Ochrana autorských pr{v

Ochrana autorských pr{v - Z{klady počítačové etiky Některé z n{sledujících z{sad slušného chov{ní při pr{ci s počítačem, které zpracovali v americkém Computer Ethic Institute, nejsou soudně vymahatelné, přesto je jejich dodržov{ní nutné (a norm{lnímu člověku snad vlastní): • Nepoužiješ počítač k poškození jiného člověka ani nebudeš svojí prací na počítači někoho rušit. • Nenarušíš soukromí počítačových souborů druhých (nebudeš si je prohlížet). • Nepoužiješ počítač ke kr{deži. • Nepoužiješ počítač k falešnému svědectví (falšov{ní důkazů). • Nebudeš kopírovat ani používat cizí software, za který jsi nezaplatil. • Nebudeš používat cizí počítačové zdroje bez souhlasu vlastníka nebo bez vhodné n{hrady. • Nebudeš si přisvojovat intelektu{lní výstupy (n{pady) jiných lidí. • Budeš přemýšlet o soci{lních dopadech programu, který píšeš, nebo systému, který navrhuješ. (Neublížíš tím někomu?) • Vždy budeš používat počítač takovým způsobem, který respektuje tvé bližní. Etika vždy souvisí s mor{lkou. To, co je v určité době považov{no za mor{lní, určuje myšlení většinové populace. IT však intenzivně využív{ pouze č{st lidí a navíc tato oblast přin{ší nové možnosti a situace, které dříve prostě neexistovaly (například možnost kopírovat neomezeně autorsk{ díla bez ztr{ty kvality), proto v této oblasti vznik{ jak{si „nov{ mor{lka", kter{ není ust{len{ a kter{ se pod vlivem nových technologií st{le vyvíjí.

-

Z{kon o svobodném přístupu k informacím a Z{kon o ochraně osobních údajů

V naší zemi m{ každý podle Z{kona o svobodném přístupu k informacím pr{vo ž{dat ode všech st{tních org{nů a institucí veškeré informace, které mají k dispozici a které nebyly prohl{šeny za důvěrné. Ty mu je musí poskytnout v určené lhůtě a zdarma, maxim{lně za n{klady na jejich pořízení (vyhled{ní, provedení kopie apod.). Každ{ veřejn{ instituce (obec, škola, úřad atd.) je d{le povinna vystavit z{konem stanovené informace o své činnosti na Internetu a musí přijímat pod{ní od občanů a firem elektronickou poštou s využitím elektronického podpisu. Na druhou stranu veškeré informace týkající se jednotlivce (osobní údaje - datum narození, adresa, výsledky ve škole, zdravotní stav, příjmy atd.) jsou ze z{kona

Ochrana autorských pr{v

1

důvěrné a ž{dn{ instituce je nesmí nikomu sdělovat, kromě z{konem či soudem stanovených případů. Dodržov{ní pravidel pro nakl{d{ní s informacemi sleduje Úřad pro ochranu osobních údajů. Podle Z{kona na ochranu osobních údajů nesmí nikdo bez vašeho souhlasu ani shromažďovat a ukl{dat vaše osobní údaje, kromě institucí a organizací, které k tomu mají pr{vo ze z{kona (policie, soudy, úřady apod.). Komerční firmy (e-shopy apod.) musí být registrov{ny u již zmíněného Úřadu pro ochranu osobních údajů a k ukl{d{ní vašich údajů musí mít vaše svolení. To získ{vají při vaší registraci do různých služeb (svolení je uvedeno v licenčním ujedn{ní, které však uživatelé většinou nečtou), nebo pomocí různých reklamních akcí s anketami a slosov{ním, kde souhlas býv{ vytištěn na zadní straně lístku písmem o velikosti 4-6 bodů.

- Podstata ochrany autorských pr{v V této č{sti se budeme věnovat použití cizích autorských děl (textů, obr{zků, hudby a videa) ve svých dokumentech. D{le je vysvětlena problematika licencov{ní software. Autorský z{kon a citov{ní informací Použití cizích autorských děl pro naše vlastní školní materi{ly, tedy pro naše vlastní autorsk{ díla, upravuje § 31 Autorského z{kona s nadpisem Citace. Nejlepší bude ho zde citovat: Do pr{va autorského nezasahuje ten, kdo • •

•

cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobn{ cel{ zveřejněn{ díla, užije zveřejněné dílo v předn{šce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím čí k jiným vzděl{vacím účelům;

vždy je však nutno uvést: •

•

jméno autora, nejde-li o dílo anonymní nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uv{dí na veřejnost, a d{le n{zev díla a pramen.

