Počátky organizované turistiky na Jičínsku bakalářská diplomová práce. Jan Jireš

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Počátky organizované turistiky na Jičínsku 1891 - 1918 bakalářská diplomová práce

Jan Jireš

Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny datum: 16. dubna 2008

vlastnoruční podpis

1. Úvod:

Název zvoleného tématu sice na první pohled zní obsáhle, přesto si dovolím tvrdit, že zdání klame. Ústředním bodem práce totiž bude založení odboru Klubu českých turistů v Jičíně v roce 1892 a jeho působení od vzniku až do doby Československa. Jičínský odbor vznikl velmi brzy po zřízení pražské centrály Klubu českých turistů. Důvodem bylo, že Jičín leží na dosah Prachovských skal, které jsou součástí oblasti nazývané Český ráj. Toto území je dnes vděčným cílem vyznavačů jak aktivní, tak pasivní turistiky a bylo tomu tak i na konci 19. století. Mnoho představitelů obrozeneckého hnutí Český ráj navštěvovalo a mnozí z nich si ho zamilovali natolik, že se do něj nejen rádi vraceli, ale také mu věnovali prostor ve svých dílech, a tak se z tohoto území zakrátko stal symbol českého národního uvědomování. Když tedy byl v Praze založen Klub turistů, jeho představitelé, kteří sami Český ráj mnohokrát navštívili, se obrátili na jičínské významné osobnosti s přáním a úmyslem založit východočeskou pobočku. Ta by měla za úkol zvelebit a pro běžné turisty více zpřístupnit Prachovské skály, které byly tehdy považovány za centrum Českého ráje. Záměr vyšel a dnes je v oblasti turistika jedním z hlavních zdrojů příjmů. Je zvláštní, že ačkoliv jičínský kraj není na historiky skoupý, doposud se nikdo tomuto specifickému tématu nevěnoval. Přitom jsou na Jičíně a Prachovských skalách stopy po působení turistického sdružení v kladném slova smyslu znát. Město za svoji ekonomickou situaci, ba i svůj věhlas vděčí těm několika osobnostem, kteří dobrovolně věnovali volný čas i finance na rozvoj turistiky. Odvažuji se tvrdit, že Jičín by bez Klubu turistů a turisticky označených Prachovských skalách byl navěky „jen“ působištěm Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna a hlavním městem frýdlantského vévodství. Takhle však je „Branou do Českého ráje“ a lákadlem pro občany z celé republiky. A přesto je jičínský odbor KČT vědecky netknutým územím. Proto jsem si toto téma zvolil. Cílem práce tedy bude chronologicky zmapovat a zhodnotit činnost odboru Klubu českých turistů a jičínského Spolku turistů. Nicméně jsem si vytyčil i další cíl a sice předložit čtenáři, který Český ráj dosud nenavštívil nebo ho vůbec nezná, jakousi pozvánku k návštěvě tohoto východočeského kraje, ať už se bude jednat o návštěvu fyzickou, nebo badatelskou, vedenou touhou za poznáním zdejších pamětihodností, událostí a osobností. Měli bychom si vyjasnit důvod, proč jičínští představitelé začali v 19. století „objevovat“ Prachovské skály, jejichž věhlas se rychle rozšířil daleko za hranice Jičínska. Proč na počátku 19. století Jičíňané provázeli Františka I. po skalách, které ještě nebyly prozkoumané a tedy ne zrovna bezpečné, a proč pražští turisté tak vehementně chtěli rozvinout organizovanou

turistiku v Prachovských skalách? Důvod, že šlo o sportovní zájmovou činnost najednou nezní příliš přesvědčivě, i když nepochybně svou roli sehrál, a po první světové válce se stal příčinou, proč organizovaná turistika pokračovala v Jičíně dále a přežila dodnes. V 19. století však ohnisko leželo v oblasti národně-obrozeneckého cítění. Proto se onen kraj ve východních Čechách také jmenuje Český ráj. Obrozenecký pocit samozřejmě vzal z valné části za své v roce 1918 a dnes je již Klub turistů čistě sportovní zájmovou organizací. Konec obrozeneckého cítění uvnitř turistického klubu uzavře mou práci, jedná se totiž o esenciální bod zlomu. Nehodlám však ignorovat hledisko sportovní zájmové činnosti, jeho role však bude spíše okrajová. Ostatně i prameny, které budou mým zdrojem, také o jičínské turistice píší z obrozeneckého pohledu, i když je to v některých případech trochu překvapivé. Úvodní část práce bude věnována zevrubnému chronologickému popisu dějin Českého ráje v 19. století a také jeho geografickému vymezení. Jedná se o rozsáhlou oblast, proto nebude možné komplexně postihnout její dějiny. Zevrubný přehled však bude postačovat k tomu, aby se nezaujatý čtenář dobře orientoval v následujících kapitolách. V centru práce stojí Jičín a Prachovské skály, proto se bude první kapitola nejvíce koncentrovat na tyto místopisné názvy. Nejvíce prostoru bude věnováno době druhé poloviny 19. století, konkrétně pak bitvě u Jičína za prusko-rakouské války. Po uzavření této kapitoly se ještě jednou obrátím k celému Českému ráji, abych představil několik specifických atrakcí, které turisty do kraje lákají. Půjde o hrady a zříceniny, skalní komplexy a také zcela konkrétně o lázně Sedmihorky, v nichž pojmenování Český ráj vzniklo. Rozhodně opět nelze obsáhnout úplně vše, co se v regionu nachází, budu tedy vybírat to, co je buď zcela mimořádné, nebo pro tuto práci relevantní. Poté bude následovat vlastní jádro práce. Dějiny odboru Klubu českých turistů rozdělím na několik tematických celků. První část bude věnována založení odboru v roce 1892 a bude se také obracet do minulosti k událostem, které založení předcházely. První rok činnosti odboru je velmi dobře pokryt prameny. Dochovaly se jednatelské zprávy, výpisy z rad, ale také finanční záznamy, první stanovy odboru a část korespondence mezi Prahou a Jičínem. Bude tedy možné zdokumentovat způsob fungování spolku i jeho první projekty. Bude zapotřebí postupovat induktivně. Další léta jsou však na pramenné pokrytí výrazně slabší. Kromě občasných zápisů ze schůzí se zde není čeho chytit. Situaci zachraňují jednatelské zprávy z pozdějšího období, které propracovaně shrnují činnosti z minulých dob, a tak zaplňují i toto chybějící místo. Od počátku 20. století, kdy roste jak členská základna, tak vnitřní pnutí, záznamů opět přibývá. Prameny tedy dobře pokrývají osudový rok 1904, kdy došlo ke zrušení odboru KČT a k jeho přetvoření na samostatný Spolek turistů, nenapojený na pražské ústředí Klubu turistů. Hlavním cílem této části bude vysvětlit, proč se

Jičíňané odhodlali k tak radikálnímu kroku. Zároveň se podíváme na projekty, které chtěl nezávislý Spolek uskutečnit. První světová válka pochopitelně opět ztenčila pramennou základnu, proto bude popis toho, jak spolek v letech 1914-1918 skomíral, opět poněkud stručnější. Přesto se pokusím tuto kapitolu rozvinout v co největší míře. Po válce se spolek probudil k životu, a dokonce začal v okolních městech a vesnicích zakládat vlastní malé pobočky. Navíc byl kromě nezávislého Spolku turistů obnoven i odbor Klubu českých turistů, a tak obě organizace jistý čas existovaly vedle sebe a konkurovaly si. Tím budou nesnadné počátky organizované turistiky překonány, a proto práce bude končit v okamžiku, kdy se obě tyto organizace spojí v jednu. Kapitoly budou opatřeny biografiemi nejvýznamnějších osobností daného období spolku. Paradoxně nejnáročnější bude patrně první kapitola, pojednávající o dějinách Českého ráje. Hledal jsem zdroj, který by poskytl dostatek informací k moderním dějinám tohoto kraje a překvapivě jsem dlouho nemohl narazit na nic, co by alespoň částečně můj požadavek splňovalo. Nakonec jsem však objevil publikaci „Český ráj“ Josefa Proška a Evy Bílkové z roku 1987 a publikaci „Jičín“ Jaroslava Wagnera z roku 1979. Tyto knihy mi poskytly oporu, i když jsem se na ní plně spoléhat nemohl, neboť text často přechází k lyrickému rozjímání a vzhledem k době vzniku jsou moderní dějiny v knize zkreslené ve prospěch dělnické třídy. Jejich předností je, že se na dějiny regionu dívají hlavně skrze kulturněsociální aspekt, tedy tak, jak budu orientovat svou práci. Při psaní budu konfrontovat poznatky z knihy se svými znalostmi Českého ráje a oficiálními informacemi od správců pamětihodností. Krom toho jsem si pro období války prusko-rakouské našel další zdroj. Velkou oporu zejména pro vylíčení bitvy u Jičína jsem nalezl v magisterské diplomové práci Hany Petříkové nazvané „Bitva u Jičína dne 29. června 1866 a její hospodářské a sociální důsledky“. Biografické části, které mají představit slavné členy Klubu českých turistů, budou vytvořeny na základě informací získaných z publikace „Pod Valdickou branou“ z roku 2004, jejíž autorkou je opět Eva Bílková a z „Almanachu k 375. výročí založení jičínského gymnázia“ z roku 1999. Publikace „Pod Valdickou branou“ kompiluje jičínské spolky, osobnosti, instituce, stavby a události. Pro vlastní jádro práce nezbývá nic jiného než téměř výhradně těžit z pramenů. V jičínském okresním archivu je počátkům organizované turistiky věnován jeden fond. Jsou v něm obsaženy jednatelské zprávy, soupisy členů, finanční záznamy, stanovy organizace, vyskytují se však zde i korespondence, úmrtní listy, oběžníky a další materiály.

2. 1. Český ráj, geografické vymezení

Český ráj se rozkládá na rozloze zhruba 180 kilometrů čtverečních. Zasahuje do okresů Jičín, Mladá Boleslav a Semily a jeho součástí jsou tedy i města Mnichovo Hradiště, Turnov, Železný Brod, Sobotka a Lomnice nad Popelkou. Polohu oblasti lze shrnout jako okolí středního toku Jizery. Přirozené hranice bychom však hledali marně. 1 Oblast Českého ráje má trojúhelníkovitý tvar, jehož vrcholy jsou Mnichovo hradiště, Železný Brod a Jičín, i když spojnice posledních dvou měst je vypouklá tak, aby do „trojúhelníku“ spadala i zřícenina Kumburk a města Lomnice nad Popelkou a Semily. 2 Název Český ráj vznikl neoficiálně v 19. století, kdy takto oblast pojmenovali návštěvníci lázní Sedmihorky, ležících v samém středu regionu. 3 I přes řadu dohadů není jisté, kdo z lázeňských hostů vlastně tento kraj pojmenoval. Lázně Sedmihorky v druhé polovině 19. století byly obligátním dovolenkovým letoviskem umělců z nejširšího okolí. Geologicky je Český ráj územím pískovce a čediče. Obě horniny vytvořily příhodné podmínky, aby se v regionu vytvořila řada skalních útvarů a skalních měst.

2. 2. Český ráj v moderních dějinách

Jičín, město známé jako Brána do Českého ráje, se v 80. letech 18. století začal, po dlouhém období nezájmu, který trval prakticky od dob Třicetileté války 4, probouzet k životu. Roku 1784 se do Jičína přestěhovala krajská správa. 5 Ve městě se usídlil finanční úřad a soud, bývalá jezuitská kolej se proměnila v kasárny s trvalou posádkou. 6 Zlepšilo se také spojení se světem, do města byly postaveny tři císařské silnice. 7 Na severovýchodě dnešního centra vzniklo židovské ghetto s novou synagogou. Jičín zažíval přírůstek obyvatel. Do doby napoleonských válek byla postavena celá severní strana dnešního centra. Když v roce 1806 hrozil vpád francouzské armády, byly do Jičína převezeny říšské poklady 8, a později, když Napoleonova moc slábla, se v Jičíně konala diplomatická jednání států koalice. Kastránkova tiskárna, založená v roce 1815, znamenala pro Jičín roztočení soukolí národního obrození, jehož regionálním symbolem se stal především Antonín Marek, žák Josefa Jungmana. 9 1

Prošek, Josef – Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 1. Http://www.ceskyraj.holidaytour.cz/, 19. dubna 2008. Oficiální webové stránky Českého ráje. 3 Prošek, Josef – Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 1. 4 Tamtéž, s. 9. 5 Wagner, Jaroslav: Jičín. Praha 1979, s. 87. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž. 8 Tamtéž, s. 88. 9 Prošek, Josef – Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 10.

2

Marek se do povědomí zapsal jako jazykovědec, básník, překladatel a byl také zakladatelem turnovského ochotnického divadla. Rovněž přitáhl řadu osobností z jiných krajů. Oblast Českého ráje navštívili mimo jiných Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha a Josef Václav Frič. 10 Architekt Josef Opolzer věnoval Jičínu posledních 12 let svého života a výrazně ovlivnil zejména oblast dnešní severní části centra. 11 Tvář Jičína ovlivnili také J. Sitka a A. Hellmich. 12 Brzy město začalo přetékat meze historického jádra, první zprávy o boření hradeb z důvodů urbanizace jsou už z roku 1816. 13 Těžko lze Antonína Marka označit jako původce zájmu českých umělců o tento region, ostatně opravdový trend přílivu představitelů české kultury měl nastat až ve druhé polovině 19. století, důležitou úlohu však sehrál. Ve městě však nevyvratitelně panovala němčina a to i přes snahy gymnazijních profesorů F. Šíra a Š. K. Macháčka a tiskaře Františka Kastránka, který koncem 20. let začal vydávat české brožury a později i noviny. Zajímavé humorné historky se v Jičíně tradují ohledně revoluce 1848. V okolních městech i v Jičíně samotném sice vznikly gardy, které měly jít podpořit Prahu, z čehož měli místní političtí představitelé František Ladislav Rieger, bratři Jan a Emanuel Arnoldové i samotný Antonín Marek radost 14, opravdová ochota vyrazit do Prahy však chyběla. Některé jednotky se ani nesešly, jiné se rozprchly dřív, než pochod vůbec začal. Jičínský oddíl se však podle vyprávění na pochod vydal, ale došel jen do města Kopidlno, kde v tu dobu probíhala veselice, která naprosto podlomila morálku gardistů. Léto roku 1866 vypadá vedle vcelku poklidných let 19. století jako z jiného světa. O strašlivém krveprolití z 29. června, kdy pruská vojska u vesnice Kbelnice necelé dva kilometry za Jičínem zmasakrovala zmateně manévrující sasko-rakouské vojsko, se dozvídáme z četných záznamů písmáků a kronikářů. K děsivosti připočítejme fakt, že bitva zachvátila i centrum města, kam obránci zmateně ustupovali. Poslední boj probíhal na Valdštejnově náměstí, v samotném srdci Jičína. Město bylo okupováno. Zraněných bylo tolik, že kapacita Jičína nedostačovala, a tak byli vojáci hromadně rozváženi do okolních měst. 15 Míra plenění po bitvě byla zřejmě vysoká, ale důstojníci nejprve drželi své vojáky zkrátka.

