Pùvodní práce
OLANZAPIN VERZUS HALOPERIDOL: VÝSLEDKY AKUTNÍ
FÁZE DVOJITÌ SLEPÉ STUDIE ÚÈINNOSTI NOVÉHO ATYPICKÉHO NEUROLEPTIKA U PACIENTÙ SE SCHIZOFRENNÍ A SCHIZOAFEKTIVNÍ PSYCHÓZOU OLANZAPINE VERSUS HALOPERIDOL: ACUTE PHASE RESULTS OF THE DOUBLE BLIND RANDOMIZED CLINICAL STUDY OF EFFICACY OF A NEW ATYPICAL ANTIPSYCHOTIC IN PATIENTS WITH SCHIZOPHRENIA AND SCHIZOAFFECTIVE PSYCHOSIS JAN LIBIGER1, JAROMÍR VESTKA2 A ÈESKÝ TÝM HODNOTITELÙ STUDIE Psychiatrické centrum Praha a 3. lékaøská fakulta UK, Praha Psychiatrická klinika Lékaøské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno - Bohunice 1
2
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
SOUHRN
64
Atypická antipsychotika pøedstavují nový nadìjný vývoj v oblasti farmakoterapie schizofrenie. Oèekává se, e farmaka s profilem úèinku podobným clozapinu, ale bez závaných rizik tohoto léku, budou vyvolávat ménì extrapyramidových neádoucích úèinkù ne klasická neuroleptika a pøi stejné úèinnosti na pozitivní pøíznaky schizofrenie pøíznivì ovlivní i pøíznaky negativní. V letech 1993-1995 probìhlo ve 174 støediscích v 17 zemích svìta dvojitì slepé klinické zkouení nového thienobenzodiazepinového farmaka s antipsychotickým úèinkem - olanzapinu. Byl porovnáván úèinek 5-20 mg olanzapinu s efektem 5-20 mg haloperidolu u nemocných se schizofrenním, schizoformním a schizoafektivním onemocnìním diagnostikovanými podle kritérií DSM III-R. Dvì centra v Èeské republice s øadou koordinovaných pracovi se této klinické studie zúèastnila a získala data od 62 nemocných, kteøí proli 6týdenním klinickým zkouením v akutní fázi onemocnìní. Olanzapin bralo 41 nemocných a haloperidol 21 pacientù. Léèbu v akutní fázi dokonèilo 98 % nemocných, kteøí byli léèeni olanzapinem, ze skupiny nemocných léèených haloperidolem musela být léèba pøeruena u 38 %. Separátní analýza èeských dat potvrzuje, e v této studii olanzapin statisticky významnì pøedèil haloperidol v redukci celkových skórù psychopatologie mìøených Krátkou psychiatrickou posuzovací stupnicí (BPRS) a negativní symptomatologie mìøené Stupnicí pozitivních a negativních symptomù (PANSS). Olanzapin významnì více ne haloperidol sníil skóre Barnesovy kály na mìøení akatizie. U pacientù léèených olanzapinem na rozdíl od skupiny léèené haloperidolem poklesl významnì i skór Simpsonovy-Angusovy kály extrapyramidových neurologických pøíznakù. Celková frekvence zjitìných neádoucích úèinkù se mezi olanzapinem a haloperidolem statisticky významnì neliila. U pacientù na olanzapinu byla nejèastìji zaznamenána insomnie, dolo k tranzitorní elevaci transamináz a v prùmìru k vyímu vzestupu tìlesné hmotnosti ne na haloperidolu. Pøi léèbì haloperidolem byla významnì èastìji zjitìna dystonie a deprese. Olanzapin se pøi klinickém zkouení jevil jako úèinné antipsychotikum s dobrým úèinkem na iroké spektrum pøíznakù a bez závanìjích neádoucích úèinkù pøi akutním podávání. Potvrdí-li iroké klinické pouití v praxi kvalitu napovìzenou v klinickém zkouení u pomìrnì reprezentativní populace nemocných psychotickými poruchami, bude pro pacienty i psychiatry léèebným pøínosem. Klíèová slova: olanzapin, haloperidol, dvojitì slepá studie, schizofrenie, schizoafektivní porucha, schizoformní porucha, atypické antipsychotikum
SUMMARY Atypical antipsychotics present a hopeful development in the pharmacological treatment of schizophrenia. The effects of these drugs should resemble the effects of clozapine without its risks: induce less extrapyramidal symptoms than classical neuroleptics, reduce negative symptoms and maintain the efficacy on positive symptoms of schizophrenia without affecting the white blood count. In 1993-1995, a randomized double blind clinical trial of a new thienobenzodiazepine compound olanzapine versus haloperidol was performed in 174 centres in 17 countries all over the world. Both drugs were compared in dosage ranges between 5-20 mg in patients with schizophrenia, schizophreniform and schizoaffective disorders diagnosed according to DSM- III R. Two centres in Czech Republic recruited 62 patients, 41 of whom were treated by olanzapin with the remaining 21 treated with haloperidol. Ninety-three percent of patients taking olanzapine finished the 6 week acute phase of the study while 38 % of patients on haloperidol dropped out. The separate analysis of data from Czech Republic confirmed statistically significant superior effect of olanzapin on the reduction of psychopathology measured by total BPRS score and score of negative symptoms in PANSS. Olanzapine induced akathisia significantly less than haloperidol and, in contrast to haloperidol, significantly reduced Simpson-Angus scale scores. There was no significant difference in overall reported side effects between both drug groups. The most frequent side effect reported by patients on olanzapine was insomnia. There were also detected a transient elevation of serum trasaminase and
Tým hodnotitelù ve dvojitì slepé studii úèinnosti olanzapinu ve srovnání s haloperidolem: Psychiatrické centrum Praha: D. Seifertová, P. Mohr, L. Motlová. Psychiatrická klinika MU Brno: E. Èeková, A. Bureová, V. Kamenická, V. Obrovská, R. Ryánek. Psychiatrická klinika Olomouc: J. Vachutka. Psychiatrická léèebna Bohnice: Z. Vyhnánková. Psychiatrická léèebna Dobøany: E. Boèková, V. Fait. Psychiatrické oddìlení ÚVN Praha: J. Janatka. Psychiatrická ambulance Praha 4: A. Pech, M. Valiová.
