Několik slov na úvod enku už se nám udělalo krásné počasí a sluníčko nás svými paprsky budí do nového dne. Jistě už proběhlo pár grilovaček nebo pěkných chvil strávených u ohně s přáteli, dobrým pitím a jídlem. Pěkné počasí láká ke všemožným plánům a práci. Většinou mi to dělá hodně starostí správně rozvrhnout práci tak, aby byla odvedená zavčasu, abych někde něco nešidil a nezanedbal. O to těžší v takovém pracovním běhu mám se soustředěním a časem pro Pána. Ne vždy je tolik sil, kolik by bylo potřeba, proto se snažím nezanedbávat chvíle strávené s naším Pánem ještě dřív, než mě pohltí kolotoč prací. Být neustále naladěn na Ducha Svatého je nezbytnou součástí křesťana, který chce být užitečný, přebývat v lásce, v pravdě a v pokoji. Taková aktualizace by měla probíhat každý den. Pro mě nejlépe po ránu, kdy nejsem ještě zatížený věcmi tohoto světa a dokážu se lépe naladit na Boží vlnu. Drahocenně přijímat Boží slovo do srdce, plnit sebe, svého ducha dobrými věcmi nebo umrtvovat a vyhánět ty, které tam nepatří. Modlitbou předat sebe i ostatní Pánu. Všem, na kterých mi záleží modlitbou požehnat. Raduji se z toho, že věci, které děláme pro Pána, ačkoli jsou skryté, jednou vyjdou na povrch a my dostaneme za ně odměnu. Budeme si říkat: „Vyplatilo se pro Pána pracovat, ale škoda, že jsem nepracoval ještě víc, vždyť čas by se přece ještě našel.“ Měl jsem ve zvyku věci odkládat na zítra. Naštěstí má manželka mě dobře zná. Dokáže mé zítra omezit na dnes. Proto čas a práci vkládám do rukou Páně, ať to vše vede On, který je svrchovaný. Častokrát už jsem poznal, jak mě vedli moje vášně i zájmy a jaký to vše vzalo konec. Není dobré se pachtit zbytečně. Práce, kterou dělám v Pánu je dobrá, a nese dobré ovoce. Bez Jeho pomoci nelze činit nic.
Verše pro toto číslo: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Žalm 1, 1-3
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si Lukáš 22, 7-20 „Pak vzal chléb …a dával jim se slovy: Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (v. 19) Po celou historii lidstva se člověk snaží zachovat na sebe vzpomínku. Aby na něj druzí nezapomněli, staví pomníky, píše knihy, věnuje obrovské dary, buduje nemocnice a školy…
Významný pokrm Pomysli na to, jak se asi Ježíš cítil během toho, co křesťané nazývají Poslední večeře. Obklopen svými dvanácti učedníky a téměř ve stínu kříže chtěl Ježíš, aby na něj jeho děti pamatovaly. Bylo mu jasné, že lidé mají tendenci zapomínat, a proto přišel s tímto prostým, ale zároveň významným pokrmem, chlebem a vínem. Někdo ho kdysi nazval živou připomínkou, protože ukazuje na živého Ježíše, který jednou zemřel, ale teď žije na věky. Připomenutí Krista Chce po nás, abychom si ho tímto způsobem připomínali co nejčastěji; abys tedy byl Kristovým efektivním učedníkem, měl by ses
tohoto jídla účastnit, jak často jen můžeš. Ať jsi mladý nebo dospělý, chci tě povzbudit, abys byl přítomen v době, kdy se ve tvé církvi slaví Večeře Páně. Některé denominace ji nazývají eucharistii či Památku, jiní o ní mluví prostě jako o lámání chleba. Ať už patříš kamkoliv, snaž se o tuto zkušenost nepřicházet. Možná nebudeš všemu rozumět, přistupuj k ní však s tím, že jde o připomenutí Krista a že se o něm chceš dozvědět víc. Rozlomený chléb připomíná jeho zlomené tělo. Rudé víno připomíná jeho krev, která byla vylita za tvůj hřích. Když se na ně podíváš, živě se připomeneš jeho lásku. Chceš-li být opravdovým učedníkem, pak ho následuj i v tomto. Modlitba Požehnaný Pane, jsem rád, že jsi mi zanechal tuto živou připomínku, která mluví o tvé nekonečné lásce. Pomoz mi dnešního dne pochopit její pravý význam. Amen Čti také: 1.Korintským 11, 23-32; 10, 16; Židům 10, 19-23 Otázky k zamyšlení 1. Co máme udělat, než přistoupíme k Večeři Páně? 2. Jak často přicházíš k Večeři Páně? Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby a přímluvy p ímluvy
o o o
o o
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na povzbuzení… Bolest z babičky nohy už odešla a je pryč☺ Služba v LDN je otevřená a vidíme i větší přístupnost ze strany potřebných☺ Jsme vděčni Pánu za Pavla B.. Přijal Pána Ježíše do svého srdce a už byl i pokřtěn. Pán vyslyšel dlouholeté modlitby. Budiž Jemu sláva☺ Náročná operace Pavlíka Z. dopadla dobře a rychle se i zotavil. Pán je úžasný☺ Náš pastor Jarda Founě je z nemoci a bolesti nohou uzdraven☺ VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA VYSLYŠENÉ MODLITBY
o o o o o o o o o o o o o o
Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za… duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6) zdraví v našich rodinách otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich přátel Betel Tadese z Koffele LDN – služba pro potřebné. Boží vůle – pro další směr sboru. malého Jonáška – úplné uzdravení Bohouš P. – navrácení se k Ježíši Následné akce, které nás čekají v dalším období (modlitby i možný půst) Vedení Duchem Svatým při kázání J. Founěho Za chvály – požehnání a vedení Služebníky k dětem Za zdárný porod a požehnání miminka Jakšů Maminka Petry – přijetí Ježíše a uzdravení z vážné nemoci
Modlitba Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero
„Milý Ježíšku, děkuji ti za bratříčka, ale já jsem tě prosil o psa. Tvůj Fabrizio.“ Ondra měl jen jedno velké přání: kolo. Žluté kolo se spoustou doplňků, které viděl ve výkladě jednoho obchodu. Nedokázal na něj nemyslet. Viděl ho ve snech, v hrnku s kakaem, v postavě Karla Velikého na deskách dějepisu. Ale Ondrova maminka musela dát peníze ještě za mnoho věcí a výdaje každým dnem narůstaly. Nemohla Ondrovi koupit kolo, které si tolik přál. Ondra o maminčiných potížích věděl, a proto se rozhodl, že o kolo poprosí samotného Boha. Ať mu ho dá k Vánocům. Každý večer proto Ondra ve své modlitbě připomínal: „Nezapomeň mi dát k Vánocům žluté kolo. Amen.“ Maminka každý večer slyšela, jak se Ondra modlí a prosí o žluté kolo, a pokaždé smutně potřásla hlavou. Věděla, že Vánoce budou pro Ondru bolestné. Kolo se neobjeví a to ho strašlivě zklame. Nadešel Štědrý den a Ondra samozřejmě žádné kolo nedostal. Večer si jako obvykle klekl k modlitbě vedle postýlky. „Ondro,“ zašeptala maminka, „tebe asi mrzí, že si nedostal k Vánocům kolo. Doufám, že se nezlobíš na Boha, že tvé modlitby nevyslyšel.“ Ondra se podíval na maminku: „Ale ne, mami. Já se na něj nezlobím. Bůh moje modlitby slyšel a řekl mi: ,Ne´“.
Stránky pro naše sestřičky v Kristu
Čištění oken Zašpiněná okna můžete také opláchnout přírodním mýdlem, rozmíchaným v horké vodě, kam můžete pro lepší odmaštění přidat i citronovou šťávu. Nakonec použijte ocet zředěný vodou. Na hodně zaschlé mušince použijte cibuli.
Koberce Na odstraňování skvrn od lepidel z koberců a čalounění je velice dobrý prostředek aceton. Dejte však pozor, aby současně se skvrnou nepustila také barva čištěného materiálu. Proto před jeho použitím doporučujeme vyzkoušet stálost barev na skrytém, či neviditelném místě.
Rady do kuchyně Na kruhy po horkých hrncích pomůže cibulová šťáva z odšťavňovače. Na kruhy naneste šťávu a nechte ji 12 hodin působit. Skvrny zmizí. Rychlovarnou konvici zbavíte vodního kamene, když v ní přes noc necháte působit množství octa, které zakryje celou spirálu. Potom konvici opláchnete horkou vodou a necháte převařit čistou vodu.
Koupelny Nepěkného bílého povlaku od zubní pasty ve skleněném držáku na kartáčky se zbavíte solí. Do nádobky nasypte lžičku soli a zalijte horkou vodou, pak míchejte, dokud se sůl nerozpustí. Nechte 15 minut působit, důkladně držák vymyjte a nakonec ho vyleštěte.
Textil Zažloutlé bílé záclony a špinavé ubrusy dejte na noc odmočit do teplé vody s třemi plátky citronu. Druhý den pak všechno vyperte v pračce. Citron můžete použít i přímo při praní, záclony se vybělí a nakonec provoní i celý dům.
Nábytek a podlaha Otisků prstů na lakovaném dřevěném nábytku, podlaze a laminátu se zbavíte, když je potřete studeným černým čajem. Kožené předměty Kožené předměty vyčistíte nejprve octovou vodou, pak potřete lněným olejem a po vsáknutí vyleštíte.
Voňavá lednice Lednice zůstane dlouho voňavá, vložíte-li do ní rozkrojené jablko, které neutralizuje pachy.
Od čaje zahnědlá kojenecká láhev či termoska Od čaje zahnědlou umělohmotnou kojeneckou láhev nebo i termosku vyčistíte pomocí 1 – 2 kypřících prášků do pečiva rozpuštěných v horké vodě. Nechte působit alespoň 30 min. a poté důkladně protřepte a vymyjte horkou vodou.
