Od Egypta a Babylonu k uprchlické vlně a konci Západu. A o čem byl ceremoniál „Gotthardský tunel“ Od Egypta a Babylonu k uprchlické vlně a konci Západu. A o čem byl ceremoniál „Gotthardský tunel“ Ač se to tak nemusí jevit, článek souvisí se současnou uprchlickou vlnou v Evropě i v USA, s děním v Turecku, s koncem západní kultury a nástupem východní a s tím, co se se světem děje v naší současnosti. Když jsem kdysi dávno, když jsem se o politiku ještě vůbec nezajímala, začala tvrdit, že Západ končí, protože nastoupí Čína, vedl mě k tomu jediný pohled – princip jang a jin. Pokrok, jakým lidstvo prošlo za pouhé jediné století, totiž nemá v historii obdoby (a to m.j. i v nárůstu počtu lidí, kdy z nějakých dvou miliard je miliard osm). Bylo jasné, že rozšíří-li se tento jangový/akční/aktivní/“denní“ styl života západních zemí na celý svět, tzn. i na země východní – jinové/reakční/neaktivní/“noční“, zeměkoule to prostě nevydrží. A že jediná možnost, jak naprostému kolapsu zabránit, je role Západu a Východu vyměnit. Jinými slovy – že Západ bude uložen ke spánku, zatímco Východ probuzen. A ještě jinak – že další pokrok a růst bude zastaven s tím, že současně Východ nastartuje jinou, pro svět přijatelnější filozofii, než je západní dravý individualismus. A protože tehdy se hlavně mému tvrzení o Číně všichni smáli, začala jsem se zajímat o geopolitické dění jen proto, abych našla konkrétní důkazy. Uplynulo nějakých dvacet let, za která jsem se ve svém hledání dostala až k Egyptu a Sumeru a přitom se seznámila i s něčím takovým, co se jmenuje Globální prediktor. A jak se čas nachýlil, najednou celé své tvrzení vidím jako na dlani.
A když říkám „jako na dlani“, tak tím myslím uprchlickou vlnu, pod ní končící Západ a předávání žezla Číně, ale z poslední doby mám na mysli především ceremoniál u příležitosti otevření tunelu ve švýcarském Gotthardu, kde mi až po brexitu a pokusu o převrat v Turecku došlo, o čem skutečně byl. A že tam globalisté řekli takřka vše. Egypt, Babylon a jiné symboly
A protože ceremoniál je plný egyptské, babylonské a jiné symboliky, globalisté tím potvrdili, o jak dlouhodobý proces jde. A k pochopení ceremoniálu nelze jinak, než jakž takž přiblížit dění světa od Egypta – přesněji od Atlantidy (či kdo na Atlantidu nevěří tak pak od potopy světa, ke které prokazatelně došlo po tání ledovců před cca 10-ti tisíci lety). A nelze jinak, než k rozklíčování použít i vesmírnou symboliku, protože tou se globalisté nejen řídí, ale i promlouvají, proto bez pochopení této „řeči“ není možné porozumět, co vlastně ceremoniálem sdělovali (resp. co sdělují napříč světem od doby, kdy se rozhodli jej ovládnout). A začněme tou Atlantidou a Egyptem a na úvod cituji: Moudří kněží ze školy Naacal v Atlantidě objevili, že se naše planeta nacházela v posledním stádiu jednoho ze svých cyklů. Marně varovali ostatní, že brzy přijde katastrofa, která zničí struktury, jež organizovaly život člověka. Kněží samotní tedy postavili několik lodí, které utěsnili ze všech stran a pomocí elektromagnetických polí se je snažili chránit před silami, které by dokázaly prostoupit a rozpustit konstrukci lodí. Pod vedením