Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Petra Niedobová
Ochrana hospodářských zvířat v právním řádu České republiky Diplomová práce
Olomouc 2012
Prohlášení Já, níţe podepsaná Petra Niedobová, autorka diplomové práce na téma: „Ochrana hospodářských zvířat v právním řádu České republiky“, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 121/2000 Sb., správci: Univerzita Palackého v Olomouci, Kříţkovského 8, Olomouc 771 47, Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uţivatelům sluţeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní sloţka Univerzity Palackého, která se nazývá Knihovna Univerzity Palackého. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje.
V Olomouci dne
30. 10. 2012
........................................................
2
Poděkování Za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracovávání práce bych tímto ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Magdaléně Vopařilové, Ph.D.
3
Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 4 Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................................... 6 Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.
Hospodářská zvířata a důleţitost jejich ochrany ............................................................... 11 1.1 Pojem zvíře a hospodářské zvíře .................................................................................. 11 1.1.1
Zvíře a ţivočich .................................................................................................. 11
1.1.2
Hospodářské zvíře .............................................................................................. 13
1.2 Etické důvody a historický přehled právní ochrany hospodářských zvířat .................. 13 1.2.1
Starověk a ochrana zvířat ................................................................................... 14
1.2.2
Ochrana zvířat ve středověku ............................................................................. 16
1.2.3
Počátky moderní ochrany zvířat ......................................................................... 16
1.3 Organizace na ochranu zvířat ....................................................................................... 18 2.
Welfare hospodářských zvířat ........................................................................................... 19 2.1 Chov prasat ................................................................................................................... 20 2.2 Chov kuřat vykrmovaných na maso (kuřecí brojleři) ................................................... 21 2.3 Chov nosnic .................................................................................................................. 22 2.4 Chov skotu .................................................................................................................... 23 2.5 Welfare hospodářských zvířat při transportu................................................................ 25 2.6 Usmrcování zvířat ........................................................................................................ 26 2.7 Dozor nad ochranou zvířat ........................................................................................... 28 2.8 Ochrana hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství ......................................... 29
3.
Právní úprava ochrany hospodářských zvířat ................................................................... 32 3.1 Prameny mezinárodního práva ..................................................................................... 32 3.2 Komunitární právní předpisy ........................................................................................ 33 3.2.1
Akční plány Komise v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat ... 33
3.2.2
Prameny sekundárního komunitárního práva ..................................................... 34
3.3 Vnitrostátní právní úprava ............................................................................................ 36 3.3.1 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále zákon na ochranu zvířat), ve znění pozdějších předpisů ................................................................................ 37 3.3.2
Další zvláštní zákony .......................................................................................... 40
3.3.3
Podzákonné právní předpisy............................................................................... 41
3.4 Trestněprávní ochrana zvířat ........................................................................................ 43 4
3.5 Správněprávní ochrana zvířat ....................................................................................... 46 3.6 Shrnutí a zhodnocení jednotlivých nástrojů ochrany hospodářských zvířat ................ 47 3.7 Úvahy de lege ferenda .................................................................................................. 48 4.
Ochrana zvířat v jiných členských státech EU .................................................................. 51 4.1 Ochrana zvířat v Rakousku .......................................................................................... 51 4.1.1
Vývoj ochrany zvířat v Rakousku ...................................................................... 51
4.1.2
Charakteristika rakouského spolkového zákona o ochraně zvířat ...................... 52
4.1.3
Ochrana zvířat v dalších rakouských právních předpisech ................................ 53
4.2 Ochrana zvířat ve Spolkové republice Německo (dále jen Německo) ......................... 53 4.2.1
Vývoj ochrany zvířat v Německu ....................................................................... 53
4.2.2
Charakteristika německého spolkového zákona o ochraně zvířat ...................... 54
4.2.3
Ochrana zvířat v dalších německých právních předpisech ................................. 55
Závěr ......................................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 59 Anotace ..................................................................................................................................... 65 Seznam klíčových slov ............................................................................................................. 66 Přílohy ...................................................................................................................................... 67
5
Seznam použitých zkratek
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
MZ
Ministerstvo zemědělství
OSN
Organizace spojených národů
WSPA
World Society for the Protection of Animals
SVS
Státní veterinární správa
Zákon na ochranu zvířat
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
Veterinární zákon
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů
FO
Fyzická osoba
PO
Právnická osoba
SDEU (dříve ESD)
Soudní dvůr EU (dříve Evropský soudní dvůr)
NS
Nejvyšší soud
TZ
Trestní zákoník
6
Úvod Preambule zákona na ochranu zvířat proti týrání1 uvádí, ţe „zvířata jsou stejně jako člověk ţivými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“ Tímto ustanovením dal zákonodárce najevo, ţe ctí zvířata, jako ţivé tvory, kteří zasluhují ochranu. Tím se Česká republika zařadila mezi moderní státy, které vedle lidských práv, zaručují do jisté míry i práva zvířat. Je však třeba si uvědomit, ţe zvířata jsou nejen tvorové, kteří jsou schopni pociťovat pouze bolest a utrpení, ale jsou to tvorové, kteří mají i jiné emoce, jako je strach, spokojenost, radost nebo láska. Tito tvorové, kteří jsou do velké míry bezbranní, jsou často odkázání na milost a nemilost člověka. Člověk se pak k nim často chová jako k věcem a jeho bezohlednost někdy nezná mezí. Zvířata je proto potřeba před člověkem chránit. Kdyţ se řekne ochrana zvířat, tak si většina lidí představí ochranu zvířat v zájmových chovech, tedy především ochranu psů a koček, jako zvířat, která jsou nejvíc domestikovaná. Potřeba ochrany se však týká nejen zvířat v zájmových chovech, ale také hospodářských zvířat, protoţe i ona jsou schopna pociťovat emoce. Často mě zaráţí fakt, jak jsou někteří lidé schopni činit hospodářskému zvířeti něco, co by u psa nebo u kočky povaţovali za naprosto nepřípustné. Některá hospodářská zvířata jsou navíc velmi inteligentní a citlivá. Obecně je známo, ţe například prase je na vysokém inteligenčním stupni a je moţné ho vycvičit jako psa. Lidé však tyto zvířata chovají způsobem, který by například právě u psa i oni sami uţ povaţovali za týrání. Uvědomme si, ţe to jsou právě hospodářská zvířata, která jsou ze všech zvířat nejvíce týrána. Zejména ve velkých farmových chovech je jejich ţivot opravdovým utrpením od počátku do konce. Člověk se k nim nechová jako k ţivým tvorům, nýbrţ jako ke strojům, které musí pracovat na určitý výkon a pokud nestačí, jsou spotřebována a vyměněna za jiné. Navíc vývoj nových technologií, který je motivován většinou ekonomickým prospěchem, nezaručuje zvířatům lepší ţivotní standard, ale naopak ho výrazně zhoršuje.2 Téma své diplomové práce: Ochrana hospodářských zvířat v právním řádu České republiky, jsem si vybrala z důvodů bliţšího zájmu o danou problematiku, která se promítla i do mé spolupráce s Občanským sdruţením na ochranu hospodářských zvířat. Touto prací bych chtěla upozornit na problémy, kterými se zabývá jen mizivé procento populace. Ochrana 1
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Mezi takové nové technologie můţeme řadit genetické inţenýrství, kdy se zvířatům uměle zvedá počet hormonů v těle, takţe lze dosáhnout výraznějšího růstu svalové hmoty, menšího mnoţství tuku, vyšší produkce mléka apod. Srov. DOSTÁLOVÁ, Lucie. Ochrana zvířat proti týrání. Olomouc, 2007, Diplomová práce. Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, s. 91 – 92. 2
7
hospodářských zvířat není příliš atraktivním tématem, protoţe se dotýká základních potřeb člověka, a sice lidské potravy. Řada lidí proto raději nad tímto problémem zavírá oči, neţ aby se snaţila ho pochopit a udělat něco smysluplného, co by pomohlo nejen zvířatům, ale i lidem samotným. Ve své práci nechci nabádat k ekologickému aktivismu ani k tomu, aby člověk přestal jíst maso. Není totiţ nutné být ekologický aktivista nebo takzvaný ekoterorista, aby nám některé věci nebyly lhostejné. Člověk není býloţravec, to je známý fakt. Maso potřebujeme, protoţe obsahuje látky, které jsou pro lidský organismus nepostradatelné a nenahraditelné. Jedna věc je však jíst maso a druhá věc je humánní chování vůči „zdrojům“ tohoto masa. Lidská společnost se postupně vyvíjí. Ve starověku nebo ve středověku nebyl lidský ţivot tak ceněný jako dnes, pokud se chceme opět posunout ve vývoji směrem nahoru, musí naše moderní společnost chránit ţivot všech ţivých tvorů, nejen ten lidský. Proto je potřeba dbát i na práva zvířat. Respektovat určitou ţivotní pohodu zvířat tzv. welfare, není ţádným extremismem nebo ekoterorismem. Naše společnost by měla zajistit zvířatům alespoň určitý ţivotní standard a uspokojování jejich základních ţivotních potřeb, a to nejen fyziologických, ale i etologických. Dále bychom měli zaručit humánní způsob usmrcování a právní ochranu v případě porušování právních předpisů, které k ochraně zvířat slouţí. Měli bychom si uvědomit, ţe pokud budeme správně zacházet s hospodářskými zvířaty, pomůţeme nejenom jim, ale také sami sobě. Maso a produkty ţivočišného původu tvoří významnou část našeho jídelníčku a je obecně známo, ţe naše zdraví výrazně ovlivňuje kvalita těchto produktů. Není tajemstvím, ţe výrobky pocházející z ekologického zemědělství jsou lepší a kvalitnější neţ ty, které jsou vyprodukované v klasických chovech. To je dáno nejen kvalitnějším krmivem, které je zvířatům na těchto ekofarmách poskytováno, ale především celkovým spokojeným ţivotem zvířat a jejich humánním usmrcováním, kdy zvíře není zbytečně vystavováno stresu a utrpení, tudíţ jeho tělo nevytváří tzv. stresové hormony, které jinak negativně ovlivňují kvalitu ţivočišných produktů. Právní úprava ochrany zvířat obecně není, dle mého názoru, dostačující. Ochrana hospodářských zvířat je navíc v ústraní. Ve své práci bych se chtěla věnovat především otázkám, zda: Je ochrana hospodářských zvířat poskytována českým právním řádem dostačující? Co můţeme jako občané naší země udělat pro to, aby si člověk začal konečně váţit všech forem ţivota nejenom té lidské? Jaké právní nástroje máme k ochraně zvířat? Jak by se měla změnit právní úprava v tomto směru? Kam směřuje vývoj práv zvířat v moderní společnosti?
8
Při zpracování své práce pouţívám hlavně kompilační metodu, jejímţ účelem je tvůrčí syntéza cizích myšlenek. Shrnuji tedy poznatky získané z odborné literatury, odborných časopiseckých článků, internetových článků, informačních materiálů organizací na ochranu zvířat, právních předpisů a ustálené soudní judikatury.3 Informace čerpám z velké části ze zahraniční literatury, zejména z německy psaných zdrojů, jelikoţ jsem poslední rok strávila studiem na univerzitě v rakouském Salcburku a odbornou praxí v německém Detmoldu, kde jsem měla poměrně dobré moţnosti přístupu ke kvalitní literatuře. Texty jsem si překládala sama, jelikoţ mé jazykové znalosti k takovému účelu postačují. Metody komparace vyuţívám především při porovnávání současného stavu úrovně ochrany hospodářských zvířat v České republice a v jiných zemích EU a také při porovnávání platné právní úpravy s úpravou předchozí. Při interpretaci právních norem jsem vyuţila hlavně metodu jazykového výkladu, při níţ jsem se snaţila objasnit význam slov a vět podle gramatických pravidel. Samozřejmě jsem pouţila i komparativní výklad, neboť české právní předpisy na ochranu zvířat přímo vychází z předpisů komunitárních. Dále jsem uţila výkladu systematického, protoţe právní ochrana hospodářských zvířat je obsaţena v celé řadě právních norem, které není moţné vykládat samostatně, ale pouze systematicky a ve vzájemných souvislostech.4 Podkladem mé práce je hlavně publikace Jany Prchalové Právní ochrana zvířat. Pro část práce, kde se zabývám welfare hospodářských zvířat pouţívám především publikaci Romany Šonkové Welfare v ekologickém zemědělství: Šance pro lepší ţivot hospodářských zvířat a anglickou publikace Michaela Appeleby Animal welfare. Pro část práce, ve které se zabývám právní úpravou, jsem našla inspiraci v článku Vojtěcha Stejskala Recentní právní úprava nakládání se zvířaty v rámci lidské péče. Jinak jsou pro tuto část práce samozřejmě nejdůleţitější právní předpisy jak na mezinárodní, komunitární, tak i vnitrostátní úrovni. Hlavními zdroji jsou sekundární právní akty EU (zejména nařízení a směrnice) a zákon na ochranu zvířat proti týrání, kterým byla řada těchto komunitárních právních předpisů inkorporována do českého právního řádu. Má práce se skládá ze čtyř kapitol, které se dále člení na podkapitoly. V první kapitole se věnuji vymezení pojmů, především pak obecné charakteristice ţivočichů, zvířat a hospodářských zvířat. Dále se v této kapitole zabývám etickými aspekty ochrany zvířat, historickým vývojem a organizacemi, které bojují za práva zvířat. Druhou kapitolu věnuji welfare hospodářských zvířat. Snaţím se přiblíţit ţivot nejběţněji chovaných hospodářských 3 4
Srov. KUBŮ, Lubomír, HUNGR, Pavel, OSINA, Petr. Teorie práva. Praha: Linde, 2007, s. 118 – 123. Srov. Tamtéţ.
9
zvířat, tedy prasat, kuřat, nosnic, skotu, a tím čtenáři přiblíţit tuto problematiku a demonstrovat nutnost změn, protoţe většina populace si zkrátka dostatečně neuvědomuje, jak bídný a smutný ţivot tato zvířata mají. Zabývám se zde nejen ţivotem těchto zvířat, ale i jejich usmrcováním. Bohuţel má práce nenabízí dostatečný prostor pro to, abych se dopodrobna věnovala chovu veškerých hospodářských zvířat. Proto jsem si zvolila jen tyto 4 druhy zvířat, která jsou v České republice nejvíc zastoupena. Chovu ostatních zvířat, jako jsou ovce, kozy, koně, pštrosi, koţešinová zvířata apod. se zabývám pouze okrajově. Část druhé kapitoly věnuji ekologickému zemědělství, abych ukázala, ţe je moţné chovat hospodářská zvířat i v souladu se zásadami welfare. Ve třetí kapitole se zabývám právní úpravou ochrany hospodářských zvířat. Tato kapitola tvoří jádro mé práce. Podávám ucelený přehled o veškerých právních předpisech na úseku ochrany zvířat a zaměřuji se především na právní předpisy, které se týkají hospodářských zvířat. Stěţejním je zde zákon na ochranu zvířat proti týrání. V této kapitole také zhodnocuji jednotlivé nástroje, které máme k ochraně zvířat a jejich efektivitu. Nakonec přináším úvahy de lege ferenda o tom, jak by se právní úprava na tomto úseku mohla dále vyvíjet a zlepšit. V poslední kapitole provádím komparaci s jinými státy Evropské unie, a sice s Rakouskem a se Spolkovou republikou Německo. Právě tyto dva státy mě během mých zahraničních pobytů nejvíc uchvátily na poli ochrany zvířat a ekologie obecně. Myslím si, ţe ochrana zvířat je v těchto státech na absolutně nejvyšší světové úrovni a netýká se to pouze právní ochrany zvířat, ale i obecného podvědomí občanů těchto států, kteří ekologické myšlení přijímají s nefalšovanou samozřejmostí za své. To můţeme pozorovat v kaţdém běţném supermarketu v těchto zemích, který nabízí svým zákazníkům mnoţství biopotravin a produktů ekologického zemědělství. Ačkoliv je cena, zejména u masa, o dost vyšší neţ u výrobků z konvenčního zemědělství, přesto lidé tyto výrobky ochotně kupují, protoţe si uvědomují, ţe tyto potraviny jsou kvalitnější a samozřejmě také proto, ţe si to v těchto zemích mohou lidé, i z běţné střední třídy, dovolit. Svou prací bych chtěla přinést komplexní přehled dané problematiky, poukázat na problémy, které s ochranou hospodářských zvířat souvisejí a shrnout právní úpravu na daném úseku. Chtěla bych především ovlivnit myšlení čtenářů, aby se zamysleli nad tím, co zvířata dělají pro člověka a co je člověk na oplátku schopen dělat zvířatům. Ráda bych dosáhla toho, aby byla má práce inspirací pro jiné, kterým není lhostejný osud zvířat, jako bytostí, kterým jako lidstvo mnoho dluţíme. Tato práce je zpracována podle právního stavu k 31. 8. 2012.
