ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII U stav p ro ja z y k český A kadem ie věd CR 118 51 P r a h a 1, L etenská 4 H lavní re d a k to r Ja ro m ír Pověj šil R edakční k ru h Jiří Černý, S v ětla Cm ejrková, Josef H ladký, D ag m ar K n ittlo v á, Iva N ebeská, Jiří Nekvapil, A lena Simečková, V lad im ír U hlíř, Václav V lasák V ý konná re d ak to rk a J in d ra S větlá
OBSAH O ldřich Leška: Lexikalizace v gram atice a selektivnost ve vývoji spi sovné r u š t i n y ........................................................................................................... R e n a ta P ípalová: K otázce v ztah u stylu a m ezivětných kon ek to rů v současné b ritsk é a n g lič tin ě ................................................................................. Iv e ta R okytová: P ře k lad a te lsk á pro b lem atik a českých zdrobnělin v a n g lič tin ě ..................................................................................................................
65 75 87
R o z h le d y Josef H ladký: O současném anglickém s la n g u ............................................
96
R ecenze U n d e rstan d in g W ord a n d Sentence (I. N e b e s k á )...................................... I. M arková - K. Foppa: T h e D ynam ics of Dialogue (1.N ěm ečková).. J.M . Swales: G enre A nalysis (J. S lavíčková).............................................. J.-M . L éard: Les gallicism es (J. K a d le c )....................................................... S. S ta ti: Le T ran sp h ra stiq u e (J. S v ě tlá ) ....................................................... M. D olialská - O. Scliulzová: F onetika francouzštiny (V.V la s á k ). . . . D. D rm lová - B. H om olková - D. K ettnerová - L. Tesařová: Něm ecky s úsm ěvem (V. S tra k o v á )................................................................................... S borník jazykovědných a m etodických p ra cí k a te d ry rom ánských j a zyků V ŠE (J. D u b s k ý )........................................................................................
103 105 108 111 112 117 120 123
K ronika Ju b ileu m E vy U hrové (J. M u n z a r) ................................................................. Ju b ileu m Z. M asaříka (J. Z e m a n ) ...................................................................
126 127
CONTENTS O ldřich Leška: Lexicalized E lem ents in G ra m m a r a n d th e Selecti ve F a c to r in th e P rocess S haping u p the L iterary N orm of M odem R u s s ia n ..................................................................................................................... R e n a ta Pípalová: T h e R elatio n betw een In tersen ten tial C onnectives a n d F unctional S ty le s .......................................................................................... Iv e ta R okytová: T h e R endering of Czech D im inutives in to E nglish ..
65 75 87
L E X IK A L IZ A C E V G R A M A T IC E A S E L E K T IV N O S T V E V Ý V O JI S P IS O V N É R U Š T IN Y Oldřich Leška (P ra h a ) S v éb ytn é zá k o n ito sti současného spisovného ja z y k a zachycuje sy n ch ro n n í m luvnice; p ra v id la , k te rá form uluje, se tý k a jí především tzv. jev ů živých, p ro d u k tiv n ích . Aby byl popis úplný a prak tick y užitečný, nem ůže p o m in o u t i jev y n e p ro d u k tiv n í a vůbec to, čem u se so u h rn n ě - nepřesně, ale p o h o d ln ě - říkává n ep rav id eln o sti. T y p y n e p ro d u k tiv n í jsou ty, k teré úzus ve vývojovém p rocesu vyloučil z ú tv a rů m odelových a tím je odsunul n a o k raj systém u; zů staly v to m to sm yslu