2 Ekonomické vlivy daní Obsah kapitoly: ▪ Mikroekonomická daňová teorie: ▫ Přesun a dopad daně ▫ Stimulační účinky daní ▪ Makroekonomická daňová teorie: ▫ Stabilizace ▫ Lafferova křivka Výukový cíl: Cílem kapitoly je vysvětlit základy daňové mikro a makroekonomie. S pomocí křivek nabídky a poptávky vysvětlíme, jak daně dopadají na poplatníky, kdo je ve skutečnosti nositelem daňového břemene a jak se daň uložená jiné osobě přesouvá. S pomocí stejných křivek bude znázorněno, jak daně ovlivňují množství produkce a prodejů. V oblasti makroekonomie se výklad zaměří na spor mezi stabilizační politikou povzbuzování celkové poptávky a politikou zaměřenou na nabídkovou stranu ekonomiky.
2.1 Mikroekonomická daňová teorie 2.1.1 Uložení daně na konkurenčním trhu Mikroekonomickou teorii daní si vysvětlíme pomocí křivek nabídky a poptávky, které se na konkurenčním trhu protínají v bodě rovnováhy, a určují tak prodávané množství zboží nebo služby a jejich cenu. Daň, která je uložena výrobci, posouvá celou křivku nabídky, čímž stanoví jiný bod rovnováhy. Z rozdílů souřadnic bodů rovnováhy před zdaněním a po něm vyčteme změnu množství zboží či služby prodávané na trhu a změnu ceny. Ještě zbývá dodat, že daň může být uložena nejen výrobci (prodávajícímu), ale i spotřebiteli (kupujícímu). V tom případě se neposouvá nabídka, ale poptávka. Teorie však dokazuje, že ceny a množství nezáleží na tom, kdo daň platí.
22
2.1 MIKROEKONOMICKÁ DAŇOVÁ TEORIE
Graf 2.1: Nabídka a poptávka na trhu zboží Pozn.: Graf by mohl stejně dobře vysvětlit nabídku a poptávku po nějaké službě
Vysvětlení grafu 2.1: Nabídka S a poptávka D jsou funkce, které ukazují, jaké množství zboží či služby se bude nabízet nebo poptávat při různých cenách. Nabídka je rostoucí funkce ceny, protože s tím, jak roste cena, více výrobců nabízí větší množství zboží. Poptávka je naopak klesající funkcí ceny, neboť s růstem ceny se nachází stále méně lidí, kteří by chtěli zboží koupit. Poptávka se rovná nabídce v bodě, kde se obě křivky protínají. Bod E0 je proto bodem rovnováhy. Na trhu se bude prodávat množství Q0 za cenu P0. Nyní bude na stejném trhu uložena výrobcům daň za každý výrobek o velikosti t. Výrobci zakalkulují daň do svých nákladů a to jim posune (sníží) křivku nabídky, jak ukazuje následující graf: Graf 2.2: Uložení daně na dokonale konkurenčním trhu
Vysvětlení grafu 2.2: Vidíme, že daň posunula původní křivku nabídky S0 nahoru. Výrobci totiž uvažují následovně: při určité ceně jsme byli ochotni nabízet jisté množství zboží. Nyní ale budeme muset za každý kus odevzdat daň t. Aby to pro nás bylo stejně výhodné, musíme nyní dané množství nabízet při ceně o částku t vyšší, aby se naše skutečná cena po odevzdání daně dostala na původní úroveň. 23
2 EKONOMICKÉ VLIVY DANÍ
Posunutá křivka nabídky mění samozřejmě i bod rovnováhy a posouvá ho z E0 do E1. Nový bod rovnováhy nastoluje i jiné vyráběné množství Q1 a jinou cenu na trhu P1. Z této ceny odevzdá výrobce částku t daňovému úřadu a zbude mu tzv. cena výrobce P2. Daň, jak vidíme, vložila klín mezi cenu výrobní a spotřební. Graf rovnováhy na konkurenčním trhu nám umožní pochopit, jak se daň přesouvá z poplatníka, kterému byla uložena, na jiný subjekt, jak působí na cenu zboží a na prodávané množství. Z grafu je též patrné nadměrné břemeno daně, o němž byla zmínka v první kapitole. Pochopení nadměrného břemene z uvedeného grafu však vyžaduje určité další znalosti z mikroekonomie, proto se jím v této učebnici nebudeme zabývat a spokojíme se s vysvětlením verbálním, které bylo obsaženo v subkapitole 1.4.2.
