

PODċKOVÁNÍ Na tomto místČ bych ráda podČkovala PhDr. VČĜe Schifferové, CSc., za její ochotnou a laskavou pomoc, a za cenné a odborné rady, které mi poskytovala pĜi vedení mé bakaláĜské práce. Díky patĜí také mé rodinČ, která mČ finanþnČ podporovala v prĤbČhu mého studia.

SOUHRN Práce je vČnována pojetí lidské pĜirozenosti u Jana Amose Komenského. Myslitel vychází z pojetí þlovČka jako obrazu Božího. Vznešenost þlovČka spoþívá ve vzdČlanosti, ctnosti a zbožnosti. Jejich základy byly vloženy do lidské pĜirozenosti. To, co zušlechĢuje lidskou pĜirozenost, jsou vČci lidské. ýlovČk se jimi odlišuje od zvíĜat. Schopnosti vlastní pouze lidem jsou rozum, vĤle a schopnosti k þinu. Ty se projevují ve tĜech nejvyšších lidských þinnostech, jimiž jsou filosofie, politika a náboženství. Zpoþátku dobrá pĜirozenost þlovČka byla pokažena prvotním hĜíchem, avšak Komenský zastává názor, že existuje možnost její nápravy. Práce vychází z velké þásti z Obecné porady o nápravČ vČcí lidských, v níž Komenský dalekosáhle rozpracoval vČci lidské, jejich pokažení a námČt na jejich nápravu. Pojetí lidské pĜirozenosti náleží k základním principĤm myšlení Komenského, z nichž vycházejí jeho pedagogické i pansofické úvahy. Je dĤležité pĜedevším z hlediska jeho myšlenek o univerzální nápravČ.

KLÍýOVÁ SLOVA lidská pĜirozenost, vČci lidské, obraz Boží, náprava

TITLE The Concept of Human Naturalness by Comenius

SUMMARY The work is devoted to the concept of human naturalness by John Amos Comenius. Thinker is based on the concept of man as image of God. Grandeur of man lies in education, virtue and piety. Their bases were inserted into human naturalness. Things of human cultivates human naturalness. One distinguishes them from animals. Ability, which have people only are reason, will and ability to act. This ability can be seen in the three highest of human activities, which are philosophy, politics and religion. Initially good naturalness of man has been spoiled original sin, but Comenius believes that there is a possibility of a remedy. The work is based mainly on De rerum humanarum emendatione consultatio catholica. Comenius in this work describe things of human, these corruption and concept of reformation. The concept of human naturalness belongs to the basic principles of Comenius thinking underlying his teaching and pansophic considerations. It is particularly important in terms of his ideas on universal remedy.

KEY WORDS human naturalness, things of human, imago Dei, reformation

OBSAH Úvod..................................................................................................................................9 1 Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského pĜedpansofickém období .......................11 2 Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského pansofickém období ..............................13 3 Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského všenápravném období ...........................20 3.1 VČci lidské.......................................................................................................20 3.2 KoĜeny lidské vznešenosti ..............................................................................21 3.3 ýlovČk jako obraz Boží (imago Dei) ..............................................................22 3.4 Filosofie, náboženství a politika .....................................................................23 3.5 Pokažení vČcí lidských....................................................................................26 3.5.1 PĤvod pokažené filosofie ........................................................................31 3.5.2 DĤvody pokažené zbožnosti ...................................................................33 3.5.3 DĤkazy pokažené politiky.......................................................................35 3.5.4 PĜíþina všeobecného nepoĜádku..............................................................37 3.6 Náprava vČcí lidských .....................................................................................38 ZávČr ...............................................................................................................................42 Bibliografie .....................................................................................................................44

8

Úvod Práce je zamČĜena k pojetí lidské pĜirozenosti v díle Jana Amose Komenského. Lidskou pĜirozeností se Komenský zabýval již ve svém raném spise Listové do nebe. Zde už je patrná myšlenka þlovČka jako obrazu Božího, z níž vyplývá idea stejné lidské pĜirozenosti. PĜestože všichni lidé mají stejnou pĜirozenost, nezastává Komenský názor, že by si mČli být rovni také sociálnČ. HospodáĜská a sociální rovnost by podle nČj byla v rozporu s Písmem svatým, neboĢ rozmanitost a rozdílnost pochází od Boha. Stejnou pĜirozeností má Komenský namysli to, že všichni lidé jsou si pĜed Bohem rovni. Problému lidské pĜirozenosti Komenský vČnoval pozornost v rĤzném kontextu v celé ĜadČ dČl. PĜedložená práce však vychází pĜedevším z Velké didaktiky a z Obecné porady o nápravČ vČcí lidských. V prvních šesti kapitolách Velké didaktiky se Komenský vČnuje charakteristice þlovČka. Jako hluboce vČĜící kĜesĢan, vychází z biblické zprávy o stvoĜení a z pojetí þlovČka jako obrazu Božího. BĤh stvoĜil þlovČka jako z tvorĤ posledního a nejdokonalejšího a ustanovil ho vládcem všech stvoĜení. ProstĜednictvím Ježíše Krista spojil svou božskou pĜirozenost s pĜirozeností lidskou. Poslední cíl þlovČka není zde na zemi. ýlovČk je urþen pro vČþnost, aby s Bohem užíval vČþné blaženosti. Zdejší život je pouze pĜípravou k životu vČþnému. BČhem svého pozemského života by se þlovČk mČl stát rozumným tvorem, pánem tvorĤ a obrazem Božím. ýlovČk by tedy mČl být vzdČlaný, ctnostný a zbožný. V tom totiž spoþívá vznešenost þlovČka. Základy þi semena moudrosti, mravnosti a pobožnosti byly vloženy do lidské pĜirozenosti. Jich samých však þlovČk musí teprve dosáhnout, a to uþením, skutky a modlitbami. Komenský klade dĤraz na aktivitu þlovČka. ýlovČk musí být k lidskosti vzdČlán, jinak je pouhým zvíĜetem. Proto vzdČlání potĜebuje každý bez výjimky.

9

V první knize Obecné porady, Panegersii, uvádí Komenský definici vČcí lidských. Pod slovním spojením „vČci lidské“ Komenský rozumí všechny vČci, které zušlechĢují lidskou pĜirozenost. Jsou to tedy vČci, kterými se odlišujeme od zvíĜat. ýlovČk vyniká nad zvíĜaty tím, že má duši, v které je živý obraz živého Boha. Ten je patrný z toho, že þlovČk oplývá rozumem, vĤlí a schopnostmi k þinu.

Tyto tĜi vČci jsou koĜeny lidské vznešenosti, které utváĜejí þlovČka.

V každé z nich se odráží jedna vynikající vlastnost Boha – moudrost, dobrota a moc. TĜi koĜeny lidské vznešenosti se projevují ve tĜech nejvyšších lidských þinnostech, kterými jsou filosofie, politika a náboženství. V dĤsledku

prvotního

hĜíchu

došlo

k zatemnČní

pĤvodnČ

dobré

pĜirozenosti þlovČka. Komenský zastává názor, že existuje možnost nápravy, neboĢ lidská pĜirozenost nebyla pokažena úplnČ. Tímto názorem se liší od ostatních pĜedstavitelĤ reformace. Podle Komenského spoþívá náprava vČcí lidských (tedy filosofie, náboženství a politiky) v nutnosti navrátit se na cestu jednoty, prostoty a dobrovolnosti, neboli na cestu božskou. Pojetí lidské pĜirozenosti je u Komenského dĤležité, neboĢ je východiskem jeho úvah o univerzální nápravČ.

10

1

Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského pĜedpansofickém období Krátký spisek Listové do nebe napsal Jan Amos Komenský v

severomoravském Fulneku, kde se stal duchovním správcem þeskobratrského sboru a ujal se tu i péþe o bratrskou školu. K jeho napsání ho pĜimČly tíživé sociální pomČry fulneckých obyvatel. Tento spis je prvním dokladem Komenského citlivého vnímání sociálnČ-politických problémĤ, stejnČ jako rodící se theologicko-metafyzické koncepce, na níž pozdČji založil své všenápravné a irénické koncepty. Dílo Ĝeší starý filosofický a theologický problém theodiceje: proþ ve svČtČ, stvoĜeném dobrotivým, spravedlivým a všemohoucím Bohem existuje zlo, bezpráví a nespravedlnost? Spis je napsán formou pČti fiktivních dopisĤ jako dialog mezi chudými a bohatými na jedné stranČ, a Ježíšem Kristem na stranČ druhé.1 Již v tomto raném spisku se Komenský zabýval lidskou pĜirozeností. Od zárodeþné myšlenky, která je obsažena v Listech do nebe, se jeho koncepce lidské pĜirozenosti pĜíliš nezmČnila. Z myšlenky þlovČka jako obrazu Božího (imago Dei) pozdČji vyvodil ideu stejné lidské pĜirozenosti a uþinil z ní jeden z hlavních motivĤ všenápravného díla. Tvrdí-li však, že lidskou pĜirozenost mají všichni lidé stejnou, nemíní tím to, že by si lidé mČli být rovni sociálnČ. Komenský není ani stoupencem radikálního revoluþního Ĝešení sociálních problémĤ, ani obhájcem sociální a hospodáĜské rovnosti. Stejnost lidské pĜirozenosti neznamená spoleþenskou rovnost. Základním spoleþenským rozdílem v Listech do nebe je rozdíl bohatých a chudých, za kterým teprve následuje rozdíl spoleþenské úcty a postavení. Jan Patoþka z toho vyvozuje, že Komenský se staví plnČ na pĤdu feudálního Ĝádu s jeho podstatnou spoleþenskou nerovností, kterou vidí pĜedevším jako nerovnost hospodáĜskou. Rozmanitost a 1

PĜednáška VČry Schifferové.

11

rozdílnost ve stvoĜeném svČtČ sama o sobČ špatná není, neboĢ pochází od Boha: „VždyĢ ani všechny kvČty nevoní stejnČ, stromy nerostou stejnČ vysoko, nenesou stejné listy a nerodí stejné ovoce.“2

V Listech do nebe Komenský Ĝíká:

„Znamenáte snad, že pĜi tČch vČcech rozdílnost ta a rozliþnost ušlechtilosti jest pĤvodem a Boží Moudrosti dĤvodem.“3 Podle Jana Patoþky Komenský v Listech do nebe aplikoval na problém sociální rovnosti myšlenku z druhé knihy spisu Mikuláše Kusánského De docta ignorantia (O uþené nevČdomosti): „Jelikož jediný BĤh je absolutní rovnost, musí se všecko stvoĜení (vše mimo Boha) vyznaþovat zásadní nerovností.“4 Patoþka pĜipomíná, že hospodáĜská nerovnost je podle Komenského v zásadČ správná, ale bohatí jí zneužívají. To však BĤh trestá: „Sic budu zĤĜivým vyhledavatelem a mstitelem nepravosti.“5 HospodáĜská a sociální rovnost by podle Komenského nejenže byla v rozporu s Písmem, nýbrž odporovala by i základním metafyzickým principĤm.