Úvod
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Antipsychotika pomáhají nemocným pùl století. Za tu dobu pøinesla pacientùm, psychiatrùm i psychiatrii mnoho pozitivních zmìn: vedla k dobré kontrole psychotické symptomatologie asi u dvou tøetin pacientù se schizofrenní psychózou, pomáhala lékaøùm kontrolovat psychotický neklid a tak sníit pouívání omezovacích prostøedkù, prodlouit dobu, kterou psychotický pacient tráví mimo prostøedí psychiatrických zaøízení. Mnohé ale nedokázala: pomoci vem, kteøí to potøebují, a odstranit tu èást symptomatologie, která se promítá do sociálního postavení nemocného a jeho schopnosti adaptivního jednání, tj. pøíznaky jako emoèní plochost a zchudnutí, nedostateènou iniciativu a volní vytrvalost, potìení ze ivota a kognitivní pohotovost a výkon. Navíc èas ukázal, e léèbu duevnì nemocných antipsychotiky komplikují akutní i pozdní neádoucí úèinky. Indikaci a kadé pro i proti pøi volbì neuroleptika a jeho dávky je tøeba peèlivì váit. Akutní i pozdní formy motorických neádoucích symptomù, od akatizie po pozdní dyskinézy a dystonie, do znaèné míry spoluvytváøejí stigma psychiatrického pacienta, který je na první pohled nápadný motorickým útlumem nebo podivnostmi. V r. 1988 byl rehabilitován clozapin, který byl po více jak 10 let málo uíván pro obavu z vyvolání fatální agranulocytózy. Americká multicentrická studie (Kane et al., 1988) ukázala jeho úèinnost u pacientù refrakterních na léèbu jinými antipsychotiky. Clozapin byl nápadný tím, e v bìných terapeutických dávkách nevyvolával ádné extrapyramidové neádoucí úèinky, nezvyoval plazmatický prolaktin a pøes pomìrnì nízkou afinitu k dopaminovým D2 receptorùm byl u mnoha nemocných zøetelnì velmi úèinný. To poskytlo farmaceutickému prùmyslu impulz k hledání nových farmak: antipsychotik bez nepøíjemných a pro pacienta mnohdy tìko akceptovatelných neádoucích úèinkù, pøitom silnì úèinných a ovlivòujících i symptomy, které standardní antipsychotika nezlepují. A samozøejmì farmak bez závaných rizik spojených s podáváním clozapinu. Výsledkem úsilí spojeného s náklady mnoha set milionù dolarù na vývoj takových nových farmak je rostoucí skupina tzv. atypických neuroleptik, definovaných klinicky pøedevím tím, e nevyvolávají závané extrapyramidové symptomy, e pravdìpodobnì ovlivòují i negativní symptomy schizofrenního onemocnìní a e usnadòují kvalitnìjí ivot, zacílenou aktivitu a zaøazení nemocného zpìt do spoleènosti. Jsou charakterizovány lokální selektivitou pøi navozování depolarizaèního bloku v dopaminergních neuronech ventrálního tegmenta, vysokou afinitou k nìkterým serotoninovým receptorùm (pøedevím 5HT 2a, ale v pøípadì olanzapinu napø. i 5HT2c, 5HT3, 5HT7 a dalích), irím spektrem vyí afinity k rùzným subtypùm dopaminových
receptorù (napø. D1 a D4), irím spektrem úèinku na receptory centrálních neuromodulaèních systémù (a 1 a a 2, M1-4, H), øadou odliností ve farmakologických experimentech i odlinou lokalizací farmaky indukované exprese neuronálních genù èasné odpovìdi c-fos. Není doposud zcela jasné, které z tìchto vlastností jsou urèující pro atypiènost jejich klinického úèinku, a ani to, zda se ve vech tìchto charakteristikách jednoznaènì a v závislosti na dávce lií od vech døíve uívaných klasických neuroleptik. Ta vìtinou nebyla z tohoto hlediska dostateènì probádána. Mezi tuto skupinu, inspirovanou farmakologickými vlastnostmi clozapinu, patøí u nás ji pouívaný risperidon, novì na trh pøichází olanzapin a sertindol a v brzké budoucnosti lze oèekávat uvedení podobných lékù, jako jsou quetiapin, ziprasidon a dalích, které jsou zatím ve stadiu klinického zkouení. Olanzapin je antipsychotikum vyvinuté poèátkem devadesátých let ve výzkumných laboratoøích spoleènosti Lilly v Indianopolisu. Jeho vlastnosti a farmakologický profil jsou podrobnì popsány v èlánku prof. vestky v tomto èísle Psychiatrie. Klinická data, která umonila jeho zavedení do praxe, se opírají o ètyøi rozsáhlé dvojitì slepé studie, které srovnávaly úèinnost olanzapinu u pacientù se schizofrenií proti neaktivní i aktivní referenèní látce. První z tìchto klinických studií ve Spojených státech (Beasley et al., 1996) srovnávala ve dvojitì slepém uspoøádání úèinek pevných denních dávek 10 mg olanzapinu s neaktivními komparátory (placebem a olanzapinem v denní dávce 1 mg) na 152 pacientech s diagnózou schizofrenie a psychopatologií, její skóre pøesahovalo 24 bodù na kále BPRS (0-6). Olanzapin v dávce 10 mg byl statisticky významnì úèinnìjí v redukci celkových skórù BPRS a mìl stejný úèinek jako placebo na