Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem
Přehled nanotechnologií a nanomateriálů Pavla Čapková
Přírodovědecká fakulta Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem
Březen 2014
Nanotechnologie: Zdrobňování: Desintegrace Příprava nanočástic zdrobňováním struktur: Mechanické postupy: různé mlecí techniky – tryskové mletí Chemické postupy (delaminace vrstevnatých struktur...)
Využití mikroorganismů k syntéze nanočástic - nanobiotechnologie
Příprava nanočástic, nanovláken, nanovrstev a funkčních nanostruktur: kombinací fyzikálních a chemických metod.
Příprava funkčních nanostruktur metodami supramolekulární chemie
Cílená manipulace přírodních a syntetických krystalových struktur na nano-úrovni, vedoucí k novým syntetickým nanostrukturám , s novými vlastnostmi
Metody zdrobňování – desintegrace - mlecí techniky Laboratorní kulové mlýny
Oscilační mlýn Mlecí nádobky vytvářejí radiální oscilace v horizontální poloze. Pohyb mlecích kuliček působí nárazy na materiál vzorku na kulatých koncích válcové mlecí nádobky Konečná jemnost do 5 -10 μm
Odstředivý kulový mlýn Mlecí nádoba se pohybuje po kruhové dráze v horizontální rovině Konečná jemnost do 1 μm
Planetové kulové mlýny
Talířové kolo
Mlecí nádoba
Mlecí nádoby rotují okolo vlastní osy a v opačném směru okolo společné osy talířového kola Konečná jemnost ‹ 1 μm
Materiál mlecích nádob a koulí pro kulové mlýny: Teflon, nerez ocel, achát, korund, ZrO2, karbid wolframu Stupeń pulverizace: závisí na druhu mletého materiálu; Aglomerace částic….. Další mlecí techniky: válcové mlýny, mletí vysoko-energetickým vodním paprskem, kryogenní mletí Tryskové mletí……
Tryskové mletí Princip: Částice se v mlecím prostoru tříští o sebe. Konečná jemnost max cca 200 nm
Výhoda homogenní velikosti částic !!!
Tryskový mlýn
Distribuce velikosti částic při tryskovém mletí 100
100
90
90
80
80
70 kum. objem (%)
60 50
60 50 40
40
30
30
20
20
10
40/60
10
70/30
0 0
0 0
10
m
20
30
40
50
60
70
80
90
100
m
5
10
15
100 90
100
80
90
70 kum. objem (%)
80 70 kum. objem (%)
kum. objem (%)
70
60 50
60 50 40
40
30
30
20
20
10
30/70
10
50/50
0 0 m
0 0
m
5
10
15
20
5
10
15
Chemická metoda přípravy nanočástic – delaminací vrstevnaté struktury Vrstevnatě silikáty: montmorillonit , vermikulit
(+) (-)
1nm
Vrstvy rigidní – pevné kovalentní vazby mezi atomy Mezivrstevní vazby slabé; Vrstvy záporně nabité; V mezivrstevním prostoru vyměnitelné kationty
Delaminací, oddělením vrstev je možní získat nanočástice o tl 1nm. Tedy mnohem menší než při mechanické desintegraci mlatím
Využití: Polymerní nanokompozity s vylepšenými mechanickými a tepelnými vlastnostmi - retardéry hoření
Klasifikace 2:1- silikáty Montmorillonit Vermikulit …….. 1 silikátová vrstva: 2 vrstvy tetraedrů + 1 vrstva oktaedrů
1:1 – silikáty Kaolinit… silikátová vrstva: 1 vrstvy tetraedrů + 1 vrstva oktaedrů
T O T
Vyměnitelné kationty
+ (H2O)
T O OH skupiny
Chemická metoda přípravy nanočástic – delaminací vrstevnaté struktury Vrstevnaté silikáty: Rigidní vrstvy navzájem slabě vázané
Sorpce do mezivrstevního prostoru silikátů
oktadecylamin Přerušení mezivrstevní vazby - delaminace
Vývoj struktury v průběhu sorpce
Eexf = 145 kcal/mol d=3. 3 nm
Eexf = 55 kcal/mol d=5. 2 nm
Eexf = 38 kcal/mol d=5. 9 nm
Destičkovité nanočástice v polymerní matrici – tvrzené plasty + nehořlavé (nanočástice silikátu – retardér hoření)
Metody delaminace kaolinitu: pomocí octanu amonného, octanu draselného, močoviny….. kaolinit
montmorillonit Vyměnitelné kationty
+ (H2O)
Kaolinit nelze delaminovat Interkalací uhlíkatých řetězců - alifatických aminů
T O OH skupiny
Nanotechnologie: Zdrobňování: Desintegrace Příprava nanočástic zdrobňováním struktur: Mechanické postupy: různé mlecí techniky – tryskové mletí Chemické postupy (delaminace vrstevnatých struktur...)
