SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
září-říjen 2012 / č.49
Změny PRV - strategie vedoucí k likvidaci dobytka Na setkání ve Skalském dvoře zástupci MZe poodkryli svou aktuální vizi či koncepci českého zemědělství a hlavně strukturu podpor po vstupu do nového rozpočtového období. Nutno říci, že tato strategie odpovídá kritizovaným výstupům, které MZe dostávalo z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI).
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO) Vážení přátelé, v tomto bulletinu jsme se rozhodli věnovat ekonomice farmářů hospodařících v méně příznivých podmínkách. Ukazujeme, jak moc je citlivá životaschopnost těchto farem na to, do jaké míry jsou hrazeny jejich náklady, které musí vynakládat na péči o veřejné statky a pozitivní externality. Tyto peníze mají vzhledem k přírodním omezením většinový podíl na jejich tržbách. Toto téma jsme nezvolili náhodou. Dlouhodobě usilujeme o to, aby rozhodování ministerstva bylo podloženo vždy ekonomickou rozvahou a nikoliv pouze politickým rozhodováním. Platí to dvojnásobně nyní, kdy se v koncepci MZe navrhuje výrazné snižování LFA plateb na TTP a omezení obálky AEO. Zajímavé jsou statistické údaje ukazující, že ekofarmáři chovají více přežvýkavců než jejich konvenční kolegové. Přesto je z čísel zřejmé a logické, že poměr tržeb za produkci a za práci odvedenou na veřejných statcích a pozitivních externalitách činí v neúrodných oblastech 20:80. V úrodných oblastech je tento poměr 80:20 a je to opět logické. Od pracovníků odborné skupiny jsme se dostali k informacím o dalším útoku na živočišnou výrobu ze strany ÚZEI. V nejnovějších sazbách ÚZEI kalkuluje zatížení dusíkem nižší než dříve a přitom požaduje vyšší zatížení VDJ/ha. Tím uměle snižuje dosavadní sazby kompenzací za současného požadavku na zvýšení stavů ztrátového skotu.
Po několika letech poměrně stabilního hospodaření v LFA oblastech nás tu patrně čekají dramatické změny. Tou největší je plánované citelné snižování podpor LFA a AEO, které představují zásadní finanční zdroje pro LFA farmáře a zejména pro chovatele skotu na travních porostech. Platby LFA a AEO včetně ekologického zemědělství jsou dnes součástí osy II Programu rozvoje venkova a tato osa dnes zahrnuje 50 % finančních prostředků z tohoto programu. Tato „obálka“ ani sazby podpor před vstupem do EU nevznikly náhodou, ale jako výpočet ekonomické újmy (náhrada ušlých tržeb) v nastaveném konceptu hospo-
daření, který ministerstvo v LFA oblastech chtělo mít po krachu klasického a nekonkurenceschopného hospodaření na konci 90. let. Tímto konceptem bylo a je dosud multifunkční zemědělství založené na extenzívnějších formách hospodaření, sice s nižší produkcí, ale zato s důrazem na péči o krajinu, půdu a vodu. Je jen jediná komodita, která je schopna tyto veřejné statky přinášet, a tou jsou býložravci. Nutno říci, že díky zacílení podpor se v LFA podařilo vyřešit to, co se naopak v intenzívních oblastech nedaří, tj. čím dál vyšší až alarmující degradace půd
Fakticky ÚZEI tlačí zemědělce v neúrodných oblastech k tomu, aby se roztrhli na dvě části – jedna bude orat i v naprosto nevhodných podmínkách a druhá zcela opustí chov zvířat a bude pouze pobírat sazbu SAPS a mulčovat. To bude nedomyšlený důsledek neustálého tlaku ÚZEI proti skutečně neúrodným oblastem, který částečně ovlivňuje i politiku MZe. Závěrem mi dovolte informovat, že dochází k odkladu členského shromáždění Svazu marginálních oblastí, které bylo původně plánováno na 16.11.2012 z důvodu omluvy ministra zemědělství. Pan ministr musí nepředpokládaně do Varšavy na jednání Visegrádské čtyřky. A protože účast pana ministra je pro zemědělce z neúrodných oblastí v tomto období rozhodující, rozhodl výbor SMO o odložení členského shromáždění. O náhradním termínu Vás budeme neprodleně informovat. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225
a snižování jejího produkčního potenciálu, přímá eroze na 40 % orné, nárůst dusičnanů v pitných vodách, orientace na 1-3 tržní plodiny a snižování živočišné výroby se všemi negativními dopady, které tento způsob „zemědělství“ nese. Je třeba otočit kormidlo Dnes ale podle zástupců ministerstva přišla doba, kdy je třeba otočit kormidlo, v produkčních oblastech napravit neutěšenou situaci, přestat podporovat „slepé uličky“ jako je energie z obnovitelných zdrojů a naopak podpořit živočišnou produkci, a to zejména býložravce, kteří by měli pomoci zlepšit a hlavně zastavit negativní trendy v intenzívním zemědělství. Těchto cílů chce MZe dosáhnout přesunem části prostředků z pilíře I k přímé podpoře vybraných komodit a hlavně podstatným navýšením podpor investic v ose I PRV po roce 2014. Od tohoto kroku si MZe slibuje dosažení technologické úrovně evropských chovatelů (hlavně producentů mléka) v souvislosti s rušením mléčných kvót po roce 2015. Kdo to zaplatí? Na těchto plánech by asi nebylo nic až tak špatného - podobně jako na pověstných dobrých úmyslech dláždících cestu do pekel - kdyby to neznamenalo dost zásadní změny v dosavadním rozložení podpor. A to hlavně v Programu rozvoje venkova, kde MZe uvažuje se snížením podílu osy II (LFA + AEO) ze současných 50 % na 25 % objemu financí. Rozdělení obálky LFA i na ornou půdu automaticky sníží sazbu na 1 ha a postihne hlavně chovatele skotu na TTP,
tedy ty, kteří pro stát i ostatní farmáře zajišťují udržení výměry tzv. „stálých pastvin“. Dodržení referenční výměry těchto travních porostů je totiž zásadní podmínkou pro výplatu přímých plateb. Už se ale rodí i budoucí podoba AEO programů, kde MZe chce v rámci úspor minimalizovat počet opatření a vyloučit z AEO ekologické zemědělství. Pokud k tomuto dojde, každému je jasné, že ani plánovaná přímá podpora býložravců nemůže farmáři nahradit ztrátu příjmů způsobenou plánovaným snížením prostředků v ose II. Manévrovací schopnost chovatele skotu či ovcí v méně příznivých oblastech je omezená, někde prakticky žádná. V době velmi příznivých cen rostlinných komodit tento handicap ještě umocňuje přetrvávající zákaz rozorávání TTP. MZe nenabízí zatím nic Nejhorší na tom všem ale je, že jde veskrze o politické rozhodnutí bez relevantních ekonomických podkladů. Oproti produkčním oblastem, kde MZe má jasnou vizi o podpoře ŽV, v LFA, kromě citelného snížení podpor, zřejmě žádnou koncepci dalšího vývoje nemá. Pravděpodobně se příslušní úředníci domnívají, že farmáři v podhorách tu situaci nějak ustojí a z ušetřených peněz zaplatí šťastnějším kolegům modernizaci jejich technologií, potažmo starostům jejich požadavky v ose III.
