Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra právní teorie
Diplomová práce
Ochrana osobnosti a nemajetková újma v české judikatuře Tobolová Monika Akademický rok 2014/2015
"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana osobnosti a nemajetková újma v české judikatuře zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." Monika Tobolová
2
Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi se zpracováním této práce pomohli, zejména JUDr. Marcele Fryštenské, Ph.D. za podnětné konzultace, cenné rady a za celkovou pomoc, věnovaný čas a vedení práce, rovněž JUDr. Petru Vojtkovi za přínosné konzultace a podněty. Mé díky patří rovněž mé rodině a přátelům za podporu a to nejen při psaní této práce, ale i během celého studia.
3
Abstrakt V této diplomové práci jsou představeny různé druhy nemajetkových újem a způsoby a základní zásady jejich vyčíslení. Zvláštní pozornost je pak věnována újmě na zdraví a životě, přičemž je poukázáno na nejednotnost a komplikovanost vyčíslování těchto újem v praxi. Diplomová práce je zaměřena na srovnání dosavadní judikatury soudů a zkoumání aplikace nové metodiky Nejvyššího soudu České republiky, která představuje možnost sjednocení rozhodování soudů do budoucna. Cílem této práce je zhodnocení dosavadní soudní praxe z hlediska vyčíslování nemajetkových újem a nalezení nejvhodnějšího způsobu vyčíslení.
Klíčová slova nemajetková újma, ochrana osobnosti, zadostiučinění, újma na právech, cena zvláštní obliby, judikatura, újma na zdraví, metodika Nejvyššího soudu ČR
Abstract In this thesis different types of non-property damages and methods and basic principles of their assessment are introduced. Special attention is devoted to the damage to the health and life, and the disunity and difficulty of quantifying these forms of damages in practice are pointed out. The thesis is focused on the comparison of existing judicature and studying the application of the new methodology of the Supreme Court of the Czech Republic, which constitutes the chance of the unification of court decisions in the future. The aim of this thesis is to evaluate the current judicial practice in terms of quantifying the non-property damages and finding the most suitable method of assessment.
4
Keywords non-property damage, protection of the personality, satisfaction, damage to the rights, price of the special liking, judicature, health damage, methodology of the Supreme Court of the Czech Republic
5
Obsah Obsah ...................................................................................................................... 6 Úvod ........................................................................................................................ 8 1
2
3
Pojmový aparát .............................................................................................. 11 1.1
Definice osobnosti .................................................................................. 11
1.2
Právní osobnost ...................................................................................... 13
1.3
Ochrana osobnosti ................................................................................. 14
1.4
Definice nemajetkové újmy .................................................................... 17
1.5
Druhy nemajetkové újmy ....................................................................... 18
Právní úprava ochrany osobnosti a nemajetkové újmy v České republice ... 20 2.1
Ústavní základy ....................................................................................... 20
2.2
Soukromoprávní úprava ......................................................................... 21
Nároky plynoucí z nemajetkové újmy............................................................ 28 3.1 Předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy a druhy nároků................................................................................................................ 28
4
3.2
Vyčíslení nemajetkové újmy ................................................................... 29
3.3
Zrušená vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb. ...................... 33
Judikatura nemajetkové újmy ....................................................................... 36 4.1
Ochrana osobnosti ................................................................................. 36
4.1.1
Charakter přiměřeného zadostiučinění .......................................... 36
4.1.2
Promlčení ........................................................................................ 41
4.1.3
Zneužití podobizny, čest, důstojnost, defamace, soukromí ........... 41
4.2
Újma na zdraví a životě .......................................................................... 51
4.2.1
Srovnání náhrad za újmu na zdraví ................................................. 53
5
Metodika Nejvyššího soudu ČR ..................................................................... 59
6
Další způsoby náhrady nemajetkové újmy na zdraví .................................... 65
6
Závěr ...................................................................................................................... 70 Prameny ................................................................................................................ 74 6.1
Monografie, publikace, sborníky ............................................................ 74
6.2
Odborné články ...................................................................................... 75
6.3
Dokumenty a právní předpisy ................................................................ 76
6.4
Soudní rozhodnutí .................................................................................. 78
6.5
Elektronické prameny............................................................................. 83
6.6
Jiné prameny .......................................................................................... 87
Seznam tabulek ..................................................................................................... 89
7
Úvod Lidské osobnosti byla vždy věnována značná pozornost. Katalog osobnostních práv, který zahrnuje jednotlivá dílčí práva, se však postupem času mění a rozšiřuje. Je zde rostoucí snaha o ochranu člověka v jeho celistvosti. Chráněna by tak neměla být pouze osoba, tedy její fyzické vyjádření, ale rovněž nehmotná podstata člověka. Lidské osobnosti je proto poskytována ochrana jak veřejným právem, tak právem soukromým. Problematika ochrany osobnosti a náhrad nemajetkových újem je tedy nadčasovou problematikou, ačkoli celková osobnost člověka začala být chráněna později, než jeho tělesná integrita. Mezi základní osobnostní práva patří právo na život, zdraví, jméno, důstojnost, čest, vážnost, soukromí a jiné projevy osobní povahy. Vedle těchto práv náležejících každé fyzické osobě můžeme rozeznávat ještě tzv. zvláštní osobnostní práva, která jsou spojena pouze s některými osobami a jejich tvůrčí činností. Mezi tyto práva náleží osobnostní právo autorské, výkonných umělců, vynálezců a jiných původců technických výtvorů. Poškozený, kterému bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, pak má nárok na náhradu vzniklé újmy. Zásah do osobnosti člověka právo zpravidla sankcionuje peněžitou satisfakcí, která by měla zejména dostatečně odčinit vzniklou újmu a působit preventivně do budoucna. Je proto namístě si položit otázku, jak by měla být tato satisfakce vyčíslena. Porušením ochrany osobnosti vzniká dotčenému subjektu nemajetková újma, kterou je pro účely poskytnutí satisfakce potřeba vyjádřit v penězích, což, jak se v praxi ukazuje, není zdaleka jednoduché. Stejně tomu bude i v případě jiných nemajetkových újem, jako jsou újma na svobodě v případě nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání či náhrada ceny zvláštní obliby. Toto téma jsem si vybrala právě z důvodu složitosti chápání nemajetkové újmy a jejího vyčíslení. Vzniklá nemajetková újma je újmou na imateriálních
8
hodnotách, proto ji na rozdíl od té majetkové, nelze vyčíslit dle pravidel tržní ekonomiky a je nutno na ni nahlížet komplexně. Je velice zajímavé zkoumat možné způsoby oceňování imateriálních hodnot, u kterých je v běžném životě jen těžko představitelné jejich ocenění penězi, avšak pro potřeby práva je toto ocenění nezbytností. Zde se střetávají pohledy právní, filozofické, psychologické, morální i ekonomické a je třeba najít takové řešení, které by se v dané situaci, pro daný případ jevilo jako nejspravedlivější. České pozitivní právo tento problém dostatečně neřeší a ponechává jej úvaze soudů. Z toho důvodu se můžeme setkat s mnohdy nekonzistentní judikaturou a několikanásobným projednáváním sporů pouze z důvodu neadekvátní náhrady. Ačkoliv judikatura vyšších soudů poskytuje základní vodítko při vyčíslování satisfakcí, ne vždy je soudy nižších stupňů respektována a vytrácí se tak požadovaná právní jistota účastníků řízení. Podání odvolání je v těchto případech častou praxí a odvolatelé nezřídka spoléhají na „slitování“ soudců. Samostatnou kapitolu pak tvoří újma na zdraví a životě. Dřívější právní úprava poskytovala návod k vyčíslení této újmy pomocí vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, která stanovila bodový systém hodnocení zranění. Ta však byla s rekodifikací soukromého práva zrušena a tudíž i tyto náhrady jsou dnes poskytovány ve výši soudního uvážení. Dochází zde k diskontinuitě právní úpravy, která již výši náhrad neupravuje a je otázkou jak si s ní poradí soudní praxe. V návaznosti na vzniklou situaci byla vydána metodika Nejvyššího soudu ČR, která má stanovit základní postup a přístup k vyčíslování nemajetkových újem na zdraví. Z těchto důvodů a z důvodu samotného morálního stanovení „ceny lidského zdraví a života“ považuji za vhodné se na tento problém zvláště zaměřit. Základní otázkou v této problematice je, zda by měly být výše náhrad za nemajetkovou újmu právně zakotveny, či nikoliv. Je vůbec možné jednotně právně upravit něco, co má pouze tak málo společného jako nemajetková újma?
9
Zde je třeba zvažovat všechny okolnosti vzniku této újmy u konkrétního případu. Na druhou stranu: Je dostatečný pouhý odkaz na soudní úvahu? Jakým způsobem by měly být zmiňované náhrady stanoveny a které okolnosti případu by při vyčíslování újmy měly být vzaty v úvahu? To jsou otázky, na které bude v této práci hledána odpověď. Za účelem zodpovězení těchto otázek bude analyzována současná česká právní úprava týkající se ochrany osobnosti a nemajetkové újmy a judikatura zejména vyšších soudů. Ke zkoumání dané problematiky bude využito metody komparace jednotlivých soudních rozhodnutí a dedukce. Tato práce se člení na šest kapitol, přičemž v prvních třech kapitolách jsou vysvětleny základní pojmy, na kterých je tato práce stavěna a je zde shrnuta a analyzována stávající česká právní úprava. Je kladen důraz především na vyčíslení újem vznikajících na zdraví, přičemž nejsou opomenuty ani jiné situace vzniku nemajetkové újmy. V dalších kapitolách je pak rozvedena stávající judikatura českých soudů a nastíněn možný vývoj do budoucna související se změnami po rekodifikaci soukromého práva. V závěru je pak poukázáno na možná další řešení či způsoby vyčíslení nemajetkových újem na zdraví v teoretické rovině. Rámec této práce nezahrnuje veřejnoprávní problematiku vzniku nemajetkových újem a jejich případné důsledky, stejně tak se tato práce nezabývá mezinárodními souvislostmi a komparací s cizozemským právem.
10
1 Pojmový aparát Pro účely dalšího zkoumání považuji za vhodné nejdříve vysvětlit základní pojmy a instituty, které jsou pro tuto práci stěžejní. Jedná se především o pojmy osobnost a nemajetková újma.
1.1 Definice osobnosti Najít definici osobnosti není těžké. Otázkou však zůstává, která je ta správná. Dnes v odborné literatuře můžeme nalézt mnoho definic osobnosti z pohledu různých
vědních
disciplín.
Setkáme
se
tak
s definicí
psychologickou,
sociologickou, právní, případně dalšími, které se snaží lidskou osobnost pojmout komplexněji. Laické chápání osobnosti „vychází z morálního zhodnocování jedinců v populaci a za osobnost jsou pak chápáni ti jedinci, kteří v pozitivním, ale též negativním slova smyslu vynikají nad ostatními. Můžeme se pak setkat s konstatováním, že ten je vynikající osobností nebo že ten má divnou (zvláštní, nepředvídatelnou) osobnost. Laické chápání jako by naznačovalo, že průměrný jedinec nemá nárok být označován osobností.“1 Toto chápání je ale z hlediska práva a zásady rovnosti nemyslitelné. Osobnost ve smyslu právním a s tím související právo na její ochranu je potřeba přiznat každému člověku bez rozdílu. Z psychologického hlediska je osobnost chápána jako celistvost lidské individuality, tj. jednota duševních a tělesných vlastností člověka.2 Osobností se tedy dle psychologických definic člověk stává postupně a zároveň se neustále vyvíjí. Jak je vidět na těchto definicích, nelze z nich při ochraně osobnosti
1
KLIMENT, Pavel. Psychologie osobnosti: studijní opora. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 76 s. ISBN 80-244-0319-6. s. 14. 2 Ottova encyklopedie A-Ž. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 1144 s. ISBN 80-7360-0145. s. 726.
11
vycházet pro svou abstraktnost a neurčitost. Je proto nutné hledat definici konkrétnější. Jelikož právní řád sám definici osobnosti neposkytuje, je potřeba ji hledat v obecné právní vědě či judikatuře. Relativně komplexní právní definici osobnosti přináší Ivo Telec. „Lidskou osobnost lze pojímat jako ke štěstí zacílený trvalý živoucí duchovní, duševní a tělesný celek, jehož jádrem je jedinečné (individuální) sebeuvědomělé já (duch), integrující duchovní, duševní a tělesná prožití, stavy a činnosti, a to vědomé i nevědomé, včetně nadání, sklonů, dědičných zátěží a nahromaděných zkušeností či jiných vrozených nebo nabytých vloh za účelem vlastního
vývinu.“3
Tuto
definici
osobně
chápu
jako
nejvýstižnější
a nejkomplexnější. Lze zde pozorovat zejména zaměření na vnitřní prožitky a cítění osoby, přičemž není opomenuta ani její fyzická stránka. Podobné pojetí lze najít i v české judikatuře. Nejvyšší soud ČR definoval osobnost jako člověka, jednotlivce, který je subjektem poznání, resp. poznávání, prožívání a jednání ve společenské podstatě i individuálních zvláštnostech, jako nejmenší sociální jednotka i určitá psychofyzická i sociálně psychologická struktura.4 „Každá lidská osobnost pak duchovně pramení mimo sféru právního řádu, který ji pouze uznává (aprobuje) jako právně významnou (nemajetkovou) hodnotu (statek) a chrání ji svými vlastními zákonnými prostředky.“5 Lze si povšimnout, že osobnost není pouhým právním konstruktem, ale existuje nezávisle na právním řádu. Od něho se však odvíjí její ochrana. Za osobnost dle práva lze tedy považovat každého člověka ve své psychickofyzické celistvosti od jeho narození po jeho smrt.
3
TELEC, Ivo. Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 8, s. 271. ISSN 12106410. 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2072/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014].
12
1.2 Právní osobnost Od osobnosti jako právem chráněného individua je nutno odlišovat relativně nový pojem „právní osobnost“, který byl zaveden do našeho právního řádu rekodifikací občanského práva zákonem č. 89/2012 Sb.6 Jedná se o pojem nahrazující dosavadní právní subjektivitu jakožto způsobilost k právům a povinnostem. Tato způsobilost vzniká v případě fyzické osoby narozením a zaniká smrtí, v případě právnických osob je právní osobnost spojována s existencí právnické osoby od jejího vzniku do zániku.7 Zde vidíme patrný rozdíl v chápání právní osobnosti a osobnosti, které právo poskytuje ochranu v podobě osobnostních práv. Zatímco právní osobnost mají jak fyzické, tak právnické osoby, osobností jsou pouze osoby fyzické. To je dáno samotnou podstatou tohoto pojmu a existence právnické osoby. Právnická osoba jako právní konstrukt nemá a nemůže mít základní konstrukční znaky osobnosti tj. psychickou a fyzickou stránku. Jedná se o pouhou zákonem stanovenou fikci, která sice může mít personální osobnostní základ, ale tomu je poskytována ochrana samostatně a nezávisle na právnické osobě. Nelze tedy na právnickou osobu přenášet hodnoty, z jejichž podstaty plyne, že jsou spojeny pouze s člověkem. Ani sám zákon osobnost právnické osobě nepřiznává. Na rozdíl od ochrany osobnostních práv, která jsou v případě fyzických osob zdůrazněna, zákon v případě právnických osob připouští pouze ekvivalent takovýchto práv a to v podobě ochrany názvu právnické osoby, její pověsti a soukromí.8 Společným znakem těchto částí „osobnosti“ právnických osob je jejich záměrné a cílevědomé vytváření nezbytné k dosahování cílů, které stály u samotného založení právnické osoby. Je tedy zřejmé, že nelze mluvit o osobnosti
6
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. §15, §23, §118 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 8 §135 zákona č. 89/2012 Sb. 7
13
a osobnostních právech právnické osoby. Ačkoliv je toto označení v případě právnické osoby velice nepřesné, někteří autoři je bez dalšího používají.9 Základem právní osobnosti jsou práva a povinnosti osob, která jim jsou právním řádem přiznána. Právní osobnost je tedy nevyhnutelně spojena s právním řádem, který tvoří její rámec. Existence osobnosti je naproti tomu na právním řádu nezávislá. Ten ji pouze aprobuje a přiznává jí stanovenou ochranu.
1.3 Ochrana osobnosti Ochrana je osobnosti právem poskytována skrze osobnostní práva jedince. Z pohledu většiny právních úprav včetně české spadají osobnostní práva do skupiny práv přirozených. Za přirozená práva jsou přitom považovány takové zásady a principy, které jsou absolutně platné a stabilní. Jedná se o principy spravedlnosti
a
morálky,
které
jsou
vnitřně
spojeny
s právem.10
Charakteristickými znaky tohoto práva (či individuálních práv z něj plynoucích) jsou následující. V prvé řadě jde o skutečnost, že se jedná o právo na lidské vůli nezávislé. Přirozená práva nejsou výtvorem lidským, ale jejich původ je hledán v přírodě, bohu, či lidské přirozenosti (rozumu). Toto právo má rovněž absolutní (neomezenou) platnost a je nezměnitelné, což vyplývá z povahy jeho přirozenosti a faktu, že člověk nemůže změnit to, co mu bylo dáno „vyšší mocností“. Ve vztahu k pozitivnímu právu je tedy vnímáno jako právo vyšší, které existuje nad platným právem.11 V otázce hledání přirozených zdrojů práva pak někteří autoři
9
POLÁŠ, Štěpán. Ochrana „osobnosti“právnické osoby [online]. 2006 [cit. 16. 9. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: is.muni.cz/th/69791/pravf_m/Diplomka-final.version.rtf 10 HOLLÄNDER, Pavel. Filosofie práva. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 421 s. ISBN 978-80-7380-3666-7. s. 35. 11 BOHÁČKOVÁ, Renata. Dějiny právního myšlení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita – právnická fakulta, 1994. 144 s. ISBN 80-210-1028-2. s. 6-7.
