Příspěvek od Jirky Kohouta Posílám tabla, která jsem dělal před pár lety pro trvalou výstavku historických rádií mého dobrého kamaráda a podnikatele Karla Hrodka (www.hasdc.cz), jsou pro laického návštěvníka, ale několik má obecnou platnost. Viz také http://www.dolni-cermna.cz/mestys/muzeum-radii/.
PO ROCE 1945 začaly být radiopřijímače v domácnostech samozřejmostí. Na území tehdejších Československa prošlo v letech 1945 až 1960 výrobou 97 typů radiopřijímačů, mnohdy ve velkých sériích a za dostupnou cenu. Některé oblíbené typy radiopřijímačů se vyráběly i několik let po sobě. Radioamatéři si mohli koupit a sami smontovat kompletní stavebnice jednodušších elektronkových přijímačů.
Rádio HYMNUS TESLA Kolín n.p. 1958-1959
V Praze byl první rozhlasový přijímač zn. Nice instalován 14. října 1923 ve vrátnici tiskařského družstva Národní Politiky na Václavském náměstí. Technici umístili reproduktor do otevřeného okénka nad dveřmi vrátnice, odkud byl hudební program Radiojournalu dobře slyšitelný po celé spodní části Václavského náměstí. "Aparaturu jsme přivezli vždy večer před tím do redakce Národní politiky. Vozili jsme ji na dvoukolové káře, někdy nám pomáhal tlačit sám ředitel." Nedělní vysílání od 11:00 do 12:30 hodin vždy vyvolalo mezi shromážděnými Pražany velký zájem. Již při první produkci byl dokonce přerušen provoz tramvají na Václavském náměstí, proto při druhé produkci musela nastoupit dopravní policie, která řídila provoz. Také tisk se o těchto reklamních produkcích, které trvaly až do zimy 1924, vyjadřoval velmi pochvalně.
Krystalka z roku 1927
KRYSTALOVÝ PŘIJÍMAČ (hovorově „krystalka“) je nejjednodušší rozhlasový přijímač, který ke své činnosti nepotřebuje napájení. Energie, rozkmitávající membránu jejího sluchátka, se bere přímo z vysílaného signálu. Za svůj název tento přijímač vděčí hlavní součástce, kterou byl některý z krystalů s usměrňovacími vlastnostmi (nejčastěji se používal galenit). Krystalu se dotýkal hrot z vhodného kovového materiálu, čímž vznikla primitivní hrotová dioda. Hrot byl pohyblivý. Ovládal se malou páčkou umístěnou v kulovém kloubu, aby se na krystalu dalo najít místo s nejlepším příjmem. Z antény přichází spektrum všech rozhlasových signálů na rezonanční obvod, tlumící všechny kmitočty vyjma kmitočtu naší naladěné stanice. Krystalovým detektorem je odstraněna záporná část obálky amplitudově modulovaného signálu, z kladné části se pak kondenzátorem vyfiltruje vysokofrekvenční nosná vlna a do sluchátek jde nízkofrekvenční obálka signálu (elektrická podoba slyšitelného zvuku). Citlivost krystalky je velmi malá, protože v ní nedochází k žádnému zesílení přijímaného signálu. Proto vyžaduje anténu s vysokým ziskem, kvalitní uzemnění a silný signál z vysílače. Příjem krystalky je tichý, reproduktor nejde použít, protože krystalka je přijímačem bez jakéhokoliv zesílení. Pramen: http://cs.wikipedia.org
ELEKTRONKY (hovorově „lampy“, „radiolampy“) Elektronka je zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Skládá se z několika elektrod v uzavřené vakuové baňce. Počátkem 20. století se elektronkám říkalo lampy. Elektronky byly relativně drahé, poruchové a měly velkou klidovou spotřebu. Proto se přístroje osazovaly elektronkami v nejmenší možné míře. Elektronky obvykle obsahují tři druhy elektrod (1) katoda, (2) anoda, a (3) mřížka. Mřížek může být v elektronce několik, s různými funkcemi a podle celkového počtu elektrod se elektronky nazývají „trioda“ až „nonoda“. Například velmi běžná „pentoda“ má tři mřížky. Tyto elektrody jsou umístěny v uzavřené, většinou skleněné baňce (výkonové elektronky mají obvykle keramicke nebo i kovové baňky), z níž je vyčerpán vzduch. Konstrukce elektronky se vyvinula ze žárovky na základě objevu T. A. Edisona z roku 1883. Do vyčerpané baňky Edison umístil kromě rozžhaveného vlákna také drát, který fungoval jako sběrač elektronů a měl zabránit černání baňky. Edison zjistil, že mezi rozžhaveným vláknem a studeným drátem může téci proud. Vakuum v elektronkách udržuje při dlouhodobém provozu getr. Getr je takové „zrcátko“ na vnitřku skleněné baňky, a při nežádoucím vniknutí vzduchu mléčně zbělá. Zrcadlí-li se getr ještě nyní, znamená to, že si elektronka dodnes po dobu několik desetiletí uchovala své vakuum.