Co z toho vyplýv{: •

Pokud užív{me díla při výuce ve škole (tj. výlučně k vyučovacím účelům), můžeme užít celé dílo (viz bod c).


2

Pokud vytvoříme dokument (prezentaci, text), který vystavíme na webu, jedn{ se o zveřejnění (našeho) samostatného díla a cizí díla můžeme použít pouze v odůvodněné míře (viz bod a). Co je tato míra, z{kon nespecifikuje. Vždy musíme uvést jméno autora, n{zev díla a pramen. Obr{zky použív{me vždy celé, těžko obh{jit nějakou odůvodněnou míru. Můžeme je tedy bez ohledu na pr{va autora užívat pouze pro vyučovací účely. Obr{zky v dílech, kter{ zveřejníme (web apod.) je tedy možné použít: • Své vlastní kresby či fotografie (pozor na pr{va osob a značek). • Z volně dostupných zdrojů, u kterých je užití výslovně povoleno. • Po zajištění souhlasu autora (případně majitele autorských pr{v). •

Užití a šíření hudby a videa Autorský z{kon v § 30 v odstavci 1 a 2 stanovuje: (1) Za užití díla podle tohoto z{kona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospod{řského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento z{kon jinak. (2) Do pr{va autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví z{znam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. (3) Nestanoví-li tento z{kon d{le jinak, užitím podle tohoto z{kona je užití počítačového programu či elektronické datab{ze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu pr{vnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu. Z toho plyne, že z{kon v ČR rozdílně upravuje stahov{ní hudby a videa na jedné straně a počítačových programů na straně druhé: • Hudbu a video můžete získat a užít pro osobní potřebu. Nesmíte je ale šířit, a to ani zdarma. Zak{z{na je také veřejn{ produkce. • Software (komerční) nesmíte ani ukl{dat na disk počítače. Neleg{lní je samozřejmě také odstraňov{ní ochran proti kopírov{ní programů. Odkazy na jiné weby jsou samozřejmě leg{lní, u č{stí webů (obr{zků, videa) je to sporné, načíst do svého webu cizí obr{zek nebo video je neleg{lní, pokud to licenční podmínky webu nepovolují (jako např. u youtube.com). - Normy pro citov{ní z knih a z on-line zdrojů Jestliže ž{k použije ve své pr{ci cizí text, je to v poř{dku, pokud: Jasně odliší svůj vlastní text od použitého. • Splní povinnost danou autorským z{konem, tj. spr{vně uvede bibliografickou citaci. •


3

Pro citov{ní zdrojů existuje norma (ČSN ISO 690), je tedy jasně určeno, co vše takov{ citace m{ obsahovat. Mírně se liší u tištěného zdroje a u zdroje elektronického (typicky webové str{nky). Způsob citov{ní vych{zí z výše zmíněné normy. Citov{ní knihy si rozebereme na příkladu uvedení zdroje - této učebnice: ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: Teoretická učebnice. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-3228-9. Z příkladu je zřejmé, z čeho se citace skl{d{ a jak se píše: • Jméno (přesněji příjmení) autora se píše velkými písmeny, za ním je č{rka a křestní jméno malými písmeny. Tituly se nepíší. Za jménem je tečka. • N{zev knihy se často píše kurzívou. Za n{zvem je tečka. • Místo, vydavatel a rok vyd{ní. Za skupinou je jako vždy tečka. • ISBN - jednoznačné číslo knihy. Citov{ní elektronického zdroje si uk{žeme na příkladu čl{nku počítačového webového port{lu pro učitele Učitelský spomocník. BRDIČKA, Bořivoj. Pozitivní dopad počítačových her zpochybněn [online]. [cit. 2008-11-10]. Dostupný z URL: http://www.spomocnik.cz/index. php?id_document=2284>. Z příkladu je opět zřejmé, z čeho se citace skl{d{ a jak se píše: • Jméno (přesněji příjmení) autora se píše velkými písmeny, za ním je č{rka a křestní jméno. • N{zev čl{nku se většinou píše kurzívou. • V hranatých z{vork{ch se uvede [online], • V hranatých z{vork{ch se uvede datum, kdy byl čl{nek citov{n [rok-měsícden], • URL - jednoznačn{ adresa čl{nku na webu. Text Dostupný z: není povinný, je však vhodný. Pokud je cit{t v elektronickém dokumentu (webu, prezentaci), měl by fungovat jako odkaz na uvedenou str{nku. -

Licence k užití programu

Program - zboží a autorské dílo Vzniklý program je většinou zboží, které se prod{v{ na volném trhu tak jako jakékoli jiné zboží. Oproti třeba technickým (hardwarovým) počítačovým dílům m{ však program určité specifické vlastnosti. Je to tzv. autorské dílo a jeho tvůrci (firma, pro kterou pracují) k němu mají autorsk{ pr{va, podobně jako autoři knih, hudební skladatelé atd.