lo dostat se z červených čísel. Každý farmář z LFA ale bude hledat cesty, jak opět realizovat zisk, který tolik potřebuje na investice či splácení nakoupené státní půdy. Pokud stát nebude ochoten dostatečně hradit újmy plynoucí z ochrany environmentu a ztížených podmínek hospodaření, a nenabídne farmáři žádné alternativy, dočkáme se rychle toho, že se farmáři v LFA oblastech a na TTP na environment prostě orientovat přestanou. Další problémy přinese nutné snížení stavů masných krav, protože jejich chov je sám o sobě ztrátový. Standardem se stane mulčování za SAPS, protože nebude blázna, který by za 1500 Kč/ha navíc hodlal chovat dobytek. A pak se problémy, které dnes ministerstvo řeší v nížině, přenesou i do kopců. Nemluvě o tom, že projektově rozdělované peníze nesou, na rozdíl od jasných a nenašvindlovatelných hektarových sazeb, podstatná korupční rizika. Nová strategie MZe ohledně PRV nahraje pouze betonářské lobby, protože je nutno konstatovat, že zemědělci pouze utratí peníze za investice, které by jinak nevynaložili. Osvícení úředníci, resp. dodavatelé staveb, nikoli trh, budou opět rozhodovat, do čeho by zemědělci měli investovat. Bude se jednat o obdobu dotování jednotlivých komodit, od čehož už Evropa dávno odešla.
Odpovědnost ministerstva Změny ve financování PRV a zejména plán na snižování prostředků v ose II může vést opět k destabilizaci řady farem, kterým se po vstupu do EU podaři-
! " # $ & !() ! "##$ % "#&" ' ( )) *+ +,- ./01
2
Nekvalita výstupů ÚZEI V našich bulletinech se často věnujeme polemice s výstupy ÚZEI, protože nerespektují základní ekonomické principy a utápí se v minulosti. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně vedení ÚZEI, tak zkusíme shrnout základní problémy dosavadních výstupů ÚZEI. Zkraje chceme předeslat, že na ÚZEI pracuje spousta kvalitních odborníků. Bohužel jejich práce je často devalvována závěry, které by snad ani neměly nést značku ÚZEI, protože nemají s ekonomikou ani ekonomií či logikou nic společného. Níže rozebereme některé prohřešky, tak jak jsme je zaznamenali z posledních výstupů ÚZEI.
Neaktuálnost dat Výpočty újmy/sazeb jsou prováděny dle velmi starých dat místo predikované újmy na další období. Přestože si MZe u ÚZEI objednává predikci rentability jednotlivých komodit, jsou újmy/sazby na období 20132020 kalkulovány ze starých dat. Není zohledňována inflace a není predikován vývoj.
Zneužívání BPEJ Výstupy ÚZEI vykazují znaky zneužívání, ale i obcházení systému bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), jak rozebíráme ve zvláštním článku tohoto bulletinu (S BPEJ nelze účelově nakládat). Mimo jiné ukazujeme na základní logické chyby v práci ÚZEI s BPEJ, např. důkaz kruhem, tedy chybný postup deduktivního důkazu, při němž se předem předpokládá to, co se chce teprve dokazovat.
Neúplné propočty ÚZEI neumí počítat rentabilitu KBTPM. O výpočet rentability ovcí, koz a koní se ani nepokouší a aplikuje na ně rentabilitu KBTPM. S ohledem na celkové vysoké náklady a nízké příjmy chovatelů KBTPM se ÚZEI dopouští příliš velkého zjednodušování, aby výsledky nevypadaly tak hrozivě.
Překrucování bruselských pravidel Ověřovali jsme informace o vodítcích pro všechna biofyzikální kritéria při vymezení ostatních LFA dle uvedeného odkazu na „JRC leden 2012“. Zejména nám šlo o tvrzení z materiálů ÚZEI, že fine tuning se nemá uplatnit na oblasti s identifikovaným kritériem nízká teplota. Informace Evropské komise ukazují, že se jedná o nepodložené, resp. nepravdivé tvrzení ÚZEI, protože použití fine tuningu na tyto oblasti pouze není povinné, a to je obrovský rozdíl. V rámci zveřejněné studie JRC jsou oblasti LFA-O definovány jako oblasti postižené významnými přírodními znevýhodněními, zejména nízkou úrodností půdy nebo špatnými klimatickými podmínkami a zachování extenzivní zemědělské činnosti je důležité pro zachování hospodaření s půdou. Výstupy a názory uvedené v podkladech ÚZEI jsou v přímém rozporu s touto definicí, protože se snaží udržet v LFA oblasti, které jsou typické nejintenzívnější zemědělskou činností a jejich nadprůměrné ekonomické výsledky pochopitelně snižují zjištěnou újmu a tudíž sazbu LFA. Chybějící konfrontace s realitou Příkladem budiž fakt, že většina území ČR je rozorána, přesto ÚZEI prezentuje, jak lukrativní je hospodaření na travních porostech. Kdyby tomu tak bylo, tak už je dávno celá ČR jedna velká louka či pastvina, protože sedláci nejsou hloupí, jsou podnikatelé a věnují se tomu, co nejvíce vynáší. A je to tak správně. Věc zvýrazňuje fakt, že zatravňování je v ČR povoleno a dokonce dotováno, naopak rozorávání TTP je zakázáno. Přesto se orá na příliš velké ploše ČR a tento stav se prakticky nemění.
