Nekalé obchodní praktiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Právní administrativa v podnikatelské sféře

Nekalé obchodní praktiky bakalářská práce

Autor:

Jan Valavačkoski Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Šárka Palermová

Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karviné dne 01. 04. 2014

Jan Valavačkoski

Poděkování: Tímto upřímně děkuji JUDr. Šárce Palermové, vedoucí bakalářské práce, která svými radami, příspěvky a především vstřícným přístupem přispěla k realizaci předmětné bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá ochranou spotřebitelů proti nekalým obchodním praktikám. V úvodní části práce je vylíčena osoba spotřebitele dle právních předpisů zabývající se danou problematikou, částečně je v práci uveden vývoj ochrany spotřebitele. Součástí práce je pohled na moţnosti ochrany spotřebitele z pohledu veřejnoprávního či soukromoprávního. Uvedu a rozeberu orgány, které se ochranou spotřebitele zaobírají, ochranu ze zákona vykonávají. Poukáţu na nekalé praktiky uţívané na předváděcích akcích. V práci uvedu novelizace zákonů dotýkajících se ochrany spotřebitele. Pro představu uvedu příklady klamání spotřebitele.

Klíčová slova: ochrana spotřebitele, nekalé obchodní praktiky, podnikatel, občanský zákoník

Annotation The bachelor thesis deals with the protection of consumers against unfair business practices. First part of the work describes an individual consumer by legislation dealing with the issue and partly development of consumer protection. Part of this work is a view of the possibility of consumer protection from the perspective of the public or the private sector. I mention and analyze the authorities which are concerned with consumer protection and which implement the protection due to the law. I point out the unfair practices used in the presentation. In the work I bring amendments to laws regarding to consumer protection. I give some examples of misrepresentation.

Keywords: consumer protection, business practices, businessman, civil code

Obsah Úvod Abstrakt 1. Postavení spotřebitele v nekalých obchodních praktikách 1.1. Spotřebitel 1.2. Průměrný spotřebitel 2. Přehled a rozdělení nekalých obchodních praktik 2.1. Základní rozdělení nekalých obchodních praktik 2.1.1. Klamavé obchodní praktiky 2.1.2. Agresivní obchodní praktiky 2.2. Černá listina nekalých obchodních praktik 2.3. Příklady klamavých a agresivních obchodních praktik 3. Právní prostředky ochrany 3.1. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele 3.1.1. Orgány veřejné správy kontrolující zákony pro ochranu spotřebitele 3.2. Soukromoprávní ochrana spotřebitele 3.2.1. Spotřebitelské smlouvy dle občanského zákoníku 4. Praktiky uţívané na předváděcích akcích 4.1. Smlouvy uzavřené při podomním prodeji a předváděcích akcích 4.2. Zjištění porušení obecně závazných předpisů 5. Pouţité metody 5.1. Definování problému a cíle průzkumu 5.2. Průzkum veřejnosti vnímání nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům 5.3. Analýzy 5.3.1. Analýza informovanosti veřejnosti s nekalými obchodními praktikami 5.4. Vyhodnocení obecných otázek dotazníku Závěr Seznam pouţité literatury Přílohy

5

ÚVOD Jiţ od svého útlého věku se kaţdý občan setkává nebo vstupuje do vztahu s podnikateli. Uţ jako dítě, posléze dospělý jedinec dochází do obchodu, kupuje zboţí, sjednává smlouvy různého významu a zaměření. Při uvedených setkáních dochází k obchodním transakcím, kde na jedné straně vystupuje podnikatel, jako subjekt, který nám „svým způsobem“ plní naše sny, prodejem našeho vysněného artiklu, na druhé straně stojí poptávající po sluţbě, zboţí – spotřebitel. Po pádu ţelezné opony v roce 1989 nastala v naší zemi expanze společností, podnikatelů nabízejících různé druhy zboţí, potravin, cestování a dalších mnoha sluţeb. Obchody, supermarkety, trţiště začaly růst jako houby po dešti ve všech lokalitách republiky. Spotřebitelé byli najednou „zasypáni“ obrovským mnoţstvím zboţí různého upotřebení, vyuţití či významu pro kaţdého spotřebitele. S přibývající dobou, růstem demokratického zřízení naší země, prohlubováním spolupráce na poli obchodním začaly být uzavírány smlouvy o obchodu mezi naší republikou a dalšími zeměmi ve světě. Na trh se začalo dostávat ohromné mnoţství zboţí z různých zemí. Pulty supermarketů a hlavně trţnic zaplavilo zboţí z Asie. Ve spleti mnoha vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli se začaly mnoţit problémy v těchto vztazích, nedodrţení podmínek prodeje, problémy při reklamacích zboţí, praktiky při uzavíraní smluv. Zákonodárci se začali danými problémy více zabývat a spotřebitele chránit schvalováním různých zákonů. Po vstupu ČR do Evropské unie bylo zapotřebí rovněţ sladit právní akty účinné v ČR s platnými v EU. Ze strany EU a parlamentu ČR je kladen velký důraz na ochranu spotřebitele, jelikoţ nezákonných a nekalých praktik podnikatelů přibývá. Často nehumánními prostředky navyšují svůj zisk na úkor potřeb a uspokojení spotřebitele. Jedná se o téma stále aktuální, dotýkající se občanů, kteří s dobrými úmysly naráţejí na chamtivost prodejců, kteří se snaţí podvodnými praktikami zvýšit svůj zisk na úkor spotřebitelů. Stále častěji vyplouvají na povrch zprávy o zdraví závadném zboţí produkovaným ze strany výrobců z Asie, ale i jiných zemí. Téma jsem si vybral, jelikoţ jsem sám spotřebitelem, a nezákonné jednání obchodníků se můţe dotknout jak mojí osoby, tak kaţdého v okolí. Z tohoto důvodu je mi daná problematika blízká. V práci se budu snaţit charakterizovat spotřebitele, jaké má právní moţnosti ochrany před nekalými obchodními praktikami, rovněţ rozeberu praktiky uţívané ze strany prodejců při předváděcích akcích. Obšírněji v práci popíšu instituce státní správy, které chrání spotřebitele a jeho zájmy ze zákona. Poukáţu na rozdíly mezi ustanoveními současného a nového Občanského zákoníku, účinného od 01. 01. 2014.

6

V úvodu rozeberu osobu spotřebitele dle evropského a českého právního systému, uvedu právní ochranu spotřebitele po stránce veřejnoprávní a soukromoprávní. Obsáhleji se budu zabývat orgány vykonávajícími kontrolu nad poškozováním spotřebitelů. Práce bude obsahovat i některé konkrétní příklady poškozování spotřebitele ze strany podnikatele.

Metody zpracování: Práce je zpracována a vedena metodou rozboru (explanace, analýza), částečně komparace. Součástí práce je v závěru dotazník, zde byla uţita metoda dotazování. Práce není výzkumná, jedné se o práci teoretickou poukazující na praktické moţnosti a práva spotřebitele.

7

1. Postavení spotřebitele v nekalých obchodních praktikách 1.1. Spotřebitel Celá bakalářská práce se bude potýkat s problematikou nekalých obchodních praktik vůči spotřebiteli, proto si myslím, ţe by bylo vhodné, osvětlit význam pojmu spotřebitel. Vyuţiju taktéţ české prameny práva a porovnám tento pojem v rámci evropského a českého měřítka, jelikoţ ne vţdy je tato právní úprava stejná. Co se týče české právní úpravy, tak zákon o ochraně spotřebitele posuzuje spotřebitele jako „fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého podnikání“. 1. Spotřebitelům jsou v tomto zákoně ustanoveny práva pro jejich ochranu vůči druhé smluvní straně, tzn. vůči dodavatelům zboţí či sluţeb, nebo taktéţ vůči podnikatelům. V roce 2008 byl přijat nový zákon č. 36/2008 Sb., kdy do zákona byla zakomponována nová evropská směrnice a to Směrnice o nekalých obchodních praktikách (2005/29/ES). Zákon byl touto novou směrnicí obohacen o podstatnou část, která vymezuje nekalé obchodní praktiky druhých smluvních stran pro ochranu spotřebitelů. Dle českých norem definuje spotřebitele mimo jiné i Občanský zákoník. A to konkrétně § 52 odst. 3 Občanského zákoníku, který vnímá spotřebitele jako „osobu, která při uzavírání a plnění smluv nejedná v souladu s vlastní podnikatelkou či obchodní činností“. V současné době jiţ však vešel v účinnost (01. 01. 2014) nový Občanský zákoník, zák. č. 89/2012 Sb., v němţ je v ustanovení § 419 osoba spotřebitele definována „jako každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Naopak dle evropského pohledu - článku č. 2 směrnice 2005/29/ES vnímáme „spotřebitele jako fyzickou osobu, jež v obchodních praktikách spadajících do působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání!. 2 1 2

zákon č. 634/1992 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o ochraně spotřebitele, § 4. [cit. 2013-11-11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách

8

Spotřebitelem tedy rozumíme finálního konzumenta zboţí či sluţby, zároveň toto zboţí či sluţbu nevyuţívající pro účely podnikání jak ve své vlastní ţivnosti, tak malé či velké firmě2. Spotřebitele v souhrnu vnímáme jako fyzickou osobu, která s nákupem zboţí či sluţeb nedisponuje dále v rámci své podnikatelské činnosti. Spotřebitel by měl být velice vnímavý zároveň i soudný při nákupu zboţí či sluţeb, aby předešel k poškození sebe samého. Příklad: Za spotřebitele je moţno povaţovat osobu, která s podnikatelem uzavřela smlouvu ve věci koupě osobního motorového vozidla, spotřebitelem však není osoba, jenţ jako zaměstnanec kupuje motorové vozidlo, pro předmětnou společnost, jménem této společnosti, v zájmu svého zaměstnavatele3. Vztahy mezi podnikateli jsou upraveny Obchodním zákoníkem4. Spotřebitel tím, ţe vstupuje do vztahu s podnikatelem ve věci např. koupě zboţí, výrobků, potravin, potravinových doplňků atd., jak v kamenných tak internetových obchodech, uzavírá s podnikateli různé smlouvy, je při daných transakcích a operacích chráněn právními předpisy zabývajícími se ochranou spotřebitele a postihy za poškození spotřebitele. Ochrana spotřebitele je zakotvena i v ustanoveních Obchodního zákoníku4, v předmětném zákoně je definován pojem nekalé soutěţe, kdy v konečné fázi se nekalé jednání můţe projevit poškozením podnikatele či spotřebitele. „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje“. V obdobných znacích jako v zákonech chránící spotřebitele je v obchodním zákoníku vyobrazeno jednání podnikatele, která se povaţují za nekalá vůči konkurenčnímu podnikateli nebo konečnému spotřebiteli.

3

Dohnal, J., T. Šperka, Spotřebitel, Jak být úspěšný v reklamačním řízení a bránit svá práva,Wolters Kluwer, Praha, ISBN 978-80-7357-399-7 4 zákon č. 513/1991 Sb., platný do 31. 12. 2013

9

1.2. Průměrný spotřebitel Součástí směrnice je rovněţ výklad pojmu průměrný spotřebitel, kdy na ochranu spotřebitele je potřeba vynaloţit úsilí všech států EU a učinit taková opatření, aby mohl být spotřebitel chráněn prostředky, které jsou dostatečně účinnými a zajistí právní ochranu spotřebitele, jeţ je ohroţen nekalými praktikami druhé strany smluvního vztahu. Dané prostředky nabízejí spotřebiteli moţnost čelit nekalým obchodním praktikám ţalobou u soudu či jiného správního kompetentního úřadu ve správním řízení, kdy tyto praktiky je nutno postihovat a jednotlivé strany ustanoví pokuty a jejich výši za nekalé jednání vůči spotřebiteli. za porušení národních předpisů přijatých při implementaci směrnice 2005/29/ES2. Vysvětlení pojmu

průměrného spotřebitele vychází ze směrnice 84/450/EHS, která byla následně změněna směrnici Evropského parlament a Rady 2005/29/ES ze dne 11. 05. 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Směrnice Rady 84/450/EHS. Základem přijetí směrnice bylo přijetí opatření k ochraně všech spotřebitelů. Ve věcech týkajících se reklamy evropský Soudní dvůr při svém rozhodování, od data přijetí směrnice 84/450/EHS, shledal jako nezbytné posuzovat vliv na kaţdého jednotlivého běţného spotřebitele. Pojem průměrného spotřebitele je ve směrnici definován jako spotřebitele, „který má dostatek informací a je s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory v rozumné míře pozorný a opatrný5. Definice průměrného spotřebitele se ve směrnici 2005/29/ES jiţ neobjevuje. Pro posouzení nekalosti se pouţívá kritérium průměrného spotřebitele. Kaţdá jednotlivá země EU chrání spotřebitele odlišně, základem je vlastní právní úprava a přístup k pojetí spotřebitele. Základem je vycházet z především ze společné ustálené judikatury Evropského soudního dvora, jelikoţ je potřeba zachovat shodný výklad s právem komunitárním6. Ve svých judikaturách Evropský soudní dvůr „odkazuje na dobře informovaného, obezřetného a pozorného spotřebitele“. Ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky, v rozsudku sp. zn. 32 Odo 229/2006, ze dne 30. 5. 2007, lze vyvodit, ţe se přiklání ke shodnému pojetí s judikaturou evropského Soudního dvora. Vţdy však bude záleţet na posouzení příslušného orgánu, který bude nekalost hodnot posuzovat7. 5

ŠŤASTNÝ, D. Nekalé obchodní praktiky, Moderní obchod, 10/2007.[cit. 2013-11-11]

6

směrnice, nařízení přijatá na základě Smluv a další prameny práva, které tvoří ucelené primární právo EU

7

Nekalé obchodní praktiky, [online], citace [2014-04-04], dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/nekale-

obchodni-praktiky-54474.html

10

2. Přehled a rozdělení nekalých obchodních praktik Nekalou obchodní praktikou se rozumí praktika, kdy podnikatel (myšleno fyzická osoba, podnikatel či právnická osoba) jedná vůči spotřebiteli v nesouladu se zákonem a zároveň je schopný ovlivnit spotřebitele v jeho rozhodnutí tak, jak by se v reálném běţném ţivotě nerozhodl. Rozhodnutím v tomto slova smyslu se rozumí nákup zboţí či sluţeb. Nekalé obchodní praktiky se zakazují8. Aby jednání podnikatele, právnické osoby tzn. druhé smluvní strany vůči spotřebiteli, bylo v rozporu se zákonem, tedy zakázáno a povaţováno za nekalou obchodní praktiku, musí splnit dvě podmínky, kterými jsou: Rozpor s odbornou péčí a podstatné ovlivnění taktéţ rozhodování spotřebitele. Rozporem s odbornou péčí se rozumí zvláštní péče a dovednosti, které se od druhé smluvní strany směrem ke spotřebiteli neočekávají a zároveň nezaštiťují obvyklé, standardní obchodní praktiky, které se míjí se zákonem. Podstatným ovlivněním spotřebitele je obchodní praktika, která není dle zákona pro spotřebitele přínosná a zákonná. Výrazně zhoršuje rozhodnutí spotřebitele, informace o zboţí či sluţbě nejsou ucelené, pravdivé. Dle zákona na ochranu spotřebitele 634/0992 Sb. je praktika nekalá, pokud právnická osoba, vystupující vůči spotřebiteli jako druhá strana, jedná v rozporu se zákonem, jednáním, jeţ je zakázáno. Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli, druhé straně smluvního vztahu, v rozporu s poţadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, ţe můţe učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Výše uvedený zákon uvádí, ţe obchodní praktika je nekalá, je-li zaměřena na spotřebitele, kteří jsou v důsledku své duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelnými.

