PEDAGOGIKA VÝCHOVA - vychovávání – potřeby, zájmy, postoje => charakter - vzdělávání – vědomosti, dovednosti, návyky => schopnosti CHOVÁNÍ JEDINCE VÝZNAMNÍ PEDAGOGOVÉ Jan Amos Komenský - Brána jazyků otevřená - Labyrint světa a ráj srdce - Orbis pictus - Informatorium školy mateřské - Didaktika magna - Všeobecná porada o nápravě věcí lidských - Analytická didaktika - realista, humanista, smír mezi náboženskými skupinami A. S. Makarenko - vybudoval pracovní komunitu pro mladé bezdomovce a provinilce - poznání na základě práce, práce na základě poznaných zkušeností - pragmatická výchova
Vlivy, které působí na člověka
Prostředí
VNĚJŠÍ VNITŘNÍ
VLIVY ZÁMĚRNÉ NEZÁMĚRNÉ (výchovné, (mimovýchovné, intencionální funkcionální) TEBEVÝCHOVA OKOLNÍ PROSTŘEDÍ SEBEVÝCHOVA DĚDIČNOST
Záměrnost
Principy výchovy (jednoty) • • • • •
Princip jednoty mimovýchovných a výchovných vlivů Princip mimoškolních a školních vlivů Princip tebevýchovných a sebevýchovných vlivů Princip spoluvýchovných a samovýchovných vlivů Jednota vychovávání prostřednictvím vzdělávacích vlivů vzdělávací jednota prostřednictvím výchovných vlivů
Výchovné cíle a) individuální – usilují o osobní rozvoj jedince b) sociální – k přípravě jedince pro prospěšnost ve společnosti (Platon, Aristoteles, Komenský)
a) obecné – společné veškeré výchově b) specifické – rozvíjí dovednosti, vědomosti, návyky, navození postojů, potřeb, zájmů a) informativní (materiální) – vědomosti, dovednosti, návyky (teorie) b) formativní – tvoří jedince, schopnosti ( např. matika = logika, latina = filosofie) a) abstraktní – celkový univerzální rozvoj b) konkrétní – nějaká oblast a) adaptační – přizpůsobení se současným podmínkám b) anticipační – příprava pro budoucí podmínky ve společnosti a) teoretické – ve vědomostech b) praktické – v dovednostech a návycích a) autonomní – cíle si jedinec stanoví sám b) heteronomní – cíle stanoví někdo jiný (stát, rodiče, …) INTERIORIZACE = musí je vzít za své ztotožnění jedince s heteronomními cíli, aby se staly autonomními
Funkce výchovy -
plný rozvoj osobnosti komplexnost a mnohostrannost výchovy -výchova k sociálním rolím -základní kvality osobnosti
1) Sociální role a) občan (práva, povinnosti) b) pracovník ( osobní uspokojení, sebeuplatnění – realizace) c) partner (domácí prostředí) d) ochránce prostředí (ekologická výchova) e) uživatel a tvůrce kulturních a materiálních hodnot f) uživatel volného času 2) Rozvoj základních kvalit osobnosti (vzdělání + vychování) - současná je formativní koncepce výchovy - postoje ke skutečnosti lze pouze navodit, ale jsou jedincovým rozhodnutím - nenaučíme rodičovskou formou, ale rozvíjíme u jedince hodnotící kritéria - poznat dosavadní zájmy a potřeby a vypěstovat nové 3) Rozvoj v kulturních oblastech TYPY VÝCHOVY - světonázorová – filosofie nebo náboženství – člověk nemá možnost ověřit informace - rozumová – jazyková, vědecká, ekologická - pracovní – technická, ekonomická
-
mravní – mravní, právní, politická estetická – umělecká, kulturní tělesná – zdravotní, pohybová
Činitelé výchovy -
pedagog, vychovávaný jedinec, výchovné prostředky (individuální přístup, média, hry)
PEDAGOG – všeobecné vzdělání, odborné vzdělání, hodnotová orientace, sociální předpoklady, osobnostní rysy - sebevýchova, sebekontrola, přizpůsobivost, optimismus - špatný pedagog – úzkost, pedanterie, nezájem o hlubší vzdělání, pocit prázdnoty … VÝCHOVNÉ METODY 1. autoritativní – absolutní moc, žádné ohledy na žáka 2. submisivní – dítě je středem pozornosti 3. kooperativní – spolupráce obou TYPOLOGIE ŽÁKA 1. impulsivní – chyby u nepozornosti 2. reflektivní – dlouho přemýšlí 3. analytický 4. globálně zaměřený VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY • vyučování (individuální, hromadné) • pedagogické prostředí (materiální vybavení, sociální atmosféra) • sdělovací prostředky (intencionální – záměrné, přímá výchova, funkcionální – člověk si sám vybere, co chce) • práce (organizovanost, pracovní morálka) • hra (rozvíjení schopností – hlavně děti předškolního věku) • umění (estetický vkus, tvořivost) • sport (fyzická zdatnost, morálka)