izolované, b a lexikálně idiosynkratické. T ento jejich osud n en í d án (m o tiv o v án ) jak o u si přirozenou n evhodností, ale tím , že se při p o h y b u celku ja z y k a vyloučily z těch souvislostí, k teré by jim úlohu m odelů zajišťovaly. Z d ru h é s tra n y z povahy jazykového systém u plyne, že se v úzu u d rž u jí s přek v ap iv o u h o u že v n ato stí. Jin é n ep rav id eln o sti, s nim iž synchronní m luvnice m usí p o č íta t, m a jí p o vahu odlišnou: nem usím e jít do dávné m inulosti, s ta č í se p o ro z h lé d n o u t po celo n áro d n ím jazy ce v celé jeho rozloze a hloubce, abychom jim porozum ěli. T y to posled n í p říp ad y jsou pro nás zvlášť zajím avé, p ro to že ilu stru jí p ři rozenou selek tiv n o st v procesu vývoje spisovné norm y ja k o jazykové norm y n a d d ia le k tn í, celo národní, k te rá spisovném u jazyku za ru ču je je d n a k k o n ta k t s živým jazy k em lidovým a přitom nep o ru šu je jeho útv aro v o u sv éb y tn o st dan o u spisovnou funkcí, je d n a k v n itřn í diferenciaci o d p o v íd ající jeh o m n o h o tv árn ý m funkcím . T ak se dosahuje toho, čemu tak výstižně V. M ath esiu s říkal p ru ž n á sta b ilita . Jd e o in h ere n tn í dynam iku synchronie, v níž se z a v r šují zm ěny dříve z a p o č a té a naznačuje se pohyb sm ěřující do b u d o u cn o sti. V ýklad n em á sam ozřejm ě povahu system atizující; p ro to že si však v ším á tak é n ěk terý ch obecných vývojových tendencí, nap o v íd á víc než je v te x tu řečeno. Z ačín á ilu stra c í p říp ad ů prvního d ruhu (tj. n ěk terý m i ty p y neprod u k tiv n ím i) a od nich p o stu p u je dál. Vedle sloves s typickým i koncovkam i préz 1. a 2. časování1 m ám e n e p ra vid eln á slovesa d am , jem ; slovesa b e ž á ť , x o té ť , u nichž se svérázně v je d n é řad ě ko m b in u jí koncovky obou časování, uvádím e ja k o slovesa se sm íšenou 1R u sk é d o k la d y js o u u v á d ě n y v tr a n s lite r a c i; ta m , k d e je to v ý jim e č n ě n u tn é , j e fo n e m a tic k ý z á p is n a z n a č e n p řím ý m i z áv o rk am i.
Č asopis p ro m o d ern í filologii, 75, 1993, č. 2 65
D o u fám , že těch to několik poznám ek k různým o b lastem jazykové stav b y n azn ačilo , ja k zv láštn ě sm ysluplný je jazykový sy stém , a tím přiblížilo to , co v y k lá d á sy n chronní g ram atik a. A p ro č m ám e v R koška a v Č kočka,? Snad to n ap o v í těch to několik fa k tů : C h olka (h o lý) :: h o ch /h o šík; R ko t :: x, x /k o š k a ; C o vce/ovečka, noc, p o n o c n ý / / noční, s v ítit/s v íc e , svícen / / svíčka, (k o tě ) ko c o u r/k o čka .
LEXICALIZED ELEMENTS IN GRAMMAR AND THE SELECTIVE FACTOR IN THE PROCESS SHAPING UP THE LITERARY NORM OF MODERN RUSSIAN This paper presents some observations concerning the dynamic stability of the literary norm of Modern Russian. As illustrations serve (1) irregular plural forms (besenok ::) besenjata, (čertenok ::) čertenjata (as opposed to regular forms kotenok :: kotjata). (2) alternating shapes of the reflexive suffix -sja /-s’, (3) some accent vacillation in the past forms of the verb (type prožit, prolit, prožclať, zabrat). These facts become understandable if they are projected against the background of dialectal variability and/or stylistic differentiation of Russian. The overall make up of the literary norm of Modern Russian treated in this way turns out to be a result of a selective process which endows it with its inherent dynamic character. Basic features of Russian linguistic structure are dealt with in this context as well and contrasted with what is typical of Czech.