8

WINTER,F., Právo a reklama v praxi. [Str.207]. ISBN 978-80-7201-654-9[cit. 2013-12-12]

11

2.1. Základní rozdělení nekalých obchodních praktik „Obchodní praktika je nekalá, pokud je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena. Pokud se praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, vychází se z možnosti ovlivnit chování průměrného člena této skupiny“. 9 Nekalé obchodní praktiky zákon o ochraně spotřebitele rozděluje na dvě základní části. Konkrétněji danou problematiku upravuje směrnice 2005/29/ES10, směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trh. Obchodní praktika jsou nekalé v případě, jedná- li se o:

Klamavé obchodní praktiky, podrobně rozebráno v kapitole 2, oddíl 1, článku 6, směrnice Evropské Parlamentu a rady 2005/29/ES, následná implementace do českého právního systému a zakomponování do přílohy č. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

Agresivní obchodní praktiky, podrobně rozebráno v kapitole 2, oddílu 2, článku 8, shodného předpisu, rovněţ součástí zákona o ochraně spotřebitele, v příloze č. 2.

9

ŠŤASTNÝ, D. Nekalé obchodní praktiky. Moderní obchod, 10/2007.[cit. 2013-12-13]. směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. Května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na nitřním trhu a o změně směrnice 84/450/ES a změně dalších směrnic a nařízení Evropského parmanentu a Rady, [online], citace [2014-06-04], dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32005L0029 10

12

2.1.1. Klamavé obchodní praktiky Obchodní praktiky jsou klamavé, jestliţe obsahují nesprávné informace, a jsou ve své podstatě nepravdivé, je-li schopna tato informace uvést průměrného spotřebitele v omyl, nebo tyto informace mohou vést spotřebitele ke konečnému špatnému rozhodnutí, které by za ideálních podmínek jinak neučinil. Klamavé je rovněţ opomenutí prodejce, který důleţité informace spotřebiteli zatajil, nebo poskytl nejasným či nesrozumitelným způsobem. Obchodní praktika je taktéţ klamavá, pokud s přihlédnutím ke všem jejím souvislostem či skutečnostem, můţe vést spotřebitele ke špatnému obchodnímu rozhodnutí, které by jinak neučinil. Vyvstat můţe při uvádění výrobků na trh, včetně srovnávací reklama, která by mohla vést k záměně výrobku s jiným, poškození ochranné známky jiného soutěţitele (jak se děje na trţnicích na celém území České republiky). Směrnice 2005/29/ES dělí klamavé obchodní praktiky na klamavá jednání a klamavá opomenutí. V druhém případě se obchodník dopustí opomenutí, pokud opomene uvést závaţné informace o prodávaném produktu, který není dostatečně uveden ve sdělovacích prostředcích, a které jsou důleţité pro spotřebitele k uskutečnění transakce, jeţ by jinak, při dostatečně podaných informacích, neučinil a výrobek nezakoupil. Za opomenutí je rovněţ povaţováno, pokud obchodník podá průměrnému spotřebiteli informace nesrozumitelně, dvojsmyslně, v nevhodnou dobu. „Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která obchodník přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky11.“ Ze zákona č. 634/1992 Sb. vyplývá, ţe klamavá obchodní praktika je klamavá, je-li při této uţit nepravdivý údaj, který můţe být povaţován za pravdivý, ale můţe svým podáním a okolnostem uvést spotřebitele v omyl, pokud podnikatel uvede údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo údaj či informaci, na kterou má spotřebitel nárok, právo jej vyţadovat, uvést opomene. Praktika je rovněţ dle uvedeného zákona klamavá, pokud podnikatel vede při uvádění výrobku na trh prezentaci výrobku tak, ţe by mohla vést k záměně s jiným výrobkem, za pomocí srovnávací reklamy, poškození značky jiného podnikatele.

11

článek 7, odst. 3 směrnice 2005/29/ES

13

Pokud je podnikatel prokazatelně vázán kodexem chování, k jehoţ dodrţování se zavázal, dopustí se klamavého jednání v případě, ţe jedná v rozporu s kodexem chování. Klamavá obchodní praktika se vyznačuje zejména nepravdivými, chybnými či neúplnými informacemi o sluţbě či výrobku, které se mohou týkat samozřejmě i uţívaní výrobku včetně záručních podmínek, případně dodacích lhůt apod. Tyto nesprávné informace mohou uvést spotřebitele v omyl, tudíţ v rozhodnutí, které by sám on v běţném rozhodování neučinil. Ve většině případů se spotřebitel cítí poškozený a je nutné se proti těmto klamavým obchodním praktikám bránit. Podnikatelé (druhé smluvní strany – podnikající fyzické osoby, právnické osoby) často neuvádějí či zatajují důleţité informace a poznatky12. Pouţívají k tomuto jednání nesrozumitelné způsoby tak, aby spotřebitele zmátli, či navodili mylné domněnky, aby si spotřebitel produkt zakoupil či objednal. Důleţité informace pro spotřebitele jsou „identifikační údaje o prodávajícím a informace požadované pro uzavření smlouvy podle zvláštních právních předpisů“. 13

12 13

zákony 2014, zákon o ochraně spotřebitele, sborník úplných znění zákonů, ISSN 1802-8276 WINTER, F., Právo a reklama v praxi. 2007.[str. 208]. ISBN 978-80-7201-654-9. [cit. 2014-01-10]

14

Také je moţné povaţovat za klamavou obchodní praktiku prodej či nabídku zboţí či sluţeb, která porušuje práva duševního vlastnictví spotřebitele, dále také skladování tohoto zboţí s cílem dalšího prodeje nebo nabídky. Skladování zboţí je myšleno např.: v dopravních prostředcích, nebytových prostorách, stánkový prodej či v kancelářích. Příklad: Podnikatel nabízel k prodeji výrobky označené jinou ochrannou známkou, tímto poškodil některá práva duševního vlastnictví. Jednalo se o padělky podle § 5 odst. 2 uvedeného zákona o ochraně spotřebitele s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 písm. n) podbod 1, na kterých byla bez souhlasu majitele ochranné známky umístěna označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou. Kontrolou bylo zjištěno, ţe z 87 vybraných výrobků bylo 7 kusů výrobků neoprávněně označeno ochrannou známkou The OK (svetry, bundy), dále ochrannou známkou výrobku PAK a ADo (mikiny, krátké kalhoty, trika v počtu 67 kusů)13. Kontroly poškození duševního vlastnictví v rámci České republiky, vykonává Celní správa, spadající pod Ministerstvo financí České republiky. Provádí celní dohled nad zboţím v rámci jednotného celního území Evropské unie a postupuje podle jednotných celních předpisů Společenství (Celní kodex Společenství a prováděcí nařízení k němu, systém osvobození od dovozního cla a Společný celní sazebník Společenství). Určené útvary Celní správy ČR mají postavení policejního orgánu (pro vybrané trestné činy se stává Orgánem činným v trestním řízení). Instituce dohlíţí, zda není na území ČR jakkoliv nakládáno se zboţím porušujícím práva duševního vlastnictví. Kontrolují dovoz a export zboţí, zda není poškozována ochranná známka. Ze statistik Celní správy za rok 2013 vyplývá, ţe při kontrolách v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví byla způsobena vlastníkům ochranné známky škoda ve výši 723 321 880,- Kč. Co se týče kontrol Celní správy podle zákona 634/1992 Sb. (O ochraně spotřebitele) a dle zák. č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) byla vlastníkům duševního vlastnictví způsobena škoda ve výši 828 066 905,- Kč. 14

14

konzultace Česká obchodní inspekce Ostrava, jména a názvy výrobků smyšlena

15

Celní správa České republiky, [online], citace [2014-04-06], dostupné z:

http://www.celnisprava.cz/cz/statistiky/Stranky/dusevni-vlastnictvi.aspx

15

V předešlém roce 2012 byla při kontrolách zjištěna škoda na právech, v prvním případě, škoda ve výši 1 106 673 650 Kč, při kontrole 654 744 ks zboţí a dle zák. O ochraně spotřebitele při kontrole 1 035 074 kusů zboţí škoda na právech duševního vlastnictví ve výši 2 867 072 498 Kč15. Z výše uvedených statistik lze usuzovat, ţe se častěji prováděnými kontrolami daří odhalovat stále více nepoctivých prodejců, kteří narušují duševní vlastnická práva, kdy toto se děje v mnoha případech na trţnicích, ze stran asijských prodejců. V roce 2012 byla způsobena škoda na právech mnohokrát vyšší neţ v následujícím roce 2013. Kontroly Celní správy, dle statistik slaví úspěch a škoda na právech se rok od roku sniţuje. Z odpovědnosti při porušování podmínek prodeje, tím pádem klamavé obchodní praktiky, se nelze oprostit. Hlavně v případech jiţ výše zmiňovaných, ţe nebyly spotřebiteli poskytnuty správné údaje a přesné informace ať uţ výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Za klamavé obchodní praktiky jsou také povaţovány situace, kdy druhá smluvní strana fyzická podnikající či právnická osoba: uvádí, ţe je zavázán k dodrţování konkrétních pravidel chování (kodex chování) nebo předmětná pravidla byla schválena kompetentním subjektem, ačkoli se informace nezakládá na pravdě pouţívá značku jakosti, značku důvěry nebo jiné obdobné označení v rozporu předpisy Kodexem chování se vyznačují pravidla pro druhé smluvní strany v jejich podnikání, kde tímto kodexem podnikatelé dobrovolně určují své chování vůči spotřebitelům mimo jejich povinnosti v rámci právních předpisů a norem, tzn. nad rámec standardních postupů. Je závazný pro kaţdého podnikatele, který se k němu přihlásí16. „prohlašuje, že jemu, jeho výrobku nebo jím poskytované službě bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení“, „nabízí ke koupi výrobky za určitou cenu, přestože je mu známo nebo může předpokládat, že je nebude schopen zajistit v množství, které odpovídá očekávané poptávce, a to s ohledem na rozsah nebo způsob šíření reklamy, povahu výrobku nebo nabízenou cenu (vábivá reklama)“17. 16

WINTER, F. Právo a reklama v praxi. 2007. [str. 209-210], ISBN 978-80-7201-654-9. [cit. 2014-01-16]

17

příloha č. 1 k zákonu č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

16

Vábivou reklamou se rozumí určitý typ klamavé reklamy, kde podnikatel s velice výhodnou cenou – cenovou nabídkou, vzbudí zájem a poptávku spotřebitelů po daném výrobku, zboţí či sluţbě. V určitých případech této reklamy je pro podnikatele bezprostřední výhodou rychlé vyprodání zboţí či výrobků. Zároveň můţe jít o záminku nalákat co největší počet potencionálních spotřebitelů do své prodejny, kteří po zjištění nedostupnosti, vyprodání zvýhodněného zboţí, nakoupí uţ klasický nákup jiţ v této prodejně. V tomto případě můţe jít buďto o nezodpovědné chování podnikatele vůči spotřebitelům nebo o psychologickou taktiku s cílem zvýšení prodeje výrobků, zboţí či sluţeb18 „nabízí výrobek nebo službu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobku nebo služby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobek s úmyslem propagovat jiné zboží“, „nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí“, „nesdělí, že záruční a pozáruční servis nebude poskytován v jazyce, ve kterém se spotřebitelem jednal při uzavření smlouvy a který není úředním jazykem členského státu, v němž bylo jednání vedeno“, „tvrdí nebo vytváří dojem, že prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou dovolené, i když tomu tak není“, „nepravdivě uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona“, „propaguje ve sdělovacích prostředcích (komunikačních médiích) výrobky nebo služby způsobem, při němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo služby (placená reklama ve formě novinových článků)“, „uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo nevyužije jím nabízenou službu“,

17

„propaguje výrobek způsobem, který ze spotřebitele může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není“, „vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku“. 19 Příklad: Reklama uvedená v periodickém tisku je způsobilá vţdy vyvolat širokou poptávku, obzvláště pokud nabízená cenová sleva je skutečně výrazná. Tímto způsobem propagovat cenové zvýhodnění několika jednotek nebo i pouhých desítek kusů výrobků je vábivou reklamou, pokud obchodník do takové inzerce neuvede, kolik kusů za takových podmínek nabízí. V časopise byla uveřejněna reklama firmy Bytona na prodej velkého mnoţství nábytkářského zboţí (ţidle, sedačky, stoly). Součástí akčního „letáku“ umístěného v útrobách časopisu, byl prodej dvoulůţkové postele BELLA, kdy uveřejněná sleva byla celých, dle prodejce neuvěřitelných, 85 %. V reklamě prodejce byl uveden termín prodeje, tedy prodeje za zlevněnou cenu, nebylo zde však uvedeno počet kusů výrobku, které je výrobce schopen za danou cenu spotřebitelům poskytnout. To, zda je nabídka vábivou či není vábivou reklamou (je legální akční nabídkou) vychází z předpokladu, kolik kusů postelí BELLA, které obchodník za danou cenu v uvedené slevě nabídne na trhu spotřebitelům, je schopen dle nabídky skutečně dodat. Určit konkrétní číslo je však obtíţné, protoţe bude vţdy odlišné podle typu nabízeného zboţí vzhledem k jeho běţnému obratu (běţné poptávce). Takto by mohl obchodník vyvolat obrovskou vlnu poptávky po nabízeném zboţí, otázkou je však skutečnost, kolik spotřebitelů je schopen uspokojit. Z tohoto lze usuzovat, ţe prodejce by měl v reklamě na zboţí uvést mnoţství reklamovaného zboţí, které je schopen spotřebitelům dodat. Bude tedy určitě rozdíl ve správní úvaze dozorového orgánu, kolik kusů postelí BELLA měl obchodník při takto provedené reklamě minimálně za daných podmínek nabídnout na trhu, aby se nejednalo o vábivou reklamu, a tím, kdyby propagovaným výrobkem nebyla postel, ale třeba velké balení mraţených kuřecích řízků.

18

Vábivá reklama | Katedra podnikového a evropského práva, [online], [citace 2014-04-06], dostupné z http://kpep.vse.cz/projekty/atlas/atlas-14/ 19 WINTER, F. Právo a reklama v praxi. 2007. [str. 209-210], ISBN 978-80-7201-654-9. [cit. 2014-01-16], příloha č. 1 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů

18

Pojem Vábivá reklama byl zanesen do práva EU jiţ v roce 2005, ve směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Předmětná směrnice poté vstoupila ve všeobecnou platnost 12. 12. 2007. Směrnice obsahuje ve své příloze I. tuto definici vábivé reklamy: „Vždy klamavou obchodní praktikou je: Výzva ke koupi produktů za určitou cenu, aniž by obchodník zveřejnil důvody, na základě kterých se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného obchodníka schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných produktů za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze produktu, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama“). Prvním pokusem našeho zákonodárce o zanesení vábivé reklamy do českého právního systému byla v roce 2006 tzv. reklama uvádějící zvláštní nabídku, provedená do znění zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy tímto způsobem: „§2b (1) Zakazuje se reklama uvádějící zvláštní nabídku zboží v případech, kdy prodávajícímu jako zpracovateli nebo zadavateli reklamy je známo, nebo může předpokládat, že není nebo nebude schopen zajistit nabízené zboží v množství, které odpovídá očekávané poptávce, a to s ohledem na rozsah nebo způsob šíření reklamy, povahu zboží nebo nabízenou cenu, anebo pokud v reklamě neuvede, jaké množství zboží bude v rámci zvláštní nabídky v jednotlivých provozovnách nabízeno k prodeji“. „§2b (2) V reklamě uvádějící zvláštní nabídku musí být jednoznačně uvedeno datum, ke kterému nabídka končí. Jestliže zvláštní nabídka v den uveřejnění reklamy ještě nezačala platit, musí být v reklamě také uvedeno datum začátku období, během něhož zvláštní cena nebo jiné podmínky budou platit“.