14
naráží na samotnou přirozenost osobnosti člověka. 12 V případě práv na ochranu osobnosti se tak jedná o práva, která stát nevytváří ani neposkytuje, ale pouze zajišťuje jejich ochranu. Všeobecné osobnostní právo je souborem práv, kterým je poskytována ochrana prostřednictvím právního řádu. Je tak chráněna jak fyzická integrita a existence člověka, tak jeho nemajetkové nehmotné statky osobní povahy. Z hlediska šíře konkrétních osobnostních práv je obtížné definovat všeobecné osobnostní právo jako celek. Mohli bychom za tímto účelem využít definici Karla Knapa, který vymezuje všeobecné osobnostní právo jako „souhrn stejnorodých (homogenních) právních norem, které upravují právo, resp. jednotlivá dílčí práva, jejichž předmětem je osobnost fyzické osoby jako celek, resp. jednotlivé hodnoty tvořící součásti celkové fyzické a morální integrity osobnosti každé fyzické osoby jako individuality a suveréna a jejichž subjekty mají vůči ostatním subjektům (fyzickým či právnickým osobám) rovné právní postavení a zásadní autonomii vůle.“13 Toto právo lze chápat v negativním i pozitivním smyslu. Jde o poskytnutí rámce pro uplatňování tohoto práva a zároveň o ochranu před zásahem do tohoto práva. Jedná se o právo nezastupitelné, spojené s konkrétní osobou. Soubor jednotlivých osobnostních práv je široký a není záměrem této práce se zabývat každým z nich jednotlivě. Základní a rámcovou právní úpravu ochrany osobnosti a osobnostních práv představuje český ústavní pořádek zahrnující Listinu základních práv a svobod.14 Z pohledu mezinárodního práva jsou dalšími důležitými prameny
12
VEVERKA, Vladimír; BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří. Základy teorie práva a právní filozofie. 1. vyd. Praha: Codex, 1996. 319 s. ISBN 80-85963-06-X. s. 290-291. 13 KNAP, Karel a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva. 4. vyd. Praha: Linde, 2004. 435 s. ISBN 80-7201-484-6. s. 57. 14 Listina základních práv a svobod vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
15
mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Jedná se především o katalogy základních práv, mezi něž náleží Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod15, Mezinárodní pakt o občanských, politických právech16 a Všeobecná deklarace lidských práv17. Na poli Evropské unie tvoří ucelený katalog lidských práv včetně práv osobnostních Listina základních práv Evropské unie18. Vedle těchto všeobecných katalogů práv jsou neméně důležitými prameny ochrany osobnosti i mezinárodní smlouvy speciální. Zde můžeme na základě čl. 10 Ústavy ČR19 řadit např. Úmluvu o právech dítěte20, Úmluvu o lidských právech a biomedicíně21. Z hlediska zákonných předpisů je nejdůležitějším pramenem občanský zákoník22. Tato základní úprava je doplněna úpravou v dalších zákonech. Jedná se konkrétně o zákoník práce23, zákon o zdravotních službách24, tiskový zákon25 a další. Ke komplexnosti tohoto výčtu považuji za vhodné zmínit i další, veřejnoprávní prameny ochrany osobnosti, kterými jsou trestní zákoník26, zákon o přestupcích27, zákon o ochraně osobních
15
Úmluva o ochraně lidských práv a svobod vyhlášena sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práva základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění pozdějších předpisů. 16 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech vyhlášen vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a o Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 17 Usnesení Valného shromáždění OSN č. DE01/48, Všeobecná deklarace lidských práv. 18 Listina základních práv Evropské unie č. 2012/C 326/02. 19 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 20 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. 21 Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny č. 96/2001 Sb. m. s. 22 zákon č. 89/2012 Sb. 23 zákon č. 262/2006 Sb. 24 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. 25 Zákon č. 16/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 26 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 27 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
16
údajů28, příp. další právní normy různé právní síly29.
1.4 Definice nemajetkové újmy Stěžejním pojmem této práce je „újma“. Obecně lze újmu chápat v širším i užším smyslu. Újmu v širším smyslu lze dělit na majetkovou, která se vyznačuje jakýmkoliv zmenšením majetku poškozeného a újmu nemajetkovou (újma v užším smyslu), u které k tomuto zmenšení nedochází, jelikož postrádá majetkový charakter a přímo se nedotýká majetkových zájmů poškozeného. V případě majetkové újmy se používá označení „škoda“ a její zjištění a vyčíslení je značně jednodušší, než u újmy nemajetkové. Toto názvosloví používá i stávající občanský zákoník.30 Podobně újmu definuje i Nejvyšší soud. Dle jeho judikatury a stanoviska se „škodou míní újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět
takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového
stavu
poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.“31 Vedle této škody se „odškodňují i některé nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobněprávních vztahů
28
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 29 ŠVAŇHAL, Roman. K obecným otázkám ochrany osobnosti fyzických osob. epravo.cz [online]. Praha: epravo, a.s., 2010 [cit. 16. 6. 2014]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/k-obecnym-otazkam-ochrany-osobnosti-fyzickych-osob378.html 30 zákon č. 89/2012 Sb. 31 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014].
17
poškozeného (vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění záležející v omezení schopnosti vykonávat běžné životní úkony a zúžení možnosti uspokojovat životní a společenské potřeby a plnit společenské úkoly).“ 32 Tato práce se bude dále zabývat pouze újmou nemajetkovou tj. újmou v užším slova smyslu.
1.5 Druhy nemajetkové újmy Z obecné definice nemajetkové újmy můžeme vyvodit závěr, že neexistuje pouze jedna nemajetková újma, ale lze rozlišit různé druhy nemajetkových újem dle jejich vzniku a povahy dotčeného chráněného zájmu. Pokud se zamyslíme nad definicí nemajetkové újmy a závěrem, že tato újma vzniká porušením nemajetkové sféry poškozeného, je logické, že značná část nemajetkových újem vzniká porušením již zmiňované ochrany osobnosti a osobnostních práv. V této sféře můžeme nalézt několik druhů nemajetkových újem. Jedná se především o újmy upravené občanským zákoníkem33, z nichž je možno jmenovat újmu na důstojnosti, cti, pověsti. Tyto újmy se nahrazují podobně a jsou právním předpisem shrnuty do kategorie újem na přirozeném právu.34 Zvláštní postavení má zde újma na zdraví a životě, kde se nahrazují vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, případně ztížení společenského uplatnění. V případě smrti či zvlášť závažném ublížení na zdraví je poskytována náhrada za utrpení manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké.35 Újma na zdraví a životě se odlišuje také ve svém charakteru, jelikož se jedná o újmu smíšené povahy. Je zde třeba pečlivě rozlišovat újmu nemajetkovou a újmu,
32
Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 33 zákon č. 89/2012 Sb. 34 § 2956 tamtéž. 35 §2958, 2959 tamtéž.
18
která ve svém důsledku vznikla na majetku poškozeného. Způsobení újmy na zdraví a životě s sebou nenese pouze náhradu nemajetkové újmy, jelikož poškozením zdraví dochází i ke vzniku majetkové škody, která se odráží např. v neschopnosti zaobstarávat si příjmy ve stejném rozsahu jako před poškozením zdraví. V tomto případě se ale nejedná o nemajetkovou újmu. Speciální úpravu náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění nalezneme v zákoníku práce.36 Ten stejně tak upravuje jednorázové odškodnění pozůstalých. Další nemajetkové újmy, které již nespadají pod ochranu osobnosti, jsou např. cena zvláštní obliby37, která již překračuje faktickou majetkovou škodu na věci, „náhrada osobního neštěstí“38 nebo újma na pověsti nebo soukromí právnické osoby a ochrana jejího jména39. Zvláštním druhem újmy je pak újma způsobena nezákonným úředním rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. 40
36
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. §2969 zákona č. 89/2012 Sb. 38 §2971 tamtéž. 39 §135 tamtéž. 40 Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 37
19
2 Právní úprava ochrany osobnosti a nemajetkové újmy v České republice V této kapitole bude rozebrána základní pozitivněprávní úprava ochrany osobnosti a nemajetkové újmy a jednotlivé nároky, které z nemajetkové újmy plynou poškozenému. Vzhledem k rozsahu právní úpravy a tématu bude tato kapitola zaměřena z převážné části na občanskoprávní úpravu nemajetkové újmy a případné vyčíslení této újmy. Další úpravu je pak možno najít v mnoha jiných pramenech.
2.1 Ústavní základy Základním předpisem určující rámec ochrany osobnosti a nemajetkové újmy je bezpochyby Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“)41, která představuje základní katalog lidských práv v České republice. Ta zakotvuje jako jedno z předních práv (upraveno v úvodních článcích) právo na život a jeho ochranu již od narození. Toto právo však není absolutní a zbavení života se připouští v souvislosti s jednáním, které není dle zákona trestné. Omezení tohoto práva je připuštěno jen v nezbytné míře a tato má být upravena (trestním) zákonem. Stejně tak je zaručena nedotknutelnost osoby a její osobní svoboda. Ty je možno opět omezit pouze zákonem, přičemž Listina výslovně zmiňuje možnosti zadržení a zatčení, vazby a držení v ústavní zdravotnické péči bez souhlasu osoby. Jako absolutní právo je zaručen zákaz mučení a podrobování krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Dalším z chráněných osobnostních práv je rovněž právo na soukromí. Listina reflektuje historické zkušenosti tvůrců a soukromí, jakožto imanentní požadavek ústavního státu, dělí do několika, 41
usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.
20
výslovně jmenovaných práv.42 Jsou to práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst, ochrana jména, soukromého a rodinného života. Ze soukromí je pak do zvláštního článku vyčleněna ochrana obydlí. Jeho narušení je možné jen na odůvodněný příkaz soudce v rámci domovní prohlídky, případně je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Rovněž je vyčleněna ochrana přepravovaných zpráv (listovní tajemství), která může být omezena zákonem. Dle Listiny je zaručena také svoboda myšlení, svědomí a náboženství a svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby. Je zde rovněž zakotveno právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem43.
2.2 Soukromoprávní úprava V návaznosti na ustanovení Listiny je ochrana zmíněným právům poskytnuta prostřednictvím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). V souvislosti s ochranou osobnosti je výslovně stanoveno, že má každý právo na ochranu svého jména. Stejná ochrana je pak poskytována pseudonymu, který vejde ve známost. Záměrně se zde mluví o známosti, nikoliv obecné známosti, jelikož je pro posouzení rozhodující konkrétní situace. Právo na
42
WAGNEROVÁ. Eliška a kolektiv. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 906 s. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 279-280. 43 Listina základních práv a svobod vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014].
21
náhradu nemajetkové újmy z porušení těchto ustanovení je pak řešeno jednotlivě v rámci závazků z deliktů.44 Ochrana je poskytována také všem přirozeným právům. Ta jsou podřazena pod ochranu osobnosti. Výčet těchto práv je proto vyjádřen pouze demonstrativně jako život, důstojnost, zdraví, čest, soukromí atd. Takto je člověk chráněn i po své smrti, kdy se může ochrany těchto práv domáhat jakákoliv osoba jemu blízká. Stejně tak se jí může domáhat právnická osoba v souvislosti s činností člověka na ní. Občanským zákoníkem je rovněž poskytována ochrana podobě a soukromí jednotlivce. Zachycování podoby, její rozšiřování je možné v první řadě pouze se souhlasem takto zachyceného. Tohoto svolení není třeba, pokud jsou takové záznamy pořízeny či použity k výkonu nebo ochraně jiných práv a právem chráněných zájmů, či k úředním účelům nebo vystoupení v záležitosti veřejného zájmu. Bez svolení je možné podobiznu použít na základě zákonné, zpravodajské a vědecké a umělecké licence. Dále jsou zde provedeny i ustanovení Listiny o nedotknutelnosti lidské osoby. Vytyčují se tak tři základní pravidla spojená s ústavním principem nedotknutelnosti osoby a to: zásadní nemožnost zásahu do integrity člověka bez jeho svolení, lidské tělo a jeho části nemohou být zdrojem finančního prospěchu a ochrana člověka a jeho integrity i po smrti.45 Zásah do integrity lze provést bez souhlasu osoby pouze v případě nebezpečí, nelze-li jej získat. Obecně se však souhlas vyžaduje. Ten dává osoba, na které má být zákrok proveden, příp. zákonný zástupce, či jiné přítomné osoby blízké. Zákon výslovně stanovuje, v kterých případech je potřeba přivolení soudu. V duchu výše zmíněných zásad jsou pak upravena práva člověka bez jeho
44
NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. s komentářem: zákon č.89/2012 Sb.: 1. obecná část (§1 až §654), 2. rodinné právo (§655 až §975), 3. absolutní majetková práva (§976 až §1720). Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. s. 28. 45 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2014 [cit. 16. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/OZ_Duvodova_zprava_11042011.pdf
22
souhlasu převzatého do zdravotnického zařízení, nakládání s částmi lidského těla a ochrana lidského těla po smrti člověka.46 Zákon stanoví, že jménem právnické osoby je její název. Ten požívá stejné ochrany jako jméno fyzické osoby a právnická osoba dotčená zpochybněním jejího práva k názvu či újmou se může domáhat nároků z toho vzniklých. Stejné ochrany pak požívá pověst a soukromí právnické osoby, nejde-li o veřejné zpravodajství.47 Jaká pověst právnické osoby má být chráněna přitom závisí na individuálním posouzení.48 Občanský zákoník nově upravuje tzv. cenu zvláštní obliby, což je nemajetková újma způsobená poškozením věci ze svévole nebo škodolibosti. V takovém případě zákon stanoví, že škůdce nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby.49 V tomto případě je tak nahrazována jak tržní cena věci, která bude mít ale většinou pouze zanedbatelnou hodnotu, tak cena individuální újmy utrpěné ztrátou či poškozením věci.50 Svým charakterem se tak v případě částky převyšující tržní hodnotu věci jedná o újmu nemajetkovou. Občanský zákoník stanoví povinnost k náhradě této újmy pouze v případech, kdy byla způsobena kvalifikovaným způsobem, tj. ze svévole nebo škodolibosti. Relevantní je zde vystupňovaný úmysl škůdce, který musí být v soudním řízení (pokud škůdce cenu zvláštní obliby nenahradí dobrovolně) prokázán. Svévole přitom na rozdíl od škodolibosti směřuje k obecné touze škodit, tj. bez ohledu na osobu poškozeného, přičemž u škodolibosti je relevantní právě tato osoba. Pokud by se tedy např. škůdce úmyslně rozhodl poškodit jakákoliv auta na parkovišti, protože se mu toto jednání zamlouvá, šlo by o svévoli. Pokud si ale schválně vybere
46
§77 - §117 zákona č. 89/2012 Sb. §132 - §135 tamtéž. 48 NESNÍDAL 2012 op. cit. s 40. 49 §2969 zákona č. 89/2012 Sb. 50 PRAŽÁK, Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem: zákon č.89/2012 Sb.: 4. relativní majetková práva (§1721 až §3014), 5. ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§3015 až §3081). Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-338-5. s 273 47
23
sousedova veterána, kterého ten zdědil a vlastní ho jako jedinou památku po dědečkovi, přičemž o tom škůdce ví a sousedovi tím chce o to více uškodit, jednalo by se o škodolibost. Cena zvláštní obliby tak plní nejen funkci reparační, ale i satisfakční.51 Jedná se o staronový institut, k jehož objasnění může přispět i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Československa, který definoval cenu zvláštní obliby následovně: „Cena zvláštní obliby předpokládá čistě osobní vztah k určité věci, čímž nabude tato věc určitých nahodilých subjektivních vlastností, takže ji nelze nahraditi věcí jinou a že věc ta má vyšší cenu jen pro určitou osobu nebo pouze pro určitý okruh osob.“52 „K tomu jest uvésti, že slova "zvláštní obliba" mají po gramatické stránce ten význam, že určitá osoba má v určité věci zálibu a že tedy má na jejím získání i zájem, který není povahy hmotné ani hospodářské, nýbrž povahy, prýštící ryze z osobního zalíbení, že tudíž osoba ta hodlá nabýti určité věci ne proto, že jejím opatřením získá po stránce hospodářské nebo hmotné, nýbrž proto, že jejím opatřením ukojí osobní touhu míti věc pro sebe a tedy touhu rázu morálního a zcela nehmotného. I když možno tedy slova "zvláštní obliba" za určitého konkrétního stavu vykládati šíře než pouhé osobní zalíbeni, přece nutno nalézti, že cena zvláštní obliby nemůže býti diktována ryze hospodářským nebo hmotným zájmem nabyvatele, nýbrž že předpokladem, aby mohlo býti uznáno na cenu zvláštní obliby, je zjištění nabyvatelovy touhy míti věc proto, že má k věci té určily osobní, morální vztah.“53 Tím je objasněn charakter ceny zvláštní obliby a možnosti její náhrady, otázkou však zůstává její výše v konkrétních případech. Soudy tak budou stavěny do
51
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2014 [cit. 16. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/OZ_Duvodova_zprava_11042011.pdf 52 Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 9. 9. 1924, sp. zn. (SJS) 15015/24. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 9. 2014]. 53 Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 23. 4. 1937, sp. zn. (SJS) 16875/36.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 9. 2014].