Pedagogické principy •
uvědomělost – pochopit význam vědomostí pro práci, schopnost aplikace
•
názornost – smyslové poznání, dosavadní představy, nazírání
•
soustavnost – opakování, osvojování, nové na základě starého
•
trvalost – výběr základního učiva, opakování, začleňování poznatků do starých poznatků, učební pomůcky
•
přiměřenost – tempo, organizace, výběr učiva (základní, rozšiřující, prohlubující), postupnost (od známého k neznámému, …), zvyšovat požadavky na výkon žáků
•
cílevědomost – motivace, cíl objasnit a zdůvodnit (konečné a dílčí cíle)
•
vědeckost – výuka vědeckých poznatků, využití vědeckých metod, aktualizace, kritické hodnocení, komparace, analýza
•
aktivnost – získat zájem žáků, motivace, aplikace vědomostí, přiměřené úkoly, systematicky hodnotit výsledky
•
jednota teorie a praxe – zaměření na praktické využití vědomostí
•
etapovitost výcviku – větší náročnost na manuální zručnost
Formy výchovy - právo všech na středoškolské vzdělání, zvyšování počtu vysokoškoláků, bezplatné středoškolské vzdělání, vysokoškolské = stipendium - integrační a systematizační funkce - výchova prostupuje celou činností škol ŠKOLNÍ VÝCHOVA - v rámci vyučování, mimoškolních aktivit, … - studijní profil - učební plán - učební osnovy - curiculum – formální – cíle prostředky - neformální – mimoškolní aktivity - skryté – zkušenosti, mezilidské vztahy - kroužky – ve spolupráci s kulturními institucemi, exkurze; hodnocení – prezence širšímu okolí (individuální, skupinová, květiny, výzdoba) - rady škol, Sdružení rodičů a přátel školy MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA - semináře, hromadné sdělovací prostředky… - bohaté podněty, rozšíření rozhledu, bezprostřední prožitky, návštěva divadla, kina… - společenské organizace (technický rozvoj,…) - kulturní zařízení (tvorba kulturních hodnot, chování a ochrana, propojení s činností školy, akce pro žáky, dětské čítárny…) - hromadné sdělovací prostředky (široký rozsah působnosti, vychovávají a vzdělávají účinněji, emocionálnější) - aktivní členské organizace, akceschopný, inf. veřejnost; intencionální (přímá) výchova – kurzy, přednášky, semináře; funkcionální – aktivita organizace, tiskoviny mediální kompetence – schopnost adekvátně přijímat, hodnotit podněty sdělovacích prostředků a nebýt jimi manipulován RODINNÁ VÝCHOVA - uspokojení základních potřeb, zázemí - výchova dorůstající generace
a zpracovávat
rodina – poskytuje přirozenost, aktuálnost, rozvíjí své členy, veřejné mínění - obsah – společné zájmy, účast na rodinných akcích, společné návštěvy kulturních zařízení, rozvoj talentu, vlastenectví, morální hodnoty jedince, rodinné výlety, diskuse SEBEVÝCHOVA - vzdělávání - výchova – názory, potřeby - nutná motivace (okolí, přátelé), potřeby (vyšší kvalifikace) a zájmy (o historii, vědu) - schopnost autodiagnózy – uvědomit si stupeň rozvoje, nakolik dosahuje cílů, umět sám sebe hodnotit, schopnost koncipovat svůj další rozvoj - materiální prostředky - konzultační a poradenské služby - možnost uplatnění dosažených výsledků Heteroedukace i autoedukace jsou spojené nádoby, navzájem se ovlivňují, heteroedukace má motivovat k autoedukaci a v té dochází k okamžikům.
SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA Zkoumá vztahy mezi sociálním prostředí a výchovou, formy sociální pomoci, péče o všechny věkové kategorie. Sleduje význam prostředí pro výchovu, problematiku specifických vlivů prostředí a jejich ovlivňování. Příbuzné obory: • obecná pedagogika • speciální pedagogika – výchova a vzdělávání jedinců, kteří trpí odlišností různého charakteru a stupně • pedagogika volného času • andragogika • psychologie • lékařské vědy • právní vědy
2 cíle 1. sociální – zaměření přípravy jedince, aby odpovědně a kvalifikovaně plnil sociální role a stal se co nejprospěšnější společnosti 2. obecný – odstranění sociálních nežádoucích jevů a začlenění potřebných jedinců či skupin do společnosti
Metody a) b) c) d) e)
práce mimo vyučování práce ve volném čase práce s problémovými skupinami prevence zločinnosti sociální péče
f) zájmové činnosti dospělých
Prostředky -
sociální systém charitativní spolky občanská sdružení domy dětí a mládeže azylové domy
Speciální pedagogika vznikla po 30-leté válce. - církev (chudí, nemocní) - sirotčince, katolické spolky, řády, … 18. století – péče o mládež – hlavně Německo, Polsko (podpora chudých, …) - společenské změny, války, zprůmyslenění, adaptace na nové prostředí - nerovnoměrný průmysl, někdo je zemědělství (pastevectví, práce na poli), ve městě pracují děti místo školy 20. století – století dítěte - problémy emigrantů, vystěhovalectví 1880-1938 migrace Slovenska Irsko – hladomor - lidé neumí jazyk Polsko – vystěhovalci v cizině (pomoc okolí) Sociální pedagogika - primitivní poučování, výcvik, praxe osvěta - sociální choroby – alkoholismus, sebevraždy, nerovnost při práci - sociální svépomoc – kroužky, organizace, hnutí, sdružení - fyzická cvičení, hygiena, pobyt v přírodě, vlastenectví - negramotnost T.G.M – „Kdo pije – nemyslí, kdo myslí – nepije.“ 2.pol. -
20. st. dostupnější školství, výživa, média, hygiena problém – nezaměstnanost krádeže, drogy, prostituce (nadbytečný volný čas – duševní trauma; neví, co mají dělat) - gambling, PC hry - drogy, alkoholismus - stěhování obyvatelstva – emigrace, imigrace, vnitřní migrace, noví lidé (xenofobie), rasismus, migrace z ekonomických důvodů (multikultura) Paul Natorp (1854-1924) - německý prot. fil., učil pedagogiku na univerzitě - vrací se k Platonovi (sociální funkce státu) „Výchova je forma donucování k určitému druhu ctnostného chování.“
Výhova je činitelem schopným uchovat společnost v životaschopném stavu - etický socialismus – odstranění rozporů ve společenských vztazích - solidarita ( vše lidské) - zdokonalováni lidstva výchovou - problematika práce, zaměstnanosti, dětské práce Komenský - Didaktika magna – analyzuje vztah prostředí a výchovy Gustav Adolf Lindner (19. století) - souvislost mezi výchovou a prostředím, zabýval se rodinou, rozebíral vlivy prostředí - funkcionální výchova – člověk vychováván ke společenským cílům - starali se učitelé, později sociální pracovníci - válka – vznik nových sociálních jevů (děti bez rodičů atd.) Bláha +Šíma - sociologové, upozornili na vliv prostředí - vznik institucí pro postižené a opuštěné děti 1948 – sociální problémy neměly existovat (dobré zázemí) – spíše přerozdělování dávek 60. léta – rozvoj sociální pedagogiky – kompenzace sociálních vlivů (negativních vlivů), rozdíly mezi městem a vesnicí atd. po r. 1989 – samostatná disciplina (stále se hledají vymezení), působení spolků, sdružení; školy, na které se připravují soc.ped.; samostatný obor
PROSTŘEDÍ PEDAGOGIKY 1) materiální – vše kromě společenských vlivů 2) sociální – společenské prostředí - přirozené prostředí výchovy – neformální, rodinné, lokální – silné citové vazby - společenské organizace – škola, výchovné ústavy atd. ŠKODLIVÉ VLIVY - poškozující racionální, emotivní, fyzicko-psychickou stránku • racionální – neznalost x neurotizace • emotivní – citová chudost – nadměrná únava (pokrytectví, lhářství) • fyzicko-psychologická – žádné základní návyky, hygiena x překulturované (např. předospělené dítě)