Druhý pokus přišel v souvislosti s uceleným provedením směrnice 2005/29/ES do znění zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Zde dopadlo provedení práva EU velmi konformním způsobem takto: „nabízí výrobek nebo službu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobku nebo služby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobek s úmyslem propagovat jiné zboží,“

19

„nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí“, „nesdělí, že záruční a pozáruční servis nebude poskytován v jazyce, ve kterém se spotřebitelem jednal při uzavření smlouvy a který není úředním jazykem členského státu, v němž bylo jednání vedeno,“ „tvrdí nebo vytváří dojem, že prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou dovolené, i když tomu tak není,“ „nepravdivě uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona,“ „propaguje ve sdělovacích prostředcích (komunikačních médiích) výrobky nebo služby způsobem, při němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo služby (placená reklama ve formě novinových článků),“ „uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo nevyužije jím nabízenou službu,“ „propaguje výrobek způsobem, který ve spotřebiteli může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není,“ „vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku.“ 20

20

WINTER,F. Právo a reklama v praxi. 2007. [str.209-210]. ISBN 978-80-7201-654-9. [cit. 2014-01-16]

20

2.1.2. Agresivní obchodní praktiky Agresivní obchodní praktiky jsou zakotveny ve směrnici Evropského Parlamentu a rady 2005/29/ES a následně implementovány do právního systému českého práva, konkrétně do zákona O ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. Za agresivní praktiku se povaţuje jednání podnikatele, která vzhledem k okolnostem svým obtěţováním, donucováním, s pouţitím síly či nepatřičným ovlivňováním výrazně omezuje moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. V případě posuzování, zda je praktika agresivní, přihlédne se ke způsobu jednání, druhu nátlaku, uráţlivosti, míře výhruţnosti, místu, načasování a době trvání praktiky, vyuţití nepříznivé ţivotní situace spotřebitele, hrozby protiprávním jednáním a dalším jednáním vycházejícím ze zákona o ochraně spotřebitele. Podrobný výpis agresivních praktik je uveden v příloze č. 2, zákona o ochraně spotřebitele a rovněţ v příloze č. 1 směrnice Evropského Parlamentu a rady 2005/29/ES. „S agresivními obchodními praktikami se můžeme setkat při obtěžování spotřebitele např.: telefonicky či osobně v jeho bydlišti, vytvoření klamavého dojmu či klamavé reklamy, že spotřebitel vyhraje nějakou cenu, když vynaloží úsilí a finanční prostředky“. 21 Agresivní obchodní praktiky poznáme, kdyţ podnikatel (fyzická podnikající nebo právnická osoba):

„vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována služba, bez uzavření smlouvy,“ „osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy,“ „opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy; tím nejsou dotčena ustanovení § 2 odst. 1 písm., zákona č. 40/1995 Sb., v platném znění a příslušná ustanovení zákona č. 480/2004 Sb. a zákona č. 101/2000 Sb.,“

21

„požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy,“ „prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu,“

„požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy,“ „prohlašuje, že pokud si spotřebitel výrobek nebo službu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci“ „vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje22.“

21

Gastroprocesor: Některé nekalé obchodní praktiky [online]. 2009 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z:

http://www.gastroprofesor.cz/clanek/staropramen-pivo-praktiky 22

Zákony ČR [online].1992 [cit. 2014-01-12].Dostupné z:http://www.zakonycr.cz/seznamy/634-1992-sb-zakon-

o-ochrane-spotrebitele.html

22

2.2. Černá listina nekalých obchodních praktik Černá listina nekalých obchodních praktik je přílohou č. 1 směrnice 2005/29/ES, které jsou jako nekalé obchodní praktiky stoprocentně hodnoceny a není nutné posuzovat dle dalších ustanovení směrnice. Zde je jasně vytýčeno, které praktiky jsou nekalé vůči spotřebiteli, tudíţ striktně zakázané. V této dokumentaci je jich vymezeno více, avšak jsem vybral některé z nich. Ve výčtu černé listiny obchodních praktik je taxativně uvedeno, ţe za nekalou praktiku se povaţuje jednání obchodníka (podnikatele), jenţ uvádí nepravdivá tvrzení, ţe disponuje značkami důvěry a je zavázán kodexem chování, láká spotřebitele prostřednictvím vábivé reklamy, bez uvedení počtu kusů, které je schopen spotřebiteli dodat, poté co přivábí zákazníky určitým, jediným produktem, začne nabízet a propagovat produkt jiný, nabízí prodejní servis a marketing v jazyce srozumitelném spotřebiteli, následný pozáruční servis v jazyce spotřebiteli nesrozumitelném, prodává zboţí, které není moţno prodávat, láká zákazníky na základě klamavé reklamy „ zboţí pouze pro Vás“, „likvidace prodejny“, „ zbavujeme se všech skladových zásob, prodejna končí“ atd., vyvíjí na spotřebitele při prodeji nátlak (můţete odejít aţ vše vyřídíme) a další taxativně vymezené v předmětné směrnici: Klamné využití „omezených nabídek“ : „Zvláštní nabídka, pouze dnes!“, Inzerování produktů, jejichž prodej není dovolený, Zavádějící představa o právech spotřebitele: „Speciálně pro vás“, Advertorialy: „Neurčitá / zkreslená sdělení“, Marketing, který využívá obav spotřebitelů o bezpečnost, Použití léčky k oklamání spotřebitele, Pyramidové programy, Klamavá tvrzení o výhře: Jak vyhrát v loterii, Nepravdivá tvrzení o léčivé schopnosti: „Trickium 24 působí, že zhubnete.“, Klamavé informace o tržních podmínkách, Citový nátlak , Klamná výhra ceny, Profesionální obchodník se tváří jako spotřebitel23.“

23

Evropská iniciativa na podporu spotřebitelů, Černá listina: zakázané obchodní praktik,y, [online], cit. [201416-2]. Dostupné z: http://www.isitfair.eu/blacklist_cs.html#top

23

Všechna tato vymezení jsou stanoveny v Černé listině nekalých obchodních praktik a je tedy dáno, ţe pokud se setkáme s výše stanoveným jednáním v praxi, jedná se o nekalou obchodní praktiku. Rovněţ na webu vznikla obdoba Černé listiny nekalých obchodních praktik a to Černá listina prodejců na slevových serverech. „Na černé listině prodejců na slevových serverech je už 200 firem i jednotlivců. Tři případy skončily trestním oznámením. Seznam nedůvěryhodných prodejců vznikl proto, že si zákazníci v posledních letech s rostoucím počtem slevových serverů stěžovali na kvalitu poskytnutých služeb či zboží. Ta často neodpovídala tomu, co jim prodejci v nabídce zveřejněné na slevových portálech slibovali. Prodejce se na černou listinu může dostat například kvůli tomu, že nedodal zboží zákazníkovi, dlouho otálel s objednáním klienta na zakoupenou službu či zvýšil cenu nabídky před slevou, aby na portálu vykázal větší slevu. První slevové servery začaly v Česku fungovat na jaře 2010, v říjnu 2011 jich v ČR bylo aktivních asi 200. Nyní na českém trhu působí 79 aktivních slevových serverů24.“

24

Evropská iniciativa na podporu spotřebitelů, Černá listina: zakázané obchodní praktiky[online], cit. [2014-1-

2]. Dostupné z: http://www.isitfair.eu/blacklist_cs.html#top

24

2.3. Příklady nekalých obchodních praktik 31 Podnikatel se dopustil jednání25, tj. klamavé obchodní praktiky, které bylo v rozporu s poţadavky odborné péče a bylo způsobilé ovlivnit jednání spotřebitele, tak, ţe by mohl učinit rozhodnutí, jeţ by jinak neučinil. Podnikatel uţil nepravdivý údaj, neboť: Uváděl nepravdivý údaj o výši poskytnuté slevy, kdy u výrobků za původní cenu 299,Kč, cena po slevě byla 219,- Kč, uvedl, ţe sleva činí 30% z původní ceny, ačkoliv skutečná sleva byla 27%. Uvedl nepravdivý údaj o slevách ve výši 50 – 70 % z původní ceny, kdy na uvedené provozovně nebyl nalezen ţádný výrobek takto zlevněný. Prodej prostřednictvím prostředků komunikace na dálku: Na internetových stránkách hotelu, moţnost provést i rezervaci hotelu přes internet, uvedl nepravdivé údaje ohledně moţného vyuţití hotelové sauny, bazénu, vinárny. Ve skutečnosti neměl moţnost tyto sluţby spotřebitel vyuţít, byly dlouhodobě mimo provoz. Podnikatel uvedl na internetových stránkách údaje o vybavenosti pokojů, ve formě piktogramů, kdy z předloţených označení je zřejmé, ţe kaţdý pokoj je vybaven sociálním zařízením, sprchou, TV a připojením k internetu. Ve skutečnosti je však pro tři dvoulůţkové pokoje sociální zařízení společné na chodbě ubytovacího zařízení. Kontrolovaná osoba porušila zákaz pouţívaní nekalých obchodních praktik26 jednáním, které bylo v rozporu s poţadavky odborné péče a bylo způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele, tak, ţe mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Podnikatel uţil údaj, který je sám o sobě pravdivý, ale můţe uvést spotřebitele v omyl, vzhledem k okolnostem za jakých byly pouţity:

25 26

podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

25

podnikatel uvedl údaj k identifikaci výrobku nejednoznačným způsobem, kdyţ se spotřebitel na základě informace, ţe nabízený výrobek „zbavuje problému se zamotanými kabely na pracovišti“, můţe mylně domnívat, ţe pro provoz výrobků není třeba ţádný kabel, přestoţe přijímač signálu, který je nedílnou součástí výrobků, kabel obsahuje. U výrobku Perwoll 1 L COLOR MAGIC umístil prodávající cenovku, na které je informace uvedena tučným zvýrazněným červeným písmem, „od 3 kusů cena za 1 kus“ a pod ní informace o této ceně 66,- Kč, vedle této informace o tom, ţe „běţná cena je od 109,9,- Kč, výrazně menším písmem (4 mm). Vedle ceny na uvedené na cenovce výrobku podnikatel uvedl na obalu tohoto výrobku etiketu s textem 30% levnější, i kdyţ byl údaj sám o sobě pravdivý, mohl vzhledem k okolnosti, ţe byl spojen s uvedením procentní slevy, uvést spotřebitele v omyl, ţe bude výrobek prodán za cenu niţší, neţ byla cena následně účtována. Podnikatel opomenul uvést důleţitý údaj27, jeţ s přihlédnutím ke všem okolnostem bylo moţno spravedlivě poţadovat, za opomenutí je také povaţováno sdělení důleţitého údaje nesrozumitelným či nejednoznačným způsobem. V nabídce k prodeji výrobků s deklarovanou slevou 50 % uvedl pouze cenu po slevě a opomenul důleţitý údaj o ceně původní, kterou lze po podnikateli poţadovat, aby si měl spotřebitel na místě moţnost ověřit správnost ceny po slevě. Prodej prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Při prodeji pneumatik přes internet opomněl uvést důleţitý údaj, který měl spotřebitel spravedlivě znát, neuvedl informaci o ceně za dodání výrobků. Při prezentaci výrobků bylo spotřebiteli tvrzeno, ţe na předváděné zboţí je poskytována záruka v délce 10 a 20 let, přičemţ v kupních smlouvách bylo v části Reklamační řád uvedeno, ţe na předmětné výrobky se poskytuje záruka v délce 24 měsíců ode dne převzetí kupujícím a v přiloţených záručních listech je deklarována shodná záruka jako v Reklamačním řádě.

27

podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele,

26

Podnikatel porušil zákaz pouţívaní nekalých obchodních praktik28 tím, ţe prezentoval prodávané zboţí způsobem, který by mohl vést k záměně s jinými výrobky či sluţbami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele. Podnikatel nabízel k prodeji dětskou obuv, jeţ byla opatřena visačkou s podobiznou klauna a ţirafy, kdy prezentace obuvi můţe vést, prostřednictvím obrázku, spotřebitele k záměně s výrobky opatřenými ochrannou známkou „ ŢIRAFA“, která je registrována Českou obuvnickou a koţedělnou asociací, aniţ by podnikatel předloţil spotřebiteli souhlas vlastníka známky. Výrobek, který byl vyroben v Číně, a dovozcem byla holandská společnost, přelepoval podnikatel identifikaci výrobce identifikací svojí jako distributora, jednáním způsobil záměnu rozlišovacích znaků jiného podnikatele. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele podnikatel pouţívá klamavou obchodní praktiku, pokud nedodrţel závazek obsaţený v kodexu chování, k jehoţ dodrţování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který je moţno ověřit. Podnikatel uţil nekalých obchodních praktik, kdyţ nedodrţel závazek obsaţený ve smlouvě, k jehoţ dodrţení se zavázal. Ve smlouvě bylo uvedeno, ţe zboţí dodá do 1 měsíce, závazek však nesplnil. Za agresivní obchodní praktiku je moţno označit jednání podnikatele v rozporu s § 5a odst. 1,2 zákona o ochraně spotřebitele, kdy svým jednáním podstatně ovlivní rozhodování spotřebitele tak, ţe by mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, byl podnikatelem donucován, byla ovlivněna spotřebitelova svobodná volba. V odstavci 2 se dopustí agresivní obchodní praktiky, pokud vytváří klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoliv ve skutečnosti ţádná taková výhra neexistuje nebo pro získání výhry či jiné výhody musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky: Spotřebitel při zakoupení výrobků, nábytek 4 x ţidle, podepsal smlouvu a byl nucen a rovněţ přemlouván k podpisu Všeobecných podmínek prodeje zboţí v provozovně, které byly pro spotřebitele nevýhodné, a bez jejichţ podpisu nebylo moţno prvně uvedené výrobky zakoupit. 28

§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

27

Spotřebitel nacházející se náhodně u prodejního místa obdrţí kartičku s nápisem BONUS, dárkový kupón s číslem označení, s tvrzením, ţe na kartičku obdrţí dárek. Poté co spotřebitel sdělil podnikateli číslo na kartičce, dozvěděl se, ţe se jedná o výhru v podobě slevy ve výši 5 000,- Kč, na zakoupení určitého výrobku propagovaného podnikatelem. Podnikatel porušil zákaz pouţívaní nekalých obchodních praktik29 uvedených v příloze zákona O ochraně spotřebitele. Podnikatel tvrdí, ţe podnikateli, nabízenému výrobku či sluţbě bylo uděleno schválení, povolení nebo potvrzení, ačkoliv tvrzení se nezakládá na pravdě nebo prohlášení není v souladu s podmínkou schválení, povolení či potvrzení. Podnikatel na webových stránkách prohlašuje, ţe je autorizovaným prodejcem výrobků zn. NIKE. Z kontroly vyznělo, ţe není oficiálním prodejcem uvedených výrobků, jelikoţ podnikateli nebyl udělen souhlas. Podnikatel nabízí výrobky nebo sluţby za určitou cenu, aniţ by zveřejnil důvody, na jejichţ základě se můţe domnívat, ţe nebude sám či prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo obdobných výrobků či sluţeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném mnoţství vzhledem k povaze výrobku či sluţby, rozsahu reklamy a nabízené ceny30: Podnikatelka prostřednictvím internetových stránek nabízela k prodeji komponenty k PC, konkrétně základní desky společnosti Asus za cenu 2,- Kč za kus včetně DPH. Zboţí však v uváděném rozsahu nebylo spotřebiteli nikdy dodáno. Spotřebiteli bylo vţdy sděleno, ţe se jednalo o akční výprodej, zboţí je jiţ vyprodáno a není skladem. Následně byla spotřebiteli nabídnuta alternativa výrobku shodných parametrů v běţné ceně 1 200,- Kč za kus. Spotřebitel byl podnikatelem lákán ke koupi zboţí, za cenu, kterou nedodrţel – vábivá reklama27

29

příloha zákona č. 634/1992 Sb., příloha č. 1, písm. c) příloha zákona č. 634/1992 Sb., příloha č. 1, písm. d) 31 podklady Česká obchodní inspekce Ostrava 30

28

3. Právní prostředky ochrany „Ochrana spotřebitele je moderním trendem soukromého práva“, ale jiţ římské právo obsahovalo institut odpovědnosti za skryté vady při obchodním styku, prodeji zboţí, kdy byl chráněn spotřebitel, která měla jasně daná pravidla32. Magna Charta Libertatum (z roku 1215) chránila zájmy spotřebitele danými pravidly při prodeji vína, obilí (jednotné míry pro víno, pivo či obilí). V dnešní době patří ochrana spotřebitele k nejvyšším a nejdiskutovanějším cílům vlády ČR. Vláda se ve snaze zajistit ochranu spotřebitele na nejvyšší moţné úrovni, srovnatelnou s vyspělými státy Evropské unie, přijímá opatření korespondující s právními akty Evropské rady a Parlamentu. Novelizovat stávající právní předpisy odpovídajícími nástroji ochrany, které poskytnou spotřebiteli dostatečnou ochranu před nekalými praktikami prodejců. V prvé řadě však musí být rovněţ sám spotřebitel vybaven znalostmi, schopnostmi a dostatečnými informacemi, aby svá práva mohl bez strachu z neúspěchu uplatnit. Z tohoto důvodu by měla být práva vloţena do rukou spotřebitele dostatečně srozumitelná kaţdému jednotlivému spotřebiteli, neboť ne kaţdý je schopen pochopit záměr zákonodárce. Spotřebitel, aby jeho ochrana byla účinná, by měl mít přístup k informacím a poradenským zdrojům33. Ještě na začátku minulého století byla však ochrana spotřebitele čímsi nepředstavitelným. První zakotvování ochrany spotřebitele do právních norem nalézáme v podobě dnešního chápání od šedesátých let minulého století. Ke změně začalo docházet po 2. světové válce, s masivním rozvojem výroby, zvýšené dopravy, rozšířením a počátkem fungujícího trhu, kdy se rovnováţný vztah mezi spotřebitelem a prodejcem či výrobcem vychýlil na stranu pomyslných vah prodejce, na úkor potřeb spotřebitele. Tento vývoj byl impulzem vzniku ochrany slabší strany smluvní strany, tedy spotřebitele. Prudký rozvoj technologií, výrobků, měl za následek ztrátu moţnosti komunikace mezi prodávajícím a spotřebitelem. Spotřebiteli bylo najednou ze strany prodejců nabízeno velké mnoţství zboţí a výrobků, sluţeb a spotřebitel přestal mít přehled o informacích k zakoupenému zboţí a vlastnostech výrobků.

