OMEZENÍ VLASTNÍKŮ NEMOVITOSTÍ V REŽIMU ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY

MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA

Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

OMEZENÍ VLASTNÍKŮ NEMOVITOSTÍ V REŽIMU ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY

Josef Smejkal Rok 2008

Čestné prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Omezení vlastníků nemovitostí v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

………………………

I. ÚVOD V rámci mé diplomové práce jsem se zaměřil na omezení vlastníků nemovitostí vznikajících v souvislosti z ochranou přírody a krajiny v režimu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Po kapitole věnující se současné právní úpravě, ve které jsou shrnuty prameny právní úpravy relevantní pro tuto práci a kapitole věnující se základním pojmům použitých v práci, již následují kapitoly zabývající se konkrétními omezeními vlastnického práva k nemovitostem, resp. pozemkům, dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Členění práce odpovídá systematice zákona o ochraně přírody a krajiny a dělení právních prostředků na prostředky obecné ochrany přírody a krajiny a na prostředky zvláštní ochrany přírody a krajiny, tomu také odpovídá členění omezeních vlastníků nemovitostí z těchto prostředků plynoucích. Pojmy obecná a zvláštní ochrana přírody a krajiny a jejich prostředky jsou dva vzájemně propojené systémy a tak je také lze vzájemně vymezit. Zvláštní ochrana přírody a krajiny slouží ke zvýšené ochraně přírodovědecky, esteticky či jinak významných součástí přírody a krajiny, projevuje se v ní zvýšený obecný (veřejný) zájem na této ochraně. Prostředky zvláštní ochrany přírody a krajiny jsou: Zvláště chráněná území, památné stromy, zvláštní ochrana rostlin, živočichů a nerostů. Obecná ochrana slouží k ochraně veškeré přírody a krajiny, tedy nejen těch součástí přírody a krajiny chráněných dle ochrany zvláštní1 a adresáty právních norem obecné ochrany se stává nejširší okruh subjektů.2 Prostředky obecné ochrany přírody a krajiny jsou: Systém ekologické stability, významné krajinné prvky, obecná ochrana rostlin a živočichů, obecná ochrana dřevin, ochrana jeskyní, ochrana paleontologických nálezů, ochrana krajinného rázu a přírodní park. Mezi prostředky obecné ochrany přírody lze zařadit i přechodně chráněné plochy (i vzhledem k systematice zákona), které nesou znaky obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny. Prostředky ochrany přírody a krajiny jsou uskutečňovány zejména prostřednictvím omezení, zákazů a povinností, z tohoto důvodu jsou v této práce stručně zmíněny i sankce

1

Průchová, I. a kol. autorů. Právo životního prostředí. 2. díl, Brno: MU, 1998, str. 150-151 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 25 2

2

za porušení zákazů a povinností ukládaných vlastníkům nemovitostí dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Práce je doplněna některými důležitými a zajímavými rozhodnutími z rozhodovací praxe a zakončena zhodnocením a shrnutím právní úpravy ochrany přírody a krajiny.

3

II. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA

Základ současné právní úpravy ochrany přírody a krajiny tvoří ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen Ústava) a ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Ústava ve své Preambuli vyslovuje odhodlání společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, což je poté v čl. 7 deklarováno jako jeden z úkolů státu – stát by měl dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. V čl. 2 jsou stanoveny meze základních práv a povinností a tedy i meze pro jejich potenciální omezení – každý

občan může činit, co není zákonem

zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, což musí být respektováno i při realizaci obecného (veřejného) zájmu. Listina obsahuje základní ustanovení týkající se vlastnického práva a právního režimu omezení vlastnictví z důvodu obecného (veřejného) zájmu. Podle čl. 4 je možné ukládat povinnosti pouze na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy splňující stanovené podmínky, musí šetřit jejich podstatu a smysl a nesmí být zneužívána. V čl. 11 jsou obsažena ustanovení týkající se konkrétněji vlastnického práva – čl. 11 odst. 4, podle kterého je skutečné a nucené omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Nejen pro ochranu přírody a krajiny jsou důležité i odst. 1 a odst. 3 – každý má právo vlastnit majetek a to se stejným zákonným obsahem a ochranou, zároveň ale odst. 3 zakazuje jeho zneužití na újmu práv druhých a v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Tím je vztahu k vlastnickému právu upřesněn zákaz stanovený čl. 35 odst. 3 – nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Páteří současné zákonné právní úpravy ochrany přírody a krajiny a místem, kde jsou zakotvena omezení vlastníků nemovitostí, která jsou předmětem této práce, jsou

4

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon nebo ZOPK) a prováděcí vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR (dále jen MŽP ČR) č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (dále je prováděcí vyhláška). Zákon o ochraně přírody a krajiny byl přijat po dvouletém legislativním procesu v roce 1992, účinnosti nabyl 1. června téhož roku a v poměrně krátké době se začlenil do praxe.3 V praxi se objevila nutnost některých změn, počínaje rokem 1992 byl tento zákon několikrát novelizován. Pro potřeby této práce jsou důležité následující novely: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, a o změně a doplnění některých zákonů (zákon o lesích), novelizoval i ustanovení ZOPK týkající se lesů - zrušil § 4 odst. 4 a v něm zákaz umisťování staveb do stanovených vzdáleností od rybníků, jezer a vodních toků s účinností od 1. ledna 1996. Nálezem Ústavního soudu č. 3/1997 Sb. bylo zrušeno vynětí § 5 odst. 6 z režimu zákona č. 500/2004Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) – orgán ochrany přírody bude nadále v režimu správního řádu povolovat vývoz a dovoz ohrožených rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika (s výjimkou vývozu a dovozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, který je upraven zvláštním předpisem – zákonem č. 100/2004 Sb. , o obchodování s ohroženými druhy). Zákonem č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění z. č. 114/1992 Sb., kterým byla provedena opatření plynoucí z Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin (Washingtonská úmluva – CITES). Zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, byl vypuštěn z § 72 odst. 2, který jen nedostatečně reguloval podmínky výkonu práva na informace o životním prostředí (tedy i o ochraně přírody a krajiny), ale i přístup veřejnosti k nim.4 Zákonem č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko a mění se ZOPK, bylo zejména upraveno vymezování zón národních parků a chráněných krajinných oblastí formou vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky (dále je MŽP ČR) a doplněno sankční ustanovení postihující nedovolený výkon zakázaných činností a činností vázaných na souhlas ve zvláště chráněných územích. Zákonem č. 238/1999 Sb.,

3

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 7 4 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 181-182 5

kterým se mění trestní zákon a další předpisy včetně ZOPK, byla stráž přírody (a další veřejné stráže – lesní, myslivecká atd.) označena za veřejného činitele ve smyslu trestního zákona. Zákonem č. 168/2004 Sb., kterým se mění ZOPK, bylo stanoveno, že registrace významných krajinných prvků bude prováděna rozhodnutím v režimu správního řádu. Zákonem č. 218/2004 Sb.(tzv. euronovela) byly do ZOPK a dalších předpisů transponovány směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Jedna z posledních novelizací je zákon č. 222/2006 Sb., kterým došlo k úpravě maximální výše pokut za veškeré správní delikty na dvojnásobek sazby původní a to od 1. června 2006. Pramenem současné právní úpravy ochrany přírody a krajiny jsou také mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví), předpisy Evropské unie (zejm. směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady č.92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) a další zákonné i podzákonné předpisy, zejména předpisy zřizující jednotlivá zvláště chráněná území a předpisy související.5

5

Např. zákon č. 289/1995 Sb. , o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/2004 Sb., zákon č. 449/2001 Sb. , o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 6

III. ZÁKLADNÍ POJMY

Pro potřeby této práce je nutné uvést definice základních pojmů v takové podobě, v jaké je pro své účely definuje ZOPK a v jaké je také používá tato práce. V § 2 odst. 1 zákon definuje obsah pojmu ochrana přírody a krajiny. Rozumí se jí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Do pojmu vymezená péče je třeba zahrnout nejen pasivní činnost vedoucí k zachování dosavadního stavu přírody a krajiny a její ekologické stability, ale i aktivní snahu o její obnovu.6 V § 3 odst. 1 jsou definovány jak pojmy zavedené ZOPK pro vlastní účely (např. územní systém ekologické stability), tak pojmy používané jinými předpisy v jiném významu, než jej používá ZOPK (např. les jako pojem lesního zákona) nebo pojmy používané v různých vědních oborech (např. biotop), u kterých zákonodárce považoval za účelné definovat jej v zákoně. Nesmíme opominout také kategorii pojmů pocházejících z evropských předpisů (např. evropsky významná lokalita).7 Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen systém ekologické stability) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata. Planě rostoucí rostlina (dále jen rostlina) je jedinec nebo kolonie rostlinných

6

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 77 7 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 82 7

druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně a nejsou závislé na péči člověka. Za rostlinu se považují všechny její podzemní i nadzemní části. Volně žijící živočich (dále jen živočich) je jedinec živočišných druhů, který se vyskytuje v přírodě a není v přímě péči člověka. Za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody je na základě písemné žádosti držitele do 30 dnů povinen takového jedince evidovat, pokud nemá důvodné podezření na nelegální původ jedince. Živočišný nebo rostlinný druh je rovněž systematická jednotka nižšího řádu. Zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživé přírody; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost, vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem podle části třetí nebo páté tohoto zákona. Dřevina rostoucí mimo les (dále jen dřevina) je strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo pozemky, které nejsou určené k plnění funkce lesa. Paleontologický nález je věc, která je významným dokladem nebo pozůstatkem života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů. Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky Přírodní stanoviště je přírodní nebo polopřírodní suchozemská nebo vodní plocha, která je vymezena na základě geografických charakteristik a charakteristik živé a

8

neživé přírody. Přírodní stanoviště v zájmu Evropských společenství (dále jen evropská stanoviště) jsou přírodní stanoviště na evropském území členských států Evropských společenství těch typů, které jsou ohroženy vymizením ve svém přirozeném areálu rozšíření nebo mají malý přirozený areál rozšíření v důsledku svého ústupu či v důsledku svých

přirozených

vlastností

nebo

představují

výjimečné

příklady

typických

charakteristik jedné nebo více z biogeografických oblastí, a která jsou stanovena právními předpisy Evropských společenství. Jako prioritní se označují ty typy evropských stanovišť, které jsou na evropském území členských států Evropských společenství ohrožené vymizením, za jejichž zachování mají Evropská společenství zvláštní odpovědnost, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Druhy v zájmu Evropských společenství (dále jen evropsky významné druhy) jsou druhy na evropském území členských států Evropských společenství, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Jako prioritní se označují evropsky významné druhy, vyžadující zvláštní územní ochranu, za jejichž zachování mají Evropská společenství zvláštní odpovědnost, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Evropsky významná lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující zákonem a předpisy EU dané podmínky. Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu dle § 39 nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území v jedné z kategorií. Chov je jakékoliv držení živočicha v zajetí.