nejvyššího kněze Chicuiteta Arelicha Vomalitese se nalodili se svými rodinami, zvířaty a nástroji a vyrazili na východ od Atlantidy. Země se otřásla, rozpustily se ledovce a povodeň zničila atlantskou civilizaci. Došlo k ní kolem roku 10900 před Kristem, kdy sluneční soustava vstupovala do souhvězdí Lva a ve všech svatých knihách na světě je o této potopě zmínka. Když se situace uklidnila, přistáli kněží se svými loděmi uprostřed zemského povrchu, kde se podle nich spojovaly všechny telurické síly. Tito kněží v období, které pojmenovali Zep-Tepi „Nová doba“,spatřili, jak se z vody vynořil úzký pruh oázy, kus úrodné země, napájený dlouhou řekou. Dali mu jméno Egypt, neboli „Země vynořivší se z vod“. Objevili novou zemi s řekou Nilem, kde mohli díky výhodným podmínkám začít budovat novou civilizaci. V potopě světa viděli příležitost, jak v novém cyklu vybudovat novou společnost“ (celý text viz video). Egypt – počátek procesu globalizace, kolébka „Univerzálního řádu světa“
Komu je astrologie i Atlantida proti srsti, ten může pominout, že „kněží Atlantidy“ se zachránili nejen díky nějaké vyspělé technice, ale především díky znalosti vesmírných cyklů, ze kterých vyčetli, že na tehdejší civilizaci se blíží katastrofa a před tou utekli. Co ale je nezpochybnitelné je, že k potopě došlo a že po ní u řeky Nil vznikla říše, která byla v lidské historii nejdéle trvající říší a která přežila i takové období, kdy kolem roku 2000 p.n.l. (přelom Věku Býka a Berana) padly všechny říše na severní polokouli (viz egyptolog Miroslav Bárta čas 06:45 zde). S vědomím o katastrofě takového rozsahu, jakým byla tehdejší potopa, se musel nově objevený kus úrodné země jevit jako největší poklad a Egypťané si museli jako málokdo před nimi i po nich uvědomovat, jak obrovským bohatstvím je půda a její zdroje. Nebudu teď rozebírat, jakým způsobem vládli egyptští králové – že to bylo udržování otroků v poslušnosti např. přes zatmění Slunce a jiné vesmírné úkazy, použitelné díky udržování otroků v neznalosti, či přes iniciační obřady, kdy se král za východu Jitřenky měnil v Boha Hora, čímž získával
nezpochybnitelnou autoritu (mimochodem jsou to stejné obřady, jaké dnes používají Svobodní zednáři). Faktem je, že to byla první ucelená a velmi sofistikovaná kultura a že její systém vládnutí jí umožnil tři tisíce let trvající existenci. A protože Egypťané měli do detailů rozpracovaný systém, jak vybudují zcela novou civilizaci (m.j. princip maat jakožto univerzální řád světa), tento logicky musel zahrnovat další a další území. A s nimi samozřejmě další a další zdroje. Se zdroji se to ovšem má tak, že jsou po světě rozloženy nepravidelně. Což znamená vynakládat úsilí na ovládnutí spousty jednotlivých zemí a jednotlivých národů, zatímco pokud by byly vytvořeny velké celky, tato nutnost by byla eliminována na několik vlád. Vládu centrální moci si Egypt odzkoušel nejdříve sám na sobě, když sjednotil Horní a Dolní Egypt do jednoho celku a Kleopatra pak byla poslední egyptskou vládkyní, která se ani před svou smrtí nevzdala snu o velké říši, kterou plánovala vytvořit nejdříve s Římanem Césarem a později s Římanem Antoniem.