32

České právo, Magna Charta Libertatum, [online], [citace 204-02-11], dostupné z: (http://pravo-

cz.studentske.cz/2008/04/magna-charta-libertatum.html) 33

SELUCKÁ, Markéta, Ochrana spotřebitele v soukromém právu, str. 1

34

TOMANČÁKOVÁ, Blanka, Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady, 2011, str. 3

29

Výrobky byly stále technicky sloţitější, s nárůstem dokonalejších technologií, inovací. Spotřebitel nebyl dostatečně poučen ze strany prodejce o moţných ohroţeních, spotřebitel měl omezené znalosti pouţití výrobků a konzultace ze strany prodejce. Velký vliv začala mít narůstající reklama, tato spotřebitele agresivně přesvědčovala o výjimečných vlastnostech výrobků. Počátkem 60. let 20. století začali být spotřebitelé lépe informováni, avšak rychlost poskytnutých informací byla vzhledem k vývoji stále nedostatečná. Spotřebitelé si začali se sdruţovat v různých organizacích. Podvědomí ochrany spotřebitele se začalo rychle šířit vyspělým světem a státy s trţním a vyspělým ekonomickým systémem počaly do právního systému vkládat potřebné základy ochrany spotřebitele, vystupujíc ve smluvním vztahu jako slabší strana34. Za přechodné vlády premiéra Jiřího Rusnoka byly v parlamentu projednány a schváleny dvě předlohy zákonů, jeţ by měly vylepšit postavení spotřebitele ve styku s podnikateli. Projednány byly novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích a novela zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Cílem bylo zdokonalit informovanost spotřebitele. Novela zákona č. 110/1997 Sb. se dotýkala v prvé řadě informovanosti spotřebitele v oblasti nebalených potravin, aby měl spotřebitel moţnost si nejlépe vybrat, na základě předloţených informací podnikatelem. Snahou zákonodárců byla větší ochrana zdraví spotřebitele, a zamezení praktik podnikatelů, kteří uváděli zákazníky v omyl. Spotřebitel se musí z údajů k výrobkům dozvědět jejich přesný název, zemi původu, třídu jakosti potraviny, prodejní cenu. Nutností je uvádět informace o hlavní sloţce výrobků, jelikoţ spotřebitel u nebalených, pultově nabízených potravin, nemá moţnost zjistit přesné sloţení výrobků, jako u potravin balených, které informace o sloţení uvádějí na etiketě. Přínosem novely by měla být lepší moţnost kontroly výrobních podniků ze strany orgánů státní správy, které na základě informací k produktu mohou lépe vyhodnotit rizikovost potraviny a zamezit uvádění nebezpečných výrobků na český trh. Orgány dohlíţející na kvalitu a nezávadnost potravin budou mít větší moţnost kontrolovat dováţené potraviny. Novela zákona č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci zavádí nově další moţnosti přijímání opatření přijatých ze strany inspekce při zjištění nedostatků. Inspekce můţe působit i mimo svojí územní působnost, kontrolovat nebezpečné potraviny v rámci jednoho řetězce. Inspekce bude mít moţnost přijat opatření obecné povahy, vyuţitelné v případě rozsáhlejší kontaminace potravin, v době přírodních katastrof a ohroţení spotřebitele při výrobě a uvádění potravin na trh. Výše uvedené zákony mají být účinné od poloviny roku 201435. 35

časopis Právní rozhledy, časopis pro všechna právní odvětví, str. 11, 2/2014

30

Jak chránit spotřebitele proti nekalým obchodním praktikám -

tak touto

problematikou se zabývají zákonodárné orgány Evropské unie, tak i Parlament České republiky. Spotřebitel jakoţto finální konzument na spotřebitelském trhu se tak můţe bránit z různých úhlů pohledů. Má volbu mezi: veřejnoprávní ochranou soukromoprávní ochranou. Základním rozdílem mezi těmito typy ochrany je ten, ţe spotřebitel v rámci veřejnoprávní ochrany je zastupován orgány veřejné správy, kde stačí dát podnět či udání, ţe se stal obětí nekalých obchodních praktik a vše za něj tyto orgány začnou řešit. Mnoho spotřebitelů bohuţel mnohdy ani neví, jak se touto formou bránit i přes to, ţe se zákonodárné orgány snaţí tuto oblast stále rozvíjet a zdokonalovat. Oproti soukromoprávní formy, kdy spotřebitel jedná sám pomocí zákonů, právních norem bez pomoci „státu“. Pro daný problém je tedy zřejmé, ţe spotřebitelé, jako určitý okruh lidí ve společnosti, v tomto případě se jedná o slabší stranu na vahách smluvního vztahu, potřebují stále vyšší a dokonalejší ochranu. Jelikoţ postrádají úplné a dostatečné informace o svých právech, nevystupují v roli obchodníka, tudíţ jim schází zkušenosti s obchodováním, pokud není výrobek řádně označen českým manuálem, nerozumí jazyku v jakém je popsán. Je nutno chránit spotřebitelé před podvodnými prodejci. Účelem je dokonalejší a účinnější ochrana slabší strany obchodního, smluvního vztahu. Výše uvedené vyplývá z předpokladu, ţe spotřebitelem je osoba, která není v daném vztahu profesionálem, z důvodu nedostatku informací a nezkušeností s prodejem36. Ochrana spotřebitele se stává jedním s moderních trendů jak soukromého, tak veřejného práva. Veřejnoprávní a soukromoprávní ochrana spotřebitele by měly tvořit jeden účinně fungující celek, který ochranu zajistí. Jedná se o ochranu slabší strany vztahu, nemá smysl zasypat trh mnoţstvím zákazů a omezení. Soukromoprávní ochrana v dnešní době však stále skýtá nedostatky v oblasti méně pruţného a finančně náročného procesu ochrany před soudy, jenţ je rovněţ zdlouhavé. Zákonodárci prozatím nezavedli do českého právního systému moderní trendy procesního práva v případě spotřebitelských bagatelních sporů. 37

36 -37

ONDŘEJ, Jan a kol., Spotřebitelské smlouvy a ochrany spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty, 2013, ISBN 978-80-7400-446-9, 363 str..

31

3.1. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Co se týče zákonodárné pomoci spotřebitelům vůči nekalým obchodním praktikám z pohledu veřejnoprávní ochrany, tak daná problematika je v první řadě součástí ústavních zákonů nejvyšší síly, tzn. v zák. č. 1/1993 Sb. Ústava české republiky a zák. č. 2/1993 Sb. Listina práv a svobod38. Nejvýznamnější normou práva zabývající se problematikou ochrany spotřebitele je zákon č. 634/1992 Sb. O ochraně spotřebitele ve znění úprav a novelizací. Od účinnosti tohoto zákona byly vydávány novely, zákon se stále rozvíjel a rozvíjí. Novelu zaznamenáváme v zákoně č. 221/2012 Sb., a to s účinností od 01. 01. 2013. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a stanoví některé podmínky podnikání (§ 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů (Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů) nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele. Ustanovení zvláštních předpisů týkající se podmínek výroby, dovozu, prodeje a označování výrobků a poskytování služeb nejsou tímto zákonem dotčena. Tento zákon se vztahuje na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky39. Zákonem č. 476/2013 Sb. s účinností od 15. 01. 2014 byl Zákon o ochraně spotřebitele novelizován v poslední fázi, současně s promítnutím zák. č. 303/2013 Sb. účinným od 01. ledna 2014 do obsahu Zákona o ochraně spotřebitele. Ve znění zák. č. 303/2013 Sb. je v Zákoně o ochraně spotřebitele vloţeno: § 3 (doplněný o odstavec 2): „Prodávající nesmí po spotřebiteli v souvislosti s použitým způsobem placení požadovat poplatek převyšující náklady, které prodávajícímu v souvislosti s tímto způsobem placení vznikají“. § 3a - Použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou: „Prodávající, který v souvislosti s uzavřenou smlouvou používá pro komunikaci se spotřebitelem veřejnou komunikační síť, nesmí pro tuto komunikaci využívat telefonní číslo pro přístup ke službám s vyjádřenou cenou“37

38 39

zákon č. 2/1992 Sb. ve znění ústavního zákona č. 16201998 Sb. zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, sborník aktuální znění zákonů 2014, ISSN 1802 – 8276

32

V zákoně o ochraně spotřebitele je zakotvena významná část práva spotřebitele, kdy je zakázána diskriminace spotřebitele. „ Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat39“. Otázkou moţné diskriminace se zabývá a v minulosti se jiţ zabýval Nejvyšší správní soud. Z rozsudku ze dne 16. března 2007, vedeného pod sp. zn. 4 As/2005 – 69 ve věci kasační stíţnosti akciové společnosti Dopravního podniku města Liberec, proti rozhodnutí Ústředního ředitele České obchodní inspekce, soud uvedl, ţe podnik diskriminoval spotřebitele tím, ţe poskytoval časově nepřenosnou jízdenku na městskou hromadnou dopravu za dvojí, rozdílné ceny. Jedna cena byla příznivější pro obyvatele Liberce, druhá cena, nepříznivá, byla určena pro osoby, které nemají na území města trvalý pobyt. Z rozsudku vyplynulo, ţe ve věci se jedná o diskriminaci spotřebitele. Podnět vzešel na základě podání stíţnosti občana J. T.. Kontrolu provedla na základě přijaté stíţnosti Česká obchodní inspekce, kontrolou byla zjištěna oprávněnost stíţnosti, cena jízdenky pro osoby s trvalým bydlištěm v uvedeném městě byla 380Kč, cena pro ostatní „přespolní“ byla v hodnotě 420Kč. Z rozhodnutí České obchodní inspekce vyplynulo, ţe jednání podnikatele bylo v rozporu s ustanovením zákona o ochraně spotřebitele, kdy podnikatel se nesmí chovat v rozporu s dobrými mravy, nesmí spotřebitele diskriminovat40.

40

SCHELLE, Karel., Aktuální otázky práva ČR a EU 2009, KEY Publishing s.r.o. Ostrava, 2009, ISBN 978-80-7418035-4, str. 118

33

Dalším velice důleţitým právním ustanovením chránící spotřebitele vůči nekalým obchodním praktikám je zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Tento zákon zakazuje reklamu, která je nekalou obchodní praktikou, konkrétněji popsáno v § 2 odst. 1 písmenu c). Zda je tedy reklama klamavou obchodní praktikou, posuzují příslušné orgány, které samozřejmě zastávají i dozor nad touto problematikou. Jedná se o krajské ţivnostenské úřady a Radu pro televizní a rozhlasové vysílání. Zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon o vysílání) vznikla jiţ zmiňovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Tento orgán je správním úřadem, který dohlíţí na informace a rozvoj nabídky produkované ve vysílání jak rozhlasovém, tak televizním. Dále taky samozřejmě zastává úlohu státní správy a provádí další úkony stanovené zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon o vysílání). Dohled nad výše uvedeným zákonem provádí mimo Rady pro televizní a rozhlasové vysílání rovněţ Státní úřad pro kontrolu léčiv (pro reklamu léčiva a lidské buňky), Ministerstvo zdravotnictví (lékařská péče a sponzoring v dané oblasti), Státní rostlinolékařská správa (přípravky na ochranu rostlin), Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (veterinární léčivé přípravky), Úřad na ochranu osobních údajů (nevyţádaná reklama zaslána elektronicky), krajské ţivnostenské úřady41. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele vychází z neaktivní činnosti samotného spotřebitele, aktivita se projevuje u ochrany soukromoprávní, kde jedná spotřebitel aktivně. V případě ochrany veřejnoprávní se děje z vůle státu vyhledávat, kontrolovat a sankcionovat nedostatky v dané problematice. Státní orgány vykonávající ochranu spotřebitele působí preventivně – prováděním kontrol a okamţitým jednáním (např. uzavřením provozovny). Na základě provedených kontrol udělují pokuty. Příklad provedené kontroly Rady pro rozhlasové a televizní vysílání: Dne 25. 04. 2013 si k Nejvyššímu správnímu soudu podala kasační stíţnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze společnost Omega Pharma, a.s., jeţ z předchozí kontroly ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, obdrţela pokutu ve výši 800 000 Kč, za odvysílání reklamy na doplněk stravy pod označením „multiTMUT AKUT“. Reklama probíhala ve vysílání televize Barrandov v době od 15. 01. 2012 do 13. 02. 2012 v počtu 321 repríz. Reklama výrobek prezentovala jako prostředek zmirňující průběh chřipkového onemocnění, i kdyţ se jedná o potravinový doplněk, který nelze zaměňovat s medikamenty.

41

zákon č. 634/1992 Sb. O ochraně spotřebitele, sborník aktuální znění zákonů 2014, ISSN 1802 – 8276

34

Uvedeným jednáním společnost jednala v rozporu se zákonem o regulaci reklamy41 a porušila rovněţ podmínky o změně a doplnění zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání42. Kasační stíţnost ze dne 17. ledna 2014, spis vedený pod sp. zn. 4 As 98/2013 – 98, byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta a společnosti byla potvrzena pokuta ve výši 800 000 Kč, udělená Radou pro rozhlasové a televizní vysílání za spáchání deliktu podle § 8a odst. 2 písm. g) zákona o regulaci reklamy43.