Lesk kamenné podlahy Kamenná podlaha získá vysoký lesk, pokud ji po umytí setřete vodou s přídavkem čpavkového oleje.
Stránky pro naše bratry v Kristu Etiketa společenského chování
Pozvánky Nikdy nechodíme tam, kam nejsme pozváni. Dostaneme-li pozvánku, nejprve musíme pozvání přijmout a potvrdit nebo odmítnout. Je třeba reagovat včas, abychom hostitele nepřivedli do nesnází. Způsob, jakým to máme učinit, je uveden na pozvánce. Pokud se z nějaké akce omluvíme, tak jsme vyřazeni a už se akce nemůžeme zúčastnit. Zkratce R.S.V.P. uvedené vpravo dole na pozvánce odpovídá česká R.L.O. - račte laskavě odpovědět. Regrets only znamená, že pořadatele kontaktujeme pouze v případě, že se chceme omluvit. Zkratka p.m. se píše na pozvánku, která nám přijde jako připomenutí akce, na kterou jsme již dostali pozvánku před několika týdny. Co se týče oblečení, black tie znamená, že si máme vzít smoking a černý motýlek, dark suit je tmavý oblek, formal dress požaduje společenský oděv, lounge suit vycházkový oděv, informal nebo casual znamená neformální oblečení, a pokud je na pozvánce uvedeno white tie, vezmeme si frak a bílý motýlek. Nikdy nechodíme na večerní společenské akce s dětmi. Nabídka jídel a nápojů není určena dětem, program také ne.
Slavnostní oblečení Jako večerní se hodí jednobarevné košile, bílé či bleděmodré, ke klasickým vzorkům patří i proužek, ale spíše na den. Jinak se vzorkem bych příliš nehýřil. Do obleku vůbec nepatří košile s krátkým rukávem. Pozor - límeček s knoflíčky je považován za neformální, ne společenský. Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou obleku. Máme-li například košili s pestrým vzorem, volíme decentnější kravatu, máme-li košili s proužkem, nemůžeme si vzít kravatu rovněž s proužkem. Nejsme líní a uzel na kravatě vážeme pokaždé znovu - je to poznat, když nosíme týž uzel půl roku. Nikdy si ve společnosti nepovolujte kravatu a nerozepínejte knoflíček u krku, hrubě byste tím porušili etiketu. Pásek, rukavice a ponožky volíme v barvě bot nebo černé, světlé ponožky pouze ke světlému obleku. Spona u opasku by měla být decentní. Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a nosíme do něj zpravidla košili se zakrytými knoflíky. Ke smokingu nosíme zásadně černý motýlek a od toho je taky odvozen výraz pro smoking na pozvánkách - black tie. Smoking je nejslavnostnější oblek muže a chce-li být žena ve stejném stylu, vezme si dlouhé večerní šaty. Dejte si pozor, abyste svým oblečením nebyli směrem nahoru nebo dolů mimo úroveň akce. Čtěte proto pozorně pozvánky nebo se o akci dopředu informujte.
Co dělat, když pociťujeme hněv a závist: „Posměvači rozruší město, ale moudří odvrátí hněv.“ Přísloví 29:8 „Kámen těžký, písek váží, ale hlupákův hněv těžší nežli obojí.“ Přísloví 27:3 „Hlupák nechá propuknout celý svůj hněv, ale moudrý ho zadrží.“ Přísloví 29:11 „Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry ale pozemská. Vždyť kde závist a soupeření, tam zmatek a kdejaká špatná věc.“ Jakub 3:14-16 „Ovoce spravedlnosti a je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.“ Jakub 3:18
Ovládejte své emoce! „Ovoce Božího Ducha však je…sebeovládání.“
Galatským 5:22
Pocity nemůžete ze svých rozhodnutí zcela vyřadit, musíte se ale naučit je ovládat. Dvě z nejnebezpečnějších emocí jsou hněv a závist. Fungují jako pokroucené obrazy v zrcadlových síních lunaparků. Ukáží vám mnoho různých dojmů, důvěřovat nemůžete ale ani jedinému z nich! Hněv vás připraví o objektivitu právě ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebujete. Když vás lidé zradí, nebo i při nejlepší vůli neuspějí, může se vám z toho začít vařit krev. A právě v této chvíli může hněv oslepit vaši moudrost. Takže, co dělat? Pociťte hněv, ale nenechte se jím ovládnout! Dovolte, aby vámi prošel jako elektřina, ale nedržte se jejího proudu, protože vás zničí. Poslouchejte: „Nehřešte tím, že dovolíte hněvu, aby vás ovládl“ (Efezským 4:26 TM - angl.). Závist je druhým pocitem, který se k vám může nepozorovaně přiblížit. Pokud budete hrát hru na „porovnávanou“, vždycky nad vámi někdo vyhraje – vždycky. Srovnáváte se s ostatními a přemýšlíte: „Stačilo by mít jeho auto, její zaměstnání, jejich dům… k tomu, abych byl úspěšný.“ Dávejte si pozor! Pokud bude motivací vašeho života mít to, co mají ostatní, pak nikdy nedojdete k těm rozhodnutím, která jsou nejlepší pro váš život. Zjistíte, že se držíte cílů, které by vůbec neměly být vaše: jako např. dosažení něčeho jen pro pocit samotného dosažení, udržení kroku s ostatními, vychloubání se, atd. Jakub říká: „Kde je totiž závist a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost“ (Jakub 3:16). Takže se uklidněte, uplatněte trpělivost a dovolte Bohu, aby řídil vaše rozhodnutí! Bob Gass (UCB Radio)
John Perkins Muž, Mu , jehož jeho nezastavila nenávist Rodina Perkinsových patřila mezi pachtýře, podobně jako většina černošských obyvatel ve státě Mississippi ve 30. a 40. letech 20. století. Měli pronajatou půdu a ze všeho, co vypěstovali, museli část úrody odvádět majiteli. Někteří z rodiny pašovali alkohol a hráli hazardní hry. Na rozdíl od většiny černochů, kteří se obávali přijít do cesty „bílému muži“ (tedy bělochům), se Perkinsovi nebáli postavit žádnému člověku. Také John Perkins byl drsný chlapík. Musel být. Maminka mu zemřela, když mu bylo pouhých sedm měsíců. Otec rodinu opustil a nechal děti v péči Johnovy babičky. Přestože John nebyl věřící, většinou se pohyboval v blízkosti místního kostela, protože to bylo jediné místo, kde se černoši mohli společně scházet. Poté, co jeho staršího bratra Clydea zastřelil před kinem šerifův pomocník – běloch, rodina poslala šestnáctiletého Johna do bezpečí do Kalifornie. Daleko od otevřeně rasistického Jihu dostal John šanci začít znovu. Ze školy sice kdysi utekl, ale uměl tvrdě pracovat, a tak začal brzy prožívat nový pocit – úspěch. Nakonec se oženil se svou dávnou láskou ze svého rodiště a přivedl si ji do Kalifornie, kde založili rodinu. Z tohoto Perkinse jednou něco bude! Do Johnových plánů však zasáhl Bůh. Při návštěvě sboru, kam chodil jeho malý syn, John přijal Ježíše Krista, živého Boha, který mění lidské životy. Poprvé ve svém životě začal číst Bibli. Nechal se vyučit od druhých a začal vystupovat a kázat jak v černošských tak
v bělošských sborech. Nakonec mu Bůh řekl, aby se vrátil do Misissippi a pomohl mladým, bez cíle bloudícím lidem. Takovým, jako byl kdysi on. V 60. letech nebylo snadné se vrátit na Jih. Jednou to Johna téměř stálo život. Dnes je John Perkins známý jako muž, který uvádí evangelium do praxe. V Mississippi založil společnosti Mendenhall Ministies a Hlas Kalvárie, které mají za cíl sloužit lidem ve všech jejich potřebách. V Kalifornii se jeho vize přinést změnu do života lidí a společnosti naplnila v podobě Rodinného křesťanského společenství (CCDA). Obě organizace ve jménu evangelia vzájemně sbližují černé a bílé obyvatele. V Mississippi John také rozvíjí Centrum smíření, které podporuje nejrůznější konference a o smíření a rozvoji. Toto společenství také vydává časopis Smíření.
Odpuštění Bití v Brandonské věznici v znici Hlas v telefonu křičel. „Dálniční policie zatkla Douga a několik studentů a odvezla je do Brandonské věznice!“ Reverend John Perkins položil sluchátko a podíval se na svou ženu Veru Mae. „Musím jet do Brandonu a něco udělat,“ řekl tiše. „Musíme se proti těmto falešným obviněním a bití ve věznici postavit.“ Perkins vězení už jednou navštívil – těsně před vánoci, kdy se šel spolu s dalšími z Hlasu Kalvárie v Mendenhallu podívat za mladým černochem, který byl uvězněn. Doslechli se, že ho zbili. Zatkli vlastně celou skupinu, včetně dětí, ale nikdy jim neřekli, z čeho jsou obviněni. Do vězení zašla i Vera Mae spolu s dalšími ze společenství, avšak cítili se bezmocní a nevěděli si rady, podobně jako ostatní černošští
obyvatelé Mississippi roku 1969, kdy měli všechno pod kontrolou běloši. Tehdy dostal John Perkins nápad zahájit v Mendenhallu bojkot. Běloši sice všechno vlastnili, ale byli závislí na černoších, kteří do jejich obchodů přicházeli nakupovat. Pokud černoši nebudou o jejich zboží jevit zájem, možná začnou běloši naslouchat jejich požadavkům: a těmi byly spravedlnost, čestné jednání a práce. Bojkot začal o vánocích a trval několik týdnů. Vlastníci obchodů si změn samozřejmě povšimli. A mnoho bělochů se rozhněvalo. Teď byl únor a Doug, bělošský dobrovolník z Hlasu Kalvárie, vezl několik studentů z Tougaloo College zpátky do školy ve vedlejším okresu. Vraceli se zrovna z pokojného pochodu na podporu bojkotu v Mendenhallu. Dálniční hlídka jejich vůz zastavila a na základě falešného obvinění Douga i studenty zatkla. Musí těmto buřičům přece dát pořádnou lekci! Cestou do vězení pak Douga zbili. Když se to reverend Perkins dozvěděl, sehnal několik dalších mužů a společně vyrazili do vedlejšího okresu. Chtěli zjistit, zda je možné za Douga a studenty složit kauci. Když však v Brandonu vystoupili z auta, dozorci je okamžitě zavřeli do vězení. Následovalo kopání a bití… Několik šerifových zástupců a členů dálniční hlídky přišlo „buřiče“ srovnat. Johna a jeho přátele zbili, podupali a zkopali do hlavy, žeber a slabin. Celý zkrvavený v obličeji se John nateklýma očima díval do tváří útočníků zkřivených vztekem a nenávistí. Z nějakého důvodu však nebyl vůči nim schopen nenávisti. Nechtěl, aby kvůli zlobě s nimi musel jednat tak, jak jednali oni s ním – byli plní vzteku a schopní jakékoli krutosti a nespravedlnosti.