3
ÚZEI předpokládá, že se všechna telata prodávají, přitom ve sledovaném období r. 2007 dochází k nárůstu v chovech KBTPM a to převážně ponecháním jaloviček. Náklady na KBTPM jsou na druhé straně uměle snižovány, tak aby nepřekročily 150 % toho, co jsou KBTPM schopny vyprodukovat. Tzn. nemůže se projevit fakt, že náklady jsou několikanásobně vyšší než výnosy. Nakonec jsou do ekonomiky KBTPM započítávány i podpory, které nejsou podmíněny chovem zvířat (SAPS). Ty stejné podpory jsou pak podruhé započítávány do rentability luk a pastvin. Obdobně je chybováno u rentability luk a pastvin, kam jsou naopak započítávány i podpory, které jsou podmíněny chovem zvířat a přitom ztrátovost těchto chovů do ekonomiky luk a pastvin již není zahrnována. Toto vytrhávání z kontextu uměle navyšuje „ziskovost“ travních porostů. Nevypovídající jednotky I tam, kde by měly být používány tržby či hospodářské výsledky na hektar, používá ÚZEI procentní sazby. Prezentuje tak u některých zemědělských odvětví rentabilitu
30 %, ale už neuvede, že to je 3000 Kč/ ha, zatímco nižší rentabilita na úrovni 15 % jinde znamená 9000 Kč/ha. Obdobně chybí přepočty do VDJ. Pro MZe je přitom základní jednotkou zemědělské politiky dotace na hektar či VDJ a nikoli rentabilita. Ignorování mimoprodukčních výkonů ÚZEI opakovaně ve svých analýzách vykresluje zemědělce hospodařící v méně úrodných oblastech jako nic nedělající individua pobírající hodně dotací za málo práce. Důvodem je fakt, že dotyční pracovníci ÚZEI nechápou složitou koncepci veřejných statků a externalit. Ústav stále není schopen měřit veřejné statky, pozitivní a negativní externality a přitom je UZEI velmi agilní v hodnocení dopadů dotačních politik. Logicky se pak ve svých závěrech uchyluje k nesmyslným, ale jednoduchým přepočtům typu „dotace na člověka“. Více se tomuto tématu věnujeme v článku „Skutečně znevýhodněné oblasti dosahují desetiny tržní produkce úrodných oblastí. Dobytek bude vyloučen z LFA spíše než BPS Nerozumíme motivaci ÚZEI, když ve svých výstupech nereaguje na měnící se ekonomické podmínky v zemědělské činnosti. Existence bioplynové stanice (BPS) v zemědělském podniku má zcela zásadní vliv na ekonomiku a přesto není ze strany ÚZEI odpovídajícím způsobem zohledňována. Např. při vyřazování oblastí z LFA z důvodu, že přírodní znevýhodnění bylo překonáno (tzv. fine tunning) je zvýhodněn farmář, který zrušil chov skotu a místo toho pořídil BPS. Příjem z BPS mu nejde do výpočtu, kdežto příjem za mléko nebo maso je součástí výpočtu standardní produkce (standard output). Reprezentativnost vzorků Struktura podniků ve FADN dostatečně neodpovídá realitě a výstupy jsou pak zavádějící. Především se jedná o příliš nízké za-
K zamyšlení Vystěhování takřka tří milionů lidí z česko-německého pohraničí po druhé světové válce postihlo nejen ekonomiku a politický vývoj státu, ale především kulturní a sociální tradice pohraničních oblastí. Většina živností, spolků a společenských akcí přestala existovat. Drobných živností obchodních a pohostinských bylo k roku 1947 zrušeno 70 000 a v provozu jich zůstalo zachováno 45 000. Také se vytratil cit k místu, pospolitosti (ta zde vlastně ani nezačala existovat) a okolnímu prostředí. Zaniklo na 3 000 obcí, částí obcí a samot, zrušeny byly všechny tzv. trpasličí výměry půdy (rodinné podniky do 5 ha, kterých bylo v pohraničí 350 000), čímž se zcela změnil vzhled Sudet a zároveň i vztah místních lidí k půdě a krajině. O opuštěné pozemky ve státním vlastnictví se nikdo nestaral, a tak postupně zanikla většina krajinných děl, která zde vystavěli naši předchůdci, sudetští Němci. Odsun Němců z těchto oblastí a znovuosídlování pohraničí bylo největší sociodemografickou událostí naší novodobé historie. Po válce bylo na našem území v pohybu pět milionů lidí. Průměrná hustota obyvatel na kilometr čtverečný v pohraničí klesla o 30 % a ve vnitrozemí o 15 %. K 31.5.1947 bydlelo v pohraničí zhruba 2 400 000 obyvatel, což znamená, že od konce války se podařilo převést do vylidněných území 1 900 000 lidí. Jinými slovy: Každá čtvrtá česká rodina nebo alespoň některý příslušník každé české rodiny se odstěhoval do pohraničí. S nástupem komunismu a znárodňování však počet obyvatel v pohraničí výrazně klesl. Lidé zde nechtěli žít, a tak utíkali jinam. Později jim byla tato možnost zakázána a odstěhovat se například se Severočeského kraje bylo takřka nemožné. Odpověď na otázku, co s dnešními Sudetami, musí hledat konkrétní lidé, kteří budou mít chuť nechat se sudetskou krajinou, její minulostí i současností, inspirovat. Těžko se popisuje, jak povzbudivé je, když v nějakém koutu Sudet opět narazíme na někoho, kdo o obnovu tamního života usiluje. Těch lidí není tak málo. Převzato z: Zmizelé Sudety Petr Mikšíček, Ondřej Matějka, Susanne Zetsch, 2004
4
stoupení stoprocentně polařících zemědělců bez živočišné výroby v nížinách a také příliš nízké zastoupení chovatelů KBTPM, ovcí a koz bez orné půdy v horských a podhorských oblastech. Výběrové soubory srovnávaných podniků v LFA a mimo LFA nejsou reprezentativní a znemožňují spravedlivou kompenzaci v LFA oblastech. Za méně úrodné oblasti lze konstatovat dva důvody, proč zemědělci nechtějí s ÚZEI tolik spolupracovat. Jednak proto, že mají menší farmy s menším počtem lidí a nemají čas vyplňovat obsáhlá statistická šetření. A jednak proto, že uvedená statistická šetření nerespektují realitu neúrodných oblastí. Příkladem jsou normativy na krmiva, kdy se horské farmy nemohou vejít do normativů ÚZEI. Zjistí-li sedlák v podhůří, že jeho dobytek zkonzumuje větší množství krmiva, tak mu pracovník ÚZEI tento údaj neakceptuje s poukazem na to, že je mimo limity. Fakt, že lze jistě lépe využít krmivo v moderním chlévě pro 600 dojnic, než při příkrmu na pastvině, bohužel nikoho nezajímá. Z toho pak vyplývají nesmyslné výstupy ÚZEI hovořící o tom, že na horách zbývá ohromné množství krmení, které není komu zkrmit. Je každá zaměstnanost dobrá? Někteří dnešní rádoby pravicoví ekonomové plédují za zachování zaměstnanosti. Nerespektují přitom postupující modernizaci zemědělství či zvyšování výkonnosti techniky. Jejich argumenty silně připomínají hnutí za rozbíjení strojů při bouřích, které provázely průmyslovou revoluci v 19. století. Možná lze pochopit přání dělníka „neberte mi práci“ – zcela nepochopitelné je však, pokud někdo z tepla kanceláře diktuje jiným, že si mají práci přidělávat. Analýzy ÚZEI často ostouzejí farmáře, kteří hospodaří efektivněji, za to, že u nich na farmách lidé zvládají obstarat více zvířat či hektarů. Těmito svými výstupy bohužel posouvá české zemědělství zpět ke středověku. Pranýřují efektivní farmáře za to, že u nich činí dotace na pracovníka více než u jiných farem. Opomíjejí přitom fakt, že všichni mají dotací stejně a záleží na každém farmáři, zda bude mít rozbujelou administrativu a v kanceláři zaměstnáno více lidí než u zvířat, nebo bude mít naorganizován provoz farmy moderně a založen na pracovitějších lidech. Na logické chyby v uvažování ÚZEI ukazují i výstupy, kdy ze srovnání dotací na pracovníka v nížinách a na horách vyvozuje, že horské farmy vítězí, protože mají „dotací“ více. Že musí mít kompenzací o trochu více, protože mají o hodně méně tržeb za produkci, to ÚZEI nevnímá, přesto činí dalekosáhlé závěry. Nemluvě o legračním natírání zemědělců zaměřených na chov skotu rádoby pejorativním názvem rančeři, přestože rančer dle slovníku znamená „farmář, majitel ranče“. Je politováníhodné, že se někteří pracovníci ÚZEI odporem otře-
sou, když slyší slovo farmář. Jsou malé farmy lepší? ÚZEI v této souvislosti prosazuje degresivitu plateb, tzn. čím větší výměra, tím nižší platba na hektar. Tzn. snaží se zmenšovat velikost farem a tím pádem i snižovat efektivnost farem. Možná právě v duchu vyšší zaměstnanosti. Degresivita je přitom v současnosti míněna jako ochrana nepřizpůsobených farem ve starých členských zemích EU před konkurencí větších farem z nových členských zemí, tzn. i z Česka. Degresivita je jen další prostředek, jak krátit peníze českým farmám. A je s politováním, že toto prosazuje český ÚZEI. Neuvědomuje si, že dokonce i ve starých členských zemích EU roste velmi rychle výměra farem. Každý malý farmář se chce stát větším. To snad jen romanticky ladění úředníci a novináři, kteří se na „venkov“ podívají pouze o víkendu, mohou vnímat pozitivně život člověka uvázaného 24 hodin denně ke svým deseti hektarům a pěti zvířatům. Jen romantici věří, že farmář je schopen přežít z pár balíčků prodaného sýru v sobotu dopoledne, který si oni přivezou v neděli večer do Prahy. Velikost je v Eurech, nikoli hektarech Nařízení Komise č. 1242/2008 říká, že „ekonomická velikost podniku se určuje na základě celkové standardní produkce podniku“. Tzn. nikoliv podle hektarů. V zásadě tomuto principu odpovídalo letošní krácení plateb SAPS, které v ČR proběhlo poprvé. Přesto ÚZEI navrhuje krácení plateb dle hektarů bez ohledu na to, zda se jedná o 100 ha vysoce produkčních sadů nebo 100 ha neplodných pastvin. Pochopení významu čísel Fakt, že průměrná velikost farmy v Německu je stále nižší než v ČR, vyplývá především z toho, že si díky vysokým dotacím na sobě drží půdu učitelé, právníci, úředníci apod., kteří po práci zajistí základní úkony, popř. si na to najmou reálného zemědělce. Moderní zemědělství je o větších farmách, ať tomu ÚZEI chce či nikoli. Základní omyl vyplývá z mylné prezentace stavu farem v Rakousku a Německu. I tam už totiž fungují farmy o výměrách v tisících či desetitisících hektarech. Menší zemědělci se alespoň sdružují, když mají např. hned čtyři sedláci dohromady všechna svá zvířata v jednom chlévu, aby bylo možné je efektivně nakrmit, ošetřit a při práci se vystřídat. Závěr Věříme, že s novým vedením má ÚZEI šanci rychle opravit ta nejproblematičtější místa a postupně vylepšovat složitější systémy, které si žádají více času. Pak určitě nebude vystaven stále se vracející kritice. Moderní přístup, namísto setrvávání v minulosti, aktuální a férová čísla nestranící ani horám ani nížinám, zohledňování specifik a zájmů České republiky - to je to, co si lze od instituce tohoto typu přát.
Skutečně znevýhodněné oblasti dosahují desetiny tržní produkce úrodných oblastí Úrodné oblasti mají 80 % příjmů z produkce a 20 % z podpor, zatímco neúrodné oblasti mají 20 % příjmů z produkce a 80 % příjmů z podpor/kompenzací. To je potřeba jasně konstatovat, stejně jako potvrdit, že to naprosto odpovídá produkční schopnosti půdy a rozdílnému zaměření obou oblastí. Moderní zemědělství je multifunkční a musí zajistit jak produkci potravin, tak i péči o životní prostředí. Tato notoricky zřejmá věc však stále naráží v lepším případě na nepochopení, v horším případě ji různé lobistické skupiny používají k neopodstatněnému pomlouvání apod. Svaz marginálních oblastí má za to, že je potřeba uvedené poměry příjmů ozřejmit a ukázat, co je důvodem. Kukuřice na Ještědu strádá Produkční schopnost půdy klesá s rostoucí skeletovitostí, vyšší nadmořskou výškou (vertikální teplotní gradient 0,6 °C na 100 m nadmořské výšky), severnější zeměpisnou šířkou (tzv. horizontální teplotní gradient 0 až 5 °C na 100 km) atd. A čím méně úrodnější půda, tím užší paletu možností obživy má daný zemědělec. Zatímco v nížině si může vybírat z nepřeberného množství tržních plodin a zvířat, v neúrodných severnějších oblastech mu většinou zbudou jen travní porosty s pastvou přežvýkavců. Masná kráva dá 3 tis. Kč/ha Farmář na neúrodné půdě dokáže na 1000 hektarech uživit max. 500 kusů skotu, tzn. 400 přepočítaných VDJ (velkých dobytčích jednotek). Při klasickém obratu stáda to znamená po odečtení jalovic, býků a telat přibližně 200 krav. Úspěšný farmář dokáže od 200 zapuštěných krav odstavit na podzim 160 telat, protože je potřeba počítat, že 10 % krav nezabřezne a ztráty zmetáním, při telení a následně budou činit taktéž 10 %.
lovičku prodá jednu krávu, a to přibližně za stejnou cenu. Uvedený celkový příjem farmáře činí při rozpočítání na jeho výměru 3200 Kč/ha. Smutné, ale pravdivé číslo. Neúrodné
Úrodné
oblasti
oblasti
Kompezace a dotace
12 400
Tržní produkce
3 200
* aproximace
Kompenzace činí 12 tis. Kč/ha Přínos uvedeného farmáře však nespočívá základní měrou v produkci pro trh, ale v mimoprodukčních funkcích, tzn. v produkci pozitivních externalit a péči o veřejné statky. K tomu jej moderní stát motivuje, protože potřebuje minimalizovat erozi, povodně a bahno na náměstích, množství pesticidů a dusičnanů v pitné vodě a naopak maximalizovat prostupnost krajiny, rekreační, estetické a další funkce krajiny i v oblastech, kde by nikdo jinak nehospodařil.