10
1. Hospodářská zvířata a důležitost jejich ochrany 1.1 Pojem zvíře a hospodářské zvíře Jedním ze základních problémů při ochraně zvířat obecně je nutnost vymezit, co se vlastně myslí zvířetem a proti čemu takové zvíře chráníme. Z hlediska ochrany hospodářských zvířat se pak naskýtají i další otázky, a sice, která zvířata můţeme označit za zvířata hospodářská, jakou ochranu poţívají tato zvířata, jestli se postavení hospodářských a „nehospodářských“ zvířat z hlediska ochrany nějak liší, zda mají právo na určité zvláštní zacházení, a konečně i to, v jakých právních předpisech můţeme nalézt zakotvení těchto pojmů a odpovědi na tyto otázky. 1.1.1
Zvíře a živočich
Pojem zvíře nám vymezuje zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen zákon na ochranu zvířat) v § 3 písm. a), kde nám říká, ţe pro účely tohoto zákona se rozumí „zvířetem kaţdý ţivý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo“.5 Zákon na ochranu zvířat tedy mezi zvířata nepočítá bezobratlé a z toho se dá usuzovat, ţe bezobratlí nepoţívají ochrany podle tohoto zákona. Tento zákon je uveden, z hlediska ochrany zvířat, důleţitou preambuli, která říká, ţe „zvířata jsou stejně jako člověk ţivými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.“6 Z tohoto ustanovení je patrné, ţe zákonodárce zamýšlel kvalifikovat zvíře jako určitou formu ţivota, která je schopná pociťovat bolest a utrpení. Opět se to však týká pouze obratlovců. Otázkou tedy zůstává, zda bezobratlý ţivočich nemůţe pociťovat bolest a utrpení? Proč zákonodárce neposkytuje ochranu proti týrání také bezobratlým ţivočichům? Tyto otázky by se daly zodpovědět tím, ţe od pojmu zvíře se odlišuje pojem ţivočich, který je definován zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který říká: „volně ţijící ţivočich (dále jen „ţivočich“) je jedinec ţivočišného druhu, jehoţ populace se udrţují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Ţivočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.“7 Ţivočich je tedy pojem širší neţ zvíře a myslí je jím jak obratlovci, tak také
5
§ 3 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Preambule zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 7 § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 6
11
bezobratlí, kteří jsou chráněni právě předpisy na úseku ochrany přírody a to proti vyhynutí a vyhubení, nikoliv však proti týrání.8 Z hlediska občanského práva jsou ţivá zvířata věcmi, a sice věcmi movitými, které lze s ohledem na jejich povahu označit za zcela zvláštní druh věcí. Zvířata se dále nerozdělují do zvláštních kategorií. Jako věci mohou být předmětem vlastnictví, předmětem prodeje, mohou být ztracena, opuštěna, apod.9 Tato konstrukce zvířete jako věci úzce souvisí s úpravou vlastnických vztahů a odpovědnosti za škodu.10 Taková úprava však bude účinná pouze do konce roku 2013. Od účinnosti nového občanského zákoníku se občansko-právní postavení zvířete mění a nový občanský zákoník stanovuje, ţe „ţivé zvíře má zvláštní význam a hodnotu jiţ jako smysly nadaný ţivý tvor. Ţivé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na ţivé zvíře pouţijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“11 Toto ustanovení tedy označuje zvíře jako ţivého tvora nadaného smysly. Tím se zvíře liší od člověka, který má nejen smysly, ale především rozum. Povaha zvířete jako ţivého tvora ospravedlňuje vynětí zvířete z kategorie věcí. Ustanovení o věcech se na ţivá zvířata aplikují pouze, pokud to neodporuje povaze zvířete jako ţivého tvora. Ve shodě se zákony na ochranu zvířat sleduje úprava v novém občanském zákoníku problematiku nejen z pohledu vlastnického práva a jeho ochrany, ale bere zřetel také na samotné zvíře a na jeho pána, stejně jako na případnou emoční vazbu mezi nimi. Pro ustanovení o ţivých zvířatech, která uţ nejsou dále povaţována za věci, byly vzorem evropské právní úpravy (př. rakouská, německá, polská). Takový posun je v občanském právu označovaný jako dereifikace zvířat a je veden především ekologickými hledisky a etikou ochrany zvířat.12 Pojetí zvířete v občanském zákoníku je širší, neţ v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, který se, jak uţ bylo výše uvedeno, vztahuje pouze na obratlovce. Ze soukromoprávního hlediska jsou zvířaty nejen obratlovci, ale i bezobratlí, jsou-li schopni cítit bolest nebo stres. Tento přístup je vyjádřen poukazem na povahu ţivého tvora, kdy se ţivým tvorem rozumí všechna zvířata.13
8
PRCHALOVÁ, Jana. Právní ochrana zvířat. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s 16 - 18. KESSLER, Tomáš. Přestává být zvíře věcí? Aneb krátký exkurz do právní úpravy zvířat v novém občanském zákoníku. Epravo.cz [online]. 2012, 19. 04. 2012 [cit. 22. 07. 2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prestava-byt-zvire-veci-aneb-kratky-exkurz-do-pravni-upravy-zvirat-v-novemobcanskem-zakoniku-82444.html. 10 Srov. PRCHALOVÁ 2009. s, 15. 11 § 494 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník. 12 Srov. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. [cit. 22-07-2012]. s. 119 – 121. Dostupné z http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html. 13 Srov. tamtéţ. 9
12
1.1.2
Hospodářské zvíře
Zákon o ochraně zvířat stanovuje poměrně detailní vymezení pojmu hospodářské zvíře, kdyţ říká, ţe se hospodářským zvířetem rozumí „zvíře chované pro produkci ţivočišných produktů, vlny, kůţe nebo koţešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříţenci, drůbeţ, králíci, koţešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací“.14 Můţeme tedy říci, ţe hospodářskými zvířaty, jsou zvířata chovaná pro určitý přímý hospodářský uţitek. Hospodářským uţitkem rozumíme nejen produkty jako je maso, mléko, kůţe apod., ale také uţitečnou práci, kterou zvíře vykonává (např. taţné zvíře). Zákon mezi hospodářská zvířata zahrnuje i tzv. koţešinová zvířata, jejichţ chov je často na hranici etické únosnosti a v řadě vyspělých zemí byl jiţ faremní chov koţešinových zvířat buď úplně zakázán, nebo podmíněn splněním velmi přísných limitů.15 Chtěla bych zdůraznit, ţe mezi hospodářskými zvířaty a zvířaty chovanými v zájmových chovech není ţádný rozdíl z hlediska jejich schopnosti pociťovat bolest, utrpení, strach nebo stres, stejně jako není rozdíl v potřebě jejich ochrany. To, ţe je zvíře chováno pouze pro hospodářský uţitek a je stejně určeno na poráţku neospravedlňuje chování ze strany člověka, které by mu způsobovalo zbytečné utrpení. Všem zvířatům by měla být poskytnuta stejná ochrana a všichni chovatelé i jiné osoby, které nakládají se zvířaty, by měli dodrţovat zákonem stanovené povinnosti a chovat se ke všem zvířatům humánním způsobem.16
1.2 Etické důvody a historický přehled právní ochrany hospodářských zvířat Obecně můţeme etiku označit za filosofickou reflexi morálky, jejímţ úkolem je ospravedlnění, popřípadě kritika, nejen morálky, ale také positivního práva. Aplikovaná etika se pak zabývá jednotlivými, většinou komplexními odvětvími, kterými jsou na poli ochrany zvířat zejména bioetika, etika zvířat, etika ţivotního prostředí, apod. Vztah mezi etikou a
14
§ 3 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Srov. PRCHALOVÁ 2009. s, 69. 16 Srov. Informační materiály občanského sdruţení Ochránci hospodářských zvířat. 15
13
právem vţdy byl a stále ještě je kontroverzním tématem. Právní pozitivismus vychází z přísného oddělení etiky od práva, zatímco právní naturalisté zastávají názor, ţe právo musí respektovat etiku jako základní poţadavek. Převládající teorie se však shodují v jednom, a sice ţe mezi právem a etikou existuje spojení. Z toho vyplývá, ţe pozitivní právo týkající se ochrany zvířat má být nejen v moţném souladu s etickými normami, ale takový soulad má být navíc absolutně nezbytný. Právo na ochranu zvířat je tedy důsledně zakotveno na etických základech. Můţeme říci, ţe většina norem na ochranu zvířat je vystavěna na kompromisu mezi právy člověka a právy zvířat, kdy však většinou zájmy zvířat nepoţívají absolutní ochrany.17 Člověk uţ přes 10 000 let drţí ve své blízkosti domácí zvířata s cílem je chovat, aby mu přinášela určitý uţitek. Pojem domácí zvíře je pojmem širším neţ hospodářské zvíře a zahrnuje v sobě všechna zvířata, která člověk chová, tedy i zvířata, která dnes označujeme za tzv. domácí „mazlíčky“, ze kterých člověk nemá nijak velký uţitek, pokud tedy nepočítáme psychické potěšení, které bezpochyby tato zvířata přinášejí. Člověk přešel postupně od lovu k chovu zvířat, protoţe zjistil, ţe tak bude mít ze zvířat větší uţitek při vynaloţení menšího mnoţství energie. Všechna domácí zvířata mají svůj původ v divokých zvířatech, která byla postupně domestikována a šlechtěna, avšak i přes tisíciletí chovu a šlechtění si stále zachovávají určité typické rysy divokých zvířat, které se člověk stále snaţí potlačovat, coţ vede k nemalému utrpení těchto zvířat.18 Ráda bych zmínila několik nejdůleţitějších historických mezníků v ochraně hospodářských zvířat, zejména proto, abychom mohli lépe pochopit, kam aţ sahají kořeny ochrany zvířat, a které etické a náboţenské důvody vedou člověka k tomu, ţe povaţuje nebo naopak nepovaţuje ochranu zvířat za důleţitou. 1.2.1
Starověk a ochrana zvířat
Jiţ v Chammurapiho zákoníku byla zakotvena ochrana hospodářských zvířat. Více neţ třicet desek, které bychom dnes mohli nazvat paragrafy, se zabývalo zvířaty, a sice hovězím dobytkem, osly, prasaty, ovcemi a kozami. Jednalo se však především o úpravu hospodářských škod. Ochrana zvířat před utrpením nebo bolestmi nebyla v Chammurapiho zákoníku vůbec zakotvena.19
17
Srov. BINDER, Regina. Beiträge zu aktuellen Fragen des Tierschutz- und Tierversuchsrechts. Wien, Nomos: 2010, s. 23 – 29. 18 Srov. HAUSLEINTNER, Anton. Der Schutz landwirtschaftlicher Nutztiere. Salzburg: Universität Salzburg, 1998, s. 30. 19 Srov. Tamtéţ, s. 32.
14
Zato v Indii byl v roce 273 př.n. l. vydán císařem Ašókou první zákon na ochranu zvířat. Tento zákon stanovoval povinnost chovat se lidsky, soucitně a s láskou ke kaţdému ţivému stvoření. Kráva zaujala místo hinduistické bohyně a jako symbol mateřství a hojnosti je dodnes v Indii posvátná. Stejně jako ve starověkém Egyptě byla také v Indii mnohá jiná zvířata uctívaná jako boţstva. Indické posvátné texty, védy, stanovovaly, ţe nejen člověk, ale i zvířata a rostliny mají duši. Ochrana zvířat je taktéţ jedním ze základních principů buddhismu. Soucit se vším ţivým je podstatou mravního charakteru tohoto náboţenství. Mnoho Indů ţije i dnes jako vegetariáni a povaţuje zaměstnání, která mají co k dočinění se zabíjením zvířat za nečistá. Ve starověkém Řecku věřili někteří učenci, ţe zvířata, stejně jako člověk, mají duši a to vedlo některé z nich (např. Phytagora nebo Epikureera) k vegetariánství. Slavný Aristoteles sice také vycházel z toho, ţe zvířata mají duši, avšak dospěl k závěru, ţe nemají rozum, čímţ se výrazně liší od lidí, a proto by měla člověku slouţit. Takovýto názor převzali i Stoikové20 a často převládá dodnes. Důleţitý bod v historickém vývoji pak představuje římské právo a jeho pojetí zvířat jako věcí, coţ je povaţováno za výraz pohrdání zvířaty jako bytostmi. Takové pojetí přetrvává od dob starověkého Říma aţ do současnosti. Římská doba však také přinesla významné myslitele. Římský právník Ulpián je, na základě jeho známé definice přirozeného práva, povaţován za prvního myslitele, který pozitivně ovlivnil ochranu zvířat.21 Obecně lze však říci, ţe ochrana zvířat ve starověkém Římě byla zakotvena výhradně na ochraně zvířat jako vlastnictví člověka, nikoliv jako ochrana zvířete jako takového.22 Další významnou starověkou filozofií je křesťanství. Křesťané sice nahlíţí na zvířata jako na bytosti, které stvořil Bůh, avšak z Bible můţeme vyčíst nadřazenost člověka nad zvířaty a vůbec nad veškerým ţivotem na Zemi. Starý zákon říká: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Boţímu stvořil jej, muţe a ţenu stvořil je. A poţehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďteţ se a rozmnoţujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým ţivočichem hýbajícím se na zemi.“23 Musíme si však uvědomit, ţe Bible byla často měněna a účelově překládaná. Zda je tedy tento překlad skutečně v souladu s původním zněním starého zákona, musíme ponechat na historicích. Nepochybné je však to, ţe právě biblické povýšení člověka nad vše ţivé mělo za 20
Stoikové byli příslušníci řecké filozofické školy a stoicismus byl důleţitým filozofickým směrem nejen ve starověkém Řecku, ale i Římě aţ do 6. stolení n. l. 21 Ulpinián prohlásil, ţe přirozené právo nenáleţí pouze lidem, ale veškerým stvořením. 22 Srov. HAUSLEINTNER 1998, s. 34 – 35. 23 Bible Svatá aneb všecka svatá písma starého i nového zákona. Praha: Práce, 1950, s. 15.
15
následek obrovské plenění přírody24 i neúctu k ţivočichům, rostlinám a krajině, která vedla k nenávratným škodám patrným dodnes.25 1.2.2
Ochrana zvířat ve středověku
V celém středověku nebyl zaznamenán ţádný výraznější vývoj v ochraně zvířat. Jediným významnějším myslitelem, který označoval zvířata za „bratry“ a hlásal lásku a ohleduplnost ke zvířatům, byl František z Assissi (1182 - 1226). Odpovědnost za fatální změnu postoje ke zvířatům však můţeme připsat francouzskému filozofovi, matematikovi a přírodovědci René Descartovi (1596 – 1650). Jakoţto jeden z nejvýznamnějších myslitelů své doby tvrdil, ţe zvířata nemají, na rozdíl od člověka, duši, a proto je označoval pouze jako ţivé stroje. Interpretace těchto myšlenek byla převzata i jinými filozofy a představuje filozofické a náboţenské základy, které ovlivňují myšlení lidí do současnosti.26 1.2.3
Počátky moderní ochrany zvířat
Otázkou ochrany zvířat se v 17. a 18. století zabývali někteří známí osvícenští filozofové, jako byl Jean-Jacques Rousseau, Jeremy Bentham nebo Henry Salt. Rousseau označoval zvířata za cítící tvory, kterým náleţí přirozená práva, a tvrdil, ţe k nim má člověk povinnosti. Bentham poprvé zdůraznil otázku, ţe není důleţité, zda mohou zvířata hovořit nebo uvaţovat, ale to, zda mohou trpět. Salt se pak touto otázkou zabýval ve svém díle a vydal knihu s názvem: „Práva zvířat uvaţovaná ve vztahu ke společenskému pokroku“. Salt obhajoval vegetariánství, byl proti veškerému jednání, které by mohlo působit zvířatům utrpení a jeho dílo výrazně ovlivnilo další významné osobnosti, jako byl George Bernard Shaw nebo Mahátma Gándhí. V 19. století pak začaly vznikat i první organizace, které se angaţovaly v ochraně zvířat, a které chápaly zvířata, jako cítící bytosti, která jsou schopná trpět.27 První právní předpisy na ochranu zvířat v naší právní oblasti, přesněji v Rakousko Uhersku, vznikly jiţ v roce 1789. Tato ustanovení však neslouţila k ochraně zvířat jako takových, ale spíše k ochraně obyvatelstva před nemocemi, které by mohly být vyvolány nesprávným nakládáním se zvířaty. První normy, které byly skutečně zaměřeny na ochranu samotných zvířat, obsahoval aţ kancléřský dekret z roku 1846. Na základě tohoto dekretu 24
Zejména ve středověku. Např. devastace lesních porostů v Evropě, masivní lov velkých šelem (vlci, medvědi), které se aţ nyní pomalu daří navracet zpět do evropských lesů. 26 Srov. HAUSLEINTNER 1998, s. 36. 27 Srov. PRCHALOVÁ 2009, s. 21 – 22. 25
16
bylo moţné trestat týrání zvířat. Stejnou problematiku upravovalo zákonné nařízení císaře Františka Josefa z roku 1855 proti týrání zvířat. Poté následovaly různé zákony, které upravovaly ochranu zvířat při lovu, rybaření nebo ochranu ptactva.28 Po vzniku samostatného Československa byly recipovány rakouské předpisy na ochranu zvířat, přičemţ k vydání dalších nedošlo, neboť rakouská úprava byla dostatečná.29 Paradoxně bylo v ochraně zvířat v meziválečném a válečném období nejvíc pokrokové nacistické Německo. V době, kdy milióny lidí umírali a byli týrání v koncentračních táborech, vydalo přísný zákon na ochranu zvířat proti týrání. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo i zde vydáno vládní nařízení, které chránilo zvířata proti týrání. Toto nařízení přímo stanovovalo, ţe jakákoliv jednání, která by působila zvířatům bolest nebo utrpení, byla zakázána. Za takové jednání byly dokonce stanoveny přísné tresty. Peněţitá pokuta nebo trest odnětí svobody aţ na 14 dní. Nařízení bylo dokonce i novelizováno a zpřísněno ve prospěch zvířat. V roce 1941 bylo vydáno další vládní nařízení o ochraně zvířat. Zde byla upravena zejména ochrana hospodářských zvířat a zvířat pouţívaných k pracím. Obsahovalo ustanovení o tom, ţe práce musí být přiměřená silám zvířete, ţe zvířatům má být věnována náleţitá péče, řádné krmení, voda, vhodné ustájení a trestání zvířete mohlo probíhat jen nesurovým a úměrným způsobem. Na ţivých zvířatech byly zakázány pokusy, které by zvířeti působily bolest, tělesné postiţení nebo smrt. Toto nařízení obsahovalo ustanovení o dovolených způsobech usmrcování zvířat.30 Po druhé světové válce nenastal ţádný pokrok na poli ochrany zvířat a ani léta komunistické diktatury nebyly ochraně zvířat příznivě nakloněna. Začal se rozvíjet masivní chov hospodářských zvířat a s ním souviselo i tragické zhoršení ţivotních podmínek pro tato zvířata. V tehdejším československém právním řádu sice nalezneme obecný zákaz týrání zvířat, podrobnější úprava však chybí a někdy dokonce není zakotvena ani sankce.31 Ochrana zvířat, jak ji známe dnes, je v Evropě relativně mladá. Můţeme hovořit o polovině 70. let 20. století, kdy byly ve vyspělých evropských zemích přijímány první moderní zákony na ochranu zvířat. Jako průkopníky mezi evropskými zeměmi bývají označovány Švýcarsko a Švédsko.32 Některé státy jako Švýcarsko nebo Rakousko mají
28
Srov. HAUSLEINTNER 1998, s. 37. Srov. RYDVAL, Tomáš. Ochrana zvířat proti týrání jako součást právní ochrany zvířat v České republice. Aplikované právo, 2006, roč. 4., č. 2, s. 32. 30 Srov. BURSOVÁ, Kristýna. Trestní právo v Protektorátu Čechy a Morava. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/209625/pravf_m/DIPLOMOVA_PRACE.pdf. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, s. 51. 31 Srov. RYDVAL 2006, s. 33. 32 Srov. HAUSLEINTNER 1998, s. 37. 29
17
dokonce klausule ohledně práv zvířat i ve svých ústavách. Česká republika za vyspělými zeměmi značně zaostala. Zákon na ochranu zvířat proti týrání byl přijat aţ v roce 1991.
1.3 Organizace na ochranu zvířat S rozvojem ochrany zvířat a s postupným myšlenkovým dospíváním lidí, kteří si začínají uvědomovat hodnotu zvířat, jako ţivých bytostí, dochází také k rozvoji různých organizací, které bojují za práva zvířat. Někdy jsou tyto organizace značně radikální a aktivistické a jejich postupy na hraně, nebo často za hranou zákona. Jindy se jedná o racionální seskupení lidí, kteří se snaţí prosadit myšlenky legálním způsobem a nenásilně ovlivňovat myšlení jiných lidí nebo působit na zákonodárce, aby přijali zákony odpovídající ochraně ţivých bytostí v 21. století. Důleţitou organizací je Světová organizace na ochranu zvířat (World Society for the Protection of Animals). Tato organizace iniciovala přijetí Mezinárodní deklarace o welfare zvířat v roce 2003 na mezivládní konferenci v Manile na Filipínách. Konference se tehdy zúčastnili delegáti z 22 zemí a odsouhlasili deklaraci, která mimo jiné říká, ţe „zvířata jsou ţivá, cítící stvoření, a proto si zasluhují patřičné ohledy a respekt“, a ţe „ochrana a welfare zvířat bude společným cílem všech států.“ Odsouhlasené zásady říkají: „státy udělají vše, aby se zabránilo krutostem vůči zvířatům a aby se zmenšilo jejich utrpení.“33 WSPA nadále usiluje o to, aby byla tato deklarace přijata jako deklarace OSN a přistoupilo k ní tedy co nejvíce zemí, a aby se zároveň stala základní listinou OSN. V České republice také působí řada organizací, jejichţ cílem je chránit práva zvířat. Mezi těmito organizacemi je řada hnutí, nadací, společností, spolků, občanských sdruţení apod. Jsou to většinou nevládní neziskové organizace, které spolupracují s orgány veřejné správy. Mezi nejvýznamnějšími organizace patří: Svoboda zvířat, Nadace na ochranu zvířat, Společnost pro zvířata a Ochránci hospodářských zvířat, kteří se zabývají právě ochranou hospodářských zvířat a upozorňují na to, ţe právě na tato zvířata je brán, z hlediska ochrany, nejmenší zřetel.
33
Ochránci zvířat prosazují přijetí celosvětové deklarace o welfare zvířat. ECONNECT [online]. 2006, 13. 02. 2006 [cit. 01. 08. 2012]. Dostupné z: http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzvj2061454981&sh_itm=dfa99ac0a78aefff099e45ee0ed60b31&all_ids=1.
