onlinečasopisprovzdělávánívcestovním ruchu

STUDI A TURI STI CA onl i neč a s opi spr ov z dě l á v á ní vc e s t ov ní mr uc hu

T ema c k év y dá ní E XPE DI CEKUBA2010

Vy s ok áš k ol apol y t e c hni c k áJ i hl a v a

Časopis Studia turistica je výstupem projektu „Komplexní inovace oboru cestovní ruch na VŠPJ“, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0341. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

OBSAH

EVA JANOUŠKOVÁ Úvodník: Cesta studentek jihlavské polytechniky za oceán........................................................3 JITKA SEDLÁKOVÁ Historický odkaz Kuby a transformace do současnosti...............................................................5 ANETA ČIHÁKOVÁ Cestovní ruch - jedna z nejvýznamnějších složek národní ekonomiky Kuby...............................9 MICHAELA MARTÍNKOVÁ Kuba, země protikladů..............................................................................................................12 EVA ČEGANOVÁ Embargo USA a jeho vliv na ekonomiku Kuby...........................................................................15 ANETA HAMZOVÁ Politický systém na Kubě...........................................................................................................18 ADÉLA SEDLÁČKOVÁ Kuba a její postavení mezi ostatními zeměmi Latinské Ameriky..............................................21 MARTINA ŠILHÁNOVÁ Kuba v období embarga............................................................................................................24 PAVLÍNA KRBCOVÁ Kuba má nejen spoustu rumu, ale i nadbytek vysokoškoláků..................................................28 ANETA KSANDROVÁ Negramotnost na Kubě? Díky Fidelovi už nehrozí.....................................................................33 BARBORA LÍKAŘOVÁ Národní parky Kuby - skrytý potenciál pro rozvoj turismu........................................................37 PETRA KYSELOVÁ Vliv původních obyvatel na současné Kubánce.........................................................................40 LENKA VALTEROVÁ Kubánská doprava.....................................................................................................................43 ZUZANA BITTNEROVÁ V Kubánské přírodě byste PET láhev hledali marně..................................................................46 DARJA BAŠKOVÁ Ubytovací zařízení na Kubě.......................................................................................................50 JANA RADOVÁ Ropa vieja, fruta bomba nebo guarapo? Pojeďte ochutnat na Kubu!......................................53 DAGMAR PÁNKOVÁ Studentky na Kubě ochutnaly nejkvalitnější doutníky i nejstarší rum.......................................56

PETRA CHOVANCOVÁ Kubánci žijí na ulici....................................................................................................................61 MARKÉTA MATOUŠKOVÁ Kuba není jen Varadero.............................................................................................................64 PROGRAM STUDENTSKÉ EXPEDICE VŠP JIHLAVA “KUBA 2010”.............................................68 REDAKCE ČASOPISU.................................................................................................................71

ÚVODNÍK: CESTA STUDENTEK JIHLAVSKÉ POLYTECHNIKY ZA OCEÁN Eva Janoušková

Odborná expedice studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava na Kubu! Nejdřív to byla myšlenka z kategorie přání. Že nakonec nezůstalo jen u velkých nesplněných snů, dokládá sborník příspěvků studentek VŠP Jihlava, které pod vedením profesora Petra Chalupy z Katedry cestovního ruchu VŠPJ procestovaly na sklonku roku 2010 Kubu doslova křížem krážem. Jak to vlastně všechno začalo? V dubnu roku 2009 přednášel profesor Chalupa, který je velkým odborníkem na země Latinské Ameriky, pro zájemce z řad našich studentů o Kubě. Několikrát se zmínil o studentských expedicích, které do zemí Latinské Ameriky vedl. Přednáška měla velký ohlas a objevily se i dotazy, kdy takovou expedici uspořádáme pro studenty naší školy. Rozhodli jsme se tedy změnit přání ve skutečnost. V červnu 2009 bylo rozhodnuto, že ideálním obdobím realizace třicetidenní expedice na Kubu bude přelom listopadu a prosince 2010. Nebylo snadné nalézt termín mimo období tropických dešťů a sezónu hurikánů, který by pokud možno co nejméně narušil harmonogram výuky zimního semestru. Ještě v létě 2009 byl připraven návrh smlouvy s Univerzitou v Havaně. Profesor Fernando Molina z kubánského krajského města Sancti Spiritus, kde je pracoviště havanské univerzity, připravil první rámcový návrh programu expedice. Profesor Molina je odborníkem, který na univerzitě vyučuje předměty cestovního ruchu a současně spolupracuje s kubánskou organizací pro cestovní ruch Cubanacan. Velice si vážíme toho, že plánovanou expedici i spolupráci s havanskou univerzitou podpořila na podzim roku 2009 kubánská chargé d’affaires paní Barbara Montalvo Alvarez při své návštěvě jihlavské polytechniky. Od listopadu, tedy celý rok před zahájením cesty, se začali hlásit zájemci o účast v expedici. V té době byl také upřesněn program a byla stanovena cena poznávacího pobytu. Celou částku si kompletně hradili jak studenti, tak i všichni tři účastníci z řad akademických pracovníků. Z původního vyššího počtu zájemců z řad studentů nakonec zůstalo osmnáct nadšených děvčat. Už v březnu 2010 bylo nutné složit zálohu na letenky. Včasná platba a využití skupinové letenky znamenalo výrazné snížení ceny. Studentky si také vybíraly témata pro zpracování článků, které obsahuje tento sborník. Pět z nich se rozhodlo pro zpracování bakalářské práce o Kubě. Začala etapa příprav, kdy studentky nejen sbíraly informace, ale také pracovaly na přípravě expedice (zajištění víz, sponzorských darů, pojištění, jednotných triček s logem expedice apod.) V dubnu 2010 byla pozvána skupina studentů a učitelů VŠPJ v čele s tehdejším rektorem Ladislavem Jirků do Prahy na návštěvu kubánské ambasády. Pozvání přijali i studenti, kteří již

Strana 3

zpět na obsah

Kubu navštívili a proběhla zajímavá diskuse. Chargé d’affaires byly předány smlouvy s prosbou o jejich doručení havanské univerzitě oficiální cestou. Jak se přibližovalo datum odletu 19. listopadu 2010, vrcholily poslední přípravy. Děvčata sehnala sponzorský dar od jihlavského papírnictví Doubek. Dostali jsme množství drobných školních potřeb. Dárky jsme předali dětem v malé horské škole ve vesnici Santo Domingo. Návštěva školičky a radost malých školáků patřila k nezapomenutelným zážitkům. Všichni účastníci měli při té příležitosti na sobě „expediční trička“ s logem, která pro nás připravila batelovská firma Rejoice. Oběma sponzorům patří velký dík. Pobyt na Kubě znamenal pro studenty jinou formu výuky. Z pedagogického hlediska jde o aplikaci tzv. situační aktivizující výukové metody, tedy způsobu vedení výuky tak, aby bylo vytýčených cílů dosahováno na základě aktivní účasti studentů a jejich bezprostředního zapojení do výukových aktivit. Procestovali jsme celý ostrov a celkem najeli téměř pět tisíc kilometrů. Po celý den v autobuse i v terénu dostávali účastníci podrobné informace o Kubě. Kromě stálých odborných průvodců - profesorů Chalupy a Moliny to byli průvodci v národních parcích, muzeích a dalších navštívených objektech. Děvčata určitě nezapomenou na dlouhou diskusi v písku mezi mušlemi u Atlantského oceánu s profesorem mezinárodního práva Pascualem Correou Alvarézem, který přednášel i v Evropě a neměl problém zodpovědět jakýkoliv dotaz. Každý večer měla dvojice studentek za úkol provést rekapitulaci a zhodnocení poznatků celého dne. Neformální diskuse pak často pokračovala i po večeři. V druhé polovině expedice si účastnice v autobuse zkoušely roli průvodkyň a během delších přejezdů hovořily do mikrofonu o tom, co se doposud o Kubě dozvěděly. K vrcholům pobytu patřila také přednáška a následná beseda s vedoucími pracovníky organizace Cubanacan. Záměrně byla připravena až na závěr expedice. Umožnila nám doplnit si obraz o Kubě jako významné destinaci cestovního ruchu a porovnat informace s vlastními postřehy. Domů si všichni účastníci přivezli kromě zážitků, fotografií a suvenýrů i trochu jiný názor na Kubu, než s jakým na ostrov přijížděli. O Kubě si musí každý udělat obrázek sám. Naše expedice potvrdila, že praktická zkušenost je velice účinnou výukovou metodou. Jsme vděčni za příležitost prožít měsíc v této nádherné zemi plné kontrastů a věřím, že se podobné expedice pro studenty Vysoké školy polytechnické Jihlava uskuteční i v budoucnu. RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu [email protected]

Strana 4

zpět na obsah

HISTORICKÝ ODKAZ DO SOUČASNOSTI

KUBY

A

TRANSFORMACE

Jitka Sedláková

V listopadu 2010 se na největší karibský ostrov vypravila expedice 18 českých studentek z jihlavské Vysoké školy polytechnické, aby tuto zemi poznaly jako budoucí specialisté cestovního ruchu. Dalším cílem bylo seznámit se podrobně s kubánskou přírodou, kulturou a v neposlední řadě také s historií. Během jednoho měsíce si mohly udělat obrázek o tom, jakým způsobem se vyvíjela kubánská historie a jaký vliv má na současnost této země. Mohly porovnat historii kubánskou s tou naší, českou, a dojít k závěru, že není vhodné srovnávat tyto dvě na první pohled i v mnoha aspektech podobné země.

Obrázek: Náměstí revoluce v Santiagu de Cuba (autor: Sedláková)

Hlavním faktorem, který při srovnání bývá opomíjen, je fakt, že Kuba je největší ostrov v Karibiku a na její historický, ekonomický a politický vývoj měly vliv absolutně jiné geografické, klimatické, sociologické podmínky. Tyto ovlivnily některé události, které byly klíčové pro vznik důležitých mezníků v kubánské historii, které následně zformovaly kubánský národ a současný stát – Kubánskou republiku.

Strana 5

zpět na obsah

Všeobecně se ví, že v roce 1492 objevil Kubu Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova. O devět let později začala jeho kolonizace. V roce 1511 v oblasti dnešního města Baracoa vzniklo první španělské město, které založil Diego Velázquez. Před španělskou kolonizací na území dnešní Kuby žily indiánské kmeny Sibonejů, Guanahatabejů a Tainů, kteří patří do skupiny předkolumbovských Arawaků a na ostrov se dostaly pravděpodobně z území dnešní Venezuely. V průběhu španělské kolonizace byli původní obyvatelé prakticky vyhubeni. Do Nového světa byl od roku 1527 přivezen nespočet černošských otroků z Afriky a Kuba nebyla výjimkou. Po dobu otroctví, které trvalo až do roku 1896 (zrušeno Carlosem Manuelem de Céspedem), narůstala nerovnost mezi lidmi, společnost byla stále více rozdělována na bohatou a chudou vrstvu. Koloniální španělská nadvláda na ostrově prosperovala zejména z chovu skotu a pěstování cukrové třtiny a tabáku. Zlom nastal 10. října roku 1868, kdy začal zdlouhavý boj za nezávislost na Španělsku. Boj trval prakticky až do přelomu století a právě v tomto boji se utvořil kubánský národ. Největšími osobnostmi této doby byli kromě Carlosea Céspeda také Ignacio Agramonte, António Maceo, Maxímo Goméz a především José Martí. V roce 1898 se v do bojů pro své geopolitické zájmy zapojily také Spojené státy. Po španělsko-americké válce v nadvládě nad Kubou bylo Španělsko vystřídáno USA. Nezávislá Kuba s Plattovým dodatkem byla vyhlášena až 20. května 1902, ale ostrov se prakticky stal americkým protektorátem, včetně pronájmu Guantánama. Až do roku 1959 byla Kuba závislá na Spojených státech, které tento ostrov jak politicky, tak i ekonomicky ovládaly. Před rokem 1959 USA vlastnily 75 % kubánské orné půdy, 90 % služeb a 40 % cukrovarů. Volební machinace, podvody, americké vojenské intervence a teror diktátorů podporovaných Spojenými státy provázely kubánský vývoj v první polovině minulého století. Polovina obyvatel žila bez elektřiny a nájem ve městech činil přes 30 % mzdy. Přes milion lidí nemělo práci, půl milionu jich přežívalo v barabiznách bez lékařského zabezpečení a hygienických zařízení anebo žilo pod širým nebem. Zisky plynuly do USA a o vzdělání svých dětí, kterých 90 % sužovali paraziti, si mohli nechat Kubánci jen zdát. Vroce 1953 byl pod vedením Fidela Castra proveden útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba a i když útok skončil nezdarem, tak tento útok znamenal začátek boje proti diktatuře Fulgencia Batisty. Vzniklo „Hnutí 26. července“, které bylo podporováno kubánským obyvatelstvem. Masová podpora kubánského obyvatelstva umožnila, ve druhé polovině 50. let minulého století, vítězství revolucionářů ze Sierry. 2. ledna 1959, z balkónu radnice v Santigu de Cuba, vyhlásil Fidel Castro vítězství revoluce. V 1959 byla zahájena pozemková reforma a byl odstraněn analfabetismus. Lidem se dostalo bytů a domů, pro všechny byla zajištěna dodávka vody, elektřiny, a proběhla změna ve zdravotnictví. Procesem změn prošlo také školství, kdy dodnes je vzdělání na Kubě bezplatnou záležitostí. Je nutno připomenout, že v roce 1959 vyhlásily USA embargo, které následně přešlo v absolutní blokádu. Po neúspěšné vojenské invazi na Playa Girón, kterou připravila americká CIC se politická situace na Kubě změnila. Protože pokračovala blokáda a nepřátelství ze strany USA, tak se Kuba politicky a ekonomicky orientovala na tehdejší Sovětský svaz. Až do roku 1989 se Kuba za pomoci zemí sovětského bloku sice ekonomicky vyvíjela vpřed, ale zahraniční obchod probíhal pouze v rámci tohoto seskupení. V roce 1989 veškerá pomoc z východu skončila. Na Kubě se rozpadla třetina zemědělských družstev, vznikla 30% nezaměstnanost a mnoho továren přestalo pracovat. Zcela chyběla ropa a další základní potraviny pro fungování státu. Auta vystřídalo půl milionu kol z Číny, místo traktorů na polích museli pracovat lidé s volskými potahy. Situace byla podobná humanitární krizi. Ale

Strana 6

zpět na obsah

i s tímto problémem se Kubánci vyrovnali. Nastalo tzv. „Speciální období“, kdy se podařilo obnovit fungování státu. Je zajímavé, že jiné země Latinské Ameriky takovéto problémy nepotkaly, ale paradoxně Kuba je stále pro jiné latinsko-americké státy vzorem. V zemi nikdo netrpí hlady. Je zde zaveden přídělový systém, který navíc zaručuje pravidelný přísun základních potravin a potřeb pro veškeré obyvatelstvo a to bez žádných rozdílů. Jak bylo již zmíněno, vzdělání je zde stále bezplatné, školní pomůcky od učebnic po psací potřeby jsou také poskytovány zdarma. Bezplatné zůstalo také zdravotnictví, zůstaly důchody a sociální podpora pro potřebné. Nezaměstnanost je pouhá 4 %. Lidé žijí kulturním životem, chodí do kin, divadel a také na koncerty. Zdravotní péče zůstala na vysoké úrovni. Navíc jsou z Kuby do jiných zemí posíláni ti nejlepší doktoři. V zemi je plná gramotnost. Poznala jsem, že v kubánském socialismus, se lidé cítí svobodní. Např. náboženskou víru může člověk vyznávat jakou chce. Většina studentek, které během měsíce potkávaly spoustu místních lidí a dávaly se s nimi do zajímavých hovorů, zjistily, že zdaleka není vše pravda to, co se píše v některých turistických průvodcích, cestopisech o Kubě, či se někdy vysílá v televizi. Děvčata letěla na Kubu s povědomím takovým, že Kuba je země sociální nejistoty, země, kde není pro cizince úplně bezpečno, Kubánci se bojí promluvit s cizincem a na veřejnosti o svých životech a o stávajícím režimu. Ale s postupem času, den co den se prakticky přesvědčovaly o opaku. Obecně lze říci, že lidé na Kubě veselí, spokojení a mluvit o svých problémech se nebojí. Je jasné, že na každém politickém systému se dají najít všelijaké mouchy, ale to bychom se museli podívat stejně přísným okem i na spoustu dalších zemí naší planety, včetně naší republiky. Studentky se cítily na Kubě velice bezpečně, zažily naprosto uvolněnou příjemnou atmosféru a pohostinnost Kubánců nejen ve velkoměstech jako je Havana či Santiago de Cuba, ale i v malých vesničkách, a všech regionech ostrova, které projely. Mohly se kochat neporušenou panenskou přírodou, jelikož Kubánci chovají k matce přírodě úctu a o svoji zemi velmi pečují. Navštívily spoustu muzeí a dalších historických budov a míst, prezentujících kubánskou historii. Poznaly, že kubánský národ je na svou historii velice hrdý. Historie této země je relativně mladičká, prakticky se prolíná do současnosti a má silný vliv na budoucí vývoj Kuby. Však také hrdinové jako José Martí, Che Guevara či Fidel Castro zdobí billboardy po celé zemi a lidé jim prokazují neformální úctu. José Martí, bojovník za nezávislost, hrdina, který padl v boji za svou vlast, kubánský hrdina číslo jedna je srdci každého Kubánce, včetně jejich dětí. Závěrem se hodí jedna otázka, a to, jak vidí studentky kubánskou současnost a budoucnost Kuby? Každopádně z jejich úhlu pohledu je Kuba místem, kde například turista z České republiky může nabrat pozitivismus, dobrou náladu a poznat nejenom přírodní krásy, ale také se naučit tomu co je to láska ke své rodné zemi. Z pohledu cestovního ruchu bude zajímavé pozorovat další vývoj státem velmi preferovaného turismu na Kubě. Nechme se překvapit a budeme doufat, že si Kuba i přes masový rozvoj turismu ponechá své kouzlo nikdy neporažené země Karibiku. Jitka Sedláková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 4. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

Strana 7

zpět na obsah

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 8

zpět na obsah

CESTOVNÍ RUCH – JEDNA Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH SLOŽEK NÁRODNÍ EKONOMIKY KUBY Aneta Čiháková

Studentky Vysoké školy polytechnické Jihlava oboru Cestovní ruch vyjely v polovině listopadu roku 2010 na terénní praxi na karibský ostrov Kuba. Tento článek zabývající se významem kubánského cestovního ruchu na místní ekonomice je jedním z výstupů expedice. Tropická Kuba je největším ostrovem Karibiku, porostlým palmami a známým pro dusné počasí a vlhkost dosahující průměrně 80 %. Teplota vzduchu se pohybuje okolo 25°C a moře, ať už Karibské nebo Atlantský oceán, nemá méně než 22°C. Díky teplotě vody vyrostla podél severního pobřeží ostrova druhá nejdelší korálová bariéra na světě. Tato perla Karibiku, jak je ostrov právem nazýván, je také oblíbenou destinací zahraničních turistů - především z Kanady, a právě turisté přinášejí nemalé peníze do státní pokladny. Velkým přínosem by pro Kubu byli movití turisté z USA, kteří zatím na ostrov, pod pohrůžkou velké finanční pokuty a hrozby trestního stíhání z americké strany, nesmí. Kubánské národní hospodářství je centrálně řízenou ekonomikou, podobnou té, jaká byla do roku 1989 v tuzemsku. V současné době probíhá na Kubě veřejná diskuse nad materiály, podle nichž by mělo dojít k její kvalitativní změně. Předpokládá se, že bude nezbytné, aby zhruba 1,5 milionu obyvatel přešlo postupně pracovat nejen do jiných odvětví, ale také do soukromého sektoru. Socioekonomická reforma, která zpočátku asi též povede k mírnému růstu nezaměstnanosti, bude znamenat také změnu v myšlení některých Kubánců. Mnozí, kteří budou muset změnit zaměstnání, dosud pracují v méně produktivních odvětvích a v sektorech, kde je určitá přezaměstnanost. Mají zde jistý výdělek a změnou zaměstnání o něj mohou přijít. Dnešní míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 2 - 3 %, ovšem každý kdo pracovat chce, práci má. Velkou hnací silou je fakt, že na Kubě neexistují dávky v nezaměstnanosti. Cestovní ruch tvoří 40 % HDP Kuby, což je ve srovnání oproti tuzemsku obrovské číslo. V roce 2011 je očekáváno, že stráví dovolenou na ostrově 2,5 milionu zahraničních turistů. V odvětví cestovního ruchu pracuje 75 000 - 100 000 obyvatel, v hlavní sezóně je toto číslo i vyšší. Jedná se ovšem i o zaměstnance pracující v tomto odvětví nepřímo, například o prodavačku v obchodu se suvenýry. Velkou zásluhu na těchto vysokých statistických číslech má fakt, že Kuba je pro turisty velmi bezpečný stát. A to jak z pohledu bezpečnosti jako takové, tak ze zdravotního hlediska. Pokud jde např. turista nejen po ulicích Prahy anebo po nějaké latinskoamerické metropoli, či jede-li v metru a nehlídá si své osobní věci (zejména peněženku a mobilní telefon), je možné, že mu věci někdo ukradne. Vždyť pražští policisté řeší denně stovky takových případů. V Havaně i na celém ostrově je situace úplně jiná. Studentky poznaly, že se nemusíte bát chodit s batohem na zádech po městě, anebo cestovat ve veřejném dopravním prostředku. Co se týká zdravotní vybavenosti, ostrov má

