NEW ANTIPSYCHOTICS OF THE 2ND GENERATION: OLANZAPINE JAROMÍR VESTKA Psychiatrická klinika lékaøské fakulty MU Brno
Nová psychofarmaka
NOVÁ ANTIPSYCHOTIKA II. GENERACE: OLANZAPIN
SOUHRN Olanzapin je nové antipsychotikum II. generace, jeho chemická struktura a receptorový profil jsou podobné clozapinu. Olanzapin náleí do skupiny MARTA (multi-acting receptor targeted agents), a proto ovlivòuje prostorovì selektivnì dopaminové, serotoninové, adrenalinové, histaminové a muskarinové receptory. Hlavní indikací olanzapinu jsou schizofrenní a schizoafektivní poruchy, které ovlivòuje významnì lépe ne placebo. Na rozdíl od klasických neuroleptik redukuje nejen pozitivní, ale i negativní a afektivní psychotickou symptomatiku a vùèi risperidonu a flufenazinu depresivní náladu a anxietu. Profylaktické podávání olanzapinu významnì sníilo poèet rehospitalizací. V otevøených studiích byl olanzapin úèinný u 36-59 % nonrespondérù ke clozapinu, risperidonu a klasickým neuroleptikùm, co vyaduje rozhodnutí ve více ne jedné kontrolované zkouce. Nadìjnou je i jeho terapeutická úspìnost u afektivních poruch a psychóz po dopaminomimeticích. Výhodou je monost podávat jej ihned v plné denní dávce 10-20 mg, a to pouze 1x dennì. Olanzapin je zatíen minimálním výskytem parkinsonoidu, akatizie, akutní dystonie, tardivní dyskinézy a zvýené prolaktinemie. Pøes blokádu muskarinových receptorù je výskyt anticholinergních pøíznakù nízký. Olanzapin nepùsobí myelotoxicky ani epileptogennì a má minimální výskyt farmakokinetických interakcí s jinými léky. Pøi jeho podávání se zvyuje tìlesná hmotnost u cca 30 % léèených, zvlátì v poèátcích léèby, a u podvyivených osob. Olanzapin lze oznaèit za vysoce úèinné antipsychotikum s velmi dobrou snáenlivostí, podstatnì zvyující nadìji psychotických nemocných na reintegraci do spoleènosti. Klíèová slova: olanzapin, farmakodynamika a farmakokinetika, klinická úèinnost, neádoucí pøíznaky, interakce, intoxikace
SUMMARY
Úvod Nová antipsychotika oproti starím preparátùm ovlivòují úspìnì nejen produktivní, ale i negativní a afektivní symptomatiku u schizofrenních a schizoafektivních poruch a souèasnì jen minimálnì vyvolávají extrapyramidové neádoucí pøíznaky. Nová antipsychotika tzv. druhé generace mùeme rozdìlit dle chemické struktury a farmakologického profilu do dvou hlavních skupin (obr. 1):
1) MARTA (multi-acting receptor targeted agents), 2) SDA (serotonin dopamine antagonists). Ad 1) MARTA preparáty dle chemického sloení náleí do skupiny dibenzodiazepinù a antagonizují nejen dopaminové, serotoninové a a 1-adrenalinové receptory, ale i muskarinová a histaminová (H1) nervová zakonèení. Z novìjích slouèenin k nim pøiøazujeme clozapin, olanzapin a quetiapin. Ad 2) SDA antipsychotika jsou tvoøena preparáty z chemické skupiny benzisoxazolù a imidazolidinonù. Jejich
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Olanzapine is a new antipsychotic agent of the 2nd generation whose chemical structure and receptor binding profile resemble those of clozapine. Olanzapine belongs to MARTA group (multi-acting receptor targeted agents), therefore it spatially and selectionally influences dopamine, serotonin, alfa-adrenergic, histamine and muscarinic receptors. The main areas of indication of olanzapine are schizophrenia and schizoaffective disorders which are significantly more ameliorated by olanzapine than by placebo. Unlike classical neuroleptics, olanzapine reduces not only positive but also negative and affective psychotic symptoms. In contrast to risperidone and fluphenazine, olanzapine reduces depressive mood and anxiety. Prophylactic administration of olanzapine has been proved to reduce the rate of rehospitalisation significantly. In open studies olanzapine was found to be effective in 36-59 % of non-responders to clozapine, risperidone and classical neuroleptics, which is still to be confirmed by more than one controlled studies. Its therapeutic efficacy in affective disorders and psychoses induced by dopaminomimetic agents seems to be promising. It is advantageous that olanzapine can be administered in the full daily dosage of 10-20 mg from the beginning of treatment, in one daily dose. The administration of olanzapine is characterised by minimal incidence of tremor, akathisia, dystonia and tardive dyskinesia as well as by minimum incidence of increased prolactinemia. In spite of muscarinic receptor binding, the incidence of anticholinergic adverse events is low. Olanzapine shows no myelotoxic or epileptogenic effects and is characterised by minimum incidence of pharmacokinetic interactions with other drugs. Weight gain was recorded in approximately 30% of patients, especially in the initial phase of treatment and in undernourished patients. Olanzapine may be described as a highly effective antipsychotic agent which is very well tolerated and which significantly increases the chance of the psychotic patients for their social reintegration. Key words: olanzapine, pharmacokinetics, clinical efficacy, side-effects, interactions
115
(v dalím R) je pøitom prostorovì selektivní v CNS, tj. dochází k ní maximálnì v mesolimbické a mesokortikální a minimálnì v nigrostriatální a tuberoinfundibulární oblasti (Stockton et al., 1996). Souèasnì obsazenost D 2R, mìøená jednoduchou fotonovou emisní tomografií (SPET), by nemìla pøesahovat 80 %, co dávky olanzapinu do 15 mg splòují a 20 mg je v tomto smìru hranièní dávkou - viz tab. 2 (Nyberg et al., 1997; Raedler et al., 1997; Zipursky et al., 1997). Rovnì Pilowski et al. (1996) zjistili pøi pouití SPET, e obsazenost striatálních D2R po podání 10-20 mg olanzapinu (n = 6) byla významnì nií ne po klasických neurolepticích a stejná jako po aplikaci clozapinu. Nií a prostorovì selektivní blokáda D2R znamená rovnì jen mírné a pøechodné zvýení prolaktinemie s dùsledkem jen mimoøádnì nízkého výskytu endokrinních neádoucích úèinkù (Moore et al., 1993).