18
2. Welfare hospodářských zvířat Welfare neboli ţivotní pohoda hospodářských zvířat je alfou a omegou celého problému chovu a ochrany hospodářských zvířat. Welfarem rozumíme stav dokonalého mentálního a fyzického zdraví, kdy zvíře ţije v souladu se svým prostředím.34 Tedy určitý stav, kdy je zvíře prosté mentálního a fyzického strádání a utrpení. Nejedná se tudíţ o pouhé naplnění základních podmínek ţivota a zdraví zvířete, ale předpokládá se také ochrana před fyzickým i psychickým strádáním a týráním. Zvíře je oprávněno k tomu, aby mu chovatel vytvářel předpoklady pro zabezpečení vyššího stupně uspokojení jeho ţivotních potřeb. Welfare zvířat poţaduje pro chovaná zvířata dosaţení určité míry spokojenosti, pohody a komfortu. Poţadavek na zachování welfare je zdůvodňován jak eticky, tak také ekonomicky, protoţe pouze zvíře, které má na dostatečné úrovni zajištěny potřeby, můţe poskytovat maximální uţitkovost. Takové zvíře optimálně zhodnocuje krmnou dávku, zachovává si zdraví a produkční schopnost. Proto je chov takovýchto zvířat ekonomicky velmi efektivní.35 Z etického hlediska bychom měli nahlíţet na welfare jako na zvláštní druh morálních zájmů, který bychom měli zvířatům poskytnout. Někteří lidé věří, ţe zvířata mají pocity a emoce, a proto mohou trpět, kdyţ mají špatné ţivotní podmínky, nebo se naopak radovat z dobrých ţivotních podmínek. Utrpení a radost jsou důleţitými kritérii ve welfare hospodářských zvířat. Welfare je tedy především závislý na pocitech zvířat - na tom, zda zvíře pociťuje utrpení nebo naopak radost.36 Welfare hospodářských zvířat zohledňuje pět základních svobod37, které byly vymezeny britskou Radou pro welfare hospodářských zvířat (Farm Animal Welfare Council FAWC) v roce 1994. „Tyto svobody jsou: Svoboda od hladu a ţízně - nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost Svoboda od nepohodlí - poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku
34
Srov. ŠONKOVÁ, Romana. Welfare v ekologickém zemědělství: Šance pro lepší ţivot hospodářských zvířat. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006, s. 8. 35 Srov. DOLEŢEL, Oldřich. BÍLEK, Miloslav. DOLEJŠ, Jan. Zásady welfare a nové standardy EU v chovu skotu. Praha: Výzkumný ústav ţivočišné výroby, 2004, s. 8 - 9. 36 Srov. APPLEBY, Michael. HUGHES, Leslie. Animal welfare. Cambridge: University Press, 1997, s. 21 – 23. ISBN 0 85199 180 7. 37 Pojem svoboda není přesným vyjádřením anglického slova „freedom“, avšak v české literatuře je tento výraz pouţívám, proto jsem se také rozhodla ho pouţívat, jelikoţ neexistuje lepší ekvivalent.
19
Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění - prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením Svoboda od strachu a stresu - zajištěním takového prostředí a zacházení, při kterém bude vyloučeno psychické strádání Svoboda projevit přirozené chování – poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhoţ druhu“ 38 Pokud nejsou tyto základní svobody naplněny, není naplněn poţadavek na welfare hospodářských zvířat. Není však řečeno a ani fyzicky moţné, aby bylo zvíře vţdy prosté od strachu, stresu, hladu apod. Welfare spočívá v maximální snaze člověka zajistit zvířeti těchto pět základních svobod a skombinovat tyto svobody tak, aby se vzájemně nevylučovaly.39 Kombinace příznivého psychického a fyzického stavu znamená, ţe se zvíře musí cítit spokojeně, a ţe je samo schopno se v dobré mentální i fyzické kondici udrţovat. Toho lze docílit právě tím, ţe zaručíme, aby nemělo hlad, ţízeň, aby nepociťovalo chlad nebo naopak nadměrné teplo, aby bylo prosto bolesti, nemoci, strachu apod. Proto je třeba k chovu hospodářských zvířat přistupovat tak, aby ani metody šlechtění, krmení, ustájení a manipulace nebyly v rozporu s těmito poţadavky a aby byl welfare dodrţován v kaţdé situaci.40 Moderní chovy se však zaměřují spíše na masovou produkci ţivočišných produktů, neţ na blaho samotných zvířat, a proto není tajemstvím, ţe zvířata v konvenčních chovech často trpí a zásady welfare nejsou dodrţovány buďto vůbec nebo jen velmi omezeně. V následujících podkapitolách si dovolím uvést jednotlivé způsoby chovu nejčastěji chovaných druhů hospodářských zvířat v dnešních konvenčních chovech a tím demonstrovat míru dodrţování welfare u těchto hospodářských zvířat.
2.1 Chov prasat Obecně je známo, ţe prasata jsou velmi inteligentní zvířata, která v konvenčních chovech nesmírně trpí, protoţe jsou ubíjeny jejich základní etnologické rysy, jako je vytváření sociálních skupin, rytí a vyhledávání potravy, nebo budování hnízd u březích prasnic před porodem. Kdyţ není rozvíjeno přirozené chování prasat, vede to k jejich frustraci a ke vzniku stereotypního chování, jako je okusování klece, vzájemné ohryzávání ocasů a často i
38
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 7. Např. tím, ţe zajistíme svobodu projevit přirozené chování a společnost zvířat téhoţ druhu, neměli bychom vystavit zvíře nebezpeční zranění jiným zvířetem. 40 Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 9. 39
20
kanibalismus.41 Chovatelé pak, místo aby řešili příčiny takového chování, kupírují prasatům ocasy, anebo uštipují selatům špičáky. Březí prasnice jsou zavírány do úzkých kotců, ve kterých se nemohou ani otočit, natoţ aby vykonávaly jiné přirozené úkony.42 Takovéto klece se sice snadněji obsluhují, ale to vše je na úkor welfare těchto zvířat.43 V roce 2008 byla přijata směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat. Tato směrnice stanovila, ţe je potřeba vytvořit společné minimální poţadavky pro ochranu prasat v odchovu i ve výkrmu tak, aby se zajistil racionální vývoj produkce. Dále, ţe by prasata měla mít vytvořené podmínky odpovídající jejich etologickým potřebám. Posun nastal také v rámci chovu prasnic, kdy směrnice stanovila, ţe je potřeba umoţnit prasnicím volný pohyb a rozmanité prostředí, dávající moţnost sociálního kontaktu s ostatními prasaty. Zakazuje tedy dosavadní praxi chovu prasnic v trvalém omezení pohybu a zejména pak tzv. vazném ustájení, které je zakázáno uţ od 1. ledna 2006. Stanovuje také podmínky, za jakých je moţné provádět krácení ocasů, broušení zubů nebo kastraci, aby nebyla zvířatům působena zbytečná bolest. Směrnice také upravuje minimální rozměry prostoru, který musí být zajištěn kaţdému praseti. Členské státy musí zajistit splnění těchto opatření do 1. ledna 2013.44 Právní předpisy, kterými byla směrnice implementována do českého práva, jsou zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška ministerstva zemědělství č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů.
2.2 Chov kuřat vykrmovaných na maso (kuřecí brojleři) Kuřecí maso je v současné době celosvětově nejpopulárnějším druhem masa, jehoţ spotřeba kaţdoročně narůstá. Na produkci kuřecího masa se pouţívají tzv. brojlerová kuřata, která jsou jiným plemenem, neţ nosnice chované na produkci vajec. Jejich postupným šlechtěním a vyuţíváním speciálních krmiv s vysokou energetickou hodnotou, obsahem vitamínů, krmných doplňků a léčiv bylo dosaţeno toho, ţe tato kuřata dosahují poráţkové hmotnosti asi 2,3 kg za 6 týdnů svého ţivota. Svalová hmota jim tedy roste daleko rychleji, neţ je přirozené. To se samozřejmě neobejde bez problémů. Zvířata ve velké míře trpí 41
Srov. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Velkochovy a chovy prasat v České republice aneb skutečná realita ţivota tzv. hospodářských zvířat. Valašské Meziříčí: OHZ. s. 1 - 8. 42 Takové klece byly zavedeny z důvodu ochrany selat před zalehnutí prasnicí a z důvodu ochrany před bojujícími prasnicemi. Ukázka takové klece viz obr. 1. 43 Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 13. 44 Srov. Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění).
21
poruchami chůze (jelikoţ vývoj kostí zaostává za vývojem svaloviny) a poruchami kardiovaskulárního systému (způsobené srdeční nedostatečností), coţ často vede k tomu, ţe se zvíře nemůţe ani pohnout, nedostane se k jídlu, ani k čerstvé vodě, čímţ dochází k masovým úhynům jednotlivých zvířat. Dalším problémem, který se objevuje u masových chovů brojlerů, je mnohdy nedostatečná podestýlka, která vede k bolestivým zánětům a vředům na nohou kuřat. Ţivot těchto zvířat je pak situován do velkých hal s řízeným teplotním a světelným reţimem, kdy při horkém počasí někdy dochází k tomu, ţe ventilační systémy nejsou schopny zvládnout účinné odvětrávání a brojleři často hynou v důsledku tepelného stresu.45 Chov brojlerů upravuje na úrovni EU směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Tato směrnice upravuje například hustotu osazení v hospodářství nebo v hale, napáječky pro kuřata, přístup ke krmení, podestýlku, osvětlení apod.46 Neřeší však hlubší problémy, které vnikly, kdyţ jsme jako společnost dovolili, aby nás producenti krmili genetickými hybridy, chovanými v přeplněných halách bez přístupu denního světla a čerstvého vzduchu. Kdyţ uţ pomineme utrpení zvířat, měli bychom si alespoň uvědomit, jak kvalitní maso z takovéto produkce můţe asi vzniknout.47
2.3 Chov nosnic V mnoha zemích se ještě stále pouţívají pro chov nosnic tzv. bateriové klece.48 V ČR se tyto klece pouţívaly do konce roku 2011. Chov nosnic v takovýchto klecích je velice krutý a působí zvířatům značné utrpení. Kaţdá nosnice má ţivotní prostor o velikosti cca. 550 cm2, coţ odpovídá ani ne stránce papíru A4. Slepice v takovémto prostoru nemůţe natáhnout ani protřepat křídla nebo si pročistit peří. Svůj ţivot tráví na drátěné podláţce bez podestýlky. Nemohou činit své základní přirozené činnosti jako je hrabání, popelení se nebo klování. V takovýchto klecích nejsou ani hřady na noční odpočinek nebo oddělená hnízda, kde by mohly slepice v klidu snášet svá vejce. Nemusím snad ani připomínat, ţe slepice tráví celý
45
Srov. Welfare hospodářských zvířat. In: Welfare hospodářských zvířat [online]. RSPCA [cit. 2012-07-10]. Dostupné z: www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/. s. 11 – 12. 46 Srov. Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. 47 Ukázka chovu brojlerů viz obr. 2. 48 Ukázka bateriové klece viz obr. 3.
22
ţivot v zavřené hale bez přístupu denního světla nebo čerstvého vzduchu.49 Přibliţně po jednom roce jsou vyčerpané slepice odvezeny na jatka, jelikoţ se jiţ ekonomicky nevyplatí je nadále krmit, pokud jejich produkce klesne pod určitou míru. Takové slepice jsou téměř k nepoznání znetvořené. Často bez peří, chromé, se zlomenými křídly a pařáty.50 Bateriové klece však byly s účinnosti od 1. ledna 2012 v zemích EU zakázány a to směrnicí Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální poţadavky na ochranu nosnic a musely být nahrazeny jinými, humánnějšími způsoby chovu. Nově je tedy moţné chovat nosnice buď v tzv. obohacené kleci,51 ve voliérách nebo na podestýlce. V obohacené kleci má kaţdá nosnice pro sebe minimálně 750 cm2, dále musí být klec vybavena hrabištěm, hnízdem, hřadami a vybavením na zkracování drápů. Chov v obohacených klecích je významným posunem ve zkvalitnění ţivota nosnic. V ČR byly konvenční bariérové klece uţ nahrazeny novými klecemi a v současné době by zde uţ neměla být ţádná slepice, která je ještě chována v bateriové kleci. Bohuţel však některé státy EU, například Polsko, stále ještě nevyhovělo poţadavkům této směrnice a nadále chová nosnice v bateriových klecích, coţ sniţuje cenu jejich vajec a ztěţuje konkurenceschopnost chovatelům, kteří se normě podřídili.52
2.4 Chov skotu Skot se chová především na maso a na mléko. Vedlejšími produkty jsou pak kůţe. K tomu, aby dojnice produkovala mléko, musí jednou ročně porodit tele. Tato telata jsou pak vykrmována na maso a přibliţně po třech letech poráţena. Některá telata, která jsou určena na telecí maso, jsou poráţena přibliţně v šesti měsících ţivota. Dojnice jsou hospodářská zvířata, která poskytují vůbec největší produktivitu. Zvíře musí unést dvojí zátěţ. Jednak produkovat mléko a jednak zvládat růst dalšího telete ve svém těle.53 Dnešní dojnice byly speciálně vyšlechtěny k tomu, aby poskytovaly nadměrné mnoţství mléka. Pro uţivení telete jsou zapotřebí cca. 3 litry mléka denně, zatímco tyto dojnice jsou schopny vyprodukovat aţ 30 litrů mléka denně. Taková intenzivní produkce má 49
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 12 – 13. Welfare hospodářských zvířat. In: Welfare hospodářských zvířat [online]. RSPCA [cit. 2012-07-10]. Dostupné z: www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/. s. 9. 50 Srov. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Jak nejlépe můţeme pomoci zvířatům. Valašské Meziříčí: OHZ, s. 3. 51 Ukázka obohacené klece viz obr. 4. 52 Srov. Výměna klecí pro nosnice přijde chovatele na 2,8 miliardy Kč. Zemědělský týdeník [online]. 2012, 201201-26 [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.zemedelskytydenik.cz/hlavni-strana/3206-3. 53 Srov. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Velkochovy a chovy skotu v České republice aneb skutečná realita ţivota tzv. hospodářských zvířat. Valašské Meziříčí: OHZ. s. 1 - 8.
23
však negativní důsledky na zdraví zvířat a neobejde se bez závaţných zdravotních problémů. Objevuje se zejména mastitida, tzn. bolestivé záněty vemene, kterou onemocní ročně v průměru 26% dojnic. Špatné ustájení pak vede ke kulhání, kterým onemocní v průměru 17% krav. Ačkoliv je průměrný věk tura domácího 20 aţ 25 let, jsou chované dojnice většinou po 4 aţ 5 letech poraţeny z důvodů zdravotních problémů, nebo z důvodů sníţení jejich produktivity, jelikoţ je zvíře po intenzivní produkci mléka naprosto energeticky vyčerpáno.54 Objektivně je však třeba říci, ţe se dnes jiţ někteří chovatelé v ČR snaţí dbát na welfare hospodářských zvířat a především pak dojnic.55 Nové techniky chovu například umoţňují, aby byly dojnice ustájeny volně nebo aby si samy určily, kdy chtějí podojit, tím, ţe pokud cítí potřebu, tak se samy dostaví k automatickému dojícímu robotu.56 Tragická však byla situace chovu telat před rokem 2006. Telata byla chována v úzkých, individuálních klecích, které nedovolovaly teleti otočení a dokonce ani řádné ulehnutí. Telata byla navíc krmena speciálním krmivem bez obsahu vlákniny a ţeleza, aby bylo dosaţeno bílé barvy jejich masa. Takovýmto způsobem chovu tele neuvěřitelně trpí i proto, ţe je odtrţeno od matky ihned po porodu a není v kontaktu s jinými jedinci.57 Tento způsob chovu je však uţ od roku 2006 v členských státech EU zakázán.58 Nově musí být telata chována ve skupinách, musí mít dostatek světla (umělého nebo přirozeného) a musí být krmena vhodnou stravou obsahující přiměřené mnoţství vlákniny i ţelena, nesmí se přivazovat ani jim nesmí být dán náhubek.59 Pravděpodobně nejpříznivější ţivotní podmínky má skot chovaný na maso, tzv. masný skot. Tato zvířata se většinou chovají po celý rok na pastvinách, takţe mají dostatek čerstvého vzduchu, světla, pohybu a jejich přirozené chování není zásadně omezováno.60 Avšak i těmto zvířatům je nutno zajistit přístup k napajedlům s čistou a nezamrzající vodou, v případě potřeby pak také krmení a poskytnout přiměřenou ochranu před nepříznivými povětrnostními podmínkami, predátory a jinými riziky ohroţujícími jejich ţivot a zdraví.61
54
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 13 - 14. Dále srov. Welfare hospodářských zvířat. In: Welfare hospodářských zvířat [online]. RSPCA [cit. 2012-07-10]. Dostupné z: www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/. s. 13 - 15. 55 Chov dojnic, které odpovídá poţadavkům welfare viz obr. 5. 56 Takovéto techniky chovu jsou vyuţívány např. v ZD Skalka, viz webové stránky druţstva www.zdskalka.cz. 57 Srov. Welfare hospodářských zvířat. In: Welfare hospodářských zvířat [online]. RSPCA [cit. 2012-07-10]. Dostupné z: www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/. s. 16. 58 Srov. článek 3 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). 59 Srov. Příloha 1 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). 60 Ukázka masného skotu na pastvině viz obr. 6. 61 Srov. DOLEŢEL, BÍLEK, DOLEJŠ 2004, s. 15.