10

Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 10. Wagner, Jaroslav: Jičín. Praha 1979, s. 90 – 91. 12 Tamtéž, s. 91. 13 Tamtéž, s. 93. 14 Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 10 – 11. 15 Tamtéž, s. 11. Jedním z měst, kam byli ranění odváženi, byla Sobotka. Písmák Jan Rulc ze Sobotky napsal: „Nejsmutnější den byl pro nás diváci 30. června a 1. července, dyž začali přivážet raněný Prušáci a Rakušany, přátele a nepřátele, na jednom voze přítel s nepřítelem. Oba naříkali na bolesti, někerej byl bledej jako stěna, někerej už umíral a někerej byl už mrtvej a krev kapala z vozů.“ Dalšími městy, které se staly lazaretem, byly například Železnice, Libuň, Lomnice nad Popelkou, Nová Paka a Valdice. 11

Během 1. července se však rozkřikla fáma, že občané města během bitvy střílely do Prusů. V noci tedy přišla druhá vlna ničení, tentokrát mnohem strašlivější 16. Byla tak silná, že se samotní důstojníci, kteří nejprve udělili rabování tichý souhlas, postavili svým vojákům. Starosta František Rutte byl zajat a držen jako rukojmí, dokud město nezaplatí Prusům stanovené kontribuce 17. Pruský král Vilém I., který přicestoval do Jičína byl ubytován právě ve starostově domě a právě zde rozhodl společně s maršálem Helmutem Moltkem, že 3. července armáda provede útok na rakouskou armádu nedaleko Sadové. 18 Nedostatek prostěradel, jídla, vody, obrovské množství raněných a letní počasí uvalily na město další pohromu. V Jičíně propukla cholera a zahubila na 3000 lidí 19. Reakce na rakousko-uherské vyrovnání byly v kraji minimální. Pouze ve Valečově bylo 12. června 1868 pozatýkáno několik radikálů. Představitelem radikálů v tehdejší době byl Rudolf Thurn-Taxis. 20 První železnice začala fungovat v roce 1857. Spojovala Turnov a Pardubice. 21 Jak se rozvíjel průmysl, zvyšovala se početnost dělnictva. Rokem 1890 začíná tradice svátku práce.22 Sociálně demokratická strana si zde vybudovala pevnou základnu. Vzrostl i počet anarchistů. Regionálními představiteli sociální demokracie byli například Josef Rezler nebo František Hofman. 23 Vznikají specializované školské ústavy jako škola sklářská v Železném Brodě, učitelský ústav v Jičíně, šperkařská škola v Turnově, kamenická škola v Hořicích nebo škola tkalcovství v Lomnici nad Popelkou. 24 Přibývá spolků a regionálního tisku. Období konce 19. století bylo, stejně jako na většině českého a moravského území, obdobím definitivního národního uvědomění, provázeným nutkavým pocitem společenské angažovanosti. Co je však pro tuto chvíli podstatné, v poslední třetině 19. století se česká i německá společnost dozvěděla o krásách Českého ráje. Pro toto období již lze tento název použít, uchytil se totiž už o generaci dříve, kdy Český ráj zažil první velkou vlnu zájmu ze strany významných osobností. Mnozí se i v kraji usídlili, nebo zde prožili důležitou část života. Na své dětství 16

Kvíčala, Josef: Historie dvojího plenění města Jičína Prusy ve válce rakousko-pruské roku 1866. Český ráj V. 1937, s. 77. „Při drancování počínali si Prusové tak hrubě a zlomyslně, že vyráželi dna nádob, ve kterých byly nápoje, a tak se stalo, že z mnohých sudů vyteklo pivo, víno a lihoviny a ve sklepích drancující Prusové po kotníky ve vyteklých nápojích se brodili.“ 17 Petříková, Hana: Bitva u Jičína ze dne 29. června a její hospodářské a sociální důsledky. Opava 1999, s. 122. „Městu by ihned uloženy kontribuce ve výši 10 000 zl., dále museli odevzdat 50 volů, 500 korců ovsa a mnoho sena a slámy.“ 18 Tamtéž, s. 128 – 129. 19 Tamtéž, s. 132. 20 Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s 11. 21 Tamtéž, s. 11 – 12. 22 Tamtéž, s. 12. 23 Tamtéž, s. 12 – 13. 24 Tamtéž, s. 12.

strávená v kraji nezapomněl Karel Václav Rais, v Semilech studoval Antal Stašek, v Sobotce žil básník Václav Šolc a kraj pravidelně navštěvoval Svatopluk Čech a Jaroslav Vrchlický. Z vědců, zainteresovaných v Českém ráji, uvádím Jana Gebauera, který studoval na jičínském gymnáziu 25, nebo Josefa Pekaře. Veřejnost si krás kraje všimla až ke konci století. Příliv turistů byl ale tak markantní, že už během založení Klubu českých turistů v roce 1888 se vědělo, že v brzké době musí vzniknout jeho odbor mající na starost právě Český ráj. Bezpochyby lze ve snaze rozvinout turistiku v této oblasti považovat za snahu podpořit identitu národa. Schylování se ke světové válce a k utvoření samostatného Československa probíhalo v Českém ráji poklidně a bez výrazné události, která by nějak vynikala nad děním v jiných českých a moravských regionech. Válka samozřejmě nebyla vítána a na jejím konci se dostavila potravinová nouze a nedostatek pracovních sil. I během první republiky nechyběly v kraji výrazné umělecké osobnosti. Nejdůležitější z nich byl bezpochyby Fráňa Šrámek, rodák ze Sobotky, který však se i jako dospělý do své domoviny rád vracel. Dalšími slavnými rodáky, kteří kraj neopustili, byli Josef Knap, Josef Štefan Kubín, první z Podůlší u Jičína, druhý přímo z Jičína. 26 Ještě známější jména nalezneme mezi těmi osobnostmi, které Český ráj rády pravidelně navštěvovaly. Jaroslav Seifert na Český ráj rád vzpomínal a Karel Čapek často navštěvoval Fráňu Šrámka. Nonkonformní umělec Josef Váchal prožil druhou polovinu života ve Studeňanech u Jičína. 27 Český ráj nebyl jen krajem literátů, ale i hudebníků, architektů a sochařů. K mladší generaci umělců patřil turnovský grafik Karel Kinský a Karel Vik, rodák z Hořic v Podkrkonoší později žijící v Turnově, a ještě pozdějšími osobnostmi byly Václav Čtvrtek a Jarmila Glazarová. To byly jen osobnosti, kteří skutečně věnovali Českému ráji nemalou část života, našlo by se však kvantum dalších, kteří se prostě zde narodili, nebo kraj párkrát navštívili. V roce 1938 se Český ráj najednou stal pohraniční oblastí. V nadcházejících šesti letech se opět ukázalo, jak velký vojenský význam Český ráj má. Partizánské skupiny vznikly například v Rovensku pod Troskami pod vedením Ivana Karloviče Nelipoviče nebo v okolí Turnova, kde komunisticky orientované odbojáře vedl Vilém Hoření. 28I přes časté prozrazení skupin přibývalo. Významný oddíl se zformoval u Mnichova Hradiště a v okolí Kumburku. Je

25

Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988, s. 12. Tamtéž, s. 13, 14. 27 Tamtéž, s. 14. 28 Tamtéž, s. 16 – 17. 26

ovšem smutné, že právě Český ráj byl jedním z posledních evropských bojišť druhé světové války. V Prachovských skalách se ostře bojovalo ještě několik dní po kapitulaci Německa. 29

2. 3. Český ráj, výběr pamětihodností:

Tím jsme ve stručnosti prošli kulturní i válečnou historii Českého ráje. Považuji však za nutné ještě se krátce pozastavit nad jednotlivými pamětihodnostmi, které do oblasti dodnes lákají tolik turistů. Jedná se však jen o výběr toho, co považuji za nejdůležitější a nejzajímavější.

Zřícenina hradu Trosky: Bezkonkurenčně hlavní symbol Českého ráje nechal postavit v polovině 14. století Čeněk z Vartenberka. 30 Hrad skutečně stál na dvou přírodních strmých věžích. Kuželovité vyvřeliny dostaly přezdívky „Panna“ a „Baba“ a jejich blízkost a tvar jsou evropským unikátem. Vlastní hrad stál „v oblouku“ mezi strmými vyvřelinami a jeho předností byly právě ony dvě na sobě zcela nezávislé věže. Hrad za husitských válek patřil katolíkovi Otovi z Bergova, dobyt však byl teprve vojskem Jiřího z Poděbrad, který ho tak vytrhl z rukou loupežníků. Už od 19. století probíhaly různé sbírky na opravu věží, ale teprve v 90. letech 20. století k rekultivaci došlo. Zřícenina leží zhruba 9 kilometrů od města Turnov.31

Hrad Valdštejn: Byl založen rodem pánů z Valdštejna, větví rodu Markvarticů, v polovině 13. století. Za husitských válek ho drželi Bartoš a Bernat z Valečova, Jan Čapek ze Sán a Jan Talafůs z Ostrova. Svého času zde sídlil Zikmund Korybutovič. Stavba se tak stala symbolem husitského hnutí. Po válkách byl však obsazen loupežníky a postupně upadal. Nový vzestup započal v 16. století, kdy byl zakoupen Smiřickými. Když byli Smiřičtí odejiti, opět zpustl. Na počátku 18. století se dočkal masivní barokní přestavby. Hrad, či dnes již spíše zámek leží v komplexu Hrubých skal. 32

Hrad Kost: Velmi zachovalý gotický hrad vznikl ve 14. století. První zmínka se vztahuje k roku 1349, kdy hrad vlastnil Beneš z Vartenberka. Původně malý hrad byl na popud Petra z 29

Wagner, Jaroslav: Jičín. Praha 1979, s. 107. Jičín byl dobyt Rudou armádou dne 10. května 1945. Podle vyprávění se však ještě v následujících dnech poté v Prachovských skalách bojovalo. 30 Http://www.ceskyraj.holidaytour.cz/cesky-raj/pametihodnosti/trosky/, 19. dubna 2008. 31 Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988. V sekci pamětihodností. „Hradu se zmocnili loupeživí rytíři Kryštof Šof z Helfenburku a Šejkar.“ 32 Tamtéž.

Vanterberka necelé půlstoletí po svém dostavění rozšířen. Jiří z Poděbrad ho neúspěšně obléhal, a tak začal být považován za nedobytný. Lobkovicové na hradu provedly určité renesanční úpravy, ale podoba zůstala víceméně gotická. Za Třicetileté války, kdy patřil Černínům, byl poničen požárem a poté sloužil jako sýpka a skladiště, ne jako obranná stavba. Právě tato nehoda však hrad zachránila, neboť právě díky ní byl vyňat z císařského nařízení o likvidaci hradů. Majitelé však hrad považovali spíše za přítěž, a tak rychle zpustl. Restaurován byl v roce 1950. 33

Zřícenina Valečov: Tento pozůstatek skalního a dřevěného hradu byl vybudován počátkem 14. století. Rod Valečovských se razantně přiklonil husitství, proto se během husitských válek ani po nich nestřídaly rody držitelů. Za vlády Jiřího z Poděbrad patřil hrad Vaňkovi Valečovskému z Kněžmosti, který byl královým blízkým přítelem. Hrad nebyl násilně rozbořen, jeho úpadek byl pomalý. Šlechta o něj ztratila zájem, a tak hrad, ač byl stále obydleným místem, pustl. Traduje se, že ještě na počátku 20. století byl obydlen, i když pravděpodobně už jen chudinou. Hrad je tedy zříceninou, nicméně poměrně zachovalou. Leží západně od Mnichova Hradiště. 34

Zřícenina Veliš: Po hradu, který byl založen ve 13. století, zůstaly jen malé pozůstatky. V době po husitské revoluci dosáhl své největší slávy, neboť zde byla přechovávána kompaktáta. Po Třicetileté válce byl rozbořen. Ještě hůře se na něm podepsaly čedičové doly, které zde v 19. století fungovaly. Vrch se nachází 5 kilometrů jižně od Jičína. 35

Zřícenina Frýdštejn: První zmínka o skalním hradu pochází z roku 1385, zakladateli byli opět Markvarticové. Za husitské revoluce byl baštou katolictví, proto ho roku 1432 neúspěšně obléhalo vojsko Jana Čapka ze Sán. Jeho význam však rychle klesal a už během 15. století zanikl. Dnes již stojí jen hlavní věž hradu. Je vysoká 15 metrů. Zřícenina je dominantou Malých skal. 36

Drápské světničky: Bezejmenná (název Drápské světničky vznikl až v moderní době) netradiční obranná struktura leží severozápadně od čedičového masivu Mužský nedaleko Mnichova hradiště. Do sedmi pískovcových desek byly vytesány místnůstky, které plnily 33

Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988. V sekci pamětihodností Tamtéž. 35 Tamtéž 36 Tamtéž 34

různé funkce, a jednotlivé bloky byly pospojovány mostky a provazovými žebříky. Dnes se dochovaly zhruba dvě desítky světniček. Není vůbec jisté, kdy pevnost vznikla, patrně to však nebylo z popudu žádného šlechtického rodu, neboť se o pevnosti nedochovala jediná písemná zpráva, a středověcí stavitelé navázali patrně na ještě starší stavby. Součástí komplexu jsou totiž pravěká hradiště Hrada a Klamorna. Lze předpokládat, že obranná struktura nebyla obývána neustále a že ve středověku především sloužila jako sídlo banditů. 37

Hrubé skály: Přírodní rezervace o rozloze okolo 220 ha sestává ze zhruba 400 přírodních pískovcových věží o výšce až 60 metrů. Díky rozličnosti tvarů má mnoho z nich i konkrétní přezdívky jako „Špičák“, „Piano“, atp. Působením eroze vznikly neobvyklé přírodní úkazy, například průchod „Myší díra“. V srdci komplexu leží renesanční zámek Hrubá skála, který původně byl gotickým hradem ze 14. století (tehdy se jmenoval pouze Skála). Přestavby byly prakticky nepřetržité a skončily až v roce 1859. 38

Prachovské skály: Založení jičínské pobočky Klubu turistů bylo původně čistě kvůli zvelebení této lokality. Prachovské skály leží jen pár kilometrů severozápadně od Jičína, s trochou nadsázky lze říct, že už jsou součástí jičínské aglomerace. Rozkládají se zhruba na území 260 hektarů a od roku 1933 jsou přírodní rezervací. Protože leží při vnější hranici Českého ráje (nicméně tematicky a geologicky jsou jeho součástí), nebyly dlouho do této oblasti počítány a jejich správa spadala městu Jičínu, ne Turnovu, kde sídlí administrativní centrum Českého ráje. Právě proto jičínská pobočka Klubu turistů měla na počátku poměrně značnou svobodu ohledně nakládání s Prachovskými skalami. Rozdílná politika se však na Prachovských skalách podepsala spíše negativně a z důvodů devastace skal turisty byly v 90. letech na dlouhou dobu uzavřeny. Dalším důvodem byl fakt, že území v roce 1993 připadlo potomkům původních majitelů- Šliků. Dnes jsou však opět z části přístupné. Slované si zde vybudovali velké hradiště. V první polovině 20. století zde probíhaly rozsáhlé vykopávky. Výzkum nebyl dodnes ukončen. 39

Klokočské a Betlémské skály: Přírodní rezervace (od 1985) o rozloze 228 ha vzniklo stejně jako Hruboskalsko vyzdvižením a zvětráním pískovcové plošiny. Vznikl tak soubor pískovcových věží. Na rozdíl od Hrubých skal je toto skalní město vyzdvižené, protože ji od

37

Http://www.ceskyraj.holidaytour.cz/, 19. dubna 2008. Tamtéž. 39 Tamtéž. 38

okolní krajiny odděluje jakoby umělé skalní čelo. Tato mohutná „zeď“ je dlouhá okolo 1600 metrů. Vytvořilo se v ní mnoho jeskyň, například „pseudokrasová“ jeskyně Postojná. 40

Lázně Sedmihorky: Rychlokurz z Českého ráje musí být pochopitelně ukončen místem, kde bylo jeho jméno vymyšleno. Hrubé skály jsou i místem železitých pramenů. Dr. Antonín Šlechta byl zastáncem metody vodoléčby a v roce 1841 zde vybudoval léčebné středisko Bad Wartenberg. Rychle se však uchytil lidový název Sedmihorky. Sedm pramenů totiž podle pověsti vytékalo ze sedmi vršků a každý pramen měl podle vyprávění jiné léčebné vlastnosti. Léčba spočívala hlavně v psychosomatických postupech. Hlavním prostředkem byla chladná voda, dále potom pobyt v přírodě, diety a tělovýchova. Později se přidaly rašelinové koupele. Už v druhé polovině 19. století mívalo malé letovisko několik stovek zákazníků ročně a jak bylo řečeno, nechyběly mezi nimi významné osobnosti. Roku 1914 však byl náhle lázním konec. Dr. Tatra musel narukovat, aniž by byl nahrazen pokračovatelem. Lázně se přeměnily v prázdninové letovisko, kterým zůstávají dodnes. 41

40 41

http://www.ceskyraj.holidaytour.cz/, 19. dubna 2008. Prošek, Josef - Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988. V sekci pamětihodností.

