OKNO Když si najdu chvíli, zastavím se a podívám se z okna. Co vidím? Ráno vycházející slunce zpoza hory, v poledne, pokud je zima, nahé stromy, bez listí, spící a odpočívající; padající sníh, který začíná pokrývat louky, cestu, chodníčky. A večer? Světla pouličních lamp, která svítí na cestu lidem, kteří se například vracejí z práce domů. To všechno a ještě mnohem více mohu vidět z okna, které je čisté a umyté. Pane, dej, ať moje srdce je čisté a hlavně otevřené pro každého s kým se stýkám, a kdo mě požádá o pomoc nebo radu, kdo mě požádá o modlitbu.
VLOČKY Každá vločka má svůj tvar, každá je jiná, i když vypadají podobně. Některá je velká, jiná je malá. Některá padá na zem osamoceně, jiná v houfu ostatních. Jedna dopadne na zem, jiná na strom, další na tvář člověka. Některé jsou důvodem k radosti – pro děti, které chtějí postavit sněhuláka nebo projet se na saních, lyžích, bobech. Jiné jsou důvodem ke zlosti – pro lidi, kteří musí několikrát denně odhazovat sníh před domem nebo chtějí jet někam autem a musí ho odmést. Další jsou důvodem k obavám – nezasype mě to, dostanu se odtud, neuklouznu a nespadnu? Každá vločka, i když je nepatrná, je dílem Tvého stvoření, je dílem Tvých rukou. Samotné toho moc nezmůžou, ale když se spojí, představují neobyčejnou sílu. MAPA Mapa je malým obrazem velké skutečnosti. Vezmu a rozložím mapu. Sním a hledám cíl a cestu k němu. Pak se vydám na cestu. Mapa je mou průvodkyní, díky ní vím, jak na to jsem. Co mám za sebou a kudy jít dál. Pane, tys stvořil člověka ke svému obrazu – chci být mapou, která hovoří o Tobě, která pomáhá na cestě k Tobě. Mapou, která je věrná a aktuální. Mapou, na kterou se dá spolehnout. 1
KRÉM ASTRID Mé jméno je Astrid, výživný a regenerační krém s jojobovým olejem, vitaminovým komplexem a UV filtrem. Ale říkají mi většinou jen krém. A tak přemýšlím, proč jsi mě stvořil, Bože. Dlouhou dobu jsem ležel v regále v obchodě. Pak si mě konečně někdo všiml, koupil si mě. A víš, Bože, co se mnou udělal? Hodil mě do tašky, nebo čeho. Občas mě vytáhne na světlo, otevře mě a namaže si ruce nebo obličej. Ale pak mě hned schová. A černočerná tma mě pohltí. Co je to za život? Občas se ptám, co jsem komu udělal… A tak tě prosím, Pane, ať tento svůj úděl snáším dál. A jsi Ti vděčný za ty chvíle, ač krátké, strávené mimo batoh nebo kabelku. AUTOMOBIL Díky, Pane, automobil.
za
Byl vytvořen lidskýma rukama proto, aby sloužil. Byl vynalezen více jak před sto lety, a po vzoru svého předchůdce, parního stroje, má za úkol ulehčovat lidem práci. Je to ve své podstatě dobrý stroj, pokud slouží svému původnímu účelu, poslání, pro které byl vytvořen. Kolik lidí, energie, peněz, kolik myšlenek a nápadů stojí za jeho vznikem a vývojem, za jeho neustálým zlepšováním! Dávno již neslouží pouze k přepravě osob či nákladu z místa nastoupení/nákladky, do místa určení či cílové destinace… V autě si můžeme pohodlně posedět, ohřát se či se v létě zchladit, poslouchat hudbu, sledovat televizi, najíst se, zatelefonovat, nebo taky v něm strávit noc. To všechno je v zásadě dobré – pokud k automobilu přistupujeme jako k neživé věci, která nám má sloužit, a pomocí níž můžeme pomáhat ostatním lidem. Myslím, Pane, na lidi na venkově, kterým jezdí do vesnice autobus či vlak pouze 1x za den, na početné rodiny, které musí vozit své děti do kostela či do školy, taky na staré a nemocné, kteří se potřebují dostat k lékaři a faráře, kteří musí v neděli stihnout objet několik vesnic, aby tam mohl sloužit mše sv. pro místní farníky… Někdy se však tento „dobrý sluha“ může stát i „zlým pánem“ – modlou, to když mu obětujeme příliš mnoho svého volného času, peněz na úkor jiných potřeb domácnosti a rodiny, pozornosti a zájmu, který bychom mohli věnovat Bohu a lidem kolem sebe… A taky se v něm můžeme zabít, nebo způsobit zranění druhým lidem – ať už v autě, nebo na silnici či přiléhajícím chodníku nebo zastávce. 2
A tak Tě, Pane, prosím: Pomáhej nám používat automobil jako „dobrého sluhu“ – Tvůj dar, pomocí něhož smíme pomáhat lidem, které nám každým dnem posíláš do cesty.