2.1.2 Přesun a dopad daně Již bylo předesláno, že daň uložená jednomu poplatníkovi může být přesunuta na jiného a že ten, kdo ji má ze zákona uloženou, nemusí ji nést celou sám. Když je uložena daň, poplatníci se jí snaží vyhnout. Tím nemyslíme nelegální činnost, ale prostou skutečnost, že lidé pro sebe hledají nejvýhodnější řešení. Když se uloží daň na nějaké zboží, která by zvýšila jeho cenu, spotřebitelé dají raději přednost jiným druhům zboží nebo služeb a výrobci se zase poohlédnou po nějakých jiných možnostech k investování. Když bude uložena daň na mzdy, někteří zaměstnanci zmenší své pracovní úsilí a zaměstnavatelé budou nahrazovat práci kapitálem. Tyto procesy se nazývají substituce. Lidé (poplatníci) zkrátka budou zdaněné objekty nahrazovat jinými, protože ty zdaněné jsou již méně výhodné. Nikdo se nediví tomu, že po zvýšení daní z benzínu jeho spotřeba klesá, ani tomu, že po snížení daní zahraničním investorům roste příliv kapitálu do země. Snížení výroby, spotřeby, pracovitosti atd. vede ale na základě zákona nabídky a poptávky k růstu ceny. Výsledkem substituce je růst ceny pro kupujícího. Cena ale nevzroste o celou daň, pravděpodobnější bude, že poroste o část daně, což znamená, že výrobce přesunul na spotřebitele část své daně a zbytek musí zaplatit sám. Vraťme se nyní ke grafu 2.2, který situaci znázorňuje. Zde výrobci přesunuli část daně o velikosti P1-P0 na spotřebitele a část daně o velikosti P0-P2 nesou sami. Vidíme i to, proč se cena mohla zvýšit – protože se snížil objem výroby (substituce). Kdyby byla daň místo výrobcům uložena spotřebitelům, výsledek by byl stejný s tím rozdílem, že daň by částečně přesouvali spotřebitelé na výrobce. Na konec této subkapitoly ještě poznamenejme, že podobnými procesy se daně všeho druhu přesouvají v ekonomice ze svých zákonných poplatníků na všechny ostatní jednotlivce a firmy, proto nikdy není předem zcela jasné, jak se koho změna v daních dotkne. Vodítkem může být jedině údaj vyjadřující elasticitu poptávky a nabídky, tj. jak pružně budou subjekty na trhu reagovat na cenové změny. Elasticita (neboli pružnost) poptávky nám říká, jak výrazně se změní požadované množství výrobku či služby, když se zvýší cena. Čím pružnější bude poptávka, tím větší část daně ponesou výrobci, čím pružnější bude nabídka, tím 24
2.2 MAKROEKONOMICKÁ DAŇOVÁ TEORIE
větší část daně ponesou spotřebitelé. Těchto zákonitostí využívá daňová politika. Například poptávka po tabákových výrobcích je, jak známo, velmi nepružná. Kuřáci se totiž nechtějí vzdát svých cigaret, ani když jejich cena roste. Proto se růst daně odrazí téměř celý v cenách výrobků.