3. Životopisy důležitých představitelů jičínské organizované turistiky: 3. 1. František Lepař (∗ 1. 8. 1831 Lipany u Olomouce, + 21. 12. 1899 Jičín) 42, předseda jičínského odboru KČT 1892-1899, klasický filolog a učitel.

Studoval na středních školách Kroměříži a Olomouci, poté odešel na univerzitu do Prahy. Zde studoval klasickou filologii, slovanský jazykozpyt a historii. Ihned po ukončení vysoké školy nastupuje jako učitel na klášterní gymnázium v České lípě. Zde však setrval pouhý rok a v roce 1856 přestoupil na jičínské gymnázium, jemuž věnoval 35 let svého života. Od roku 1871 byl jeho ředitelem. 43 Nemalé úsilí věnoval výstavbě nové budovy gymnázia a je tudíž především jeho zásluhou, že se ústav v roce 1886 do úplně nových prostor skutečně přestěhoval. 44 Studenti měli k dispozici nové hřiště i botanickou zahradu. Přisuzuje se mu i podíl na tom, že se v polovině 60. let stalo jičínské gymnázium ryze českým. Když v 90. letech odcházel do důchodu, zanechal po sobě jeden z nejprestižnějších vzdělávacích ústavů v kraji. Stal se uznávanou osobností nejen v intelektuálních kruzích. Hlavní pozornost věnoval učitelství řečtiny a napsal učebnici, která se oficiálně používala do poloviny 20. století. Do řecké filologie se zapsal Homérovským a Nehomérovským řecko-česko-německým slovníkem. 45 Krom toho byl kulturně aktivním člověkem. Působil dlouhodobě v Měšťanské besedě a Literární jednotě, pracoval i ve výboru Sokola. 46 Už od mládí se věnoval turistice. V 70. letech se mu, za podpory Vojtěcha Náprstka, s nímž byl ve styku, podařilo přesvědčit hraběte Ervina Schlika, aby zpřístupnil veřejnosti Prachovské skály, které byly jeho panstvím. V roce 1891, kdy pomalu končilo jeho ředitelství na gymnáziu, již bylo jasné, že se Lepař ze společenského dění nestáhne. V té době již tři roky totiž v Praze fungoval Klub českých turistů, jehož představitelé se s Lepařem dohodli na tom, že v Jičíně bude kvůli Prachovským

42

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 36, kt. č. 1. Parte Františka Lepaře. 43 Http://www.gymjc.cz/o-skole/osobnosti/frantisek-lepar/, 19. dubna 2008. Oficiální stránky Lepařova gymnázia, sekce osobnosti. 44 Úlehla, Vladimír: Střední školy v Jičíně v druhé polovině 19. století. IN: Jičínské gymnázium 1624 – 1999. Almanach k 375. výročí založení. Edd. Bílková, Eva – Carda, Vladimír – Čeliš, Jan K., Jičín 1999, s. 44.. 45 Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 13. 46 Tamtéž.

skalám zřízen odbor. Stalo se tak o rok později. Lepař byl ihned zvolen předsedou a v této funkci vydržel až do své smrti na sklonku roku 1899. 47 O charakteru tohoto národně orientovaného kulturního člověka se i dnes vedou debaty. Byl velmi obětavý, činorodý, snad i oblíbený, o čemž svědčí řada objektů, které nesou jeho jméno. Na druhou stranu byl velmi prchlivý a impulzivní. Na Lepařově gymnáziu jsou jeho výbuchy hněvu dodnes pověstné. Hlavně učitelé na základě vyprávění svých příbuzných tvrdí, že jakmile se začal chodbami rozléhat jeho hlas, klidili se studenti i učitelé do tříd a kabinetů.

3. 2. Jakub Všetečka (∗ 1850 Třebíč, + 1931 Jičín) Blízkého spolupracovníka Františka Lepaře můžeme označit také jako jeho pokračovatele.48 Studoval ve Vídni, kde se účastnil českých besed a dýchánků. Odtud si odvezl svoje nutkání pro společenskou angažovanost. 49 Osobně se znal s profesorem Aloisem Vojtěchem Šemberou, rychle se spřátelil i s Tomášem Masarykem, s nímž sdílel většinu politických názorů, a v pozdější době dokázal budoucího státníka přesvědčit k návštěvě v Jičína, kde se Všetečka pracovně uchytil. 50 V regionu Českého ráje byl zásadním propagátorem rovného volebního práva. Všetečka představoval typ člověka, který se dlouho na žádném místě nezdrží. To se zásadně změnilo až v roce 1895, kdy se stal učitelem na jičínském gymnáziu. Jičín tak získal velmi aktivní pokrokovou osobnost. O rok později Všetečka vstoupil do jičínského odboru KČT, kde se o něco později ujal funkce jednatele. Jak uvidíme dále, ještě v době jeho nástupu organizace odboru značně skřípala, a proto Všetečku lze zařadit po bok zakladatelů jičínské turistické organizace. Všetečka zůstával v odboru přes řadu sporů a finančních krizí, které musel jako jednatel řešit, byl i u toho, když se v roce 1904 jičínský odbor vzbouřil proti pražské centrále KČT. 51 Během války byl předsedou skomírajícího Spolku turistů, ovšem ihned po nastolení míru začal bojovat za oživení organizované turistiky. Jeho předsednictví

47

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, zpráva jednatele odboru za rok 1932 – 1933. 48 Tamtéž. Miroslav Stumpf, zpráva jednatele odboru za uplynulý rok 1941. 49 Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 18. 50 Tamtéž. 51 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1904 – 1917.

trvalo do roku 1927, poté se stáhl do ústraní, i když v turistickém sdružení coby řadový člen zůstával. 52 Je autorem průvodce po Prachovských skalách z roku 1922. 53 Nejaktivnější byl Všetečka začátkem 20. století. V roce 1905 založil Vzdělávací klub, jehož cílem byl rozvoj vzdělání venkovanů a dělníků. V roce 1907 založil společně s právníkem Jaroslavem Lohařem a Otakarem Vochočem, přednostou jičínské železničtí stanice, místní organizaci České strany pokrokové.Ve stejném roce se mu opět s Lohařem podařilo založit dívčí Lyceum, kde se Všetečka ujal funkce ředitele. Po roce však musel místo ředitele opustit, neboť byl podezřelý z podporování hnutí Volná myšlenka. Na jičínském gymnáziu, kde stále učil, založil sdružení abstinentů bojujících proti alkoholu a nikotinu. Kromě toho se na gymnáziu pravidelně účastnil Literárních dýchánků. 54

3. 3. František Lohař (1831 Dolní Bousov- 1897 Jičín), Jaroslav Lohař (1862- 1919)

Advokacie je povoláním, které nutí člověka cestovat. Stejně tak tomu bylo u Františka Lohaře. Do jičínského prostředí přišel až v druhé polovině svého života. Natrvalo se zde usadil na počátku 70. let. Naplno využil svých schopností a prestiže, a proto se záhy po svém přestěhování stal členem městského zastupitelstva, v němž zůstával až do smrti. Jako zastupitel byl autorem, nebo propagátorem mnoha projektů. Bylo jich tolik, že se zaměřme jen na ty nejzásadnější. Zasloužil se o založení Zimní hospodářské školy. Byl spoluzakladatelem Muzejní společnosti jičínského kraje a zároveň sepsal její stanovy. Spolek byl zacílen na rozvoj zemědělství, řemeslnictví a průmyslu. Rovněž předsedal radě jičínského cukrovaru, s čímž souvisí i jeho zasazení se o vybudování železniční trasy Jičín-VelelibyNymburk. Projevil se též ve finančnictví, neboť byl členem i předsedou ředitelství Obecní spořitelny a také prosadil založení Občanské záložny. Nebyl však jen hospodářsky zaměřený člověk. Předsedal Občanské besedě a Okrašlovacímu spolku, působil také v Literární jednotě. Jeden rok (1884) byl starostou Sokola, přesto je toto krátké období pro jičínského Sokola zásadním. Lohař jako předseda stavebního výboru domu Palackého zajistil Sokolu novou

52

Tamtéž. Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 18. 54 Tamtéž. 53

budovu. 55 Co je však pro nás nejdůležitější, v 90. letech, kdy už ze společenského života mírně ustupoval, našel zázemí v odboru KČT. Nehrnul se již do vedoucích funkcí, přesto svým vlivem nepochybně zapůsobil na styl činnosti tohoto sdružení. 56 Lohař věnoval Jičínu poslední tři desetiletí svého života a zanechal na něm mnoho pozitivních stop. Měl syna Jaroslava (1862- 1919), který kráčel dále v otcových stopách. Byl rovněž advokátem i členem jičínského zastupitelstva a také zajistil kontinuitu „lohařovského“ vlivu v organizacích, kde jeho otec působil. 57 Například byl starostou Sokola v letech 1912-1915 a rovněž dlouhodobě pracoval v odboru KČT, na rozdíl od otce byl od poloviny 90. let 19 století pravidelně volen do výboru 58 a později představoval v turistické organizaci jakési tvrdé jádro. Hlavní rozdíl mezi otcem a synem spočíval v tom, že Jaroslav Lohař byl aktivním politikem a také průkopníkem ženského práva. Společně s Jakubem Všetečkou založil jičínskou pobočku České strany pokrokové a dívčí Lyceum. 59 Také se hodně se zajímal o herectví. Vystupoval v ochotnickém divadlem, údajně měl nejraději opery.

4. Rozvoj turistiky v Prachovských skalách v 19. století:

55

Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 14. 56 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Zprávy jednatele odboru 1892. 57 Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 14. 58 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 10, kt. č. 1. Statistika turistiky. 59 Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004, s. 14.

Nahlédneme-li do dnešní turistické mapy, uvidíme, že se Prachovské skály jeví jako tajemný neprobádaný ostrov ležící přímo uprostřed hustě osídlené oblasti. Vesnice Pařezká Lhota na severovýchodě, Blata na severozápadě, Horní Lochov na jihu a Prachov na jihozápadě doslova tvoří pozoruhodný prstenec okolo skal. Skoro jakoby je uzamykaly. Z části je to pravda, protože turisté si sami zavinili, že se dnes už nemohou procházet po skalách tak jako dřív. Turistika těžce poškodila Prachovské skály, které si přesto dodnes udržely odlesk tajemna. Jak asi mohl skalní komplex působit na lidi na počátku předminulého století? Tehdy byl zcela zalesněný, neprošlapaný. Neexistovaly žádné stezky a každý věděl, že se do Prachovských skal nesmí. Byly domovem tajemných sil, loupežníků a divoké zvěře. Byly místem, kde lidé přicházeli o život, pokud se do nich zatoulali. Pronikly tak do místních pověstí a povídaček, ale také i do celonárodní kultury. Václav Čtvrtek použil Prachovské skály jako kulisu pro příběhy Rumcajze, loupežníka s dobrým srdcem. Podívejme se nyní na prvopočátky turistiky v Prachovských skalách, jak je popsal jednatel jičínského odboru Miroslav Stumpf v roce 1942. Tento člověk nezahodil jedinou příležitost, kdy znovu mohl popsat dobu před i po založení odboru. Jednalo se nejspíš o jeho způsob revolty proti okupačnímu režimu. Stumpf považuje rok 1813 za přelomový. Tehdy totiž do Jičína přijel František I. Císař přicestoval do Jičína kvůli diplomatickému jednání, které probíhalo na zámku. Hovořilo se o odmítnutí rakouských návrhů Napoleonem a jednání nasměrovala Rusko, Prusko a Rakousko vstříc protifrancouzské koalici. 60 Po vladařských povinnostech ho místní zavedli do skal. V roce 1813 se podle Stumpfa začala rozvíjet turistická činnost. František byl provázen skalním útvarem, který se od tohoto roku jmenuje Císařská chodba. 61 Trvalo ale 20 let, než vzniklo první neformální sdružení turistů. Průkopníkem se stal jičínský krajský hejtman Hausgirg, který od roku 1835 pořádal pravidelné výlety. Na jednom konkrétním místě mívali turisté od hejtmana připraveno občerstvení. Toto místo bylo příhodně nazváno Kuchyně.62 Stále ale šlo jen o okrajové dění. V poslední třetině století se Prachovské skály dostaly do zájmu Vojtěcha Náprstka, který je několikrát navštívil. Lze s určitostí říct, že jedna z návštěv byla v roce 1879. Náprstek organizoval pochody s jičínskými středoškolskými studenty a jako brigádu je nechal provádět první značení stezek. Podnítil i vydání prvního plánku Prachovských skal, který vydal jičínský tiskař František Návesník. Jednalo se však stále jen o

60

Wagner, Jaroslav: Jičín. Praha 1979, s. 88. Http//www.prachovskeskaly.com/, 19. dubna 2008. 62 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. 61

ne zcela dotažený záměr, Prachovské skály k plnému turistickému zpřístupnění potřebovaly stabilní zájmovou organizaci. Ještě předtím, než se taková skupina lidí začala konsolidovat, nechal hrabě Erwin Schlik, majitel Prachovských skal, postavit malou boudu, kde se turisté mohli zastavit a občerstvit se. Tato bouda byla označována jako „Lesní restaurace v Zelené rokli“, i když to byl pro ní asi příliš honosný název. Fungovala od 15. srpna 1886, přečkala válku a byla zbořena až v roce 1921. 63 Ještě v roce 1942 jednatel odboru Miroslav Stumpf do své zprávy napsal, že „stále máme v živé paměti starou lesní restauraci v Prachovských skalách“. 64 Byla místem, kde se turisté neformálně scházeli, diskutovali a přátelsky popíjeli. V roce 1888 vznikl v Praze Klub českých turistů. Jedním ze zakladatelů byl Vojtěch Náprstek 65, který na Prachovské skály a Jičín rozhodně nezanevřel. V Jičíně měl být založen místní odbor KČT, který by měl na starost rozvoj turistiky v Prachovských skalách.

63

Jičínský odbor KČT se už od počátku zabýval myšlenkou zřídit ve skalách velkou restauraci, která by byla čistě v jeho vlastnictví. Tomu však bránily stanovy, neboť odbor byl podle stanov finančně zcela pod kontrolou pražského Klubu. Zlom přišel až v roce 1901. 64 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. 65 Http//web.kct.cz , 10. února 2008. Klub českých turistů.

