Případová studie nezaměstnanosti

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Případová studie nezaměstnanosti Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Tereza Nagy

Monika Martinková

Brno 2010

Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Tereze Nagy za cenné rady a připomínky, které se podíly na zdokonalení této práce.

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury na konci práce.

V Brně dne 18. 5. 2010

_______________________

Abstract Martinková, M. Case study of unemployment. Bachelor thesis. Brno: MENDELU, 2010. The thesis is divided into two parts. First part is theoretical and clarifies the various terms associated with problems of unemployment – definitions, measurement, unemployment rate, labor market, types, consequences. The second part examines the impact of unemployment on an individual's life, his family and friends. Keywords Unemployment, impact of unemployment, qualitative research, case study, encoding.

Abstrakt Martinková, M. Případová studie nezaměstnanosti. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2010. Práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická a objasňuje jednotlivé termíny spojené s problematikou nezaměstnanosti – definice, měření, vývoj míry nezaměstnanosti, trh práce, druhy, důsledky. Druhá část zkoumá vliv nezaměstnanosti na život jedince, jeho rodinu a přátele. Klíčová slova Nezaměstnanost, dopady nezaměstnanosti, kvalitativní výzkum, případová studie, kódování.

5

Obsah 1 2 3

Úvod 6 Cíl práce a metodika 7 Teoretická část 9 3.1 Ekonomický pohled na nezaměstnanost...................................................... 9 3.1.1 Obecná charakteristika nezaměstnanosti ............................................ 9 3.1.2 Vývoj nezaměstnanosti v České Republice po roce 1989 ................ 11 3.1.3 Trh práce................................................................................................. 12 3.1.4 Formy a typy nezaměstnanosti ........................................................... 13 3.1.5 Ekonomické důsledky nezaměstnanosti............................................ 17 3.2 Sociálně psychologický pohled na nezaměstnanost................................. 18 3.2.1 Význam práce pro člověka .................................................................. 18 3.2.2 Rizikové skupiny................................................................................... 19 3.2.3 Sociálně-psychologické důsledky nezaměstnanosti ........................ 21 4 Praktická část 27 4.1 Charakteristika výzkumu............................................................................. 27 4.2 Kvalitativní výzkum...................................................................................... 28 4.3 Typ výzkumu ................................................................................................. 29 4.3.1 Případová studie ................................................................................... 29 4.4 Metoda výběru výzkumného souboru....................................................... 29 4.5 Technika sběru dat ........................................................................................ 30 4.6 Etické otázky výzkumu ................................................................................ 32 4.7 Analýza dat..................................................................................................... 32 4.7.1 Zakotvená teorie.................................................................................... 32 4.8 Interpretace výsledků.................................................................................... 35 4.8.1 Respondent 1.......................................................................................... 35 4.8.1.1 Shrnutí a hypotézy ................................................................................ 43 4.8.2 Respondent 2.......................................................................................... 44 4.8.2.1 Shrnutí a hypotézy ................................................................................ 51 4.8.3 Respondent 3.......................................................................................... 53 4.8.3.1 Shrnutí a hypotézy ................................................................................ 60 4.9 Shrnutí hypotéz a zakotvená teorie ............................................................ 61 5 Závěr 63 6 Literatura 65

Úvod

6

1 Úvod Téma nezaměstnanosti jsem zvolila proto, poněvadž v současné době ekonomické krize se jedná o velmi diskutovaný a závažný problém. Začátkem roku 2010 dosahovala míra nezaměstnanosti neuvěřitelných 9,9% a meziročně tak vzrostla o 2, 5 p.b. Odborníci se však domnívají, že nezaměstnanost dosáhla svého vrcholu a bude klesat. Vysoká míra nezaměstnanosti nepříznivě ovlivňuje celkové klima společnosti, zhoršuje hospodářskou situaci státu, spokojenost či zdraví lidí. Nezaměstnanost je jedním z pravidelně sledovaných makroekonomických ukazatelů reálné ekonomiky. Pokud se nezaměstnanost nestává masovou, není považována za vážný ekonomický, ale ani za sociální problém. Existence samotné nezaměstnanosti je přirozeným fenoménem a znakem svobodné společnosti, založené na tržním mechanismu a demokracii. Je třeba brát na vědomí, že masová nezaměstnanost nedopadá pouze na jedince, ale má nežádoucí důsledky i na společnost. Tak jako může u jedince vyvolat dezorganizaci jeho života, nestabilitu rodiny, duševní deprese, kriminální delikty, nadměrné užívání alkoholu či drog a další, ve společnosti může způsobit rozklad občanské společnosti, krizi rodiny a dalších sociálních institucí, úpadek úcty k autoritám, kriminalitu aj. Tato bakalářská práce se zabývá případovou studií psychosociálních dopadů nezaměstnanosti. Je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část vystihuje nezaměstnanost ze dvou hledisek, a to z hlediska ekonomického a z hlediska sociálně psychologického. V ekonomické části je popsána obecná charakteristika nezaměstnanosti, vývoj míry nezaměstnanosti po roce 1989, princip trhu práce, formy a druhy nezaměstnanosti a ekonomické důsledky nezaměstnanosti. Sociálně psychologická část se věnuje významu práce pro člověka, rizikovým skupinám a sociálně-psychologickým důsledkům nezaměstnanosti. V praktické části je uvedena charakteristika výzkumu. Jsou vysvětleny pojmy jako kvalitativní výzkum, případová studie, kvalitativní polostrukturovaný rozhovor, zakotvená teorie. Pomocí analýzy zakotvené teorie je u vybraných respondentů zjišťován vliv nezaměstnanosti na jejich život, na vztahy v jejich rodinách a na vztahy s jejich přáteli.

Cíl práce a metodika

7

2 Cíl práce a metodika Cílem bakalářské práce je pomocí případové studie zjistit, jaký vliv má nezaměstnanost na život vybraných respondentů, konkrétně na jejich psychiku, zdraví, strukturu volného času a životní úroveň, dále na vztahy v jejich rodinách a na vztahy s přáteli. Kvalitativní výzkum jsem zvolila, protože umožňuje získat hluboký popis případu a pomáhá zkoumat sociální realitu jednotlivých respondentů, kteří se mi tak mohli otevřít a sdělit mi své zkušenosti s nezaměstnaností. Pro případovou studii jsem se rozhodla, protože mi umožní podrobný popis jednotlivých případů. Zpočátku bylo třeba stanovit výzkumný problém a výzkumné otázky. Výzkumným problémem jsou dopady nezaměstnanosti na život jedince, jako jsou např. psychické a zdravotní potíže, finanční tíseň či vztahy s rodinou a přáteli. Výzkumné otázky jsem zvolila tři, a to: • Jaký vliv má nezaměstnanost na život jedince? • Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho rodinou? • Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho přáteli? Cílem mého zkoumání bylo získat odpovědi na tyto otázky a zobecnit je do podoby hypotéz a zakotvené teorie. Dalším krokem bylo navrhnout otázky pro kvalitativní dotazování, které budu respondentům pokládat. Snažila jsem se otázky tvořit tak, aby byly otevřené nebo polootevřené, a také srozumitelné a jasné. Následoval výběr respondentů, pro který jsem zvolila techniku záměrného (účelového) výběru. Za kritérium výběru jsem stanovila délku nezaměstnanosti, tj. minimálně jeden rok. Respondenty jsem vyhledávala mezi známými a na doporučení úřadu práce. Rozhodla jsem se, že sběr budu provádět pomocí kvalitativního polostrukturovaného rozhovoru, protože mi umožňuje na jednu stranu používat závazné okruhy otázek, na které se budu respondentů ptát, a na druhé straně mi umožňuje klást doplňující otázky pro lepší pochopení případu. Téma je tak rozpracováno až do hloubky. Provedla jsem čtyři rozhovory, ale jeden rozhovor jsem musela z důvodu malé komunikativnosti respondenta vyřadit. Všechny rozhovory jsem si se svolením respondentů nahrávala na diktafon. Následoval přepis mluveného rozhovoru do písemné podoby. Tato část výzkumu byla časově nej-

Cíl práce a metodika

8

náročnější. Po přepisech všech rozhovorů mohlo dojít k samotné analýze. Analýza rozhovorů byla provedena metodou zakotvené teorie, konkrétně jsem použila otevřené kódování. Rozhovory jsem si několikrát pročítala a všímala si významných a opakujících se pasáží. Těm jsem postupně přidělila názvy – kategorie. Kategorie byly ovšem moc rozsáhlé, takže bylo třeba vytvořit menší celky – subkategorie. V průběhu analýzy mi vznikaly jednotlivé hypotézy, které jsem vždy popsala na konci příslušné případové studie.

Teoretická část

9

3 Teoretická část 3.1 Ekonomický pohled na nezaměstnanost 3.1.1 Obecná charakteristika nezaměstnanosti Nejprve je třeba definovat pojem nezaměstnanost. Podle definice Mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ženevě je za nezaměstnaného považována osoba, která je práce schopná (tzn. starší 15 let a mající příznivý zdravotní stav), aktuálně chce zaměstnání a zároveň je vyřazena z možnosti pracovat v placeném zaměstnání. Nový (1997, str. 131) definuje nezaměstnanost jako „jev, kdy lidé, kteří mají předpoklady pracovat a pracovat chtějí, nemohou práci najít. Statisticky a administrativně jsou ovšem mezi nezaměstnanými zařazeni i ti, kteří sice pracovat mohou, ale nechtějí a zneužívají slabin a mezer existujícího systému regulace zaměstnanosti.“ V ekonomii se podle Buchtové (2002, str. 65) za nezaměstnané považují „osoby produktivního věku, které splňují dvě podmínky: • nemají placené zaměstnání, ani příjem ze sebezaměstnání, jsou dočasně uvolněny z práce a očekávají, že budou znovu zaměstnány, • aktivně hledají práci a jsou ochotny do práce nastoupit.“ Nezaměstnanost můžeme také vystihnout prostřednictvím rozdělení obyvatelstva na ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní a následnou definicí zaměstnanosti. Ekonomicky aktivní jsou obyvatelé, kteří jsou zaměstnáni či nezaměstnáni, ale práci si aktivně hledají nebo vyčkávají po dočasném vysazení na návrat do zaměstnání. Ostatní obyvatele můžeme vymezit jako ekonomicky neaktivní, jedná se tedy o obyvatele, kteří nejsou zaměstnáni a práci si aktivně nehledají. Pod pojmem zaměstnanost chápeme skutečnost, kdy si část ekonomicky aktivního obyvatelstva zabezpečuje prostředky pro zajištění své osoby a uspokojování svých potřeb. (Nový, 1997) Práce vs. zaměstnání Mareš (1998, str. 16) píše, že „ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a na druhé straně také ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný.“ Je nutné rozlišovat termín práce, jakožto práce konané pro vlastní užitek či v rámci domácnosti, a termín za-

Teoretická část

10

městnání, vztahující se k práci na smluvním základě a zahrnující i materiální odměnu za její výkon. Jako práci lze chápat vzájemnou výpomoc, domácí práce, sebezaměstnávání, dobrovolnou práci pro dobročinné účely a další práce vykonávané pro neekonomické cíle. Pokud přijdeme o některou z těchto pracovních aktivit, nemá to za následek nezaměstnanost. Podle Giddense (1999) je nezaměstnaný ten, kdo je bez práce, tedy nemá placené zaměstnání. Mnozí nezaměstnaní však vykonávají různé formy produktivní práce (opravují dům, starají se o zahrádku), nejedná se ale o práci placenou. Měření nezaměstnanosti Abychom mohli rozsah nezaměstnanosti změřit, musíme si rozdělit obyvatelstvo do dvou skupin. První z nich budou tvořit zaměstnaní, kteří vykonávají jakoukoliv placenou práci a druhou nezaměstnaní, kteří nejsou zaměstnaní, ale práci aktivně hledají (Trh práce a nezaměstnanost, 2010). Mírou nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných k celku populace schopné práce. Podle Mareše (1998) se v různých zemích pro zjišťování počtu nezaměstnaných používá různých přístupů. V podstatě jsou to dva hlavní postupy: první vychází z počtu žadatelů o práci, kteří jsou registrovaní na úřadech práce, a druhý vychází ze zjištění výběrových řízení prováděných v populacích. Rozsah nezaměstnanosti se měří pomocí míry nezaměstnanosti, která se uvádí v procentech:

.100(%) kde n je míra nezaměstnanosti, N počet nezaměstnaných a L celkový počet zaměstnaných a nezaměstnaných hledajících si práci, tzn. ekonomicky aktivní obyvatelstvo (Klíma, 2000). Základní pojmy nezaměstnanosti Giddens (1999) vymezuje skupiny osob vůči zaměstnání: • Plně zaměstnaný člověk má placené zaměstnání na plný pracovní úvazek nebo pracuje na částečný pracovní úvazek a nechce pracovat déle (na plný pracovní úvazek). • Podzaměstnaný člověk je člověk, který pracuje na částečný pracovní úvazek, ale chtěl by pracovat déle. Jako zaměstnaní pracovníci jsou vedeni plně zaměstnaní a podzaměstnaní pracovníci.

Teoretická část

11

• Nezaměstnaní jsou osoby bez zaměstnání, které chtějí pracovat, a práci si aktivně hledají, a mají zájem začít pracovat ihned. • Polonezaměstnaní jsou lidé, kteří hledají práci, z určitých důvodů však nechtějí začít pracovat ihned. • Ani zaměstnaní, ani nezaměstnaní jsou lidé, kteří nehledají práci a nechtějí pracovat.

3.1.2 Vývoj nezaměstnanosti v České Republice po roce 1989 Mareš (1998) píše, že na trhu práce docházelo ke změnám téměř ihned po zahájení procesu transformace československé ekonomiky v roce 1990. Cílem této transformace byla změna centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Do roku 1990 na československém trhu výrobků a služeb neexistovala žádná zahraniční konkurence. V prvním období tržní transformace (1990-1992) lze sledovat ekonomická opatření se snahou o liberalizaci obchodu, která zaznamenala otevření ekonomiky světovým trhům. Sirovátka a Winkler (2009) uvádějí, že z tohoto důsledku klesly reálné mzdy téměř o 25%. Tato okolnost přispěla k tomu, že nezaměstnanost nepřesáhla až do roku 1997 5% úroveň. Na počátku devadesátých let byla přijata opatření jako penalizace pracujících důchodců či prodloužení základní školní docházky o jeden rok. Tato strategie ochránila do jisté míry pracovníky v postupně se zužujícím trhu práce privatizovaných podniků v průmyslu a stavebnictví. Večerník a Matějů (1998) hodnotí nízkou míru nezaměstnanosti na jedné straně pozitivně, protože stát není zatížen vysokými výdaji na politiku zaměstnanosti a sociální dávky, je udržován sociální klid a neroste sociální napětí. Na druhé straně spatřují v nízké míře nezaměstnanosti pochybnosti, kdy jako argumenty uvádějí inflační tlaky, které jsou způsobené rychlým růstem mezd neodpovídajícím růstu produktivity práce, především nedostatečná nabídka volných pracovních sil v některých odvětvích, která by vyžadovala dynamičtější růst. Období v letech 1993 až 1996 lze považovat za stagnaci či relativní stabilitu na trhu práce, kdy se míra nezaměstnanosti nijak dramaticky nezvyšovala a setrvávala na hodnotách kolem 4%. Večerník a Matějů (1998) dodávají, že zhoršil poměr mezi počty nezaměstnaných a volných míst, v letech 1995-1996 připadali na jedno volné místo méně než dva žadatelé, zatímco na konci roku 1997 to byli více než čtyři žadatelé. V roce 1996 se začínají objevovat problémy jako velké regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti a rizikové skupiny obyvatelstva na trhu práce.

Teoretická část

12

V průběhu let 1997 až 2000 narostla nezaměstnanost asi o 4%. Růst role kvality lidského kapitálu v důsledku rostoucí soutěživostí a modernizace ekonomiky způsobil znevýhodnění postavení nekvalifikovaných či lidí se zastaralou kvalifikací. Na konci roku 1999 narůstá míra nezaměstnanosti k 9% a na této úrovni zůstává stabilní téměř pět let, píše Brožová (2003). Během let 2005-2007 míra nezaměstnanosti postupně klesá k 5% v důsledku silného ekonomického růstu. Podle Sirovátky a Winklera (2009) byla stálým problémem dlouhodobá nezaměstnanost, jejíž podíl byl pořád asi 40% na registrované nezaměstnanosti. Soustřeďují se v ní zejména nízce kvalifikovaní, zdravotně hendikepovaní, starší pracovníky, absolventi či etnická skupina Romů. Sirovátka a Winkler (2009) uvádějí, že v období finanční a ekonomické krize v letech 2008-2009 jsou zmíněné kategorie znevýhodněných pracovníků nejdříve propouštěny, když jsou v důsledku krize ohroženi i pracovníci v primárním sektoru. V roce 2008 vykazovala míra nezaměstnanosti hodnotu 4,5%, v roce 2009 se pohybovala okolo 7%.