Trvalo však dlouho, než se mohl John Perkins podívat na policistu bez pocitu strachu a hořkosti. Časem byl však schopen jim odpustit, protože pochopil, že rasismus zraňuje každého. Zraňuje černošské obyvatele, protože se s nimi zachází neuctivě a upírají se jim stejná práva, jaká mají běloši. Nemoc rasismu zraňuje však i bělošské obyvatelstvo, dokonce i křesťany tím, že je vede k přesvědčení, že jsou lepší než černoši. Rasismus umožnil považovat nespravedlivé, ba i násilné jednání s černochy za něco, co je v pořádku. Ne, uvědomil si John, nenávidět na oplátku nepřinese odpověď. Pouze Ježíšova láska může změnit lidská srdce. Ježíš svým učedníkům řekl, aby „milovali své nepřátele“. Dokonce i na kříži, když byl k smrti ztýrán, Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Odpuštění Odpušt ní je jedním ze způsob zp sobů, sob , jak můžeme m eme milovat své nepřátele. nep átele. Z Božího slova: Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,34a) K zamyšlení: 1. Proč si John Perkins myslel, že bojkot by mohl být dobrým způsobem, jak vystoupit proti špatnému zacházení s černochy v jeho městě? 2. Jak John reagoval poté, co ho ve vězení zbili, přestože neporušil žádný zákon? 3. Ježíš dokázal odpustit svým nepřátelům. Existuje někdo, komu Ježíš chce, abys odpustil ty?
MUSÍME BÝT CHUDÍ V DUCHU A ČISTÉHO SRDCE, ABYCHOM MOHLI PROŽÍVAT STROM ŽIVOTA Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee Biblické texty: Ez 36,26-27; Mt 5,3.8; He 4,12; Ř 1,9; 7,6; 1Pt 3,4; Mk 12,30; 4,14-20; 2K 3,16-18; Jr 31,33; He 8,10; Ž 51,8; He 10,22 SRDCE A DUCH Podívejme se na to, jak musíme zacházet se srdcem a s duchem, abychom mohli prožívat strom života. O srdci a duchu se mnohokrát hovoří ve Starém i Novém zákoně. Musí nám být jasné, jaké postavení a jakou funkci má srdce a jaký je rozdíl mezi srdcem a duchem. Abychom tento rozdíl pochopili, musíme se navrátit přímo k samotnému Slovu. Ezechiel 36,26-27 ukazuje, že srdce je něco jiného než duch. Srdce a duch nejsou synonyma, ale dvě různé věci. Tyto verše říkají: ,,A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha .... Vložím vám do nitra svého Ducha." Nový duch, o němž se zde hovoří, není Duch Svatý, protože v 27. verši je jiný Duch, který bude vložen do našeho nitra, do našeho ducha. Lidské srdce tedy není totéž, co lidský duch. Oba jsou to však orgány lidské bytosti a musí být obnoveny. Matouš 5,3 říká: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebes." Duch, o kterém se zde hovoří, je lidský duch, nikoliv Duch Svatý. Být chudý duchem neznamená mít chudého ducha. Být chudý duchem znamená mít toho nejlepšího ducha. Je to nejen mít pokorného ducha, ale také být vyprázdněn v duchu, v hloubi své bytosti, nelpět na starých věcech staré dispenzace, ale být uprázdněn pro přijetí nových věcí, věcí Božího království. Náš duch musí být vyprázdněn od mnoha věcí. Lidé mají ducha naplněného mnoha věcmi. Když jsme se nyní obrátili k Pánu, musíme vyprázdnit svého ducha a být chudí duchem. Matouš 5,8 říká: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha." Kdyby srdce znamenalo totéž co lidský duch, nebylo by nutné, aby Pán v Matoušovi 5 uváděl tato dvě různá blahoslavenství. Naše srdce musí
být čisté a náš duch musí být vyprázdněný. Čisté srdce a vyprázdněný duch jsou dvě hlavní podmínky pro devět blahoslavenství, která Pán uvádí v Matoušovi 5. List Hebreům 4,12 říká: "Neboť slovo Boží je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce." Duše a duch jsou dvě různé věci, jako klouby a morek. Také srdce je něco jiného. Srdce má myšlenky a postoje. Znovu vidíme, že mezi srdcem a duchem je rozdíl. Duch je orgánem, jímž navazujeme kontakt s Bohem (J 4,24), zatímco srdce je orgánem naší lásky k Bohu (Mk 12,30). Náš duch Boha kontaktuje, přijímá, obsahuje a prožívá. Nejdříve je však třeba, aby naše srdce Boha milovalo. V našem srdci je mysl s myšlenkami a vůle s postoji. List Římanům 1,9 říká: "Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna." List Římanům 7,6 (MP) říká, že „nevolnickou službu konáme v novosti ducha". Služba Pánu probíhá v duchu. Láska k Pánuje věcí srdce. Srdce miluje a duch slouží. Musíme sloužit v novosti ducha a nikoliv ve zvetšelosti litery.
SKRYTÝ ČLOVĚK SRDCE První list Petrův 3,4 (NBK) říká: "Ale ten skrytý člověk srdce oděný nepomíjivostí krotkého a pokojného ducha, jenž je velmi drahý před Bohem." v našem srdci je skrytý člověk. Skrytý člověk srdce je tichý (krotký) a pokojný duch. Je očividné, že člověk uvnitř domu není totéž, co dům. Duch je skryt v srdci a je skrytým člověkem v srdci. Ozdobou manželek před Bohem by měla být jejich vnitřní bytost - skrytý člověk jejich srdce, jímž je jejich duch, v tichosti a pokoji. Toto je nepomíjivá ozdoba, na rozdíl od pomíjivých vlasů, zlata a šatů (3,3). Tato duchovní ozdoba je před Bohem velmi drahá. Člověk se může oblékat do krásných šatů, které jsou ozdobou vnějšího člověka, avšak tento člověk může mít pyšného ducha. Takový člověk může být vyšňořen navenek, ale uvnitř nemá žádnou duchovní ozdobu. Petr sestry nabádal, aby se příliš nevěnovaly vnějším ozdobám, ale aby se staraly o skrytého člověka srdce. Náš duch by měl být ozdoben tichostí a pokojem.
MILUJME PÁNA Z CELÉHO SRDCE Mk 12,30 říká: "Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého
srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Funkcí srdce je milovat. Srdce je orgánem lásky a my máme příkaz milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce.
ZACHÁZEJME SE SRDCEM TAK, ABY V NÁS MOHL RŮST KRISTUS Podobenství o rozsévači v Markovi 4 věnuje pozornost lidskému srdci. Lidské srdce je půdou pro zrno, které rozsévá Otrok-Spasitel. Marek 4,14 (ČEP) říká: „Rozsévač rozsívá slovo." Rozsévač je Kristus a slovo je také Kristus. To znamená, že Pán Ježíš přišel rozsévat sám sebe do nás. On sám je rozsévač i semeno života. Verš 15 (ČEP) říká: "Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté." "Podél cesty" znamená místo blízko cesty. Je ztvrdlé dopravou, která probíhá na cestě, a semena do něj těžko pronikají. To je předobraz zaneprázdněného srdce, které ztvrdlo ruchem světa a není otevřeno pro porozumění a uchopení slova království. Půda nesmí být ničím zatěžkána a musí být otevřena pro semeno života, ale okraj cesty bývá příliš zdupán shonem světa. Je to srdce, které bylo zaneprázdněno mnoha jinými věcmi, a tak ztvrdlo. Místo podél cesty představuje zaneprázdněné srdce. Verše 16 a 17 (ČEP) říkají: "A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají." Skalnatá půda neobsahuje mnoho úrodné půdy. Označuje kamenné srdce. Trochu půdy dobré pro semeno obsahuje, ale ta je příliš mělká a pod ní je skála. Semeno v kamenném srdci zakoření jen stěží. Mnohokrát jsme ochotni slovo přijmout, ale přijímáme je jen povrchně, protože v našem srdci jsou kameny. Proto je pro Krista těžké zasévat semeno života, které by v nás zapustilo hluboký kořen. Verše 18 a 19 (ČEP) říkají: "U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody." Naše chtivost
ostatních věcí může slovo zadusit. Možná že si myslíte, že časné starosti a vábivost majetku vás nesužují, ale co chtivost ostatních věcí? Někdo může toužit po vysokém postavení či vysoké hodnosti. Časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí dusí slovo, takže zůstane bez úrody. Verš 20 (ČEP) 5: "Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou." Dobrá země, dobré srdce, je srdce, které není ztvrdlé ruchem světa, srdce bez hříchů, bez časných starostí, neovlivněné vábivostí majetku a bez chtivosti ostatních věcí. Takové srdce je čisté, dobré a spravedlivé. Trojjediný Bůh, který je stromem života, do nás vložil sám sebe, abychom jej vychutnávali. Je semenem života zasetým do našeho srdce. Naše srdce je jako půda, jako země. Je-li půda našeho srdce zemí podél cesty, dupanou světem a zaujatou mnoha věcmi, ztvrdne. Naše srdce musí být osvobozeno od každého předsudku vůči semeni života, které do něj má být zaseto. Možná že naše srdce není zaujaté, ale mohou v něm být skryté skály. Skály jsou skryté hříchy, osobní touhy, sobectví a sebelítost, které semeni zabraňují v tom, aby zapustilo kořen hluboko do země. Můžeme být zdánlivě dobrým bratrem či dobrou sestrou, a přitom můžeme být před Pánem povrchní, protože v našem srdci jsou kameny. Pán jako semeno života pak nemůže zapustit kořeny hluboko do nás. Je také možné, že naše srdce je naplněno trním, jímž jsou časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí. Někteří lidé se svým srdcem upjali k lepšímu autu. I takováto chtivost může dusit slovo a bránit mu v tom, aby neslo úrodu. Trní překáží růstu semene a dusí je. Má-li v nás Pán růst jako semeno života pro naše plné vychutnání, musíme se vypořádat se svým srdcem. Musíme Pána prosit, aby se nad námi slitoval. Z jeho milosrdenství se můžeme zbavit všech těchto negativních věcí ve svém srdci. Musíme odstranit vše, co poutá náš zájem. Musíme odstranit všechny skryté kameny: časné starosti, vábivost peněz či chtivost ostatních věcí. Pak bude naše srdce dobré, spravedlivé, správné, osvobozené a připravené na Krista jako semeno života, které poroste v našem nitru.