2

PĜednáška VČry Schifferové. KOMENSKÝ, Jan Amos. Listové do nebe. Ostrava: Profil, 1969, s. 14. 4 PATOýKA, Jan. K sociálním názorĤm mladého Komenského. In: Komeniologické studie III. Praha: Oikoymenh, 2003, s. 438. Podle Patoþky tuto myšlenku, analogickou pozdČjšímu Leibnizovu principu identitatis indiscernibilium (princip identity nerozlišitelného), formuluje Komenský v Theatru universitatis rerum slovy: „Tak zajisté rozdílné jsou všech vČcí tvárnosti, že ani jedna se nenajde, kteráž by ve všem druhé podobná byla.“ 5 KOMENSKÝ, Jan Amos. Listové do nebe, cit. d., s. 16. 3

12

2

Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského pansofickém období Komenský píše o lidské pĜirozenosti hlavnČ ve svých pedagogických

spisech, napĜíklad ve Velké didaktice6. Do psaní þeské Didaktiky se pustil již v roce 1628. MČla být souþástí šíĜe pojatého pedagogicko-nápravného projektu Ráj þeský. ýeskou Didaktiku však Komenský nevydal. Když totiž v druhé polovinČ roku 1627 bylo v Moravském markrabství povoleno jako jediné náboženství katolictví a nekatolickým stavĤm byl naĜízen odchod ze zemČ, rozhodl se Komenský k odchodu do exilu. Poþátkem roku 1628 dorazil do polského Lešna, kde vypracoval hlavní þásti pedagogicko-reformního souboru Ráj þeský. V roce 1632 byly nadČje emigrantĤ na návrat do vlasti zmaĜeny. Ve zmČnČné politické situaci Komenský mČní své literární plány a koncepce. Projekt nápravy þeských škol odkládá a zaþíná vypracovávat latinskou verzi Didaktiky, Didactica magna. Podle Marie Kyralové byly první kapitoly pĜepracovány pravdČpodobnČ již v roce 1633-1634 v LešnČ. Aþkoli byla dokonþena již v roce 1638, tiskem vyšla až v roce 1657, a to v Amsterodamu v souboru Opera didactica omnia.7. Prvních šest kapitol je vČnováno filosofickému a teologickému pojetí þlovČka jako východisku pedagogických koncepcí.8 Jako motto k první kapitole Komenský použil výrok církevního otce ěehoĜe z Nazianzu9, jež charakterizuje þlovČka: „ýlovČk je z tvorĤ poslední, nejdokonalejší a nejznamenitČjší.“10 Podle Komenského BĤh dal þlovČku všechno, þeho mají ostatní tvorové jen þást: bytí, 6

Didaktika znamená nauku o vyuþování. PĜednáška VČry Schifferové a þlánek Marie Kyralové: Obraz þlovČka u Komenského (viz. následující poznámka). 8 KYRALOVÁ, Marie. Obraz þlovČka u Komenského. In: PRÁZNÝ, A., SCHIFFEROVÁ, V. (edd.). Pojetí svČta v díle Jana Amose Komenského. Univerzita Pardubice, 2009, s. 104. 9 Církevní otec ze 4. století. Jeho výrok zní: umČní všech umČní je vzdČlávat þlovČka, tvora ze všech nejvšestrannČjšího a nejzáhadnČjšího (více viz. Velká didaktika, cit. d., s. 44 a pĜíslušná poznámka s. 271). 10 KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika, kap. I. In: Vybrané spisy J. A. Komenského I. Praha: SPN, 1958, s. 62. 7

13

život, smysly a rozum. ýlovČk je dokonce dokonalejším tvorem než andČlé, protože v sobČ spojuje mysl podobnou andČlĤm s tČlem podobným pozemským tvorĤm. BĤh þlovČka ustanovil vládcem všech živých tvorĤ a dal mu dokonce i sebe sama spojením osobním – BĤh sám se stal v Ježíši Kristu þlovČkem, a tak spojil na vČky svou božskou pĜirozenost s pĜirozeností lidskou. ýlovČk je božích dČl „dokonalým vrcholem, podivuhodným souhrnem, zástupcem BOŽÍM [...].“11 V nČkolika následujících kapitolách Komenský hovoĜí o tom, že poslední cíl þlovČka je mimo život vezdejší. Toto tvrzení odvozuje ze stvoĜení. Podle nČho zde žijeme trojí život: „rostlinný, živoþišný a rozumový neboli duševní; z nich první nepĜesahuje nikam mimo tČlo; druhý se skrze úkony smyslĤ a pohybu vztahuje na pĜedmČty; tĜetí mĤže obstát také oddČlenČ sám pro sebe, jak je patrné na andČlích.“12 Poslední stupeĖ života je v nás zatemĖován a zdržován stupni pĜedchozími – z toho Komenský usuzuje, že nastane doba, kdy dosáhne svého vrcholu. Smrt je jen pĜechodem jinam. Že lidé jsou urþeni pro vČþnost, uþí pĜíklad Krista þlovČka: „[...] KRISTUS, syn BOHA živého, poslán byv z nebe, aby v nás obnovil ztracený obraz BOŽÍ, ukázal nám to svým pĜíkladem. NeboĢ byv poþat a narozením vydán na svČtlo, dlel mezi lidmi; potom zemĜev vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, a smrt nemá již nad ním moci. [...] Jako tedy sám zde nebyl proto, aby žil, nýbrž aby, dokonaje bČh života, pĜešel k vČþným pĜíbytkĤm, tak také nám, jeho druhĤm, není urþeno zde zĤstat, nýbrž pĜestČhovat se jinam.“13 Urþením þlovČka tedy je, aby ve spojení s Bohem užíval vČþné blaženosti. Každému z nás je stanoven trojí život a obydlí života: „život mateĜský, zemČ, nebe. Z prvního do druhého je vstup narozením, z druhého do tĜetího smrtí a zmrtvýchvstáním, z tĜetího nikam na vČky. V prvním dostáváme pouze život s poþáteþním pohybem a smyslem; v druhém život, pohyb a smysl se zaþátky

11

Tamtéž, kap. I, § 3, s. 62. Tamtéž, kap. II, § 4, s. 63. 13 Tamtéž, kap. II, § 9, s. 65. 12

14

rozumu; v tĜetím svrchovanou plnost všeho.“14 První život je pĜípravou pro druhý život, druhý pro tĜetí, tĜetí je sám pro sebe bez konce, píše Komenský. První a druhé obydlí jsou dílny, v kterých se tvoĜí – v prvém tČlo, v druhém rozumná duše, tĜetí obydlí pĜinese samo zdokonalení a užívání obou. Život vezdejší je pouze pĜípravou k životu vČþnému.15 Tento viditelný svČt je stvoĜen, aby byl semeništČm, výživnou a školou lidí. Pozemský život je pouhou pĜípravou, bČhem které má þlovČk splnit svou povinnost: „ýlovČk je postaven mezi viditelné tvory, aby byl I. tvorem rozumným, II. tvorem vládnoucím nad stvoĜením, III. tvorem, jenž by byl obrazem a rozkoší svého TvĤrce.“16 Tyto tĜi požadavky jsou spojené, nelze je oddČlit, protože v tom spoþívá základ života pĜítomného i budoucího. „Býti rozumným tvorem znamená býti pozorovatelem, pojmenovatelem a poznavatelem všeho, tj. znát, umČt jmenovat a rozumČt všemu, co všechno má svČt.“17 K tomu patĜí také znalost Ĝemesel i umČní Ĝeþi, aby v žádné vČci nic nebylo neznámého. „Býti pánem stvoĜení znamená všemu vykazovat patĜiþný úþel, a tím všechno obracet užiteþnČ ve vlastní prospČch.“18 ýlovČk si má tedy všude mezi tvory vést královsky (tj. vážnČ a ctnostnČ), chránit svou dĤstojnost, nedávat se v otrockou službu žádnému tvoru, ani svému vlastnímu tČlu, všech vČcí užívat svobodnČ ke své službČ a „umČt rozumnČ ovládat pohyby i þiny, vnČjší i vnitĜní, své i cizí.“19 Tedy podle Komenského, aby byl þlovČk skuteþnČ þlovČkem, musí „znáti jasnČ sebe i všecko; Ĝíditi rozšafnČ sebe i všecko; obraceti sebe i všecko k studnici té, z níž plyne všecko. V tom trém všecka sláva þlovČka záleží: protože to podstata jeho jest.“20 Marie Kyralová pĜipomíná, že tomu všemu se podle Komenského þlovČk má nauþit pĜedevším ve školách. „Úkolem škol je proto nejen poskytovat

14

Tamtéž, kap. II, § 10, s. 65. Tamtéž, kap. III (název kap.), s. 66. 16 Tamtéž, kap. IV, § 2, s. 69. 17 Tamtéž, kap. IV, § 3, s. 69. 18 Tamtéž, kap. IV, § 4, s. 69. 19 Tamtéž, s. 70. 20 KOMENSKÝ, Jan Amos. Didactica, kap. IV. In: Dílo Jana Amose Komenského 11 (= Johannis Amos Comenii opera omnia 11). Praha: Academia, 1973, s. 51. 15

15

jednostrannou rozumovou výchovu (urþité vČdomosti a znalosti), ale také výchovu mravní a pĜedevším náboženskou (výchovu ke zbožnosti).“21 O tom Komenský píše nejen v Didaktice, ale i v Pampaedii, kde se snaží zasadit se o to, aby se otevíraly veĜejné školy všude, „neboĢ kdekoli se rodí lidé, všude je tĜeba výchovy, aby dary pĜírody pĜešly z možnosti ve skuteþnost.“22 VeĜejnými školami Komenský nazývá „shromáždČní, kde mládež celé vesnice, celého mČsta nebo celého kraje se cviþí hromadnČ k dovednostem a vČdČní, k slušným mravĤm a k pravé zbožnosti, pod dozorem nejváženČjších mužĤ (nebo žen), þímž se má dosáhnout toho, aby všude bylo plno lidí dobĜe vzdČlaných.“23 M. Kyralová výstižnČ shrnuje jednou vČtou to podstatné z toho, co bylo nyní Ĝeþeno, pĜiþemž uvedenou triádu cituje z Didaktiky24: „Výchovou a vzdČláním se proto má þlovČk stát rozumným tvorem, pánem tvorĤ, obrazem Božím.“25 Z pĜedchozího je tedy jasné, že Komenský klade silný dĤraz na to, že urþením þlovČka je panovat nad všemi tvory. V tomto pĜípadČ parafrázuje Žalm 8, kde je psáno: „Co je þlovČk, že na nČho pamatuješ, syn þlovČka, že se ho ujímáš? Jen maliþko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a dĤstojností. SvČĜuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvíĜata a ptactvo nebeské a moĜské ryby [...].“26 „Býti koneþnČ obrazem božím znamená vČrnČ pĜedstavovat dokonalost svého pravzoru.“27 Tak, jak se praví v Bibli: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Mluv k celé pospolitosti IzraelcĤ a Ĝekni jim: Bućte svatí, neboĢ já Hospodin, váš BĤh, jsem svatý.“28

21

KYRALOVÁ, Marie: Obraz þlovČka u Komenského, cit. d., s. 104. KOMENSKÝ, Jan Amos. Pampaedia, kap. V, § 20. In: Obecná porada o nápravČ vČcí lidských, sv. III. Praha: Svoboda, 1992, s. 47. 23 Tamtéž, kap. V, § 9, s. 44. 24 Triádu v uvedeném znČní lze dohledat zde: KOMENSKÝ, Jan Amos. Didactica, kap. IV., cit. d., s. 50. 25 KYRALOVÁ, Marie: Obraz þlovČka u Komenského, cit. d., s. 109. 26 Ž 8, 5-9. In: Bible (Písmo svaté Starého a Nového zákona; Podle ekumenického vydání z roku 1985). Praha, 1991, s. 453. 27 KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika, kap. IV, § 5, cit. d., s. 70. 28 Lv 19, 1-2, cit. d., s. 114. 22