24
komplikované pozice, kdy budou muset určit a ohodnotit citový vztah jedince k dané věci. Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, které zákon vyjmenovává pouze demonstrativně, hradí škůdce též nemajetkovou újmu, která je důvodně pociťována jako osobní neštěstí, které není možno odčinit jinak.54 Zákon zde již nehovoří o poškozeném, ale je možné nahradit újmu každému, kdo ji jako osobní neštěstí pociťuje. Může zde jít o jinou přímo dotčenou osobu, např. svědka havárie, který utrpí újmu z účasti na smrti jiné osoby. Jedná se o tzv. újmu odrazem. Tímto se rozšiřují možnosti odpovědnosti za nemajetkovou újmu i na další osoby nepřímo poškozené.55 Zákonodárce se tak snažil přiblížit evropskému standardu, kdy je možno odškodňovat i tzv. sekundární oběti. Zákon však již neuvádí, jak takovou újmu vyčíslit a tento nelehký úkol je v rukou soudů. Upraveny, resp. zmíněny, jsou i další důvody vzniku nemajetkové újmy a tím je porušení základního členského práva člena spolku a narušení dovolené. Právo poškozeného na přiměřené zadostiučinění v souvislosti s porušením základního členského práva člena spolku závažným způsobem upravuje §261 občanského zákoníku. Spolek však může namítnout opožděné uplatnění práva a v tom případě soud přiměřené zadostiučinění nepřizná.56 Další zvláštní důvod je upraven již mezi relativními majetkovými právy v části třetí. Dle §2543 má poškozený vůči pořadateli zájezdu nárok na náhradu újmy z narušení dovolené a to zejména, byl-li jeho zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen57. Tento nárok nevzniká zákazníkovi, kdykoliv se cokoliv na dovolené pokazí, např. je špatné
54
§2971 zákona č. 89/2012 Sb. RYŠÁVKOVÁ Veronika a kol. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. 1 vyd. Praha: Grada, 2014. 304 s. ISBN 978-80-247-5157-3. s. 273. 56 §261 zákona č. 89/2012 Sb. 57 §2543 tamtéž. 55
25
počasí, pohádá se s manželkou, je přítomna tchýně58, ale pouze v případě, kdy zde dojde ze strany provozovatele cestovní kanceláře, či subjektů, za něž je odpovědný, k porušení povinností, které ke ztrátě radosti z dovolené vedou a to takovým způsobem a v takové intenzitě, která je způsobilá přivodit zákazníkovi újmu (pokazit dovolenou)59. Specificky je pak ve zvláštním právním předpise zakotvena tradiční odpovědnost státu a územních samosprávných celků (dále jen „ÚSC“) za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Dle zákona 82/1998 Sb. stát a ÚSC odpovídají jak za škodu, tak za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem stanovených orgánů při výkonu veřejné moci. Jedná se o odpovědnost absolutní. Nárok musí být dle tohoto zákona uplatněn v případě odpovědnosti státu u ústředního správního úřadu a v případě odpovědnosti ÚSC u konkrétního ÚSC, z jehož činnosti újma vznikla. Pokud nebude do šesti měsíců nárok uspokojen, může se poškozený obrátit na civilní soudy60. Kromě jiného se tato odpovědnost uplatní zejména při nečinnosti orgánů v rámci trestního řízení, nesprávném rozhodnutí o vazbě, trestu či ochranném opatření. Autonomní úpravu náhrady škody a s tím související nemajetkové újmy v podobě újmy na zdraví a životě zaměstnance si zachoval zákoník práce. Opomeneme-li náhrady na výdělku a hrazení nákladů spojených s léčením a pohřbem, které spadají do újem projevujících se v majetkové sféře poškozeného, upravuje zákoník práce spoře i náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Tu však pouze do té míry, že odkazuje na již zrušenou
58
Srov. BERÁNEK, Jan. Cestovky odmítají platit za zkažený zájezd. IHNED.cz [online]. Economia, a.s., 2008 [cit. 17. 6. 2014]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://life.ihned.cz/cestovani/c126497070-cestovky-odmitaji-platit-za-zkazeny-zajezd 59 HULMÁK, Milan. Ztráta radosti z dovolené. iPrávník [online]. Praha: C. H. Beck, s.r.o., 2009 [cit. 17. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_5911/ztrataradosti-z-dovolene.aspx 60 zákon č. 82/1998 Sb.
26
vyhlášku Ministerstva zdravotnictví.61 To však nic nemění na faktu, že se jinak použitelný princip subsidiarity občanského zákoníku ve věcech náhrady škody a nemajetkové újmy neuplatní62.
61
zákon č. 262/2006 Sb. NOVOTNÝ Petr, KOUKAL Pavel, ZAHOŘOVÁ Eva. Nový občanský zákoník:náhrada škody. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 139 s. ISBN 978-80-247-5165-8. s. 58. 62
27
3 Nároky plynoucí z nemajetkové újmy 3.1 Předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy a druhy nároků Základními předpoklady vzniku nároku na náhradu škody či nemateriální újmy jsou: porušení povinnosti ze strany škůdce (civilní delikt), vznik škody či nemateriální újmy poškozenému a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi předcházejícími prvky. Občanský zákoník k těmto předpokladům v případě nemajetkové újmy řadí ještě další, a to je výslovné ujednání povinnosti odčinit nemajetkovou újmu nebo stanovení této povinnosti zákonem. V této souvislosti tuto povinnost stanovuje na několika místech.63 Mezi nároky, které poškozenému vznikají, řadíme nejen již zmiňované přiměřené zadostiučinění (peněžitou satisfakci), ale rovněž nárok zdržovací (negatorní) a odstraňovací (restituční). Za nárok negatorní je považován nárok, kterým se poškozený dožaduje zdržení se dalšího protiprávního jednání ze strany škůdce. Tímto nárokem nelze zhojit již způsobenou škodu, ale jeho prostřednictvím je poškozený schopen se chránit před opětovným škodlivým jednáním škůdce. Jedná se o nárok, který je svým působením zaměřen do budoucna. Naproti tomu je nárok restituční zaměřen do minulosti, tj. na nápravu již způsobené škody. Jedná se o nárok, kterým se poškozený dožaduje odstranění protiprávního stavu a jeho navrácení ve stav, který existoval před škodlivým působením. Oba tyto nároky je možno uplatnit pouze v případě, že je to z hlediska skutkového stavu možné. Nárok negatorní i restituční si lze jen těžko představit např. v situaci, kdy je způsobena újma na zdraví v důsledku autonehody. Zde se nepředpokládá další protiprávní jednání škůdce a ani
63
§2956, §2969, §2971, §261, §2543 zákona č. 89/2012 Sb.
28
náprava zdravotního stavu nemusí být možná, natož aby ji vykonal sám škůdce. Škůdce je ale např. v případě zásahu do osobnostních práv v podobě užívání cizího jména či defamaci povinen zdržet se dalšího deliktního jednání a v případě trvání následků původního jednání tyto odstranit, je-li to možné.
3.2 Vyčíslení nemajetkové újmy Jak
již
bylo
zmíněno
v předcházejících
kapitolách,
výší
přiměřeného
zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy se právní úprava nevěnuje. Občanský zákoník nabízí pouze vodítko, kterým stanoví důvody a okolnosti, ke kterým má být při vyčíslování přiměřeného zadostiučinění přihlédnuto, cit.: „Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.“64 Ne jinak je tomu i v zahraničních právních úpravách, kde je vyčíslení nemajetkové újmy ponecháno ad hoc judikatuře.65 Filozofie ponechání vyčíslení v rámci soudcovské diskrece staví na několika základních pilířích, které byly shrnuty i Ústavním soudem ČR66 následovně: V první řadě jde o optimalizaci mezi funkcemi přiměřeného zadostiučinění a specifiky jednotlivých případů. Tyto není možné vyjádřit
64
§ 2957 zákona č. 89/2012 Sb. ZAHOŘOVÁ, Eva. Ochrana osobnosti v česko-německém porovnání [online]. 2011 [cit. 14. 8. 2014]. Disertační práce. Karlova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/12395 nebo Konference na téma Náhrada nemajetkové újmy v NOZ, 11. 3. 2014, Zasedací sál Kanceláře Veřejného ochránce práv, Brno, Údolní 39 66 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 8. 2014]. 65
29
obecným právním předpisem tak, aby bylo učiněno zadost požadavku přiměřenosti takovýchto sazeb přiměřeného zadostiučinění ve všech případech. Je tak vyloučena pevná standardizovaná sazba či hranice nebo přesná metodika výpočtu, na jejímž základě by soudy rozhodovaly. Pokud by byly pevné sazby, příp. způsoby jejich výpočtu přesně stanoveny, nejenže by nebyla provedena přiměřená
individualizace,
mohlo
by
to
dokonce
vést
ke
kalkulaci
potencionálního rušitele práv o možných následcích jeho protiprávních konání, přičemž ne vždy by taková sazba splnila svůj účel.67 Občanský zákoník tak v případě ochrany osobnosti navazuje na předcházející občanský zákoník68, který nestanovoval podrobnější kritéria vyčíslení případné satisfakce. Zákon č. 40/1964Sb. pouze odkazoval na soudní úvahu s přihlédnutím k závažnosti újmy a okolnostem, za nichž vznikla. Bylo tedy na judikatuře soudů, jak se v konkrétním případě se vzniklou újmou vypořádá a jak její závažnost zhodnotí soudce. Stejná situace nastala v případě odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou státem nebo územně samosprávními celky při výkonu veřejné moci. Zákon zde výslovně předpokládá stanovení výše přiměřeného zadostiučinění s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, avšak konkrétní výše tohoto zadostiučiní je opět ponechána na uvážení soudce. Nejsou ale přesně stanoveny okolnosti, ke kterým by se v konkrétním případě mělo přihlížet. Argumenty pro ponechání vyčíslení této újmy na soudci (který může nejlépe posoudit okolnosti případu, který rozhoduje) již byly zmíněny výše. Zákonodárce nemůže zohlednit všechny okolností právním předpisem. Ten je navíc relativně stálý, s čímž se pojí požadavek obecnosti. Jako příklad lze uvést újmu způsobenou státem a územně samosprávnými celky, kde
67
HAJN, Petr. K přiměřenému zadostiučinění ve sporech o ochranu osobnosti. Bulletin advokacie, Praha: Česká advokátní komora, 2003, Č. 4, s. 7-12. ISSN 1210-6348. 68 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
30
se jedná o zvláště široký okruh možných újem a okolností jejich vzniku, že je jen těžko představitelné jejich pojetí do právního předpisu. Výjimku tvoří zmeškání lhůty pro provedení úkonu, kde zákon alespoň demonstrativně stanovuje povinnost přihlédnutí k celkové délce řízení, jeho složitosti, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. V případě újmy na zdraví zákon výslovně zmiňuje, že je nutno plně nahradit vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy včetně ztížení společenského uplatnění, vznikla-li poškozenému překážka lepší budoucnosti. V případě, že tyto náhrady takto nelze vyčíslit, odvolává se občanský zákoník na neurčitý pojem „zásady slušnosti“. Je však relativní, co si pod tímto pojmem a slušností vůbec představit, nehledě na to, že každý vnímá slušnost a slušné zacházení jinak. Je tedy opět na soudní praxi, aby dala tomuto pojmu reálný význam. Občanský zákoník tak na rozdíl od předcházejícího občanského zákoníku navazuje na anglosaský přístup v pohledu na stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu na zdraví. Jedná se o systém spočívající ve volné úvaze soudů, který vychází z dlouholetých tradic v anglosaské oblasti. Tento systém je založen na premise, že lidský život a zdraví jsou neměřitelnými ekonomickými hodnotami, které nelze objektivizovat a vyjádření lidského utrpení tabulkovým či jiným obdobným způsobem je nedůstojné. Je to zároveň odrazem materiálního obsahu osobnostního práva a nemožnosti zobecnění jednotlivých druhů a způsobů újem na zdraví a jejich důsledků. Zákonné zakotvení přiměřeného zadostiučinění rovněž nedokáže reflektovat ekonomickou realitu společnosti a jednotlivé ekonomické proměny probíhající za účinnosti příslušného zákona.69 Nicméně do
69
DOLEŽAL, Adam. Finanční satisfakce v případě zásahu do osobnostního práva na fyzickou integritu (část druhá) [online]. 2012 [cit. 14. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/download/28/35
31
doby, než se judikatura soudů alespoň trochu kultivuje a sjednotí, je třeba projít obdobím tápání, jakou satisfakci je možno považovat za souladnou se zásadami slušnosti, a jakou již nikoliv. Vzhledem k faktu, že Nejvyšší soud ČR vydal nezávaznou metodiku týkající se odškodňování újmy na zdraví (bude podrobněji rozebrána v páté kapitole), mohlo by se na první pohled zdát, že soudní rozhodování a vyčíslování této újmy dále nebude způsobovat potíže, avšak je zde několik ale. V první řadě se jedná o fakt, že ač je Nejvyšší soud ČR autoritou plynoucí z jeho postavení v soustavě soudů, jemuž je svěřena úloha sjednocovat judikaturu, je jeho metodika pouze doporučujícím vodítkem, a proto jí nejsou soudy vázány. Dalším problémem v její aplikaci a dodržování může být to, že již od jejího vzniku s ní část právnické veřejnosti nesouhlasí.70 V neposlední řadě je třeba dostatek času k tomu, aby si soudy resp. soudci, kteří chtějí dle této metodiky rozhodovat a znalci, tuto metodiku osvojili. Je možné (a v první fázi následující po rekodifikaci i velice pravděpodobné), že i v této době budou některé soudy vycházet ze zrušené bodové vyhlášky71, kterou lze použít jako „soft law“ a tak navázat na stávající judikaturu v této oblasti. Tím bude dán základní rámec, který se postupem času bude vyvíjet určitým směrem72 a praxe dá reflexi, že úprava sleduje cíl zákonodárce. Do účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. byla újma na zdraví resp. její nemajetková část vypočítávána dle již výše zmiňované vyhlášky.
70
KŘÍSTEK, Lukáš. Nejvyšší soud nahrazuje judikaturu a obchází moc zákonodárnou i výkonnou. Jiné Právo [online]. 29. 4. 2014 [cit. 14. 8. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/lukas-kristek-nejvyssi-soud-nahrazuje.html 71 Vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. 72 BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Anag, 2013. 375 s. ISBN 978-80-7263-819-2. s. 335.