Nová psychofarmaka
MARTA (Multi-Acting Receptor Targeted Agents)
clozapin (dibenzodiazepin)
olanzapin quetiapin (thienobenzodiazepin) (dibenzothiazepin)
SDA (Serotonin - Dopamine Antagonists)
risperidon (benzisoxazol)
iloperidon (benzisoxazol)
ziprasidon (benzisoxazol)
Tabulka 2: Obsazenost dopaminových D2 receptorù olanzapinem (PET)
sertindol (imidazolidinon)
autor, rok
N
Obrázek 1: Chemické vzorce atypických antipsychotik
farmakodynamické pùsobení má uí spektrum oproti pøedchozí skupinì a zahrnuje pøedevím blokádu dopaminových, serotoninových a a 1 adrenalinových receptorù. Zaèleòujeme mezi nì risperidon, ziprasidon, iloperidon, sertindol a dalí. Olanzapin (f.o. Zyprexa) je nové antipsychotikum II. generace vyrábìné spoleèností Eli Lilly a registrované v ÈR od roku 1997 (v USA od r. 1996).
obsazenost D2 receptorù
Nyberg et al., 1997
3
10 mg
59-63 % (S2: 74 - 92 %)
Zipursky et al., 1997
12
5 mg 10 mg 20 mg 30 mg 40 mg
55 % (S2 cca 90 %) 73 % 76 % 83 % 88 %
Raedler et al., 1997
4
5 mg 20 mg
58 % 83 %
Tabulka 3: Afinita olanzapinu k muskarinovým receptorùm (Bymaster et al., 1996)
Chemická sktruktura
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
dávka olanzapinu
Olanzapin patøí do chemické skupiny diazepinù (ATC NO54 HO3) a jeho chemický vzorec je strukturálnì velmi blízký clozapinu. Chemická struktura zøejmì není rozhodující pro farmakologický a klinický profil tìchto antipsychotik; do této skupiny napø. náleí i nae originální perathiepinová neuroleptika (clorotepin, oxyprothepin, isofloxythepin), která se na rozdíl od olanzapinu, clozapinu a quetiapinu vyznaèují vysokou afinitou k dopaminovým D2 receptorùm a proto vysokým výskytem extrapyramidových neádoucích reakcí. Receptorový profil Olanzapin ovlivòuje èetné receptory v CNS, a to dopaminové, serotoninové, adrenalinové, muskarinové a histaminové v nanomolárních koncentracích, v následujícím poøadí: m1 > S6 > S2A > m5 > H1 > S2B = S2C = D2 > m4 > D3 > > m2 > a 1 > D4 > m3 > D1 > D5 > S3 > a 2 - (viz tab. 1 a 3). Redukce pozitivních psychotických pøíznakù je zpùsobena zejména blokádou dopaminových receptorù, a to jak D 2, tak D3, D4 i D1. Antagonizace D2 receptorù
receptor
m1
m2
kortex
srdce
olanzapin
1,9 ± 0,1
18 ± 5
25 ± 2
13 ± 2
6 ± 0,8
clozapin
1,9 ± 0,4
10 ± 1
14 ± 1
18 ± 5
5 ± 1,2
> 10000
?
tkáò (krysy)
m3
m4
slinná láza striatum
haloperidol 1475 ± 300 1642 ± 180 820 ± 305
m5 CNS
Vysoká afinita olanzapinu k serotoninovému systému, zejména k S2R, je pøedpokladem jeho úspìnosti v léèbì negativních a afektivních psychotických pøíznakù a souèasnì niího výskytu extrapyramidových neádoucích symptomù (v dalím EPS), blokáda S3R antiemetického pùsobení. Význam antagonistického úèinku vùèi S6R není dosud znám. Afinita olanzapinu k serotoninovým receptorùm je cca 8x vyí ne k dopaminovému systému. Olanzapin jen mírnì blokuje a 1 R a není proto zatíen vyím výskytem posturální hypotenze, na druhé stranì jeho urèité antiadrenalinové pùsobení zøejmì pøispívá k antipsychotickému úèinku a pøíznivému ovlivnìní afektivní symptomatiky.
Tabulka 1: Receptorový profil olanzapinu (Ki v nM) (Bymaster et al., 1996) lék
116
receptory D1
D2
D3
D4
D5
S2A
S2B
S2C
S3
S6
a1
a2
H1
olanzapin
31
11
16
25
51
4
11
11
57
2,5
19
230
7
clozapin
85
125
84
47
85
12
7
8
69
4
7
8
6
haloperidol
25
1
5
1,6
12
78
1450
3085
>1000
>5000
46
360
3630
Krysy nebyly schopny diskriminovat mezi clozapinem a olanzapinem a v testu konfliktù projevoval olanzapin anxiolytické úèinky (Moore et al., 1992, 1994). C-fos exprese Vechna antipsychotika zvyují c-fos genovou expresi v CNS, avak preparáty nevyvolávající EPS takto úèinkují jen v extrastriatální oblasti, co platí rovnì pro olanzapin. Indukcí c-fos exprese olanzapinem v prefrontálním kortexu dochází k potlaèení hypofrontality a tím redukci negativních schizofrenních pøíznakù (Robertson a Fibiger, 1996). Klinické studie
Farmakokinetika Pøehled farmakokinetiky podali Fulton a Goa (1997). Olanzapin se dobøe vstøebává z gastrointestinálního traktu a dosahuje maximální sérové koncentrace (tmax) za 5-8 hodin po poití. Absorpce není ovlivòována jídlem ani jednorázovým podáním antacid èi cimetidinu, avak je redukována o 50-60 % aktivním uhlím. Preparát je iroce distribuován do tkání, o èem svìdèí velký distribuèní objem (Vd 10,3 - 18,4 l/kg). Biologická dostupnost olanzapinu je vìtí ne 57 %, pravdìpodobnì mezi 80-100 %. Olanzapin je extenzivnì metabolizován po orálním podání a bylo identifikováno kolem 10 inaktivních metabolitù, z nich hlavním je olanzapin-N-glukuronid. Preparát je odbouráván v játrech izoenzymy cytochromu P450, a to zvlátì CYP1A2 a 2D6; vùèi tìmto izoenzymùm pùsobí jen velmi slabì inhibiènì (Ring et al., 1996). Vyluèovací poloèas olanzapinu kolísá od 27 do 38,6, s prùmìrem 31 hodin. Vyluèovací poloèas je prodlouen ve vyím vìku nad 65 let (48,8-54,9 hodin), u en, nekuøákù a pøi jaterní dysfunkci, naproti tomu je nezmìnìn pøi støednì sníené renální dysfunkci. Olanzapin se váe z 93 % na sérové bílkoviny, take pøi pøedávkování jej nelze odstranit hemodialýzou. Mezi podanou dávkou a sérovou koncentrací existuje lineární vztah, tj. sérová koncentrace odpovídá èíselnì cca dvojnásobku denní dávky (10 mg = 20 mikrog/ml). Stabilní sérové koncentrace je dosaeno po 7 dnech podávání.
Olanzapin antagonizuje hyperaktivitu vyvolanou kokainem a niími dávkami amfetaminu, které stimulují mesolimbický a mesokortikální systém; netlumí vak hyperaktivitu zpùsobenou vysokými dávkami amfetaminu, stimulujícími striatální dopaminové receptory (Arnt, 1995). Toto antipsychotikum potlaèuje podmínìnì vyhýbavou odpovìï v niích dávkách, ne které vyvolávají katalepsii (Moore et al., 1992). U primátù senzitizovaných haloperidolem olanzapin vyvolával dystonie a pøi dávkách 5-10x vyích ne je obvyklé terapeutické rozmezí u èlovìka (Casey, 1996).