9

IV. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ OBECNÉ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY

Omezení vlastníků nemovitostí (resp. pozemků) v režimu ZOPK na základě obecné ochrany přírody jsou taková omezení, která slouží k ochraně veškeré přírody a krajiny, tedy nejen částí přírody a krajiny zařazených do jedné ze zákonných kategorií zvláště chráněných území8 a jsou adresována všem subjektům, jež mohou svými zásahy negativně působit na přírodu a krajinu. Povinnost vlastníků nemovitostí strpět omezení jejich vlastnických práv ukládaných podle ZOPK je v obecné rovině uvedena v § 58 odst. 1. – každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona a to z titulu obecného (veřejného) zájmu. Ustanovení je považováno za nadbytečné,9 tato povinnost vyplývá vždy z konkrétního ustanovení, ale zákonodárce chtěl zřejmě tímto tuto povinnost zdůraznit. V souvislosti s tím je nutno zmínit, že samotný § 58 odst. 1 nepředstavuje skutečné omezení výkonu vlastnického práva k nemovitosti a už vůbec ne takové omezení, které by zakládalo vlastníku nemovitosti nárok na náhradu za újmu vzniklou v souvislosti s tímto omezením, což může v praxi činit jisté obtíže. Zdůvodnění nalezneme v Listině – na jedné straně je nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny), ale na druhé straně vlastník nesmí zneužít své vlastnické právo na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny) a při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem (čl. 35 odst. 3 Listiny). Vlastníku tedy nenáleží náhrada za omezení při výkonu práva v případě, kdyby mohl potenciálně překročit rámec daný zákonem a ohrozit nebo poškodit zákonem chráněný zájem, ale tím, že výkon svého práva omezí, k jeho ohrožení či poškození nedojde. V tomto případě nemůže být poskytnuta náhrada za omezení výkonu práva, když vlastníku právo výkonu vlastnického práva překračujícím rámec zákona nenáleží.10

8

Průchová, I. a kol. autorů. Právo životního prostředí. 2. díl, Brno: MU, 1998, str. 150 Průchová, I., Chyba, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu. Brno: MU, 1998,str. 61 10 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 145-146 9

10

IV. 1. Obecné povinnosti vlastníka

Obecnou povinností vlastníka pozemku je dle § 68 zlepšovat podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability (§ 68 odst. 1) a to při veškerém užívání pozemku, zvláště pak při hospodaření. Protože tato povinnost může být pro konkrétního vlastníka za dané situace nesplnitelná či splnitelná s velkými obtížemi, splní ji vlastník také uzavřením písemné dohody s orgány ochrany přírody či obce za účelem péče o pozemky z důvodů ochrany přírody a krajiny. Ale v případě, že tak vlastník neučiní ani k výzvě orgánu ochrany přírody, jsou orgány ochrany přírody oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného subjektu zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odst. 1, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků (odst. 3). Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění těchto zásahů a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky (dle § 62), ale orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. Tím není dotčena odpovědnost osob provádějících tyto zásahy. Nesplnění povinností stanovených v § 68 není postihováno sankcemi, zřejmě z důvodu obecné povahy ustanovení.

IV. 2. Systém ekologické stability

V § 4 obsažené základní povinnosti při obecné ochraně přírody uvozují druhou část zákona, ve které jsou zakotveny prostředky obecné ochrany přírody. Jedním s prostředků obecné ochrany přírody je v § 4 odst. 1 systém ekologické stability a povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ je jeho ochrana. ZOPK ale nemá přímý prostředek k vynucení splnění této povinnosti ani sankci v podobě pokuty, děje se tak pomocí dalších nástrojů ochrany přírody.

11

Další povinností vlastníků nemovitostí (vedle obcí a státu) je podílet se ve veřejném zájmu na jeho vytváření. K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se podle § 59 odst. 1 v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány v podobě, v jaké stanoví MŽP ČR obecně závazným předpisem. Hlavním uskutečňovatelem opatření by měli být vlastníci, potažmo uživatelé pozemků. Obsah pojmu opatření a tedy konkrétní povinnosti vlastníků a uživatelů při realizaci opatření nalezneme v § 6 prováděcí vyhlášky – opatření k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh a realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, jež vzhledem k nenáročným technickým, ekonomickým, organizačním a majetkoprávním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu pověřenými subjekty. Dohoda s vlastníkem pozemku je nutná i v případě postupu dle § 59 odst. 2 – vyžaduje-li totiž vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku a nesouhlasí-li s ní jeho vlastník, nabídne mu pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě v jaké je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního. Jak ale vyplývá s dikce zákona, který hovoří o nabídce výměny, musí vlastník pozemku s výměnou podle odst. 2 souhlasit, což do jisté míry komplikuje proces vytváření systému ekologické stability.11 Dalším problémem je samotný mechanismus výměny pozemku dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který v praxi funguje spíše v případě pozemkových úprav.12

IV. 3. Významné krajinné prvky

V druhém odstavci § 4 je upraven právní režim ochrany významných krajinných prvků a způsob jejich využívání. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením, jejich využíváním nesmí být narušena jejich obnova a ohrožena nebo oslabena jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologickostabilizační funkce (zákon podává i jejich demonstrativní výčet – umisťování staveb,

11

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 148 12 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 259 12

pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů), si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, které vydá příslušný orgán ochrany přírody ve správním řízení jako individuální správní akt. Nejčastěji jimi budou především vlastníci nemovitostí, zejména pozemků, dotčených ochranou významných krajinných prvků, ale i další subjekty. Jak vyplývá ze zákonné definice pojmu v § 3 odst. 1 písm. b), významnými krajinnými

prvky jsou přímo ze zákona lesy, rašeliniště, vodní toky,

rybníky, jezera, údolní nivy a dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek postupem podle § 6. Protože zákon řadí mezi významné krajinné prvky i les, podle odst. 3 je závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona nezbytné i ke schválení lesních hospodářských plánů, lesních hospodářských osnov, k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha, dále k výstavbě lesních cest, svážnic a lesních melioračních systémů, naopak jej nevyžadují pěstební a těžební zásahy v lesích prováděné v souladu s lesním hospodářským plánem a zásahy při nahodilé těžbě. Provádí-li fyzická osoba škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody, může orgán ochrany přírody uložit pokutu ve výši do 20 000 Kč – § 87 odst. 2 písm. f), dopustí-li se škodlivého zásahu do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, hrozí jí pokuta až do výše 1 000 000 Kč – § 88 odst. 1 písm. i), ale v případě závažného poškození nebo zničení významného krajinného prvku může orgán ochrany přírody uložit fyzické osobě pokutu až do výše 100 000 Kč a právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 2 000 000 Kč, hlavním kritériem rozlišení jednotlivých skutkových podstat je zde závažnost škodlivého následku.

Judikatura

Podle rozhodnutí NSS sp. zn. 22 Ca 121/2002 - 32 lze vydat závazné stanovisko orgánů ochrany přírody podle ustanovení § 4 odst. 2 pouze před provedením zamýšleného

13

zásahu. NSS ve svém rozhodnutí uvedl, že tento nástroj nelze používat jako právní nástroj k dodatečné legalizaci neoprávněného zásahu do významného krajinného prvku. Povodí Odry a. s. jako investor stavby přikročilo k provádění udržovací práce na specifikovaném úseku řeky Ostravice, aniž si předtím opatřilo závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. O jeho vydání požádalo dva měsíce po provedení zásahu.

IV. 4. Obecná ochrana rostlin a živočichů

Obecná ochrana rostlin a živočichů dle § 5 spočívá zejména v ochraně všech druhů rostlin a živočichů před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Činnosti, jenž vedou nebo by mohli způsobit negativní vlivy na druhy živočichů či rostlin, je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit – § 5 odst. 1, což může orgán učinit ve formě nařízení obce13 nebo případně, je-li adresátem konkrétní osoba, i individuálním správním aktem.14 Z režimu obecné ochrany rostlin a živočichů jsou výslovně odstavcem druhým vyloučeny zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy (např. zákon o myslivosti), ochrana dle odst. 1 se též nevztahuje na ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin chráněné podle § 48 až 50 ZOPK. Dle odst. 3 jsou vlastníci nemovitostí a další fyzické a právnické osoby omezeni i při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice. Subjekty musí postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin, zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Neučiní-li tak, orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků. Nesplní-li subjekty uloženou povinnost a nepostupují tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a živočichů hrozí fyzickým osobám pokuta až do výše 100 000 Kč – § 87 odst. 3 písm. g) a právnickým osobám nebo fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 2 000 000 Kč – § 88 odst. 2 písm. i).