24
2.5 Welfare hospodářských zvířat při transportu Jeden z největších problémů pro welfare hospodářských zvířat vzniká při transportu. Obecně je známo, ţe zvířata jsou při změně prostředí stresována, a ţe dlouhé cesty v uzavřených prostorách nesou velmi těţce a spousty zvířat se při transportu zraní nebo dokonce zahynou. Ačkoliv se právní úprava transportu zvířat za poslední léta poměrně zpřísnila, stále se ještě můţeme setkat s tím, ţe jsou zvířata převáţena na dlouhé vzdálenosti bez náleţitého krmení, vody a odpočinku. Obchodníci často převáţejí ţivá zvířata, i kdyţ jsou tato určena k bezprostřední poráţce, jen proto, ţe je to pro ně finančně výhodnější, neţ převáţet zvířata jiţ poraţena.62 Takovýto trend by se měl v moderní společnosti, která ctí práva zvířat vymýtit. Na úrovni EU upravuje ochranu zvířat při přepravě nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. V rámci ČR je pak úprava obsaţena v zákoně na ochranu zvířat, který převedl evropské nařízení do českého práva a detailní zakotvení je pak ve vyhlášce MZ č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, která je také v souladu s daným nařízením. Nařízení upravuje zejména maximální dobu, po kterou můţe transport trvat63, a také podmínky, za kterých lze případně tuto délku prodlouţit. Stanovuje dále intervaly krmení, napájení a dobu odpočinku.64 Celkem dopodrobna pak také vymezuje minimální hodnoty prostorů, ve kterých se mohou zvířata přepravovat a obsahuje i další ustanovení týkající se povinných školení řidičů, označování dopravců apod.65 K ochraně zvířat během přepravy se vyjadřoval i soudní dvůr EU66 v četné judikatuře. V rozsudku Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. září 2009, Komise Evropských společenství v. Řecká republika, C-416/07, Sb. rozh. s. I – 7883 SDEU rozhodl o tom, ţe členský stát, jehoţ příslušné orgány mohou kontrolovat pouze plnění plánů cest a nikoli informace v nich uvedené, pokud tyto plány cest zavedly příslušné orgány jiných členských států, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z příslušných předpisů. Kontrola se nesmí omezovat na pouhé ověřování existence plánu cest či informací v něm uvedených, nýbrţ musí 62
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 14. U koní, skotu, ovcí, koz a prasat je to max. 8 hodin, u drůbeţe a králíků je to max. 12 hodin. 64 Např. koně lze přepravovat max. 24 hodin, kdy po osmi hodinách musí být napojeni a dle potřeby nakrmeni. Prasata lze přepravovat max. 24 hodin, kdy po celou dobu musí mít přístup k vodě. Ostatní zvířata je moţné přepravovat max. 14 hodin, pak je nutné jim poskytnout alespoň hodinu pro nakrmení a napojení, pak můţe přeprava pokračovat max. po dalších 14 hodin. 65 Srov. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 66 Dříve Evropský soudní dvůr. 63
25
rovněţ zahrnovat přezkum toho, zda je přeprava zvířat v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně zvířat během přepravy. Pouhá kontrola údajů uvedených v plánech cest tady ke splnění povinností nepostačuje.67 Ve stejném rozhodnutí pak také uvedl, ţe pokud členský stát nepřijme vhodná opatření k tomu, aby zajistil v přístavech pro plavidla zajišťující převoz vozidel či v jejich bezprostřední blízkosti zařízení k odpočinku zvířat po jejich vykládce z plavidel, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z předpisů o ochraně zvířat během přepravy. Dopravci totiţ nemohou dodrţet dvanáctihodinový odpočinek, pokud členské státy nezajistí, aby byla k tomuto účelu k dispozici příslušná zařízení.68 Námořní dopravy a ochranu skotu se týká také rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. října 2008 Interboves GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas, C-277/06, Sb. rozh. s. I – 7433. V rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. listopadu 2006, Hauptzollamt Hamburg-Jonas v. ZVK Zuchtvieh-Kontor GmbH, C-300/05, Sb. rozh. s. I – 11171, pak SDEU rozhodl, ţe pojem „přeprava“ musí být vykládán v tom smyslu, ţe zahrnuje také nakládku a vykládku zvířat. Tato definice odpovídá tomu, aby byla zajištěna dostatečná úroveň ochrany zvířat, jakoţ i omezení jejich přepravy na dlouhé vzdálenosti, pokud je to moţné a to z důvodů jejich dobrých ţivotních podmínek. Pokud by tato doba nebyla zahrnuta do délky trvání přepravy, doby operací nakládky a vykládky by nebyly ţádným způsobem zohledněny, coţ by předpisy na ochranu zvířat zbavilo uţitečného účinku.69
2.6 Usmrcování zvířat Základní právní rámec pro ochranu zvířat při usmrcování poskytuje zákon na ochranu zvířat, který v části druhé obsahuje obecné poţadavky a postupy při vykládce a předhánění, omračování, vykrvování a usmrcování zvířat. Detailně je pak usmrcování hospodářských zvířat upraveno prováděcí vyhláškou MZ k tomuto zákonu, a sice vyhláškou č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování. Tato vyhláška obsahem odpovídá směrnici Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. V roce 2011 bylo v Česku poraţeno 3 334 138 zvířat na červené
67
Viz body 65–68 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. září 2009, Komise Evropských společenství v. Řecká republika, C-416/07, Sb. rozh. s. I – 7883. 68 Viz body 75–76, 79 téhoţ rozsudku. 69 Viz body 19–20, 24 a výrok rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. listopadu 2006, Hauptzollamt Hamburg-Jonas v. ZVK Zuchtvieh-Kontor GmbH, C-300/05, Sb. rozh. s. I – 11171.
26
maso a 114 552 880 hrabavé drůbeţe.70 V ČR se odráţí celosvětový trend, kdy narůstá spotřeba drůbeţího masa, zatímco spotřeba tzv. červeného masa stagnuje nebo mírně klesá. Zvířata jsou poráţena na jatkách, coţ jsou „všechny podniky nebo zařízení pouţívané v rámci podnikatelské činnosti pro poráţku hospodářských zvířat, včetně zařízení k přehánění nebo ustájení zvířat“.71 Osoby, které pracují na jatkách, musí být odborně způsobilé a měly by být tedy speciálně vyškoleny pro to, aby prováděly všechny úkony spojené s poráţkou zvířat odborně a takovým způsobem, aby nepůsobili zvířatům zbytečnou bolest a utrpení. Zvířata nesmí být před poráţkou bita, kopána, tahána za ocas, nemohoucí zvířata nesmí být vláčena na místo poráţky a obecně by měla být zvířata ušetřena veškerého vzrušení, bolesti nebo utrpení, kterému se lze vyhnout.72 Praxe však bývá někdy jiná a občas se objeví záznamy skrytých kamer nebo svědectví jatečních pracovníků, kteří popisují krutosti páchané na zvířatech. Takovýmto excesům by měli zabránit vyšší tresty za porušení předpisů a také častější kontroly prováděné příslušnými orgány. Utrpení zvířat na jatkách totiţ z velké míry závisí právě na pracovnících, kteří tam pracují a na dodrţování příslušných předpisů. V ČR provádí dozor nad ochranou hospodářských zvířat při poráţení Státní veterinární správa (dále jen SVS). SVS provedla v roce 2011 885krát kontrolu na jatkách. „Tyto kontroly se zaměřují na vybavení jatek ve vztahu k welfare, kontrolu vedení dokumentace, kontrolu péče o zvířata, kontrolu moţnosti ustájení jatečných zvířat, kontrolu vybavení a podmínek omračování (kontrola záznamů o provádění revize omračovacích přístrojů apod.), vykrvování atd.“
73
V 17 případech došlo k porušení
povinností, za které byly uloţeny peněţní sankce, a ve čtyřech případech byl podán podnět ke správnímu řízení.74 Před samotnou poráţkou zvířat dochází k tzv. přehánění, coţ je proces vykládky nebo odvedení zvířete z vykládkové rampy, z míst ustájení nebo jatečních ohrad aţ do míst nebo prostor poráţky.75 Samotná poráţka má pak dvě stádia, a sice omráčení a vykrvení. Zvíře musí zůstat omráčeno aţ do své smrti, která nastává právě vykrvením, které musí následovat bezprostředně po omráčení, aby se zvíře nemohlo probrat z bezvědomí. Omračování je prováděno, buď pomocí jateční pistole, kdy je do mozku zvířete vstřelen kovový váleček, nebo elektrickým proudem. Někdy jsou k omračování pouţívány plyny. Tento způsob 70
Srov. obr. 7. § 2 písm. a) vyhlášky MZ č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování, ve znění pozdějších předpisů. 72 Článek 3 směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. 73 STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA. Program ochrany zvířat – situace v roce 2011. Informační bulletin č. 4/2011. s. 19. 74 Srov. tamtéţ. 75 Článek 2 odst. 2 směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. 71
27
omračování je poměrně humánní zejména při usmrcování prasat, protoţe všechna zvířata jsou omráčena najednou a nevnímají tedy zabíjení předchozích jedinců. Plyn se také vyuţívá u drůbeţe, kdy humánnost spočívá v tom, ţe plyn zvířata většinou rovnou i usmrtí. Pistole se uţívá zejména u skotu. Elektrický proud pak u prasat, ovcí a drůbeţe. U ovcí a prasat elektrický proud probíhá mezi dvěma elektrodami, které jsou přiloţeny na hlavu zvířete nebo na hřbet. Drůbeţ je však omračována dosti brutálním způsobem. Ptáci jsou za nohy zavěšeni hlavou dolu na přepravníkový pás, coţ u nich vyvolává stres a navíc velké bolesti díky četným deformacím končetin. Pak jsou takto přepraveni nad vodní lázeň s elektrickým proudem. Kdyţ se hlava ptáka dotkne vody, proběhne jeho tělem elektrický proud. Pokud je elektrický proud dostatečně silný, je pták usmrcen uţ tímto proudem.76 Kdyţ pomineme ohromný stres, kterému jsou zvířata vystavena jiţ během transportu a pohánění, a také stres, při kterém jsou přímými svědky smrti jiných zvířat, spočívá problém usmrcování zvířat také v tom, ţe některá zvířata nemusí být omráčena řádně a při samotném vykrvení mohou být ještě při vědomí. Stává se také, ţe drůbeţ není řádně omráčená a při plném vědomí je vhozena do spařovací lázně. Dodrţovat welfare u poráţení zvířat je velmi nesnadným úkolem. Zabíjení není nikdy etické, proto je těţké stanovit pravidla, která by právě usmrcování ţivých tvorů učinila humánní. Avšak právě z těchto důvodů, by se zejména u poráţek mělo přísně dbát na dodrţování právních předpisů, a také apelovat na zákonodárce, aby tyto předpisy pokud moţno ještě zpřísnili. Myslím si, ţe je ve vyspělém světě nepřijatelný způsob, jakým je například poráţena drůbeţ. Kdyţ navíc uváţíme kolik mnoţství drůbeţe je ročně takovýmto způsobem poraţeno, je výsledek velmi alarmující.
2.7 Dozor nad ochranou zvířat Výkon dozoru na úseku ochrany zvířat je upraven v §§ 25 a 26 zákona na ochranu zvířat. Hlavní kontrolní činnost vykonávají orgány veterinární správy, které jsou zároveň orgány ochrany zvířat. § 26 zákona na ochranu zvířat stanovuje, ţe „pověřen výkonem dozoru můţe být pouze odborný pracovník s vysokoškolským vzděláním veterinárního směru, který získal zároveň osvědčení o způsobilosti k činnosti jim vykonávané.“77 Dále se veterinárnímu dozoru věnuje veterinární zákon78 v § 52 an. Stanovuje zde práva a povinnosti veterinárních 76
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 14. Srov. § 26 zákona na ochranu zvířat. 78 Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (veterinární zákon). 77
28
inspektorů. Ti mohou např. „vstupovat na pozemky, do provozních, skladovacích a jiných prostorů, zařízení a dopravních prostředků slouţících k činnosti kontrolovaných osob, vyţadovat potřebné doklady, údaje a ústní nebo písemná vysvětlení, pořizovat fotodokumentaci týkající se předmětu dozoru a kontrolovaných osob, odebírat v nezbytně nutném mnoţství a rozsahu vzorky k laboratornímu vyšetření atd.“79 Tento zákon rovněţ stanovuje povinnosti chovatelů, zejména to, ţe musí umoţnit vstup do prostor, poskytnout potřebné doklady, předvést zvíře apod. Dále zákon zakotvuje povinnost součinnosti s odborníky pověřenými Evropskou komisí, kteří vykonávají kontrolu podle komunitárních předpisů. Orgány ochrany zvířat jim musí poskytnout věcnou a osobní pomoc a informace, které potřebují pro výkon takové kontroly. Tyto osoby pak mají podobná oprávnění jako tuzemští pracovníci při výkonu kontroly. Bliţší poţadavky na odbornou způsobilost k výkonu dozoru stanoví vyhláška MZ č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání.80 Subsidiárně se pro výkon dozoru v této oblasti pouţije zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Spolupracujícími orgány jsou Policie České republiky, obecní policie, orgány ochrany přírody a orgány veterinární správy, tedy krajské veterinární správy (v Praze je to Městská veterinární správa) a Státní veterinární správa ČR.81
2.8 Ochrana hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství „Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na ţivotní prostředí a jeho jednotlivé sloţky stanovením omezení či zákazů pouţívání látek a postupů, které zatěţují, znečišťují nebo zamořují ţivotní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější ţivotní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat.“82 Ekologické zemědělství můţeme tedy označit za způsob hospodaření, které se vyznačuje šetrnými zpracovatelskými postupy při výrobě potravin s vyloučením pouţití chemicko-syntetických látek. Jeho cílem je výroba kvalitních potravin s vysokou nutriční hodnotou, vyuţívající trvale udrţitelné metody, minimalizující poškozování ţivotního prostředí a přírody a optimalizující zdraví rostlin, zvířat i lidí. Snaţí se pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, vyuţívat místní zdroje, udrţet a zlepšovat úrodnost půdy, 79
Srov. § 53 veterinárního zákona. Srov. PRCHALOVÁ 2009, s. 133 – 134. 81 Srov. Tamtéţ, s. 135 – 137. 82 Srov. § 3 písm. a) zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 80
29
vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělského podniku, minimalizovat pouţívání neobnovitelných surovin a fosilní energie. Hospodářským zvířatům se snaţí vytvořit podmínky, které odpovídají nejen jejich fyziologickým, ale také etologickým potřebám a jsou v souladu s humánními a etickými zásadami. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, který se rozvíjí jiţ několik desetiletí a od roku 1994 je i součástí zemědělské politiky EU.83 Výroba biopotravin z ekologického zemědělství je kontrolována zvláštní nezávislou kontrolou, biopotraviny musí mít certifikaci. Poté mohou být označeny za biopotraviny, a tím odlišeny od ostatních potravin.84 Základním právním předpisem, který upravuje ekologické zemědělství je zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Ekologické zemědělství je velmi vhodným a ţádoucím způsobem chovu hospodářských zvířat. Vyznačuje se zásadami chovu, které musí být přísně dodrţovány. Mezi tyto zásady patří: „Způsob ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat, všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat poţadavku udrţení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat, je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat: pohyb, čerstvý vzduch, ochrana proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlka, průmyslové chovy s řízenými reţimy nejsou povoleny, krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich uţitkovosti a musí být jakostní, kupírování, zkracování zubů a zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech, podstatná část sušiny krmné dávky musí byt kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství, podíl krmiv z konvenčního zemědělství nesmí překročit 10 % celoroční i denní krmné dávky v sušině, u monogastrů85 20 %, krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv
83
Srov. ŠONKOVÁ 2006, s. 16. Dále srov. URBAN Jiří, ŠARAPATKA Bořivoj a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin). Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí ČR: 2003, s. 23. 84 Srov. URBAN, ŠARAPATKA 2003, s. 23. 85 Monogastr je zvíře s jednoduchým (jedním) ţaludkem např. drůbeţ, prase.
30
nejsou povoleny, lze pouţívat zchutňující, vitaminové a minerální přísady přírodního původu, rutinní profylaktické pouţívání syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno.“86 V roce 2010 bylo na ekofarmách chováno kolem 252 tis. kusů zvířat.87 Nejvíce zastoupen je v ekologickém zemědělství chov skotu, následovaný chovem ovcí. Dochází však i k nárůstu chovu drůbeţe (zejména nosnic), koní a koz. Z celkového počtu skotů v ČR je 11% chováno ekologicky. U ovcí je to 29% a u koz 24%. Naopak u drůbeţe a prasat je tento podíl velmi nízký, pouze kolem 0,1%.88 Ekologičtí zemědělci jsou v ČR sdruţeni zejména ve svazu Pro-bio (Svaz ekologických zemědělců). Pokud zemědělec splní zákonem stanovené podmínky a vyhoví kontrolám, které provádí KEZ (Kontrola ekologického zemědělství), pak obdrţí certifikát a své výrobky označí kódem CZ-KEZ a znakem ekologického zemědělství, kterým je tzv. zelená zebra. Poté můţe prodávat na trhu své produkty, jako produkty ekologického zemědělství.89
86
Srov. URBAN, ŠARAPATKA 2003, s. 24 – 25. Oproti roku 2009 byl zaznamenán nárůst cca. o 12,4 %. 88 Srov. HRABALOVÁ, Andrea (ed.). Ročenka ekologické zemědělství v České republice 2010. Praha: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2011, s. 26. Dále srov. obr. 8. 89 Srov. PRCHALOVÁ 2009, s. 72 – 73. 87
31
3. Právní úprava ochrany hospodářských zvířat Právní úprava ochrany hospodářských zvířat je zakotvena v celé řadě právních předpisů. Jsou jimi předpisy na úrovni mezinárodního práva, práva EU a samozřejmě také české vnitrostátní právní předpisy. Mezi prameny ochrany zvířat pak můţeme řadit i řadu předpisů jiných právních odvětví a subodvětví, jako jsou normy práva ţivotního prostřední, normy na ochranu lidského zdraví nebo normy upravující zemědělství. Můţeme tedy říci, ţe neexistuje ucelená kodifikace práva na ochranu zvířat, ale tato úprava je zahrnuta ve velkém mnoţství právních předpisů různé právní síly.
3.1 Prameny mezinárodního práva Na úrovni Rady Evropy bylo přijato několik Evropských dohod, které upravují ochranu hospodářských zvířat. Dohody jsou však spíše morálními závazky jednotlivých států, jelikoţ je v této oblasti poměrně nízká aţ nulová kontrolovatelnost nebo vynutitelnost společných závazků.90 V roce 1968 byla v Paříţi přijata Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, která vstoupila v platnost 20. 2. 1971. V ČR nabyla platnosti v roce 1999. Tato dohoda je poměrně podrobná, protoţe neupravuje pouze ochranu hospodářských zvířat při přepravě, ale také psů, koček, ptáků, studenokrevných zvířat a savců. Stanovuje podmínky pro zacházení s jednotlivými druhy zvířat při mezinárodní přepravě.91 Dohoda však neobsahuje způsob vymáhání splnění povinností ani sankce za jejich nesplnění.92 Další dohodou, která byla přijata ve Štrasburku 10. 3. 1976, a která vstoupila v platnost 10. 9. 1978, je Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Tato dohoda nabyla v ČR platnosti, stejně jako předchozí dohoda, také aţ v roce 1999. Dohoda se týká výţivy, ošetřování a ustájení zvířat. Vztahuje se pouze na hospodářská zvířata a je poměrně stručná. Na jejím základě je u Rady Evropy zřízen stálý výbor, jehoţ úkolem je vypracovávat a přijímat další doporučení pro smluvní státy a poskytovat stranám konzultativní rady.93 90
Srov. STEJSKAL, Vojtěch. Recentní právní úprava nakládání se zvířaty v rámci lidské péče. In: Člověk a zvíře - v zajetí či v péči?: Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010, s. 12. 91 Tato dohoda se vztahuje pouze na mezinárodní přepravu, neupravuje tedy podmínky pro přepravu zvířat v rámci jednoho státu. 92 Srov. STEJSKAL 2010, s. 13. 93 Srov. Tamtéţ.