projevy akatizie a extrapyramidové symptomatologie. Ani jeho vliv na hladiny prolaktinu se od placeba neliil. Placebo se v úèinku na psychopatologii neliilo od dávky 1 mg olanzapinu dennì. Také druhá studie (Tran et al., 1995) probìhla ve Spojených státech a v Kanadì na 335 hospitalizovaných nemocných s diagnózou schizofrenie a celkovým výchozím skórem psychopatologie vyím ne 24 v celkovém souètu poloek kály BPRS. Pacienti byli náhodnì pøidìleni do 5 vìtví klinického zkouení: tøi z nich udrovaly dávky olanzapinu v oblasti nízkého (2,5-7,5 mg dennì), støedního (7,5-12,5 mg) a vyího (12,5-17,5 mg) dávkování, jedna skupina dostávala placebo a jedna haloperidol v dávce 10-20 mg dennì. Pokles celkových skórù BPRS u pacientù léèených vyí dávkou olanzapinu se statisticky významnì neliil od pacientù léèených haloperidolem. Pokles u pacientù s olanzapinem ale byl èíselnì vyí. Od placeba se významnì odliovaly poklesy skórù pacientù se støední a vyí dávkou olanzapinu. Celkové skóry Andreasenové kály na mìøení negativních pøíznakù SANS (Andreasen, 1982) byly u pacientù léèených vyí dávkou olanzapinu
Pùvodní práce
a significantly greater increase in weight after olanzapine. Haloperidol caused significantly greater incidence of depression and dystonia. Olanzapin in this study appeared to be an effective antipsychotic with a superior effect on a wide variety of symptoms, which in addition lacked serious side effects in an acute treatment trial. If these characteristics are confirmed by future clinical practice, olanzapin may present a significant advance in the treatment of patients with schizophrenia. Key words: olanzapin, haloperidol, double blind trial, schizophrenia, schizoaffective disorder, schizophreniform disorder, atypical antipsychotic
65
Pùvodní práce PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
66
statisticky významnì sníeny jak ve srovnání s placebem, tak ve srovnání s haloperidolem. Po olanzapinu, na rozdíl od haloperidolu, se nevyskytly ádné dystonické reakce a ve srovnání s tímto komparátorem poklesly také skóry stupnic na mìøení extrapyramidových symptomù a akatizie. Tøetí ze zmínìných jádrových klinických studií (Beasley et al., 1997) byla obdobou studie pøedchozí, ale probíhala v Evropì a její placebové rameno bylo nahrazeno skupinou nemocných, kteøí dostávali pouze pevnou dávku 1 mg olanzapinu dennì. Studie, která probìhla na 50 pracovitích v Evropì, Izraeli, Jiní Africe a Austrálii u 431 nemocných s akutní exacerbací schizofrenní psychózy, neukázala ádný rozdíl ve velikosti poklesu celkového skóru BPRS mezi skupinami nemocných v jednotlivých ramenech studie. Také procento nemocných, kteøí studii dokonèili, se mezi skupinami významnì neliilo. Studie nicménì ukázala na rùst úèinnosti olanzapinu s dávkou. Její výsledky byly interpretovány i jako moný prùkaz toho, e dávka 1 mg olanzapinu mùe být úèinná. Nepøítomnost významných rozdílù mezi skupinami ale nejspíe souvisí s nízkým poètem pacientù v pomìru k poètu pracovi, na kterých studie probìhla. Poslední rozsáhlá studie probìhla v 17 zemích svìta na témìø dvoutisícovém vzorku pacientù, který reprezentoval ty nemocné, u kterých jsou antipsychotika v praxi nejèastìji indikována, tedy pacienty trpící schizofrenní, schizoformní a schizoafektivní poruchou. Studie probíhala témìø po 4 roky, ale v souèasnosti byly publikovány výsledky pouze z první fáze klinického zkouení (Tollefson et al., 1997), to jest výsledky porovnání haloperidolu a olanzapinu po 6 týdnech podávání. Na studii, kterou v mezinárodním mìøítku monitorovala americká organizace pro klinický výzkum Pharmaco L.S.R., se podílela také skupina èeských psychiatrù. Èeská èást studie byla koordinována z Psychiatrického centra v Praze ve dvou støediscích: klinice Psychiatrického centra a 3. lékaøské fakulty v Praze a Psychiatrické klinice Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice v Brnì. Kadé z center organizovalo nábor a hodnocení pacientù na dalích pracovitích. Toto sdìlení je pøehledem hlavních výsledkù akutní fáze klinického zkouení olanzapinu na tìchto èeských pracovitích. Metoda Projekt studie Studie byla projektována jako dvojitì slepý klinický pokus, ve kterém pacienti byli po iniciálním výbìrovém období v trvání 2-9 dnù znáhodnìnì zaøazeni do skupiny léèené buï identickými kapslemi olanzapinu, nebo haloperidolu. Bìhem tohoto období byla nemocným vysazena perorální neuroleptická leèba tak, aby nasazení aktivní látky pøedcházel interval alespoò 48 hodin bez podání neuroleptika. Pøi znáhodnìném pøidìlování aktivní