Cena 59 Kč
101
1 st 32 ra
pří bě h os ů če ob no skýc stí h
n
101 české pohnuté osudy
pohnuté osudy
Lidské strasti Pod stínem nacismu Osudové okamžiky Život v komunismu Špatné začátky Nemocem navzdory
8 594069 940152
11002 1
osudoVý oKaMžIK
Obsah
Místo posledního odpočinku nalezla hana Mašková na Vyšehradě ve společnosti slavných Čechů Vlevo: Krasobruslařku, tehdy již členku lední revue holiday on Ice, vítá v prosinci 1969 její přítel, textař a hudebník Jiří Štaidl
Lidské strasti 1-3 Věra Čáslavská, Josef Odložil, Martin Odložil 4 Petr Muk 5 Ladislav Přáda 6 Evžen Hadamczik 7 Andrea Absolonová 8 František Hrubín 9-10 Marta Kubišová, Helena Vondráčková 11-12 Radek Hanykovics, Emil Novotný 13 Vladimír Podzimek 14 Miroslav Plzák 15 Miroslava Sternová 16 Miloš Kopecký 17 Jaroslav Sakala 18 Petr Lébl 19 Milena Dvorská
9-10
strana 6 10 12 13 14 15 16 20 21 22 24 26 28 30 32
1 LIdsKé sTRAsTI
Marta Kubišová Helena Vondráčková Konec jednoho přátelství Martě bylo v Českých Budějovicích pět, když se v Praze narodila Helena. O jedenadvacet let později začaly s Václavem Neckářem vystupovat pod hlavičkou Golden Kids. Byl to fenomenální úspěch. Za dalších dvaačtyřicet let se sešly u soudu. Tentokrát zůstal jen smutek. Vraťme se ale na začátek…
arta (nyní 68) se prokousávala dospíváním dost složitě, s otcem neúměrně přísně trestajícím každých pět minut zpoždění a maminkou, která trpělivě snášela všechny odskoky jinak věhlasného pana doktora. Trochu vzpurná rebelka si vlastní názor prosazovala už ve čtrnácti. Helena (nyní 64) si nadlouho ponechala pověst hodného, pilného, nekonfliktního děvčete vzorně zapadajícího do fungující rodiny, která ji vedla k pohybu, jazykům i hudbě. Po sedmnácti letech se potkaly v Praze a byly jedna hezčí než druhá. Dramatický zjev tmavovlasé Marty, uhrančivé ve zpěvu i projevu, kontrastoval s nevinným světlým poupětem, které se ještě učilo k maturitě. Na jevišti Rokoka nejdřív k Heleně stavěli čilého zpěváka klukovského zjevu i projevu. Pak si v divadle uvědomili výhody možné kombinace „černé“ Marty a „světlé“ Heleny: talentované, čerstvě objevené zpěvačky si nekonkurovaly, ale naopak se doplňovaly. Dodaly produkcím šťávu a přitáhly každá trochu jiné publikum. A Vašek, v jehož útlém těle a stále jako by udiveném pohledu se ukrýval nečekaný pěvecký potenciál, je skvěle doplňoval. Nikdy si na „holky“ nestěžoval a nikdy si ony nestěžovaly na něj. A třebaže měl později s Martinou angažovaností všelijaké opletačky, nezradil ji, nepodlehl hrozbám zákazu a nepomluvil ji. Nikdy se pak svými „zásluhami“ o chartistku nechlubil. Ona naopak vzpomíná, jak za ní jezdil, když se odstěhovala z Prahy. Velelo mu to přátelství a slušnost. „Byli oba takoví hraví, pošťuchovali se, a já k nim zase tak moc daleko neměla. Zažili jsme krásné časy po koncer-
tech, zpívali jsme v noci do dvou, druhý den znova, dnes nevím, jak jsme si my sami a naše hlasivky stihli odpočinout, ale byli jsme mladí a nadšení, všechno nám šlo jakoby samo. Vzpomínám na Paříž v osmašedesátém, uvízli jsme tam, protože byly studentské nepokoje, ale my si ten čas nádherně užívali. Prosluněná louka plná kvítí,“ vypráví Marta Kubišová.