3.1.3 Trh práce Práce tvoří spolu s půdou a kapitálem výrobní faktory, které se nevyskytují samy o sobě. Na trzích výrobních faktorů se rozhoduje o tom, které statky a s jakou efektivitou se budou vyrábět. Trh práce chápeme jako jednu ze vzájemně propojených částí tržního hospodářství. Jedná se o analogii trhu výrobků a služeb, kde je práce prodávána a kupována. Nositelé schopnosti pracovat, tedy domácnosti práci nabízejí a firmy práci poptávají. Náklady firem spojené se získáním služeb výrobního faktoru práce lze charakterizovat jako cenu práce, která je reprezentována mzdou, uvádí Buchtová (2002). Mareš (1998) píše, že ze sociologického pohledu je trh práce pojímán jako sociální systém a prostor působnosti sociálních institucí, jenž slouží k alokaci zaměstnání. Pohyb na trhu práce (hledání práce, najímání nové pracovní síly, kolektivní vyjednávání o mzdách apod.) je tvořen nejen mzdovými mechanismy, ale i sociálními normami a sociálními institucemi. Primární a sekundární trh práce Piore (in Montoussé a Renouard, 2005) hovoří o primárním a sekundárním trhu práce. Na primárním trhu práce se koncentrují lepší, výhodnější a prestižnější pracovní příležitosti, které umožňují řadu šancí, poměrně dobré možnosti profesionálního růstu a většinou i lepší pracovní podmínky. Je poskytováno relativní bezpečí před ztrátou zaměstnání propuštěním a pro pracovníky je jedno-

Teoretická část

13

dušší zvýšit si kvalifikaci, s kterou se posiluje stabilita jejich zaměstnání. Sekundární trh práce je vyznačován nižší prestiží a nižší mzdovou úrovní pracovních míst. Existuje zde nulová či malá možnost zvýšení kvalifikace. Úroveň nezaměstnanosti negativně ovlivňuje cenovou hladinu v tomto sektoru. Rozdělení trhu na relativně samostatné části s vlastními požadavky na kvalifikaci zapříčiňuje určité bariéry pohybu pracovníků. Formální a neformální trh práce Trh práce lze rozdělit i jinými způsoby. Pahl (in Mareš, 1998, str. 61) rozděluje trh práce na formální a neformální. Formální pracovní trh je trhem oficiálních pracovních příležitostí, kontrolovaný společenskými institucemi, které tento trh regulují. Neformální trh bývá mimo kontrolu těchto institucí, a to zvláště daňových úřadů. Řadíme sem tzv. šedou a černou ekonomiku (nelegální podnikání), samozásobitelství, domácí práce, sousedská a rodinná výpomoc. Externí a interní trh práce Buchtová (2003) dělí trh práce na vnitřní a vnější. Vnitřní trh práce se vyskytuje uvnitř podniků. Tento trh je chápán jako systém, který má tendenci ochraňovat své členy před podmínkami na externím trhu práce, a který umožňuje lepší podmínky, než které by mohli nalézt na vnějším trhu práce. Vnější trh je trhem, na kterém se setkávají pracovníci a nabízejí službu práce s firmami, kterou tuto službu poptávají. Firmy se nacházejí v konkurenčním prostředí.

3.1.4 Formy a typy nezaměstnanosti Frikční, strukturální a cyklická nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost vzniká, když se původně zaměstnané osoby vzdaly svého pracovního místa, poněvadž se rozhodly najít si jiné pracovní místo. Pracovní místo opouštějí proto, že hledají pracovní místo s lepšími podmínkami, např. vyšší mzda, kariérový postup, lepší podnikové klima, nebo proto, že očekávají propuštění. Tento druh nezaměstnanosti není vnímán jako závažný problém, nezaměstnaní si po určité době práci najdou. Jedná se většinou o nezaměstnanost krátkodobou. Sojka (1994) poznamenává, že tento typ nezaměstnanosti je v tržní ekonomice neodstranitelný, případné pokusy ji odstranit nemohou být úspěšné, byť naopak mohou vést ke zhoršení efektivnosti ekonomiky. Do určité míry lze výši nezaměstnanosti ovlivnit, a to zlepšováním informovanosti o pracovních příležitostech a opatřeními k usnadnění pohyblivosti pracovních sil.

Teoretická část

14

Strukturální nezaměstnanost je způsobena většími změnami ve struktuře národního hospodářství, kdy se některé výroby potlačují nebo dočasně, či úplně ruší a jiné se zintenzivňují. To spěje k nerovnováze mezi jednotlivými povoláními nebo oblastmi. Tato nezaměstnanost je typická vysokým počtem nezaměstnaných na jedné straně a vysokým počtem pracovních míst na straně druhé. Existuje tedy vyšší poptávka po pracovních silách s určitou profesní přípravou, jakou není nabídka pracovní síly schopna přijmout. Tento typ nezaměstnanost trvá i několik let a prostředkem pro snižování nezaměstnanosti je rekvalifikace pracovníků. Sojka (1994) však uvádí, že je problém s rekvalifikací zejména starších pracovníků, jejichž kvalifikace zastarala, a jejichž přizpůsobivost je již malá a perspektivy jejich využití omezené. Je charakteristická pro odvětví hutnictví nebo hornictví. Cyklická nezaměstnanost souvisí s cyklickým poklesem výkonu ekonomiky. Vyskytuje se tehdy, když poptávka po zboží a službách při daných mzdových sazbách a při dané produktivitě práce není dostačující pro zaměstnatelnost schopných a ochotných pracovníků. V období hospodářského poklesu tato složka narůstá a v době růstu výkonnosti ekonomiky je potlačována. Cyklická nezaměstnanost trvá zpravidla několik měsíců, uvádí Klíma (2000). Je-li tato cyklická nezaměstnanost spojená s přírodními cykly, jedná se o nezaměstnanost sezónní. Ta je typická zejména ve stavebnictví, zemědělství nebo turistice. Dobrovolná a nedobrovolná zaměstnanost Dobrovolná nezaměstnanost nastává tehdy, když je počet nezaměstnaných nižší nebo roven počtu pracovních míst. Tito nezaměstnaní jsou ochotni přijmout práci pouze za mzdu vyšší, než je mzda převládající na příslušném odvětvovém trhu. Práci za vyšší mzdu však nemohou najít. Někteří tak konají pouze krátkodobě. Pokud práci nenajdou, tak se rekvalifikují nebo změní profesi a uplatní se na jiném odvětvovém trhu. Ti ostatní se rozhodnout nepracovat raději vůbec, než aby pracovali za nižší mzdu, než očekávají. Dávají tak přednost životu ze sociálních dávek. Klíma (2000) píše, že dobrovolně nezaměstnaní mohou dávat přednost volnému času, studiu a ostatním činnostem před prací při stávající mzdové sazbě. Nedobrovolná nezaměstnanost je stav, kdy je počet volných pracovních míst menší než počet uchazečů o práci a celková poptávka po práci je menší než celková nabídka. Jedná se o pracovníky, kteří jsou ochotni pracovat za mzdu, která na trhu převládá a někteří dokonce i za mzdu nižší, přesto nemohou pracovní místo najít. Vyžadují-li volná pracovní místa práci s mimořádnými kvalifikačními předpoklady, pro které není k dispozici potenciál pracovní síly, vzniká

Teoretická část

15

nedobrovolná nezaměstnanost při současném vysokém neobsazení pracovních míst. (Šimek, 2000). Brožová (2003) uvádí, že právě nedobrovolná nezaměstnanost je tou nezaměstnaností, která způsobuje nejen ekonomické potíže, ale také sociální a psychické problémy těm, kteří se s ní dostatečně dobře nevyrovnají. Plná a přirozená nezaměstnanost Plná zaměstnanost vyjadřuje rovnováhu na jednotlivých trzích práce, kdy se při dané nominální mzdové sazbě poptávané množství práce rovná tomu nabízenému (Buchtová, 2002). Nevyskytuje se tedy přebytek, ani nedostatek pracovníků. To ovšem neznamená, že by neexistovala žádná nezaměstnanost. Můžou se vyskytovat volná pracovní místa, která nejsou obsazena z důvodu nezájmu některých osob při dané mzdové sazbě pracovat. Přirozená míra nezaměstnanosti vystihuje takovou míru nezaměstnanosti, kdy jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na cenové a mzdové hladiny v ekonomice jsou vyrovnané. Tato míra není stálá a není optimální mírou nezaměstnanosti. Klíma (2000) konstatuje, že se jedná o nejnižší možnou a udržitelnou mírou nezaměstnanosti, jakou je možná tržní ekonomika dosáhnout při neměnné inflaci. Tento stupeň nezaměstnanosti nastane, když je ekonomika ve stavu plné zaměstnanosti. Skrytá nezaměstnanost Skrytá nezaměstnanost nastává tehdy, když nezaměstnaní nejsou registrování na úřadech práce. Ouroda (2004) píše, že se jedná o osoby vyhledávající si zaměstnání pomocí neformálních sítí, přímo u zaměstnavatele nebo práci přestat hledali, poněvadž unikli do jiného sociálního statusu (př. mateřství, studium). Dále zahrnuje osoby zařazené v různých programech pro nezaměstnané a osoby s předčasným odchodem do důchodu. Neúplná nezaměstnanost, nepravá nezaměstnanost a „job stagnation“ Neúplná zaměstnanost znamená výskyt pracovníků musejících přijmout práci na zkrácený pracovní úvazek nebo práci, která plně nevyužívá jejich schopností a kvalifikací. Nejčastěji se jedná o zkrácenou pracovní dobu (poloviční pracovní úvazek) či sdílení pracovního místa, kdy se o toto místo a příjem z něj plynoucího dělí dvě osoby. Ouroda (2004) uvádí, že specifickou formou této nezaměstnanosti jsou pokusy o zavedení čtyřdenního pracovního týdne nebo snížení počtu pracovních hodin.

Teoretická část

16

Nepravá nezaměstnanost vyjadřuje stav, kdy existují nezaměstnané osoby, a přesto si práci nehledají (popř. přijmout práci odmítají), místo toho se spíše snaží vyčerpat v plném rozsahu nárok na podporu v nezaměstnanosti. Podle Ourody (2004) sem patří i osoby, které se zaregistrují jako nezaměstnané, avšak pracují nelegálně v neformální nebo šedé ekonomice. Job stagnation vyjadřuje vysokou míru nezaměstnanosti brzdící profesionální a prostorovou mobilitu. Mareš (1998) to vysvětluje tak, že i značně nespokojení lidé se svojí prací nechtějí riskovat problémy s hledáním nové pracovní pozice a zůstávají ve svém často frustrujícím zaměstnání. Dlouhodobá nezaměstnanost Je-li nezaměstnanost závažným společenským problémem, závisí na délce jejího trvání. Krátkodobá nezaměstnanost nepůsobí závažné problémy jak pracovníkům, tak problémy ekonomické. Ovšem dlouhodobá nezaměstnanost již závažným problémem je. Podle Mezinárodní organizace práce trvá dlouhodobá nezaměstnanost déle než jeden rok. Jestliže se lidem nedaří najít příhodné pracovní místo, tak se mohou dostat do ekonomických potíží, které začínají snížením životní úrovně a někdy vedou až k existenčním problémům rodiny. Ty pak mohou způsobit sociální a psychologické problémy jako ztrátu společenských a sociálních vztahů, ztrátu schopnosti komunikace nebo ztrátu důvěry ve vlastní schopnosti a naději na pozitivní změnu situace. Velké ztráty mají vliv i na ekonomiku, což způsobuje nižší produkt, nižší úspory, nižší daně atd. Ouroda (2004) upozorňuje, že i nízká míra nezaměstnanosti může být nepříznivá, jednáli se právě o nezaměstnanost dlouhodobou. Dlouhodobá nezaměstnanost má podle Brožové (2003) i negativní vliv na chování firem jakožto potencionálních zaměstnavatelů. Ty si řeknou, že pracovník dlouho nepracoval, nemá chuť znovu pracovat, a že ztratil smysl pro povinnost a svojí odbornost. Ochota firem zaměstnat takové pracovníky je tedy minimální. U těchto nezaměstnaných můžeme sledovat, jak se nedobrovolná nezaměstnanost postupně mění na dobrovolnou. Masová nezaměstnanost Je stav, kdy dochází k nezaměstnanosti okolo 10-20% ekonomicky aktivního obyvatelstva, uvádí Mareš (1998). Hlavním rysem je vysoký počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří v Evropě tvoří až 40% všech nezaměstnaných. Masová nezaměstnanost je převážně vyvolána nezaměstnaností strukturální.

Teoretická část

17

3.1.5 Ekonomické důsledky nezaměstnanosti Jako ekonomické důsledky nezaměstnanosti lze chápat: • Ztráta makroekonomického produktu. Období vysoké nezaměstnanosti se vyznačuje tím, že se běžný hrubý národní produkt (HNP) pohybuje pod úrovní potencionálního HNP. Mezi běžným a potencionálním produktem je produkční mezera, která udává velikost ztráty. Její vznik je zapříčiněn tím, že lidé bez práce nepřispívají k výrobě statků a služeb. Pokud by všichni ekonomicky aktivní lidé nepracovali, dosahovala by ekonomika nižší úrovně produktu, než jaké by byla schopna dosáhnout, kdyby pracovali všichni lidé. Samuelson (1995) poznamenává, že vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevyrábí ekonomika tolik, kolik by chtěla. Tyto období přirovnává k situaci, kdy by byla velká množství automobilů, bytů, oděvů a mnoho dalších komodit jednoduše vyhozena do oceánu. • Nevyužité ekonomické zdroje. Existuje-li nedobrovolná nezaměstnanost, není výrobní faktor práce plně využíván. Některé zdroje se navíc snižují. Dlouhodobě nezaměstnaní nedostávají pracovní důchod, tedy mzdu. Brožová (2003) píše, že žití pouze ze sociálních dávek způsobuje nižší spotřebu a rovněž nižší úspory, což vede ke snížení zásoby zápůjčního kapitálu k investování. Nižší spotřeba a investice snižují produkt. • Ztráty na daních. Jestliže se v zemi vyskytují lidé bez práce, tak neodvádějí daně z mezd. Firmy mají nižší zisky z důvodu poklesu výroby a to má za následek placení nižších daní do státní pokladny. Stát přichází o daňové příjmy, avšak výdaje (podpory v nezaměstnanosti a další sociální dávky) v důsledku nezaměstnanosti rostou, uvádí Buchtová (2002). • Ztráty lidského kapitálu. Pokud je člověk postaven mimo pracovní proces, nezískává další znalosti a dovednosti, což vede ke ztrátě kvalifikace, neboli dekvalifikaci, píše Brožová (2003). Jeho vzdělání se znehodnocuje a hodnota lidského kapitálu tak klesá. Ztrácí jak celá ekonomika, tak samotný pracovník. Pokud pracovník nepracuje, nezískává mzdu, a proto nemůže zhodnocovat svoje investice a nepřináší mu to výnosy.

Teoretická část

18

3.2 Sociálně psychologický pohled na nezaměstnanost Ze sociologického hlediska definuje Šimek (2000, str. 57) nezaměstnanost jako „vynucenou ztrátu či progresívní snížení hodnoty těch parametrů sociálního statusu, které jsou bezprostředně vztaženy k socioprofesní struktuře. Změna je natolik zřejmá, že nelze již výsledný status považovat za stálý, ale za rozložený.“

3.2.1 Význam práce pro člověka Práce nemá úlohu pouze vyrábět statky nebo vykonávat služby, ale umožňuje potkávat jiné lidi, vést konverzaci nebo navazovat přátelství. Při skupinové práci se pracuje v sociálním prostředí, kde člověk se hodnotí a porovnává s ostatními lidmi. V práci, kde jsou nezbytné znalosti, schopnosti a dovednosti se rozvíjí lidská osobní identita. Práce má vliv jak na uspořádání společnosti, tak na psychiku člověka. Je významnou podmínkou pro důstojnou existenci člověka, přináší mu nejen finanční zabezpečení, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Zařazuje člověka do sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty. Je však třeba se zmínit, že v naší společnosti není důležitá pouze práce, ale placená práce, tedy práce v zaměstnání. V české kultuře je téma práce zastoupeno i v řadě lidových přísloví, která prozrazují hlubokou moudrost našich předků, například: „Bez práce nejsou koláče“, „S prací nejdál dojdeš“, „Komu se nelení tomu se zelení“, uvádí Buchtová (2002). Giddens (1999) uvádí šest charakteristik placené práce, které mají pro život člověka klíčový význam: 1. Peníze. Mzda či plat jsou hlavním zdrojem uspokojování potřeb člověka. 2. Úroveň činnosti. V zaměstnání se získávají a zdokonalují dovednosti a schopnosti člověka. 3. Rozmanitost žití. Zaměstnání je v kontrastu s domácím prostředím. 4. Struktura času. Pro zaměstnané osoby je den běžně organizován podle rytmu práce. 5. Sociální kontakt. Pracovní prostředí často přináší přátelství a komunikaci s ostatními lidmi. 6. Osobní identita. Zaměstnání nabízí i stabilní sociální identitu.

Teoretická část

19

Lidé pracují nejen z toho důvodu, aby mohli uspokojit své základní biologické potřeby1. Nový (1997) píše, že „prostřednictvím pracovní činnosti uspokojují i řadu svých potřeb sociálních – potřeby seberealizace, společenského styku, poznání nového, uznání ze strany ostatních aj.“ Do pracovní činnosti lidí a jejich výsledků se značně promítá velikost možností pro uspokojení těchto potřeb. Sociální potřeby jsou podmíněny společností, která určuje jejich hierarchii a vytváří určitý prostor pro jejich uspokojování, které reguluje a kontroluje. Pokud je ztráta práce náhlá a neočekávaná, jde v naší kultuře o velký zásah do života lidí a je traumatizujícím existenciálním zážitkem. Téměř většina lidí nebere práci jako nutnost, s kterou je třeba se smířit, ale pracuje s jistou samozřejmostí, která přináší radost a uspokojení. Většinou až po ztrátě zaměstnání, člověk pozná skutečnou hodnotu práce, píše Buchtová (2002).

