Památná místa naší země a našich dějin

V rámci celoroční činnosti DSK Motýlek se koná další z výletů vlastivědného cyklu: 

„Památná místa naší země a našich dějin“  V letošním roce pokračujeme s výlety po krásách naší země s připomenutím historie ať  už  bájné  nebo  skutečné.  Vzhledem  k tomu,  že  14.  5.  uplyne  700  let  od  narození  českého krále Karla IV., vybral jsem výlet na snad nejznámější hrad, který založil. 

„Karlštejn“ 

Výlet 

se koná v sobotu dne 23. 4. 2016 dle následujícího programu:   Sraz  všech  účastníků  v 9:15  hod.  v odjezdové  hale  Smíchovského  nádraží  (u  informační  tabule).  Předpokládám koupit skupinovou zpáteční jízdenku pro trať Praha‐Smíchov – Srbsko. Proto přijďte včas.     Odjezd:   Smíchovské nádraží  

9:55 (Os 8824)  

Příjezd:   Karlštejn 

10:27 

 

    Od  železniční  stanice  Karlštejn  půjdeme  pěšky  do  kopce  k hradu  Karlštejn  (cca  2  km).  Pro  jistotu  předpokládám, že k hradu dorazíme cca za 45 minut a tak prohlídku jsem rezervoval na 11:30 hod.  Prohlídka trvá necelou 1 hodinu a v jedné výpravě s průvodcem může být až 55 osob. Jedná se o základní  1. okruh. Cena je (včetně  20,‐ Kč za rezervaci)  pro děti a studující (s dokladem o studiu),  starce a stařeny  (nad 65 let) 130,‐ Kč, pro ostatní dospělé 190,‐ Kč.  Okruh  zahrnuje  historické  interiéry  dvou  pater  Císařského  paláce  a  spodních  podlaží  Mariánské  věže  s  cenným  vybavením  ze  14.  –  19.  století.  (Dvořenínská  síň,  Rytířský  sál  s  kaplí  sv.  Mikuláše,  Mariánské  nádvoří,  renesanční  interiéry  děkanství,  Karlova  ložnice  s  kaplí  sv.  Václava,  Audienční  síň,  Královský  sál  předků a Hodovní síň, dále Hradní pokladnice, Klenotnice, bývalé hradní vězení v přízemí Mariánské věže.  Na této trase je rovněž vystavena kopie české svatováclavské koruny.) Volně přístupná je Studniční věž s 78  m  hlubokou  hradní  studnou  s  dochovaným  unikátním  systémem  vytahování  vody  ze  studny.  1.  okruh  je  realizován pouze s průvodcem.  Po prohlídce se vydáme po červené k dubu „sedmi bratří“ a dále po žluté k lomu „Malá Amerika“. Odtud se  vrátíme  zpátky  na  červenou  (NS  Karlštejn)  a  kolem  Královy  studně  a  Kubrychtovy  boudy  dojdeme  až  k Bubovickým vodopádům.  Kus cesty se zase vrátíme (ke Kubrychtově boudě) a po žluté dojdeme k zastávce Srbsko. Celkem se jedná o  trasu  asi  o  délce  9  –  10  km  a  tak  předpokládám,  že  bychom  k zastávce  dorazili  kolem  16:00  hod.  Po  vyzvednutí nutného občerstvení v restauraci u zastávky půjdeme na vlak. 

Odjezd: Srbsko  

 

17:50 (Os 8853) 

Příjezd: Smíchovské nádraží  

18:28 

Rozchod: 

18:40 

 

 

Účastnit se mohou všichni: děti, ženy, starci i polo......, členové i nečlenové přátelé i nepřátelé DSK Motýlek.  Vezměte si sebou: dobré oblečení (hlavně dobrou obuv), jídlo, pití na 8 hodin, děti 200,‐ Kč, dospělí 250,‐ Kč  na jízdné a vstupné. Výlet se koná za každého počasí s výjimkou dlouhotrvajícího deště. Zároveň tento výlet  berte jako setkání s účastníky letního tábora.  Výlet má na starosti děda Pavel HAT Tikman a koná se pod záštitou prezidenta SK HARMONY Pavla Horáka.  Kontakt: [email protected]  