Říkala jim děti
V té trojici byla Marta nejzralejší – o něco sice už zkušenější, ale zřejmě tehdy stejně naivní jako Helena a Vašek. V uvolněných časech šedesátých let se pro ně otevřel svět, nejprve ten český a slovenský, postupně i za hranicí socialistického státu. Nadšeně zpívali písničky, k nimž nikdo zvlášť nesháněl autorská práva, měli své skladatele a textaře, své spřízněné kapely. Letěli. Ještě počátkem roku 1969 zpívali v Cannes, ale tehdy už idyla končila. Když jim pak v březnu 1970 psala Marta ten důležitý dopis, oslovila je Moje drahé děti – Heleno a Vašku. Nevěřila už na zázraky. Věděla, že v dohledné době si nezazpívá, a pouštěla je tedy, jako správná „matka“, z hnízda. „Neměla jsem právo je zdržovat, řekla jsem, děti, vyzpívali jsme si aparaturu, tak si ji rozdělte, zůstaňte spolu a vezměte místo mě k sobě nějakou holku nebo se rozdělte, to už je na vás,“ vzpomíná Marta po čtyřiceti letech. Z tria se tehdy stalo duo a vzápětí si už každý šel po svých. Zlatá kůzlata, jak se jim říkalo, se rozpadla. Za všechna léta, co od těch časů uplynula, nemluvila Marta špatně o Heleně a Helena se nikdy slovem neotřela o Martu. Zatímco jedna lepila doma
pytlíky na hračky, druhá koncertovala a měla úspěch. V Sovětském svazu, v Japonsku, v Sao Paulu. Jedna se otevřeně postavila proti režimu, druhá v něm celkem pohodlně žila, pilně pracovala a slavila. Nejprve to náhlé odstřižení od práce Marta brala jako dočasné, ten první rok také kolegové ještě zkoumali, co se dá v její věci dělat, když na ni tajní nastražili falešnou pornoaféru. Bylo jí šestadvacet a věděla, že se ničím neprovinila. Pak se rozhodla. Nikdo ji nenutil stát se mluvčí Charty 77, tak jako nikdo nenutil Helenu postavit se k perspektivní kariéře čelem a využít možností, které se jí otevřely, beze zbytku. Ani jedna na svůj osud veřejně nežehrala. „Myslím, že jsem procházela různými životními ranami docela dobře, že jsem všechny ty zkoušky přečkala bez většího duševního úrazu, protože jsem věděla, že nic z toho, co mi kdo podkládá, jsem neprovedla, že mám svědomí čisté. Věděla jsem, do čeho jdu a co mě čeká, protože už to zažívali i lidi kolem mě,“ hodnotí Marta svůj životaběh po letech a dodává, že na to, co ji potkalo nyní, připravena nebyla. „Ani za bolševika si netroufli mě tahat po soudech. Spoustě lidí vyhrožovali, volal si je prokurátor, mě taky strašili, že se dítě nedostane do školky, že neseženu zaměstnání a že se mám radši vystěhovat, to všechno na mě měli připraveno, já ale věděla, že spousta lidí už něco podobného podstoupila. Když jsem u výslechu třeba už byla někdy v koncích, nevěděla jsem, která je dnes pro ně ta hlavní otázka, na čem by mě rádi nachytali, tak jsem na ně vybafla: A heleďte, který režim takovým způsobem odstavil zpěvačku kvůli pornofotkám,
Špatný začátek 20 Aneta Langerová 21-24 Pavel, Marie, Vladimír a Ladislav Manďákovi 25 Natálka Siváková 26 Květa Fialová
Pod stínem nacismu 54-56 František Saidl, Václav Říha, Anna Maruščáková
4
jiří jaKoubeK
Č
Co vedlo k úspěchům?
Dril a pevná ruka. Malá Hanka vstávala ve čtyři, aby mohla v šest na pražské Štvanici nastoupit k prvnímu tréninku. Vodil ji tam tatínek, vrchní v pražském hotelu Paříž, který pak spěchal do práce. Ale děvče to zvládalo. Stejně jako školu, hodiny němčiny a baletu. „Tam se opravdu silně zapsali rodiče. Hančina maminka Marie měla za sebou rodinnou tragédii, když její první manžel, duševně nemocný, doma u Pardubic zřejmě otrávil dvouletá dvojčata a sám se oběsil. Z druhého manželství, v Praze, vzešla Hanka a paní Marie se na ni upjala. Rodiče věděli, že je talentovaná, a vlastně jí dovolili poznat jen krasobruslení a školu. Ale Hanka byla skvělá, učila se řeči, nikomu nezáviděla,“ líčí Nováková.
Ke zlomu došlo, když půvabná Mašková poznala neméně slavného textaře Jiřího Štaidla. Vzplanula láska. Traduje se, že se ti dva seznámili na koncertě Karla Gotta v roce 1967. Rok dva nato už Mašková nechtěla snášet tréninkový dril. Na mistrovství světa v Coloradu Springs v roce 1969 odstoupila ze soutěže. Na předchozí exhibici ve Švýcarsku si narazila kostrč, znělo oficiální vysvětlení. „Ne ne, byla psychicky na dně. Po boku Jirky se jí otevřel svět, zářila štěstím, ale při cestách spolu být nemohli. To ji drtilo,“ ví Nováková. A nechuť k tréninku sílila. „Právě v Coloradu jí selhaly nervy – při povinných spadla a skončila čtvrtá. Plakala, že už nechce bruslit, že už toho má od dětství moc,“ vzpomíná trenérka. Za šera se dvě ženy dlouho procházely parkem. Mašková měla v Coloradu dva páry bruslí, na povinné a na volnou sestavu. „Pak jsme v hotelu vzaly ty na povinné a každá z nás hodila jednu botu s bruslí z hráze do jezera. K volné sestavě už nenastoupila,“ vypráví Nováková. Ještě v Americe začalo vyjednávání o přestupu k lední revui Holiday on Ice, s níž Mašková začala brzy jezdit hlavně po Evropě. „Vydělala si, byla finančně nezávislá, maminka ji mohla kontrolovat jen telefonem. Ale zase nebyla dlouhé dny doma,“ líčí Nováková, co vztahu Maškové se Štaidlem neprospívalo.
Slzy nad anonymy
Odchod k revui úplně hladký nebyl. Navenek komunistický režim úspěšným krasobruslařům přál, protože jim prostřednictvím Pragokoncertu strhával nemalé peníze do státní pokladny, skutečnost ale byla krapet jiná.