13

Viz. § 77 odst. 1: Obce s rozšířenou působností mohou vydávat pro svůj správní obvod, nejde-li o národní park, chráněnou krajinnou oblast nebo jejich ochranné pásmo, nařízení podle § 5 odst. 1 k omezení nebo zákazu rušivé činnosti. 14 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 34 14

IV. 5. Obecná ochrana dřevin

V § 7 je upravena obecná ochrana dřevin a jak vyplývá z § 7 odst. 1, podle těchto ustanovení jsou chráněny dřeviny, na které se nevztahuje ochrana přísnější (např. dle § 46 a 48 ZOPK) nebo ochrana podle zvláštních předpisů (např. lesní zákon), tedy dřeviny rostoucí mimo les ve smyslu definice v § 3 odst. 1 písm. g) ZOPK. Důležité je také to, že trvalé porosty, za které považujeme i dřeviny, jsou součástí pozemku a dřeviny jsou tedy vlastnictvím vlastníka pozemku.15 Obecnou povinností nejen vlastníků nemovitostí je chránit dřeviny před poškozováním a ničením - § 7 odst. 1, prováděcí vyhláška v § 8 odst. 1 toto ustanovení blíže definuje – poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. V odst. 2 zákona je zvláště zdůrazněna povinnost vlastníka pečovat o tyto dřeviny jejich ošetřováním a udržováním, což není orgánem ochrany přírody přímo vynutitelné, ale orgán ochrany přírody má možnost uložit vlastníkům (v podobě správního rozhodnutí) provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin, jestliže to bude nutné při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami. Naopak vlastník nemovitosti nemůže, až na výjimky stanovené zákonem, kácet dřeviny bez povolení orgánu ochrany přírody. Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, které lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin – § 8 odst. 1. Povolení orgánu ochrany přírody dle odst. 2 není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, tedy za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů.16 Orgán ochrany přírody může kácení pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění. Dle odst. 3 také není povolení třeba ke kácení dřevin na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou (úprava v § 8 odst. 2 prováděcí vyhlášky) a v případě tzv. havarijního

15

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 43 16

Např. výkon oprávnění správce vodního toku dle § 49 odst. 1, pís b) zákona č. 254/2001 Sb. , vodní zákon – správci vodních toků jsou oprávněni z důvodu péče o koryta vodního toku a v součinnosti s vlastníky pozemků odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm. 15

kácení, tj. je-li stavem dřevin zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu – odst. 4. Podrobnosti ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení (např. obsah žádosti o povolení) jsou stanoveny v § 8 prováděcí vyhlášky. Orgán ochrany přírody může podle § 9 uložit žadateli (vlastník pozemku nebo nájemce s jeho souhlasem) jako součást rozhodnutí o povolení kácení dřevin přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však po dobu pěti let. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které jsou ve vlastnictví žadatele, nejsou-li, lze provést náhradní výsadbu jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. Obce pro tento účel vedou přehled pozemků vhodných pro náhradní výsadbu ve svém územním obvodu po předběžném projednání s jejich vlastníkem. Odst. 3 pak upravuje odvody pro případ, že orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby – ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody, je povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce a ten, kdo kácel dřeviny protiprávně, je povinen zaplatit odvod do Státního fondu životního prostředí ČR. Odvody za protiprávní kácení do Státního fondu životního prostředí ČR jsou ale v praxi neaplikovatelné – ZOPK neobsahuje úpravu výše odvodů, podmínek pro jejich ukládání i případného prominutí a odkazuje v poslední větě odst. 3 na zvláštní zákon, který ale nebyl dosud vydán a nelze jej suplovat například obecně závaznými vyhláškami, protože povinnost odvodu do Státního fondu životního prostředí ČR lze uložit pouze formou zákona.17 Bohužel, odvody podle § 9 odst. 3 nejsou jediným problémem obecné ochrany dřevin. Za účinnosti ustanoveních ZOPK o obecné ochraně dřevin došlo ke značnému nárůstu počtu případů poškozených a pokácených dřevin bez povolení nebo na základě chybně vydaných povolení. Příčinnou toho stavu může být několik faktorů. Povolování kácení dřevin, oprávnění k pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dřevin atd. mají (s výjimkou území národních parků) v kompetenci obecní úřady (§ 76 odst. 1 písm. a) a tyto úřady často nedodržují zákonný postup při vyřizování žádostí, akceptují neúplná či nepravdivá podání a v mnoha případech je značně problematická vazba na místní poměry

17

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 122 16

a diskutabilní nestrannost těchto úřadů při rozhodování o povoleních pro obecní pozemky. Důkazem je rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kde soud rozhodl, že v případě kácení dřevin na pozemcích města jsou pracovníci městského úřadu vyloučeni z rozhodování o povolení.18 Problematická je i nízká účinnost sankcí, které dostatečně nemotivují subjekty k dodržování zákona.19 Nesplnění povinnosti při obecné ochraně dřevin je dle zákona o ochraně přírody a krajiny sankcionováno pokutami. Dopustí-li se fyzická osoba přestupku tím, že poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les, orgán ochrany přírody uloží této osobě pokutu ve výši do 20 000 Kč – § 87 odst. 2 písm. e), pokácí-li fyzická osoba bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les, hrozí jí pokuta až do výše 100 000 Kč – § 87 odst. 3 písm. d). Pokutu až do výše 10 000 Kč uloží orgán ochrany přírody fyzické osobě, nesplní-li ohlašovací povinnost určenou tímto zákonem – § 87 odst. 1 písm. e). Dopustí-li se právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les (§ 88 odst. 1 písm. c) nebo tím, že nesplní ohlašovací povinnost podle tohoto zákona nebo nesplní povinnosti náhradní výsadby podle § 9 (§ 88 odst. 1 písm. h), uloží orgán ochrany přírody této osobě pokutu až do výše 1 000 000 Kč – § 88 odst. 1.

Judikatura

Vrchní soud v Praze zamítl žalobu obce, která žalovala Ministerstvo životního prostředí, protože jí byla Českou inspekcí životního prostředí (dále jen ČIŽP) uložena pokuta podle § 88 odst. 1 písm. c), za porušení ustanovení § 7 odst. 1. Obec v období vegetačního klidu poškodila radikálním ořezem 180 ! vzrostlých lip tvořících aleje u komunikací v zastavěném území obce a argumentovala tím , že v dané věci nebylo možno aplikovat ustanovení § 88 odst. 1, písm. c), protože obec se provedením ořezu stromů nedopustila protiprávního jednání při výkonu své podnikatelské činnosti. Soud ale uvedl, že sankční odpovědnost podle ustanovení § 88 odst. 1 a 2 lze vyvodit proti každé

18

Sp. zn. 30 Ca 69/2003-39 Jelínková, J. Některé příčiny nízké účinnosti práva v ochraně dřevin... In Aktuální otázky práva životního prostředí, Brno : MU, 2005, str. 123 a násl. 19

17

právnické osobě, která se dopustí protiprávního jednání na úseku ochrany přírody a krajiny, tedy i proti obci, a to bez ohledu na skutečnost, zda k protiprávnímu jednání právnické osoby došlo při výkonu podnikatelské činnosti či nikoli – sp. zn. 7 A 38/97. Další rozhodnutí se též týká odpovědnosti za sankce. NSS v rozhodnutí sp. zn. 7 A 156/2000 - 54 potvrdil, že pokutu podle § 88 odst. 1 písm. c) lze uložit jen té osobě, u níž bude spolehlivě prokázáno, že se dopustila protiprávního jednání tím, že poškodila nebo zničila bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin. Pokud správní orgány neodstranily pochybnosti ohledně určení sankčně odpovědného subjektu, nelze pokutu bez dalšího uložit jen jednomu ze subjektů přicházejícímu v úvahu. Jednalo se o spor mezi akciovou společností a Ministerstvem životního prostředí o uložení pokuty, která byla uložena rozhodnutím ČIŽP dotyčné akciové společnosti za protiprávního jednání podle § 88 odst. 1 písm. c), když byly při stavbě podzemních garáží poškozeny kořenové systémy tří vzrostlých stromů.

IV. 6. Ochrana a využití jeskyní

Nutnost obecné ochrany jeskyní vyplývá z jejich významu a to nejen pro vědce zkoumající unikátní přírodní jevy či památky lidské činnosti, ale i významem pro kulturu a v neposlední řadě pro turistiku. Dalším důvodem obecné ochrany jeskyní je ten, že dle obecné ochrany jsou chráněné i jeskyně nacházející se mimo zvláště chráněná území a nebo u kterých je teprve předvídán jejich výskyt.20 Omezení vlastníků nemovitostí v souvislosti s jeskyněmi je spojeno s faktem, že ač novelou zákonem č. 218/2004 Sb. byly jeskyně vyloučeny jako předmět vlastnictví a nejsou součástí pozemku (§ 61 odst. 3), vlastnictví pozemků souvisejících s jeskyněmi zákonem vyloučeno není, což je patrné i z § 61 odst. 1, kde je formulována povinnost vlastníků pozemků souvisejících s jeskyněmi přednostně nabídnout tyto pozemky v případě jejich zamýšleného prodeje ke koupi orgánu ochrany přírody. Pozemky souvisejícími rozumíme pozemky, které se nacházejí nad jeskyněmi nebo se na nich nacházejí povrchové přírodní jevy, které s jeskyněmi souvisejí (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod).21 A protože předmětem obecné ochrany přírody