Strana 9

zpět na obsah

velmi kvalitní síť zdravotnictví, počínaje rodinnými lékaři ve vesničkách přes kvalitní polikliniky až po specializovaná zdravotní centra ve větších městech. Zdravotnictví je pro místní obyvatele zcela bezplatné, pro návštěvníky z ciziny je nezbytné mít uzavřené cestovní pojištění. Zdravotních komplikací se však zahraniční turisté obávat nemusejí. Žádné očkování není povinné, pouze je doporučena vakcinace na hepatitidu A + B a břišní tyfus. Všude je z veřejných vodovodů na ostrově pitná voda. Tropické nemoci jako malárie, žlutá zimnice nebo horečka dengue se na ostrově nevyskytují. Z tohoto pohledu je to tedy jeden z nejbezpečnějších ostrovů Karibiku vůbec. Není divu, že je ostrov oblíbeným cílem exotických dovolených. Častým typem cestovního ruchu, se kterým se na Kubě můžeme setkat, je cestovní ruch zdravotní. Tento typ turismu je určen spíše pro místní obyvatele a turisty z okolních zemí Latinské Ameriky jako je Venezuela, protože ozdravné pobyty jsou hrazeny státem. Kubánci se speciálně nezaměřují na domácí cestovní ruch. Snadno dostupné přímořské oblasti maximální vzdálenost k moři je na ostrově 80 km - slunné klima, čisté moře, nádherné pláže a celoroční teplo, umožní využít daných podmínek, kdykoliv je to možné. Na ostrově se díky rozmanité přírodě však začíná rozvíjet ekologický turismus a velmi časté jsou různé kongresové akce nebo pracovní cesty. Nejoblíbenějším cílem turistů je oblast Varadera, kde najdeme asi 50 hotelů v různých kvalitách. V dřívějších dobách to bylo oblíbené místo americké smetánky, dnes sem nejčastěji jezdí kanadští turisté a dále občané ze západní Evropy (Německo, Velká Británie). Některé hotely, nejen na Varaderu, byly postaveny a jsou provozovány ve spolupráci se Španěly. Jsou to obzvláště ty nejnovější a nejluxusnější. Zisk si rozdělují a po 90 letech přechází hotely plně do vlastnictví Kuby. Varadero najdeme necelých 110 km od Havany a nachází se v provincii Matanzas. Oblast se pyšní 18 km dlouhou písčitou pláží, kterou omývá, někdy trochu divoký, Atlantský oceán. Nadšení turisté zde najdou vše potřebné pro strávení své ničím nerušené dovolené. V oblasti nechybí tradiční tržnice, útulné obchůdky, restaurace, diskotéky nebo bary s nabídkou míchaných nápojů. Oblíbeným turistickým cílem je místní delfinárium, kde si za poplatek můžete s delfíny zaplavat. Velmi častým dopravním prostředkem po rozlehlém středisku je povoz tažený koňmi nebo výletní autobus, který jezdí celý den nepřetržitě okolo destinace. Zatím neřešeným problémem je občasný zápach z nedalekých naftových vrtů, který se šíří podle směru větru. Kubánci by se v dohledné době měli rozhodnout, jestli v oblasti Varadera upřednostní cestovní ruch, anebo těžbu ropy, zatím se - naštěstí - přiklánějí k variantě první. Další oblastí, kde potkáte větší množství turistů, je hlavní město Havana - španělsky La Habana. Ve městě je mezinárodní letiště Josého Martí, ze kterého je možné se taxíkem dostat do některého z mnoha hotelů. Havana není zcela typické kubánské město, protože se stává metropolitní a není nepodobná městům evropským. Největším turistickým lákadlem je určitě Capitolio nedaleko známého hotelu Inglaterra. Nepsanou povinností každého návštěvníka je alespoň nahlédnout do slavných barů Floridita a La Bodeguita del medio, kde si své koktejly vychutnával samotný Ernest Hemingway. Pokud chce však turista poznat opravdovou Kubu, není nic lepšího než zamířit na východ ostrova, například do města Santiago de Cuba, které bývalo hlavním městem nebo navštívit úchvatné městečko Baracoa, kde se vylodil roku 1492 sám Kolumbus.

Strana 10

zpět na obsah

Obrázek: Pohled na Capitolio v Havaně (autor: Čiháková)

Ostrov Kuba má, co se týká cestovního ruchu, spoustu možností jak zaujmout cestovatele. Má co nabídnout nejen turistům, kteří zbožňují bílý písek a šum moře, ale i těm, kteří chtějí poznat kus málo turisticky probádané a přitom - nebo možná právě proto - tak tajuplné země, která se pyšní množstvím kulturních a přírodních krás. Není divu, že cestovní ruch je významnou složkou kubánské ekonomiky a kubánská vláda věří, že oblíbenost destinace bude nadále strmě stoupat. Aneta Čiháková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 11

zpět na obsah

KUBA, ZEMĚ PROTIKLADŮ Michaela Martínková

Skupina studentek z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě sedí u průzračného Karibského moře pod exotickým slunečníkem z palmového listí, které je častým stavebním materiálem Kubánců. Navíc je nic nestojí. Že je Kuba zemí protikladů, poznaly studentky cestovního ruchu v rámci měsíční terénní praxe.

Obrázek: Prodej na ulici ve městě Baracoa (autor: Martínková)

Každá ze čtrnácti provincií Kuby je plně soběstačná v zajištění obživy, elektrického proudu i pitné vody. Stejně tak soběstační se zdají místní obyvatelé, kteří jsou schopni zužitkovat vše, co i přes již padesát let trvající americké embargo, jejich trh nabízí. Pojízdnými americkými veterány počínaje, přes sovětská nákladní auta z 60. let minulého století a československými Jawami konče. Embargo má za následek nedostatek kvalitních léků a omezenost tuzemského trhu na výrobky z Peru, Bolívie, Peru, Ekvádoru, Nikaragui a Venezuely, tedy tzv. zemí ALBA, mezi kterými stále probíhá směnný obchod s ropou, platba jednotným platidlem a možnosti

Strana 12

zpět na obsah

studia venezuelských studentů lékařských a právnických fakult na Kubě. Také Čína zásobuje Kubu spotřebním zbožím, elektronikou, oděvy i jízdními koly. V době, kdy náš národ začínal stavět Národní divadlo, bylo na tomto ostrově stále otroctví a začínala občanská válka proti španělským kolonizátorům. Po staletí Kubáncům poroučeli Španělé, po nich Američané a až do roku 1990 se projevoval politický vliv Sovětského svazu. Nyní, v tzv. speciálním období, si obyvatelé ostrova ekonomický chod své země řídí sami. Působí neuvěřitelně, že v rozvojové zemi Latinské Ameriky je každá domácnost elektrifikovaná a nedílnou součástí každého domu je televize, lednička a často i klimatizace. Minimální měsíční plat je 250 kubánských pesos dále jen CUP, lékaři, učitelé a policisté berou 800 CUP díky ekonomické reformě, která zajišťuje vyšší příjem vysokoškolsky vzdělaným odborníkům. Měsíční náklady na elektřinu a vodu se platí paušálním poplatkem ve výši 130 CUP. Každý Kubánec má celoživotní nárok na nákup v přídělovém obchodě v místě svého bydliště, kde nakoupí v rozmezí 0,15 - 5 CUP základní potraviny i hygienické potřeby a oblečení. Všechny účastnice expedice mile překvapilo, že každý zde má možnost vybrat si, zda bude pracovat ve státním nebo soukromém sektoru. Jistota pravidelného příjmu je podle našeho místního průvodce profesora Fernanda Moliny pro většinu Kubánců lákavější než nejisté příjmy pro provozovatele restaurací, soukromých ubytování tzv. casas particulares, nebo hromadné dopravy. Soukromý podnikatel může prozatím zaměstnávat pouze členy své rodiny. Chystající se ekonomická reforma, na jejímž vzniku se podílejí i profesoři právnických fakult, kteří hledají nejúčinnější řešení pro podporu soukromého podnikání a zemědělské produkce, by měla mimo jiné zajistit odpovídající podmínky zaměstnavatelů pro zaměstnávání jiných osob než pouze rodinných příslušníků. Současná data ukazují, že nezaměstnanost je na Kubě pouze 4 %. Pravděpodobně i díky tomu, že zde není vyplácena žádná podpora v nezaměstnanosti. Kuriózní zajímavostí je, že i přes nízké HDP (hrubý domácí produkt) je HDI (index vzdělanosti) nejvyšší ze všech zemí západní polokoule. Svůj podíl na tom má i podíl lékařů na obyvatele, který je 1 lékař na 19 osob a také úroveň vzdělání. 70 % Kubánců má vysokoškolské vzdělání. I přesto, že je Kuba relativně izolovaným ostrovem, Kubánci překvapí svými znalostmi a kultivovaným vystupováním. Je třeba dodat, že na ostrově 95 % místních obyvatel umí číst a psát. Michaela Martínková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

Strana 13

zpět na obsah

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CIA: Publications [online]. 2010, December 29, 2010 [cit. 2010-12-30]. The World Factbook: Central America and Caribbean: Cuba . Dostupné z WWW: . ISSN 1553-8133.

2.

CHALUPA, Petr . Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

3.

SVOBODA, Stanislav. Britské listy [online]. 2004 [cit. 2010-12-30]. Kuba, jak ji neznáte v číslech. Dostupné z WWW: . ISSN 1213-1792.

Strana 14

zpět na obsah

EMBARGO USA A JEHO VLIV NA EKONOMIKU KUBY Eva Čeganová

Slyšela jsem, že ,,na Kubě Ti za propisku urvou ruce“, říká jedna ze spoluúčastnic terénní měsíční expedice Vysoké školy polytechnické z Jihlavy, když skupina studentek čeká na letišti Ruzyně na let do Havany. A proč by měli Kubánci někomu ,,rvát ruce“ pro něco tak běžného jako obyčejná propiska? Za všechno může embargo, které bylo 3. února 1962 uvaleno USA na veškerý obchod s Kubou, která byla dokonce vyloučena z hospodářské a sociální rady OSN. USA k tomu měly v té době své důvody vyplývající z ekonomických a politických změn po vítězství revoluce a vyhnání diktátora Batisty ze země. Před rokem 1959 totiž USA vlastnily na ostrově 75 % orné půdy, 90 % služeb a 40 % cukrovarů, které byly v rámci Castrova převratu znárodněny. Volební machinace, podvody, americké vojenské intervence a teror diktátorů podporovaných Spojenými státy provázely vývoj v první polovině minulého století, pro nějž se dokonce užíval výraz „gangsterismo“. Situaci na Kubě výstižně charakterizoval výrok tehdejšího prezidenta Menócala: …„co je výhodné pro American Sugar Corporation, to je výhodné pro Kubu“… nebo označení, které užil Antonio Mella pro prezidenta Gerarda Machada, když ho nazval „tropickým Musolinim“. Americká mafie až do konce roku 1958 úzce spolupracovala s diktátorem Batistou, který uplatňoval ekonomická doporučení amerického bankéře Adama Truslowa a pod vedením CIA nelítostně likvidoval opozici. Jako houby po dešti vyrůstala nová kasina, hotely a nevěstince pro americkou klientelu a ve městech kvetl obchod s drogami. V čem embargo vůbec spočívá? Kuba nesmí vyvážet své zboží do USA, dovážet smí pouze zemědělské produkty a to s velkým omezením. Podniky ze třetích zemí nesmějí Kubě prodávat žádný produkt či zařízení, které obsahuje více než 10% komponentů, pocházejících z USA. Nesmějí prodávat do USA produkty ani zařízení obsahující kubánské suroviny. Dále se embargo vztahuje na pohyb občanů, kdy občané USA nesmějí cestovat na Kubu, jinak jsou perzekuováni. Také dolar, jako platidlo se nesmí používat v mezinárodních transakcích aj. A komu se dnes USA odvděčují nebo proti komu svým embargem bojují? Fidel Castro je sice uznávanou autoritou, ale jako již starý pán je v politickém důchodu. Embargo je přežitkem z dob studené války. Více než 70% dnešních Kubánců se narodilo za embarga a bohužel nezná nic jiného. Přesto, že OSN opakovaně vyzvala USA ke zrušení embarga, odpověď je stále stejná. Politika na Kubě se nemění, proto zůstane i embargo. Nejspíš každý zná obrázky typické pro Kubu, tedy staré Chevrolety, Cadillacy, Buicky anebo sovětské automobily Lady, Moskviče, VAZ a UAZ. Lidé si i z důvodů blokády jednoduše nemohou moderní auta dovolit, anebo nemají náhradní díly. Proto jsou auta neustále

Strana 15

zpět na obsah

opravovaná a kupodivu, i po 70 letech používání, zcela pojízdná. Totéž platí o československých motocyklech Jawa.

Obrázek: Živnost zaparkovaná před domem (autor: Čeganová)

A tak je to tady bezmála se vším. Vždyť v dnešní době není jednoduché najít výrobek, který prakticky neobsahuje dílčí komponenty z USA. Kubu však dosud nezlomilo ekonomické embargo, které jen od roku 1959 do roku 2007 způsobilo zemi škodu přes 80 miliard dolarů. Navíc demokratičtí senátoři Robert Torricelli z New Jersey a Robert Graham v roce 1992 předložili zákon, který nejenže zakazuje obchodovat s Kubou, ale zákaz se vztahuje i k dceřiným firmám amerických obchodníků v zahraničí. V důsledku tohoto zákona, který je jasným porušením mezinárodního práva, zaznamenala Kuba schodek v obchodu v celkové výši 718 milionů dolarů, z čehož 91 % připadalo na potraviny a na léky. Když ani to Kubu nesrazilo na kolena, byl Toriicelliho zákon o čtyři roky později doplněn zákonem, který připravili advokáti rodiny Bacardí. Senátoři Dan Burton a Jesse Helms dostali velkorysé příspěvky z firemní pokladny a předložili tzv. „Helms-Burton Act.“, který zasahuje dokonce do suverenity mezinárodních organizací a jiných států a překračuje jakékoliv pravomoci USA. Kdyby mezinárodní finanční instituce např. poskytla úvěr Kubě, USA vyhlásí proti ní sankce, což se vztahuje na jakoukoliv hospodářskou pomoc nebo na jakýkoliv obchod s Kubou. Ani výrobky z třetích zemí, které obsahují kubánské suroviny, se nesmí dovážet do USA a americkým manažerům a jejich rodinným příslušníkům je zakázán vstup na kubánské území. Zákon také zcela protiprávně stanoví, jaké politické poměry musí na Kubě panovat, aby byla blokáda zrušena. Zákony jsou zcela jasným zásahem do práv Kuby na sebeurčení. Blokáda se dostala až na hranice zločinu apartheidu, protože znemožňuje nebo vážně ztěžuje dovozy všech druhů zboží, včetně potravin, léků, zdravotnických přístrojů, zařízení a součástek či školních pomůcek z velké části světa. Vlivem blokády Kubě nezbývá než obchodovat s Čínou či Jižní Koreou a za několik málo peněz, co mají, si koupit potřebné.

Strana 16

zpět na obsah

Asi největší přítěž ve formě embarga Kuba pociťuje ve zdravotnictví, na kterém si tak zakládá a je jedním z nejdůležitějších odvětví. Kubánské zdravotnictví užívá mnoho účinných léčiv z přírody, ale často jsou nezbytná i léčiva farmaceutická, především při komplikovaných operacích. Některá z běžně dostupných léčiv z amerických laboratoří jsou ale Kubě odepřena, mnohé operace, na příklad operace srdce, jsou tedy mnohem komplikovanější a trvají déle. Kubánci proto usilovně vyvíjejí vlastní léčiva, ale vývoj je velice nákladný. Některá léčiva z kubánské továrny jsou USA nabízeny jako protihodnota těm, co na Kubě chybí, USA ale, v rámci utuhování embarga odmítají. Kuba má také velký potenciál cestovního ruchu, kterého mnozí turisté využívají, ne tak turisté z USA, kteří by do státní pokladny přinesli nemalé peníze. Nějaké procento přicestuje na Kubu nelegálně přes Kanadu nebo Mexiko, ale bez embarga by byl objem turistů z USA několikanásobně větší. Dnešní odhadované ztráty z cestovního ruchu jsou asi 7 miliard dolarů. V neposlední řadě je znevýhodněn i obchod s kubánskými doutníky, které jsou uznávané jako nejlepší na světě. Ovšem v rámci embarga se do USA vyvážet nesmějí. Kubánský doutník se tedy v USA dá pořídit jen na černém trhu za nekřesťanské peníze. A proč tedy na Kubě ,,trhají“ ruce za propisku? Konkrétně jde o náplň do propisky, na kterou se vztahuje patent USA, Kuba si jej tedy pořídit nemůže. Dolary slouží k nákupu jiných, potřebnějších věcí… Z toho vychází i nedostatek spotřebního zboží a služeb na Kubě, protože Spojené Státy ve velkém skupují všemožné patenty a know-how. Takže jak velký vliv má embargo na ekonomiku Kuby? Nesmírný. Eva Čeganová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÝ INFORMAČNÍ ZDROJ 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

Strana 17

zpět na obsah

POLITICKÝ SYSTÉM NA KUBĚ Aneta Hamzová

Naše představa o kubánském režimu je dána letitými zkušenostmi pod vládou komunistů a množstvím zkreslených informací, které nám poskytují různá vydání průvodců, dokonce i ti, kteří Kubu navštívili. Domnívám se, že naše expedice si uvědomila, že mezi socialistickými režimy na Kubě a bývalým režimem u nás jsou značné rozdíly. Kuba je socialistickým státem, kde vedoucí úlohu má komunistická strana vedená Fidelem Castrem. Volby se konají každé čtyři roky. Sjezd komunistické strany se uskuteční v únoru letošního roku. Fidel Castro oznámil, že nebude kandidovat na předsedu komunistické strany. Vzdá se tedy poslední funkce, která mu oficiálně náleží.

Obrázek: Fidel Castro (zdroj: www.brisbanetimes.com)

Přes 70 % obyvatel Kuby je členy zmiňované komunistické strany. Od 18 let je možné zapojit se do politického života a stát se členem svazu mladých komunistů, kde lze působit do 30 let. Ti, kteří jsou úspěšní, mohou být poté navrženi do komunistické strany. Ostatní strany jsou výrazně pravicové, je jich tady několik, dvě mají asi po 6 tisících podpisech. K vytvoření politické strany je nutné nasbírat 10 tisíc podpisů. Nové strany mají spojení s Miami, kde žijí lidé, kteří museli Kubu po roce 1959 opustit a kteří by rádi s pomocí americké vlády svrhli současný kubánský režim. Tohle by pravděpodobně vedlo k tomu, že Kuba by se dostala na ekonomickou a hospodářskou úroveň svých sousedů v karibské oblasti. Nikdo nyní nemá statut politického vězně, během čtyř měsíců Kuba uvolnila 47 lidí a ve vězení zůstávají ti, kteří teroristicky ohrožují Kubu.