Srovnání olanzapinu s placebem V prvé studii byl olanzapin srovnán s placebem u 152 hospitalizovaných schizofrenikù po dobu 6 týdnù. Olanzapin v dávce 10 mg/den byl signifikantnì úèinnìjí v ovlivnìní celkové psychopatologie a pozitivní i negativní symptomatiky, a to ji od 1.-2. týdne terapie (Beasley et al., 1996) (viz tab. 4). Olanzapin v denní dávce 1 mg byl stejnì neúèinným jako placebo. Testovaný preparát v dávce 10 mg pro die nevyvolával EPS èastìji ne placebo. Srovnání olanzapinu s haloperidolem Do druhého klinického pokusu bylo zaøazeno 335 schizofrenikù. Olanzapin v dávce 10 a 15 mg dennì více redukoval pozitivní symptomatiku ne placebo a stejnì jako haloperidol, zatímco 5 a 15 mg olanzapinu lépe ovlivòovalo negativní schizofrenní pøíznaky ne placebo a 15 mg lépe ne haloperidol (Beasley et al., 1996) (viz tab. 5). V dalí analýze bylo potvrzeno, e ovlivnìní negativních symptomù bylo zpùsobeno pøímým pùsobením olanzapinu (Tollefson et al., 1997). Stupnice kvality ivota byla úspìnì ovlivnìna olanzapinem (10-15 mg/den), zatímco nedoznala ádných zmìn pøi podávání haloperidolu a placeba (Revicki et al., 1995). Ve tøetí klinické zkouce byl srovnán olanzapin s haloperidolem u 1996 nemocných a byl shledán významnì úèinnìjím v ovlivnìní celkové psychopatologie, negativních a afektivních (depresivních) pøíznakù ne haloperidol (Tollefson et al., 1997). Testovaný lék byl rovnì zatíen významnì niím rizikem vyvolání EPS ne haloperidol a souèasnì lépe ovlivòoval kvalitu ivota. Do tohoto mezinárodního klinického zkouení bylo zaøazeno i 62 èeských pacientù (Libiger a vestka, 1998 v tomto èísle Psychiatrie). V dalí analýze z 1996 nemocných bylo vyèlenìno 83 pacientù s prvou epizodou schizofrenní a schizoafektivní
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Preklinické zvíøecí studie
Hlavní indikací olanzapinu jsou schizofrenní a schizoafektivní poruchy s produktivními, negativními a afektivními pøíznaky. Dùkazy o klinickém pùsobení olanzapinu v této indikaci se opírají pøedevím o 4 studie, srovnávající jej s placebem a haloperidolem u celkem 2 914 nemocných.
Nová psychofarmaka
Olanzapin souèasnì jeví antihistaminové (antialergické) úèinky; blokáda histaminových H1R vede k lehké sedaci a zvýení tìlesné hmotnosti. Toto nové antipsychotikum, stejnì jako napø. clozapin, ruí úèinek NMDA (N-metyl-D-aspartát) antagonistù, jako napø. fencyklidinu, co mùe být modelem pøíznivého ovlivnìní kognitivního deficitu, pøípadnì prolomení farmakorezistence (Corbett et al., 1995). Olanzapin úèinkuje ménì anticholinergnì ne clozapin (viz tab. 3). Blokáda muskarinových m1-5 receptorù pùsobí mírné anticholinergní neádoucí úèinky, avak na druhé stranì je dalí pojistkou proti výskytu EPS.
Tabulka 4: Olanzapin vs. placebo u schizofrenních a schizoafektivních poruch autor, rok Beasley et al., 1996
N 152
charakteristika souboru
délka terapie
denní dávky
% resp.
DSM-III-R BPRS ³ 24 PANSS
6 týdnù
OL 1 mg OL 10 mg
12 28
PL
9
výsledky srovnání OL-1 = PL OL-10 > PL (pozit. i negat.) EPS: 0L = PL
Respondéøi: GS BPRS > 40 % nebo GS BPRS £ 18 na konci léèby; signifikantní rozdíl ve prospìch OL 10 mg od 1.-2. týdne. OL = olanzapin, PL = placebo, resp. = respondéøi, EPS = extrapyramidové neádoucí pøíznaky
117
Nová psychofarmaka
poruchy. U této subpopulace jetì více vynikly pøednosti olanzapinu, který byl významnì úèinnìjí ne haloperidol v ovlivnìní obecné, pozitivní i negativní psychopatologie, vyvolával signifikantnì ménì EPS a významnì ménì pacientù pøeruilo terapii olanzapinem (Sanger et al., 1997). V poslední studii olanzapin prokázal svou antipsychotickou úèinnost v úrovni haloperidolu pøi léèbì 431 pacientù (Beasley et al., 1997). Zkouené antipsychotikum bylo podáváno od 5 do 15 mg a èím vyí byla denní dávka, tím byly lepí léèebné výsledky. Celkovì byla terapeutická úèinnost olanzapinu rovnocenná haloperidolu a stejnì tak v této studii kvalita ivota (Revicki et al., 1995). Lze shrnout, e olanzapin byl v obou studiích úèinnìjí ne placebo a ve 2/3 klinických testù úspìnìjí ne haloperidol v redukci negativní symptomatiky a v 1/3 studií v ovlivnìní celkové a produktivní psychopatologie.
Srovnání olanzapinu s risperidonem a flufenazinem Olanzapin byl rovnì srovnáván v antipsychotické úèinnosti s risperidonem a flufenazinem (viz tab. 6). Do prvé z tìchto dvou studií bylo zaøazeno 297 nemocných se schizofrenní a jinou psychotickou poruchou (Tran et al., 1997). Obì antipsychotika byla stejnì antipsychoticky úèinná, ale ve prospìch olanzapinu hovoøilo lepí ovlivnìní afektivní (depresivní) symptomatiky a nií výskyt EPS a zvýené prolaktinemie. V druhé studii byly srovnány olanzapin s flufenazinem v léèbì 60 nemocných s akutní schizofrenní symptomatikou (Tran et al., 1997). Terapeutická úspìnost olanzapinu a flufenazinu byla obdobná se superioritou olanzapinu v ovlivnìní anxiety a tìlesných potíí a v nií manifestaci EPS. Dlouhodobá profylaktická úèinnost: Pokud podávání olanzapinu, haloperidolu nebo placeba
Tabulka 5: Olanzapin vs. haloperidol u schizofrenních a schizoafektivních poruch autor, rok
Beasley et al., 1996
Tollefson et al., 1997
Beasley et al., 1997
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
celkem
poèet nem., charakteristika souboru
délka terapie
335 DSM-III-R BPRS ³ 24
6 týdnù
1996 DSM-III-R BPRS ³ 18
6 týdnù
431 DSM-III-R
6 týdnù
2762 nem.
6 týdnù
denní dávky
výsledky % resp.
srovnání
OL 5 mg OL 10 mg
48 58
OL-5 + 15 > PL (neg.) OL-10 + 15 = HAL > PL (veob., pozit.)