5. Jičínský odbor KČT 1891 – 1904

5. 1. Založení jičínského odboru KČT:

Je jasné, že v době, kdy byl jičínský odbor KČT ustanoven, nebyly Prachovské skály neznámou, neprobádanou oblastí. Když c. k. školní rada František Lepař obdržel dopis z pražského Klubu turistů, dočetl se v něm, že Prachovské skály jsou „pro všechny Čechy známy svými krásami“. 66 Je samozřejmé, že autor dopisu zdvořile přeháněl a snažil se na jičínského školního radu co nejvíce zapůsobit, nicméně použití tohoto obratu by nebylo možné, kdyby pražští turističtí nadšenci neměli s Prachovskými skalami spojeny dobré zážitky. Psaní na Jičíňany patrně zapůsobilo, neboť František Lepař výše zmíněnou frází zahájil proslov na první velké schůzi („valné hromadě“) odboru a slovní spojení se coby citace dostalo i do vůbec první jednatelské zprávy. 67 Dopis obdržel Lepař 13. prosince 1891 a byli pod ním podepsáni předseda KČT Vratislav Pasovský a profesor S. V. Kurz. Toto datum bylo nadále symbolicky chápáno jako konkrétní den založení odboru.68 Přitom korespondence mezi Lepařem a Prahou nebyla ojedinělá, s jistotou lze tvrdit, že obdobné dopisy přicházely Lepařovi už dříve, nedochovala se však konkrétní data a o dopisech víme jen zprostředkovaně z jednatelské zprávy za rok 1892. Na druhou stranu dopis uznává, že ačkoliv jsou Prachovské skály krásným přírodním úkazem, nebyly dosud místními lidmi, natožpak všemi Čechy doceněny.69 Nelze tedy o nich tvrdit, že byly probádané a i přes návštěvy osobností v průběhu 19. století vyvolávaly v místních lidech nedůvěru. Byly stále považovány za území, kam by se nemělo příliš chodit. Zhruba o týden později došel Lepařovi další dopis, který kromě další várky zdvořilých frází obsahoval i soupis stanov Klubu. Není jisté, proč byly stanovy zaslány. Lepař o ně mohl dříve požádat, o čemž však nejsou žádné zmínky a záznamy, nebo tím chtěli pražští turisté vyjádřit, že jičínská organizace nebude samostatná, pouze autonomní. Oba závěry jsou možné a není vyloučeno, že platí oba. Každopádně ještě

66

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892. 67 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Karel Štětina, Zpráva jednatele odboru za rok 1892. 68 Jednatelé ze třicátých let 20. století, JUDr. Jaroslav Potůček a M. Stumpf, kteří se ve svých zprávách rádi vraceli do minulosti, aby připomněli začátky odboru KČT, se na tomto datu shodují. Potůček přímo uvádí: „Klub turistů v Praze založen byl v roce 1888, tedy jen tři roky před založeným našeho odboru. 69 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva 1932-33, citace dopisu z roku 1891: „Okolí jičínské a zejména dosud nedostatečně oceněné partie Prachovských skal, poskytovalo by nejvděčnější pole pro činnost odboru takového.“

v době před založením odboru jsou zjevné náznaky krize, která se v průběhu 90. let kumulovala a odbor omezovala v činnosti. Během dlouhého působení na gymnáziu si Lepař vytvořil tolik známostí, že pro něj nebyl problém sehnat dostatek lidí a zapálit je pro věc. Velkou ochotu projevil profesor gymnázia Karel Štětina. 70 Proto bylo možné už počátkem roku 1892 odbor založit. První valná hromada, která měla zásadně projednat podobu odboru byla stanovena na 7. února 1892. Místem konání byla jičínská radnice. 71 Na první schůzi přišlo 30 lidí. 72 Účastníci odhlasovali založení odboru, které mělo být formálně oznámeno dopise do Prahy. V tomto oznámení však měla být žádost o to, aby pražští představitelé nějakým způsobem projevili o odbor zájem a sounáležitost. Účastník valné hromady Dominik Hudský, c. k. strážník ve výslužbě, navrhl, aby významný člen KČT přicestoval do Jičína a v přednášce vysvětlil veřejnosti důležitost Prachovských skal a důvod existence odboru. Profesor S. V. Kurz odpověděl ihned. Už 14. února se na radnici konala profesorova přednáška nazvaná „O významu turistiky se zvláštním zřetelem ke krajině Jičínské“. Účast prý byla hojna, nic bližšího však nevíme. 73 Stejně tak chybí shrnutí toho, o čem profesor vykládal, ani nakolik byla řeč k Jičínu relevantní. Jediným vodítkem zůstává název přednášky, který napovídá, že se jednalo hlavně o propagační akci pro veřejnost. Jičínští turisté během týdne mezi valnou hromadou a přednáškou, vytiskli informační letáky, které byly roznášeny po domech. Ihned po přednášce probíhalo oficiální přihlašování členů nově vzniklého odboru. Po přednášce odbor čítal 29 lidí. 74 Ustanovila se také prozatímní struktura spolku. Karel Štětina, aby rozptýlil dohady o tom, že usiluje o vedoucí funkci ve spolku, veřejně oznámil, že prvním předsedou odboru se stane František Lepař, protože právě on si s Prahou o založení dopisoval. O funkci jednatele měl zájem Josef Vítke. Struktura odboru byla prozatímní a Lepař prohlásil, že na následující valné hromadě, která byla naplánována na 3. dubna, proběhnou regulérní volby do výboru. 75 70

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892. Karel Štětina je zde dokonce uveden na prvním místě, ještě před Františkem Lepařem. Jedná se však spíše o náhodu. Ve všech pozdějších zdrojích je zakladatelem František Lepař. 71 Tamtéž. 72 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva 1932-1933. Jednatel vyjmenovává všechny účastníky kurzu. Početní údaj 30 je přesný. Dochovala se i prezenční listina, podle níž lze určit pořadí příchozích. 73 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Karel Štětina, Zpráva jednatele odboru za rok 1892. 74 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 36, kt. č. 1. Prezenční listina prozatímní schůze 14. února 1892. 75 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892.

5. 2. Stanovy odboru KČT

Součástí prvního dopisu do Prahy, v němž byl vznesen požadavek na přednášku, byl také návrh na stanovy odboru. Stanovy víceméně odpovídaly původnímu znění, které Lepař v obdržel v dopise, a nebyly nijak projednávány. Pravděpodobně se očekávalo, že budou mít jen formální charakter, což byla mýlka. Praha poté odeslala potvrzující dopis, který došel 15. března. Stanovy definovaly působení odboru v devíti bodech: 1) Pořádání přednášek a výstav 2) Vydávání a podporování cestopisů a podobných děl 3) Zakládání sbírek a knihoven 4) Poskytování cestovních výhod pro členy 5) Upravování a značení cest a vyhlídek 76 6) Opatřování spolehlivých vůdců 7) Stavění památníků na významných místech 8) Poskytování zpráv a rad v turistických záležitostech 9) Pořádání schůzí a výletů 77

Základem odboru byly tři instituce: valná hromada, výbor a členské schůze. Nejdůležitější z nich byla valná hromada, která se měla konat jednou za rok. Obvykle se konala v prosinci. Na ní měli přístup všichni členové odboru. Byla zahájena v případě, že se sešla aspoň třetina všech členů. Pokud se tak nestalo, začátek se posouval. Jako základní pilíř odboru měla značné kompetence. Valná hromada volila ze svého středu 10 lidí do výboru, avšak nemohla přímo rozhodnout o vedoucích výborových funkcích. Na zasedání valné hromady se četly zprávy z výboru a hodnotilo se nakládání s financemi. Také řešila stížnosti cílené na výbor. Stanovy jí dávají také pravomoc rozhodnout o zrušení odboru. 78 Výbor měl klasicky 10 členů, které tedy volila každý rok valná hromada, a ze svého středu si posléze sám volil předsedu a jednatele. Schůze výboru se měly konat (spojení „měly konat“ je záměrné) každý měsíc a jejich náplní bylo rozhodovat o aktivitách odboru, což bylo možné, 76

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 22, kt. č. 1. Stanovy 1892, 1896, 1901 – 1903, 1931.Stanovy z roku 1892. Body 4) a 5) byly podmíněny tím, že se odbor musel dohodnout s pražským KČT. 77 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 22, kt. č. 1. Stanovy z roku 1892. Postupně se přidávaly další body, například o zakládání chat a hotelů, stavbě silnic a rozhleden, rozvoji dopravy do Prachovských skal, atd. 78 Tamtéž.

pokud byl přítomen předseda nebo alespoň jednatel, a přinejmenším tři další členové. Výbor byl povinen podávat zprávy o činnosti a financování odboru. Změny stanov byly možné jen tehdy, pokud se na nich shodl jak výbor, tak valná hromada.79 Oproti tomu členské schůze jsou už jen souborným označením toho, co si pod pojmem Klub českých turistů každý představí. Jejich náplní bylo plnit výnosy výboru, obvykle se však jednalo o společné celodenní výlety, které byly obvykle spojeny s přednáškami. Častými tématy byla historie kraje, rozebírání místních pověstí, geologie, nebo určitá osobnost spjatá s danou lokalitou. Určité členské schůze byly z důvodu propagace otevřeny veřejnosti.80 Členství v odboru se dělilo na tři kategorie. Nejobvyklejší formou bylo členství zakládající, které spočívalo v placení příspěvku, což bylo 50 zlatých. Případně mohl „zakládající člen“ poukázat na svou prospěšnost pro turistiku. Druhou formou bylo členství činné. Lišilo se v zásadě v tom, že člen byl přijat přímo výborem. Samozřejmě musel platit členské příspěvky.81 Není jisté, proč bylo členství takto rozděleno, dokonce si myslím, že samotní současníci také takové dělení nemohli pochopit, o čemž svědčí řada škrtů a poznámek, kdykoli se ve stanovách zmiňuje členství. Ještě více zmatku vnáší poslední druh členství, pojmenované jako členství přispívající. Takovým členem se člověk stal tak, že každý měsíc platil aspoň 20 zlatých. 82 Jednalo se tedy o nejnižší formu členství a každý, kdo byl členem zakládajícím nebo činným, pod sebe shrnoval i členství přispívající, nebo jednalo jen o eventualitu pro ty, kteří chtěli pouze darovat a s turistikou přitom nechtěli mít moc společného? Prvotní normy byly tudíž v oblasti členství tedy značně děravé. V pozdější době bylo členství přispívající přejmenováno na členství čestné a požadavek „přispění 20 zlatých“ byl změněn na to, že daný člen měl na „turistice významné zásluhy“. Nedokonalost v oblasti členství ovlivnila i kvalitu financování. Základním kamenem bylo, jak je vidět, přispívání členů. Stanovy jsou však v oblasti přispívání značně chatrné, skoro jakoby se počítalo s tím, že peníze se vždy někde objeví. Stanovy předpokládají ještě vedlejší příjmy, ale ty nejsou rozvedeny už vůbec. 83 Ekonomická situace měla být hlavně pod kontrolou mateřské organizace, jelikož dvě třetiny peněz ze členských příspěvků měl odbor posílat do Prahy, kde byly finance přerozdělovány. Už na první pohled tento paragraf působí

79

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 22, kt. č. 1. Stanovy z roku 1892. 80 Tamtéž. Řeč je především o přednáškách a výstavách. 81 Tamtéž. 82 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 22, kt. č. 1. Stanovy z roku 1892. 83 Tamtéž: „Náklad potřebný pro práce odboru opatřuje se částí příspěvků členských, dary, sbírkami pořádanými s povolením úředním a výnosy přednášek, zábav a podobně.“

velmi nesmyslně a nelze pochopit, proč se proti němu jičínští ihned neohradili a předpokládali, že takový těžkopádný systém může fungovat. Také je zde paragraf o tom, že člen jičínského odboru je i členem Klubu českých turistů. 84

5. 3. Valná hromada a schůze výboru za rok 1892

3. dubna proběhla regulérní valná hromada. Konala se, stejně jako přednáška profesora Kurze, na radnici v odpoledních hodinách a skončila pravděpodobně po 14. hodině. Hned po ní byla totiž plánována schůze výboru, která měla být zahájena v půl třetí. 85 Členové výboru se však v tento čas nesešli, z čehož lze usoudit, že valná hromada musela skončit těsně před tímto časem a členové si patrně po volbách do výboru chtěli trochu odpočinout. Programem valné hromady totiž nebylo nic jiného než zvolit výbor. Ten původní byl po proslovu prozatímního předsedy Františka Lepaře rozpuštěn. Lepař však byl prvním nominovaným kandidátem do výboru. Jednatel Štětina ve výroční zprávě nezmiňuje žádný konflikt během voleb, patrně tedy proběhly rychle a v poklidu. Ukázalo se, že volba byla jen formální záležitost, neboť významní členové prozatímního výboru byli navrženi a také své dosavadní posty obhájili. 86 Volilo se veřejně. Úkol první valné hromady byl splněn, a tak se mohla rozejít. Ve 14:30 stejného dne se měli zvolení představitelé odboru sejít, což se nestalo. Lepař byl přítomen, ale mohl jen prohlásit, že začátek se posouvá o hodinu. V půl čtvrté se již sešli všichni, s výjimkou nadlesního Karla Hoffmanna. 87 Ten totiž dostal úkol osobně navštívit vlastníka Prachovských skal hraběte Erwina Schlika, spravit ho o výsledcích valné hromady a 84

Tamtéž. Původní věta vypovídala, že člen odboru je i členem KČT. Někdo však do věty vsunul, že pouze zakládající člen je členem KČT. Poté přibyla další poznámka, že členem KČT je jak zakládající, tak činný člen odboru. Pozdější stanovy vnesly do problému pořádek tak, že ponechaly původní znění. Jakýkoli člen odboru byl tedy i členem KČT. 85 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Karel Štětina, Zpráva jednatele odboru za rok 1892. 86 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892. Do prvního výboru byli zvoleni tito lidé: František Lepař st. (c. k. školní rada), Josef Vítke (c. k. profesor), František Vítek (lékárník), Karel Hoffman (nadlesní), Dominik Hudský (c. k. strážmistr ve výslužbě) a Karel Štětina (c. k. profesor). Za náhradníky byli zvoleni Václav Veselý (učitel) a Josef Seifert (akademik). Revizory účtů se stali Antonín Zaorálek (vrchní finanční komisař) a Antonín Kratochvíl (hoteliér). 87 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892

vysvětlit mu předpokládané projekty odboru. Hrabě souhlasil s podmínkou, že ráz lesa zůstane zachován. První schůze výboru se stále nesla v nadšeném oslavném duchu. Znova se četly dopisy z pražského klubu a znova se opakovaly fráze o „krásách Prachovských skal“ a jejich „zpřístupnění a zvelebení“, k čemuž bude podle ujištění profesora Kurze mateřská organizace napomáhat finančními injekcemi. 88 Lepař byl jednohlasně zvolen předsedou výboru. Pozice jednatele byla nejprve obsazena Josefem Vítkem, ale jeho postavení se stalo velmi problematickým, protože se během roku přestěhoval až do daleké Litomyšle. Proto ho ještě toho roku nahradil Karel Štětina 89, který je tedy i autorem první výroční jednatelské zprávy. Došlo však i na konkrétní návrh projektu, jehož autorem byl Karel Štětina. Autor byl učitelem na gymnáziu, proto byl jeho koncept zaměřen na mladší generaci. Chtěl přilákat studenty ze širokého okolí k návštěvě tím, že odbor v okolí Prachovských skal začne zřizovat studentské ubytování zdarma. Toto ubytování by studenti získávali na základě písemné žádosti členovi výboru. 90