74
K O T Á Z C E V ZTA H U STY LU A M E Z IV Ě T N Ý C H K O N E K T O R Ů V S O U Č A S N É B R IT S K É A N G L IČ T IN Ě R e n a ta P ípalová (P ra ha) 0.1. S tyl se p a trn ě m ůže p ro jev it vždy jen ta m , kde lze volit z více m ož ností. V z ta h stylu a m ezivětných spojovacích p ro stře d k ů (k o n e k to rů ) lze n ah lížet ze dvou ú h lů. Jestliže v prvním p říp ad ě sk u p in a sourodých koněktiv n ích ry sů sp o lu ch arak terizu je či spoluurčuje funkční styl te x tu , v d ruhém p říp ad ě se styl p ro m ítá nao p ak do volby a u žití jed n o tliv ý ch konektivních p ro stře d k ů . V p rv n ím p říp ad ě jd e tedy o stylistickou c h a ra k te ristik u te x tů p ro stře d n ic tv ím k o n ek to rů , přičem ž styl se z to h o to hlediska je v í ja k o ž to svazek k o n ek tiv n íc h 'c h a ra k te ristik především sém antických, ale též h u s to tn íc h , pozičních, interpunkčních nebo subkategoriálních. K o nektory tu d íž v y s tu p u jí v roli u k azatelů ,d ruhů te x tů 4. N a rovině konkrétních spojovacích p ro stře d k ů se sty l p ro jev u je rovněž jen ta m , kde lze volit. O k ru h y synonym ních k o n ek to rů jso u k rom ě jin éh o od sebe odlišeny stylistickým i příznaky, v závislosti n a sty lu n ěk teré p ro stře d k y m ohou i nem usejí bý t o p a tře n y in terp u n k č n ím zn am én k em , a tp . Stylistická p říslu šn o st ted y v stu p u je do volby a u žití jed n o tliv ý ch k onektorů ze synonym ního ok ruhu. 0.2. V práci, n a jejím ž základě te n to příspěvek vznikl, jsm e zkoum ali cel kem tři fu n k čn í styly - odborný, žurnalistický a um ělecký. K aždý z nich byl zasto u p en 750 doklady, excerpovaným i rovnom ěrně vždy ze tř í současných britsk ý ch p ra m e n ů . Shrom áždili jsm e tedy celkem 2 250 p říp a d ů m ezivětné konexe z devíti p ra m e n ů tří funkčních stylů. 1.1. R ozdíly m ezi styly se projevily především v h u s to tě k o n ek to rů . Z a tím co v o d b o rn é m sty lu se spojovací p ro střed ek v y sk y tn e v každé 3,4 větě, v žu rn alistick ém slohu p řip a d á n a každou 5,9 větu a v um ěleckých tex tec h na každou 7,4 v ětu. 1.2. F unkční styly se rovněž lišily v za sto u p e n í centrálních a p erifer ních k o n ek to rů , p o p ř. v jejich jednotlivých subkategoriícli, přičem ž c e n trá ln í a p erifern í p rv k y jsm e vydělili m írou pom ěrného z a p o je n í do v ětn é s ta v by. V našem p o je tí ta k centrum konexe zah rn u je sp o jk y (a n d ), k o n ju n k ty (term ín p ře ja tý o b d o b n ě jak o „disju n k ty “ a „ su b ju n k ty “ z A C o m p reh en si ve G ra m m a r of th e English L anguage [CG EL], Q uirk et al. 1985); te rm ín konjunkt označuje příslovečný p ro stře d ek plnící především k o n ek tiv n í lílohu - h ow ever), dále (k o n ek tiv n í) disju n k ty (příslovečný p ro stře d ek v y jad řu jící
Časopis p ro m o d ern í filologii, 75, 1993, č. 2 75
O D B O R N Á LIT E R A T U R A
L.: Textual Links as Indicator of Different Functional Styles (v tisku). N. E .: Linguistic Stylistics. The Hague-Paris, 1973. F i l i p e c , J . - Č E R M Á K , F . : Česká lexikologie, Academia, P raha 1985. G R E E N B A U M , S.: Studies in English Adverbial Usage. Longman, London 1969. H a l l i d a y , M. A. K.: Cohesion in English, Longman, London 1976. PÍPA L O V Á , R.: The Semantic Dimension of Intersentential Connectives (v tisku). P O L D A U F , I.: The Third Syntactical Plan. Travaux linguistiques de Prague, 1, P raha 1964, s. 241-255. Q u i r k , R. e t a l . : A Comprehensive Gram mar o f the English Language. Longman, London 1985. RU LÍK O V Á , B.: Vedlejší promluvová linie. In: Naše řeč 54, 1971, s. 69-78. T r n k a , B.: Rozbor nynější spisovné angličtiny I. Učební texty vysokých škol, SNP, P raha 1969. D ušková,
E n k v is t,
THE RELATION BETWEEN INTERSENTENTIAL CONNECTIVES AND FUNCTIONAL STYLES The article attem pts to show th at an aggregate of cooccurring connective cha racteristics (i. e. density, frequency, subcategory, semantic and stylistic aspects) contributes to the description of a particular text in terms of functional style, to the delim itation of the ’sort of a tex t’. Scientific writing, journalistic and literary texts form a kind of a stylistic scale. On the other hand, the functional style of a text is a m ajor factor of choice and appropriate usage of a connective item. Groups of synonymous connectives distinguished by subcategorial, frequential, em phatic, semantic and stylistic aspects offer a choice, in which style appears to be a significant factor. As a result, connective synonyms distinguished in term s of these aspects can be often classified according to style. Stylistic choice conditioned contextually is reflected in the number of different connective items used, which can also be related to the particular idiolect of the autors. A minor role is played by style in choosing proper punctuation and position of free connective items.