Využití mikroorganismů k syntéze nanočástic - nanobiotechnologie
Příprava nanočástic, nanovláken, nanovrstev a funkčních nanostruktur: kombinací fyzikálních a chemických metod.
Příprava funkčních nanostruktur metodami supramolekulární chemie
Cílená manipulace přírodních a syntetických krystalových struktur na nano-úrovni, vedoucí k novým syntetickým nanostrukturám , s novými vlastnostmi
Syntéza kovových nanočástic chemickou redukcí
M+
+ redukční činidlo → nanočástice
Výchozí materiály : Soli kovů Redukční činidlo Solvent
redukce
Příklady chemické redukce ve vodných roztocích
Kov
výchozí materiál
reduktant
Příklady chemické redukce v nevodných roztocích Kov
výchozí materiál
solvent
reduktant
THF- tetrahydrofuran, EG – etylenglykol, DMF – dimetylformamid, HDA – hexadecylamin 1,2 PD -1,2 propandiol
redukce
kationty kovu v roztoku
stabilizace
Shluky atomů zárodky nanočástic kovu v roztoku
Stabilní nanočástice v suspenzi
Nukleace – tvorba kystalických zárodků nanočástic, krystalizační jádro – nukleus. Vznik zárodku (nuklea) je podmíněn náhodným setkáním více částic rozpuštěné látky, ale spojení těchto částic je bržděno snahou systému o vyrovnání koncentrace v celém objemu (II. věta termodynamiky o vzrůstu entropie). Vznik stabilního zárodku je podmíněn snížením volné energie. V roztocích nenasycených nebo nasycených znamená vznik zárodku značné zvýšení volné energie, takže jakékoliv seskupení částic rozpuštěné látky se ihned rozpadá. Nukleace a stabilní zárodky vznikají pouze v přesycených roztocích.
Stabilizace nanočástic Nanočástice v přesyceném roztoku agregují (shlukují se) nebo nekontrolovatelně rostou redukce
Stabilizace elektrostatická: Anionty a kationty z roztoku obalí nanočástici a Coulombovské repulze zabrání agregaci Stabilizace sterická: Adsorpce velkých molekul na povrchu částice (polymery, surfaktanty), Které zabrání agregaci
stabilizace
Kritický vliv podmínek přípravy na tvar a velikost nanočástic !!!!! Parametry ovlivňující tvar a velikost nanočástic připravených redukcí: koncentrace reaktantů, typ rozpouštědla, pH roztoků, teplota, reakční doba, rychlost míchání Další metody přípravy nanočástic . • Elektrochemická (v elelektrolytu) • Plazmové naprašování • Laserová ablace …….
