Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Názor Masaryka na ruskou politiku a na socialismus a marxismus v Rusku (Od roku 1848 do roku 1917)
Bakalářská diplomová práce
Woo-Hyung, Mun
Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Malíř, CSc
Brno 2007
1
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny 30.08.2007
......................................................
2
Obsah
I. Masaryk a jeho politika 1880-1913
1. Masaryk před rokem 1882...................................................................................................3
2. Účast Masaryka na české politice v 19. stol. ...................................................................3-5
3. Politický směr Masaryka...................................................................................................5-6
4. Slovanská politika a Rusko..................................................................................................6
II. Rusko a Evropa
1. Ruská situace v roce 1905...............................................................................................7-9 1-1. Rusko-japonská válka 1-2. Krvavá neděle
2. Ruský socialismus a Masarykův názor........................................................................9-18 2-1. Bakunin 2-1-1. Politická aktivita 2-1-2. Bakuninovo politické myšlení 2-2. Karel Marx 2-2-1. Politická aktivita 2-2-2. Socialismus a marxismus v 19. století 2-2-3. Socialismus a marxismus v Rusku 2-3. Dostojevskij 2-3-1. Životopis 2-3-2. Myšlenky a názory Dostojevského
III. První světová válka a revoluce
1. První světová válka........................................................................................................19-21 1-1. Příčina první světové války 3
1-2. Rusko v první světové válce 1-3. Ekonomie a ruská politika během první světové války
2. Ruská revoluce v roce 1917...........................................................................................21-23 2-1. Menševici a bolševici 2-2. Únorová revoluce 2-3. Říjnová revoluce
IV. Závěr
1. Masarykovo politické myšlení a ruské revoluce........................................................24-26 1-1. Demokracie a revoluce v Rusku 1-2. Říjnová revoluce v roce 1917
2. Slovanská politika a Rusko a názory Masaryka........................................................26-27
3. Masarykovo politické myšlení a ruská politika..........................................................27-28
4
I. Masaryk a jeho politika 1880-1913
1. Masaryk před rokem 1882
Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně, který byl tehdy součástí velké RakouskoUherské říše. Otec Josef Masaryk byl Slovák, matka Terezie Masaryková se narodila na Moravě. Díky jejímu vlivu přešel Masaryk na katolickou víru. Kvůli finanční situaci rodiny dokončil Masaryk pozdě střední školu. Na gymnáziu v Brně studoval od roku 1865 až do roku 1869, ale jen do sekundy, a v roce 1869 nastoupil na gymnázium ve Vídni, kde do července 1872 chodil do oktávy.
Univerzita Od roku 1872 studoval filozofii na Vídeňské univerzitě. Chodil na přednášky Theodora Gomperze (1832-1912), který byl pozitivistickým filozofem a odborníkem na řecké myslitele. U něj Masaryk studoval klasickou antickou filozofii. Dále chodil na přednášku Franze Brentana (1838-1917). U něj studoval evropské moderní myšlení. Tehdy Brentanova filozofie představovala snahu o kritiku kantovství, která inspirovala celou Vídeňskou školu, velmi odlišnou od německé tradice a Masaryk přijal tuto inspiraci, zkoumající důsledky osvícenství a racionalismu na jedince i na společnost.1 V roce 1876 napsal doktorskou práci o filozofii Platóna právě pod vedením Franze Brentana. Po ukončení studia na Vídeňské univerzitě přešel na Lipskou univerzitu, kde studoval psychologii. V té době však psychologie ještě nebyla na univerzitě nebyla náležitě ceněna a nebylo ještě uznáno její plnohodnotné místo mezi vědami.2 Na této univerzitě se Masaryk setkal s Charlottou Garriguovou, která byla americkou studentkou. V roce 1878 jel do Ameriky a 15. března se s Charlottou oženil. V roce 1882 byla Karlova univerzita rozdělena na českou a německou. Téhož roku byl Masaryk jmenován profesorem filozofie na české větvi.