OL 15 mg HAL 15 mg PL
66 63 40
OL 5-20 mg
52
HAL 5-20 mg
34
OL 1 mg OL 5 mg OL 10 mg OL 15 mg HAL 10-20 mg
42 47 52 58 48
OL-15 > OL-1
OL 1 mg OL 5-20 mg HAL 5-20 mg
42 47-66
OL-1 = PL OL 5-20 > PL OL 5-20 ³ HAL (pozit. pø. 1/3 studií, negat. pø. 2/3 studií, obec. pø. 1/3 studií, deprese 1/3 studií)
OL-15 > HAL (negat.) EPS: OL < HAL OL > HAL (ob., pozit., negat., deprese) T-QLS: OL > HAL EPS: OL < HAL
OL-5, 10, 15 = HAL
OL = olanzapin, HAL = haloperidol, PL = placebo, resp. = respondéøi, ob., veob. = obecné pøíznaky PANSS, poz., pozit. = pozitivní pøíznaky, neg., negat. = negativní pøíznaky, T-QLS = celkové skóre kály kvality ivota, EPS = extrapyramidové neádoucí pøíznaky, pø. = pøíznaky
Tabulka 6: Olanzapin vs. risperidon a flufenazin u schizofrenních a schizoafektivních poruch autor, rok
N
charakteristika souboru
denní dávky
délka terapie
výsledky, srovnání
297
DSM-IV BPRS ³ 24 PANSS
OL 10-20 mg RIS 4-12 mg
8 týdnù
OL = RIS (OL > RIS - deprese) EPS: OL < RIS
60
DSM-IV BPRS ³ 42 CGI ³ 4
OL 5-20 mg FLU 6-21 mg
6 týdnù
OL = FLU (BPRS, PANSS) OL > FLU (CGI-1) OL > FLU (anxieta) EPS: OL < FLU
VS. RISPERIDON: Tran et al., 1997 VS. FLUFENAZIN: Tran, Jakovljevic et al., 1997
118
OL = olanzapin, RIS - risperidon, FLU = flufenazin, EPS = extrapyramidové neádoucí pøíznaky
Farmakorezistentní schizofrenie Olanzapin byl ve tøech otevøených a jedné dvojitì slepé studii podáván 163 více èi ménì farmakorezistentním schizofrenikùm (viz tab. 8). Testovaným novým antipsychotikem bylo dosaeno terapeutického úspìchu u 38 % nonrespondérù ke clozapinu, u 58,8 % nonrespondérù k risperidonu a u 36 % nonrespondérù ke dvìma klasickým neuroleptikùm (Tran et al., 1997; Belmaker et al., 1997; Martín et al., 1997). V jediné dvojitì slepé studii nebyly ani olanzapin, ani chlorpromazin dostateènì úèinnými u 59 schizofrenikù, nereagujících na tøi klasická neuroleptika vèetnì haloperidolu (Conley et al., 1997). Obsedantnì-kompulzivní symptomy u schizofrenie Baker et al. (1996) porovnali olanzapin s placebem v 6týdenní kùøe u 25 schizofrenikù. Olanzapin na souèasnì pøítomnou obsedantnì-kompulzivní symptomatiku pùsobil stejnì jako placebo, tzn. v prùmìru nedolo k jejímu zhorení, jak je naopak popisováno pøi léèbì clozapinem (Baker et al., 1992; Patil, 1992; Patel et al., 1993; Ellen et al., 1994; Eales et al., 1994; Levkovitch et al., 1995)
Nová psychofarmaka
bylo úspìné v akutní epizodì schizofrenie, pokraèovala tato léèba dvojitì slepì po dobu následujících 12 mìsícù u 865 nemocných (Tran et al., 1997; Beasley et al., 1997, Tran et al., 1996) (viz tab. 7). Relapsy, mìøené poètem rehospitalizací, se vyskytly pøi podávání olanzapinu v denních dávkách 5-15 mg u 19-29 %, olanzapinu 1 mg u 45 %, haloperidolu 5-20 mg u 28 % a placeba u 70 % léèených. Olanzapin v denní dávce 5-15 mg byl profylakticky úèinnìjí ne placebo (29 % vs. 70 %) a ne olanzapin 1 mg (20 % vs. 45 %) a stejnì úèinným jako haloperidol (20 % vs. 28 % rehospitalizací) (Zyprexa Product Monograph, October 1996). Rovnì krátkodobá studie srovnávající olanzapin s risperidonem byla prolongována na 28 týdnù u 339 nemocných se schizofrenní, schizoafektivní a schizofrenoformní poruchou (Tran et al., 1997). Olanzapin byl úèinnìjí ne risperidon v ovlivnìní negativní a veobecné symptomatiky (SANS, PANSS) a v mením poètu vyøazených pacientù. Rovnì EPS, hyperprolaktinemie a sexuální neádoucí úèinky byly významnì ménì èasté pøi podávání olanzapinu.
Tabulka 7: Dlouhodobá léèba schizofrenních a schizoafektivních poruch olanzapinem autor, rok
N
délka terapie
denní dávky
výsledky % relapsù srovnání (rehospitalizací)
58
1 rok
OL 5 - 15 mg PL
29 70
OL > PL
807
1 rok
OL 1 mg OL 5-15 mg HAL 5-20 mg
45 19 28
OL-1 < OL-5, 10, 15
OL 10-20 mg RIS 4-12 mg
12 38
VS. PLACEBO Tran et al., 1997 VS. HALOPERIDOL Beasley et al., 1997
OL- 5, 10, 15 > HAL
VS. RISPERIDON Tran et al., 1997
339
celkem
1204 nem.
