P ehled jev k maturitnímu opakování jazykové složky: 1. P ivlast ování v eštin : a) P vodci d je (tedy podm tu) = zájmenem sv j, ale máme-li obavu, že v ta nevyzní dost jednozna n , použijeme m j, tv j, jeho, náš, váš, jejich. P .: „Prosím t o vrácení mé knihy." kniha se sice p ivlast uje podm tu-JÁ prosím o svou knihu, já je p vodcem prošení, p vodcem d je, m lo by tedy být své knihy, ale p vodcem vracení je TY (Ty vra knihu), nemuselo by vyznít jednozna n , proto užijeme mé knihy.
b) Krom p ivlast ování p vodci d je p ivlast ujeme podle náležitosti p ivlast ované v ci: k mluv ímu: 1.os. = m j; náš k poslucha i: 2.os. = tv j; váš k osob i v ci známé z kontextu: 3.os. = jeho, její, jeho; jejich c) V množném ísle musí být úplná totožnost.
P .: „Stanuli jsme na hranicích naší republiky." My-naší = nás ech .
d) Také ve významu, kdy je nám p vodce d je již známý z kontextu, NEpoužijeme zájmeno sv j: „Všimn me si našeho hrdiny." 2. Mluvnické kategorie jmen a sloves: Podst. jména: ROD (mužský - životný, neživotný; ženský; st ední) ÍSLO (jednotné, množné) PÁD (1.-7.) VZOR (pán,muž,hrad,stroj,p edseda,soudce, žena,r že,píse ,kost, m sto,mo e,ku e,stavení)
jména : totéž, ale navíc druhy = tvrdá (mladý), m kká (jarní), p ivlast ovací (na otázku í? - otc v, mat in)
P íd.
(Stup ování p íd. jmen: - vyjad uje míru ur . vlastnosti - v tšina adjektiv má 3 stupn 2. stupe :—ejší, - jší, -ší, -í, u jmen na -ký se k m ní v (hezký-hez í) nebo -ší (krátký-kratší) —n kdy od jiného ko ene (velký- v tší, zlý-horší, dobrý-lepší) — n kdy dvojí tvary (hustší i hust jší, m l í i m l ejší) 3. stupe : p edponou nej-, ale ne u všech adjektiv, hlavn ne u vztahových - to se pak používá p íslovce více, nejvíce (žádoucí-více žádoucí, rozhodující-nejvíce rozhodující) Slovesa: OSOBA (l.,2.,3.) ÍSLO AS: p ítomný (dokonavá slovesa nemají) minulý budoucí (u D prézentem=nasázím, u N futurem=pojede i tvarem složeným=bude sázet) ZP SOB: oznamovací (sázím), rozkazovací (sázej), podmi ovací (sázel bych, byl bych sázel) SLOVESNÝ ROD: inný (p vodce d je je podm tem) trpný VID: dokonavý (spadl), nedokonavý (padal) (pomocné kategorie: t ída 1.-5., vzor: 1. nese, bere, pe e, maže, t e, 2. tiskne,mine,za ne, 3. kryje, kupuje, 4. prosí, trpí, sází, 5. d lá)
1
3. Zp soby tvo ení slov v eštin : a) odvozováním = p edponami, p íponami (p e/stav/ba) b) skládáním = dva i více ko en (ropo/vod, leso/step, zem /pis) c) zkracováním = zkratky (ODS-nesklo ují se) a zkratková slova ( edok – z prvních slabik) 4. Obohacování slovní zásoby: 1. tvo ením nových slov (viz výše) 2. spojováním slov v sousloví (pákový lis) 3. p ejímáním z cizích jazyk (laser) 4. zm nou p vodního slovního významu (k ídlo-p vodn jen u ptáka, pozd ji i fotbal, letadlo) 5. P vod a vývoj eštiny: eština pat í do jaz. rodiny indoevropské, do v tve slovanské. Slovanské jaz. se vyvinuly ze spole né praslovanštiny, n která slova dodnes spole ná i podobná (matka, otec, bratr, vlast, voda,...). D lí se na: - východní (ruština, b loruština, ukrajinština) - jižní (slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština) - západní ( eština, slovenština, polština, jazyk horno a dolnolužický) Vývoj: (do 9. a pak 12. stol.: zánik jer , vkladného j mezi dv ma samohláskami, nosovek, ustálení p ízvuku na 1. slabice,...) 