1.Turistika 1.1 Charakteristika „Turistika – komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě – má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti a k tomu využívá odborně technických znalostí a dovedností.“ (Cykloturistika, Ondráček, Hřebíčková, str 7) Turistika není jen poznávání zajímavých míst, ale jde i o fyzický pohyb což turistiku odlišuje od často zaměňovaného výrazu cestovní ruch. U turistiky není na prvním místě výkon jedince, ale jde spíše o vnímání přírody, celkové zotavení a odpočinek. 1.2 Druhy turistiky V přírodě se lze pohybovat různými způsoby, a proto rozlišujeme i různé druhy turistiky: - pěší turistika - cykloturistika - vysokohorská turistika - lyžařská turistika - vodní turistika - jiné 1.3 Složky turistiky U každého druhu turistiky lze rozlišit její jednotlivé složky a to na základě definice turistiky, které udávají obsah turistiky. (cykloturistika, Ondráček, Hřebíčková) Pohybová složka Je dána samotnou pohybovou činností kde se jízdou na kole zlepšují kondiční a koordinační schopnosti. Sloučením těchto schopností je jedinec schopný úspěšně zvládat jednotlivé pohybové dovednosti jako je například nasednutí na kolo, šlapání, rozjezd, zastavení brzděním, jízda do kopce, jízda z kopce a podobně. Kulturně - poznávací činnost Tato složka prezentuje poznávání přírody, život společnosti a výtvory lidské práce. Pobytem v přírodě si člověk rozšiřuje vědomosti o rostlinstvu, živočišstvu a geografii ve vybrané lokalitě. Neméně zajímavé je i seznámení s životem společnosti, její historií a současností.
Díky těmto zájmovým bodům lze s nadšením naplánovat turistickou akci, která má pro člověka kulturně poznávací charakter. Odborně technické činnosti Jedná se o poznatky nejen praktického, ale i teoretického charakteru a díky tomu lze bezpečně a radostně pobývat v přírodě. Péče a údržba materiálu je důležitá pro jeho funkčnost a pohodlí turisty. Jednotlivé činnosti lze rozdělit to různých témat např.: výstroj a výzbroj jednotlivce a skupiny zakládání ohně a manipulace s přenosnými vařiči stanování a bivakování orientace v terénu hygiena a první pomoc zdroje nebezpečí a jejich eliminace systém značení ochrana přírody 1.4 Význam turistiky Každá činnost, kterou jedinec vykonává by měla mít nějaký cíl a tím pádem smysl a význam. Existují tři oblasti ve kterých jdou určité cíle prosadit. Vzdělávací oblast Tím že jedinec vyvíjí pohybovou aktivitu dochází k rozvoji pohybových schopností a dovedností a procesem motorického učení si utváří návyky pro pohybové úkoly. Během tohoto učení získává i teoretické znalosti, které později uplatní při dalším zdokonalování zvolené pohybové činnosti. Výchovná oblast V rámci turistiky spojeného s pobytem a pohybem v přírodě je důležité řídit se pravidly chování v přírodě, vůči jednotlivcům a skupině. Dochází současně k ovlivňování sociální složky jedince.
Zdravotní oblast Díky aktivitě nízké intenzity přináší rozvoj především obecné vytrvalosti, posilování a příznivé působení na orgánové soustavy. Na psychiku má rovněž jednoznačně dobrý vliv. Jízda na kole je doporučována i zdravotně oslabeným, týká se zejména pohybového či kloubního aparátu apod.