Celkový příjem tedy činí přibližně 37.400 Kč/ha a poměr mezi 7 400 podporami a produkcí je 20:80. 30 000 A opět musíme konstatovat, že takto je to naprosto v pořádku, protože tento poměr odpovídá přírodním podmínkám a ziskovosti produkce. Farmář v úrodné oblasti se logicky nezapojuje moc do agroenvironmentálních programů, protože je pro něj díky příhodným podmínkám ziskovější tržní produkce. Nemůžeme však zapomínat, že jeho produkce je vykoupena negativními externalitami. Ale i to je v pořádku, protože v národní bilanci je maximalizována produkce na jedné straně a veřejné statky s pozitivními externalitami na druhé straně právě tehdy, když koncentrujeme produkci do úrodných oblastí a péči o veřejné statky a pozitivní externality do oblastí neúrodných.
Stát proto nabízí farmáři základní kompenzaci ve výši cca 3000 Kč/ha zvanou LFA za hospodaření v neúrodné oblasti. Dále, stejně jako Výsledky činnosti Neúrodné i farmářům v nížině nabízí produkční a mimoprodukční* oblasti stát v zásadě tři druhy plateb: Veřejné statky + pozitivní externality 80% - SAPS = 5400 Kč/ha platbu, kterou lze získat s vynaložením nejmenší námahy
Tržní produkce
20%
Úrodné oblasti 20% 80%
* aproximace
- Platbu za ošetřování travních porostů = 2000 Kč/ha podmínkou je chov zvířat a plnění agroenvironmentálních podmínek po dobu 5 let
Uvedených 160 telat prodá při letošních dobrých cenách za 20 tis. Kč kus, takže bude mít celkovou tržbu 3,2 mil. Kč. A zde je potřeba říci, že žádné jiné příjmy nelze reálně očekávat. Romantické představy o tom, že farmář stihne po práci ještě sednout do síně a vyřezávat vařečky, popřípadě ubytovávat a obsluhovat turisty, anebo produkovat nějakou tolik populární regionální potravinu, nemají nic společného s realitou.
Farmář v neúrodné oblasti může při vstupu do všech programů a hospodaření dle nejpřísnějších kritérií získat cca 12.400 Kč na hektar ročně. Pokud k tomu přičteme již dříve uvedenou tržbu za produkci 3200 Kč/ha, dostáváme se při celkovém příjmu 15.600 Kč/ha k závěru, že tento farmář naprosto standardně má příjmy rozděleny 80:20 mezi práci odvedenou na mimoprodukčních funkcích a za produkci.
5
Rozhodující příjmy však realizuje za prodej tržních plodin a živočišnou výrobu. Celková produkce dle FADN za oblasti kukuřičná, řepařská a bramborářská činí zhruba 30.000 Kč/ha.
řovanou půdu*
Příjmy na obhospoda-
A to uvádíme relativně optimistická čísla, protože za celou ČR, kde se chovají převážně dojné krávy, činí jenom úhyny od narození do 3 měsíců věku přes 10 %, tedy celkové ztráty včetně zmetání a úhynů při telení mohou být za ČR zhruba na dvaceti procentech.
Zde abstrahujeme od nutné obnovy stáda, ale to na věci nic nemění, protože pokud bychom předpokládali, že úspěšnému farmáři neuhyne žádná kráva, tak za každou neprodanou a do stáda zařazenou ja-
by na cukr ve výši 16.800 Kč/ha.
- Platbu za ekologické zemědělství = 2000 Kč/ha
Nížina má poměr obrácený V úrodné oblasti získá farmář stejných 5400 Kč/ha na podpoře SAPS. Další podpory už pro něj nejsou tak významné, ale lze je odhadnout na 2000 Kč/ha, pokud tedy není farma příjemcem oddělené plat-
Závěr Je normální, když horská farma má 20 % příjmů z tržní výroby a 80 % z kompenzací za svoji práci ve prospěch životního prostředí. U nížin je to obrácené. A je potřeba jasně deklarovat, že takto je to normální a běžné v Rakousku, Německu či Francii. V absolutních číslech jsou sice příjmy farem v nížinách několikanásobné, ale na uvedeném poměru se nic nemění. Věříme, že výše uvedené obrácené poměry příjmů a podpor jsou odpovědným odborníkům na MZe známy. V souvislosti s přípravou změn v PRV pro období 2014 – 2020 jsme však považovali za nutné je rozebrat, protože dosavadní výstupy ÚZEI jsou v nemalé části zavádějící a nekorespondují s realitou českého a především moderního zemědělství.
Kč/ha
Příjmy na obhospodařovanou půdu
Výsledky činnosti - produkční a mimoprodukční
40000
100%
35000
90%
Hovězí, jehněčí maso, mléko
80%
30000
70%
25000
60%
20000
Tržní produkce
50%
15000
v závislosti na úrodnosti půdy
40% 30%
10000 5000
20%
Kompenzace + dotace
Dotace
0
Neúrodné oblasti
10%
Obilí, řepka, vinná réva, elektřina, zelenina, ovoce
Čistá voda, zadržení vody v krajině, péče o životní prostředí: rekreační, zdravotní, estetická funkce krajiny, biodiverzita, eliminace eroze
0%
Tržní produkce
Úrodné oblasti
Neúrodné oblasti
Kompenzace a dotace
Tržní produkce
Úrodné oblasti
Veřejné statky + pozitivní externality
S BPEJ nelze účelově nakládat Za účasti zástupců Ústředního pozemkového úřadu, Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a MZe se 1. 11. 2012 uskutečnila odborná diskuse zaměřená na potvrzení věrohodnosti údajů BPEJ a jejich využití v zemědělské praxi. Účastníci se shodli na tom, že systém Bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) je vypovídajícím systémem o sledovaných veličinách, tzn. např. svažitosti, skeletovitosti a dalších charakteristikách pozemků.
ké změny. BPEJ také není schopen zohledňovat změny cenové hladiny jednotlivých plodin. Tyto a další měnící se parametry jsou důvodem, proč BPEJ může jen velmi omezeně vypovídat o ekonomice hospodaření v jednotlivých oblastech.