Druhá výborová schůze 21. dubna byla už o něco konkrétnější. Podařilo se dohodnout několik zásadních věcí. Hlavní z nich bylo založení tzv. Sekce pro prachovské skály 91, filiálního sdružení, které přijímalo „rozkazy“ od odboru a plnilo. Jednalo se o aktivní složku odboru, jehož pozornost se začala upínat na vesnici Horní Lochov. Z malé osady na samém okraji přístupnější strany Prachovských skal měla být vytvořena vstupní brána do skalního komplexu. Základem bylo zlepšit přístupnost Horního Lochova, a proto byl přijat návrh na opravu a rozšíření lochovské silnice. Výstavba měla být neustále pod dozorem lesmistrů, aby nebyl poškozován les. Především se muselo získat povolení na radnici, k tomuto úkolu byl tedy určen František Lohař, který byl dlouhodobým jičínským radním. Také bylo založeno sdružení nazvané „Označovací spolek“ 92, s jehož koncepcí přišel pokladník odboru František Vítek. Náplň činnosti tohoto spolku je jasná. Jeho členové procházeli Prachovské skály a značili je turistickými barvami. Také celou oblast mapovali, vytipovávali místa, u nichž bylo pro bezpečnost turistů žádoucí postavit zábradlí nebo držadla, a hledali scenerie, které byly 88

Tamtéž. Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 90 Tamtéž. 91 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1.. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892. Členy Sekce pro Prachovské skály se stali: Ing. Holeček (stavitel), Dr. František Klouček (advokát), Antonín Kratochvíl (hoteliér), Josef Picek (fotograf), Judr. Josef Seifert a Karel Štětina (c. k. profesor). 92 Tamtéž 89

vhodné pro vybudování vyhlídky. František Vítek se sám stal vedoucím Označovací spolku. Na druhé schůzi byla poprvé zmíněn projekt restaurace v Prachovských skalách. Předpokládalo se, že bude později zřízena v Horním Lochově. 93

Jarní počasí umožnilo uskutečnit řadu plánovaných projektů, proto se třetí schůze výboru 30. června nesla v nadšeném duchu. Jako první vystoupil Antonín Kratochvíl, jičínský hoteliér, který ve výboru zastával funkci revizora účtu, a oznámil, že ve svém hotelu snížil pro turisty cenu obědů, pokojů i dovozného na polovinu. 94 Akademická čtenářská jednota doporučila odboru Antonína Rosůbka, hostinského v důchodu, coby hlavního průvodce po Prachovských skalách, což členové výboru přivítali. 95 Zájmové organizace byly bezpochyby v Jičíně velmi provázané. Sekce pro Prachovské skály stihla za dva měsíce od poslední schůze udělat řadu věcí. Prachovské skály byly protkány několika stezkami, například ke skalnímu hradu Pařez. 96 Některé výrazné skalní útvary dostaly turistické jméno. Od jara 1892 se používal název Přední točenice, Zadní točenice, Fortna, Babinec a Branka, a všechny tyto skalní útvary byly zpřístupněny novými stezkami. Rovněž byla pojmenována a zpřístupněna tzv. Malochova vyhlídka. Rokle s nevlídnými názvy Studená a Hromová se nově mohly pyšnit schody, vedoucími až na jejich dno. Několik míst, jako například Císařská chodba a Kanape, bylo zabezpečeno zábradlím. Označovací spolek všechny vyjmenované stezky turisticky „obarvil“ a osázel směrovkami a informačními tabulemi. 97 Ovšem největším projektem bylo postavení rozhledny na Svinčici, nejvyšším bodě Prachovských skal. 98 Veškerý materiál poskytl bezplatně hrabě Erwin Schlik, což Karel Štětina neopomněl náležitě vyzdvihnout. Na rozhledně byl vztyčen prapor se slovanskou trikolórou, „aby vlál na počest příchozích hostí slovanských“, jak v jednatelské zprávě Štětina praví. Co se týče silnice do Horního Lochova, zde odbor pouze přešlapoval na místě. Jičínská radnice odkázala turisty na představitele Horního Lochova. Lohař slíbil, že se situace brzo

93

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 37, kt. č. 2. Všetečkův penzionát, Horní Lochov 1912 - 1945. 94 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Karel Štětina. Zpráva jednatele odboru za rok 1892. Není přímo řečeno, kdo spadá pod pojem „turista“. Jednatel měl pravděpodobně na mysli člena KČT. 95 Tamtéž 96 Tamtéž 97 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 98 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892. Jednatel Štětina uvádí nadmořskou výšku 452 metrů. Dnešní mapy ve skutečnosti uvádí údaj zhruba o 30 metrů nižší. Jednatel se pravděpodobně dopustil chyby.

vyjasní a stavba silnice začne. Přestože Štětina pochvalně píše, že i pro „snadnější příjezd do Prachovských skal“ bylo také vykonáno dost, nelze se zbavit pocitu, že tomu bylo přesně naopak. Lepař na závěr pronesl řeč ve smyslu, že se toho stihlo prozatím dost, ale že se musí pokračovat dále. Prachovské skály se podle něj malebností rovnaly „legendárním skálám Teplickým a Adršpašským“, upraveností a přístupností do nich však měly stále daleko.

Přes léto se situace obrátila k horšímu. V posledních dvou schůzích (6. listopadu a 11. prosince) se přestala řešit budoucí činnost projektu. Do popředí se prodral problém s financováním a evidentní úbytek členů odboru. Od počátku roku si odbor dokázal před sponzory vydobýt pozornost. Turistice přispívala městská spořitelna a záložna, určité peníze se daly vytěžit i ze samotného města. Nejednalo se však o závratné sumy. Například městské zastupitelstvo věnovalo 10 zlatých, což byla směšná částka, uvážíme-li, že náklady na vybudování rozhledny na Svinčici, kterou celou zaplatil hrabě Schlik, byly Josefem Vítkem odhadnuty na 500 zl. Příjmy odboru tedy zůstaly nadále závislé především na členských poplatcích. 99 Ještě v létě odbor čítal 46 členů a základna se zvolna rozšiřovala. V září odbor najednou ztratil o 10 členů a během podzimu se mu nedařilo najít nováčky, s výjimkou jediného. 100 Těžko odhadnout, která osobnost exodus spustila, avšak příčina byla zřejmá. Odbor byl závislý na povinných příspěvcích, které se ale musely ze dvou třetin odeslat do pražského KČT. Nepochopitelné pravidlo se musí co nejrychleji zrušit, tak zněl výnos výborové schůze ze 6. listopadu. V dopise bylo naléhavě sděleno, že pokud si Praha přeje zajištění existence jičínského odboru, musí být bolestivý paragraf škrtnut. Odbor by si měl finanční podmínky stanovit sám. Mateřská organizace si samozřejmě nenechala zdroj příjmů vzít. Dopis z Prahy se bohužel nedochoval, proto se spokojme s tím, jak stroze jičínský jednatel Štětina zformuloval odůvodnění: „…takový návrh na změnu stanov odporoval dosud platným normám klubovním a sotva by takováto změna stanov došla schválení c. kr. místodržitelství v Praze.“

99

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 100 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892.

Platba Praze tedy nadále zpomalovala činnost odboru, který tak fungoval jako mihotavý plamínek svíčky. Dárci, především hrabě Schlik, ale i jiní 101, dobrovolně přispívali a tím odbor oživovali. Už v první výroční zprávě těmto lidem Štětina děkuje a věnuje jim odstavec, i když neuvádí jejich jména.

5. 4. Období 1893-1904

Rozkvět odboru byl pomalý, přesto si v následujícím desetiletí připsal několik významných úspěchů. 15. ledna 1893 se konala druhá oficiální valná hromada. Jedná se o poslední datum schůze, které se dochovalo. Z daného období totiž nejsou dochované jednatelské správy a je nutné nahlédnout do děl jednatelů ze 30. a 40. let 20. století Jaroslava Potůčka a Miroslava Stumpfa, kteří shrnovali činnost odboru po jednotlivých letech. Na druhé valné hromadě zněl rozhořčený hlas Františka Lepaře, který řekl, že „Pražané mají do Jičína jen přijíždět a hned zase odjíždět“.102 Nepochybně byl postojem Prahy zklamán. Jaroslav Potůček bez skrupulí napsal, že Klub činnost odboru záměrně kazil, což jsou možná příliš silná slova. Každopádně během roku 1893 měl odbor 28 členů, výbor se sešel pouze čtyřikrát. Odbor trochu omezil svou činnost a na konci roku měl v kase zůstatek 2 zl. 103 V boji za větší autonomii nebyli jičínští turisté osamoceni. Stejně nevraživě se na Prahu díval odbor KČT v Jilemnici, a proto se odbory vzájemně podporovaly. Jičíňané a Jilemničané sepsali dopis žádající úplnou finanční samostatnost odborů. Z příslibu Prahy, že se stížnost bude na velké valné hromadě Klubu českých turistů projednávat, nebylo nic, neboť se neprojednával vůbec. Když už v roce 1896 pražský Klub turistů zaslal subvenci 100 zl. na značení stezek, vypadalo to, že se způsob financování odboru skutečně změní. Ačkoliv byly upraveny stanovy, šlo jen kosmetické změny 104 a vztahy mezi Klubem a odbory opět ochladly. Stanovy byly upraveny pouze kosmeticky. 90. léta byla v odboru dobou Františka Lepaře. Bývalý ředitel gymnázia obhájil v roce 1893 pozici předsedy výboru, avšak zůstali i další zakladatelé. Štětina si udržel pozici v sekci pro Prachovské skály, ale už nechtěl být jednatelem odboru. Post získal nováček ve výboru Gustav Bouček, c. k. místodržitelský koncipista, který však záhy předal funkci Františkovi 101

Tamtéž, Karel Štětina: „…srdečné díky panu sládkovi Řezníčkovi, že odboru vypomohl z nesnází peněžních půjčkou 30 zl.“ 102 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Karel Štětina, Zpráva jednatele odboru za rok 1892. 103 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 104 Tamtéž. Jednatel Potůček napsal, že se stanovy tehdy změnily, ale není mu známo jak, jelikož se ve fungování Klubu ani odboru nic nezměnilo.

Boučkovi, svému synovi. Pokladníkem zůstal Josef Vítek. Mandát ve výboru uhájil i strážník ve výslužbě Dominik Hudský, který také dostal za úkol kontrolovat bezpečnost ve skalách, a Karel Hoffmann. 105 Sekce pro Prachovské skály provedla několik úprav, například zpřístupnila novou vyhlídku na Přivýšině. V neposlední řadě se musí vyzdvihnout renovace vyhlídky na vrchu Tábor. Byť vrchol vůbec nesouvisí s Prachovskými skalami, odbor opravu zprostředkoval. 106 Odbor ale směřoval hlavní pozornost ke dvěma projektům, na jejichž uskutečnění bylo potřeba více času. Do středu zájmu se dostalo ubytování ve skalách a v přírodě. Byl osloven geometr Kysela, žijící ve Vokšicích u Jičína, aby načrtl plány letních bytů pod skalami. První byly postaveny v roce 1894 a v Jičíně byla zřízena noclehárna pro turisty. Odbor měl vliv v hostinci „U Beránka“, kde mohli studenti přespávat zadarmo, pokud měli od odboru svolení.107 Později v 90. letech vznikla noclehárna ve Kbelnici u Jičína. Snahou jičínských turistů bylo, aby lidé nepřicházeli jen na otočku, ale chvíli se na Jičínsku zdrželi a trávili zde prázdniny. Druhým projektem byla lepší přístupnost regionu a skal. Silnice do Horního Lochova byla jedním z prvních plánů odboru, od doby, kdy město Jičín odkázalo turisty na představenstvo Lochova, však záměr ustrnul. Vesnice měla pramálo vůle stavět cestu pro cizince a ještě v roce 1894 se projekt zdál zabitý. Už rok nato se ale cosi zlomilo, snad si odmítavé úřednictvo uvědomilo ekonomický potenciál turistiky, a cesta byla za přispění jak Jičína, který věnoval částku 50 zl., tak Lochova zbudována. Objevily se určité problémy s údržbou silnice, které však přestaly být relevantní v momentě, kdy byla mezi Jičínem a Lochovem kyvadlová doprava, což se uskutečnilo v roce 1899. Od této doby na správu „svých“ úseků silnice musely dohlížet obce. 108 Jak praví stanovy, podstatným prvkem činnosti odboru, by mělo být šíření osvěty. I v tomto směru se Jičíňané snažili vyhovět. Konaly se přednášky o geologii kraje, o působení Keltů a Germánů, o příchodu Slovanů, o historii blízkých hradů, ale také třeba o kartografii nebo o fotografování. Na 21. dubna 1895 odbor dohodl přednášku Stanka Vráze „Obrázky z tropické jižní Ameriky“, 109 a tak nelze říct, že by se osvětou omezoval jen na region Jičína a Českého ráje. Vráz se do Jičína nadále vracel a přednášel. Ve stejném roce se v Praze konala

105

Tamtéž. Tamtéž. Rozhledna se patrně opravovala několik let. Teprve v roce 1899 inženýr Prokop dopisem informoval turistický výbor o tom, že rozhledna je bezpečná. Prokop byl sám členem jičínského odboru KČT. 107 Tamtéž. 108 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903. 109 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 106

Národopisná výstava československé, do níž odbor přispěl několika obrazovými materiály. 110 Ve spolupráci s Akademickou čtenářskou jednotou dodal dvě vrstevnicové mapy Prachovských skal (jednu ve skřínce, jednu v rámu), obrazy z nalezišť keltských usedlostí a popis skal. Lepař v roce 1896 osobně vydal „Okolí jičínské“, dílo bylo první turistickým průvodcem po Jičínsku. 111 Základní činností odboru byly samozřejmě výlety. Bohužel je i jednatelé považovali za takovou samozřejmost, že jim ve svých zprávách nevěnovali skoro žádnou pozornost. Výlety byly určitě celodenní, a tak se konaly o víkendech, a byly také předem naplánované. Krom častých výletů členů odboru se konaly i akce určené pro veřejnost, jejichž součástí byly dílčí přednášky. Pokud si vezmeme příklad z dnešku, odbor se jistě snažil přilákat veřejnost nějakou odměnou, například občerstvením zdarma pro ty, kteří určenou trasu ujdou. O tom se však lze jen dohadovat. Jediný výlet, kterému Jaroslav Potůček věnoval pozornost, byl zimní výlet na saních z Jičína do Lomnice nad Popelkou v roce 1897, který neinicioval odbor jičínský, ale jilemnický, konkrétně prý tamější jednatel Buchar. Potůček podotkl, že se ve výletech nechodilo jen do Prachovských skal, píše například o výletech do Jilemnice a Kopidlna. Odbor se postupně naučil jak dát svých akcích i o sobě vědět. Nechal tisknout reklamní plakáty a letáky, které rozesílal všem odborům KČT. Například v roce 1895 nechal natisknout 500 reklamních letáků s motivem Císařské chodby. 112 Jaroslav Potůček o roce 1903 říká, že odbor odeslal 3 000 letáků do Londýna a Paříže. Nikde ale není poznámka o tom, že by se rozesílaly do německých měst. V roce 1896 byl za člena přijat dr. Jakub Všetečka. Nenápadná událost, ale pro budoucnost zcela zásadní. Tento člověk si rychle ve spolku vydobyl prestiž, a tak se už o dva roky později stal jednatelem. Funkci převzal po Karlovi Štětinovi, který post převzal po otci a synovi Boučkových. Bylo hlavně Všetečkovou zásluhou, že odbor v roce 1898 získal svou vlastní knihovnu. Odbor nadále pokračoval v obvyklé činnosti. V pravidelných intervalech vydával aktualizované mapy skal. Brzy se ale začal více zajímat i o jiné lokality. Nejvíc je to patrné v roce 1898, během něhož odbor označil a zmapoval stezku od Češova, přes Trosky, do Hrubých skal. Jedná se vskutku o impozantní vzdálenost. Odbor se o Hruboskalsko zajímal stále více. Další nová stezka z roku 1898 spojovala Kumburk a Bradlec a i když se to zdá