2. Účast Masaryka na české politice v 19. století
Staročeši v 19. století V polovině 19. století byl politický proud, který se dožadoval historického státního práva 1 2
Alain Soubigou : Tomáš Garrigue Masaryk. Praha, 2004, str.37. Alain Soubigou : Tomáš Garrigue Masaryk, Praha, 2004, str.42. 5
české země v rámci Rakouska, podporován Staročechy v České národní straně. České země měly získat státnost a autoritu v rámci Rakouska. Tento politický proud stavěl na austroslavismu, jehož se zastávali i politici jako Karel Havlíček Borovský a František Palacký. Ale nová generace v České národní straně kritizovala myšlenky Staročechů. V lednu 1863 v Polsku vzniklo povstání, které bylo proti vládě Ruska od roku 1795, kdy Polsko bylo rozděleno do tří častí. Po vzniku povstání se objevily dvě frakce - Staročeši a Mladočeši - v České národní straně.3 František Ladislav Rieger, zeť Františka Palackého, byl jedním z vůdců českého národa a důležitou osobou mezi Staročechy. Vlivem Riegera vydali Staročeši také první číslo českého politického deníku Národní listy v roce 1861 a spolupracovali s českou buržoazií, která požadovala, aby české země měly stejná politická práva jako Maďaři. Mladočeši byli podporováni dělníky a českou inteligencí. Kritizovali pasivní rezistenci Staročechů, kteří byli proti rakouské politice. Mladočeši si mysleli, že český národní zájem musí být aktivně věnován formování vlády. Masarykovy politické názory byly blíže Mladočechům. Masaryk tvrdil, že České země a Evropa zahájily novou éru a kritizoval politické myšlenky Palackého.
Spor o Rukopisy RKZ Rukopisy byly objeveny v letech 1817 a 1819. Rukopis Královedvorský byl básní o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Mongoly u Olomouce v roce 1241. V Rukopisu Zelenohorském lze nalézt popis rozhodnutí kněžny Libuše.4 V této době byl český nacionalismus posilován, sebevědomí českého národa vzrostlo a Češi chtěli uznat tyto rukopisy za pravé. Spor o Rukopisy byl tak prozatím ukončen. V roce 1886 byl spor o Rukopisy znovu otevřen jazykovědcem Janem Gebauerem, který je považoval za falešné. A Gebauer požádal Masaryka, aby mu dovolil vytisknout kritický článek v časopisu Atheneau. Masaryk nejenže publikoval Gebauerův článek, ale poskytl mu i informace o rukopisech a stal se spoluautorem článku. Proti tomuto názoru byl Rieger, který byl jedním z vůdců Staročechů, a profesor Hattala, který byl kolegou prof. Jana Gebauera. Rieger se snažil zabránit, aby se tento spor rozšířil do politické roviny. Po publikování článku v Atheneau se však spor stal celonárodním. V roce
3 4
http://en.wikipedia.org/wiki/Young_Czech_Party http://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_Rukopisy
6
1886 se argumenty o nepravosti rukopisů šířily z řad nejbolestivějších, z řad české univerzity.5 Spory o RZK byly skončeny, když v roce 1888 Gebauer vydal vědeckou knihu „Poučení o padělaných Rukopisech Královédvorském a Zelenohorském“. Po sporu o Rukopisech ztratili Staročeši politický vliv v Čechách. Na rozdíl od nich nabyl Masaryk popularity a ve druhé polovině osmdesátých let se rozhodl přejít k politické činnosti.6