Egypt, Babylon a Jeruzalém v 6. století p.n.l. Ještě předtím si však Egypt ohrožení svých plánů uvědomil právě kolem roku 2000 p.n.l., kdy padly všechny tehdejší říše, včetně Sumeru, se kterým měl Egypt bohaté kontakty. Následkem pádů říší a také vlivem velkého sucha tehdy došlo ke stěhování národů a mnoho kočovníků se usazovalo právě kolem vod Nilu. A mezi nimi byli i Chebirové – Hebrejci, kteří přišli společně s Abrahamem z babylonského města Ur, kde se Abrahám narodil a kde působil jako kněz. Tento národ si časem u egyptského dvora získal velikou přízeň (Josef jako vkladač snů, Mojžíš vychováván jako královské dítě, dokonce to měli být i Hyksósové, kteří v určitém období vládli polovině Egypta), čímž se ukazuje, že Chebirové byli velmi schopným národem – nemluvě o tom, že v Babylonu vznikla první Kabala a Abrahám jakožto kněží jistě věděl, o čem je. Tato spolupráce Egypta s Chebiry fungovala do doby, než došlo k tzv. exodu, po kterém z Chebirů vznikl židovský národ. A jak dnes víme, tím vznikl národ „Bohem vyvolený“. Ponechám na posouzení každého, jestli byl vyvolený skutečně Bohem či jen „bohem“ Horem, na kterého byl pasován každý egyptský panovník. Ve stejné době vznikla i Bible, která tomuto národu přikazovala, aby si podmanil vše na zemi, ve vodě i ve vzduchu a aby toho nebylo málo, nařizovala mu, že se má rozptýlit po celém světě a že
nesmí mít vlastní stát (a je na pováženou, jestli stát Izrael je skutečně židovským státem, či pouze státem sionistickým). Ale když si tuto část, kterou jsem velmi zestručnila a o které více píšu např. zde, shrneme, na začátku naší kultury, vzniklé po potopě světa, byl Egypt, Sumer a Babylon a z nich vzešlý (jimi stvořený?) židovský národ, dnes rozptýlený po celém světě. A jak víme, všude na nejvlivnějších místech (video).
A když až do dnešních dnů všude stále vidíme tolik egyptských a babylonských symbolů (jako např. i na ceremoniálu v Gotthardu), můžeme hádat, jestli na přelomu našeho letopočtu s Egyptem skončila i idea o vytvoření univerzálního řádu světa, či naopak je přes zaúkolovaný židovský národ po staletí nadále naplňována. Pro mocné kterékoliv doby je to totiž myšlenka velmi lákavá ze zcela pragmatických důvodů – znamená, že několik lidí bude vlastnit všechny planetární zdroje a lidstvu je bude dávkovat na příděl tak, aby oni sami nikdy neměli nouzi. Zároveň bude lidstvo udržováno v poslušnosti tak, aby se nebouřilo a současně aby mezi sebou nevedlo žádné války (A nepřipomíná to náhodou něco o jednom procentu, které už vlastní více, než celý zbytek světa? A neohánějí se mocní světa současně tím, že vybudují svět bez válek, kde si všichni budou rovni a všichni budou mít dostatek?) Jak ovládnout celý svět
Ovládnutí planetárních zdrojů je pro zavedení celosvětové moci naprosto zásadním úkolem. A nejde jen o to, že je třeba si přivlastnit všechny, ale také o to, že země, která by jich sama měla nejen dostatek, ale snad dokonce více, by se stala konkurencí. Takže tady máme hned dva úkoly, které je třeba splnit: 1) přivlastnit si všechno a 2) přivlastnit si to i proto, aby nikdo neměl více. A nezapomeňme ještě na třetí úkol: udržovat lidstvo v takové nevědomosti, aby tento plán neodhalilo! Ale pojďme nejdříve k tomu, jakým způsobem všechny planetární zdroje ovládnout. Jak? No přece oním klasickým „Rozděl a panuj“, i když přesnější by bylo „Rozděl, nově sjednoť a panuj“. Či „vyvolej chaos a pak zaveď řád“ (jak velí nápis na americkém dolaru). A to dělej tak dlouho, dokud svět