3.2.2 Rizikové skupiny Uchazeče o zaměstnání lze rozdělit dle různých charakteristik, jakými jsou např. věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině, které jsou typické pro skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce. Tyto skupiny jsou také vystaveny riziku dlouhodobé a opakované nezaměstnanosti, uvádějí Sirovátka a Winkler (2009). Starší lidé Nejtíživěji a nejintenzivněji prožívají ztrátu zaměstnání lidé ve věku 41-50 roků, což je spojeno s pocity bezradnosti, strachu, nejistotou a s postupnou ztrátou sebedůvěry. Zdali nezaměstnanému člověku ve středním období pracovní kariéry dělá problém sehnat si práci, v pozdním období kariéry jsou tyto šance na najití zaměstnání ještě menší a řada lidí musí navíc čelit krizi základních jistot. Ve velmi krátké době se může člověk zastávající významnou funkci ocitnout nadobro izolován od výsledků mnohaletého úsilí, od svého postavení, kolegů a příjmu. Čím více člověk stárne, tím jsou jeho stereotypní návyky ustálenější, a tím se i obtížněji a pomaleji přizpůsobuje novým životním situacím (Buchtová, 2002). Mladší věkové skupiny do 30 let Absolventi středních a vysokých škol jsou při ucházení se o práci oproti ostatním uchazečům značně v nevýhodě. Nemají jak praktické zkušenosti a základní Podle Čačky (1997) lze základní biologické potřeby chápat jako vrozené vnitřní dispozice pohnutek chování. 1

Teoretická část

20

pracovní návyky, tak určité pracovní kontakty, které usnadňují lepší orientaci na trhu práce. Buchtová (2002) uvádí, že šance získat zaměstnaní jsou pro tyto mladé lidi mizivé a nezaměstnanost se tak pro může stát jediným možným způsobem života. Často se tak stává, že tito mladí lidé zůstávají bydlet u rodičů nebo se k rodičům bydlet vracejí, což je způsobeno jejich finanční tísní. V období ekonomického růstu představuje vysokoškolské vzdělání možnost, jak dosáhnout vyššího sociálního statusu, naopak v období krize funguje jako obrana proti nezaměstnanosti. Obecně lze podotknout, že se zvyšující se úrovní dosaženého vzdělání klesá riziko nezaměstnanosti. Montoussé a Renouard (2005) vidí dvojí motivaci prodlužování délky studia. Zaprvé je to získání vysokoškolského diplomu a s ním i větší naději najít práci. Zadruhé co nejvíce oddálit vstup na pracovní trh a snížit tak riziko nezaměstnanosti. Vágnerová (1999) konstatuje, že vzhledem k tomu, že mladí lidé bývají často svobodní a k uspokojení jejich potřeb jim většinou postačuje podpora v nezaměstnanosti, a proto nebývají dostatečně motivování k hledání zaměstnání. Ženy Zaměstnavatelé upřednostňují při zaměstnávání muže pro jejich územní mobilitu a nezatíženost starostmi o domácnost, dále upřednostňují vícesměnný provoz a většinou nepřijímají pracovníky na zkrácenou pracovní dobu. Problémem jsou převážně matky s malými dětmi, které svými častými pracovními absencemi narušují plynulost pracovního provozu. Zaměstnanost žen je v současnosti vážným celosvětovým problémem. Podle Ourody (2004) není totiž snadné skloubit pracovní a mateřské povinnosti tak, aby obě složky plnohodnotně fungovaly. Sirovátka a Winkler (2009) tvrdí, že rostoucí věk přispívá více k zaměstnanosti žen, protože v období péče o dítě jsou ekonomicky neaktivní. Lidé bez kvalifikace Buchtová (2002) uvádí, že lidé bez kvalifikace tvoří asi jednu třetinu všech dlouhodobě nezaměstnaných. Jedná se zvláště o absolventy základních škol a osoby s nežádoucím deviantním chováním, kterými jsou převážně alkoholici a recidivisté. Pracovníci bez kvalifikace nebo s nízkou kvalifikací budou postupně vytěsňování čím dál více lacinějšími a spolehlivějšími stroji. O práci těchto nekvalifikovaných osob nebudou mít zaměstnavatelé zájem a stanou se tak potencionálním kriminálním problémem pro společnost.

Teoretická část

21

Osoby zdravotně postižené Tito lidé mají v současné době čím dál menší šanci se na trhu práce prosadit, poněvadž je neustále kladem větší důraz na produktivitu práce a výkon. Doba, po kterou jsou evidování na úřadech práce, je mnohdy až několikanásobně delší než doba u ostatních jedinců. To tyto osoby se změněnou pracovní schopností dostává do bezvýchodné životní situace a především je to problém i pro jejich rodiny, které se o postiženého rodinného příslušníka musejí starat. Ouroda (2004) dodává, že existují některé vládní programy podporující zaměstnavatele prostřednictvím dotací za to, že osoby se změněnou pracovní schopností zaměstnávají. Romské etnikum Toto etnikum bude mít stále větší problém najít si práci. To je dáno především zvyšujícími se požadavky na kvalifikaci zaměstnanců a na rozsah a kvalitu sociálních dovedností. Většina Romů má pouze základní vzdělání (někdy ani to ne) a žádnou či malou kvalifikaci. Romové mají své vlastní kulturní vzorce chování a hodnot a žijí pod tlakem majoritní populace, která je zatím plně nepřijala. Mareš (1998) píše, že odhady míry nezaměstnanosti mezi Romy v bývalém Československu dosahovaly téměř 30%. Je zde však problém identifikace této míry, protože jenom asi pětina z nich se hlásí k romské národnosti a ne všichni se nechávají jako nezaměstnaní registrovat.

3.2.3 Sociálně-psychologické důsledky nezaměstnanosti Nezaměstnanost má podstatný vliv na společenský život i na život nezaměstnaných jedinců. Pokles příjmů má za důsledek nejen snížení životní úrovně, ale má vliv i na společenské vztahy, hodnoty a rodinu. Nezaměstnanost je prožívána různými jedinci jinak. Jinak ji prožívají muži a ženy, mladí a staří lidé, kvalifikované a nekvalifikované osoby. S délkou nezaměstnanosti klesá pravděpodobnost návratu jedince do placeného zaměstnání. Mareš (1998) uvádí zjištění, že osoby, které zůstaly déle než 15 měsíců nezaměstnanými, ve srovnání s osobami, které byly nezaměstnané jen 3 měsíce, mají při hledání práce jen třetinovou pravděpodobnost úspěchu. Snížení životní úrovně Podle Ourody (2004) vyjadřuje životní úroveň míru uspokojování životních potřeb obyvatel. Zároveň také vystihuje souhrn životních, pracovních, existenčních a dalších podmínek, za kterých jsou tyto lidské potřeby uspokojené.

Teoretická část

22

Pod pojmem životní úroveň si lze představit např. úroveň výživy a oblékání, stav bydlení, vybavení domácnosti, majetek, možnosti trávení dovolených, náplň volného času, úroveň zdravotnické péče. Giddens (1999) uvádí, že prvním důsledkem nezaměstnanosti je ztráta příjmu. Potom záleží na výši podpory v nezaměstnanosti, do jaké míry se tato skutečnost promítne do životní úrovně. Mareš (1998) píše, že nutnost žít jen z podpory v nezaměstnanosti, ba dokonce jen ze sociální podpory stanovené na základě určeného životního minima, znamená pro nezaměstnaného a jeho rodinu velké snížení životní úrovně. Nízký životní standard však není vázán pouze na nezaměstnanost. Především dlouhodobá nezaměstnanost je příčinou života v chudobě a nouzi. Příjem z podpor pokrývá sotva základní potřeby rodiny a přivádí ji do dluhů. S každým přibývajícím týdnem nezaměstnaného, je jeho finanční a existenční situace jeho rodiny horší. Právě finanční potíže nutí nezaměstnaného brát jakoukoli, i hůře placenou a méně kvalifikovanou práci. Z šetření Nejistoty na trhu práce 2008 (Sirovátka a Winkler, 2009) vyplívá, že téměř polovina nezaměstnaných respondentů vychází se svým příjmem s velkými obtížemi. Deprivace Geist (2000) označuje deprivaci jako následek stavů, u nichž člověk nemohl po delší dobu v dostačující míře uspokojit své fyzické (deprivace biologická) či psychické potřeby (psychická deprivace), smyslové podněty (senzorická deprivace), sociální kontakty (sociální deprivace), emoční vazby (citová deprivace), mateřskou péči (mateřská deprivace) aj. Sociální deprivace je spojena s vyřazením nezaměstnaného ze sociálních vztahů. Spotřební deprivace se pojí s vyřazením z konzumu jako centrální aktivity v moderní společnosti. Činnosti, které jsou spojeny se spotřebou, zabírají u mnoha lidí značnou část jejich nepracovního dne. Plánování nákupu, vyhledávání zboží či služeb a jejich pořizování je potom prožíváno jako příjemná událost kompenzující nudu, nespokojenost v práci či frustraci ze života. Nemožnost získat a vlastnit určité zboží či služby může mít charakter deprivace absolutní nebo relativní. Absolutní deprivací se rozumí existenční ohrožení života. Stát však systémem sociálních podpor jejímu vzniku brání. Relativní deprivace je chápána jako psychické strádání, které nezaměstnanost provází (Buchtová, 2002). Podle Vágnerové (1999) patří deprivace k nejvýznamnějším zátěžím, může nemile ovlivnit psychiku člověka i narušit jeho celkový vývoj.

Teoretická část

23

Změna vnímání času Volný čas je takový úsek mimopracovní doby, která zůstane po odečtení doby placené práce a činností s výkonem práce spojených a dále po odečtení doby spojené s činnostmi umožňujícími reprodukci člověka jako druhu, tj. po uspokojení fyziologických potřeb svých i své rodiny, konstatuje Nový (1997). V životě pracujícího je volný čas využíván k zotavení z námahy pracovního dne a k nabrání sil pro další pracovní nasazení. Nezaměstnanému plyne čas pomaleji než v zaměstnání. Dny se vlečou a po určité době už nelze rozeznat všední den od víkendů. Čas už nehraje žádnou roli a je vyplňován pocitem nudy. Společně se strukturou času se „boří“ i jeho obsah. Pasivní chování ve volném čase (např. polehávání na pohovce, sledování televize) roste s délkou nezaměstnanosti. Pouze malá část lidí je schopna udržet si svoji časovou strukturu. Většina z nás k tomu musí být nucena sociálními normami poskytující podpůrný rámec. Stálý rámec času je dán hodinami začátku a konce pracovní doby a jejím členěním na menší časové úseky. Odstranění struktury dne je velkou psychickou přítěží. Lidé, kteří byli nespokojeni se svojí prací, nebo mající našetřené finanční prostředky na překlenutí doby do nalezení nového zaměstnání, či mající zákonné důvody nepracnost (mentálně a tělesně postižení, matky s malými dětmi apod.) se vyrovnávají s nezaměstnaností lépe než osoby, kteří cítí etiku práce, lidé ambiciózní a s aspiracemi (Mareš, 1998). Problémy v rodině Důsledky nezaměstnanosti nepociťují pouze ti, co ztratili zaměstnání, ale zasahuje to i jejich rodiny. Komarovsky (in Mareš, 1998) prokazuje negativní vliv nezaměstnaného jedince na rodinu. Člen rodiny, který je nezaměstnaný, téměř vždy ovlivní rodinné soužití. Nezaměstnanost má vliv na rodinu prostřednictvím finanční tísně, krize rodinného systému, narušením denních rodinných zvyklostí, sociální izolace rodiny v nezaměstnanosti, změn postavení nezaměstnaného jedince v rodinném systému, ztrátou jeho statusu a autority a změn v rozdělení domácí práce. Výzkum Buchtové (2002) ukazuje, že v určitých případech se neurotické problémy přenášejí z nezaměstnaného na zaměstnaného člena rodiny. Rodina se často stává pro nezaměstnaného oporou. Buchtová (2002) zjistila, že pro svobodné muže a ženy jsou oporou zejména rodiče a příbuzní, a pro vdané ženy a ženaté muže je to životní partner a děti, někteří nezaměstnaní nalezli pochopení u svých přátel. Avšak hraje zde roli i délka nezaměstnanosti. Pro dlouhodobě nezaměstnané je největší oporou především partner a děti, tedy osoby žijící v domácnosti s nezaměstnaným. U krátkodobé nezaměstnanosti

Teoretická část

24

jsou to příbuzní a přátelé. Dlouhodobě nezaměstnaní zvládají svojí situaci mnohem lépe, pokud se mají o koho opřít a o své situaci dokážou se svými blízkými otevřeně mluvit. Naopak nezaměstnaní s nízkou sociální podporou bývají náchylnější k psychickým a somatickým potížím. Sociální izolace Nejprve je třeba vysvětlit pojem socializace, tj. zespolečenštění. Pavlíčková (2001, str. 12) definuje socializaci osobnosti jako „společenský a psychologický proces učení, v němž si člověk osvojuje určitý systém poznatků, norem a hodnot, které mu umožňují začlenit se do určité společnosti a aktivně se zúčastnit společenského života.“ Sociální izolace vyplývá nejen ze ztráty sociálních kontaktů v zaměstnání, ale i ze ztráty sociálních kontaktů ostatních. V průběhu nezaměstnanosti dochází ke snížení frekvence sociálních styků, a to jak ve vztahu k širšímu okolí, tak i uvnitř širších, ba dokonce někdy i uvnitř nukleárních rodin, uvádí Mareš (1998). Ztráta statusu Sociální status je určení místa v sociální struktuře či konkrétní oblasti sociálního života. Nový (1997) píše, že součástí tohoto místa vymezeného vztahy k jeho okolí je i určení činností, které jsou na tomto místě žádoucí pro zachování celku, v jehož rámci místo existuje. Sociální status vymezuje práva a povinnosti, které z činnosti na daném místě vyplývají. Geist (2000) tvrdí, že sociální status zahrnuje určitou moc, práva, autoritu, určitou prestiž, určitá privilegia a výsady. Rozsah a velikost těchto atributů závisí na hodnotě sociální pozice v konkrétním sociálním útvaru. Ztráta zaměstnání neznamená pouze ztrátu statusu „být zaměstnán“, znamená také přijmout nový podřadný status „nezaměstnaný“. Ztráta statusu souvisí také s nedostatkem finančních prostředků potřebných pro potvrzení své pozice ve společnosti. Ouroda (2004, str. 103) poznamenává, že „konzum zboží poskytuje lidem v současných průmyslových společnostech možnosti pro vyjádření svojí identity, vytvářet a potvrzovat sociální vztahy a ritualizovat svůj čas.“ Nezaměstnanost tyto možnosti blokuje. Za určitý status lze chápat např. vlastnit auto, šít oděvy u svého krejčího, dopřát si pravidelně jídlo v restauraci. Pravidelná obměna šatstva převážně u dospívajících dětí je samozřejmým projevem určitého statusu rodiny. Zachování určitého standardu spotřeby u dětí v rodinách nezaměstnaných je tou nejvyšší prioritou, protože rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, a udržuje to určité sebevědomí dětí a rodiny.

Teoretická část

25

Fyzické zdraví Fyzické zdraví je ovlivňované především stresem2 a dalšími doprovodnými zesilujícími problémy, jako jsou alkohol, kouření, léky či drogy. Právě stres napadá imunitní systém a může přivodit orgánové poruchy (Vágnerová, 1999). Podle studie odborného magazínu Demography (in Kučera, 2009) zvyšuje ztráta zaměstnání riziko vzniku zdravotních potíží až o 54%. Jestliže nezaměstnaný člověk trpěl zdravotními potížemi již předtím, potom je riziko zhoršení 83%. Ztráta zaměstnání má tedy bezprostřední dopady na naše zdraví. Buchtová (2002) ve svém výzkumu zjistila, že více než polovina dlouhodobě nezaměstnaných přiznává subjektivní příznaky neurotických potíží, projevující se úzkostí, vnitřním neklidem, podrážděností, bolestmi hlavy, nespavostí, zvýšenou únavou a žaludečními potížemi. Neurotické příznaky se častěji vyskytují u žen. Kraut (in Buchtová, 2002) ve svém výzkumu zjistil, že zhoršení tělesného zdraví je odůvodněno jak přítomností tělesných příznaků, tak i zvýšeným využíváním zdravotnických služeb. Mareš (1998) uvádí jako významné studie Michiganskou studii a British Regional Health Study, které dokládají zvýšený výskyt nemocí dýchacího ústrojí, plicních a ischemických srdečních potíží u nezaměstnaných. Emoční poruchy se mohou projevovat jako tělesná onemocnění neboli psychosomatické poruchy. Mezi tyto poruchy lze zařadit astma, některé gastrointestinální potíže a poruchy, vysoký krevní tlak, endokrinní poruchy, cukrovku a srdeční poruchy, píše Mareš (1998). Höschl (in Kučera, 2009) poznamenává, že „v okresech, kde je největší nezaměstnanost, bývá také největší konzumace alkoholu, obvykle tvrdého a laciného. S tím jsou spojeny zdravotní obtíže, nemoci jater, úrazovost, nehodovost. A zároveň sebevražednost. Nezaměstnanost, alkohol, deprese jsou fenomény, které chodí ruku v ruce.“ Duševní zdraví Warr (in Mareš, 1998) určuje způsoby, kterými nezaměstnanost může ovlivňovat psychické zdraví. Patří mezi ně např. finanční obtíže, změna společenského chování, omezení společenských kontaktů, malý prostor pro rozhodování, nedostatek příležitostí k rozvíjení nových dovedností a získávání nových zkušeností, nárůst ponižujících zkušeností, pocit úzkosti z budoucnosti. Nezaměstnaní jsou na rozdíl od zaměstnaných úzkostnější, objevuje se u nich větší výskyt depresí, jsou nespokojenější, neurotičtější, mají snížené se2

Stav nadměrné zátěže či ohrožení (Vágnerová, 1999).