2.1.3 Stimulační účinky daní Stejný mechanismus, který vede k přesunu daně, způsobuje destimulaci spotřeby, práce atd., když je uložena daň. Stejný substituční efekt odvede poplatníky od zdaněného trhu na jiný. Opět to vidíme na grafu 2.2, kde se vyráběné množství snížilo z hodnoty Q0 na Q1. Situaci nebudeme dále podrobněji popisovat, jedno je však zřejmé – snížení vyráběného množství bude tím větší, čím je poptávka a nabídka pružnější. Opět si můžeme pomoci příkladem se zdaněním cigaret. Zde asi nedojde po zvýšení daně k dramatickému poklesu spotřeby, neboť poptávka je cenově nepružná a poplatníci nepřestanou kouřit kvůli vyšší ceně. Můžeme také říci, že kouření nemá substituty. Jestliže ale zvýšení daně destimuluje výrobu, potom musí logicky snížení daně tuto výrobu zvyšovat. To je přesně cílem tzv. daňových pobídek či úlev všeho druhu. Daňové prázdniny přilákají zahraniční kapitál, daňová reinvestiční odčitatelná položka zvýší nákupy hmotného majetku, daňové odpočty úroků z hypoték zvyšují počty žádostí o tyto hypotéky a takto bychom mohli pokračovat. Jedno nebezpečí rozmachu daňové stimulační politiky zde však je – stát vlastně nabádá poplatníky, aby se chovali jinak, než by je k tomu vedl trh. Alokační úloha trhu, tj. umístit zdroje tam, kde jsou nejlépe využity, se narušuje. Řečeno slovy daňové teorie – stimulační politika zavádí distorzní daně a s nimi vzniká nadměrné daňové břemeno. Tak dochází k neefektivnostem v ekonomice. Každý politik by si měl dobře rozmyslet, kdy jím navrhovaný daňový stimul může přinést do ekonomiky správný impuls, a kdy tomu bude spíše naopak.
2.2 Makroekonomická daňová teorie 2.2.1 Stabilizační daňová makroekonomická politika Teorie britského ekonoma Johna Maynarda Keynese (1883–1946) se objevila v době velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Autor ji formuloval jako východisko z krize a navrhl opatření, ke kterým se mnozí ekonomové i politikové uchylují dodnes, když chtějí povzbudit hospodářský růst. Keynes pomocí matematického modelu teoreticky vysvětlil jako příčinu krize a nezaměstnanosti to, že v ekonomice je celkově malá poptávka. Spotřebitelé poptávají málo zboží a služeb a investoři, kteří nemají odbyt, poptávají málo kapitálu, čili nechtějí si půjčovat. Protože ale lidé málo utrácejí, o to více se spoří. Tak dochází k jevu zvanému převaha úspor nad investicemi. Cílem keynesiánské stabilizační politiky je, aby se předpokládané investice vyrovnaly úsporám. Pokud jsou tyto investice nižší než úspory, bude zde mnoho nevyužitých kapacit a nezaměstnanost. 25
2 EKONOMICKÉ VLIVY DANÍ
Základní rovnicí, která vyjadřuje cíl keynesiánské politiky, je proto rovnice: I = S, kde I znamená investice a S úspory (anglicky savings). Řešit krizi lze jednak monetární politikou, jednak fiskální politikou. Monetární politika spočívá kromě jiného v opatřeních k poklesu úrokové míry, což zlevní půjčování kapitálu (politika „levných peněz“). Rozhodující význam připisuje však Keynes rozpočtovým opatřením směřujícím jak ke zvýšení efektivní poptávky, tak ke stimulaci nedostatečné investiční činnosti. V rámci těchto opatření je významná úloha určena daním. Progresivní daně zvyšují sklon ke spotřebě přerozdělením důchodů ve prospěch příjemců nižších důchodů. U nižších důchodů je totiž sklon ke spotřebě vyšší než u důchodů vysokých. Progresivní zdanění spolu se systémem sociálního pojištění odčerpává ze soukromého sektoru relativně větší podíl důchodů v době konjunktury než v krizi. Tlumí proto výkyvy v efektivní poptávce soukromého sektoru. Deficitní státní rozpočet v období krize pak umožňuje krýt náklady, spojené s přímou i nepřímou podporou investiční činnosti, ačkoliv daňové výnosy státním výdajům neodpovídají. Tak Keynes popřel dosud platnou tezi předchozích ekonomů o nutnosti vyrovnaného státního rozpočtu. Keynesiánská teorie připouští jeho nevyrovnanost a nejvýše požaduje vyrovnaný státní rozpočet v rámci jednoho hospodářského cyklu. V naznačené teorii funkčních financí působí státní rozpočet jako stabilizátor hospodářského vývoje. Keynesiánská hospodářská politika zvítězila během prvních poválečných desetiletí ve většině vyspělých zemí a byla jí připisována velká část hospodářských úspěchů té doby. Hrozba krizí podobných té ve 30. letech se zdála být zažehnána a mnozí ekonomové se domnívali, že nic už nebrání celkem bezproblémovému chodu hospodářství a neustálému růstu.