41

zákon č. 40/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 5d odst. 2 písm. d) zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání 43 Nejvyšší správní soud české republiky, [online], citace [2014-04-02], dostupné z: http://www.nssoud.cz/main2Col.aspx?cls=SbirkaList&menu=266&archiv=1 42

35

3.1.1. Orgány veřejné správy kontrolující ochranu spotřebitele Nyní v tomto bodě jsem se zaměřil na to, které orgány veřejné správy kontrolují a mají dohled nad podnikateli (fyzická podnikající osoba, právnická osoba) a jejich nekalými obchodními praktikami v rámci zákonů pro ochranu spotřebitele. Jeden z nejznámějších státních správních orgánu vykonávající tento dohled je Česká obchodní inspekce, (dále jen ČOI). Spotřebitelé se často, mylně, domnívají, ţe Česká obchodní inspekce vyřeší jejich problémy s nevyřízenou či zamítnutou reklamací, nebo další orgán působící ve státní správě. Nejčastěji se domáhají svého práva přes ČOI, tato však nemá pravomoc uvedené problémy řešit. Předmětné spory jsou plně v kompetenci místně příslušného soudu, který o sporech ve věcech závazkových vztahů rozhoduje44. ČOI je správním orgánem, jeţ je podřízen Ministerstvu průmyslu a obchodu. V minulosti se tato inspekce téţ nazývala Státní obchodní inspekce. Činnost ČOI se reguluje zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen zákon o České obchodní inspekci). Jedná se o rozpočtovou organizaci, s ústředním inspektorátem a jemu podřízenými inspektoráty45. K prioritním úkolům České obchodní inspekce je zaručeně dozor a kontrola nad FOP a PO (FOP – fyzické právnické osoby, PO – právnické osoby) vůči spotřebiteli, kteří prodávají výrobky, zboţí či sluţby na spotřebitelském trhu, popřípadě poskytují spotřebitelské úvěry či další sluţby. Hlavním objektem jejich kontroly jsou podmínky pro dopravu a skladování, správné označení výrobků uvedených na spotřebitelský trh či nejsou-li výrobky závadné a zdraví škodlivé. Rovněţ kontrolují, zdali nejsou spotřebitelé klamáni a tedy nedochází-li k nekalým obchodním praktikám45. Inspekce ČOI řeší veškeré podněty, podání spotřebitelů vůči nesprávnému jednání k jejich osobám, ale také řeší prevenci (tzn. preventivně kontroluje podnikatele a jejich chování na spotřebitelském trhu vůči spotřebiteli samotném). ČOI neprovádí kontrolu potravin, pokrmů nebo tabákových výrobků, daná kontrolní činnost plně spadá do kompetence Státní zemědělské a potravinářské inspekce. V případě zjištění nedostatků v oblasti potravin, předává ČOI informace kompetentnímu orgánu. ČOI je kompetentní kontrolovat poctivost prodeje výrobků kontrolovaných jinými inspektoráty kontroly. V rámci prováděných kontrol

36

ČOI zjišťuje nedostatky a příčiny při prodeji a vyţaduje odstranění nedostatků, škodlivých příčin a jejich následků. Následně provádí kontrolu, zda byly zjištěné nedostatky odstraněny. Preventivní kontrolní činnost je jednou z nejdůleţitějších činnosti ČOI, předchází vzniku nedostatků, vychovává prodejce k poctivosti a odbourání nepoctivého a klamavého jednání. Součástí je výsledná statistika kontrol zveřejněna v médiích45. ČOI z vlastního podnětu zjišťuje, zda nedochází ke klamání spotřebitele rovněţ na základě podnětu jiného státního orgánu. Oznámení, stíţnosti či podněty mohou podávat i spotřebitelé. Na základě předaného podnětu provádí inspekce kontrolu, zda dochází ke klamání spotřebitele. O výsledku kontroly informuje oznamovatele, který podal podnět ke kontrole. Podnět je moţno podat písemně či elektronicky. Důleţitou pravomocí ČOI je moţnost ukládání sankcí či jiných opatření vedoucích k odstranění nevyhovujícího stavu zjištěného kontrolou. Osoby, u níţ jsou zjištěny nedostatky, jsou povinny do předem stanoveného data nedostatky odstranit, odstranit musí rovněţ příčiny vzniku závad. ČOI je oprávněna zakázat prodej zboţí či uvádění na trh, které neodpovídá předpisům. Pokud je zboţí zdravotně závadné a ohroţuje zdraví spotřebitelů, je plně v kompetenci a oprávnění inspekce zboţí na místě znehodnotit nebo nařídit znehodnocení zboţí. K dalším velmi důleţitým oprávněním ČOI je prodejci, importéru, distributorovi či výrobci nařídit ukončit distribuci výrobku na trh, při podezření, ţe výrobek můţe ohrozit zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů, či jinak ohrozit společnost, ţivotní prostředí. Mohou nařídit staţení výrobků z trhu, pokud ohroţují spotřebitele (stává se často u dětských kočárků, chodítek, hraček, jenţ nesplňuje dané normy). Inspektoři mají pravomoc v případě ohroţení zdraví uzavřít provozovnu a zakázat činnost aţ na dva provozní či pracovní dny44. Osobám, které nedodrţují termíny pro odstranění závad zjištěných při kontrolách, jeţ nedodrţují stanovené hygienické standardy, pouţívají nelicencovaná a nekalibrovaná měřidla, je ČOI oprávněná ukládat peněţité sankce. Inspektoři mohou uloţit pokutu do výše 1 000 000 Kč a za opakované porušení povinností, v průběhu roku od posledně vykonané kontroly, pokutu do výše 2 000 000 Kč44.

44 45

TOMANČÁKOVÁ, Blanka, Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady, 2011, str. 3-5 Česká obchodní a potravinářská inspekce, [online], citace [2014-04-06], dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/

37

Dalším orgánem, který taktéţ kontroluje a vykonává dohled je Státní zemědělská

a potravinářská inspekce (dále jen SZPI ). SZPI je organizační sloţku státu, spadající přímo pod ministerstvo zemědělství, vykonává státní dozor nad zdravotní nezávadností, jakostí46a řádným označením potravin dle stanovených předpisů. Do kompetencí SZPI patří kontrola potravin, surovin k jejich výrobě, výnosu zemědělské produkce, tabákových výrobků. Kontroly jsou zaměřeny na výrobu, skladování, dovoz a přepravu výrobků, kontroly se zaměřují rovněţ na dováţené zboţí. Jedná se o kontroly cílené, kde je moţno předpokládat nejvíce nedostatků, v místech, v nichţ lze očekávat maximální efekt kontroly vzhledem k cestě potravin ke konečnému spotřebiteli. Kontrolou je rovněţ ochrana ekonomických zájmů občanů i státu. Ochrana spotřebitele spočívá v kontrole před zdravotně závadnými potravinami, klamavě označenými výrobky, výrobky, které jiţ prošly datem spotřeby a stále jsou nabízeny k prodeji. Součástí práce inspektorů SPZI jsou kontroly podmínek výroby a prodeje zboţí. V průběhu kontroly zdravotně nezávadných potravin se provádí analýza obsahu cizorodých látek, mikroorganismů, chemických prvků, přísad aditiv obsaţených v potravinách a analýza přítomnosti mikrobiologických elementů. Kontrola jakosti je zaměřena na analýzu obsahu tuků, cukrů, vlhkosti a senzorických znaků. Mimo to se odděleně kontroluje a posuzuje správnost označení výrobku, zda obsah pouţitých ingrediencí a jejich procentuální zastoupení souhlasí s údaji uvedenými na etiketě výrobku. Kontroly jsou postaveny na různých kritériích, kdy se vychází z maxima dostupných informací a z kritéria hodnocení rizika. Na základě hodnocení rizika potravin pro spotřebitele se kontroly zaměřují na postavení komodity ve spotřebním koši, rizikovost komodity, nové potraviny na trhu a na velké výrobce a dodavatele potravin. Dále se při plánování kontrol rovněţ přihlíţí k jiţ vykonaným kontrolám, k práci inspektorů v terénu a jejich provedeným kontrolám, k podáním ze strany jiných orgánů státní správy ( ČOI, veterinární správa, celní správa, policie, ţivnostenský úřad). Kontroly se provádějí rovněţ na základě podnětu z médií. Při kontrolách inspektoři odebírají z jednotlivých výrobků jejich vzorky, které jsou dále podrobeny laboratorním rozborům.

46

Pod kontrolou jakosti se rozumí především kontrola znaků jako například obsah tuku či cukru v potravinách, vlhkost apod.

38

V případě, ţe inspektorátu doručí vzorek potravin osobně spotřebitel, je to impuls pro inspekci pro provedení kontroly provozovny, neprovádí se přímo rozbor vzorku. Část kontrol se provádí ihned na místě bez nutnosti rozboru v laboratoři, např. doba pouţitelnosti potraviny, minimální trvanlivost, správnost označení výrobku, čerstvost a jakost nabízeného ovoce a zeleniny47. SZPI je zřízena zákonem č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. Z výroční zprávy SZPI za rok 2013 vyplývá, ţe kontroly byly prováděny na základě vnitrostátního plánu kontrol v ČR vydaný pro léta 2013 – 2015, kdy plán vychází ze zásady hodnocení rizik. Kontroly byly zaměřeny na bezpečnost a kvalitu potravin, hygienické podmínky, audity provozoven a systému. Ze zprávy lze odvodit, ţe inspektoři se především zaměřují na častější preventivní kontroly, k včasnému odstranění chyb a problému, coţ má velký přínos jak pro stát, tak pro samotného spotřebitele. Stát danou činností inspekce ušetří náklady na odstranění mimořádných krizových situací, např. v metanolové aféře stát byl poškozen nemalou částkou na nevybrané spotřební dani po vyhlášení prohibice, při nákaze prasečí chřipkou stát musel vynaloţit prostředky na vakcinaci či likvidaci stád. Na základě provedených kontrol v oblasti hygieny bylo uzavřeno v daném roce řada provozoven, zejména v maloobchodní síti, z důvodu zvlášť závaţných porušení hygienických podmínek. Na nezbytně dlouhou dobu bylo uzavřeno i několik renomovaných supermarketů mezinárodních společností, z důvodu výskytu hlodavců v prodejním a skladovém prostoru, coţ je neakceptovatelné pro země evropského společenství. Následná medializace výsledků kontrol se setkala s velmi pozitivním ohlasem s řad samotných spotřebitelů, coţ se projevilo zvýšeným zájmem spotřebitelů o řešení problémů se závadovými potravinami a nárůstem počtu podání a stíţností ze strany spotřebitelů, tudíţ se začala projevovat větší důvěra spotřebitelů v inspekci a vykonávanou kontrolní činnost. V předmětném roce inspektoři provedli celkově 35 686 vstupů do potravinářských provozoven, celních skladů, internetových obchodů, do maloobchodní sítě a jiných prostor, např. restaurací, přepravní sluţby. Kontrolami bylo zjištěno celkem 4086 šarţí potravin a ostatních výrobků. Velmi kladným zjištěním bylo malé procentuální zastoupení nevyhovujících potravin z produkce české republiky, větší podíl na počtu nevyhovujících potravin měly potraviny z produkce zemí EU, nejvíce při kontrolách propadly potraviny exportovány ze zemí třetího světa, aţ 38% nevyhovujících potravin. 47

Státní zemědělská a potravinářská inspekce, [online], [citace 2014-0-29], dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314

39

U komodit byly největší nedostatky zjištěny u čokolád a cukrovinek, dehydrovaných výrobků, medu, kakaa, čerstvosti ovoce a zeleniny, vajec a jejich výrobků, hub, zmrzlin a mraţených výrobků. Laboratorními rozbory bylo zjištěno 22 šarţí potravin nevhodných k lidské spotřebě, škodlivé pro lidské zdraví. Byla zjištěna řada nedostatků přímo na místě kontrol, hniloba, plísně potravin, kontrolou prošlo 2932 šarţí, nevhodných pro lidskou konzumaci 387. Nejhůře z kontrol vyšly mléčné výrobky, zelenina, ovoce, mastné výrobky. U laboratorních rozborů byla zjištěna přítomnost patogenní bakterie Listeria monocytogenes48 u čtyř výrobků studené kuchyně. Nadlimitní mnoţství pesticidů, chemických látek, mikrotoxinu, konzervantů bylo zjištěno u zelených čajů, mleté papriky, koriandru, hlívy ústřičné, pistácií, sušených fíků, a to v 273 případech z celkových 4807 provedených kontrol a rozborů.

48

U člověka se v patologii uplatňuje Listeria monocytogenes, řidč. L. ivanovii, L. seeligeri. Můţe se vyskytovat v trávicím traktu. Zdrojem infekce jsou často potraviny. Způsobuje různá onemocnění endometritidu, konjunktivitidu, koţní infekce, „chřipkové“ onemocnění, meningoencefalitidu obv. lehčího průběhu. (http://lekarske.slovniky.cz/pojem/listerie

40

Státní veterinární správa je orgánem státní správy podřízena rezortu zemědělství a je zřízena na základě zák. č. 166/1999 Sb. Jejím úkolem je v první řadě ochrana spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty živočišného původu, monitorování a udržování příznivé nákazové situace zvířat, veterinární ochrana státního území České republiky, ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním. Kontrolní činnost SVS vychází z evropské a české legislativy. Hlavním cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví v celém potravinovém řetězci, počínaje zemědělskou prvovýrobou, přes zpracování, přepravu a skladování po prodej ţivočišných produktů. Za rok 2013 SVS provedla celkem 13455 kontrol v trţní síti, z toho zjistila 563 provozoven se zjištěnou závadou. Základem činnosti veterinární správy je kontrola vstupů do výroby (maso zvířat a jejich produkty) a kontrola zdraví zvířat, nejčastější, preventivní kontroly jsou prováděny na jatkách. Za rok 2013 bylo prověřeno a vyšetřeno pracovníky SVS na poráţkách 117 077 773 jatečných zvířat. Statisticky provedli pracovníci správy obdobný počet kontrol jako v předchozím roce 2011. V roce 2012 (122 milionů jatečných zvířat), v roce 2011 (120 milionů jatečných zvířat). Dalším objektem činnosti správy je zboţí a potraviny ţivočišného původu pocházející z dovozu, kontroly zdraví chovaných zvířat, kontroly pohody zvířat – Fejfare. Za pochybení zjištěná při kontrolách jsou orgány veterinárního dozoru oprávněna ukládat sankce. Ze zprávy SVS vyplývá, ţe pokuty jsou ukládány ve větším mnoţství, v roce 2013 byly uloţeny sankce ve výši 22 miliónu Kč, v roce 2012 sankce ve výši 14 mil. korun. Za velký úspěch orgánů státního dozoru lze považovat též úspěšné ozdravování od nákaz hospodářských zvířat, jako je například IBR (infekční bovinní rhinotracheitida), které se chýlí ke konci, tlumení výskytu salmonel v chovech drůbeže a prasat, provádění monitoringu cizorodých látek, apod. Výše uvedených výsledků bylo dosaţeno úspěšnou spoluprací s chovateli, zpracovateli a veterinárními lékaři, kteří velkou měrou přispívají k ozdravným programům a včasným preventivním opatřením v případě zjištění nákazy49.

49

Státní veterinární správa České republiky, [online], [citace 2014-04-01], dostupné z: http://eagri.cz/public/web/svs/portal/

41

Jednou z nejvýznamnějších nestátních organizací zabývající se ochranou spotřebitele je v současné době občanské sdružení spotřebitelů TEST. Jedná se o neziskovou organici zaloţenou v roce 1992. Sdruţení provádí a v časopise dTest následně publikuje nezávislé testy výrobků, potravin. Ve svých zprávách informuje spotřebitele o výsledcích provedených testů, upozorňuje a varuje spotřebitele před zdravotně závadnými a nebezpečnými výrobky. Poskytuje spotřebiteli právní rady ohledně ochrany a domáhání se svých práv. Reaguje na podněty spotřebitelů a těmto radí jek ve věcech vůči nekalým praktikám postupovat. Přibliţují práva spotřebitelů v rubrikách časopisu dTest, publikují testy výrobků.