16

ýlovČk by tedy mČl být 1) znalý všech vČcí (VZDċLÁNÍ), 2) mocen vČcí i sebe (CTNOST neboli poþestné MRAVY), 3) aby sebe i všechno obracel k Bohu, prameni všeho (NÁBOŽENSTVÍ neboli ZBOŽNOST). V tomto trojím spoþívá povznešenost þlovČka. Je základem pĜítomného i budoucího života. Nakolik v tomto životČ usilujeme o vzdČlání, ctnosti a zbožnost, o tolik se pĜibližujeme koneþnému cíli. „Proto ono trojí budiž ‫ݏ‬ȡȖȠȞ29 našeho života.“30 Základy a koĜeny tohoto trojího byly vloženy do lidské pĜirozenosti. PĜirozenost þlovČka byla zpoþátku dobrá. V dĤsledku prvotního hĜíchu došlo k jejímu zatemnČní. Od ostatních reformátorĤ se Komenský liší tím, že podle nČj lidská pĜirozenost není pokažena úplnČ. Existuje tedy možnost nápravy þlovČka. Lidé musí být proto pĜivedeni zpČt k pĤvodnímu stavu své pĜirozenosti, a to pomocí vČþné prozĜetelnosti, která znovu pozdvíhá to, co pokleslo. Moudrost

založila

v lidech

vČþné

základy moudrosti,

ctnosti a

pobožnosti31: I.

KoĜen moudrosti byl vložen tím, že þlovČku byla dána schopnost nabývat znalosti vČcí. To je patrné z toho, že þlovČk je stvoĜen jako obraz Boží a odráží se v nČm nČjaký obraz Boží vševČdoucnosti. ýlovČk je dále mikrokosmem, svČtem v malém. Proto do nČj není tĜeba vnášet nic z vnČjšku, nýbrž musí se pouze rozvíjet a vybavovat to, co má v sobČ samém obsažené, a ukazovat, co která vČc je. ýlovČk je obdaĜen smysly, proto „[...] nic není ve svČtČ, co by nemohl chápat þlovČk obdaĜený smysly a rozumem.“32 ýlovČku je vštípena touha po vČdČní. Ta ho provází od dČtství až po stáĜí. Naše mysl bývá pĜirovnávána k zemi, k zahradČ, k prázdné tabuli, k vosku, do kterého lze vtiskovat peþeti donekoneþna. KoneþnČ je

29

Ergon = dílo. KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika, kap. IV, § 9, cit. d., s. 71. 31 To podle Komenského pravil syn SirachĤv (Jesus Sirachovec), který složil starozákonní knihu, zvanou Ecclesiasticus (v bibli Kralické je tato kniha vynechána). 32 KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika, kap. V, § 6, cit. d., s. 74. 30

17

nejpodobnČjší oku nebo zrcadlu – ukazuje obraz nejpodobnČjší tomu, co se pĜed nČ postaví. II.

KoĜenem mravnosti v þlovČku je soulad. Soulad þlovČka tČší a þlovČk po nČm touží. Soulad tČší þlovČka všude – pĜi všem viditelném (pČkný obraz – soulad barev), pĜi všem slyšitelném (hudba – soulad hlasĤ, zvukĤ), pĜi všem chutnatelném (dobĜe koĜenČná jídla – soulad chutí), pĜi všem hmatatelném (mírné teplo, mírný chládek). I my samy milujeme ctnosti jiných lidí. V nás jsou koĜeny veškerého souladu. „Avšak i þlovČk sám není nic než harmonie, a to jak vzhledem k tČlu, tak i k duši.“33 Komenský pĜirovnává þlovČka k hodinám. Dárcem pohybu je srdce, studnice života i jednání. Závažím, jež pĤsobí pohyby, je mozek. PĜi pohybech duševních je hlavním koleþkem vĤle, závažími jsou žádosti a náklonnosti. Zámkem, jenž otvírá a zavírá pohyb, je rozum. „Proto nedá-li se žádostem a náklonnostem pĜílišná váha a zavírá-li se a otvírá-li se dobĜe zámek (rozum), nezbytnČ musí vcházet harmonie a souzvuk ctností [...].“34 A tak jako rozbité hodiny mĤže hodináĜ opravit, tak i þlovČk, který je pokažen hĜíšným pádem, mĤže být pomocí boží znovu uveden v soulad.

III.

DĤkazem toho, že v þlovČku jsou koĜeny pobožnosti je to, že þlovČk je obrazem Božím. Obraz v sobČ obsahuje podobnost, podobné se tČší z podobného. ýlovČk je podobný jen tomu, k jehož obrazu byl stvoĜen. Chce tedy poznat pĤvodní pramen, z nČhož vzešel. Jako další dĤkaz uvádí Komenský všem vrozenou úctu k božstvu. Dokonce i pohané, kteĜí neznali Bibli, uznávali a uctívali božstvo. A posledním dĤkazem je touha po nejvyšším dobru, kterým je BĤh. Tato touha byla sice pokažena pádem do hĜíchu, avšak u tČch, které BĤh znova osvítí slovem a duchem svým, je opČt roznČcována. Z toho plyne, že pro þlovČka je pĜirozenČjší „státi se moudrým, ctnostným

a svatým, než aby ze vnČjška pĜicházející špatnost mohla bránit zdaru; neboĢ 33 34

Tamtéž, kap. V, § 15, s. 78. Tamtéž, kap. V, § 16, s. 78.

18

každá vČc se snadno vrací ke své pĜirozenosti.“35 PĜirozenost nám však dává pouhá semena vČdČní, mravnosti a zbožnosti, nikoli je samé – „tČch se nabývá modlitbou, uþením a skutky.“36 ýlovČk musí být k lidskosti vzdČlán. ýlovČk bez vzdČlání se stává pouhým zvíĜetem. VzdČlávání potĜebují všichni bez výjimky.

35 36

Tamtéž, kap. V, § 25, s. 81. Tamtéž, kap. VI, § 1, s. 81.

19

3

Pojetí lidské pĜirozenosti v Komenského všenápravném období StČžejním dílem tohoto období je Obecná porada o nápravČ vČcí lidských

(De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). Hned v první þásti tohoto rozsáhlého díla, která se nazývá Panegersie, Všeobecné probouzení, se Komenský zabývá vČcmi lidskými, a vymezuje, co je tĜeba pod tímto spojením rozumČt:

3.1 VČci lidské VČcmi lidskými37 lze oznaþit všechny vČci, které jsou v pĜímém vztahu k vznešenosti lidské pĜirozenosti. „[...] VČci lidské jsou v užším smyslu jen ty, a všechny ty, které vytváĜejí vznešenou lidskou pĜirozenost.“38 Ostatní vČci, které sdílíme se zvíĜaty, nám nejsou vlastní. Tyto vČci totiž sice pĜedstavují dobra, ale dobra nižšího Ĝádu. Je tedy tĜeba je podĜídit našim vznešenČjším dobrĤm, totiž tČm, kterými se odlišujeme od zvíĜat, kterými dokonce nad zvíĜata vynikáme a povznášíme se jimi k vznešenosti boží. „Koneþný a zcela urþitý úsudek o nČjaké vČci si totiž mĤžeme vytvoĜit jen na základČ té její vlastnosti, kterou se liší od jiných vČcí, ne té, kterou se s nimi shoduje.“39 Tak je tomu i s þlovČkem. PĜednost þlovČka pĜed zvíĜaty spoþívá ve vynikajících vlastnostech duše. „VždyĢ v jeho duši, na rozdíl od každého jiného stvoĜení, které mĤžeme oþima spatĜit, je obsažena živá podoba živého Boha, která se skládá ze schopnosti vČci pochopit, neboli rozumu, ze schopnosti mezi vČcmi volit, neboli vĤle, a z možnosti na vČci pĤsobit, neboli z výkonných schopností. Cokoli totiž existuje, to je otevĜeno lidskému chápání, cokoli je dobré, to je podrobeno lidské volbČ, a cokoli je možné, to je vydáno jeho schopnostem.“40 37

„VČci lidské“ – z lat. „res humanae“. KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. IV, § 3. In: Obecná porada o nápravČ vČcí lidských, sv. I. Praha: Svoboda, 1992, s. 80. 39 Tamtéž, kap. IV, § 4, s. 80. 40 Tamtéž, kap. IV, § 7, s. 81. 38

20

3.2 KoĜeny lidské vznešenosti ýlovČka tedy utváĜejí tĜi vČci, v kterých se odráží Boží podoba v duši þlovČka: • Rozum (ratio, mens, popĜ. intellectus) – þili schopnost vČci pochopit V této schopnosti se odráží Boží moudrost (sapientia), neboĢ každý þlovČk touží vČdČt – a to vČdČt co nejvíce, nejlépe všechno, a vČdČt pravdivČ. Nikdo nechce být obelstČn. Pokud se þlovČk mýlí, mýlí se nevČdomky a proti své vĤli. ýlovČk své omyly nese velmi tČžce. „Lidský duch o sobČ dobĜe ví, že nevČdomost a omyl neodpovídá vznešenosti jeho podstaty.“41 Náš rozum tedy, veden svou pĜirozeností, pĤsobí jako neustálý hledaþ pravdy. • VĤle (voluntas) – þili schopnost mezi vČcmi volit Ve vĤli se odráží Boží dobrota (bonitas), protože podle Komenského vĤle touží po dobru a þlovČk pouþený volí dobro. „Každý þlovČk si totiž pĜeje, aby se mu vedlo dobĜe [...], touží po opravdovém dobru a chápe jako kĜivdu, jestliže je oklamán vnČjšími okrasami. Touží také po tom, aby dobro nemČlo konce; proto se obává smrti a zániku a dychtí vlastnČ po vČþnosti.“42 Vlastním cílem lidské vĤle je dobro – dobro skuteþné a dobro bez konce. • Schopnosti vykonávat þiny (facultates operativae) – þili možnost na vČci pĤsobit V tom se odráží Boží moc (potestas) a tvoĜivost, jelikož þlovČk pociĢuje radost z tvoĜení. Zabývání se vČcmi þlovČku pĤsobí rozkoš. Svými výtvory lidé naplnili celý svČt, a pĜesto tvoĜí vČci stále nové a nové. Lidská pĜirozenost se nenasytnČ snaží mocnČ vládnout vČcem.43 41

Tamtéž, kap. IV, § 8, s. 81. Tamtéž, kap. IV, § 9, s. 81. 43 DĤraz na tvĤrþí þinnost, lidskou aktivitu je jedním ze základních principĤ Komenského myšlení. Podle M. Kyralové má svĤj pramen pĜedevším v tradici Jednoty bratrské, která požadovala ustaviþné zdokonalování svých þlenĤ, kladla dĤraz na pracovitost a jakákoliv zahálka a volnČjší zábava byla dílem ćáblovým. 42

21

Z toho tedy vyplývá následující: „[...] Vznešenost lidská má tĜi koĜeny, vlastní jen lidskému duchu: rozum, který vČci zkoumá, vĤli, která v nich hledá prospČch, a puzení k þinĤm, vyzbrojené a vymezené našimi schopnostmi.“44 Z dychtivosti po pravdČ vzniká filosofie, neboĢ ta je snahou po moudrosti. Z touhy po dobru se rodí náboženství – to je pČstování a užívání nejvyššího dobra. Z žádosti úþinnČ vČci poĜádat povstává politika, která spoþívá ve snaze uvést lidi, kteĜí stále vymýšlejí rĤzné vČci, do takového Ĝádu, aby si vzájemnČ ve své þinnosti nejen nepĜekáželi, nýbrž se podporovali a navzájem si pomáhali. Tyto tĜi obory jsou tĜemi základními projevy lidského jednání (ਧȡȜĮ)45, všechno ostatní jsou jen vedlejšími projevy (ʌȐȡİȡȖĮ)46.