86
P Ř E K L A D A T E L S K Á P R O B L E M A T IK A Č ESK Ý C H Z D R O B N Ě L IN V A N G L IČ T IN Ě Iv e ta R o k y to v á (P lzeň) Z b o h a té p ro b lem a tik y českých zdrobnělin se ta to stu d ie soustřeď uje n a anglické ekvivalenty českých su b stan tiv n íc h dem inutiv obecných. Z drobněliny v lastn ích jm e n a o statn ích slovních d ru h ů ponechává stra n o u . T v o ře n í zdrobnělin je v češtině velmi p ro d u k tiv n í. Od jed n o h o základové ho slova lze tv o řit zdrobněliny několika stu p n i zdrobnění. A n g ličtin a n a p ro ti to m u m á jak o izolační jazy k v to m to ohledu m ožnosti daleko om ezenější. B ude te d y zajím av é p o so u d it, ja k jsou do angličtiny česká d em in u tiv a p ře k lád án a , jak é jso u jejich anglické ekvivalenty. M ám e-li zk o u m at způsoby překladu českých zdrobnělin, je n u tn é nejprve z jistit, jak é m a jí české zdrobněliny význam y. Je to tiž p a trn é , že m n o h á slo va, v y tv o ře n á d em in utivním i p říp o n am i, již n e m a jí svůj p ů v o d n í v ý znam „zm enšenost“ . V ýchodiskem naší práce ted y bude sém antická klasifikace če ských d em in u tiv . V definici p o jm u zd ro b n ělin a se v bohem istické lite ra tu ře k om binují h led i ska sém an tick á s hledisky form álním i. Z hlediska form y m ůžem e zdrobněliny definovat ja k o slova o dvozená od slov základových ch a rak teristick ý m i dem i n u tiv n ím i p říp o n am i. Z ákladním sém antickým rysem je význam „předm ět m enších ro zm ěrů ve sro v n án í s p řed m ětem , jejž označuje slovo základové“ . D alším d ů ležitým stylisticko-sém antickým rysem je v ý ra z n á e x p re siv ita - ta obvykle doprovází vý znam „m enší n ež...“ , m ůže však b ý t i hlavním znakem slova označovaného za zdrobnělinu. O bě hlediska je n u tn o kom binovat. Č is tě fo rm áln í, m echanické vym ezení p o jm u by to tiž m ezi zdrobněliny řad ilo slova, k te rá svůj d em in u tiv n í význam už dávno z tra tila nebo jej dokonce ni kdy nem ěla. Č istě sém antický p řístu p by narážel n a problém y je š tě daleko větší, n a p ř. v sém antické definici nelze m luvit o odvozování, ze sém antického hlediska jso u to to ž n é výrazy m a lý dům a dom ek apod. P řesto že je tv o řen í zdrobnělin v češtině velice p ro d u k tiv n í (viz dále) a dem in u tiv a ta k tv o ří p o d s ta tn o u část slovní zásoby češtiny, není p ro b lem a tik a zdrobnělin v bo h em istice příliš propracována. N ejv ý zn am n ější a n ejsy stem atičtější zpracování českých zdrobnělin n a jdem e v p racích V. S m ilauera. P řestože se d em in u tiv ů m věnoval pouze ve
Č asopis p ro m o d ern í filologii, 75, 1993, č. 2 87
K u n d e r a , M.: Ž e r t . Praha 1968. The Joke. Transl. by Michael Henry Heim. Pen guin Books 1984. N e n a d a l , R.: Rak vářova dcera a jiné prózy. Praha 1985. The Coffinmakers Daughter. Transl. by Ewald Ossers. Lausanne 1987.