3. Politický směr Masaryka
Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Kramář a Josef Kaizl vytvořili nové politické uskupení v roce 1889 a toto politické uskupení bylo nazýváno realisté. Realismus pro Masaryka znamená politický a vědecký program. Realismus ovlivňoval české politické hnutí od 80. let 19 stol. do první světové války. Masaryk zkoumal politiku jako vědecké pojetí a domníval se, že politika je sociologie v praxi. Jeho teoretické práce se týkaly konstitucionalismu a parlamentarismu, a byly v zásadě sociologického, historického či náboženského rázu.7 Masaryk a realisté v této době odmítli vlastenčení, založené na romantických představách slavné minulosti (např. podvržené rukopisy) a neplodný odpor k německému živlu. Realisté chtěli, aby český národ dosáhl úrovně vyspělejších evropských národů. Mezitím se realisté se spojili s Mladočechy. Od roku 1891 do roku 1893 byl Masaryk poslancem Říšské rady - získal mandát právě za Mladočechy. V roce 1900 založil Masaryk Českou Stranu Lidovou (tzv. Realisté), která byla přejmenována na Českou Stranu Pokrokovou (ČSP) v roce 1905. Tato strana požadovala rovnost vzdělání a ekonomickou příležitost pro všechny občany. V roce 1912 byl vyhlášen hlavní program ČSP. Tento program obsahoval jisté odlišnosti od jiných programů, které byly vyhlášeny před rokem 1912.8 Následně jmenuji odlišnosti od jiných programů. 1. Osvobození žen 2. Reforma a demokratizace samosprávy 3. Rozšíření a zlepšení veřejného vzdělaní 4. Modernizace 5. Zlepšení lékařství a veřejného zdravotnictví 5
http://www.edejiny.cz/readarticle.php?article_id=123 http://www.edejiny.cz/readarticle.php?article_id=123 7 Soubigou, Alain: Tomáš Garrigue Masaryk, Praha, 2004, str.100. 8 Garver, Bruce: Masaryk and Czech Politics, 1906-1914. In: Stanley B. Winters (ed), T.G. Masaryk 1850-1937 1. Thinker and Politician, London, 1990, str.236. 6
7
6. Kontext otázky menších národů a možnost politické nezávislosti Podle tohoto programu lze i tento proud přirovnat k sociální demokracii. Podle názoru Masaryka leželo politické spektrum ČSP někde mezi sociální demokracií a buržoazní stranou. ČSP se snažila prosadit sociální reformu a rovnost politických práv pro všechny občany. Zároveň se ČSP snažila odvést všechny buržoazní strany od historického českého státního práva. Chtěla přesvědčit buržoazní strany, aby podporovaly zákonodárství o státní odpovědnosti sociální péče a spolupracovaly se zástupci dělníků a rolníků. ČSP se snažila o demokratizaci v politice, o sociální reformu a spolupráci mezi různými sociálními třídami. Snažila se o snížení nebezpečí násilného konfliktu mezi Českem a Německem. Masaryk kritizoval autoritativní režim Rakousko-Uherské říše a podporoval kulturní a politickou autonomii. Od roku 1906 do roku 1914 byly politickými cíly Masaryka sociální reforma a prosazení národního a náboženského práva. Masaryk se zasazoval o neutralizaci konfliktu mezi národy nebo třídami, za rovnost politickou, ekonomickou a za příležitost vzdělání pro všechny občany.