Stabilizace nanočástic ukotvením na vhodný substrát Substráty: SiO2 , vrstevnatý silikát … Nanočástice Ag na silikátu (montmorillonitu) Nanočástice CdS na silikátu (vermikulitu)
Nanočástice TiO2 na silikátu (kaolinitu)
Velikost nanočástic se řídí kompatibilitou struktur substrátu a nanočástice
Proces syntézy ukotvených nanočástic: Redukce probíhá v roztoku za přítomnosti práškového nebo objemového substrátu Nanočástice rostou ukotvené na substrátu. Výhody této technologie : • Jednoduchá příprava, levná !!!! • Nanočástice stabilizované • Možnost kontroly růstu pomocí vhodného substrátu • Nanočástice ukotvené nepředstavují rizika při manipulaci, neuvolní se do životního prostředí V reakční směsi je: sůl kovu, solvent, redukční činidlo a substrát (práškový nebo objemový)
Využití: • Optoelektronické funkční jednotky • Antibakteriální práškové materiály do nátěrových hmot na bázi silikátu s ukotvenými Ag nanočásticemi • Samočistící fotokatalytické materiály pro nátěrové a stavební hmoty na bázi TiO2 nanočástic ukotvených na silikátu
(+)
Vrstevnaté silikáty jako substráty pro ukotvení nanočástic: Montmorillonit, Vermikulit, Kaolinit
(-)
1nm Vermikulit
Montmorillonit Si (Al)
Si
Mg
Al
(Fe3+,Fe2+, Al,Ti)
(Fe3+,Fe2+, Mg)
Mezivrstevní kationty: Ca2+, Na+, K+
Mezivrstevní kationty: Mg2+, Ca2+, Na+,
Pohled shora na silikátovou vrstvu montmorillonitu a vermikulitu Důležitý parametr: Náboj vrstev, ten je různý pro různé typy silikátů Požadavek: Adheze nanočástic k vrstvám
Příklady využití ukotvených nanočástic: Antibakteriální materiál – vrstevnatý silikát/nanočástice Ag , nátěrové hmoty, čištění vody, biomedicinské využití Léčivo pro veterinární medicinuvrstevnatý silikát/nanočástice ZnO Materiál pro diagnostiku kontrastní látka pro magnetickou rezonanci vrstevnatý silikát/magnetické nanočástice Fe2O3 Fotokatalyzátor – pro samočistící nátěrové a stavební hmoty vrstevnatý silikát /nanočástice TiO2 Katalyzátory Optoelektrické funkční jednotky
HRTEM snímek nanočástice Ag uktovené na silikátu - montmorillonitu
Polovodičové krystalické nanočástice GeSi na SiC substrátu
Antibakteriální nanokompozit Ag nanočástice/silikát Výchozí materiál – prekurzor: AgNO3 ; Solvent: voda; Silikát: montmorillonit, kaolinit, vermikulit Syntéza: Práškový silikát je dispergován ve vodném roztoku (AgNO3) a míchán 24 hod, Pak následuje odstranění kapalného podílu v roztoku, promývání destilovanou vodou a sušení na 80°C. Na silikátových částicích ≤ 40 vyrostou nanočástice stříbra cca 4 -8 nm podle podmínek přípravy.