látky byl udrován stálý pomìr mezi testovanými farmaky tak, aby na jednoho pacienta v haloperidolové skupinì pøipadli vdy 2 pacienti ve skupinì olanzapinové. Poèáteèní dávka obou farmak byla 5 mg. Oetøující lékaø ji mohl bìhem studie v týdenních intervalech zvyovat a do 20 mg, eventuálnì pøizpùsobovat klinickému stavu úpravami dávky po 5 mg i smìrem dolù. Po 6 týdnech léèení probìhlo vyhodnocení úèinnosti, které se opíralo o zmìnu skóru v celkovém klinickém hodnocení a o zváení vhodnosti pokraèování léèby stejným lékem. Pacienti byli buï ponecháni v dalí fázi studie ve dvojitì slepém reimu, nebo pøevedeni do skupiny, u které pokraèovala léèba olanzapinem za odkrytých podmí-
nek. Tato následná èást studie není jetì vyhodnocena a nebude pøedmìtem tohoto sdìlení. Kódy umoòující identifikovat medikaci byly otevøeny a po úplném dokonèení studie. K hodnocení psychopatologie byla pouita kála celkového klinického dojmu CGI (Guy, 1976), Krátká psychiatrická hodnotící stupnice Overalla a Gorhama (BPRS), která byla extrahována ze kály pozitivních a negativních symptomù PANSS (Kay et al., 1986). Vliv farmak na afektivní symptomatologii byl hodnocen Stupnicí Montgo° meryho a Asbergové pro hodnocení deprese MADRS (Montgomery, 1979) a vedlejí extrapyramidové pøíznaky Simsonovou a Angusovou kálou extrapyramidových neurologických symptomù SAENS (Simpson et al., 1970) Akatizie byla hodnocena Barnesovou stupnicí pro hodnocení akatizie (Barnes, 1989). Ostatní neádoucí úèinky byly vyhodnocovány na základì klinického hodnocení a záchytu specializovaným instrumentem - stupnicí, která je souèástí dokumentaèního systému Asociace pro metodologii a dokumentaci v psychiatrii (AMDP, 1981), hodnocením údajù o tlaku a pulzu, i laboratorních nálezù a EKG. Vechna laboratorní vyetøení, vèetnì sérologického vyetøení na protilátky proti viru hepatitidy pøi zvýení hodnot transamináz, byla provádìna v enevských centrálních laboratoøích spoleènosti Scicor, kam byly vzorky dopravovány kurýrem. V týdenních intervalech byla hodnocena váha a mìøen krevní tlak vlee a pøi zmìnì polohy do stoje. Jako neádoucí úèinky, související s léèbou, byly hodnoceny takové symptomy nebo známky, které se objevily nebo zhorily oproti základnímu hodnocení bezprostøednì pøedcházejícímu pøidìlení ke znáhodnìné léèbì. Statistická analýza dat byla provedena týmem Todda Sangera z centrální statistické jednotky Lilly analýzou rozptylu pro spojité promìnné a chi-kvadrátem pro kategorické promìnné. Do analýz byla zahrnuta vechna data od pacientù, kteøí zahájili aktivní léèbu a u kterých bylo k dizpozici jetì alespoò jedno mìøení po základním vyhodnocení psychopatologie. V úvahu byly tedy vzaty výsledky vech, kteøí dostali aktivní léèbu (analýza vzorku nemocných, na který byla studie cílena - intent to treat analysis). Poslední provedené hodnocení bylo povaováno za závìreèné a zaøazeno do analýzy (metoda LOCF: last observation carried forward). Populace nemocných Do studie vstoupilo v ÈR 62 nemocných. Olanzapin bralo v této fázi studie 41 nemocných a haloperidol 21 pacientù. Vichni pacienti splòovali kritéria DSM III-R buï pro schizofrenii, èi schizofreniformní psychózu, nebo pro schizoafektivní psychózu. Vichni mìli pøi vstupu do studie celkové skóre BPRS alespoò 18 nebo vyí (to odpovídá skóru 36 a více, pouívá-li se modifikace hodnocení ve stupních 1-7 místo 0-6, jak tomu bylo v této klinické studii). Jednalo se o nemocné, kteøí dosud nemìli neuroleptickou léèbu nebo u kterých nebylo pøi souèasné léèbì patrné zlepení, eventuálnì souèasnou léèbu neuroleptiky patnì tolerovali. Mezi nemocnými bylo 39 muù a 23 en a pomìr mezi mui a enami byl v obou lékových skupinách zhruba vyrovnaný. Vichni pacienti ve studii museli být starí ne 18 let. Prùmìrný vìk èeských pacientù léèených olanzapinem byl 38 let, pacienti léèení haloperidolem byli v prùmìru staøí 34 let. Mezi vyluèujícími kritérii byla závanìjí tìlesná nemoc, nebezpeèí suicidia, závislost na návykových látkách,
Výsledky
haloperidol N = 21 prùmìr s.o. poèáteèní hodnocení koneèné hodnocení zmìna
28,6
7,7
**
10,2
-9,3
13,8
19,3
olanzapin N = 41 prùmìr s.o. 31,3 14,2
8,9
***
11,5
-17,1
12,6
p < 0,029+ ** p = 0,006 *** p < 0,001 hvìzdièky oznaèují statisticky významný pokles skóru v lékové skupinì, tj. mezi buòkami sloupce (Wilcoxon Signed Rank test) + v posledním øádku je významnost rozdílu mezi skupinami pacientù léèených haloperidolem a olanzapinem (ANOVA)
Tabulka 2: Zmìny v celkovém skóru negativních poloek kály PANSS haloperidol N = 21
olanzapin N = 41
prùmìr
s.o.