12. - 14.stol.: —> ( epa - epa) g —> h (gora - hora, noga - noha) u,ú —> i,í (dušu -duši, kryju -kryji) ie —> e (dušie - duše, muž - muže) 14. - 16.stol.: ó —> uo—> (kó - kuo - k ) ú —> ou ( eskú - eskou) úžení = ie —> í (viera - víra) é —> í ( éci - íci, obilé - obilí) stejnoslabi né aj —> ej (daj - dej, vaj/ce - vejce, ale va-jec) Pravopisné zm ny M. J. Husa = pravopis diakritický (p vodn primitivní, pak sp ežkový) 6. Synonyma, antonyma, homonyma: synonyma = slova souzna ná = téhož nebo podobného významu - zcela totožná jen málo, rozdíly v intenzit (nehoda, pohroma, nešt stí, katastrofa), slohové platnosti, kladnosti - zvyšují slohovou pestrost antonyma = sl. protikladná, opa ného významu – opozita (mladý – starý) - záporná antonyma = s p edponou ne- a bez- (bezdrátový, nezdvo ilý) homonyma = sl. souzvu ná = r zné druhy mnohozna nosti: nahodilá, metafora, metonymie… Mnohozna ných slov více, ist jednozna né najdeme mezi odbornými názvy (termíny). Pou ení o vhodnosti: Slov. spis. eštiny, P íru ní slov. J , Slovník synonym a frazeologism
2
17. Výpisek, osnova, konspekt: Technika a metody racionálního studia a)obecn (orientace v textu, pam ...) b)výpisek c)osnova d)konspekt (výtah) e)teze f) resumé ad Technika a metody racionálního studia a) - dávat pozor p i hodin - alespo áste n si zopakovat látku ješt týž den - nespoléhat na pam a jedno p e tení => pam podep ít záznamem - celkov se zorientovat v textu - d lat poznámky v textu (podtrhávat) - d lat výpisky, osnovu, využít i resumé… b) výpisek (excerptum) = doslovné opsání ásti textu dává se do uvozovek a obsahuje pramen c) osnova = p ehledné zaznamenání myšlenkové výstavby textu, stru n a heslovit charakterizuje jednotlivé odstavce tak, jak jdou za sebou d) konspekt (výtah) = postihuje v hutných v tách to podstatné z textu, obsahuje konkrétní údaje, po adí myšlenek nemusí odpovídat textu; je asov náro n jší e)teze = stru n formulované hlavní myšlenky f) resumé [rezimé] = stru ná, p ehledná informace o obsahu bývá na konci publikace bývá v n kterém z mezinárodních jazyk (AJ, NJ, Fr.)
8. Informa ní v da, zp soby uchovávání informací, systém knihoven, firemní a patentní literatura: Inf. v da = v da o získávání, vyhledávání, zpracovávání, ukládání, zp ístup ování, využívání informací Zp soby uchování informací: tišt né, elektronické (Národní informa ní st edisko) Systém knihoven: ústavní, školní podnikové ve ejné - menší (obvodní) - velké (m stské), nap .: M stská na Mariánském nám stí Národní v Klementinu (p es 6 mil.svazk ) Státní technická také na Mariánském nám, Firemní literatura: tiskoviny reklamního, propaga ního, obchodního charakteru, informují o nových výrobcích, službách, propagují je (= firemní prospekty, katalogy, periodika) Patentová lit.: - nejnov jší poznatky o výzkumu a vývoji + normy - uložena v úst ední knihovn Ú adu pro patenty a vynálezy, v technických knihovnách, v resortních a oborových st ediscích (Pat í sem: 1. p ihláška vynálezu, 2. popis vynálezu,tzv. patentový spis, 3. p edm t vynálezu, ten se publikuje ve V stníku Ú adu pro patenty a vynálezy.)