„Před odchodem do revue anonymové Hance v dopisech vyčítali, že se v socialistické vlasti naučila bruslit za dělnické peníze a teď bude vydělávat u profesionálů. Ty dopisy jsem viděla, nemusíme si říkat, ze které státní instituce pocházely. Ale Hanka to opět oplakala,“ vybavuje si Nováková. Nějaký čas před smrtí krasobruslařky se partnerství s Jiřím Štaidlem rozplynulo, Mašková už měla novou známost. Její tragická smrt šokovala veřejnost. Spolu s kolegyní z revue Květou Celflovou se vracely autem z Paříže do Nantes, ve voze byl ještě francouzský voják – autostopař. V obci Vouvray se vůz srazil s protijedoucím kamionem, střet přežila pouze Celflová. Mašková, která řídila, zemřela v sanitce cestou do nemocnice. „Podrobnosti nikdo neznal. Až počátkem osmdesátých let jsem ve Vídni potkala Celflovou, která už žila v Holandsku. Hanka prý velmi naříkala, strašně ji bolely zpřelámané nohy. Celflová pak prodělala šest operací a několik plastik,“ říká Nováková. Ironií osudu dorazila rakev s ostatky Maškové na pražské letiště tři hodiny před příletem jejího velkého kamaráda Ondreje Nepely, který se vracel ze Sappora s olympijským zlatem. „S dalšími krasobruslaři jsme stáli čestnou stráž u rakve šest a půl hodiny, do krematoria v Motole proudily tisíce lidí. Jen Ondra tam nestál, dorazil až v průběhu obřadu,“ přibližuje František Pechar, o něco mladší krasobruslařský vrstevník Maškové a později úspěšný kouč. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Hance jsme před mistrovstvím Evropy nechali ušít bílé šatečky, moc jí slušely. Byla jako sněženka, tak jsem ji pak často oslovovala,“ povzdechne si Míla Nováková.
40
41
57 Jakub Weiss 58 Rudolf Bělohoubek 59 Lída Baarová 60 Charles Ota Heller 61 Alice Herz-Sommerová 62 František Kloz 63-64 Hugo Haas, Bibi Haasová 65 Helena Böhmová 66 Gustav Frištenský 67 Arnošt Lustig
74 75 76 80 81 82 84 87 88 90
Nemoci navzdory 68 Olga Havlová 69 Josef Lux 70 Miloš Holaň 71 Mejla Hlavsa 72 Jan Balabán 73 Pavel Dostál 74 Vladimír Dlouhý 75 Ondrej Nepela
92 96 98 100 101 102 104 106
ČERNÁ A BÍLÁ. Kombinace „černé“ Marty a „světlé“ Heleny přinesla v 60. letech ohromnou popularitu.
16
Osudový okamžik 27 Hana Mašková 28-33 Ladislav Troják, Zdeněk Jarkovský, Zdeněk Švarc, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Karel Stibor 34 Karel Schubert 35 Markéta Fišerová 36 Michal Velíšek 37 Lukáš Šembera 38 Ivan Luťanský 39 Luděk Čajka 40 Jiří Holub 41-42 Dita Hrabánková, Kamila Fajtová 43-44 Jan Kaplický, Eliška Kaplicky 45 Richard Chudý 46 Jiří Schelinger 47 Tomáš Holý 48 Ivo Žďárek 49 Pavel Dungl 50 Jan Potměšil 51-53 Kamil Damašek, David Nikodým, Martin Šimůnek
Zastav, prosím tě... Míla Nováková, krasobruslařská trenérka, mířila s manželem z Prahy na chatu v Zadní Třebani. Psal se 31. březen roku 1972. Z autorádia zněla hudba, když ji náhle přerušila mimořádná zpráva. Hana Mašková, bývalá mistryně Evropy, zahynula při autonehodě ve Francii. Bylo jí dvaadvacet let.
eský národ měl v období kolem okupace v roce 1968 několik sportovních idolů, k nimž se upínal v době závanu svobody, zrady i v následujícím marasmu. Gymnastku Věru Čáslavskou, hokejové reprezentanty, kteří se nebáli rvaček s nenáviděnými Rusáky. A také Hanu Maškovou, královnu piruet. Smrt krásné a úspěšné dívky byla uprostřed chmurného času další ránou. „Na Hanku vzpomínám s láskou. Byla jsem spíš její starší kamarádkou a důvěrnicí,“ pokyvuje hlavou Míla Nováková, šestaosmdesátiletá dáma, která připravovala Maškovou několik let včetně období největší slávy. Světlo po rodinné tragédii Byla při tom, když se krasobruslařka v roce 1968 ozdobila evropským stříbrem a z Grenoblu přivezla olympijský bronz. A když v letech 1967 a 1969 získala evropská stříbra.