28 týdnù
OL > RIS
OL = olanzapin, PL = placebo, HAL = haloperidol, RIS = risperidon
Tabulka 8: Olanzapin u farmakorezistentních schizofrenií autor, rok
N
charakter studie
délka studie
denní dávky
výsledky
otevøená
6-18 týdnù
OL 5-25 mg
38-40 % respondérù (20% redukce GS PANSS)
otevøená
14 týdnù
OL 5-25 mg
58,8 % respondérù (EPS signif. pokles)
6 týdnù
OL 15-25 mg
36 % respondérù (35% redukce GS BPRS)
OL 25 mg CLP 1200 mg (chlorpromazin)
10 % respondérù 7 % respondérù OL > CLP (anx. depr.+ NÚ)
NONRESPONDÉØI KE CLOZAPINU Tran et al., 1997
45
NONRESPONDÉØI K RISPERIDONU Belmaker et al., 1997
34
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
OL 5-15 > PL OL 5-15 > OL-1 OL 5-20 ³ HAL OL 10-20 > RIS
NONRESPONDÉØI KE DVÌMA NEUROLEPTIKÚM Martín et al., 1997
25
otevøená
NONRESPONDÉØI KE KLASICKÝM NEUROLEPTIKÙM + HALOPERIDOLU Conley et al., 1997
59
dvojitì slepá
8 týdnù
119
Nová psychofarmaka
nebo risperidonem (Kopala et al., 1994; Remington et al., 1994). Schizofrenie s poèátkem v dìtském vìku V dosud jediné publikaci byly zveøejnìny výsledky léèby 8 pacientù (do 13 rokù vìku) s poèátkem schizofrenie v dìtství (Kumra et al., 1997). Vichni nemocní byli rezistentní k nejménì dvìma typickým neuroleptikùm a/nebo netolerovali clozapin. Po 8týdenní terapii olanzapinem tøi léèení byli podstatnì a dva minimálnì zlepeni (62 %) a u 4 (50 %) nemocných pokraèovala dlouhodobá udrovací léèba tímto preparátem. Psychóza po dopaminomimeticích Wolters (1996) léèil 15 parkinsonikù s psychózou po dopaminomimeticích olanzapinem v denní dávce 1-15 mg po dobu 8 týdnù. U vech nemocných dolo k podstatnému zlepení psychózy a souèasnì i motoriky, i kdy u nìkterých nemocných byly zvýeny denní dávky dopaminomimetik. Autor posoudil olanzapin jako bezpeèné antipsychotikum v této indikaci, které nezhoruje extrapyramidovou symptomatiku. Schizoafektivní a afektivní poruchy Dosavadní výsledky podporují domnìnku, e olanzapin pøíznivì ovlivòuje i afektivní pøíznaky. V následné analýze výsledkù dvojitì slepé studie s haloperidolem u 1996 nemocných 55 % souèasnì trpìlo depresí. Po 6 týdnech byla depresivní nálada (dle kály MADRS) významnì lépe ovlivnìna olanzapinem ne haloperidolem (Tollefson et al., 1998). Rovnì Baker et al. (1995) popsali zlepení depresivní nálady u 7/7 schizofrenikù pøi podávání 10 mg olanzapinu pro die po 6 týdnech terapie. Olanzapin pùsobil rovnì významnì vyí redukci suicidálních úvah dle stupnice MADRS ne haloperidol v dlouhodobém prùbìhu (Tollefson et al., 1997). Do dvojitì slepého srovnání olanzapinu s haloperidolem bylo zaøazeno i 300 nemocných se schizoafektivní poruchou (Tran et al., 1996). V celé skupinì byla 6týdenní
léèba olanzapinem významnì úèinnìjí ne haloperidolem, a to pøedevím u bipolárního typu, ale i stále statisticky významnì u depresivního typu (Tohen et al., 1997) (viz tab. 9). V jediné dvojitì slepé zkouce bylo léèeno 139 manikù olanzapinem (5-20 mg/den) nebo placebem po dobu 3 týdnù (Tohen et al., 1997). Olanzapin byl významnì úèinnìjí ne placebo (48,6 % vs. 24 % respondérù). Rotschild et al. (1997) léèili 30 psychotických depresí buï olanzapinem nebo klasickými neuroleptiky; vìtina (80 %) souèasnì dostávala antidepresiva. Po pøidání olanzapinu (10-20 mg) se zlepilo 75 % léèených, zatímco po pøidání klasických neuroleptik jen 27 % nemocných. Rovnì byla popsána rychlá terapeutická odpovìï na pøidání olanzapinu k tymoprofylaktikùm (lithium, valproát) u 2 nemocných s bipolární afektivní poruchou (Ketter et al., 1998). Zarate et al. (1998) retrospektivnì zhodnotili úèinnost olanzapinu u 150 nemocných, z nich 109 trpìlo afektivní poruchou (40 schizoafektivní, 47 bipolární, 22 depresivní psychotickou poruchou). U 33 % pacientù byl podáván olanzapin samotný, u ostatních v kombinaci s jinými psychofarmaky. Jen u bipolárních nemocných a schizoafektivních pacientù depresivního typu byl stupeò zlepení statisticky významný dle celkového klinického hodnocení (viz tab. 9). Strategie léèby Obvyklá denní dávka olanzapinu èiní 5-20 mg a postaèuje ji podávat 1x dennì a bez ohledu na jídlo. Beasley et al. (1995) provedli analýzu podávaných denních dávek u 1996 léèených: 23,4 % dostávalo 5 mg, 22,2 % 10 mg, 21 % 15 mg a 33,4 % léèených 20 mg pøi prùmìrné denní dávce v celém souboru 13,2 mg. Protoe rozdíl v úèinnosti denní dávky 5 mg olanzapinu a placeba nebyl ve studii s 335 schizofreniky statisticky signifikantní (Beasley et al., 1996), doporuèuje se podávat 5 mg spíe výjimeènì, napø. u pomalých metabolizátorù.
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Tabulka 9: Olanzapin v léèbì schizoafektivní a afektivní poruchy
120
autor, rok
N
charakter studie
délka studie
denní dávky
výsledky
Tohen et al., 1998
300 bipol. 121 depr.t. 75
DSM-III-R
6 týdnù
OL 5-20 mg HAL 5-20 mg
OL > HAL (bipol. OL > HAL) (deprese OL > HAL)
Zarate et al., 1998
40 bipol. 23 depr.t. 15 smí. 2
DSM-IV otevøená retrospekt.
3 týdny
OL 5-20 mg
62 % respondérù 74 % respondérù 47 % respondérù
Tohen et al., 1997
139 mánií
dvojitì slepá
3 týdny
OL 5-20 mg placebo
48,6 % respondérù 24 % respondérù OL > placebo
Rothschild et al., 1997
30 psychot. deprese
jedn. slepá
1-8 mìsícù
OL 10-20 mg+AD KN + AD
75 % respondérù 27 % respondérù
Zarate et al., 1998
69 bipol. 47 psychot. depr. 22
otevøená retrospekt.
3 týdny
OL 5-20 mg
78 % respondérù 83 % respondérù 68 % respondérù
SCHIZOAFEKTIVNÍ PORUCHY
AFEKTIVNÍ PORUCHY
OL = olanzapin, HAL = haloperidol, KN = klasické neuroleptikum, AD = antidepresivum
Neádoucí úèinky Olanzapin je velmi dobøe snáen pøi nízkém výskytu extrapyramidových reakcí, anticholinergních a dalích neádoucích pøíznakù léèby (viz tab. 10). Na výi denní dávky se ukázaly být závislé parkinsonoid, akatizie, somnolence, tìlesná hmotnost a prolaktinemie. Extrapyramidové neádoucí reakce Výskyt extrapyramidových neádoucích úèinkù nebyl významnì rozdílný pøi podávání olanzapinu a placeba po dobu 6 týdnù u 366 nemocných (Street et al., 1996). Pøi terapii olanzapinem (2,5-17,5 mg pro die) se vyskytly jakékoliv extrapyramidové pøíznaky u 21 % léèených, z toho parkinsonoid u 12 %, akatizie u 7 % a akutní dystonie u 2 %; odpovídající frekvence výskytu pøi aplikaci placeba èinila: EPS celkem 14 %, parkinsonoid 8 %, akatizie 3 % a akutní dystonie 1 % nemocných (Beasley et al., 1996; Beasley et al., 1996). V dalí studii byl shrnut výskyt EPS u 1796 pacientù léèených olanzapinem (5-20 mg) a 810 léèených haloperidolem (5-20 mg) po dobu 6 týdnù (Tran et al., 1997). Vý-
parkinsonoid
8-20 %
(pøi vyích dávkách)
akatizie
7-20 %
(pøi vyích dávkách)
akutní dystonie tardivní dyskinéza neuroleptický maligní sy
2-3 % 8% 0%
somnolence
25-40 %
(pøi vyích dávkách)
zvý. tìlesné hmotnosti
20-30 %
(pøi vyích dávkách)
insomnie
20 %
cefalgie
17 %
suchost
4-22 %
por. akomodace retence moèe obstipace ucp. nos posturální hypotenze závratì prodl. QT interval zvý. aminotransferáz zvý. prolaktinu (slabé a pø.)