dítě
profylaxe – neutralizace vlivu činitelů vyvolávající potenciální ohrožení (tlumení aktivity, prevence drogové závislosti) – PREVENCE kompenzace – vyvažování nedostatků, které vznikly vlivem prostředí (chybí rodina ->pěstounská rodina)
Rodina - malá primární neformální sociální skupina - 1. přirozené prostředí, kam se dítě zapojí - typy – manželská, nukleární atd. - původní, nukleární – málo dětí, antikoncepce, dítě přestává být pracovní silou; 1 dítě = extrémní péče – závislost na rodině - ochrana a seberealizace - emoční jistota a zázemí - seberealizace – rodiče vkládají do dítěte vlastní naděje, cíle - klesající stabilita rodiny – ženy nejsou finančně závislé na mužích; křehké emocionální vztahy; nutnost osobnostních podobností manželů - neplodnost x mnoho dětí - socializačně výchovná – rodiče se nemohou, nedovedou nebo nechtějí se starat o děti - nouze a hmotný nedostatek PÁSMA FUNKČNOSTI RODINY 1) Funkční – vše zajištěno 2) Problémová – dá se kompenzovat 3) Disfunkční – ohrožená výchova i celá rodina 4) Afunkční – konec rodiny, nutná například ústavní výchova PORUCHY RODINY 1) Etiopatogenetický – místo a doba vzniku poruchy 2) Symptomatický – hodnocení stupně poruchy, její hodnocení 3) Terapeutický – sociální aktivity k překonání problému -
sourozenci usnadňují socializační proces jedináčci a prvorození – egocentričtí
Vrstevnická skupina -
malá primární neformální skupina – homogenní z hlediska věku členů umožňuje osamostatnění, vstup do širších sociálních struktur dítě zakusí pocit rovnoprávnosti skupina oceňuje nápady, které rodina neocení místo pro relaxaci normy a požadavky na chování členů – možnost sankcí oblíbení jedinci (aktivní, nápadití) – širší síť kontaktů; neoblíbení - izolace
Referenční skupina - chtějí být členy a podřídí se normám -
s věkem vzrůstá kritičnost, klesá konformita emocionální uspokojení ze skupiny v pozdějším věku užší skupina - přátelé těžko se na neformální skupinu působí, navazuje se kontakt možnost přímého ovlivnění (nejvyšší stupeň)
IRIO -
skupina integrovaná respektující individualitu osobnosti pedagog může ovlivnit – podnítit zájmy existuje ale málo lidí, kteří jsou takovou skupinu schopni vytvořit
Sociální asistent – pozitivně ovlivňují vrstevnické skupiny a pomáhají jednotlivcům – terénní působení a styk s klientem - většinou lidé do 30 let (muži) Parta – pozitivní zaměření Tlupy, gangy – asociální zařízení, kriminální podtext Školní třída – na počátku formální – později neformální Sociometrie (Moreno) – výběrové chování v malých sociálních skupinách (sociometrický dotazník – s kým bys šel do kina atd. – sociometrická hvězda)
Lokální prostředí - vymezený prostor, ve kterém žijí lidé se stejným způsobem života (vesnice, panelák) - sousedství – vzájemná pomoc, svépomoc, zajišťují informace o společnosti, sociální kontrola - asimilace osob – splynutí s ostatními - sociální kontrola (sousedé např. napomínají děti)
INTENCIONÁLNÍ PROSTŘEDÍ VÝCHOVY VE VÝCHOVNÝCH INSTITUCÍCH Školní prostředí - má • • • •
4 funkce socializační – dítě se učí pravidlům chování, vytváří si názor na jiné lidi personalizační – rozvoj individuality žáka kvalifikační – příprava na budoucí povolání integrační – kritické přijetí stavu společnosti
Sociální klima - pedagogové, materiální vybavení školy, škola – školské orgány, rodiče; estetické prostředí Školní -
deviace záškoláctví krádeže (zanedbávání výchovy rodiči) šikana (ublížení druhému fyzicky nebo psychicky; útočníci bez zjevného důvodu, právně postižitelné) - drogy (látky působící na psychiku, vyvolávají závislost, dělí se podle zákonných norem – legální x nelegální, měkké x tvrdé) • primární – prevence nezasažených lidí • sekundární – léčba
•
terciální – snížení nejhorších důsledků – aktivní účast předem připravených účastníků (alternativy, ne zastrašování, citové apely atd.)