FOTKA Kdyby neexistovala fotka, neznal bych svou babičku. Kdyby neexistovala fotka, neznal bych od babičky smích. Kdyby neexistovala fotka, neznal bych jako malý kluk nahotu lidí. Kéž by mi fotky dopomohly k Tobě, Pane, abych si Tě dokázal aspoň trošku představit i přesto, že Ty jsi jedinečný, ale v každé osobě jsi Ty. Fotky přátel ať mi připomínají i Tebe. DŘEVO Je všude kolem nás. Často ho ani nevnímáme. Ze dřeva je téměř vše: nábytek, papír, nádobí. Často si neuvědomujeme, jak moc ho potřebujeme a přesto ho přehlížíme. Zajišťuje teplo, spojuje nás u táborového ohně. Díky, že mě nikdo dřevem nezbyl. OKNO A NÁSTĚNKA Obojí nám skýtá informace, pohled na něco, někam. Děkuji Ti, Bože, za světlo do světa anebo možnost poznat myšlení druhých a co po nás chtějí, abychom pochopili a udělali. Okno ven: podívám se a pozoruji přírodu se stromy, a jak tiše padá sníh. Za tento pocit Ti, Bože, děkuji. Zvířátka a ptáčci se asi choulí ve svých úkrytech a na zimu si ať chtějí nebo ne postupně zvykají, že je vyžene ven hlad a potřeba něco sníst anebo na chvíli vysvitne slunce a to je najedou opravdu krásně i veseleji. Tady vevnitř je teplo a dívám se na nástěnku a mapu, ukazující, jak se vypíná hora, na kterou bychom chtěli vylézt. Ale můžu cestovat na mapě i jen očima tady v pohodlí a snít o tom, jak se dívám seshora na vesničky a louky pode mnou, to mi dáváš, Bože, Ty, i lidé, kteří nám informace dávají, ale i stromy a příroda, která mi umožňuje splynout s ní. BIBLE Pro někoho je to obyčejná kniha, jiný ji otvírá s nadšením. Pro někoho tato kniha nemá žádnou cenu, ale jiný radostí skáče, když si ji čte. Pane, dej, ať v této knize najdeme útěchu, povzbuzení, radost, odpovědi, i když někdy určitým slovům nerozumíme či je nechápeme. Dej, ať si ji čteme s nadšením. A to, co z ní načerpáme, ať si to (kouzlo) nenecháváme pro sebe, ale ať obdarujeme i druhé. (Třeba jedním slovem či úsměvem). Děkuji Ti, Pane, za tuto knihu.
3
RANNÍ KÁVA Pro někoho nepotřebná, pro mě ale důležitá. Nabudí a oživí, s ní jsem prostě pořád fit. Když ji vaří někdo jiný, chutná mnohem líp. S láskou mi ji podává, a pusu k tomu přidává. Měl to být dík a prosba, místo toho báseň vzešla. Tenhle úkol jsem nezvládla, co už ale, snaha byla. Rada z toho může bejt, pijte kávu každej den.
PROPISKA Tak, jako tato propiska píše jenom to, co já chci, tak i já, Pane, chci být takovou propiskou v Tvých rukou – abych plnil jenom Tvoji vůli. A když přestanu psát, Pane, chyť mě pevně do svých rukou a rozpiš mě. A když přestanu psát úplně, Pane, prosím, ať zbyde po mě dopis lásky.
ZIMA Dobrý Bože, sedím venku a přemýšlím nad tím, proč existuje zima? Proč? Nemůže být teplo furt jako v jiných zemích? Ale teď si uvědomuji, že lidé z teplých krajin toho sněhu moc nemají nebo ho nemají vůbec a možná by zase vyměnili zimu za teplo. Kdyby to šlo, tak bych měnil. Bože, děkuji Ti za zimu, i když ji moc nemusím, ale je krásná, ale taky studená.