+420 605 229 022 

Děti mladší 15 let, které půjdou na výlet bez doprovodu svých rodičů nebo jiné osoby starší 18 let, musí mít  svými rodiči vyplněnou následující přihlášku:         

Přihláška    Přihlašuji tímto své dítě    Jméno      ……………………………………………    Příjmení    ……………………………………………    Datum narození  ……………………………………………    Na  výlet,  který  se  koná  dne  23.  4.  2016,  v rámci  činnosti  DSK  MOTÝLEK  při  SK  HARMONY.  Jedná  se  o  celodenní výlet Karlštejn.     Datum:     ……………………………………………    Jméno rodiče:    ……………………………………………      Podpis rodiče:    ……………………………………………    Telefon:    ……………………………………………             

Karlštejn (Karlův Týn)  HISTORIE HRADU 

    Hrad  Karlštejn  byl  založený  v roce  1348 a zaujímá  mezi  českými  hrady  zcela  výjimečné  postavení.  Byl  vybudován  českým  králem  a římským  císařem  Karlem  IV.  jako  místo  pro uložení  královských  pokladů,  především  sbírek  svatých relikvií  a říšských  korunovačních  klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu  interiérů,  především  hradních  kaplí.  Stavebně  byl  hrad  dokončen  v roce  1365,  kdy  byla  vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži.       Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české  korunovační  klenoty,  které  zde  s krátkými  přestávkami  zůstaly  uloženy  téměř  200 let.  Stavebně  byl  hrad  po roce  1480 upraven  pozdně  goticky,  v poslední  čtvrtině  16. století  potom  renesančně.  Při poslední  stavební  úpravě  z konce  19. století,  vedené  arch.  Josefem  Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled.       Velmi působivé je zachované původní stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov.  Od nejníže  položených  provozních  částí  Předhradí,  Studniční  věže  a Purkrabského  paláce  stavba  pokračuje  majestátním  pětipodlažním  Císařským  palácem  a nad ním  stojící  Mariánskou  věží.  Na nevyšším  místě  skalního  ostrohu  stavba  hradu  vrcholí  monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.  STAVEBNÍ  VÝVOJ  HRADU   

Hrad Karlštejn byl Karlem IV. založen před polovinou 14. století na skalní vápencové ostrožně  nedaleko  od ústí  hlubokého  údolí  do údolní  nivy  řeky  Berounky.  Novostavba  hradu  postupovala  etapově  v navazujících,   samostatně  provozuschopných  a aditivně  seřazených  objektech  s vlastním  fortifikačním  systémem,  doplněným  společnou  parkánovou  zdí.  Postupně bylo budováno purkrabství s nezbytným provozním zázemím a studniční věží, dále  palác, menší věž a nakonec velká věž.  Původní  jednopatrový  palác  s věží  sv. Mikuláše  byl  provozuschopný  nejpozději  v roce  1355. Menší věž byla v té době před dokončením, stavba velké věže zatím patrně zahájena  nebyla.  Císař  Karel  IV,  nejspíš  na přelomu  roku  1356 a 1357 uložil  adaptovat  v té  době  již  dokončenou  menší  obytnou  věž  pro karlštejnskou  kolegiátní  kapitulu,  založenou  následně  dne  27. března  1357. Obytná  komnata  v II.  patře  byla  upravena  na kapitulní  kostel  „slavné  a ustavičné  Panny,  rodičky  Boží  Marie“,  přilehlá  oratoř  v jižní  obvodové  zdí  na trezorovou  kapli  „Utrpení  Páně  a jeho  Znamení,  jakož  i všeho  vojska  nebeského“,  určenou  pro uložení  soukromého  pokladu  Kristových  pašijí  a sbírky  relikvií  svatých.  Trezorová  kaple,  později  nazývaná  kaplí  sv. Kateřiny,  byla  vyzdobena  inkrustacemi  drahými  kameny  a nástěnnými  malbami. Počátkem 60. let 14. století se Karel IV. rozhodl umístit na hradě Karlštejně císařský  korunovační poklad (říšské svátostiny a říšské korunovační klenoty). K jeho ochraně nechal   ve II.  patře  rozestavěné  velké  věže  upravit  obdélnou  plochostropou  obytnou  komnatu,  s původně  čtyřmi  okny, krbem  a prevetem  na kapli  sv. Kříže.  Kaple  vysvěcená  dne  9. února  1365,  byla  vyzdobena  inkrustací  s drahokamů  vložených  do zlacené  a kolkované  pastiglie  v soklové  části  obvodových  stěn,  a ve vyšší  úrovni  stěn  bylo  sestaveno  dřevěné  kazetové  obložení se 130 deskovými z pražské dílny Mistra Theodorika, doplněné o triptych Tommasa  da  Modena  na severní  oltářní  stěně.  Dvě  druhotně  vložená  pole  křížové  klenby  byla  vyzdobena  skleněnými  puklicemi  a zlacenou  pastiglií.  I.  patro  věže  s dvěma  klenutými 