prùmìr
s.o.
poèáteèní hodnocení
22,8
6,7
24,9
8,1
koneèné hodnocení
*
20,6
7,7
-2,1
6,6
zmìna
18,4
p < 0,017
***
7,9
-6,5
6,6
+
* p = 0,048 *** p < 0,001 hvìzdièky oznaèují statisticky významný pokles skóru v lékové skupinì, tj. mezi buòkami sloupce (Wilcoxon Signed Rank test ) + v posledním øádku je významnost rozdílu mezi skupinami pacientù léèených haloperidolem a olanzapinem (ANOVA)
významnì vìtí je ale pokles skóru poloek veobecné psychopatologie PANSS u pacientù léèených olanzapinem (p = 0,04). Významnì vìtí je u pacientù léèených olanzapinem také pokles skóru poloky závanost onemocnìní ve stupnici Celkového klinického dojmu - CGI (p = 0,04). Pokles celkového skóru kály MADRS je u nemocných léèených olanzapinem statisticky významný (tab. 3). Ve skupinì léèené olanzapinem je tento pokles ve srovnání s pacienty léèenými haloperidolem témìø dvojnásobný. V èeském souboru ale nedosahuje rozdíl mezi poklesem celkových skórù MADRS ve skupinách léèených haloperidolem nebo olanzapinem statistické významnosti. Zatímco celkový skór Simpson Angusovy kály u pacientù léèených haloperidolem se v prùmìru nezmìnil (tab. 4), u nemocných léèených olanzapinem významnì poklesl. Statisticky významný byl rozdíl mezi poklesem Barnesovy kály akatizie u pacientù léèených olanzapinem a jejím vzestupem u nemocných léèených haloperidolem (graf 1). Tabulka 3: Zmìny skóru depresivní psychopatologie ve kále MADRS haloperidol N = 21
olanzapin N = 41
prùmìr
s.o.
prùmìr
s.o.
poèáteèní hodnocení
13,8
7,9
12,3
7,9
koneèné hodnocení
10,8
10,2
6,3**
4,2
zmìna
-3,0
7,6
-6,1
7,5
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Fázi akutní terapie psychotických pøíznakù dokonèilo 83 % pacientù. Kompletní sadu dat mìlo 51 pacientù, z nich 38 (93 %) bralo olanzapin a 13 (62 %) haloperidol. Bìhem 6 týdnù podávání pøeruilo úèast ve studii 11 nemocných: jeden z pacientù se rozhodl odstoupit ze studie, u jednoho se vyskytla závaná neádoucí událost a u 9 pacientù byla studie ukonèena pro nedostateènou úèinnost medikace. Závanou neádoucí událostí byla v této fázi studie appendicitida vyadující chirurgický zásah u jednoho z pacientù léèených haloperidolem. Také pacient, který se rozhodl ukonèit svou úèast ve studii, byl léèen haloperidolem. Nedostateèný úèinek experimentální medikace vedl k pøeruení studie u 3 (7 %) pacientù léèených olanzapinem a u 6 (29 %) pacientù léèených haloperidolem. Rozdíly mezi skupinami v poètu pacientù odstoupivích pro nedostateènou úèinnost i v celkovém poètu pacientù, kteøí tuto fázi studie dokonèili, jsou sice statisticky významné (p = 0,03), ale vzhledem k nízkým poètùm pacientù je tøeba k nim pøistupovat zdrenlivì. Prùmìrná denní dávka u pacientù, kteøí vstoupili do studie v 17 zemích svìta, byla 13,2 mg (s.o. 5,8) olanzapinu dennì a 11,8 mg (s.o. 5,6) haloperidolu. Èeská data nejsou k dispozici, ale pravdìpodobnì se podstatnì nelií. Z pacientù léèených haloperidolem pokraèovalo ve dvojitì slepé studii po 6 týdnech akutní fáze 10 nemocných. Ve skupinì léèené olanzapinem pokraèovalo v dvojitì slepé studii 26 pacientù. Do otevøeného pokraèování studie, kterého se nadále zúèastnili pacienti, u kterých nedolo k poklesu skóru CGI alespoò o 3 stupnì nebo mìli CGI poloku závanost onemocnìní vyí ne 3, zbylo tedy 11 nemocných léèených pùvodnì olanzapinem a 3 nemocní pùvodnì léèení haloperidolem. Celkový skór BPRS se u pacientù léèených olanzapinem sníil zhruba dvojnásobnì oproti celkovému skóru pacientù léèených haloperidolem. Rozdíl prùmìrného poklesu je statisticky významný (tab. 1). Statisticky významný je i rozdíl v poklesu skóru celkového skóru kály pozitivních a negativních pøíznakù PANSS (p = 0,03) a skóru poloek negativních pøíznakù této kály (tab. 2). Rozdíl poklesu skórù podskupiny poloek pozitivních pøíznakù psychózy PANSS mezi pacienty léèenými olanzapinem a haloperidolem není statisticky významný,