3.3 ýlovČk jako obraz Boží (imago Dei) ýlovČk je prvním ze všech viditelných tvorĤ, protože byl stvoĜen podle obrazu Božího, a je tedy podoben Bohu. Je-li þlovČk Božím obrazem, odrážejí se v nČm i základní Boží vlastnosti. Komenský, pro kterého byla typická záliba v triádách, uvádí tĜi vynikající vlastnosti Boha, kterými jsou: moc (potestas) – vše stvoĜil a zachovává; moudrost (sapientia) – vše ví, vše vidí, vše pĜedvídá a vše Ĝídí; a dobrota (bonitas) – svou dobrotou je sám v sobČ svatý, jejím prostĜednictvím dává spravedlnost a milosrdenství svým výtvorĤm.47 Dobro (bonitas) nahrazuje nČkdy láska (amor)48 – Komenský tedy uvádí buć triádu moc, moudrost a dobrota, nebo triádu moc, moudrost a láska. Marie Kyralová k tomu ještČ doplĖuje, že „poslední vlastnost (bonitas) v sobČ zahrnuje vĤli, chtČní dobra.“49 Komenský v Obecné poradČ píše: „ZĜetelné otisky tČchto vlastností musí být vtištČny i do obrazu živého Boha, a pokud ano, musí v nČm pĜetrvávat, aby obraz Boží, þlovČk, obrážel v zrcadle svého rozumu podobu vČcí

44

Tamtéž, kap. IV, § 11, s. 81. Erga = vČci hlavní. 46 Parerga = vČci vedlejší. 47 Tamtéž, kap. IV, § 14, s. 82. 48 KOMENSKÝ, Jan Amos. SvČt materiální, kap. VII, III § 4. In: Pansofia. Obecná porada o nápravČ vČcí lidských, sv. I. Praha: Svoboda, 1992, s. 473. 49 KYRALOVÁ, Marie: Obraz þlovČka u Komenského, cit. d., s. 106. 45

22

a rozpoznával, odkud pocházejí, jak se vyvíjejí a kam smČĜují [...].“50 StejnČ tak musí þlovČk bránit svou neposkvrnČnost, aby zosobĖoval vlastnosti toho, koho ztČlesĖuje. KoneþnČ by þlovČk mČl dokázat dokonale ovládat všechno, co je mu podĜízeno. Jinak by se nemohl nazývat obrazem Božím. Marie Kyralová ve svém þlánku Obraz þlovČka u Komenského pojednává také o tom, že výše uvedená triáda nejdĤležitČjších Božích atributĤ (potentia, sapientia, bonitas) se nevyskytuje jen u Komenského, ale bČžnČ se objevuje u kĜesĢanských teologĤ již od církevních OtcĤ. NejþastČji se jako Boží vlastnosti uvádČjí: omnipotentia, omniscientia, bonitas a veritas (þili všemohoucnost, vševČdoucnost, dobrota a pravdivost). Triádu, kterou nacházíme u Komenského – potentia, sapientia, bonitas, pravdČpodobnČ pĜevzal od Tommaso Campanelly. M. Kyralová však upozorĖuje, že Campanella (na rozdíl od Komenského) z triády nevyvozuje dĤslednČ stejné atributy i pro þlovČka. Dále dodává: „Komenský navíc z tČchto principĤ vČþného Božího bytí uþinil základní východisko nejen pro þlovČka, ale pro celý stvoĜený svČt.“51 Dále M. Kyralová pĜipomíná, že ze zmínČných vlastností, kterými se þlovČk podobá Bohu, odvozoval Komenský konkrétní cíle výchovy a vzdČlání. „Cílem výchovy, stejnČ jako smyslem Komenského vševČdy (pansofie) a všenápravy bylo, aby þlovČk jako obraz Boží byl uþinČn Bohu co nejpodobnČjším.“52 Cílem lidského života je totiž smČĜování k nejvyššímu dobru, kterým je BĤh.

3.4 Filosofie, náboženství a politika ýlovČk má okolo sebe následující: pod sebou má všechny viditelné tvory – vĤþi nim je þlovČk v pomČru vlastníka a uživatele; kolem sebe má ostatní lidi – vĤþi nim je v pomČru družnosti; a nad sebou má Boha – vĤþi kterému je v

50

KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. IV, § 14, cit. d., s. 82. KYRALOVÁ, Marie: Obraz þlovČka u Komenského, cit. d., s. 107. 52 Tamtéž, s. 108. 51

23

pomČru podrobenosti, úcty a hluboké dĤvČry. ýlovČk chce, aby panoval nad nižšími tvory, aby mu ostatní tvorové sloužili. Proto je tĜeba je poznat – pochopit úþely, ke kterým jsou všichni stvoĜeni, dĤvody, z kterých jsou stvoĜeni, a zpĤsoby, jimiž mohou být podrobeni. K tomu je zapotĜebí moudrosti a filosofie, která se o moudrost snaží. Ve styku s lidmi je zapotĜebí umČní politického, aby se þlovČk mohl s ostatními lidmi pokojnČ stýkat, „[...] aby umČl žít se všemi lidmi rozumnČ, pokojnČ a spravedlivČ kvĤli vzájemné radČ, pomoci a útČše.“53 Ke styku s Bohem stvoĜitelem je zapotĜebí náboženství. Je to poddanost, úcta a dĤvČra, aby þlovČk mohl být s Bohem spojen a mohl se tČšit z jeho dobrotivosti (zde i na vČþnosti). V Pampaedii Komenský rovnČž hovoĜí o trojím styku þlovČka, tj. s nižšími tvory, s lidmi a s Bohem. Zde výsadu lidství rozþleĖuje v pČt složek: „I. vládnout myšlením a moudrostí; II. vládnout jazykem a výmluvností; III. být schopen konat díla; IV. Mít dobré mravy a zpĤsoby; V. koneþnČ být boží pĜízní na tomto svČtČ zbožným, a pro vČþnost být milostí boží hoden vČþného spolupĜebývání.“54 Tyto tĜi vČci, tj. filosofie, zbožnost a politika, byly þlovČku pĜikázány od poþátku. BĤh stvoĜil Adama a naĜídil mu, aby pozoroval tvory, dal jim jména a ovládal je – to byl poþátek filosofování. Poté, co k Adamovi stvoĜil Evu, pĜikázal, aby se množili, dokud nezaplní zemi – tak vznikl základ lidské spoleþnosti. Nakonec bylo þlovČku pĜikázáno, aby se stranil urþitého ovoce, aby vČdČl, že je Bohu podĜízen – to je základ zbožnosti. A doposud je vidČt u všech národĤ usilování o moudrost, politiku a zbožnost. „[...] Lidské pĜirozenosti byly natrvalo vštípeny tyto tĜi božské znaky: chtít vČdČt, chtít vládnout a chtít se tČšit z vČþné blaženosti. Kdo by chtČl radČji nevČdČt než vČdČt, radČji by sloužil než panoval a spíše by byl bezbožníkem než þlovČkem bohabojným, to jest chtČl by se spíše obejít bez božské pĜíznČ než se tČšit z trvalé blaženosti, ten musí být lidská 53 54

KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. IV, § 15, cit. d., s. 82. KOMENSKÝ, Jan Amos. Pampaedia, kap. III, § 10, cit. d., s. 25 –26.

24

nestvĤra nebo mrzák, nikoli þlovČk.“55 DĤkazem toho je, že každý þlovČk se stydí za svou nevČdomost, bezmocnost a za své neĜesti. Snaží se je skrývat, nebo je svaluje na jiné þi na svĤj neblahý osud. Pokud ani to nemĤže, snaží se je omlouvat rĤznými zpĤsoby, dokonce i lživČ. Oproti tomu váha moci, moudrosti a bohabojnosti pĤsobí na lidskou pĜirozenost natolik vábnČ, že se jí žádná jiná touha nemĤže vyrovnat. ZvláštČ pak ti, kteĜí mají ušlechtilejšího ducha a podílejí se na lidské pĜirozenosti více než ostatní, tak dychtivČ prahnou po moci, po vČdČní þi po svatosti, že nepoznají, jak a kdy mají pĜestat. K tomu, co bylo již Ĝeþeno, dále pĜistupuje fakt, že svČt je plný soupeĜení právČ o tyto tĜi vČci lidské pĜirozenosti: o vládu, o vČdČní a o náboženství. V jiných otázkách nevidíme takové soupeĜení (napĜíklad že by se stĜetávaly celé národy kvĤli vČcem, které máme spoleþné s živoþichy). „Od poþátku lidské spoleþnosti existovaly spory mezi politickými, filosofickými a náboženskými skupinami o to, kdo má stát v þele druhých, kdo lépe vČci chápe a kdo s vČtší radostí slouží Bohu, a nejinak se to dČje, jak vidíme, doposud.“56 „Tak vidíme, jak z hloubi naší duše vyrážejí ty tĜi jakoby mohutné stromy, v jejichž stínu se vyhĜívá celé lidstvo – filosofie, náboženství a politika.“57 Tyto tĜi stromy lidského života rodí také plody, které jsou „vesmČs dobré, lahodné, zdravé a pro lidský život naprosto nutné, jsou-li nahlíženy ve své ideji: • Filosofie se pídí po svČtle rozumu, moudrosti. • Politika má za cíl svornost lidské spoleþnosti [mír]. • Náboženství se uchází o pĜízeĖ Boží.“58 Tyto tĜi vČci jsou proto pro lidi opravdu vším.

55

KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. IV, § 18, cit. d., s. 83. Tamtéž, kap. IV, § 22, s. 83. 57 Tamtéž, kap. IV, § 23, s. 83. 58 Tamtéž, kap. IV, § 24, s. 83. 56

25

Jako vČci lidské tedy oznaþujeme moudrost mysli, zbožnost srdce a klid života, o nČž usilují, chrání je a rozšiĜují filosofie, náboženství a politika.