místnostmi,  a druhotně  vestavené  schodiště  s nástěnnými  malbami  s výjevy  ze života  sv. Václava  a sv. Ludmily  plnily  v souvislosti  s kaplí  representační  funkci.  Prostory  nad kaplí  sloužily především manům, určeným k ochraně říšského pokladu. Nově koncipovaný přístup  do velké věže přes menší věž si vyžádal půdorysnou redukci kostela Panny Marie, s kterou již  souvisí nástěnný apokalyptický cyklus. Původně plánovaná obytná funkce věží musela tak být  v plném  rozsahu  přenesena  na palác.  Jeho  půdorysné  rozšíření  o tzv. arkádový  přístavek  a severní (tzv. děkanské) křídlo mohlo být zahájené již kolem roku 1370, nejpozději za vlády  Václava  IV,  který  hrad  dále  užíval.  Na počátku  husitských  nepokojů  byly  na hrad  Karlštejn  převezeny s jinými drahocennostmi české korunovační klenoty. Ty však následně, nejpozději  na jaře  1421,  spolu  s říšským  pokladem  odvezl  císař  Zikmund  do Uher.  V letech  1421 a 1422 Pražané neúspěšně dobývali hrad.  Karlštejn  získal  opět  na významu  v roce  1436,  kdy  se znova  stal  místem  uložení  českých  korunovačních  klenotů  a nejdůležitějších  zemských  písemností  (česká  koruna,  uzavřené  zemské  desky,  relikviáře  s českými  svátostinami   a  korunní  archiv).  Cennosti  byly  patrně  uloženy  i v kapli  Umučení  Páně.  S novým  posláním  hradu  souvisí  rozsáhlé  stavební  úpravy.  Především  byl  nově  koncipován  přístup  do hradu  z příkopu  s dvěma  novými  vstupními  věžemi.  Přízemí  velké  věže  bylo  sklenuté  a v palác  byl  doplněn  o II.  hrázděné  patro  a přilehlou  schodišťovou  věž.  Nový  institut  úřadů  dvou  karlštejnských  purkrabí  si  vyžádal  po roce  1500 dostavbu  purkrabství  o křídlo  založené  v parkánu  a postavené  v pozdně  gotickém saském slohu.  Celková  obnova  chátrajícího  hradu  byla  provedena  na přání  Rudolfa  II.  v letech  1579 až 1597. Stavbou  byl  pověřen  dvorní  architekt  Ulrico  Aostallis.  Nejpozději  v té  době  byla  snesena  předpokládaná  hrázděná  horní  patra  věží  a nová  sedlová  střecha  velké  věže  byla  opatřena  volutovými  štíty.  Hrázděné  horní  patro  paláce  bylo  nahrazeno  zdivem.  Všechny  fasády  hradu  získaly  novou  sgrafitovou  omítku,  doplněnou  na věžích  a II.  vstupní  bráně o monumentální malířskou heraldickou výzdobu. Pro potřeby kapituly byly provedeny  rozsáhlé  stavební  úpravy  v menší  věži,  spojené  s obnovou  kostela  Panny  Marie  do celého  půdorysu II. patra.   V prvních  letech  30. leté  války,  přestal  být  hrad  bezpečný  a  22.  června  1619 byly  odtud  odvezeny  korunovační  klenoty  a zemské  písemnosti.  V roce  1625 zrušil  Ferdinand  II.  úřad  karlštejnských purkrabí a panství karlštejnské s hradem věnoval své manželce Eleonoře jako  trvalé  věno  královen.  Ta  ho  zastavila  Janu  Kavkovi  z Říčan.  Zástavu  se podařilo  vyplatit  Eleonoře  Magdaleně,  vdově  po císaři  Leopoldovi  I.  a později  Marie  Terezie   věnovala  karlštejnské panství nově založenému Ústavu šlechtičen. V bývalém purkrabství bylo zřízeno  sídlo  hospodářské  zprávy.  Na hradě  sice  i nadále  působila  Karlštejnská  kapitula,  ale  hradní  budovy  byly  z velké  části  nevyužívány  a hrad  postupně  chátral.  To  vedlo  roku  1812 císaře  Františka  I.,  po jeho  návštěvě  hradu,  k rozhodnutí  zajistit  nezbytné  opravy,  zaměřené  na zastřešení  věží.   Nové,  architektonicky  ambiciózní  stavební  opravy  v letech  1837‐1840   souvisely s výměnou krovu menší věže a s neogotikou rekonstrukcí kostela P. Marie.  Od 60. let  19. století   se  datuje  úsilí  o komplexní  obnovu  hradu,  podporované  nacionálními  aspekty.  V roce  1866 Josef  Mocker,  Ludwig  Wachter  a Franz  Jobst  hrad  detailně  zaměřili  a v roce  1870 předložil  Friedrich  Schmidt  první  návrhy  obnovy  věží  a paláce.  Restaurace  hradu  byla  zahájena  s ohledem  na finanční  problémy  až v roce  1887 pod vedením  k tomu  účelu  jmenované  znalecké  komise.  Realizované  Schmidtovy  návrhy  zastřešení  věží  a paláce  s podsebitím  vycházely  z mylné  interpretace  nálezu  prahové  konstrukce  zaniklého  hrázděného patra menší věže. Po Schmidtově smrti byl v roce 1892 Josef Mocker jmenován 