4

Licence Z toho plyne, že vy jako uživatelé nemůžete koupit toto dílo jako celek, se všemi pr{vy k němu, ale můžete získat pouze licenci (opr{vnění) k jeho užív{ní. (Přesněji- můžete koupit program, stačí p{r set tisíc či milionů dolarů a kvalitní komerční program je v{š.) D{le z toho plyne, že nesmíte ž{dným způsobem používat ve svých dílech toto dílo, pokud k tomu autor ned{ svůj výslovný souhlas. Licence je někdy nepřenosn{, sv{zan{ s určitým počítačem, jindy ji můžete někomu prodat (ale pak už nesmíte program používat). Koupíte-li program, většinou dostanete krabici, ve které se nach{zí: • vlastní program na nějakém nosiči (CD nebo disk DVD), • licenční ujedn{ní, za jakých podmínek smíte program užívat, • manu{l (n{vod) k jeho užív{ní. Instalační program samozřejmě můžete také st{hnout z Internetu a pouze zakoupit licenci k jeho užív{ní. Licenční smlouva Při instalaci programu většinou musíte odsouhlasit licenční smlouvu s koncovým uživatelem (tzv. EULA - End User License Agreement). Tím d{v{te najevo svůj souhlas s licenčním ujedn{ním, které je dobré si proto předem přečíst. Licenční smlouva je typem obchodní smlouvy, je tedy podřízena z{konu. Jestliže n{m tedy tato smlouva něco zakazuje (např. prodat licenci někomu jinému), je toto ustanovení neplatné, protože český z{kon to povoluje. Z{kon d{le stanoví, že (licenční) smlouva musí být srozumiteln{ pro smluvní strany, jinak je neplatn{. Pokud tedy nehovoříte plynně anglicky a smlouva není dostupn{ v češtině, je neplatn{. St{le však plně platí ustanovení autorského z{kona o software, tedy nutnost vlastnit licenci k použív{ní programu a nez{konnost stahov{ní a rozšiřov{ní jakéhokoli software (viz předchozí strany). Již víte, že program je nutné nainstalovat, tj. pomocí instalačního programu ho umístit někam na pevný disk v počítači. Často je však nutné program i aktivovat a výhodné ho registrovat. Registrace programu Registrace programu je zaevidov{ní jeho uživatele do datab{ze výrobce programu. Registrace přin{ší většinou několik výhod: • Registrovaný uživatel mív{ n{rok na aktualizaci (upgrade nebo update) programu za sníženou cenu. • U některých programů m{te n{rok na využití z{kaznické linky (hot-line), kdy v případě potíží s programem (ať vzniklých vaší neznalostí nebo výjimečně jeho nespr{vnou funkcí) se můžete spojit s kvalifikovaným odborníkem, který v{m poradí v nesn{zích.