nebude sjednocen pouze do dvou finálních protistran. A k tomu používej princip „akce-reakcevýsledek“/“téze-antitéze-syntéza“, a to rovněž dělej tak dlouho, dokud výsledkem poslední tézeantitéze nebude syntéza v podobě jednoho celoplanetárního lidstva. Fotbalovou terminologií řečeno: přes hřiště Okresních přeborů k hřišti Premier league. A tak hned po pádu Egypta vzniká Římská říše, která od začátku dostane pomocníka, jaký se osvědčil už v případě Židů – náboženství. Není totiž úspěšnějšího prostředku, jak lidstvo sjednotit napříč hranicemi (resp. jak zrušit hranice), než náboženství. Za pomoci křesťanství se Římská říše rozšiřuje o území „barbarů“, kterými je následně zničena, ale proč ne, když výsledkem je syntéza v podobě mnohem většího celku -„národa křesťanů“. Ten se později rozšíří i na nově objevené území Ameriky, ještě předtím však jsou křesťané použiti v křižáckých výpravách, jejichž hlavním účelem je ovládnutí Ruska (rozuměj ruských zdrojů). Ještě předtím je ale stvořen i islám, který má podobným způsobem sjednotit východní část světa tím, že vznikne „národ muslimů“. Proto je stvořena Osmanská říše, která m.j. je později rovněž použita k ovládnutí Ruska (rozuměj ruských zdrojů). Ale v rámci principu „téze-antitéze-syntéza“ plní Osmanská říše především ten úkol, že se má stát reakcí na křesťany, resp. že ve finále takto rozdělený a proti sobě postavený svět, to je mnohem efektivnější a tedy vyšší level řízení, než dokola proti sobě stavět nějaké státečky. Protože čím více je účastníků „téze a antitéze“ tím efektivnější výsledek (rozuměj přístup ke zdrojům) přinese „syntéza“. Ještě jinak – mít pod kontrolou nějakou další a další centrální vládu (a přes ní vládu nad zdroji těch území, která sjednotila) je přece mnohem jednodušší, než ovládat všechny vlády, které na zeměkouli vznikly v rámci existujících národů. A současně je to mnohem vyšší level řízení v tom smyslu, že pak nehrozí, aby jakékoliv jiné země o zdroje vedly války a rušily tím mír (a neargumentuje snad EU tím, že právě její existence zajistila sedmdesát let trvající stav Evropy bez válek?), ač ve skutečnosti jde o to, aby třetímu patřilo to, o co by se jiní dva chtěli rvát.
Francouzská revoluce, dobytí Bastily Nelze vyjmenovat všechna válečná tažení, která za dobu našeho dvoutisíciletí měla jediný cíl – rozdělovat a následně sjednocovat do stále větších a větších celků. Ten nejzásadnější krok však přišel v 18. století, kdy byl zahájen manévr k likvidaci všech monarchií a k jejich rozdrolení na samostatné republiky. Vše začalo americkou revolucí, jejímž výsledkem byl vznik Spojených států amerických v roce 1776 („spojené státy“ – do té doby nevídaný celek a to stále nebylo hotovo, protože pak přišla ještě válka Severu proti Jihu, která ze Spojených států učinila mnohem větší celek, nemluvě o tom, že i bez toho už byly součástí ještě vyššího celku – křesťanské kultury a nemluvě o tom, že občan se stal mnohem snadnějším k ovládání, než monarchovi a kostelu oddaný poddaný).