jeho nástupcem. V té době byly po stavební stránce dokončeny obě věže s rekonstruovaným  spojovacím  mostem  a ve značně  pokročilém  stavu  restaurace  byl  i císařský  palác.  Rekonstrukce  části  purkrabství  z počátku  16. století  s hrázděným  patrem,  spojená  s politování hodnou demolicí původní stavby purkrabství a jeho hradeb s pozdně gotickou II.  branou  na západní  straně,  byla  realizovaná  od roku  1894,  tedy  již  podle  projektu  Josefa  Mockera.  Interiérové  práce,  především  v kapli  sv. Kříže,  pokračovaly  po Mockerově  smrti  v roce  1899 až do roku  1905. V roce  1901 doplněná  karlštejnská  komise  pod vedením  nového  předsedy  Josefa  Zítka  se velmi  kriticky  vyjádřila  k metodě  obnovy  hradu,  a to  především  k restauraci  kaple  sv. Kříže.  Tzv. užší  komitét  však  žádných  pozitivních  změn  nedocílil kromě řešení požárního vodovodu (od 1902, Antonín Kunz). V hradních interiérech  bylo následně zpřístupněno muzeum se zaměřením na dobu Karla IV.  Roku 1918 se ujal správy hradu Správní výbor hradu Karlštejna (m. j. Zdeněk Wirth, Břetislav  Štorm).  S ohledem  na kvalitní  restauraci  hradu  nebyly  v 1. polovině  20. století  nutné  větší  opravy.  Od roku  1950 hrad  spravovala  Národní  kulturní  komise  a v roce  1955 přešla  správa  na organizace  státní  památkové  péče.  Teprve  od padesátých  let  byly  prováděny  větší  stavební  úpravy  vyvolané  především  zvyšující  se  návštěvností  hradu  (ve  20. letech  cca  20 000 návštěvníků,  po 2. světové  válce  již  cca  200 000 návštěvníků)  a také  pořádáním  divadelních  představení  Noci  na Karlštejně.  V roce  1981 byla  pro návštěvníky,  s ohledem  na zhoršující  se stav,  uzavřena  kaple  sv. Kříže.  Po restaurování  a vyřešení  klimatického  režimu  byla  kaple  znovu  otevřena v novém  návštěvnickém  okruhu  v roce  2000. V polovině  80. let  20. století byla zahájena generální obnova hradu obnovou krytiny a fasád velké věže.  Práce  pokračovaly  do počátku  90. let  obnovou  krytiny  dalších  střech.  V letech  1997 až 2001 byly  finanční  prostředky  zaměřeny  na nezbytnou  sanaci  dřevěných  stropních  konstrukcí  paláce  a obou  věží,  poškozených  především  návštěvnickým  provozem,  dosahujícím  v té  době  přes 330 000 návštěvníků  ročně.  V roce  1960 byla  realizovaná  nová  hradní expozice s důrazem na prezentaci maket a fotografií. Velkorysá nová expozice z roku  1978 byla  vybavena  novými  modely  a výtvarnými  díly.  V  posledním  období  jsou  výstavní  prvky  redukovány  a zpřístupněné  interiéry  hradu  jsou  postupně  instalovány  dobovým  mobiliářem.    ZAJÍMAVOSTI  