Strana 18

zpět na obsah

V čele země stojí prezident, kterým je v současné době Raul Castro. Fidel Castro se v roce 2006 dočasně vzdal prezidentských pravomocí kvůli špatnému zdravotnímu stavu ve prospěch svého bratra Raula Castra. Oficiálně pak na post prezidenta rezignoval v roce 2008. Poslední televizní projev bývalého prezidenta byl překvapivě krátký a čtený, doby jeho několikahodinových vášnivých projevů jsou zřejmě pryč. Fidel Castro vládl Kubě 49 let po převzetí moci během revoluce v roce 1949. V místních volbách jsou kandidáti nominováni otevřeně. Každé CDR (Výbory na obranu revoluce) si navrhne nejméně dva kandidáty. Když jsou všichni kandidáti vybráni, konají se volby, které mají pět kol. Zákonodárná moc náleží na celostátní úrovni Národnímu shromáždění lidové moci Kubánské republiky (parlamentu). Na Kubě funguje 180 členný jednokomorový parlament, který volí členy Státní rady Kubánské republiky (kolektivní hlavy státu) a na návrh svého předsedy schvaluje složení Rady ministrů (vlády), které náleží moc výkonná. Na začátku března 2009 Státní rada schválila reformu vlády, v rámci které se vyměnilo 10 ministrů. Na Kubě působí následující ministři: -

Ministr cukru zemědělství rybolovu vnitra strojírenství vědy, technologie a životního prostředí vnitřního obchodu informatiky a spojů stavebnictví kultury školství; vysokého školství hospodářství a plánování financí a cen revoluční armády potravinářského průmyslu základního průmyslu lehkého průmyslu spravedlnosti zahraničních věcí zdravotnictví práce a sociálních věcí dopravy turistického ruchu pro zahraniční obchod a investice revize a kontroly vlády.

Neustále se spekuluje o tom, zda režim nespěje pomalu ke svému konci a nevrátí se ke kapitalismu. Ať už máme jakýkoliv názor na to, jak by se měla politická situace na Kubě vyvíjet, nechme toto rozhodnutí na Kubáncích.

Strana 19

zpět na obsah

Aneta Hamzová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka oboru Cestovní ruch [email protected] POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. 2.

Fidel Castro - Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: . Zahraničně-politická orientace [online]. 2010 [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: .

Strana 20

zpět na obsah

KUBA A JEJÍ POSTAVENÍ MEZI OSTATNÍMI ZEMĚMI LATINSKÉ AMERIKY Adéla Sedláčková

Lidové kapely v ulicích, fiesty, karnevaly, kohoutí zápasy, pozůstatky dávných, záhadně zmizelých civilizací, nádherné pláže, pestrobarevné květiny, pralesy, pouště, zasněžené vrcholky hor, lidé s horkou krví a otevřených srdcem, hrdí na svůj národ a půdu, na které vyrostli, malé horské vesničky, dřevěné domky, ve kterých jen televize a ledničky připomínají, že i sem vkročilo 21. století, ohromná velkoměsta, srovnatelná s evropskými a severoamerickými, to všechno je Latinská Amerika, barevný kontinent, lákající svou bouřlivostí a neklidem. Lidé jsou často velmi chudí, nevzdělaní, v širším měřítku se ve spojení s Latinskou Amerikou mluví mnohdy o porušování lidských práv i o tom, zda tu vůbec nějaká lidská práva existují, a přesto, nebo právě proto je v povaze obyvatel dobrosrdečnost, nespoutanost a ochota kdykoliv projevovat to, co právě cítí, pro Evropana až nepochopitelná. A přitom jejich život není jednoduchý. Nezájem úřadů se často střídá s nevyzpytatelností počasí, nebezpečím tropických nemocí i strachem z toho, jak sehnat obživu. Mnoho lidí pak přichází do velkoměst za vidinou lepšího života. V moci měst rozvojových zemí však není uživit zástupy nových obyvatel, a tak zde, stejně jako v Africe či Asii vznikají nechvalně proslulé slumy, místa, kam se bojí chodit i policie. Odhaduje se, že v Latinské Americe žije asi 128 miliónů lidí ve slumech [1], z celkového počtu 580 miliónů obyvatel [2]. Výjimku z tohoto špatně rozběhlého soukolí tvoří ostrov Kuba. Možná právě proto, že je izolovaná od okolního světa mořem, nedopadá na ni chudoba ostatních zemí tohoto regionu tak silně, vláda má větší moc, které se lidé nebrání, mají svůj latinskoamerický temperament spolu s bezplatným školstvím, zdravotnictvím, díky přídělovému systému mají co jíst, a to jim umožňuje žít klidný život. Na Kubě, stejně jako v ostatních zemích Latinské Ameriky, je zakázána dětská práce. Ve většině zemí se tyto zákony však porušují, děti vychodí průměrně 4 roky povinné školní docházky proto, aby mohly pracovat a pomáhat svým výdělkem rodinám. Honduras a Guatemala jsou země, které dětské práce nejvíce využívají. Až 1,6 milionu dětí je nuceno z důvodu špatné ekonomické situace pracovat, většinou pak v kávovém průmyslu [3]. Na Kubě se s dětskou prací není možno setkat, všechny děti navštěvují školu, nosí čisté školní uniformy a dostávají jídlo zdarma. Jsou zde i zvláštní školy pro mentálně a fyzicky postižené děti. Celých 9,10 % HDP vydává Kuba do školství, pro srovnání, v případě Brazílie to jsou 4 %, Argentina, Panama, Honduras 3,80 % a Haiti jen 1,40 % HDP [4]. Studium je zde velice vážené, děti chtějí být doktory a učiteli. Studovat se skutečně vyplatí co nejdéle, vysokoškolské koleje jsou zdarma, stejně tak jídlo a studenti navíc dostávají od státu peníze. V současné době se dokonce Kuba potýká s problémem velkého počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí a nejspíše ho bude řešit zpřísněním přijímacích testů na vysoké školy.

Strana 21

zpět na obsah

Obrázek: Kubánští školáci (autor: Sedláčková)

Také zdravotnictví Kuby je na velmi dobré úrovni. Lékařů je dostatek a jsou na své zaměstnání velmi hrdí. Stejně tak zdravotní sestry, které je běžné potkat na ulici v jejich uniformách. Jsou tu, podobně jako v České republice, klasičtí praktičtí i specializovaní lékaři, polikliniky i nemocnice. Zvláštní péče je věnována i turistům, na Kubě je na rozdíl od ostatních zemí běžné, že každý hotel má svého lékaře. Vybavenost zdravotnickým materiálem, léky a hygiena v nemocnicích na tak vysoké úrovni není, o tom se mohl přesvědčit jistě už lecjaký turista. Kojenecká úmrtnost je na Kubě nejnižší z celé Latinské Ameriky – 6,22 ‰, za ní je Chile s 8,58 ‰ a Kostarika s 9,7 ‰, pro srovnání na sousedním Haiti je to neuvěřitelných 71,65 ‰ [5]. I celková míra porodnosti je na Kubě nízká, narodí se zde 1,6 dětí na 1 ženu, na Haiti je to 4,79 a v Paraguay 3,89 [6]. Nezaměstnanost se vláda na Kubě snažila eliminovat na co nejnižší možnou míru. Lidé pak za minimální plat zametají ulice, naplňují tašky v obchodech, anebo pracují jako hlídači, Kuba je proto velmi bezpečná, turisté se nemusí bát okradení. Míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo 1,80 %, například v Guatemale je nezaměstnanost 3,2 %, v Paraguay 5,8 % a v Ekvádoru 8,8 % [7]. Nyní je však velmi pravděpodobné, že se nezaměstnanost na Kubě rapidně zvýší. Jak přiznal i sám Fidel Castro: „Kubánský model ekonomiky se ukázal jako nefunkční.“ [8] Vláda zjišťuje, že až milion lidí je zaměstnáván zbytečně a hodlá je propustit. Nově zaváděná pravidla by měla i kubánským firmám zmírnit striktní omezení a zároveň by mělo být vydáno mnohem více živnostenských licencí. Jak se Kubánci s touto, pro ně novou situací vypořádají, ukáže čas.

Adéla Sedláčková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

Strana 22

zpět na obsah

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE [1] citováno 29-12-2010, dostupné z http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/Nadace_soubory/Obcasnik/slumy.pdf [2] citováno 29-12-2010, dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Latin_America [3] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.doubleshot.cz/blog/2009/12/25/paradoxlatinske-ameriky-detska-prace-a-kava/ [4] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-skolstvi--vydaje [5] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.zemepis.com/ku.php [6] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-celkova-miraporodnosti [7] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-miranezamestnanosti [8] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.lidovky.cz/kuba-se-pripravuje-naperestrojku-drs-/ln_noviny.asp? c=A100915_000073_ln_noviny_sko&klic=238900&mes=100915_0

Strana 23

zpět na obsah

KUBA V OBDOBÍ EMBARGA Martina Šilhánová

Konec roku 2010 se stal významným nejen pro skupinu studentek cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické Jihlava, ale pro celou tuto školu. Po náročných přípravách se podařilo zorganizovat specializovanou studentskou expedici na Kubu. Měsíční expedice do této rozvojové země se na přelomu listopadu a prosince zúčastnilo 18 studentek. Cílem expedice bylo nejen komplexní poznání ostrovní tropické země, ale především seznámení se zvláštnostmi a perspektivami cestovního ruchu Kuby. Nedílnou součástí bylo, v rámci individuálně zadaných úkolů, zjistit o Kubě mnoho nových aktuálních informací a seznámit se s všedním životem Kubánců. Expedice byla realizována ve spolupráci s profesorem Fernandem Rodríquezem Molinou z Universidad de Ciencias de la Cultura Física y el Deporte “Manuel Fajardo” de La Habana a s vedením největší kubánské cestovní organizace CUBANACAN. Asi první, co člověka již před cestou, při studiu odborné literatury, udiví, je specifická zahraniční politika. Vychází z faktu, že Kubánci jsou velmi hrdý a vlastenecký národ, který vždy usiloval o svojí národní suverenitu. Snad je to tím, že jim po dlouhá staletí poroučeli Španělé a po desetiletí Spojené státy. Tyto v ovlivňování kubánské politiky a hospodářství na dobu padesáti let vystřídal Sovětský svaz. Teprve po roce 1989 si vlastně Kubánci vládnou sami bez dohledu nějaké světové velmoci. Dnes je Kuba byť chudou, ale nezávislou republikou, čehož si tento národ patřičně váží. Politické vůdce, kteří se o nezávislost Kuby od roku 1868 zasloužili, většina lidí považuje za hrdiny a projevuje jim neformální úctu. Kubánci jsou také velmi vstřícný národ. Neudržují v sobě žádné pocity křivdy z minulosti, a to ani vůči svým dávným utlačovatelům. Navíc ohromují svojí pohostinností a vstřícností. Některé země Latinské Ameriky a Karibiku se ekonomicky a politicky spojují, pomáhají si a vzájemně se podporují ve svém rozvoji. Za tímto účelem také vzniklo v roce 2004 seskupení ALBA. Organizace vznikla z původní spolupráce Kuby a Venezuely, která je zaměřena zejména na výměnu zdravotnických, vzdělávacích a ropných zdrojů mezi oběma státy. Kuba za dodávky ropy poskytuje Venezuele svoje lékaře a provádí ročně více než sto tisíc bezplatných očních operací venezuelských pacientů. Organizace ALBA se rozvíjí na základě myšlenek o sociální, ekonomické a politické integraci. Dnes již ALBA sdružuje 8 států, kterými jsou zákládající členové Kuba a Venezuela, dále pak Bolívie, Nikaragua, Dominika, Ekvádor, Antigua a Barbuda, Svatý Vincenc a Grenadiny. Všechny tyto státy rovnoprávně spolupracují na mezinárodních úrovních a podílejí se především na vzájemné sociální a hospodářské pomoci. V roce 2007 byla zřízena společná banka Bancosur, která sdružuje tyto levicově orientované státy Latinské Ameriky. Důvodem zřízení banky je nezávislost na Světové bance a Měnovém fondu. Úspěchem aliance je zavedení jednotného platidla pro země aliance, které se podařilo v roce 2010. Nazývá se Sucre. Již 6. července 2010 Venezuela a Ekvádor uskutečnili první bilaterální dohodu

Strana 24

zpět na obsah

pomocí měny Sucre, namísto amerického dolaru. V květnu 2009 jednali v bolívijské Sinahotě prezidenti Bolívie, Venezuely a kubánský viceprezident Carlos Lage o možnosti realizace bolívarského integračního projektu ALBA pro celou Latinskou Ameriku. Dlouhodobým cílem projektu ALBA jsou jednotná politika, odstranění obchodních barier mezi zeměmi, hospodaření s vlastními surovinovými zdroji a dalším přírodním bohatstvím a uvolnění toků surovin, zboží a peněz mezi zeměmi Latinské Ameriky. Výhody ze členství v alianci, které Kubě plynou, jsou zřejmé. Kuba na konci tisíciletí investovala značné sumy do rozvoje zdravotnictví a školství. Obě tyto oblasti jsou zde dnes na mnohem vyšší úrovni než v ostatních rozvojových státech Latinské Ameriky. Mnoho studentů například z Venezuely studuje právě na Kubě. Školství na Kubě je zdarma a zahraničním studentům studium a pobyt na Kubě platí jejich stát. Zahraniční studenti během svého studia mají ve svém programu zařazenu také poznávací exkurzi po Kubě. Obdobnou možnost poznat Kubu měly také studentky z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Ve “speciálním období”, od přelomu tisíciletí, se na Kubě velmi rozvinul cestovní ruch, který tvoří nyní asi 40% celkové ekonomiky země. Zajímavou motivací zahraničních turistů jsou tzv. „cesty za zdravím“. Kuba totiž láká zahraniční klientelu svým čistým vzduchem, nejnižšími zdravotními riziky z celé Latinské Ameriky a Karibiku, bezpečností a zejména kvalitou svého zdravotnictví. Více než polovina turistů, kteří přijíždějí na Kubu za tímto účelem, je právě ze zemí sdružení ALBA. Pobyty těchto turistů hradí vlády jednotlivých jejich zemí přímo do kubánské státní pokladny. Nejedná se zde o nějaké výměnné pobyty, ale pouze o obchod. Získané prostředky se pak na Kubě věnují zejména na rozvoj zdravotnictví a turismu. Kromě turistů přijíždějících ze zemí ALBA Kuba přitahuje stále více zahraničních návštěvníků. Nejčastěji přijíždějí užít si bělostných pláží Kanaďané, Němci, Francouzi, Španělé, Britové a z Jižní Ameriky Argentinci. Všichni zahraniční turisté platí v konvertibilní měně, která je platná pouze na Kubě a využívá se hlavně pro potřeby cestovního ruchu a zahraničního obchodu. Při léčebných pobytech si tito zahraniční turisté, na rozdíl od domácích, hradí také zdravotní procedury či léky. Potenciálním turistům z blízkých Spojených států stojí stále v cestě americké předpisy. Občané USA, kteří chtějí přijet na Kubu, musejí cestovat buď přes Mexiko, anebo to riskovat nelegální plavbou. Hrozí jim však vysoká pokuta a trestní stíhání. Další oblast, která na Kubě pociťuje problémy vzhledem k embargu, je zdravotnictví. USA zakazují nejen všem americkým společnostem, ale také společnostem dovážejícím produkty do USA, vyvážet na Kubu. Na Kubě se tak může objevit případ, kdy lékaři nemohou použít lék, na který platí embargo. Kubánské děti trpící lymfoblastickou leukémií, jejichž organismus odmítá obvyklé léky, nemohou být např. léčeny americkým produktem Elspar vyvinutým právě pro případy intolerance. V důsledku toho se předpokládaná délka jejich života zkracuje a jejich strádání zvětšuje. Americká vláda zakazuje společnosti Merck and Company dodávky Kubě. Nebylo možné zakoupit přístroj na genovou analýzu nezbytný ke zjišťování původu rakoviny prsu, tračníku a prostaty, který vyrábí Applied Biosystem (ABI). Blokáda USA brání také volnému toku informací a přístupu Kuby k některým novým technologiím. Nedovoluje např. společnostem jako je Microsoft a různým webovým stránkám vstupovat na kubánské trhy. Kuba tak má omezenou šířku pásma i připojení. Embargo však způsobuje Kubě mnoho ztrát a problémů v různých oblastech. Od potravinářského sektoru až po různé odvětví průmyslu. Kubánský lid a vláda řeší stávající situaci spoluprací s jinými zeměmi. Ve spolupráci s Čínou např. probíhá modernizace

Strana 25

zpět na obsah

a obměna vozů záchranářských složek a autobusového parku. Stát šetří elektrickou energii a za symbolické poplatky občanům vyměňuje staré sovětské elektrospotřebiče za nové moderní. Na Kubě bylo také vystavěno mnoho čínských elektráren zajišťujících pro zmodernizovanou rozvodnou síť elektřinu po celé Kubě. Kuba udržuje kontakty i s mnoha dalšími zeměmi. Na diplomatické nebo konzulární úrovni má styky se 181 státy. V Kubánské republice má 97 zemí umístěno svou ambasádu. Kuba sama je zastoupena na úrovni ambasád či generálních konzulátů ve 119 státech. Havana je sídlem stálých misí šesti mezinárodních organizací. Na mezinárodní úrovni se Kuba angažuje v několika organizacích jako je například ICAO, IOC, WHO a především je také členem OSN.

Obrázek: Hvězda pěti statečných ve vesnici Las Terrazas (autor: Šilhánová)

Přes veškeré Kubánské snahy a kontakty se nedaří dosáhnout kubánské vládě obnovení procesu s pěti kubánskými občany zadrženými v USA. Těchto pět osob infiltrovala Kuba na Floridu mezi zdejší kubánskou komunitu, aby zde monitorovali přípravu teroristických akcí proti Kubě. Muži byli zatčeni a souzeni za protistátní činnost vůči USA. Nebyli však s ohledem na obvinění - souzeni federálním soudem. Soud státu Florida jim udělil doživotní tresty a dlouhodobá věznění. Kubánci jsou přesvědčeni o nespravedlnosti amerických úřadů a neustále žádají proces u federálního soudu. Pro kubánský lid je těchto pět osob současnými hrdiny. Na ulicích, domech i billboardech v každém městě i vesnici si každý všimne jmen anebo portrétů těchto pěti osob, většinou umístěných do pěticípé hvězdy s nápisem „Volverán“ - vrátí se. A co říci závěrem? Samozřejmě, že ne všichni Kubánci jsou spokojeni s uspořádáním své země a se současnou politickou, ekonomickou a sociální situací. Většina však věří, že lze do praxe uvést heslo „Un mundo mejor es posible“, které je o tom, že „lepší svět je možný“.

Strana 26

zpět na obsah

Martina Šilhánová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ 1. 2.

3.

4. 5.

BEATE SCHÜMANN. Kuba. Praha: Jan Vašut s. r. o., 2010. ISBN 978-80-7236-687-3 BRUNO RODRÍGUEZ PARRILLA, kubánský ministr zahraničních věcí. Poznatky z jeho vystoupení na Valném shromáždění OSN k tématu „Potřeba ukončit ekonomickou, obchodní a finanční blokádu uvalenou USA na Kubu“. 2009. BusinessInfo.cz [online].© Zastupitelský úřad Havana (Kuba), 2010 [cit. 2011-01-13]. Kuba: Zahraničně-politická orientace. Dostupné z WWW: . Prof. PhDr. PETR CHALUPA, CSc. Podkladové materiály prof. Chalupy pro přednášku v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. 2009. Wikipedia [online]. 2010, December 29, 2010 [cit. 2010-12-28]. Bolivarian Alliance for the Americas. Dostupné z WWW: .