Volnočasové prostředí - volný čas – kroužky, družiny (sociální funkce – hlídání dětí zaměstnaných rodičů, rekreační funkce), školní klub - principy – dobrovolnost, demokratismus, aktivita Domovy mládeže – funkce sociální, výchovná, socializační Střediska volného času pro děti a mládež - zařízení pro zájmové studium (umělecká škola, …) - kompenzace rodiny - náhradní rodinná výchova a ústavní výchova
PROSTŘEDÍ VÝCHOVY
INSTITUCÍ
ZAMĚŘENÝCH
NA
KOMPENZACI
RODINNÉ
- stanoveno soudem Náhradní rodinná výchova - osvojení - pěstounská péče - trvalé opatrovnictví Ústavní výchova – výchova a sociální péče - podstata socializace - trvalý vychovatel - trvalý kolektiv (postavení ve skupině) - prostředí (imitace prostředí) - dětské domovy rodinného typu (6-10 dětí) - dětský domov internátního typu – proměnlivé klima, narušení emocionální vazby (zajistit podmínky k fyzickému a psychickému vývoji; vzdělání; opatření k normalizaci vztahů v původní rodině) - dětský výchovný ústav – pro narušené děti - výchovný ústav pro mládež - ústav pro nezletilé matky - ústav s výchovně léčebným režimem SOCIÁLNÍ PRÁCE - v užším pojetí – přímý styk s klientem - v širším pojetí – dávky, posudky
ETAPY SOCIÁLNÍ PRÁCE - etapa sociální evidence - etapa diagnostická - etapa řešení a plán terapie - etapa sociální terapie Základem je terapeutický rozhovor, rozhodnutí o změnách chování musí udělat klient. - etapa hodnocení výsledků - přínos – prevence vzniku problémů UPLATNĚNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE - péče o rodinu, děti a mládež (pěstouni, poradny, …) - péče o zaměstnance (matky v práci, první zaměstnání) - péče o staré a zdravotně postižené občany - zdravotnická zařízení (pro dlouhodobý pobyt) - péče o společensky nepřizpůsobivé jedince - práce s etnickými menšinami - migrující skupiny
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA -
rozvoj v 2.pol. 20. století cíl – dosáhnout stavu, kdy jedinec akceptuje sám sebe, integrace člověka do společnosti pedagogická diferenciální diagnóza – použití metod, které respektují rozdíly
„Věda o zákonitostech speciální výchovy a vzdělávání jedince, který trpí handicapem, a proto vyžaduje zvláštní přístup. Patří sem veškeré odlišnosti, které mají charakter závady, oslabení, odchylky, poruchy, vady, postižení.“ HANDICAP znamená překážku, nesnáz, znevýhodnění či nepříznivou situaci, která vyplývá z omezené schopnosti nebo nezpůsobilosti jedince uplatnit se stejně dobře, jak se to daří jiným lidem. DEFEKTIVITA – porucha vztahů ve společnosti, její příčinnou je organický nebo funkční handicap promítající se ve změnách osobnosti. Projevuje se v nedostatečné nebo odchylné adaptaci na prostředí Handicap - podle vzniku - orgánový handicap – postižení ve změně části těla nebo orgánové tkáně vlivem anomálního vývoje nebo následkem onemocnění či úrazu (např. rozštěp patra, amputace končetiny) - funkční handicap – jedinec není schopen reagovat normálním způsobem na podněty (vady řeči, neurózy) 9 skupin vad tělesné – SOMATOPEDIE – chronické (TBC, cukrovka) - pohybové (amputace) zrakové – TYFLOPEDIE, OPTOPEDIE (šilhavost, slepota)
sluchové – SUDOPEDIE (hluchota) poruchy řeči – LOGOPEDIE (opožděný vývoj řeči, vady výslovnosti) poruchy chování – ETOPEDIE disociální (zlozvyky, neposlušnost, lhavost) asociální (záškoláctví, toulavost, sebepoškozování) antisociální (delikvence, kriminalita, krádeže, sexuální úchylky) mentální postižení – PSYCHOPEDIE (rozděluje se na oligofrenii a demenci, projevuje se slaboduchostí, zaostalostí) psychické poruchy – dělí se na neurózy, reaktivní stavy, psychopatie a psychózy kombinované vady (slepohluchoněmota) dílčí (parciální) nedostatky – poruchy čtení apod.
STUPEŇ ZAPOJENÍ DO SPOLEČNOSTI 1. lehké postižení – nehrozí narušení vztahů ke společnosti, je žádoucí zajistit péči o dítě, dospívajícího či dospělého v rodinném prostředí, školách běžného typu 2. střední postižení – hrozí narušení společenských vztahů, je žádoucí zabezpečit rodinné podmínky, případně začlenit jedince do domova vyžadující zvláštní péči 3. těžké postižení – ztráta sociálních vztahů, nelze užít výchovného působení ani vzdělávání, znemožněné pracovní začlenění, je nezbytná ústavní péče s trvalým ošetřováním