Tabulka 1: Zmìny v celkovém skóru BPRS
Pùvodní práce
alkoholizmus nebo tìhotenství èi jeho riziko a prokázaná rezistence na neuroleptickou leèbu. Studie probíhala u hospitalizovaných i ambulantních nemocných. Pod øízením pracovi v Psychiatrickém centru v Praze a na Psychiatrické klinice Masarykovy Univerzity v Brnì byly nemocní mezi listopadem 1993 a èervnem 1995 zaøazeni a hodnoceni pracovníky studijního týmu v nìkolika støediscích: mimo øídících støedisek (PCP a PK MU Brno) jetì v Psychiatrické léèebnì v Dobøanech, psychiatrickém oddìlení Ústøední vojenské nemocnice, Psychiatrické klinice v Olomouci, psychiatrické ambulanci v Praze 4 a Psychiatrické léèebnì v Bohnicích. Vcelku se na studii podílelo 13 hodnotitelù na 7 pracovitích. Vichni nemocní podepsali dokument s podrobnou informací o studii a poskytli se svou úèastí informovaný souhlas. Celá studie probíhala podle zásad Správné klinické praxe (Good Clinical Practice, GCP) a byla v souladu s etickými standardy uvedenými v Helsinské deklaraci. Její provedení bylo na vech èeských pracovitích schváleno místními etickými komisemi.
p = 0,145 ** p < 0,001 hvìzdièky oznaèují statisticky významný pokles skóru v lékové skupinì, tj. mezi buòkami sloupce (Wilcoxon Signed Rank test)
67
Pùvodní práce
Tabulka 4: Zmìny skóru extrapyramidové symptomatologie v Simpsonovì a Angusovì kále haloperidol N = 21
olanzapin N = 41
prùmìr
s.o.
prùmìr
s.o.
poèáteèní hodnocení
3,1
4,6
3,9
4,9
koneèné hodnocení
3,1
3,3
1,6***
2,6
0
4,9
-2,3
4,8
zmìna
p = 0,081 *** p < 0,001 hvìzdièky oznaèují statisticky významný pokles skóru v lékové skupinì, tj. mezi buòkami sloupce (Wilcoxon Signed Rank test) 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 -0,2 -0,4 -0,6 -0,8
poèátek
zakonèení olanzapin
zmìna
haloperidol
p = 0,012
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Graf 1: Zmìny skóru v Barnesovì kále akatizie
68
U tøí ètvrtin z celkového poètu pacientù ve studii byl pøi spontánní výpovìdi nemocného nebo pøi hodnotícím cíleném rozhovoru zachycen nìkterý z neádoucích úèinkù ve spojení s léèbou (v angliètinì tzv. treatment emergent side symptoms, TESS). Z haloperidolové skupiny mìlo TESS 76 % a z olanzapinové 73 % nemocných. Modus frekvence zachycených neádoucích úèinkù byl jedna. Tabulka 5 uvádí pøehled neádoucích úèinkù s vyí frekvencí výskytu ne 4. V obou skupinách nemocných se vyskytovaly zhruba rovnomìrnì. Nìkteré ojedinìlé neádoucí pøíznaky byly pouze ve skupinì nemocných s olanzapinem: 4x zachycená bolest hlavy a 3x abnormní Tabulka 5: Výskyt èasto spontánnì udávaných neádoucích úèinkù bìhem studie* celkem: nespavost
olanzapin
haloperidol
N
N
procenta
procenta
10
6
14,6
4
19
ospalost
4
3
7,3
1
4,8
akatízie
6
3
7,3
3
14,3
úzkost
6
4
9,8
2
9,5
bolest hlavy
4
4
9,8
0
0
svalová hypertonie
4
2
4,9
2
9,5
hostilita
4
4
9,8
0
0
faryngitida
4
3
7,3
1
4,8
tøes
4
2
4,9
2
9,5
zvracení
4
2
4,9
2
9,5
* Do tabulky byly zaøazeny pouze vedlejí úèinky, které se vyskytly alespoò u ètyø pacientù. Výjimkou je schizofrenní reakce, tj. pøechodné zhorení symptomatologie základního onemocnìní, které bylo zachyceno vcelku 7x, ale nepøedstavuje typický vedlejí úèinek farmaka.