BPEJ ve svém oboru spolehlivé Dále bylo konstatováno, že zjištěné hodnoty jsou v rámci možností aktuální. Rozdíly zjišťované při rebonitacích jsou dány především tím, že pro rebonitace jsou vybírána katastrální území, u kterých je předpoklad největší změny hodnot. V průměru evidované hodnoty logicky odpovídají realitě více, než je zjišťováno u aktuálně rebonitovaných katastrů.
Zneužívání BPEJ ze strany ÚZEI Na jednání ze strany VÚMOP jasně zaznělo a bylo i doloženo, že podprůměrně úrodné oblasti podle BPEJ zaujímají 37 % zemědělské půdy a typické je pro ně zornění pod padesát procent. ÚZEI však vykazuje, že znevýhodněných oblastí je přes 50 %. Bylo též konstatováno, že ekonomická nadstavba nad vymezenými BPEJ je v gesci ÚZEI. Je tedy třeba hledat na ÚZEI, proč vymezování LFA neodpovídá realitě dle BPEJ a proč návrhy MZe na základě údajů z ÚZEI předpokládají razantní snížení podpor s odůvodněním, že ÚZEI neumí identifikovat rozdíly v ekonomice úrodných a neúrodných oblastí.
Vliv BPEJ na úrodnost půdy klesá Systém BPEJ však nemůže jít za objektivně měřitelné údaje. Nelze na něj klást takové požadavky, aby absolutně vymezil, jaké plodiny a s jakým výnosem, resp. ekonomikou mají být pěstovány na předmětných pozemcích. Toto základní omezení systému BPEJ je dáno tím, že BPEJ nemůže podchytit podstatné změny v technologiích obhospodařování půdy, změny v hnojivech a prostředcích na ochranu rostlin, klimatic-
Důkaz kruhem Při práci s BPEJ se navíc ÚZEI dopouští chyb, z nichž za všechny uveďme např. základní chybu, kdy jsou BPEJ nejprve používány při samotném vymezování LFA dle
biofyzikálních kritérií (tzv. přírodní omezení) a následně při povinném ověřování, zda přírodní znevýhodnění bylo překonáno, jsou opět používány údaje odvozené z BPEJ. To je typický důkaz kruhem (petitio principii), kdy se vlastně už nic neověřuje, protože ověřovací kritérium je už předem zakomponováno v ověřovaném. Správně se má zkoumat, zda přírodní zvýhodnění bylo v praxi překonáno, tzn. oproti normativům (BPEJ) musí být stavěny reálné výsledky. A na toto ÚZEI svým špatným postupem rezignuje, když normativní ověřuje opět normativem. Dopady práce ÚZEI ÚZEI ohrožuje samotný systém BPEJ, protože fakticky říká, že dle něj není ÚZEI schopný najít signifikantní rozdíly v půdě/ ekonomice jednotlivých oblastí. V konečném důsledku poškozuje i věrohodnost zemědělské politiky ČR a konkurenceschopnost skutečně znevýhodněných zemědělců. Ministerstvo zemědělství přitom aktuálně musí přijímat rozhodnutí ohledně Programu rozvoje venkova na sedmileté období 2014-2020.
Ekofarmy chovají více přežvýkavců na hektar než konvenční farmy Ekologické zemědělství má nadproporcionální podíl na chovu přežvýkavců v ČR. Ekofarmáři chovají 15,6 % veškerého skotu, přičemž hospodaří na 11,4 % celkové výměry zemědělského půdního fondu. Ještě větší váhu mají ekofarmy u chovu ovcí a koz (47 % a 34 %). Právě zveřejněná statistická data o ekologickém zemědělství za rok 2011 (Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje, ÚZEI, srpen 2012) ukazují, že průměrná biofarma chová v přepočtu na hektar zemědělské půdy o třetinu více skotu než farma konvenční.
Na ekofarmách dominuje živočišná výroba V roce 2011 chovaly ekofarmy 209.211 ks skotu, přičemž celkově bylo v ČR chováno 1.343.686 ks skotu. Počet kusů skotu na ekofarmách je celkově vyšší, než by odpovídalo výměře, na níž ekofarmy hospodaří. Je to dáno tím, že ekofarmy se nachází především v méně příznivých oblastech, kde nelze úspěšně hospodařit na orné
6
půdě, a proto se snaží využívat alespoň luk a pastvin. Přesto tito farmáři dokáží hospodařit s vyšší hustotou přežvýkavců na hektar zemědělské půdy. Druhým podstatným faktem, proč se ekofarmy koncentrují na živočišnou výrobu a nemohou konkurovat v produkci z orné půdy konvenčnímu zemědělství, je zákaz rozorávání.
celkem Skot Ovce Kozy a kozli
EKO
podíl
1 343 686 209 221
15,6%
209 052
98 180
47,0%
23 263
7 837
33,7%
Vyšší hustota dobytka Statistické šetření ÚZEI dále uvádí, že dle současné metodiky MZe, která kvůli srovnatelnosti přepočítává přežvýkavce na velké dobytčí jednotky, činí hustota chovu přežvýkavců u biofarem 0,37 DJ/ ha. Srovnatelný ukazatel u neekologických farem činí 0,25 DJ/ha.
ekologického zemědělství používají, a to počtu přepočtených zaměstnanců (AWU) na hektar, tak ÚZEI uvádí, že počet lidí zaměstnaných na ekofarmách se pohybuje na 2/3 stavů konvenčních farem. Pokud však domyslíme, že většina ekofarem se nachází v méně úrodných oblastech na horách a nemůže se věnovat intenzivnímu zemědělství, resp. neuživí tolik lidí, pak je zřejmé, že průměrná ekofarma zaměstnává u srovnatelné výroby více lidí, než farma konvenční. konvenční AWU/100ha
DJ přežvýk
DJ/ha z.p.
Konvenční
920 202
0,25
Ekologické
178 000
0,37
Srovnatelný počet zaměstnanců Pokud bychom se měli přidržet i dalšího ukazatele, který nejzarytější odpůrci
3,12
EKO srovnání 2,08
je o dotacích na hlavu. Tyto přístupy bohužel ukazují na nepochopení smyslu obhospodařování krajiny, péče o životní prostředí v naší průmyslové zemi, plateb za externality a veřejné statky, coby tržby zemědělců za jejich práci v méně příznivých oblastech. Filozofie těchto výstupů ÚZEI bohužel stále notoricky odkazuje na doby, kdy zemědělství bylo hlavním zaměstnavatelem na „venkově“, přestože tomu tak bylo naposledy v polovině minulého století, kdy zemědělství zaměstnávalo 1,25 mil. lidí a k tomu je venkov dnes díky mobilitě obyvatel s městy natolik propojen, že už v zásadě neexistuje.