32
Poslední dohodou Rady Evropy, týkající se hospodářských zvířat, je Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, která byla přijata 10. 5. 1979 také ve Štrasburku, a která vstoupila v platnost 11. 6. 1982. V ČR je platná aţ od roku 2003. Dohoda se týká ochrany zvířat před zbytečným utrpením. Velmi podrobně popisuje podmínky drţení a poráţky zvířat. Stanovuje způsoby omráčení a poráţky jatečních zvířat. Neobsahuje však ţádné kontrolní orgány ani sankce.94
3.2 Komunitární právní předpisy Lisabonská smlouva95 v článku 3 stanovuje, ţe „Unie usiluje o udrţitelný rozvoj Evropy, zaloţený na vyváţeném hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně trţním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality ţivotního prostředí.“ Článek 13 Smlouvy o fungování EU uznává zvířata za vnímající bytosti a poţaduje při vytváření a prosazování některých politik EU věnovat plnou pozornost otázce jejich dobrých ţivotních podmínek.96 3.2.1
Akční plány Komise v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat
V roce 2006 přijala Komise první Akční plán Společenství v oblasti dobrých ţivotních podmínek a ochrany zvířat 2006–2010. Tento plán navazuje na Protokol o ochraně dobrých ţivotních podmínek zvířat, který byl připojen ke Smlouvě o zaloţení Evropských Společenství Amsterdamskou smlouvou v roce 1997. Prostřednictvím tohoto Akčního plánu došlo ke spojení různých aspektů politiky EU týkající se dobrých ţivotních podmínek zvířat pro hospodářské účely a stanovení podmínek jejich chovu. Na počátku roku 2012 přijala Komise druhý Akční plán o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012–2015.97 Komise v tomto strategickém dokumentu vytyčuje strategické akce pro následující čtyři léta takto: „Nejprve je třeba některé společné problémy řešit odlišně a celostním přístupem. Po mnoho let Unie přijímá nebo upravuje zvláštní právní předpisy zaměřené na konkrétní 94
Srov. Tamtéţ, s. 13 - 14. Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (2007/C 306/01). 96 Čl. 13 Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie. 97 Přesněji se jedná o SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012–2015. 95
33
problémy. Stanovení obecných zásad v konsolidované revizi legislativního rámce EU oproti tomu můţe přispět ke zjednodušení acquis v oblasti dobrých ţivotních podmínek zvířat a nakonec usnadnit prosazování práva Unie. V návaznosti na posouzení dopadů Komise zváţí revizi legislativního rámce EU zaloţeného na celostním přístupu. Komise posoudí zejména proveditelnost a vhodnost zavedení vědecky podloţených ukazatelů dobrých ţivotních podmínek zvířat zaloţených na výstupních hodnotách, na rozdíl od dosud pouţívaného hodnocení přínosů ţivotních podmínek zvířat na základě vstupních hodnot. Komise zhodnotí, zda by tento nový přístup mohl vést ke zjednodušení právního rámce a přispět ke zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství EU. Pro budoucí vývoj v této oblasti bude důleţité zváţit zkušenosti získané tam, kde se jiţ s pouţitím ukazatelů počítá (u brojlerů a poráţek zvířat). Dále je nutné posílit a lépe vyuţít kroky, které Komise jiţ činí. To je důvodem, proč kromě zamýšleného zjednodušení právního rámce Komise navrhuje následující opatření: •
vyvinout nástroje i v oblastech, kde existují relevantní plány provádění, s cílem posílit plnění poţadavků členskými státy;
•
podporovat mezinárodní spolupráci;
•
dostatečně informovat spotřebitele a veřejnost;
•
optimálně vyuţívat synergií se současnou společnou zemědělskou politikou;
•
prozkoumat problematiku dobrých ţivotní podmínek farmových ryb.“98
Komise bude tedy především posuzovat zavedení zjednodušeného právního rámec EU pro dobré ţivotní podmínky zvířat, bude podporovat členské státy a zabývat se otázkou plnění poţadavků. Jednotlivé naplánované akce v rámci této strategie shrnula Komise do přehledné tabulky (viz obrázek 9.) 3.2.2
Prameny sekundárního komunitárního práva
Sekundárními právními předpisy komunitárního práva rozumíme zejména směrnice a nařízení. Směrnice většinou nejsou přímo závazné a je tedy třeba jejich transpozice do vnitrostátního práva. Směrnice jsou závazné, co do výsledku, ale formu a prostředky, kterými má být tohoto výsledku dosaţeno, si volí kaţdý stát sám. Nařízení jsou naproti tomu závazná ve všech svých částech a bezprostředně pouţitelná v kaţdém členském státě. Jsou tedy přímo
98
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012–2015, s. 10.
34
účinná a mohou bezprostředně stanovovat práva a povinnosti fyzickým i právnickým osobám na území členských států.99 Na úseku ochrany hospodářských zvířat existuje řada směrnic a nařízení, které slouţí k ochraně zvířat. Důleţitou směrnicí, je směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Tato směrnice stanovuje minimální poţadavky týkající se ochrany zvířat chovaných pro hospodářské účely.100 Směrnice stanovuje, ţe členské státy musí přijmout vhodná opatření, aby i vlastníci nebo drţitelé zvířat přijali všechna vhodná opatření s cílem zajistit dobré ţivotní podmínky zvířat, která jsou v jejich péči, a aby tato zvířata nebyla vystavena ţádné zbytečné bolesti, utrpení nebo poškození.101 Směrnice také odkazuje na Evropskou dohodu o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a pověřuje Komisi, aby předloţila Radě všechny návrhy nezbytné k provedení této dohody. Směrnice stanovuje povinnosti členských států uvést své právní předpisy do souladu s touto směrnicí. V příloze pak stanovuje konkrétní poţadavky na personál, který pečuje o zvířata, kontroly, které musí být u zvířat prováděny, nutnost náleţitě ošetřit zvíře, které je zraněné nebo nemocné, povinnosti vlastníků a drţitelů zvířat vést patřičné záznamy, zákaz omezování pohybu zvířat způsobem, který by mu působil utrpení nebo poškození nebo neposkytoval náleţitý prostor pro jeho fyziologické a etologické potřeby. Příloha také stanovuje poţadavky na budovy pro chov zvířat a jejich ustájení, povinnost chovatelů zajistit zvířatům zdravou potravu, přístup ke krmivu a náleţitému mnoţství vody odpovídající kvality. Dále zakazuje pouţívat způsoby přirozeného nebo umělého chovu, které způsobují nebo mohou způsobit utrpení nebo poškození zvířatům.102 Další důleţitou směrnicí je směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. O této směrnici jsem se zmínila jiţ výše v souvislosti s ochranou zvířat při usmrcování. Směrnice předepisuje společné minimální poţadavky k ochraně zvířat v době jejich poráţky nebo usmrcení. Stanovuje, ţe v době poráţky nebo usmrcení musí být zvíře ušetřeno veškeré bolesti nebo utrpení, kterému je moţno se vyhnout. Vztahuje se na přehánění, ustájení, znehybnění, omračování, poráţku a usmrcení zvířat chovaných a drţených pro produkci masa, kůţe, koţešiny nebo jiných
99
Srov. ŠIŠKOVÁ, Naděţda, STEHLÍK, Václav. Evropské právo 1: Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde, 2007, s. 90 – 91. 100 Článek 1, směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. 101 Srov. Článek 3 téţe směrnice. 102 Srov. Příloha téţe směrnice.
35
produktů a na postupy usmrcování zvířat v rámci tlumení nákaz.103 Zakotvuje poţadavky na jatky, podmínky pro poráţku a usmrcování zvířat mimo jatky a v přílohách pak detailní poţadavky pro postup při přehánění, omračování a poráţení zvířat. Samozřejmě také stanovuje povinnost členských států uvést své právní předpisy do souladu s touto směrnicí.104 Rada EU také vydala směrnice, které chrání jednotlivé druhy hospodářských zvířat a upravují minimální poţadavky na chov těchto zvířat. Mezi tyto směrnice patří směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění), o této směrnici, která upravuje poţadavky na ochranu prasat při jejich chovu, jsem se podrobně zmínila jiţ výše v souvislosti s welfare prasat. Dále jsem jiţ také zmínila směrnici Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso a směrnici Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální poţadavky na ochranu nosnic. Obě tyto směrnice stanovují minimální poţadavky pro chov drůbeţe, přesněji kuřecích brojlerů a nosnic. Dále je to směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu telat (kodifikované znění), která zakotvuje ochranu telat. Problematiku ochrany hospodářských zvířat déle upravují nařízení, která jsou přímo účinná. Je to zejména Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností, dále Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou dodrţovány právní předpisy o krmivech a potravinách a ustanovení o zdraví zvířat a dobrých ţivotních podmínkách zvířat a Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování105.
3.3 Vnitrostátní právní úprava Ochrana hospodářských zvířat se v českém právním řádu objevuje v mnoţství právních přepisů různé právní síly. Ačkoliv česká Ústava neobsahuje, na rozdíl od některých zahraničních úprav, přímé ustanovení o ochraně zvířat, čl. 7 stanovuje: „Stát dbá o šetrné vyuţívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“106 Listina základních práv a svobod pak v čl. 35 odst. 3 říká, ţe „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani 103
Srov. článek 1, směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. 104 Srov. Směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. 105 Toto nařízení nabude účinnost dne 1. 1. 2013. 106 Článek 7 Ústavního zákona č. 1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
36
poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“107 Jelikoţ je moţné zvířata povaţovat za určité přírodní bohatství a také přírodní zdroje, dala by se tato ustanovení vztáhnout i na ochranu zvířat. Avšak, dle mého názoru by bylo, de lege ferenda, vhodné přijmout změnu Ústavy a po vzoru Německa začlenit ochranu zvířat přímo do nejvyššího právního předpisu. Ochrana hospodářských zvířat je však zakotvena v řadě zákonů, které transponovaly směrnice EU do českého právního řádu a také ve vyhláškách ministerstev, zejména ministerstva zemědělství. 3.3.1
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále zákon na ochranu zvířat), ve znění pozdějších předpisů
Zákon na ochranu zvířat je základním právním předpisem, který zakotvuje ochranu zvířat.108 Základní pohnutkou pro vznik tohoto zákona byly etické důvody, protoţe dobrým ţivotním podmínkám zvířat je v moderní evropské společnosti přikládán stále větší význam.109 Cílem zákona je chránit zvířata před týráním, poškozováním jejich zdraví a bezdůvodným usmrcováním v důsledku lidského jednání, ať uţ úmyslného nebo nedbalostního. U zvířat v lidské péči se jedná o to, aby byly dodrţeny jejich příznivé ţivotní podmínky, tedy welfare.110 Zákon se člení na osm částí. První část zahrnuje obecná ustanovení, která obsahují účel zákona, definice, ustanovení o zákazu týrání, zákazu propagace týrání a bezdůvodného usmrcení zvířete. V § 4 vypočítává demonstrativně činnosti, které se povaţují za týrání. Mezi tyto činnosti patří např. nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu, biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly, omezování výţivy zvířete včetně jeho napájení, omezování svobody pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, chování zvířat v nevhodných podmínkách, usmrcování zvířete způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení apod.111 Pro ochranu hospodářských zvířat je důleţitá část druhá, která se týká ochrany zvířat při usmrcování, pouţití znecitlivění a ochrany zvířat při veřejných vystoupeních. Co se týká ochrany zvířat při usmrcování, transponuje do českého práva směrnici Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. Dále je důleţitou část třetí, která zakotvuje ochranu zvířat při přepravě. Tato část transponuje nařízení Rady (ES) č. 107
Článek 35 odst. 3 Ústavního zákona č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 108 Zákon zakotvuje ochranu nejen hospodářských zvířat, ale všech zvířat komplexně. 109 Srov. Protokol o ochraně dobrých ţivotních podmínek zvířat, který byl připojen ke Smlouvě o zaloţení ES Amsterdamskou smlouvou, Akční plány Komise v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat. 110 Srov. PRCHALOVÁ 2009, s. 35 – 36. 111 Srov. § 4 zákona na ochranu zvířat.
37
1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a stanovuje povinnosti, které musí být dodrţovány při přepravě hospodářských zvířat. Samotná ochrana hospodářských zvířat je pak zahrnuta v části čtvrté, která mimo ochranu hospodářských zvířat, obsahuje také ochranu zvířat v zájmových chovech a volně ţijících zvířat. Co se hospodářských zvířat týká, jsou zde vyjmenovány činnosti, které lze povaţovat za týrání. Například je zakázáno chovat zvíře v izolaci, pokud mu to působí utrpení, chovat zvířata ve skupinách, ve kterých by jim míra a četnost vzájemných útoků působila utrpení, nebo které by jim neumoţňovaly přirozený odpočinek či řádnou péči, anebo ve kterých by nemohli uspokojit své potřeby v příjmu potravy a vody anebo jiné potřeby. Dále se nesmí chovat zvířata trvale ve tmě, nebo je naopak ponechat bez odpočinku od umělého osvětlení. Nesmí být pouţívány takové způsoby plemenitby, které by zvířeti způsobily utrpení nebo zranění apod.112 Hospodářská zvířata, která jsou do České republiky dováţená ze třetích zemí, tedy ze země, která není členem EU, musí mít osvědčení, ţe se zvířaty bylo zacházeno způsobem přinejmenším rovnocenným způsobu pouţívanému v ČR nebo v zemích EU.113 Dále zákon stanovuje, ţe chovatel musí zajistit zvířatům ţivotní podmínky odpovídající jejich fyziologickým a etologických potřebám tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda. Chovatel také musí zabezpečit odborně způsobilý personál s odpovídajícími teoretickými a praktickými znalostmi a zajistit, aby byla zvířata pravidelně kontrolována a v případě onemocnění nebo poranění musí být zvíře bez odkladu náleţitě ošetřeno.114 Zákon dále stanoví, ţe hospodářská zvířata nesmí být ve volnosti pohybu omezována způsobem, který by jim působil utrpení. Musí být ustájena tak, aby mohla bez obtíţí ulehat, odpočívat, vstávat a pečovat o povrch svého těla a vidět na ostatní zvířata. Prostor pro leţení má být čistý a pohodlný. Zvířata musí dostávat vhodnou potravu, která bude uspokojovat jejich potřeby, musí mít přístup k vodě a mít moţnost přístupu k zařízení pro krmení a napájení tak, aby bylo minimalizováno znečištění krmiva.115 Zvířatům nesmí být podáváno krmivo nebo nápoj způsobem, který by vyvolával zbytečné utrpení. Krmiva musí splňovat podmínky, které jsou stanoveny zákonem č. 91/1996, o krmivech.116 Část pátá zákona chrání pokusná zvířata.
112
Srov. § 9, zákona na ochranu zvířat. Srov. § 10a zákona na ochranu zvířat. 114 Srov. § 11 – 12 zákona na ochranu zvířat. 115 Srov. § 12a – 12 b zákona na ochranu zvířat. 116 Srov. § 12 odst. 3 zákona na ochranu zvířat. 113
38
Část šestá zakotvuje orgány ochrany zvířat. Ústředním orgánem ochrany zvířat je Ministerstvo zemědělství (MZ), které řídí výkon státní správy na úseku ochrany zvířat a jeho činnost spočívá zejména ve stanovování hlavních úkolů ochrany zvířat a organizování, řízení a kontrole jejich plnění a v dalších činnostech, které mu stanoví zákon. K plnění těchto úkolů můţe ministr zemědělství zřídit ústřední komisi jako odborný poradní orgán.117 Orgány ochrany zvířat jsou také orgány veterinární správy118, které jsou povolány zejména k tomu, aby vykonávali dozor nad dodrţováním povinností uloţených zákonem a obecně závaznými předpisy a plní další úkoly stanovené zákonem.119 Dalšími orgány, které vykonávají státní správu na úseku ochrany hospodářských zvířat, jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zejména rozhodují o přestupcích a jiných správních deliktech na úseku ochrany zvířat.120 Sedmá část zákona se týká správních deliktů a stanovuje jednání, kterými se FO a PO nebo podnikající FO dopustí přestupku. Vzhledem k hospodářským zvířatům se osoby mohou dopustit přestupku tím, ţe např. přepravují zvíře v rozporu se zákonem, nezajistí pro chov hospodářských zvířat dostatečně početný a odborně způsobilý personál, nedodrţí standardy pro chov hospodářských zvířat apod. Za přestupky lze uloţit pokutu aţ do výše 500 000 Kč a spolu s pokutou nebo i samostatně lze uloţit také zákaz činnosti.121 Orgány ochrany zvířat mají i jiné moţnosti, jak ochránit zvíře při zjištěném týrání neţ jen ukládáním sankcí. § 28a zakotvuje tzv. zvláštní opatření, která umoţňují orgánu ochrany zvířat formou správního rozhodnutí nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče, nařídit chovateli zajistit opatření ke sníţení počtu hospodářských zvířat, dochází-li k jejich týrání nebo nařídit chovateli pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá ze zákona odkladný účinek. Náklady spojené s umístěním zvířete, hradí chovatel, kterému bylo zvíře odebráno. Podobně hradí i náklady na léčení týraného zvířete osoba, která tento zdravotní stav zvířeti způsobila. V případě uloţení těchto zvláštních opatření však nedochází k zániku vlastnického práva majitele zvířete, vlastník je pouze ve výkonu svých práv omezen rozhodnutím státního orgánu.122 Osmá část pak obsahuje závěrečná ustanovení.
117
Srov. § 20 – 21 zákona na ochranu zvířat Krajské veterinární správy, Městská veterinární správa na území hlavního města Prahy a Státní veterinární správa. 119 Srov. §22 zákona na ochranu zvířat. 120 Srov. §23 – 24a zákona na ochranu zvířat. 121 Srov. §27 – 27a zákona na ochranu zvířat. 122 Srov. PRCHALOVÁ 2009, s. 152 – 153. 118
39
3.3.2
Další zvláštní zákony
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (veterinární zákon) – veterinární předpisy předcházely do určité míry ochraně zvířat podle zákona na ochranu zvířat. Také dnes spolu oba zákony úzce souvisejí a vzájemně se doplňují. Předmětem veterinárního zákona je zejména ochrana zdraví zvířat a stanovení poţadavků na ţivočišné produkty. Zákon upravuje řadu věcí, jako je vnitrostátní přeprava zvířat, dovoz a vyvoz zvířat, ochranu před zavlékáním nemocí zvířat z ciziny, veterinární poţadavky na ţivočišné produkty apod.123 Důleţitý pro ochranu hospodářských zvířat je však zejména proto, ţe podrobně zakotvuje povinnosti chovatelů, jako je „povinnost chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyţadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, povinnost sledovat zdravotní stav zvířat, povinnost bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat apod.“124 Dále tento zákon v §5 upravuje přímo povinnosti chovatelů hospodářských zvířat a chovatelů, kteří chovají hospodářská zvířata jako podnikatelé pro účely podnikání. Dalším důleţitým zákonem, který se týká ochrany hospodářských zvířat je zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. „Účelem tohoto zákona je stanovit podmínky a pravidla pro šlechtění a plemenitbu vyjmenovaných hospodářských zvířat, pro ochranu, uchovávání a vyuţívání genetických zdrojů zvířat, pro označování označovaných zvířat a pro evidenci evidovaných zvířat, chovaných na území České republiky tak, aby tato činnost byla, za podpory ze státních prostředků, nástrojem pro zvelebování populací těchto zvířat a zachování jejich genetické rozmanitosti.“125 Podmínky pro hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin stanovuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon také upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin, jejich označování, a také výkon kontroly a dozoru nad dodrţováním tohoto zákona.126 Zákon obsahuje i zvláštní ustanovení pro chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství.127 Péče o hospodářská zvířata se v ekologickém zemědělství musí řídit fyziologickými, etologickými a etickými hledisky. Musí být v souladu s Evropskou dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, se zákonem na ochranu zvířat a se zásadami welfare. 123
Srov. tamtéţ, s. 162 – 163. Srov. § 4 veterinárního zákona. 125 § 1 odst. 3 plemenářského zákona. 126 Srov. § 1 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 127 13. díl téhoţ zákona. 124
40
Zákon zakotvuje přesné povinnosti, které musí ekologický podnikatel128 dodrţovat a činnosti, které jsou v ekologickém zemědělství zakázané. Například je zakázáno trvalé ustájení všech druhů hospodářských zvířat v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na pastvu, trvalé vazné ustájení skotu, klecové chovy, pouţívání roštů, pouţívání hormonální látky a jiné zásahy do přirozeného růstu a vývoje hospodářských zvířat, apod.129 Zákon také označuje farmové chovy zvěře v ekologickém zemědělství za nepřípustné.130 3.3.3
Podzákonné právní předpisy
Ochrana hospodářských zvířat je zakotvena v celé řadě podzákonných právních předpisů, které upravují chov zvířat, přepravu, usmrcování, apod. Tyto právní předpisy slouţí k provedení výše uvedených zákonů. Největší mnoţství těchto předpisů tvoří vyhlášky MZ. Většina vyhlášek, které upravují ochranu hospodářských zvířat, slouţí k provedení zákona na ochranu zvířat a zapracovávají příslušné předpisy komunitárního práva. Těmito vyhláškami jsou: Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Tato vyhláška stanoví přesné podmínky pro chov hospodářských zvířat, pro jejich ustájení, krmení, napájení, apod. Stanovuje obecné poţadavky na chov hospodářských zvířat a minimální standardy pro chov jednotlivých druhů hospodářských zvířat (skotů, prasat, ovcí a koz, koní, kachen, hus a krůt, nosnic, kuřat chovaných na maso, běţců131 ve farmovém chovu, koţešinových zvířat ve farmovém chovu, jelenovitých ve farmovém chovu) tak, aby tyto minimální standardy odpovídaly poţadavkům welfare a právním předpisům EU.132 Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování. Tato vyhláška stanovuje odbornou způsobilost osob, které provádějí na jatkách poráţku jatečných zvířat, dále upravuje vykládku, přehánění, ustájení včetně přechovávání ryb, fixaci, omračování, vykrvování, poráţku, utrácení nebo jiné usmrcování hospodářských zvířat.133 Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, která upravuje školení a způsob potvrzení o absolvování školení zaměstnanců dopravce nebo provozovatele sběrného 128
Ekologickým podnikatelem se rozumí osoba, která na ekofarmě zemědělsky podniká a je registrována podle tohoto zákona. 129 Srov. § 14 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. 130 Srov. tamtéţ. 131 Běţci se rozumí zejména pštros, nandu a emu. 132 Srov. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. 133 Srov. § 1 vyhlášky č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování.