      Zcela  ojedinělá  původní  nástěnná  výzdoba  ze 14. stol.,  soubor  129 deskových  obrazů  Mistra  Theodorika  v Kapli  sv. Kříže  (největší na světě), největší portrétní galerie  českých  panovníků  v ČR,  vystavené  repliky  Svatováclavské  koruny  českých  králů  a koruny  císařů  Svaté  říše  římské,  unikátní  hradní  studna.  Hrad  také  proslavila  Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně.   

 

 

Karel IV.  Karel  IV.  (14.  května  1316,  Praha  –  29.  listopadu  1378,  Praha)  byl  jedenáctý  český  král,  jako  Karel I.  vládnoucí  od  července  1346 až do listopadu 1378; jako Karel IV. byl německý  (římsko‐německý) král od roku 1346 a císař římský od roku 1355.  Byl  také  italský  (lombardský)  král  od  1355,  burgundský  (arelatský)  král  od  1365,  moravský  markrabě  v  letech  1333  až  1349  a  lucemburský  hrabě  1346  až  1353.  Pocházel  po  otci  z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také  císařem  Svaté  říše  římské,  a  byl  posledním  korunovaným  burgundským  králem.  Stal  se  tak  osobním  vládcem  všech  království Svaté říše římské.  Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Karel byl původně  pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a  kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl  neobyčejně  vzdělaný  a  inteligentní,  plynně  hovořil  pěti  jazyky.  Svou  moc  využil  ke  zkonsolidování  českého  státu,  který  byl  od  jeho  doby  znám  jako  Koruna  česká.  Císař  byl  také  autorem  nejvýznamnějšího  říšského  ústavního  zákona  Zlaté  buly,  který  platil  až  do  zániku  Svaté  říše  římské  roku  1806.  Ta  také  významně  upravovala  vztah  českého  státu  k  říši  a  potvrzovala  výjimečné  a  nezávislé postavení v rámci říše.  Karlovi se podařilo najít kompromis mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty, posílil tím  centralizovanou monarchii. V roce 1344 založil arcibiskupství pražské. Tím českou církev osvobodil od  německého  diktátu.  Praha  se  za  jeho  vlády  stala  sídelním  městem  a  centrem  českého  království.  Přítel  Karla  IV.  Arnošt  z  Pardubic  se  stal  prvním  pražským  arcibiskupem.  Řídil  olomouckou  a  litomyšlskou diecézi. Dne 21. listopadu 1344 v souvislosti s povýšením pražského biskupství na 

arcibiskupství  Karel  IV.,  tehdy  ještě  kralevic  a  markrabě  moravský,  položil  s  dlouholetým  přítelem, Arnoštem z Pardubic, s tehdy již slepým otcem Janem Lucemburským a s bratrem  Janem Jindřichem, základní kámen katedrály sv. Víta.  Jako český král proslul Karel především výstavbou započatou především v roce 1348 a sice: Nového  Města  pražského  (8.  3.  1348),  založením  univerzity  (7.  4.  1348)  v  Praze,  která  nese  jeho  jméno,  stavbou hradu Karlštejna (10. 6. 1348) a dále stavbou kamenného Karlova mostu (1357, 9. 7. 5:31)  přes  řeku  Vltavu  v Praze  i mnoha  dalšími  počiny.  Karel  také  dosáhl  významné  územní  expanze  českého státu, především severovýchodním směrem.   

 

  Lom Malá Amerika   

  Bubovické vodopády