20

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 123 21 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 261 a § 10 odst. 4 18

jsou dle § 10 jeskyně definované v odst.1, ale stejně tak podle § 10 odst. 4 jsou předmětem ochrany výslovně i přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související, je možné, že vlastnické právo vlastníků pozemků, na nichž se přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související vyskytují, může být v souvislosti s nimi omezeno. Povinností všech subjektů je dodržovat zákaz ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně a přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související nebo jinak měnit jejich dochovaný stav. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní – § 10 odst. 2. V odst. 3 je omezen a vázán na povolení orgánu ochrany přírody i průzkum nebo výzkum jeskyně a přírodních jevů na povrchu s jeskyněmi souvisejících, povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k provádění monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní správy, policie, osoby při plnění úkolů obrany státu a osoby při zajišťování veterinární péče, záchranných služeb nebo správy vodních toků. V odst. 5 byla uložena povinnost osobě oprávněné k dobývání nebo osobě provádějící geologické práce bezodkladně oznámit orgánu ochrany přírody zjištění jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací – § 10 odst. 5. Osoba oprávněná k dobývání je též povinna po nezbytně nutnou dobu, pokud nebude ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zastavit dobývací činnosti, které by mohly poškodit zjištěnou jeskyni a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně, která bude sloužit po jejím zničení jako zdroj informací hlavně pro vědecké účely. Dokumentaci předá orgánu ochrany přírody, obsah a rozsah dokumentace stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Fyzické osobě, která poškozuje nebo ničí jeskyni nebo její součást, nebo porušuje jiné povinnosti stanovené k ochraně jeskyní podle § 10, může být uložena pokuta ve výši do 20 000 Kč (§ 87 odst. 2 písm. g), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti pokutu až do výše 1 000 000 Kč (§ 88 odst. 1 písm. l).

19

IV. 7. Ochrana paleontologických nálezů

Paleontologický nález je při zkoumání naší minulosti neocenitelným zdrojem informací a zákon potřebu jejich ochrany vtělil do § 11, včetně ochrany pozemku, na kterém byl paleontologický nález učiněn, čímž vznikají omezení vlastníkům pozemků při jeho nálezu. Každá osoba, která učiní paleontologický nález, který sama rozpozná, je povinna zajistit jeho ochranu před zničením, poškozením nebo odcizením a opatřit jej údaji o nálezových okolnostech, zejména místě nálezu. Dále je povinna na písemné vyzvání orgánu ochrany přírody sdělit údaje o učiněném nálezu a umožnit přístup a dokumentaci tohoto nálezu osobám pověřeným orgánem ochrany přírody - § 11 odst. 1. Vlastník pozemku, na němž byl paleontologický nález učiněn, nebo osoba vykonávající činnosti, při které k nálezu došlo, má povinnost umožnit na žádost orgánu ochrany

přírody

osobám

tímto

orgánem

pověřeným

provedení

záchranného

paleontologického výzkumu a po dobu jeho konání, nejdéle však po dobu osmi dnů od ohlášení nálezu, nedohodnou-li se strany jinak, zdržet se na místě nálezu činnosti, která by mohla vést k jeho zničení nebo poškození. Po ukončení záchranného paleontologického výzkumu musí být osobám pověřeným orgánem ochrany přírody umožněno provádět odborný paleontologický dohled nad dalšími pracemi. V ustanoveních § 11 citelně chybí jasné stanovení povinnosti každého ohlásit paleontologický nález v případě jeho rozpoznání, zvláště když je na ohlášení vázán další postup, zákonem je zřejmě brána jako samozřejmost. V případě pochybností lze chybějící povinnost suplovat, je-li nálezcem stavebník, ustanoveními stavebního zákona, kde je povinnost ohlásit nález dotčeným orgánům stanovena. Nálezem dle stavebního zákona se rozumí nález kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody nebo archeologickým nálezům a dotčenými orgány jsou stavební úřad, orgán státní památkové péče nebo orgán ochrany přírody.22 Nesplní-li fyzická osoba některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11 odst. 1, uloží jí orgán ochrany přírody pokutu až do výše 10 000 Kč – § 87 odst. 1 písm. i), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti může být

22

Viz. § 176 z. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 20

uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč – § 88 odst. 1 písm. m). Pokud ale právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti nezajistí ochranu paleontologického nálezu před zničením, poškozením nebo odcizením, může orgán ochrany přírody uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč – § 88 odst. 2 písm. l). Při ukládání pokut fyzickým osobám za přestupky dle § 87 může působit obtíže posuzování subjektivnosti při ukládání povinností, viz. formulace § 11 odst. 1 věta první: „Kdo učiní paleontologický nález, který sám rozpozná, je povinen …“, orgán rozhodující o přestupku zde musí zkoumat, zda byl nálezce byl schopen rozpoznat paleontologický nález a je tak právně odpovědný za přestupek.23

IV. 8. Ochrana krajinného rázu a přírodní park

Krajinný ráz je zákonem v § 12 definován jako přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti a jako takový je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině – § 12 odst. 1. Z tohoto důvodu je k umisťování a povolování staveb, jakož i k jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody – § 12 odst. 2. V poslední větě tohoto odstavce je pak dáno zmocnění k vydání obecně závazného právního předpisu (prováděcí vyhlášky) ke stanovení podrobností ochrany krajinného rázu, ministerstvo životního prostředí však dosud prováděcí předpis nevydalo, což do určité míry omezuje využitelnost ochrany krajinného rázu v praxi, zejména v řízení dle stavebního zákona (umisťování a povolování staveb). Omezení vlastníků nemovitostí může též nastat, zřídí-li orgán ochrany přírody dle § 12 odst. 3 obecně závazným právním předpisem přírodní park, kde může stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Přírodní park tak chrání krajinný ráz s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí zákona (zvláště chráněná území).

23

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 59 21

Odst. 4 reaguje na úpravu ve stavebním zákoně, je-li totiž územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání pro zastavěné území a zastavitelné plochy a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody, krajinný ráz se pro ně neposuzuje, posuzování je v kompetenci stavebního úřadu.24 Nesplní-li fyzická osoba povinnosti při ochraně krajinného rázu podle § 12 odst. 2 a tím naruší krajinný ráz, hrozí jí pokuta ve výši do 20 000 Kč – § 87 odst. 2 písm. h)., právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti při narušení krajinného rázu nesplněním povinností podle § 12 odst. 2 hrozí pokuta až do výše 2 000 000 Kč. Nevydání obecně závazného právního předpisu ke stanovení podrobností ochrany krajinného rázu nemá vliv na odpovědnost za nesplnění povinnosti dle § 12 odst. 2.25

Judikatura Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2 As 35/2007 – 75 potvrdilo, že zájem na hospodářském přínosu podle § 1 ZOPK nemůže vyvážit zájem na ochraně před rušivým zásahem do krajinného rázu a posuzování ekonomických přínosů tak není v řízení podle § 12 odst. 2 rovnocennou otázkou ve vztahu k vlastnímu zkoumání možnosti snížení či ovlivnění krajinného rázu a není ani jeho obligatorní součástí. V tomto případě šlo o vydání závazného stanoviska k umístění stavby dvou větrných elektráren (obec Jedlová) podle § 12 odst. 2. IV. 9. Přechodně chráněné plochy Vyhlášení území za přechodně chráněnou plochu je dle systematiky ZOPK nástroj obecné ochrany přírody, ale vzhledem k tomu, že poskytuje přísnější režim ochrany přírody územím doposud chráněným pouze obecně, svou povahou přesahuje do režimu zvláštní ochrany přírody.26 Zákon v § 13 poskytuje nástroj, kterým lze vyhlásit území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo

24

Viz. § 43 odst. 1 a § 61 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 25

Viz. Rozhodnutí NSS sp. zn. 6 As 6/2004 - 98 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 64 26

22

paleontologických nálezů za přechodně chráněnou plochu. Z těchto nebo jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních, může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit dané území za přechodně chráněnou plochu, přechodně chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu, případně na opakované období, například dobu hnízdění. V rozhodnutí orgánu ochrany přírody o jejím vyhlášení, které má povahu správního rozhodnutí, se omezí takové využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení vývoje předmětu ochrany. Omezení dle § 13 vážou pouze vlastníky, nájemce pozemků a jejich právní nástupce, kteří jsou účastníci správního řízení o vyhlášení území za přechodně chráněnou plochu.27 Vznikne-li vlastníku nebo nájemci pozemku v důsledku vyhlášení přechodně chráněné plochy a jejích ochranných podmínek újma nikoliv nepatrná, přísluší mu na jeho žádost finanční náhrada od orgánu ochrany přírody, který přechodně chráněnou plochu vyhlásil. Orgán ochrany přírody při rozhodování o výši finanční náhrady může požadovat doložení žádosti doklady či údaji o výnosu pozemku. Porušování podmínek stanovených § 13 k ochraně přechodně chráněných ploch fyzickou osobou je zákonem trestáno uložením pokuty až do výše 100 000 Kč – § 87 odst. 3 písm. k), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti může být ve stejném případě uložena pokutu až do výše 1 000 000 Kč – § 88 odst. 1 písm. j).

27

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 132 a § 73 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád 23

V. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ ZVLÁŠTNÍ OCHRANY PŘÍRODY

Omezení vlastníků nemovitostí na základě zvláštní ochrany přírody a krajiny (část třetí a

pátá ZOPK) jsou omezení plynoucí z ochrany zvláště chráněných území,

památných stromů a ze zvláštní ochrany rostlin, živočichů a nerostů. V úpravě zvláštní ochrany přírody je patrný zvýšený obecný (veřejný) zájem na ochraně těchto součástí přírody a krajiny. Zvláštní ochranu přírody lze rozdělit na zvláštní ochranu územní, do které spadají kategorie zvláště chráněných území a druhovou, do které lze zařadit zvláštní ochranu rostlin, živočichů, nerostů a památných stromů.