HRTEM snímek nanočástice Ag uktovené na silikátu - montmorillonitu
Testy antibakteriální aktivity →→→ nanokompozit má větší aktivitu než čisté práškové stříbro
Samočistící fotokatalytický materiál: Vrstevnatý silikát/nanočástice TiO2 Nanočástice TiO2 na Vzorek betonu s fotokatalytickým silikátu (kaolinitu) nanokompozitem na bazi kaolinit/TiO2 (nanočástice TiO2 ukotvené na kaolinitu) Test fotokatalytické aktivity : dva Příprava: bločky nabarvené Rhodaminem B Hydrolýza vodní suspenze silikátu (kaolinitu ) a Titanylsulfátu TiOSO4 . V prvním kroku se práškový vzorek silikátu smísil s titanyl sulfátem a suspenze se promíchávala . Ve druhém kroku probíhala hydrolýza v uzavřené skleněné reakční nádobě za stálého míchání při 95°C. Ve třetím kroku byl odstraněn ze vzorku kapalný podíl a následovalo promývání a sušení vzorku. Takto připravený vysušený vzorek se pak kalcinoval při zvolených teplotách, nejčastěji Vzorek Vzorek po UV osvitu na teploty 400°C. v temnu 365nm 3 hod
Princip fotokatalýzy Fotokatalýza je záležitost povrchů Princip samočistících povrchů O2 Význam šířky zakázaného pásu
Redukce O2 → ●O-2 O-2
●
Superoxidový anion radikál O2 –
Oba radikály vysoce reaktivní – rozkládají organické molekuly → CO2 + voda
OH
●
Hydroxylový radikál OH
Oxidace H2O → ●OH H2O
Fotokatalýza nanočástic TiO2 je záležitost povrchů Příprava fotokatalytického materiálu – úsilí o co největší povrchy : Koloidní částice přímo do nátěrových hmot, opalovacích krémů…… Vhodnou matricí jsou vrstevnaté silikáty – kaolinit, monmorillonit… Jsou přívětivé k životnímu prostředí… (smekta)
montmorillonit
kaolinit
Nanočástice oxidů železa: Fe2O3 a Fe3O4 Nanočástice oxidů železa je možné využít v medicíně při magnetické rezonanci,léčbě rakoviny, selektivní přenos léčiv , magnetická záznamová media, plynové senzory, nebo v průmyslu pro kapaliny s regulovatelnou viskozitou, při katalýze průmyslově významných chemických reakcí….. Magneticky kontrolovaný přenos léčivých látek, navázaných na povrchu nanočástic, do míst zasažených nádorem, kde je následně nesená léčivá látka uvolněna. Léčení rakoviny. Magnetické částice jsou zavedeny do krve a magnetickým polem jsou navedeny do oblasti, která je rakovinou postižena. Tyto částice jsou posléze vystaveny působení střídavého vnějšího magnetického pole, které zapříčiňuje jejich neustálou remagnetizaci, při níž se uvolňuje teplo v důsledku hysterezních ztrát. Teplota okolí nanočástice se tak zvětšuje, což vede k nekróze rakovinových buněk při určité teplotě (obvykle 42 °C). – nanoroboti.
Nanočástice v optoelektronice Kvantové tečky Kvantová tečka – quantum dot, nanočástice polovodiče 30 nm a výšce 8 nm. Vzhledem k malému počtu atomů se zde uplatňují kvantové jevy, tj. elektrony v kvantové tečce mohou nabývat pouze diskrétních hodnot energie….Kvantové tečky se využívají ve speciálních součástkách, které jsou schopny pracovat s jednotlivými elektrony či fotony.
Využití optických vlastností Q-dots Emitují se jednotlive fotony po sobě a ne ve shlucich jako u laserů. Emisi jednotlivych fotonů lze řidit jemnými proudovymi pulsy až do frekvence 200 MHz.
Vrstva kvantových teček z materiálu InAs, zobrazená metodou AFM. (Atomic force microscopy – mikroskopie atomárních sil)
Zdravotní rizika nanočástic: Citát z webu Institutu experimentální medicíny: Vedle úmyslně vyráběných nanomateriálů jsou tudíž v České republice zvláště významným problémem nechtěné nanočástice ze spalovacích procesů, průmyslové exhalace, nanočástice z automobilových emisí a též lokálních topenišť na pevná paliva. Zmatení pojmů nanočástice a nanomateriál…… Nanomateriál není problém pro ŽP Nanočástice, nanotrubky: Azbest, uhlíkate nanotrubky, TiO2 nanotrubky …. Prokázané škodlivé účinky na tkáně…..a na DNA
Bezpečné nanotechnologie – ukotvení nanočástic na vhodné nosiče….. Nanostruktury – umělé struktury vytvořené manipulací na nano-úrovni, Tým Kena Donaldsona z Edinburghské univerzity testoval na laboratorních potkanech vliv nanočástic mnoha různých materiálů. Zánětlivou reakci v plicích zaznamenali při použití čtyř typů nanočástic, konkrétně šlo o oxidy CeO2, ZnO, CuO a NiO.