3.5 Pokažení vČcí lidských Stav lidských vČcí, tedy mysli, náboženství a spoleþenského zĜízení, je v celém lidském pokolení porušen. „[...] Namísto moudrosti panuje buć nevČdomost, nebo sofistika, namísto zbožnosti buć nevČrectví, nebo povČrþivost, namísto Ĝízení spoleþnosti buć anarchie a zmatek, nebo tyranie a útisk.“59 Co to znamená být pokažený: „Pokažené se Ĝíká tomu, co se tak samo o sobČ zmČnilo, že už není v souladu se svou idejí a není zpĤsobilé plnit svĤj úþel.“60 Komenský zde vychází z kĜesĢanského novoplatonismu. SvČt, který by byl v souladu se svou ideou, by mČl tedy podle Komenského vypadat následovnČ: „Podle Božího úmyslu mČl být tento svČt [...] Boží školou plnou svČtla, Božím chrámem plným zbožnosti, Božím královstvím plným Ĝádu a spravedlnosti. A mČla to být jediná škola, neboĢ všichni máme jednoho uþitele a konáme pod jeho dohledem podobná cviþení, jediný chrám, neboĢ všichni máme jednoho Boha, který nás všechny stvoĜil a mimo nČjž jiného Boha není, jediné království, neboĢ všichni jsme jeden lid pocházející z jednoho kmene a podobnČ máme ve svých srdcích vepsána jedna a tatáž práva a ustanovení, nikoho nevyjímaje.“61 Kdybychom toho všichni dbali, pod vedením Boha bychom se stali moudrými, bohabojnými a spravedlivými, a tím bychom žili v míru s vČcmi, lidmi i Bohem. • Cílem poznání vČcí je smír mysli s vČcmi. NeboĢ naše mysl chce poznávat všechno, vybrat si to nejprospČšnČjší a to užívat.

59

Tamtéž, kap. V, § 1, s. 84. Tamtéž, kap. V, § 2, s. 84. 61 Tamtéž, kap. V, § 3, s. 84. 60

26

• Cílem politiky je duševní smír mezi lidmi. PonČvadž se þlovČk chce vyvarovat toho, aby mu jiní lidé pĜekáželi nebo aby on sám pĜekážel jim, neboĢ každý žije po svém a jde za svým vlastním prospČchem, užívá ve styku s nimi rozvážnosti, tj. politiky62. • Cílem zbožnosti je smír svČdomí s Bohem. Když þlovČk totiž pozoruje závislost vČcí, všech lidí i sebe na nejvyšším božstvu, snaží se získat si jeho pĜízeĖ usilovnou zbožností, aby se BĤh nerozhnČval a nepotrestal ho, nýbrž aby mu požehnal. Pokud toto tedy shrneme, dospČjeme k závČru, že cílem filosofie, politiky a zbožnosti je mír. Avšak v nás je všechno pokaženo. „V rozumu vČtšiny lidí jsou urþitČ místo znalostí temnoty, ve vĤli místo popudĤ k dobrému je podnČcování ke zlému, samy schopnosti u vČtšiny lidí ochabují, ochrnují a dČlají z nich neužiteþnou pĜítČž zemČ.“63 • ýinnost rozumu je pokažena. Mnohým lidem ochabuje mysl, rozum i smysly, místo vČdČní si libují ve své nevČdomosti. SvČt je plný hlupákĤ, kteĜí nevČdí nic, nebo naopak pĜílišných zvČdavcĤ, kteĜí chtČjí vČdČt všechno64 (i to, co za námahu nestojí). Velká þást vČcí se vymyká lidskému rozumu, a proto také po nich nenastává klid mysli. Mysl nevzdČlaných lidí je zahalena temnotami. Dokonce sami uþenci vymýšlí nepĜekonatelné pĜekážky a spletité problémy, které þlovČk nedovede vyĜešit. Poté dochází k tomu, že i moudrost nejuþenČjší konþí v pochybnosti, zda mĤžeme vĤbec nČco vČdČt. My nemáme v moci vČci, oni mají v moci nás.

62

Komenského pojem „politika“ má široký význam – od rozvážného jednání s lidmi až po spoleþenské uspoĜádání a vládu nad lidmi. 63 Tamtéž, kap. V, § 7, cit. d., s. 85. 64 PĜílišnou lidskou zvČdavost a dychtivost vČdČt všechno kritizoval Komenský také ve svém díle Labyrint svČta a ráj srdce, kde tuto vlastnost personifikoval do jednoho z Poutníkových prĤvodcĤ, který nese pĜíznaþné jméno – VševČd Všudybud.

27

• Projevy vĤle jsou pokaženy. Na tomto místČ Komenský nepĜesnČ cituje Ĝímského stoika Seneku: Stydím se za lidstvo, protože „þlovČk bezstarostnČ zanedbává rozum a ctnost, výsady, které jsou vlastní jen jemu, kterými pĜedþí živoþichy a podoben Bohu se mu staví na roveĖ, že se pachtí za podĜadnČjšími hodnotami, které má spoleþné s živoþichy, že dává pĜednost zdánlivé hodnotČ, která láká pouze pomíjivou rozkoší, pĜed hodnotami stálými a pravými, jež budou trvat vČþnČ.“65

Dále

Komenský dodává: „Naprosto celá zemČ a všechna lidská spoleþenství, vČtší i menší, nejsou niþím jiným než jakýmsi zápasištČm. Proto ani není možné žít v klidu a míru s Bohem [...].“66 Protože každého obviĖuje jeho vlastní svČdomí a BĤh na nás chrlí svĤj hnČv. • Úsilí a snahy jsou pokažené Lidé se pachtí za majetkem, poctami a rozkošemi. Tyto tĜi vČci se obecnČ pokládají za základ lidského štČstí a k nim smČĜují všechny snahy. „Ale co znamenají všechny tyto vČci? Majetek – jistou starost, pocty – dým ve vČtru, rozkoše – sladký jed, lákadlo veškerého zla.“67 Ovšem hledá-li þlovČk opravdové hodnoty – moudrost, rozvážnost a zbožnost, tyto ménČ podstatné – majetek, pocty a rozkoše – dostane nádavkem. Lidé se však honí za stíny bez pĜedmČtu, oddávají se marnostem, a tak se i oni sami propadají do marnosti. Tak se odchylují od správného užívání vČcí, od pramene vČcí, Boha, i od sebe samých. „[...] Lidé hledají sebe vnČ sebe, vČci nad sebou a Boha pod sebou.“68 Hledají sebe vnČ sebe, i když mají poklady v sobČ, a ve svém nitru mají více, než má veškerý svČt. Hledají vČci nad sebou tím, že se podrobují a poddávají vČcem, které mČli ovládat. Hledají Boha pod sebou tím, že si pĜetváĜejí Boha tak, aby

65

KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. V, § 9, cit. d., s. 85. Tamtéž. 67 Tamtéž, kap. V, § 10, s. 85. 68 Tamtéž, kap. V, § 11, s. 86. 66

28

nezáviseli oni na nČm, ale on na nich (tj. aby lidé nevykonávali jeho vĤli, ale BĤh aby vykonával jejich pokyny). Moc, vČdČní a zbožnost mČly být v každém þlovČku spojeny, protože ve vzájemném spojení dovršují tyto tĜi vČci obraz Boží a dotváĜejí þlovČka. Avšak þastokrát se rozcházejí. Kdo je mocný, vČtšinou se nestará o moudrost þi o zbožnost. Mudrci zase þasto chtČjí být moudĜí bez Boha, mnohdy neovládají ani sami sebe, natož druhé. A mnoho zbožných nechce nabývat poznání, ani jiné lidi vést k Ĝádnému smýšlení þi je usmČrĖovat na cestČ ctností. „Co to však je za obludnost chtít mít moc, chtít vČdČt, chtít mít vĤli k dobrému, a pĜesto neumČt mít vĤli, neumČt mít moc a neumČt vČdČt?“69 Dokonce i lidé, kteĜí opravdu usilují o tyto tĜi vČci najednou, se nemohou shodnout. Tím pádem jsme rozdČleni ve filosofických, politických a náboženských skupinách. A každá skupina se uvnitĜ sebe sama dále rozrĤzĖuje. Kolik jen existuje filosofických škol a kolik protikladných uþení. „Politici se dosud nemohli sjednotit ani na základní povaze vlády (zda je lepší, aby lidské spoleþnosti mČly vládu monarchickou, aristokratickou þi demokratickou).“70 Lidé se doposud neshodli ani v náboženské otázce. Podle Komenského na zemi existují þtyĜi hlavní náboženská vyznání, a jsou to: „židovské, kĜesĢanské, mohamedánské a pohanské“71 vyznání, z nichž každé se ještČ štČpí na mnoho menších sekt. Avšak uvnitĜ je nejvíce nejednotné kĜesĢanství, které se podle Komenského nejvíce tČší z osvícení. Tím vzniká u ostatních vyznání pohoršení, u kĜesĢanství nejsilnČjší pĜekážka, aby se z toho vymanilo. „[...] Kde, pokud vĤbec nČkde, a v þích rukou je pravda? Všichni se jí totiž holedbají (ve filozofických, stejnČ jako politických a náboženských sporech), avšak nikdo ji zatím neukazuje tak, aby ji i druzí mohli vidČt a ohmatat si ji. 69

Tamtéž, kap. V, § 12, s. 86. Tamtéž, kap. V, § 13, s. 86. Komenský se nejprve domníval, že je jedno, která vláda je nastolena, je-li spravedlivá. Vidí kriticky nedostatky všech tĜí zpĤsobĤ vlády a doporuþuje ústavu smíšenou. NČkde staví nejvýše vládu monarchistickou, jinde naopak dává pĜednost republice (viz. poznámky k Panegersii, s. 132). 71 Tamtéž. 70

29

Kdyby ji však nČkdo ukázal, byl by konec sporĤm. Protože pravdu hledáme všichni, zajisté by ji nikdo neodmítl, kdyby byla urþitČ nalezena a jasnČ ukázána. VždyĢ nám (svému obrazu) vštípená Boží pravda nedovolí, aby rozum mohl odmítnout to, co pozná jako opravdu pravdivé, a vĤle to, co pozná jako opravdu dobré. I oklamaný rozum a vĤle se totiž tak prudce ženou za zdáním pravdy a dobra, že þasto chtČjí radČji umĜít než se rozlouþit s tím, co za pravdu a dobro pokládají. To je hlavní pĜíþina lidské umínČnosti, i v omylech a vadách.“72 Proþ tedy neexistují lidé, kteĜí by pravdu a dobro ukázali jiným tak dobĜe, aby je nemohli nevidČt? „Znamením vČdoucího je být s to pouþit. Znamením nevČdoucího je tedy neschopnost pouþit tak, aby vČc vyložil dokonale. Buć tedy pravda v tak veliké zmČti mínČní není dosud nikomu dostateþnČ zjevná, nebo ji dosud nikdo dostateþnČ neosvČtlil a tím nevyzbrojil, aby se jí nedalo odporovat.“73 Kdysi nosili lidé moudrost v myslích, nyní je uzavĜena v knihách a zĜídka se objevuje v myšlenkách, výrocích nebo skutcích lidí. Množství a rozliþnost knih vyvolává buć marnivost (protože jsou hromady knih spíše pro podívanou než k užitku), nebo zmatek (pokud se nČkdo chce zabývat vším). V tom se projevuje škodlivost. „A tak jsou uþené knihy, nikoli my; þi jsme-li opravdu také my uþení, jsme uþení zmatenČ; nebo jsme-li uþení s jasnou myslí, jsme uþení povrchnČ, ne poznáním povahy vČcí, ale díky cizím svČdectvím a výrokĤm o vČcech, kterých jsme plni.“74 I lidé, kteĜí touží nabýt opravdového vzdČlání, si málokdy vytyþí správný cíl, „[...] kterým je hledání pravdy zkoumáním všeho, aby bylo zvoleno to nejlepší a potom to pravdivČjší a lepší ukázáno jiným, aby tak byla vykonána služba Bohu, Otci svČtla“75. VČtšinou si vytknou nČjaký pĜechodný cíl. Mnozí se uþí proto, aby se uþili – aby uspokojili zvČdavost ducha. Jiní se uþí proto, aby 72