OBRAŤME SRDCE K PÁNU Druhý list Korintským 3,16-18 (podle RcV) říká: "Kdykoli se
však [srdce] obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch, a kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha." o Pánu můžeme hovořit jako o oživujícím Duchu, ale naše vychutnávání a prožívání Pána jako živého Ducha závisí na tom, zdaje k němu obráceno naše srdce. Když se naše srdce obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Závojem je vlastně naše odvrácené srdce. Obrácením srdce k Pánu závoj odstraníme. Naše srdce je rozhodujícím faktorem v našem vychutnávání Pána jako oživujícího Ducha a při naší přeměně v obraz Pána. Máme-li vychutnávat Pána jako oživujícího Ducha a být jím proměňováni, musíme se vypořádat se svým srdcem. Naše srdce musí být obráceno k Pánu.
SLOŽKY ČLOVĚKA První list Tesalonickým 5,23 přesvědčivě ukazuje, že člověk se skládá ze tří složek: z ducha, duše a těla. V Písmu je mnoho dalších pasáží, které prokazují, že člověk je bytostí ze tří složek (viz The Parts ar Man, vyd. Living Stream Ministry). Částmi duše jsou mysl, poznávací část (Ž 13,2 Kral.; 139,14 Kral.), city, milující část (1S 18,1; Pís 1,7 Kral.), a vůle, rozhodovací část (Jb 7,15 Kral.; 6,7 Kral.). Mysl máme proto, abychom mysleli, věděli a uvažovali; city jsou k tomu, abychom milovali, nenáviděli a byli šťastni či zarmouceni; a vůle slouží k rozhodování a volbě. Duše je samou osobností člověka. Duch má také tři části. Jsou to svědomí (Ř 9,1; srov. 8,16), společenství (J 4,24; Ř 1,9) a intuice (lK 2,11). Svědomí máme proto, abychom rozlišovali správné a nesprávné; svědomí nás buď ospravedlňuje, nebo odsuzuje. Společenství je pro kontakt s Bohem a obecenství s Bohem. Cílem intuice je, abychom měli ve svém duchu přímé vnímání a cítění, bez ohledu na rozum či okolnosti. Intuice může přímo vnímat Boží mysl, vůli nebo srdce. Tento vjem přímého spojení s Bohem častokrát odporuje poznání mysli a emocím neboli citům duše.
Srdce je souborem všech částí duše plus jedné části ducha, svědomí. Srdce tedy sestává z mysli, vůle, citů a svědomí. List Hebreům 4,12 hovoří o myšlenkách a postojích srdce. Myšlenky jsou v mysli a postoje souvisí s vůlí. List Hebreům 10,22 říká, že naše srdce musí být očištěno od zlého svědomí. Také jsme viděli, že Pána musíme milovat z celého srdce. Stínovaná oblast v následujícím diagramu znázorňuje složky srdce. Na předchozí stránce uvedený diagram ukazuje, že duch jako skrytý člověk srdce je obklopen srdcem. Kniha Přísloví 4,23 říká: "Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život." Srdce je branou, vstupem a výstupem ducha. Když je srdce uzavřeno, je duch uvězněn. Jestliže se srdce otevře, duch bude uvolněn. Jeremjáš 31,33 říká: "Toto je smlouva, kterou uzavřu s do- mem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." Tento verš je třeba porovnat s listem Hebreům 8,10:. "Dám jim své zákony do mysli." v Jeremjášovi 31,33 je k označení mysli použito výrazu nitro. To dokazuje, že mysl je součástí nitra. Je to také výklad pojmu vnitřní části CRcV) neboli nitro (Kral.: vnitřnosti). Do nitra náleží nejen mysl ale i city a vůle, jež vytvářejí srdce. V Jeremjášovi 3133 Hospodin říká, že nám dá do nitra svůj zákon. Avšak v listu Hebreům 8,10je použito slovo "zákony". Nakonec se jeden zákon stává mnoha zákony. Když do nás Bůh vloží svůj božský život, vloží do našeho ducha zákon života, který se odtud šíří do našeho nitra, tedy do mysli, citů a vůle, a stává se několika zákony. Zákon života se stává zákonem mysli, zákonem citů a zákonem vůle. Žalm 51,6 (přeloženo z KJV) říká: "Hle, žádáš pravdu v nitru; a ve skryté části mi dáš poznat moudrost." Nitro zde je opět mysl, city a vůle. Pravda souvisí s nitrem a moudrost se skrytou částí. Moudrost je hlouběji než pravda. Bůh touží, abychom měli pravdu v mysli, citech a vůli. V našem duchu, který je skrytou částí, skrytým člověkem srdce, nám Bůh dá poznat moudrost.
OTEVŘME SRDCE PÁNU POKÁNÍM A VYZNÁNÍM HŘÍCHŮ Poznali jsme, že Pánovým úmyslem je zasít do nás sám sebe jako semeno života. My jsme živá země, živá půda, živé pole. Duch je
obklopen srdcem, a proto má-li do nás Pán vstoupit, musí se naše srdce otevřít. Své srdce můžeme Pánu otevřít pokáním a vyznáním hříchů. Činit pokání znamená v řečtině změnit myšlení nebo obrátit mysl. Naše mysl původně nebyla obrácena k Pánu, ale k něčemu jinému, a byla na to zaměřena. Nyní musíme činit pokání, což znamená, že musíme změnit myšlení a obrátit svou mysl - tedy otevřít mysl Pánu. Výsledkem pokání bude vždy vyznání hříchů. Je třeba vyznat Pánu všechna selhání, hříchy a nedostatky. Vyznávat znamená uplatňovat svědomí. Když činíme pokání obrácením mysli, ihned vyznáváme pomocí svědomí. Potom dojde k otevření srdce. Pokud míníme své pokání před Pánem vážně a vyznáme před Bohem všechny své chyby, budou okamžitě zasaženy a pohnuty naše city. Řekneme Pánu: "Pane Ježíši, miluji tě." Až se probudí naše city, naše vůle se rozhodne pro Pána a my řekneme: "Pane, ode dneška nechci nic než tebe. Chci, abys byl můj cíl a má jediná touha. Chci vyhledávat jen tebe." Mysl srdce se obrátí, svědomí srdce se otevře a city a vůle srdce se přidají. Tak se celé srdce otevře Pánu a Pán do něj může vstoupit. Své srdce Pánu otevíráme pokáním a vyznáváním hříchů. To je zjeveno v Písmu a prokázáno naší zkušeností. Je smutné, že mnozí z nás se brzy poté, co do nich Pán vstoupil, uzavřeli. Tak byl Pán uvězněn v jejich duchu a nemohl si učinit domov v jejich srdci. Možná že poté, co jsme byli spaseni, se naše city, vůle, mysl a svědomí Pánu postupně uzavíraly a on se tak stal vězněm našeho ducha. Proto nás Pán ve Starém i Novém zákoně stále vyzývá k pokání. V sedmi dopisech církvím ve Zjevení 2 a 3 Pán svatým znovu a znovu říká, aby činili pokání. Den co den, večer i ráno musíme činit pokání. Činit pokání znamená obrátit mysl k Pánu, otevřít svou mysl. Poté se uplatní naše svědomí zevrubným vyznáním hříchů. Svědomí budou následovat naše city láskou k Pánu a naše vůle rozhodnutím pro Pána. Výsledkem bude, že se naše srdce plně otevře Pánu a uvolní mu cestu k tomu, aby nás naplnil sám sebou. Toto je způsob, jímž musíme zacházet se svým srdcem, abychom je učinili dobrou půdou, v níž by Pán jako semeno života mohl růst. Poddáme-li se Pánu tímto způsobem, zbavíme svou osobnost jakýchkoliv svázaností. Kamení a trní v našem srdci bude odstraněno. Pak bude naše srdce dobré a čisté. Nepřítel stále hledá příležitost, jak naše srdce svést na scestí. Mnohdy dopouštíme, aby půda našeho srdce byla zdusána a ztvrdla. Můžeme být zcela upoutáni svou ženou, svými dětmi nebo svými rodiči. Když pak na shromáždění nasloucháme Božímu slovu, nemůže do nás proniknout. Příčinou je
naše zaneprázdněné srdce. Srdce mohou zaměstnávat pozemské věci, věci jiné než Kristus. Můžeme mít pocit, že nějaký bratr nebo sestra jsou skutečně zaujati Pánem, ale může nám uniknout, že jejich srdce obsahuje nějaké skryté kameny a tím znemožňuje semeni života, aby v nich zapustilo kořen. Také trní, jímž jsou časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí, může růst společně se semenem a dusit je. Pán je připravený a dostupný, ale naše srdce tak dostupné není. Naše srdce není čisté. Proto se s ním musíme vypořádat. Srdce musí být očištěno. List Hebreům 10,22 říká, že naše srdce musí být očištěno od zlého svědomí. Musíme mít svědomí, které nás neobviňuje a které je bez poskvrny. Naše svědomí musí být omyto a pročištěno. Pak se naše srdce osvobodí od všeho, co je zaplňuje, aby bylo dobrou půdou pro Pána. Je třeba ošetřit všechny čtyři části našeho srdce. Mysl musí být vždy obrácena k Pánu. City musí Pána vždy milovat a být pro něj zapálené a horlivé. Vůle musí být poddajná a ohebná, a přitom pevná. A konečně svědomí musí být očištěné a bez poskvrny. Pak budeme mít správné srdce. Musíme se snažit přijmout toto životní ponaučení a pomáhat v tom Božím dětem. Abychom mohli radostně užívat Pána, je toto ponaučení nutné.