5

Kontrola užív{ní leg{lního softwaru Kontrolu leg{lnosti softwaru prov{dí specializované oddělení Policie ČR. Ž{dn{ jin{ organizace nem{ pr{vo občany kontrolovat. Pokud je při kontrole výpočetní techniky nějaké firmy nebo dom{cnosti zjištěno užív{ní neleg{lního softwaru, je vyčíslena jeho hodnota a dojde k finančním a trestním postihům firmy a odpovědných pracovníků. Ochrana programů před neleg{lním kopírov{ním Výrobci programů chr{ní své programy tak, že se snaží kopírov{ní přímo znemožnit nebo alespoň používají prvky, které usnadní usvědčení pachatele: • Program při instalaci vyžaduje zad{ní licenčního (sériového) čísla, bez kterého nelze instalaci provést. Toto opatření znesnadňuje neleg{lní šíření programu a navíc dodavatelsk{ firma m{ evidenci, že program se sériovým číslem XYZ dodala firmě A. Pokud je při kontrole program s tím to číslem zjištěn u firmy B, je jasné, od koho se tam vzal. • Program po instalaci vyžaduje aktivaci přes Internet nebo telefon. Pomocí aktivace je sv{z{no určité licenční číslo s určitým počítačem. Není potom možné program se stejným licenčním číslem aktivovat na jiném počítači, takže i leg{lní uživatel programu ho musí po výměně více komponent počítače znovu aktivovat. • Hardwarový klíč je malé technické zařízení, které se připojuje většinou k USB portu počítače. Bez jeho přítomnosti program nefunguje. Jedn{ se o poměrně velmi bezpečnou ochranu programu před neleg{lním kopírov{ním, použív{ se u nejdražších skupin programů (např. CAD). • Disk s programem nelze jednoduše zkopírovat. Většinou obsahuje speci{lně upraven{ chybn{ místa, kter{ způsobí chybu při kopírov{ní. Překon{v{ní těchto ochran je neleg{lní. (Z{kon sice d{v{ leg{lnímu uživateli možnost zhotovit si z{ložní kopii programu, možnost ale neznamen{ pr{vo.) Neleg{lní instalaci software umožňují různ{ warez fóra s licenčními klíči a zejména tzv. cracky, programy odstraňující ochranu software nebo keygener{tory, gener{tory licenčních čísel. Podle statistik je až 90 % těchto programů nakaženo různými typy malware, jejich užití kromě toho, že je neleg{lní, je také vysoce rizikové. Nejčastěji používané druhy licencí OEM software Velmi často se při koupi nového počítače (nebo tisk{rny, skeneru atd.) setk{te s nabídkou tzv. OEM programů. Jsou to zcela norm{lní nové verze programů, které jsou však nabízeny pouze současně s novým hardwarem za sníženou cenu. Snížení cen býv{ velmi výrazné, někdy i na 1/3 běžné ceny. Sledovat možnost n{kupu OEM programů se tedy vyplatí.


6

OEM programy však jsou v{z{ny na díl, se kterým byly zakoupeny (u počítačů je to z{kladní deska počítače), nedají se instalovat na jiný počítač. Není k nim dostupn{ podpora formou hot-line a ned{ se z nich upgradovat na vyšší verzi programu. Komerční (proprietarní) verze programů Majitelé komerčních programů poskytují koncovým uživatelům za úhradu licenci k užív{ní těchto programů. Zdrojový kód těchto programů je uzavřený, uživatel neví, jak program vlastně funguje. Demoverze a zkušební verze programů Demoverze jsou „ostré" programy, které mají zablokované některé funkce, často ukl{d{ní souboru na disk a tisk. Dod{vají se zdarma nebo za malý poplatek. V demoverzi si můžete vyzkoušet funkčnost a ovl{d{ní programu, a získat tak podklady pro rozhodnutí, zda program koupit, nebo ne. Zkušební (trial) verze většinou umožňují plnohodnotnou pr{ci včetně ukl{d{ní i tisku, ale jen po určitou dobu. Po uplynutí této doby program nelze spustit ani znovu nainstalovat. Opět m{te, ještě lépe než v předchozím případě, možnost program před jeho koupí důkladně vyzkoušet. Shareware Program, který je rozšiřov{n formou shareware, si můžete nainstalovat, pracovat s ním a po určité době jste povinni zaslat jeho autorovi uvedený poplatek (tzv. registrační poplatek). Ten většinou nebýv{ velký, mezi 5 a 100 dolary. Na z{kladě registračního poplatku pak smíte program leg{lně užívat a navíc v{m jeho autor často pošle stručný manu{l, případně i novou verzi programu. Freeware Doslova lze n{zev této skupiny programů přeložit jako volné zboží. Program, označený jako freeware, můžete používat a rozšiřovat zdarma, požaduje se pouze dodržov{ní autorských pr{v (licence k programu je poskytov{na zdarma). Nesmí se tedy zahrnovat do komerčně šířených programů a nesmí být změněn. Pro uživatele je to samozřejmě zajímav{ skupina programů. Někdy je jako freeware šířen i velmi kvalitní program. Po jeho hromadném rozšíření se z něho může st{t norm{lní, komerčně šířený program, který si uživatelé zvyklí na jeho předchozí freewarovou verzi, koupí. Public domain Je to skupina programů k volnému užití. Tyto programy lze používat, volně šířit i upravovat. Autoři se vzd{vají některých svých pr{v k programu a nechají uživatele s ním nakl{dat podle libosti.