2. Cyklistika a cykloturistika 2.1 Charakteristika Cyklistika a cykloturistika jsou pojmy, které spolu úzce souvisí a prolínají se. Cyklistika je jízda na jízdním kole se soutěžním, rekreačním nebo dopravním zaměřením. Cykloturistika je druh turistiky provozovaná převážně na jízdním kole. Nemá soutěžní charakter a lze jí chápat jako prostředek aktivního odpočinku ve volné přírodě či v obci. Kombinuje se zde pěší turistika s mototuristikou, kde se tyto dvě činnosti výborně doplňují a mají velmi dobrý vliv na zdraví člověka a minimálně narušují životní prostředí. I přes rychlejší přesun na kole lze kvalitně vnímat okolí. Zvládnutí techniky jízdy na kole je ovšem nejzákladnějším předpokladem a stejně tak znalost dopravních předpisů, poskytnutí první pomoci a základní opravy a údržba kola. Cykloturistika na úrovni školní tělesné výchovy splňuje všechny tři úkoly. Fyzickým zatížením zdravotní úkol, během přesunu po kulturních zajímavostech výchovný úkol a provozem jízdního kola zlepšování technických znalostí a dovedností tedy vzdělávací úkol. Cyklistiku a cykloturistiku lze provozovat na různých typech povrchů a s tím souvisí i správný výběr druhu kola. Silniční kolo lze použít pouze na kvalitním zpevněném povrchu, horské kolo většinou bývá speciálně upraveno a hodí se do těžšího terénu, tekingové nebo crosové kolo univerzálně použitelné jak při jízdě po zpevněných cestách tak i v lehčím terénu a městské kolo někdy též city bike zejména pro pohyb ve městech. 2.2 Význam cyklistiky a cykloturistiky Jízdní kolo použité k dopravním či rekreačním účelům se stává velmi dostupnou aktivitou z pohledu materiálního vybavení. Kvalita a počet cyklotras se neustále zvyšuje. Provozováním cyklistiky a cykloturistiky se rozvíjí cestovní ruch i v málo navštěvovaných lokalitách České republiky, přibývá služeb a pracovních příležitostí spojených s cykloturistikou a obohacuje prožitky běžné turistiky. Minimální vliv na životní prostředí,
nulové emise a bezhlučnost jsou další velké výhody, které zúčastněné obce velmi vítají. S kolem lze zaparkovat téměř všude a v městském provozu se lze pohodlně vyhnout dopravním zácpám či jiným problémům s provozem motorových vozidel. S cyklistikou se zcela běžně počítá při plánování výstavby nových komunikací a stává se součástí s jinými druhy dopravy. Kolo se velmi často stává alternativním dopravním prostředkem při dovolených a jiných příležitostech se kterým se dá efektivně dojet například do historických center měst, do městských parků, přírodních rezervací atd. Povědomost o zdravém životním stylu rovněž přispívá k rozšíření cyklistiky a cykloturistiky mezi populaci neboť pro zdravého jedince je to je způsob jak bojovat proti nejrůznějším civilizačním chorobám. 2.3 Zapojení cyklistiky a cykloturistiky do vzdělávání v rámci České republiky S prvními kroky výuky dítěte lze začít ve velmi raném věku, záleží ovšem na rodičích, a to tehdy kdy dítě zvládá chůzi což je kolem 2 let, na jakémsi čtyřkolovém vozítku. (Kolo pro děti i jejich rodiče) Kde se seznámí se zatáčením a s pocitem jízdy. Ve třech letech, pokud má dítě a rodiče zájem, mohou být uskutečněny první pokusy na odpovídajícím vybavení. Výuka je pro dítě zpočátku velmi náročná, a proto by měla být rozdělena do krátkých úseků. Náročnost je dána nejen fyzickým zatížení, ale také stereotypem pohybu. U malého dítěte hrají roli nízké silové schopnosti a poměr váhy kola k hmotnosti jedince, který je pro něj nepříznivý v porovnání s dospělým. Dříve se cykloturistika ve školách provozovala v rámci tělesné výchovy. Nedávná školská reforma cykloturistiku řadí do tzv. Rámcových vzdělávacích programů (RVP) (2010), kde je zahrnuta do tělovýchovných oblastí výuky a výborně zde funguje i mezipředmětová vazba. 2.4 Vhodné kombinace spojené s cykloturistikou Cykloturistiku lze pro větší atraktivitu doplnit i o další aktivity a tím případný kurz zpestřit. Nejvhodnější je samozřejmě vybírat akce spojené s pobytem v přírodě. Mezi nejvyhledávanější spojení s cykloturistikou jsou zejména vodní turistika, horolezectví, případně horská turistika a nebo školy v přírodě. Komplikace mohou nastat s přepravou materiálu a s neochotou zaměstnanců dopravních podniků to znamená, že je potřeba mít vše dopředu důkladně promyšlené a zajištěné. Vodní turistika je druh turistiky, která využívá různých druhů plavidel, nejčastěji kanoe nebo rafty sloužící k přesunu z místa na místo. Plavidla jsou zejména provozována na
říčních tocích. Mezi vodní turisty nejvyhledávanější říční toky v Čechách jsou Vltava, Ohře, Lužnice, Sázava a na Moravě často Morava, Moravice, Dyje atd. Skloubit cykloturistiku a vodní turistiku je organizačně velmi náročné na přepravu materiálu. Ideální se jeví vybrat tábořiště poblíž zvoleného vodního toku , dovoz vodáckého vybavení svěřit půjčovně či agentuře a přepravu kol zajistit dostupnými dopravními prostředky jako je například vlak a tímto se dostat co nejblíže tábořišti a odtud se vlastními silami přemístit na místo určení. Případně zajistit odvoz batohů. Po té už záleží na organizačních schopnostech vedoucího kurzu, jak naplánuje jednotlivé aktivity. Původní význam pojmu horolezectví vyjadřoval aktivitu při které bylo cílem zdolat vrchol hory. V současné době se tohoto označení užívá pro nejrůznější jiné činnosti a speciální sportovní disciplíny které se původnímu obsahu velmi vzdálili. Horolezectví je tedy pohyb v horolezeckém terénu, který je přírodní (např.: skalnatý, sněhový, ledový apod.) nebo umělý (většinou komerční horolezecké stěny) imitující přírodní prostředí. (http://www.horolezeckametodika.cz/001formy/01formy.php) Zařadit horolezectví do cykloturistického kurzu středních škol je spíše okrajovou záležitostí a z důvodu bezpečnosti je dobré využít nabídky komerčních provozovatelů, kde je zajištěna jak výstroj tak i většinou proškolený instruktor. Umělé horolezecké stěny jsou téměř v každém větším městě (např.: Kutná Hora, Vlašim, Havlíčkův Brod, Jihlava atd.) Školy v přírodě využívá stále více základních škol. Jejich náplň je různě zaměřena podle potřeb školy. Mezi aktivity může být zařazena i cykloturistika případně hry na kolech. Na trhu je široká nabídka agentur zabývajících se pořádáním škol v přírodě na různé téma.