Metody speciální pedagogiky 1) Anamnestická – podstatným úkolem je sbírat údaje o vyšetřovaném a jeho předcích se zřetelem na patologické úchylky, zjišťovat podmínky a okolnosti jeho vývoje - anamnéza osobní – zkoumá dosavadní vývoj handicapovaného od narození do současnosti (vznik vady) - anamnéza rodinná – příčiny poruch a vad tělesných nebo duševních, které mohly jedince ovlivnit - dědičnost, vrozené a získané - anamnéza životního prostředí – zaměřeno na vytváření a upevňování sociálních vztahů (situace v rodině, vztahy ve škole atd.), osvětlit vývoj osobnosti – znát záliby, koníčky handicapovaného 2) Analýza výsledků činnosti – rozebírá již vytvořený, hotový materiál (dopis, kresba, povídka, …) – poskytuje informace o jedinci, o jeho vývoji, koníčcích a zálibách 3) Metoda studia školní i jiné dokumentace – zahrnuje materiály pedagogů, lidí kolem handicapovaného 3) Terapeutická - nápravné metody • reedukace – postupy, kterými se zmírňuje nebo odstraňuje vada, zdokonaluje se výkonnost postižené funkce (například u úrazu končetiny – znovupoužívání) • kompenzace – porušená funkce se nahrazuje jinou
• •
metoda socializace, resocializace (rehabilitace) – upravují se společenské vztahy i možnost pracovního uplatnění jedince, úkolem je člověka zbavit defektivity, dosažení principu duševní hygieny psychoterapie – pedagog záměrně působí slovem i příkladem na handicapovaného [individuální x skupinová (kolektivní)]
Prevence -
předcházení vzniku nedostatků zvýšením zodpovědnosti za vlastní tělesné i duševní zdraví prevence vzniku defektivity (obrna – očkování, věnovat pozornost vlivu alkoholu, cigaret, drog na organismus) předcházení defektivitě, její odstraňování nebo snížení
SOCIALIZACE – znamená schopnost zapojit se do společnosti, formovat k ní pozitivní vztahy. Stupně socializace: - integrace – předpokládá úplné začlenění a splynutí handicapovaného se společností zdravých lidí, jedinec je zcela nezávislý a samostatný, nevyžaduje zvláštní přístup - adaptace – způsobilost přizpůsobovat se společenským podmínkám, záleží na jeho schopnostech, zde začlení. Jde o postižené s těžšími nedostatky – slepota, pohybové vady, autistické chování; nutné ohledy, porozumění a povzbuzování. - utilita - sociální upotřebitelnost, postižený je ve svém vývoji omezen, není již samostatný, závislý na lidech; pouze částečná socializace, nemůže žít samostatně - inferiorita – sociální nepoužitelnost, vyčlenění ze společnosti, úplná nesamostatnost, nutnost pomoci, dochází k vyloučení ze společnosti VÝVOJ SOCIALIZACE 1. elementární socializace (6 měsíců – 1 rok) – pasivnost, závislost na rodičích 2. rodinná socializace (1 rok – 5 let) – vztahy k rodičům, sourozencům 3. veřejná socializace – sociální kontakty, které se vytvářejí v předškolním věku se mění ve školním období v sociální soužití – jde o nejvyšší stupeň socializace; hodnocení spolužáků, handicapované dítě si uvědomuje svou odlišnost a je zde nutný pozitivní přístup vyučujícího 4. resocializace – znovuzačlenění do společnosti, cílem je dosáhnout dobrého uplatnění ve společnosti a zaměstnání, postižený potřebuje kladný přístup a porozumění hospitalismus – soubor nápadností a úchylek v tělesném a duševním vývoji jedince jako následek dlouhodobého pobytu v nemocnici nebo ústavu. Vzniká přerušením citové vazby a projevuje se nemožností náhradního citového uspokojení. Souvisí s monotónností denního programu, nepravidelností spánku atd. - komplex méněcennosti, nemožnost vyrovnat se zdravým
Zaměření speciální výchovy Tělesná výchova – zvyšování obratnosti, předcházení nemocím a úrazům, pohybová výchova, rehabilitace. Rozumová výchova – pochopení pojmů, rozvoj čtení. Jazyková výchova – prostředek tvůrčí činnosti, logopedie. Dopravní výchova – prevence dopravních nehod. Estetická výchova – reedukční prostředek. Pracovní výchova – automatizované pracovní návyky. Technická výchova – samostatnost. Ekonomická výchova – finančně ohodnocené zaměstnání. Morální výchova – dostatečné porozumění, morální deformace.