ANODA
TRIODA MŘÍŽKA KATODA
ŽHAVENÍ
PRVNÍ ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ
Vysílač ve Kbelích, dobová fotografie z první poloviny dvacátých let minulého století
První koncese na zřízení přijímací stanice byla vydána 5. září 1923. Dalších šest koncesí
bylo vydáno 1. října 1923. Koncesionáři byli v podstatě nuceni zakoupit od společnosti Radioslavie přijímač SFR STANDART. Cena přijímače byla 5000 Kč, antény 400 - 500 Kč a za montáž musel koncesionář zaplatit zhruba 300 Kč. Kromě těchto částek zaplatili koncesionáři uznávací poplatek 60 Kč a společnosti 100 Kč měsíční předplatné.
na našem území bylo zahájeno jako jedno z prvních v Evropě dne 18. května 1923 ve 20:15 hodin z vojenského stanu ve Kbelích na okraji Prahy. Odtud vysílala stanice Radiojournal několik měsíců. Později bylo zahájeno vysílání z Bratislavy. 1906 – na Štědrý den roku 1906 odvysílal kanadský fyzik a vynálezce Reginald Aubrey Fessenden první rozhlasový pořad z budovy v americkém Brant Rock pod obrovskou více než stometrovou anténou. Při tom ani nevěděl, zda ho někdo slyší. Neznámým posluchačům zazpíval koledu, zahrál na housle a popřál pokojné Vánoce. 1908 – první předvedení radiofonie na veřejnosti se v Praze uskutečnilo v roce 1908 v rámci Obchodní a průmyslové výstavy. Další rozvoj zastavila první světová válka. 1910 – první rozhlasový projev z Metropolitní opery v New Yorku 1920 – rozhlas vysílá výsledky voleb amerického prezidenta 1922 – v Anglii zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání BBC. 1923 – ve Kbelích u Prahy dne 18. května začíná vysílat česká vysílací stanice „Radiojournal“, dříve než v Německu či Rakousku. 1924 – v lednu byl odvysílán první pořad, určený posluchačům v zahraničí, vysílalo se anglicky a v esperantu. V květnu 1924 se v českém tisku poprvé objevilo slovo "rozhlas", do té doby se užívalo výrazů "radiofonie", případně anglický výraz "broadcasting". V prosinci 1924 bylo ukončeno vysílání ve stanu v Praze-Kbelích, studio se přesunulo do budovy poštovní nákupny na Fochově třídě (dnes Vinohradská) v Praze.
BAKELIT Bakelit byl vůbec první průmyslově vyráběnou umělou hmotou. Název získal po svém vynálezci, belgickém chemikovi Leovi Hendrikovi Baekelandovi. Ten svůj objev poprvé představil světu po tříletém výzkumu v roce 1909. Byl to tak módní materiál, že z něj vyráběli knoflík rychlostní páky luxusního automobilu Rolls-Royce z roku 1917. Bakelit se objevil v době, kdy svět hledal kvalitní a levný izolant pro elektrotechnický průmysl. Je to snadno tvarovatelný materiál s vynikajícími izolačními vlastnostmi, schopný přestát i vysoké teploty a působení rozpouštědel. Po roce 1926, kdy vypršel základní Baekelandův patent, se bakelit nejprve využíval k výrobě elektrických zástrček a vypínačů, lisovaly se z něj kliky u dveří i hračky, později se z něj začaly vyrábět talíře a ostatní potřeby pro stolování. A také skřínky pro stále masověji vyráběné radiopřijímače. Poslední český rádiopřijímač se skříní z bakelitu byl legendární TALISMAN, vyráběný v letech 1953 až 1958.
Bakelitový telefon
Rádio TALISMAN s bakelitovou skřínkou
Bakelitové paticové šrouby kondenzátorů TESLA Lanškroun