elevace hodnot jaterních testù. Jiné symptomy, jako depresivní ladìní (2x) a dystonie (3x), byly zachyceny pouze ve skupinì léèené haloperidolem. Vzestup tìlesné hmotnosti byl zachycen v 6týdenní studii u dvou nemocných na olanzapinu a u jednoho na haloperidolu. Pokles tìlesné hmotnosti byl zaznamenán u dvou pacientù na olanzapinu. Nicménì v prùmìru vzrostla tìlesná hmotnost za 6 týdnù v olanzapinové skupinì ze 75,8 na 78,3 kg a v haloperidolové ze 74,7 na 75,3 kg a mezi prùmìrnými vzestupy tìlesné hmotnosti, které èinily 2,5 kg (s.o. 3,2) na olanzapinu a 0,6 kg (s.o. 2,6) na haloperidolu, je statisticky významný rozdíl (p < 0,019). Zmìny celkového poètu leukocytù i poètu neutrofilù mezi skupinami léèenými sledovanými farmaky nejsou èíselnì patrné ani statisticky významné. Ortostatická hypotenze se pøi léèbì danými dávkami obou farmak nevyskytla, pokles systolického krevního tlaku pøi zmìnì polohy se významnì nelií. Rozdíly v prùmìrném zvýení hodnot ALT a AST mezi skupinou léèenou haloperidolem a skupinou léèenou olanzapinem dosahovaly hladiny statistické významnosti (p = 0,03). Zatímco u pacientù léèených olanzapinem se hodnoty AST v prùmìru zvýily z 21,4 U/l na 25,3 U/l (prùmìr 4,1, s.o. 16,3), v haloperidolové skupinì v prùmìru poklesly o 4,5 U/l (s.o. 7,7). Prùmìrné laboratorní hodnoty transamináz po léèbì olanzapinem nebyly zvýeny do pásma, které pøesahuje laboratorní normu nebo je klinicky významné. Zmìny hodnot transamináz pøesahující laboratorní normu byly zachyceny jen pøechodnì u tøí nemocných léèených olanzapinem, nebyly hodnoceny jako klinicky významné a bìhem dalího sledování se sníily. Vzestup plazmatického prolaktinu bìhem akutní fáze studie byl v obou skupinách sice statisticky významný, ale po podávání haloperidolu byla zmìna oproti olanzapinu více jak pìtinásobná a statisticky významnì vyí (p = 0,011). Diskuze Výsledky èeské èásti studie se shodují s výsledky mezinárodní studie a shodnì s ní ukazují na vyí úèinnost olanzapinu na celkovou psychopatologii i na negativní symptomy. Na rozdíl od výsledkù v mezinárodním mìøítku u èeské populace nemocných se neprokázal výrazný rozdíl mezi haloperidolem a olanzapinem v redukci celkového skóru Montgomeryho a Asbergové stupnice pro depresi. Dùvodem zde ale asi bude spíe mení poèet pacientù ve skupinì, protoe èíselná velikost poklesu je v mezinárodním i èeském mìøítku témìø stejná a podobné jsou i smìrodatné odchylky. Rozdíl mezi prùmìrnými zmìnami skórù Simpsonovy a Angusovy kály není pøi srovnání koneèných hodnot v èeské èásti studie významný na rozdíl od studie mezinárodní. Nicménì skóry Simpsonovy-Angusovy stupnice na mìøení extrapyramidové symptomatologie u èeských pacientù po olanzapinu statisticky významnì poklesly. Po haloperidolu dolo v mezinárodním mìøítku k mírnému vzestupu skóru extrapyramidové symptomatologie, u èeských pacientù se prakticky nezmìnila. Dùvodem pro tento rozdíl mùe být i sklon k niímu dávkování haloperidolu a citlivému reagování na mírné etxrapyramidové symptomy sníením dávky neuroleptika u hodnotitelù èeské èásti studie. Pøes afinitu k muskarinovým receptorùm nebyly zachyceny rozdíly ve výskytu anticholinergních neádoucích úèinkù mezi haloperidolem a olanzapinem. Výskyt tìchto
formì, která zajistí medikaci i u patnì spolupracujících pacientù. Dobrá tolerance olanzapinu je pozoruhodná a dosvìdèuje ji skuteènost, e pøes srovnatelný úèinek risperidonu a olanzapinu na psychopatologii mají pacienti tendenci vytrvat na medikaci olanzapinem déle (Tran et al., 1997). Kteøí pacienti potøebují atypická neuroleptika a zda lze vymezit tuto podskupinu a u na podkladì diagnózy subtypu onemocnìní nebo na základì nalezených prediktorù v oblasti biologické výbavy konkrétního pacienta, zùstává otevøenou otázkou. Domníváme se, e i tento problém mùe pomoci vyøeit teprve rozsáhlá zkuenost pacientù i lékaøù s novým farmakem.