Chronické nemoci -
předcházet zdravotní výchovou za zdravé dítě nesou odpovědnost rodiče pohyb na vzduchu, pravidelný režim, výživa informace o ochraně zdraví
VÝVOJ HANDICAPOVANÝCH - dědičnost - dědičné – geneticky podmíněné - vrozené – před narozením (alkoholička) - získané – během života - výchova - prostředí - akcelerace vývoje – urychlení vývoje fyzického i psychického WHO – cílem je prevence infekčních nemocí, zajištění výživy Civilizační onemocnění – infarkt myokardu, cukrovka, astma, neurózy. ČLENĚNÍ CHRONICKÝCH NEMOCÍ - děti a mládež - děti a mládež nadprůměrná, tj. úplně zdravá a tělesně dobře vyvinutá - děti a mládež prakticky zdravá s nepatrnými občasnými odchylkami ve zdravotním stavu - děti a mládež oslabená se značnými odchylkami v tělesném vývoji a ve zdravotním stavu - chronicky nemocné děti a mládež - dospělí a staří
-
dospělí a staří, kteří jsou úplně zdraví dospělí a staří prakticky zdraví s drobnými či občasnými odchylkami ve zdravotním stavu dospělí a staří trpící značnými nedostatky zdravotního stavu dospělí a staří s chronickými chorobami vyžadujícími občasné nemocniční léčení nemocní a dospělí a staří, kteří potřebují dlouhodobou léčbu v nemocnici či léčebně
Oslabené děti a mladiství - dětské ozdravovny pod lékařskou kontrolou - zvláštní tělesná výchova – respektují se schopnosti dětí, snížená pracovní schopnost Nemocné děti a mládež - ambulantní léčba v rodině - dětská léčebna (TBC – nařízené zákonem) Chronické nemoci dospělých - dbát na duševní zdraví - ústav nemocnice Staří – chronické nemoci (ženy), závažnější (muži). - rané stáří (nemoci chronické) VÝCHOVNÁ PÉČE O CHRONICKY NEMOCNÉ - individuální – individuální přístup - činnostní terapie - procedury – vycházky - zřízeny školy při léčebnách - léčba prací – arteterapie, pohyb, tanec VADY POHYBOVÉHO SYTÉMU Jsou viditelné -> trauma. VÝZNAM POHYBU - pohybová představa - malé děti si pohyb osvojují napodobováním - stereotyp – člověk se v pozdějším věku hůře učí některé pohyby KLASIFIKACE POHYBOVÝCH VAD - vrozené, které mohou být dědičné - získané • • •
obrny centrální a periferní deformace amputace
Obrny - týkají se centrální (mozek a mícha) a periferní (ostatní nervstvo) části nervové soustavy Jednotlivé druhy obrn se od sebe liší rozsahem a stupněm závažnosti a dělí se na: - parézy – ochablost až neúplná obrna - plegie – úplná obrna Podle toho, kterou část nervové soustavy zasahují, rozlišujeme obrny: - spastické (křečovité) – zvýšený svalový tonus, který zabraňuje pohybu - chabé – cvičitel může s příslušnou končetinou vykonat pasivní pohyb 1. RANÁ DĚTSKÁ OBRNA - je to složité centrální postižení, které vzniká před narozením dítěte, při porodu nebo po něm - typická je tělesná neobratnost, těkavost, nedostatečná představivost, impulsivní reakce, střídání nálad - těžší druh má 4 formy – hypotonickou, diparetickou, hemiparetickou nebo kvadruparetickou a extrapyramidovou – projevuje se při nich snížené nebo zvýšené napětí svalstva hlavně na končetinách – kombinované s poruchami řeči, chování, epileptickými záchvaty- lehká forma – drobné poškození mozkové tkáně – projevuje se nerovnoměrný vývoj, tělesná neobratnost, zvýšená pohyblivost, neklid, výkyvy v náladě. Je nutný individuální přístup, časté střídání činnosti, kratší časové intervaly při činnostech, povzbuzování. 2. MOZKOVÉ ZÁNĚTY (encephalitis) - působení mikrobů, má 2 fáze a) mikrob vnikne do krve, příznaky podobné chřipce, malátnost, nechutenství b) mikrob v mozku – třes, mimovolné pohyby, ochrnutí končetin, vysoké teploty; mozečkové poruchy – vrávoravá chůze; - příznaky vymizí po odeznění nemoci, někdy přetrvává slabost končetin až obrna, druhotně se může vyvinout epilepsie 3. MOZKOVÁ PŘÍHODA - vzniká krvácením do mozku, má za následek ochrnutí jedné poloviny těla, tzn. že bývá zasažena jedna dolní a jedna horní končetina na stejné polovině těla 4. MOZKOVÁ EMBOLIE - způsobuje nedokrevnost části mozku a odumření mozkové tkáně, po odeznění akutního stádia přetrvává trvalé postižení jedné poloviny těla, dolní končetiny bývají postiženy méně, může nastat i porucha řeči 5. MOZKOVÉ NÁDORY - následky po úspěšně provedené operaci zpravidla v pohybové oblasti 6. VROZENÝ ROZŠTĚP LEBKY (cranioschisis) - nejtěžší stupeň – není vytvořena lebeční klenba a většinou nejsou vyvinuty mozkové hemisféry -> jedinec není schopen života