110

Tamtéž. Tamtéž. 112 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 111

s ohledem na geografickou vzdálenost neuvěřitelné, měla vést až k Sobotce 113. Toto je jen příklad, tvorba dlouhých stezek byla každoroční činností. Po celou dobu bez přestávky předsedal odboru František Lepař. V roce 1899 ještě stihl vyřešit další růst vnitřního napětí tím, že odbor zase po čase poslal do pražského ústředí dopis požadující změnu stanov. Jako pojistku toho, že Klub žádost opět neztopí, byly všem českým odborům zaslány dopisy ve stejném znění. Pražští představitelé byli krajně rozzlobeni a na velké valné hromadě kritizovali jičínský odbor za pokus rozvrátit pořádek v systému organizované turistiky. Napětí se však opět podařilo zneutralizovat. Byl to však poslední souboj mezi Jičínem a Prahou, kdy v čele odboru stál František Lepař. Coby předseda se zúčastnil všech výborových schůzí v roce 1899, včetně té z 21. prosince, tedy ve stejný den, kdy zemřel. 114 Odbor tak ztratil svého zakladatele a také osobu, která se snažila napjatý vztah mezi odborem a Klubem řešit cestou dohody. Jak uvidíme, další krize byla vyřešena velmi radikálně. Následující valné hromadě předsedal jednatel Jakub Všetečka. 115 Výbor byl opět složen z osvědčených osob a na výborové první schůzi měl být zvolen předseda. Už při první volbě předsedy výboru v roce 1892 bylo jasné, že zvítězí František Lepař a v dalších letech bylo hlasování jen formalitou. Nyní se ale musely osobnosti, které se rovným dílem podíleli na úspěších odboru v uplynulých sedmi letech, rozhodnout, kdo z nich se stane předsedou. Výsledek je z dnešního pohledu trochu překvapující. Předsedou se stal Karel Hoffmann, 116 nadlesní, který sice byl trvalým členem výboru, ale představoval spíše jakousi tichou sílu. Prosadil se v konkurenci jmen, jako byly Karel Štětina, což byl prakticky druhý zakladatel odboru, nebo Jakub Všetečka, jednatele a správce odborové knihovny. Hoffmann však nejspíš nebyl tak tichý, jak by se z nízkého výskytu jeho jména v pramenech mohlo zdát. Lepař ho patrně považoval za svého náhradníka v případě své nepřítomnosti 117, přestože takovou moc

113

Tamtéž. Potůček říká, že vedla ke Klepandě. Tak se jmenovala hospoda nedaleko Sobotky. Pojem „Na Klepandě“ se mezi místními používá dodnes, i když hospoda už neexistuje. 114 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903. Viz prezenční listina z 21. prosince 1899. 115 Tamtéž. 116 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903. Jméno Hoffmann je samo o sobě hodně problematické. V pramenech se totiž vyskytuje ve všech čtyřech možných variantách. Jde o písmena „f“ a „n“. Objevuje verze s oběmi zdvojenými písmeny, s oběmi nezdvojeným i s jedním zdvojeným a jedním nezdvojeným. V nejstarším pramenu k dějinám jičínského odboru, a sice jednatelské zprávy Karla Štětiny z roku 1892, je jméno psáno jako „Hoffmann“. Protože byl psán v době, kdy „Hoffmann“ žil, bude nejspíš tato verze správně, ačkoliv ostatní prameny uvádějí všechny možné kombinace, jen ne tuto Štětinovu. 117 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 36, kt. č. 1. Seznam členů 1892 – 1947. U jména Karel Hoffman se najednou objevuje funkce „místopředseda“, konkrétně u let 1898 a 1899. Zjevně se Lepařovo zdraví zhoršovalo, a tak nemohl být již tak aktivním členem. Ve stanovách však

měl mít podle stanov jednatel. Vzpomeňme také na to, že právě Hoffmann byl po valné hromadě 3. dubna vyslán jako posel za hrabětem Schlikem informovat ho o usneseních a získat jeho podporu. Zřejmě to byl člověk, který v ostatních vzbuzoval důvěru. Přesto ale zůstal tichou silou i v době předsednictví. Jeho jméno totiž i nadále v pramenech figuruje velmi zřídka, nejčastěji citovaným jménem je Jakub Všetečka. Nekrásnější vyhlídka, kterou Prachovské skály skýtají, konečně dostala jméno. Od roku 1900 se jí říkalo Lepařova vyhlídka, neboť byla místem, kde zakladatel odboru rád pobýval.118 Jičín na počátku 20. století již měl solidní železniční spojení, trasa Jičín-Nymburk, z něhož vedl přímý koridor do Prahy, již plně fungovala. Odbor se však snažil zvýšit efektivitu tratě, vlaky totiž údajně v Jičíně stavěly v nevhodných hodinách. Jaroslav Lohař a Jakub Všetečka zhotovili petici, se kterou obešli všechny obce podél trasy Jičín-Nymburk-Praha, a s podpisy se v listopadu 1900 vypravili do Vídně. Misi kompletně financoval odbor a dopadla úspěšně. Napojení spojů i časy odjezdů a příjezdů se zlepšily. Už se nestávalo, že člověk, pokud chtěl vlakem do Prahy, musel jet z Jičína v 18 hodin a dorazil o půlnoci. 119 Nyní je však už čas podívat se na zásadní přelom v jičínské organizované turistice. Jičíňané byli s nadřízeným postojem Prahy velmi znechuceni. Mateřská organizace KČT byla vlastníkem všech turistických nemovitostí, těch vybudovaných odbory nevyjímaje. Jičíňané ale chtěli mít vlastní budovu, která by patřila jen jim a byla by jakýmsi jičínským turistickým středobodem. Do roku 1901 k tomuto účelu sloužila Schlikova restaurace v Zelené rokli, řečená Lesní restaurace, ale ani ta koneckonců turistům nepatřila, byť hrabě byl značně benevolentní. V roce 1901 si odbor postavil na svoje náklady vlastní chatu v Horním Lochově, nazvanou podle iniciátora stavby jako Všetečkův penzionát. Pohněvaný pražský Klub zchladili poukázáním na to, že budovu nefinancoval odbor, ale Spolek turistů 120, tedy plně nezávislá jičínská organizace. Je jasné, že šlo jen kamufláž. Praze to neuniklo. O dva roky později se v penzionátu něco stalo, Všetečka coby jednatel mluví o „dusnu na Prachově“. 121 Nešlo nejspíš o nic závažného, mnohem horší klima přinesl dopis z Prahy 28. funkce místopředsedy není vůbec vymezena. Ty pravomoce, které se u funkce místopředsedy obvykle předpokládají, jsou vyhrazeny pro jednatele, což v daných letech byl Jakub Všetečka. 118 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. Miroslav Stumpf, zpráva jednatelská za rok 1941. 119 Tamtéž. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 120 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 37, kt. č. 2. Jakub Všetečka, zpráva o založení Všetečkova penzionátu v Horním Lochově. V tomto dokumentu se poprvé vyskytlo slovní spojení Spolek turistů, coby označení jičínského sdružení turistů. Slovo odbor nepadne ve zprávě ani jednou, stejně tak jakýkoli odkaz na Prahu. 121 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903.

února 1903, který nařkl odbor z nevyplácení příspěvků Praze. Jaroslav Lohař navrhoval urychleně svolat mimořádnou valnou hromadu a problém vyřešit, místo toho se však výbor rozhodl přestát krizi mlčením. 122 Dopis z Prahy jakoby nikdy do Jičína nepřišel. Finanční zprávy ale nevyznívaly pozitivně, schodek v rozpočtu na konci roku byl nevyhnutelný. K tomu všemu během roku zemřel Karel Hoffmann. Na podzim Praha chtěla okamžitě vyplatit 388 Korun. Odbor nemohl vyplatit ani zlomek, neboť jeho kasa byla koncem října o 36 Korun 96 Haléřů v rudých číslech. Všetečka svolal valnou hromadu, která se sešla 27. října 1903. 123 Bylo jasné, co bude výsledkem jednání. Hlasovalo se o zrušení odboru a o oficiální zřízení zcela samostatného Spolku turistů. Pár slov ke členstvu odboru KČT. Způsob nabírání členů byl aktivní, možná by šlo použít i slůvko „agresivní“. Nová krev zřejmě nepřicházela moc samovolně, proto turisté systematicky obcházeli domy s nabídkou členství. Na počátku roku 1893 měl odbor 37 členů. Bohužel nemáme k dispozici pravidelné zprávy o vývoji členské základny. V roce 1895 bylo v odboru 40 lidí, členstvo se tedy rozšiřovalo značně pomalu. Počet poté sice přesáhl hranici padesáti, ale tam jakoby se na dlouho zasekl a držel se až do zrušení odboru na podzim 1903.

6. Spolek turistů 6. 1. Spolek turistů v letech 1904 – 1918 122

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 123 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903.

Odbor přestal existovat na podzim roku 1903. 5. ledna 1904 se prakticky všichni důležití členové zaniklého odboru sešli na ustavující schůzi Spolku turistů. Setkání vedl Karel Štětina. 124

Už v tomto momentě se přesvědčíme o faktu, že Spolek turistů věrně kopíroval vývoj

odboru, jen bez finančních problémů a nekončící nevraživosti vůči pražské centrále. Na schůzi se totiž podle očekávání projednávaly stanovy. Představitelé je pojali značně jednoduše, prostě vzali stanovy odboru KČT a škrtli veškeré paragrafy svazující jeho nezávislost. Šlo tedy o zrušení paragrafu o zasílání většiny příspěvků centrále a paragrafu, který zakazoval odboru vlastnit jakoukoli nemovitost, neboť ty měly patřit celému Klubu. Velké změny byly provedeny také v oblasti členství. V původních stanovách bylo rozděleno na tři druhy, ale ty byly formulovány tak neobratně, že docházelo ke zcela zbytečným sporům. Nové dělení bylo formulováno jinak. Členem zakládajícím je ten, kdo jednou pro vždy Spolku přispěl alespoň 50 Korunami, členem činným ten, kdo byl přijat výborem a platí pravidelné členské poplatky 125 a členem čestným se člověk stane na základě zvolení valnou hromadou 126

. Jinak stanovy zůstaly beze změn, což nepřímo svědčí o tom, že jičínští turisté byli

s fungováním odboru vcelku spokojeni a stejné naděje nyní vkládali do samostatného Spolku. Klasická struktura tří institucí (výbor, valná hromada, členské schůze) zůstala beze změn. Do výboru byla zvolena prověřená jména jako Karel Štětina, Dominik Hudský, Josef Vítke a také strůjci rebelie Jaroslav Lohař a Jakub Všetečka, ovšem prosadili se také nováčci. Ti do výboru naskočili právě včas, jelikož jak uvidíme dále, dostat se do výboru nebylo později zrovna snadné. Jedním z nováčků byl i Josef Valenta, lesmistr velkostatku Erwina Schlika. Patrně právě jeho povolání bylo hlavním důvodem, proč byl na první výborové schůzi zvolen předsedou Spolku turistů a v této funkci zůstal po 9 let. 127 Proběhlo také sčítání členů Spolku, jejich počet byl 85 (z toho jeden čestný). 128 V porovnání se skromným začátkem odboru to bylo slušné číslo, ale Jakub Všetečka chtěl víc. Proto navrhl důslednou jednorázovou propagační kampaň, spočívající v rozesílání dvojité korespondence a vydáním oběžníku. Akci nelze považovat za moc úspěšnou, i když se 124

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1904 – 1917. 125 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 3, kt. č. 1. Stanovy Spolku turistů. Poplatky činného člena byly stanoveny na 40 haléřů měsíčně, nepočítaje vstupní poplatek ve stejné výši, který zájemce musel před přijetím uhradit. 126 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 10, kt. č. 1. Statistika turistiky. Čestné členství bylo velmi výjimečné. Prakticky jediným čestným členem, o kterém víme, je hrabě Erwin Schlik. 127 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 128 Tamtéž.

Jičíňané o Spolku patrně díky ní dozvěděli. Během roku 1904 se však našli jen 4 zájemci o přijetí. Hranice sta členů se zdála dlouhou dobu nepokořitelná. 129 Ale to nevadilo. Turisté měli konečně vlastní organizaci, s níž mohli nakládat zcela svobodně. Pochopitelné nadšení se projevilo zejména v důkladnosti. V době odboru se výbor scházel 5krát, maximálně 6krát do roka. Nyní se výborové schůze konaly každý měsíc s výjimkou ledna, kdy byly valné hromady, a tak jich bylo do roka 11. Dochované záznamy o činnosti Spolku jsou také mnohem důkladnější, jednatelé a předsedové píší snad o všem, co se jen trochu dotknulo turistiky. Bohužel je to za cenu toho, že zprávy jsou mnohdy až výčtově strohé. Mimoto finanční situace byla pochopitelně také mnohem veselejší, a tak se s ní jednatelé a pokladníci ve svých zprávách rádi chlubí. S nástupem Spolku turistů se zdá, že doba odboru KČT byla jen jakýmsi předstupněm opravdového vzestupu organizované turistiky. Ale i zde lze spatřit pár stinných stránek a varovných signálů. V odboru si bývali členové víceméně rovni a kdokoli nový se mohl klidně dostat výboru. Ve Spolku se rychle konstituovala jakási vedoucí skupina, která nejen že nebyla ochotna přijmout někoho nového mezi sebe, ale řadovým členům ani nedala moc možností vedení ovlivnit. Pokud se podíváme na prezenční listiny valných hromad, tedy setkání, kde se měla sejít co nejširší členská základna, zjistíme znepokojivou skutečnost, že se jich obvykle účastnila zhruba pouhá desetina všeho členstva. Tak proto bylo členstvo ve výboru tak stabilní, chtělo by se říct. Fraškovitost valných hromad může mít v zásadě dvě příčiny. Buď je výbor svolával opravdu tajně a ani je dopředu širokému členstvu moc neohlašoval, takže případný zájemce se musel k datu hromady dopídit sám, anebo široké členstvo prostě ztratilo zájem aktivně se podílet na politice Spolku. Opět je pravděpodobné, že přispěly oba faktory. Nezájem o valné hromady byl novinkou, s ničím takovým jsme se u odboru KČT nesetkali. Nešlo však o jediný neduh. Procházíme-li různými záznamy z výborových schůzí a valných hromad, odhalíme znepokojivý fakt, že Spolek věrně kopíroval projekty odboru. Množství aktivit prudce vzrostlo, ale jejich variabilita zůstávala stále stejná. Každá zpráva z valných hromad chválí úpravy a značení stezek a snad v každé z nich nalezneme zmínku o tom, že ubytování pro návštěvníky a studenty je zase o něco snazší. Spolek zkrátka podlehl rutině, nové nápady přicházely poskrovnu. Nepochybně to opět zapříčinila zkostnatělá podoba výboru.