2.2.2 Návrat k neoklasice V 60. a 70. letech se však už zřetelně ukázalo, že keynesiánská hospodářská politika, uplatňovaná dlouhodobě, vede k inflaci. Růst, jenž měl být deficitním státním financováním trvale udržován, se zastavuje rovněž, čímž dochází k tzv. stagflaci. Příčinu můžeme vidět v tom, že lidé ani podniky se neumějí přizpůsobovat podmínkám trhu a nehledají inovační řešení. Při různých potížích je pro ně výhodnější požádat o pomoc vládu, než se snažit sami. Jako příklad můžeme uvést podnik, který má potíže s odbytem. Keynesiánská politika mu pomůže – dotuje jeho výrobky. Tak se dál budou vyrábět výrobky, které již nevyhovují době, a podnik nemá důvod provádět výzkum, průzkum trhu a nalézat nová řešení. Ekonomika zaostává. Reakcí na krach keynesiánské hospodářské politiky v 70. a 80. letech minulého století je návrat k neoklasické ekonomii. Neoklasická ekonomie prosazuje potlačení přímé státní regulace a orientuje se na fungování samoregulujících mechanismů trhu. Zdůrazňuje zejména důležitost monetární politiky na úkor politiky fiskální. 26
2.2 MAKROEKONOMICKÁ DAŇOVÁ TEORIE
Novou daňovou teorii pak představuje teorie strany nabídky. Jak vyjadřuje název této ekonomické doktríny, jde v ní o povzbuzení nabídkové stránky ekonomiky – oproti keynesiánské stimulaci agregátní poptávky. Teorie strany nabídky dosáhla ve světě největšího ohlasu právě formulací tzv. „ozdravovací daňové politiky“. Tato politika spočívá v posílení váhy nezdaněných důchodů (tj. snížení daňové kvóty) jakožto hlavního nástroje ekonomické expanze. Snížení daňového zatížení má vést k vyšší pracovní aktivitě, vyšším úsporám a k jejich přeměně v investice. Teorie strany nabídky v oblasti zdanění je makroekonomicky vyjádřena známou „Lafferovou křivkou“ (podle Arthura B. Laffera). Lafferova křivka (graf 2.3) demonstruje závislost daňového výnosu na daňové sazbě. Při nízkých daňových sazbách roste daňový výnos státu s růstem sazby, ale od určitého bodu (Lafferův bod) se rostoucí funkce mění v klesající. Jsou-li daňové sazby příliš vysoké, jsou jedinci odrazováni od práce a úspor, dávají přednost volnému času a spotřebě a též snaze po zdokonalení daňových úniků. Výsledkem je pokles důchodů a také daňového výnosu pro stát. Stát může, jak vidíme z grafu, dosáhnout stejného daňového výnosu – např. r – jak při vyšší daňové kvótě (t1), tak při nižší daňové kvótě (t2): Graf 2.3: Lafferova křivka výnos daní
Lafferův bod t
t2
t1
100 %
daňová sazba
V praktické daňové politice vyspělých a dalších zemí můžeme pozorovat různou míru příklonu ke keynesiánské politice nebo k politice strany nabídky. Spor se často odehrává na úrovni, zda máme povzbuzovat celkovou poptávku, nebo zda je potřeba více stimulovat nabídkovou stranu ekonomiky. V prvním případě se ekonomové budou snažit o velké státní zásahy a budou prosazovat velké daně, ve druhém případě teorie vyústí v požadavek minimalizace daňové zátěže pro ekonomiku.