3
9. Spojení volná, t sná, parataxe, hypotaxe: a) nejvoln jší = samostatné výpov di odd lené te kou (D ti se zastavily. Za aly p ipravovat hru.) b) parataxe = sou adnost, rovnocennost, leny na stejné úrovni, nezávislé (D ti se zastavily a za aly p ipravovat hru.) c) hypotaxe = závislost na lenu ídícím, len závislý se nem že objevit bez ídícího (Když se d ti zastavily, za aly p ipravovat hru. nebo D ti se zastavily, aby p ipravily hru.) d) polov tné konstrukce = volný p ívlastek adjektivní (D ti, hrající si dnes samostatn , za aly p ipravovat hru.) p echodníková i infinitivní konstrukce (D ti zastavivše na h išti, za aly p ipravovat hru.) e) p evedení v ty na v tný len (Po zastavení za aly d ti p ipravovat hru.)
10. Souv tí sou adné a pod adné: Souv tí pod adné = pouze 1 v ta hlavní + 1 - oo v t vedlejších Souv tí sou adné = nejmén 2 v ty hlavní + 0 - oo v t vedlejších V ta hlavní je v ta ídící, nezávislá, p i rozboru souv tí z ní utvo íme otázku. V ta vedlejší je v ta závislá na v t
ídící, p i rozboru z ní vzniká odpov
na otázku.
(V ta vedlejší m že být závislá nejen na v t hlavní, ale i na jiné v t vedlejší = v ta vedlejší m že být pro jinou vedlejší i sama v tou ídící.) 11. Podstata slohu, slohotvorní initelé obecné platnosti, funk ní styly: Sloh = styl = zp sob výstavby jazykového projevu. (Jazykový projev je složitá konstrukce, je t eba ujasnit si cíl sd lení, fakta, p im ené, srozumitelné a ú elné jazyk. prost edky, nakonec vše písemn i ústn zrealizovat.) Slohoví initelé obecné (objektivní) platnosti: a) zda je projev ve ejný X neve ejný b) zda je projev p ipravený X nep ipravený c) — '' — mluvený X psaný d) — '' — monolog X dialog e) ú el projevu, jeho funkce f) zapojení citového zaujetí a rozumové stránky Funk ní styly: 1. prost sd lovací 2. um lecký 3. publicistický 4. odborný 5. administrativní
4
12. Slohové rozvrstvení slovní zásoby (a dalších jazykových prost edk ); slova neutrální (v tšina) X slova slohov zabarvená zabarvená: a) citov - kladn - záporn - hanlivá (barabizna, kraksna) - hrubá a vulgarismy (blbec,...) b) slova hovorová (po ád, dechovka, minerálka, nákla ák,...), zabarven p sobí jen v ur itém spisovném projevu c) sl. knižní - poetismy (luna, máj, dol) - neologismy (pronikla do jazyka nedávno, jsou poci ována jako nová) - zastaralá - historismy = pojmenovávající zaniklou skute nost (palcát, léno,tolar) - zastaralá = p estalo se jich užívat (lu ba pro chemii, silozpyt pro fyziku) - archaismy = sl.zastaralá a historismy užité v um lecké lit. pro p iblížení doby d) sl. odborná a odborná pojmenování (= termíny) Slohov zabarvené mohou být i další jaz. prost edky, nejen slov. zásoba, nap . v gramatice užití infinitiv zakon ených na -ti, -ci (nésti, péci), užití p echodník ,...má slohové zabarvení knižní. Ve skladb lze slohového zabarvení dosáhnout t eba užitím jednoduchých v t i naopak složitých souv tí. 13. Pojmy jazyk, e , jazyk mate sky: e = schopnost lov ka utvá et artikulované znaky, schopnost mluvit a používat jazyka Jazyk = soustava konven ních znak a pravidel užívaných ke komunikaci, dorozumívání Jazyk mate ský = ten, který slyšíme kolem sebe jako první, v rodin - není vrozený, postupn , nápodobou si jej osvojujeme Pro je d ležité jeho osvojení: a) umož uje komunikaci b) umož uje poznání sv ta, okolí c) umož uje rozvoj duševních aktivit, uvažování, intelektu d) podklad pro u ení jiných jazyk Národní jazyk = znak národa (mluví jím p íslušníci jednoho národa, je spole ný všem vrstvám národa) = historický jev - má ustálenou podobu 14. Národní jazyk a jeho útvary: spisovná eština: - spisovný jazyk - hovorová podoba spisovného