PODDEJME SE PÁNU, ABYCHOM BYLI CHUDÍ DUCHEM Kromě toho, že se poddáme Pánu, abychom byli čistého srdce, musíme jít ještě hlouběji a stát se chudými duchem. Je možné, že náš duch není uprázdněn pro další Pánovy věci, které do nás mají být vloženy. Podle Matouše 5 musíme svého ducha vyprázdnit. První podmínkou devíti blahoslavenství v Matoušovi 5 je být chudý duchem. Musíme se modlit: "Pane, vyprázdni mě. Vyprázdni mého ducha od všeho, co nejsi ty sám. Vyprázdni mého ducha dokonce i od starých zážitků s tebou." Neměli bychom být naplněni starými prožitky Krista. Naše staré prožitky Krista nám mohou překážet v prožívání Krista novým, svěžím, současným způsobem. Náš duch musí být vyprázdněn. To je skutečná pokora. Je možné, že někdo je navenek pokorný, ale v duchu je pyšný. Pravá pokora je věcí ducha. Proto Petr říká, že je zapotřebí tichého a pokojného ducha. Skutečná tichost je v duchu. Člověk může být navenek pokojný, ale vnitřně může být naplněn mnoha názory. Den co den musíme přijímat ponaučení, jak nechat svého ducha vyprázdnit od mnoha starých věcí, jako jsou staré poznání a staré
zkušenosti, abychom byli chudí duchem. Není-li naše srdce otevřeno, Pán do nás nemůže udílet sám sebe. Je-li náš duch plný, Pán nemůže do naší bytosti vkládat své svěží věci. Musíme být chudí duchem a čistého srdce. Musíme Pána prosit, aby vyprázdnil našeho ducha a vyčistil naše srdce. Pak bude mít volnou cestu a patřičný prostor, aby nás mohl naplnit.
PRAVÉ SRDCE A PRAVÝ DUCH PRO PROŽÍVÁNÍ A VYCHUTNÁVÁNÍ KRISTA JAKO STROMU ŽIVOTA Srdce spolupracuje s duchem, ale duch je orgán, jímž Pána přímo přijímáme a kontaktujeme. Chceme-li s Pánem navázat kontakt, musíme uplatnit svého ducha. Chceme-li Pánu sloužit, musíme uplatnit svého ducha. Chceme-li přijmout Pána, vpustit jej do svého nitra, musíme uplatnit svého ducha. Uplatňování ducha však závisí na stavu srdce. Je-li stav našeho srdce nesprávný, sotva můžeme uplatnit ducha. Vůči svatým ve sboru bychom nikdy neměli taktizovat. Neměli bychom mít dvojí tvář; před bratrem něco předstírat, a za jeho zády jej podrývat. Naše srdce musí být čestné a upřímné, abychom mohli prožívat Pána. Musíme být věrní, čestní a otevření. Cítíme-li, že je třeba něco říci, měli bychom to říci věrně, čestně a vhodně. Jsme Boží děti, děti světla. Naše srdce musí být čestné a čisté. Naše svědomí musí být očištěné. Jak se můžeme patřičně modlit, jestliže nás srdce odsuzuje? Všichni musíme vzhlížet k Pánu, abychom se poučili, jak se vypořádávat se všemi negativními věcmi v naší osobnosti. Musíme Pána prosit, aby nám dal čisté srdce s myslí, která se stále obrací k Pánu a upíná se k Pánu. Musíme Pána prosit, aby nám dal svědomí, které se stále tříbí vyznáváním chyb a hříchů před Pánem. Tehdy bude Pán moci učinit naše city velmi horlivými a zapálenými pro něj a vůli poddajnou, ohebnou a pevnou. Poddejme se Pánu také proto, aby nás učinil chudými duchem. Musíme hladovět a žíznit po dalším čerstvém, novém a současném prožívání Pána. Náš duch by neměl být ničím zaplněný ani by neměl na ničem ulpívat, ale neustále by měl být vyprázdněný. Pak budeme prožívat a vychutnávat Krista a Kristus bude mít možnost, postavení a prostor pro to, aby rostl v našem nitru. Kéž nám Pán dá správné srdce a správného ducha, abychom jej mohli prožívat a vychutnávat jako strom života Pokračování příště…
1. Označení šesti měst, které poskytovaly ochranu těm, kteří někoho neúmyslně zabili. (zač. U) 2. Co žádal Gedeón od Boha, než šel do boje s Midjánci? (zač. Z) 3. Jméno hejtmana Saulova vojska. (zač. A) 4. Jméno Jeremiášova písaře. (zač. B) 5. Jaké měl Zacheus zaměstnání? (zač. C) 6. Babylónský král, který nechal Daniela uvrhnout do jámy se lvy. (zač. D) 7. Domovská země dvořana, kterého pokřtil Filip. (zač. E) 8. Jak se jmenoval muž, jehož děti zahynuly ve vichřici? 9. Jak se jmenovaly Lazarovy sestry? 10. Kdo řekl: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“? 11. Kdo vedl Izraelce při dobývání Jericha? 12. Kdo komu řekl: „Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.“ 13. Kdo komu řekl: „Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ 14. Kdo komu řekl: „Ponech ho ještě tento rok…“ 15. Jak byli příbuzní Félix a Drussila. 16. Kolik dětí měla první Davidova žena Míkal? 17. Původní název Bét-el, než je Jákob přejmenoval?
Odpovědi z minulého čísla 2/2012 1)Marie Magdalena (Jan 20, 11-18); 2) Nebó (5. Moj. 32, 49; 34,1-5); 3) Opona v chrámu (Mat 27,51; Mar 15,38; Luk 23,45); 4)Perskému (Ezd 1,1); 5) Roj včel (Soud 14,8); 6)Sára (1. Moj 17.kapitola); 7) Theofil (Sk 1,1); 8) Lában (1. Moj. 24,29); 9) Nátan (2.Sam 12, 1-10); 10) Tabita - Dorkas (Skut 9, 36-41); 11) Šulamitka v písni Šalamounově svému milému (Pís 1,6); 12) Jákob neznámému s nímž bojoval (1. Moj 32,27); 13) Ježíš Kristus ve vidění Janovi (Zjev 1,11); 14) Achímaas a Jónatan (2. Sam 17,17-21); 15) Ježíš uzdravil slepého (Jan 9, 1nn) 16) Dům vyzutého (5. Moj 25,10); 17) Z Nardu (Jan 12,3).
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Věrka Jurášová☺ ☺ Cenou je kniha „Střetnutí“ autor Frank E. Peretti MOC GRATULUJEME !!! Příště se hraje o knihu „Průzor časem“ Autor Zdeňka Sedláčková
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním v přípravě na Boží slávu).
Sladká chuť svatého ovoce Na svatosti je něco půvabného, něco nádherného a přitažlivého. Když usilujeme o svatost, usilujeme o to, být zahaleni do nebeské radosti. Žít svatý život znamená přebývat u zdroje veškeré pravé rozkoše. Znamená to okusit život z Božího pohledu, těšit se z něj, jak se z něj těší sám Bůh. 15.kapitola
„Svatost je základním atributem Boha; je to sláva, lesk a harmonie všech Jeho ostatních dokonalostí.“ (Samuel Fallows, Pop. &Cri. Bib. Encyc.)