ODBORNÁ LITERATURA B a u e r , L.: English Word Formation. Cambridge University Press 1989. Collins Concise English Dictionary. London 1975. C r u s e , D.A.: Lexical Semantics. Cambridge University Press 1986. D u š k o v á , L. a kol.: Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha 1986. F i l i p e c , J. - Č e r m á k , F . : Česká lexikologie. P raha 1985. H a r t m a n , R .R .K . - S t o r k , F .C .: Dictionary of Language and Linguistics. Lon don 1972. H a u s e r , P.: Nauka o slovní zásobě. Praha 1980. L e h n e r t , M.: Reverse Dictionary of Present Day English. Leipzig 1971. L y o n s , J.: Semantics. Cambridge University Press 1977. M a r c h A N D , H The Cathegories and Types of Present-Day English W ord-Formation. Wiesbaden 1960. Q u i r k , R. et al.: A Comprehensive Gram m ar of the English Language. London 1985. ŠM ILA U E R , V.: Novočeské tvoření slov. Praha 1971. ŠM ILA U E R , V.: Nauka o českém jazyku. Praha 1972. T r n k a , B.: K staroanglické deminutivní příponě -ingel. ČMF 38, 1956, s.1-5. Z i m a , J.: O expresivitě substantivních deminutiv v češtině. SaS 19, 1958, s. 254260. Z i m a , J.: Expresivita slova v dnešní češtině. Praha 1961.
THE RENDERING OF CZECH DIMINUTIVES INTO ENGLISH The article presents a classification of the semantic groups of Czech, diminu tives and their English counterparts. It concentrates on substantival diminutives, diminutives of proper names and other word classes being left aside. Semantic classification of Czech diminutives appears to be very complicated in th at many diminutives are not unambiguous and some of them can be analysed and classified in different, ways. Another problem is expressivity and its evaluation, which involves the role of context. All these aspects are liable to subjective judgem ent. The quantitative results reflect systemic differences between the two languages. More than a half of the Czech diminutives were translated by the equivalent of the 95
lexical nondiminutive base (i.e. the feature „diminutiveness“ was left out). About 24% of the Czech diminutives were translated by adjectival modification, more than 19% by a different word (i.e.by a word which conveys the meaning of the Czech diminutive but which is not formally derived from the root word). Only a small part (4%) of the Czech deminutives were translated by the English diminutive.
ROZHLEDY 0 S O U Č A S N É M A N G L IC K É M SLANGU J o s e f H la d ký (B rn o ) A nglickým slangem se zabývalo již m noho knih a s ta tí. N ejnovější p ří ručkou m ezi nim i je B lo o m sb u ry D ictionary o f C o n tem p o ra ry Sla n g , jehož a u to re m je T ony T h o rn e (583 s tr., B loom sbury 1990). V následujících o d stavcích nechcem e nový slovník recenzovat, ale spíše u k áz at, co nám říká 0 sou časn ém anglickém slangu. N ejdříve si m usím e p řip o m en o u t rozdíl m ezi význam em slova slang v češ tin ě a angličtin ě. V českém p o je tí je slang b u ď profesionální (profesní) nebo zájm o v ý (sk u p in ový) nespisovný ú tv a r (Jaro slav H ubáček, O českých sla n zích 1979.16). S tejný význam m á slovo slang i v angličtině, není to však jeh o v ý razn ě jediný význam . Podle definic v anglických slovnících je slang i n fo rm al4 neb o ,very inform al1 a jeho užívání je obvykle om ezeno n a sk upiny m luvčích, k te ří se dobře z n a jí nebo k te ří p a tř í do stejn é profesní sk u p i ny. Vedle slangu školního, vojenského, vězeňského, železničářského ex istu je 1 obecný b ritsk ý , am erický či jiný slang. Jak o příklad m ůžem e uv ést slovo slag, k te ré ja k o su b sta n tiv u m m á zák lad n í význam ,struska‘, ale v b ritsk ém slangu též ,coura‘ a jak o sloveso slag o ff zn am en á v britském slangu ,p livat po něk o m ‘ ( = p o m lo u v at) a v au stralsk ém slangu ,plivať (sliny). N epřekva p u je, když anglicko-jinojazyčné slovníky p ře k lá d a jí slang jak o Slang, Jargon (T h e C oncise O xford-D uden G erm an D ictio n ary ), Slang, Jargon, saloppe U m gangssprache (L angenscheidts H an d w ö rterb u c h ), Slang, Jargon, lässi ge U m gangssprache (L angenscheidts Enzyklopädisches W ö rte rb u ch ), argot, une lauge trěs verte (T h e Collins R o b ert French D ictio n ary ).