V. 1. Zvláštní ochrana přírody – územní

Jeden z pomyslných pilířů ochrany přírody a krajiny tvoří zvláště chráněná území, která ZOPK v § 14 odst. 1 charakterizuje jako území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. Tato území lze je vyhlásit za zvláště chráněná, přitom se stanoví podmínky jejich ochrany a podle povahy chráněného území a dalších aspektů se zvolí jedna ze šesti kategorií zvláště chráněných území. Kategoriemi zvláště chráněných území jsou národní parky (dále jen NP), chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO), národní přírodní rezervace (dále jen NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (dále jen NPP) a přírodní památky (dále jen PP)– § 14 odst. 2. Kategorie zvláště chráněných území se dají dle kritéria rozlohy rozdělit na velkoplošná (NP a CHKO) a maloplošná (rezervace a památky). Toto dělení sice nevyplývá ze zákona, ale má kromě významu pro teorii i praktické důsledky, jež se projevují tím, že velkoplošná zvláště chráněná území (na rozdíl od maloplošných) jsou z praktických důvodů členěna na zóny z různým stupněm ochrany.28 Do této kapitoly jsou také zařazena ustanovení § 37 o ochranných pásmech zvláště chráněných území a ustanovení § 40 o omezeních při postupu vyhlašování zvláště chráněných území a vymezování zón národních parků a chráněných krajinných oblastí, ze kterých také plynou vlastníkům nemovitostí omezení jejich práv.

28

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 133-134 a ZOPK - § 17 (zóny NP) a § 27 (zóny CHKO) 24

V. 1. 1. Sankce ve vztahu k zvláště chráněným územím

Důležitosti zvláštní ochrany přírody odpovídá i množství skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů obsažených v ZOPK, které se týkají ochrany zvláště chráněných území. Za tato protiprávní jednání jsou orgány ochrany přírody ukládány pokuty, pokud svým charakterem (závažností a společenskou nebezpečností) nepodléhají trestněprávnímu stíhání.

V. 1. 1. a. Pokuty fyzickým osobám

Orgán ochrany přírody uloží dle § 87 odst. 1 pokutu až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území nebo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu (písm. a), vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení (písm. f) nebo nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64 (písm. h). Pokutu ve výši do 20 000 Kč uloží dle 87 odst. 2 orgán ochrany přírody fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území (písm. a), ohrožuje nad nezbytnou míru zvláště chráněné části přírody při zásazích proti škůdcům, rostlinným chorobám, plevelům a při hygienických opatřeních (písm. d) nebo porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku vydaného podle § 19 (písm. i). Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží dle § 87 odst. 3 orgán ochrany přírody fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že poškodí nebo zničí památný strom nebo zvláště chráněné území či jeho část (písm. a), neuvede poškozenou část přírody chráněnou dle tohoto zákona do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě tohoto stavu podle § 86 či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4 (písm. e), nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovený podle § 66 (písm. h), neplní podmínky výjimky udělené podle § 43 a 56 nebo podmínky souhlasu podle § 44 a 57 (písm. l), vykonává ve zvláště chráněném území, označeném smluvně chráněném území, evropsky významné

25

lokalitě nebo ptačí oblasti činnost zakázanou nebo vykonává činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu (písm. n). Za přestupky v ochraně zvláště chráněných rostlin a živočichů, dřevin a památných stromů lze uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných územích – § 87 odst. 4, což je jen dalším znakem důležitosti zvláštní ochrany přírody.

V. 1. 1. b. Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti

Orgán ochrany přírody uloží dle § 88 odst. 1 pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že poškodí součást přírody ve zvláště chráněném území, nedovoleně změní nebo ohrožuje jeho dochovaný stav (písm. a), vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody (písm. f) nebo nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64 nebo porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku (písm. k). Pokutu až do výše až do výše 2 000 000 Kč lze uložit právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území (písm. c), ohrožuje nad nezbytnou míru zvláště chráněné části přírody při zásazích proti škůdcům, rostlinným chorobám, plevelům a při hygienických opatřeních (písm. f), neuvede poškozenou část přírody chráněnou podle tohoto zákona do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě podle § 86 či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4 (písm. g), nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovené podle § 66 (písm. j), překročí nezbytně nutnou míru při poškozování obecně či zvláště chráněných částí přírody na územích sloužících zájmům obrany státu podle § 90 odst. 2 (písm. m), vykonává ve zvláště chráněném území, označeném smluvně chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti činnost zakázanou nebo vykonává činnost, pro kterou je vyžadován

26

souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu (písm. n) nebo neplní podmínky výjimky udělené podle § 43 a 56 nebo podmínky souhlasu podle § 44 a 57 (písm. p).

V. 1. 2. Národní parky

Národní parky jsou podle § 15 rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Národní parky jsou vyhlašovány zákonem, stejně jako jejich poslání a bližší ochranné podmínky. Veškeré využití národních parků (např. zásahy, stavební a jiné činnosti) musí být v souladu se zásadou, která je vyjádřena v § 15 odst. 2, totiž že veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Vydá-li orgán ochrany přírody povolení k činnosti na území NP v rozporu s tímto ustanovením, pak lze toto povolení považovat za nezákonné, § 15 odst. 2 tak funguje jako zákonný korektiv činnosti všech subjektů, která se týká území NP. ZOPK obsahuje v souvislosti s národními parky širokou škálu omezení adresovaných všem subjektům, vlastníky nemovitostí včetně státu (viz. § 23) nevyjímaje. Omezení plynou ze základních ochranných podmínek obsažených přímo v ZOPK – § 16, z bližších ochranných podmínek stanovených ve zřizovacím zákoně NP, které ty základní doplňují a konkretizují ve vztahu ke specifičnosti vyhlašovaného NP a z návštěvního řádu, který vydává orgán ochrany přírody národního parku formou obecně závazné vyhlášky. Specialitou režimu ochrany národních parků je povaha jejich bližších ochranných podmínek, které z důvodu vyhlášení formou zřizovacího zákona NP mohou obsahovat kromě činností vázaných na souhlas i zákazy, které z důvodu ústavnosti nemohou obsahovat podzákonné předpisy, jimiž jsou vyhlašována ostatní zvláště chráněná území.29 V praktických důvodů je nutno podotknout, že touto formou je vyhlášen pouze jediný NP z celkového počtu čtyř NP na území České republiky a to NP České Švýcarsko (zákon

29

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 137 27

č. 161/1999 Sb.), ostatní NP (KRNAP, NP Šumava, NP Podyjí) jsou vyhlášeny formou nařízení vlády ČR, protože byly vyhlášeny před účinností ZOPK dle stávající legislativy. V § 16 jsou stanoveny základní ochranné podmínky národních parků, které obsahují výčet zakázaných činností. Z těchto zákazů může být za podmínek dle § 43 povolena rozhodnutím vlády ČR výjimka. Na celém území národních parků jsou zakázány následující činnosti (§ 16 odst. 1): písm. a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch písm. b) zneškodňovat odpady („odpad“ ve smyslu definice zákona o odpadech30), které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní odpady („ostatní“ ve smyslu „ostatní odpady původem z území NP“31) mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody písm. c) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody písm. d) vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu a vozidel vodohospodářských organizací písm. e) pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody písm. f) provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody písm. g) sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku písm. h) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů písm. i) zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a

30

§ 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 73 31

28

bažantnice, kromě záchranných chovů, a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti písm. j) měnit stávající vodní režim pozemků písm. k) stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní útvary, plavební kanály, elektrická vedení velmi vysokého napětí a dálkové produktovody písm. l) provádět chemický posyp cest písm. m) těžit nerosty, horniny a humolity32 kromě stavebního kamene a písku pro stavby na území národního parku písm. n) pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky písm. o) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku. Pro území první zóny národního parku pak ZOPK zpřísňuje režim ochrany zákazem (§ 16 odst. 2): písm. a) povolovat a umisťovat nové stavby písm. b) vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků písm. c) měnit současnou skladbu a plochu kultur (tedy ve smyslu aktuálního zákona o katastru nemovitostí „druh pozemku“33), nevyplývá-li změna z plánu péče o národní park písm. d) hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady. Omezení vlastníkům nemovitostí mohou vznikat i z návštěvních řádů národních parků vydaných dle § 19, což je především nástroj sloužící k omezení škodlivých vlivů rekreace a turistiky a k určení vyhrazených míst, na kterých jsou povolené činnosti jinak zakázané (např. táboření nebo parkování motorových vozidel). Osoby trvale bydlící či pracující v národním parku mohou být z jeho působnosti ve stanoveném rozsahu vyňaty, což se může týkat i vlastníků nemovitostí. Právní režim lesů na území NP je upraven v § 22 odst. 1. Podle tohoto ustanovení lesy na území NP nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských, lesy na území NP lze zařadit do kategorie lesů ochranných, případně lesů zvláštního určení34 a nelze v nich tedy zejména těžit dřevo z produkčních důvodů. Ustanovení lesního zákona o zásazích proti

32

Pojmem humolit jsou označovány slatiny a rašeliny Viz. § 2 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) 34 Kategorizace lesů je upravena v §§ 6 - 9 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 33

29

škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. V § 23 je ve vlastnickém právu omezen stát, který nemůže zcizit lesy, lesní půdní fond (tento pojem nahrazen novelou lesního zákona pojmem „pozemky určené k plnění funkcí lesa“35), vodní toky a vodní plochy na území národních parků, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví (s výjimkou nároků fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci a směny pozemků odůvodněné zájmy ochrany přírody).