Strana 27

zpět na obsah

KUBA MÁ NEJEN SPOUSTU RUMU, ALE I NADBYTEK VYSOKOŠKOLÁKŮ Pavlína Krbcová

Studentky Vysoké školy polytechnické v Jihlavě strávily měsíc na Kubě, aby mimo jiné zjistily, jak je to s mýty a předsudky, které u nás o Kubě panují. Opravdu lidé trpí hlady, protože mají potraviny na příděl? Žijí v bídě a bez lékařské péče? Nikoliv! Havana, horké odpoledne, Kubánec vychází z přídělového obchodu s igelitkou v ruce. Má v ní chléb za 0,15 pesa, 1,5 kg rýže za 0,25 pesa, čočku, cukr a olej. To vše si koupil na „tarjetu“, která stojí každého Kubánce 18 pesos na měsíc. Díky ní pak kupuje potraviny i jiné potřebné věci za levnější ceny, jak ukazuje následující tabulka. Ceny zboží v přídělovém obchodě (na tarjetu) Množství Druh Cena (pesos) 3,5 kg rýže 0,25 1,5 kg bílý cukr 0,15 1,5 kg třtinový cukr 0,10 1,5 kg čočka 0,70 1 kg špagety 0,65 1 kg sůl 0,30 1 ks mýdlo 0,60 1 kg prací prášek 0,70 9 ks vejce 0,15 1l mléko 0,25 1 ks (denně) chléb 0,15 0,5 kg hovězí maso 0,70 0,5 kg sýr 0,50 0,5 kg rybí konzerva 0,50 balíček káva 0,50 0,5 l olej 0,20 Není-li uvedeno jinak, jde o množství na měsíc. Tabulka: Ceny zboží v přídělovém obchodě (v národních pesos) (autor: Krbcová)

Tarjeta a levnější potraviny jsou garantovány státem pro všechny Kubánce bez rozdílu kojenec i důchodce, muž i žena, člověk zaměstnaný i nepracující. Stačí vzít tarjetu a vyrazit do přídělového obchodu v místě bydliště. Nemocnému potraviny vyzvedne příbuzný, dítěti matka.

Strana 28

zpět na obsah

Všichni tedy mají zajištěno základní zboží i potraviny tak, aby nikdo nehladověl. Kromě toho si mohou samozřejmě kdykoli zajít i do klasického obchodu, jaké známe u nás, a tam nakupovat již za normální ceny. Minimální plat pracujícího Kubánce je 250 pesos, průměrný plat 400 pesos. Například pracovník v tabákárně vyrábějící doutníky pracuje 8 hodin denně a za měsíc si vydělá asi 250 pesos. Na rozdíl od České republiky však nezaměstnaní nedostanou žádnou podporu. Tarjetu za 18 pesos měsíčně ale ano. Říkáte si, kde tito nezaměstnaní ona pesa vezmou? Nasbírají semena palem, kávu, mušle či jiné přírodní materiály, doma je navléknou na silon, udělají tak korálky a za 1 CUC či více je prodávají - občas přímo nutí - suvenýrů chtivým turistům. Nutno poznamenat, že 1 CUC je 25 pesos. Takže pokud prodá jedny korálky, získá za ně 25 pesos, což je desetina platu pracujícího Kubánce. Je třeba však zdůraznit, že naprostá většina Kubánců poctivě pracuje a své práce si váží. Původní třicetiprocentní nezaměstnanost z počátku 90. let se podařilo snížit na současná asi čtyři procenta. Povedlo se to hlavně díky tomu, že byla vytvořena spousta pracovních míst pro cizince na první pohled možná až zbytečných. V obchodě, kde by bohatě stačily dvě prodavačky, jsou čtyři, v hotelu jsou zaměstnanci na to, aby otevírali hostům dveře. Ve městech potkáte Kubánce, kteří zametají v podstatě čisté silnice - pro nás zdánlivě zbytečnost, ovšem na Kubě mají raději tuto práci, než aby byli nezaměstnaní. Nedávno byly v systému odměňování za práci provedeny změny. Dosud získal jak kvalifikovaný tak nekvalifikovaný pracovník zhruba stejnou odměnu. Nyní ale kvalifikovaní zaměstnanci dostávají mnohem vyšší plat, což se některým nekvalifikovaným samozřejmě nelíbí. Byli zvyklí na původní systém a ten nový jim není zcela po chuti. V současné době připravuje vedení země velké sociálně ekonomické změny týkající se právě trhu práce. Až jeden a půl milionu Kubánců by mělo změnit své zaměstnání, protože jsou nadbyteční, jak už bylo dříve zmíněno. Naopak v oblasti zemědělství a stavebnictví pracovní síla chybí. Budou tedy nadbytečné prodavačky, úředníci a „otevírači dveří“ v hotelu umístěni právě sem? Určitě ne s nadšením. Zajímavým problémem Kuby je až moc vysokoškolsky vzdělaných obyvatel určitých specializací, Kuba má totiž například více právníků než Švýcarsko. Země s asi 11,2 miliony obyvatel se pyšní více než milionem vysokoškolsky vzdělaných lidí. Není se čemu divit. Po revoluci chtěli začít studovat snad všichni, zvlášť když je studium zdarma a Fidel Castro dostál svého slibu - kasárna přeměnil ve školy. Umožnil tak studium opravdu všem. Studenti vysokých škol mají ubytování, stravu i učebnice zdarma. Navíc dostávají ještě měsíční kapesné 100 pesos. Tento systém bývá mnohdy zneužíván. I studenti bydlící nedaleko univerzity bydlí na vysokoškolských kolejích, kde se i zdarma stravují, přestože by klidně mohli dojíždět. Vzdělání chtiví Kubánci teď ale mají problém. Co s oním milionem vysokoškolsky vzdělaných lidí, když pro ně není odpovídající zaměstnání? Proto dojde v roce 2011 ke změnám v přijímacích řízeních na vysoké školy. Dosud bylo přijímáno velké množství studentů a ten, kdo neuspěl u přijímacího řízení, mohl studovat dálkově. Nově však dojde ke zpřísnění přijímacích zkoušek tak, aby se na vysoké školy dostali opravdu jen ti nejlepší. A co dělá Kubánec po dokončení školy? Dostane umístěnku, nebo si zaměstnání hledá sám. Úřady práce na Kubě neexistují, stejně jako podpora v nezaměstnanosti. Podporu dostávají pouze vdovy s dětmi, matky na mateřské dovolené a důchodci.

Strana 29

zpět na obsah

Na mateřskou dovolenou nastupují ženy v šestém měsíci těhotenství, pokud jde o rizikové těhotenství, tak okamžitě. Doma zůstávají do jednoho roku věku dítěte a pobírají plný plat. Když dítě dosáhne jednoho roku, jde matka zpět do práce, přičemž má nárok na jesle pro své dítě za směšnou sumu 40 pesos měsíčně. Nemusí se starat ani o jídlo ani o hygienické potřeby, vše je v jeslích zajištěno. Do pěti let je dítě ve školce, poté jde do školy. Pokud chce být žena doma s dítětem déle než do jeho prvního roku, nedostává už žádnou podporu, musí ji i dítě živit manžel. Důchodci dostávají 40 % ze svého platu za posledních pět let. Ženy odcházejí do důchodu v 60 letech, muži v 65 letech. Zaměstnanec v pracovní neschopnosti pobírá po celou dobu 70 % platu. Pokud však utrpěl pracovní úraz, dostává plný plat. Nejprestižnější a nejlépe placené zaměstnání je učitel a lékař. Učitelé, lékaři i zaměstnanci na vyšších pozicích u policie mají měsíční plat asi 800 pesos. Pokud pracují navíc, dostávají ještě tzv. „stimulo“, což jsou bonusy v konvertibilní měně CUC. Lékař je na Kubě velice váženou osobou a své povolání bere jako poslání. Zdravotnictví je na Kubě realizováno na třech úrovních. V té první jsou domácí lékaři, jakási obdoba obvodních lékařů v České republice. Starají se vždy o celou rodinu, o několik jejích generací, takže perfektně znají rodinnou anamnézu. Na druhém stupni kubánského zdravotnictví jsou polikliniky a menší nemocnice s odbornými lékaři. Třetí stupeň tvoří specializované zdravotnictví, které léčí infarkty a jiná vážná onemocnění. Je zajímavé, že vzhledem k celkovému počtu pacientů tohoto třetího stupně Kubánci tolik nevyužívají, protože nemoci bývají včas zachyceny a léčeny na prvním, maximálně druhém stupni lékařské péče. Ve větších školách jsou stálí školní lékaři, což platí i pro významnější hotely. Rovněž počet obyvatel na jednoho lékaře je celosvětovým unikátem. Každý lékař pečuje o 119 Kubánců, zatímco např. v USA připadne na jednoho lékaře 358 pacientů, v Chile 909. Na Kubě, na rozdíl od jiných zemí, obyvatelé neplatí žádné zdravotní pojištění ani poplatky u lékaře. Veškeré zdravotnictví je zdarma. Kuba se může pochlubit i ozdravnými pobyty, které hojně využívají nejen domácí pacienti, ale i řada pacientů ze zemí Latinské Ameriky. Léčí si nejen běžné nemoci, ale i kožní a jiné problémy. Na ozdravném pobytu stráví pacient jeden až tři měsíce, přičemž veškeré zdravotnické služby, péči i procedury má zdarma. Platí si ubytování a stravu. Kuba spolupracuje s Venezuelou, Ekvádorem, Dominikou, Bolívií a Nikaraguou a tvoří společenství ALBA. K nim je přidružená Brazílie. Mezi sebou používají svoji vlastní měnu sucre. Tou si platí i za ozdravné pobyty realizované na Kubě. Země ALBY posílají na Kubu své občany a poté za ně platí právě v měně sucre. Problém má kubánské zdravotnictví s nedostatkem některých léků v důsledku embarga. Ty nejúčinnější a nejlepší léky jsou vyráběny v zemích, které své produkty chtějí dovážet i do USA. Aby to ale mohly tyto země dělat, nesmí nic dodávat na Kubu. Firma, která dodává cokoli Kubě, totiž nesmí obchodovat s USA. To je hlavní podstata embarga uvaleného na Kubu Spojenými státy americkými. USA tak trestá všechny, kteří spolupracují s Kubou. Proto musí někdy být na Kubě používány léky horší kvality nebo s nežádoucími vedlejšími účinky. Problémy jsou například i v oblasti anestezie a operace pak mohou trvat déle než při použití zahraničních preparátů.

Strana 30

zpět na obsah

Často také panují různé dohady o tom, zda je Kuba ze zdravotního hlediska bezpečná pro cizince, turisty. Je. Ačkoli leží v Karibiku, nevyskytují se zde nemoci jako malárie, horečka dengue či žlutá zimnice jako na jiných ostrovech. Komáry přenášející tyto nemoci se podařilo vymýtit, ale prevence pokračuje dodnes. Existují zde speciální pracovníci, kteří objíždějí i ty nejmenší vesničky, aby všechny obyvatele poučili, jaká opatření je nutné dodržovat k zabránění šíření nebezpečných nemocí. Kromě nich pak ještě všechny vesnice i města objíždění další pracovníci v charakteristických šedých uniformách a „vykuřují“ domy, aby tak zlikvidovali larvy komárů. Bohužel i sami obyvatelé musí omezit některé činnosti, aby tak zabránili vzniku malárie. Nesmí si například na svých zahrádkách shromažďovat vodu v nádržích, které by byly ideální líhní komárů a také možné malárie. To místním obyvatelům částečně znemožňuje pěstovat si na zahrádce své vlastní plodiny a zeleninu, protože během období sucha není dostatek dešťů a vodu nelze shromaždovat. Za to se ale Kuba jako jeden z mála ostrovů v Karibiku zbavila malárie a dalších nemocí šířených komáry. Kuba je tedy zdravotně bezpečná země nejen pro místní obyvatele, ale i pro turisty, kteří chtějí tuto krásnou zemi navštívit. Lidé tu netrpí hlady, nemají omezené množství potravin a pokud pracují, mohou si koupit cokoli navíc. V tom je přídělový systém nijak neomezuje. Mají nejvíc lékařů na světě a vysoké školy s fakultami medicíny, kde vzdělávají odborníky nejen pro svoji zemi, ale i pro mnoho dalších zemí Latinské Ameriky. Pro snadnější pochopení kubánské reality snad poslouží tento příklad: Učitelský plat se pohybuje v rozmezí 600 až 1 000 národních pesos. Předpokládejme, že učitel neplatí nájem, protože bydlí ve svém bytě nebo domku, což je na Kubě převažující skutečnost. Obědy v zaměstnání ho stojí 30 pesos měsíčně a odborový příspěvek 25 pesos. Za vodu zaplatí 1,05 pesa a za elektřinu asi 8 pesos. Jako každý Kubánec zaplatí měsíčně za tarjetu - „průkaz“, se kterým chodí nakupovat do svého přídělového obchodu, 18 pesos. V obchodě lze za čtyři národní pesa pořídit školní uniformu. Doutník nebo vstupenka na sportovní utkání, například na baseballovou nejvyšší soutěž, stojí jedno peso. Vstupenka do kina nebo do divadla je od dvou do čtyř pesos. Velký kornout zmrzliny stojí 0,1 pesa, za biftek s rýží zaplatí jen 6,50 pesos, zatímco za plechovku Coca-Coly zaplatí paradoxně 10 pesos. Na tržnicích, kde se platí v národní měně, tak stojí například libra pomerančů 3 pesos, rajčata 7 pesos, kukuřice 3,5 pesos, cibule 10 pesos a trs banánů 0,5 pesa. V obchodech a restauracích, kde se naopak platí konvertibilní měnou, stojí pivo asi 2 CUC (tedy 50 pesos), televizor 30 CUC (750 pesos), ručně šité kvalitní boty 30 až 60 CUC, láhev sedmiletého rumu asi 8 CUC (200 pesos). Za míchaný nápoj zaplatí jeden až dva CUC. Naobědvat se lze v soukromé restauraci do 10 CUC (250 pesos).

Strana 31

zpět na obsah

Obrázek: Za 1 CUC vám Kubánci prodají korálky, nechají se fotit v kostýmech nebo natrhají čerstvé kokosy (autor: Krbcová)

Pavlína Krbcová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 32

zpět na obsah

NEGRAMOTNOST NA KUBĚ? DÍKY FIDELOVI UŽ NEHROZÍ Aneta Ksandrová

Studentky Vysoké školy polytechnické z Jihlavy v rámci své měsíční expedice na Kubu také navštívily Základní školu v Santo Domingu. Maličká vesnička zhruba s 50 obyvateli leží uprostřed strmých kopců Sierra Maestry, nejvyššího pohoří karibského ráje, Kuby. „Jedeeeeem!“ Křičí rozjařené studentky ve žlutém terénním autě patřící Národnímu parku Pico Turquino. Park je pojmenován po stejnojmenné nejvyšší hoře Sierra Maestry. Žluté taxíky se řítí klikatou silnicí. Někdy to vypadá téměř nesjízdně a zdá se zcela nemožné vyjet po takovém svahu. Sem tam se na silnici objeví zřícený obrovský balvan, který blokuje celou polovinu silnice. Holky to ale náramně baví a užívají si překrásných hor, které se před nimi otevírají. Trvalo to asi půl hodiny než se po adrenalinové jízdě dostaly do malé horské vesničky Santo Domingo, kde se chystaly navštívit a prohlédnout si místní základní školu, kterou navštěvuje zhruba 40 malých školáčků. Děti do školy dojíždějí každý den několik kilometrů z různých koutů hor. Pokud si ale představujete, že školáčky za vzděláním dopravuje nějaký školní autobus, tak jste na velkém omylu. Děti vozí do školy jejich rodiče na voze taženým koňmi, na mule nebo je občas sveze náhodně projíždějící náklaďák. „Buenos dias ňiňos!“ Oslovují vykulené a překvapené žáčky 1. stupně. S takovou návštěvou hromadou lidí oblečených v oranžových expedičních tričkách zjevně nepočítali. K velkému překvapení studentek mají ve škole také tři počítače, ke kterým jsou k dispozici speciálně vyškolení učitelé. Školáčci vypadali velice soustředěně a až na pár zvědavých pohledů to vypadalo, jako by je ani moc jihlavské studentky nezajímaly. Nějak zpočátku asi nechápaly, co že to tam vlastně chtějí. Děvčata ale vůbec do školy nepřišla s prázdnou. Přinesla s sebou hromadu školních potřeb a hraček. Ty se malým žáčkům určitě moc hodily, i když od státu zdarma dostávají základní školní potřeby, jako batoh, psací potřeby, penál apod. a za směšnou částku asi čtyř pesos si musí koupit školní uniformu. Díky této uniformě hned poznáte, zda je to žák prvního nebo druhého stupně anebo středoškolák. Děti navštěvující školku, tj. do 5 let, a žáčci prvního stupně nosí červenou uniformu, chlapci kraťasy a dívky sukýnky a bílou košilku. Kolem krku nosí od druhé třídy uvázaný červený nebo modrý šátek na znamení pionýrů. Žáci druhého stupně si oblékají dlouhé béžové kalhoty, děvčata krátkou sukni a bílou košili. Středoškoláka poznáte podle tmavomodré sukně anebo kalhot a světle modré košile. Studenti zemědělské školy nosí celou uniformu ve světle hnědé barvě. Vysokoškoláci mohou chodit oblečení jak chtějí, s výjimkou studentů lékařské fakulty. Ty potkáte i na ulici pouze v bílém plášti. Uniformu však děti nenosí pouze do školy, ale používají ji také jako slavnostní oblečení.

Strana 33

zpět na obsah

Každý nový školní den začíná stejně. Když se děti sejdou ve škole, u sochy José Martího se vztyčí kubánská vlajka a všichni si společně zazpívají hymnu. Poté se žáci rozprchnou do svých tříd. Ve školách, obzvláště pak na prvním stupni, se velmi dbá na hygienu, proto si děti po každém jídle musí vyčistit zuby.

Obrázek 1: Hodina matematiky v bývalých kasárnách Moncada-Santiago de Cuba (autor: Ksandrová)

Vysokoškolské vzdělání má na Kubě více jak 20 % obyvatelstva. Aby taky ne, když studenti vysokých škol mají kompletně zdarma ubytování na kolejích, stravu a ještě k tomu dostávají 100 CUP měsíčně, tedy skoro polovinu minimální mzdy. Toho někteří studenti využívají tak, že i když žijí třeba pár kilometrů od školy, bydlí na kolejích. Bohužel si někteří bezplatného bydlení neváží. Na kolejích pak mnohdy nešetří vodou a elektřinou, a to tam zdarma bydlí a stravují se. Co my bychom za to dali… Nejen mladí lidé, ale také ty v pokročilejším věku mají možnost trénovat své mozkové buňky a rozšiřovat si znalosti na univerzitách třetího věku. Před revolucí bylo totiž nemožné studovat, a proto si teď spousta lidí dodělává vzdělání. Podmínky mají úplně stejné jako jejich o dvě generace mladší spolužáci, takže studentů „univerzity třetího věku“ má Kuba poměrně hodně. Možné je samozřejmě studovat také dálkově. Studenti a jejich učitelé dojíždějí do škol o víkendech ve svém volnu. Kuba se může pyšnit několika významnými vysokými školami, kde největší z nich je univerzita v Havaně a univerzita Marty Abreu ve městě Santa Clara. Tato univerzita vzdělává asi 30 000 studentů na 15 fakultách a dokonce na ní studovali mnozí současní nejpřednější politici Kuby. Důležitá univerzita je také v v Santiagu de Cuba – univerzita Orienté. A ještě jedna zajímavost o zemědělských školách. Ty totiž poznáte hned, bez mrknutí oka. A to tak, že tyto školy vždy stojí osamoceně jakoby ,,někde v poli“ a okolo ní se rozprostírají malá políčka, na kterých si studenti sami pěstují většinu plodin. Brambory, juku, zeleninu a dokonce si chovají i slepice a prasata. Mají tam tedy vyvinutý jakýsi samozásobitelský systém. Chytré! Aby se studenti dostali na vysokou školu, musí složit oborové přijímací zkoušky. Ty jsou teď ale tak jednoduché, že se dostane skoro každý (a kdo ne, jde studovat dálkově). Proto chce

Strana 34

zpět na obsah

ministr školství Miguel Dias Cannel od roku 2011 zavést nové, mnohem těžší přijímací zkoušky a tím tak zvýšit úroveň vysokoškolských studentů. Nejvíce studentů mají vysoké školy lékařské a pedagogické. A proč? Absolventi totiž mají ty nejvyšší platy a profese ve společnosti největší prestiž. Dnes má Kuba jednoho na 100 obyvatel nejvíce lékařů na světě. Nyní v zemi provádí praxi 67 500 lékařů, což je zhruba o 39 % více, než je tomu u nás. Ve zcela bezplatných školách pracuje 250 000 vysokoškolsky vzdělaných pedagogů. A jelikož je zde studium na vysoké škole na velice dobré úrovni, jezdí sem studovat také studenti z Venezuely. Bolívie, Nikaraguy, Ekvádoru a dalších zemí, kteří zde bezplatně dosáhnou vysokoškolského vzdělání. Po vítězství revoluce se Kubáncům povedla jedna úžasná věc, v rozvojovém světě zcela ojedinělá. Během roku byla totiž na Kubě totálně odstraněna negramotnost. Probíhala tzv. alfabetizace, kdy Fidelovi spolubojovníci a mladí lidé chodili do vesnic a naučili negramotné lidi psát a číst. Před vítězstvím revoluce např. v roce 1952 pracoval zemědělský dělník jen 108 dní v roce při sklizni třtiny a zbývajících 257 dnů byl bez výdělku. Z počtu pěti a půl milionu obyvatelstva v produktivním věku byl stále milion lidí bez práce. Polovina obyvatel žila bez elektřiny, nájem ve městech činil přes 30 % mzdy, půl milionu lidí žilo v barabiznách bez hygienických zařízení nebo pod širým nebem. Chudí, kterých byla většina, neznali lékařskou péči. Zisky plynuly do USA a o vzdělání svých dětí, kterých 90 % sužovali paraziti, kteří se jim do bosých nohou dostali ze země, si mohli nechat Kubánci jen zdát. Výsledky alfabetizace jsou vidět, protože dnes na Kubě téměř neexistuje negramotnost.