41
nebo shromaţďovacího střediska, obsah a rozsah odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel, poţadavky na vybavení školícího pracoviště, kvalifikaci lektorů, sloţení zkušební komise, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení, podmínky a způsob vydávání osvědčení ve formě průkazu a jeho vzor, velikost prostor pro přepravu zvířat.134 Dozor na úseku ochrany zvířat upravuje vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání. Tato vyhláška upravuje obsah a rozsah odborného kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání, poţadavky na školicí pracoviště, sloţení zkušební komise, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání.135 Další vyhlášky slouţí k provedení veterinárního zákona. Jejich cílem je však spíše ochrana společnosti před moţnými nemocemi zvířat neţ ochrana zvířat samotných. Jen výčtově lze zmínit tyto vyhlášky: Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí, vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních poţadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, vyhláška č. 202/2004 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání afrického moru prasat, vyhláška č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení. K provedení zákona o ekologickém zemědělství slouţí: Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. 134
Srov. § 1 vyhlášky č.4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Srov. § 1 Vyhlášky č.3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání. 135
42
3.4 Trestněprávní ochrana zvířat Trestněprávní ochrana zvířat se týká všech zvířat. Zákonodárce nerozlišuje mezi hospodářskými zvířaty a zvířaty v zájmových chovech. Všem zvířatům je tedy poskytnutá stejná míra ochrany, a sice především ochrana proti týrání. Většina deliktů, které můţeme označit za týrání je však řešeno v rovině správní. Pouze nepatrná část případů se dostane aţ před orgány činné v trestním řízení a je prověřována jako trestný čin.136 Trestní zákoník, tzn. zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ), který je účinný od roku 2010 upravil podmínky, za kterých se lze dopustit trestného činu týrání zvířat. Původní trestní zákon137 stanovil jako podmínku spáchání trestného činu týrání zvířat recidivu, coţ znamená, ţe pachatel musel být v posledním roce za podobný přestupek postiţen nebo být za takový čin v posledních dvou letech odsouzen.138 Jelikoţ však v ČR není ţádná centrální evidence přestupků, je pravděpodobné, ţe se orgány činné v trestním řízení často nemohly dozvědět, zda byl pachatel za podobný čin jiţ postiţen či nikoli.139 Nový TZ však recidivu jiţ nevyţaduje. Trestného činu týrání zvířat se dopustí ten, „kdo týrá zvíře zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem“, nebo ten, „kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném“.140 Objektem trestného činu je zájem na ochraně zvířat a předmětem útoku je zvíře. Také z hlediska trestního práva se zvířetem rozumí pouze obratlovec kromě člověka, nikoli však plody nebo embrya. Případné týrání bezobratlých ţivočichů by mohlo být povaţováno pouze za přestupek. Pachatelem můţe být kdokoli, nemusí se tedy jednat jen o vlastníka zvířete. Jednání spočívá v tom, ţe pachatel týrá zvíře.141 Způsob, kterým pachatel týrá zvíře, však musí být zvlášť surový nebo trýznivý. Jedná se například o případy, kdy je zvíře vystaveno mimořádným fyzickým útrapám a bolesti, které podstatně překračují běţné útrapy týraného zvířete.142 Veřejné spáchání činu pak vyţaduje, aby byl spáchán nejméně před třemi současně přítomnými osobami.143 Místo veřejnosti přístupné je kaţdé místo, kde má přístup širší okruh osob a kde se zpravidla více osob zdrţuje a mohou tedy postřehnout
136
Srov. ŠNEJDROLOVÁ, Zuzana. Trestný čin týrání zvířat ve světle rozhodování soudů ČR. In STEJSKAL, Vojtěch, LASKOVJAN, Martin (edit.). Člověk a zvíře - v zajetí či v péči?: Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010, s. 104. 137 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 138 Srov. § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 139 Srov. ŠNEJDROLOVÁ 2010, s. 106 – 107. 140 § 302 zákona č. 40/ 2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 141 Srov. § 4 zákona na ochranu zvířat. 142 Srov. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009, s. 721. 143 Srov. § 117 TZ.
43
týrání zvířete. Veřejnost však nemusí být v době činu přítomná. Postačuje, pokud můţe pozorovat následky.144 K trestnému činu týrání zvířat se mnohokrát vyjadřovaly i české soudy. NS v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 5 Tz 258/2000 rozhodl, ţe „trestného činu týrání zvířat podle § 203 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo utýrá zvíře. Objektem trestněprávní ochrany je zde zájem na ochraně zvířat, která jsou ţivými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení. Jde o jejich ochranu před týráním, poškozováním zdraví a jejich bezdůvodným usmrcením.“ Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 2. 10. 1995, sp. zn. 6 To 133/94, také definoval, co se rozumí týráním zvířete. „Týráním zvířete je nutno především rozumět jednání uvedená v § 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat. Je jím i omezování výţivy zvířete včetně jeho napájení, jakoţ i bezdůvodné vyvolávání nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.“Dále řekl, ţe „jestliţe v důsledku těchto jednání dojde k úhynu zvířete, jde o jeho utýrání ve smyslu § 203 odst. 2 TrZ“. K „místu veřejnosti přístupném“ se vyjadřoval NS v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011: „Trestný čin týrání zvířat byl spáchán na místě veřejnosti přístupném ve smyslu § 302 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku i tehdy, jestliţe se ho pachatel dopustil sice v soukromém prostoru, do něhoţ není volný přístup, pokud ovšem veřejnost mohla negativně vnímat projevy týrání z jiného veřejně přístupného místa, např. ze sousedícího pozemku, který nebyl dostatečně oddělen ani oplocením, a nebyla vytvořena ani ţádná jiná bariéra zabraňující vizuálnímu pozorování i zvukovému vnímání projevů týrání.“ Recidiva je pak znakem kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu.145 Znakem další kvalifikované skutkové podstaty je pak to, ţe pachatel způsobí zvířeti trvalé následky na zdraví nebo smrt a konečně to, ţe se pachatel daného činu dopustí na větším počtu zvířat. . V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011 NS stanovuje, co se rozumí větším počtem zvířat: “K naplnění okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby u trestného činu týrání zvířat podle § 302 odst. 3 tr. zákoníku spočívající v tom,
144
Srov. JELÍNEK 2009, s. 721. Srov. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges, 2009, s. 374 – 376. 145 TZ stanoví jako recidivu to, ţe byl pachatel za tento čin v posledních 3 letech odsouzen nebo potrestán.
44
ţe pachatel spáchal tento trestný čin na „větším počtu zvířat“, je třeba, aby se tak stalo nejméně na sedmi zvířatech.“146 Jelikoţ ustanovení § 302 TZ neobsahuje výslovně formu zavinění, musíme vycházet z toho, ţe se vyţaduje zavinění úmyslné (postačí i úmysl nepřímý). Problematiku zavinění řešil NS v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 5 Tz 258/2000, kdy se vyjádřil tak, ţe „z ustanovení § 203 odst. 2 tr. zák. vyplývá, ţe ke spáchání trestného činu týrání zvířat podle této alternativy se vyţaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 4 tr. zák.), byť i ve formě nepřímého úmyslu § 4 písm. b) tr. zák., protoţe zde zákon výslovně nestanoví, ţe by postačovalo zavinění z nedbalosti (§ 3 odst. 3 tr. zák.).“ Nový TZ však obsahuje novou skutkovou podstatu trestného činu, a sice zanedbání péče o zvíře z nedbalosti.147 Tohoto trestného činu se dopustí ten, „kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něţ je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt“ Kvalifikovanou skutkovou podstatou je pak i zde to, ţe se daného činu dopustí na větším počtu zvířat. Důvodem pro zavedení této skutkové podstaty trestného činu byly časté případy z praxe, kdy osoba, která má povinnost se o zvíře starat, je ponechá bez potřebné péče a zvířata pak strádají ţízní, hladem, působením klimatických vlivů apod. K těmto případům dochází často právě u chovu hospodářských zvířat, a také při jejich transportu, kdy kvůli špatným podmínkám dochází k úhynu velkého mnoţství zvířat.148 Pachatelem tohoto trestného činu však můţe být jen vlastník nebo nositel povinnosti o zvíře pečovat. Jedná se tedy o tzv. speciální subjekt. Subjektivní stránka pak vyţaduje zavinění ve formě hrubé nedbalosti,149 coţ znamená takový přístup pachatele k poţadavku náleţité opatrnosti svědčící o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným TZ.150 K dobru novému TZ lze bezpochyby přičíst to, ţe zpřísnil tresty za trestný čin týrání zvířat a poměrně výrazně zvyšuje trestní sazbu trestu odnětí svobody za tento čin. U trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti pak zdůrazňuje škodlivost páchání tohoto typu kriminality osobami, které mají zvlášť uloţenou povinnost se o zvíře starat.151 Za trestný čin týrání zvířat lze uloţit maximálně pětiletý trest odnětí svobody, pokud pachatel naplní 146
Soud při tomto rozhodnutí vycházel z toho, ţe u trestného činu obecného ohroţení podle § 272 TZ se pojmem "vydání lidí" ve smyslu většího počtu rozumí nejméně sedm osob. 147 Srov. § 303 TZ. 148 Srov. JELÍNEK, 2009, s. 722. 149 Srov. Tamtéţ. 150 Srov. § 16 odst. 2 TZ. 151 Srov. JARMIČ, Libor. Trestní právo a ochrana ţivotního prostředí. Trestněprávní revue [online]. roč. 2010, č. 9, 16. 11. 2011 [cit. 01. 08. 2012]. ISSN 1213-5313. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_7577/trestni-pravo-a-ochrana-zivotniho-prostredi.aspx.
45
kvalifikovanou skutkovou podstatu a dopustí se trestného činu na větším počtu zvířat. U základní skutkové podstaty je to maximálně dvouletý trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.152 Na základě dostupné judikatury však lze shrnout, ţe doposud ukládané tresty byly v rámci podmíněných trestů odnětí svobody nebo peněţitých trestů. Trest zákazu činnosti příliš často ukládán není, ačkoli by právě tento trest bylo moţné povaţovat, v rámci chovatelské činnosti, jako trest nejvhodnější.153
3.5 Správněprávní ochrana zvířat Většina případů týrání zvířat je řešena jako odpovědnost administrativně správní neboli odpovědnost za správní delikt. Správní delikty dělíme na přestupky a jiné správní delikty. Stejně jako u trestných činů, také u správních deliktů musí být přesně vymezeno zákonem, které jednání je trestné a jaké sankce lze za něj uloţit. Přestupek můţe spáchat pouze FO a musí se jednat o jednání, které je v přestupkovém nebo v jiném zvláštním zákoně výslovně za přestupek označeno.154 Procesním předpisem pro projednávání přestupků je přestupkový zákon, tedy zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, podpůrně se však pouţije i správní řád.155 Jiný správní delikt můţe spáchat jak FO při výkonu svého podnikání, tak PO. Zde také není nutné, na rozdíl od přestupků, zkoumat zavinění. Odpovědnost za jiný správní delikt je odpovědností objektivní, tedy odpovědností za výsledek. Při projednávání jiných správních deliktů se postupuje podle zvláštního zákona a podpůrně se pouţívá správní řád.156 Podnět pro zahájení řízení o přestupku nebo jiného správního deliktu na úseku ochrany zvířat se podává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (dále jen obecní úřad) nebo příslušnému veterinárnímu orgánu, který věc předloţí příslušnému obecnímu úřadu nebo podá podnět orgánům činným v trestním řízení, pokud je zde podezření, ţe byl spáchán trestný čin. Obecní úřad si vyţádá odborné vyjádření orgánu veterinární správy.157 Podnět můţe podat kdokoli. Jako podnět můţe slouţit i poznatek z vlastní činnosti příslušného orgánu, orgánu policie nebo orgánu veterinární správy.158 152
Srov. § 302 TZ. Srov. ŠNEJDROLOVÁ 2010, s. 107. 154 Srov. § 1 zákona č. 200/1990, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 155 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 156 Srov. PRACHALOVÁ 2009, s. 139. 157 Toto odborné vyjádření je pro řízení závazné. Nevyţaduje se, pouze pokud bylo řízení zahájeno z podnětu orgánu veterinární správy a součástí tohoto podnětu je i odborné vyjádření. 158 Srov. PRACHALOVÁ 2009, s. 139 - 140. 153
46
Přestupky na úseku týrání zvířat jsou vymezeny v § 27 zákona na ochranu zvířat. Zákon rozlišuje přestupky, kterých se dopustí FO, dále FO jako chovatel, FO jako chovatel hospodářských zvířat, FO jako chovatel druhu zvířete vyţadujícího zvláštní péči, FO jako chovatel poskytující soustavnou nezbytnou péči handicapovanému zvířeti, FO jako pořadatel159a FO jako osoba zodpovědná za péči o pokusná zvířata.160 Přestupky lze projednat pouze ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupků. Poté tato lhůta prekluduje.161 Tato lhůta se však v praxi často jeví jako nedostatečná, jelikoţ není často moţné stihnout celé projednání dané věci a pachatel se tak stává z ryze formálních důvodů beztrestným.162 Jiné správní delikty upravuje zákon na ochranu zvířat v § 27a a v §28. Zde zákon stanovuje, podobně jako u přestupků FO, kdy se dopustí správního deliktu PO nebo podnikající FO. Správního deliktu se můţe dopustit také církev nebo náboţenská společnost, pokud provede poráţku zvířete bez udělení výjimky pro rituální poráţky nebo bez vhodného znehybnění zvířete. Dále se správního deliktu se můţe dopustit provozovatel jatek nebo provozovatel zařízení, které provádí poráţení, utrácení nebo jiné usmrcování zvířat.163
3.6 Shrnutí a zhodnocení jednotlivých nástrojů ochrany hospodářských zvířat Současná právní úprava obsahuje řadu nástrojů ochrany hospodářských zvířat. Klíčové jsou zcela jistě administrativní nástroje, kterými rozumíme především právní předpisy různé právní síly164. Regulace ochrany zvířat se děje jak na mezinárodní, komunitární, tak také na vnitrostátní úrovni. Zejména komunitární právní předpisy zaručují poměrně vysokou úroveň ochrany zvířat. Problémem je však fakt, ţe řada předpisů na této úrovni není přímo účinných, jelikoţ se jedná zejména o směrnice, které musí státy implementovat do svého vnitrostátního práva. Řada států se však implementacím určitých směrnic brání165, jelikoţ nejsou přímo v souladu s jejich ekonomickými zájmy a EU nemá dostatečné mnoţství prostředků166, jak
159
Toto ustanovení se týká pořádání veřejných vystoupení zvířat. Srov. § 27 zákona na ochranu zvířat. 161 Srov. § 20 zákona o přestupcích. 162 Srov. PRACHALOVÁ 2009, s. 145. 163 Srov. § 27a zákona na ochranu zvířat. 164 Tedy mezinárodní smlouvy, komunitární právní předpisy, zákony a podzákonné právní předpisy. 165 Např. Polsko, Maďarsko, Francie a jiné státy se dlouhou dobu bránily implementovat směrnici na ochranu nosnic. 166 Státy přitom měla 13 let na to, aby směrnici implementovaly. Za nesplnění této povinnosti jim hrozí pokuty. 160
47
tyto státy přinutit k respektování daných předpisů.
167
Kvalita vnitrostátní právní úpravy pak
závisí na jednotlivých zemích. V některých zemích je úroveň právní ochrany zvířat poměrně vysoká168, jinde standardní a v některých zemích, zejména rozvojových, takové předpisy vůbec neexistují. ČR má, stejně jako většina vyspělých zemí, dle mého názoru, standardní právní úpravu ochrany zvířat. Dalšími důleţitými nástroji jsou pak zcela jistě i institucionální nástroje, za které můţeme označit orgány ochrany zvířat169, vykonávající dozor a kontrolu na tomto úseku. Tyto orgány dále vydávají povolení, stanoviska, podávají informace apod. V ČR existuje rozsáhlá struktura těchto orgánů. Pokud by všechny tyto orgány plnily správně své zákonné povinnosti, mohli bychom tyto nástroje označit za velmi efektivní. Otázkou však zůstává, zda jednotlivci v rámci těchto orgánů skutečně pracují bezchybně a nakolik je moţné vyloučit korupci na tomto úseku. Nezastupitelnou roli dále zaujímají sankční nástroje, které upravují sankce za porušení povinností, vyplývající z právních předpisů. Sankce mohou být ukládány na základě zákona na ochranu zvířat, přestupkového zákona nebo TZ v rámci trestního řízení. Bez sankčních nástrojů by jednotlivá ustanovení, slouţící k ochraně zvířat, byla pouze určitými doporučeními a morálními pravidly, jejichţ nedodrţování by zůstalo bez moţnosti potrestání. Sankční nástroje tedy povaţuji za velmi efektivní, avšak pouze ve spojení se správně fungujícími institucionálními nástroji. Důleţitými nástroji jsou také koncepční nástroje, ať uţ je jedná o akční plány komise na úrovní EU nebo programy ochrany zvířat, které zpracovává a realizuje státní veterinární správa.
3.7 Úvahy de lege ferenda Vývoj právní úpravy ochrany zvířat v našem právním i geografickém prostředí zaznamenal v uplynulých 20 letech strmý vzestup. Zejména na úrovni EU byly přijaty, v závislosti na definici welfare a vymezení pěti základních svobod hospodářských zvířat, četné předpisy zlepšující ţivotní podmínky zvířat. ČR nepatří mezi státy, které by se vzpíraly EU a neimplementovaly do svého právního řádu dané směrnice. Otázkou však zůstává, zda je 167
VOLF, Tomáš. Češi vrátili Polákům a Maďarům 2 700 000 vajec. Slepice trápili v malých klecích. Ihned.cz [online]. 24. 2. 2012 [cit. 28. 8. 2012]. Dostupné z http://byznys.ihned.cz/c1-54840660-cesi-vratili-polakum-amadarum-2-700-000-vajec-slepice-trapili-v-malych-klecich. 168 Např. Spolková republika Německo, Rakousko. 169 Takovými orgány jsou, jak jiţ bylo uvedeno výše, např. MZ, Státní veterinární správa, krajské veterinární správy, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, apod.