Judikatura

Dle rozhodnutí NSS může Správa národního parku jako orgán ochrany přírody v případě přemnožení škůdců udělit podle § 22 odst. 1 souhlas k mimořádným opatřením v lesích národního parku dle lesního zákona (§ 23 lesního zákona) za současného stanovení podmínek sledujících zájmy ochrany přírody (např. omezující podmínky v souvislosti s ochranou zvláště chráněných rostlin a živočichů) K tomu není nutné, aby navrhovatel předložil k řízení jako podklad rozhodnutí Ministerstva životního prostředí coby orgánu ochrany přírody podle § 56 tohoto zákona – sp. zn. 5 A 151/2001 – 56. Šlo o zásah proti kůrovcům v I. zóně NP Šumava.

V. 1. 3. Chráněné krajinné oblasti

Za chráněné krajinné oblasti lze vyhlásit rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení – § 25 odst. 1. Chráněné krajinné oblasti, včetně jejich poslání a bližších ochranných podmínek, vyhlašuje vláda republiky nařízením – § 25 odst. 3, ale většina z vyhlášených CHKO jsou CHKO vyhlášená ještě před účinností ZOPK vyhláškou ministerstva. Bližší ochranné podmínky vyhlášené v nařízení doplňují a konkretizují základní ochranné podmínky CHKO, ale z důvodu

35

Viz. § 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 30

ústavnosti nesmějí obsahovat zákazy, nejčastěji mají povahu činností vázaných na souhlas orgánu ochrany přírody36. Na rozdíl od NP jsou za CHKO vyhlašovány území, na kterých je dochovaný stav přírody a krajiny výsledkem činnosti člověka a přírody. Důkazem je, že součástmi CHKO jsou např. vinice, sady, aleje i historické stavby a na území CHKO je možno šetrně hospodařit. Meze hospodářského využívání jsou stanoveny v § 25 odst. 2, podle kterého by mělo být prováděno podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Ani rekreační využití zákon nezakazuje, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí. Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí obsahuje § 26. Na celém území chráněných krajinných oblastí, tedy bez rozlišování jednotlivých zón odstupňování ochrany přírody, je zakázáno: písm. a) zneškodňovat odpady37 mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, režim ochrany CHKO je v tomto případě mírnější než režim NP – neobsahuje zákaz zneškodňovat na vyhrazených místech odpady vzniklé mino území CHKO písm. b) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody písm. c) vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu a zdravotní a veterinární službu písm. d) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů písm. e) používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti písm. f) stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály písm. g) pořádat automobilové a motocyklové soutěže písm. h) provádět chemický posyp cest

36

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 159-161 37 Viz. poznámka č. 25 (str. 22) 31

písm. i) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany chráněné krajinné oblasti. Zákazy v § 26 odst. 2 a 3 jsou rozlišeny dle odstupňování jednotlivých zón ochrany přírody. V odst. 2 jsou zákazy týkající se území první zóny chráněné krajinné oblasti, kde je zakázáno: písm. a) umisťovat a povolovat nové stavby písm. b) povolovat a měnit využití území, což je specifikum CHKO, důvodem je zachování charakteru krajiny písm. c) měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o chráněnou krajinnou oblast písm. d) hnojit pozemky, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady písm. e) těžit nerosty a humolity. V odst. 3 jsou zákazy platné na území první a druhé zóny chráněné krajinné oblasti, kde je zakázáno: písm. a) hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní úpravy značného rozsahu písm. b) zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy, bažantnice písm. c) pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.

V. 1. 4. Národní přírodní rezervace

Za národní přírodní rezervace může orgán ochrany přírody, kterým je v případě NPR Ministerstvo životního prostředí, vyhlásit menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku § 28 odst. 1. NPR vyhlašuje

32

MŽP ČR formou vyhlášky, ve které také stanoví její bližší ochranné podmínky, které doplňují ty základní v § 29 (zejm. prostřednictvím činností vázat na souhlas dle § 44 odst. 3) a přizpůsobují ochranné podmínky potřebám jednotlivých NPR. V zájmu realizace ochrany NPR je § 28 odst. 2 omezeno jejich využívání, které je umožněno jen za podmínky, že tímto využíváním uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. V praxi je toto ustanovení zákonným kritériem pro hodnocení podmínek pro povolování komerčních i nekomerčních činností či staveb na území NPR, podobně jako je tomu na území NP (viz V. 1. 2. NP) a také je jednou z podmínek tvorby plánů péče o zvláště chráněná území.38 V § 29 jsou stanoveny základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací. Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno: písm. a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět chemizaci (používání chemických hnojiv, biocidů apod.), změnu vodního režimu a jakékoli terénní úpravy písm. b) povolovat a umisťovat stavby, což ve vztahu k podobnému zákazu v NP znamená zpřísnění režimu ochrany, zákon tímto zakazuje jakoukoli stavební činnost na území NPR písm. c) těžit nerosty a humolity písm. d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků písm. e) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů písm. f) provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa, která k této činnostem může vyhradit ve své kompetenci orgán ochrany přírody písm. g) zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti písm. h) vjíždět motorovými vozidly, kromě vozidel orgánů státní správy, vozidel

38

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 92 33

potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu písm. i) sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy při výkonu rybářského a mysliveckého práva se souhlasem orgánu ochrany přírody dle § 30 písm. j) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody písm. k) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní přírodní rezervace.39 Stejný režim jako v případě NP mají i lesy národních přírodních rezervací (§ 31) a podobně je i omezeno právo vlastnictví k některému majetku v národních přírodních rezervacích. Na území NPR nelze zcizit lesy, lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a na rozdíl od režimu NP i nezastavěné pozemky na území NPR, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, aniž by tím byla dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci (§ 32).

V. 1. 5. Přírodní rezervace

Za přírodní rezervaci podle § 33 odst. 1 může orgán ochrany přírody vyhlásit menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast a stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky. V odst. 2 je upraven režim nezastavěných pozemků na území PR, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví. Tyto pozemky lze zcizit jen se souhlasem ministerstva životního prostředí, aniž by tím byla dotčena práva fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci. V § 34 jsou pak stanoveny základní ochranné podmínky v přírodních rezervacích, podle kterých je na celém území přírodních rezervací zakázáno: písm. a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch písm. b) používat biocidy písm. c) povolovat a umisťovat nové stavby

39

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 167-171 34

písm. d) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů písm. e) sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva myslivosti a rybářství či sběru lesních plodů písm. f) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany přírodní rezervace. Dále je na území PR možné omezení výkonu práva myslivosti a rybářství, příslušný orgán jejich výkon může omezit, pokud je v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace – § 34 odst. 2.

V. 1. 6. Národní přírodní památka

Za národní přírodní památku se vyhlašuje přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. MŽP ČR stanoví svou vyhláškou, kterou vyhlašuje NPP, její bližší ochranné podmínky – § 35. Pro NPP je charakteristická různorodost, protože objektem ochrany se může stát jak živá či neživá příroda, tak i objekty vzniklé spolupůsobením člověka a často jsou NPP vyhlašovány objekty nevelké rozlohy, ale velké svým významem. V § 35 odst. 2 jsou zakázány změny či poškozování NPP či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození a dostaly by se tímto do rozporu s úkolem NPP – zachování a zlepšení jejich. Moment, kdy se určitá činnost dostává do rozporu z ochrannými podmínkami, je záležitost individuální. Podle odst. 3 nelze zcizit lesy, lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a nezastavěné pozemky na území národních přírodních památek, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví (předpisy o majetkové restituce tím nejsou dotčeny).

35

V. 1. 7. Přírodní památka

Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, lze vyhlásit za přírodní památku, zároveň jsou stanoveny její bližší ochranné podmínky – § 36. Rozlišujícím pojmem mezi NPP a PP je jejich význam, PP mají význam zejména regionální, proto také mohou PP vyhlašovat vedle Ministerstva životního prostředí i kraje pro svůj správní obvod. Základními ochrannými podmínkami jsou zákazy změn nebo poškozování PP nebo jejich hospodářského využívání, které by vedlo k jejich poškození. Na rozdíl od NPP je omezena dispozice jen u nezastavěných pozemků na území PP, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví. Lze je zcizit jen se souhlasem ministerstva životního prostředí (předpisy o majetkové restituce nejsou tímto dotčeny).

V. 1. 8. Ochranná pásma zvláště chráněných území

Omezení vlastníků nemovitostí může potencionálně nastat z titulu ochranných pásem zvláště chráněných území (§ 37). Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který vyhlásil zvláště chráněné území, ke kterému je ochranné pásmo vyhlašováno a to stejným způsobem. Důvodem je potřeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Pokud se ochranné pásmo u NPR, PR, NPP a PP nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. – § 37 odst. 1. Ochranná pásma NP a CHKO se vyhlašují zřizovacím aktem.. Stavební činnosti, terénní a vodohospodářské úpravy, použití chemických prostředků, změny kultury pozemků a stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je obligatorně vázán na souhlas orgánu ochrany přírody.

36

V. 1. 9. Další omezení plynoucí z územní zvláštní ochrany přírody a krajiny

Na závěr této kapitoly je třeba uvést ještě další omezení vlastníků nemovitostí v souvislosti se zvláštní územní ochranou přírody a krajiny. Při postupu vyhlašování zvláště chráněných území a vymezování zón národních parků a chráněných krajinných oblastí podle § 40 se musí každý, vlastníky nemovitostí nevyjímaje, zdržet všech zásahů, které by negativně měnily či poškozovaly dochovaný stav přírody území navrhovaného ke zvláštní ochraně. Týká se to období od zveřejnění návrhu vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou až do vyhlášení, nejdéle však po dobu jednoho roku. Omezení vlastníků dotčených pozemků podle právního předpisu, kterým se vyhlašuje zvláště chráněné území nebo jeho ochranné pásmo nebo vymezují zóny národního parku či chráněné krajinné oblasti, nesmí přesáhnout rozsah omezení vyplývajících z návrhu zvláště chráněného území či jeho ochranného pásma nebo vymezení zón národního parku či chráněné krajinné oblasti a z rozhodnutí o námitkách. Omezení na základě smluvní ochrany podle § 39 a soustavy Natura 2000 dle § 45a a násl. jsou také součásti ochrany přírody a krajiny, ale z hlediska této práce jsou jen specifickými způsoby jejího vzniku a přesahují rámec této práce.