Pùvodní práce
úèinkù byl nízký jak v èeské, tak v mezinárodní èásti studie. To se potvrdilo i pøi srovnání úèinnosti risperidonu vùèi olanzapinu (Tran et al., 1997), pøi kterém byla v risperidonové skupinì vyí incidence anticholinergních pøíznakù ne ve skupinì olanzapinové, kterou vak lze pøièíst i vyí spotøebì pøídatné anticholinergní medikace ke kontrole neádoucích extrapyramidových úèinkù. Elevace jaterních transamináz nebyla s ojedinìlými výjimkami klinicky významná a u tìch nemocných (v èeské skupinì u 3 nemocných), u kterých se pøece vyskytla, mìla pøechodný charakter. Jaká ale bude tolerance hepatotoxických látek a zda a jaké lékové interakce u olanzapinu hrozí, lze tìko usoudit døíve, ne bude k dispozici dostateènì velký vzorek pacientù tomuto léku exponovaných. Literární údaje (viz èlánek prof. vestky v tomto èísle) nesvìdèí pro indukci enzymù cytochromového systému ani pro nebezpeèí interakcí s jinými farmaky. K detekci vech neádoucích úèinkù, vèetnì tìch pozdních, o kterých zatím mnoho nevíme, je zapotøebí pøedevím irí praktická klinická zkuenost. Výsledky nasvìdèují tomu, e olanzapin nabízí nadìjný pøíslib dalího pokroku ve snaze pomoci vìtímu poètu nemocných úèinnìji a s co nejmením rizikem, e za ústup psychózy budou platit nepøíjemnými nebo hrozivými neádoucími úèinky. Jak trvalý pøíslib to je, nedokáe zodpovìdìt v plné míøe ádná klinická studie, by sebevìtí a velkoryse plánovaná. Na takové otázky odpoví a praxe tisícù psychiatrù a zkuenost statisícù nemocných. Nakolik bude olanzapin úèinnìjí lék nejen pro nemocné s pøevahou negativní symptomatologie, pro nemocné, pro které riziko motorického útlumu nebo dyskinéz je z hlediska jejich návratu do spoleènosti a profese obzvlátì hrozivým rizikem, ale pro vechny nemocné s psychotickou poruchou, je otázka otevøená. Psychiatr stále potøebuje neuroleptika s tlumivým efektem na psychomotorickou agitovanost, neuroleptika v parenterální formì tam, kde je zapotøebí rychlého úèinku a jistoty, e lék byl opravdu aplikován. Potøebuje neuroleptika v depotní lékové
Závìr Olanzapin lze na základì jeho úèinnosti pøi zvládání irokého spektra psychopatologie spojeného s akutní exacerbací nebo pøetrvávající produktivní symptomatologií u poruch schizofrenního okruhu, vèetnì schizoafektivní a schizoformní psychózy, povaovat za vysoce úèinné neuroleptikum. Má jen velmi mírné extrapyramidové úèinky a nenavozuje akatizii. Nebyly zjitìny ani ádné jiné závané neádoucí úèinky, i kdy jisté opatrnosti je zapotøebí u nemocných, u kterých lze pøedpokládat vyí zranitelnost jaterní tkánì. Olanzapin se jeví jako irokospektré antipsychotikum, které je pacienty dobøe tolerováno a má vzhledem ke sníené indukci extrapyramidové symptomatologie a sekrece prolaktinu atypický profil úèinku. Prof. MUDr. Jan Libiger, CSc. Psychiatrické centrum Praha Ústavní 91 181 03 Praha 8 tel.: 02/66003360 fax: 02/66003366 e-mail:
[email protected]
LITERATURA
Arbeitsgemeinschaft für methodik und dokumentation in der psychiatrie (AMDP) Das AMDP-system: Manual zur Dokumetation Psychiatrischer Befunde. 4. Auflage. Berlin; 1981. Barnes TRE. A rating scale for drug-induced akathisia. Brit J Psychiat 1989;154:672-676. Beasley ChM, Hamilton SH, Crawford AM, Dellva MN, Tollefson GD, Tran PV, Blin O, Beuzen J-N: Olanzapine versus haloperidol: acute phase of an international double blind olanzapine trial. Europ Neuropsychopharm 1997;7:125-137. Beasley ChM, Sanger T, Satterlee W, Tollefson GD. Tran PV, Hamilton S. Olanzapine HGAP Study Group. Olanzapine versus placebo: Results of a double blind fixed dose olanzapine trial. Psychopharmacology 1996; 24:159-167. Guy W, ed. ECDEU assessment manual for psychopharmacology: Publication ADM 76-338. Rockville, Md.: US Department of Health, Education and Welfare, 1976;217-222. Kane J, Honigfeld G, Singer J, Meltzer H. Clozapine for the treatment resistant schizophrenic: A double blind comparison with
chlorpromazine. Arch Gen Psychiat 1988;45:789-796. Kay SR, Opler LA, Fiszbein A. Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS) Manual. North Tonawanda, NY: Multi-Health Systems, 1986. Montgomery SA, Asberg M. A new depression scale designed to be sensitive to change. Brit J Psychiat 1979;134:382-389. Simpson GM, Angus JWS: A rating scale for extrapyramidal side effects. Acta Psychiat Scand 1970;Supp.212:11-19. Tollefson GD, Beasley ChM, Tran PV, Street JS, Krueger JA,Tamura RN, Graffeo KA,Thieme MA. Olanzapine versus haloperidol in the treatment of schizophrenia and schizoaffective and schizophreniform disorders: Results of an international collaborative trial. Amer J Psychiat 1997:457-465. Tran PV, Beasley CM, Tollefson GD, Beuzen JN. Acute and long term results of the North American double blind olanzapine trial. Europ Neuropsychopharmacol 1995:347-348.
PS YCHIATRIE § ÈÍSL O 2 § 19 98
Andreasen NC. Negative symptoms in schizophrenia. Arch Gen Psychiat 1989;39,784-788.
Tran PV, Hamilton SH, Kuntz AJ, Potvin JH, Andersen SW, Beasley ChM, Tollefson GD. Double-blind comparison of olanzapine versus risperidone in the treatment of schizophrenia and other psychotic disorders. J Clin Psychopharmacol 1997;17:407-418.
69