48
taková úprava dostačující a co by případně bylo moţné změnit a zlepšit tak právní postavení zvířat. Především je potřeba přestat nahlíţet na zvíře jako na věc, se kterou si můţe člověk dělat, co se mu zlíbí. Pozitivní posun v právní úpravě je moţné pozorovat na úrovni občanského práva, kdy se konečně i do nového občanského zákoníku, po vzoru zahraničních úprav, dostalo ustanovení stanovující, ţe zvíře není věcí.170 Pozitivně je nutno hodnotit také ustanovení nového trestního zákoníku, která zpřísňují tresty za trestný čin týrání zvířat a zakotvují novou skutkovou podstatu trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti.171 Dle mého názoru jsou však takové tresty stále ještě velmi nízké a navíc judikatura jasně ukazuje, ţe tresty, které byly uloţeny za trestný čin týrání zvířat, jsou většinou tresty podmíněné nebo peněţité.172 Není moţné dostatečně zajistit ochranu zvířat, pokud nebudou za trestné činy, přestupky nebo jiné správní delikty proti zvířatům hrozit skutečně vysoké tresty. Vhodná by byla také úprava případů, kdy chovatel hrubě nebo opětovně poruší zákona na ochranu zvířat. V takovém případě by měl mít orgán ochrany přírody moţnost rozhodovat o zabavení těchto týraných zvířat státem. To znamená, ţe by se týrané zvíře stalo majetkem státu a původní majitel by uţ na dané zvíře neměl právní nárok.173 Povaţovala bych také za vhodné, po vzoru Německé spolkové republiky, zakotvit ochranu zvířat přímo do nejvyššího národního právního předpisu, tedy do Ústavy. Vidím v tom příznačný odkaz moderního státu, který by měl vedle lidských práv, uznat i práva zvířat. Tímto by se dalo zlepšit společenské vnímání daného problému a bylo by moţné apelovat na další generace, aby se daného odkazu drţely. Kdyby se například uţ na základní škole děti ve vlastivědě učily, ţe nejen lidé, ale také zvířata mají základní práva, bylo by to jistě ţádoucím ovlivněním myšlení mladé generace. Konečně bych také navrhovala, po vzoru Rakouska, zřídit funkci zvířecího ombudsmana, který by zastupoval práva zvířat a posiloval tím kontrolní orgány na úseku právní ochrany zvířat. Osoba zvířecího ombudsmana by ani nemusela mít příliš široké pravomoci. Stačilo by, kdyby působil, stejně jako klasický ombudsman, svou autoritou a hrozbou medializace projednávaných případů. Myslím si, ţe pokud by tento ombudsman odhalil nedostatečné ţivotní podmínky hospodářských zvířat v určitém podniku a tomuto podniku by hrozila, pokud by neučinil nápravu, medializace dané kauzy, byl by to velmi vhodný nástroj ochrany zvířat. Pro daného podnikatele by to totiţ znamenalo negativní 170
Srov. § 494 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník. Srov. §§ 302 a 303 TZ. 172 Srov. ŠNEJDROLOVÁ 2010, s. 107. 173 Tento názor viz PRCHALOVÁ 2009, s. 153. 171
49
reklamu, na kterou by společnost jistě reflektovala, a to by se mohlo negativně projevit v jeho ekonomických zájmech.
50
4. Ochrana zvířat v jiných členských státech EU K efektivní ochraně zvířat je nutné porovnat úroveň ochrany zvířat v ČR s jinými evropskými zeměmi. Největšími průkopníky na poli ochrany zvířat jsou zejména naši jiţní a západní sousedé Rakousko a Německo. V těchto zemích má ochrana zvířat a ekologická politika obecně poměrně vysokou úroveň a tamní obyvatelé jsou na to náleţitě hrdí.
4.1 Ochrana zvířat v Rakousku 4.1.1
Vývoj ochrany zvířat v Rakousku
Právní ochrana zvířat nemá v Rakousku, podobně jako v jiných zemích, příliš dlouhou tradici. Ještě v 19. století bylo týrání zvířat trestné, jen pokud bylo pácháno veřejně, a pokud tím mohl být negativně ovlivněn případný pozorovatel. Účelem ochrany bylo zachování veřejného pořádku. Teprve ve 20. století bylo zvíře zákonodárcem uznáno jako objekt ochrany. První rakouský právní předpis na ochranu zvířat byl přijat v roce 1925. Toto nařízení trestalo úmyslné týrání, špatné zacházení a bezohledné přetěţování zvířat. V roce 1939 vstoupil v Rakousku v účinnost německý říšský zákon na ochranu zvířat z roku 1933. V roce 1945 byl však tento zákon, stejně jako i nařízení z roku 1925, zrušen. Tím se ochrana zvířat v Rakousku posunula o podstatný krok zpět.174 V důsledku nedostatku příslušné právní úpravy na spolkové úrovni, se případná právní úprava stala záleţitostí jednotlivých spolkových zemí. První zákony těchto spolkových zemí na poli ochrany zvířat se však omezovaly pouze na zákaz týrání. Byly přijímány mezi léty 1947 – 1954. Druhá fáze přijímání těchto právních předpisů proběhla mezi léty 1980 – 1990. V této fázi došlo také k rozšíření jádra ochrany zvířat, jelikoţ uţ nebylo trestné pouze týrání zvířete (tedy působení mu bolesti, utrpení nebo škody na zdraví), ale také neoprávněné usmrcení zvířete. Neţ vstoupil v platnost spolkový zákon na ochranu zvířat, byla tato ochrana roztříštěna do deseti zákonů spolkových zemí. V 90. letech rostly snahy o sjednocení této roztříštěné a nepřehledné právní úpravy. Pokus spolkových zemí o harmonizaci však nevedl k ţádanému výsledku. V roce 1996 pak byla na základě iniciativy rakouských organizací na ochranu zvířat uspořádána petice s názvem „Právo pro zvířata“, kterou podepsalo téměř půl milionů osob. Ve vládním programu pro léta 2003 – 2006 bylo vytýčeno přijetí spolkového 174
Srov. BINDER, Regina, FREIHERR VON FIRCKS, Wolf-Dietrich. Das österreichische Tierschutzgesetz: Tierschutzgesetz & Verordnungen mit ausführlicher Kommentierung. Wien: Juridica, 2007, s. 1.
51
zákona na ochranu zvířat. K vypracování tohoto zákona byla zřízena speciální parlamentní komise. Zákon byl odhlasován parlamentem175 a 1. 1. 2005 vstoupil v platnost.176 4.1.2
Charakteristika rakouského spolkového zákona o ochraně zvířat177
Rakouský spolkový zákon o ochraně zvířat je rámcovým zákonem, který obsahuje materiální úpravu práva na ochranu zvířat. Jelikoţ problematika ochrany zvířat vykazuje dynamický charakter, musí i právní úprava brát zřetel na nejnovější vědecké poznatky. Zákon, který se vztahuje na všechna zvířata, chrání zvíře jako jedince. Chrání nejen jeho duševní a fyzické zdraví, ale také ţivot kaţdého individuálního zvířete. Zákon stojí na dvou pilířích. První pilíř tvoří zákazové normy, které obsahují ustanovení zakazující týrání zvířat, usmrcení zvířete bez řádného důvodu a nepřiměřené zatěţování zvířat. Druhým pilířem jsou normy příkazové, které mají zajistit duševní a fyzické zdraví zvířat. Tyto normy obsahují příkazy, které musí být při chovu zvířat dodrţovány. Zákon stanovuje za porušení zákazových norem přísnější postihy, neţ za porušení norem příkazových.178 Ustanovení zákona musí být vykládána restriktivně a to tak, aby byl výklad vţdy k dobru zvířat. Zákon je vystavěn na vědeckých základech. Zákonodárce musí vţdy při případných novelizacích vzít v potaz vědecké poznatky, především z odboru veterinární medicíny a etologie.179 Zákon stanovuje chovatelům zvířat rozsáhlé povinnosti, které jsou konkretizovány řadou určitých závazků, které musí chovatelé dodrţovat. Tímto jsou práva chovatelů, vyplývající z občanského práva, omezena normami práva veřejného. Minimální poţadavky na chov jednotlivých zvířat jsou stanoveny v § 24 an. tohoto zákona. Zákon také zakotvuje oznamovací povinnost, popřípadě podmínky pro získání povolení, pro chov určitých zvířat.180 § 41 tohoto zákona byla zřízena funkce zvířecího ombudsmana, který zastupuje veřejné zájmy v oblasti ochrany zvířat. § 42 je dále zřízena rada pro ochranu zvířat, která je činná v rámci spolkového ministerstva pro zdraví, a jejíţ činnost je především poradní. Zákon však stanovuje poměrně dlouhé přechodné lhůty. Z tohoto důvodu bude převod všech provozů s chovem hospodářských zvířat pod nový právní reţim plně dokončen aţ teprve k 1. lednu 2020. 175
27. 5. 2004 v Národní radě, 9. 6. 2004 ve Spolkové radě. Srov. BINDER, FREIHERR VON FIRCKS, 2007, s. 3 – 5. 177 Originální název zní: Bundesgesetz über den Schutz der Tiere (Tierschutzgesetz - TSchG), StF: BGBl. I Nr. 118/2004. 178 Srov. BINDER, FREIHERR VON FIRCKS, 2007, s. 5 – 6. 179 Etologie je vědní obor, který se zabývá studiem chování ţivočichů. 180 Např. pro chov zvířat v Zoo, cirkusech, útulcích, apod. 176
52
4.1.3
Ochrana zvířat v dalších rakouských právních předpisech
Rakouská Ústava181 obsahuje zmínku o ochraně zvířat, a sice v čl. 11 písm. 8 říká, ţe ochrana zvířat patří do oblasti spolkové úpravy s výjimkou lovu a rybolovu, které mohou být upravovány na úrovni jednotlivých zemí.182 Rakouský všeobecný zákoník občanský183 v § 285a přímo stanoví, ţe zvířata nejsou věci, a ţe jsou chráněna zvláštními právními předpisy. Ustanovení, které se vztahují na věci, se pouţijí na zvířata pouze tehdy, pokud neexistují ţádné jiné předpisy.184 Ochrana zvířat je zakotvena i v rakouském trestním právu. Podle § 222 rakouského trestního zákoníku185 je týrání zvířat trestným činem, za který hrozí pachateli trest odnětí svobody aţ do výše jednoho roku. Stejný trest tento zákon stanoví i za nedbalostní jednání, v důsledku kterého se zvířeti nedostane příslušné péče, a také za svévolné usmrcení obratlovce.186 Stejně jako v ČR existuje i v Rakousku celá řada dalších zákonů i podzákonných právních předpisů, které upravují oblast právní ochrany zvířat. Mimo úpravu na spolkové úrovni existuje i řada právních předpisů na úrovni spolkových zemí, které upravují např. lov, rybolov, ochranu přírodních zdrojů, apod.
4.2 Ochrana zvířat ve Spolkové republice Německo (dále jen Německo) 4.2.1
Vývoj ochrany zvířat v Německu
První zmínka o ochraně zvířat ve sjednoceném císařském Německu pochází z roku 1871, a sice z říšského trestního zákoníku. Podle tohoto zákona bylo trestné veřejně nebo způsobem vzbuzujícím veřejné pohoršení mučit nebo týrat zvířata.187 Stejně jako v jiných zemích byl i zde tímto ustanovením chráněn zejména veřejný pořádek a negativní vnímání případných pozorovatelů. Práv zvířat se později zastávaly různé spolky na ochranu zvířat, které kritizovaly zejména vivisekci188 a rituální popravy zvířat189. Významným členem takového spolku byl i slavný německý skladatel Richard Wagner.190 181
Originální název zní: Bundes-Verfassungsgesetz (B-VG). Srov. art. 11 Bundes-Verfassungsgesetz (B-VG). 183 Originální název zní: Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB), JGS Nr. 946/1811. 184 Srov. § 285a ABGB. 185 Originální název zní: Strafgesetzbuch, BGBl. Nr. 60/1974. 186 Srov. § 222 Strafgesetzbuch. 187 Srov. § 360 nr. 13, Strafgesetzbuch für das Deutsche Reich, Deutsches Reichsgesetzblatt Band 1871, Nr. 24, Seite 127 – 205. 188 Vivisekce je pojem označující pitvu nebo chirurgický zákrok na ţivém zvířeti. 182
53
Přípravy samostatných zákonů na ochranu zvířat probíhaly jiţ za Výmarské republiky191, ale k přijetí prvního návrhu zákona na ochranu zvířat došlo v roce 1933 jiţ za vlády nacistů. Řada nacistických vůdců, včetně samotného Adolfa Hitlera, Hermann Göringa nebo Heinricha Himmlera, byli příznivci dobrých ţivotních podmínek zvířat. Tak vznikly v této době a v zemi, jejíţ vůdci plánovali vyhlazení celých národů, nejlepší a nejpropracovanější zákony na ochranu zvířat v historii. Říšský zákon na ochranu zvířat192 byl schválen dne 24. 11. 1933 a v účinnost vystoupil dne 1. 2. 1934. Zákon zakazoval mučení, týrání zvířat, surové zacházení se zvířaty a další činnosti jako např. kupírovaní ocasů koní apod. Byly také obecně zakázány pokusy na zvířatech193. Sankce za porušení zákona byly poměrně přísné. Hrozil trest odnětí svobody aţ na 2 roky nebo peněţitá pokuta. Hermann Göring dokonce prohlásil, ţe kaţdému kdo si myslí, ţe se můţe chovat ke zvířatům, jak se mu zlíbí, hrozí uvěznění v koncentračním táboře.194 Ačkoliv se zdá, ţe nacisté byli velmi ekologicky smýšlející, podléhala tato poměrně tvrdá ochrana zvířat i ekonomickým důvodům.195 Po druhé světové válce platily nadále říšské předpisy na ochranu zvířat a to aţ do roku 1972, kdy byl ve Spolkové republice Německo přijat nový zákon na ochranu zvířat, který platil aţ do roku 2006, kdy byl komplexně novelizován. 4.2.2
Charakteristika německého spolkového zákona o ochraně zvířat196
Německý spolkový zákon o ochraně zvířat byl přijat za účelem ochrany zvířat jako tvorů, jejichţ ţivot a fyzické a duševní zdraví zasluhují ochranu. Zákon hned v §1 stanovuje, ţe nikdo nesmí bez oprávněného důvodu způsobit zvířeti bolest, utrpení nebo zranění.197 Toto ustanovení je základním principem, který musí být dodrţován také při poráţení zvířat a pokusech na zvířatech. Otázka oprávněného důvodu musí být posuzována v konkrétních 189
Tyto popravy byly často prováděny v rámci ţidovských náboţenských rituálů, a proto ještě více pobuřovaly antisemitské nálady v tehdejším Německu. 190 Srov. JÜTTE, Daniel. Tierschutz und Nationalsozialismus: Die Entstehung und die Auswirkungen des nationalsozialistischen Reichstierschutzgesetzes von 1933. In: Ber. Inst. Didaktik Biologie Suppl.2, Münster: 2002. s. 172. 191 Výmarská republika je označení pro historické období Německa po pádu monarchií v roce 1918 aţ do roku 1933, kdy došlo k nástupu nacistů k moci. 192 Originální název: Reichstierschutzgesetz. 193 Výzkumné ústavy mohly provádět pokusy jen pokud měly povolení a pouze za dodrţení velmi přísných podmínek, které omezovaly utrpení zvířat na minimum. 194 Srov. JÜTTE 2002, s. 173. 195 Srov. KLUETING, Edeltraud. Die gesetzlichen Regelungen der nationalsozialistischen Reichsregierung für den Tierschutz, den Naturschutz und den Umweltschutz. In: RADKAU, Joachim. UEKÖTTER, Frank. Naturschutz und Nationalsozialismus. Frankfurt: Campus Verlag, 2003, s. 104. 196 Originální název zní: Tierschutzgesetz in der Fassung der Bekanntmachung vom 18. Mai 2006 (BGBl. I S. 1206, 1313). 197 Srov. §1 Tierschutzgesetz.