Tamtéž, kap. V, § 14, s. 86. Tamtéž, s. 87. 74 Tamtéž, kap. V, § 15, s. 87. 75 Tamtéž, kap. V, § 16, s. 87. 73

30

zbohatli – z uþení (nejbožštČjší vČci) vytváĜejí prostĜedek honby za nejmarnČjší vČcí, lakoty. Další se uþí proto, aby se naparovali, to jest sloužili své nicotné ctižádosti. VzdČlaní lidé se tak dychtivČ lopotí po vČhlasu ducha a vzdČlání, že se navzájem napadají a urážejí, takže u prostého lidu vyvolávají pohrdání, posmČch nebo pohoršení. Jejich duševní osvícení pak vypadá ponČkud potemnČle. Podle Komenského patĜí ke vzdČlání znalost jazykĤ jakožto tlumoþníkĤ myslí. „BĤh totiž chtČl, aby na svČtČ byli lidé, nikoli þlovČk, a aby nežili rozptýlenČ, jak je zvyklá divá zvČĜ, ale pohromadČ ve spoleþenstvích, nikoli nČmí a bez rozumu, ale mluvící a s rozumem, aby jedni pouþovali druhé o Bohu, zbožnosti a o jiných dobrých vČcech. A proto pĜidal spoleþnosti pouto, jazyk.“76 Nám (jakožto lidstvu) však podle nČj chybí toto jediné spoleþné pouto, jímž by mČl být spoleþný jazyk, kterým bychom se mohli domluvit s kterýmkoli obyvatelem zemČ. Tak neexistuje žádný všeobecný styk mezi lidmi, což Komenský považuje za nesmírnou nedostateþnost. Tak tomu však od poþátku nebylo. „Když byl totiž jediný þlovČk (však pocházíme všichni z jednoho), musel být jen jediný jazyk. Proto mluvím o pokažení, jež nás oddČlilo, lidskou spoleþnost silnČ rozptýlilo a doposud jí klade pĜekážky a uvádí ji ve zmatek.“77 Všechny jednotlivé jazyky jsou zmatené, nedokonalé, nesrozumitelné a barbarské, žádný nevyjímaje. Žádný z nich nedokáže postihnout mnohost vČcí ani nevyjadĜuje povahu vČcí. PĜesto, že každý jazyk je takto vadný, žádnému z nich jeden jakkoli uþený þlovČk nikdy neporozumČl úplnČ a poĜád ještČ nerozumí, ani ho úplnČ neovládá.

3.5.1 PĤvod pokažené filosofie Filosofové, neboli milovníci moudrosti, jsou, v pojetí Komenského, moudĜí muži, kteĜí celý svĤj život uvažují o svČtČ a usilují o proniknutí k podstatČ vČcí. Jejich zásluhou byly vynalezeny nové vČdy a nová umČní. Ne vždy se jim však podaĜilo proniknout až ke koĜenu vČcí. PozdČji žijící filosofové 76 77

Tamtéž, kap. V, § 17, s. 87. Tamtéž, s. 88. Reminiscence na stavbu vČže babylónské a zmatení jazykĤ (Gn 11, 1-9).

31

se þasto neshodnou se svými pĜedchĤdci, a mnohdy ani se svými souþasníky. A tak vznikají nové návrhy, jak danou otázku Ĝešit lépe. NČkteĜí ale nechtČjí opustit svá dĜívČjší tvrzení. „Vznikly proto rĤzné školy filozofĤ, dále rozdČlené do skupin, z nichž každá hájila svĤj názor.“78 To však nevedlo pouze k pronikavČjšímu zkoumání podstaty vČcí, ale také ke vzniku pochybností, zda jsou vČci vĤbec poznatelné, jestliže se jeví tak protikladnČ. Z toho vzešly i omyly. „Protože se tedy nikdy nezjevilo tak jasné svČtlo, aby všem ukázalo skuteþnost stejným zpĤsobem, a protože náš duch tČžko snášel neshody mezi lidmi, došlo ke sporĤm o pravdČ nebo pravdČpodobnosti tČchto názorĤ. Což byl poþátek rozepĜí, které už po tolik staletí bouĜí mezi všemi uþenci a které sice mnohdy vylákaly pravdu, aby se více prozradila, ale v menší míĜe, než by si to vynaložená námaha zasluhovala.“79 Tyto rozepĜe podle Komenského dokazují, že svČt nechápeme. Pokud bychom ho totiž chápali, dokázali bychom ho zcela jasnČ znázornit a nahlédnout ho. Komenský je toho názoru, že filosofie, pátrající po cílech vČcí a urþující prostĜedky k jejich dosažení, pomohla trpící lidské pĜirozenosti jen málo. VČtšina lidí její slova ani neslyšela, natož aby je pochopila. Filosofie pomohla tedy jen malému poþtu lidí. „[...] Pohanská filozofie byla pĜíliš kusá, neznala všechny základní vČci týkající se þlovČka, a to proto, že jí chybČla tĜetí kniha, kniha výrokĤ božích.“80 V Obecné poradČ Komenský filosofii kritizuje z toho dĤvodu, že „je pĜíliš košatá, názory na mnoho tisíc maliþkostí se liší (dĤležitČjších vČcí si bČžná filozofie dosud nevšímá) a všechno je tak zapletené do zmatených podrobností, že kdo se do nich ponoĜí, sotva ujde závrati (buć smyslĤ, nebo pĜedstavivosti).

78

Tamtéž, kap. VII, § 7, s. 97. Tamtéž, kap. VII, § 8, s. 97. 80 KOMENSKÝ, Jan Amos. Cesta svČtla, kap. III, § 10. Praha: Mladá fronta, 1992, s. 49. Podle Komenského je svČt školou Boží moudrosti. A proto dal BĤh škole tĜi knihy: první a nejvČtší knihou boží je viditelný svČt; druhou knihou je þlovČk sám, stvoĜený k obrazu Božímu; tĜetí knihou je pak Písmo svaté (více viz. Cesta svČtla, kap. I, cit. d., s. 36-41). 79

32

Takže je témČĜ lepší nic nevČdČt, než nechat se donekoneþna mást nekoneþnČ odlišnými názory a místo svČtla vČdČní tápat jen mlhou rĤzných mínČní.“81 Proto Komenský vyzývá: „Vy tedy, zasvČcení zkoumatelé pravd pĜírodních, konejte svou práci horlivČ! ZpĤsobte, aby lidský rod nebyl stále klamán lichou, kusou, povrchní a nepravou filozofií bez patrného užitku. Nalezli jste krásný obor þinnosti, zušlechtČte jeho krásu: pĜísným zkoumáním vČcí a názorĤ o nich dávejte dobrý pĜíklad politikĤm a teologĤm.“82 Zkoumání pĜírodních vČcí by mČlo být pĜísné, pevné a prosté jakýchkoli klamĤ. Kdo by tedy chtČl daná pozorování jednoduše prohlížet a podrobovat je rĤzným zkouškám, nemČl by nikdy shledat vČc jinou, než jaká je a jak ji pĜedkládají filosofové.

3.5.2 DĤvody pokažené zbožnosti Prvním dĤvodem pokažené zbožnosti podle Komenského je mezi lidmi stále sílící „ateismus“, který ostĜe kritizuje. Komenský na tomto místČ cituje Cicerona a píše: „Že je BĤh, je obecný pojem, vštípený do srdcí všech lidí tak hluboce, že Cicero Ĝíká: O tom, kdo popírá boha, se dá sotva soudit, že je duševnČ zdráv.“83 VČtšina lidí Ĝíká, že vČĜí, že BĤh je všude a vše ovládá. Valná þást lidí však žije, pĜedevším v soukromí, jako by je oko boží nevidČlo, a jen nepatrná þást lidí má pĜed ním bázeĖ. DĤkazem pokažení je tedy všude panující bezbožné jednání. To Komenský oznaþuje za „epikureismus“84. „[...] Je všeobecnČ známo, že BĤh je poþátkem všech vČcí, jím, skrze nČj a pro nČj se dČje vše ostatní, a proto je jeden (žádný rozum totiž nepĜipustí, aby 81

KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. VII, § 35, cit. d., s. 101. KOMENSKÝ, Jan Amos. Cesta svČtla. VČnování Cesty svČtla, § 27, cit. d., s. 31-32. 83 Tamtéž, kap. V, § 20, s. 88. 84 PožitkáĜství – podle mylné interpretace názoru staroĜeckého filosofa Epikúra, který uþil, že cílem filosofie je lidské štČstí a základem a cílem šĢastného života blaženost, slast, ovšem trvalá, duševní, ne hrubČ smyslná a pomíjející. Komenský špatnČ pochopil staroĜeckého filosofa, jak to bylo v dobČ stĜedovČkého kĜesĢanství bČžné. 82

33

poþátek nebyl pouze jeden).“85 Zde se Komenský podivuje nad tím, odkud se bere tolik vymyšlených bohĤ a nepravých božstev. Kritizuje modláĜství, které se šíĜí ve velkém rozsahu, nejvíce pak v skrytu. TĜetím dĤvodem pokažené zbožnosti je tedy „modloslužebnictví“. „I to je pojem vepsaný do srdce každého þlovČka, že BĤh je rozum þili Duch a že je ho tĜeba rozumem a duchem uctívat.“86 Avšak vČtšina náboženství hodnotí uctívání Boha podle okázalosti obĜadĤ a „vČĜí, že vČþný Rozum schvaluje nerozumné poþínání (jako kdysi Kainovo). [...] Místo zbožnosti uctívají masku zbožnosti.“87 Odtud tedy „kainovství“. Další dĤvod pokažené zbožnosti vidí Komenský v „nestarání se o vČþnost“: „[...] Máme za to, že všem nám byly dány nesmrtelné duše.“88 PĜesto se vČtšina lidí nehodlá zabývat Bohem, pánem vČþnosti, tedy tím, na þem závisí vČþnost. To svČdþí o nejpokaženČjším stavu našeho srdce. ýlovČk celou svou pĜirozeností tíhne k budoucnosti. Otázkou tedy je, proþ se ménČ zamČĜujeme na to, co pĜedstavuje nejvzdálenČjší budoucnost, na vČci poslední a vČþné. Komenský to posuzuje jako zĜejmé pokažení a uvádí v této souvislosti parafrázi výroku z Bible: „Kéž by zmoudĜeli a starali se o své poslední vČci!“89, tedy jak je v Bibli psáno: „Kdyby byli moudĜí, jednali by prozíravČ, pochopili by, jak skonþí.“90 Uþit mĤže nČþemu jen ten, kdo je s danou vČcí nejdĤvČrnČji obeznámen. „Proto uþit zbožnosti, to jest styku duše s Bohem, mĤže jedinČ ten, kdo poznal Boha dĤvČrnČ, díky nejniternČjšímu spojení s ním, rozhovorĤm s ním, nebo jeho vnuknutím.“91 Proto je tĜeba se zamyslet, jestli opravdu všichni, kdo zavedli rozdílná náboženství, takoví jsou. Existuje podezĜení, že z jednoho Boha 85