32
3.3 Zrušená vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Jak již bylo několikrát zmíněno, dlouhou dobu byla pro vyčíslení nemajetkové újmy na zdraví používána vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Zde byl zvlášť pro bolestné a zvlášť pro snížení společenského uplatnění stanoven počet bodů, které se následně dle stanovené hodnoty jednoho bodu přepočetly na peněžité odškodnění. S tímto způsobem stanovení odškodnění však byla nespokojena jak odborná, tak široká laická veřejnost. Argumentů pro zrušení dané vyhlášky a vůbec změnu hodnocení poškození zdraví bylo hned několik. Za nejzávažnější důvod byl přitom považován ten, že daný způsob stanovení a přiznání satisfakce za nemajetkovou újmu na zdraví nerespektuje dělbu moci ve státě a svým obsahem omezuje soudní rozhodování. Soudce má být vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu73. Stanovení výše satisfakce vyhláškou přitom v rozporu s výše uvedenou ústavní maximou vyžaduje, aby byl soudce vázán i touto vyhláškou. Tímto pojetím se soudy stávají závislé na výkonné moci a v konkrétních případech se omezuje jejich rozhodovací pravomoc, přičemž výkonná moc nařizuje té soudní, jak má rozhodovat. Zmíněný argument však Ústavní soud ČR74 zamítl jako nedůvodný, vzhledem k faktu, že měla vyhláška svou oporu v zákoně. Rovněž argument svazující soudní moc nestál na velmi pevných základech, jelikož sama vyhláška připouštěla, ač ve výjimečných případech, odchýlení od vypočteného zadostiučinění. I přes to se tyto výtky snaží eliminovat nový občanský zákoník. Již jeho důvodová zpráva obsahuje poukaz na to, že „rozhodnutí jednotlivého právního případu náleží jen soudci a zákonodárná moc, natož moc výkonná nemá v působnosti nařizovat soudu, jak má jednotlivý případ rozhodnout. Soukromý život je nekonečně variabilní a snaha po jeho nivelizaci v záležitostech tak
73
čl. 95 Ústavy Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05-02. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 13. 1. 2015]. 74
33
navýsost individuálních jako jsou bolest, důsledky újmy na zdraví pro další budoucnost postiženého nebo ztráta blízkého člověka není důvodná.“ 75 Dalším z argumentů pro zrušení dané vyhlášky bylo vyvinutí faktické dvojkolejnosti odškodňování újem na zdraví. Toto řešení nízkých náhrad bylo z praktického hlediska velice nešťastné, neboť docházelo ke štěpení náhrad a jejich titulů. Odškodňování probíhalo ve svém základu dle vyhlášky, avšak bylo soudy připuštěno jít nad rámec přiznané satisfakce, a poškozený se tak mohl domáhat zbylé částky žalobou na ochranu osobnosti. Oba tituly jsou však natolik odlišné a stojí na různých základech, že nebylo možno je odpovídajícím způsobem skloubit.76 To vedlo mimo jiné k tomu, že pojišťovny byly ochotny proplácet pouze náhrady přiznané jako bolestné či ztížení společenského uplatnění, ale nikoliv náhrady plynoucí ze sporů o ochranu osobnosti. Další argument poukazující na nevyhovující úpravu byl spíše morální. Tím byly nízké a rigidní bodové hodnoty jednotlivých zranění a jejich následků a velice nízká celková částka výsledné satisfakce.77 Vyhláška konkrétně stanovila satisfakci za vzniklou újmu na zdraví, přičemž nebyl dán výraznější prostor pro individualizaci. Na druhou stranu vyhláška výjimečně připouštěla zvýšení vypočtené částky satisfakce v konkrétním případě, avšak bez omezení. Stávalo se tak, že v obdobném případě byla přiznána až několikanásobně rozdílná satisfakce, přičemž je zřejmé, že újmu způsobenou stejným zraněním nemohou dva lidé pociťovat až takto markantně odlišně. Je třeba zvážit konkrétní situaci a není vhodné paušalizovat každé zranění či újmu, jak to dělala zmiňovaná
75
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2014 [cit. 22. 9. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/OZ_Duvodova_zprava_11042011.pdf 76 PAVLEC. Petr; KUČERA. Marek. Lze se vedle náhrady škody na zdraví domáhat i odškodnění z titulu práva na ochranu osobnosti? [online]. Pavlec & Partners advokátní kancelář. [cit. 26. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.ppak.cz/novinky/lze-se-vedle-nahrady-skody-nazdravi-domahat-i-odskodneni-z-titulu-prava-na-ochranu-osobnosti/ 77 LOYDOVÁ, Evelyna; MALÝ, Lukáš. Novinky v oblasti náhrady škody na zdraví dle NOZ. epravo.cz [online]. 7. 11. 2013 [cit. 22. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novinky-voblasti-nahrady-skody-na-zdravi-dle-noz-92803.html
34
vyhláška, avšak aby se za jistých okolností vyšplhala satisfakce do výšin blíže neznámých, je rovněž nepřípustné a odporuje to zásadě rovnosti. Jednalo se tak o dva extrémy, které neučinily za dost ani právní jistotě, ani spravedlnosti. Snaha o odstranění těchto nedostatků vyústila ve zrušení této vyhlášky společně s rekodifikací soukromého práva.
35
4 Judikatura nemajetkové újmy Judikatura týkající se nemajetkové újmy je nejednotná, jak bude v této kapitole demonstrováno na konkrétní rozhodovací praxi českých soudů. Tato kapitola se bude zabývat dočasným stavem nahrazování nemajetkových újem, promlčením, bude rozebrána dosavadní judikatura soudů v této oblasti. Vzhledem k relativně chabé právní úpravě zde bude nastíněn pohled praxe na tuto problematiku a s tím související pohled veřejnosti se zaměřením na princip právní jistoty.
4.1 Ochrana osobnosti 4.1.1 Charakter přiměřeného zadostiučinění Dlouho diskutovaným tématem odborné veřejnosti byla otázka charakteru přiměřeného zadostiučinění poskytovaného jednak za porušení právních norem souvisejících s ochranou osobnosti, jednak za vytrpěné bolesti a jiné druhy nemajetkových újem. Charakter zadostiučinění je přitom jedním ze základních vodítek rozhodování o jeho výši a přiměřenosti. Do dnešního dne však zůstává charakter nemajetkové újmy sjednocen pouze relativně. Nejvyšší soud ČR se k charakteru peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 535/2007 (povaha, podstata satisfakce), kde konstatoval, že smyslem této náhrady je „výhradně zmírnění následků vzniklé nemajetkové újmy na osobnosti fyzické osoby“78. V tomto směru je pak jako průlomové rozhodnutí chápán nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09 (přiměřenost, satisfakční a preventivně-sankční funkce satisfakce). Ústavní soud zde uvedl, že: „Při úvaze
78
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 535/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 23. 6. 2014].
36
o přiměřenosti výše náhrady nemajetkové újmy v penězích je rovněž nezbytné přihlédnout k samotnému účelu a funkcím tohoto institutu při ochraně osobnosti (dle § 13 odst. 2, 3 obč. zák.). Názory právní teorie, z nichž ve většině případů vychází i dosavadní judikatura obecných soudů v oblasti ochrany osobnosti, se do značné míry shodují nad primárním významem funkce satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, když nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá "odškodnit" a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze za ni "jen" poskytnout zadostiučinění. (…) Shoda již ovšem nepanuje, což se ostatně projevuje právě v odlišném přístupu judikatury obecných soudů, nad přítomností a významem preventivně-sankční funkce, kterou by výše náhrady nemajetkové újmy v penězích rovněž měla plnit. Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 315/01 ze dne 20. 5. 2002 (U 15/26 SbNU 361) (objektivní a subjektivní charakter odpovědnosti) konstatoval, že "odpovědnost za zásah do osobnostních práv je odpovědností objektivního charakteru, což znamená, že občanskoprávní sankce vzniká na objektivním základě, její nastoupení nevyžaduje zavinění. Vzniklá nemajetková újma na osobnosti postižené fyzické osoby je pro ni stejně závažná bez ohledu na to, jednal-li původce zásahu zaviněně či nikoliv. Subjektivní prvek zavinění má význam toliko při určování výše náhrady nemajetkové újmy dle § 13 odst. 3 obč. zák. v rámci zohlednění okolností, za nichž k porušení práva došlo. (…) V tomto pojetí, zohledňujícím význam intenzity a míry zavinění při stanovení výše relutární náhrady, je zásah do práva na ochranu osobnosti civilním deliktem a přiměřené zadostiučinění jednou z civilněprávních sankcí, která má odrazovat rušitele chráněných osobnostních statků a jeho možné následovníky od protiprávního jednání, a být tak nástrojem speciální i generální prevence, což vyžaduje, aby se jednalo o sankci patřičně důraznou a dostačující (přiměřenou) i z tohoto hlediska. (…) V tomto směru lze dojít k závěru, že v případě zlého úmyslu (záměru) na straně původce neoprávněného zásahu by
37
měl soud svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným určením výše peněžitého zadostiučinění. Obdobně by bylo třeba postupovat i v případě, že by původce neoprávněného zásahu do osobnostních práv právě tímto zásahem sledoval pouze záměr zvýšit svůj majetkový prospěch či tak činil ve snaze zviditelnit se a získat tak potřebnou publicitu pro své konání (např. zvýšený odběr a prodej tisku, reklama aj.). (…) Nelze proto souhlasit ani s argumentací vrchního soudu (předestřenou i ve vyjádřeních k ústavní stížnosti městským soudem i vedlejším účastníkem) ohledně nepřípustnosti uložit původci neoprávněného zásahu citelnou či dokonce likvidační sankci, na jejímž základě odmítl soud stěžovateli přiznat vyšší částku relutární náhrady. Ústavní soud si je vědom existence této zásady, která platí jako pravidlo, dle níž výše relutární náhrady nesmí být zřejmým bezdůvodným obohacením osoby dotčené neoprávněným zásahem a současně by neměla být pro původce neoprávněného zásahu jednoznačně likvidační a obecně vytvářející tzv. chilling effect. Na druhou stranu je však nezbytné zdůraznit, že ze zmíněné zásady je třeba připustit odůvodněné výjimky. V celé úplnosti se aplikace této zásady nemůže např. dovolávat osoba, jejíž podnikání je postaveno, resp. často doprovázeno, zcela prokazatelnými, úmyslnými a závažnými zásahy do základních práv jednotlivců, ba vede dokonce ke snížení jejich lidské důstojnosti.“79 Zvýše uvedeného lze vyvodit, že zadostiučinění má pravidelně charakter satisfakční, čili slouží k odčinění vzniklé újmy a jako takové musí být přiměřené a nesmí pro poškozeného představovat obohacení. V jistých případech je ale možno připustit i charakter represivní resp. preventivně-sankční, tj. potrestání škůdce a snaha o zabránění páchání dalších škod navýšením zadostiučinění.
79
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 6. 2014].
38
To však pouze v případech úmyslného poškozování práv jiných a i zde je nutno zajistit, aby byla satisfakce přiměřená a neměla likvidační charakter pro škůdce. Z výše zmíněným názorem Ústavního soudu ČR se plně neztotožňuji. Dle mého názoru by satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu měla mít toliko satisfakční funkci, tj. funkci odčiňující vzniklou újmu, stejně tak, jako náhrada majetkové škody. V chápání přiměřené satisfakce se tak přikláním spíše k odlišnému stanovisku Ivany Janů, která konstatuje: „Civilní sankce může v souladu s povahou soukromého práva pouze směřovat k obnovení narušené rovnováhy, nikoliv k potrestání odpovědného subjektu. Přiměřené zadostiučinění v penězích proto může sloužit toliko ke zmírnění způsobené nemajetkové újmy, a nikoli k potrestání toho, kdo do osobnostních práv zasáhl.“80 Sjednocení chápání majetkové i nemajetkové újmy přitom přináší i nový občanský zákoník v §2894. Připouštím, že je v některých případech nutno chránit osobnostní práva a odradit případné škůdce (sankční funkce satisfakce) před jejich systematickým, úmyslným porušováním, které ve většině případů vychází ze zištné pohnutky (např. bulvární tisk), avšak toho lze dosáhnout i uplatňováním odpovědnostních norem
veřejného
práva,
zejména
norem
trestních
a
přestupkových.
Zohledňování úmyslu škůdce, které demonstrativně uvádí §2957 občanského zákoníku, pak může probíhat pouze v rámci zvažování závažnosti vzniklé újmy, kdy např. poškozený má vlivem úmyslného způsobení újmy větší obavy o své právo (a tak by byla způsobená větší újma), než by tomu bylo, kdyby k újmě došlo náhodně, neúmyslně. Podobně by tomu bylo v případě zásahu do osobnosti ze zištných pohnutek, kdy by se částka nad přiznanou satisfakci rovnala bezdůvodnému obohacení. Může se však jednat i o otevření prostoru pro sankční funkci satisfakce.
80
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 86. 2014].
39
Kromě zavinění musí brát soudy zřetel i na jiné okolnosti konkrétního případu. To zdůraznil nejednou Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 663/06 (individuální rozměr jednotlivého případu) „považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité.“81 Toto pojetí pak rozvádí Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006 (přiměřenost satisfakce): „Soud při úvaze o přiměřenosti navrhované morální satisfakce musí především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu (musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod.).“82 Tyto okolnosti jsou ale vyčteny pouze demonstrativně, jelikož nikdo není schopen paušalizovat možné okolnosti v budoucnu vzniklých případů. To byť nepřímo naznačuje i Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 663/06. Soudy jsou tedy povinny zkoumat všechny okolnosti případu a až následně hodnotit jejich relevanci a zohlednit je při stanovení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění tak, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Přitom jsou povinny ctít zásady, které se s náhradou nemajetkové újmy pojí a to především výše zmíněný charakter přiměřeného zadostiučinění, přiměřenost a jeho pro škůdce nelikvidační výši.
81
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 663/06. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 6. 2014]. 82 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 6. 2014].
40
4.1.2 Promlčení Zajímavou otázkou v této souvislosti je promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích plynoucího z porušení osobnostních práv. Zde se významně střetává doktrína s praxí, přičemž Nejvyšší soud ČR se ve svých rozhodnutích přiklonil k závěru, že se tento nárok nepromlčuje83. Tím však nebyly pochybnosti o promlčitelnosti tohoto nároku zcela odstraněny. Se závěrem o nepromlčitelnosti nároku a jeho odůvodněním se část praxe nespokojila a neustále
byly
diskutovány
argumenty,
které
svědčí
ve
prospěch
promlčitelnosti.84 Za průlomová rozhodnutí považuji v této souvislosti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 1 Co 63/2003 (promlčení práva
na
náhradu
nemajetkové
újmy)
a
rozsudek
velkého
senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008 (promlčení), ve kterém dochází k judikatornímu posunu a je vyjádřen názor, že „právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (…) je právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době“85. Z této koncepce vyšel i platný občanský zákoník, který v §612 již výslovně uvádí, že v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech promlčují.86 4.1.3 Zneužití podobizny, čest, důstojnost, defamace, soukromí Dalším z častých zásahů do osobnosti člověka je zneužití jeho podobizny či jiných záznamů osobní povahy. Ve většině případů dochází k těmto zásahům z důvodů
83
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 792/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 9. 2014]. 84 KINDL, Jiří. Komentář k článku Maricy Pirošíkové O (netradičnom) využití žaloby na ochranu osobnosti. Jiné Právo [online]. 2. 12. 2007 [cit. 18. 9. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2007/12/o-netradinom-vyuit-aloby-na-ochranu.html 85 Rozsudek Vrchního soud v Olomouci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 1 Cdo 63/2003. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 9. 2014]. 86 § 612 zákona č. 89/2012 Sb.