129

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1904 – 1917.

K tomu připočtěme logický fakt, že jičínská turistická organizace tím, jak se znenadání odtrhla od celonárodní turistické struktury, znatelně ztratila na politické síle. V dobách odboru nebyl rok, kdy by turisté neorodovali za lepší železniční a silniční spojení Jičína s velkými městy. Tyto aktivity vymizely skoro úplně. Přes všechny nepříznivé jevy bychom však neměli podlehnout mýlce. Spolek turistů byl značně úspěšným počinem. Stačí, když se blíže podíváme na ekonomickou situaci. V roce 1904 se Spolek nemohl příliš finančně odvázat, jediným větším výdajem bylo natištění 250 propagačních letáků, které byly zacíleny na potencionální zájemce o členství. Staronová Sekce pro Prachovské skály, ustanovená hned při první schůzi výboru (2. února 1904), podle všeho neprováděla větší úpravy stezek a rovněž záměr, aby Spolek v Jičíně koupil studentskou noclehárnu, kterou léta odbor KČT spravoval, byl odložen. I když se jičínští turisté odtrhli od Prahy, stále tu totiž bylo nepříjemné pouto, které mohlo Spolek dotáhnout až k soudnímu řízení. 130 O nespravedlnosti původních stanov lze vést debatu, ale ať by dopadla jakkoliv, jičínští turisté zkrátka dlužili peníze, které namísto do Prahy šly do zřízení Všetečkova penzionátu. Spolek na konci roku 1904 poslal všechny našetřené peníze Klubu, dokonce si část půjčil z městské spořitelny. Dluh nebyl splacen úplně, chybělo ještě 100 Korun. To už však byla o něco veselejší suma než původních 388 Korun. 131 Dluh se podařilo definitivně splatit v roce následujícím. 132 Právě na roce 1905 je vidět, jak dobře finančně na tom Spolek byl. V únoru Spolek na zápisném, příspěvcích a darech získal 248,24 K, z čehož vydal 242,56 K. V březnu získal 326,60 K, vydal 152,54 K. Už březnu tedy byly peníze na srovnání dluhu.133 Za duben a květen sice Spolek nabral schodek 28,30 K (zisk 401,50 K, výdaje 429,80 K), ale v letních i podzimních měsících byl opět čistý příjem v jasně černých číslech, i když částky, s nimiž se operovalo, již nebyly tak závratné (například v červenci byly příjmy 99,40 K, výdaje 85,29 K). 134 Součet příjmů za rok 1905 činil 2547,39 K, výdajů potom 2420,70 K. 135 Takto vysoké počty nebyly ojedinělé. I když příjmy v roce 1906 činily „pouze“ 982,66 K 136, bylo to jen drobné škobrtnutí. Následující rok mohl Spolek operovat s čistým ziskem 1753,89 K 137, rok nato dokonce se sumou 2032,73 K 138. Číslo dva tisíce 130

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1904 – 1917. Ve zprávách z výborových schůzí se několikrát obavy ze soudního řízení objevují. 131 Tamtéž. Karel Štětina, Protokol valné hromady z 21. ledna 1905. 132 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 133 Tamtéž. 134 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. František Vítek, finanční záznamy za rok 1905. 135 Tamtéž, Karel Štětina, Josef Vítke, Protokol valné hromady konané 14. ledna 1906. 136 Tamtéž, Karel Štětina, Valná hromada konaná dne 12. ledna 1907. 137 Tamtéž, Karel Štětina, Josef Vítke, Protokol řádné valné hromady konané dne 19. ledna 1908.

nebylo žádnou magickou hranicí. Pokud přeskočíme do roku 1910, nový spolkový pokladník Alois Starý uvedl do položky „příjmy“ částku 4026,21 K. 139 Spolek si stanovil, že vzdělávací projekty budou jeho hlavní náplní. Pokud tedy odbor pořádal výstavy a zval učence na přednášky pouze nepravidelně, v posledních deseti letech před válkou byl Jičín pro akademiky, cestovatele, malíře a fotografy hotovým magnetem. V roce 1905 odstartovaly dva cykly přednášek. Jeden byl zacílen čistě na oblast východních Čech. Druhý se jmenoval „Obrazy ze světa“ a název plně vypovídá o tom, o čem se přednášelo. První přednáška se jmenovala „Z cest po Palestině a Egyptu“, jedna z dalších třeba „O zašlé slávě národů indiánských v Americe“. Šlo skutečně o dlouhé cykly, toto jsou bohužel jediná konkrétní jména přednášek, která se nám dochovala. Jako kuriozitu zmiňuji, že Jakub Všetečka se vylepování plakátů propagující přednášky chopil dosti vehementně, až ho krajský soud v roce 1909 musel zchladit pokutou. 140 Spolek se sice snažil přitáhnout do Jičína co nejvíc výstav, rovněž ale neváhal podpořit, nebo přímo organizovat výstavy v jiných městech. Hranice státu nehrály důležitou roli. Například v roce 1907 měl Spolek co do činění s výstavou v Berlíně, v roce 1910 ve Frankfurtě nad Mohanem a v roce 1911 v Drážďanech. 141 První spolkový průvodce po Jičínsku byl vydán v roce 1906. 142 Náklad nebyl dostačující a o dva roky později se musely vytisknout další kusy. 143 Bohužel neznáme přesná čísla. V roce 1908 byla také vydána aktualizovaná mapa. 144 Mottem „čím větší, tím lepší“ by se dala shrnout podoba výletů. Z dob odboru se nám nedochovalo příliš záznamů o pochodech, víme však s jistotou, že byly pořádány velmi často. Spolek v tomto směru strategii změnil. Organizoval podstatně méně výletních akcí. Některé roky se dokonce konal jen jeden jediný, ale o to obrovitější pochod. Spolek se snažil na jediný den v roce nakupit do Jičína co nejvíc návštěvníků a poté je provést po okolí, a především po Prachovských skalách. O podobě těchto „velkých výletů“ nás detailně zpravuje Karel Štětina ve zprávě z valné hromady ze dne 12. ledna 1907. Spolek turistů vytiskl letáky zvoucí veřejnost na pochod a oslovil relevantní zájmové organizace v okolí, aby pomohli propagačně 138

Tamtéž, Jakub Všetečka, Josef Vítke, Protokol řádné valné hromady konané dne 18 ledna 1909. Tamtéž, Alois Starý, Protokol řádné valné hromady konané dne 5. ledna 1911. 140 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 141 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 142 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1., Karel Štětina, Jednatelská zpráva za rok 1905. 143 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 144 Tamtéž. 139

i finančně. Dohodl také se Spolkem železničních úředníků zajištění jednorázových slev vlaků do Jičína. Studenty středních škol nechal osvobodit od výuky, aby mohli vyzdobit ulice. Během výletu studenti pomáhali s organizací a obsluhovali občerstvovací stanice. Akce se uskutečnila 10. června 1906 a pokud můžeme Štětinovi věřit, účastnilo se jí na 700 lidí. Na železniční stanici čekal „uvítací výbor“. Návštěvníci byli rozděleni do skupinek, každou z nich dostal na starost člen Spolku, nebo důvěryhodný středoškolský student. Štětina při hodnocení akce nešetřil superlativy. Pochod byl velkolepý a důstojný, ovšem potom jakoby mimochodem zmiňuje, že celý den hustě pršelo. Škodolibost není na místě, jen se pozastavuji nad tím, proč Spolek podléhal takové megalomanii a hazardoval se svou pověstí. Pokud veškerou turistickou aktivitu zkoncentroval do jednoho dne, bylo riziko neúspěchu kvůli špatnému počasí nepřijatelně vysoké. A přitom i pochod o rok dříve, tedy v létě 1905, dopadl stejně neslavně. Stejným fiaskem skončil pochod v roce 1913. Zde tedy vidíme, že se pojetí turistiky změnilo. Dříve šlo o činnost nadšenců, kteří své výlety, až na výjimky, organizovali víceméně jen pro členstvo turistických sdružení, Spolek se však zajímal hlavně o veřejnost. 145 Spolek investoval do nemovitostí. Jmenujme například jičínskou noclehárnu pro studenty, Všetečkův penzionát nebo travnatou parcelu před budovou nádraží, kterou Spolek zakoupil v roce 1908, aby na ní vybudoval okrasný parčík a tím vylepšil první dojem případných návštěvníků. 146 Druhým cílem investic byly pochopitelně stezky a vyhlídky. V roce 1906 Spolek usnadnil přístupnost vrchu Velíše a nebezpečná místa opatřil zábradlím. Neuběhl ani rok a Spolek začal u městských radních orodovat za to, aby byl přístup na Velíš pro veřejnost zakázán. 147 Vrch a s ním spojená zřícenina si totiž dodnes nese špatnou pověst, živenou historkami o nenadálých sesuvech kamení. Turisté se o nebezpečnosti vrchu nejspíš nějakým způsobem sami přesvědčili. Renovace se dočkala třeba i stezka ke Svinčici, nejvyšší vrchol Prachovských skal. Jak víme, už v roce 1892 byla zde postavena dřevěná rozhledna. Ta však už byla v době Spolku shnilá. Dřevo nebylo nejspíš vhodným materiálem. Hrabě Schlik byl opět dárcem materiálu, a

145

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1., Karel Štětina, Jednatelská zpráva za rok 1905. 146 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček. Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. Jednatel uvádí, že odbor za rok 1910 dokázal v noclehárnách ubytovat 438 osob. 147 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Viz schůze výboru za roky 1906 – 1907.

tak mohla být v roce 1911 obnovena, i když byla opět jen dřevěná. 148 Rozhledna vydržela pouze do roku 1914, kdy byla stržena. 149 Organizovaná turistika zažívala v desetiletí před světovou válkou trvalý poklidný rozkvět, čemuž nasvědčuje i velmi zvolna rostoucí členstvo Spolku. V roce 1905 se ustálily počáteční zmatky a Spolek v tomto roce měl 93 členů. V následujících čtyřech letech nikdo nepřibyl, ani neubyl, což je samo o sobě neuvěřitelné. Když v letech 1909 a 1910 mohl Spolek uvítat aspoň nějaké nováčky, nebyla ani tehdy hranice sta členů pokořena. Vypadalo to totiž, že členská základna opět ustrne, tentokrát v opravdu zakletém počtu 99. Minul rok 1911 a 1912, aniž by někdo odstoupil, nebo přistoupil. Poté se však něco muselo přihodit. Nabízí se jedna událost. V lednu 1913 se totiž Jakub Všetečka stal předsedou výboru a tedy i hlavou Spolku. Připomeňme, že funkci po 9 let vykonával Josef Valenta. Důležitým faktem také bylo, že noví, mladší turisté ve výboru konečně dokázali početně přebít křídlo zakladatelů a tím přilákat své vrstevníky. V roce 1913 najednou přistoupilo 50 nováčků. Při pohledu na tuto neskutečnou sumu nás napadne, že šlo jen o přechodný jev a nadšení řady zájemců jistě muselo rychle opadnout, ovšem to by byl omyl, neboť v roce 1914 nejenže nikdo Spolek neopustil, ale také se našlo dalších 74 duší, které se do nyní masového společenství turistů dobrovolně přidaly. V předvečer odstartování nevídaného evropského konfliktu stál Spolek turistů se členskou základnou 223 členů na naprostém vrcholu sil. 150

Konflikt pochopitelně uvrhl Spolek turistů do těžké křeče. Nelze se spolehnout na zprávy ze schůzí, ani finanční záznamy, jelikož se staly značně nespolehlivými. Vezměme proto zavděk protokolu z valné hromady ze 31. ledna 1916, který se měl zaobírat předchozími dvěma roky a který jako jeden z mála dokumentů drží standart předválečných zápisů. První odstavec tohoto až truchlivého dokumentu jeho autor (jednatel V. Bouček) věnuje zemřelým a odvedeným členům Spolku. Zpráva dále pokračuje smutnou informací, že turistika na Jičínsku za poslední tři roky vymizela. Rok 1913 byl prý charakteristický špatným počasím a válka v dalších letech doslova vymetla turisty ze stezek. Spolek se snažil bránit novou plakátovou kampaní po Praze, postaral se o to, aby penzionáty snížily ceny na polovinu, snížil dokonce povinné členské příspěvky, vše však bylo marné. Jednatel otevřeně tvrdí, že každý návštěvník z jiného města, z nichž většina byla z jiných 148

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček. Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 149 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Miroslav Stumpf, Jednatelská zpráva za rok 1941. 150 Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 10, kt. č. 1. Statistika turistiky.

turistických sdružení, byl osobně vítán členem výboru Spolku turistů. Možná jednatel Bouček přeháněl, možná ne. S nezájmem o turistiku samozřejmě hubnul i samotný Spolek. Během dvou let ubylo 110 členů a navíc předpokládejme, že řada dalších zůstávala ve Spolku pouze papírově. Rozpočet přeskočil do schodku, ale jak jsem napsal, na konkrétní čísla se nelze spolehnout. 151 Snahy na vylepšení kasy se už od pohledu jeví jako zcela zoufalá opatření. Spolek nejprve prodal velkou část pozemku okolo Všetečkova pensionátu v Horním Lochově. To nepomohlo, bylo potřeba najít zájemce o samotný penzionát. Aby se dosáhlo lepší prodejní ceny, nechal Spolek levně opravit střechu. Kupce se ale přesto nepodařilo najít. 152 Přesto nelze říct, že by Spolek turistů přestal plnit svůj účel. Konaly se přednášky, sice v mnohem menším počtu a ne s tak exkluzivními hosty, ale jednatel Bouček si ve zprávě zlehka pochvaluje, kolik lidí přišlo. Velkolepé turistické akce, jaké se pořádaly v minulých deseti letech, byly nahrazeny malými spolkovými výlety a Bouček opět chválí jičínské obyvatelstvo, s jakou ochotou v rámci možností se přidávalo. Zatím jistě máme pocit, že se Spolek snažil pouze přečkat hrozivé období a všechny jeho akce měly jen udržovací charakter, v něčem se však pokročilo opravdu hodně. Odbor KČT a Spolek turistů byly od počátku mužskými organizacemi. Do výboru se nikdy nedostala žádná žena a problematika genderu nebyla ani tak tabu, jako spíš že ani nikoho ve výboru nenapadlo něco takového vůbec řešit. Pojem „turistka“ jakoby neexistoval, čemuž razantně učinila přítrž profesorka Vesecká. V průběhu roku 1915 se dostala do vedoucích funkcí a ihned začala propagovat projekt dívčích studentských nocleháren. Je známo, že Všetečka a Lohař měli z dřívějška na kontě řadu genderových projektů a pravděpodobně i nyní snahy profesorky Vesecké podporovali. Během roku 1916 se její projekt dívčích nocleháren stal skutečností. Na oplátku obětovala mnoho sil na udržení Spolku pohromadě, neboť jak jednatel Bouček, tak jeho pozdější kolega Potůček tvrdí, že řadu spolkových přednášek a čajových večírků přímo organizovala. Jak se situace ve druhé polovině války zhoršovala, musel se Spolek jakýchkoli vzdělávacích aktivit a organizovaných turistických pochodů vzdát úplně.