X
nespisovná eština: - ná e í a nadná e ní útvary - obecná eština - slang - argot
hovorový j.: v osobním, mluveném styku osob znalých spisovného, ve ejný styk - má charakter projevu nep ipraveného, mluveného, n kdy emocionál.zabarvení - jednodušší stavba obecná .: v b žn mluvené e i neoficiální, soukromé, úkolem je b žné sd lování - nespisovná, krajov neomezená - hranice mezi hovor. a obec. není ostrá, p esná, pohybuje se 5
slang: mluva p íslušník ur . zam stnání (profesionální sl.) a skupin (zájmový), rozdíl mezi profesionálním slangem a odborným vyjad . j e v citovém zabarvení argot: tajná mluva spole enské spodiny ná e í: a) eská - st edo eská (strejc, vozejk) - jihozápadní (Chodsko, Doudlebsko) - severozápadní (Podješt dí, Podkrkonoší) b) st edomoravská = hanácká (stréc, vozék, móka = Maryša) c) východomoravská = moravskoslovenská (stríc, vozík, muka) d) lašská = slezská = krátká (stryc, muka) 15. Druhy v t podle postoje mluv ího: 1) oznamovací 2) tázací: a) zjiš ovací (ano-ne) b) dopl ovací (Pro ..,Kdo...?) c) vylu ovací (bu a nebo: P jdeš se mnou, nebo pojedeš ven?) - existují i e nické otázky a rozvažovací ot. (ptáme se sami sebe) - mohou být ve form a), b), c) 3) žádací: a) rozkazovací - vyk i ník jen za d razným rozkazem, jinak te ka b) p ací (A ...,Nech ...,Kéž...) Všechny zmín né mohou být pro vyjád ení silného citového stavu vysloveny jako zvolací, potom psány vždy s vyk i níkem. 16. Norma a kodifikace, kodifika ní p íru ky: norma = ustálený soubor zvyklostí a pravidel (jazykových, chování, oblékání...) uznávaný za závazný jazyková norma - utvá í se postupn - m ní se, ale pomalu (musí vyhov t modernizaci, ale i dorozum ní generací) - týká se nejen pravopisu, ale i výslovnosti, tvarosloví kodifikace = zachycení jazykové normy = jakési „uzákon ní" - poskytuje pou ení a v domí nutnosti normu dodržovat - nejen zachycuje stav, ale i podporuje vývoj. tendence (=uvádí dvojtvary, varianty) kodifika ní p íru ky: 1) Pravidla eského pravopisu: a) školní - výklad pravopisných pravidel + p íklady - slovník – sporné tvary, p íbuz. slova, výsl. b)akademická – více slov, ale bez tvar 2) mluvnice-je jich celá ada, obecná pou ení o jazyce a jeho systému (=vše) 3) výkladové jazykové slovníky (viz následující) 17. Slovníky: 1) p ekladové slovníky - nejužívan jší - uvád jí významov shodná pojmenování v cizím jazyce (i do více jazyk )
6
- výkladové: - vysv tlují význam výrazu týmž jazykem výkladové se d lí na: a) jazykové (stru ná informace o významu a užití slov, pop .p vodu, tvarech slova,...) - nejv tší: P íru ní slovník jazyka eského (9 svazk , 250 tis. hesel) - další: Slovník spisovné eštiny (192 tis. hesel), slovníková ást Pravidel eského pravopisu, Slovník synonym a frazeologism , Etymologický sl.,... b) nau né = encyklopedie širší, všestranné informace a použití - nejv tší: Ott v slovník nau ný (28+12 svazk dodatk ) - další: P íru ní slovník nau ný, Ilustrovaný slovník nau ný, Malý encykloped. slov. A-Ž - pat í sem i odborné: nap . Technický slovník nau ný Teyssler-Kotyška (17 svazk ), Technický slovník nau ný (5 svazk ),…