Pravá a falešná svatost Přestože slovo „svatost“ znamená „být oddělený“, možný výklad hebrejského slovního kořenu pro „svatost“ je „zářit; být čistý, nový nebo čerstvý; nezašlý (lesklý)“. Svatost působí oddělení od hříchu, ale samotné oddělení od hříchu nevypůsobí svatost. Naše posvěcení není způsobeno nepřítomností hříchu; svatost přichází z Boží přítomnosti. Můžete se „nedotýkat nečistého“, nejste-li však láskou spojeni s Božím otcovstvím, nikdy nepoznáte pravou svatost; vše, co budete mít, je náboženství. Naše svatost je Kristus v nás, neboť jak úzký je náš vztah s Ním, do té míry budeme odrážet Jeho svatost. Ať už však svatostí míníte cokoli, pamatujte si toto: Ježíš byl tím nejsvatějším člověkem, jaký kdy žil, a přesto byl naprosto svoboden od náboženskosti. Co je to „náboženskost“? Je to postoj, jenž vyzdvihuje formu a obřad jako standard spravedlnosti nad čisté postoje srdce. Příkladem náboženskosti jsou farizeové. Avšak před tím, než ve spěchu vyneseme rozsudek nad farizei, nám krátká studie o jejich původu pomůže vyhnout se jejich chybám. Sekta
farizeů vznikla po Makabejských válkách. Makabejci byla rodina zbožných kněží, věrných Mojžíšově Zákonu, kteří pevně a úspěšně bojovali proti pohanským vlivům a okupaci Izraele. Farizeové byli kněžští potomci Makabejců a po téměř 200 let udržovali vysoký makabejský standard oddělení od pohanství. Samotné jméno farizeové vlastně znamená „oddělený“. Až do doby těsně před Kristovým narozeninám byli farizeové nejdůstojnějšími lidmi v Izraeli. Byli spravedliví, odvážní a občas pro svou víru i mučeni. Byli to zřejmí dědicové Božího království. Přesto jako každou sektu, jejíž náboženský důraz není motivován soucitem a láskou Boží, farizee jejich oddělení nakonec uvedlo do povýšeného a samospravedlivého postoje vůči jejich bližním. Třebaže udržovali povrchní vztah se zbytkem židovské společnosti, svými zvyky a šatem byli vzdáleni od svých bratří, neboť se považovali za příliš svaté, než aby se zapojovali do všedních stránek každodenního života. Pokud se týče různých aspektů Zákona, dodržovali farizeové sobotu, dávali desátky i ze zahradních rostlin a na čelo a na zápěstí si podle toho nejpřísnějšího Mojžíšova přikázání (Deut 6:8) přivazovali fylaktéria (malé krabičky s verši Písma). Věřili ve vzkříšení, anděly a duchy (Sk 23:8) a stranili se společnosti zjevně špatných nebo nemorálních lidí. Přesto farizeové zanedbali závažnější věci Zákona: spravedlnost, milosrdenství a věrnost (Mt 23:23). Do doby Kristova narození byli farizeové pyšní na svůj profil a hodnost jim udělené jako duchovním. Na vykreslení toho, jak byli nakonec farizeové sebespokojeni, považme období kolem Ježíšova narození. Jejich lhostejnost vůči tomuto vzácnému okamžiku ukazuje na to, jak moc se vzdálili od Boha a jak byli zcela zaujati svým náboženstvím.
Kde byli farizeové, když se narodil Kristus? Zářivé hvězdné těleso povstalo na východě a den za dnem se blížilo k Jeruzalému. Když se zastavilo nad městem a svítilo na něj, do města vjížděla velká karavana, jež sledovala hvězdu až z Kaldejska. Do bran Jeruzaléma vstupovali hlavní kaldejští astrologové: mágové. Písmo nám říká, že „když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém“ (Mt 2:3), zvláště při oznámení mudrců: „Kde je ten král
Židů? Spatřili jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit“ (v. 2). Bible výslovně říká, že Herodes se vyptával všech velekněží a zákoníků na místo narození Mesiáše – a právě tito farizeové jej informovali: „Betlém“. Kristus, naděje Izraele, Ten, o němž psal Mojžíš, se narodil – sama nebesa potvrzovala tuto událost zjevením „hvězdy“, a přesto tu věc farizeové ani neprošetřili, ačkoli byl Betlém od Jeruzaléma vzdálen pouhých deset kilometrů! Mágové, kteří byli svým původem pohané, urazili více než 1300 kilometrů přes pouště, za velkých výdajů a přes velké nebezpečí, aby uspokojili svou touhu uctívat! (Mt 2:2) Na druhé straně farizeové, kteří znali Písmo a byli dědici Mojžíšova Zákona, neprojevili nejmenší zájem a neposlali žádnou delegaci, přestože mohli do Ježíšova rodiště dojít pěšky za necelé dvě hodiny. Jak nepohnutelní byli farizeové ve svém samospravedlivém postoji! Jak neohroženě vzdorovali Božímu Duchu! Pevně lpěli na svých tradicích; jak pečlivě si zachovávali své postavení! Jak zbožní byli i v tu chvíli, když vydávali Toho, kterého měli uctívat, k ukřižování, tím, že odmítli vejít do římského praetória „…aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka“! (Jan 18:28). Toto byla jejich náboženskost: lpěli více na svých naukách než na poslušnosti Boha. Domnívali se, že znát Písmo má stejnou hodnotu, jako je žít. Jednoduše se chovali tak, jako se dnes chovají mnozí křesťané: jsou více zaměřeni na náboženství než na skutečné následování Ježíše. A tak než příliš ostře odsoudíme farizee, přeměřme sami sebe: jak si stojíme v ohledu spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti? Jak jsme soucitní v péči o potřebné a v ochotě se obětovat za změnu hříšníka? Když se Ježíš právě rodí v nějakém sboru v našem městě, jak vysoko se stavíme nad Jeho potřeby? Neboť Ježíš nás varoval, že nebude-li naše spravedlnost převyšovat spravedlnost farizeů, nemůžeme vejít do Království nebeského (Mt 5:20).
Podstata Ducha svatého Ježíš nechce, abychom byli tak náboženští, že bychom ztratili Boha. Kristova ctnost a moc pocházela z Ducha svatého, ne z ducha náboženského. Bylo to ovoce Ducha svatého, jež Otec korunoval mocí.
Láska uzdravovala nemocná těla. Pokoj vyháněl sužující duchy. Radost uvolňovala zajaté hříchem. Ježíš řekl: „Strom se totiž poznává po ovoci“ (Mt 12:33). Mluvil Ježíš o botanice? Samozřejmě, že ne. Mluvil spíše o vnitřní podstatě věci. Chcete-li vědět, zda je vaše učení zdravé, zkoumejte ovoce, které nese ve vašem životě. Duch svatý by měl v životě věřícího plodit svatý život. Ale jak vypadá svatý život? Písmo nám říká, že „…ovocem Ducha je… láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání…“ (Ga 5:22-23). Jako se tedy strom poznává po ovoci, tak i charakter Ducha svatého se zjevuje nebo poznává podle ovoce. Jestliže si myslíte, že chodíte v Duchu svatém, v rozpoznání, v darech, a přesto postrádáte lásku, radost a pokoj Ducha svatého, můžete chodit jenom ve falešném náboženském duchu. Jste-li schopni si všimnout, o kolik jste „svatější“, potom nejste svatější, ale jenom více náboženští. Svatost není schopna si všimnout sebe sama. Svatost je strom obtěžkaný duchovním ovocem, strom zakořeněný v přítomnosti Boží. Tam, kde náboženství neustále tříští věci v rozdělení a svárech, přináší svatost - tj. nejvnitřnější Boží podstata – plodnost, uzdravení a jednotu. Jak velice potřebujeme pravou svatost! Neboť dnes žijeme ve světě, kde sbor stojí proti sboru a věřící proti věřícímu. Kdyby mezi námi Duch svatý skutečně vládl, bylo by zde pokání, uzdravení, obnovení a láska. Děly by se pravé a trvalé zázraky. Rozdělení, jež dnes vidíme v křesťanství, je od zlého. Je to hřích, z něhož musíme ještě před tím, než se Ježíš vrátí, činit pokání. Je to náboženské. V každé společnosti by měla být pouze jedna církev: mnohotvará pravá církev, která, přestože se setkává na různých místech, je sjednocená v Duchu a lásce jednoho k druhému. A potom bude také druhá skupina, falešná církev, sestávající se z různých izolovaných táborů lidí, kteří se budou domnívat, že oni jediní mají pravdu, lidé, kteří se budou nazývat „Oddělení“, a nikdy si nebudou vědomi toho, že právě to bylo jméno farizeů. Pamatujte si toto: náboženství je samo sobě bohem. Ježíš nikdy neřekl, že máme být „denominací světa“, „sektou ležící na hoře“. Ne. Řekl, abychom byli „světlo světa…město ležící na hoře“ (Mt 5:14). Když jste svatí, jste více zaměřeni na lidi než na náboženství, odrážíte soucit svého Krále. Pokračování příště…
Jsme divadlem tomuto světu – hrajme tak, ať se publikum nenudí!
Bůh nikdy nezapomene na to, aby nám něco chybělo.
V současné době trvá věčnost čtyřiadvacet hodin.
Chceme život v plnosti, ale nejsme ochotni platit plnou cenu.
Bůh tě nepřátel nezbaví – ale je zase nezbaví tebe.
Kříž nás drží při zemi, ale nikde jinde se nebe nelze dotknout.
Když se naučíš čekat na Hospodina, začnou se dít nečekané věci.
Nejšikovnější lovec Kolčava je jeden z nejvýkonnějších lovců. Za rok uloví 4-4,5 tisíce myší a hrabošů. Kam se hrabou kočky. Největší kroužkovec V jižní Africe byl nalezen největší známý druh žížaly na světě. Je to již dávno, přesně v roce 1937 byla nalezena žížala o celkové délce 6,7 metru. Tato délka byla při přirozeném natažení a v průměru měla žížala 2 centimetry. Největší květ Raflézie V roce 1818 přírodovědci T. S. Rafles a J. Arnold v lesích Sumatry ucítili silný zápach hnijícího masa. Po chvíli objevili zdroj: obrovský květ, rozprostřený na zemi. Při metrovém průměru vážil 15 kg! Vše pozorovali a popisovali několik dnů. Arnold při tom v močálech onemocněl tropickou žlutou zimnicí a zakrátko zemřel. Na památku obou objevitelů rostlina s největším květem dostala pojmenování raflézie Arnoldova (Rafflesia arnoldi), jinak patma.
KOUTEK PRO DĚTI
1.Křížovka s vtipem František jde navštívit kamaráda, a když vejde k němu na zahradu, vidí, jak jeho pes sedí v boudě a čte si noviny. Jen mu kamarád otevře, hned se ptá: „To je úžasné, tvůj pes si čte noviny?“ „Ale ne, nenech se mýlit, on jen….!“ (konec vtipu se dozvíš z tajenky ve žlutém sloupci). 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Král džungle Kořist loupežníků Malá moucha Sestra maminky Místnost, kde se učí žáci Paže jinak Připravovat jídlo
2.Hádanky
8. 9. 10. 11. 12.