10 % 4% 6-15 % 10 % 5% 10-17 % 5% 8-10 % 30 %
(pøi vyích dávkách)
druh EPS
olanzapin n = 1796
haloperidol n = 810
rozdíl
parkinsonoid
9,4 %
28,4 %
P < 0,001
akatizie
7,0 %
21,5 %
P < 0,001
ak. dystonie
3,1 %
9,6 %
P < 0,014
znamnì ménì léèených olanzapinem trpìlo EPS oproti haloperidolu (viz tab. 11). Tyto výsledky byly podpoøeny i signifikantnì ménì èastým pouitím anticholinergních antiparkinsonik (15,5 % vs. 47 %) a jejich niími denními dávkami pøi aplikaci olanzapinu vùèi haloperidolu. Souèasnì významnì ménì nemocných pøeruilo terapii olanzapinem pro EPS oproti haloperidolu (0,3 % vs. 2,7 %). Pro léèbu akatizie stejnì jako u jiných antipsychotik budou vhodná betalytika (Kurzthaler et al., 1997). Výskyt tardivní dyskinézy (TD) byl zkoumán u 707 léèených olanzapinem (5-20 mg) a 197 haloperidolem (5-20 mg) po dobu prùmìrnì 237 dnù (Tollefson et al., 1997). Výskyt dyskinetických pohybù byl signifikantnì ménì èastý pøi podávání olanzapinu ne haloperidolu pøi ukonèení léèby (2,3 % vs. 7,6 %; p < 0,001). Dosud nebyl popsán ádný pøípad neuroleptického maligního syndromu pøi terapii olanzapinem. Hyperprolaktinemie Olanzapin lehce zvyoval prolaktinemii v 2. týdnu léèby u cca 1/3 léèených (vìtinou jen pøi horní hranici normy) a toto zvýení se normalizovalo od 6. týdne podávání (sledování pokraèovalo a po dobu 1 roku). Zvýení prolaktinemie pøi aplikaci olanzapinu je významnì nií ve frekvenci i intenzitì oproti haloperidolu (33 % vs. 67 % léèených). Z 2 500 léèených olanzapinem se vyskytla dysmenorea u 3 %, metroragie u 2 %, amenorea a sníené libido u 1 % a ostatní endokrinní neádoucí úèinky u ménì ne 1 % léèených (Fulton a Goa, 1997). Anticholinergní pøíznaky I kdy olanzapin støednì silnì blokuje muskarinové m1-5 receptory, je v praxi výskyt anticholinergních neádoucích úèinkù velmi nízký a jen výskyt obstipace byl vyí oproti placebu (9 % vs. 3 %) a suchosti v ústech oproti haloperidolu (8 % vs. 4,5 %) (Fulton a Goa 1997). Olanzapin je proto kontraindikován u glaukomu s uzavøeným úhlem a je doporuèována opatrnost pøi podávání nemocným s hypertrofií prostaty a zpomalenou støevní motilitou. Jiné neádoucí úèinky Somnolence se vyskytla èastìji pøi olanzapinu ne placebu (39 % vs. 12 %) a stejnì èasto jako po haloperidolu. Výskyt ortostatické hypotenze se neliil od placeba (5 % vs. 2 %) nebo haloperidolu (4 % vs. 5 %). Jen u 8 (0.47 %) z 1685 léèených bylo pozorováno prodlouení QT intervalu na EKG, a proto je doporuèována opatrnost pøi kombinaci s léky, prodluujícími QTc. Pøi podávání olanzapinu se zvýila tìlesná hmotnost u 20-30 % léèených, v prùmìru o 6 kg/rok. Zvýení tìlesné hmotnosti se projeví nejèastìji v prvých 6-8 týdnech léèby a u podvyivených osob s BMI (body mass index) < 23 kg/m2 (viz tab. 12). Pro zvýenou tìlesnou hmotnost pøeruilo léèbu olanzapinem jen 7 z 2 500 léèených. Olanzapin nevyvolával ádné klinicky závané hematologické zmìny. Byl dokonce pouit v léèbì 32 pacientù s pøedchozí závanou neutropenií èi agranulocytózou po
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Tabulka 10: Olanzapin: neádoucí úèinky
Tabulka 11: Výskyt extrapyramidových neádoucích reakcí (Tran et al., 1997)
Nová psychofarmaka
Výhodou olanzapinu je monost aplikovat ihned plnou denní dávku bez nutnosti postupné titrace, obvykle ve výi 10 mg. Nií denní dávkou zahájíme léèbu u pomalých metabolizátorù (en starích 65 rokù, nekuøákù, pøi souèasnì naruené funkci jater), hypotonikù a pacientù s organickým pokozením mozku. Pøevod z klasických neuroleptik na olanzapin probíhá vìtinou bez problémù a je mono jej provést i ambulantnì. Mezi 2.-3. týdnem mùe dojít k lehkému zhorení psychického stavu, zvlátì anxiety, které do 6 týdnù u valné vìtiny pacientù vymizí (Weiden et al., 1997). Na druhé stranì zámìna clozapinu za olanzapin mùe probíhat obtínì a mìla by se dít za hospitalizace. Z 23 nemocných s clozapinem (v prùmìrné dávce 537 mg/den) jen 7 zámìnu dokonèilo do 8 týdnù, zatímco u ostatních sniování denních dávek clozapinu muselo být zastaveno na prùmìrnì 218 mg/den pøi souèasné aplikaci olanzapinu v prùmìrné dávce 16,67 mg pro die (Haskins et al., 1997).
121
Nová psychofarmaka
Tabulka 12: Olanzapin a tìlesná hmotnost N
výchozí stav
poèet nemocných se zvýenou hmotností
575
sníená hmotnost (BMI < 23)
32 %
623
normální hmotnost (BMI 23-27)
18 %
zvýená hmotnost (BMI > 27)
11 %
584
clozapinu a nezpùsobil ádné hematologické komplikace. Rovnì bylo pozorováno lehké a pøechodné zvýení aktivity aminotransferáz (AST) u cca 9 % léèených bez klinické relevance. Zmínìné údaje o neádoucích úèincích jsou èerpány z Fultona a Goa (1997), Beasley (1997) a monografie výrobce o olanzapinu (1996). Interakce Olanzapin potencuje úèinek alkoholu a dalích lékù tlumících CNS a anticholinergik, na druhé stranì antagonizuje pùsobení pøímých i nepøímých dopaminových agonistù. Pøi hypotenzi nelze podat adrenalin nebo dopamin, které ji paradoxnì prohlubují, ale jen noradrenalin, pøípadnì angiotenzin (Product Monograph, 1996). Olanzapin jen slabì inhibuje CYP450 1A2 a 2D6, take neovlivòuje klinicky relevantnì metabolizmus látek takto odbourávaných (napø. tricyklických antidepresiv èi teofylinu). Na druhé stranì silné inhibitory zmínìných izoenzymù mohou ovlivnit sérové koncentrace olanzapinu (Ring et al., 1996). Kombinace olanzapinu s lithiem je povaována za bezpeènou (Mueller-Oerlinghausen et al., 1995).