Tamtéž, kap. V, § 22, s. 88. Tamtéž, kap. V, § 23, s. 88. 87 Tamtéž. 88 Tamtéž, kap. V, § 24, s. 88. 89 Tamtéž, s. 89. 90 Dt 32, 29, cit. d., s. 188. 91 KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. V, § 25, cit. d., s. 89. 86

34

nemohly vzniknout tak rozdílné, až protikladné vČci. Nikdo však nic nedČlá. „TémČĜ nikdo nezkoumá, co je pravdivČjší a lepší, všichni následujeme stádo pĜedchĤdcĤ, takže ve skuteþnosti místo zbožnosti panuje zvyk.“92 Komenský zde kritizuje lidskou „lhostejnost vĤþi klamĤm, které se mohou vyskytnout“. ZpĤsob, kterým se každá vČc šíĜí, odpovídá její povaze. U zbožnosti tomu tak ale není, neboĢ zbožnost se nešíĜí zbožnými skutky. „Proþ se tedy všude vydávají za znalce božských vČcí lidé, které nešlechtí nic božského? Jsou to lidé pohroužení do svČtských záležitostí, nedoufající v nic božského, daleko svČtštČjší než ostatní.“93 Žádný lékaĜ neléþí nemoc pĜíkazy. Teologové94 se však snaží všechno napravit pouze pĜíkazy, nikoli svým pĜíkladným Božským životem na zemi. Místo toho kážou o Božských vČcech nebo pĜikazují zbožnost jen druhým. To je zĜejmé pokažení, o kterém Komenský Ĝíká, že je to „starost o zbožnost, kde zbožnost chybí“. „[...] Protože náboženství je mezi lidskými vČcmi nejbožštČjší, zpĤsob jeho šíĜení mĤže být pouze božský. Takového používá ten, k nČmuž je náboženství zamČĜeno – BĤh. [...] Všechny vybízí, nikoho nenutí, všechny snáší, nikoho nezatracuje, souzení ponechává na budoucí soud.“95 Naše náboženské války a nenávisti proto svČdþí o zjevném pokažení. Náboženství nemá co dČlat se zbranČmi. A pokud se brání vĤþi svým nepĜátelĤm, mČlo by používat zbranČ duchovní, jako je zcela duchovní i ono samo, stejnČ tak jako BĤh. „Bezbožná obrana náboženství, záležitosti nejposvátnČjší“ – to je tedy poslední dĤvod pokažené zbožnosti.

3.5.3 DĤkazy pokažené politiky „Uvažme stav veĜejných vČcí. Jejich základem je vláda nad sebou samým, protože nic nemĤže vykonávat vládu, není-li samo zvládnuto, a nikdo nemĤže 92

Tamtéž. Tamtéž, kap. V, § 26, s. 89. 94 Teologie je podle Komenského duševní medicína. 95 Tamtéž, kap. V, § 27, s. 89. 93

35

vládnout jiným, pokud zároveĖ nebo ještČ spíše dĜíve než jiné neovládá sebe.“96 BĤh þlovČku podĜídil všechna nižší stvoĜení. ýlovČk je vládce a soudce všeho, je podĜízen jen sobČ samému a Ĝídí se jen vlastním úsudkem. „Je jisté, že základ správného Ĝádu ve všem, co se týká þlovČka, a osa veškerého lidského štČstí je v tom, aby každý, kdo je urþen k vládČ nad jinými, chtČl, mohl a umČl rozumnČ ovládat pĜedevším sama sebe.“97 Ovšem kdyby þlovČk sama sebe ovládat nechtČl, nemohl a neumČl, byl by to jistČ poþátek zkázy. Proto BĤh vždy dbal o to, aby se þlovČk ovládat chtČl, mohl a umČl. „Aby to chtČl, obdaĜil ho láskou ke svobodČ. [...] Dále, aby mohl þlovČk sama sebe ovládat, pĜidČlil mu BĤh trvalé poradce... Jsou to rozum a svČdomí. A koneþnČ, aby to þlovČk umČl, klade mu BĤh pĜed oþi nekoneþný poþet pĜíkladĤ stvoĜení, která dodržují díky svému pĜirozenému pudu jeho pĜíkazy a tak zachovávají svou podstatu. Když na nČ þlovČk nahlédne rozumem, mĤže se nauþit bČhu vČcí a cviþit se v tom, jak sama sebe moudĜe vést ke smyslu své existence.“98 Prvním dĤkazem pokažené politiky je tedy „zanedbání sebevlády“. Schopnost ovládat þlovČka je umČní nad všechna ostatní. A to dokonce i v pĜípadČ sebevlády, natož když jde o vládu nad ostatními. Kdybychom zachovávali pravidla umČní ovládat þlovČka, vládce všeho, která BĤh vryl do vČcí a vepsal do lidského srdce, v celé spoleþnosti by trval dokonalý poĜádek, klid a mír. Lidé Ĝídící lidskou spoleþnost by se totiž chovali vlídnČ a poddaní by svou podĜízenost snášeli ochotnČ, z touhy po poĜádku, klidu a míru. Tedy „cílem politiky jsou mír a klid“. Komenský však kriticky dodává: „místo nichž máme jen zmatky“. Vládci byli Bohem ustaveni poddaným pro jejich spoleþný prospČch: aby ti, kdo vládnou, sloužili poddaným a poddaní aby opČt sloužili vládnoucím. Jedni druhým jsou však na obtíž. Jako tČlo podpírá hlavu, mČli by poddaní svými

96

Tamtéž, kap. V, § 28, s. 89. Tamtéž. 98 Tamtéž, s. 89 – 90. 97

36

rameny podpírat vládnoucí. Ti je však naopak þasto svrhávají a zadupávají do prachu. A jelikož si to vládnoucí nechtČjí nechat líbit, pĜitahují uzdu a sahají po zbraních. Vše je pak naplnČno násilím.

3.5.4 PĜíþina všeobecného nepoĜádku PĜíþinu toho Komenský vidí ve „zpupnosti vládnoucích“. „Lidé neumČjí vládnout ani se vládČ podrobit. NeumČjí vládnout jiným ani sami sobČ.“99 Mnozí lidé si neuvČdomují svou lidskou vznešenost. Nechávají se ovládat svým žaludkem a jinými malichernostmi a nezaslouží si, aby byli nazýváni lidmi, neboĢ þlovČk je urþen k vládČ nad vČcmi. „[...] Mnozí se nespokojí s tím, že vládnou sobČ a tomu, co jim patĜí, ale dychtí po tom, aby vládli jiným, to jest, aby s nimi zacházeli podle své vĤle. S chutí jiné napadají, dotírají na nČ, zotroþují je a šlapou po nich, jen když mohou panovat.“100 Panovníci si myslí, že svČt existuje jen kvĤli nim, nestarají se, proþ vlastnČ mají panovat, a s poddanými zacházejí jako se zvíĜaty. Lidská pĜirozenost však nepĜipustí, aby byla pĜipravena o touhu po svobodČ. Když tedy panovníci narazí u lidí na odpor, užívají krutých zpĤsobĤ jak pĜivést poddané opČt k poslušnosti. „To že je nČjaký Ĝád? Tak že se má vládnout stvoĜení obdaĜenému rozumem?“101 Komenský zde tedy ostĜe kritizuje „krutost vládnoucích“. A nejen to. K tomu pĜidává kritiku „neschopnosti, nevČdomosti a nedbalosti vládnoucích“. Podle nČj se vládci stávají pĜevážnČ ti, kdo vládnout nemohou, neumČjí nebo nechtČjí. „Nic nemĤže vládnout, pokud samo není zvládnuto, a nemĤže vládnout dobĜe, pokud to nedČlá podle urþitých pravidel, a nemĤže vládnout trvale, pokud tato pravidla nejsou nemČnná.“102 Protože

99

Tamtéž, kap. V, § 31, s. 90. Tamtéž, kap. V, § 32, s. 90. 101 Tamtéž. Komenský kritizoval kruté zacházení s poddanými již v Listech do nebe. 102 Tamtéž, kap. V, § 33, s. 91. 100

37

vládcové neumČjí ovládat ani sami sebe, nevládnou podle pevných pravidel a pĜekrucují zákony podle libosti, vede se mnohým Ĝíším ve svČtČ zle. Podle Komenského mnoho lidí žije bezbožnČ, zapomínají na svou lidskost a žijí jako zvíĜata. VČtšina jich nepamatuje na svou vznešenost, mají otrockého ducha a zabývají se nejbezcennČjšími vČcmi, jako je žaludek, poživaþnost a jiné malichernosti, kterými se nechají ovládat. ýlovČk je urþen k vládČ nad vČcmi, pĜesto však vČci ovládají jeho. NejvČtším umČním je moci vládnout þlovČku. ýlovČk by mČl ovládat pĜedevším sám sebe. Avšak ti, kteĜí vládnou jiným, nevládnou ani nad sebou samými. SvČtem prostupuje násilí, války a zabíjení. Poruchy vČcí lidských se odrážejí zpČt na nás a hubí nás. VČdecké spory pĤsobí lidskému pokolení nejménČ zkázy oproti sporĤm náboženským a politickým, pĜesto však zkázu pĜinášejí. VČdci se totiž pĜi Ĝešení sporĤ více zajímají o to, aby spor vyhráli právČ oni, než o to, kde je pravda. Ze zmatení jazykĤ vznikla ta škoda, že zĤstáváme rozptýleni jak tČlem, tak duchem. Národy se navzájem vČtšinou neznají a zĤstávají nám vzájemnČ skryty naše pĜednosti i nedostatky. JeštČ nápadnČjší jsou však škody, které zpĤsobuje lidskému pokolení nevraživost panovníkĤ, tedy válka.

3.6 Náprava vČcí lidských O nápravČ vČcí lidských se pĜemýšlelo od zaþátku jejich porušení až dodnes. „[...] Neexistuje, co by všechny uspokojilo, aþkoli se dČly tisíce pokusĤ o to v náboženství, tisíce v politice, tisíce ve vzdČlání neboli ve vČdách.“103 Podle Komenského bychom však nemČli ustávat ve snaze lidské vČci napravovat. Komenský je toho názoru, že aþkoli jsou vČci lidské porušeny, pĜece nejsou zniþeny. Následkem dČdiþného hĜíchu je podle nČj jen oslabení vĤle k dobru a ztráta urþitých pĜirozených darĤ, které þlovČk dostal pĜi stvoĜení. V tom se Komenský spíše blížil názoru tehdejší katolické církve, neboĢ odmítal ortodoxní

103

Tamtéž, kap. VII, § 32, s. 101.