67% Zdroj: Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2011), ÚZEI, srpen 2012
Tato čísla uvádíme i při vědomí zastaralosti metodiky ÚZEI srovnávající stále velmi jednoduše počty zaměstnanců bez ohledu na úrodnost půdy, či její využitelnost pro ornou půdu anebo travní porosty. Ještě méně logičtěji jsou starým vedením ÚZEI servírovány úda-
Zálohy LFA + AEO se rodí těžko V minulém bulletinu jsme Vás informovali o tom, že se Svaz marginálních oblastí obrátil na ministra zemědělství se žádostí o srovnání podmínek s rakouskými zemědělci, kteří dostávají 75% zálohy u plateb AEO + LFA již na podzim daného roku. Ministr dodržel slovo a uvedený požadavek zadal, bohužel odpovědné úřady zvolily zdržovací taktiku. SZIFu trvalo dva měsíce dodání jednoduchého propočtu (vyčíslení vratek dotací) – viz níže výsek z průběhu ABK. MZe obdobně snáší argumenty, proč to nejde – i zde dopis přetiskujeme. SZIF zpřísňuje legislativu Účelovou liknavost SZIF nemá cenu více komentovat. Podstatnější je jeho přístup k výkladu evropské legislativy. Zatímco čl. 9 nařízení Komise (EU) č. 65/2011 říká: „Členské státy se však mohou při zohlednění rizika přeplatku rozhodnout zaplatit až 75 % podpory po dokončení administrativních kontrol stanovených v článku 11. Procentní podíl platby je pro všechny příjemce opatření nebo souboru operací stejný.“ tak SZIF uvádí, že podmínkou je „dokončení veškerých administrativních kontrol“. SZIF tedy překrucuje znění vložením slova „veškerých“, které v nařízení vůbec není. Naopak NK velmi logicky uvádí omezenost administrativních kontrol na případy, kdy
to „lze a je vhodné“. SZIF tedy trvá na tom, že je potřeba před výplatou zálohy provést i lednovou kontrolu, zda daný blok zemědělec obhospodařoval až do 31. prosince daného roku. Tímto přístupem logicky ztratí záloha smysl a nebude možné žádné zálohy na podzim vůbec vyplácet. Logická nesmyslnost/absurdnost argumentace SZIFu vynikne např. i u odstavce 3 čl. 11, který říká: „Kontrole podléhá i dodržování dlouhodobých závazků.“ Pokud by bylo postupováno dle výkladu SZIF, tak by se nejdříve muselo počkat na ukončení pětiletého závazku u AEO, a teprve pak by mohly být vyplaceny nějaké zálohy, popř. dokonce standardní roční platby. Nelze proto souhlasit s výkladem SZIF, že pro české farmáře nepřipadají zálohy v úvahu. Má-li mít NK č. 65/2011 vůbec logický smysl, tak je potřeba použít logický výklad. Vratky jsou minimální Nařízení podmiňuje zálohy zohledněním Vratky 2004 - 2010 (Kč) Celkový objem vyplacených prostředků Počet dořešených vratek (žadatelů) Celkový objem vrácených prostředků Průměrná částka vratky Podíl vratek z celkově vyplacených prostředků
7
rizika přeplatku. Údaje dodané ze strany SZIF ukazují, že za 7 let činily vratky pouhých 0,4 % vyplacených prostředků. Je tedy zjevné, že riziko přeplatku je minimální, zvláště pokud vezmeme v úvahu, že záloha by činila 75 %. Zálohy od roku 2013 Posledním bodem, který brání výplatě záloh je požadavek SZIF, aby stát o tomto rozhodnul v nařízení vlády. Samotný SZIF přitom uvádí, že v Rakousku rozhoduje o poskytování záloh ministr zemědělství a ten stanovuje i procentní výši zálohy. Pokud bychom akceptovali argument SZIF, že je potřeba přeci jenom změnit nařízení vlády týkající se AEO a LFA, pak je možné zálohy poprvé vyplatit za rok 2013. Tuto žádost již proto odeslal předseda Antibyrokratické komise na příslušného náměstka. Oceňujeme v každém případě informaci ze strany MZe o založení pracovní skupiny MZe/SZIF, která po výše uvedené srovnávací analýze zpracuje věcný postup a časový harmonogram prací tak, aby bylo reálné zajistit požadavek platby záloh pro rok 2013.
LFA
AEO
celkem
19 377 360 860
26 864 994 750
46 242 355 610
462
7 113
7 575
18 474 272
173 284 941
191 759 213
39 988
24 362
25 315
0,095%
0,645%
0,415%
Zápis ze 47. jednání Antibyrokratické komise MZe konaného dne 26. 9. 2012 – bod 4. „Různé, diskuse“: • Zálohy plateb LFA, Natura 2000, AEO: informoval Mgr. Havlíček - podmínky pro uskutečnění výplat záloh k těmto dotacím (na základě čl. 9 nařízení Komise (EU) č. 65/2011): - jsou dokončeny veškeré administrativní kontroly - členský stát rozhodne o poskytování záloh a o jejich výši (až 75%) v příslušných nařízeních vlády (rozdíl od přímých plateb, kde o zálohách rozhoduje Evropská komise nařízením) - členský stát zohlední míru možného rizika přeplatku Ing. Krogman k jednotlivým okruhům uvedl: - pokud tento požadavek dokázalo v rámci EU splnit Rakousko, nemůže být problém splnit uvedené i v ČR, pokud nejsou podmínky přísněji, resp. chybně nastaveny ze strany SZIF či MZe
8
- předložení uvedeného nařízení vlády je plně v možnostech MZe - z dosavadních údajů deklarovaných vedením SZIF vyplývá, že vratky jsou zanedbatelné, tzn. ani tento okruh nemůže bránit výplatám dotací. Vzhledem k tomu, že ani jeden okruh uvedený zástupcem SZIF nebrání dřívější výplatě záloh LFA+AEO, trvá zástupce Svazu marginálních oblastí na započetí prací na co nejdřívější výplatě záloh LFA + AEO. Pro uvedenou možnost hovoří již odsouhlasené vyplácení záloh na SAPS v ČR. úkoly: a) odeslat náměstkovi min. Ing. Hlaváčkovi žádost o zařazení možnosti vyplácení záloh AEO+LFA ve výši 75 % do probíhající novelizace AEO+LFA b) SZIF obratem prověří podmínky po-
skytování záloh u LFA a AEO v Rakousku v rakouské platební agentuře AMA a zpracuje srovnávací analýzu podmínek poskytování záloh v Rakousku a v ČR. SZIF následně dodá tyto podklady MZe i ABK co nejdříve před dalším říjnovým ABK c) SZIF v co nejkratším možném termínu odešle ABK přehled vratek (v časovém rozmezí uplynulých 5 let) se zaměřením na průměrné i maximální vratky vyplacených dotací (SAPS, LFA, AEO) a jejich srovnání s celkovým objemem výplat Úkoly b) a c) byly zadány již na minulém zasedání ABK a ze strany SZIF nebyly splněny.