47
17
OsudOVý OkAMžik
Poslední role, kterou byl ochoten ještě absolvovat, byla ta v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Tomáši Holému bylo třináct, když začal s natáčením, ve čtrnácti skončil a rozhodnutí zanechat hraní nemínil změnit. V jednom z mála rozhovorů, které se zachovaly, prohlašoval, že sice hrál rád, bavilo ho to, ale nezapomněl ani na to, jak se celé prázdniny musel učit role, jak čas trávil jenom mezi dospělými, a zdá se, že pronesl i rozumně předvídavou větu: „Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění.“ O tom, jak žil po ukončení své dětské kariéry, svědčili jen jeho kamarádi, po případě jeho láska a přítelkyně, tehdy ještě začínající zpěvačka s pseudonymem Lucie Bílá. Tomáš byl o dva roky mladší než ona. Bílá o něm mluví dodnes hezky, i když říká, že by spolu asi nezůstali, protože byli každý jiný. „Kamarádi mu říkali Božský, protože opravdu božskej byl... Z okna spouštěl kýbl na piva, hráli jsme pořád karty,“ řekla v Magazínu DNES. Ve své knize Teď už to vím napsala, že dospělý Tomáš „měl stejně dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů“. A taky že se těšila na každý Tomášův příchod. „On se někdy dělal vzácným, mizel občas na den nebo dva.“ Všichni se shodují, že byl Tomáš spíše plachý, že mu nějaký čas trvalo, než se ve společnosti otrkal, že potom ale dokázal být vtipný a že s ním byla legrace. Měl normální záliby a zájmy, bylo to prý rybaření, miloval koně, odmalička sbíral modely autíček.
Tomáš Holý Zazářil, vyrostl a zemřel Objevili ho skoro náhodou. A pak během šesti let – od osmi do čtrnácti – natočil třináct filmů a třináctidílný seriál. Sladký rošťák, stydlín s čertovskými ohýnky v očích, „ušaté torpédo“ – kolika přezdívkami jej kamarádi a ctitelé oblažovali… Dělali to ale z čirých sympatií. Těžko by se našel někdo, kdo by malého Tomáše neměl rád. Ať už jej znal osobně nebo jen z obrazovky či filmového plátna.
34 36 38 39
MARTA ŠVAGROVÁ
Z
ačalo to nevinně, v roce 1976: režisér Oldřich Lipský potřeboval do filmu Marečku, podejte mi pero, malého chlapečka, který coby žáček sotva k vidění přinese roztržitému profesorovi vzkaz do vyšší třídy. Barrandovský rekvizitář nabídl svého synovce. Na tu směšně roztomilou postavičku žádný divák často vysílaného filmu nezapomene: mrňavého kluka není přes chemikářův pult vidět, ale hraje se studenty svou hru dokonale až po ten bombon ve vyboulené tváři, který pak celý umolousaný bezelstně podal Františku Filipovskému. Tomáškův úděl herecké hvězdy byl zpečetěn.
Herectví se vzdal dobrovolně
Přestože měl všechny předpoklady k velké kariéře, nemínil Tomáš Holý (narodil se 17. března 1968 v Praze) zůstat hercem navždy. Jakmile vyrostl, zaměřil snažení jinam. Své dětské angažmá si však užil dosytosti. Ve filmu Ať žijí duchové byl jedním z kluků okouzlených malou „bílou slečnou“ Leontýnkou. V Setkání v červenci neodolatelně neposedným synkem trochu nakyslé paní profesorky, které překazil dobrou partii a „zařídil“ lásku, ve filmech Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce nadšeně asistoval v objevování a zachraňování přírody… Nejvíc se ovšem zapsal do paměti a určitě i srdcí diváků dospělých i malých jako Vašík ve dvou televizních snímcích s Janou Preissovou a Františkem Němcem Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které napsala
40 Foto kiRkE
M
Foto ČTK a IsIFA
MARTA ŠVAGROVÁ
27
osudový oKamžiK
Hana Mašková Krátké radosti krásné sněženky
a natočila Marie Poledňáková. Přitom režisérka připouští, že i ona si Tomáše při konkurzu skoro nevšimla, asi že byl malý, nenápadný a moc nemluvil a všude bylo plno dychtivých chlapečků, celkem se jich prý tehdy sešlo sto čtyřicet. Jenže ten jediný na odchodnou udělal svoje typické gesto na pozdrav – a bylo rozhodnuto.
Ušatý milovaný kluk
Různé peripetie kluka bez otce a posléze se znovunalezeným, ale nejprve odmítaným tátou si vybaví každý, kdo příběhy viděl (a viděl je v Česku asi opravdu každý). Jeho dospělí partneři nešetřili chválou – podle Františka Němce byl Tomáš velmi inteligentní, takže jim všechny fígle, jimiž chtěli udržet pozornost a soustředění osmiletého „herce“, rychle prokoukl. Ať už byl Vašík vášnivě zaposlouchaný do četby o zdolávání osmitisícovky nebo se nadšeně učil lyžovat a brázdil svahy zaštiťován autoritou horského vůdce, ať k snídani roloval vajíčka natvrdo po stole nebo si hrál na inspektora Columba a sledoval mámu s Lubošem v nejnejvhodnějších situacích, vždycky byl ušatý Tomáš přirozený, věrohodný, milý a sympatický. A taky hezký kluk. Z dětské roztomilosti pak vyrostl, stal se z něj normální dospívající mladík a s herectvím dobrovolně skončil. A to zažil zástupy dětí, které postávaly na chodníku před jeho domem s památníčky, dostával desítky, možná stovky dopisů, neminuly jej ani ceny za jeho herecký výkon. Herecké povolání ale hodnotil jako stereotypní a namáhavé.