6. 2. Dualismus turistických organizací v Jičíně 1918 – 1927

151

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva 1932 –33. „…za rok 1915 kase se nedostávalo 380 K.“ 152 Tamtéž

Když v posledním roce války bylo jasné, že se v sázce ocitla vize samostatného československého státu, rozhořely se ve výboru spory o tom, jak se jičínská turistika přizpůsobí. S tím souvisel sílící názor tvrdící, že odtržení se od KČT byla chyba. Předseda Všetečka, jeden z hlavních strůjců odtržení v roce 1903, se přirozeně postavil kategoricky proti a na schůzích výboru před začátkem debatování vždy pečlivě vyjmenoval úspěchy Spolku turistů, kterých by pod taktovkou Prahy nikdy nedosáhl. Frakce těch, kteří chtěli resuscitovat odbor KČT, byla ale už v lednu 1918 natolik silná, že začala okolnosti obnovení odboru s Prahou samostatně projednávat. 153 Vůdcem této opozice se stal profesor Bohumil Matas, který již dříve po V. Boučkovi převzal pozici jednatele. Spolek ho za to potrestal tak, že mu funkci jednatele odebral a dosadil do ní zpět Boučka. Když na podzim 1918 nabraly národní události rychlý spád, svolal Všetečka mimořádnou valnou schůzi, na níž chtěl zjistit, jak moc je Matasovo křídlo silné. Turisté se sešli 22. listopadu 1918. Profesor Matas vystoupil s tím, že byl, podobně jako kdysi František Lepař, Prahou osloven a požádán o založení odboru KČT. Všetečka nakonec založení odboru posvětil s tím, že Spolek se rušit nebude a teprve čas ukáže, která organizace přežije. 154 Ustavující schůze odboru KČT se konala 29. prosince 1918 na jičínské radnici. Do odboru se zapsalo 36 lidí. 155 Nemůžeme si být jisti, kolik členů v dané době měl Spolek turistů a nakolik byli aktivní, ale lze odhadnout, že Spolek měl zhruba třikrát větší členskou základnu. Odbor KČT fungoval podle předepsaných stanov. 156 Dne 3. ledna 1919 byl výborem zvolen první předseda novodobého odboru KČT. Nestal se jím Matas, protože ten byl patrně za účelem smíření se Všetečkou stále členem Spolku turistů. Předsedou se tedy stal profesor Miroslav Prokeš. 157 Dualismem jičínských turistických sdružení končí počátky organizované turistiky na Jičínsku. Činnost osvětová totiž rychle slábla, činnost sportovní začala dominovat, o čemž jasně svědčí zakládání župních organizací v městech Českého ráje, které převzaly základní úkoly po Sekci pro Prachovské skály a Označovacího Spolku. Přesněji šlo o odbory Župy Českého ráje, organizace založené v roce 1921. Bylo jich celkem 17. 158

153

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 2. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1917 - 1926. Bohumil Matas, Zápis o valné schůzi dne 19. ledna 1918. 154 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 155 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 36, kt. č. 1. Seznam členů. 156 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933. 157 Tamtéž 158 Tamtéž.

Dualismus jičínských sdružení se nemohl udržet dlouho, jedna z organizací musela padnout. Byť byl v roce 1919 slabší, dokázal odbor KČT Spolek překonat. Zvítězil hlavně tím, že jako nové seskupení dokázal více zapůsobit na mladou generaci. Výbor odboru byl také mnohem otevřenější novým tvářím než u Spolku, kde bylo vedení ještě zkostnatělejší než v předválečné době. Na počátku 20. let se však obě organizace těšily nové vlně zájmu o turistiku. Zájemci přicházeli hromadně, do Spolku turistů například v roce 1920 přistoupilo 79 nových členů,159 i když mnohdy šlo o zájemce staronové s ohledem na to, že válka odvála mnoho turistů na frontu. Poté však už Spolek jen sílu ztrácel. Koncem roku 1926 Spolek stále pod vedením Jakuba Všetečky požádal předsedu odboru KČT Emanuela Pecha, zda by se obě sdružení nemohli sejít na společné valné hromadě a projednat sloučení pod hlavičkou odboru KČT. Tak se stalo 21. prosince 1926.160 Stárnoucí Všetečka se vzdal vedoucích funkcí, ale stal se pochopitelně členem odboru KČT. Připomeňme, že tento duchovní pokračovatel Františka Lepaře zemřel v roce 1931.

7. Závěr

V roce 1813 byl obrozenecký proces v plném proudu a společenská elita se všemožně snažila demonstrovat velikost českého národa. Zavést Františka I., který přijel do Jičína kvůli diplomatické misi, do neprobádaných Prachovských skal bylo nepochybně riskantní, nápad však svůj účel splnil. Výsledkem takové prestižní akce bylo, že se obraz Prachovských skal, které se do té doby považovaly za zapovězené území, vylepšil. Provázení panovníka Císařskou chodbou ale nebylo pravým zrodem turistiky na Jičínsku. K tomu došlo až ve 30. letech 19. století, kdy krajský hejtman Hausgirg na svoje náklady sestavil skupinu odvážlivců a vydával se s nimi po předem připravených trasách. Tím vychoval první opravdovou generaci turistů, motivovanou nejen zájmem o aktivní trávení volného času, ale i snahou pozvednout vzdělanost českého národa. Nešlo totiž jen o překonávání několikakilometrové vzdálenosti, podstatnou složkou aktivit prvních turistů bylo zlepšit imaginaci mladé generace, která měla v budoucnu posunout národní cítění na vyšší stupeň. Prachovské skály, krásná 159

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 10, kt. č. 1. Statistika turistiky 160 Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Jaroslav Potůček, Jednatelská zpráva za rok 1932 – 1933.

oblast východních Čech, stimulovaly národní cítění velmi dobře a postupně dokázaly zaujmout lidi i ze vzdálenějších oblastí. Jedním z nich byl Vojtěch Náprstek. Nejprve pořádal studentské pochody, později ho napadlo, že pro Prachovské skály bude nejlepší, když v Jičíně vznikne pevná turistická organizace. Náprstkovým prostředníkem v Jičíně se stal František Lepař, ředitel gymnázia, filolog a aktivní člověk, který zároveň ale byl na pokraji důchodového věku. Lepař byl koncem roku 1891 osloven dopisem profesora S. V. Kurze, jednoho z hlavních představitelů Klubu českých turistů, který byl v Praze o tři roky dříve založen. Jičín se měl zapojit do struktury KČT. Lepař sehnal, především v učitelských i studentských kruzích, další turistické nadšence, například svého kolegu Karla Štětinu. Hrabě Erwin Schlik, kterému Prachovské skály patřily, nedělal jičínským turistům problémy, ostatně se sám zasadil o zvýšení turismu v jeho panství tím, že v roce 1886 nechal u Zelené rokle postavit restaurační zařízení. Koncem roku 1891 končí první, úvodní etapa turistiky na Jičínsku. Druhá etapa turistiky byla dobou odboru Klubu českých turistů a trvala 11 let. Za účasti třiceti lidí byl dne 7. února 1892 odbor založen. Naprostá většina z těchto zakladatelů zůstávala v turistice až do své smrti, což se v pozdějších letech ukázalo jako spíše škodlivý jev, neboť se s turistických nadšenců, kteří v 90. letech přinášeli do turistiky nemalou invenci, se ustanovilo tuhé konzervativní jádro, které nepřijímalo nové trendy. Ta doba ale byla zatím vzdálená. Nadšení turisté na první schůzi přijali stanovy odboru, které byly zaslány z Prahy, aniž by se nějak pozastavili nad paragrafy v oblasti financování, které pevně připoutávaly odbor k pražskému ústředí KČT, a členství, které byly velmi zmatené. Přísná finanční politika nastolená ústředím KČT nasvědčuje tomu, že Praha považovala odbory skutečně jen za pobočky, které budou pouze organizovat výlety a značit stezky a veškeré rozhodování ohledně vzdělávacích a stavitelských aktivit přenechají centrále. Mínění bylo zcela chybné, jičínští turisté chtěli pořádat přednášky, vydávat publikace i vlastnit nemovitosti. Stačil jediný rok fungování odboru, aby Jičíňané nabyli takového rozhořčení nad finanční politikou KČT, že do Prahy poslali žádost o změnu stanov. Centrála podmínky rezolutně odmítla s tím, že změna by představovala precedens pro ostatní odbory a celá struktura organizované turistiky by se zhroutila. Ve skutečnosti si Praha vytvořila precedens z tohoto zamítnutí a reagovala stejně na všechny stížnosti v budoucnu, ať už ze strany Jičína, nebo i z jiných odborů. Nařízení posílat dvě třetiny příspěvků do Prahy a zákaz vlastnit nemovitosti zpomalovala rozvoj odboru, ten ale přesto úspěšně vybudoval síť značených stezek a zřídil noclehárny pro návštěvníky. V roce 1896 vstoupil do odboru Jakub Všetečka. Jeho jméno je v dějinách organizované turistiky často citováno po dobu 35 let. Tento člověk odmítal Lepařovu politiku

smířlivosti vůči Praze, svoje protipražské mínění ale mohl rozvinout až po roce 1899, v jehož prosinci zemřel František Lepař a kdy ho na postu předsedy odboru nahradil patrně nepříliš výrazný Karel Hoffmann. V roce 1901 si odbor na svoje náklady, jež ale zakamufloval jako náklady jakéhosi Spolku turistů, postavil vlastní penzionát. Tvůrcem projektu byl Jakub Všetečka. Praha se brzy začala domáhat peněz, které odbor utratil za tento Všetečkův penzionát. Problém se v roce 1903 již nedal nijak odložit, a proto jiný vlivný člen odboru Jaroslav Lohař navrhl zrušení odboru KČT a ustanovení nezávislého turistického sdružení. Na podzim roku 1903 končí etapa prvního odboru KČT a začíná etapa Spolku turistů, kterou lze vymezit mezi roky 1903 –1918. Nejdůležitější členové zaniklého odboru ihned přestoupili do Spolku a hned na první schůzi byla odhlasována rozsáhlá propagační kampaň po Jičíně a blízkých městech. Dluh vůči Praze se však přenesl na Spolek, a proto musel být splacen. Tak se stalo na konci roku 1904. Spolek byl svobodný však jen zdánlivě, neboť byl svázán zkostnatělostí vedení, tvořeným starými zakladateli odboru. Svěží inovativní duch se z organizované turistiky vytratil a staří turisté, představovaní zejména Jakubem Všetečkou, Karlem Štětinou, Dominikem Hudským a Františkem Vítkem, opakovali projekty odboru, tentokrát ovšem ve velikášském duchu. Jeden den v roce se pořádaly obrovské výlety, které nalákaly turisty z dalekých měst, byly kupovány a budovány noclehárny a pořádány celé cykly přednášek a výstav. Spolek totiž finančně prosperoval. I prokletí stagnující členské základny nakonec padlo, shodou náhod zrovna v době, kdy se předsedou Spolku stal Jakub Všetečka, tedy v roce 1913. Na počátku první světové války měl Spolek 223 členů, ale světové události rychle zasadily turistice těžkou ránu. Prachovské skály na čtyři roky doslova osiřely a jediným průlomem za dob války bylo, že se ve Spolku prosadilo emancipační hnutí, a to především díky profesorce Vesecké, která se od roku 1914 pravidelně dostávala do výboru. S koncem války končí i epocha Spolku turistů a začíná epocha dualismu jičínských organizací, kterou lze vymezit léty 1919 – 1926. Část členů totiž uznala nedostatky Spolku a usoudila, že by se jičínská organizovaná turistika měla přimknout zpět k Praze. Situace se nepochybně změnila, neboť vznikl nový stát a Praha byla najednou hlavním městem. Jakub Všetečka, stálý předseda Spolku, musel s politováním sledoval, jak se část členstva odtrhla a dne 29. prosince 1918 se svolením Prahy ustanovila odbor KČT, jehož předsedou se stal profesor Miroslav Prokeš. Odbor byl oproti Spolku pouze třetinový a Všetečka doufal, že zase zanikne, jeho Spolek však nebyl schopen nabídnout tolik dynamičnosti co konkurent, proto nelákal mladé turisty. Proto Spolek konkurenční souboj prohrál a na návrh samotného Všetečky byl 21. prosince 1926 odborem pohlcen. Tak skončil dualismus turistických

organizací. Tato etapa nám odpověděla na otázku, zda byl úspěšnější odbor KČT v letech 1892 – 1903, nebo Spolek turistů v letech 1903 – 1918. Klub českých turistů i jeho jičínský odbor přežívají dodnes. Celonárodní struktura je sofistikovanější. Má tři stupně, a sice ústředí, krajské organizace a jednotlivé odbory. Také záběr Klubu je podstatně širší, pojímá totiž řadu aktivit volného času vykonávaných v přírodě, a tak se do programu dostaly nejen dálkové pochody nebo lyžování, ale i tak exotické sporty jako speleologie nebo jízda na koni. Jičínský odbor již není aktivní jako kdysi, přesto má v povědomí místních obyvatel své místo. Něco se ale z dob počátků organizované turistiky vytratilo. Dnešní Klub totiž postrádá ono obrozenecké nadšení, které první turisty hnalo vpřed. Dnes už jde především o sport, ne o šíření osvěty, které mělo v počátcích turistiky stejně důležitou, ne-li větší úlohu. Moje práce se ani tak netýká sportovní aktivity, jako spíš onoho obrozenectví navlečeného na turistiku. Byť má samotná turistika v práci doplňkovou funkci, nehodlal jsem ji potlačit. Právě první kapitoly, pojednávající o dějinách a pamětihodnostech Českého ráje, jsou věnovány čtenářům, kteří si pod turistikou představují činnost sportovní, nikoliv obrozeneckou.

8. Seznam zdrojů

Literatura: Wagner, Jaroslav: Jičín. Praha 1979.

Prošek, Jaroslav – Bílková, Eva: Český ráj. Praha 1988.

Petříková, Hana: Bitva u Jičína a její hospodářské a sociální důsledky. Opava 1999.

Edd. Bílková, Eva – Carda, Vladimír – Čeliš, Jan K.: Jičínské gymnázium 1624 – 1999, Almanach k 375. výročí založení Jičínského gymnázia. Jičín 1999.

Bílková, Eva: Pod Valdickou branou. Fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech. Jičín 2004.

Kvíčala, Josef: Historie dvojího plenění města Jičína Prusy ve válce rakousko-pruské roku 1866. Český ráj V. 1937.

Prameny Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 1, kn. č. 1. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1904 – 1917.

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 2, kn. č. 2. Zápisy ze schůzí Spolku turistů 1917 – 1926.

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 3, kt. č. 1. Stanovy Spolku turistů.

Státní okresní archiv Jičín, Spolek turistů Jičín, 1904 – 1927, ev.č. 216/2, inv. č. 10, kt. č. 1. Statistika turistiky.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 1, kn. č. 1. Pamětní kniha – Restaurace v Prachovských skalách 1899 – 1904.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 13, kn. č. 13. Zápisy ze schůzí výboru KČT 1896 – 1903.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 22, kt. č. 1. Stanovy 1892, 1896, 1901 – 1903, 1931.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 31, kt. č. 1. Zprávy jednatele odboru 1892, 1927 – 1947.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 32, kt. č. 1. Zápisy ze schůzí jičínského Klubu turistů 1892.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 36, kt. č. 1. Seznam členů, funkcionářů – přihlášky, odhlášky, přestoupení, parte, osvědčení o státním občanství, výpovědi o pracovním poměru 1892 – 1947.

Státní okresní archiv Jičín, Klub českých turistů - místní odbor Jičín, ev.č. 216/3, inv. č. 37, kt. č. 2. Všetečkův penzionát, Horní Lochov 1912 - 1945.

Internetové zdroje: www.cesky-raj.info

Oficiální stránky Českého ráje.

www.prachovskeskaly.com

web.kct.cz

Oficiální prezentace Prachovských skal.

Klub českých turistů.