A pokračování Americké revoluce probíhalo přes Francouzskou revoluci, která zrušením Napoleona nastartovala likvidaci monarchií v celé Evropě. Tento proces probíhal revolučním Jarem národů 1848 (nenabízí se srovnání s Listopadem 1989 či s Arabským jarem?) a skončil první světovou válkou, která zrušila jak Rakousko-Uhersko, tak až i ruského cara a později i Osmanskou říši. A ač dobytím Bastily 14. července 1789 byl již spuštěn proces likvidace Napoleona, přesto i ten, stejně jako křižácké/křesťanské a osmanské/islámské výpravy, byl ještě použitý k ovládnutí Ruska (rozuměj ruských zdrojů) a k přičlenění Ruska k Evropě. Napoleon by samozřejmě skončil tak či tak, protože monarchie již nebyly žádoucí, ale protože jeho tažení na Rusko nebylo úspěšné, tento úkol musel být odložen. Do té doby se globalisté museli spokojit s tím výsledkem, že Evropa byla drolena na samostatné státy a že do budoucna jim v cestě již nebudou stát mocní monarchové. V devatenáctém století zároveň vzniká zcela nová ideologie – marxismus. Ideologie, která má v budoucnu nahradit obě dosavadní náboženství, křesťanství a islám (judaismus nepočítám, protože ten od začátku má jiný úkol) a ideologie, jejímž základním předpokladem je permanentní revoluce, která ve výsledku zruší všechny hranice a národy. A zatímco první světová válka měla dokončit proces likvidace monarchií a vytváření samostatných států, na jejím pozadí byl v Rusku jako v první zemi na světě zaveden právě onen marxismus. V Rusku se tak podařily dvě mouchy jednou ranou – carská rodina byla vyvražděna a Lenin s Trockým měli konečně otevřít cestu k ruským zdrojům. Došlo k Velké říjnové revoluci („rudá revoluce“ a z hlediska dalších jinde – první barevná) a výsledkem byl vznik SSSR. A zde už se zdálo, že co nezvládli křesťané (rozuměj Vatikán a křižácké výpravy), co nezvládli Osmané, ale také Švédové či Poláci a co se nepodařilo Napoleonovi, to se podařilo přes Lenina a především Trockého Ale protože přišel „zrádce marxistické revoluce“ Stalin, opět to s Ruskem nevyšlo.
Stalin, Lenin, Trocký První světová válka však měla ještě jeden dopad – na konci 19. století byl objeven zcela nový a do té doby nevídaný zdroj, ropa. Proto válkou šlo i o zájmy na Blízkém východě a s tím spojené překreslování jeho hranic. A pro globalisty se objevila oblast, na kterou po příštích sto let nejvíce soustředili svůj zájem (ač jim ropa i zamíchala kartami v tom smyslu, že lidstvo se přemnožilo a pokrok se stal destruktivním).
Ale tak či tak – Spojené státy americké na straně jedné a Svaz sovětských socialistických republik na straně druhé už znamenaly veliký posun na cestě ke tvoření velikých celků a zbývalo vystavit i obě tyto strany vzájemnému střetu tak, aby výsledkem byl ještě větší celek – atlantická kultura, sjednocená křesťanstvím. Ta měla být ve finále postavena proti jinému velkému celku – euroasijské kultuře, sjednocené islámem. Barvy „dresů“ byly za tím účelem již určeny:
Země naplánované atlantické kultury v červenomodrobílých barvách, mezi nimi pouze Belgie (Brusel) a Německo s barvami euroasijské části světa – černou a oranžovou. Tzn. dvě země, které mají za úkol ukončit dominanci Západu, resp. Západ „uložit ke spánku“. A z Ruska, ač v barvách atlantické strany světa, se přes všechna snažení nepodařilo učinit součást atlantické – končící strany světa A výsledkem této finální „téze a antitéze“ má být jeden světový národ, především ale vláda nad všemi planetárními zdroji. To, co kdysi představoval Nil s jeho úrodnou půdou a vodou, to mají ve finále představovat zdroje celého světa. A egyptského faraona, který byl považován za boha, by ve finále představovalo to jedno procento lidstva, kterému by všechny zdroje říkaly „pane“. A všemu by vládl „univerzální řád světa“, vytvořený v Egyptě a na egyptský způsob uplatňovaný přes v nevědomosti a poslušnosti udržované otroky. Ale „člověk míní, pán Bůh mění“. S Ruskem to