Č asopis p ro m o d ern í filologii, 75, 1993, č. 2 96
F o rm áln ě blízko k výrazům z ,rhym ing slang1 m a jí rů z n é zvukom alebné, rý m o v an é a aliterované složeniny, n ap ř. bow -w ow , freeky-d ea ky, rugger bugger, jim -ja m s , tic k y -ta c k y . Spíše do a rg o tu p a tř í tvary slov tvořené podle ,pig L atin 4, n a p ř. am scra y ze scram , ix n a y z nix: p o čá te čn í souhláska se p řesune n a konec slova a p řid á se koncovka -ay. O jediněle u v ád í BDCS slova vzniklá zp ětn ý m čtením (b ack slan g ), n a p ř. reeb c b e e r neb o zpětným tvořením (back fo rm a tio n ), n a p ř. dreg ,a despi cable p erso n 1 < d re g s, knacker ,to tire 1 < k n ac k ere d , to sleaze < sleazy. Ně kolik hesel p o ch ází z rom štiny, n ap ř. bar, charva, chiz, cory, didicoi, d r u m , což n en í m n o h o , ale u rč itě více než v češtině. V šeobecně je zn ám o, že zcela nových slov se v m oderních jazycích o b je v u je velmi m álo. Jed n ím z rysů slangu je h rav o st a tvo řiv o st, ta k ž e ve slangu nová slova vzn ik ají velmi často. V BDCS jich n a jd em e kolem dvaceti, n a p ř. aya, banjaked, bazum as, bazungas, blowsing, blooper c b lo o m e r, goop, grebo, g w o t, jillio n , jilloch, kecks, nerk, tw at. V ětšina z nich m á již d ří ve uvedené fo rm áln í rysy slangových výrazů, n ap ř. středové u, neobvyklou souhláskovou skupinu (g w o t), neobvyklou koncovku (-as). P o d o b n ě velkou sku p in u p ře d s ta v u jí slova s nejasným původem , n ap ř. blag, blim , grolley, ja ke, kazoo. N ě k te rá h esla v BDCS se sh o d u jí s českým i výrazy, n a p ř. ju ic e a šťáva p ro o zn ačen í elektrického p ro u d u , b u y it a k o u p it ve význam u ,z e m řít1, sing a zp ív a t z n a m e n ající ,p řizn a t se, v y p o v íd at1, p aw a tla p k a /p a c k a o zn a ču jící ru k u . N áh o d n o u shodu n ajd em e u anglického zkráceného slova re tte s a z a sta ra lé h o českého retka ve význam u ,cigarety, -a1. A u to r B D C S p ro kazuje svou zn alo st češtiny uváděním českých p řík lad ů v etym ologických v ý k ladech, n a p ř. u hesla beevo (a coincidental agreem ent w ith p iv o ), c a ck (k ak án í), n u d n ik (n u d a ), slob (zlobit). R o zb o r n ěk terý ch p rvků v novém slovníku ukazuje, ja k b o h a tý je současný anglický nep ro fesn í slang, a současně p o tv rzu je , že B lo o m sb u ry D ictio n a ry o f C o n tem p o ra ry Slang je solidně zp racovaná příručka.
102