54
případech. Takovým důvodem můţe být však pouze případ, kdy obecné zájmy převáţí nad zájmem zvířete.198 Zákon je veřejnoprávním předpisem, který obsahuje důleţitá ustanovení stanovující podmínky pro chov zvířat, povinnosti pro registraci hospodářských zvířat, která registraci podléhají, podmínky pro zabíjení (poráţku) zvířat, pokusy na zvířatech, operace zvířat, obchod se zvířaty, šlechtění zvířat, apod. Zákon také stanovuje podmínky trestní odpovědnosti za trestný čin týrání zvířete. Říká, ţe kdo bez oprávněného důvodu usmrtí obratlovce nebo mu způsobí svým surovým jednáním bolest nebo utrpení, anebo mu způsobuje po delší dobu nebo opakovaně značné bolesti a utrpení, bude potrestán trestem odnětí svobody aţ na 3 roky, popřípadě peněţní pokutou.199 Dále zákon obsahuje ustanovení o odpovědnosti za přestupky, kterých se dopustí osoba, která poruší ustanovení tohoto zákona.200 4.2.3
Ochrana zvířat v dalších německých právních předpisech
Německo má, jako jeden z mála států světa, zakotvenou ochranu zvířat přímo v Ústavě201, a sice v čl. 20a, který byl do německé Ústavy vloţen v roce 2002. Tento článek říká, ţe stát chrání v rámci své odpovědnosti vůči budoucím generacím ţivotní prostředí a zvířata prostřednictvím právních předpisů, v souladu s právem a spravedlností, a také prostřednictvím moci výkonné a soudní.202 Stejně jako Rakousko má také Německo ve svém občanském zákoníku203 přímo zakotveno, ţe zvířata nejsou věci, a ţe jsou chráněna zvláštními právními předpisy. Ustanovení, vztahující se na věci se pouţijí na zvířata pouze tehdy, pokud není stanoveno jinak.204 Zvláštností je, ţe Německo nemá přímo ve svém trestním zákoníku zakotven trestný čin týrání zvířat. Tento trestný čin je stanoven, jak uţ jsem výše zmínila, přímo v zákoně na ochranu zvířat, který obsahuje ustanovení zakotvující znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu i výši trestní sazby. Také Německo má řadu dalších zákonných a podzákonných právních předpisů, které zakotvují právní ochranu zvířat při chovu, transportu, poráţení a usmrcování, apod. 198
LORZ, Albert, METZGEG, Ernst. Tierschutzgesetz, Kommentar. Beck: München, 2008, s. 62. Srov. §17 Tierschutzgesetz. 200 Srov. §18 Tierschutzgesetz. 201 Originální název zní: Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland. 202 Srov. Art. 20a Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland. 203 Originální název zní: Bürgerliches Gesetzbuch (BGB). 204 Srov. § 90a Bürgerliches Gesetzbuch (BGB). 199
55
Závěr Ve své práci jsem chtěla poukázat především na to, ţe si hospodářská zvířata zaslouţí, aby se jejich ochraně věnovala větší pozornost, neţ jak je tomu doposud. Hospodářská zvířata jsou právě těmi zvířaty, která trpí ze všech nejvíc a zároveň prokazují člověku největší sluţbu, protoţe na masu a jiných ţivočišných produktech je lidská existence závislá. Spotřeba produktů ţivočišného původu navíc stále narůstá. Rapidně za posledních 50-60 let vzrostla zejména spotřeba masa. Vyprodukovat maso ve velkochovech uţ není, díky moderní technice, tak finančně náročné, jak tomu bylo dříve. Proto je dnešní cena masa v porovnání s jeho cenou v polovině 20. století aţ neuvěřitelně nízká a jeho dostupnost snadná. Zejména kuřecí maso se v dnešní době těší velké oblibě. Lidé se však uţ nezajímají o to, co se za tím vším skrývá. Zvířata, na která je nahlíţeno jen jako na stroje a často je s nimi tak i zacházeno, jsou ţivými tvory, kteří jsou schopni pociťovat emoce a trpět. Jediný rozdíl mezi člověkem a zvířetem je v tom, ţe člověk má víc rozvinutý mozek, nikoliv v tom zda má, či nemá duši nebo pocity. Naštěstí ne všichni lidé jsou slepí, lhostejní a nevědomí. Kdyţ pominu hordu ekologických aktivistů, jejichţ činnost je často spíše kontraproduktivní, tak jsou mezi těmito lidmi i lidé, kteří svým racionálním uvaţováním a pádnými argumenty odvedli za poslední roky pořádný kus práce zejména při prosazování právním předpisů, které mají zajistit lepší ochranu hospodářským zvířatům. Efektivně pracují i různá hnutí na ochranu zvířat, která se snaţí tyto problémy zviditelňovat, tím na ně upozornit a prosazovat změny. Některá se snaţí o to, aby bylo úplně upuštěno od komerčních velkochovů na zvířecích farmách, jiná bojují za zlepšení ţivotních podmínek zvířat v souladu se zásadami welfare. Po svém bádání nad nejen právní ochranou zvířat mohu říci, ţe se podmínky pro chov hospodářských zvířat v posledních letech ve vyspělých zemích zlepšují. Ačkoliv spotřeba masa stále narůstá, můţeme pozorovat, ţe si lidé pomalu začínají být vědomi toho, jaké utrpení zvířatům způsobují a různé občanské iniciativy postupně mění náhled společnosti na produkci masa a výrobků ţivočišného původu. Lidé se sice stále nechtějí omezovat v konzumaci těchto produktů, ale někteří se jiţ alespoň snaţí zmírnit utrpení zvířat při této výrobě. Takový vývoj je, dle mého názoru, správný a měl by pokračovat. V Evropě přispívá k právní ochraně zvířat i Rada Evropy, na jejíţ půdě bylo přijato několik mezinárodních dohod týkajících se přímo ochrany hospodářských zvířat. Právní postavení hospodářských zvířat se výrazně zlepšilo i díky právním předpisům Evropské unie. EU vydala zejména mnoţství směrnic, kterými upravuje ochranu jednotlivých druhů hospodářských zvířat. Reguluje především chov skotu, nosnic, brojlerů, prasat, ale také 56
ochranu zvířat při poráţení a usmrcování nebo při transportu. Povaţuji za trochu smutné, ţe je EU za vydávání těchto předpisů někdy silně kritizována zejména neodbornou veřejností a zemědělci, pro které kaţdé zlepšování welfare hospodářských zvířat znamená zvyšování finančních nákladů. Velice dobře jsme to mohli pozorovat na počátku roku 2012, kdy největší pozdviţení v ČR způsobila směrnice na ochranu nosnic. Lidé proklínali EU za to, ţe zakázala bateriové klecové chovy, a ţe si musí mnohonásobně připlatit za vejce. Pravdou sice je to, ţe se cena vejce na počátku roku vyšplhala do astronomické výše, ale v polovině roku uţ jeho cena opět klesla a zvýšení ceny oproti roku 2011 není mnohdy příliš znatelné. Zemědělci čekali aţ na poslední chvíli, trápili slepice v bateriových klecích a pak ještě šířili paniku neúměrným předraţováním vajec. V Rakousku jsou bateriové klece uţ pár let zakázány a přitom ceny vajec nejsou o mnoho vyšší neţ u nás. Dle mého názoru by to bylo podobné i u jiných druhů hospodářských zvířat. Jsem přesvědčena o tom, ţe by cena vepřového mase neúměrně nevzrostla, kdybychom dopřáli prasatům více místa, čerstvou podestýlku a trochu bahniště. Kdyby se to přesto náhodou stalo, tak bych nakonec povaţovala za správné si trochu připlatit, anebo v důsledku vyšší ceny omezit konzumaci masa a dopřát si ho sice méně, ale zato kvalitnější. Stále ještě vidím velké mezery ve způsobu přepravy zvířat, které povolují dnes platné právní předpisy. Za naprostý nesmysl povaţuji to, ţe jsou zvířata stresována při přepravování z místa na místo a to jen proto, aby byla v cílové destinaci poraţena. Zvířata by měla být poraţena, co nejblíţe místu, kde jsou chována a transport by se měl týkat pouze mrtvých zvířat nebo jiţ zpracovaného masa. Samozřejmě, ţe jsou proto čistě ekonomické důvody. Ale uvědomme si, co jsme to za společnost, kdyţ se nám toto vyplatí. Proto bychom měli apelovat na zákonodárce, aby dlouhé transporty zvířat jen z důvodů dopravy na poráţku nebyly, pokud moţno, vůbec povoleny. Rada EU svým nařízením sice stanovila maximální dobu, po kterou můţe přeprava trvat, ale kaţdý, kdo má doma nějaké zvíře ví, jak zvířata při změně prostředí trpí a jsou nervózní. Zavřít je na osm a někdy i víc hodin do kamionů a přepravovat ze států do států je, dle mého názoru, obrovským týráním. Další problém vidím stále ještě v usmrcování hospodářských zvířat. Absolutně nepřípustný je způsob usmrcování drůbeţe, kdy jsou kuřata při plném vědomí zavěšena hlavou dolů na přepravník a přepravována nad lázeň s elektrickým proudem. V dnešní době je uţ moţno usmrcovat kuřata, stejně jako prasata, zcela bezbolestně a s minimálním stresem plynem. Toto by měl být jediný povolený způsob usmrcování těchto zvířat. I kdyby právní předpisy poskytly maximální teoretickou ochranu zvířatům, tak vţdy bude praktická ochrana záviset na lidech, kteří přicházejí se zvířaty do bezprostředního, 57
kaţdodenního kontaktu. Bylo by tedy potřeba apelovat na samotné chovatele, pracovníky, kteří se o zvířata starají, jateční dělníky apod., aby se zvířaty zacházeli jako s ţivými tvory, nikoli jako se stroji. Bylo by také třeba posílit kontroly těchto pracovníků a v případě zjištění nedostatků uplatňovat tvrdé postihy. Mnohokrát se stalo, ţe skryté kamery na jatkách ukázaly neuvěřitelnou brutalitu, s jakou postupovali jateční dělníci při usmrcování zvířat. Takoví lidé rozhodně nemají na jatkách co dělat a kontroloři by se měli zaměřit na to, aby podobným excesům bylo předcházeno. S tím souvisí i přestupky a trestné činy na poli týrání zvířat. Stále si myslím, ţe sankce za týrání zvířat jsou směšné, a ţe správní orgány a soudy nepostupují při trestání pachatelů takových činů dostatečně důsledně. Přitom právě brutalita, které je člověk schopen se dopustit vůči zvířeti často svědčí o psychopatických onemocněních pachatele a je ji třeba brát jako varování před člověkem, který můţe být společnosti nebezpečný. Shrnula bych to tedy tak, ţe právní ochrana hospodářských zvířat je v ČR sice poměrně vyspělá a vyrovná se nejvyspělejším státům, ale vidíme, ţe zbývá ještě stále spousta věcí, které by se měly a daly zlepšit. Vţdy je však sloţité prosazovat změny věcí k lepšímu. Chybí nejen finance, ale také silná celospolečenská vůle pro změnu. Kaţdopádně mě však těší, ţe stále více lidí o těchto problémech alespoň přemýšlí. Doufám, ţe tento trend vydrţí. Jak uţ jsem uvedla v úvodu své práce, touto prací jsem nechtěla propagovat vegetariánství nebo dokonce veganství. Snaţím se však propagovat welfare zvířat a tím přispívat ke zmenšení jejich utrpení. Na závěr třeba jen dodat, ţe to není stát, kdo má největší moc nad ţivotní pohodnou hospodářských zvířat, není to ani Evropská unie a nejsou to dokonce ani samotní zemědělci. Největší moc leţí v našich rukou, tedy v rukou spotřebitelů, protoţe jsme to právě my, kdo svou poptávkou určujeme nabídku. Záleţí tedy jen na nás, zda budeme přihlíţet pouze k nízké ceně potravin ţivočišného původu, nebo zda budeme podporovat zemědělce, kteří razí etičtější způsoby chovu hospodářských zvířat. Pokud se nám podaří změnit naše myšlení a myšlení celé společnosti a začneme poţadovat produkty, který byly vyrobeny etickým způsobem, zemědělci se budou muset přizpůsobit.
58
Seznam použité literatury České monografie: 1. PRCHALOVÁ, Jana. Právní ochrana zvířat. 1. vydání. Praha: Linde, 2009. 328 s. ISBN 978-80-7201-763-8. 2. ŠONKOVÁ, Romana. Welfare v ekologickém zemědělství: Šance pro lepší ţivot hospodářských zvířat. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006, 30s. ISBN 80-7271176-8. 3. DOLEŢEL, Oldřich, BÍLEK, Miloslav, DOLEJŠ, Jan. Zásady welfare a nové standardy EU v chovu skotu. Praha: Výzkumný ústav ţivočišné výroby, 2004, 72 s. ISBN 80-86454-51-7. 4. STEJSKAL, Vojtěch, LASKOVJAN, Martin (edit.). Člověk a zvíře - v zajetí či v péči?: Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010, 118 s. ISBN 978 80-87146-33-0. 5. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009, 896 s. ISBN: 978-8087212-24-0. 6. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges, 2009, 1216 s. ISBN 978-80-87212-22-6. 7. Bible Svatá aneb všecka svatá písma starého i nového zákona. Praha: Práce, 1950, 1360 s. 8. URBAN Jiří, ŠARAPATKA Bořivoj a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstován rostlin). Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí ČR: 2003, 278 s. ISBN: 807212-274-6. 9. HRABALOVÁ, Andrea (ed.). Ročenka ekologické zemědělství v České republice 2010. Praha: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2011, 49 s. ISBN: 97880-7401-053-8. 10. KUBŮ, Lubomír, HUNGR, Pavel, OSINA, Petr. Teorie práva. Praha:Linde, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7201-637. 11. ŠIŠKOVÁ, Naděţda, STEHLÍK, Václav. Evropské právo 1: Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde, 2007, 310 s. ISBN 978-80-7201-680-8.
59
Zahraniční monografie: 1. BINDER, Regina. Beiträge zu aktuellen Fragen des Tierschutz- und Tierversuchsrechts. Wien: Nomos, 2010, 302 s. ISBN 978-3832957865. 2. APPLEBY, Michael, HUGHES, Leslie. Animal welfare. Cambridge: University Press, 1997, 420 s. ISBN 0 85199 180 7. 3. HAUSLEINTNER, Anton. Der Schutz landwirtschaftlicher Nutztiere. Salzburg: Universität Salzburg, 1998, 338 s. 4. BINDER, Regina, FREIHERR VON FIRCKS, Wolf-Dietrich. Das österreichische Tierschutzgesetz: Tierschutzgesetz & Verordnungen mit ausführlicher Kommentierung. Wien: Juridica, 2007. 471 s. ISBN 978-3214001827. 5. RADKAU, Joachim. UEKÖTTER, Frank. Naturschutz und Nationalsozialismus. Campus Verlag: Frankfurt, 2003. 487 s. ISBN 3-593-37354-86. 6. LORZ, Albert, METZGEG, Ernst. Tierschutzgesetz, Kommentar. München: Beck, 2008. 615 s. ISBN 9783406554360. 7. CASPAR, Johann, Philipp. Tierschutz im Racht der modernen Industriegesellschaft: eine rechtliche Neukonstruktion auf philosophischer und historischer Grundlage. Wien: Nomos, 1999. 567 s. ISBN 3-7890-5901-3.
Akademické práce: 1. BURSOVÁ, Kristýna. Trestní právo v Protektorátu Čechy a Morava. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/209625/pravf_m/DIPLOMOVA_PRACE.pdf. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 66 s. 2. DOSTÁLOVÁ, Lucie. Ochrana zvířat proti týrání. Olomouc, 2007, Diplomová práce. Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, s. 91 – 97.
Články a informační brožury: 1. RYDVAL, Tomáš. Ochrana zvířat proti týrání jako součást právní ochrany zvířat v České republice. Aplikované právo, 2006, roč. 4., č. 2, s. 29 - 48. ISSN: 1214-4878.
60
2. JÜTTE, Daniel. Tierschutz und Nationalsozialismus: Die Entstehung und die Auswirkungen des nationalsozialistischen Reichstierschutzgesetzes von 1933. In: Ber. Inst. Didaktik Biologie Suppl.2, Münster: 2002. s. 167 – 184. 3. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Velkochovy a chovy prasat v České republice aneb skutečná realita ţivota tzv. hospodářských zvířat. Valašské Meziříčí: OHZ. 8 s. 4. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Velkochovy a chovy skotu v České republice aneb skutečná realita ţivota tzv. hospodářských zvířat. Valašské Meziříčí: OHZ. 8 s. 5. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Jak nejlépe můţeme pomoci zvířatům. Valašské Meziříčí: OHZ. 8 s. 6. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Zpravodaj. 2011, č. 33, Valašské Meziříčí: OHZ. 24 s. 7. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Zpravodaj. 2011, č. 35, Valašské Meziříčí: OHZ. 20 s. 8. OCHRÁNCI HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT. Newsletter. 2012, č. 1, Valašské Meziříčí: OHZ. 14 s. 9. STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA. Program ochrany zvířat – situace v roce 2011. Informační bulletin č. 4/2011. s. 19.
Elektronické články: 1. KESSLER, Tomáš. Přestává být zvíře věcí? Aneb krátký exkurz do právní úpravy zvířat v novém občanském zákoníku. Epravo.cz [online]. 2012, 19. 04. 2012 [cit. 22. 07. 2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/prestava-byt-zvire-veci-anebkratky-exkurz-do-pravni-upravy-zvirat-v-novem-obcanskem-zakoniku-82444.html. 2. Welfare hospodářských zvířat. In: Welfare hospodářských zvířat [online]. RSPCA [cit. 2012-07-10]. Dostupné z: www.ochranazvirat.cz/275/53/cz/file/. 30 s. 3. Výměna klecí pro nosnice přijde chovatele na 2,8 miliardy Kč. Zemědělský týdeník [online]. 2012, 2012-01-26 [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.zemedelskytydenik.cz/hlavni-strana/3206-3. 4. Ochránci zvířat prosazují přijetí celosvětové deklarace o welfare zvířat. ECONNECT [online]. 2006, 13. 02. 2006 [cit. 01. 08. 2012]. Dostupné z: 61
http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzvj2061454981&sh_itm=dfa99ac0a78aefff099e45ee0ed60b31&all_ids=1. 5. JARMIČ, Libor. Trestní právo a ochrana ţivotního prostředí. Trestněprávní revue [online]. roč. 2010, č. 9, 16. 11. 2011 [cit. 01. 08. 2012]. ISSN 1213-5313. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_7577/trestni-pravo-a-ochrana-zivotnihoprostredi.aspx. 6. VOLF, Tomáš. Češi vrátili Polákům a Maďarům 2 700 000 vajec. Slepice trápili v malých klecích. Ihned.cz [online]. 24. 2. 2012 [cit. 28. 8. 2012]. Dostupné z http://byznys.ihned.cz/c1-54840660-cesi-vratili-polakum-a-madarum-2-700-000vajec-slepice-trapili-v-malych-klecich.
Právní předpisy: 1. Ústavní zákon č. 1/1993, Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2. Ústavní zákon č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 3. Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě. 4. Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. 5. Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat. 6. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 7. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (veterinární zákon). 8. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 9. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. 10. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č. 40/ 2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č. 200/1990, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. 14. Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (2007/C 306/01). 15. Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie (C 115/47).
62
16. Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění). 17. Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální poţadavky na ochranu nosnic. 18. Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. 19. Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální poţadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). 20. Směrnice Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při poráţení nebo usmrcování. 21. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 22. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. 23. Vyhláška ministerstva zemědělství 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování. 24. Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. 25. Vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání. 26. Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností. 27. Vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty. 28. Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí. 29. Vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních poţadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí. 30. Vyhláška č. 202/2004 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání afrického moru prasat. 31. Vyhláška č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení. 32. Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. 63
33. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. Dostupné z http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html. 34. Bundesgesetz über den Schutz der Tiere (Tierschutzgesetz - TSchG), StF: BGBl. I Nr. 118/2004. 35. Bundes-Verfassungsgesetz (B-VG). 36. Strafgesetzbuch für das Deutsche Reich, Deutsches Reichsgesetzblatt Band 1871, Nr. 24, Seite 127 – 205. 37. Tierschutzgesetz in der Fassung der Bekanntmachung vom 18. Mai 2006 (BGBl. I S. 1206, 1313). 38. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland (GG). 39. Bürgerliches Gesetzbuch (BGB).
Judikatura: 1. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. listopadu 2006, Hauptzollamt Hamburg-Jonas v. ZVK Zuchtvieh-Kontor GmbH, C-300/05, Sb. rozh. s. I – 11171. 2. Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. září 2009, Komise Evropských společenství v. Řecká republika, C-416/07, Sb. rozh. s. I – 7883. 3. Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. října 2008 Interboves GmbH v. Hauptzollamt Hamburg-Jonas, C-277/06, Sb. rozh. s. I – 7433. 4. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 1995, sp. zn. 6 To 133/94. 5. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 5 Tz 258/2000. 6. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011.
64
Anotace Předkládaná diplomová práce nese název Ochrana hospodářských zvířat v právním řádu České republiky. Ochraně hospodářských zvířat je z hlediska ochrany zvířat obecně věnována nejmenší pozornost, ačkoliv to jsou právě hospodářská zvířata, která jsou nejvíce týraná a jejichţ ţivotní podmínky ve velkochovech jsou většinou velmi špatné. Tato práce poskytuje komplexní pohled na právní ochranu hospodářských zvířat v České republice a poskytuje také komparaci s jinými členskými státy Evropské unie. Práce se opírá o právní předpisy Evropské unie, zejména o směrnice a nařízení, která stanovují podmínky pro chov hospodářských zvířat. Dále se opírá o vnitrostátní právní předpisy, zejména o zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který implementuje příslušné komunitární právní předpisy. Práce obsahuje vymezení základních pojmů a nástrojů ochrany hospodářských zvířat, a také krátký historický exkurz do dané problematiky.
Summary The submitted diploma thesis is titled The Protection of the Livestock within the Czech Legal Regulation. The people are not usually paying so much attention to the protection of the livestock as they should, although the farm animals, also called livestock, are the animals, who are suffering the most and whose living conditions on farms are usually very bad. This thesis brings complex view on legal protection of the livestock within the czech legal regulation and brings also comparison with other European union countries. The thesis is based on the European union legislative acts, which regulate the living conditions of farm animals. The thesis is also based on czech legislative acts, primarily on legislative act No. 246/1992 Coll., so called The animal protection act, which implements the relevant acts of European union. The thesis contains definition of basic terms and instruments of livestock protection and there is also a short historical excursion.
65
Seznam klíčových slov Zvířata Hospodářská zvířata Ochrana zvířat Welfare zvířat Chov hospodářských zvířat Týrání zvířat Organizace na ochranu zvířat Ekologické zemědělství
Keywords Animals Livestock Protection of animals Animal welfare Livestock farming Cruelty to animals Animal protection organizations Ecological farming
66
Přílohy Obrázek 1 – porodní klec pro prasnice205
Obrázek 2 – Hala na chov brojlerů206
205
Zdroj: Foto AGRICO s.r.o. - tradiční dodavatel stájových technologií. Dostupné z http://www.agrico.cz/porodni-klece-1-20.html. 206 Zdroj: Foto Different live. Dostupné z http://www.differentlife.cz/vegetarian.htm.
67
Obrázek 3 – Bateriové klece pro nosnice207
Obrázek 4 – Obohacené klece pro nosnice208
207 208
Zdroj: http://koneapsy.blog.cz/0912/ake-maso-si-dame-na-veceru. Zdroj: http://ksz.af.czu.cz/predmety/managementhz/drubez/ustajenislepicnosnehotypu.pdf.
68
Obrázek 5 – Dojnice, u kterých je dbáno na welfare209
Obrázek 6 – Masný skot poklidně se pasoucí na pastvině210
209
Zdroj: Institute for animal science. Dostupné z: http://www.vuzv.cz/index.php?p=chov_prezvykavcu&site=TechnologieChovu. 210 Zdroj: Foto Petra Niedobová.
69
Obrázek 7 – Počty poražených zvířat v ČR v roce 2010/2011211
211
Zdroj: Příloha 15. STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA. Program ochrany zvířat – situace v roce 2011. Informační bulletin č. 4/2011.
70
Obrázek 8 – Počty hospodářských zvířat chovaných v rámci ekologického zemědělství212
212
Zdroj: HRABALOVÁ, Andrea (ed.). Ročenka ekologické zemědělství v České republice 2010. Praha: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2011, s. 26.
71
Obrázek 9 – Plánovaná opatření podle strategie Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat213
213
Zdroj: SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012–201.
72