Upozorňují na

klamavé praktiky spotřebitelů, radí se spořením a výběrem tarifu mobilních operátorů s předchozí analýzou trhu. Podrobným testům bylo sdruţením podrobeno více neţ 13 000 výrobků, bylo odhaleno přes 500 výrobků ohroţující zdraví dětí či dospělých. Testování výrobků je prováděno v akreditovaných laboratořích dle všech patřičných norem. Všechny testované výrobky jsou nakupovány v maloobchodní síti, stejně jako nakupují spotřebitelé, samozřejmostí je neprovádění testů výrobků dodanými výrobci. Výrobky jsou vybírány na základě důkladné analýzy trhu, preferencí spotřebitelů. Výsledky a poradní sluţby jsou spotřebiteli předkládány ve srozumitelné podobě. Sdruţení je součástí mezinárodní organizace International Consumers Research and Testing, která sdruţuje světové spotřebitelské organizace a je vázaná stanovami nadnárodní organizace. Časopis dTest není financován z reklam, tyto čtenář v časopise nenajde. Výsledky testů nejsou ovlivňovány ze strany inzerujících výrobců či ze strany společností reklamující své zboţí v jiných periodikách. Provoz sdruţení je zajišťován z příspěvků předplatitelů časopisu dTest, testy jsou hrazeny rovněţ pomocí příspěvků mezinárodních spotřebitelských organizací. Provoz organizace je také podporován ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu, kdy příspěvky dosahují částek aţ 7 miliónu korun ročně. V současné době převaţuje poradenská sluţba spotřebitelům ohledně spotřebitelských práv. Výsledky testů, poradenství, varování před výrobky ohroţující hlavně děti jsou detailně zveřejňovány na internetových stránkách dTestu, kde jsou rozebrány podrobně závady zjištěné testováním50.

50

Sdruţení pro ochranu potřebitel, [online], citace [2014-04-04], dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2/odtestu.

42

3.2. Soukromoprávní ochrana spotřebitele Soukromoprávní ochranu spotřebitele zaštiťoval z valné většiny Občanský zákoník, zák. č. 40/1961 Sb. platný do 31. 12. 2013, konkrétněji upřesněno v § 52 a dále. Jedná se o legislativní ustanovení pomáhající klasickému spotřebiteli se bránit vůči nekalým obchodním praktikám. Hlavní správní orgán ochrany spotřebitele z tohoto hlediska je soud. Vţdy je tedy nutné ze strany spotřebitele, aby došlo k podání ţaloby a domáhal se nápravy. Dne 01. 01. 2014 nabyl účinnost nový Občanský zákoník, zák. č. 89/2012 Sb., který definuje spotřebitele jako „každého člověka, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná51“. Změna, oproti jiţ neplatnému ObZ, nastává v tom, ţe dle platného zákona, je nyní spotřebitelem každý člověk a ne jenom fyzická osoba. Nový občanský zákoník dále rozšiřuje činnost spotřebitele o jiná jednání s podnikatelem, nezuţuje tedy činnost spotřebitele pouze na uzavírání smluv, jako tomu bylo v současném občanském zákoníku. Další podstatný rozdíl obou občanských zákoníků je změna definice protistrany, která v rámci své podnikatelské činnost se spotřebitelem jedná. V jiţ neplatném občanském zákoníku je tato osoba definována jako dodavatel, v novém občanském zákoníku je druhá strana vůči spotřebiteli nazývána podnikatelem. V § 420 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. se pro účely ochrany spotřebitele za podnikatele pokládá i také „každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele52“. Je to výrazný posun v ochraně podnikatele, neboť rozšiřuje okruh osob, proti kterým spotřebitel můţe uplatňovat svá práva. Nový občanský zákoník zpřesňuje a doplňuje pravidla ochrany spotřebitele, která nebyla při implementaci evropských směrnic důsledně zapracována do českého právního systému. Ochranu spotřebitele srozumitelněji vykládá pravidla pro ochranu spotřebitele. Upraven byl způsob výkladu smluv, případy, které jsou v rozporu se zákonem. V zákoně je stanovena výjimka, v souladu s komunitárním právem, kdy můţe spotřebitel odstoupit od smlouvy v případě, u něhoţ je lhůta pro odstoupení zachována, pokud se v době běţící lhůty podnikateli oznámení o odstoupení od smlouvy odešle53.

51-52 53

Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., 2. vydání, nakladatelství Anag, ISBN 978-80-7263-814-7

SCHELLE, Karel, Aktuální otázky práva ČR, SR a EU 2012, str. 187, ISBN 978-80-7418-153-5,

43

Základním prvkem soukromého práva je rovnost subjektů stojících na opačných stranách. Spotřebitel se v rámci soukromoprávní ochrany domáhá svých práv soudní cestou, podáním ţaloby, proti protiprávnímu jednání podnikatele. Mám za to, ţe se nejedná o plošnou ochranu, ale konkrétní počínání kaţdého spotřebitele, pokud nesouhlasí s jednáním podnikatele, s tímto se nedohodne, např. nesprávně zamítnutá reklamace, neuznání záruční doby. Je pouze na spotřebiteli, zda svého práva soudní cestou vyuţije či se záleţitostí nebude více zaobírat. Spotřebitelé mají obavy s dlouhých soudních tahanic, nezaručeného výsledku, ztráty osobních financí za soudní výlohy. V dnešní době se snad situace mění k lepšímu, zásluhu rovněţ na změně situace mají nestátní sdruţení hájící zájmy spotřebitelů, jako je Sdruţení ochrany spotřebitele v Brně, jenţ prostřednictvím webu dTest radí spotřebitelům, jak postupovat v konkrétních potíţích, problémech, a hledají nejschůdnější mimosoudní cestu ke smíru mezi spotřebitelem a podnikatelem.

3.2.1. Spotřebitelské smlouvy dle občanského zákoníku Ujednání o spotřebitelských smlouvách, dle nového občanského zákoníku, jsou zakotveny v § 1810 – 1867 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále NOZ). Jedná se smlouvy mezi spotřebitelem a podnikatelem a závazky z těchto smluv vyplývající. Forma spotřebitelské smlouvy je buďto písemná nebo ústní. Dle občanského zákonku musí podnikatel vůči spotřebiteli učinit všechna sdělení jasně, srozumitelně, srozumitelně v jazyce, ve kterém je smlouva uzavřena. Z jednání a uzavření smlouvy musí být ze strany podnikatele zcela jasné jeho totoţnost, doručovací adresa, kontaktní údaje, označení zboţí, popis vlastností prodávaného zboţí, způsob dodání a platby, náklady dodání, údaje týkající se reklamací a o právech vzniklých z vad výrobků atd., jak vyplývá z úst. § 1811 odst. 2 NOZ Výčet neplatí pro uzavírání smluv všedního, denního významu, „záležitostí denního života a na smlouvu o dodání digitálního obsahu, pokud byl dodán na hmotném nosiči“54. Obsah smlouvy se vţdy vykládá pro spotřebitele nejpříznivější cestu. Jsou zakázána jednání, která jsou nerovnováţná a v neprospěch spotřebitele. Zakazují se ujednání, která: omezují práva spotřebitele z vadného plnění nebo na náhradu újmy spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, 44

umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštní zřetele bez přiměřené výpovědní doby, zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost se seznámit před uzavřením smlouvy dovolují podnikatele, aby ze své vůle změnil práva a povinnosti stran odkládají určení ceny až na dobu plnění umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny od smlouvy odstoupit zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnosti uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo zbavují podnikatele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen54 K výše uvedeným ujednáním se nepřihlédne, přihlíţí se v případě, ţe se spotřebitel nepřiměřeného jednání dovolá. Podnikatel můţe po spotřebiteli poţadovat platbu, která je uvedená ve smluvním závazku, další platby jen se souhlasem spotřebitele po vzájemném ujednání. Spotřebitel můţe odstoupit od smlouvy bez udání důvodu, právo na odstoupení od smlouvy není moţno postihovat. Podnikatel nese povinnost doloţit splnění své povinnosti seznámit spotřebitele se všemi dostupnými informacemi, na které má spotřebitel ze zákona právo. Spotřebitel nemusí platit poskytovateli daně, poplatky, náklady, se kterými nebyl seznámen55. 54

§ 1811 Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., 2. vydání, nakladatelství Anag, ISBN 978-80-7263-814-7 BĚLOHLÁVEK Alexander J., Filip ČERNÝ, Marianna JUNWIRTOVÁ, Pavel KLÍMA, Tereza PROFELDOVÁ, Eliška ŠROTOVÁ, Nový občanský zákoník: Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, včetně předpisů souvisejících. Plzeň: vydal Aleš Čeněk, 2012, 830 s., ISBN-978-80-7380-413-8 55

45

4. Praktiky užívané na předváděcích akcích 4.1. Smlouvy uzavřené při podomním prodeji či předváděcích akcích Spotřebitel, jakoţto konzumní finální článek na spotřebitelském trhu, by si měl dát pozor na smlouvy uzavřené zejména při podomním prodeji a na předváděcích akcích. Tyto smlouvy jsou z valné většiny uzavřeny mimo prostory podnikání třetích stran, tedy podnikatele. Ze zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník vyplývá, ţe pokud je smlouva sjednaná mimo prostor obvyklý k podnikání, je povinen podnikatel sdělit spotřebiteli, a to písemně, údaje uvedené v § 1811 odst. 2 – sdělení informací k identifikaci podnikatele, zboţí, údaje o plnění, pokud nenesou zřetelné z informací při uzavíraní smlouvy, § 1820 odst. 1 NOZ – sdělení před uzavřením smlouvy. Jinou formou neţ písemně jedině v případě, ţe s danou variantou spotřebitel souhlasí. Za smlouvu uzavřenou mimo prostor určení pro podnikatelovo podnikání se rovněţ povaţuje smlouva uzavřená v prostoru určeném pro podnikání, kdy k uzavření smlouvy došlo bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory nebo během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem prodeje zboţí, propagace a představení zboţí56. Dne 31. 12. 2013 byl ve Sbírce zákonů uveřejněn zákon č. 476/2013 Sb., kterým je novelizován zákon č. 634/1992 Sb. O ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů. Snahou zákonodárců bylo zabránit neseriózním podnikatelům zneuţívání důvěry spotřebitelů, hlavně těch nejvíce zranitelných – seniorů. Zabránit manýrám a nekalým praktikám podnikatelů na předváděcích akcích, kdy jsou spotřebitelé, pod různými lákadly, zváni na zájezdy, či jiné akce, během níţ jsou jim klamavými a nátlakovými způsoby nabízeny různé výrobky, zboţí nevalné kvality za přemrštěné a nelidské ceny, oproti kamenným či internetovým obchodům. Nátlak ze strany podnikatelů ve spotřebitelích vyvolával pocit závazku, vděčnosti, spotřebitelé poté koupí výrobky, které by si např. při výběru v kamenném obchodě nezakoupili. Účastníci předváděcích akcí jsou vystavování zastrašování ze strany podnikatelů. Tyto praktiky, které jsou zákonem zakázány, byly odhaleny na základě kontrol prováděných ČOI. Přes kontroly a ukládané sankce se nepodařilo praktikám zabránit. Novela má neutěšené situaci zabránit.

5ţ

Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., 2. vydání, nakladatelství Anag, ISBN 978-80-7263-814-7

46

Podnikatel je povinen před konáním akci nahlásit na ČOI a informovat o náplni prodeje, co je předmětem prodeje. Na základě zjištěných a nahlášených informací bude mít větší moţnosti ČOI akce a jejich průběh kontrolovat. Podnikatel musí nahlásit přesné datum, místo konání, harmonogram akce, zboţí, které bude nabízeno a připojit kopii pozvánky vyzývající spotřebitele k účasti na akci. Za porušení povinností se podnikatel vystavuje důvodnému podezření ze spáchání správního deliktu, a můţe být sankcionován aţ v řádech miliónu korun. Zákon nabývá účinnosti dne 15. 01. 201457. U smluv, uzavřených na zmiňovaných předváděcích akcích či při podomních prodejích, je spotřebitel značně v nevýhodě, jelikoţ není připraven na smlouvu samotnou a v mnoha případech ji ani neočekává. V tuto chvíli se prodejce dostává do značné výhody oproti spotřebiteli, v horším případě vyuţijí „slabší“ chvíle a zmanipulují spotřebitele tím směrem, kterým oni samotní potřebují. V tu chvíli spotřebitel podlehne a rozhodne se např.: ke koupi zboţí či sluţeb, ač by tak v reálném ţivotě – rozmýšlení, neučinil. Styčným rozdílem oproti smlouvám uzavřeným např. v kamenných obchodech, tedy v místě podnikání prodejce je, ţe spotřebitel má právo a můţe od smlouvy písemně odstoupit do 14-ti dní od uzavření. Nedošla-li dodávka zboţí či sluţeb od prodejce, podnikatele, je mnoţné ze strany spotřebitele odstoupit do jednoho kalendářního měsíce bez udání důvodů a jakéhokoli sankciování. Odstoupení musí být zasláno spotřebitelem adresátovi (prodejci) v takovém časovém předstihu, aby nejpozději 14tý den bylo k dispozici jiţ zmíněnému adresátovi. Pokud se rozhodne spotřebitel odstoupit od této specifické smlouvy, musí tedy učinit tak, aby byl prodejce srozuměn s ukončením smluvního ujednání, tedy výpovědi do tedy 14-tého dne od uzavření. Lhůta běţí následující den od podpisu smlouvy. Nejčastějším podmětem podání spotřebitelů ČOI jsou nekalé obchodní praktiky na předváděcích akcích.

57

zákon č. 476/2013 Sb., [online], citace [2014-04-06], dostupné z http://www.codexisuno.cz/0Fd#!20

47

V průběhu roku 2013 provedla ČOI celkem 584 kontrol, na základě podání podnětu ze strany spotřebitelů, kde inspektoři kontrolovali a ověřovali podmínky prodeje zboţí při předváděcích prodejních akcích. Kontroly probíhaly několika způsoby: přímou účastí inspektorů, na základu podnětu spotřebitele, následnou kontrolou vyţádaných podkladů, např. smluv, dokumentace k výrobkům a také pomocí svědeckých výpovědí přímých účastníků. Z celkového počtu 584 podnětů bylo zjištěno oprávněnost podání ve 181 případech, tj. 31% z celku. Následně inspektoři provedli 365 kontrol, při nichţ zjistili pochybení v 262 případech (72%), byť ne ve všech případech se jednalo o porušování zákazu pouţívání nekalých obchodních praktik. Jednalo se o uvádění nepřesných či nepravdivých údajů o nabízených výrobcích či zájezdech, o podmínkách prodeje a ceně. Scházely ucelené informace o podmínkách, za kterých můţe spotřebitel písemně odstoupit od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání, a to bez udání důvodu a k zákonem dané lhůtě. Scházely informace, ţe odstoupení od smlouvy se děje bez sankce ze strany prodejce. Na základě zjištění porušení obecně závazných právních předpisů bylo v rámci kontrol pořadatelům předváděcích akcí pravomocně uloţeno v daném období 172 pokut v hodnotě 21 000 000 Kč. Kromě uloţených pokut byl podán také návrh příslušným úřadům na odebrání ţivnostenského oprávnění třem společnostem pořádající předváděcí akce58.