V. 2. Zvláštní ochrana přírody – druhová V. 2. 1. Památné stromy

Ochranu památných stromů lze považovat za druhovou, ochrana je poskytována jednotlivým dřevinám, ale vzhledem k tomu, že památný strom je chráněn ochranným pásmem, má prvky i ochrany územní, důvodem může být i ochrana skupin dřevin či stromořadí. Mimořádně významné stromy (věkem, historií apod.), jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy – § 46 odst. 1. Orgány vyhlašujícími památné stromy jsou obecní úřady, s výjimkami zvláště chráněných území, jejich ochranných pásem a dalších území spravovaných jiným orgánem (újezdními úřady atd.).

37

Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji, jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil – § 46 odst. 2. Z těchto základních ochranných podmínek může být orgánem ochrany přírody udělena výjimka dle § 56 a to v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody (z tohoto důvodu lze také ochranu památného stromu zrušit - § 46 odst. 4). Za poškození nebo zničení památného stromu jsou podle ZOPK udělovány pokuty. Fyzické osobě může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč – § 87 odst. 3 písm. a), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 1 000 000 Kč – § 88 odst. 1 písm. b). Orgán ochrany přírody, který vyhlásil památný strom, vymezí pro tento strom ochranné pásmo, je-li to třeba k zabezpečení před škodlivými vlivy z okolí. V tomto ochranném pásmu lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody – § 46 odst. 3. Není-li využit postup dle odst. 3, pak má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace. Provádění stanovených činností a zásahů bez předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody je také sankcionováno pokutami – § 87 odst. 1 písm. f) a § 88 odst. 1 písm. f).

V. 2. 2. Zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů

Obecně lze říci, že vlastníci nemovitostí mohou být z důvodu této ochrany omezeni zejména ustanoveními, jimiž jsou chráněné biotopy zvláště chráněných rostlin (§ 49 odst. 1), přirozená i umělá sídla a biotopy zvláště chráněných živočichů (§ 50 odst. 1) a místa přirozeného výskytu zvláště chráněných nerostů (§ 51 odst. 2). Při ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, zvláště jde-li o druhy kriticky a silně ohrožené, lze omezit běžné obhospodařování. Jde-li o druhy kriticky a silně ohrožených rostlin, je ke způsobu běžného obhospodařování nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, případně s uložením náhradního ochranného opatření

38

(např. záchranný přenos rostlin) – § 49 odst. 4, jinak není za určitých podmínek běžné hospodaření omezeno. U zvláště chráněných živočichů je povolen zásah do jejich přirozeného vývoje, je-li prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku, z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo leteckého provozu. I zde je ale ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů - § 50 odst. 3. To neplatí pro druhy silně a kriticky ohrožené, souhlas k těmto zásahům lze vydat pouze ve formě výjimky ze zákazů dle § 56.40 Ochrana nerostů dle ZOPK je vyřazena z praktického použití, z důvodu chybějícího obecně závazného předpisu, ve kterém by MŽP ČR stanovilo seznam zvláště chráněných nerostů a bližší ochranné podmínky. Podle § 57 lze vedle činností a zásahů upravených základními ochrannými podmínkami vymezit pomocí bližších ochranných podmínek zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů (§ 50 odst. 5) a nerostů (§ 51 odst. 3) činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody. Tím je vytvořen legislativní základ pro podobnou úpravu činností a zásahů, jak ji známe ze zvláště chráněných území.

40

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 239 39

VI. DALŠÍ OMEZENÍ DLE ZOPK

Do této kapitoly jsem zařadil omezení vlastníků nemovitostí vyplývající z části šesté ZOPK.

VI. 1. Vyvlastnění

Podle § 60 lze vyvlastnit nemovitost či práva k ní za účelem ochrany přírody a krajiny a to v případech stanovených zákonem. Tímto zákonem je z. č. 184/2006., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).Vyvlastnění by mělo sloužit např. k tvorbě systému ekologické stability, ale doposud není využíván.41

VI. 2 Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků

Institut předkupního práva podle § 61 představuje povinnost vlastníků nezastavěných pozemků ležících mimo sídelní útvary na území NP, NPR, NPP a vlastníků pozemků souvisejících s jeskyněmi v případě jejich zamýšleného prodeje přednostně nabídnout tyto pozemky ke koupi orgánu ochrany přírody. Pokud orgán ochrany přírody neprojeví o tyto pozemky do 60 dnů od obdržení nabídky pozemku písemně závazný zájem, mohou vlastníci zamýšlený prodej uskutečnit. V souvislosti s tím je v § 61 odst. 3 upraven právní režim jeskyní, které nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví.

VI. 3. Vstup na pozemky

Pracovníci všech orgánů ochrany přírody, kteří se při výkonu své pracovní činnosti prokáží služebním průkazem, mají podle § 62 odst. 1 právo vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Mohou přitom provádět potřebná

41

Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 260 40

měření, sledování, dokumentaci a požadovat informace nezbytné ke zjištění stavu přírodního prostředí. Při výkonu této činnosti jsou pracovníci orgánu ochrany přírody povinni co nejvíce šetřit vstupem dotčené pozemky, jakož i všechna práva vlastníka.

Judikatura

Rozhodnutím sp. zn. 5 As 38/2004 – 74 potvrdil NSS, že o vstupu na cizí pozemek musí být vlastník pozemku vyrozuměn a vstup pracovníka správního orgánu na pozemek je vázán na povinnost prokázat se služebním průkazem. Jde o povinnosti vyplývající ze ZOPK a ze správního řádu, které žalovaný orgán ochrany přírody nesplnil a ve spojení s chybným zjištěním skutečné situace došlo k nesprávnému posouzení stavby plotu a k nevydání souhlasu z důvodu změny krajinného rázu.

VI. 4. Přístup do krajiny

Ustanovení § 63 mají umožnit přístup do krajiny každému, nejen vlastníkům daných pozemků či orgánům ochrany přírody.42 Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody (§ 63 odst. 1). Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy – § 63 odst. 2. Práva podle odst. 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.

42

Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 161 41

VI. 5. Omezení a zákaz činnosti

Zákon v § 66 dává orgánům ochrany přírody oprávnění stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. Toto opatření, jak je z textu zákona patrné, může činnosti, které teprve mohou způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, předem omezit nebo zakázat. Realizuje se formou správního rozhodnutí. Takovou činností může být např. dlouhodobý živelný odběr vody z vodního toku pro provoz malé vodní elektrárny.43

43

Viz. rozhodnutí NSS sp. zn. 7 A 28/2000 - 47 42

VII. ZÁVĚR Zákon o ochraně přírody a krajiny procházel legislativním procesem v době, kdy docházelo k přerodu společnosti na moderní demokratickou společnost a k velkým legislativním změnám ve vztahu k vlastnictví pozemků a ochraně životního prostředí. Změny reagovaly na společností všeobecně přijímanou nutnost ochrany přírody a krajiny a v souvislosti s tím na potřebu nové úpravy vlastnictví pozemků ve volné krajině a vlastnictví obecně. Tato nutnost byla promítnuta i do ústavního pořádku a na jeho základě i do zákona o ochraně přírody a krajiny, kde byli ustanoveny prostředky k ochraně přírody a krajiny, většinou ve formě zákazů, příkazů a omezení, jimiž se ve veřejném zájmu ochrana realizuje. Bez možnosti omezení vlastnického práva k nemovitostem z důvodu veřejného zájmu by byla ochrana přírody a krajiny jen těžko proveditelná, ale i to má své meze, skutečné a nucené omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Při hodnocení, zda zákona o ochraně přírody a krajiny plní shora uvedená očekávání, převažují obecně kladná hodnocení, i dle mého názoru je to zákon velmi moderní a je kvalitním prostředkem při prosazování zájmů ochrany přírody a krajiny. Jednotlivé prostředky a nástroje jsou v zákoně systematicky a přehledně členěné, což napomáhá vedle orientace i při systematickém výkladu pojmů. Právní úprava dané problematiky je komplexní, mezery v zákoně tedy nekomplikují jeho aplikaci, ale zároveň zákon umožňuje přizpůsobení ochranných podmínek individuálním potřebám, zejména v případě jednotlivých zvláště chráněných území. O jeho kvalitě svědčí zlepšující se stav životního prostředí, účinné prosazování prostředků ochrany obecné a zejména zvláštní, která navázala na dlouholetou tradici ochrany přírody na našem území a chrání ty nejhodnotnější části přírody a krajiny, ale i stále stoupající zájem o účast na ochraně přírody a krajiny ze strany veřejnosti, což je jeden z velkých přínosů tohoto zákona. Důkazem může být i malý počet novelizací, které ani svým rozsahem zásadně nezasáhly do zákona jako celku. Patrně nejrozsáhlejší novelizací prošel zákon v souvislostí se vstupem České republiky do EU a přijetím soustavy Natura 2000, tvořenou na území České republiky ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami.