38

protestantské (pĜedevším luteránské) stanovisko, že do lidské pĜirozenosti bylo dČdiþným hĜíchem vloženo dČdiþné zlo, stejnČ jako odmítal z toho vyplývající nemožnost konat dobré skutky. „Boží obraz v þlovČku byl sice hĜíchem porušen, ale nebyl úplnČ odstranČn.“104 Zdravé jádro Božího díla – touha po vČdČní, smysl pro uctívání božstva a láska k pokojné þinnosti – v nás zĤstává. Tyto vČci není tĜeba napravovat þi znovu vytváĜet, nýbrž je tĜeba je jen uspoĜádat a uvést zpČt do svých hranic, aby nedocházelo k výchylkám. „Nevadí, že puzení k dobru je oslabené, chápání pravdy otupČlé, schopnosti jednání ochablé, protože všechny tyto vlastnosti i ve své pokaženosti projevují svou pĜirozenost, ve svém bloudČní míĜí k cíli a Boží výtvor pĜevažuje nad pĜimíšenou pokažeností.“105 Lidé se dopouštČjí zlých skutkĤ pouze pod pĜedstavou nČjakého dobra, konají nepravé skutky pouze pod pĜedstavou pravdy, vyhýbají se tomu, co mají þinit pouze pod pĜedstavou toho, že je to nemožné, nesnadné nebo neužiteþné. Je tedy tĜeba, aby „se vČcem strhly škrabošky“, aby lidé vidČli, co je vskutku pravda, co vskutku dobro a co je vskutku možné, snadné a užiteþné. Budou-li rozumu pĜedkládány pouze pravdivé pĜedmČty, obecné pojmy napomohou, aby došly souhlasu, budou-li se vĤli dávat jen pravdivá dobra, spoleþný pud se jich chopí, jestliže se þinným schopnostem bude dostávat pouze ĜádnČ konatelných vČcí, sama láska k souladu bude každého vést, aby vČci dČlal náležitČ. Lidská povaha se totiž bezmeznČ snaží o své zdokonalení. Každý se totiž raduje zná-li vČci okolo sebe, ovládá-li sebe a své vČci, je-li mu božstvo naklonČno. „Kdyby tedy bylo možné lidem ukázat vše, co je pro nČ prospČšné, nutnČ by po tom sáhli, ba pĜímo chĖapli.“106 Pokud totiž lidi uchvacuje jakékoli dobro þásteþné, není dĤvod, proþ by je neuchvacovalo dobro celé. „Nyní však lidé nevidí, kde je jejich celkový prospČch, protože nevidí všechny své cíle, zvláštČ ty poslední, protože nerozeznávají dobro skuteþné a zdánlivé a nepostihují v nČm rozdíly, totiž nedokáží volit, co je lepší a nejlepší. PĜitom každý usiluje jen o to, o þem ví, jaké 104

KYRALOVÁ, Marie. Obraz þlovČka u Komenského, cit. d., s. 110. KOMENSKÝ, Jan Amos. Panegersia, kap. VIII, § 2, cit. d., s. 102. 106 Tamtéž, kap. VIII, § 4, s. 103. 105

39

a jak veliké to je. Je tedy nadČje, že lidé budou volit lepší než horší, pokud budou vidČt vše a bezchybnČ.“107 Dále je tĜeba, aby se lidem ukázaly zcela bezpeþné prostĜedky k dosažení veškerého jejich dobra. Zmizely by tak omyly, kvĤli kterým lidé míjejí své cíle, neboĢ veškeré omyly jsou spjaty s tím, že lidé nedovedou pĜizpĤsobit prostĜedky cílĤm. Kdyby lidé dále vČdČli, že to, co chtČjí a vČdí, také mohou, je nadČje, že by postupovali k nejlepším cílĤm svého poslání. A kdyby i spoleþné pudy a pojmy byly rozvedeny v uspoĜádanou soustavu, bylo by možné doufat, že se projeví souhlas duší, vĤlí a skutkĤ. Výsledkem by bylo: „[...] obecná puzení by nás uþila, co máme všichni chtít, aby se naše vĤle nerozcházely. Obecné pojmy by nás pouþovaly, jaké vČci ve své podstatČ jsou, abychom spolu v našich úsudcích souhlasili. A naše obecné schopnosti by nám ukazovaly, co by mČli všichni dČlat, abychom se ve svém úsilí shodli. A tak pokud budeme þerpat své vČdČní, svou lásku a pravidla svého jednání ze spoleþných zdrojĤ, budeme moci sdílet všem dostaþující, všeobecnou, pravdivou a správnou filozofii, náboženství i spoleþenskou správu.“108 Lidské pĜirozenosti tedy nechybí vĤle vrátit se k harmonii jak s vČcmi, tak mezi sebou navzájem, tak i s Bohem. Všichni lidé, aĢ už jsou kdekoli na zemi, mají tutéž lidskou pĜirozenost. „Každému by se jistČ zhnusily všechny omyly, kdybychom každému umČli ukázat veškerou pravdu.“109 Komenský pĜedpokládá, že kdybychom umČli lidem

ukázat pravé náboženství, zošklivilo by se jim

nepravé. StejnČ tak se domnívá, že kdybychom mohli dát všem lidem okusit pravé svobody, zošklivila by se jim tyranie a všechno násilí. Máme-li se pokusit o nápravu vČcí lidských, to jest tČch, které se pĜímo vztahují k lidské pĜirozenosti – což je filosofie, náboženství a politika, je nutno vrátit se na cestu hlavní, Božskou, tj. na cestu jednoty, prostoty a dobrovolnosti. 107

Tamtéž. Tamtéž, kap. VIII, § 7, s. 103. 109 Tamtéž, kap. VIII, § 15, s. 105. 108

40

Cesta jednoty nás nauþí spojovat všechno, tj. všechny narušené vČci ve filosofii, náboženství a spoleþenském zĜízení, a to za cílem spoleþného dobra všech lidí, všemi prostĜedky. Tedy všechno, všem, a vším zpĤsobem – omnes, omnia, omnino. Nápravným snahám je nutné podrobit všechno, protože ve vČcech všechno spolu souvisí. Komenský v této souvislosti opČt uvádí pĜíklad s hodinami, které nepĤjdou do té doby, dokud nebudou spraveny všechny jejich poškozené þásti. „[...] Pokažené lidské vČci (i když je jich mnoho, tvoĜí jedno tČleso) nedovolují nadČji na úplnou nápravu, pokud není všechno, co je pokažené, napraveno až ke svým koĜenĤm.“110 StejnČ tak je to i s lidským tČlem. Dokud se nemoc nevyléþí úplnČ a neodstraní se i její koĜeny, poĜád hrozí nebezpeþí, že se nemoc vrátí a nemocná þást tČla nakazí zdravou. Není-li vyléþen tĜeba jen jeden jediný úd, hrozí nebezpeþí i ostatním. „Ale potĜebné také je všechno napravit ve všech, protože všichni lidé tvoĜí rovnČž jedno tČlo, které všemi svými údy souvisí.“111 A koneþnČ je tĜeba, aby se náprava provádČla vším zpĤsobem. Užije-li se totiž zároveĖ všech prostĜedkĤ, kolik nám jich BĤh ukazuje, bude možno položit pro nápravu základ tak všeobecný, aby se na nČm dalo vše vybudovat, a aby nemohlo nic uniknout, a tak pevný, aby dokázal to všechno unést, a aby nebylo nic, co by se na nČm nemohlo postavit.

110 111

Tamtéž, kap. IX, § 26, s. 115. Tamtéž, kap. IX, § 27, s. 115.

41

ZávČr Komenský svou celoživotní práci zasvČtil všeobecné nápravČ svČta, která je, jak je již z názvu patrno, také ústĜedním tématem jeho monumentálního díla, Obecné porady o nápravČ vČcí lidských. Veden ideou nápravy þlovČka psal i své pedagogické a didaktické spisy. Komenský se považoval více za teologa než za pedagoga. Jeho cílem bylo vrátit þlovČka do takového stavu, v jakém byl po stvoĜení. Tedy navrátit þlovČku jeho zprvu dobrou pĜirozenost, která byla pokažena. Všichni lidé bez výjimky mají tutéž lidskou pĜirozenost, proto se náprava týká každého jednotlivce. Komenský tedy vyzývá každého þlovČka, aby se na nápravČ aktivnČ podílel. A to tak, že nejprve by každý mČl napravit sebe sama. Komenský také klade velký dĤraz na dobrovolnost, neboĢ cokoli se dČlá násilnČ, má tendenci se opČt zvrhnout v pĜedchozí stav. DĤležitou roli v nápravČ þlovČka hraje vzdČlávání, kterým se pĜispívá ke zlidšĢování, celkové humanizaci, toleranci a míru. Podle Komenského je potĜeba ukázat lidem veškeré jejich dobro a také bezpeþné prostĜedky k jeho dosažení. Pokud by našimi rádci byly spoleþné pudy, spoleþné pojmy a spoleþné schopnosti, mohli bychom mít pravou, dobrou, obecnou a všem vyhovující filosofii, náboženství i politiku. Dále je nutné se navrátit na cestu jednoty, prostoty a dobrovolnosti, tedy na cestu Božskou. Ve svém všenápravném konceptu Komenský užívá triádu omnes, omnia, omnino, kterou Ĝíká, že by se mČlo napravit všechno, všem a vším zpĤsobem. Pokud se tímto heslem nebudeme Ĝídit, náprava nebude úplná. Komenského všenápravný koncept je jistČ znaþnČ ovlivnČn chiliasmem112. Z toho mimo jiné plynul i jeho optimismus. VČĜil totiž, že v blízké dobČ pĜijde 112

Chiliasmus (z Ĝeckého chilioi - tisíc), neboli millenarismus (z latinského mille), je nauka, která vychází z novozákonního Zjevení Janova, a která hlásá brzký pĜíchod tisíciletého Božího království. Tato nauka byla rozšíĜena v dobČ raného kĜesĢanství (zvláštČ ve východní patristice). Ve stĜedovČku byla šíĜena v nábožensko-reformním prostĜedí, napĜíklad husitském. Komenský však odmítal násilné prostĜedky k dosažení Boží obce.

42

tisícileté Boží království, což bylo také hnací silou jeho vševýchovných a všenápravných snah. A snad i proto bylo jeho celoživotním cílem uskuteþnit Boží obec v obci lidské, a to ještČ pĜed pĜíchodem Ježíše Krista.

43

Bibliografie A. Primární literatura KOMENSKÝ, Jan Amos. Obecná porada o nápravČ vČcí lidských. Sv. I. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1992. 563 s. ISBN 80-205-0226-2 KOMENSKÝ, Jan Amos. Obecná porada o nápravČ vČcí lidských. Sv. III. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1992. 594 s. ISBN 80-205-0228-9 KOMENSKÝ, Jan Amos. Listové do nebe. 6. vydání. Ostrava: Profil, 1969. 31 s. KOMENSKÝ, Jan Amos. Velká didaktika. In: Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Sv. I [Jan Patoþka a kolektiv]. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. 450 s. KOMENSKÝ, Jan Amos. Didactica. In: Dílo Jana Amose Komenského 11 (= Johannis Amos Comenii opera omnia 11). 1. vydání. Praha: Academia, 1973. 554 s. KOMENSKÝ, Jan Amos. Cesta svČtla. 2. vydání, v Mladé frontČ 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1992. 226 s. B. Sekundární literatura PATOýKA,

Jan.

K

sociálním

názorĤm

mladého

Komenského.

In:

Komeniologické studie, díl III. 1. vydání. Praha: Oikoymenh, Filosofia, 2003. 671 s. Sebrané spisy J. Patoþky, sv. 11. ISBN 80-7298-079-3 KYRALOVÁ, Marie. Obraz þlovČka u Komenského. In: PRÁZNÝ, Aleš, SCHIFFEROVÁ, VČra (edd.). Pojetí svČta v díle Jana Amose Komenského. Univerzita Pardubice, 2009. 202 s. ISBN 978-80-7395-221-1

44

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Podle ekumenického vydání z roku 1985. Druhé katolické vydání. Praha: Zvon, ýeské katolické nakladatelství, 1991. 283 s. ISBN 80-7113-009-5

45