Chtěl zaplatit v hospodě
VAŠKU... Komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny patří dodnes k nejoblíbenějším českým filmům. A malého rošťáka Vaška chtěla kvůli neodolatelnému úsměvu adoptovat snad každá žena v Československu.
Moc podrobností ze života Tomáše Holého na veřejnost neproniklo ani po jeho smrti. I to o něčem svědčí. Nejenže tehdy ještě nebyla bulvární média, ale i blízké okolí Tomášovo se chovalo s pietou, podobně i ti, kteří s ním kdy pracovali. A navíc – v době jeho havárie, na jaře roku 1990, byly noviny plné převratných politických událostí, takže zpráva o předčasném úmrtí nejpopulárnější české dětské hvězdy vlastně zanikla. Faktem je, že v osmnácti začal studovat práva a ve dvaadvaceti tragicky zemřel. Zabil se 8. března 1990 v autě, když zjevně ne zcela střízlivý narazil do stromu. Jako tak často v podobných případech, důvod, proč sedl za volant, když předtím pil, byl malicherný a vlastně banální. S kamarády popíjeli v hospodě a neměli na zaplacení, Tomáš se rozhodl dojet do chaty v nedalekých Kytlicích pro chybějící peníze. Kdyby zůstal dlužen, mohl z něj být dnes možná úspěšný právník. Kdo ví.
60
42 43 44 45 48 49 50 52 54 56 58 59 60 62 64 66 68
70
Život v komunismu 76-86 Bohumil Modrý, Augustin Bubník, Stanislav Konopásek,Václav Roziňák, Vladimír Kobranov, Josef Jirka, Zlatomír Červený, Jiří Macelis, Antinín Španinger, Přemysl Hajný, Josef Stock 87 Bohumil Váňa 88 Jan Veselý 89 Evžen Sokolovský 90 Vladimír Hejmovský 91 Julie Hrušková 92 Ladislav Vincík 93 Pepi Bican 94 Jan Grossman 95 Jiří Plachý 96 Alfréd Radok 97 František Gross 98 Jan Hlaváček 99-100 Dana Zátopková, Emil Zátopek 101 Sylva Daníčková
61
108 112 113 114 116 118 119 120 122 123 124 126 127 128 130
1 editorial
Vážení čtenáři,
dostává se Vám do ruky magazín Lidových novin 101 POHNUTÉ OSUDY. Jde o unikátní soubor známých i neznámých příběhů osobností Česka posledního století. Jsou mezi nimi olympijští šampioni, političtí vězni, mistři světa i hrdinové z druhé světové války, herci, zpěváci, režiséři, politici. Známí i neznámí, oslavovaní i zapomenutí. Prostě všichni ti, kteří se museli potýkat s nepřízní osudu. To ale není zdaleka všechno. Autoři Lidových novin také zmapovali životy lidí, kteří se načas dostali svým po-
hnutým osudem na titulní strany novin, ale později někdy samovolně a někdy z vlastní vůle opět z očí veřejnosti zmizeli. Ačkoliv je v názvu publikace číslovka 101, ve skutečnosti je zde pohnutých osudů daleko víc. Příběhy slavných totiž vypráví jejich rodina, nejbližší přátelé, kolegové z práce, kteří se museli s nepřízní osudu hlavních hrdinů také vyrovnávat. Emotivnost těmto příběhům navíc často dodávají i fotografie z osobních archivů příbuzných. Jedinečnost souboru rozděleného do šesti kapitol podle událostí, se kterými se museli hrdinové těchto příběhů
vyrovnávat, dodávají i autoři jednotlivých článků, kterými jsou redaktoři a spolupracovníci Lidových novin jako Jiří Peňás, Stanislav Motl, Jan Rejžek, Jiří Jakoubek, Marta Švagrová, Václav Cibula, Jana Machalická, Martin Zvěřina, Daniel Kaiser a další. Příběhy ministra Pavla Dostála a hrdiny povodní Jiřího Holuba doprovázejí fotografie Jana Zatorského, za které získal ceny v soutěži Czech Press Photo. Děkujeme, že jste si pro čtení na léto vybrali právě náš magazín. Vaše redakce
LIDOVÉ NOVINY - 101 POHNUTÉ OSUDY Speciál Lidových novin, prodejné samostatně Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek Vedoucí projektu: Jan Dražan, Ondřej Suchan, Autor projektu: Ondřej Suchan Art director: Vladimír Dundr AUTOŘI: Veronika Bednářová, Václav Cibula, Vítězslav Čermák, Honza Dědek, Adam Drda, Vojtěch Gibiš, Dan Hrubý, Markéta Chaloupská, Jiří Jakoubek, Tereza Jarková, Daniel Kaiser, Josef Kolina, Martin Korel, Pavel Kovář, Ivan Kraus, Vladimír Křivka, Jana Machalická, Jiří Machalický, Judita Matyášová, Stanislav Motl, Tomáš Motl, Jiří Peňás, Zbyněk Petráček, Alena Plavcová, Tomáš Pospiszyl, Jan Rejžek, Ondřej Stratilík, Ondřej Suchan, Stanislav Škoda, Tereza Šupová, Marta Švagrová, Jiřina Veselá, Martin Zvěřina Fotografie: LN - Jan Zatorsky, Ondřej Němec, Viktor Chlad, Tomáš Krist, Jindřich Mynařík, MF DNES, ČTK, agentury Jazyková redakce: Lucie Bradáčová, Petra Klimešová, Marcela Komínová, Kateřina Krobová, Alena Snítilová, Jan Štěpánek, Pavel Voňka Výroba: Otto Šleger Fotoprodukce: Ilona Proboštová, Martina Paličková, Bára Buchtová Scan: Petr Homolka, Robert Petr Manažer redakce: Martin Michek Inzerce: Petra Feřtrová, Gabriela Rousová, Marie Bočková Marketing: Alan Stonawski Vydavatel: MAFRA a. s., Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, e-mail:
[email protected]. Tisk: Svoboda Press s. r. o.