Tisková zpráva: NANODERM: Kvalita pokožky jakožto bariery vůči ultrajemným částicím. Zjistilo se, že produkty obsahující nanočástice TiO2 jako součást opalovacích krémů nepředstavují riziko pro zdravotní stav pokožky. Doc. RNDr. Jana Kukutschová PhD - expert přes zdravotní rizika nanočástic v ČR
Není vypracovaná metodika pro hodnocení rizik nanočástic………
Příprava nanovláken - elektrospinning Princip: roztok polymeru je Tryska udržován u ústí kapiláry silami povrchového napětí. Vložíme- Zdroj VN li dostatečně silné elektrické pole, začne se roztok u ústí kapiláry protahovat a vytváří tzv. Tayloruv kužel. Síla elektrického pole překonává síly povrchového napetí a z vrcholu kužele vytryskne tenký pramínek kapalného polymeru, který se na cestě ke kolektoru vysuší a ztuhne.
Roztok, tavenina polymeru
Taylorův kužel Polymerní vlákno
Kolektor
Náboj, který vytahovaná hmota nese, a který má stejnou polaritu jako je náboj kapiláry, je pak vybit na kolektoru, který zpravidla bývá uzemněn.
Parametry ovlivňující tloušťku a morfologii nanovlákna:
Taylorův kužel
koncentrace polymeru, charakter polymeru a jeho molekulová hmotnost, viskozita roztoku typ rozpouštědla a jeho vlastnosti, prítomnost solí, povrchové napetí roztoku polymeru, napetí mezi elektrodami a charakter elektrického pole, vzdálenost trysky a kolektoru,
prutoková rychlost roztoku polymeru, teplota a vlhkost prostředí,
Nanovlákenný materiál na kolektoru
První patent v roce 1902 a - sprayování v elektrickém poli. V roce 1934 byl světu poprvé představen tzv. elektrospining, umožnující tvorbu jednotlivých nanovláken. Technologie Nanospider umožňuje průmyslově vyrábět nanovlákna o průměru 50–500 nm. Technologii, založenou na nanospideru vynalezl v roce 2003 profesor Oldřich Jirsák na Katedře netkaných textílií TU Liberec. Nanospider je založen na objevu, že je možné vytvořit Taylorův kužel a následný proud hmoty nejen z vrcholu kapiláry, ale také z tenké vrstvy roztoku polymeru. Na rozdíl od ostatních metod nepoužívá Nanospider žádných trysek ani kapilár pro tvorbu vláken, ale jednou z možností je válec částečně ponořený v roztoku polymeru..
Válec se otáčí kolem své osy a přitom se na jeho povrchu vytváří tenký film roztoku polymeru. V horní úvrati rotačního pohybu válce, což je současně místo s nejnižší vzdáleností od kolektoru – protielektrody, se v důsledku maximální intenzity elektrického pole začnou vytvářet mnohačetná ohniska Taylorových kuželů, která následné vyústí v proces zvlákňování. Taylorovy kužele a následně proudy hmoty jsou vytvářeny v husté síti pokrývající horní část válce. Tím je dosaženo vysoké výrobní kapacity zvlákňovaní hlavy Nanospideru.
Možnosti technologie Nanospider: • použití širokého spektra ruzných polymeru, • materiál s různými vrstvami obsahující nanovlákna o různých parametrech • vrstvy s nanovlákny s různými plošnými hmotnostmi a objemovými hustotami, • použití ruzných podkladových (nosných) materiálu. Hlavní výhody technologie Nanospider: • vysoká výrobní kapacita, • jednoduchá údržba a energeticky efektivní výroba
Průmyslová linka
Laboratorní nanospider
Efekt vzdálenosti elektrod pro napětí 90 kV
15 cm
30 cm
S rostoucí vzdáleností klesá průměr vlákna, klesá počet poruch a roste homogenita
Využití nanovlákenných textilií: Filtrace – nanoporozita → čističky vzduchu, odpadnich vod, v potravinářství….