Dopis ministerstva zemědělství ve věci záloh AEO + LFA Svaz marginálních oblastí Ing. Milan Boleslav předseda Svazu 16. 10. 2012
Vážený pane předsedo, v návaznosti na Váš požadavek ohledně možnosti „Vyplácet zálohy na LFA a AEO již v roce 2012“ Vám sděluji následující. Z analýzy legislativy EU vyplývá, že v souladu s čl. 9 nařízení Komise (EU) č. 65/2011 není možné poskytnout žádnou řádnou platbu včetně požadovaných záloh na opatření před dokončením kontrol uvedeného opatření s ohledem na kritéria způsobilosti, tj. včetně ukončení KNM. Konkrétně pak možnost vyplácet zálohy u opatření rozvoje venkova stanoví čl. 9 (1) pododstavec první NK 65/2011. Toto je však umožněno pouze za podmínky, že: - jsou dokončeny administrativní kontroly stanovené v čl. 11, - členský stát rozhodne o poskytování záloh, - členský stát vyhodnotí míru možného rizika přeplatku, - členský stát stanoví výši záloh (možnost až 75 %). Z analýzy národní legislativy (LFA, Natura 2000 na z.p.) vyplývá, že v rámci těchto opatření existují podmínky způsobilosti a podmínky podmíněnosti. Provádět administrativní kontroly, které zajistí kontrolu všech podmínek způsobilosti, lze nejdříve od 1. 10. (SW kontroly). V případě AEO lze provádět administrativní kontroly, které zajistí kontrolu všech podmínek způsobi-
losti, nejdříve od 1. 1. Systém je nastaven tak, že administrativní kontroly se provádí až po 1. 1. (následující rok). S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ČR v této chvíli nesplňuje ani evropské ani národní podmínky pro zavedení platby záloh již v roce 2012. Nezbytné provedení požadovaných změn vyžaduje jednak novelu příslušných opatření, která trvá minimálně 4 měsíce, jednak revizi SW nastavení administrativního a kontrolního systému, kterou lze s konečnou platností zajistit až po schválení příslušných NV. Aby bylo možné vyplácet zálohy LFA, popřípadě AEO alespoň v r. 2013 bude nezbytné zajistit splnění výše uvedených věcných podmínek včetně analýzy technických aspektů souvisejících s provedením legislativních změn a dopadu změn do stávajícího systému vyplácení podpor v sektoru zemědělství. Za tímto účelem jsou v současné době zástupci SZIF na jednání v Rakousku/AMA, kde prověřují podmínky poskytování záloh u LFA a AEO. Na základě odborné konzultace bude ze strany SZIF provedena srovnávací analýza podmínek poskytování záloh pro LFA/AEO v ČR/Rakousko, na základě které bude zřejmé, jaké systémové změny bude třeba v ČR provést, aby bylo možné zajistit poskytování záloh pro LFA a AEO jako v Rakousku.
S ohledem na tuto skutečnost bude založena pracovní skupina MZe/SZIF, která po výše uvedené srovnávací analýze zpracuje věcný postup a časový harmonogram prací tak, aby bylo reálné zajistit požadavek platby záloh pro rok 2013. Zároveň bude zpracována také analýza dopadu zavedení této změny jak pro zemědělce tak pro státní sféru včetně SZIF. Věcný postup, harmonogram prací a analýza dopadu požadované změny budou projednávány a schvalovány standardně na poradě pana ministra. Vážený pane předsedo, věřím, že z výše uvedených informací je zcela zřejmé, že nebylo objektivně možné zajistit požadavek SMO ohledně výplaty záloh LFA a AEO ještě v tomto roce, a zároveň, že MZe činí konkrétní kroky jak tuto záležitost řešit v nejbližším možném termínu, tj. pro rok 2013. V této souvislosti Vám sděluji, že o postupu prací a dílčích výsledcích spojených s realizací Vašeho požadavku pro rok 2013 budete informován v rámci domluvených pravidelných pracovních schůzek SMO/MZe. S pozdravem Ing. Ivan Landa, CSc. Ředitel Odboru environmentálních podpor Programu rozvoje venkova Ministerstvo zemědělství České republiky
Citace z nařízení Komise (EU) č. 65/2011 Článek 9 - Platby 1. Žádná platba na opatření nebo soubor operací spadající do oblasti působnosti této hlavy nesmí být provedena před dokončením kontrol uvedeného opatření nebo souboru operací s ohledem na kritéria způsobilosti podle kapitoly II oddílu I. Členské státy se však mohou při zohlednění rizika přeplatku rozhodnout zaplatit až 75 % podpory po dokončení admi- nistrativních kontrol stanovených v článku 11. Procentní podíl platby je pro všechny příjemce opatření nebo souboru operací stejný. 2. S ohledem na kontroly podmíněnosti stanovené v kapitole II oddílu II se veškeré neoprávněně vyplacené platby v případech, kdy takové kontroly nemohou být dokončeny před provedením 9
platby, vrátí zpět v souladu s článkem 5. Článek 11 - Administrativní kontroly 1. Administrativní kontroly se provádějí u všech žádostí o podporu, žádostí o platbu a jiných prohlášení, které má příjemce nebo třetí strana předložit, a zahrnují všechny prvky, které lze a je vhodné kontrolovat administrativními prostředky. V rámci těchto postupů se zajistí zaznamenávání prováděných kontrol, výsledků ověřování a opatření přijatých v případě rozporů. 2. Administrativní kontroly zahrnují, kdykoli je to možné a vhodné, křížové kontroly, kromě jiného na základě údajů z integrovaného administrativního a kontrolního systému. Tyto křížové kontroly se použijí alespoň v případě pozemků a hospodářských zvířat, na něž se vztahují podpůrná opatření,
aby se zabránilo neoprávněnému vyplacení podpory. 3. Kontrole podléhá i dodržování dlouhodobých závazků. 4. Pokud z křížových kontrol vyplyne podezření, že došlo k nesrovnalostem, následují další přiměřená správní opatření, a v případě nutnosti kontrola na místě. 5. Administrativní kontroly způsobilosti případně také zohlední výsledky ověřování prováděných jinými útvary, subjekty či organizacemi zúčastněnými na kontrolách zemědělských subvencí.
Dopis premiéra Petra Nečase poslanci Ladislavovi Velebnému Níže přetiskujeme dopis premiéra týkající se Programu rozvoje venkova na roky 2014-2020. Uvedený dopis můžeme v zásadě ocenit, zejména v části zmiňujícím LFA a AEO, což jsou dvě hlavní oblasti PRV.
10
11
Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email:
[email protected]