Teoretická část

26

bevědomí a sebeúctu, trpí poruchami nálady a spánku. Vágnerová (1999) uvádí, že nezaměstnanost představuje pro většinu lidí zátěž, ale u disponovaných jedinců může způsobit psychickou poruchu. Ytterdahl a Fugelli (in Buchtová, 2002) píší, že zhoršení duševního zdraví je prokázáno subjektivními doklady a zvýšeným využitím psychiatrických zařízení. Nálezy u nezaměstnaných nejčastěji zahrnují sníženou sebeúctu, obvykle mizí pocit uspokojení a zdraví, přibývají deprese, zvyšuje se hostilita3 a úzkost, je zhoršena kvalita života. Boleloucký (2002) tvrdí, že deprese bývá tím hlubší, čím více se nezaměstnaný ze své situace obviňuje, čím větší je jeho pocit bezmocnosti, čím horší má rodinné zázemí, čím horší je jeho ekonomická situace, čím menší jsou jeho vyhlídky na nové zaměstnání atd. Boleloucký (2000) dodává, že dlouhodobá nezaměstnanost je pro postiženého traumatizující životní událost a pro většinu nezaměstnaných představuje závažnou psychosociální zátěž. Nezaměstnaní mají tendenci k nadměrnému užívání nikotinu, alkoholu nebo drog. Díky fyziologickým a psychickým účinkům nutícím konzumenta k opakovanému užívání, se z příležitostného užívání velmi snadno stává závislost (Vágnerová, 1999). Nezaměstnanost je spojena s vyšším výskytem sebevražednosti. Zejména nedokonané sebevraždy jsou závažným projevem psychických potíží. Mareš (1998) píše, že jde o pokus použít extrémního způsobu komunikace v situaci, v které podle názoru jedince jiné způsoby, jak sdělit své potíže ostatním, selhaly. Frankl (1996) hovoří o „neuróze z nezaměstnanosti“, kterou popisuje tak, že nezaměstnaný prožívá nenaplněnost svého času jako vnitřní nenaplněnost, jako nenaplněnost svého vědomí. Tomšík (1996) zdůrazňuje, že kromě negativních dopadů má určitá míra nezaměstnanosti i důsledky pozitivní, spočívající především v tom, že vytváří možnosti pro přesuny pracovních sil do rozvíjejících se a prosperujících firem a podniků, upevňuje pracovní kázeň a morálku, či podněcuje zájem o zvyšování kvalifikace a vede k zesílení pracovní motivace.

3

Sklon k nepřátelským agresivním impulzům navenek.

Praktická část

27

4 Praktická část 4.1 Charakteristika výzkumu Výzkumný problém Za výzkumný problém jsem stanovila dopady nezaměstnanosti na život jedince, jako jsou např. psychické a zdravotní potíže, finanční tíseň či vztahy s rodinou a přáteli. Výzkumné otázky • Jaký vliv má nezaměstnanost na život jedince? • Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho rodinou? • Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho přáteli? Typ výzkumu Typem výzkumu je případová studie. Předmět výzkumu Předmětem výzkumu je vliv nezaměstnanosti. Tento předmět se konkrétně operacionalizuje na vliv nezaměstnanosti na životní úroveň, volný čas, fyzické a duševní zdraví jedince, dále na jeho rodinu a přátele. Objekt výzkumu Objektem výzkumu jsou tři dlouhodobě nezaměstnaní jedinci. Technika sběru dat Jako techniku sběru dat jsem zvolila kvalitativní rozhovor, konkrétně polostrukturovaný rozhovor. Analýza dat Za analýzu dat jsem si vybrala zakotvenou teorii.

Praktická část

28

4.2 Kvalitativní výzkum Creswell (in Hendl, 2005, str. 50) definuje kvalitativní výzkum jako: „Proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ Strauss a Corbinová (1999) chápou kvalitativní výzkum jako jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur či jiných způsobů kvantifikace. Existují tři hlavní složky kvalitativního výzkumu. První složkou jsou údaje, které pocházejí z mnoha zdrojů, dále to jsou analytické či interpretační postupy, s nimiž docházíme k závěrům a teoriím a třetí složkou jsou písemné a ústní výzkumné zprávy. Surynek, Komárková a Kašparová (2001) tvrdí, že pokud jde o zaměření, tak je kvalitativní výzkum doplňkem výzkumu kvantitativního, nikoli však ve smyslu podřízené části. Kvalitativní výzkum má za úkol odhalovat neznámé skutečnosti a jejich obsah. Kvalitativní výzkum se realizuje pomocí delšího a intenzivního kontaktu s terénem či situací jedince nebo skupiny jedinců. Jde o všední situace, které odrážejí každodennost jedinců, skupin či společností. Hendl (2005) uvádí přednosti a slabosti kvalitativního výzkumu. Mezi přednosti kvalitativního výzkumu lze zařadit, hluboký popis případu, zkoumání daného jevu v přirozeném prostředí, umožňuje navrhovat teorie či hledá lokální příčinné souvislosti. Mezi slabosti patří ovlivnění výsledků subjektivními dojmy výzkumníka, těžší testování hypotéz a teorií či časová náročnost výzkumu. Podle Dismana (2000) slouží kvalitativní výzkum k formulování nových hypotéz, nového porozumění a vytváření teorie. Cílem kvalitativního výzkumu je podle Strausse a Corbinové (1999) získat výsledky které budou sloužit k vyjasnění a vyobrazení kvantitativních výzkumů, ke tvorbě výzkumných nástrojů, k vzniku určitých pojetí, k hodnocení projektů a k poskytnutí informací pro komerční účely. Mohou sloužit také k cílům politickým a vědečtějším, jako je tvorba báze znalostí. Hendl (2005) uvádí různé přístupy, které lze v kvalitativním výzkumu použít, např. případová studie, etnografický přístup, zakotvená teorie, zkoumání dokumentů, historický výzkum aj. Pro získání výzkumných údajů jsem zvolila kvalitativní metodologii výzkumu, protože mi umožňuje získání hlubších informací. Respondenti také mohou vyjádřit své pocity a zkušenosti, které bych např. pomocí dotazníku nezískala.

Praktická část

29

4.3 Typ výzkumu 4.3.1 Případová studie Centrem pozornosti je zde případ. Případem se rozumí objekt našeho výzkumu, např. osoba, skupina, organizace. Miles a Huberman (in Miovský, 2006) vymezují případ jako fenomén, který se objevuje v určité definované hranici a v daném kontextu. Případová studie zdůrazňuje komplexní povahu zkoumaného fenoménu, zohledňuje souvislosti jednotlivých oblastí, kterých se případ dotýká, píše Miovský (2006). Hendl (2005) uvádí, že v případové studii jde o zachycení případu a o popis vztahů v jejich celistvosti. Jde o zachycení jednoho nebo několika málo případů. Domnívá se, že podrobným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme ostatním podobným případům. Při zpracování případové studie se postupuje od detailního uchopení faktů k analýze vztahů, k objasňování faktorů, které situaci ovlivňují, a končí vytvořením celistvého obrazu, vysvětlují Surynek, Komárková a Kašparová (2001). Jednotlivé případové studie se srovnávají a vřazují se do širších souvislostí vyššího řádu. Následuje hledání možných zobecnění případu. Nejdříve se jedná o hypotetické odhady, ale s počtem případových studií a s potvrzováním či vylučováním hypotéz, se kvalita odhadu pro tato zobecnění zvyšuje. Výzkum pomocí případové studie se skládá z následujících kroků (Hendl, 2005): 1. Určení výzkumné otázky. 2. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat. 3. Sběr dat. Výzkumník udržuje vztah mezi daty a případem. Zaznamenává jednotlivé fáze sběru dat. Provádí přepis dat do počítače. 4. Analýza a interpretace dat. Výzkumník zkoumá data a hledá propojení mezi nimi a výzkumnými otázkami. Provádí analýzu uvnitř jednotlivých případů a porovnává data mezi případy. 5. Příprava zprávy.

4.4 Metoda výběru výzkumného souboru Problém výběru neboli vzorkování hraje v kvantitativním výzkumu důležitou roli. Pro můj výzkum jsem zvolila metodu záměrného neboli účelového výběru. Podle Miovskěho (2006) pracujeme s užším pojetím termínu, kdy za záměrný (účelný) výběr výzkumného vzorku stanovujeme takový postup, kdy cíleně vyhledáváme účastníky podle jejich určitých vlastností. Kritériem výběru je

Praktická část

30

právě vybraná (určená) vlastnost nebo stav. Podle Pattona (in Miovský, 2006) to znamená, že na základě stanoveného kritéria cíleně vyhledáváme pouze ty jedince, kteří toto kritérium nebo soubor kritérií splňují a jsou ochotni se do výzkumu zapojit. Za kritérium jsem zvolila dlouhodobou nezaměstnanost, tedy nezaměstnanost delší než dvanáct měsíců. Dlouhodobou nezaměstnanost jsem vybrala, protože důsledky nezaměstnanosti se na lidech většinou projevují, pokud je jejich nezaměstnanost dlouhodobá. Dá se také říct, že s délkou nezaměstnanosti se zintenzivňují jednotlivé dopady nezaměstnanosti. Potencionální respondenty jsem vyhledávala mezi známými a na doporučení úřadu práce. Tyto respondenty jsem obtelefonovala a vysvětlila jim účel mého volání. Asi polovina potencionálních respondentů ihned odmítla. Dále jsem z potencionálních respondentů, kteří s rozhovorem souhlasili, musela vybrat čtyři respondenty. Jako další kritéria jsem zvolila pohlaví, věk, vzdělání a délku nezaměstnanosti. Snažila jsem se vybírat tak, aby respondenti byli různého pohlaví, věku, vzdělání, délky nezaměstnanosti, aby byli komunikativní a schopní o svých problémech hovořit. Takto vybrané respondenty jsem telefonicky kontaktovala a domluvila se s nimi na termínu rozhovoru. Za místo rozhovoru jsem nabídla můj či jejich domov a neutrální prostředí, tedy nějakou kavárnu. Tři respondenti si vybrali domácí prostředí, jeden respondent si zvolil kavárnu. Jeden rozhovor jsem musela pro nedostatečnou komunikativnost respondenta vyřadit.

4.5 Technika sběru dat Pro realizaci vlastního výzkumu jsem zvolila techniku kvalitativního rozhovoru, konkrétně polostrukturovného rozhovoru. Kvalitativní rozhovor vyžaduje podle Hendla (2005) dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu. Je třeba učinit řadu rozhodnutí ohledně obsahu otázek, jejich formy a pořadí. Dále se musí zvážit délka rozhovoru. Hendl (2005) radí, jak řadit otázky při rozhovoru. Začíná se s otázkami týkajících se neproblémových oblastí. Tyto otázky povzbuzují respondenta, aby mluvil popisně. Dále se snažíme získat informace o názorech a pocitech, které se vztahují k popsaným akcím a chováním. Znalosti a dovednosti je potřeba zasadit do nějakého kontextu. Takové otázky můžou vyvolat negativní reakce, je proto nutné, aby již byla vytvořena atmosféra důvěry mezi výzkumníkem a respondentem. Nejprve se kladou otázky zaměřené na přítomnost a teprve pak na budoucnost. Identifikační a demografické otázky nemusí být respondentovi příjemné, proto je necháváme až na konec rozhovoru nebo je nenápadně zmíníme během rozhovoru. Rozhodně se s nimi však nezačíná.

Praktická část

31

Miovský (2006) píše, že důležitým faktorem je denní doba rozhovoru. Je podstatné, aby denní doba, ve které rozhovor provádíme, byla co nejvíce časově neutrální a respektovala zvyklosti cílových skupin. Využití této techniky mi umožnilo udržet u všech respondentů strukturu otázek. Při nejasnosti jsem použila doplňující otázky. Podle Hendla (2005) má výzkumník při polostrukturovaném rozhovoru předem připravený seznam otázek. Způsob a forma odpovědi na tyto otázky tak zůstává volná. Respondent si může sám vybrat styl odpovědi. Při polostrukturovaném rozhovoru si vytváříme určité schéma, které je pro nás závažné. Toto schéma obvykle vymezuje okruhy otázek, na které se výzkumník ptá. Je přípustné zaměňovat pořadí jednotlivých okruhů, abychom tím maximalizovali vytíženost rozhovoru, uvádí Miovský (2006). Před samotným rozhovorem jsem věnovala čas přípravě otázek (otázky jsou uvedené v příloze). Rozhovor jsem zahájila představením tématu bakalářské práce a jejím cílem, dále jsem jim sdělila okruh otázek, na které se budu ptát. Základní okruhy otázek k vedení polostrukturovaného rozhovory byly rozděleny do šesti částí: I. II. III. IV. V. VI.

Psychické zdraví. Fyzické zdraví. Životní úroveň. Volný čas. Rodina. Přátelé.

Respondentům jsem oznámila, že rozhovor bude anonymní, tudíž se nemusí bát, že jejich jména budou zveřejněna. Ujistila jsem se, jestli si mohu rozhovor nahrávat na diktafon. Otázky jsem se snažila klást jasně, avšak v některých případech byla respondentem nepochopena, a tak jsem se snažila otázku upřesnit. Respondenti se při některých otázkách nechali „unést“ a začali do odpovědi vkládat své životní příběhy. Proto lze v některých rozhovorech spatřovat prvky narativního rozhovoru4. Na konci jsem se doptala na identifikační údaje, následně jsem respondentům poděkovala za jejich ochotu a rozhovoru jsem ukončila. Rozhovory trvaly individuálně od 15 do 60 minut.

Při narativním rozhovoru je respondent povzbuzován ke zcela volnému vyprávění. Hlavní váha by měla být položena na vykládání příběhu nebo líčení vývojových procesů (Hendl, 2005). 4

Praktická část

32

4.6 Etické otázky výzkumu Etické otázky ve společenskovědním výzkumu hrají významnou roli. Důležité zásady etického jednání při výzkumu (Hendl, 2005): • Je třeba získat informovaný souhlas. To znamená, že osoba se zúčastní studie. Předtím však musí být plně informována o průběhu a okolnostech výzkumu. • Aktivní souhlas znamená podepsání oprávněného dokumentu. Pasivní souhlas podpis nevyžaduje. • Pokud došlo k nevyhnutelnému zatajení informací, musí být účastníci na konci studie plně obeznámeni s okolnostmi výzkumu. • Účastníkům musí být sděleno, že mohou kdykoliv ukončit svoji účast ve výzkumu. • Výzkum by měl být anonymní. Jestliže není možné anonymitu zajistit, identita nesmí být odhalena nikomu jinému. • Pokud se účastník vyjadřuje k emočně citlivým záležitostem, tak příslušné otázky nesmíme klást bez přechodu a přípravy.

4.7 Analýza dat V této kapitole popíšu strategii analýzy výzkumu. Hendl (2005, str. 35) píše, že analýza spočívá „v rozdělení celku na jednotlivé komponenty a zkoumání, jak tyto komponenty fungují jako relativně samostatné prvky a jaké jsou mezi nimi vztahy.“ Začala jsem tedy s transkripcí5. Konkrétně jsem použila techniku doslovné transkripce, bez stylistických úprav (přepisy rozhovorů jsou uvedeny v příloze). Zvolená varianta byla v zájmu zachování projevu respondentů. Nahrávky rozhovorů jsem si několikrát poslechla, abych se vyvarovala chybám a nedostatkům způsobeným při poslechu. Tato technika byla časově náročná, přepis jednoho rozhovoru trval dvě až tři hodiny. Již při přepisu jsem si začala všímat významných částí, které budou pro můj výzkum rozhodující. Po přepsání rozhovorů jsem začala data zpracovávat pomocí metody zakotvené teorie.

4.7.1 Zakotvená teorie Termín zakotvená teorie neoznačuje nějakou určitou teorii, ale určitou strategii výzkumu a současně způsob analýzy získaných dat (Hendl, 2005). Pod pojmem transkripce si lze představit převod mluveného rozhovoru do písemné podoby (Miovský, 2006).