Obrázek 2: Návštěva základní školy Santo Domingo v pohoří Sierra Maestra (autor: Ksandrová)

Velké poděkování studentek cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě patří především panu profesorovi Petru Chalupovi a paní doktorce Evě Janouškové za perfektní organizaci, bezproblémový průběh expedice a nezapomenutelné zážitky.

Strana 35

zpět na obsah

Aneta Ksandrová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 36

zpět na obsah

NÁRODNÍ PARKY KUBY – SKRYTÝ POTENCIÁL PRO ROZVOJ TURISMU Barbora Líkařová

V závěru roku 2010 se 18 studentek z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě vydalo na expedici po největším ostrově v Karibiku. Cílem jejich cesty byla Kuba. Ostrov opředený tajemstvím, zahalený v tabákovém kouři a ponořený v rytmické a všudypřítomné hudbě. Účelem expedice Kuba 2010 bylo poznat, jak tam lidé žijí, jaké mají zvyky, školství, zdravotnictví, politický systém a kulturu. Vzhledem k tomu, že všechny studentky studují obor Cestovní ruch, tak je samozřejmé, že se zajímaly i o geografii, geomorfologii, historii a turismus na Kubě a v celé Latinské Americe. Kuba si stojí ve světovém cestovním ruchu velice dobře. V roce 2009 ji navštívilo více jak 2 000 000 turistů a díky tomu se stala druhým nejnavštěvovanějším místem západní polokoule. Není žádným překvapením, že Kuba patří mezi turistické cíle, protože, jak se studentky mohly přesvědčit, má toho opravdu hodně co nabídnout. Nejčastějším důvodem pobytu jsou úžasné písečné pláže a teplé korálové moře, které je jako stvořené k potápění a šnorchlování. Velkým lákadlem jsou města postavená v koloniálním stylu jako například Santiago de Cuba, Trinidad, Cienfuegos, Baracoa. Ale největší budoucnost pro rozvoj cestovního ruchu je ukryta v přírodním bohatství, kterého si Kubánci velice váží. O tom svědčí i fakt, že je na Kubě vyhlášeno 80 přírodních rezervací, mezi které se počítá 14 národních parků. Během expedice studentky navštívili 11 národních parků, a jak se mohly přesvědčit, každý národní park měl vlastní specifika a jedinečné kouzlo. Pokud toužíte poznat pravou Kubu, vydejte se do nějakého národního parku a budete okouzleni. Za návštěvu rozhodně stojí Národní park Viňales, ve kterém se dozvíte zajímavé informace o zvláštních útvarech, které se nazývají mogoty. Jsou to vápencové vrchy, které svým tvarem připomínají stohy sena. Tyto úžasné aspekty krajiny vznikly výzdvihem zemské kůry na místě bývalého mořského dna. Díky tomu, že je vápenec velmi porézní a podléhá erozním činitelům, dochází uvnitř útvarů ke vzniku jeskyní a podzemních chodeb. Působením erozí se stropy největších jeskyní zřítily a vznikly samostatné geomorfologické útvary táhnoucí se rozlehlým údolím. Jardines del Rey je další národní park, který se nachází na severu ostrova 24 km od pobřeží v rozsáhlé oblasti korálových ostrůvků. Ostrovy jsou přírodním skvostem a rájem na zemi díky bělostným plážím, které omývá klidné tyrkysové moře. Je zde přes 400 ostrůvků, z nichž je jen pár obydlených a pouze dva jsou upraveny pro turisty. Jsou to Cayo Cuillermo a Cayo Coco, na kterém účastníci expedice strávili jeden den. Na Cayo Coco jsou postaveny hotely řetězce Melia. Jedná se o zahraniční spolupráci se Španělskem, kdy Kuba poskytne pozemky

Strana 37

zpět na obsah

pro výstavbu hotelů, Španělé je postaví a Kubánci provozují. Pro turisty, kteří touží po odpočinku, zábavě a luxusu je Cayo Coco to pravé místo pro jejich dovolenou, ale na druhou stranu jim uteče pravé kouzlo Kuby, protože nepoznají povahu a životní styl místních obyvatel, neuslyší smyslné rytmy salsy a sonu ani neuvidí ostatní přírodní a kulturní památky. Další nezapomenutelný zážitek měly studentky z návštěvy Národního parku Pico Turquino, který se nachází v nejvyšším pohoří Sierra Maestra. Kus cesty se nechaly odvést moderními džípy a poté se vydaly spolu s horským průvodcem na trek pralesem. Průvodce velice zajímavě vyprávěl o pohoří Sierra Maestra. Především o tom, že hory byly útočištěm Fidela Castra a jeho partyzánů a odkud řídili odboj proti Batistovi. Místo jejich tábora je do dnešní doby ponechané ve stavu, v jakém zůstalo po odchodu partyzánů. Takže si můžete udělat reálný obrázek o tom, jak to tam vypadalo a fungovalo. V jedné z chýší jsou dokonce ponechány léky a původní vybavení polní nemocnice. Ostatní národní parky jako například NP Cayo Jutias, Las Terazas, Zapata, Cayo Brujas, Alejandro de Humboldt nabízely pro účastnice expedice další překvapení. Ať už studentky navštívily bažinaté území oblasti Zapata, koupaly se blízko korálových útesů na Cayo Jutias nebo vystupovaly na stolovou horu El Yunque v národním parku Alejandro de Humboldt, vždy nadšeně poslouchaly výklad, psaly si zajímavé informace a těšily se z toho, co právě poznávají. Díky tomu, že studentky navštívily většinu národních parků, tak si o Kubě udělaly velice pestrý obrázek a jednohlasně se shodují na tom, že z návštěvy národních parků, respektive z výstupu na El Yunque, mají nejkrásnější zážitek z celého pobytu na Kubě. Proto je potřeba, aby se národní parky více propagovaly a navštěvovaly a až turisté zjistí, co skrývají za poklady, tak v turistických letoviscích bude liduprázdno a všichni budou toužit poznat nedotčenou a nádhernou kubánskou přírodu.

Strana 38

zpět na obsah

Obrázek: Národní park Pico Turquino v pohoří Sierra Maestra (autor: Líkařová)

Barbora Líkařová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 3. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÝ INFORMAČNÍ ZDROJ 1.

Velký průvodce National Geographic: Kuba. Španělsko: Cpress, 2007. 271 s. ISBN 978-80251-1928-0

Strana 39

zpět na obsah

VLIV PŮVODNÍCH OBYVATEL NA SOUČASNÉ KUBÁNCE Petra Kyselová

Studentky cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě se na konci listopadu zúčastnily poznávací expedice na Kubu. Jejich prioritním cílem bylo poznat tento stát jak z hlediska cestovního ruchu, tak i po stránce kultury a místního života. Během jednoho měsíce tak mohly nejen více proniknout do tajů kubánského života, ale také objevit mnoho kulturních, ale i přírodních krás, které české oko jen tak nespatří. Po čtyřech týdnech seznamování se s Kubou, se tak nikomu nechtělo opustit tento ostrov Karibského moře a vrátit se zpět do reality – zasněžené České Republiky. Pokud se člověk zamyslí nad tématem kubánská historie, i laikovi v hlavě naskočí myšlenka s názvem Fidel Castro, někomu pak i Che Guevara, José Martí. Jestli ale budeme bádat podrobněji po historických osobnostech Kuby, určitě narazíme na spoustu dalších významných osobností nejen pro Kubánce, ale také pro zbytek světa. Začneme tedy od začátku, od doby kdy se začínáme na svět dívat dětskýma očima. V České republice si malé holčičky hrají na princezny, kuchařky, maminky, a kluci pak na vojáky, mimozemšťany, piloty anebo akční hrdiny. Je zajímavé, že na Kubě je to zcela jiné. Malé děti si hrají na zdravotní sestřičky, doktory, vojáky a učitele. Když pak rostou dále, představy českých dětí se mění v Křemílky a Vochomůrky, nebo Spidermany, kubánské děti oproti tomu začínají vzhlížet k národním hrdinům. Jako příklad bych uvedla zkušenost samotných studentek vysoké školy, účastnic expedice, kdy se vydaly do jedné z místních horských škol, a měly tak možnost nahlédnout do základní školy a prohlédnout si podmínky, v jakých se kubánské děti učí. Hned před školou ale byly zaskočeny malou holčičkou, která nasbírala drobné kvítky a pokládala je kolem busty národního hrdiny José Martiho, který byl zároveň spisovatelem, novinářem a vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Holčička pak seděla dlouhou dobu u památníčku a několikrát po sobě přerovnávala kvítky. Na stěnách třídy pak mohly studentky vidět pověšený plakát kubánských hrdinů. Z toho plyne, že už od malých dětí jsou Kubánci vedeni k úctě historických osobností. Na cestách po Kubě se studentky setkávaly i s dalšími symboly Kuby. Jejich pozornost upoutaly billboardy podél silnic a na okolních domech, na kterých byl především vyobrazen další z národních hrdinů, a tím byl Ernesto Rafael Guevara de la Serna, více znám pod jménem Che Guevara. Jeho přezdívka, El Che, znamená v argentinském slangu „kamarád“, ale také neformální oslovení „hej“,“ hele“, což často používal. Che se tak stal pro Kubánce hrdinou levicových revolučních hnutí třetího světa. Na ulicích tedy spíše uvidíte portréty, plakáty, ale i světelné transparenty, ve tvaru hlavy Che Gueavary než nějaké propagační plakáty Fidela Castra, o kterém se u nás mluví daleko více. Fidel Alejandro Castro Ruz není sice tolik výrazný, co se týče portrétů na kubánských ulicích, avšak snad téměř každý člověk ho v naší zemi zná ve spojení s Kubou.

Strana 40

zpět na obsah

Obrázek: Suvenýry pro turisty, kšiltovky s generálskou hvězdou nebo obrázkem Che Guevary (autor: Kyselová)

Na Kubě mu však Kubánci říkají „Commandante“ což v českém jazyce znamená „Velitel“. Jsou mu vděčni, že zavedl na Kubě bezplatnou školní docházku a bezplatnou kvalitní lékařskou péči, což mělo veliký dopad na současný život Kubánců. Velikou zajímavostí pro cizince je proto nejenom lékařství na Kubě, ale i úroveň vzdělávání, ať už se to týká studentů nebo jejich učitelů. Castrova vláda se po roce 1989, v tzv. „Speciálním období“ zapsala do dějin Kuby zejména rozvojem zemědělství, čehož si mohly účastnice expedice povšimnout při návštěvě kubánské rodiny v oblasti Viñáles, která je známá především zemědělstvím a pěstováním tabáku. Nově se rozšiřující příměstské zemědělství je zdrojem obživy pro daný region a zdejší obyvatele. Studentky měly před odjezdem na Kubu poněkud nereálný obrázek života prostých Kubánců, avšak měsíční pobyt na Kubě je vyvedl z jejich představ o životě obyvatel tohoto tropického ostrova. Kubánci však nebyli ovlivněni jen vlastními revolučními a politickými událostmi. Velký vliv měl nárůst vzdělanosti obyvatelstva po roce 1959. Literatura se stala dostupnou pro všechny. Americký spisovatel Ernest Hemingway na Kubě strávil svých posledních dvacet let života. Tento nositel Nobelovy ceny za literaturu (1954) a nositel ceny Pulitzerovy (1953) se inspiroval osobními zážitky z Kuby a převedl tyto myšlenky do svých děl. Jeho hrdinové opakovaně čelí mezním životním situacím stejně jako obyvatelé Kuby. Jeho poslední dílo Stařec a moře, je s Kubou velmi úzce spjato, konkrétně pak s městečkem Cojimar, které se nachází několik kilometrů od hlavního města Havany. V tomto městečku žil starý rybář, podle kterého Hemingway sepsal hlavní postavu této světově proslulé novely. Většinu románu Komu zvoní hrana napsal v hotelovém pokoji v Havaně a s jeho jménem jsou navždy spjata místa, jako již zmíněný Cojimar, Finca Vigia a právě hotel Amos Mundos. Studentky cestovního ruchu tak na vlastní oči viděly místa, kterými Ernest Hemingway prošel, a kde trávil svůj volný čas ať už psaním knih, anebo popíjením svých oblíbených nápojů, kouřením vonného kubánského doutníku a posloucháním kubánských rytmů. Jedním takovým místem byla restaurace El Floridita, která je umístěna poblíž hotelu, kde byl Ernest

Strana 41

zpět na obsah

Hemingway ubytován. Kromě této restaurace je známá také La Bodeguita del Medio, kterou ale mohly studentky obdivovat jen zvenku z důvodu plné obsazenosti. V neposlední řadě stojí také za zmínku spisovatel Graham Greene, který byl významným romanopiscem 20. století a navíc byl nejen novinářem, ale také agentem britské tajné služby. Vášnivě rád cestoval, zejména pak do exotických zemí, jako je právě Kuba. Své zážitky pak zpracovával ve svých dílech, kde se zabýval otázkami morálky, etiky a náboženství. O pobytu na Kubě napsal roku 1958 román „Náš člověk v Havaně“, který byl také v roce 1961 zfilmován. Česká studentská expedice pobývala také ve východní části Kuby, zvané Oriente, kde navštívila nejstarší město Kuby – Baracoa. Toto město je velmi úzce spjato s vyloděním známého mořeplavce, Kryštofa Kolumba, který tento ostrov objevil 28. října roku 1492. Po roce 1992 na Kubě velmi vzrůstá význam cestovního ruchu pro národní ekonomiku. Na druhé straně se projevuje také vliv dnešního moderního světa. Přesto si rozvojová Kuba ponechává své kouzlo. I když zde studentky cestovního ruchu strávily celý měsíc a projely ostrov křížem krážem, stále v nich tento ostrov zanechává touhu poznat další skrytá a dosud neobjevená místa. Po měsíčním pobytu si každá účastnice expedice odvezla nezapomenutelné zážitky. Seznámily se nejen se specifiky kubánského cestovního ruchu, ale poznaly z tohoto karibského ostrova mnohé, co běžný turista, který pobývá na Varaderu, nikdy neuvidí. Přesvědčily se o skutečném životě Kubánců a seznámily se s kubánskou přírodou, kulturou a historií. Většinu Kuba oslovila natolik, že se sem jednou vrátí. Petra Kyselová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 3. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 42

zpět na obsah

KUBÁNSKÁ DOPRAVA Lenka Valterová

Nejen doutníky a rum, ale i nablýskané chevrolety a všudypřítomné rikši jsou pro Kubu typické. Studenti Cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické v Jihlavě vyrazili na odbornou expedici na Kubu. Každý z nich měl zadané téma, které po dobu pobytu vypracovával dle toho, co se skutečně dozvěděl. Jako každodenní účastníci dopravního provozu si studenti přišli na své. Na Kubě se jezdí jako ve většině zemí vpravo. Od nablýskaných chevroletů přes sovětské žiguly, motocykly značky Jawa až po volské potahy či rikši se na silnicích můžete setkat opravdu se vším, co má kola, a navíc s mnohým, co kola nemá. Výhodou je, že hustota dopravy je celkem nízká. Řidiči motorových vozidel jsou ohleduplní k přebíhajícím kozám, kravám, k domorodcům jedoucím na koni nebo na kole, vždy zatroubí, zpomalí nebo v klidu zastaví. Na Kubě se nikam nespěchá. Obecně platí maximální povolená rychlost v obcích 60 km/h a na dálnici maximálně 100 km/h. Na některých místních komunikacích je po každé straně pruh z udusané hlíny, který slouží pro příjemnější cestování tažným zvířatům. Ve městech, kde jsou semafory, je třeba si dávat pozor, protože jsou umístěné až za křižovatkou. U silnic bývají usměvaví dopravní policisté v béžových uniformách, kteří dohlížejí na správný chod provozu, dokonce mají právo na zastavení plně neobsazeného vozidla a mohou ho doplnit ho stopaři, kteří cestují stejným směrem, takže pokud chcete po Kubě cestovat stopem, držte se dopravních policistů. Pro většinu Kubánců jsou nová auta cenově nedostupná. Proto je na Kubě celá řada opravdu skvostných amerických veteránů z 50. a 60. let minulého století, kteří si Kubánci neustále opravují dokola. Státní poznávací značky jsou barevně rozlišené. Například modrá barva znamená, že je auto státní, žlutá značí soukromé, černá patří zastupitelským úřadům, tmavě červená upozorňuje auta z půjčovny, zelenou mají vojenská auta a bílá je použita na poznávací značky vládních vozidel. Po zavedení embarga měla Kuba velké problémy s dodávkou ropy, téměř přestala fungovat doprava, proto byli nuceni zavést volské potahy, koňské povozy, rikši, nakoupili více než půl milionu kol z Číny. I dnes – kvůli pokračujícímu obchodnímu embargu - problémy se zásobováním ropou přetrvávají. Provoz velmi starých aut, kterých je na silnicích většina, je problematický z důvodu jejich velké spotřeby pohonných hmot a navíc způsobuje značné znečištění životního prostředí vysokými emisemi. Dalším způsobem dopravy při cestování po Kubě je železnice. Ostrovem vede jedna hlavní trať, a to z hlavního města Havany do bývalého hlavního města Santiago de Cuba. Spojuje tak západ s východem. Cesta trvá kolem 13 hodin. Jízdní řád zde jistě nějaký existuje, nicméně hodinka, dvě zpoždění nehrají roli. Kubánci považují za velký komfort cestovat v zimě, takže

Strana 43

zpět na obsah

teplota ve vlaku se pohybuje kolem 10 – 15 °C. Lokomotivy i vagony jsou zde španělské nebo sovětské. Rozchod trati je tedy širší než v České Republice. Podle pana Pascuala, profesora univerzity v Santa Claře se plánuje v budoucnu velký rozvoj železniční dopravy a zároveň například vytvoření pravidel pro provoz koňských rikš, protože koně velice špatně zvládají dlouhé cesty s těžkým nákladem při vysokých teplotách.