3. Rámcový vzdělávací program a školní vzdělávací program 3.1 Systém kurikulárních dokumentů Probíhající školská reforma zavádí do vzdělávání nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty jsou zpracovávány na dvou úrovních, a to státní a školní. Na státní úrovni v systému kurikulárních dokumentů hovoříme o Národním programu vzdělávání (NPV) a rámcovém vzdělávacím programu (RVP). NPV se zabývá vzděláváním jako celku v počáteční fázi. RVP určuje závazné rámce vzdělávání s předškolní, základní a střední etapou. Školní vzdělávací programy (ŠVP) se nachází na školní úrovni a podle těchto programů se odvíjí vzdělávání na jednotlivých školách. ŠVP si každá škola zpracovává sama, ale musí se držet zásad daných v jednotlivých RVP. Školy mohou využít i takzvaný Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů, který je k jednotlivým RVP vydáván. Rámcové i školní vzdělávací programy jsou veřejně přístupné dokumenty. obrázek
3.2 Úloha RVP a Vzdělávacích programů v procesu vzdělávání cyklistiky a cykloturistiky Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání je dokument, kterým se musí všechny mateřské školy řídit a platí od 1. září 2007. Tento dokument zahrnuje několik kapitol, podle kterých školky vytvoří ŠVP. V kapitole s názvem Vzdělávací oblasti se turistika zmiňuje v tématickém celku Dítě a jeho tělo, kde by měl pedagog rozvíjet mimo jiné lokomoční pohybové činnosti, nelokomoční pohybové činnosti a jiné činnosti, kam právě turistika patří. Cykloturistika se v předškolním prostředí nedá příliš uplatnit, v lepším případě může jít o pokus o cyklistiku na dopravním hřišti nebo na jiném bezpečném místě, a to například při pořádání školek v přírodě nebo v příměstských centrech.
U takto malých
dětí je nutné dbát na výborný technický stav jízdního kola a používat co nejvíce prvků pasivní ochrany (helma, chrániče kloubů, rukavice atd.). Dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je v platnosti od 1. 9. 2005, a to pro všechny základní školy, včetně těch, které vzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením (upravuje příloha k RVP ZV) i pro víceletá gymnázia. Od roku 2005 došlo k několika změnám. Poslední změna byla provedena s účinností od 1.9.2010. RVP ZV
zahrnuje několik vzdělávacích oblastí. Pro cykloturistiku je důležitá vzdělávací oblast člověk a zdraví, kde současně vzniká, více či méně, mezipředmětová vazba. Na prvním stupni se v souvislosti s turistikou a pobytem v přírodě jedná o přesun do terénu, chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůze v terénu atd. Na druhém stupni lze již plánovat turistickou akci (cykloturistickou), přesun do terénu a uplatnění pravidel bezpečnosti silničního provozu v roli cyklisty nebo chodce a vypracování dokumentace z turistické akce. Předměty, u kterých je silná vazba k cykloturistice, jsou zejména zeměpis (orientace v terénu pomocí mapy, buzoly atd.), přírodopis (poskytnutí první pomoci, pozorování zvířat a určování jejich stop, rostlin, ochrana životního prostředí), dějepis (historie vztahující se k dané lokalitě), chemie (chemické procesy v přírodě, vliv člověka na životní prostředí), fyzika (jízda na kole, stavba tábora atd.). Pro základní vzdělávání je stále platné vyučování podle vzdělávacích programů (htttp://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/zakladni-vzdelavani) a jejich obsah určují čtyři dokumenty: Vzdělávací program základní škola, Vzdělávací program obecná škola 1. - 5. ročník a 6. – 9. ročník a Vzdělávací program národní škola. Učivo pro vzdělávací program Základní škola se dělí na tři etapy (1. a 2., 3. – 5. a 6. – 9. ročník). Tématický celek Turistika a pobyt v přírodě popisuje podrobně jeho náplň. Základem pro všechny etapy je celkový pohled na vnímání turistiky jako zdravého životního stylu, poznávání něčeho nového a rozvoje různých dovedností souvisejících s pobytem v přírodě. Pro 1. – 2. ročník je zařazena