5

Praktická část

33

Podle Strausse a Corbinové (1999) je zakotvená teorie teorií induktivně odvozenou ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To lze chápat tak, že teorie je odhalena, vytvořena a ověřena prostřednictvím systematického shromažďování údajů o zkoumaném jevu a analýzy těchto údajů. Z toho důvodu se fáze shromažďování údajů, jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačíná se teorií, jako např. při kvantitativním výzkumu, která by se následně ověřovala. Začíná se zkoumanou oblastí a nechává se, aby se v průběhu výzkumu mohlo vynořit to, co je v této oblasti významné. Výzkum založený na zakotvené teorii je kvalitativní výzkumnou metodou a používá systematický soubor postupů ke tvorbě induktivně odvozené zakotvené teorie o určitém jevu. „Výsledkem výzkumu je spíše teoretické vyjádření zkoumané reality než sada čísel nebo skupina volně vztažených pojmů“ (Strauss a Corbinová, 1999, str. 15). Pojmy a vztahy mezi nimi jsou nejen vytvářeny, ale také prozatímně ověřovány. Cílem výzkumu vycházející ze strategie zakotvené teorie je podle Hendla (2005) návrh teorie pro fenomény v určité situaci, na kterou je zaměřena pozornost výzkumníka. Vznikající teorie je zakotvená v datech, které byly získány během studie. Pro bližší pochopení zakotvené teorie, je třeba zmínit a vysvětlit pojem teoretická citlivost. Podle Miovského (2006) je to schopnost vhledu výzkumníka do souvislostí výskytu, vývoje a charakteru zkoumaného jevu. Jedná se o schopnost dát údajům význam, oddělit související od nesouvisejícího, podstatné od nepodstatného a porozumět tomu. Je to schopnost rozpoznat, co je v získaných údajích důležité, a dovést v údajích nacházet smysl. Zakotvená teorie začíná procesem kódování. Strauss a Corbinová (1999) uvádí, že kódování představuje operace, pomocí kterých jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět skládány novými způsoby, což je ústředním procesem tvorby nové teorie. Konceptualizace je interpretativním postupem, kdy se snažíme k popisovanému jevu vytvořit určitý základní výklad umožňující jeho kvalitnější a hlubší pochopení. Analýza v zakotvené teorii probíhá ve třech fázích: otevřené, axiální a selektivní kódování. Otevřené kódování se provádí prvním průchodem daty. Lokalizujeme přitom témata v textu a přiřazujeme jim označení, odhalujeme v datech určitá témata. Kódovat lze slovo po slově, po odstavci, anebo po jednotlivých případech. Vznikají tak jednotlivé kategorie. (Hendl, 2005). Rozhodla jsem se použít pouze kódování otevřené. Myslím si, že pro můj výzkum to je dostačující. Proces kódování jsem zahájila pročítáním jednotlivých rozhovorů. Cílem bylo zaměřit se na zajímavé a překvapivé údaje a následně na veškeré důležité aspekty vztahující se ke zkoumanému jevu, bylo třeba elimi-

Praktická část

34

novat nesouvisející data. Text jsem tematicky rozkryla dle celých textů, případů. Poté jsem rozhovory pročítala znovu se záměrem označit pasáže stejného významu a pojmenovat je, vznikly mi tak kategorie. Kategorie byly moc široké, tak jsem vytvořila subkategorie, které rozčleňují kategorie do více tematických celků a tím je více zpřehledňují. V následující tabulce jsou uvedeny mnou zvolené kategorie a subkategorie. Tab. 1

Kategorie a subkategorie

Kategorie

Psychika

Zdraví

Životní úroveň

Volný čas

Rodina

Přátelé

Subkategorie deprese spánek pocit méněcennosti, sebevědomí nálady stres únava zdravotní stav nemoc z nezaměstnanosti alkohol, cigarety styl výživy oblékání dovolená příjmy, výdaje náplň volného času sport všední den x víkend postoj rodiny podpora rodinné vztahy konflikty postoj přátel kontakt s přáteli vyhýbání se společnosti

Praktická část

35

4.8 Interpretace výsledků V následujících kapitolách jsou uvedeny analýzy jednotlivých případových studií.

4.8.1 Respondent 1 Zkratka Pohlaví Věk Délka nezaměstnanosti Vzdělání Původní profese Žije s

R1 muž 32 13 měsíců vyučen živnostník přítelkyní

Psychika Deprese Respondent přiznal, že depresemi trpí. A to poměrně často. Jakákoliv komplikace jeho deprese ještě zhoršuje. Nejhorší to pro něj bylo zpočátku, potom si na deprese zvykl a částečně je i otupil. Spánek Respondent trpí nespavostí už delší dobu. První příznaky se objevily ještě v době, kdy byl zaměstnaný. Stávalo se, že právě kvůli časově náročnému podnikání třeba i dva dny nespal. Nezaměstnanost pak samozřejmě problém ještě zhoršila. „… těch probělejch nocí, kdy člověk nemohl usnout, tak těch bylo opravdu moc a dodneška by byly nebejt toho, že dva dny člověk nespí a třetí den se konečně vyspí.“ (R1) Sebevědomí, pocit méněcennosti Respondent stále přemýšlí nad tím, co se děje, co se bude dít dál a jakým směrem se bude ubírat. Svoji nezaměstnanost a neúspěch najít si práci považuje za

Praktická část

36

osobní prohru a průšvihy ze života. To se projevuje jak pocitem méněcennosti, tak sníženým sebevědomím. „… co se týká toho psychickýho stavu, tak tam prostě když si to člověk připustí, tak je to docela v háji, protože pak neví jak dál a člověk si pak v ten okamžik připadá, že žije úplně zbytečně, a že nemá žádný význam. Ve své podstatě ten život nebo ten čas, ve kterým ten okamžik žije, tak by vůbec žít nemusel. Takže je to naprosto zbytečně promarněnej čas, kdy prostě nemá význam vůbec být.“ „… a když Vás takhle párkrát odmítnout, tak to je důvod k tomu, aby sebevědomí bylo v háji.“ (R1) Nálady Respondent uvedl, že bývá poměrně často náladový a nálady se u něj střídají „jak na běžícím páse“. Avšak po chvilce přemýšlení dodává, že převládá špatná nálada. „Víceméně špatná nálada převládá, tam potom záleží na tom, jakej člověk je sám o sobě. Jestli si ji připouští nebo ji dokáže potlačit. Rozhodně každej drobnej úspěch nebo drobná zpráva náladu dost výrazně zvedá.“ (R1)

Zdraví Stres Stres na sobě pozoruje respondent téměř denně. Pořád dokola přemýšlí o své situaci a to v něm pak stres vyvolává. „Ten stres se nedá zastavit. Když si myslíte, že už je všechno relativně v pohodě, tak ten stres si k Vám tu cestičku znova najde.“ (R1) Únava Respondent pociťuje v průběhu nezaměstnanosti sníženou fyzickou aktivitu. Neunavuje se totiž prací a na druhou stranu se tím nicneděláním unavuje sám o sobě. Chybí mu pozitivní myšlenky, které ho nabíjí energií. A energie u něj žádná není. Dále přiznal, že nemá chuť ani cokoliv dělat. A pokud začne něco dělat, tak je hned unavený.

Praktická část

37

„Člověk celkově v těchto situacích nemá energii a chuť něco dělat.“ (R1) Zdravotní stav Respondent během nezaměstnanosti zhubl tři kila. Jako příčinu vidí to, že nemá potřebu jíst. Dále pociťuje bolesti hlavy a zubů. Únava se u něj projevu různě, většinou pociťuje stavy tepla a zimy. „… člověk může bez problému omarodit, z té únavy, nevyspání, střídání teplot, to by nebylo nic divnýho. Já mám už dlouho problém se zuby a možná skrz tu nezaměstnanost je to ještě horší. Nejsou totiž finance na to, aby se ty zuby opravily. Když ty peníze nejsou, tak není péče o zuby a zhoršuje se tam tím ten stav.“ (R1) Nemoc z nezaměstnanosti Respondent si nemyslí, že by nezaměstnanost byla důvodem k tomu, aby člověk více marodil, a že by mu nezaměstnanost přivodila přímo nějakou nemoc. „Maximálně jsou to ty psychický problémy, ale jako přímo konkrétní nemoci, tak to určitě ne.“ (R1) Alkohol a cigarety Častější požívání alkoholu respondent neuvádí. Přiznal, že dřív si pár panáků dal, ale bylo to z toho důvodu, aby se mu lépe spalo. Dnes si dá alkohol jen výjimečně. „Jako že bych kvůli tomu utíkal třeba pro flašku, tak to v mým případě neplatí. Navíc člověk si najde asi jinou úchylku, kam utíct … v mým případě jde vlastně o to, že jsem si našel něco, kam utíkám, a to do nereálnýho světa, v kterým jsem zavřenej, a kde si vlastně ty špatný myšlenky nepřipouštím.“ (R1) Častější kouření cigaret respondent také nepozoruje. Uvažoval i o tom, že by s kouřením právě kvůli nezaměstnanosti a následným nedostatkem peněz přestal. Po chvíli ale dodává, že by pro něj přestal kouřit, bylo ještě horší. „Myslím si totiž, že by normální člověk, který je zaměstnaný, měl těžký přestat kouřit, natož pak nezaměstnanej člověk nebo člověk, kterej na tom není psychicky úplně v pohodě, tak ještě kdyby se měl trápit tím, že nemá cigára, tak to by bylo asi ještě horší.“ (R1)

Praktická část

38

Životní úroveň Styl výživy Na domácí stravě respondent změny nepozoruje. Nicméně o to víc se stravuje doma než venku. S přítelkyní byli zvyklí chodit téměř denně do restaurace, ať už na jídlo nebo jen na kafé. Teď už si to nemohou dovolit a respondent přiznal, že na to už navíc nemá ani chuť. „Dneska tohle nepřipadá vůbec v úvahu, protože jako dát osm stovek za večeři, to si člověk nemůže vůbec dovolit.“ (R1) Oblékání V oblečení problém nevidí, protože ven chodí opravdu výjimečně. A jak říká, na doma mu stačí dvoje tepláky a dvě trika. Nedostatek nebo potřebu nového oblečení nepociťuje. Dovolená Respondent byl zvyklý jezdit s partnerkou každou zimu na hory. Letos na hory samozřejmě nejeli, protože si to nemohou dovolit. „Tím pádem je to průšvih, protože si člověk řekne, že je to v háji, a že si ani ty lyže nemůže dovolit.“ (R1) Příjmy, výdaje Respondent uvedl, že byl zvyklý na určité peněžní příjmy, a že měl nějakou organizaci času. Teď nemá ani jedno. „Tím pádem je logický, pokud člověk byl zvyklej na ty příjmy, který byly v nějaké výši, mohl si dovolit spoustu věcí, ať to byly nákupy, dovolený, ať to bylo cokoliv, tak to všechno teď nepřipadá v úvahu.“ (R1) Co se týká nadstandardních záležitostí, které si dříve mohl dovolit, tak na ty dnes ani nepomýšlí. Respondent žije v domácnosti s přítelkyní a žijí pouze z jednoho příjmu.

Praktická část

39

„… dá se to opravdu těžko zvládnout, musíme přemýšlet, co můžem koupit a co si dovolit nemůžem. Bez toho druhýho příjmu se to opravdu těžko zvládá. Musíme přemýšlet, která složenka se musí zaplatit hned a která ještě chvíli počká.“ (R1)

Volný čas „Volného času je spousta, že člověk neví, co s ním.“ (R1) Náplň volného času Respondent nechce využívat volný čas, protože nemá energii ani chuť a nějakým způsobem to závisí na penězích, které nemá k dispozici. „Pokud na to nemáš peníze, tak je celkem jasný, že ten volnej čas prostě pomíjíš.“ (R1) Pověděl mi také, že volný čas může vypadat různě. Někdo ho propije, někdo ho stráví válením se na sedačce, někdo ho vyplňuje sportovní aktivitou a někdo se může jen tak bezcílně procházet. V jeho případě nepřipadá nějaká aktivita v úvahu, protože se mu nechce. „Já prostě nemám chuť ho trávit nějakou aktivitou, už možná z toho důvodu, že mně to připadá naprosto zbytečný.“ (R1) Respondent si našel na vyplněný volného času internetovou hru, u které čas utíká rychle a nemá tak čas přemýšlet nad svou situací. Tvrdí, že není jediný, kdo tráví čas tímto způsobem. Prý takto tráví čas hodně nezaměstnaných, protože je to časově nenáročné. Myslím si, že respondent odůvodnil tuhle svoji „úchylku“(on sám takto nazývá hraní hry), aby se z části ospravedlnil. U hry totiž stráví několik hodin, někdy i dnů, bez přestávky. „… pokud se to týká nějaké takové události jako je hra, tak mám dojem, že se v tom hodně lidi takovým způsobem realizuje, že to co nedokáže v reálným životě, tak má šanci ukázat v tom nereálným světě, v tom internetovým prostředí, který je naprosto otevřený a anonymní, kde člověk není ničím limitovanej.“ (R1) Sport Sportu se respondent nevěnuje, jak už bylo řečeno. Je to pro něj vyčerpávající, nemá na to chuť a navíc ani finanční prostředky. Sportem se navíc aktivně ne-

Praktická část

40

zabýval ani v době, kdy byl zaměstnaný. Věnoval se pouze lyžování, které si ale pochopitelně s partnerkou nemůžou teď dovolit. Zmínil, že má doma rotoped, ale že na něm šlapal pouze dvakrát, protože ho to nebaví. “… ale věřím tomu, že pokud by byla deprese, tak by asi nebyl problém si na to sednout a třeba půl hodiny na něm šlapat a nemuset se soustředit. Je to o tom, že by se ten okamžitej čas posunul někam jinam…. Pokud člověk dokáže ten problém zmačkat a zahodit za hlavu, tak ten člověk to má daleko jednodušší než ten, kterej toto nedokáže. Ale tohle se dá natrénovat, na každou situaci si dá zvyknout.“ (R1) Všední den x víkend „… ty dny splývají. Jako jestli je pondělí nebo sobota, to netuším. To rozeznám akorát v tom, že přítelkyně je víc doma. Jako ale jestli je prvního nebo dvacátýho, jestli je duben nebo únor, to je víceméně úplně jedno. Člověk tady tohle nevnímá. Nějakým způsobem to vnímá, až když se na to soustředí, to mu dojde, že už je zase měsíc v háji, další měsíc promarněnej.“

Rodina Postoj rodiny Za rodinu respondenta lze označit převážně přítelkyni a její rodinu. Jeho rodiče už nežijí a se sourozenci přerušil kvůli majetkovým problémům veškeré styky. „Vzhledem k tomu, že přítelkyně zná moji psychickou situaci, zná okolnosti a veškerý tyhle věci, tak teda naštěstí mi to nedává sežrat už tak moc, ale rozhodně ji to netěší.“ (R1) Podpora Podporu vidí pouze ve své přítelkyni. „Podporuje mě snad všemi způsoby, jaký si člověk dovede představit. Je to jak psychicky tak finančně.“(R1) Respondenta mrzí, že naopak nedokáže podpořit přítelkyni. Je pro něj těžké poskytnout podporu, když neví, co má dělat ani sám se sebou.

Praktická část

41

„Vlastně pokud su sám v hajzlu, tak těžko můžu někomu dávat podporu. V rámci možností, pokud to jde, tak pro to udělám všechno, co můžu.“ (R1) Vzájemné vztahy Respondent omezil kontakt s rodinou. Rodina je s jeho stavem obeznámena, ve většině případů ji to netěší, ale chce mu pomoci. Stýkat se s rodinou je pro něj velkým problémem. Nemá chuť ani vůli se před nimi tvářit, že je všechno dobré, a nechce na ně přenášet svoje deprese a problémy. „To radši zůstanu doma ve svým světě a se svým problémem, než abych to vynášel ven a snažil se o nějakou přetvářku, jako tvářit se a komunikovat, že je všechno naprosto v pohodě a přitom není.“ (R1) Konflikty Podle respondenta dochází spíše ke stresovým situacím, než přímo ke konfliktům. Pokud ke konfliktu dojde, tak si myslí, že to nemá souvislost s jeho nezaměstnaností. S nezaměstnaností to prý souvisí pouze okrajově. Nejčastěji je konflikt vyvolán kvůli zmiňované internetové hře. Respondent tam utíká do fiktivního světa, kde jsou všichni nezaměstnaní „na stejné lodi“, mají k sobě blízko a rozumějí si. Stále častější internetová komunikace však zasahuje do soukromého života. „Na jednu stranu je to pochopitelný, že se svým kamarádem, kterýho mám tady vedle sebe, ale který žije normální život, tak si s ním najednou nemám, co říct, kdežto s tím člověk na internetu, kterej je na tom stejně jako já, tak s ním si mám, co říct. Jsme tam ze stejnýho důvodu a hledáme tam úplně stejnej únik z reality… Takže ačkoli ten člověk je v reálným životě v háji a má ty deprese, tak tam se dokáže uvolnit, nemyslet na to, zapomenout na to a být „šťastnej“.“ (R1) Pokud je respondentova partnerka svědkem této komunikace, tak to může vyvolat konfliktní situaci. Jde o to, že respondent utíká od reality, ve které partnerka žije, a ve které mají společné problémy s penězi. Partnerka pak musí komunikovat s realitou, s lidmi, řešit složenky. Respondent tohle neřeší, protože na to podle svých slov „nemá sílu ani myšlenky.“ „V tom smyslu dojde ke konfliktu docela logicky, protože ten partner se snaží a stará se o tebe, finančně tě podporuje a tohle samozřejmě musí mrzet nebo štvát, že já se tam v klidu směju a přitom tady doma téměř nemluvím nebo mluvím daleko míň… Sedím

Praktická část

42

u počítače místo toho, abysme třeba šli na procházku a věnovali se něčemu jinýmu.“ (R1)