4
ZÁPALKY Chtěla bych Ti obětovat zápalky, které nám slouží k tomu, aby nám maminka uvařila dobrý oběd, nebo my, abychom mohli uvařit jídlo svým blízkým. Zápalky, které mohou navodit dobrou atmosféru při večeři. Zápalky, které nás mohou ohřát, když je nám zima. Zápalky, které nám rozsvícejí svíce při mši svaté nebo když nám právě vypnou elektřinu. Nebo zápalky, kterými si rozsvícíme svíce, jen tak, nebo také hořící svíce, které se mohou přičinit k velkému požáru a následně velkých škod. Zápalky, které mohou být zodpovědné za mnohá popálení. Zápalky, kterými si lidé škodí zdraví, když si jimi zapálí cigaretu. Chtěla bych Ti, Pane, obětovat všechny tyto zápalky a ochraňuj všechny lidi, kteří je budou používat. Pane, prosím, buď mi zápalkou, která mě rozsvítí, abych pak mohla svítit lidem. ZVÝRAZŇOVAČ Jaká slova podtrhnul? Byla to slova, která přinášela radost, pokoj, anebo zvýrazňovala chyby, aby ty chyby bily do očí? Co krásného dokáže umělec namalovat i s obyčejným fixem? Anebo jak takový fix dokáže zničit knihu, čistě vymalovanou stěnu? K čemu je fix, když úplně vyschne? Jsem mu podobný, Pane. Ať chci, nebo ne, tak zdůrazňuji různé aspekty života. Když je ve mně pokoj, podtrhuji to, co pokoj přináší. Když jsem naštvaný, dokážu na druhém zvýraznit jeho špatné vlastnosti a vytknout mu je, jako bych já neměl žádné. Dal’s mi, Pane, svobodu, abych rozhodoval o tom, čeho si budu všímat, co podtrhnu, na co upozorním. Pomoz mi, Pane, vidět dobro a všímat si všeho krásného – u sebe, u druhých, kolem sebe. Ať to dokážu zvýraznit, upozornit na to, ať to nepřehlédnu a umím za to poděkovat Tobě i druhým. Ať zde nejsem líný, ať nejsem slepý. Pomoz mi, Pane, ať si sám před sebou dokážu pravdivě přiznat to, co mi často nejvíce vadí na druhých. A ještě o jednu věc prosím, Pane: nedovol mi vyschnout a stát se zvýrazňovačem, který se háže do koše, či takovým, který se vrátí mezi ostatní a naštve každého, když ho chce využít.
PROPISKA Je nevyzpytatelná. Může napsat věci dobré, ale i špatné. Tuš v propisce může udělat radost, ale ve špatných rukou může být podnětem k pláči. Avšak to, co propiska napíše, se dá už těžko vymazat. A její stopa může zůstat v člověku napořád.
5
I mě, Pane, veď jako svou propisku, ať dokážu dělat věci dobré a dej, ať můj rukopis je v ostatních lidech kladný a ať je dokážu správně ovlivňovat.
ZVONY Zvon oznamuje poledne, oznamuje, kdy se mají lidé sejít v kostele, aby slavili mši svatou, a zazvoní také v ten večer, kdy se narodil Pán Ježíš. Zvon tedy můžeme přirovnat k nějaké oznamovací či hlásající věci, jejíž „bim bam“ je velmi hlasité a neodbytné. Pan, dej, abychom i my byli jako zvony, které oznamují lásku, víru v Boha a naději ve vzkříšení. NOTEBOOK Bez něj už se skoro ani neobejdeme. Nejlépe ráno zapnout a večer ho ani nevypínat, protože ráno ho stejně zase zapneme. Dělá z nás lenochy – už nemusíme jít navštívit osobně kamaráda, pomalu ani nemusíme jít do obchodu. Nemusíme otevírat žádnou knihu, protože všechno je na internetu. Ať žije virtuální realita – virtuální kamarádi, virtuální vztahy, virtuální pravda. A Bůh? Virtuální Bůh? Pane, dej mi sílu, abych notebook nepoužívala jako náhradu za svého nejlepšího kamaráda. Dej mi sílu zapínat jej pouze pro nezbytné záležitosti a nevysedávat u něj celé hodiny. Pane, nenech mě zlákat virtuální realitou, protože Ty jsi skutečný. Protože jediným médiem na cestě k Tobě je Boží slovo. SNÍH Sníh, padá ve vločkách na zem, dává peřinu rostlinám i trávě. Vločky mají nádherný tvar, odráží se v něm Tvé dokonalé dílo. Sníh dává radost dětem, které si mohou hrát, stavět sněhuláky, klouzat se. Sníh přináší ale i starost cestářům, řidičům, lidem, kteří musejí sníh odhazovat, starosti přinášejí sněhové kalamity. Na druhé straně sníh těší lyžaře a snowboarďáky, kteří vyrazili na hory. Sníh je, Pane, Tvé krásné dílo a já jsem Ti za něj vděčná. AMEN.
6