Obrázek: Coco Taxi a nablýskaní veteráni (autor: Valterová)

Patrně nejužívanějším způsobem cestování turistů po městech je využití služeb taxi. Asi nejrychlejší způsob jak se dostat z bodu A do bodu B. Jízda často přináší velké zážitky z cestování. Opravdu jedinečná žlutá vozidla ve tvaru malého žlutého vajíčka nenajdete snad nikde jinde na světě. Nazývají se Coco taxi. Je lepší mít s sebou mikinu, celkem to v nich profukuje. Ceny jsou většinou na domluvě s řidičem. Samozřejmě k taxi službě se používají i osobní automobily všech značek. Takže pokud se toužíte projet ve skvostném americkém veteránu, zvolte taxi. Pro milovníky romantiky je možno svést se krásnými kočáry taženými koňmi. Sportovní náruživci jistě ocení možnost půjčení jízdního kola. Pozor však na poněkud tvrdá sedátka. Letecká přeprava je na Kubě využívána minimálně. Samotní Kubánci ji nevyužívají vůbec, ceny jsou nadmíru vysoké. Nicméně je to asi nejrychlejší způsob dopravy z jednoho konce ostrova na druhý. Letadla jsou opět stará sovětská. Trajektem je možno se dostat k okolním ostrůvkům. Na významnější ostrovy se na Kubě budují silnice, které jsou opravdu unikátním stavebním dílem. Většina Kubánců však cestuje na korbě náklaďáku tzv. camionos. Je skutečně neuvěřitelné, kolik se na takovou korbu vejde lidí. Nejvíce camionos uvidíte v menších městech a na venkově. Mnohdy je to pro místní jediný způsob, jak se dostat do práce, či školy. Jinak pro kubánské školáky je pro cestu z/do školy provozován speciální školní autobus žluté barvy, podobně jako v Americe. Tuto možnost mají opět převážně ve větších městech.

Strana 44

zpět na obsah

Jihlavská skupina cestovala po celý měsíc luxusním, plně klimatizovaným autobusem značky Mercedes, vyrobeným ovšem v Egyptě. Pan řidič byl opravdovým profesionálem. Každou sebeužší uličkou projel naprosto bravurně. Při každé příležitosti svůj autobus doslova vyleštil. Nikdy nezapomněl navonět jej citronovou vůní, která byla mezi pasažéry opravdu oblíbená. Před vstupem do autobusu si všichni museli pečlivě očistit svoji obuv, jinak by bylo zle. Za celý měsíc bylo ujeto přes 5 000 naprosto nezapomenutelných kilometrů, na které budou všichni účastníci jihlavské expedice Kuba 2010 s úsměvem na rtech na vždy vzpomínat. Lenka Valterová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

WWW: http://kuba.tamchci.cz/doprava.php

Strana 45

zpět na obsah

V KUBÁNSKÉ PŘÍRODĚ BYSTE PET LAHEV HLEDALI MARNĚ Zuzana Bittnerová

Když se řekne Kuba, co se vám vybaví? Představíte si špinavé zaprášené ulice polorozpadlých měst, všudypřítomný nepořádek a znečištěné ovzduší výpary z aut, která mají svá nejlepší léta dávno za sebou? Pozor! Byli byste mile překvapeni! Troufám si napsat, že Kuba je jednou z nejčistších zemí západní polokoule. O tom se mohla na vlastní oči přesvědčit i hrstka studentek Vysoké školy polytechnické Jihlava. Kubu navštívily v rámci měsíční geografické expedice, kterou pořádala zdejší Katedra cestovního ruchu na přelomu listopadu a prosince roku 2010. Kuba je velká asi jako Česká republika a Slovensko dohromady. Na jejím území najdete hned 15 národních parků a několik biosférických rezervací. Tato území jsou řešena podobně jako v České republice. Každý národní park má odlišné zóny ochrany. Vstup je povolen za poplatek a pouze s odborným průvodcem, který Vám podá podrobný výklad, provede Vás a ještě navíc dává bedlivý pozor na to, aby toto přírodní bohatství nebylo ničeno. Jako první navštívily studentky národní park a biosférickou rezervaci Las Terrazas. Po vyhlášení tohoto území národním parkem, bylo všech asi 1 000 zde žijících lidí soustředěno do stejnojmenného městečka uvnitř parku. Byli poučeni a proškoleni, jak se v tomto prostředí správně chovat. Většina z nich se stala zaměstnanci národního parku, jiní pěstují biopotraviny, nebo jsou zaměstnanci místního ekohotelu. Kdo sem zavítá, rozhodně by si neměl nechat ujít návštěvu kavárny Moka, kde dostane výbornou biokávu z místních kávových plantáží založených již za dob kolonizace samotnými Francouzi. Mimo prohlídky několika národních parků měly studentky možnost navštívit například i všechna hlavní města 14 kubánských provincií a nejen ta. Najít ve městě odpadkový koš je téměř nemožné. Přesto odpadky povalující se na silnici uvidíte zřídkakdy. Všudypřítomní uklízeči se starají o naprostou čistotu ulic. Krásní američtí automobiloví veteráni jsou chloubou Kubánců a ke Kubě neodmyslitelně patří. Nicméně černý dým valící se z výfuků prastarých vozů není mnohdy nic příjemného. Negativní dopad na životní prostředí je zřejmý. Na druhou stranu účastníci expedice mohou potvrdit, že kubánské ulice rozhodně nejsou přecpané auty. Většinou jsou ve valné převaze rikši nebo jízdní kola. Spotřeba pohonných hmot je tedy přibližně stejně velká jako v Čechách. Právě díky nedostatku ropy po roce 1990 nakoupila Kuba z Číny přes pět miliónů jízdních kol a začaly se používat koňské potahy. Sice je takováto doprava velmi ekologická, ale také je celkem pomalá. Další věc je ta, že koně v horkých letních měsících, kdy se pachtí v rozpálených ulicích s velkým nákladem, značně trpí. Tento problém a spoustu dalších bude projednávat komunistická strana na sjezdu konajícím se v únoru 2011. Plánem do budoucna je i rozšíření dnes velmi málo využívané železniční dopravy.

Strana 46

zpět na obsah

Zajímavý systém mají Kubánci v dodávkách potravin. Využívají takzvané příměstské zemědělství, kdy u každého většího města mají políčka a pěstují potraviny pro své okolí. Každá ze 14 provincií je totiž samozásobitelská. Jinak řečeno, provincie si musí vystačit sama. Lidé jedí pouze to, co se v dané oblasti pěstuje. Tím i odpadá zbytečný obtížný a nákladný problém s dopravou. Velkou výhodou pro zdejší obyvatele, ale spíše zátěží pro životní prostředí, je to, že Kubánci platí elektřinu a vodu paušálem. Většina domácností nemá velkou spotřebu a zbytečně neplýtvá, ale najdou se i tací, kteří si těchto věcí příliš neváží. Například na studentských kolejích často teče voda proudem nebo se svítí v místnosti, kde nikdo není. Toto částečně platí i o turistech. Potvrzuje to i fakt, že Varadero, jedna z nejznámějších turistických destinací na Kubě, má větší spotřebu elektřiny, než zbytek Kuby dohromady. Návštěvníka možná zarazí, že na Kubě jsou vystavěny hotely v národních parcích. Většina z těchto hotelů byla postavena během okupace Američany nebo krátce po rozpadu SSSR, kdy Kuba zůstala úplně bez pomoci a prodělávala ekonomickou krizi. Potřebovala peníze a získat je z cestovního ruchu se přímo nabízelo. Dnes se v chráněných oblastech staví už velmi málo. Nové hotely jsou budovány tak, aby nenarušovaly životní prostředí a aby ani vzhledově nerušily okolí. Na většinu budov jsou používány přírodní materiály, například palmové listy na střechy. V hotelech bohužel žádné koše na tříděný odpad nenajdete, ale podle slov vysokoškolského profesora a odborníka na environmentalistiku Pascala Correi Alvareze hotelový odpad je tříděn a recyklován. Samotné domácnosti odpadu moc nemají, protože téměř všechno jsou schopny využít. Problém nastává pouze s kovy, na jejichž recyklaci bohužel nemá Kuba potřebné stroje. Proto je lisuje a následně posílá do zahraničí. Velmi zajímavý způsob využití odpadu objevily účastnice expedice na stáncích se suvenýry. Z aluminiových plechovek od limonád nebo piva Kubánci vyrábí všechno možné od kšiltovek, přes lodičky, letadýlka a autíčka až po fotoaparáty. Používají i otvíráky z těchto plechovek na výrobu kabelek. Dále studentky zaujaly šperky z korálků, melounových a palmových peciček, želvích krunýřů a krokodýlích kostí, které místní lidé prodávají v podstatě za „babku“. Čeští ochranáři by jistě protestovali. Otázka je, jestli nám přísluší toto kritizovat nebo dokonce odsuzovat? Kubánci krokodýly a želvy zabíjejí pro maso mnoho let. Samozřejmostí se pak stalo využití všeho, co z těchto zvířat mohou zpracovat. Tato potrava společně s výrobou šperků se stala součástí kubánské kultury a podle mého názoru nejsme oprávněni ji měnit. Účastníci expedice navštívili také několik přilehlých korálových ostrůvků, kde měli možnost osvěžit se v Atlantském oceánu. Kladete si otázku - jak se tam dostali? Podél severního pobřeží Kuby jsou rozeseté ostrovy, které jsou s hlavním ostrovem propojeny několikakilometrovými silnicemi vystavěnými přes mělké moře. Nazývají se pedraplény. Jeden z nich, vedoucí na ostrovy Las Brujas, je 54 km dlouhý. Tento projekt byl oceněn Španělskou akademií věd za vysoce ekologickou stavbu. Každý kousíček byl speciálně proměřen a postaven tak, aby mohly volně proudit mořské proudy a nepoškodilo se životní prostředí. Vnitřkem pedraplénu vede na ostrovy i pitná voda, elektřina a telefonní kabel. Zvídavější napadne, co dělají s kanalizací? Vypouští ji do moře? Tak to není. Hotely na ostrovech mají své jímky, které jsou pravidelně vyváženy do vnitrozemí do čističek. Celý projekt tohoto pedraplénu naplánovala třetí největší kubánská univerzita Marta Abren v Santa Claře. Na této škole je 15 fakult a konkrétně na fakultě přírodních věd se učí dokonce i obor Green management.

Strana 47

zpět na obsah

Suvenýry z plechovek (autor: Bittnerová)

Dalším příkladem, že Kuba se snaží udržet příznivé životní prostředí je město Cardenas ležící v provincii Matanzas hned vedle Varadera. Toto město je celé vytápěné bioplynem a kompletně zásobeno solární energií. Také je potřeba zmínit, že 75 %, tedy asi 1,5 milionu turistů ročně, jezdí na Kubu za ozdravnými pobyty a to i na několik měsíců. Léčí si hlavně dýchací a kožní problémy. Právě cestovní ruch tvoří více jak polovinu celkových příjmů státní pokladny. Budoucí plány v cestovním ruchu jsou takové, že by tato země chtěla přilákat více turistů nejen na krásné pláže, ale právě především využít více potenciálu krásné a čisté přírody a příznivého klimatu k ozdravným pobytům. I z tohoto důvodu se Kuba musí snažit zachovat si své přírodní bohatství co možno nejvíce neposkvrněné. Závěrem je nutné připomenout, že Kuba je rozvojový karibský stát s mnohými ekonomickými problémy. Ochrana přírody tam není dokonalá, ale vezmeme-li v úvahu, že i v České republice se otázka ekologie, trvale udržitelného rozvoje, bio-potravin a podobně začala řešit až v posledních několika letech, myslím si, že na Kubě je tento problém řešen velmi úspěšně. Zuzana Bittnerová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

Strana 48

zpět na obsah

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1.

CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1.

2.

FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 49

zpět na obsah

UBYTOVACÍ ZAŘÍZENÍ NA KUBĚ Darja Bašková

Studentky Vysoké školy polytechnické v Jihlavě měly možnost se zúčastnit měsíční expedice na Kubě, kde také nasbíraly informace pro tento článek. Cestovní ruch tvoří v tomto ostrovním státu 40 % ekonomiky. Tento údaj řadí Kubu na sedmé místo mezi zeměmi Latinské Ameriky. Celkem v tomto odvětví pracuje 75 – 100 tisíc pracovníků. Počet pracovníků je pohyblivý a to v závislosti na sezoně, kdy se jejich počet zvyšuje. Jedním z předpokladů pro dobrý rozvoj cestovního ruchu je materiálně-technická základna, jejíž součástí jsou právě ubytovací zařízení. V letošním roce navštívilo Kubu více než 2 miliony turistů. V konečném výsledku však není zahrnut domácí cestovní ruch. Hlavní sezona je pro zahraniční návštěvníky od prosince do března, kdy sem přijíždějí především lidé z Kanady, Velké Británie, Německa, Argentiny, Mexika a Brazílie.

Obrázek: Hotel Los Caneyes - Santa Clara (autor: Bašková)

Pro Kubu samotnou by byli nejlepší turisté z USA, kteří sem však cestovat nesmí. Snaha uspokojit nároky přijíždějících klientů zapříčinila výstavbu hotelů, jejichž příjmy činí velkou finanční podporu pro Kubu. V každé provincii je zřízena tzv. ministerská kancelář, ve které

Strana 50

zpět na obsah

zaznamenávají údaje o nově zřízených hotelech. Tato instituce je podrobně prověřuje a rozděluje do kategorií v rozmezí 1 až 4 hvězdiček. Každý hotel musí dodržovat určité standardy své kategorie. Kategorizace by měla být srovnatelná s tou mezinárodní, užívanou i u nás. Cestovní agentura CUBANACAN nám mimo jiné pomůže naplánovat cestování po Kubě. Začala fungovat v roce 1987. Zaměřuje se na ekoturistiku, incentivní cestovní ruch, kongresovou turistiku, exkurze a zajišťuje také dopravu. CUBANACAN má zastoupení ve všech 14 provinciích Kuby. Spolupracuje s cestovními agenturami z Latinské Ameriky i Evropy. Roční příjmy činí 60 milionů CUC (cca 1,2 miliardy Kč). Tato cestovní agentura zajišťuje provoz hotelů, které jsou umístěny v turistických střediscích hojně navštěvovaných, tzn. ve větších městech nebo na plážích. Zařízení jsou určena pro zahraniční klientelu. Zajišťuje také dopravu, prostřednictvím TRANSTUR nebo HAVANATUR. S CUBANACANEM spolupracují další společnosti jako PARADISO, GAVIOTA, HAVANA, EKO, CUBA SPORTS. Tyto organizace a další také zaštiťují hotelové řetězce. Tvoří tedy hotelové komplexy CUBANACAN, GAVIOTA, ISLAZUL, GRAN CARIBE, SOL MELIA, IBERO STARS, BLAU, ACOR, BLUEBAY a další. Činnost těchto společností řídí ministerstvo turismu. Společnost GAVIOTA je vojenská organizace. Svou činností přispívá na armádu a vlastní také letadla. Jejich ubytovací zařízení se nacházejí většinou ve vnitrozemských městech a jsou určena pro zahraniční klientelu. Hotely ISLAZUL se nacházejí spíše ve vnitrozemí, mimo turistická střediska. Jsou určeny pro zahraniční i kubánskou klientelu. Bývají cenově dostupnější a jejich zastoupení najdeme i ve známém letovisku Varadero. Pokud mají Kubánci dostatek CUC (kubánské konvertibilní měny), mohou se ubytovat i v lepších hotelech CUBANACAN nebo GAVIOTA. Dochází k šíření fám, kdy se tvrdí, že Kubánci nesmí do hotelu mezi turisty. Přitom jsou ubytovací zařízení pouze rozdělena do cenových kategorií. Na Kubě existují 3 řetězce hotelů, které jsou nejvyšší kategorie. Jsou to hotely: SOL MELIA (hotely se 4 nebo 5 hvězdičkami), PARADISOS (hotely s více jak 5 hvězdičkami), GRAND MELIA (hotely s 5 hvězdičkami). Tato zařízení vznikají se zahraniční spoluprací, především za pomoci španělských a italských firem. Např.: Španělská společnost SOL MELIA spolupracuje s Kubou. SOL MELIA postaví hotel a provozuje ho. Kuba získá svůj podíl zisku a zbytek si ponechá španělská společnost. Po 99 letech přechází pozemek i s hotelem do vlastnictví kubánského státu. Počátkem 90. let 20. století bylo povoleno soukromé podnikání a bylo umožněno budovat podniky se zahraniční účastí (49 %). V roce 2011 bude muset 1,5 milionu Kubánců soukromě podnikat, protože pro ně není práce ve státním sektoru. Jednou z povolených činností, ve kterých smí podnikat, je provozování CASAS PARTICULARES. Jedná se o ubytování v soukromí, které je vždy u vstupních dveří označeno modrou nebo červenou značkou. Každý může provozovat ubytovací zařízení, ale nesmí, kromě rodinných příslušníků, nikoho dalšího zaměstnávat. Provozovatelé těchto zařízení musí odvádět státu daň ve výši 300 CUC měsíčně (cca 6 000 Kč). Pokud je součástí zařízení kuchyň, mohou vařit, ale jen pro ubytované. Studentky Vysoké školy polytechnické Jihlava měly možnost vyzkoušet ubytování všech kategorií, tedy hotely s 1 hvězdičkou i se 4 hvězdičkami. Úroveň ubytovacích zařízení se nezdá být srovnatelná.

Strana 51

zpět na obsah

Zařízení jsou totiž kontrolována jen při jejich vzniku, nejsou pod dohledem průběžně, tak aby byl zachován určitý standart. Dochází tak k tomu, že hotel z 80. let minulého století má například 3 hvězdičky, ale už dávno jeho vybavení nedosahuje bývalé úrovně. Hotelové pokoje jsou standardně vybaveny klimatizací, telefonem, televizí a lednicí. Někde je vybavení rozšířeno o fén, žehličku či balenou vodu. V několika případech se stalo, že díky špatně těsnícím oknům a dveřím měly studentky o pár spolubydlících navíc v podobě švábů a ještěrek. Podle vlastních doporučení členek expedice je dobré si s sebou vzít redukci do zásuvek, ve větších hotelech je dostupný internet a dá se platit kartou. Darja Bašková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 52

zpět na obsah

ROPA VIEJA, FRUTA BOMBA NEBO GUARAPO? POJEĎTE OCHUTNAT NA KUBU! Jana Radová

Ropu vieju, frutu bombu, malangu, guarapo, platanas a další speciality si můžete objednat, pokud se rozhodnete vycestovat na ostrov Kuba. Země leží pouhých 81 km jižně od Key Westu na Floridě. V současné době zde žije necelých 12 milionů obyvatel, z nichž 60 % se živí zemědělstvím. Díky poloze ostrova zde rostou plodiny pro nás exotické. Jejich pěstování se na západě liší od východu, tzv. Orientu. Naše odborná expedice z Vysoké školy Polytechnické v Jihlavě vycestovala pod záštitou Katedry cestovního ruchu na Kubu v termínu od 19. 11. – 19. 12. 2010. Odborník na Latinskou Ameriku, profesor PhDr. Petr Chalupa, CSc. a kubánský specialista na cestovní ruch, profesor Fernando Molina, podávali vyčerpávající informace a zajišťovali průběh celé studentské výpravy. Pokud se rozhodnete procestovat Kubu podobně jako expedice z Jihlavy, uvidíte kolem silnic růst kokosové palmy. Budete míjet lány cukrové třtiny. Můžete si na plantáži utrhnout banán či ananas. Přes cestu vám přejde kráva nebo přímo na silnici budou Kubánci sušit rýži. Na svých cestách byste rozhodně neměli opomenout ochutnat guarapo. Guarapo je vylisovaná šťáva z cukrové třtiny. Třtina je hojně pěstována na celém ostrově. Šťáva z ní je tedy stoprocentně přírodní. Stejně jako šťávy z pomerančů, manga nebo sladké guajávy. Do žádných džusů na Kubě nepřidávají chemické konzervanty. Snad jen příliš cukru pro nás Evropany. Díky velkým přídělům cukru, a to nejen třtinového, Kubánci přislazují dokonce i mléko. To pijí na Kubě kravské, neodstředěné. Papája. Na toto slůvko si dávejte na Kubě obzvlášť pozor. Použijte pro toto ovoce raději španělský název fruta bomba a vyhnete se tak možným trapasům. Papája je zde slovo velice vulgární. Fruta bomba se vám na stole nepochybně objeví. Podobá se naší dýni. Její chuť je však sladší a barva červenější. Stejně tak ochutnejte guajávu. Ovoce, nejčastěji ve formě marmelády nebo džusu. Počítejte opět s vysokým přídavkem cukru. Pokud si řeknete, že se nebudete zbytečně krmit banány, že je můžete jíst doma, jste na omylu. Pravda, některé banány chutnají podobně jako naše. Kubánci však pěstují několik odlišných druhů banánů. Některé jsou určeny přímo ke konzumaci. Jiné, tzv. platanas, jsou však vhodné spíše na vaření. Ať už opečené na sladko nebo na slano. Jsou trojúhelníkovitého tvaru, zelené a tvrdé.