7

Licence GNU/GPL V současnosti vystupuje do popředí tzv. svobodný software (free software, ezaměňovat s freeware) šířený většinou pod licencí Open Source (nejčastěji GPL). Ten se st{v{ alternativou pro často finančně n{ročné komerční programy. Jedn{ se o zajímavý fenomén, kterému stojí za to věnovat více pozornosti. Myšlenku svobodného softwaru formuloval v polovině 80. let minulého století Richard M. Stallman, do té doby program{tor na univerzitě v USA. Stallman založil projekt, jehož cílem bylo vytvořit svobodný unixový operační systém. Projekt byl pojmenov{n jako projekt GNU, tato zkratka je rekurzivní (navz{jem se volající) akronym GNU is Not Unix (GNU není Unix). Na projektu GNU se již v té době podílelo mnoho program{torů. Systém GNU brzy obsahoval všechny důležité komponenty s výjimkou j{dra. To začal vytv{řet Linus Torvalds v roce 1991 a časem dostalo n{zev Linux. Kombinací systému GNU a j{dra Linux pak vznikl tzv. GNU/Linux systém, který dnes díky jeho distribucím používají desítky milionů uživatelů. A protože se k tomuto systému přikl{nějí obrovské země jako Čína, Indie a další, bude mít GNU/Linux časem stovky milionů uživatelů. Open Source a licence GPL Open Source znamen{ doslova otevřený zdroj. Takové programy musí být vždy šířeny i s uvedením zdrojových textů, takže každý (kdo m{ patřičné znalosti) může přesně zjistit, jak takový program funguje. Každý ho také může vylepšit, opravit v něm chybu, použít ho ve svém programu, vždy však musí takový produkt opět distribuovat jako Open Source. Přesné podmínky pak stanovuje licence GPL (General Public Licence - všeobecn{ veřejn{ licence). Nejrozšířenější takovou licencí je GNU/GPL (GNU General Public Licence). Kdo vytv{ří Open Source? Open Source programy může každý užívat zdarma. Kdo m{ z{jem vytv{řet takové programy, děl{ to vždy zadarmo, a pokud ne, tak z čeho je placen? Komunitu vytv{řející tyto programy tvoří zajímav{ směs lidí z celého světa. Někteří pracují zadarmo, jiní jsou za vývoj programů dobře placeni. • Prvními vývoj{ři byli nadšenci z prostředí především amerických univerzit, studenti i zaměstnanci, a dodnes je akademick{ půda silnou z{kladnou Open Source. Studenty motivuje přístup k myšlenk{m zkušených program{torů, na kterých se učí, zaměstnanci (učitelé) často pracují na programech Open Source v r{mci projektů, které mají význam pro školu i pro celou společnost, a jsou proto placeny z veřejných zdrojů. • Mnoho komerčních firem platí své vývoj{ře za pr{ci na Open Source a přispív{ finančně celé komunitě. Tyto firmy to většinou dělají kvůli výdělku, ne z dobročinnosti. Vezmou pak volně šiřitelnou aplikaci, tu šíří d{le zdarma,


8

•

ale doplní k ní své vlastní komerční nadstavby a doplňky, podporu uživatelů a školení. Výsledný produkt prod{vají. Díky tomu, že vývoj z{kladního softwaru platí mnoho firem, je k dispozici ve vysoké kvalitě pro každou firmu za výrazně nižší n{klady, než by pro ni představoval vývoj vlastního komerčního softwaru. Vl{dy některých zemí (např. Číny a Japonska) sledují se znepokojením dominanci firmy Microsoft na poli softwaru a podporují vysokými č{stkami vývoj volně šiřitelného softwaru.

Proč používat komerční software? Jestliže všechny programy určité skupiny pracují podle stejných principů a takřka ve všech oblastech jsou k dispozici zdarma dostupné programy, proč používat drahý komerční software? Důvodů je více: • U každého pracovního prostředku jsou pro firmu nejdůležitější celkové n{klady na jeho vlastnictví (tj. na jeho pořízení i provozov{ní). Při nasazení jakéhokoliv systému firmy počítají nejen jeho pořizovací cenu, ale také n{klady na údržbu a spr{vu, školení uživatelů atd., vždy z{leží na konkrétní situaci v konkrétní firmě. • Komerční software mív{ často masivní reklamu, na kterou lidé reagují. Také je více rozšířen, je tedy dostupnější jeho podpora a školení. • Rozšíření volně dostupného softwaru br{ní také neleg{lní užív{ní komerčních programů - mnoho jejich uživatelů by si n{kup softwaru za desetitisícové č{stky nejspíš rozmyslelo.