Přátelé Postoj přátel Respondent přestal přátele vyhledávat a přerušil s nimi veškerý kontakt, tudíž nemohl říct, jak na jeho nezaměstnanost reagují přátelé. Myslí si, že by se k němu ti lepší přátelé neobrátili zády, že by se mu snažili pomoct, z jejich strany by žádný problém neviděl. Kontakt s přáteli Jako již bylo řečeno, tak kontakt s přáteli přerušil, protože některý starosti normálně fungujících lidí mu přijdou směšné. „Pokud člověk má velký osobní problémy, tak potom většina témat nebo starostí těchto lidí jsou naprosto směšný a nesmyslný. Tím pádem ani člověk nemá chuť, náladu a cokoli jinýho s těmi lidmi komunikovat.“ (R1) Vyhýbání se společnosti Je naprosto zřejmé, že respondent společnost nevyhledává, dokonce se jí straní. Několikrát už použil výmluvu, aby do společnosti nemusel. Vymlouval se převážně na bolest zubů, se kterými má problémy. Avšak vždy se o výmluvu nejednalo. Nebylo mu např. dobře, protože dva dny nespal, z toho byl unavený a měl zvýšenou teplotu. „Tam je to hlavně o tom stresu, kterej se spustil z obavy z kontaktu, kterej měl nastat a ten stres pak způsobil nějaký zdravotní potíže, že se tomu už ani nedalo zabránit.“ (R1) Přiznal, že výmluvy použil jen pro okolí, partnerka ho chápe. Partnerka si obvykle musí nějakou výmluvu vymyslet, aby se okolí netvářilo podezíravě, že respondent nedošel. „Doma ta výmluva není potřeba. Ono stačí říct, že buď je tam nějakej zdravotní problém, nebo prostě nejdu.“ (R1)

Praktická část

43

4.8.1.1 Shrnutí a hypotézy Respondent trpí depresemi poměrně často, jakákoliv komplikace jeho deprese ještě zhoršuje. Jsou okamžiky, kdy třeba dva, tři dny nespí. Nad svou situací neustále přemýšlí. Přemýšlí nad tím, co se bude dít dál a zdali má význam vůbec být. Svojí nezaměstnanost považuje za osobní prohru, což se u něj projevuje pocitem méněcennosti a sníženým sebevědomím. Je tedy zřejmé, že u něj převládá špatná nálada. Po psychické stránce je na tom respondent špatně. Uzavírá se okolnímu světu a nerad komunikuje s lidmi. Nezaměstnanost jeho psychickou stránku velice ovlivnila. Co se týče zdraví, tak respondent se ocitá ve stresu téměř denně. Je bez energie a nemá chuť nic dělat. Pokud něco dělat začne, je hned unavený. Během nezaměstnanosti zhubl tři kila, nemá chuť ani potřebu jíst. Stěžuje si na bolesti hlavy a zubů. Občas pociťuje střídání pocitu tepla a zimy. Dříve si dal pár panáků, aby na svoje problémy přestal myslet a lépe se mu spalo. Dnes však ví, že alkohol mu od jeho problémů nepomůže a dá si ho jen výjimečně. Respondent je kuřák a má dojem, že pokud by přestal kouřit, tak by pro něj bylo vše ještě horší. Cigarety mu dodávají chvilku klidu. Myslím si, že zdravotní problémy jsou způsobeny v důsledku stresu, který souvisí se špatnou psychikou respondenta. Troufám si tedy říct, že nezaměstnanost nemá vliv na jeho zdraví. Velké změny pociťuje respondent na své životní úrovni, která se rapidně snížila. S přítelkyní chodil téměř denně do restaurace či baru, což si dnes nemůže dovolit. Stravují se tedy výhradně doma. V zimě byl zvyklý jezdit na hory, což si také nemůže dovolit. Dříve si mohl dovolit nadstandardní věci, na které teď ani nepomýšlí. S přítelkyní musí kupovat jen základní věci. Nezaměstnanost má tedy vliv na jeho životní úroveň. Volného času má respondent pochopitelně spoustu, nemá chuť ho nějak využívat a navíc mu to připadá zbytečné. Na vyplnění volného času si našel internetovou hru, při které nemusí nad svou situací přemýšlet. Utíká pryč z reálného světa do toho fiktivního, kde si dokazuje věci, které v normálním životě nedokázal. Při hře konverzuje s dalšími uživateli, kteří jsou většinou také nezaměstnaní. Hra nestojí žádné peníze. Jestli je všední den či víkend, to respondent vůbec neřeší. Nemá ani důvod hlídat si, co je za den či měsíc. Nezaměstnanost má zcela určitě vliv na strukturu volného času respondenta. Ze shromážděných informací mi vyvstala hypotéza, že nezaměstnanost ovlivňuje psychiku, životní úroveň a strukturu volného času respondenta, naopak nemá vliv na jeho zdraví. Rodiče respondent nemá a se sourozenci se nestýká. Rodinou mu je jeho přítelkyně a její rodina. Jeho přítelkyně ho chápe a ví, že na tom není po psy-

Praktická část

44

chické stránce dobře, proto mu jeho nezaměstnanost nevyčítá. Rozhodně jí to ale netěší. Přítelkyně je pro něho největší oporou, a to jak finanční tak psychickou. Naopak ho mrzí, že on nedokáže být její oporou. Ke konfliktům dochází mezi respondentem a jeho přítelkyní převážně kvůli zmiňované internetové hře. Utíká tam před realitou a partnerku nechává, aby za něj řešila všechny jeho problémy. Respondent omezil kontakt s rodinou přítelkyně, nechce na ně přenášet své deprese a problémy, a nechce se před nimi tvářit, že je všechno v pořádku. Hypotéza tedy zní, že vztahy mezi respondentem a rodinou jsou v důsledku nezaměstnanosti ovlivněny v negativním směru. Respondent přerušil veškerý kontakt s přáteli. Nemá náladu ani chuť se s nimi stýkat. Jejich problémy mu přijdou nesmyslné. Respondent se společnosti straní, několikrát i použil výmluvu, aby do společnosti nemusel. Má stres z kontaktu s lidmi. Protože se respondent s přáteli nestýká, je těžké určit, jestli nastaly nějaké změny ve vztahu mezi ním a přáteli. Avšak na druhou stránku lze tvrdit, že tento vztah je poškozen právě tím, že se s přáteli nestýká. Hypotéza tedy zní, že nezaměstnanost ovlivnila vztahy mezi respondentem a jeho přáteli v negativním směru.

4.8.2 Respondent 2 Zkratka Pohlaví Věk Délka nezaměstnanosti Vzdělání Původní profese Žije s

R2 žena 54 5 let středoškolské prodavačka manželem, dcerou

Psychika Deprese Respondentka trpí depresemi už dlouho. Jednak za to může její dlouhodobá nezaměstnanost a s tím související problém najít si práci a na druhé straně se na depresích podepsal pobyt jejího manžela ve vězení.

Praktická část

45

Spánek Problémy se spánkem pociťovala pouze ze začátku, postupem času však svůj status nezaměstnané osoby přijala a dá se říct, že problémy se spánkem se vytratily. Ovšem před nedávnem se opět objevily, a to v důsledku nástupu jejího manžela do výkonu trestu. „Měla sem ze začátku problémy se spaním, protože jsem přemýšlela, kde a jak najít práci a jak vyjít s penězi.“ (R2) Sebevědomí, pocit méněcennosti Respondentka přiznala, že občas trpí pocity méněcennosti, protože dříve byla zvyklá vydělávat si na živobytí sama a teď je odkázaná pouze na sociální dávky. Také se u ní objevily problémy se sníženým sebevědomím. „Ono to pak všechno souvisí i se sebevědomím, je jasné, že za tu dobu, co jste nezaměstnaná, Vám neuvěřitelným způsobem klesne. Jo, a těžko se pak nabírá zpátky.“ (R2) Nálady Střídání nálad se u respondentky projevuje různě. Je prý hodně náladová a během minuty se ji dokáže změnit dobrá nálada v tu špatnou. „… střídání nálad je u mě na denním pořádku. Někdy na dceru bezdůvodně řvu. To je už asi těma nervama a tím vším. Je to těžké, no.“ (R2)

Zdraví Stres Ve stresu žije respondentka neustále. Není týdne, kdy by nebyla ve stresu. „My si myslíme, že nemáme stres. Ale stres to je daleko horší, když jsem se dívala na Karla Svobody, jaký měl stresový situace a deprese, tak se mu ani nedivím. Já to znám z vlastní zkušenosti.“ (R2) Uvedla mi důkaz toho, že ve stresu žije pořád. Nedávno ji navštívili exekutoři kvůli tisíci korun, které manžel nezaplatil, a poněvadž je ve výkonu trestu, tak

Praktická část

46

všechna odpovědnost padla na ni. Uvedla, že ve stresu je nejvíce právě z manžela a jeho problémů. Únava Zpočátku pociťovala respondentka únavu po ránu. To souviselo s problémy se spánkem. Nyní pociťuje únavu hlavně z toho, že je pořád doma. „… sem pořád doma, já sem tady většinou sama a nemám ani chuť něco začínat. Já už su prostě unavená a otrávená.“ (R2) Zdravotní stav Respondentku často pobolívá hlava a trpí vysokým krevním tlakem. Také si stěžovala na bolavá záda a špatné klouby. „… někdy si vemu prášek od bolesti a je mi daleko líp, i po té psychické stránce, ne jen po té fyzické.“ (R2) Nemoc z nezaměstnanosti Respondentka má pocit, že její nezaměstnanost má za důsledek pobolívání hlavy. Dříve tímto problémem totiž netrpěla. Alkohol a cigarety Respondentka alkohol nepije vůbec, jednak z toho důvodu, že jí nedělá dobře na žaludek, a druhým důvodem je odstrašující příklad jejího manžela, který je alkoholik. Častější požívání alkoholu na sobě tedy nepociťuje. Respondentka je kuřačka, ale nemyslí si, že by teď, v době své nezaměstnanosti, kouřila víc. Kouření se snaží omezit, protože značně zasahuje do rozpočtu. Přiznala mi, že už tři dny nekouřila, protože ji na krabičku cigaret nevystačily peníze. „Cigára ty mám dycky tak na tři nebo na čtyři dny, jako snažím si je šetřit… A když je nemám, tak nekouřím.“ (R2)

Praktická část

47

Životní úroveň Styl výživy Dcera respondentky má problémy se štítnou žlázou, má doporučeno jíst hodně ovoce a zeleniny. Z finančních důvodů však nemůže respondentka nakupovat takové množství, jaké by bylo potřeba. „… když mám hlad, tak si udělám třeba čaj… Někdy jím chleba s hořčicí, aby měla dcera jídlo.“ (R2) Dcera respondentky má přítele, který jim občas nějaké jídlo koupí. Čas od času doveze jídlo syn. „Já když koupím kilo masa, tak to musím rozdělit tak, aby to bylo na co nejvíce obědů.“ (R2) V restauraci nebyla respondentka už roky. „Já si to ani nemůžu dovolit, jít si někam sednout a dát si dvě nebo tři matonky, protože to je skoro stovka. Občas jezdím za synem, on pracuje v restauraci, tam nic neplatím a můžu si dát, co chcu.“ (R2) Oblékání Respondentka by potřebovala nové boty, ty staré jsou už sedřené, ale nemůže si je dovolit. Někdy dostane zachovalé boty od kamarádek. Dcera nemá tolik oblečení, kolik by si přála, ale musí vyžít s tím, co má. Dovolená Respondentka si nedokáže vzpomenout, kdy byla naposled na dovolené. Na dovolené moc nejezdila ani v době, kdy byla zaměstnaná. Podle jejich slov po dovolené ani netouží, není jejím snem jet k moři. „Jako pro mě je dovolená, když mám klid a nemám ty stresy. Klidně můžu sedět doma na zahradě.“ (R2)

Praktická část

48

Příjmy, výdaje Co se týká vybavení domácnosti, tak by respondentka potřebovala novou lednici a nové peřiny. Rodinným dům, ve kterém bydlí, je napsaný na ní. Před třemi lety musela část majetku prodat, protože byla v tíživé finanční situaci. Jednalo se ale jen o nepotřebné památky. „Barák je naštěstí můj a střechu máme spravenou před dvouma rokama. Takže doufám, že se mně tady něco nepodělá, jinak to bude blbý. Jako je jasný, že nemůžu kupovat do baráku nový věci. Jako je štěstí, že ten barák je můj a všechny věci jsou tady moje, že manžela nic není.“ (R2) Nemůže si dovolit jít k holiči, kam občas chodívala. Stříhat ji chodí zadarmo kamarádka a vlasy ji barví dcera. Poslední dobou si nemůže dovolit koupit ani barvu na vlasy. Jediné co si respondentka dopřává, tak jsou cigarety. „To kouření je moje neřest, ne že bych hulila krabičku denně, to si ani nemůžu dovolit. Já vím, že ono to z toho rozpočtu sežere třeba tři stovky. Ale to je takový jediný moje, co mám. Jako nekupuju si hadry, boty, nic.“ (R2) Velkou ránou pro respondentku bylo, když poslal soud jejího manžela do vězení. Rodinný rozpočet tak náhle přišel o jeden příjem. „Takže když je chlap hajzl a dělá babě zle a dostane se do kriminálu, tak on tam leží a já se tady můžu zbláznit.“ (R2) Respondentka si stěžovala, že v takové situaci by ji měl podpořit stát, ale ten ji dokonce její sociální dávky ještě snížil. Původně dostávala měsíčně pět tisíc a kvůli manželovi teď dostává pouze tři tisíce. „… inkaso, to nám navíc od novýho roku zvedli. Oni neberou v úvahu, že to inkaso se nám nesníží tím, že tady ta jedna osoba není, jako to je nezajímá. A teďka jsme měli nedoplatek za elektriku, ale je jako nezajímá, že bych to nemohla zaplatit. Jako je to fakt drsný, hodně drsný.“ (R2)

Praktická část

49

Volný čas Náplň volného času „Su pořád doma a mám pocit, že se z toho zachvilu zblázním. Ať si to někdo zkusí, on někdo řekne, že je to pěkný nechodit do práce. Jo, tři měsíce možná, pak z toho začne člověku zákonitě hrabat.“ (R2) Respondentka by si přála pracovat se starými a postiženými lidmi, nebylo to by to pro ni zaměstnání ale koníček. Cítila by se tam dobře a hlavně by ji to bavilo. „Jinak abych doma nezešílela, tak jsem si na úřadu práce našla leták, kde bylo napsaný o jedné firmě, která dělá výzkumy, tak já jsem jim tam napsala, oni si mně vyzkoušeli a teď tam pro ně dělám.“ (R2) Respondentka pracuje pro onu firmu už rok, ale výdělky jsou mizerné. Věnuje tomu dostatek svého času a měsíční příjem činí jen asi dva tisíce korun. Na druhou stranu je ráda, že je trochu vytržena z denního stereotypu. Sport Sportu se respondentka nevěnuje teď a ani se jemu nevěnovala dříve. Prý na to už nemá věk a ani fyzičku. Všední den x víkend „… já se ráno vzbudím a vůbec nevím, co je za den. To je samozřejmý, že to splývá. Já každej druhej den nevím, co je za den. Jo, onehdy jsem dceru budila, proč nejde do školy a ona mi říká, mami, co blbneš, dyť je sobota. Čili to je normální, to se všechno převrátí.“ (R2)

Rodina Postoj rodiny Respondentka žije v domácnosti pouze s dcerou, syn bydlí u přítelkyně a manžel je ve výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že je respondentka nezaměstnaná už dlouhou dobu, tak rodina si postupem času na omezené příjmy zvykla. Manžel ji občas obviňoval z toho, že za nezaměstnanost si může sama

Praktická část

50

a častokrát ji opakoval, že je neschopná. Děti se naučili žít s tím, že je jejich matka bez práce. Podpora Vzhledem k tomu, že je teď manžel ve vězení, tak v něm respondentka nemá žádnou oporu. Avšak dodává, že oporou ji nebyl ani před tím. „On všechny peníze propíjel, zval celou hospodu a dělala ze sebe machra. Doma pak na mě ječel…“ (R2) Respondentka nemá žádné sourozence a její rodiče už nežijí. Největší oporou jsou jí její děti. Jde jak o podporu psychickou, tak finanční. Syn pracuje v restauraci, takže pokud může, tak doveze nějaké jídlo a cigarety. Vzájemné vztahy Vzhledem k tomu, že je manžel respondentky ve vězení, tak se vztahy uklidnily. Když byl doma, tak na denním pořádku byly vypjaté a stresové situace. Respondentku napadal, protože byl opilý. „On mě neustále napadal, život s alkoholikem je šílenej. Alkoholik neničí život sobě, on ho ničí všem okolo.“ (R2) Došlo to až tak daleko, že přišel o řidičský průkaz a ztratil obě dvě děti, které s ním už nechtějí mít nic společného. Konflikty Když byl manžel respondentky doma, tak ke konfliktům docházelo často, téměř denně. „On si hledal jakoukoliv záminku, jen aby na mě mohl ječet a hádat se se mnou. To jako bylo hrozný. To byly maličkosti. Třeba mu stačilo, že sou dva dny starý rohlíky, nebo že sem mu nevyprala kalhoty.“ (R2) Mezi respondentkou a dětmi ke konfliktům nedochází téměř vůbec. „Dcera mi občas něco řekne, ale to jen tak, aby mě poškádlila, a syn ten vůbec. Jako to víte, syn ten mě někdy vytočí, když jde ven s klukama a dojde piclej, to pak nadávám,