Strana 53

zpět na obsah

Hojně se zde pěstuje i malanga, okopanina podobná našim bramborám. Obsahuje vysoký podíl vitamínů. Podobně tak i juka. Chuť není zvláště výrazná, opět trochu podobná bramborám, bělejší barvy. Kvalitní je i pravá kubánská káva. Pěstují také kakao, ze kterého vyrábí výbornou čokoládu. Ptáte se a co kokos? Pokud se vám podaří dostat do menší vesničky, nebo zavítat na odlehlou pláž, můžete ochutnat kokosy přímo z „výroby“. Místní vám budou kokosy nabízet. Mačetou kokos zručně otevřou, abyste mohli vypít šťávu. Třemi pohyby pak celou ořechovou skořápku rozlousknou a vyndají bílou dužinu. Kokos je velice sytý. Někde vám k němu nabídnou i med.

Obrázek: Kubánský prodejce ovoce a zeleniny (Autor: Radová)

Marně byste na Kubě hledali velké tržnice s ovocem nebo pulty plné zeleniny. Většinou jen soukromí zemědělci prodávají u svého stolečku vlastní vypěstované plodiny. Nejčastěji sladké brambory, malangu, zelí nebo rajčata. Pozor – rajčata zde jedí zelená. Nenechte se zmást. Kupodivu mohou dokonce být chutnější než červená. Ta používají spíše při vaření. Stejně jako zeleninu můžete v ulicích koupit i maso. Bez chladících boxů, váhy či vakuové fólie si přímo na chodníku koupíte kus vepřového. Nejlepší je pak toto maso ihned zpracovat. Ve větších městech najdete rychlé občerstvení El Rápido. Jedná se o řetězec prodejen, kde si můžete koupit sušenky, zmrzlinu, pečivo podobné našim bagetám, sladké buchtičky nebo pití. Nečekejte však nabitý obchod jídlem, kde nevíte co si vybrat. V menších městech můžete ochutnat například místní pizzu. Prodejní místa nikdy nevypadají příliš vábně, ale hygienické normy na Kubě jsou přísné a žádných nemocí se nemusíte obávat. Pizza stojí 5 národních peso. V přepočtu na naši měnu tedy asi 5 Kč. Dostanete

Strana 54

zpět na obsah

vcelku tlusté těsto osmažené na oleji, s kečupem a sýrem. Pizza není velká, navíc vám ji ochotný kuchař dokonce přeloží napůl a zabalí do papíru. Můžete tak na naše poměry velice levně zahnat hlad a dokonce si i pochutnat. Restaurace jsou na Kubě především pro turisty. Ve vybraných z nich, vám připraví dokonce krokodýla. Chuť jeho masa je podobná králičímu s nádechem rybího. Můžete si objednat rybí speciality a závěrem ochutnat typický zákusek. Sladkou guajávovou dřeň s kouskem slaného sýra. A co jedí Kubánci? Všichni milují sladké a knedlíky byste v jejich jídelníčku jen stěží našli. Tradičním jídlem je ropa vieja. V překladu „staré hadry“. Jedná se o dušené hovězí maso v podstatě natrhané na kousky. Podává se většinou s rýží, která na stole nikdy nechybí. Národním jídlem na Kubě je právě rýže s červenými fazolemi, tzv. congrí. Hodně známé a rozšířené jsou také pasteles. Slané pečivo s marmeládou uvnitř. Podobá se pirožkům. Kubánci si dopřávají většinou vydatné snídaně. Vajíčka umí připravit na různé způsoby. Přikusují pečivo, které je většinou sladké, v podobě malých buchtiček. Chléb připomíná spíše českou chlebíčkovou veku. Dokonce i ke snídani jí ovoce, zeleninu a zapíjejí kávou nebo sladkým ovocným džusem. Obědvají nejprve polévku jako u nás. Hovězí, zeleninovou nebo masovou. Jako hlavní jídlo pak ale nejí maso, spíše jen lehčí přílohy. Těstoviny, rýži, zeleninu, saláty. Oběd je zpravidla lehčí než večeře. K večeři si potrpí na maso. Jak by možná každý od ostrovního státu očekával, budou jíst hlavně ryby. Ano, ryby jedí, ale ne v extrémně velkém množství. Nejčastěji vaří maso kuřecí, pečou hovězí i vepřové. Přílohou je opět rýže. Rýže bílá, rýže s kurkumou, rýže s kukuřicí nebo již zmíněné congrí. Vaří juku, brambory, opékají banány, připravují zeleninové saláty a v neposlední řadě ovoce. Před spaním si pak ještě dopřávají ovocné džusy jako tzv. druhou večeři. Jestli vás tato malá ochutnávka kubánských pochoutek zaujala a rádi cestujete, pak neváhejte. Na Kubě je mnoho co poznávat a netočí se vše jen kolem jídla. Kuba je zajímavá země ať už svojí historií, tak současným životem. Určitě stojí za návštěvu. Jana Radová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 55

zpět na obsah

STUDENTKY NA KUBĚ OCHUTNALY NEJKVALITNĚJŠÍ DOUTNÍKY I NEJSTARŠÍ RUM Dagmar Pánková

Dnes je 16. prosince 2010, z České republiky chodí SMS zprávy s informacemi o sněhové kalamitě a mrazu, zatímco studentky cestovního ruchu na VŠP Jihlava si spokojeně sedí u hotelového bazénu v oblíbené kubánské turistické destinaci Varadero a nerušeně užívají posledních ze třiceti teplých dnů při expedici na Kubě. Tuto ojedinělou možnost mají díky studiu na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, pod kterou spadá mimo jiné i Katedra cestovního ruchu. Vedoucí této katedry je paní doktorka Eva Janoušková, která za spolupráce profesora a odborníka na Latinskou Ameriku pana Petra Chalupy a kubánského profesora Fernanda Molliny z Univerzity v Sancti Spiritu, zorganizovala poprvé v historii školy takovouto expedici. A jak se po ohlasech studentek zde na Kubě ukázalo, jistě nebude expedicí poslední. Mimo vědomostí z cestovního ruchu Kuby, zdejší politické situace, zdravotnictví, hotelnictví, školství a mnoha dalších oblastí, ze kterých studentky díky expedici a každodenním přednáškám profesora Chalupy získaly cenné informace, poznaly Kubu hlavně jako zemi. Ostrov, kterému se ne nadarmo říká Perla Karibiku, jim zblízka ukázal zdejší život a kulturu, seznámily se zde s místními obyvateli, přírodními krásami, historií a památkami, ale také s tradicemi, mezi které neodmyslitelně patří kubánské doutníky a rum. Studentky se s Kubou loučí typicky – nechybí doutníky a namíchaný drink, ve většině případů namíchaný s kubánským rumem, který bez nadsázky zaujímá jistě polovinu obsahu. Oblíbené jsou zde drinky Cuba Libre, Mojito, Piňa Colada, Daiguiri, Ron Collins a další, v hotelech také míchají i jiné místní speciality, ve zdejším hotelu na Varaderu podávají Mar Del Sur, modrý drink s Curacaem. PRVNÍM KUBÁNSKÝM „ZLATEM“ JSOU DOUTNÍKY Chuť karibského tabáku si zde na Kubě po pár dnech nenechala ujít ani jedna z nás, i zaryté nekuřačky zatoužily vyzkoušet nejznámější doutníky na světě. Místní atmosféra je k tomu prostě jak dělaná. Lidé zde kouří doutníky pořád a všude. Na ulicích jsme viděly hlavně starší pány, jak sedí na lavičkách, postávají u domů či sedí v jejich typických houpacích křeslech před domem a v puse mají doutník.

Strana 56

zpět na obsah

TABÁKOVÁ VELMOC Na Kubě se vyrábí tzv. „Premium Cigars“, jsou to silné doutníky se zemitou vůní prvotřídní kvality. Zdejší doutníky jsou tzv. „puros“, což znamená, že jsou balené pouze z tabáku, který byl vypěstován na Kubě. Že je Kuba opravdovou tabákovou velmocí potvrzuje i to, že se zde ručně ubalí přibližně 500 milionů doutníků ročně a z toho je 100 milionů určeno pro vývoz. NÁVŠTĚVA VÝROBNY DOUTNÍKŮ Studentky navštívily ve městě Pinar del Río továrnu na výrobu doutníků pana Francisca Donatiéna, kde se doutníky vyrábějí z tabáků Trinidad a Robustas. Z médií známe teorii, že ve výrobnách panují nelidské podmínky a zaměstnanci pracují za minimální plat. My jsme se ale přesvědčily, že tomu tak rozhodně není. I v této menší továrně byl určitý režim a kultura práce. Zaměstnanci jsou upravení a jako velká většina kubánců si potrpí na čisté oblečení. Dozvěděli jsme se také, že většina zaměstnanců má vzdělání a vyučení právě v tomto oboru. Pracovním místem jim je hala, kde mají svůj pracovní stůl a aby jim šla práce lépe od ruky, tak jim zde hraje rádio s klasickou kubánskou hudbou. Pracují 8 hodin denně za lukrativní mzdu 400 národních pesos měsíčně, tj. 8 800 Kč, k tomu ještě dostávají příplatky za práci nad normu (pokud vyrobí více jak 60 doutníků za hodinu), která je jim vyplácena v kubánské konvertibilní měně CUC (1 CUC = 22 Kč). Samozřejmostí také je, že pokud plní tuto normu, mohou při práci vykouřit kolik doutníků chtějí. Zaměstnavatel jim také zařídil, že jim jde rovnou 1 % z platu na dětské jesle. TABÁK A PROCES VÝROBY Procesu výroby předchází samotné vypěstování tabáku. Celý proces, než se z tabáku začne vyrábět doutník, je zdlouhavý a trvá 4 - 5 let. Od jeho sklizně, kdy musí rostlina mít minimálně 1,5 m, až po několik procedur, které mají za cíl přidat či odstranit vlhkost do listů či odstranit z nich případné nečistoty jako například pryskyřice, amoniak či nikotin. V továrně studentky viděly celý proces výroby doutníků. Začíná se tříděním listů dle jeho barvy, kvality a struktury a vytahuje se žilnatina. Poté se práce ujmou tzv. torcedoři, lidé, kteří jsou odborníky na samotné balení doutníků. Nejprve se udělá z tabákového listu korpus, který se ubalí a vytvoří se tak z něj samotný vnitřek doutníku. Tuto náplň tvoří celé a dlouhé listy, které určují i samotnou chuť a při jejich pěstování potřebují hodně slunce. Poté se stáčí tzv. vázací list, který má za úkol držet tuto náplň pohromadě a má vliv na aroma doutníků i na to, jak bude hořet. Následuje zabalení do krycích listů, na které jsou kladeny největší požadavky, tyto listy proto musí být hladké a musí to být ty nejkvalitnější. Poté se zalepí konec doutníku kanadským balzámem (žádná chemie!) a uzavře do formy, kde se doutník utahuje, vrstvy se v něm lisují k sobě a poté se uštípne konec, aby byl doutník dlouhý dle požadovaných norem. Práce zkušeného torcedora je velice důležitá, protože všechny doutníky se vyrábí ručně a je proto třeba, aby měl torcedor již dobrou praxi. Na zručnosti ubalení doutníku totiž závisí jeho následný tah a hoření. Doutníky na konci procesu třídí zaměstnanci, kteří mají na starost roztřídit je dle barvy, tloušťky, délky a průdušnosti do krabic, které jsou až poté určené k prodeji.

Strana 57

zpět na obsah

Obrázek 1: Výroba doutníků ve stánku na suvenýry (autor: Pánková)

TABÁKOVÉ OBLASTI A DRUHY Na Kubě je tabákovou oblastí hlavně západní část v provincii Pinar Del Río, také jsou menší tabákové plantáže v provinciích Santa Clara ve střední části Kuby a v provincii Oriente, která je na východě Kuby. Nejznámější a ve světě i nejdražší značkou, vyráběnou právě zde na Kubě, je Cohiba. Jedná se o doutníky prvotřídní kvality, hned po ní je to značka Montecristo, Romeo y Julieta, Bolivar, Punch a další. My jsme vyzkoušely všechny a jako laici posoudit nemůžeme, ovšem kouřit Cohibu byl zážitek, který pro nás trval přinejmenším 3 hodiny. DRUHÝM KUBÁNSKÝM „ZLATEM“ JE RUM Při expedici měly studentky v západním městě Pinar Del Río možnost navštívit továrnu na likéry Casa Garay, založenou jako výrobnu nápojů v roce 1892 Luciem Garayem, odvážným podnikatelem baskického původu. V současné době se tento likér nazývá La Guayabita del Pinar liqueur a vyrábí se s 30 % nebo 40 % alkoholu. (Pro představu - lahev 0,7 l tohoto likéru jsme zde zakoupily za 3,5 CUC, cca 85 Kč. V Čechách si lze tento výborný likér pořídit ve specializovaných obchodech přibližně za 600 Kč). Ovoce Guava se na Kubě pěstuje hojně a setkávaly jsme se s ním i v hotelových restauracích. S tímto likérem i s mnohými dalšími kubánskými likéry např. z kávy a podobně jsme se setkávaly v obchodech i v nabídce barů, ovšem kubánský rum vítězil na plné čáře i před jinými známými druhy alkoholu. PŮVOD RUMŮ A ZNAČKY BACARDI A HAVANA CLUB Historie klasických kubánských rumů začíná již v roce 1493, kdy při své druhé plavbě na Kubu dovezl mořeplavec Kryštof Kolumbus cukrovou třtinu. Ta se zde brzy ujala a její stvoly obsahovaly vysoký obsah cukru. Se samotnými počátky výroby rumu na Kubě

Strana 58

zpět na obsah

je spojena rodina Bacardi, která r. 1862 založila první destilárnu na Kubě ve městě Santiago de Cuba. Tuto destilárnu měly studentky možnost vidět alespoň z venku, uvnitř je stejně již prázdno, jelikož v r. 1960 byl rodině veškerý majetek i s destilárnou zabaven vládou a rodina se poté přestěhovala do USA. Další známou značkou a světovou jedničkou je Havana Club. Značka se zrodila r. 1878 a její rum je jediným mezinárodně uznávaným Kubánským rumem. O věhlas se zasloužila paradoxně kvůli prohibici v USA, díky které na Kubu přijelo mnoho slavných osobností jako Ernest Hemingway, Gary Cooper či Marlene Dietrich, kteří si tento rum oblíbili. Společnost má v kubánské vesnici poblíž Havany v Santa Cruz del Norte uloženy sudy s rumem, který zde dozrává v nejlepší rum na světě díky blahodárným klimatickým podmínkám v blízkosti Golfského proudu. VÝROBA RUMU Samotná výroba rumu začíná od sklizně cukrové třtiny. Sklízí se za pomoci strojů a ve vyšších a špatně dostupných místech se používají mačety, které tady u sebe nosí skoro všichni domorodci. Od momentu, kdy se usekne stvol, se musí třtina rychle dopravit do továrny, protože míza, kterou obsahuje cukrová třtina, by se do 24 hodin zkazila. Po včasném převozu do továrny se třtina rozřeže a lisováním se získá sladká cukrová šťáva. Z této šťávy vznikne krystalizací cukr, který se používá zejména k cukrárenským účelům, avšak dalším povařením tohoto meziproduktu vznikne tzv. černá melasa. Ta se kvasí a destiluje podle staré kubánské metody a vznikne hustší, nahořklá a tmavá látka, ze které se poté vyrábí tradiční kubánský rum. Druhou fází je fermentace, při níž vzniká bílý nebo tmavý rum. Kouzlo procesu tkví v době přeměny cukru na alkohol. Lehké bílé rumy kvasí asi 24 hodin, naproti tomu těžké tmavé rumy kvasí až 12 dní. Špatně řízený proces fermentace může výrobu rumu zkazit, proto je svěřován nejzkušenějším mistrům v oboru, kteří kontrolují teplotu a vlhkost. Třetí fází je destilace, která se provádí mnoha metodami. Oddělí se při ní voda a nežádoucí látky od alkoholu. Následuje poslední, čtvrtá fáze a tou je zrání. Právě vydestilovaný rum je pouze čirá tekutina s nerozpoznatelným aroma, které v této finální fázi získá zráním v sudech trvajícím nejméně 18 měsíců. Ty jsou tradičně vyrobeny z amerického dubu s opáleným vnitřkem. Díky postupnému pronikání do pórů dřeva získává časem mladý destilát určitě aroma a naopak určité aroma poté ztrácí, když alkoholové výpary pronikají stěnou sudu ven. Časem rum získává na své zlatavé barvě. Ve všech fázích výroby je rum neustále kontrolován a je ověřována jeho kvalita, avšak poslední slovo má až tzv. Master Destillero – strážce tajemství tradic. DRUHY RUMŮ Na kubánském trhu je přibližně 60 značek rumu. Mezi ty méně známé patří například rum Santeria, rumy Santiago, Cubay a další, mezi ty nejznámější patří značky Bacardi a Havana Club. Základem je Havana Club Aňejo Blanco – dvouletý rum pískové barvy, ze kterého se míchá většina koktejlů. Havana Club Aňejo Especial – tento rum je zlatavější barvy s vůní vanilky, kakaa a karamelu. Havana Club Aňejo Reserva – má jantarovou barvu a vůni, která připomíná květiny, rozvíjející se až do vůně tabáku či koření. Nejlépe se dá vychutnat samotný.

Strana 59

zpět na obsah

Havana Club Aňejo 7 Aňos - sedmiletý rum s tmavě medovou barvou. Vůně se mísí s tóny dřeva a vanilky. Také se doporučuje vychutnat čistý. Havana Club Cuban Barrel Proof – ušlechtilý desetiletý rum zrající v sudech z bílého dubu, obsahuje 45 % alkoholu a má tmavě jantarovou barvu a neuvěřitelně jemnou chuť. Havana Club Aňejo 15 Aňos – je vzácný patnáctiletý rum, vznikl výběrem nejlepších kubánských rumů. Podle mnoha znalců je tento rum tím nejlepším na světě. Havana Club Maximo Ron Extra Aňejo – je vrcholným dílem kubánského rumu vzniklý z míchání nejstarších rezerv. Má ovocnou vůni s troškou pepře a barvu tmavého jantaru. Ať už na Kubě ochutnáte kterýkoli doutník či rum a poznáte tuto zemi takovou, jaká opravdu je, věřte, že se vám odtud nebude chtít odletět...