Bariérové textilie – nepropustné pro mikroorganismy, ale propustné pro vzduch : Krytí ran, popálenin…… Tkáňové inženýrství - podklad pro pěstování tkání
2D – nanostruktury: Nanopovlaky a nanovrstvy Pro řadu aplikací nepotřebuji vytvářet 3D nanostruktury, protože příslušné procesy jsou záležitostí povrchu : fotokatalýza, katalýza, biocidní aktivita – antibakteriální a biocidní schopnosti (inhibice
zarůstání biofilmem….), antikorozní
vlastnosti a chemická
ochrana, fotoluminiscence, biokompatibilita (implantáty) ……..
X Příklady aplikací pro 3D -
funkční nanostruktury
- selektívní
sorbenty, nosiče lékových forem pro selektívní transport léčiva v
organismu, atd ………
Technologie nanopovlaků a nanovrstev: Chemické depozice: chemical bath deposition, dip coating, spin coating, Dip coating
Tenká vrstva na tvrdé podložce se konstantní rychlostí vytahuje z roztoku
Spin coating
Kapka roztoku dopadá na rotující kotouč
CVD - Chemická depozice z plynné fáze – Chemical Vapor Deposition Substrat je vystaven proudu jednoho nebo vice těkavych prekurzorů, které vytvářejí vrstvu na povrchu substrátu.
Pracovní plyny
Směs chemicky reaktivních plynů zahřátá na vysokou teplotu se přivádí do depoziční komory vysoká teplota způsobuje disociaci molekul a podporuje vzájemnou chemickou reakci plynných složek. Vrstva vzniká na povrchu substrátu.
PVD- Fyzikální metoda depozice - Physical Vapour Deposition (PVD) Chemická metoda depozice vrstev CVD – využívá pro depozici směs chemicky reaktivních plynů zahřátou na vysokou teplotu a reakční složky jsou přiváděny v plynné fázi a vrstva vzniká na povrchu substrátu heterogenní reakcí.
Fyzikální metoda depozice vrstev PVD – technologie je založena na fyzikálních principech, odpaření nebo odprášení materiálů obsažených ve vrstvě (např. Ti, Al, Si, Cr, atd.) a jejich následné nanesení na substrát. Způsob odprášení při PVD: Vysokoteplotní odpaření ve vakuu pomocí odporového ohřevu
Materiál odprášen z pevného terče
Bombardování svazkem elektronů Bombardování ionty pracovního plynu Odprášení pomocí pulzů laserového svazku Vysoké vakuum v depoziční komoře
Plazmové technologie Plazma - obsahuje ionty, elektrony, případně neutrální atomy a molekuly. Jak vzniká ?? Ionizací plynu v silném elektrickém poli. Jak působí na povrchy materiálů??? Při kontaktu s povrchem materiálů je plazma vysoce aktivní – nabité částice urychlené v elektrickém poli dopadají na povrch modifikuji chemické složení, vytváří funkční skupiny povrch materiálů mění vlastnosti - mění hydrofobicitu povrchů, chemickou reaktivitu, adhezní vlastnsoti, povrch snáze přijímá lepidla, inkousty, barvy, atd. ale hlavně nanostruktury vytvářené na površích….
Plazmové technologie PECVD (PACVD) – plazma enhanced CVD (plazma assisted CVD) - pracovní plyn je zionizován doutnavým (DC) nebo radiofrekvenčním výbojem (RF), ionizace podporuje chemické reakce, plazma umožńuje snížit teplotu substrátu. K chemickým reakcím dojde při nižších teplotách, než u CVD.