Předváděcí akce - výsledky kontrol (rok 2013) Inspektorát

Kontroly se Počet kontrol zjištěním

Zjištěná porušení v %

Středočeský a hl. město Praha Jihočeský a Vysočina Plzeňský a Karlovarský Ústecký a Liberecký Královehradecký a Pardubický Jihomoravský a Zlínský Moravskoslezský a Olomoucký

131 29 38 66 40 31 30

102 19 24 53 22 25 17

77,90% 65,60% 63,20% 80,30% 55,00% 80,70% 56,70%

Celkem

365

262

71,80%

Zdroj: ČOI57

58

Česká obchodní a potravinářská inspekce, [online], citace [2014-04-02], dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/

48

4.2. Zjištění porušení obecně závazných právních předpisů Nejčastěji se při kontrolách zjistilo porušení povinností stanovených prodávajícím zákonem o ochraně spotřebitele. Pořadatelé vytvářeli klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoliv ţádná výhra neexistuje a spotřebitel musel vynaloţit finanční prostředky. Dále byly uváděny nepřesné a nepravdivé údaje o výrobcích, jejich ceně, podmínkách koupě či neposkytnutí informací o právu spotřebitele písemně odstoupit od kupní smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání v zákonem stanovené lhůtě bez udání důvodu a sankce. Spotřebitelé jsou uváděni v omyl od informací uváděných na pozvánkách, v průběhu akcí a samotných smlouvách, kde jsou jim sdělovány klamavé, nepravdivé nebo ţádné informace o podmínkách smluv a zboţí. Tyto akce patří k nejproblematičtějším formám prodeje na území ČR59. Jelikoţ jsem neměl moţnost osobně se nějaké předváděcí akce účastnit, pro lepší orientaci této problematiky, jsem shlédl dokumentární film ,,Šmejdi“ od paní reţisérky Sylvie Dymákové, která za tento dokument obdrţela v roce 2014 ocenění Český lev. Z dokumentu jsem měl rozpačitý pocit, na jedné straně jsem viděl opravdu bezbranné seniory, na které jsou tyto akce cíleně mířeny, na druhé straně jsem však viděl i notorické seniory, kteří i přes veškeré nepříjemnosti, které se jim na těchto akcích staly, budou a jezdí na tyto akce stále dál. Co se opravdu děje na těchto předváděcích akcích? Sylvie Dymáková tuto situaci popsala skrytou kamerou, kdy se sama v převlečení a utajení účastnila těchto akcí. Skryté kamery zachytily drsné pozadí, manipulativní jednání organizátorů, nátlak, agresi, poniţování lidí, kteří se neumějí takovým praktikám bránit. Zde je moţno prakticky poukázat na zakázané agresivní obchodní praktiky taxativně uvedené v příloze zákona o ochraně spotřebitele. Praktiky, ze kterých vás mrazí. Lţi a promyšlená manipulace, jejímţ jediným cílem je donutit bezbranné lidi k nákupu předraţeného zboţí. Velice často se také jedná o nekvalitní zboţí, za které vydá senior v závěru neskutečné peníze. Na předváděcí akci vás pozvou formou výletu, většinou je slíbený oběd a dárečky. Bohuţel často se jedná jen o sliby. Místo krásného místa a výletu vás vyloţí v nějakém nezajímavém místě, kde si předváděči pronajmou sál, který slouţí k prodeji jejich zboţí. Velice často lákají na prodej s výraznými slevami60. 59

Nekalé obchodní praktiky uţívané na předváděcích akcích, [online], citace [2014-04-06], dostupné z: www.parlamentnilist.cz/nekale-obchodni-praktiky-na-predvadecich-akcich-vedou 60 dokumentární snímek Šmejdi, shlédnut Leden 2014, [online], citace komentář, recenze dostupné na: www.smejdi-prodejci.webnode.cz, www.ceskatelevize.cz/porady/10536031201-smejdi

49

Promyšlenou řečí a svými taktikami vás krásně donutí k nákupu nepotřebného zboţí. Obchodní podmínky a kupní smlouvy jsou velmi dobře promyšlené. Proti takové smlouvě není téměř ţádná obrana, pokud se senior rozmyslí a rozhodne se odstoupit od kupní smlouvy. O uplatnění reklamace ani nemluvě61. Dokument Šmejdi je točen přímo pro seniory. Bohuţel však tvoří necelou polovinu z více neţ 30000 tisíc diváků, kteří film od jeho premiéry navštívili. Spolu s filmem však byla také spuštěna „Petice proti Šmejdům“, která dodnes nasbírala přes 170000 tisíc podpisů. Bohuţel pro svůj zisk a provize z prodeje však předváděči udělají cokoliv a je jim úplně jedno, co to udělá s bezbranným seniorem. Kam se poděla morální etika? Pochopení pro samotné a nevinné seniory? Mladí lidé nejsou samozřejmě na těchto akcích vítáni62. Česká obchodní inspekce začala udělovat vyšší pokuty. Dalším výsledkem je i to, ţe seniorů na těchto akcích ubylo a jedna z dominantních firem, která se tímto druhem podnikání zabývala, ukončila svou činnost v ČR. Dalším příkladem nekalé obchodní praktiky je i podomní prodej. Tzv. obchodní zástupci různých společností obcházejí různá obydlí a také se velice často zaměřují na seniory. Sluţby, které nabízí, opět nemusí být tak výhodné, jak se na první pohled zdá. Je s podivem, kolik lidí uzavře smlouvu mezi dveřmi. Naštěstí se proti takovému prodeji rozhodlo spoustu měst v zájmu svých občanů bojovat a do svých městských vyhlášek si dali zákaz podomního prodeje. Organizátoři předváděcích akcí však jdou s dobou a vymýšlejí další kličky jak obejít zákon. Zastavují a oslovují občany na ulici a lákají na předváděcí akce, nákup zboţí. Letáky tak spotřebitel ve schránce jiţ nenajde, jelikoţ by jiţ museli dle novely zákona o ochraně spotřebitele nově vše předem oznamovat.

61

Nekalé obchodní praktiky uţívané na předváděcích akcích, [online], citace [2014-04-06], dostupné z :www.parlamentnilist.cz/nekale-obchodni-praktiky-na-predvadecich-akcich-vedou 62

dokumentární snímek Šmejdi, shlédnut Leden 2014, [online], citace komentář, recenze dostupné z: www.smejdi-prodejci.webnode.cz, www.ceskatelevize.cz/porady/10536031201-smejdi

50

Příkladem nekalé praktiky užité na předváděcí akci lze uvést jednání pořadatele, který nedodrţel závazek obsaţený v kodexu chování, ke kterému se zavázal, jde li o jasně určitý závazek, který lze ověřit a podnikatel spotřebitele obeznámil, ţe je kodexem vázán63. V rámci předváděcí akce podnikatel zákazníkům rozdal kartičky s čísly 0 – 9 s tím, ţe osoba, jejíţ číslo bude následně vylosováno, získá prémii na slevu titanového nádobí ve výši 50% z prodejní ceny na akci. V době kontroly bylo zjištěno, ţe v osudí se nenachází kartička s číslem 8. Zákazník předváděcí akce s kartičkou č. 8 nemohl výhru vůbec získat, nenacházel se v osudí, tímto nemohl podnikatel dodrţet a splnit závazek, který dal64. Podnikatel uţil agresivní obchodní praktiku, kdy s přihlédnutím ke všem okolnostem uţil vůči spotřebiteli jednání, které svým obtěţováním, donucováním, uţitím síly či nepatřičného ovlivňování výrazně zhoršilo moţnost svobodného rozhodnutí spotřebitele64: Obchodní zástupce společnosti pořádající předváděcí akci, po zjištění, ţe si spotřebitele nechtějí zakoupit nabízené zboţí, všem přítomným sdělil, ţe pokud si výrobek nezakoupí, bude celou akci opakovat, včetně opětovného předvedení výrobku (jednalo se o vysavač) s tím, ţe on má času dostatek65.

Příklad z předváděcí akce Pan Velký nalezl ve své schránce leták s pozvánkou na pěkný a zajímavý výlet spojený s obědem a zajímavou prezentací. Na výlet se těšil a účast potvrdil telefonicky. Ke svému údivu se u autobusu setkal s mnoha známými z vesnice. Následovala prohlídka hradu a odjezd do blízkého hotelu, do místnosti vyčleněné pouze pro účastníky zájezdu. Následoval sváteční oběd. Po obědě do místnosti vešel sympaticky vypadající pán, představil se jako doktor Malý a nabídl osazenstvu krátkou prezentaci o zdravém ţivotním stylu a nezdravých stravovacích návycích. Na počátku dostal kaţdý zdarma jako dárek kuchařku. Po prezentaci byla účastníkům představena sada hrnců, vyvinuta odborníky pro kosmický výzkum, kdy k hrncům kaţdý dostane sadu japonských noţů. Z další probíhající prezentace vyplynula povinnost zakoupit si hrnce, pokud chtějí kuchařku obdrţet zdarma. Ze stran asistentů doktora byli ujišťování, ţe se jedná o nejlepší počin, jaký v ţivotě udělali.

63

§ 5 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. informace poskytnuty Českou obchodní inspekcí, z proběhnuvších kontrol 65 § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. 64

51

Pan Velký byl prezentací nadšen a hrnce chtěl zakoupit pro svého syna a snachu, snad se jí zavděčí, zapřemýšlel a chtěl všem přítomným známým z vesnice ukázat, ţe na to má. Sada hrnců stála „pouhých“ čtyřicet tisíc korun. Jelikoţ pan Velký neměl výše poţadovanou hotovost u sebe, přistoupil na nabídku sympatické asistentky a na nákup zboţí sjednal smlouvu o zakoupení na splátky s mírným navýšením, jak mu bylo asistentkou uvedeno. Pan Drobný smlouvu podepsal, vše kolem něj bylo úţasné a měl z proběhnuvšího dne velmi příjemný pocit, podepsal, i kdyţ neměl u sebe ke čtení potřebné brýle. Po ukončení prezentace byli účastníci odvezeni do domovů. Na akci bylo dohodnuto, ţe hrnce pan Velký obdrţí cestou České pošty, aby se s nimi netahal. Druhý den si pan Velký vzal brýle na čtení a smlouvu si pročetl, věc se mu přes noc rozleţela v hlavě. Na základě smlouvy měl zaplatit 20 x 3 000,- Kč, ve smlouvě uvedené úvěrové společnosti. Provedl si v hlavě domácí rozpočet a zjistil, ţe není schopen dostát závazku vyplývajícího ze smlouvy. Uspořeno neměl. Zavolal tedy na číslo uvedené na smlouvě. Po rozhovoru, kdy byl ubezpečen, ţe můţe odstoupit od smlouvy na základě obchodních podmínek. Příjemně znějícím hlasem ţeny v telefonu mu bylo nabídnuto zrušení smlouvy z její strany, pan Velký se nemusí o nic starat. Souhlasil a pokládal vše za vyřízené. První sloţenku na splacení úvěru obdrţel na akci, tuto nezaplatil a balík na poště nepřevzal. Následně obdrţel dopis od předváděcí společnosti s výhruţkou exekuce, pokud nezačne plnit a za zboţí, které nepřevzal, mu účtují poplatek denně. Pan Velký se svěřil synovi. Zjistili, ţe 14 denní lhůtu pro odstoupení od smlouvy jiţ promeškali. V daném případě pan Velký nemohl podle zákona odstoupit od sjednané smlouvy, jelikoţ nebylo odstoupeno do zákonem dané doby. V případě, ţe chtěl následně od smlouvy odstoupit, měl si převzít na poště zaslané zboţí. Od smlouvy měl odstoupit písemně a osobně, nenechat za sebe jedna neznámou osobu na telefonu. Takţe nakonec pan Velký musel vše zaplatit, za pomocí syna. Z příkladu vyplývá, ţe v případě sjednávání smlouvy mimo prostory určené k podnikání, si má spotřebitel smlouvu řádně přečíst a hlavně klauzuli ohledně moţnosti odstoupení od smlouvy. Mám za to, ţe je pan Velký z účasti na předváděcích akcích vyléčen66.

65

DUFEK, Zdeněk a kol., Senioři nedejte se, Jaštova akademie, 2012, ISBN 978-80-904880-2-1

52

5.

Použité metody 5.1. Definování problému a cíle průzkumu Na spotřebitelském trhu je nemálo podnikatelů a firem, které jsou známé svými

nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům66. Tyto praktiky provádějí ve většině případů vědomě, aby dosáhli většího trţního zisku, tzn. zisku ze svého prodeje. Mnohdy si neuvědomují, ţe tímto nekorektním chováním sniţují dobré povědomí spotřebitelů o jejich firmě samotné. Cílem průzkumu bylo zjištění informací od široké veřejnosti různých věkových kategorií, zdali se orientují v problematice nekalých obchodních praktik. Případně jestli ví, na který úřad se s pomocí jakoţto poškozených spotřebitelů obrátit. Otázky jsem rovněţ zaměřil na osobní zkušenosti veřejnosti s nekalými obchodními praktikami vůči jejich osobám, kde měli moţnost ohodnotit zkušenost kladně/záporně. V souhrnném cíli tohoto průzkumu bylo tedy zjištění současné situace mezi spotřebitelem, druhé smluvní straně a nekalými obchodními praktikami vyuţívaných proti spotřebitelům.

5.2. Průzkum veřejnosti vnímání nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům Průzkum situace na spotřebitelském trhu, jak vnímají spotřebitelé jakoţto finální konzumenti zboţí a sluţeb nekalé obchodní praktiky, byl proveden na základě primárního sběru informací. Probíhal v období prosinec 2013 aţ leden 2014. Primární data byla především vyuţita v analýze informovanosti veřejnosti s nekalými obchodními praktikami. Zvolenou metodou tohoto průzkumu byla metoda dotazování. Nástrojem dotazování byl jiţ předem sestavený dotazník. Skládal se ze sedmi otázek. Tyto otázky byly sestaveny srozumitelně, aby respondenti neměli v zodpovídání příslušných otázek problém, či dokonce nejasnosti v jejich obsahu. Základní soubor tvořili náhodně vybraní lidé na území Ostravska.

Vycházeno z mediálně známých kontrol České obchodní inspekce, Celní správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce (trţnice, BČS, supermarkety atd.)

53

Dotazování se týkalo pouze spotřebitelů, finálních konzumentů na spotřebitelském trhu. Respondentů bylo anonymně dotazováno celkem 50. Zdali byly otázky dotazníku správně a srozumitelně sestaveny, se zjistilo pomocí deseti náhodně vybraných respondentů ve městě Ostrava. Na základě kladného hodnocení byl dotazník posléze poloţen náhodně vybranému vzorku respondentů v celkovém počtu 50. Data byla rozčleněna dle typu otázek. Jednalo se o identifikační otázku, jejichţ úkolem bylo zjistit, do jaké věkové hranice se respondent řadí. Dále byly pouţity otázky obecné uzavřené, kde měli respondenti moţnost výběru. Ke zpracování těchto údajů byla vyuţita softwarová výpočetní technika. Konkrétně pro vytvoření grafů byl pouţit program Microsoft Excel 2007. V první fázi byla zpracována datová matice obsahující 50 dotazníků. Kaţdý dotazník měl 7 otázek. V druhé fázi byly z této datové matice vytvořeny tabulky a grafy.

5.3. Analýzy 5.3.1. Analýza informovanosti veřejnosti s nekalými obchodními praktikami Sběr dat byl proveden metodou dotazování. Nástrojem byl zmiňovaný dotazník, který je obsahem přílohy č. 1. Celkově bylo vyhodnoceno 7 otázek z náhodně vybraného vzorku respondentů dotázaných na území města Ostravska. Celkový počet respondentů byl 50.

5.4. Vyhodnocení obecných otázek dotazníku První otázka dotazníkového šetření se týkala toho, zdali dotázáni respondenti mají pojem o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům, tudíţ jich samotných. Z celkového počtu 50-ti dotázaných respondentů v různých věkových kategoriích odpovědělo 80% z nich, ţe ví a mají tedy informace o jiţ zmiňovaných nekalých obchodních praktikách. Zbylých 20% nemělo o této problematice ţádné informace, nebo se o danou problematiku nikdy nezajímalo.

54

Z této odpovědi je zřejmé, ţe nekalé obchodní praktiky podnikatelů se dostávají do povědomí veřejnosti a nad očekávání, sumou 80%.