41
reklamních, a proto je logické, že je takovým způsobem často zasahováno do osobnosti veřejně známých osob. Jedním z takovýchto zásahů se zabýval i Krajský soud v Ostravě v rozhodnutí ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 23 C 133/2003. Jednalo se o případ zneužití fotografie dvou kulturistek v reklamním katalogu bez jejich souhlasu, přičemž soud vzal za prokázané, že žalovaná tyto fotografie použila k reklamním účelům bez souhlasu žalobkyň a způsobem prezentace snížila důstojnost těchto osob mezi sportovní veřejností. Proto byla žalované uložena kromě jiného i povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč každé poškozené.87 Odvolací soud však ve svém rozhodnutí88 ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 192/2005 tuto satisfakci razantně snížil, a žalobkyním přiznal pouze 25 000 Kč. V odůvodnění pak poukázal na to, že jejich důstojnost a vážnost nebyla snížena ve značné míře, jelikož se jednalo pouze o malou a přehlédnutelnou fotografii někde uprostřed katalogu. Vrchní soud rovněž provedl komparaci s §444 odst. 3 tehdejšího občanského zákoníku89, který stanovil jednorázové odškodnění za smrt příbuzného. Jako takové tedy toto odškodnění nemůže být vyšší, než např. náhrada za ztrátu dítěte.90 Toto rozhodnutí však Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1873/2006 zrušil a vrátil odvolacímu soudu k novému řízení s odůvodněním, že se odvolací soud nedostatečně zabýval dotčením důstojnosti a vážnosti žalobkyň vycházející ze specifické oblasti sportu a neměl tak dostatečný přehled o dotčení jejich osobnosti a tím i odpovídající míře satisfakce. 91 Vrchní soud následně ve své úvaze postupoval obdobně, jako při svém prvním rozhodnutí
87
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 23 C 133/2003. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 192/2005. 89 zákon č. 40/1964 Sb. 90 RYŠKA, Michal. Jak zneužít kulturistiku aneb Čtvrtý krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 23. 7. 2009 [cit. 24. 6. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/jak-zneuzitkulturistku-aneb-ctvrty.html 91 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1873/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 88
42
a při zvážení postavení žalobkyň ve světě sportu jim přiznal satisfakci ve výši 50 000 Kč.92 Podobný případ se týkal i bývalé modelky a dýdžejky, jejíž podobizna byla bez souhlasu použita na etiketě riflí známého podniku. Té soud prvního stupně v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 24 C 37/2003 přiznal přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč93. Odvolací soud však toto rozhodnutí ve svém rozsudku ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 1 Co 199/2005 změnil tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že byť bylo prokázáno, že žalobkyně byla bez souhlasu vyobrazena na etiketě, nejsou zde dány předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích, jelikož nebylo prokázáno snížení vážnosti a důstojnosti žalobkyně ve společnosti ve značné míře94. Nejvyšší soud ČR toto rozhodnutí ve svém rozsudku ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2739/2006 zrušil a vrátil odvolacímu soudu k novému řízení. Ve svém rozhodnutí vyjádřil, že „dovolací soud nedocenil skutečnost, že z ustanovení § 13 odst. 2 o. z. zcela jednoznačně vyplývá, že možnost zvlášť závažného zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby není redukována pouze na případy (v tomto ustanovení příkladmo zmíněné) dotčení, resp. snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve společnosti“. „Z citovaného ustanovení je třeba dovodit, že soudu nebrání nic v tom, aby při své úvaze o přiznání zadostiučinění v penězích přihlédl i k jiným aspektům případu, které jsou svým významem a vahou srovnatelné s jinak demonstrativně uvedeným předpokladem snížení důstojnosti fyzické osoby, resp. její vážnosti ve společnosti ve značné míře (který tak není jediným předpokladem, při jehož splnění lze postižené fyzické osobě přisoudit právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle citovaného ustanovení)“ 95. Po zohlednění
92
RYŠKA 2009 op.cit. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 24 C 37/2003. 94 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 1 Co 199/2005. 95 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 93
43
této skutečnosti Vrchní soud v Olomouci opět provedl srovnání s odškodněním za smrt příbuzného a v závěru přiznal žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč96. Za zmínku stojí i případ známé české lyžařky, která se soudila o ochranu osobnosti v případě, kdy byla její fotografie bez souhlasu použita k reklamním účelům. Krajský soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 24 C 36/2006 uložil žalované společnosti mimo jiné i zaplatit 450 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění žalobkyni.97 Odvolací soud však v rozhodnutí ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 1 Co 37/2009 tuto částku považoval za nepřiměřenou vzhledem k tomu, že se nepodařilo prokázat, že by předmětné reklamní letáky byly šířeny široké veřejnosti a stejně tak byla podobizna žalobkyně vyobrazena takovým způsobem, že nebyla všemi poznatelná, ani nebylo uvedeno, že by měla žalobkyně k danému výrobku nějaký vztah.98 Jako přiměřenou shledal odvolací soud částku 100 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, to však bylo Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí ČR ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1154/2010 zamítnuto99. Případy zneužití podobizny ale nejsou omezeny pouze na známé osobnosti, což dokazuje i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 32 C 97/2006, který sice jako soud první instance zamítl žalobu na ochranu osobnosti v případě zveřejnění fotografie z dovolené žalobkyně v katalogu100, nicméně odvolací soud kromě jiného uložil žalované zaplatit žalobkyni 20 000 Kč za zásah do jejích práv. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je nepochybné, že
96
RYŠKA 2009 op.cit. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 24 C 36/2006. 98 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 1 Co 37/2009. 99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1154/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 100 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 32 C 97/2006. 97
44
žalobkyně dala souhlas s pořízením dané fotografie, avšak ten již nebyl dán k takovémuto použití fotografie.101 Se zneužitím podobizny se mnohdy pojí snížení důstojnosti člověka a to zejména v případech, kdy je tento jedinec vyobrazován v nevhodných situacích či nevhodným způsobem. Toto se týká opět v převážné míře známých osobností a bulvárního tisku, kde jsou jejich osudy zveřejňovány. Zde platí přímá úměra mezi šokujícími zjištěními a prodejností tisku. Proto jsou bulvární články mnohdy doplňovány různými i pikantními fotografiemi – samozřejmě bez svolení dotčených osob. Za všechny může být zmíněn případ zveřejnění fotografií vyobrazujících nahého žalobce, jakožto veřejně známou osobu, na titulní straně nejmenovaného bulvárního deníku. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 32 C 150/2006 přiznal žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, přičemž byla újma vzniklá na soukromí a důstojnosti žalobce opět srovnávána s újmou způsobenou úmrtím člena rodiny.102 Odvolací soud v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 1 Co 119/2008 zdůraznil, že nelze srovnávat okolnosti úmrtí člena rodiny s tímto případem a výslednou částku vzhledem k závažnosti narušení osobnostních práv žalobce navýšil na 500 000 Kč.103 Jiná situace vznikla v případě uveřejnění fotografie a informací ze soukromí nezletilého potomka slavné osobnosti v bulvárním časopise. Zde soud prvního stupně dovodil závěr, že výroky obsažené v časopise nejsou nijak dehonestujícího charakteru a mnohé vyjadřují pouze legitimní úvahu nad dosavadní situací žalobce. Zveřejněná fotografie pak měla být kryta zákonnou licencí. Žaloba byla tedy zamítnuta. Odvolací soud však podotkl, že „žalobce, byť je dítětem osob veřejného zájmu, sám takovou osobou není a nelze proto
101
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 Co 223/2007. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 32 C 150/2006. 103 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 1 Co 119/2008. 102
45
dopustit, aby jeho osoba byla cíleně využívána“104. Shledal, že již samotný název článku, jehož hlavní postavou je žalobce, je dehonestující, text článku pak přímo zesměšňuje jeho osobnost. Žalobce má pak právo na ochranu své osobnosti. Odvolací soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 300 000 Kč.105 Pokud jde o osoby veřejného zájmu, je jejich osobnosti ze strany soudu přiznáván menší stupeň ochrany, než je tomu u osob, které se takovému zájmu netěší. Sám Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 (veřejně činné osoby) judikoval, že osoby veřejně činné musí akceptovat větší míru veřejné kritiky, než ostatní občané. „Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuze o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. (…) Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu, za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů, by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak.“ 106 U těchto osob se předpokládá, že jsou schopny vzniklou újmu minimalizovat, či napravit jinak. Pojem veřejných věcí je v judikatuře vykládán značně široce a zahrnuje „veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě.“107 „Práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků.“108 Judikatura vyšších soudů se ve věcech šíření informací, které mohou zasáhnout do ochrany osobnosti, ustálila na několika základních principech.
104
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 105 tamtéž. 106 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 107 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 108 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014].
46
30 Cdo 3770/2011. In: CODEXIS
ÚS 367/03 In: CODEXIS [právní ÚS 453/03 In: CODEXIS [právní ÚS 146/04 In: CODEXIS [právní
Předně je to výše zmiňovaná nižší úroveň ochrany veřejně činných osob a oprávněná kritika těchto osob. Na druhou stranu oprávněnou kritikou „není uvádění nepravdivých údajů o této osobě nebo hodnotících soudů z těchto údajů vycházejících.“109 Nicméně ani nepravdivý výrok či pouhou část výroku nelze bez dalšího považovat za zásah do ochrany poskytované osobnosti. Je třeba v každém případě zkoumat základ tohoto výroku a jeho racionální zdůvodnění. Nelze také hodnotit pouze část výroku samostatně, ale je nutno přistupovat k vyjádření jako k celku.110 Významné je rovněž celé vyznění výroku. Dále je třeba rozlišovat tvrzení skutečností a hodnotový soud, přičemž pravdivost hodnotových soudů nelze prokázat, jelikož nepopisují skutečnost, ale svým způsobem ji pouze volně interpretují. Vyslovování takovýchto hodnotových (názorových) soudů, byť kontroverzních, zásadně nelze zakázat a hodnotové soudy jako takové požívají ústavní ochrany.111 V souvislosti se snížením cti a důstojnosti považuji za vhodné zmínit judikaturou potvrzenou degradaci osobnosti, resp. některých osobnostních aspektů. Jednalo se o případ, kdy Krajský soud v Brně řešil kauzu tzv. erotického videochatu. V tomto případě se dívka (žalobkyně) domáhala ochrany u soudu z důvodu neoprávněného zveřejnění jejích erotických fotografií na stránkách videochatu po době, kdy uplynula platnost jejího souhlasu s takovýmto zveřejněním. Krajský soud žalobkyni rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 24 C 48/2004 přiznal za porušení osobnostních práv toliko 60 000 Kč112 s poukazem na fakt, že ona sama se dvouletým výkonem podobné činnosti a souhlasem s jejím
109
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 110 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 111 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 112 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 24 C 48/2004.
47
veřejným zpřístupněním z velké části vzdala důstojnosti a vážnosti ve společnosti a tím přispěla ke značnému snížení hodnoty svých osobnostních statků. Vrchní soud jako soud odvolací pak ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 Co 119/2008 s touto myšlenkou zašel ještě dále a vyslovil, že žalobkyně se svým předešlým chováním plně vzdala své důstojnosti a vážnosti a proto jí bylo přiznáno pouze „symbolické“ zadostiučinění za zneužití podobizny ve výši 40 000 Kč.113 V daném případě zřejmě nebude pochybnost o závěru soudů, že žalobkyně nepovažovala zveřejnění svých fotografií za zásah do své důstojnosti (tedy si práh své důstojnosti snížila), pakliže k němu původně dala svůj souhlas. Otázkou, která však může vyvstat, je, zda je tato degradace osobnosti trvalá, či jaké je její časové omezení. Zřejmě jako nespravedlivý by se jevil závěr, že podobným chováním člověk do daleké budoucnosti ztrácí část své důstojnosti. Jednalo by se tak o jakýsi trest za své neuvážlivé chování, který by již nebylo možné napravit. Pokud se tedy člověk rozhodne získat svou důstojnost nazpět a „napravit chyby minulosti“, neměly by tomu soudy bránit. Dle mého názoru je teorie degradace osobnosti použitelná pouze v případě aktuálního dobrovolného snížení osobnostního atributu, či v bezprostřední časové souvislosti a je nepřípustné ji užít v širším časovém horizontu.
113
RYŠKA, Michal. Sex ve městě a kráska v nesnázích aneb Třetí krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 16. 7. 2009 [cit. 6. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/sex-ve-meste-kraska-v-nesnazich-aneb.html
48
Tab. 4.1 Satisfakce za zásah do práva k podobizně, soukromí, cti, důstojnosti Újma I. stupeň 30 Cdo 1873/2006
II. stupeň II. stupeň
Zneužití fotografie kulturistek k reklamním čelům bez jejich souhlasu
I. stupeň 30 Cdo 2739/2006
II. stupeň
Satisfakce (Kč) 150 000 25 000 50 000 100 000
Zneužití podobizny dýdžejky na etiketě bez jejího souhlasu
II. stupeň
Zamítnuto 30 000
30 Cdo
I. stupeň
Zneužití fotografie lyžařky bez jejího
450 000
1154/2010
II. stupeň
souhlasu
100 000
I. stupeň
Zneužití podobizny nikoli veřejně
Zamítnuto
32 C 97/2006
známé osobnosti v katalogu bez II. stupeň I. stupeň
1 Co 119/2008
3770/2011
Zveřejnění fotografie nahého
20 000 200 000
žalobce jakožto osoby veřejně II. stupeň
30 Cdo
jejího souhlasu
I. stupeň
známé na titulní straně deníku Zveřejnění fotografie a soukromých
500 000 Zamítnuto
informací potomka slavné II. stupeň
osobnosti, defamace
300 000
I. stupeň
Neoprávněné zveřejnění erotických
60 000
II. stupeň
fotografií
40 000
1 Co 119/2008
Na příkladech zneužití podobizen lze vidět, že judikatura v dané oblasti je značně nejednotná a to nikoliv pouze v přiznaných částkách satisfakce, ale i v otázce, zda tato satisfakce poškozenému vůbec náleží. Vyšší soudy zde upozorňují na to, že je třeba vzít v úvahu kromě důstojnosti a vážnosti i další práva dotčená neoprávněným užitím podobizny. Byť by někdo čekal rozdílné posuzování dotčení
49
osobnosti „běžného člověka“ a známé osobnosti, vidíme, že přiměřené zadostiučinění je v konkrétních případech podobné, zvláště tehdy, je-li srovnáváno právo k podobizně se smrtí blízkého člověka. V těchto případech se budou částky satisfakcí pohybovat v řádech desetitisíců a je pak jasné, že soudy nemají mnoho prostoru k zohledňování konkrétních situací. Na druhou stranu, toto srovnávání není prováděno vždy, a proto se dle konkrétního soudu může přiměřená satisfakce vyšplhat znatelně nad tuto sumu. Je otázkou, zda by se toto srovnávání vůbec užívat mělo, resp. zda je to vhodné. Z morálního hlediska se dá souhlasit s tvrzením, že např. újma matky způsobená ztrátou dítěte je znatelně větší, než újma způsobená neoprávněným zveřejněním fotografie, nebo by to alespoň mělo být pravidlem, nicméně nesmíme pominout fakt, že zde srovnáváme dva různé aspekty osobnosti. Proti tomuto srovnávání může hovořit i fakt, že samotná částka uvedená v zákoně nemusí být konečná, a proto se mnohdy může srovnávat s o mnoho vyšší částkou, nehledě na to, že uvedené sumy jsou z pohledu přiměřenosti zadostiučinění „směšné“. O co „směšnější“ pak může být zadostiučinění ve srovnávaných případech?114 Je jasné, že se u nás jen stěží můžeme přiblížit satisfakcím západních zemí, avšak soudy by se měly snažit posuzovat individuální zvláštnosti každého případu, jak již stanovil Ústavní soud ČR a nenechat se ukolébat zákonodárcem stanovenou částkou, která nemusí stát na racionálních základech. Tomuto problému se však soudy nově vyhnou, jelikož stávající občanský zákoník již neupravuje žádné konkrétní částky, které by se daly použít jako základ pro stanovení přiměřeného zadostiučinění. To klade o to vyšší nároky na soudy a jejich racionální a spravedlivé rozhodování. Ani v případě snížení cti, důstojnosti a zásahu do soukromí není judikatura soudů jednotná. Nalezneme zde sice základní zásady, dle kterých je
114
Srov. RYŠKA, Michal. Paradigma rovnostářství a smrtící komparace aneb Druhý krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 11. 7. 2009 [cit. 25. 6. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/paradigma-rovnostarstvi-smrtici.html
50
rozhodováno, avšak ostatní okolnosti jsou ponechány úvaze soudů. Ty berou v úvahu všechny okolnosti případu a ani v konkrétním případě není vyloučeno, že různé soudy zvažují okolnosti případu různě a jim přisuzují různou váhu, jak lze vidět v odvolacích řízeních. Vzhledem k tomu, že právní předpis nestanoví žádnou konkrétní výši přiměřené satisfakce, i tyto se v rozhodovací praxi soudů různí, zejména pak v případě, že některé soudy tuto satisfakci opět srovnávají se satisfakcí za smrt blízké osoby a jiné nikoliv. Obecně však vidíme, že jsou v případech zásahů do cti, důstojnosti a soukromí satisfakce vyšší, než v případě pouhého zneužití podobizen, které svou povahou nejsou způsobilé zasáhnout do cti či důstojnosti osoby.
4.2 Újma na zdraví a životě Tato podkapitola se bude zabývat satisfakcí za nemateriální újmy způsobené na zdraví a životě člověka, tj. náhradami za bolest a ztížení společenského uplatnění. Jelikož náhrady za bolest jsou více či méně záležitostí medicínskou, považuji za vhodnější se zaměřit především na náhrady, které mají kompenzovat snížení či úplnou ztrátu společenského uplatnění a zapojení se do společenského života. Tyto náhrady by měly odrážet komplikovanost a rozmanitost životních situací a perspektiv jednotlivce. Ačkoliv byly náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění do nedávna stanoveny tabulkově konkrétní částkou, bylo soudům umožněno
v mimořádných
případech
tyto
částky
navýšit
a
to
až
několikanásobně115. Dále bude poukázáno na jedny z nejvyšších kompenzací, které byly přiznány jako náhrady společenského uplatnění v České republice, které značně přesahují tabulkové hodnoty. Za účelem sjednocení soudního rozhodování bylo vydáno k této problematice stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn
115
vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb.
51
203/2010, které vyjadřuje základní otázky, které by měly být při zvyšování základní hodnoty brány v úvahu. Předpokladem takového zvýšení je „existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění“116. I když je toto stanovisko vnímáno jistou částí právnické veřejnosti jako průlomové, nelze popřít fakt, že i před vydáním tohoto stanoviska se soudy snažily zhodnotit jednotlivé případy dle těchto či podobných kritérií, proto nemohu jen souhlasit s vyjádřeným odlišným stanoviskem JUDr. Roberta Waltra, který se domnívá, že stanoviskem řešené otázky nenaplňují rozpor v dosavadní judikatuře, který by bylo nutné odstranit přijetím stanoviska Nejvyššího soudu ČR117. I kdybychom však připustili zásadní význam tohoto stanoviska, nedostaneme v konkrétním případě žádnou konkrétní výší náhrady. Ta je i přes uvážení výše zmíněných okolností stále na úvaze soudu, který může důležitost těchto atributů zhodnotit různě a tím dospět k různým částkám satisfakcí. Základním požadavkem na vyčíslení náhrad za ztížení společenského uplatnění je požadavek přiměřenosti, který již před vydáním tohoto stanoviska několikrát zdůrazňoval i sám Nejvyšší soud ČR.