FBR reaktor - Fluidized bed reactor – vznosový (fluidní) reaktor Slouží k depozici nanovrstev na práškové materiály
Kapaliný nebo plynný materiál, který se deponuje v nanovrstvě na práškové částice Proces může probíhat v plazmovém výboji
Využití nanovrstev: ochranné povlaky – antikorozni, antiadhezni…. funkční nanovrstvy (hydrofilní, hydrofobní, biocidní, katalytické, fotokatalytické (samočistící), funkční jednotky pro optoelektroniku ….. Modifikace povrchů – oxidace , depozice nanočástic a nanotyček, nanokompozitních vrstev ….
Nanovrstvy a plazmové technologie na PřF UJEP Plazmové reaktory v různých konfuguracích Magnetrony (RF, DC, pulzní) FBR Fluid bed reactor – plazmová depozice na práškové substráty Iontové dělo pro modifikaci povrchů
Diagnostika nanovrstev a nanopovrchů X-ray diffraction RTG difrakce
SIMS surface analysis (secondary ion mass spectrometry), XPS (X-ray photoelectron spectroscopy ESCA) for surface analysis Electrokinetická and voltametrická analýza – měření zeta potenciálu - charakterizace adhezních vlastností Zeta sizer – měření velikosti a distrubuce velikosti nanočástic Spectroscopické metody atomová absorpční, emisní , IR and fluorescenční spektroskopie
AFM a SEM mikroskopie
Zdroje a doplňující literatura: 1.“Nanomaterials and nanochemistry” Catherine Bréchignac, Philipe Houdy, Marcel Lahmani, editorsr, Springer,2006, ISBN 978-3-540-72992-1 2.“Nanotechnology – Science, Innovation and Opportunity”, L.E. Foster, Pearson Education. Inc. 2006, ISBN: 013-70-2575-0 3.“Nanotechnology, basic science and emerging technologies”, 2002, ACRC company, K. Kannangara, G. Smith, M Simmons, B. Raguse 4.http://www.nafigate.com/cs/section/portal/app/portal-article/detail/69818-o-nanovlaknech 5.www.ft.tul.cz/depart/knt/nove/dokumenty/studmaterialy/.../nanoact.ppt 6.http://fyzika.fs.cvut.cz/subjects/fzmt/lectures/FZMT_7.pdf 7.http://www.ateam.zcu.cz/tenke_vrstvy_fel_1.pdf 8.K.L. Choy: „Chemical vapour deposition of coatings“ Progress in Materials Science 48 (2003) 57–170 9.http://140.116.203.51/tlcenter/%E8%96%84%E8%86%9C%E5%B7%A5%E7%A8%8B/pdf/0331.pdf 10.Shinsuke Mori and Masaaki Suzuki:“Non-Catalytic, Low-Temperature Synthesis of Carbon Nanofibers by Plasma-Enhanced Chemical Vapor Deposition“ Nanotechnology and nanomaterials, » Nanofibers “book edited by Ashok Kumar, ISBN 978-953-7619-86-2 11.M.Hartman, K. Svoboda, O. Trnka, Z. Beran:“REAKTORY S CIRKULUJÍCÍ FLUIDNÍ VRSTVOU“Chem. Listy 93,788 - 793 (1999) 12.Jonáš Tokarský, Pavla Čapková, David Rafaja, Volker Klemm, Marta Valášková, Jana Kukutschová, Vladimír Tomášek: Adhesion of silver nanoparticles on the clay substrates; modeling and experiment. Applied Surface Science (2009), doi:10.1016/j.apsusc.2009.11.037. ISSN: 0169-4332. 13.Jonáš Tokarský, Pavla Čapková, Volker Klemm, David Rafaja, Jana Kukutschová: Adhesion od silver nanoparticles on the montmorillonite surface. Journal of Physics and Chemistry of Solids (2009), doi:10.1016/j.jpcs.2009.12.055 14. Kutlakova, KM ; Tokarsky, J ; Kovar, P ; Vojteskova, S ; Kovarova, A ; Smetana, B; Kukutschova, J ; Capkova, P ; Matejka, V .:Preparation and characterization of photoactive composite kaolinite/TiO(2) JOURNAL OF HAZARDOUS MATERIALS Vol. 188 (2011) 212-220