43

Normy práva EU ale často svým rozsahem jen překrývají současnou fungující právní úpravu, což jen podtrhuje komplexnost zákona. Příkladem můžou být ustanovení o ochraně volně žijících ptáků (§ 5a) nebo o druzích v zájmu Evropských společenství – většina druhů byla již chráněna ustanoveními zákona před jeho novelizací. Zákon o ochraně přírody a krajiny, i přes svou nespornou kvalitu, ukázal za dobu své účinnosti i určité nedostatky, které byly ale často zapříčiněné snahou suplovat jeho ustanoveními chybějící ochranu ostatních složek životního prostředí nebo nedůslednou realizací ze strany pověřených orgánů. Problematickým se ukázala obecná ochrana dřevin dle § 7 a násl., která nedostatečně chrání dřeviny před škodlivými zásahy (kácení, poškozování) a odvody za kácení dřevin podle § 9 odst. 3. Jednou z možností k odstranění problémů z kacením a poškozováním dřevin je dle mého názoru změna kompetencí, ve smyslu přenesení rozhodování pravomoci z obecních úřadů na vyšší článek organizace ochrany přírody, která by zajistila vyšší odbornost a omezila prostor pro prosazování místních zájmů a korupci, případně zvýšení sankcí za porušování povinností při obecné ochraně dřevin. Odvody v případě protiprávního kácení do Státního fondu životního prostředí ČR jsou z důvodu nevydání zvláštního zákona v praxi neaplikovatelné – ZOPK sám neobsahuje úpravu výše odvodů, podmínek pro jejich ukládání i případné prominutí a odkazuje v poslední větě ustanovení § 9 odst. 3 na zvláštní zákon, který ale nebyl dosud přijat. Vzhledem k tomu, že odvod do Státního fondu životního prostředí ČR lze uložit pouze zákonem, jediným řešením je iniciovat legislativní proces k přijetí tohoto zákona. Chybějící právní předpis snižuje i možnost realizace ochrany krajinného rázu podle § 12, kde je dáno zmocnění k vydání prováděcí vyhlášky ke stanovení podrobností ochrany krajinného rázu, MŽP ČR jej dosud nevydalo. Za další problémy lze považovat obecně nízkou účinnost sankcí a to i vzhledem k jejich výši, problematický postup při vytváření systému ekologické stability podle § 59 odst. 2 (viz výše) a chybějící výslovné stanovení povinnosti každého ohlásit paleontologický nález v případě jeho rozpoznání a posuzování, zda byl nálezce schopen rozpoznat paleontologický nález a vzniká-li v daném případě odpovědnost za přestupek – § 11.

44

Celkově lze ale říci, že zákon o ochraně přírody a krajiny požadavky na jeho fungování plní a je již od svého přijetí v roce 1992 účinným prostředkem prosazování obecného (veřejného) zájmu ochrany přírody a krajiny.

45

VIII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie a skripta

1) Damohorský, M. České právo životního prostředí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2003, 194 stran 2) Dudová, J. Pozemkové právo. Ostrava: Key publishing s. r. o., 2007, 169 stran 3) Jelínková, J. Některé příčiny nízké účinnosti práva v ochraně dřevin... In Aktuální otázky práva životního prostředí, Brno : MU, 2005, 218 stran 4) Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, 590 stran 5) Pekárek, M., Průchová I. Pozemkové právo. Brno: MU, 2004, 400 stran 6) Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, 320 stran 7) Průchová, I., Chyba, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu. Brno: MU, 1998, 186 stran 8) Průchová, I. Právní režim ochrany přírody a krajiny. Brno: MU, 1993, 42 stran 9) Průchová, I. a kol. autorů. Právo životního prostředí. 2. díl, Brno: MU, 1998, 328 stran

Odborné články

1) Drobník, J. Řešení konfliktů mezi ochranou životního prostředí a zájmy vlastníků a uživatelů půdy při provozování zemědělské výroby. In České právo životního prostředí, 1/2001. 2) Knotek, J. Omezení pro vlastníky vyplývající z ochrany zvláště chráněných území. In České právo životního prostředí, 1/2005. 3) Kusák, M. Omezení vlastnického práva z důvodů ochrany životního prostředí a přírodních zdrojů. In České právo životního prostředí, 1/2005.

46

Zákony

1) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších změn a doplnění. 2) Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění pozdějších změn. 3) Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 4) Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 6) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 7) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

Internetové zdroje

1) Web: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Dostupné z: http://www.nature.cz 2) Web: Česká inspekce životního prostředí. Dostupné z: http://www.cizp.cz 3) Web: Ministerstva životního prostředí. Dostupné z: http://www.env.cz 4) Web: Nejvyšší správní soud. Dostupné z: www.nssoud.cz

47

IX. RÉSUMÉ

The Nature and Landscape Protection Act (N.114/1992 Coll.) went through the legislative process at the time of change of our society into a modern democratical society. There were many legislative changes in a legal regulation of the real property and protection of the environment. It was necessary to adapt the legal regulation of the real property for the needs of the new society in the landscape and the ownership generally. This requirement projected into the constitutional order of the CR and on this basis also into The Nature and Landscape Protection Act. The Nature and Landscape Protection is executed by the orders, prohibitions and restrictions. It is implemented in public policy. Without the possibility of restriction of the real property from the reason of public policy the nature and landscape protection would be difficult to realize. The assessment of the The Nature and Landscape Protection Act is mostly positive, in my opinion this act is very modern and presents the quality means to promote public policy in the nature and landscape protection. The individual instruments are structured systematically and lucidly. It helps in orientation in the act and systematical interpretation of the concepts. The legal regulation of nature and landscape protection is complex, the gaps in the law do not complicate application of the act. Although the act is complex, there is some space for adaptation of conditions for every protected area in special protection of nature. The prove of its quality is improving state of the environment, effective promotion of instruments of general protection of nature and landscape and particularly special protection of nature, which has a long tradition in our country. One of the great assets of this act is increasing interest in participation of the nature and landscape protection. Another prove of the quality can be also the small number of the novelizations.Probably the largest novelization of The Nature and Landscape Protection Act is connected with the entry of the CR into EU and acceptance of the EU legislation (Natura 2000).EU legislation often duplicates our contemporary working legal regulation,which just underlines the comprehensiveness of the act.The example can be the EU legal regulation of the protection of wild birds(§ 5a) or species – most species are

48

already protected by the Czech legal regulation. The Nature and Landscape Protection Act in spite of its indisputable quality has shown also certain imperfections,which were often caused by the attempt to supply the protection of another parts of environment or improper realization from the side of the commissioned authorities(especially local levels). The general protection of woody plants growing outside forest (§7 and following) turned out problematic.This instrument protects insuffiently woody plants against harmful impects (cutting down,demaging).One of the possibilities for solution is in my opinion the change of the authorities to the effect of delegation of competence from the local authorities to higher component

of the organization of

the nature and landscape

protection.It would restrict corruption and enforcing local interests.The increase of the environmental liability and santions would be also beneficial. As another problems can be considered generally low effectiveness of the sanctions, problematical progress of creating the systems of ecological stability (§ 59), missing acts and implementing regulations,which inhibit function of the instruments.(For example realization of the protection of the landscape character - §12 ). Generally we can say the The Nature and Landscape Protection Act fulfils the demands for its function and since its lowfulness in 1992 has been effective instrument of enforcing public policy of the nature and landscape protection.

49

X. OBSAH I. ÚVOD ……………………………………………………………………… str. 2 II. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVY ……………………………………… str. 4 III. ZÁKLADNÍ POJMY …………………………………………………… str. 7 IV. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ OBECNÉ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ………………………………..………………………… str. 10 IV. 1. Obecné povinnosti vlastníka ………….……………………………… str. 11 IV. 2. Systém ekologické stability ……………………….………………….

str. 11

IV. 3. Významné krajinné prvky …………………………………………… str. 12 IV. 4. Obecná ochrana rostlin a živočichů …………………………………. str. 14 IV. 5. Obecná ochrana dřevin …………………….………………………… str. 15 IV. 6. Ochrana a využití jeskyní …………….……………………………… str. 18 IV. 7. Ochrana paleontologických nálezů ……………………………….…

str. 20

IV. 8. Ochrana krajinného rázu a přírodní park …………..……………..

str. 21

IV. 9. Přechodně chráněné plochy …………….…………………………… str. 22 V. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ ZVLÁŠTNÍ OCHRANY PŘÍRODY ……

str. 24

V. 1. Zvláštní ochrana přírody – územní …………………..………………

str. 24

V. 1. 1. Sankce ve vztahu k zvláště chráněným územím ……….……………. str. 25 V. 1. 1. a. Pokuty fyzickým osobám ………………………….………………

str. 25

V. 1. 1. b. Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti ………………….………………………... str. 26 V. 1. 2. Národní parky …………….………………………………………….. str. 27 V. 1. 3. Chráněné krajinné oblasti ………………………………………….… str. 30 V. 1. 4. Národní přírodní rezervace …………………………………………… str. 32 V. 1. 5. Přírodní rezervace ………………………………………………….… str. 34 V. 1. 6. Národní přírodní památka ………………………………………….… str. 35 V. 1. 7. Přírodní památka ……………………………………………………..

str. 36

V. 1. 8. Ochranná pásma zvláště chráněných území ………….……………… str. 36 V. 1. 9. Další omezení plynoucí z územní zvláštní ochrany přírody a krajiny.. str. 37 V. 2. Zvláštní ochrana přírody – druhová …………………………………

str. 37

V. 2. 1. Památné stromy ……………………………………………….……..

str. 37

V. 2. 2. Zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů ……………….… str. 38 VI. DALŠÍ OMEZENÍ DLE ZOPK ………………………………..………

str. 40

VI. 1. Vyvlastnění ...............................................................…………………. str. 40

50

VI. 2 Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků ……….. ….

str.40

VI. 3. Vstup na pozemky ……………………………………………..…….

str.40

VI. 4. Přístup do krajiny ……………………………………………..……..

str. 41

VI. 5. Omezení a zákaz činnosti …………………………………….……… str. 42 VII. ZÁVĚR ………………………………………………………..………… str. 43 VIII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ……………………………….. str. 46 IX. RÉSUMÉ ………………………………………………………. ……….

str. 48

X. OBSAH …………………………………………………………………… str. 50

51