Praktická část

51

protože nechcu, aby dopadl jako jeho otrec. Takže mu řeknu, ať nepije. On si z toho stejně nikdy nic neveme. Ale snad vidí, jak dopadl jeho otec, tak si z toho veme příklad.“ (R2)

Přátelé Postoj přátel Někteří přátelé se snaží respondentce pomoci, když vědí o nějakém volném místě tak ji kontaktují. Naopak někteří přátelé nereagují na její nezaměstnanost vůbec. Kdo byl jejím opravdovým přítelem, tak jí i zůstal. Našla dokonce přátele mezi svými známými, do kterých by to neřekla. „Jako dívejte, když se nade mnou někdo vytahuje nebo je povýšenej na druhý, tak je to blbec a já po jeho přátelství netoužím. Já si přátelé vybírám, takže pokud by někomu vadilo, že su nezaměstnaná, a že mám problémy, a přestal se kvůli tomu se mnou bavit, tak si pomyslím, že je to blbec a budu si myslet, že to nebyl můj přítel, ale že to byl jen můj známej.“ (R2) Kontakt s přáteli S přáteli se nevídá už tak často jako dříve. Do společnosti chodí také méně. Je bývalou členkou ochotnického divadla, takže pokud má divadlo nějakou akci, tak tam zajde. Vyhýbání se společnosti Respondentka se společnosti nestraní. Nemusí tedy vyhledávat ani žádné výmluvy. Největším problémem je nedostatek financí. „Spíš mě svazuje ta finanční stránka. To si člověk musí rozmyslet, jestli půjde někam na večeři, to si nemůžu dovolit.“ (R2) 4.8.2.1 Shrnutí a hypotézy Respondentka trpí depresemi již dlouho. Příčinou je jak její dlouhodobá nezaměstnanost, tak i pobyt jejího manžela ve vězení. Problémy se spánkem se objevovaly z počátku nezaměstnanosti a dá se říct, že postupem času tyto problémy vymizely. Respondentka občas trpí pocity méněcennosti a přiznala, že její sebevědomí výrazně kleslo. Je hodně náladová a podrážděná. Nálada se ji dokáže

Praktická část

52

změnit během chvilky. Respondentka má podrážděnou psychiku, proto lze tvrdit, že nezaměstnanost ovlivňuje její psychickou stránku. Ve stresu žije respondentka každý den. Stres je spíše způsobem pobytem jejího manžela ve vězení než její nezaměstnaností. Respondentka se zpočátku nezaměstnanosti cítila unavená, což bylo důsledkem toho, že večer nemohla usnout. Teď pociťuje únavu spíše z toho, že je pořád doma. Také ji teď častěji bolí hlava a má vysoký krevní tlak. Pokud dlouho sedí, tak ji pobolívají záda a klouby. Alkohol respondentka nepije, ale je kuřačka. Ovšem nemyslí si, že by se v důsledku její nezaměstnanosti zvýšila spotřeba cigaret. Vzhledem k tomu, že respondentka dříve bolestmi hlavy netrpěla a myslí si, že právě nezaměstnanost jí přivodila tento problém, tak si myslím, že nezaměstnanost má vliv na její zdraví. Nezaměstnanost se u ní projevila nejvíce na životní úrovni. Přiznala, že občas musí jíst jen chleba s hořčicí, aby měla aspoň dcera normální jídlo. Při nakupování potravin musí hodně přemýšlet, co si dovolit může a co ne. Čas od času jí doveze jídlo syn nebo dceřin přítel. Má rozbité boty, ale nové si dovolit nemůže. Občas dostane boty kamarádek. Potřebovala by novou lednici a peřiny, jenže nejsou peníze. V minulosti dokonce musela část svého majetku prodat, protože byla v tíživé situaci. Nemůže si dovolit jít ke kadeřnici či kosmetičce, jediné co si dopřává, jsou cigarety. Po dovolené respondentka netouží. Dovolená pro ni znamená, když má klid a není ve stresu. Je zcela zřejmé, že na životní úrovni se nezaměstnanost projevila výrazně. Nezaměstnanost má tedy vliv na životní úroveň respondentky. Respondentka má jako každý nezaměstnaný volného času dost. Přiznala, že občas má pocit, že se z toho spoustu času zblázní. Ve volném čase pracuje pro firmu provádějící průzkumy trhu. Je ráda, že se tak občas vytrhne ze stereotypu. Často ani nemá tušení, co je zrovna za den. Dny ji splývají. Nezaměstnanost rozbijí její strukturu času. Vzešla mi hypotéza, že nezaměstnanost má vliv na psychiku, zdraví, životní úroveň i strukturu volného času respondentky. Respondentka žije s dcerou, manžel je ve výkonu trestu a syn bydlí u přítelkyně. Když byl manžel na svobodě, tak respondentce neustále opakoval, že je neschopná. Nebyl jí nikdy oporou. Oporou jsou pro ni hlavně děti. Vztahy v rodině jsou teď uklidněné, ovšem když byl manžel doma, docházelo často k hádkám, vypjatým situacím a dokonce ji i fyzicky napadal. Ke konfliktům mezi dětmi a respondentkou dochází pouze výjimečně. Vyvstala hypotéza, že vztahy mezi respondentkou a její rodinou jsou v důsledku nezaměstnanosti ovlivněny pouze částečně. Ve vztahu mezi respondentkou a jejím manžel lze

Praktická část

53

pozorovat velké změny v negativním směru, avšak mezi respondentkou a dětmi žádné významné změny nenastaly. Někteří přátele se snaží respondentce pomoci tím, že jí dávají nepotřebné oblečení, pokud vědí o nějakém volném místě, tak se ozvou. S přáteli se nevídá už tak často. Nemá pocit, že by tím nějaké přátele ztratila. Společnosti se nestraní. Spíš jí omezuje finanční stránka. Vzešla hypotéza, že nezaměstnanost neovlivňuje vztahy mezi respondentkou a jejími přáteli.

4.8.3 Respondent 3 Zkratka Pohlaví Věk Délka nezaměstnanosti Vzdělání Původní profese Žije s

R3 muž 26 1,5 roku vyšší odborné obchodní zástupce rodiči, bratrem

Psychika „… u mě je ta nezaměstnanost nejhorší v tom, že nejsou prachy, že bych se z toho třeba nějak hroutil, tak to ne. Buď to beru moc flegmaticky, nebo fakt nevím, čím to je.“ (R3) Deprese Menšími depresemi trpí respondent občas. „Měl jsem i takový stavy, že se mně nechtělo z té postele ani vstát, že jsem si říkal na co. To souvisí s tou psychikou. Člověk hledal důvod, proč z té postele vstát a nemohl ho najít, takže radši zůstal ležet. To možná souvisí s tou depresí, ale nevím, jestli bych to nazval přímo depresí, protože já jsem to pociťoval jenom v tomto případě, ale asi to je deprese, no.“ (R3) Spánek Nespavost se u respondenta čas od času objeví, když nad svojí situací přemýšlí a nemůže pak usnout. Jeden čas měl dokonce tak rozhozený režim, že chodíval spát, když jeho matka odcházela ráno do práce a vstával, když z práce přicházela.

Praktická část

54

„Takže v tomhle to bylo hodně posunutý jeden čas. Ale to chodilo tak ve vlnách, jeden čas jsem se uklidnil a pak jsem do toho zase naběhl, spadl.“ (R3) Sebevědomí, pocit méněcennosti Respondent na sobě nepozoruje žádné pocity méněcennosti ani snížené sebevědomí. Přiznal, že se sebevědomím míval problémy i dřív, ale nezaměstnanost na jeho sebevědomí nemá rozhodně žádný vliv. Nálady Střídání nálad na sobě pociťuje, většinou se projeví nějakou nečekanou emoční reakcí nebo rozčílením. Není si ovšem jistý, jestli toto střídání nálad způsobuje právě nezaměstnanost. „Občas se mi střídají nálady, ale to nevím, jestli souvisí s nezaměstnaností, to souvisí spíš s tím, jak se člověk vyspí. Jsou okamžiky, kdy člověk má ty emoce takový vyšroubovaný, že je jakoby takovej víc přecitlivělej. Takže stačí málo a může to mít nějakou emoční reakci, kterou by člověk nečekal. Já nevím, třeba že se dřív rozčílím nebo tak něco. Ale to je vyjímečný, to je takový, že se to ve mně nastřádá a potom to praskne.“ (R3)

Zdraví Stres Stres na sobě vnímá. Jeho situace na něho působí obrovským tlakem. Zpočátku stres nevnímal vůbec, bral svojí nezaměstnanost jako chvilku oddechu. Ovšem s přibývajícími měsíci nezaměstnanosti a se zjištěním, že práci si nebude lehké najít tak, jak si myslel, se stres dostavil. „Když sem se stal nezaměstnaným a dostal jsem výpověď, tak sem si říkal, že je to pro mě příležitost a nebudu to brát nějak negativně. Ale postupem času člověk zjistí, nevím, jestli to souvisí s tou krizí, že prostě na tom trhu práce není fakt žádnej výběr. A potom to člověka začne stresovat. U mě to trval asi tři měsíce, než to na mě všechno dopadlo.“ (R3)

Praktická část

55

Únava Únava z nezaměstnanosti se u něj neprojevuje. Občas se cítí unavený po ránu, ale to je způsobeno tím, že chodí spát pozdě. Zřídka zažije den, který celý proleží v posteli. To není ale způsobeno únavou, ale tím, že se mu nechce nic dělat, protože ví, že ho nic nečeká. Zdravotní stav Po zdravotní stránce se cítí dobře. Oba rodiče trpí žaludečními vředy a obává se, aby se u něho také neprojevily. „Možná jsem na ně měl občas náběh, ale to souvisí zase s tím stresem. Když je člověk pod nějakým stresem, tak se to na něm musí projevit. Třeba ten stravovací návyk je trochu jinej. Člověk nikam nevstává, takže je mu jedno, že vstane třeba ve dvanáct a potom obědvá o pěti a rozhodí mu to tak celý systém.“ (R3) Podle rodiny respondent zhubl nejméně tři kila, ale on sám na sobě žádné změny nepozoruje. Nemoc z nezaměstnanosti Respondent si nemyslí, že by mu nezaměstnanost způsobila přímo nějakou nemoc. Je tomu spíše naopak. Cítí se více zdráv než v době, kdy byl zaměstnaný. „Ona je to asi spíš náhoda, ale za tu dobu, co jsem nezaměstnanej, sem nebyl ani jednou nemocnej. A předtím to bylo pravidelně každej rok. Ale to je fakt asi náhoda, protože to se nedá na nic svést.“ (R3) Alkohol a cigarety Respondent pije alkohol i kouří cigarety. Zvýšenou spotřebu alkoholu nepozoruje. Spotřeba cigaret však vzrostla. Za den vykouří i jednu krabičku. „U cigaret tam se to furt stupňuje, že toho vykouřím čím dál víc. Ale na druhou stranu na to zase nejsou ty peníze, to pak souvisí s tou závislostí na někom jiným. Podpora ta mně přestala docházet po půl roce, takže od té doby nemám vlastně nic, takže jsem závislej na máti.“ (R3)

Praktická část

56

Životní úroveň Styl výživy Respondent bydlí u rodičů a nemyslí si, že by nezaměstnanost ovlivnila jeho stravování. Rodina je zaneprázdněna, protože staví rodinný dům. Většinou jsou na stavbě až do večera a oběd se tak nestihne uvařit. Nesouvisí to tedy s penězi, ale jde o otázku času. Oblékání Respondent by potřeboval nové oblečení. Musí chodit v bratrových botách, protože jeho jsou rozbité a teče mu do nich voda. Nové si dovolit nemůže. „Potřeboval bych i nové oblečení, už se mně škube mikina, ze spoďárů sem už skoro vyrostl. Na sebe jsem si nekoupil nic už aspoň rok, možná dýl, to bude aspoň dva roky. Takže takhle na sebe sem si fakt nic nekoupil, třeba ponožky ty jo, ty když se rozškubou, tak se musí koupit nový. Chtěl jsem si koupit nový boty, nemůžu. Šálu tu už mám vytahanou, tu potřebuju taky novou. Nejsou na to prostě prostředky.“ (R3) Dovolená Ze začátku si svoji nezaměstnanost dokonce užíval, byl rád, že může zůstat doma. Po nějaké době ho to doma začalo nudit. „Když je člověk nezaměstnanej tak má jednu velkou dlouhou dovolenou, že jo. Akorát ho to pěkně štve.“ (R3) Na dovolené teď nejezdí respondent vůbec. Musel vypustit spoustu věcí, které dělal v době zaměstnanosti zcela pravidelně. Konkrétně se jedná o festivaly. Na opravdové dovolené byl naposled s rodiči asi před třemi lety. Příjmy, výdaje Dříve měli tři platy, teď žijí víceméně z jednoho, protože respondentův otčím má snížený plat z nedostatku práce. To se projevuje hlavně na jejich stavbě. „Není na materiál a na pracovní odbornou sílu už vůbec ne, takže člověk si to musí dělat všechno sám, trvá to dýl a stojí to nejen fyzický ale i psychický síly. Takže ta stavba je u nás hodně psychicky vyčerpávající…“ (R3)

Praktická část

57

Respondent byl zvyklý si pravidelně kupovat časopisy, ty si teď ale nemůže dovolit. Co se týká třeba dárků k narozeninám, tak ty žádné nedává od té doby, co je nezaměstnaný. „Když byly vánoce, tak to sem si musel půjčit a relativně málo, takže jsem celou rodinu musel zalepit jenom nějakýma drobnostma. Člověk se vlastně musí uskromnit jen na ten základ, takže cokoliv co přesahuje, třeba ty dárky k narozeninám nebo třeba ty časopisy, si nemůže dovolit. Má prostě jen ty základní potřeby a zbytek je prostě přepych.“ (R3) Rodina respondenta vlastní auto, které ovšem vypadá čím dál hůř. Na údržbu auta totiž nezbývají peníze. Jezdí tedy na rezervě, protože jedno kolo mají píchlé a nové si nemohou dovolit.

Volný čas Náplň volného času „Volnýho času je fůra a to využití je takový monotónní, stereotypní. Člověk buďto kouká na bednu nebo sedí u počítače anebo jdu pomoct na stavbu, takže to volno využiju pracovně. Nebo si přečtu knížku. Ale ono to člověka furt dokola nebaví, že jo. A tím že peníze nejsou, tak si nemůže vyskakovat a vymýšlet si bůhví co.“ (R3) Respondentovou zálibou je focení. Má hodně času, takže by se jí mohl věnovat naplno, ovšem se mu do toho moc nechce. Cítí se totiž provinile, že svůj volný čas tráví zálibou a ne prací. Z tohoto důvodu se focení nevěnuje tolik jako dřív. Přiznal, že ráno si rád přispí, jen výjimečně vstává před desátou hodinou. Byl schopen prospat i dvanáct hodin denně. „My máme kočku, takže jsem třeba strávil hodinu hraní si s kočkou a ono to ani nepřijde, že to je hodina, až pak začnou bolet kolena.“ (R3) Sport Respondent se dříve moc sportu nevěnoval. Teď by ovšem chtěl, ale nemůže. Chtěl chodívat běhat, ale nemá na to schopné boty a na nové nemá peníze. Chtěl jezdit na kole, ale kolo má polámané a na to, aby si ho mohl nechat opravit, potřebuje opět peníze.

Praktická část

58

„Já bych si ty koníčky nějaký našel, ale když člověk nemá peníze, tak se vlastně do něčeho novýho nemůže ani pustit. On musí zacházet jen s tím, co má, a nemůže vlastně ani nic novýho vyzkoušet.“ (R3) Všední den x víkend Respondent ani nerozlišuje, jestli je všední den nebo víkend. Nikdy neměl nějaké povinnosti, takže to u něho není tak, že by je dělal v jiný den, on nedělá nic. „To už člověk nevnímá, jestli je víkend nebo všední den. Jako člověk si to snaží nějak hlídat, ale je to jenom o tom, že si řekne, že dneska je čtvrtek, dneska je pátek, dneska je sobota, ale jinak ty dny vypadají úplně stejně.“ (R3) Záchytným bodem pro něj bývá pátek, kdy chodívá s kamarády do hospody. Je to zároveň jediná příležitost, kdy se s nimi může vidět. „Já sem se dycky těšil na pátek, protože sem věděl, že se uvidím s kámošama v hospodě, na to sem se vždycky těšil. To sem dycky celej týden šetřil, abych schrastil aspoň dvě stovky na ten pátek nebo na tu sobotu, no. Jeden čas to tak i bylo, že sem žil od pátku k pátku, že sem se netěšil na nic jinýho, než že bude ten pátek a uvidím kamarády a pak zas týden nic.“ (R3)

Rodina Postoj rodiny Ztráta zaměstnání respondenta byla pro celou rodinu velká životní změna, protože tak přišla o jeden příjem. Rodina při něm stojí, nikdy mu nevyčetla jeho nezaměstnanost. „Není to jako, že bych byl bitej za to, že nikde nedělám. Určitě je to pozitivní od té rodiny.“ (R3) Podpora Od rodiny cítí, že je podporovaný. Rodiče jsou rozvedení, takže podporu dostává hlavně od matky. S otcem se moc nestýká. Matka mu přispívá hlavně na cigarety.