- střední stupeň – různě rozsáhlý defekt lebeční kosti, kterým vyhřezává část mozku nebo mozkové pleny. Na hlavě se jeví jako nádorovitý útvar překrytý normální či ztenčelou kůží - operace – průvodním jevem bývají obrny různého typu - nejlehčí stupeň – nejčastější, defekt vývoje lebeční kosti doprovázen výhřezem mozku nebo mozkových plen. Jde o tzv. skrytý rozštěp lebky. Přilehlá mozková tkáň nebývá normálně vyvinuta -> pohybové nedostatky. Zpevňuje se povrch mozku a mozkových plen - střední a nejlehčí stupeň bývá doprovázen zpožděným rozumovým vývojem a rozvojem osobnosti 7. DEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ MOZKU - nenápadné, některé mozkové buňky se rozpadají, zanikají, mizí. Příznaky se objevují postupně a pozvolna narůstají. Rozumové a pohybové schopnosti se zhoršují, dají se pozastavit, ale ne vyléčit 8. ROZTROUŠENÁ MOZKOVÁ SKLERÓZA - vzniká onemocněním centrálního nervstva a vyznačuje se změnami mozku a míchy. Její původ je nejistý. - příznaky – poruchy pohybového aparátu, zraku a řeči, v pokročilejším stádiu demence - hlavně mladší dospělí 9. PARKINSONOVA CHOROBA - typické pro jedince vyššího věku, většinou nad 60 let, výjimečně po 45. roku - degenerativní onemocnění, projevuje se poruchou hybnosti, šouravými krůčky, třes končetin, vymizí výrazové pohyby obličeje 10. TRAUMATICKÉ OBRNY - otřes mozku (komoce) - stlačení mozku (komprese) - zhmoždění mozku (kontuse) – uzavřené postižení mozku a mozkových plen – traumatické poškození mozku - hemiparéza - částečné ochrnutí poloviny těla - hemiplegie – úplné ochrnutí těla - zhmoždění mozku vyvolává trvalou hemiparézu až hemiplegii 11. OBRNA MÍCHY - nastává vlivem různých onemocnění (podmíněno dědičnými nebo vrozenými činiteli) - porucha křížové míchy – chabé ochrnutí dolních končetin - porušeni hrudní míchy – spastické (křečovité ochrnutí) - porucha citlivosti dolní poloviny trupu - ztráta břišních reflexů - míšní šok – dočasný zánik reflexů v dolní čísti míchy – porucha svěračů, ohybačů, natahovačů; později se obnoví, natahovače se často neobnoví 12. ROZŠTĚP PÁTEŘE - vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu v bederní části, jde o vyhřeznutí míchy
- nastává částečná až úplná obrna dolních končetin a obrna svěračů 13. FRIEDREICHOVA HEREDOATAXIE - degenerativní onemocnění - projevuje se deformitou nohy – koňská noha s vysokým nártem a s nesprávnou polohou chodidla, vrávoravá chůze - vede až k úplnému ochrnutí dolní končetiny 14. DĚTSKÁ OBRNA - očkování Sabinovou vakcínou 1. fáze podobná chřipce, zdánlivé uzdravení trvá asi týden 2. fáze horečnaté onemocnění, ztuhnutí šíje, mravenčení, celková malátnost, dojde k ochrnutí dýchacích a srdečních center 15. OBRNY PERIFERNÍCH NERVŮ - zasažena pohyblivost končetin a svalové síly - pokud jsou nervy přerušeny, je nutná operace - vleklá nemoc – nutnost rehabilitace
DEFORMACE -
VROZENÉ – lebka, svaly, klouby, končetiny, srůst prstů ZÍSKANÉ – tuberkulózní zánět kloubů, revma, osteoporóza, artróza
1. PROGRESIVNÍ SVALOVÁ DISTROFIE - degenerativní onemocnění svalů - dochází k ubývání svalových vláken, místo svalů se tvoří vazivo nebo tuková tkáň 2. PERTHESOVA CHOROBA - postihuje hlavici stehenní kosti - příčinou je poškození cév, které vyživují kloubní hlavici, docházení k degeneraci kloubu - léčba trvá až 2 roky, pacienti bývají upoutáni na lůžko - dá se léčit injekcemi, odlehčováním kloubu podpěrnou bandáží - včasné odhalení a léčba = nepatrné následky 3. NESPRÁVNÝ VÝVOJ KYČELNÍHO KLOUBU - více než v 90% je možné léčit - postižení může být jednostranné či oboustranné a bývá vyvoláno vrozeným nedostatečným vývojem kyčelních kloubů s případným úplným vykloubením hlavice či částečným vykloubením - pokud se vada neléčí, nastávají deformace, které již nelze napravit 4. ZAKŘIVENÍ PÁTEŘE - vadné držení těla se dá napravit, deformace je stálá - nejčastěji hrudní kyfóza – typická jsou kulatá záda – ovlivněno chorobami horních cest dýchacích, svalovou ochablostí - skolióza – boční vychýlení od středové roviny, nastává zejména kvůli zrychlenému růstu
-
návyková skolióza – špatné držení těla, narušení srdeční činnosti, plic terapie – cvičení správného držení těla, nošení korzetu, speciálně upravené lehátko hrb – patologické zakřivení páteře, ostrý x obloukový – vrozené, poúrazové křivice – vzniká nedostatkem vitaminu D, měkká a ohebná páteř, neudrží váhu těla Bechtěrevova choroba