18. Jazyková kultura: Protože jazyk je celospole enský nástroj myšlení a dorozumívání (slouží každému p i dorozumívání a ve styku ve ejném), proto pot ebuje soustavnou a cílev domou pé i. -
Do pojmu jazyková kultura pat í: -jazyková správnost (= ned lat chyby) -jazyková vhodnost (i správné lze použít nevhodn ) - slohová vyt íbenost (styl v decký X styl prost sd lovací)
-
Obecn platné požadavky na jaz. projev: - srozumitelnost, jasnost - stylová vyt íbenost - výstižnost - p sobivost a p esv d ivost Shrnutí: Jazyková kultura = úrove jazykového vyjad ování, jeho správnost, vyt íbenost. pé e o jazykovou stránku ústních i písemných projev . (Jinými slovy - nejde jen o obsah.) 19. Východisko a jádro výpov di, po adí slov vzhledem k aktuálnímu len ní výpov di: -
v tšina výpov dí 2 ásti: (vycházíme z toho, že mluv í na n co navazuje, v ty jsou zasazeny do kontextu) 1. východisko = to, co už z kontextu známe 2. jádro = to nové, co se o východisku íká, co tvo í vlastní p ínos výpov di -
klidné schéma: V -> J = tzv. objektivní po adí, nemotivované máme-li d vod: zm na = tzv. motivovaný, subjektivní po ádek slov = J -> V (d raz, rozrušení)
/Pravidlo o postavení p ívlastku a ídícího jména: PK shodný p ed ídícím PK nesh. za ídícím N kdy stojí za svým ídícím jménem i PKS : - nap . u odborných názv (sasanka polní) - nebo typ m sto Brno/
7
20. Vývoj slovní zásoby: -
demokratizace = vyšší úrove uživatel , sbližuje se spisovný a živý jazyk (?!) intelektualizace = souvisí s v deckotechnickým pokrokem determinologizace = termíny do b žné mluvy integrace = stírání ná e ních rozdíl a rozdíl mezi spis. a nespis. jazykem internacionalizace = zvyšování cizích prvk v jazyce (stávají se obecn srozumitelnými)
21. e p ímá, nep ímá, polop ímá, nevlastni p ímá: 1) P ímá e : 2 ásti, dvojí pásmo e i (vyprav
x postava) = uvozovací v ta X p ímá e v uvozovkách
P . Táta íká: „Pojedeme zítra." „Pojedeme ráno," ekl táta, „p ij te v as!" „Jak se da í?" zeptal se vesele.
2) Nep ímá e : = druhý pól – pravý opak e i p ímé= pomocí vedlejších v t (je vedlejší v tou p edm tnou, mluvnicky závislou na ur itém slovese uvozovací v ty. ekl mi, že mám p ijít v as.
3) Polop ímá e : = p echodný útvar mezi 1) a 2) - hlavn v um leckém stylu - není graficky ozna ena uvozovkami - používá jen 3. osoby -
P ... ekl vesele mužský hlas. Ne, nemusí se bát, nejde služebn , slyšel jen, že má Eržika po muži n jaké medv dí kožešiny a rád by švagrovi do ech n jaké poslal.
4) Nevlastní p ímá e : = také p echod mezi 1) a 2), ale více k 1) = vypadá to jako p ímá, zní podobn , ale bez znamínek – n kdy uvozovací v ta chybí úpln P . Léka se usmál: podíváme se. Oto il se: m žeme to zkusit. Juraj se odvrátil. Pokud živ budu, neznám t … co mn máš co povídat, nechci nic v d t. (Užívá ji dost Kundera v Žertu nebo Macourek v Machovi a Šebestové.)
Dále je t eba zopakovat druhy v t vedlejších, pom ry mezi hlavními v tami, pojem v ta jedno lenná. Dále pravidla shody podm tu s p ísudkem. Dále znaky odborného stylu (z hlediska obsahového, kompozi ního, jazykového). Dále podrobnosti o vypravování (kompozice, funk ní styl). Dále charakteristiku (p ímá x nep ímá). Dále znaky administrativního stylu (žádost, životopis – co má obsahovat, odpov na inzerát). Zpracovala profesorka Y. Štecherová. 8