Opak slabosti Nástroj ke krájení Černý pták Slaví svátek 24.prosince Orgán, kterým se díváme
13. Vodní živočich
a) Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se navštíví a seznámí se se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo? b) Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. c) Bez klíče a víka schránka pokladní, přece zlatý poklad v ní. Co je to? 3.Najdi správný konec k jednotlivým rčením a písmeno, které je uvedeno před ním, doplň podle čísel do tabulky. 1)s čím kdo přichází N.sklízí bouři 2)všude chleba Í.tomu se zelení 3)kdo dřív přijde T.ten se směje nejlíp 4)kdo seje vítr S.nenechávej na zítřek 5)komu se nelení K.tolikrát si člověkem 6)kdo se směje naposled N.ten dřív mele 7)práce kvapná E.o dvou kůrkách 8)co můžeš udělat dnes I.málo platná 9)kolik řečí znáš D.s tím také schází Tajenka: 4.Jaké zvíře se ukrývá v tomto obrázkovém rébuse?
-KOLE +
-KOS+
Tajenka: Řešení z čísla 2/2012: 1 – Jaro. 2 – Travička. 3 – a) meloun(y), b) banán, c) kokos, d) pomelo. 4 – Ještěrka. 5 – a) ticho, b) jezdec na koni, c) vidlička, d) tvé jméno.
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Kubík Juráš – Gratulujeme!
☺Děkujeme za všechny vaše odpovědi. Kdo bude mít štěstí příště?☺
-PEÍE=
D
ne 21. dubna 2012 proběhla u nás v církvi modlitební konference MOKON 2012. Tady mám pro Vás pár postřehů od účastníků, abyste si mohli udělat představu, jak akce probíhala a jak nás oslovila☺ Fouňová: Jsem
Monča
moc vděčná, že se mohl uskutečnit
v
našem
společenství
ve
Vimperku a že jsem se mohla na něm podílet spolu
s
těmi,
kteří
Jihočeský pořádají
Mokon s
Pavlem
a
Martinou Gerčákovýma a se všemi ostatními, kteří dali Pánu svůj čas. Velmi přínosné byly promluvy ke každému vstupu do modliteb. Požehnaná jsem byla Petrem Sikorou, druhým pastorem Apoštolské církve z Prahy, který
nám
předal slovo o tom, co vlastně modlitba
je,
jak se modlit a co
od
toho
můžeme
očekávat. Pete Game zase mluvil o modlitbě skrze víru a přinesl i prorocké slovo jak pro naše společenství, tak i k jedincům. Povzbudivá slova nám dal také pastor Martin Běle
Petr Sikora
z Elimu z Písku. Práce, kterou v Písku skrze ně Pán Ježíš koná, je mocná a pro mnohé by mohla být inspirující. Chvály a modlitby svatém,
v byli
Duchu mocné
a
přinesli velkou milost a věřím, oblasti
že
v
duchovní
Vimperka
to
způsobí průlom a ponese to své ovoce. Děkuji všem, kteří se této modlitební konference zúčastnili a vyprošuji milost a požehnání pro každého z nich. V lásce Kristově vaše sestřička Monča
Peťa Jsem rád, že tato modlitební Pe a Jurášů: Juráš konference byla zrovna u nás a že se sešli křesťané z různých denominací. Mám radost z toho, že se něco děje v duchovní sféře a plně věřím tomu, že po této konferenci bude Bůh v tomto městě (ve Vimperku) jednat a nejen se sborem, ale i s okolním světem. Sláva Pánu Ježíši!
Věrka Jurášů: Tato akce byla moc fajn, potěšilo mě, že se konference konala právě u nás a že vše Pán řídil ke své slávě. Myslím si, že jsme se něco přiučili a bráškové a sestřičky z jiných sborů byli pro nás povzbuzením a věřím, že i my na oplátku pro ně. Samozřejmě jsem si užívala chválu a také modlitby, které měly jasnou strategii. Díky Pánu za slovo od Petra Sikory a také mě zasáhlo Martin slovo, které měl Pete Game. Běle Věřím, že díky této akci budeme v kontaktu s dalšími sbory v Jižních Čechách a budeme tak moci společně pracovat na Božím díle. Pete Game
Kája Jakš: Na Mokonu mě nejvíce
zaujaly modlitby,
ke kterým jsme byli vedeni. Byly to modlitby za náš národ, politiku a celkový duchovní stav naší země. Při modlitbách jsem prožíval přítomnost Ducha Svatého velmi silně, protože jsem se poprvé modlil v jazycích a moje vyřčená slova se shodovala se slovy bratra, který byl opodál. Poté Duch Svatý zapracoval tak jak Ho znám a já
už jenom seděl a tiše plakal. Cítil jsem, jak mi slzy tekly po tvářích a dopadaly na podlahu a já je nechal téci jako by to tahle země potřebovala, aby nad ní někdo v modlitbách
plakal
a
předával ji Pánu. Pete
Game
jako
host
přinesl pro nás slovo od Pána,
které
s radostí
jsem
poslouchal.
Chvály byly úžasné, vždy si je užívám. Slyšeli jsme výklad nadále
slova,
které
rozebíráme
posuzujeme.
a
Akce
Mokon se mi velmi líbila a doufám, že nebyla poslední svého druhu u nás ve sboru.
E.H.Andrews Kapitola IX. – Zázrak stvoření
V
této kapitole si vysvětlíme, jaké místo zaujímá zázrak i vědecký zákon v události stvoření. V minulé kapitole jsme se přesvědčili o tom, že spolupůsobení zázraku i vědy vypadá přirozeně a logicky, pokud pochopíme co je podstatou věd. zákona. Musíme si uvědomit, že nikdy nebudeme vědět, jak Bůh uskutečnil některé věci na začátku. Musíme též pochopit, že lidé nebudou souhlasit s naším chápáním či výkladem události stvoření popisované v prvních kapitolách knihy Genesis. Přesto je možné vyprávět příběh stvoření způsobem, který bude ve shodě s vědou i s Biblí. Genesis a historie Mnozí lidé se snaží vědu a Bibli násilně sladit v otázce stvoření tak, že kniha Genesis je mýtus. Říkají, že tento mýtus hovoří pravdu, ale nepatří do skutečné historie. Tvrdí, že je to podobenství, které nás seznamuje se samotným faktem. Bůh stvořil vesmír, ale neříká nám, jak to udělal. Od toho není daleko k tvrzení, že Bible nemá pravdu. Neboť Genesis hovoří poměrně hodně o tom, jak Bůh stvořil svět! Samozřejmě, že v Bibli jsou i podobenství. Jsou tam i oddíly, které mají charakter poezie a není možno je vykládat doslovně. Ale Genesis je historická kniha a je zjevné, že autor byl přesvědčený o skutečné historičnosti toho, co píše. Říci, že Genesis je pouhé podobenství není ta pravá cesta jak dát soulad mezi vědou a Biblí. Správný způsob spočívá v pochopení jaká je pravá podstata vědy a Bible. V Bibli je to co Bůh vybral, aby to bylo zjevené člověku. Všechno v ní je důvěryhodné a pravdivé. Věda
zkoumá, jakým způsobem Bůh udržuje všechny věci stavem Boží moci. A tak nechává prostor i pro zázraky. Náš popis stvoření bude sledovat první kapitolu Genesis. Ta a další zmínky v Bibli jsou jedinečným místem, kde je možné sledovat spolupůsobení zázraků a vědy. Na počátku Toto jsou první slova knihy Genesis a hovoří o začátku stvoření. Nejedná se tu o počátek Boha, neboť dle Bible je Bůh věčný a nemá začátek ani konec. Když řekneme Slovo „Počátek“, dostáváme se k pojmu čas. Pokud čas neexistuje pak i slovo – počátek, konec, nejprve, a potom – nemají žádný smysl. Proto Bůh nemůže mít žádný začátek. On stvořil čas spolu s prostorem a vše co se v něm nachází. Věda říká, že náš svět existuje v času a prostoru a že obě veličiny jsou navzájem propojené zvláštním způsobem. Nejsou úplně oddělené a obě jsou částí jednotného časoprostoru, v kterém existuje náš vesmír. Když např. zapnete televizní přijímač, obraz je jen na ploše obrazovky, podobně dvojrozměrný je i namalovaný obraz. Ale vše hmotné se nachází v trojrozměrném prostoru! Vše má výšku, délku a šířku, svůj věk a to znamená, že má svou dimenzi času. Samotný vesmír tedy existuje ve čtyřech dimenzích časoprostoru (3 dimenze prostoru a 1 času). Bůh je však mimo čas i prostor, On existoval dříve než čas, nebyl ještě ani vesmír, prostor a čas… jen On sám. Prostředí, v kterém žil je pro Něho stejné i dnes a Bible je nazývá věčností. Je to sféra přesahující časoprostor, sféra, do které se nám těžko proniká naší představivostí, myšlením. Bible ji nazývá nebesa a v nebesích neexistuje ani čas, ani prostor. Bůh nikdy nebyl samotný, vždy existoval ve všech třech osobách jako Otec, Syn a Duch Svatý žijící ve vztahu dokonalé vzájemné harmonii. Nejdříve stvořil anděly a ostatní duchovní bytosti. Ti žili a žijí v duchovní říši. Zahrnuje to i Anděly, kteří zpyšněli a vzepřeli se Bohu a ti byli vyhnaní z Boží přítomnosti a stali se satanskými bytostmi. Poté se Bůh rozhodl stvořit materiální svět a v tu chvíli začal existovat čas a prostor, hmota a energie společně se zákony, kterým se podřizují.
Věda nám není schopna říci nic o počátku existence. Věda může vysvětlit jen to, co se podřizuje věd. zákonu. Nemůže proto vysvětlit jak tyto zákony vznikaly. Můžeme říci jen, že je vytvořil Bůh, nebo se úplně vzdát pokusů o vysvětlení jejich původu. Jakmile byly stvořeny prostor, hmota, čas a energie, okamžitě se začaly podřizovat věd. zákonům. Není možné si představit, že by hmota byla stvořená bez zákonů kontrolující atomy, neutrony, stavební prvky hmoty. Pro vědu je typická otázka: Jak vypadal vesmír bezprostředně po stvoření? Současná teorie hovoří o tom, že vesmír byl nejdříve jako gigant. Ohnivá koule, a že galaxie a hvězdy jsou jen pozůstatky obrovského výbuchu. Tuto teorii musíme konfrontovat s tím, co nám Bůh zjevil v Bibli. Jak jednou došlo k stvoření hmoty, pak se již vytvořili dostatečné předpoklady pro to, abychom pomocí vědeckých zákonů mohli popsat procesy, které se odehrály později, i když při tom měly svůj podíl i zázraky.