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Intoxikace
122
Bylo zatím popsáno 67 pøípadù intoxikací u dospìlých osob, pøièem nejvyí poitá dávka èinila 300 mg. ádná z intoxikací neskonèila letálnì a projevovala se pøedevím somnolencí, soporem a setøelou øeèí. V léèbì je doporuèována lavá aludku a následné podání aktivního uhlí, pøi hypotenzi noradrenalin a dalí podpùrná léèebná opatøení, nebo specifické antidotum není známo (Product Monograph, 1996). Popsány jsou také tøi pøípady intoxikací dìtí a adolescenta. U dvou dìtí (2,5 a 3,5 rokù vìku) dolo po poití cca 15 mg olanzapinu k somnolenci a soporu, hypersalivaci a mióze, s úpravou do 14 hodin (Yip et al., 1996, Powell et al., 1996). 15tiletá dívka poila v suicidálním úmyslu 115 mg olanzapinu, byla letargická a byly také pøítomny anticholinergní pøíznaky; byla provedena lavá aludku s následným podáním aktivního uhlí a provedena intubace. Plná úzdrava nastala do 48 hodin (Dougherty et al., 1996).
Arnt J. Differential effects of classical and newer antipsychotics on the hypermotility induced by two dose levels of D-amphetamine. Eur J Pharmacol 1995;283:53-62. Baker RW, Ames D, Umbricht DSG, Chengappa KNR, Schooler NR. Olanzapines impact on depressive and obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia (Abstract). Psychopharm Bull 1995;31:549. Baker RW, Ames D, Umbricht DSG, Chengappa KNR, Schooler NR. Obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia: A comparison of olanzapine and placebo. Psychopharm Bull 1996;32:89-93. Baker RW, Chengappa KNR, Baird JW, Steingard S, Christ MAG, Schooler NR. Emergence of obsessive compulsive symptoms during treatment with clozapine. J Clin Psychiat 1992;53:439-442. Beasley CM, Sanger T, Satterlee W, Tollefson G, Tran P, Hamilton S. Olanzapine versus placebo: Results of a double-blind, fixed-dose olanzapine trial. Psychopharmacology 1996;124:159-167. Beasley CM, Tollefson G, Tran P, Satterlee W, Sanger T, Hamilton S. Olanzapine versus placebo and haloperidol. Acute phase results of the North American double-blind olanzapine trial. Neuropsychopharmacology 1996;14:111-123. Beasley CM, Tran P et al. Olanzapine versus haloperidol: Long-term results of the multi-center international trial (Abstract). Eur Neuropsychopharmacol 1996;6(Suppl 3):59. Beasley CM, Hamilton SH, Crawford AM, Dellva MA, Tollefson GD, Tran PV, Blin O, Beuzen J-N. Olanzapine versus haloperidol: Acute phase results of the international double-blind olanzapine trial. Eur Neuropsychopharmacol 1997;7:125-137. Beasley CM, Tollefson GD, Tran PV. Safety of olanzapine. J Clin Psychiat 1997;58(Suppl 10):13-17. Belmaker RH, Wimmer P et al. Olanzapine-treatment in risperidone failures (Abstract). In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii, Abstract 1997;291. Bymaster FP, Calligaro DO, Falcone JF, Marsh RD, Moore NA, Tye NC, Seeman P, Wong DT. Radioreceptor binding profile of the atypical antipsychotic olanzapine. Neuropsychopharmacology 1996;14:87-96. Casey DE. Extrapyramidal syndromes and new antipsychotic drugs: Findings in patients and non-human primate models. Brit J Psychiat 1996;168:32-39. Conley RP, Tamminga CA et al. Olanzapine vs. chlorpromazine in treatment-resistant schizophrenia. Biol Psychiat 1997;41(Suppl 1):120. Corbett R, Camacho F, Woods AT, Kerman LL, Fishkin RJ, Brooks K, Dunn RW. Antipsychotic agents antagonize non-competitive N-methyl-D-aspartate antagonist-induced behaviors. Psychopharmacology 1995;120:67-74. Dougherty TJ, Greene TF et al. Adult and pediatric olanzapine (Zyprexa) overdose (Abstract). Am J Emerg Med 1996;14:550. Eales MJ, Layeni AO. Exacerbation of obsessive-compulsive symptoms with clozapine. Brit J Psychiat 1994;164:687-688. Fulton B, Goa KL. Olanzapine. A review of its pharmacological properties and therapeutic efficacy in the management of schizophrenia and related psychoses. Drugs 1997;53:281-298. Haskins BG, Leadbetter RA et al. Clozapine to olanzapine conversion: Preliminary results (Abstract). In: APA Annual Meeting, San Diego, Abstracts 1997;140.
prof. MUDr. Jaromír vestka, DrSc. Psychiatrická klinika LF a FN Jihlavská 20 639 00 Brno
Ketter TA, Winsberg ME, DeGolia SG, Dunai M, Tate DL, Strong CM. Rapid efficacy of olanzapine augmentation in nonpsychotic bipolar mixed states. J Clin Psychiat 1998;59:83-85.
LITERATURA
Kopala L, Honer WG. Risperidone, serotonergic mechanism, and obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia. Am J Psychiat 1994;151:1714-1715.
Allen L, Tejera C. Treatment of clozapine-induced obsessivecompulsive symptoms with sertraline. Am J Psychiat 1994;151:10961097.
Kumra S, Jacobsen LK, Lenane M, Lee PR, Smith AK, Bedwell J, Malanga CJ, Rapoport JL. Childhood-onset schizophrenia: An openlabel trial of olanzapine. Psychopharmacol Bull 1997;33:541.
Levkovitch Y, Kronnenberg Y, Gaoni B. Can clozapine trigger OCD? J Am Acad Child Adolesc Psychiat 1995;34:263. Libiger J, vestka J. Klinické zkuenosti s olanzapinem v Èeské republice. Psychiatrie 1998;2:64-69. Martín J, Gómez JC, García-Bernardo E, Cuesta M, Alvarez E, Gurpequi M. Olanzapine in the treatment-refractory schizophrenia: Results of an open-label study. J Clin Psychiat 1997;58:479-483. Moore NA, Tye NC, Axton MS, Risius FC. The behavioral pharmacology of olanzapine, a novel atypical antipsychotic agent. J Pharmacol Exp Therap 1992;262:545-551.
olanzapine, a novel atypical antipsychotic, on A9 and A10 dopamine neurons. Neuropsychopharmacology 1996;14:97-104. Tohen M, Sanger T et al. Olanzapine vs haloperidol in the treatment of schizoaffective bipolar patients (Abstract). In: APA Annual Meeting, San Diego 1997, Abstracts 1997;123. Tohen M, Sanger TM et al. Olanzapine vs placebo in the treatment of acute mania (Abstract). In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii, Abstracts 1997;258. Tollefson GD, Beasley CM, Tran PV, Street JS, Krueger JA, Tamura RN, Graffeo KA, Thieme ME. Olanzapine versus haloperidol in the treatment of schizophrenia, schizoaffective, and schizophreniform disorders: Results of an international collaborative trial. Am J Psychiat 1997;154:457-465.