-

Licence Creative Commons

Díky svobodomyslnosti mnoha lidí existují nyní zdroje informací, které jsou leg{lně zdarma dostupné, a nejen to, které můžeme používat ve svých dílech. Vždy je však vhodné se sezn{mit s přesným zněním licence na zveřejňovaný materi{l. Voln{ licence někdy není voln{ úplně. • Volné užití může být omezeno na nekomerční formu. • Volné užití může být omezeno na nějaký st{t (většinou území USA). • Volné užití může podmiňovat zveřejnění nově vzniklého materi{lu opět s volně použitelnou licencí. Různých volných (otevřených) licencí je více, nejčastěji se používají: Public domain licence je ch{p{na jako možnost nakl{dat s dílem naprosto volně, tedy užívat ho v libovolných materi{lech. Nem{, ale přesnou definici. Creative Commons je skupina licencí, které mohou autoři použít pro své materi{ly. Například mohou uvést:


9

• • • •

by) [nebo Attribution], což stanovuje povinnost uvést autora původního textu. nc) [nebo Noncommercial] určuje pouze nekomerční volné použití. nd) [nebo No Derivative Works] zakazuje změnu původního díla, tedy jeho zahrnutí do odvozených děl. sa) [nebo ShareAlike] určuje, že díla, ve kterých je takové dílo (nebo z něho odvozené dílo) použito, musí mít stejnou licenci.

Autor může (ale nemusí) použít libovolnou kombinaci omezení, od ž{dných omezení (uvede CC a nic d{le) až po kombinaci všech omezení (uvede CC a zkratkami nebo slovy omezení, například by, nc, nd, sa). Tedy pokud je například u fotobanky uvedeno, že obr{zky jsou šířeny pod licencí Creative Commons, je třeba u každého snímku číst podrobnější omezení od autora. GNU Free Documentation License je licence používan{ například u svobodné encyklopedie Wikipedia. Stručně řečeno sděluje, že autoři textu neručí za zveřejněné údaje, a určuje, že je možné toto dílo používat za předpokladu, že vzniklé dílo je opět volně dostupné. Pokud je sdělen autor, měl by být vždy uveden, vždy by také měl být uveden zdroj, tj. odkaz na str{nku, ze které bylo čerp{no. - Propriet{rní (komerční) programy a open source Na každou oblast využití počítače existují jak komerční, tak open-source programy, navíc jim začínají konkurovat webové služby. D{le nejsou uvedeny operační systémy. Kancel{řským balíkům dominuje firma Microsoft s balíkem Microsoft Office. Ten je dod{v{n v různých verzích (Standard, Home & Student, Professional atd.), většinou zahrnuje programy Microsoft Word (textový editor), Microsoft Excel (tabulkový kalkul{tor), Microsoft Outlook (e-mailový klient a n{stroj na spr{vu kontaktů a času), Microsoft PowerPoint (prezentační program). Open Source alternativu tvoři balík OpenOffice.org a různé webové služby, zejména Dokumenty Google. Grafickým a multimedi{lním programům vl{dne firma Adobe s balíky Creative Suitě. Produkty jako (Adobe) Photoshop (rastrové obr{zky), Illustrator (vektorové obr{zky), InDesign (DTP - sazba dokumentů), Acrobat (tvorba PDF), Flash (animace), Premiere (střih videa) a další jsou etalony ve své oblasti, pro vysoké ceny licencí (a to i školních) se však s nimi běžní uživatelé nesetk{vají. Č{stečně jim konkuruje firma Corel s produkty CorelDRAW (vektorov{ grafika) a Corel Paint Shop Pro (rastrové obr{zky). Na úpravu fotografií je také vhodný český program Zoner Photo Studio. Open Source alternativ je mnoho, nedosahují ale kvalit komerčních programů. Za vyzkoušení stojí například GIMP (rastry), Inkscape (vektory), Scribus (DTP) a TeX (čtěte Tech, DTP).


10

Prohlížeče webu jsou dnes nesmírně důležité, protože představují vstup do jeho světa. Soutěží několik vyrovnaných programů, Apple Safari, Google Chrome, Mozilla Firefox, Opera a Windows Internet Explorer. Další software zahrnuje statisíce programů pro stovky využití. K udržení přehledu je nutné sledovat odborné weby a časopisy.


11

Ochrana autorských pr{v

Recommend Documents