Vesmír Je teorie „velkého třesku“ správná? Pokud ne, tak co hovoří Bible? V Bibli není slovo vesmír, ale nebesa, nebo nebe. V Genesis 1:20 se např. píše o ptácích, kteří létají po nebi. Další význam se týká duchovního světa, v kterém žije Bůh, ale někdy se zase hovoří o jevech, které můžeme pozorovat na obloze, ale jsou vzdálené daleko za oblaky, např. slunce, měsíc, hvězdy. Když se slova „nebe“ či „nebesa“ používají v tomto významu, hovoří se o celém vesmíru.
Žalm 8:4 „Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil.“ Kdykoli Bible hovoří o nebesích a zemi, jde zřejmě o vesmír a zem. Nebesa jsou zmíněna jako první, neboť byla stvořena dříve než zem, což souhlasí i s vědeckou představou o historii vesmíru. Ale zdá se, že není v souladu s verši 14 až 18 1. Kap. Genesis, kde se hovoří, že slunce, měsíc a hvězdy se objevily čtvrtý den Stvoření. Ale první verš této kapitoly zní: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“ A ne naopak. Tento zdánlivý rozpor se dá jednoduše vysvětlit. Verše 14 – 18 tvrdí dvě věci. Hovoří, že Bůh stvořil slunce a měsíc, ale i to, že je umístil na oblohu. Pokud je stvořil dříve než zem, mohl je umístit na oblohu až čtvrtý den a to může být právě ta událost, o které hovoří uvedené verše. Jeden způsob umístění slunce a měsíce na oblohu mohl být ten, že obloha se mohla tehdy poprvé vyjasnit. Úplně jiný způsob by mohl znamenat, že Zem byla přivedena na oběžnou dráhu okolo slunce z prostoru mimo sluneční soustavu. Obě vysvětlení jsou reálné. Někteří křesťané věří, že nejdříve byla celkem nezávisle stvořena zem a utváření ostatního vesmíru začalo až čtvrtý den. Pokud je to pravda, tak je zřejmé, že věd. teorie o vesmíru neplatí. Ne že by věda zklamala, ale jevy v první kapitole Genesis byly zázraky, čímž se vyčlenily ze sféry vědy, nepodlehly věd. zákonům. Z Bible je jasné, že Bůh zázrakem stvořil celý vesmír z ničeho. Židům 11:3 „Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.“ Nehemiáš 9:6 „Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším co je v nich. Ty sám dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský.“ Tyto slova prozrazují pravý charakter stvoření. Šest dní stvoření Je v šesti dnech zahrnuté celé stvoření včetně „počátku“ z Genesis, nebo věta „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“, mluví o něčem, co se odehrálo ještě před událostmi šesti dnů?
Verš v knize Exodus 20: 9-10 naznačuje, že šest dní zahrnuje celé stvoření: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku.“ Na druhé straně by bylo logické, kdyby první den začínal stvořením světla na zemi, zvlášť když čteme, že Bůh nazval světlo dnem (Genesis 1:5). Pokud je to pravda, zem existovala (pustá a beztvará – dle Bible), před začátkem šesti dnů. Můžeme tedy říci, že první den zahrnuje všechno, co se odehrálo před stvořením světla na zemi. (Souhlas s Exodus 20:11). Zároveň potom platí i to, že první den trval mnohem déle než ostatní dny, neboť na rozdíl od nich nebyl omezen ránem a večerem. Možný je tedy i výklad šesti dní, při kterém se počítá s dlouhým časovým obdobím před stvořením světla na zemi, kdy se mohly mnohé jevy odehrát způsobem, jak je popisuje věda. Např. zem se mohla dlouhou dobu ochlazovat až do své beztvaré, neladné podoby, kdy se začala odehrávat další kapitola stvoření. Někteří křesťané věří, že všechny dny byly stejně dlouhé, tak jako dnešní den. Pak by se však vesmír nemohl po velkém výbuchu formovat dle působení věd. zákonů. Nebylo by dost času, aby vznikly hvězdy a galaxie. Ale Bůh může kdykoliv chce nahradit věd. zákon zázrakem. Bůh mohl stvořit vesmír hned v takové podobě, jak ho známe dnes bez toho, aby použil věd. zákon pro období od zázraku stvoření do současného stavu. Mohl též mocí svého příkazu stvořit prázdnou zem, která by už byla chladná a tak připravená k další etapě stvoření. Žádná z těchto možností neprotiřečí skutečnosti, že Genesis je pravdivá historie. Jak je to s délkou dalších pěti dnů? První den mohl být velmi dlouhý, neboť nezačal ránem a tak od chvíle stvoření světla na zemi se mohl prodlužovat směrem dozadu -
po zpětné časové linii. Ale další dny už byly odlišné. Byly dlouhé od rána k následujícímu. (Genesis 1.13) „A byl večer a bylo ráno, třetí den.“ Tzn. že den tedy skončil tehdy, když začalo nové ráno. Tyto dny se musely podobat našim dnům. Tak jako je střídání dne a noci způsobené otáčením země kolem své osy, tak to mohlo být i tehdy. Světlo, které bylo stvořené první den, muselo pocházet z nějaké hvězdy, nebo jiného vzdáleného zdroje. Mohlo to být i naše současné slunce, pokud čtvrtý den budeme považovat za čas, kdy se slunce poprvé objevilo na obloze a ne za čas, kdy bylo stvořené. Ale jsou i tři předpoklady, při kterých by platilo, že dny (mimo prvního) trvaly déle. Především zem se mohla otáčet mnohem pomaleji než dnes. Kdyby se otáčela desetkrát pomaleji, dny by se prodlužovaly 10x atd. Některé planety naší sluneční soustavy mají velmi dlouhé dny. Za druhé rána a večery nemusely být vůbec vyvolané otáčením Země, ale rozsvěcováním a zhasínáním zářivé hvězdy. V tom případě mohly trvat jakkoliv dlouho. Není to příliš pravděpodobné. Za třetí, samotný čas se mohl od stvoření změnit! Je to těžko představitelné, ale ne nemožné. Podle Einsteina se čas zrychluje, nebo zpomaluje v závislosti na rychlosti, s jakou se pohybujeme. Pokud se něco pohybuje rychlostí blížící se rychlosti světla, čas se prodlužuje a zdá se, jako by jevy probíhaly velmi pomalu. Mimo toho vlivem gravitační síly může dojít ke zkreslení, nebo k zakřivení času. Pokud i věda tvrdí, že čas může podléhat takovým změnám, je jasné, že časová změna se mohla na základě Božího příkazu lehko odehrát. Možná, že jen v podstatě nerozumíme co je to čas… Pán Bůh měl asi problém vysvětlit to lidem v Bibli, ale s určitými náznaky se setkáváme v Novém Zákoně, kde se hovoří: (Z Petra 3:8) „Jednu věc si uvědomte milovaní: U Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“ Pokračování IX. kapitoly příště
Volný překlad ze Slovenštiny vytvořil Standa Hadrava (děkujeme za příspěvek)
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9) Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži. Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18) Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5) Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu, přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil
z mrtvých, budeš spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10,9-10.13) Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Matouš 12,30) Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským 6,2) Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš, přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny. Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17) Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých. Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to zaslíbil. Amen.“ Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův 5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadiónem 199, Vimperk (bývalá budova TKB) – 1.patro.
Narozeniny v květnu a červnu slaví: Jarka Fouňová 3. 5. (64 let), Peťa Juráš ml. 20.5. (12 let), Kubík Juráš 20. 5. (9 let), Honza Roučka 21. 5. (55 let),Timík Founě 29. 6. (9 let).
Oslavencům přejeme mnoho Božího požehnání
9. 6. 2012 13:00: Worship.cz open air festival, Kde: Brno, Moravské nám. Pořádá: o. s. Worship.cz Stránky věnované akci: http://www.worship.cz Časový odhad akce: 13:00–22:00 Účinkující: Alešanka; Simona Marthausová (SK); ADD Gospel; Boudapsova; K4; členové bývalé kapely !On (s jinou hudbou) Večerní bohoslužba – chvály: Gina a Alešanka, kázání: Pavel Coufal (BJB Brno) Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín a povídají si spolu o síle modlitby. Kněz říká: "Představte si, co se mi stalo. Jdu jednou takhle zaopatřovat nemocného, když vtom právě ve chvíli, kdy jdu přes louku, se přižene obrovská vichřice a prudký liják. Klekl jsem a začal se modlit. A věřte nebo ne - všude kolem liják, ale nade mnou svítilo sluníčko." "To nic není, " říká na to mohamedán. "Tobě šlo jenom o zdraví, ale mně přímo o život. Jednou jedu na velbloudovi přes poušť a v tom písečná bouře. Nebylo se kam schovat. Poklekl jsem tedy a modlil se. A v tom všude kolem zuřila písečná bouře, ale nade mnou modrá obloha a sluníčko." "To nic není," vmísí se do debaty rabín. "Jednou jdu takhle v sobotu po městě a vidím na zemi peněženku plnou peněz. Ale uvědomil jsem si, že se v sobotu nesmím peněz dotýkat. Tak jsem poklekl a pomodlil se. A co se nestalo - všude kolem byla sobota, ale nade mnou úterý!"
Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava. Slouží pro potřeby společenství. Číslo 3/2012. Vychází jako dvouměsíčník. Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel. 723/182308, 728/684113 E-mail:
[email protected], www stránky: http://www.krestanskysbor-vimperk.estranky.cz/; číslo účtu Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 24. června 2012☺ ☺