Obrázek 2: Rumy Havana Club (autor: Pánková)

Dagmar Pánková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 60

zpět na obsah

KUBÁNCI ŽIJÍ NA ULICI Petra Chovancová

Obrázek: Zpívající Kubánci na ulici (autor: Chovancová)

19. listopad 2010, začíná předvánoční období, všechny přepadá předvánoční horečka… Opravdu všechny? Na Letišti Praha se k odletu chystá skupinka studentů oboru Cestovní ruch z Vysoké školy Polytechnické Jihlava, které přepadá poněkud jiná horečka - a to cestovní. Chystají se totiž na měsíční expedici na Kubu, při které poznají přírodní, kulturní a také další krásy tohoto karibského ostrova, a to za doprovodu svých pedagogů z Katedry cestovního ruchu VŠPJ - vedoucího expedice pana profesora Petra Chalupy, paní doktorky Evy Janouškové a paní doktorky Stanislavy Pachrové. Plni očekávání a smíšených pocitů z neznámé země nasedli účastníci expedice do letadla. V hlavě plno otázek o této zemi: A co Kubánci? Jací vůbec jsou? Jak vypadají? Jak žijí? Odpovědi na tyto otázky byly studentům po měsíci pobytu na ostrově postupně odhaleny. Původní představa účastníků expedice o snědých občanech, k jejichž předkům patří indiánské kmeny Tainů, byla vytvořena podle toho, jak je popisují někteří turističtí průvodci. Podle těchto knih očekáváte dotěrné Kubánce, kteří Vás chtějí obrat. Ihned po příjezdu se tyto představy vytratily. Přátelskost je vlastností, která je synonymem pro Kubánce. Všude na ulicích vás budou vítat usměvaví a vstřícní obyvatelé. Navíc na krádeže zde můžete naprosto zapomenout. Pro Evropana, který je zvyklý na uzavřenost, může tato jejich

Strana 61

zpět na obsah

přívětivost a družnost působit nezvykle, ovšem velmi brzy se necháte jejich optimistickou náladou nakazit. Přátelskost místních obyvatel mohli studenti poznat hned několikrát. Například když se jednou chtěli podívat, jak muži hrají na ulici domino, které je zde velmi oblíbené, tak je hráči vřele přivítali a ještě se s nimi chtěli podělit o rum, který popíjeli. Malé pozastavení nad hrou domino: Tuto hru zde považují za příjemný a pěkný zvyk, se kterým se setkáte kdekoliv na ulici. Většinou je vidět tuto hru hrát mužskou populaci od mladých až po staříky - úplně všichni ji hrají velice zapáleně a temperamentně. Pravé kubánské domino měli účastníci expedice také příležitost vyzkoušet, když jednou zamířili do víru nočního života a narazili na partu mladých lidí, kteří je na tuto hru pozvali a vysvětlili jim, jak se hraje. Kubánci žijí na ulici - a to doslova. Tato věta může mít dva významy. Většina z nás si představí Kubánce trpící chudobou, a proto žijící na ulici a žebrající. Kdo ale navštívil Kubu, ví, jaký správný význam skrývá tato věta. Již první den při procházce Havanou si studenti všimli místních lidí posedávajících na ulici, houpajících se v křeslech a pozorující okolní dění. Pro nás uspěchané Evropany je to nepředstavitelné. Houpací křesla nesmí na ostrově chybět na žádné terase před domem. A když se zrovna Kubánci nepohupují v křesle, baví se na ulicích se svými známými a velmi rádi taky prohodí řeč s procházejícími turisty. Dorozumět se s nimi není žádný problém, většina obyvatel ovládá angličtinu, rodným jazykem je zde ale španělština. Studenti narazili dokonce i na pár starších Kubánců, kteří k jejich velkému překvapení mluvili česky, a to díky tomu, že pár let pracovali v České republice. No a co se děje na ulicích, když tudy zrovna prochází skupinka mladých českých studentek? Ze všech stran se na ně špulí rty a posílají se jim vzdušné polibky, kolem sebe slyší samé pomlaskávání a uznalé výrazy typu „very pretty“, to se potom hned dámám zvýší sebevědomí. Pobavující také bylo, když se studentky expedice procházely kolem nějaké skupinky místních obyvatel mužského pohlaví, ti okamžitě odložili svou práci, jen proto, aby mohli obdivovat krásu zahraničních turistek. Vše ostatní pro ně v ten moment bylo pasé. Procházka místními uličkami byla doprovázena rytmickou latinskoamerickou hudbou, která se ozývala z místních domků. Také velmi často jsou tady k vidění muzikanti hrající na ulici a pohupující se v kubánských rytmech. Pokud se ovšem turista na chvíli zastaví a zaposlouchá, neměl by zapomenout přihodit nějaký ten pětník. Dříve či později ho po něm budou stejně vyžadovat. O tom, že Kubánci jsou hudebně nadaní, není vůbec pochyb a o jejich tanečních schopnostech nemluvě. Tito obyvatelé mají tanec prostě v krvi a tak už návštěvníka ani nemůže překvapit, když uvidí tančícího Kubánce na ulici v rytmu salsy. S tímto se účastníci expedice setkali hned několikrát, například když přijeli do městečka Cienfuegos a na náměstí se hlasitě rozléhala hudba z jednoho balkónku, na kterém tři kluci tančili v latinskoamerických rytmech. Trhy to je další věc, bez které se místní ulice neobejdou. Pod tímto pojmem si ale nelze představit výrobky „made in China.“ Místní trhovci nabízí pouze výrobky z přírodních materiálů jako např. korálky, náušnice a další šperky z mušlí či krokodýlích kostí, nebo dřevěné vyřezávané sošky. Tyto výrobky se velmi snadno dají usmlouvat na poloviční cenu a někde dokonce ještě funguje barterový obchod, ovšem pokud se návštěvník nenachází v turistických oblastech jako např. Varadero, kde už jsou lidé „zkaženi“ turisty.

Strana 62

zpět na obsah

Určitě by taky každého zajímala otázka - a co bezdomovci, žebráci? Čtenáře můžu ujistit, že na bezdomovce zde nenarazí. Ovšem žebrák se zde někdy objeví. Většinou po turistech žádají mýdlo či něco na oblečení. Potom bych turistům doporučila dělat že nerozumí. Kubánci prostě tráví většinu svého času na ulici ať už pozorováním okolí, tancem, zpěvem či hrou domina. Petra Chovancová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s. 2. WWW:

Strana 63

zpět na obsah

KUBA NENÍ JEN VARADERO Markéta Matoušková

Studentky Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, z oboru Cestovní ruch, poznaly během měsíční terénní praxe na Kubě světoznámé rekreační středisko Varadero, aby zjistily, proč právě Varadero je turisty tolik navštěvované a oblíbené místo a zda je místní pláž natolik zajímavá, aby se v některých žebříčcích řadila mezi deset nejkrásnějších na světě. Varadero je největší a nejznámější kubánské rekreační letovisko. Bylo založeno v době americké prohibice, kdy sem do svých hotelů a rezidencí přijížděli bohatí Američané. Ti připlouvali na jachtách nebo přilétali v malých, sportovních letadlech. V 60. – 80. letech minulého století se Varadero stalo doménou výběrové rekreace pro východní blok. Varadero navštěvovali i odboráři z Československa. Varadero se nachází v provincii Matanzas, asi 140 km východně od hlavního města Havany. Rekreační středisko se rozprostírá na nejsevernějším místě kubánské pevniny – na poloostrově Hicacos. Celý poloostrov, jehož délka je 20 km, je obklopen pláží s krásným, bílým pískem a průzračně modrou vodou Atlantského oceánu. Na řece, která teče z vnitrozemí poloostrova, byl postaven přístav, kde našly své útočiště jachty a čluny. Varadero nabízí pro své návštěvníky všechny možné služby jako ubytování, nespočetné množství stravovacích zařízení, půjčovny dopravních prostředků, vodní sporty a atrakce, golfová hřiště, sportovní zařízení, kasina, diskotéky a tržiště se suvenýry. Varadero má i svoje vlastní letiště, kam létají i přímé lety z Prahy. Celý poloostrov i většinu hotelů zde, si můžete prohlédnout z dvoupatrového vyhlídkového autobusu. Ten jezdí v intervalu 30 minut a má přibližně 30 zastávek. Cena pro jednu osobu je na celý den 5 CUC. To je přibližně 100 Kč. I naše cestovní kanceláře pořádají zájezdy na Varadero. Od 80. let 20. století je Varadero destinací Čedoku, dále sem jezdí například Firo tour, Eso Travel a ze zahraničních například německá cestovní kancelář Neckermann. Pokud během své dovolené zůstanete pouze na Varaderu, nemůžete říci, že jste byli na Kubě. Proto cestovní kanceláře organizují fakultativní výlety. Jsou však poměrně drahé. Například jednodenní výlet z Varadera do Havany stojí 67 CUC (1 474 Kč), do Trinidadu 71 CUC (1 562 Kč). Výstavba nových hotelových komplexů na Varaderu začala po roce 1990. Stavět se začalo v západní části Varadera a odtud se výstavba rozšiřuje dál na východ. Nové hotely tu přibývají dodnes. Nyní je zde kolem 50 hotelových komplexů všech kategorií. Nové stavby jsou většinou čtyř a pětihvězdičkové, vybavené vším, co turisté od takovýchto zařízení očekávají. I ty, které nejsou přímo u pláže, jsou vzdáleny jen pár kroků od ní. Většina z hotelů na Varaderu byla postavena za spoluúčasti zahraničních investorů či společností. Na Kubě to funguje tak, že vlastník půdy - stát - propůjčí investorovi pozemek a ten zde na své náklady postaví hotel či jiné ubytovací zařízení. O zisk, který hotel vynáší, se dělí napůl. Po uplynutí

Strana 64

zpět na obsah

90 let se stane majitelem hotelu vlastník pozemku, tedy Kuba. Takto fungují například Meliá hotely, které jsou ve vlastnictví Španělů a Kubánců.

Obrázek 1: Vyhlídkový autobus (autor: Matoušková)

Hotely na Kubě dále vlastní 3 kubánské organizace. První z nich je Cubanacan, který má hotely nejvyšších kategorií většinou poblíž pláží, ve městě už méně. Zprostředkovává ubytování zahraničním turistům. Má hotely například v Havaně, Trinidadu i na Varaderu. Cubanacan zajišťuje kromě ubytování také dopravu a pořádá různé kongresy a konference. Druhou organizací je IslaZul. IslaZul má hotely tam, kde není turismus ještě tak rozvinutý. Na Varaderu vlastní pouze 2 hotely. Zajišťuje služby pro zahraniční i domácí hosty. Poslední organizací je Gaviota, která má hotely spíše v malých městech a horách. Ta zajišťuje také dopravu a má také zahraniční hosty. Dalším velmi známým rekreačním střediskem na Kubě je souostroví Jardines del Rey, které se nachází v severní části provincie Ciego de Ávila a táhne se nad severním pobřežím Kuby. Celé souostroví je tvořeno ze 400 km dlouhého korálového útesu a skládá se z mnoha větších i menších korálových ostrovů. Nejznámější jsou Cayo Coco, Cayo Guillermo a Cayo Romano. Tato oblast je jednou z nejrychleji rostoucích destinací v cestovním ruchu na Kubě, a proto bylo na ostrově Cayo Coco vybudováno mezinárodní letiště. Dříve museli turisté využívat letiště na pevnině a na ostrovy se dostali autobusem či autem po speciálně vybudované silnici. Takže při cestě o délce 27 km „piedraplénu“, která spojuje souostroví s pevninou, si připadáte, jako byste pluli lodí. Z Jardines del Rey je turisticky nejnavštěvovanější ostrov Cayo Coco, kde jsou luxusní all inclusiv resorty - Melia Cayo Coco, Sol Cayo Coco, Tryp Cayo Coco nebo Blau Colonial Cayo Coco. Když sečteme všechny pokoje na Cayo Coco, dostaneme se na číslo 13 000. Z toho jen hotel Tryp Cayo Coco má 508 pokojů. I zde byly hotely postaveny za spoluúčasti zahraničních investorů – většinou Španělů. Na ostrově je kromě letiště také nemocnice a všechny další služby, které turisté vyžadují. Celé pobřeží je obklopeno nádhernými plážemi s bílým pískem a kokosovými palmami. Na ostrově žijí

Strana 65

zpět na obsah

ve volné přírodě plameňáci, pelikáni, rybáci a také kormoráni, které zde můžete vidět na vlastní oči. Po celé Kubě je mnoho rekreačních středisek, ale některá jsou známá více jiná méně. Nejznámější kubánská turistická centra leží na pobřeží Atlantiku, východně od Havany. Varadero a jiné destinace jako Cayo Coco, turisté navštěvují kvůli krásným plážím s bílým pískem a komfortem, který se jim dostává ve 4 a 5 hvězdičkových hotelech s veškerými službami. Turistů, kteří vyhledávají tento typ turismu, je necelá polovina z celkového počtu přibližně 43%. Nejčastějšími návštěvníky na Kubě jsou Kanaďané, Němci, Britové, Španělé a Italové. Na ostrově je však mnoho dalších míst, které stojí za vidění. Do centrální Kuby a na východ ostrova turisté jezdí, aby poznali tu pravou Kubu, její obyvatele, přírodu a navštívili národní parky. Za zhlédnutí stojí i historicky významná města jako Trinidad, Santa Clara, Bayamo, Santiago de Cuba, Baracoa nebo Holguín. Rekreační střediska v této oblasti jsou také velmi hezká. Disponují však jiným kouzlem – krásnou přírodou kolem. Dýchá tu na vás historie měst, ve kterých se právě nacházíte. Poznáte skutečné Kubánce a noční život tady stojí také za to. Takovéto rekreační středisko poznáte v provincii Santi Spiritus, nedaleko historického města Trinidad. Menší rekreační středisko se nachází na poloostrově Ancón u Karibského moře. I tady jsou tří a čtyřhvězdičkové hotely s krásnou pláží, bílým pískem a palmami. Kromě toho je v dálce vidět pohoří Montaňas de Guamuhaya a 12 km od poloostrova je historické město Trinidad.

Obrázek 2: Pláž na poloostrově Ancón (Autor: Matoušková)

Trinidad byl založen v roce 1514 Diegem Velázquezem a byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO pro svoji koloniální architekturu. Historické jádro s historickými domy, které mají na oknech a dveřích mříže proti pirátům, bylo do seznamu zapsané v roce 1988. Kromě toho je zde keramická dílna, tabákárna a velká tržnice se suvenýry. Další zajímavé rekreační středisko je v historickém městě Baracoa. Baracoa leží v provincii Quantanámo, v nejzazším severovýchodním cípu ostrova. Původní obyvatelé ostrova byli Tainové. Baracoa je poslední místo, kde jejich potomci stále žijí. V jeskyni El Paradiso je nyní

Strana 66

zpět na obsah

muzeum, kde jsou dochovány zajímavé artefakty z tainské civilizace. Muzeum bylo otevřeno v roce 2001 a jsou zde k vidění keramické a kamenné nástroje, sošky bohů, amulety a mušle. Roku 1492 se v Baracoi vylodil Kryštof Kolumbus. Baracoa je první město na Kubě, které v roce 1511 založil Diego Velázquez jako Puerto Santo. Roku 1749 tady byly postaveny tři pevnosti: El Castillo, Matachín a La Punta. V Matachínu nyní sídlí městské muzeum. Nad městem Baracoa se v dáli tyčí stolová hora El Yunque. V blízkosti je i Humboldův národní park s krásnou přírodou. Závěrem jedno doporučení. Chcete-li poznat Kubu, nezůstávejte jen na Varaderu. Markéta Matoušková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 5. semestru oboru Cestovní ruch [email protected]

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s.

Strana 67

zpět na obsah

PROGRAM STUDENTSKÉ EXPEDICE VŠP JIHLAVA “KUBA 2010” 19. 11. 2010 - 18. 12. 2010

1. den (19.11.2010) • Přílet na Kubu do Havany 2. den (20.11.2010) • Přednáška historický, ekonomický a politický vývoj země • Prohlídka města Havany, koloniální Havana, (Habana Vieja) hlavní památky zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO • Ceremonie caňonazo na El Morro 3. den (21.11.2010) • Odjezd do města Pinar del Río • Exkurze v Národním parku Las Terrazas, botanická exkurze, návštěva kávové plantáže, městečko Las Terazas – centrum ekoturistiky, biosférická rezervace UNESCO 4. den (22.11.2010) • Národní park na ostrově Cayo Jutías (korálový a mangrovníkový ekosystém) • Národní park Valle de Viñales, geomorfologické zvláštnosti NP - mogotes, Mural de la Prehistoria a prohlídka krasové jeskyně Cueva del Indio, tropický kras • Návštěva pěstitele tabáku 5. den (23.11.2010) • Pěší prohlídka města Pinar del Río, exkurze v továrně na doutníky a ve výrobně likéru Guayabita 6. den (24.11.2010) • Národní park Zapata, Guamá – návštěva krokodýlí farmy • Playa Girón, místo bojů při vylodění, muzeum Playa Girón 7. den (25.11.2010) • Přejezd na poloostrov Ancón • Prohlídka města Cienfuegos – jedno z nekrásnějších měst Kuby 8. den (26.11.2010) • Prohlídka koloniálního města Trinidad - Seznam světového dědictví UNESCO

Strana 68

zpět na obsah

9. den (27.11.2010) • Exkurze do údolí Valle de los ingenios (rozhledna Mirador del valle, statek Manaca Iznaga – pěstování cukrové třtiny a výroba cukru) • Korálový ostrov Cayo Coco v NP Jardinas, korálové pláže, luxusní přímořské středisko 10. den (28.11.2010) • Přejezd do města Bayamo (400 km) 11. den (29.11.2010) • Exkurze do nejvyššího pohoří Kuby Sierra Maestra, návštěva horské vesnické školy • Exkurze v Národním parku Pico Turquino, pěší trek na Comandancia, jízda na koních 12. den (30.11.2010) • Přejezd do města Santiago de Cuba • El Cobre – katedrála, poutní místo 13. den (1.12.2010) • Prohlídka města Santiago de Cuba - hřbitov Cementerio Santa Ifigenia, kasárna Cuartel Moncada, rodný dům Casa natal de Diego Velásquez • Baseballové utkání 14. den (2.12.2010) • Volný den, koupání v Karibském moři - Playa Siboney • Ceremonie caňonazo na El Morro 15. den (3.12.2010) • Cesta do provincie Oriente (přes Guantanámo) • Prohlídka historického místa Playa Cajobabo • Baracoa, město zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO 16. den (4.12.2010) • Prohlídka města Baracoa, muzeum Matachín, exkurze na pevnost a prehistorické naleziště a bydliště předkolumbovských indiánských obyvatel, Kolumbův kříž • Malířský ateliér Eliades Rodriquez. 17. den (5.12.2010) • Výstup na stolovou horu Yunque v Národním parku A. Humboldta, odborná exkurze s pracovníkem NP, tropický deštný les 18. den (6.12.2010) • Okolí města Baracoa - Río Toa, exkurze s odborným průvodcem NP • Ekoturismus ( 12 km ), plavba na loďkách 19. den (7.12.2010) • Santiago de Cuba – přejezd z města Baracoa 20. den (8.12.2010) • Holguín, prohlídka města, výstup na La Loma de la Cruz • Večer přednáška o cestovním ruchu na Kubě

Strana 69

zpět na obsah

21. den (9.12.2010) • Bayamo, prohlídka města • Večer návštěva Casa de la Trova – tradiční kubánská hudba 22. den (10.12.2010) • Las Tunas, prohlídka města • Camagϋey, prohlídka města 23. den (11.12.2010) • Santa Clara, prohlídka města • Památník Mausoleo de Ernesto Che Guevara, vlak Tren Blindado 24. den (12.12.2010) • Exkurze do NP Cayo Brujas na korálový ostrov Cayo Santa María • Remedios, prohlídka národní památky 25. – 27. den (13.12.-15.12.2010) • Varadero, odpočinek, exkurze po rekreační oblasti, Delfinárium 28. den (16.12.2010) • Varadero, odpoledne přejezd do Havany 29. den (17.12.2010) • Beseda se zástupci kubánské organizace cestovního ruchu CUBANACAN • Havana, volná prohlídka města • Návštěva kubánského kabaretu 30. den (18.12.2010) • Havana, v 15.00 odjezd na letiště

Strana 70

zpět na obsah

REDAKCE ČASOPISU

REDAKČNÍ RADA RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. doc. PaedDr. Jiří Štyrský, CSc. doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc. PhDr. Dana Zažímalová RECENZE Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc. RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. Mgr. Stanislava Pachrová, Ph.D. REDAKCE Jitka Kalabusová Šárka Venkrbcová TECHNICKÝ REDAKTOR Ondřej Chalupa, DiS.

VYDÁVÁ Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16 586 01 Jihlava ISSN 1804-252X

Strana 71

zpět na obsah