3
47
osudový okamžik
Tomáš Holý Zazářil, vyrostl a zemřel Objevili ho skoro náhodou. A pak během šesti let – od osmi do čtrnácti – natočil třináct filmů a třináctidílný seriál. Sladký rošťák, stydlín s čertovskými ohýnky v očích, „ušaté torpédo“ – kolika přezdívkami jej kamarádi a ctitelé oblažovali… Dělali to ale z čirých sympatií. Těžko by se našel někdo, kdo by malého Tomáše neměl rád. Ať už jej znal osobně nebo jen z obrazovky či filmového plátna. MARTA ŠVAGROVÁ
Z
ačalo to nevinně, v roce 1976: režisér Oldřich Lipský potřeboval do filmu Marečku, podejte mi pero, malého chlapečka, který coby žáček sotva k vidění přinese roztržitému profesorovi vzkaz do vyšší třídy. Barrandovský rekvizitář nabídl svého synovce. Na tu směšně roztomilou postavičku žádný divák často vysílaného filmu nezapomene: mrňavého kluka není přes chemikářův pult vidět, ale hraje se studenty svou hru dokonale až po ten bombon ve vyboulené tváři, který pak celý umolousaný bezelstně podal Františku Filipovskému. Tomáškův úděl herecké hvězdy byl zpečetěn.
Herectví se vzdal dobrovolně
Foto KIRKE
Přestože měl všechny předpoklady k velké kariéře, nemínil Tomáš Holý (narodil se 17. března 1968 v Praze) zůstat hercem navždy. Jakmile vyrostl, zaměřil snažení jinam. Své dětské angažmá si však užil dosytosti. Ve filmu Ať žijí duchové byl jedním z kluků okouzlených malou „bílou slečnou“ Leontýnkou. V Setkání v červenci neodolatelně neposedným synkem trochu nakyslé paní profesorky, které překazil dobrou partii a „zařídil“ lásku, ve filmech Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce nadšeně asistoval v objevování a zachraňování přírody… Nejvíc se ovšem zapsal do paměti a určitě i srdcí diváků dospělých i malých jako Vašík ve dvou televizních snímcích s Janou Preissovou a Františkem Němcem Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které napsala 60
a natočila Marie Poledňáková. Přitom režisérka připouští, že i ona si Tomáše při konkurzu skoro nevšimla, asi že byl malý, nenápadný a moc nemluvil a všude bylo plno dychtivých chlapečků, celkem se jich prý tehdy sešlo sto čtyřicet. Jenže ten jediný na odchodnou udělal svoje typické gesto na pozdrav – a bylo rozhodnuto.
Ušatý milovaný kluk
Různé peripetie kluka bez otce a posléze se znovunalezeným, ale nejprve odmítaným tátou si vybaví každý, kdo příběhy viděl (a viděl je v Česku asi opravdu každý). Jeho dospělí partneři nešetřili chválou – podle Františka Němce byl Tomáš velmi inteligentní, takže jim všechny fígle, jimiž chtěli udržet pozornost a soustředění osmiletého „herce“, rychle prokoukl. Ať už byl Vašík vášnivě zaposlouchaný do četby o zdolávání osmitisícovky nebo se nadšeně učil lyžovat a brázdil svahy zaštiťován autoritou horského vůdce, ať k snídani roloval vajíčka natvrdo po stole nebo si hrál na inspektora Columba a sledoval mámu s Lubošem v nejnejvhodnějších situacích, vždycky byl ušatý Tomáš přirozený, věrohodný, milý a sympatický. A taky hezký kluk. Z dětské roztomilosti pak vyrostl, stal se z něj normální dospívající mladík a s herectvím dobrovolně skončil. A to zažil zástupy dětí, které postávaly na chodníku před jeho domem s památníčky, dostával desítky, možná stovky dopisů, neminuly jej ani ceny za jeho herecký výkon. Herecké povolání ale hodnotil jako stereotypní a namáhavé.