jízda na koloběžce (platí v případě, že byla turistika zařazena do tématického plánu konkrétní třídy), 3. – 5. ročník se setkává s výukou jízdy na kole zahrnující nasedání, sesedání, jízda v přímém směru, zatáčení, odbočování, brzdění, zastavení (platí v případě, že byla turistika zařazena do tématického plánu konkrétní třídy) a 6. – 9. ročník se setkává s cykloturistikou konkrétně s jízdou na kole, horském kole, přesun po trase mimo silnici a jako rozšiřující učivo je možné zařadit jízda obratnosti, jízda ve skupině i na silnici. Vzdělávací program Obecná škola je rozdělen na dva stupně 1. – 5. a 6. – 9. ročník. V prvním až pátém ročníku jízdu na kole a koloběžce školy provozují na víceúčelovém hřišti. Turistika a cyklistika je dále obsažena v okruhu Hry a sport a zde se současně učí i pravidla silničního provozu. Turistika má i zájmovou formu s dotací 2 x 60 minut týdně. Na druhém stupni se koncepce programu téměř neliší od vzdělávacího programu základní škola. Cykloturistika je opět obsažena v předmětu turistika a pobyt v přírodě a jízda na kole a na horském kole mimo silnici a v silničním provozu je omezena do 30 km. Znalost trasy, terénu a dopravních předpisů jsou jedny z požadavků programu. Jako rozšiřující učivo k tělesné
výchově si žák může vybrat volitelný předmět Sport a pohybové aktivity zahrnující i různé druhy turistiky. Vzdělávací program Národní škola má specificky nastavené vyučování jako školní den a činnosti se během dne logicky střídají a jsou přiřazovány ke známým předmětům pro lepší pochopení. Turistika a pobyt v přírodě jako jedna z činností v tělesné výchově popisuje jen zásady táboření, čtení turistické mapy, orientace v přírodě, stavba a rušení tábořiště, zacházení s nožem, pilou a sekyrou a chůze v terénu do 20 km. Jízda na kole, která souvisí s cykloturistikou je zmíněna až v dalších činnostech spolu se znalostí dopravních předpisů pro cyklisty a chodce a jiných aktivit. Gymnaziální vzdělávání se od 1. září 2009 řídí dokumentem Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (dále jen RVP G), který vytvořil Výzkumný ústav pedagogický v Praze a na svých internetových stránkách dává k dispozici i dokument Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou (dále jen RVP GSP). Oba dokumenty schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky dne 24. července 2007. RVP G se svou koncepcí hodně podobá plánu základních škol a cykloturistikou se nějak zvlášť nezabývá ani v dokumentu RVP GSP. Turistika je opět zmíněna u předmětu tělesná výchova jako turistika a pobyt v přírodě. Turistická akce je zpravidla pořádána v předposledním ročníku (v 7. ročníku osmiletého nebo ve 3. ročníku čtyřletého gymnázia), ale v pravomoci ředitele je možné přesunout kurz do jiného ročníku. Tyto akce také souvisí s projekty školy a škola má možnost si zvolit druh turistiky (cykloturistika, vodní turistika apod.) Výběr je většinou dán kvalifikací a zájmem zúčastněných pedagogů nebo materiálním vybavením školy (např. chata v cykloturisticky příhodné oblasti). 3.3 Bezpečnostní rizika a jejich eliminace v rámci RVP RVP se eliminací bezpečnostních rizik konkrétně nezabývá. Systematickou výuku dopravních předpisů a teoretických znalostí techniky jízdy na kole a dalších činností souvisejících s cykloturistikou lze považovat za prevenci proti možným nebezpečím, která vznikají během turistických akcí. Při jízdě v provozu na silnici jsou účastníci povinni dodržovat zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Předpisy důležité pro cyklisty najdeme v Oddílu 5 zvláštní ustanovení pro chůzi, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířeti a vedení a hnaní zvířat, konkrétně v kapitole jízda na jízdním kole pod paragrafy 57 a 58. (do přílohy)
Pro cykloturisty jsou rovněž důležité i další vybrané zákony a vyhlášky jako například zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vyhláška č. 341/2002 Sb.