116
Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 7. 2014]. 117 tamtéž
52
4.2.1 Srovnání náhrad za újmu na zdraví Základní srovnání výše přiznaných náhrad za ztížení společenského uplatnění je provedeno následující tabulce (viz Tab. 5.1). Jedná se o srovnání vybraných náhrad přiznaných prvoinstančními i druhoinstančními soudy v průběhu let 2006 až 2012, tj. jak před vydáním výše zmiňovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, tak po jeho vydání. Srovnání byly podrobeny soudní rozhodnutí týkající se mladých osob podobného věku a příčiny vzniku újmy. Uvedené osoby nevynikaly žádnými zvláštními schopnostmi. Zde je patrné, že náhrada za téměř úplné vyloučení ze společenského života může dle základního počtu bodů vyhlášky118 přesáhnout i desetimilionovou hranici. I desetinásobek základní sazby není v soudní praxi ničím neobvyklým. V prvním případě se žalobkyně domáhala odškodnění za újmu na zdraví způsobenou dopravní nehodou, v důsledku které se potýká s trvalými následky, psychickými poruchami a omezením pohybu. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. 6 C 21/2005 žalobkyni po zvážení všech okolností přiznal devítinásobek základního bodového ohodnocení.119 Odvolací soud však tuto částku považoval za příliš vysokou vzhledem k faktu, že žalobkyně je zaměstnaná a není vyloučena ze všech kulturních a společenských činností. V rozhodnutí ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 22 Co 507/2007 tak žalobkyni přiznal „pouhý“
šestinásobek
částky
dle
základního
bodového
hodnocení.120
Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008 byl rozsudek krajského soudu potvrzen jako správný a dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.121 Ve druhém případě se opět žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za újmu na zdraví způsobenou dopravní nehodou. Žalobkyně ztratila hybnost,
118
vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 2. 2007, sp. zn.. 6 C 21/2005. 120 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 22 Co 507/2007. 121 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015]. 119
53
gnostické a komunikační schopnosti a je trvale odkázána na péči druhých. Toto soud prvního stupně zohlednil za použití čtyř znaleckých posudků. V rozhodnutí ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 12 C 36/2004 přiznal žalobkyni desetinásobek základní částky.122 K odvolání žalované odvolací soud zohlednil již tak vysokou základní částku, která by měla být žalobkyni přiznána a proto náhradu snížil z desetinásobku na šestinásobek základní částky. Soud ve svém rozhodnutí ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 417/2004 rovněž upozornil na fakt, že ve znaleckých posudcích byly některé zdravotní následky hodnoceny vícekrát. Proto bylo sníženo i základní bodové hodnocení.123 Rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005 bylo dovolání zamítnuto a rozsudek odvolacího soudu potvrzen.124 V dalším srovnávaném případě způsobil žalovaný žalobci dopravní nehodou těžké poranění mozku, globální narušení jeho funkcí, posttraumatickou epilepsii a organickou halucinózu. Ve třinácti letech tak žalobce ztratil všechny životní perspektivy a zůstal odkázaný na péči druhé osoby. Soud prvního stupně tak po zvážení všech okolností vydal rozsudek ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 24 C 156/2004, ve kterém základní částku dle bodového hodnocení násobil šesti.125 Odvolací soud se plně ztotožnil s násobkem základního hodnocení, avšak nepovažoval za správné zdvojování některých újem dle základního bodového hodnocení. Proto ve svém rozhodnutí ze dne 8. 2. 2007, sp. zn 20 Co 459/2006 přiznal žalobci šestinásobek nižší základní částky.126 Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud dal za pravdu soudu druhého stupně v nepřipuštění zdvojování hodnocení újmy, avšak dospěl k závěru, že odvolací soud správně nezvážil vzhledem k věku poškozeného všechny budoucí následky 122
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 12 C 36/2004. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 417/2004. 124 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015]. 125 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 24 C 156/2004. 126 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2007, sp. zn 20 Co 459/2006. 123
54
způsobené mu dopravní nehodou. Vyslovil názor, že by se mělo přiměřené zadostiučinění pohybovat kolem částky přiznané soudem prvního stupně. Z toho důvodu byl výrok odvolacího soudu ve výši satisfakce zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4916/2007 a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení.127 Dopravní nehody se týkal také následující případ. Žalobce v tomto případě žádal satisfakci za újmu na zdraví, v důsledku které je nyní plně invalidní, vyžaduje stálou péči, trpí duševní poruchou těžkého stupně a má narušeny všechny fyzické funkce. Prognóza jeho zdravotního stavu není příznivá. Před úrazem vedl plnohodnotný bohatý život, ze kterého byl následkem dopravní nehody téměř vyloučen. Za použití znaleckých posudků soud prvního stupně ohodnotil vzniklou újmu v rozhodnutí ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 22 C 15/2006 na šestinásobek základní částky.128 Odvolací soud však ve svém rozhodnutí ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 53 Co 518/2008 nepovažoval prvostupňovým soudem přiznanou satisfakci za přiměřenou. Konstatoval, že žalobce nebyl plně vyloučen ze společenského života a proto postačuje čtyřnásobek základní částky.129 Dovolací soud toto rozhodnutí respektoval a neshledal je nesprávným. Rozsudkem ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009 bylo dovolání zamítnuto.130 V předposledním srovnávaném případě se jednalo o zadostiučinění za újmu na zdraví způsobenou dopravní nehodou, v důsledku které byly poškozenému
amputovány
dominantní
končetiny,
má
bolesti
zad
a fantomové bolesti. V rozhodnutí ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 4 C 117/2006
127
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4916/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015]. 128 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 22 C 15/2006. 129 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 53 Co 518/2008. 130 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015].
55
přiznal soud prvního stupně žalobci sedminásobek základní částky. Soud měl za to, že si žalobce spoluúčastí přivodil újmu částečně sám a to tím, že neměl v době nehody osvětlený motocykl a řídil bez řidičského oprávnění, motocykl neměl platnou technickou kontrolu.131 Krajský soud však ve svém rozsudku ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 6 Co 1566/2009 okolnosti posoudil jinak. Soud měl za to, že jediným faktem způsobení předmětné dopravní nehody byla jízda žalovaného v protisměru. Ačkoliv i žalobce porušil právní předpisy, jeho pochybení nemělo na vznik újmy vliv. Spoluúčast mu tedy nebyla přičtena. Vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce a k náročnosti léčby soud považoval za přiměřené zadostiučinění ve výši desetinásobku základní částky.132 Dovolací soud v rozhodnutí ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3966/2009 neshledal na rozhodnutí odvolacího soudu vady a dovolání zamítl.133 V posledním případě se žalobce domáhal náhrady za újmu na zdraví způsobenou opět dopravní nehodou. V důsledku té utrpěl závažná poranění mozku. Poškozený je kvadruplegik, má poruchu vědomí a je trvale připoután na lůžko a závislý na přístrojích. Okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 21 C 123 tak, že žalobci přiznal desetinásobek základní částky. Vzhledem k faktu, že poškozený nebyl v době nehody připoután, byla mu přičtena spoluúčast ve výši 20%.134 K odvolání žalované soud druhého stupně ve svém rozhodnutí ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 68 Co 272/2010 přiznal žalobci pouze šestapůlnásobek základní částky s odůvodněním, že žalobce nebyl před nehodou výjimečnou osobností, která by se vymykala průměru, proto není soudem prvního stupně navrhovaný desetinásobek přiměřený.135 Toto
131
Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 4 C 117/2006. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 6 Co 1566/2009. 133 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3966/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015]. 134 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 21 C 123. 135 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 68 Co 272/2010. 132
56
rozhodnutí ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011 potvrdil i Nejvyšší soud.136
25 Cdo 1925/2008
25 Cdo 759/2005
25 Cdo 4916/2007
25 Cdo 5223/2009
25 Cdo 3966/2009
25 Cdo 2288/2011
První stupeň
Pohybové omezení, psychické 25 let poruchy, trvalé následky Druhý stupeň
9 8 100
Konečná částka (Kč)
Spoluzavinění
Násobek základní částky
Základní bodové hodnocení
Vzniklá újma
Věk poškozeného
Tab. 4.2 Náhrada za ztížení společenského uplatnění v judikatuře
5 688 000 -20%
6
3 355 200
28 095
10
33 714 000
25 595
6
13 617 000
Těžké poranění mozku, globální 6 200 narušení mozkových funkcí, 13 let posttraumatická epilepsie, Druhý 4 700 organická halucinóza stupeň
6
6 026 400
První stupeň
Ztráta hybnosti, gnostických a 24 let komunikačních schopnosti Druhý stupeň
0
První stupeň
První stupeň
Plná invalidita, duševní porucha 19 let těžkého stupně, narušení všech 9 300 Druhý fyzických funkcí stupeň První stupeň Druhý stupeň
16 let
Amputace dominantních končetin, bolesti zad, fantomové bolesti
První stupeň
6
3 215 400
6
5 356 800 -20%
4
4 910 400
7
-50% 1 293 090
5 710
Závažná poranění mozku, kvadruplegie, porucha vědomí, 23 let 12 095 trvalé připoutání na lůžko, Druhý závislost na přístrojích stupeň
136
- 10%
10
0
10
5 911 680 9 881 670
-20% 6,5
7 547 280
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015].
57
Na vybraných soudních rozhodnutích je vidět, že se soudy snaží analyzovat jak všechny okolnosti a příčiny vzniku újmy na zdraví, tak dosavadní životní situaci poškozeného, jeho zájmy, cíle a perspektivy a vliv újmy na zdraví na další život poškozeného. Předmětem zájmu je věk poškozeného, jeho schopnosti, možnosti soukromého a rodinného života. Shoda však ne vždy panuje na zhodnocení vážnosti zásahu do budoucího života člověka a tím pádem i na přiměřenosti náhrady. Rozdíly mohou být markantní a to i v řádech miliónů korun. Ačkoliv se snaží nová metodika Nejvyššího soudu sjednotit hodnocení újmy na zdraví a budoucí důsledky pro život poškozeného a toto hodnocení je z velké části ponecháno znaleckému posouzení, bude toto hodnocení prováděno mnoha osobami. Rovněž soudci budou moci zasahovat do výše náhrad a prvek subjektivity zůstane zachován. Díky tomu nepředpokládám, že by se rozdíly v rozhodování soudů vytratily, ale je pravděpodobné, že nebudou až tak velké. To však ukáže až budoucí praxe.
58
5 Metodika Nejvyššího soudu ČR Vzhledem k rekodifikaci soukromého práva bylo potřeba zajistit alespoň základní vodítko, které by soudům umožňovalo alespoň relativně jednotně rozhodovat v případech vzniku újmy na zdraví. Jelikož nový občanský zákoník137 nepředpokládá vznik nového předpisu, který by umožňoval stanovení satisfakcí za tyto újmy a ani on sám neobsahuje žádný záchytný bod, od kterého by se mohla výše satisfakce odvíjet, bylo řešení prostřednictvím zásahu Nejvyššího soudu ČR nevyhnutelné. Dne 12. 3. 2014 proto občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR přijalo doporučení k aplikaci §2958 občanského zákoníku jako tzv. Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“). Ačkoliv je Metodika z řad některých odborníků kritizována, jedná se o racionální řešení možné právní nejistoty a neurčitosti nového kodexu v oblasti poskytování náhrad za újmu na zdraví. Nejvyšší soud ČR se v této situaci chopil iniciativy, a za podpory odborníků byla vytvořena zmiňovaná Metodika. Bez tohoto řešení by mohlo dojít k vícekolejnosti rozhodování soudů, které by mohly jednak při svém rozhodování vycházet z dosavadní judikatury a tím i ze zrušené vyhlášky Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb., jednak by se mohly díky prostoru jim daném zákonem oprostit od dosavadní judikatury a své rozhodování tak radikálně změnit. Ačkoliv občanský zákoník stále upřednostňuje potřebu přiměřenosti satisfakcí, je teoreticky možné, že by se tyto směry rozhodování výrazně nelišily, ale jak je vidět již ze starší judikatury, soudy nemají jasno, jaká výše satisfakce je v jednotlivých případech přiměřená. Není tedy rozumné nechat vyčíslování satisfakcí pouze na soudní úvaze bez dalšího. Toto
137
zákon č. 89/2012 Sb.
59
ostatně nezpochybňují ani samotní soudci, kteří možnost vodítka v podobě Metodiky jen uvítali.138 Metodika je výsledkem dlouhodobé spolupráce odborníků z oboru, která má odrážet základní zásady vyčíslování satisfakcí za újmy na zdraví. Těmi jsou zejména zásada „v obdobných případech obdobně“ a „ani vysoko ani nízko“ čili již několikrát zmiňovaný požadavek právní jistoty a přiměřenosti. Dále by nemělo docházet k přiznávání likvidačních či demotivačních satisfakcí. Je třeba striktně odlišovat materiální a nemateriální nároky plynoucí z újmy na zdraví a považovat satisfakci za nemajetkovou újmu pouze za doplněk náhrady v případě újmy majetkové. Nelze srovnávat poškození zdraví s dalšími nemajetkovými újmami, jako jsou usmrcení blízkého či újma na cti. Z toho důvodu také nelze uplatnit pravidlo, že satisfakce za způsobenou smrt musí být větší než za újmu na zdraví. Přiznané satisfakce by měly být v souladu s principem spravedlnosti kontinuální s předchozí praxí, nicméně nelze stanovit statickou hodnotu základu těchto satisfakcí, ale je třeba je valorizovat a přizpůsobit růstu cen a inflaci.139 Vzhledem k tomu, že v případě stanovení bolestného Metodika navazuje na etiologický přístup a na předchozí úpravu a bere si za základ bodové hodnocení vytrpěných bolestí, které již v předchozí praxi nepůsobilo zřejmé obtíže, bude se další výklad ubírat pouze směrem k vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Za zmínku stojí pouze to, že se hodnota jednoho bodu nestanovuje konkrétní částkou, ale je dána částkou jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. V roce 2014 se tedy hodnota bodu rovná 251,28 Kč.140 Ačkoli byl základ
138
Rozhovor s JUDr. Petrem Vojtkem dne 26. 9. 2014 Konference na téma Náhrada nemajetkové újmy v NOZ, 11. 3. 2014, Zasedací sál Kanceláře Veřejného ochránce práv, Brno, Údolní 39 140 Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle §2958občanského zákoníku) – Preambule [online]. Praha: Nejvyšší 139
60
pro bodové hodnocení v Metodice převzat z již zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb., byl soubor poranění a bolesti přepracován a rozšířen dle podnětů lékařů a odborníků ve zdravotnictví. Do bolesti pak byly zařazeny i některé objektivně nezařaditelné položky – např. transverzální léze (poškození míchy, které sice nebolí, ale přesto je třeba poskytovat bolestné nebo zařadit do ztížení společenského uplatnění)141. V případě ztížení společenského uplatnění již není stanoven žádný bodový systém obdobný minulému a rozsah „překážek lepší budoucnosti“ tak není určen sčítáním těchto bodů, nýbrž je stanoven procentní sazbou z určitého základu. K tomu bylo potřeba určit tento základ, tj. hranici, která by představovala stoprocentní vyřazení člověka ze společenského života. Jednalo by se tak o záchytný bod, od kterého se odvíjí další výpočet satisfakcí. Vzhledem ke jmenované zásadě kontinuity a valorizace byla tato částka stanovena na 400 násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Pro rok 2014 tedy tato částka činí 10 051 200 Kč.142 Tato částka byla stanovena dle několika měřítek, přičemž v základu
se
odvíjela
z dosud
přiznaných
maximálních
částek
ztížení
společenského uplatnění. Na počátku těchto úvah se daná částka pohybovala kolem 15 milionu až do 25 milionu Kč, což byly dosud nejvyšší soudy přiznané částky143. Následně se však podrobněji zkoumala judikatura soudů v této oblasti,
soud ČR, 2014 [cit. 9. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/1bb567a46d26daa4c1257cba003b23cd/$FI LE/A%20-%20Preambule.pdf 141 TĚŠINOVÁ. Jolana, zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013 142 Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle §2958občanského zákoníku) – Preambule [online]. Praha: Nejvyšší soud ČR, 2014 [cit. 9. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/1bb567a46d26daa4c1257cba003b23cd/$FI LE/A%20-%20Preambule.pdf 143 MELZER, Filip. zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013
61
byly zvažovány ekonomické poměry obyvatelstva v ČR a celková ekonomická situace a došlo ke komparaci se zahraničními právními úpravami. V důsledku toho se dospělo ke konsenzu na částce, která převyšuje 10 mil. Kč. Návaznost na průměrnou hrubou měsíční nominální mzdu na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství je pak už záležitostí čistě formální, která usnadňuje valorizaci a přepočty za účelem udržení stanovené částky objektivní.144 Za vzor Metodiky v oblasti ztížení společenského uplatnění je považována Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO)145. MFK je deskripcí situací člověka v okolnostech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu. Skládá se ze čtyř komponent, přičemž pro potřeby zpracování Metodiky se opouští komponenty tělesné struktury a faktory prostředí a zachovávají se pouze komponenty tělesné funkce a aktivity a participace, přičemž tělesné funkce budou popsány pouze v nalézací části znaleckého posudku.146 Hodnocení bude probíhat pouze dle komponenty aktivita a participace, která v zásadě odpovídá tomu, co je obecně považováno za ztížení společenského uplatnění.147 V této komponentě jsou rozepsány jednotlivé aktivity a participace na společenském životě, přičemž je každá z nich následně hodnocena v konkrétním případě procentem, které představuje stupeň obtíží spojených s danou aktivitou pro poškozeného. Tyto aktivity jsou hodnoceny ve dvou režimech - kapacita a výkon. Kapacita představuje skutečné obtíže poškozeného při daných činnostech, tj. snížení předúrazových schopností na nynější úroveň. V případě výkonu se tyto
144
VÁLKOVÁ, Hana. Žádná numerologie, říká soudce o desetimilionové hodnotě zdraví. iDNES.cz [online]. Mafra a.s., 17. 2. 2014 [cit. 2. 10. 2014]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-petrem-vojtkem-z-nejvyssiho-soudu-o-odskodneni-za-urazy119-/domaci.aspx?c=A140416_153519_domaci_hv 145 World Health Organization. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví [online]. Praha: Grada, 2001 [cit. 9. 7. 2014]. ISBN 978-80-247-1587-2. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9867/klasifikace_funkcnich_schopnosti_disability_zdravi.pdf 146 TĚŠINOVÁ, Jolana. zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013 147 ŽĎÁREK, Roman. zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013
62
obtíže hodnotí za využití běžně dostupných kompenzačních pomůcek. Pakliže jsou uvedené hodnoty odlišné, použije se jejich vážený průměr. Je nejisté, zda v budoucnu budou mít všechny kapitoly stejnou váhu, ale to nelze hodnotit předem, proto se volba váženého průměru jevila jako nejvhodnější.148 Uvedená procenta mají svůj základ ve znaleckém posouzení. Vzhledem k tomu, že MFK byla primárně určená k jinému účelu, než k hodnocení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, je třeba brát ohled na to, že nezkoumá původní schopnosti a stav jedince. Zadání pro znalce proto musí znít tak, aby bylo hodnoceno pouze snížení schopností v důsledku utrpěné škody.149 Tato typizace vyjádřená ve znaleckém posudku je pak základem pro další individualizaci daného případu. Soudy mohou v konkrétním případě tuto objektivně získanou částku zvýšit, avšak pouze na dvojnásobek. Tím je zajištěn požadavek právní jistoty a jsou naplněny zásady slušnosti, které nedovolují hodnotit lidské zdraví a příležitosti několikanásobně odlišnými částkami. V rámci individualizace probíhá zhodnocení dalších faktorů, především věku, kdy je možno zvýšit základní částku až o 30%, či snížit až o 20%. Stejně tak je třeba zohlednit zapojení do společenských aktivit a v případě, že bylo toto zapojení mimořádné, lze zvýšit základní částku až o 30%, nebylo-li žádné, lze ji snížit až o 20%. Maximální výše by však neměla přesahovat již zmíněný dvojnásobek základní částky.150 Pouze v odůvodněném výjimečném případě je možno tuto částku překročit, to ostatně vyplývá i z doporučujícího charakteru Metodiky.