Poslední role, kterou byl ochoten ještě absolvovat, byla ta v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Tomáši Holému bylo třináct, když začal s natáčením, ve čtrnácti skončil a rozhodnutí zanechat hraní nemínil změnit. V jednom z mála rozhovorů, které se zachovaly, prohlašoval, že sice hrál rád, bavilo ho to, ale nezapomněl ani na to, jak se celé prázdniny musel učit role, jak čas trávil jenom mezi dospělými, a zdá se, že pronesl i rozumně předvídavou větu: „Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění.“ O tom, jak žil po ukončení své dětské kariéry, svědčili jen jeho kamarádi, po případě jeho láska a přítelkyně, tehdy ještě začínající zpěvačka s pseudonymem Lucie Bílá. Tomáš byl o dva roky mladší než ona. Bílá o něm mluví dodnes hezky, i když říká, že by spolu asi nezůstali, protože byli každý jiný. „Kamarádi mu říkali Božský, protože opravdu božskej byl... Z okna spouštěl kýbl na piva, hráli jsme pořád karty,“ řekla v Magazínu DNES. Ve své knize Teď už to vím napsala, že dospělý Tomáš „měl stejně dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů“. A taky že se těšila na každý Tomášův příchod. „On se někdy dělal vzácným, mizel občas na den nebo dva.“ Všichni se shodují, že byl Tomáš spíše plachý, že mu nějaký čas trvalo, než se ve společnosti otrkal, že potom ale dokázal být vtipný a že s ním byla legrace. Měl normální záliby a zájmy, bylo to prý rybaření, miloval koně, odmalička sbíral modely autíček.
Chtěl zaplatit v hospodě
VAŠKU... Komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny patří dodnes k nejoblíbenějším českým filmům. A malého rošťáka Vaška chtěla kvůli neodolatelnému úsměvu adoptovat snad každá žena v Československu.
Moc podrobností ze života Tomáše Holého na veřejnost neproniklo ani po jeho smrti. I to o něčem svědčí. Nejenže tehdy ještě nebyla bulvární média, ale i blízké okolí Tomášovo se chovalo s pietou, podobně i ti, kteří s ním kdy pracovali. A navíc – v době jeho havárie, na jaře roku 1990, byly noviny plné převratných politických událostí, takže zpráva o předčasném úmrtí nejpopulárnější české dětské hvězdy vlastně zanikla. Faktem je, že v osmnácti začal studovat práva a ve dvaadvaceti tragicky zemřel. Zabil se 8. března 1990 v autě, když zjevně ne zcela střízlivý narazil do stromu. Jako tak často v podobných případech, důvod, proč sedl za volant, když předtím pil, byl malicherný a vlastně banální. S kamarády popíjeli v hospodě a neměli na zaplacení, Tomáš se rozhodl dojet do chaty v nedalekých Kytlicích pro chybějící peníze. Kdyby zůstal dlužen, mohl z něj být dnes možná úspěšný právník. Kdo ví. 61
59
pod stínem nacismu
Lída Baarová Žid Süss a výčitky herečky Je březen 1949. V Hamburku začíná soud s režisérem Veitem Harlanem. Žalobce dr. Kramer mimo jiné konstatuje, že jeho devět let starý film Žid Süss nese odpovědnost za nacistické perzekuce Židů. Snímek, který se natáčel i v Praze. STANISLAV MOTL
H
arlan se brání: má prý čisté svědomí. Údajně nemohl nic dělat – natáčel na výslovný rozkaz Josepha Goebbelse. S pýchou v hlase říká, že k přípravě filmu přistoupil s mimořádnou důkladností. Dokonce odjel do Polska, aby tu studoval zvyky ortodoxních Židů. Je předvolán důležitý svědek. Svědkyně. Česká herečka Lída Baarová. Soud však čeká marně... „Bylo to krátce po mém útěku z Prahy,“ vysvětlovala mi o desítky let později Lída Baarová. „Obsílka přišla do Salcburku, kde jsem, abych měla vůbec na chleba, dělala barmanku. Ale těsně před tou zásilkou jsem odjela do Argentiny, abych tam získala občanství a dostala vízum do Itálie, kde jsem měla opět začít filmovat. Mimochodem, než jsem to vízum dostala, dělala jsem v továrně na mýdlo...“ A pak se Lída Baarová rozpovídala o okolnostech, které k natáčení nejznámějšího antisemitského filmu vedly.
Večeře u Goebbelse
Foto ČTK a KIRKE
„Měla jsem kamarádku Hildu Körberovou. Stála při mně i v době, kdy propukl ten můj nešťastný skandál s Goebbelsem a spousta lidí, a myslím, že i právem, se ke mně začala točit zády. Hilda byla nejenom skvělá herečka, natočila přes padesát filmů, ale psala také velmi dobrou poezii. Však také po válce vydala několik knih. A byla mi blízká také tím, že i když se narodila ve Vídni, prožila své dětství v Liberci.“ Lída Baarová pokračuje: „No a jejím bývalým mužem byl právě Veit Harlan. Byl hodně ctižádostivý, ale také mimořádně talentovaný a říkalo se o něm, 76
že měl v mládí dost blízko ke komunistům. V době, kdy jsem ještě byla na výsluní a leckdo chtěl, abych u Goebbelse zařídila to nebo ono, svěřil se mi Harlan, že ho Goebbels nemá kvůli jeho minulosti rád. Trápil se tím. Natočil film Kreutzerova sonáta a velmi si přál, aby Goebbels přišel na premiéru. A tak jsme s Hildou vymyslely plán. Goebbels nás dvě totiž pozval na večeři. A udělaly jsme to tak, aby ke stolu přišel také Veit Harlan. Goebbels pak na projekci toho Harlanova filmu šel. Veit byl v sedmém nebi. Nezapomeňte, že Goebbels byl nejmocnějším mužem německého filmu. Záleželo jen na něm, kdo bude točit. Těžko se to dnes chápe... Nikdo nemohl tušit, co přijde později. Třeba také to, že Goebbels si Harlana opravdu oblíbí a nakonec mu přihraje ten film... no, toho Žida Süsse,“ dodala Lída Baarová.