zásluhou Stalina opět nevyšlo a nezbývalo, než představu o atlantické říši, táhnoucí se od USA až do Ruska, odložit na dobu, než bude 1) Stalin zrušen a 2) bude nalezena jiná postava, která – slovy Marxe – “ tu vzpupnou slovanskou verbež konečně vyhubí“. A jako přes kopírák přišlo po tažení Napoleonem tažení Hitlerem – ovšem se stejným efektem. Druhá světová válka navíc měla ten dopad, že naprosto zdehonestovala Německo – zemi, která dávno tomu dostala za úkol 1) sjednotit Evropu a stanout v jejím čele a 2) jistit antagonismus USA a SSSR tak, aby k jejich sblížení nedošlo dříve, než bude otázka ruských zdrojů vyřešena (rozuměj – pod kontrolou „jednoho procenta“). Proto vznikl plán, že se počká padesát let, než bude na zvěrstva fašismu zapomenuto a pak opět Německo zahájí nové tažení. A bylo rozhodnuto, že tentokrát se tak stane tzv. „sametově“. A to už jsme v roce 1989, resp. v době polské „Solidarity“ a Gorbačova. Jak už víme, „národ
vyvolený“ dostal za úkol nemít vlastní stát a rozšířit se do celého světa. A od doby jeho vzniku již nebylo na světě místa, kde by globalisté neměli své lidi. A když se Německo po padesát let dostatečně kálo, že světu dalo Hitlera, byl odstartován další krok. A správní lidé na správných místech jistili jeho úspěch. Výsledkem bylo nové „Rozděl a panuj“, proto jakékoliv větší celky (SSSR, Jugoslávie, Československo) byly droleny, aby následně byly spojeny do nového – a jak jinak, do mnohem většího (viz Karel Kryl). Nepřekvapuje, že jediným, kdo se naopak rozrostl, bylo Německo. Shrnuto – když globalisté dali povel k akci, vystoupili všichni ti dlouhá léta připravovaní lidé u ujali se plnění svých úkolů tak, že komunismus „spontánně“ padl a místo něj začala vznikat Evropská unie (a Havel nepřestával být oslavován jako její největší propagátor a navíc jako ten, který za svůj největší úkol považoval omluvu Německu).
Jelcin vybral Putina za svého nástupce A když v Rusku Gorbačova nahradil Jelcin, zdálo se, že projekt EU se rozroste až do Ruska a cesta k ruským zdrojům bude konečně otevřená. A že veliká atlantická říše, sahající od USA až do Ruska, bude hotova k tomu, aby byla postavena proti říši euroasijské. A to s tím, že v souladu s principem jang a jin, bude atlantická „uložena ke spánku“ zatímco euroasijská začne hrát prim. A když přes EU začal být mohutně zaváděn i marxismus/neomarxismus jako příští „náboženství“ světa, vše se zdálo být na nejlepší cestě. Opět to Rusko!
Ale opět to Rusko! V Jelcinovi zřejmě zvítězilo svědomí a vlastenectví (ani alkohol nepomohl) a vládu vzdal a za svého nástupce zvolil Putina. A opět je všechno jinak a ruské zdroje opět říkají „pane“ pouze Rusku a „jedno procento“ má opět smůlu. A zatímco globalisté závěrečnou fázi globalizace (střet křesťanství a islámu) odkládali na dobu, až si podmaní Rusko, mezitím se svět dostal do stavu, kdy je na spadnutí jak hospodářská, tak i vojenská i ekologická katastrofa (a zde nemohu nepodotknout, že globalisté jako znalí vesmírných cyklů vědí, že čas vypršel a že ani je nemusí minout osud Altantiďanů). Navíc zjistili, že to, čeho se tolik báli – že totiž nějaká jiná země bude oplývat takovým množstvím zdrojů, že se jim může stát konkurencí, se stává realitou. Protože zatímco oni musejí přihlížet, jak Západ jimi již ovládnuté zdroje likviduje na způsob sarančat, Rusko vlastní jednu šestinu zeměkoule, přičemž velká část toho území je dosud natolik neprobádaná, že se ani neví, co všechno skrývá (viz americký dokument z
roku 1943 v čase 06:40 zde). A jestli se Rusko ještě nestalo vítězem, zcela jistě se stalo velmi respektovaným protihráčem globalistů. A chtělo by se říct, že po staletích tažení, kterým Rusko muselo čelit, si konečně může vydechnout. A nemalou měrou k tomu v současnosti přispěl i ten fakt, že technika pokročila a proto další válečné tažení si svět prostě nemůže dovolit (obzvláště poté, jaké zbraně Rusko předvedlo v Sýrii).