Moore NA, Calligaro DO et al. The pharmacology of olanzapine and other new antipsychotic agents. Curr Opin Invest Drugs 1993;2:281-293.
Tollefson GD, Beasley CM, Tamura RN, Tran PV, Potuin JH. Blind, controlled, long-term study of the comparative incidence of treatment-emergent tardive dyskinesia with olanzapine or haloperidol. Am J Psychiat 1997;154:1248-1254.
Moore NA, Rees G, Sanger G, Awere S. Effects of olanzapine and other antipsychotic agents on responding maintained by a conflict schedule. Behav Pharmacol 1994;5:196-202.
Tollefson GD, Sanger TM. Negative symptoms: A path analytic approach to a double-blind, placebo- and haloperidol-controlled clinical trial with olanzapine. Am J Psychiat 1997;154:466-474.
Mueller-Oerlinghausen B, Demolle D et al. Pharmacokinetic interaction between olanzapine and lithium in healthy male volunteers. Pharmacopsychiatry 1995;28:201.
Tollefson GD, Sanger TM, Lu Y, Thieme ME. Depressive signs and symptoms in schizophrenia. A prospective blinded trial of olanzapine and haloperidol. Arch Gen Psychiat 1998;55:250-258.
Nyberg S, Farde L, Halldin C. A PET study of 5-HT2 and D-2 dopamine receptor occupancy induced by olanzapine in healthy subjects. Neuropsychopharmacology 1997;16:1-7.
Tran P, Beasley C et al. Acute and long-term results of the doseranging double-blind olanzapine trial (Abstract). Eur Neuropsychopharmacol 1996;6(Suppl 3):58-59.
Patel B, Tandon R. Development of obsessive-compulsive symptoms during clozapine treatment. Am J Psychiat 1993;150:836.
Tran P, Lu Y, Sanger T, Beasley Ch, Tollefson GD. Olanzapine in the treatment of schizoaffective disorder (Abstract). Psychopharmacol Bull 1996;32-527.
Patil VJ. Development of transient obsessive-compulsive symptoms during treatment with clozapine. Am J Psychiat 1992;149:272. Pilowski LS, Busatto GF, Taylor M, Costa DC, Sharma T, Sigmudsson T, Ell PJ, Nohria V, Kerwin RW. Dopamine D2 receptor occupancy in vivo by the novel atypical antipsychotic olanzapine - a 123I IBZM single photon emission tomography (SPET) study. Psychopharmacology 1996;124:148-153. Powell G, Nelson L et al. Overdose with olanzapine (Zyprexa), a new antipsychotic agent (Abstract). Am J Emerg Med 1996;14:550. Raedler TJ, Knable MB et al. Striatal dopamine D2 receptor occupancy in patients treated with olanzapine (Abstract). In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii, Abstracts 1997;305.
Revicki D, Genduso L. Effect of olanzapine on deficit syndrome symptoms in chronic schizophrenia (Abstract). Eur Neuropsychopharmacol 1995;5(Spec 3):347. Ring BJ, Binkley SN, Vandenbranden M, Wrighton SA. In vitro interaction of the antipsychotic agent olanzapine with human cytochromes P450, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 and CYP3A. Br J Clin Pharmacol 1996;41:181-186. Robertson GS, Fibiger HC. Effects of olanzapine on regional c-fos expression in rat forebrain. Neuropsychopharmacology 1996;14:105110. Rothschild AJ, Bates KS et al. Olanzapine response in psychotic depression (Abstract). In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii, Abstracts 1997;254. Sanger TM, Lieberman JA et al. Olanzapine versus haloperidol in the treatment of first episode psychoses (Abstract). In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii, Abstracts 1997;177. Street JS, Dellva M et al. A comparison of extrapyramidal syndromes between olanzapine and placebo in schizophrenia (Abstract). Eur Neuropsychopharmacol 1996;6(Suppl 4):122. Stockton ME, Rasmussen K. Electrophysiological effects of
Tran PV, Dellva ME, Tollefson GD, Beasley Ch, Potuin JH, Kiesler GM. Extrapyramidal symptoms and tolerability of olanzapine versus haloperidol in the acute treatment of schizophrenia. J Clin Psychiat 1997;58:205- 211. Tran PV, Hamilton SH et al. Double-blind comparison of olanzapine versus risperidone in the treatment of schizophrenia and other psychotic disorders. J Clin Psychopharmacol 1997;17:407-418. Tran J, Jakovljevic M et al. Olanzapine vs. fluphenazine: Treatment of acute schizophrenic symptomatology including anxiety. In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii (Abstracts) 1997;296. Tran P, Shamir E, Poyorovski M, Lokshin P, Weizer N, Dorfman P, Mark M, Birkett M, Ben-Assayag E, Shoshani D, Wimmer P, Dossenbach M. Olanzapine in the treatment of patients who failed to respond to or intolerate clozapine. Psychopharmacol Bull 1997;33:599. Tran PV, Tollefson GD et al. Olanzapine versus risperidone in the treatment of schizophrenia and other psychotic disorders (Abstract). Eur Neuropsychopharmacol 1997;7 (Suppl 2):212. Weiden P, Aquila R, Dalheim L. Safety of olanzapine crossover for stable outpatients with schizophrenia. Psychopharmacol Bull 1997;33:602. Wolters EC, Jansen ENH, Tuynman-Qua HG, Bergmans PLM. Olanzapine in the treatment of dopaminomimetic psychosis in patients with Parkinsons disease. Neurology 1996;47:1085-1087. Yip L, Graham K. Clinical effects of olanzapine in a 2 1/2-year-old male. Am J Emerg Med 1996;14:549-550. Zarate CA, Naredran R, Tohen M, Greaney JJ, Berman A, Pike S, Madrid A. Clinical predictors of acute response with olanzapine in psychotic mood disorders. J Clin Psychiat 1998;59:24-28.
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Remington G, Adams M. Risperidone and obsessive-compulsive symptoms. J Clin Psychopharmacol 1994;14:358-359.
Nová psychofarmaka
Kurzthaler I, Hummer M, Kohl C, Miller C, Fleischhacker WW. Propranolol treatment of olanzapine-induced akathisia (letter). Am J Psychiat 1997;154:1316.
Zipursky RB, Remington G et al. PET investigation of olanzapines effects on 5-HT2 and D2 receptors in patients with schizophrenia. In: ACNP 36th Annual Meeting, Waikoloa, Hawaii (Abstracts) 1997;82. Zyprexa (Olanzapine). Product Monograph. Indianapolis: Eli Lilly and Company, 1996; 87.
123