Herec a režisér
V době, kdy Veit Harlan začal Žida Süsse točit, mu už bylo 41 let a patřil mezi nejschopnější režiséry v Německu. V Berlíně poznává svou první ženu, herečku a kabaretní zpěvačku Doru Gersonovou. V době, kdy bude Harlan prominentním režisérem nacistů, skončí Dora s celou rodinou v plynové komoře v Osvětimi. V roce 1929 se Harlan ožení s Hildou Körberovou. To už se čím dál více věnuje filmové režii. Posléze Veit Harlan potká mladičkou švédskou herečku Kristinu Söderbaumovou. „I Kristina byla moje dobrá kamarádka,“ vzpomínala Lída Baarová, „po válce žila v Mnichově a často za mnou do Salcburku jezdívala.“ Naposledy se obě přítelkyně potka-
Dívka v modrém. Lída Baarová patřila za první republiky mezi nejpopulárnější herečky, známost s Josephem Goebbelsem ale vše změnila. Na jedné z mála fotek s Hitlerovým propagandistou Baarovou ještě doprovází předchozí přítel, herec Gustav Fröhlich (uprostřed).
ly v roce 1995. Měl jsem to štěstí být u toho. Ovšem na téma filmu Žid Süss odmítla paní Söderbaumová jakkoliv hovořit.
Pražští komparzisté
V některých pražských scénách filmu vystupují také židovští statisté. Dělo se to na přímý rozkaz Úřadu pro řešení židovské otázky, který řídili příslušníci nacistické bezpečnostní služby SD. Děj filmu se odehrává ve Württembersku ve třicátých letech 18. století. Židé ovládají celý kraj. Jsou, jak je líčí Harlanův film, vychytralí, stále intrikující a při cestě za dosažením moci se neštítí ani prznění nevinných křesťanských žen a dívek. Hlavní roli takto „postižené“ dívky – Dorothy – ztvárnila právě Kristina Söderbaumová. Ve filmu se utopí, a protože se utopí i v několika dalších snímcích, začne se jí posléze říkat „říšský utopenec“. Když točil Veit Harlan v Praze, byl českými novináři považován za – z dnešního pohledu – celebritu první velikosti. Například v Kinorevui (č. 47 z roku 1940) se o Harlanovi píše jako o režisérovi, který se stal „uměleckou osobností mimořádné tvůrčí síly“, a tvůrci, v němž „vyrostl německému filmu režisér opravdu světového formátu“. Česká premiéra filmu Žid Süss se uskutečnila 21. listopadu 1940 v kině Na Příkopě. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé Úřadu říšského protektora i protektorátní vlády. Obecenstvo bouřlivě tleskalo – hlavně prý během scény popravy Süsse a také při závěrečné scéně, při vypovězení Židů z Württemberska. „Pravá tvář židovstva,“ psala Národní politika o několik dní později. A v článku Zhouba cizí rasy (Nedělní
Goebbels a lída Pro Čechy měl Goebbels odjakživa jen slova pohrdání. Jenomže ho pohltila schizofrenní situace. On, který tolik nenávidí Židy, Čechy a všechny Slovany, prožívá spalující až destruktivní vztah s českou filmovou hvězdou Lídou Baarovou. Goebbels hoří láskou, chce dokonce opustit rodinu, děti, nacistickou stranu i samotného Hitlera. V roce 2009 byly v jednom z německých archivů objeveny i některé přepisy telefonátů mezi Baarovou a Goebbelsem. Ten láskou k herečce natolik zešílel, že jí vyprávěl, jak kdesi v Tichomoří objevil malý ostrov, na němž prý budou oba jednou šťastně žít. Jak to celé dopadlo, je dnes už dobře známo. Jeho žena Magda si jde stěžovat k Hitlerovi. A ten zasahuje. Goebbels je přinucen Baarovou opustit a česká hvězda je zanedlouho poslána zpět do Čech. Když 5. listopadu 1940 Joseph Goebbels přijel na tři dny do Prahy, vztah s herečkou byl minulostí. Netušil ale, že gestapo učinilo, alespoň co se týče Lídy Baarové, rázná opatření. „Tehdy jsem byla pro Němce nebezpečnější než jedna bombardovací peruť,“ vyprávěla mi v roce 1994 tato herečka. „Ještě před Goebbelsovým příjezdem jsem byla nucena opustit Prahu. Další tři dny jsem potom trávila pod přísným dozorem na zámku na Zbraslavi, hned vedle Prahy. Goebbelse jsem tedy ani jednou nezahlédla.“ 77
Chcete SI PŘEČÍST O OSOBNOSTECH A JEJICH ŽIVOTNÍCH OSUDECH? (k dostání v trafikách nebo přes sms)
101 osudů přímo do schránky? Stačí poslat SMS ve tvaru: LN 101OSA JMENO PRIJMENI ULICE CISLO PSC MESTO (vzor: LN 101OSA jan novak jindrisska 16 11000 praha 1) na číslo 902 11 60 a magazín 101 pohnuté osudy vám doručíme do čtrnácti dnů na uvedenou adresu. Cena 1 SMS je 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po - pa, 9:00 - 16:00), www.platmobilem.cz
LIDOVÉ NOVINY – NOVINY OSOBNOSTÍ