Princip jang a jin – jeden ze symbolů, který byl k vidění v ceremoniálu k otevření tunelu v Gotthardu A tím se dostáváme do současnosti, kdy se nejstrategičtějším místem na zeměkouli stal Blízký východ a s ním Turecko. A to nejen ve smyslu toho zdroje, kterým je pro celý svět ropa, ale i ve smyslu „ukládání ke spánku“ Západu a předávání žezla Východu. Střet křesťanství a islámu je zde – ovšem bez Ruska
Protože globalistům se situace vymkla z rukou jak hospodářsky (plýtvání zdroji a proto i další pokrok je nezbytné zastavit), tak možností takových bojů o zdroje, že by to mohlo skončit válečnou katastrofou (kterou si nepřejí, ale která hrozí ze strany USA o to víc, o co blíže jsou svému ekonomickému kolapsu a tím i ztrátě hegemonie). A nezbývá než plán na ukončení moci Západu a její předání Východu zrealizovat bez ohledu na to, že Rusko součástí tohoto plánu nebude. Na další zdržování totiž už není čas. Proto globalisté spustili uprchlické vlny do Evropy a USA a nejen přes politiku multikulti, ale i přes sodomizaci a babylonizaci likvidují původní atlantické obyvatelstvo a na jeho místě pokládají základy nového národa. A jestliže úkolem pádu Berlínské zdi byla m.j. likvidace Varšavské smlouvy, nyní se úkolem stala likvidace NATO. A pokud jde o NATO, pak v Evropě největší hrozbu představují dvě země: Británie a Turecko. A proto, když po brexitu padla britská vláda (hlavní účel brexitu) mohlo být pokročeno i s děním v Turecku. A výsledkem nepodařeného puče by mělo být 1) vystoupení Turecka z NATO a 2) totální islamizace Turecka, ovšem s tím, že zároveň se vzdá svých představ o udržení dominance na Blízkém východě a tuto roli poslušně předá Íránu. Což znamená, že i Turecko samotné spadne pod vliv Íránu. Zároveň ale připustí, že přijde o kus svého území ve prospěch vzniku Kurdistánu, resp. Velké
Arménie (zatím v tom nemám jasno). V této podobě se pak stane spojnicí mezi Čínou, Íránem a EU, a to obyvláště tím, že v této podobě již bude přijato za člena EU. Současně s tím bude Evropa stále více islamizována (či v ní bude docházet k náboženským střetům) a podobný proces bude probíhat i v USA. Společným jmenovatelem těchto procesů však bude stěhování principu jang na Východ a principu jan na Západ – jednoduše výměna rolí. Ovšem s tím, že příští centrum světové moci má do budoucna vládnout lidstvu jediného „náboženství“ – marxismu. Zde by to ještě chtělo popsat další význam Íránu – země, kde ležely Sumér a Babylon, navíc země, která je nazývána kolébkou lidstva a je místem zrodu árijského člověka (Íránec=Árijec), dále země, kde se narodil Abrahám, dále bz to chtělo popsat význam Arménie a hory Ararat, v současnosti ležící na tureckém území, k tomu význam toho, co je nazýváno „Velký Izrael“, či také význam nejstaršího náboženství světa, ale také význam čísla 22, ale to se sem nevejde. A shrnula bych to asi tak, že skončit máme tam, kde naše biblická kultura začala – tzn. s Íránem v čele. Jeden cyklus atlantido/biblické kultury se teprve nyní uzavírá (za Atlantidy byl pouze ve své polovině), aby nový mohl začít. A globalisté 1) věří, že se jim nový start podaří a 2) mají strach, že by to tentokrát mohl být i jejich definitivní konec.