148
ŽĎÁREK, Roman. zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013 tamtéž 150 Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle §2958občanského zákoníku) – Preambule [online]. Praha: Nejvyšší soud ČR, 2014 [cit. 9. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/1bb567a46d26daa4c1257cba003b23cd/$FI LE/A%20-%20Preambule.pdf 149
63
Proto dle mého názoru Metodika zajišťuje lepší a propracovanější systém vyčíslování nemajetkové újmy na zdraví, než tomu bylo doposud. Zejména lze ocenit již zmiňovanou možnost zvýšení satisfakce pouze na dvojnásobek oproti dosavadním násobkům mnohdy atakujícím desítku a tím i zvýšení právní jistoty a omezení libovůle soudců. Nemělo by se tedy stávat, aby v podobných případech, či dokonce v jednom případě dva soudy přisoudily výši satisfakce několikanásobně odlišnou. Metodika dává rovněž návod na mimosoudní řešení sporů. Tím by se mohlo omezit i množství soudních sporů v dané věci pouze na opravdu komplikované případy.
64
6 Další způsoby náhrady nemajetkové újmy na zdraví Tato kapitola se bude zabývat dalšími možnostmi vyčíslení satisfakce za nemajetkovou újmu na zdraví. Z předcházejícího výkladu je zřejmé, že stanovení konkrétní částky satisfakce či bodového hodnocení újmy není ideálním řešením, vůči nové Metodice panuje ze strany některých odborníků rovněž nedůvěra 151. Převládajícím názorem je, že by vyčíslování těchto satisfakcí mělo být oproštěno od moci zákonodárné i výkonné a nemělo by být ani autoritativně stanoveno. Nedělám si iluze, že by existoval správný způsob, kterým by mohla být vyčíslena jakákoliv nemajetková újma, jde jen o to, najít co nejspravedlivější řešení. Dle mého názoru je základem ve výpočtu konkrétní satisfakce vždy stanovení maximální výše satisfakce. V případě újmy na zdraví by to byla pomyslná „cena života“. Ačkoliv se nezdá jako morální něco takového vůbec oceňovat penězi, je třeba si uvědomit, že se nejedná o ocenění lidského života jako takového (ten by měl být společensky hodnotou nejvyšší), ale jde pouze o vyjádření ceny satisfakce, čili zmírnění následků újmy, tj. ztráty životních příležitostí, které jsou vzniklým zásahem značně omezeny. Zmiňovanou „cenu života“ nutno chápat nikoliv jako možnou újmu za zásah do rodinného života v případě smrti blízké osoby, jelikož v tom případě již zemřelý žádnou újmu nepociťuje, avšak jako takovou újmu na zdraví, která by se rovnala celkovému vyloučení poškozeného ze společenského života, resp. života jako takového, který již ztratil veškeré kvality. Jedná se o záchytný bod, od kterého je možno odvozovat hodnocení skutečně vzniklé újmy, která nedosahuje úplného vyloučení člověka ze společenského života. Bude proto vždy nižší, než stanovená základní, tj. maximální výše. Další postup tak spočívá v zohlednění konkrétních
151
KŘÍSTEK 2014 op. cit.
65
okolností případů a dle míry vzniklé újmy je pak výsledná částka stanovena procentně ze zmiňovaného celku. Zůstává ale otázkou, jak tuto základní částku určit. Jak již bylo zmíněno, lidské zdraví a život jsou hodnotami (alespoň relativně) neocenitelnými a výši satisfakce tedy nelze vyčíslit dle pravidel tržní ekonomiky. Existuje však několik pohledů na to, jak ocenit lidský život. Vzhledem k faktu, že se jedná o dlouho diskutované téma, zabývala se jím již značná část právnické veřejnosti. Dále uvedu alespoň ty základní (byť ne zcela korektní) pohledy na tuto problematiku. Za základ výpočtu, kterým by bylo možno ocenit lidský život, může být považována cena statistického života. Statistický život je jednotka, která popisuje záchranu či ztrátu jednoho, nikoliv konkrétního, života, čímž je možno obecně vyjádřit, jakou má lidský život jakéhokoliv neidentifikovaného jedince cenu v dané společnosti. Nejsou tak zvažována specifika vlastnická (práva k životu poškozeného), majetková (ekonomické možnosti zaplatit za záchranu života) ani osobnostní (být hoden záchrany). Pro zjištění oné statistické hodnoty života je možno použít metodu měřící ochotu zaplatit. Jedná se o metodu, kdy je zvažována ochota zaplatit za záchranu svého života a jeho kvality. Nejlépe ji lze vystihnout na ochotě k placení různých pojištění a ochranných pomůcek.152 Její zjištění lze nejlépe vyjádřit na příkladu: „Řekněme, že pravděpodobnost, že se v autě zabijete, je 1/5,000. Auto lze vybavit bezpečnostním prvkem, který tuto pravděpodobnost sníží o polovinu, tj. o 1/10,000. Za bezpečnostní prvek jste ochotni zaplatit maximálně určitou částku, řekněme 4,000 Kč. Kromě vás je celkem 10,000 takových lidí, kteří si bezpečnostní prvek pořídili. Dle zákona velkých čísel se zachránil právě jeden život. Za snížení rizika, které v konečném
152
VALENČÍK, Radim. Různé přístupy a techniky oceňování hodnoty lidského života v souvislosti s uplatňováním Cost – Benefit analýz [online]. 2005 [cit. 18. 9. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko – správní fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/50535/esf_m/Radim_Valencik_Diplomova_prace.pdf
66
důsledku vedlo k záchraně jednoho života, byla tato populace lidí ochotna zaplatit dohromady 40 milionů Kč. Hodnota statistického života je v tomto příkladu právě 40 milionů Kč.“153 Stejně lze postupovat i v případě očkování, či jiné prevence. Pokud bychom připustili, že celá populace v součtu zaplatila za daný preventivní prvek např. 30 milionů Kč a v důsledku toho byly zachráněny právě 2 životy, lze konstatovat, že je v dané společnosti si lidský život cení na 15 milionu Kč. Výpočtem této hodnoty se zabývaly mnohé studie, přičemž v souhrnu nedokázaly dát odpověď na to, jaká konkrétní částka by měla odpovídat zmařenému životu. Nelze se ale čemu divit. Jednotlivá čísla jsou závislá na aktuální ekonomické situaci, preferenci jednotlivých skupin obyvatel atd. V průměru by se hodnota statistického života v České republice pohybovala v řádu několika mála desítek milionů korun.154 Další možností, jak zjistit maximální hodnotu újmy na zdraví je její odvození od průměrné mzdy. Podobně to ostatně činí i Metodika. Ačkoli průměrná mzda vyčísluje materiální újmu, nikoliv nemateriální, byla by pro danou věc způsobilým kritériem. Jedná se o metodu lidského kapitálu nebo také metodu ušlého důchodu, která odráží dlouhodobě, byť neflexibilním způsobem, preference jednotlivce. Ve zjednodušené podobě by výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, mohla představovat výši újmy měsíčně pociťované poškozeným. Dalším formovacím kritériem by následně byl průměrný věk
153
DUŠEK, Libor. Hodnota života a náhrada nemajetkové újmy dle NOZ I. Jiné Právo [online]. 21. 1. 2014 [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/01/nahradanemajetkove-ujmy-dle-noz-i.html 154 tamtéž
67
dožití.155 Takovýmto způsobem by se částka vyjadřující maximální újmu na zdraví vyšplhala na cca 2 000 000 Kč. Existují i další, zejména ekonomické metody, pomocí kterých lze zjistit pomyslnou „cenu lidského života“, které jsou však již složitější a vyžadují hlubší analýzu. Jedná se např. o metodu ochoty přijetí kompenzace, metoda hedonického či kontingenční oceňování.156 Každá metoda, byť sebevíc zohledňuje ekonomickou realitu, má své klady i zápory. Metody lze i vzájemně kombinovat, avšak v závěru se vypočtená částka bude vždy lišit. Jak je vidět, není jednoduché určit ani výchozí bod výpočtu satisfakce, natož konkrétní satisfakci (procento základu) v daném případě. Lze zvažovat různé kvalifikátory a různé výpočtové vzorce a metody, avšak nelze říct, který je ten správný. Dle mého názoru by se soudci a další zainteresovaná veřejnost měla oprostit od hledání ideální metody vyčíslení „ceny lidského života“ a stanovit ji pouze jako jakousi průměrnou hodnotu z dosud známých vzorců a judikatury v porovnání s životní úrovní a jinými zeměmi s ohledem na morální a etické zásady. Není zde totiž důležitý postup, ale alespoň relativní přiměřenost. Tuto myšlenku ve svých rozhodnutích již několikrát vyjádřil i Nejvyšší soud v návaznosti na své sjednocující stanovisko. Například v rozhodnutí ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011 vyjádřil, že „pro posouzení přiměřenosti odškodnění není rozhodující matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel.“157 Je proto podstatné, aby byla soudům dána
155
SIMON, Pavel. Jaké nejvyšší odškodnění ztížení společenského uplatnění může soud přiznat? Jiné Právo [online]. 16. 12. 2009 [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/12/jake-nejvyssi-odskodneni-ztizeni.html 156 VALENČÍK 2005 op. cit. 157 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015].
68
možnost tuto částku mírně modifikovat tak, aby byla přiměřená konkrétnímu případu. Tyto požadavky splňuje i nová Metodika. Je tedy otázkou času a jejího praktického využívání, jak se v budoucnu osvědčí a zda se použitý postup ukáže jako správný.
69
Závěr Problematika ochrany osobnosti a nemajetkové újmy si zajisté zaslouží zvýšenou pozornost. Jedná se o nemalou výseč soukromého práva, s níž se pojí zvláštní soukromoprávní odpovědnost. V úvodu této práce byly vytyčeny základní cíle a položeny základní otázky, na které byla v práci hledána odpověď. Vše přitom směřovalo ke zjištění ideálního způsobu, jakým by bylo možno vyčíslit penězi vzniklou nemajetkovou újmu a tedy i satisfakci za její způsobení. Díky analýze většinou platných právních předpisů a komparaci soudní judikatury bylo zjištěno, že stávající stav v této oblasti není uspokojivý. Právní předpisy neposkytují ani základní vodítka k vyčíslení satisfakcí za konkrétní druhy nemajetkových újem a nechávají tento problém řešit obecné soudy. Bohužel ani ony však nejsou mnohdy způsobilé tento problém odpovídajícím způsobem řešit. Dochází tak k situacím, kdy je porušena právní jistota a legitimní očekávání ve společnosti. Na místě tedy byla úvaha nad tím, zda je podobné řešení správné. Již z výše uvedeného plyne jednoznačný závěr, že toto řešení ideální není. Bylo zjištěno, že soudy potřebují alespoň jakýsi záchytný bod (a to stanovený autoritativně) v podobě konkrétní částky, který by umožňoval alespoň relativně jednotné a spravedlivé soudní rozhodování. Zjevně nepostačuje absolutní ani demonstrativní výčet skutečností, které je potřeba při rozhodování brát v konkrétním případě na vědomí, jelikož jak se ukázalo, i v tomto případě vznikají při stanovení konkrétních výší satisfakcí v judikatuře nedůvodné a nemalé rozdíly. I v případě stanovení konkrétní záchytné částky by pak soudy měly mít možnost tuto částku modifikovat v závislosti na okolnostech daného případu. Tyto by už právním předpisem zakotveny být nemusely, jelikož panuje obecná shoda soudů na tom, že je třeba brát při svém rozhodování v potaz všechny relevantní skutečnosti. Tyto právní předpis v rozmanitosti životních situací stejně
70
nedokáže dost dobře vystihnout. Mám tedy za to, že v případě jakékoliv nemajetkové újmy by měla být právním předpisem stanovena alespoň základní částka, která by byla později do značné míry modifikovatelná v rámci soudní diskrece. Jsem si však vědoma, že v případě újmy na cti a důstojnosti by se jakákoliv částka stanovovala vzhledem na způsob vzniku újmy a další okolnosti jen velice těžko. Ačkoliv stávající soudní praxe ukazuje nedokonalosti systému ponechání vyčíslení újmy na cti a důstojnosti soudní diskreci, nenalezla jsem vhodnější řešení. Je však v této souvislosti nutno apelovat na soudy a soudce, aby byla ve větší míře sdílena a přístupna judikatura vyšších soudů, zejm. krajských a je nutno trvat na studiu této judikatury soudci a snaze o lepší sbližování jejich rozhodování. Za důležitý destabilizační faktor považuji neshodu právní veřejnosti na povaze náhrad za nemajetkovou újmu. Bylo zmíněno, že jednota panuje pouze v přiznání satisfakční (odškodňovací) funkce těmto náhradám. To vyplývá ze samotného účelu poskytování těchto náhrad, kterým je snaha o nápravu takových újem, které nejsou způsobilé být napraveny návratem v předešlý stav a není zde možná faktická plnohodnotná náhrada. Co se týče funkce preventivněsankční, panuje zde rozpor. V pojetí zastánců této funkce by náhrada nemajetkové újmy měla kromě odškodnění poškozeného rovněž potrestat škůdce za jeho protiprávní jednání a svým preventivním účinkem mu zabránit v opakování. Náhrada plynoucí poškozenému by proto měla být dostatečně vysoká, aby byla schopna tyto důsledky vyvolat. Možnost užití preventivněsankční funkce však není dána u každého případu, ale její uplatnění je třeba posuzovat individuálně. Odpůrci této teorie nezlehčují potřebu prevence ani sankce, avšak vidí nepřiměřeně vysokou částku odškodnění jako bezdůvodné obohacení poškozeného, které poškozenému nepřísluší. Je proto vhodnější najít jiný systém, který by preventivně-sankční funkci vykonával a přitom nevytvářel nerovnováhu ve vzájemných vztazích poškozeného a škůdce. Pokud zde mluvíme
71
o snahách sjednotit judikaturu v případech nemajetkových újem, je namístě začít již v předpokladu, na kterém poskytování náhrad za tyto újmy stojí a to bezpochyby je jejich funkce. Za předpokladu, že tento rozpor nebude odstraněn, lze jen stěží očekávat větší jednotu v rozhodování soudů. Nejvyšší soudy ČR158 se již snaží tento rozpor odstranit a postupem času se přiklánějí k užití preventivněsankční funkce odškodnění, avšak tu je třeba opět posuzovat případ od případu a je tedy na jednotlivých soudech, zda se dle jejich uvážení tato funkce v daném případě uplatní. Tato práce se dále zaměřovala na stanovení přiměřené satisfakce za újmu na zdraví. V této souvislosti byla analyzována současná i minulá právní úprava, rovněž judikatura Nejvyššího soudu ČR. Přitom bylo zjištěno, že ani stanovení bodového systému a tomu odpovídající peněžité ohodnocení neposkytuje záruku správného vyčíslení vzniklé újmy. Jako lepší řešení se jevilo stanovení maximální částky, odpovídající maximální újmě na zdraví, v případě ztížení společenského uplatnění, úplnému vyloučení ze společenského života a její procentuální snížení v závislosti na vzniklé újmě a okolnostech konkrétního případu. Vzhledem k výše uvedenému závěru, byla snaha o to zjistit, jaká částka by měla být onou spravedlivou záchytnou hodnotou pro určení satisfakce za celkové vyřazení člověka ze společenského života. Ačkoliv bylo analyzováno několik metod vedoucích k vyčíslení této částky, nebylo dle nich možno s jistotou stanovit její konkrétní výši. Výsledkem této práce je v případě újmy na zdraví zjištění, že není důležitá ani tak metoda a postup stanovení konkrétní částky zadostiučinění, ale zejména snaha o její spravedlivé stanovení a přiměřenost konkrétním okolnostem
158
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015]. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1231/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015].