Ochranu spotřebitelů, proti druhým stranám (podnikatelům) a jejich nekalým obchodním praktikám zaštiťuje zákon O ochraně spotřebitele. U druhé otázky, která byla směřována na toto téma, zdali mají respondenti povědomí o tom, o který zákon se v případě nekalých obchodních praktik opřít, tak 52 % respondentů tento zákon znala. Zbývajících 48% odpovědělo špatně a to 30% - Zákon o ochraně osobních údajů, 9% vůbec nevědělo a ţádný respondent neodpověděl na otázku volbou a) tudíţ Zákoníkem práce.

55

Třetí otázkou jsem chtěl zjistit, jestli respondenti vědí, který úřad kontroluje podnikatele v případě podezření nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům. 60% z nich odpovědělo správně, volilo odpověď ČOI (Česká obchodní inspekce), 20% odpovědělo ČNB (Česká národní banka), 26% Ministerstvo vnitra, 14% nevědělo.

Na čtvrtou otázku 37 respondentů odpovědělo, ţe nemělo zkušenost s ţádnou nekalou obchodní praktikou. Zbylých 13 odpovědělo kladně, 26% tázaných mělo tedy zkušenost s tímto protizákonným obchodním vystupováním. Toto procento je sice pod hranicí 50%-ti procent, ale stále je to k poměru dotázaných respondentů vysoké číslo. Je vidět, ţe tyto obchodní praktiky jsou stále na „veřejném pořádku“ a stále se s nimi spotřebitelé, jakoţto finální konzument na spotřebitelském trhu potýkají a zřejmě stále budou potýkat. Jak lze vyčíst z níţe popsaného grafu 26% respondentů mělo uţ zkušenost ve své minulosti s nekalými obchodními praktikami.

56

Pátá otázka byla v návaznosti na otázku číslo 4. Tedy zda ti, kteří měli jiţ zkušenost s nekalými obchodními praktikami, tuto situaci dále řešili. V předchozí otázce 13 respondentů odpovědělo, ţe zkušenost s touto problematikou mělo. Z toho pouze dva tuto situaci řešili s příslušnými orgány (ČOI,…). Většina z nich tuto situaci, jak vyplývá, neřeší a nechává tímto další prostor podnikatelům (fyzická osoba podnikající, právnická osoba), aby je poškozovali jako spotřebitele i nadále. V případě, ţe se spotřebitel setká s nekalou obchodní praktikou vůči jeho osobě, ihned by tuto zkušenost měl oznámit, aby byl případně odškodněn a nebyli poškozeni stejným způsobem další spotřebitelé.

Šestá otázka byla zaměřená na předváděcí akce, kde tyto nekalé obchodní praktiky jsou mediálně nejznámější. Prodejci zde praktikují nejrůznější způsoby jak prodat za kaţdou cenu, hledají slabé stránky spotřebitelů a v danou chvíli vyuţijí pro lepší prodej. Dvanáct z padesáti tázaných se těchto předváděcích akcí zúčastnilo, zbývajících 38 nemělo ţádnou zkušenost. Dotazník byl anonymní, tudíţ nelze říci, do jakých věkových skupin se respondenti, kteří měli tuto zkušenost, zařadili. Z médií je totiţ známé, ţe těchto předváděcích akcí se zúčastňují ve většině případů spotřebitelé staršího důchodového věku, samozřejmě občas i mladší spotřebitelé.

57

Poslední otázka rozdělila respondenty do věkových kategorií a to následovně: Věk

Suma

18-30

23

31-40

5

41-50

12

51 a více

10

58

Závěr V současné době by bylo naivní si myslet, ţe podnikatel jakoţto kaţdý další člověk existující v naší společnosti, tedy jako člověk lakotný, závistivý, dychtící po mnoţství finančních prostředků, potřebných k ukojení svých nejnáročnějších poţadavků, bude vţdy jednat s druhou stranou spotřebitelského vztahu, spotřebitelem, rovně, poctivě a s úmyslem oboustranné spokojenosti. Vţdy se najde v předmětné skupině podnikatelů část poctivců a část těch nepoctivých, snaţících se spotřebitele pro svoje dobro, snad i potěšení, ţe on „podnikatel“, je ten nahoře a ty „spotřebiteli“ budeš jednat tak já řeknu“, oklamat či jinak podvést. Proto je třeba, aby se do ochrany spotřebitele zapojily aktivně orgány státní správy, k eliminaci negativních následků při nepoctivém jednání ze strany podnikatelů. Pozitivní je moţno vnímat, ţe Evropské společenství, včetně České republiky, přijali nařízení, směrnice, zákony, které se v současnosti ochranou spotřebitele, jako slabší strany vztahu s podnikatelem, zaobírají. Implementací směrnic Evropského společenství do českého právního řádu, se sjednotil základní postup při zjišťování a určení konkrétních nekalých praktik uţívaných ze strany podnikatelů. Po implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách do českého právního systému, si kaţdý stát přijal svá opatření, jakým způsobem bude nepoctivé podnikatele kontrolovat a sankcionovat. Taxativně byla vymezena jednání, kdy se podnikatel vţdy dopouští klamavých a agresivních praktik vůči spotřebiteli. Zákonodárci reagovali na vývoj na spotřebitelském trhu a zákony chránící spotřebitele byly několikrát novelizovány, vţdy na reakci na nově zjištěná porušování předpisů ze strany podnikatelů. Jelikoţ se v době minulé na světovém trhu objevilo mnoţství problémů, hlavně nemocí zvířat jako vstupů do výroby a zdravotní závadnosti potravin, bylo potřeba přistoupit k častějším a podrobnějším kontrolám hlavně potravin importovaných do naší země (ptačí chřipka, prasečí chřipka, nemoc šílených krav, průmyslová sůl obsaţena v potravinách, záměna masa hovězího za koňské atd,). Z těchto důvodu byl rovněţ v Evropském společenství přijat systém včasného a rychlého varování (RASEF), slouţící k rychlému přenesení informací a varování o zdravotně závadných potravinách nebezpečných pro člověka mezi členy systému, v ČR vneseno do Nařízení vlády ČR č. 98/2005 Sb. Orgány státní správy provádějí značné mnoţství kontrol ohledně zdravotní nezávadnosti potravin, a to jak vstupních z jatek a zemědělských produkcí, tak potravin jiţ nabízených v obchodní síti. Podnikatelé šidí procentuální mnoţství ingrediencí ve výrobcích, označení výrobce. Zákonodárci reagují a zavádějí do zákonů ustanovení upravující informace o procentuálním

59

sloţení výrobků, tyto informace budou muset prodejci uvádět i na pultově prodávaném zboţí, aby měl spotřebitel jasnou představu o sloţení výrobku a mohl si dle svého vybrat. Kontroly se začaly týkat i „u nás“ tolik opěvovaných předváděcích akcí, kde si „podnikatelé“, pořadatelé akci, vyzkoušeli na seniorech snad všechny nekalé obchodní praktiky, které lze jen vymyslet. Zákonodárci byli nuceni novelizovat zákony týkající se prodeje mimo prostory určené k podnikání, podomního prodeje. V současnosti je jiţ povinností pořadatelů vše ve věci akce řádně oznámit na příslušný úřad. Orgány vykonávající kontrolu nad akcemi mají tímto větší moţnost postihovat uţívání nekalých praktik na předváděcích akcích. Na základě přijetí novel jiţ nenajde spotřebitel pozvánku ve schránce, ale je pořadateli kontaktován na ulici, u vstupních dveří svých bytů a domů. Mnoho měst a obcí v souvislosti s obtěţováním svých občanů podomními prodejci, vydalo obecně závazné vyhlášky zakazující podomní prodej s moţností udělení sankce. Ochrana spotřebitele se stává v současnosti jednou z priorit zákonodárců a orgánů státní správy v oblasti ochrany občana před závadovým jednáním nepoctivých prodejců, korporací, kteří navyšují svůj zisk na úkor lidského zdraví a všeobecné spokojenosti. Podnikatelé šidí procentuální mnoţství ingrediencí ve výrobcích, označení výrobce. Ve své práci jsem se snaţil shrnout problematiku ochrany spotřebitele v současné době s návrhy a novelizacemi zákonů, ve kterých je ochrana spotřebitele zakotvena. Jedná se o velmi dynamicky se rozvíjející problematiku, která se průběţně prostřednictvím novelizací zákonů upravuje. Práce byla započata v době, kdy platil starý Občanský zákoník, Obchodní zákoník, řada novelizací ještě nebyla součástí Sbírek zákonů právního systému České republiky. Novelizacemi a nově přijatými zákony se pozice spotřebitele opětovně vylepšila. K „absolutní“ spokojenosti však vede ještě dlouhá cesta, podnikatelé budou vţdy krok před orgány státní správy a zákonodárci, kteří budou muset na nově zjištěná negativní jednání podnikatelů reagovat. Spotřebitel sám o sobě musí být sebevědomější a chtít aktivně bránit své právo před nezávislými soudy, nebát se zdlouhavých soudních sporů, kterých se obává. V současné době ještě schází rychlé projednávání před soudy v oblasti sporů mezi spotřebiteli a podnikateli, nějaký model urychleného líčení před soudem, jak se děje v některých zemích Evropského společenství. Práci jsem proloţil konkrétními příklady nekalých praktik a v závěru přispěl jednoduchým dotazníkem. Rozebral jsem nekalé obchodní praktiky, moţnosti ochrany spotřebitele. V práci jsou zakomponovány nově přijaté zákony a novelizace jiţ stávajících ustanoveními, která ochranu spotřebitele zdokonalují a vylepšují.

60

Seznam použité literatury Knižní zdroje: [1] DUFEK, Zdeněk a kol, Senioři nedejte se, vydala Joštova akademie Brno, 2. vydání 2012, ISBN-978-80-904880-2-1 [2] DOHNAL, Jakub a Tomáš ŠPERKA, Spotřebitel, Jak být úspěšný v reklamačním řízení a bránit svá práva před soudem, vydal Wolters Kluwer ČR, a.s., Praha, 1. vydání, ISBN 97880-7357-399-7 [3] ONDŘEJ, Jan a kol., Spotřebitelské smlouvy a ochrany spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, ISBN 978-80-7400-44-9, [4] SELUCÁ, Markéta, Ochrana spotřebitele v soukromém právu, nakladatelství C. H. Beck Praha, 1. vydání 2008, ISBN 978-80-7400-037-9 [5] TOMANČÁKOVÁ, Blanka, Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady, 2. vydání, Linde Praha, a.s, ISBN 978-80-7201-864-2 [6] SCHELLE, Karel, Aktuální otázky práva ČR a EU 2009, KEY Publishing s.r.o. Ostrava, 1. vydání 2009, ISBN 978-80-7418-035-4 [7] SCHELLE, Karel, Aktuální otázky práva ČR, SR a EU 2012, vydal KEY Publishing, s.r.o., Ostrava, 1. vydání 2012, ISBN 978-80-7418-153-5 [8] WINTER Filip, Právo a reklama v praxi, 2. vydání 2007, nakladatelství Linde Praha, a.s., ISBN 978-80-7201-654-9 [9] GAVORA, Peter, Úvod do pedagogického výzkumu, vydal MIKADAPRESS s.r.o, Adamov, 2. Rozšířené české vydání, 2010, ISBN 978-80-7315-185-0

Číslo periodika [1] KRAUSOVÁ, Iva a spol., Právní rozhledy, časopis pro všechna právní odvětví, vydal C. H. Beck, s.r.o., Praha, ISSN 1210-6410, str. 11 [2] ŠŤASTNÝ, D. Nekalé obchodní praktiky, Moderní obchod, 10/2007

61

Zákony [1] zákon č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů, Občanský zákoník, vydalo nakladatelství Anag, s.r.o., 2. vydání 2014, ISBN 978-80-7263-814-7 [2] Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ze dne 16. 12. 1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, Listina základních práv a svobod, In: ASPI, stav k 17. 3. 2014, citace [2014-04-09] [3] zákon č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o Ochraně spotřebitele, sborník aktuální znění zákonů 2014, ISSN 1802 – 8276 [4] zákon č. 64/1986 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o České obchodní inspekci, In: ASPI, citace [2014-04-09] [5] zákon č. 146/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, In: ASPI, citace [2014-04-09] [6] BĚLOHLÁVEK Alexander J., Filip ČERNÝ, Marianna JUNWIRTOVÁ, Pavel KLÍMA, Tereza PROFELDOVÁ, Eliška ŠROTOVÁ, Nový občanský zákoník: Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy, včetně předpisů souvisejících. Plzeň: vydal Aleš Čeněk, 2012, 830 s., ISBN-978-80-7380-413-8 [7] zákony 2014, Sborník úplných znění zákonů občanského, správního práva a trestního práva a souvisejících předpisů k 01. 01. 2014, vydal Poradce s.r.o., Český Těšín, ISSN 18028276.

Bakalářská práce: [1] RYBNIKÁŘ, Marek, Ochrana spotřebitele proti nekalým obchodním praktikám, Brno, 2013, bakalářská práce Právnická fakulta Masarykovi univerzity, Fakulta obchodního práva

Elektronické zdroje: [1] Průměrný spotřebitel, citace [2014-04-04], dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nekale- obchodni-praktiky-54474.html [2] Gastroprocesor: Některé nekalé obchodní praktiky, citace [2014-01-12], Dostupné z: http://www.gastroprofesor.cz/clanek/staropramen-pivo-praktiky [3] Zákony ČR [online]. 1992 [cit. 2014-01-12]., dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/634-1992-sb-zakon-o-ochrane-spotrebitele.html [4] Státní veterinární správa České republiky, [online], [citace 2014-04-01], dostupné z:

62

http://eagri.cz/public/web/svs/portal/ [5] Celní správa České republiky, [online], citace [2014-04-06], dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/statistiky/Stranky/dusevni-vlastnictvi.aspx

[6] Duševní vlastnictví [online], citace [2014-04-06], dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/Stranky/default.aspx [7] Duševní vlastnictví [online], citace [2014-04-06], dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/Stranky/default.aspx [8] Vábivá reklama, citace [2014-04-06]dostupné z (http://kpep.vse.cz/projekty/atlas/atlas-14/, [9] Evropská iniciativa na podporu spotřebitelů, Černá listina: zakízané obchodní praktiky, citace [2014-02-16], dostupné na: http://www.isitfair.eu/blacklist_cs.html#top [10] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, citace [2014-01-29], dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314 [11] Sdruţení pro ochranu potřebitel, citace [2014-04-06], dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu [12] Předváděcí akce, online, citace [2014-04-06], dostupné z: www.parlamentnilist.cz/nekale-obchodni-praktiky- na-predvadecich-akcich-vedou [13] zákon č. 476/2013 Sb., online, dostupné z http://www.codexisuno.cz/0Fd [14] praktiky uţívané na předváděcích akcích, dokum. snímek Šmejdi, citace [2014-04-06], dostupné z : www.smejdi-prodejci.webnode.cz. www.ceskatelevize.cz/porady/10536031201smejdi

63

Příloha č. 1 1. DOTAZNÍK 1. Říká Vám něco spojení slov „nekalé obchodní praktiky“? a. Ano b. Ne 2. Víte, který zákon chrání spotřebitele vůči nekalým obchodním praktikám druhých stran (podnikatelé, obchody, …)? a. Zákoník práce b. Zákon o ochraně osobních údajů c. Zákon o ochraně spotřebitele d. Nejsem si jistý/tá 3. Která instituce kontroluje nekalé obchodní praktiky? a. ČNB (Česká národní banka) b. ČOI (Česká obchodní inspekce) c. Ministerstvo vnitra d. Nejsem si jistý/tá 4. Máte nebo měl jste zkušenosti s těmito praktikami vůči vám, jakoţto spotřebiteli? a. Ano b. Ne - Pokud Ano, odpovězte prosím na otázku č. 5 5. Řešil/a jste tuto zkušenost s příslušným orgánem, který zaštiťuje ochranu spotřebitele? a. Ano b. Ne 6. Zúčastnil/a jste se někdy prodejní předváděcí akce? a. Ano b. Ne 7. Do jaké věkové kategorie se zařadíte? a. 18-30 b. 30-40 c. 40-50 d. 50 a více

64

65