Mapa migrace naší popotopní kultury, která má kořeny v místě Araratu (Arménie) a na území dnešního Íránu – kolébky indoevropského=árijského člověka A Rusko má v této fázi v ruce všechny trumfy – má zdroje, které svět potřebuje bez ohledu na islamizaci či hispanizaci a má vůdce, který hrozby současného světa chápe, proto místo aby je gradoval (jako USA), tak dělá všechno proto, aby se nenaplnily (a v tomto zájmu ustává i všechny provokace). Kdo je Globální prediktor ?
Odpověď samozřejmě nemám, ale trvám si na tom, že než o nějakého konkrétního Globálního prediktora (dokonce snad dlouhověkého) či o někoho, kdo nežije na této planetě, jde „pouze“ o plán globalizace. Že je to idea, pro kterou není problém nadchnout další a další mocné světa právě proto, že na jejím konci má být ovládnutí všech planetárních zdrojů a současně udržení lidstva v takové neznalosti, aby byla zajištěna jeho otrocká poslušnost a tím minimalizována jeho šance na nějakou vzpouru.
A proč se ten proces táhne staletími a je spojen s nejrůznějšími tajnými spolky? Vždyť kolik jen lidí bylo potřeba postupně zaúkolovat a to vždy tak, že ve skutečnosti vždy plnili pouze dílčí úkoly, aby pro úkoly příští byli vychováni a použiti jiní. Kolik z těch procesů navíc potřebovalo takový čas, aby vyrostla nová generace, zatímco stará, která si nejen uvědomila mnohé souvislosti, ale zároveň by mohla dosvědčit, že věci byly jinak, mezitím zemřela. Systém využívá především ambicióznosti mladých, zatímco až na stará kolena mnohým dochází, čemu vlastně sloužili (viz například i Havel či Gorbačov). Systém naplno využívá to, co k dokonalosti dovedly Spojené státy – vytvořit, použít a odhodit. Zažil to Napoleon, Hitler a nyní se totéž děje samotným Spojeným státům. A jak vytvořit vždy další nové a nové sloužící? No přece přes tajné spolky, kde se každý zaváže mlčením a kde navíc probíhá výběr, jak dalece je možné toho kterého sloužícího zasvětit. A nezapomeňme, že zde máme především „národ vyvolený“ a v jeho rukách banky a média. A který přes banky (a lichvu) plní hlavní úkol – kumuluje zdroje, o které jde především. A který za tím účelem přes média ovlivňuje veřejné mínění nejen v tom smyslu, aby byla odpoutávána pozornost od věcí podstatných (o co jde), ale místo toho bylo propagováno to, co je žádoucí (homo, multikulti, představy o fungování rodiny či školství). Dále jsou média prostředkem, který dává téměř jistotu, že budou zvolení takoví představitelé, jací jsou žádoucí a dehonestování ti, kteří jsou nežádoucí. Což znamená téměř jistotu, že budou zvoleni ti, kteří budou nejvíce odpovídat záměrům globalistů (a teď mě napadá, že to mohl být důvod, proč i přes veškeré snažení nezvítězil Schwarzenberg, ale naopak Zeman, nemluvě o dehonestaci Clintonové ). A ještě nezapomeňme, že globalisté všechny zásadní kroky přizpůsobují vesmírným cyklům a pak spustí několik akcí najednou (viz například souběžný vzestup nacismu i komunismu na přelomu 20. a 30. let dvacátého století anebo kulturní revoluce v 60. letech, která zasáhla Čínu, Evropu, USA i katolickou církev). Závěr
Ač jsem to neplánovala, článek už teď má více než čtyři tisíce slov, avšak bez velmi, velmi stručného přiblížení toho, čím naše kultura procházela od doby po potopě světa (kdo bere, tak od doby Atlantidy) není možné pochopit, o čem byl ceremoniál k otevření tunelu v Gotthardu. Ale protože článek už teď je velmi dlouhý, tak o ceremoniálu samotném napíšu až v pokračování. -Pozorovatelka- 5.8.2016