72
případu. Lidský život a zdraví, a s tím spojené omezení člověka jej naplno využít, je hodnotou neocenitelnou a nelze jej proto vyjádřit penězi. I kdybychom takovéto vyjádření připustili, nikdy by patrně nebylo odpovídající. V tomto případě je proto vhodný pouhý společenský konsenzus na konkrétní částce, která by byla alespoň relativně morálně přijatelná a neodpovídala např. hodnotě staršího automobilu či jiných neekvivalentních majetkových hodnot. Je zřejmé, že není možné srovnávat možné částky zadostiučinění s podobnými částkami v zemích ekonomicky vyspělejších a je třeba rovněž hodnotit v každém případě platební schopnost žalovaných, nicméně stanovením základní částky rovnající se úplnému vyloučení člověka ze společenského života nedochází k rigidnímu stanovení těchto náhrad. Soudy by dále měly mít možnost základní částku modifikovat (snížit) i v závislosti na výše zmíněných okolnostech. Jde pouze o to, aby základní částka nebyla příliš nízká. Nevidím důvod k tomu, aby byly náhrady v případě poškození zdraví příliš nízko obecně, tj. i v případech, kdy tomu tak být nemusí. Platební možnosti žalovaných by měly být zkoumány až následně a pokud by nebyl důvod ke snížení náhrady, dostalo by se poškozenému patřičného odškodnění ve výši společenského konsenzu. V dalším směřování soudních úvah a modifikaci základní částky se mi jeví postup, jenž obsahuje Metodika Nejvyššího soudu ČR, jako vhodný. Bylo by však vhodnější jej zpracovat v závaznější podobě. V ostatním se odkazuji na výše zmíněné závěry o vzájemném studiu judikatury soudci a snaze o sjednocení rozhodování. Ačkoliv nebyly v práci nalezeny konkrétní odpovídající částky jednotlivých satisfakcí, mám za to, že byly cíle práce splněny.
73
Prameny 6.1 Monografie, publikace, sborníky 1. BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: Anag, 2013. 375 s. ISBN 978-807263-819-2. 2. BOHÁČKOVÁ, Renata. Dějiny právního myšlení. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita – právnická fakulta, 1994. 144 s. ISBN 80-210-1028-2. 3. HOLLÄNDER, Pavel. Filosofie práva. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 421 s. ISBN 978-80-7380-3666-7. 4. KLIMENT, Pavel. Psychologie osobnosti: studijní opora. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 76 s. ISBN 80-244-0319-6. 5. KNAP, Karel a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva. 4. vyd. Praha: Linde, 2004. 435 s. ISBN 80-7201-484-6. 6. NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník I. s komentářem: zákon č.89/2012 Sb.: 1. obecná část (§1 až §654), 2. rodinné právo (§655 až §975), 3. absolutní majetková práva (§976 až §1720). Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-336-1. 7. NOVOTNÝ Petr, KOUKAL Pavel, ZAHOŘOVÁ Eva. Nový občanský zákoník:náhrada škody. 1 vyd. Praha: Grada, 2014. 139 s. ISBN 978-80247-5165-8. 8. Ottova encyklopedie A-Ž. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 1144 s. ISBN 80-7360-014-5. 9. PRAŽÁK, Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem: zákon č.89/2012 Sb.: 4. relativní majetková práva (§1721 až §3014), 5. ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§3015 až §3081). Český Těšín: Poradce, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7365-338-5.
74
10. RYŠÁVKOVÁ Veronika a kol. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 304 s. ISBN 978-80-247-5157-3. 11. VEVERKA, Vladimír; BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří. Základy teorie práva a právní filozofie. 1. vyd. Praha: Codex, 1996. 319 s. ISBN 80-85963-06-X. s. 290-291. 12. WAGNEROVÁ. Eliška a kolektiv. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 906 s. ISBN 97880-7357-750-6. s. 279-280.
6.2 Odborné články 1. BOGUSZAK, Jiří. Diferenciace lidských práv. Právník. 2000, roč. 139, č. 3, s. 254-260. ISSN 0231-6625. 2. ELISCHER, David. Náhrada nemateriální újmy de lege ferenda s ohledem na současné trendy deliktního práva. Právník. 2008, roč. 147, č. 10, s. 1101-1108. ISSN 0231-6625. 3. HAJN, Petr. K přiměřenému zadostiučinění ve sporech o ochranu osobnosti. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, 2003, č. 4, s. 7-12. ISSN 1210-6348. 4. MIKYSKA, Martin. Náhrada škody újmy na zdraví podle návrhu nového občanského zákoníku – krok kupředu či zpět? Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2008, roč. 16, č. 22, s. 826-830. ISSN 1210-6410. 5. RYŠKA, Michal. Náhrada škody na zdraví a ochrana osobnosti. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2009, roč. 17, č. 16, s. 591-593. ISSN 1210-6410. 6. RYŠKA, Michal. Výše a účel náhrady nemajetkové újmy v penězích při ochraně osobnosti. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2009, roč. 17, č. 9, s. 305-308. ISSN 1210-6410. 7. TELEC, Ivo. Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2007, roč. 15, č. 8, s. 271-281. ISSN 1210-6410.
75
13. TELEC, Ivo. Přirozené právo osobnostní a jeho státní ochrana. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2007, roč. 15, č. 1, s. 1-10. ISSN 1210-6410. 14. TELEC, Ivo. Svolení, nebo zákonné licence v právu osobnostním. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2007, roč. 15, č. 24, s. 879-883. ISSN 1210-6410. 15. TELEC, Ivo. Test přiměřenosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Právní rozhledy, Praha: Verlag C. H. Beck oHG, 2010, roč. 18, č. 4, s. 144152. ISSN 1210-6410.
6.3 Dokumenty a právní předpisy 1. Usnesení Valného shromáždění OSN č. DE01/48, Všeobecná deklarace lidských práv. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 2. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 17. 6. 2014]. 3. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech vyhlášen vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských
a
politických
právech
a o Mezinárodním
paktu
o hospodářských, sociálních a kulturních právech. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 4. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 5. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 6. Úmluva o ochraně lidských práv a svobod vyhlášena sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práva základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění
76
pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 7. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 8. Listina základních práv a svobod vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 9. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12. 6. 2014]. 10. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 11. Zákon č. 16/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 12. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny č. 96/2001 Sb. m. s. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 13. Vyhláška Ministra zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014].
77
15. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 16. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 17. Listina základních práv Evropské unie č. 2012/C 326/02. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16. 6. 2014]. 18. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014].
6.4 Soudní rozhodnutí 1. Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 9. 9. 1924, sp. zn. (SJS) 15015/24. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 9. 2014]. 2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 23. 4. 1937, sp. zn. (SJS) 16875/36.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 9. 2014]. 3. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 4. Rozsudek Vrchního soud v Olomouci ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 1 Cdo 63/2003. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 9. 2014]. 5. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 12 C 36/2004. 6. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 417/2004. 7. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014].
78
8. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 9. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 24 C 37/2003. 10. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 23 C 133/2003. 11. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 12. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 13. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 192/2005. 14. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 1 Co 199/2005. 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 16. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 24 C 156/2004. 17. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 18. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2007, sp. zn 20 Co 459/2006. 19. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2007, sp. zn30 Cdo 2206/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 6. 2014]. 20. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 2. 2007, sp. zn.. 6 C 21/2005.
79
21. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1873/2006. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 22. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 32 C 97/2006. 23. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 24. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 792/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 9. 2014]. 25. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05-02. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 13. 1. 2015]. 26. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 Co 223/2007. 27. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, sp.zn. 32 C 150/2006. 28. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 24 C 48/2004. 29. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 30. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 22 Co 507/2007. 31. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2072/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 11. 6. 2014]. 32. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 22 C 15/2006.
80
33. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2008, sp.zn. 1 Co 119/2008. 34. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 535/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 23. 6. 2014]. 35. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 24 C 36/2006. 36. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 9. 2014]. 37. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 4 C 117/2006. 38. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 Co 119/2008. 39. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 53 Co 518/2008. 40. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 7. 7. 2014]. 41. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 663/06. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 6. 2014]. 42. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 6 Co 1566/2009. 43. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 1 Co 37/2009. 44. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 21 C 123.
81
45. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4916/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 46. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 47. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. 68 Co 272/2010. 48. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 7. 2014]. 49. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 7. 7. 2014]. 50. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1154/2010. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 6. 2014]. 51. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 7. 7. 2014]. 52. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3966/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 53. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 54. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 6. 2014].
82
55. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 7. 2014]. 56. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 6. 7. 2014]. 57. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1231/2011. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14. 1. 2015].
6.5 Elektronické prameny 1. BERÁNEK, Jan. Cestovky odmítají platit za zkažený zájezd. IHNED.cz [online]. Economia, a.s., 2008 [cit. 17. 6. 2014]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://life.ihned.cz/cestovani/c1-26497070-cestovkyodmitaji-platit-za-zkazeny-zajezd 2. DANDOVÁ, Eva. Bude platit v r. 2014 vyhláška č. 440/2001 Sb.?. BOZPinfo.cz [online]. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., 2014 [cit. 14. 1. 2015]. ISSN 1801-0334. Dostupné z: http://www.bozpinfo.cz/win/knihovna-bozp/citarna/temabozpinfo/odskodneni_bolestne131121.html 3. DOLEŽAL, Adam. Finanční satisfakce v případě zásahu do osobnostního práva na fyzickou integritu (část druhá) [online]. 2012 [cit. 14. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article /download/28/35 4. DUŠEK, Libor. Hodnota života a náhrada nemajetkové újmy dle NOZ I. Jiné Právo [online]. 21. 1. 2014 [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/01/nahrada-nemajetkove-ujmy-dlenoz-i.html
83
5. HULMÁK, Milan. Ztráta radosti z dovolené. iPrávník [online]. Praha: C. H. Beck, s.r.o.,
2009
[cit.
17.
6.
2014].
Dostupné
z:
http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_5911/ztrataradosti-z-dovolene.aspx 6. KINDL, Jiří. Komentář k článku Maricy Pirošíkové O (netradičnom) využití žaloby na ochranu osobnosti. Jiné Právo [online]. 2. 12. 2007 [cit. 18. 9. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2007/12/onetradinom-vyuit-aloby-na-ochranu.html 7. KOLÁŘ, Patrick. Náhrada nemajetkové újmy a ochrana osobnosti [online]. 2012 [cit. 14. 1. 2015]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4986/Diplomova%20prac e%20-%20Kolar%20Patrick.pdf?sequence=1 8. KŘÍSTEK, Lukáš. Nejvyšší soud nahrazuje judikaturu a obchází moc zákonodárnou i výkonnou. Jiné Právo [online]. 29. 4. 2014 [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/lukas-kristeknejvyssi-soud-nahrazuje.html 9. KŘIVOHLAVÁ, Petra. Komparace civilní právní odpovědnosti v německé, rakouském a českém právu na pozadí Principů evropského deliktního práva (PETL) [online]. 2008 [cit. 14. 1. 2015]. Diplomová práce. Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/103031/pravf_m/ 10. LOYDOVÁ, Evelyna; MALÝ, Lukáš. Novinky v oblasti náhrady škody na zdraví dle NOZ. epravo.cz [online]. 7. 11. 2013 [cit. 22. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novinky-v-oblasti-nahrady-skody-nazdravi-dle-noz-92803.html 11. MERVARTOVÁ, Jana. Pracovní právo 2013 na téma Pracovní právo a nový občanský zákoník [online]. 2013 [cit. 14. 1. 2015]. Masarykova univerzita,
84
Právnická fakulta. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2013/files/008.html 12. NEJEDLÁ, Eva. Občanskoprávní ochrana proti působení nemajetkové újmy [online]. 2013 [cit. 14. 1. 2015]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v
Plzni,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/7993/DP.pdf?sequence=1 13. PAVLEC. Petr; KUČERA. Marek. Lze se vedle náhrady škody na zdraví domáhat i odškodnění z titulu práva na ochranu osobnosti? [online]. Pavlec & Partners advokátní kancelář. [cit. 26. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.ppak.cz/novinky/lze-se-vedle-nahrady-skody-na-zdravidomahat-i-odskodneni-z-titulu-prava-na-ochranu-osobnosti/ 14. PIŠVEJCOVÁ, Andrea. Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví a usmrcení ve světle rekodifikace [online]. 2013 [cit. 14. 1. 2015]. Studentská odborná a vědecká činnost. Univerzita Karlova v Praze, Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://svoc.prf.cuni.cz/sources/6/15/206.pdf 15. POLÁŠ, Štěpán. Ochrana „osobnosti“právnické osoby [online]. 2006 [cit. 16. 9. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.
Dostupné
z:
is.muni.cz/th/69791/pravf_m/Diplomka-
final.version.rtf 16. RYŠKA, Michal. Jak zneužít kulturistiku aneb Čtvrtý krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 23. 7. 2009 [cit. 24. 6. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/jak-zneuzit-kulturistku-anebctvrty.html 17. RYŠKA, Michal. Komparace se smrtícím paušálem překonávány. Jiné Právo [online].
20. 1.
20011
[cit.
14.
1.
2015].
Dostupné
http://jinepravo.blogspot.cz/2011/01/michal-ryska-komparace-sesmrticim.html
85
z:
18. RYŠKA, Michal. Ochrana osobnosti v aktuální soudní praxi [online]. 2010 [cit. 14. 1. 2015]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/31388/pravf_r/ 19. RYŠKA, Michal. Paradigma rovnostářství a smrtící komparace aneb Druhý krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 11. 7. 2009 [cit. 25. 6. 2014]. Dostupné
z:
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/paradigma-
rovnostarstvi-smrtici.html 20. RYŠKA, Michal. Sex ve městě a kráska v nesnázích aneb Třetí krok do světa satisfakcí. Jiné Právo [online]. 16. 7. 2009 [cit. 6. 7. 2014]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/07/sex-ve-meste-kraska-vnesnazich-aneb.html 21. SIMON, Pavel. Jaké nejvyšší odškodnění ztížení společenského uplatnění může soud přiznat? Jiné Právo [online]. 16. 12. 2009 [cit. 10. 7. 2014]. Dostupné
z:
http://jinepravo.blogspot.cz/2009/12/jake-nejvyssi-
odskodneni-ztizeni.html 22. ŠVAŇHAL, Roman. K obecným otázkám ochrany osobnosti fyzických osob. epravo.cz [online]. Praha: epravo, a.s., 2010 [cit. 16. 6. 2014]. ISSN 1213189X.
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/k-obecnym-
otazkam-ochrany-osobnosti-fyzickych-osob-378.html 23. VALENČÍK, Radim. Různé přístupy a techniky oceňování hodnoty lidského života v souvislosti s uplatňováním Cost – Benefit analýz [online]. 2005 [cit. 18. 9. 2014]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko – správní
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/50535/esf_m/Radim_Valencik_Diplomova_prace.pdf 24. VÁLKOVÁ, Hana. Žádná numerologie, říká soudce o desetimilionové hodnotě zdraví. iDNES.cz [online]. Mafra a.s., 17. 2. 2014 [cit. 2. 10. 2014]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-petrem-vojtkem-znejvyssiho-soudu-o-odskodneni-za-urazy-119/domaci.aspx?c=A140416_153519_domaci_hv
86
25. VLKOVÁ, Renata. Ochrana osobnosti – normy a limity jejich aplikace [online]. 2012 [cit. 14. 1. 2015]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/77168/pravf_m/DPOchrana_osobnosti_-normy_a_limity_jejich_aplikace.pdf 26. ZAHOŘOVÁ, Eva. Ochrana osobnosti v česko-německém porovnání [online]. 2011 [cit. 14. 8. 2014]. Disertační práce. Karlova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/12395 27. Nové principy odškodňování újmy na zdraví. Medical Tribune cz [online]. MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o., 2014 [cit. 14. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/32767-nove-principy-odskodnovani-ujmyna-zdravi
6.6 Jiné prameny 1. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2014 [cit. 16. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/OZ_Duvodova_zprava_1104 2011.pdf 2. Konference na téma Náhrada nemajetkové újmy v NOZ, 11. 3. 2014, Zasedací sál Kanceláře Veřejného ochránce práv, Brno, Údolní 39 3. Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb., na případy odškodňování
průtahů
v řízení
[online].
Praha:
Ministerstvo spravedlnosti, 2006 [cit. 7. 7. 2014]. Dostupné z: www.ferovajustice.cz/data/Manual_odskodneni_za_prutahy.pdf 4. MELZER, Filip. zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013 5. Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle §2958občanského zákoníku) –
87
Preambule
[online].
Praha:
Nejvyšší
soud
ČR, 2014 [cit. 9. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/1bb567a46d26daa 4c1257cba003b23cd/$FILE/A%20-%20Preambule.pdf 6. World Health Organization. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví [online]. Praha: Grada, 2001 [cit. 9. 7. 2014]. ISBN 97880-247-1587-2. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9867/klasifikace_funkcnich_schopnosti _disability_zdravi.pdf 7. Rozhovor s JUDr. Petrem Vojtkem dne 26. 9. 2014 8. TĚŠINOVÁ. Jolana, zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013 9. ŽĎÁREK, Roman, zápis z jednání o přípravě Metodiky, Praha, 27. 6. 2013
88
Seznam tabulek Tab. 4.1 Satisfakce za zásah do práva k podobizně, soukromí, cti, důstojnosti.... 49 Tab. 4.2 Náhrada za ztížení společenského uplatnění v judikatuře ...................... 57
89