27
2 EKONOMICKÉ VLIVY DANÍ
2.3 Shrnutí ▪
▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪
28
Křivky nabídky a poptávky se na konkurenčním trhu protínají v bodě rovnováhy, a tak určují prodávané množství zboží nebo služby a jejich cenu. Daň, která je uložena výrobci, posouvá celou křivku nabídky, a tím stanoví jiný bod rovnováhy. Z rozdílů souřadnic bodů rovnováhy před zdaněním a po něm vyčteme změnu množství prodávaného na trhu a změnu ceny. Daň vkládá klín mezi cenu výrobní a spotřební. Ceny a množství nezáleží na tom, kdo daň platí, zda prodávající či kupující subjekt. Daň uložená jednomu poplatníkovi může být přesunuta na jiného a ten, kdo ji má ze zákona uloženou, nemusí ji nést celou sám. Když je uložena daň, poplatníci se jí snaží vyhnout substitucí za jiné zboží či služby. Snížení výroby, spotřeby, pracovitosti atd. vede na základě zákona nabídky a poptávky k růstu ceny. Výsledkem substituce je růst ceny pro kupujícího. Cena nevzroste o celou daň, ale jen o část daně, což znamená, že výrobce přesunul na spotřebitele část své daně a zbytek musí zaplatit sám. Čím pružnější bude poptávka, tím větší část daně ponesou výrobci, čím pružnější bude nabídka, tím větší část daně ponesou spotřebitelé. Stejný mechanismus, který vede k přesunu daně, způsobuje destimulaci spotřeby, práce atd., když je uložena daň. Stejný substituční efekt odvede poplatníky od zdaněného trhu na jiný. Stimulační politika však zavádí distorzní daně a s nimi vzniká nadměrné břemeno daně. Tak dochází k neefektivnostem v ekonomice. Cílem makroekonomické keynesiánské stabilizační politiky je, aby se předpokládané investice vyrovnaly úsporám podle rovnice I = S. Pokud jsou tyto investice nižší než úspory, bude zde mnoho nevyužitých kapacit a nezaměstnanost. Řešit krizi lze jednak monetární politikou, jednak fiskální politikou. Monetární politika spočívá kromě jiného v politice „levných peněz“. Rozhodující význam ale mají rozpočtová opatření směřující jak ke zvýšení efektivní poptávky, tak ke stimulaci nedostatečné investiční činnosti. Reakcí na krach keynesiánské hospodářské politiky v 70. a 80. letech minulého století je návrat k neoklasické ekonomii. Tato ekonomie nesouhlasí s velkými státními zásahy a prosazuje co nejnižší daně. Teorie strany nabídky si klade za cíl povzbuzení nabídkové stránky ekonomiky – oproti keynesiánské stimulaci agregátní poptávky. Snížení daňového zatížení má vést k vyšší pracovní aktivitě, vyšším úsporám a k jejich přeměně v investice. Teorie strany nabídky v oblasti zdanění je makroekonomicky vyjádřena „Lafferovou křivkou“.
2.4 OTÁZKY A ÚKOLY
2.4 Otázky a úkoly 1. Vysvětlete svými slovy, jak dochází k přesunu daně z výrobce na spotřebitele. 2. Graf 2.2 znázorňuje dopad daně na trhu zboží. Přejmenujte jeho osy tak, aby vyjadřoval dopad daně na trhu práce a diskutujte dopady této daně na zaměstnance a zaměstnavatele. 3. Nakreslete graf dopadu daně. Daň má být uložena ne z každého kusu výrobku, ale jako procento z jeho ceny. Jak se graf změní? 4. Nakreslete graf přesunu daně tak, aby větší část daně nesl spotřebitel. 5. Nakreslete graf rovnováhy na trhu. V něm zakreslete uložení daně tak, aby se vyráběné množství snížilo o třetinu. 6. Vláda se rozhodla zacelit deficit v rozpočtu ve výši 2 mld. Kč. Chce uložit daň na výrobek, jehož se prodává celkem 100 mil. kusů. Proč nebude stačit výše daně 20 Kč/kus? Pomozte si grafem rovnováhy na trhu. 7. K jaké distorzi dojde, když se zvýší daň z mezd? K čemu to poplatníky, a to jak zaměstnance, tak zaměstnavatele, povede? 8. Vláda se rozhodla podpořit výrobce strojních zařízení a poskytla jim 50% snížení daně. Jaké distorzní účinky to bude mít pravděpodobně na ekonomiku? 9. Uvažujte jako keynesiánský ekonom a navrhněte konkrétní daňové opatření v době krize. 10. Vysvětlete, jak snížení daní podnikům přispěje k ekonomickému růstu v duchu teorie strany nabídky. Použijte k tomu i Lafferovu křivku.
29