Praktická část

59

„Nejvíc mně v tom pomáhá samozřejmě máti, protože naši jsou rozvedeni, tak hlavně máti, jak finančně, tak i psychicky. Brácha je mladší, tomu je to vcelku jedno, ten má svý vlastní problémy, je v pubertě. A mamčin přítel, ten teď nemá taky jednoduchou situaci v práci, takže má svých problémů dost, ale taky podpoří, když může.“ (R3) Vzájemné vztahy „No tak ve vzduchu je trochu negativní energie, ale ne moc. Není to vyloženě negativní, to je jak kdy. Prostě když na to přijde řeč, že se zrovna mluví o tom problému, že je třeba nedostatek financí, tak je to jasný, že jo. Člověk si pak připadá jako blbec, kdy prostě nemůže nějak pomoct.“ (R3) Konflikty Ke konfliktům mezi rodinou a respondentem nedochází. Když už k nějakému dojde, tak to určitě není kvůli tomu, že je nezaměstnaný.

Přátelé Postoj přátel Jeho přátelé reagovali soucitně, bylo jim to líto. Jeho nový status bez problému přijali. Pokud vědí o nějakém volném místě, tak dají respondentovi vědět. „Já si myslím, že to brali vcelku v pohodě. Ono se to nepromítne na tom přátelství přímo, že bych třeba ztratil kamarády nebo něco takovýho. Myslím si, že přátelé mi zůstali všichni, teda bůhví, protože když je člověk dlouho nevidí, tak možná o něho nepřímo přijde. Ale nemůžu si vzpomenout na někoho konkrétního, takže to nemůžu nějak potvrdit.“ (R3) Kontakt s přáteli Protože respondent potkává přátele převážně v hospodě, a tím že nemá dostatek peněz, tam nemůže do hospody chodit tak často, a proto je tolik nevidí. Omezený kontakt s přáteli tam tedy je. Vyhýbání se společnosti Společnosti se rozhodně nevyhýbá, ale nemůže tam chodit tak často, jak by chtěl. Svazuje ho jeho finanční situace.

Praktická část

60

„Mám třeba padesát korun, takže budu radši doma, než abych šel a dal si tam dva čaje a potom musel říct, že jdu dom.“ (R3) 4.8.3.1 Shrnutí a hypotézy Menšími depresemi respondent trpí. Projevují se hlavně v situaci, když se respondentovi nechce vstát z postele, protože nemá důvod. Problémy se spánkem se objeví většinou večer, když nad svojí situací přemýšlí a nemůže spát. Nepozoruje na sobě žádné pocity méněcennosti ani nemá snížené sebevědomí. Respondent je hodně náladový, lehce se rozčílí, ale nemyslí si, že by to bylo způsobeno jeho nezaměstnaností. Myslím si, že respondent psychickými problémy netrpí, protože se spánkem mají problémy i zaměstnaní lidé. Lehčími depresemi sice trpí, ale sám nedokáže říct, jestli se jedná o depresi nebo jen špatnou náladu. Dopady nezaměstnanosti na jeho psychiku nejsou tak výrazné jako v předešlých dvou případech. Z toho důvodu si myslím, že nezaměstnanost nemá vliv na jeho psychiku. Stres na sobě začal vnímat až během své nezaměstnanosti, ale není určitě nějak závažný. Únavu pociťuje po ránu, což je způsobeno tím, že chodívá spát v pozdních nočních hodinách. S nezaměstnaností to tedy nesouvisí. Po zdravotní stránce se cítí dobře. Dokonce nebyl během nezaměstnanosti ani jednou nemocný, což v době zaměstnaností býval alespoň jednou za rok. Rodiče tvrdí, že zhubl, ale on na sobě žádné změny nepozoruje. Hubnutí je jediný příznak, který se na zdraví pacienta projevuje, nemusí ovšem souviset s jeho nezaměstnaností. Respondent zaznamenal zvýšenou spotřebu cigaret. Vzhledem k tomu, že na sobě žádné zdravotní problémy nepociťuje, tak je zřejmé, že nezaměstnanost nemá vliv na jeho zdraví. Vzhledem k tomu, že bydlí u rodičů, tak ve stravování a ve vybavenosti domácnosti žádné změny nepozoruje. Stěžuje si na nedostatek oblečení, ale na nákup nového oblečení nemá peníze. Nezaměstnanost si dokonce zpočátku užíval, byl rád, že může zůstat doma. Postupem času zjistit, že není tak lehké novou práci sehnat a začal pociťovat nedostatek peněz. Nemůže si dovolit jet na festivaly, na které pravidelně jezdil. Dříve si kupoval časopisy, které si teď nemůže dovolit. Nemůže chodit tak často za přáteli do hospody, jak by si přál. Na jeho životní úrovni se nezaměstnanost určitě projevila. Volného času má spoustu a jeho využití mu přijde monotónní a stereotypní. Většinou nestává dřív jak před desátou a pak jde buď pomáhat na stavbu, nebo je doma a kouká na televizi. Chtěl by se například věnovat sportu, ale nemá na to finanční prostředky. Rád fotí, ale to teď omezil, protože mu přijde nevhodné, využívat volný čas koníčkem. Všední den nerozlišuje od víken-

Praktická část

61

du. Záchytným bodem je pro něho pátek, kdy jde s kamarády do hospody. Nezaměstnanost rozhodně ovlivňuje strukturu jeho volného času. Z předchozích odstavců jsem vyvodila hypotézu, že nezaměstnanost má vliv na jeho životní úroveň a na strukturu volného času, naopak neprojevila se nijak výrazně na jeho psychice a zdraví. Rodina respondenta podporuje a jeho nezaměstnanost mu nevyčítá. Je podporován od celé rodiny, nejvíce od matky, která ho podporuje hlavně finančně. Co se týká rodinných vztahů, tak nemá pocit, že by se nějak změnily. Občas pociťuje trochu negativní energie, pokud dojde na řeč o jeho nezaměstnanosti, ale určitě to není nic závažného. Ke konfliktům mezi rodinou a respondentem nedochází. Tudíž se dá říct, že nezaměstnanost nemá žádný dopad na jeho rodinu. Hypotéza zní, že nezaměstnanost neovlivnila vztahy mezi respondentem a jeho rodinou. Přátelé respondenta s ním soucítí. Pokud o nějakém volném místě vědí, tak se ozvou. Myslí si, že mu zůstali všichni kamarádi, a že v důsledku nezaměstnanosti tedy o žádného nepřišel. Nemá pocit, že by se v důsledku nezaměstnanosti změnil vztah mezi ním a jeho přáteli. Kontakt s přáteli je pochopitelně omezený, což respondenta mrzí, nemá dostatek peněz, aby se s nimi scházel pravidelněji. Vyvstala mi hypotéza, že nezaměstnanost neovlivnila vztahy mezi ním a přáteli. Myslím si, že pokud by respondent bydlel sám, tak by se na něm dopady nezaměstnanosti projevovaly mnohem výrazněji. Rodiče mu pomáhají jak po psychické tak po finanční stránce.

4.9 Shrnutí hypotéz a zakotvená teorie U prvního respondenta mi vyvstaly následující hypotézy. Nezaměstnanost ovlivňuje jeho psychiku, životní úroveň a strukturu volného času. Naopak nemá vliv na jeho zdraví. Nezaměstnanost ovlivnila vztahy mezi ním a rodinou v negativním směru. Přítelkyně sice jeho problémy chápe, ale i přesto u nich doma panuje napjatá atmosféra. Se zbytkem rodiny respondent omezil kontakt. Nechce se s nimi stýkat a přenášet na ně své problémy, i přesto že rodina mu chce pomoci. S přáteli přerušil veškerý kontakt. U respondenta se objeví stres a zažívací problémy, když ví, že má nastat nějaký kontakt s lidmi. Proto se společnosti zcela vyhýbá. Nezaměstnanost tedy ovlivnila vztahy mezi respondentem a jeho přáteli v negativním směru. U respondentky mi vzešly následující hypotézy. Nezaměstnanost má vliv na její psychiku, zdraví, životní úroveň a strukturu volného času. Rodinné vztahy jsou v důsledku nezaměstnanosti ovlivněny jen částečně. Ve vztahu me-

Praktická část

62

zi respondentkou a jejími dětmi nenastaly žádné změny. Avšak ve vztahu mezi ní a jejím manželem lze pozorovat změny velké a to v negativním směru. Manžel jí neustále vyčítal její nezaměstnanost, choval se k ní hrubě, občas ji i fyzicky napadal a došlo to až do takového stádia, že spolu přestali komunikovat. Teď je její manžel ve výkonu trestu. Přátele má respondentka stále stejné, o žádné v důsledku nezaměstnanosti nepřišla. Nezaměstnanost nemá výrazný vliv na vztahy mezi ní a jejími přáteli. U třetího respondenta jsem stanovila následující hypotézy. Nezaměstnanost ovlivňuje jeho životní úroveň a strukturu volného času, avšak nijak výrazně se neprojevila na jeho psychice a zdraví. Nezaměstnanost neovlivnila vztahy mezi ním a rodinou ani vztahy mezi ním a přáteli. Následně se pokusím převést získané hypotézy do obecnější roviny. Nezaměstnanost zcela určitě ovlivňuje životní úroveň a rozbijí strukturu volného času respondentů, významný vliv má také na psychiku jedinců. Naopak nemá značný vliv na zdraví jedinců. Nezaměstnanost významně ovlivňuje vztahy mezi jedincem a jeho rodinou, což se projevuje převážně u vztahů partnerských, a to tím způsobem, že ve vztahu převažuje špatná nálada, objevuje se podrážděnost u obou partnerů, objevují se výčitky ze strany partnera nezaměstnaného jedince a může to vést až k fyzickému napadání. Lze tedy říci, že tento vztah je ovlivněn v negativním směru. Nezaměstnanost má malý vliv na vztahy mezi jedincem a jeho přáteli. Přátelé jedince většinou reagují na jeho nezaměstnanost soucitně, snaží se mu pomoci. Nezaměstnanost určitě nemá vliv na to, že by se kvůli ní přestali přátelé s jedincem stýkat. Pokud ke ztrátě přátel dojde, je to zapříčiněno rozhodnutím nezaměstnaného jedince a pak je tento vliv nezaměstnanosti na vztahy mezi jedincem a jeho přáteli v negativním směru.

.

Závěr

63

5 Závěr V dnešní době není nezaměstnanost pouze problémem ekonomickým, ale zejména problémem sociálně psychologickým. Nezaměstnanost proniká hluboko do struktury lidského prožívání. V této bakalářské práci jsem se zabývala vlivem nezaměstnanosti na život jedince, na jeho vztahy s rodinou a přáteli. Úkolem mé bakalářské práce bylo najít odpovědi na následující otázky: Jaký vliv má nezaměstnanost na život jedince? Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho rodinou? Jaký vliv má nezaměstnanost na vztahy mezi nezaměstnaným a jeho přáteli? Prováděla jsem rozhovory se třemi různými respondenty a z jejich výpovědí jsem došla k následujícímu zjištění. První respondent žije v domácnosti s partnerkou a je nezaměstnaný třináct měsíců. Nezaměstnanost se podepsala převážně na jeho psychické stránce, mívá často deprese, problémy se spaním, trpí pocitem méněcennosti a uzavírá se okolnímu světu. Pociťuje i velké změny na své životní úrovni, dříve si mohl dopřávat nadstandardní věci, které si teď nemůže dovolit. Nezaměstnanost ovlivnila jeho strukturu volného času. Nemá chuť volný čas nějak využívat. Utíká pryč z reálného světa a od svých problémů prostřednictvím počítačové hry. Respondent omezil veškeré styky s rodinou i přáteli. Nemá chuť se před nimi tvářit, že je všechno dobré, když není. Jeho partnerka je pro něho velkou oporou, ale rozhodně jí jeho problémy netěší. Nezaměstnanost tedy ovlivnila vztahy mezi ním a rodinou i mezi ním a přáteli, a to ve směru negativním. Respondentka je nezaměstnaná pět let a žije v domácnosti s dcerou a manželem, který je právě ve výkonu trestu. Nezaměstnanost ovlivnila její psychiku, je podrážděná, náladová, trpí pocitem méněcennosti, má snížené sebevědomí. Důsledky nezaměstnanosti pociťuje i na svém zdraví, konkrétně se to projevuje stresem, bolestmi hlavy a vysokým krevním tlakem. Její životní úroveň se velmi snížila, nemá na obuv, oblečení a někdy dokonce i na jídlo. Respondentka přiznala, že volného času má spoustu, a že má někdy pocit, že se z toho zblázní. Lze tedy pozorovat změny ve struktuře volného času. Vztahy mezi rodinou jsou ovlivněny zčásti. Ve vztahu mezi respondentkou a jejím mužem proběhly velké změny v negativním slova smyslu. Muž ji stále urážel a fyzicky napadl. Ve vztahu mezi ní a dětmi žádnou změnu nepozoruje. Přestože chodí do společnosti méně, tak si nemyslí, že by se nějak změnil vztah mezi ní a přáteli.

Závěr

64

Třetí respondent je nezaměstnaný jeden a půl roku a žije s matkou, jejím přítelem a bratrem. Nezaměstnanost se na jeho psychice a zdraví nijak výrazně neprojevila. Změny pociťuje hlavně na své životní úrovni. Nemůže si dovolit spoustu věcí, na které býval dřív zvyklý. Nezaměstnanost ovlivnila strukturu jeho volného času, jeho využití mu přijde až stereotypní. Respondent nepozoruje žádné významné změny ve vztahu mezi ním a rodinou ani mezi ním a přáteli. Jak lze z výzkumu a jednotlivých výpovědí pozorovat, nezaměstnanost má subjektivní vliv na každého jedince. Záleží na tom, jak odolnou má jedinec psychiku, jaký je jeho zdravotní stav, zda je od rodiny podporován, a to jak finančně tak psychicky apod. Na základě výpovědí těchto tří respondentů nelze z mého výzkumu vyvozovat jednoznačné závěry. Ovšem pokud bych se snažila vyvodit obecnější závěry mého výzkumu a zároveň odpovědět na výzkumné otázky, tak by zněly následovně. Nezaměstnanost ovlivňuje život jedince tím způsobem, že snižuje jeho životní úroveň a rozbijí strukturu volného času. Významný vliv má také na psychiku jedince. Na druhou stránku nezaměstnanost nemá značný vliv na zdraví jedince. Nezaměstnanost významně ovlivňuje partnerský vztah a to ve směru negativním, naopak nemá významný vliv na vztah mezi jedincem a jeho dětmi či rodiči. Co se týká přátel jedince, tak nezaměstnanost nemá značný vliv na vztahy mezi jedincem a jeho přáteli. Pokud však tento vztah ovlivněn je, je to většinou způsobeno rozhodnutím nezaměstnaného jedince, který se s přáteli nechce dál stýkat, pak je tento vztah ovlivněn v negativním směru. Práce mi umožnila získat mnoho nových informací. Seznámila jsem se se třemi různými osudy nezaměstnaných a s jejich pocity. Všem nezaměstnaným lze pro úspěchy v budoucnu doporučit stále aktivní přístup při hledání práce a neustálý rozvoj vzdělání, schopností a dovedností.

Literatura

65

6 Literatura BOLELOUCKÝ, Z. Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. In Buchtová, B. Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. Sborník referátů z konference s mezinárodní účastí. Brno: MU v Brně, 2000. 79 s. ISBN 80-210-2425-9. BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8. ČAČKA, O. Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1997. 381 s. ISBN 80-85765-70-5. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-85931-79-6. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy. Brno: Cesta, 1996. 237 s. ISBN 80-85319-50-0. GEIST, B. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Vodnář, 2000. 425 s. ISBN 80-8622607-7. GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. 597 s. ISBN 80-7203-124-4. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. 80-7367-040-2. KLÍMA, J. Makroekonomie 1. 2. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2000. 156 s. ISBN 807157-483-X. KUČERA, M. Propadneme Depresi? Euro. Praha: Euronews, 2009. Roč. 12, č. 39, s. 50-54. ISSN 1212-3129. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 172 s. ISBN 80-901424-9-4. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. MONTOUSSÉ, M., RENOUARD, G. Přehled sociologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 335 s. ISBN 80-7178-976-3. NOVÝ, I. a kol. Sociologie pro ekonomy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 168 s. ISBN 80-7169-433-9.

Literatura

66

OURODA, S. Sociologie. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2004. 160 s. ISBN 80-7157766-9. PAVLÍČKOVÁ, H. Sociální psychologie. 2. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001. 56 s. ISBN 80-7157-304-3. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X. SIROVÁTKA, T., WINKLER, J. a kol. Nejistoty na trhu práce. 1. vyd. Brno: Albert, 2009. 197 s. ISBN 978-80-7326-172-6. SOJKA, M. a kol. Základy ekonomie: úvod do ekonomie pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1994. 96 s. ISBN 80-7021-118-0. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert & Brno: Sdružení podané ruce, 1999. 228 s. ISBN 80 - 85834-60 –X. SURYNEK, A., KOMÁRKOVÁ R., KAŠPAROVÁ E. Základy sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN 80-7261-038-4. ŠIMEK, D. Sociologie práce. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. 82 s. ISBN 80-7067-705-8. TOMŠÍK, M. Sociologie pro ekonomy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 237 s. ISBN 8070791462. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, 1999. 444 s. ISBN 8071786780. VEČERNÍK, J., MATĚJŮ, P. Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 364 s. ISBN 80-200-0703-2. Trh práce a nezaměstnanost [online]. c2000-2010, poslední aktualizace 15. 3. 2010 [cit. 2010-03-16]. Dostupné na: .