4. Slovanská politika a Rusko
Před první světovou válkou požadoval Masaryk správní, hospodářskou a kulturní autonomii v Čechách. Masaryk si myslel, že imperialismus je politické heslo 19. století a začal se zabývat otázkou malých národů. Otázku českého národa jako jednoho z malých národů bylo možno řešit péčí o českou kulturu a národní nezávislosti bylo možno dosáhnout přes politickou nezávislost. Masaryk rozšířil toto politické myšlení i na jiné národy. Myslel si, že nezávislosti českého národa a jiných národů může být dosaženo. Masaryk věřil ve všeslovanskou vzájemnost. Myslel si, že Rusko je protipólem Německa a Česko by mohlo být partnerem Ruska. Masaryk byl ovlivněn ruskou revolucí a doufal, že ruská revoluce ovlivní i vztahy v habsburské monarchii. V roce 1908 připojila Rakousko-Uherská říše Bosnu a Hercegovinu, která byla samostatným státem podle mezinárodní smlouvy v Berlíně z roku 1878. Masaryk kritizoval Rakousko-Uherskou říši, poté, co připojila Bosnu a Hercegovinu, za její autoritářství a imperialismus. V roce 1914 vyhlásila Rakousko-Uherská říše válku Srbsku pod vlivem Německé říše. Zároveň Masaryk vedl a podporoval revoluční hnutí za svržení Habsburků a připravil založení Československa. Masaryk věřil, že český národ uskuteční vznik liberálního občanství a politické autonomie. 8
II. Rusko a Evropa
1. Ruská situace v roce 1905
1-1. Rusko-japonská válka
V 19. století Japonsko okupovalo Koreu a Mandžusko. Ito Hirobumi, který byl předsedou vlády v této době, se chtěl dohodnout s Ruskem. Podle jeho názoru by Japonsko mělo předat vládu nad Mandžuskem Rusku. Myslel si, že japonská armáda je slabší než ruská a Rusku jsou Mandžusko i Korea bližší. Ito Hirobumi se bál diplomatických potíží s Ruskem. Dohoda mezi Japonskem a Ruskem ale nebyla úspěšná a 8. února 1904 byla vyhlášena válka. Japonsko poprvé zaútočilo na loďstvo v Port Arturu.
1-2. Krvavá neděle
Car Mikuláš II. nechtěl žádnou reformu. Tisk a univerzity byly cenzurovány a političtí vězni posíláni do vyhnanství. Po začátku války se hnutí za reformy rozšířilo. Ale vláda a car potlačily tato hnutí. 28. 7. 1904 byl Pleve, který byl ministrem vnitra a pracoval pro cara, zavražděn. Po atentátu na Pleva se vláda a car pokusili o umírněný směr v ruské politice. 24. 8. 1904 vláda vyhlásila carův manifest, ve kterém byl uzákoněn konec tělesných trestů a odpis daní. Kníže Svjatopolk-Mirskij, který byl liberální a obecně oblíbený, byl 8. 9. 1904 jmenován ministrem vnitra. Během války bylo protivládní hnutí posilováno a celé liberální hnutí se radikalizovalo. V této době veřejnost nevěřila vládě, protože porážky vojsk pokračovaly a zároveň byla ruská společnost zneklidněna výsledky vládní politiky. Společnost v Rusku očekávala radikální změnu ve státě. Lidé požadovali reformu. Ruská armáda byla navíc ve válce s Japonskem poražena a tak car zklamaným občanům reformu slíbil. Sliboval změnu postavení rolníků. Měli se stát rovnoprávnými občany státu. Dále sliboval sociální zákonodárství pro dělníky, nezávislost lokálních institucí, náboženskou toleranci, nápravu soudnictví, odstranění přemrštěných omezení svobodného tisku apod. V 22. ledna 1905 proběhla demonstrace. Demonstranti požadovali ukončení války mezi Ruskem a Japonskem, zlepšení mzdy, osmihodinovou pracovní dobu apod. Demonstranti 9
přišli do Zimního paláce a požadovali reformu. Když Zimního paláce dorazili, armáda, která palác ochraňovala, začala do demonstrantů střílet. Tato událost se nazývá „Krvavá neděle“. Po Krvavé neděli se výrazně zvedla aktivita dělníků a stávky s ekonomickými i sociálními požadavky po celé říši neustávaly.9 V 1.února 1905 vláda odvolala Svjatopolka-Mirského. 30. října 1905 vláda a car vyhlásili Říjnový manifest. V Říjnovém manifestu car i vláda slibovali splnit reformy.10
1. Darovat obyvatelstvu neotřesitelné základy občanských svobod v podobě zásad skutečné osobní nedotknutelnosti, svobody svědomí, slova, shromažďování a spolčování. 2. Neodkládat již vypsané volby do státní dumy a zapojit nyní do činnosti dumy podle možností, které skýtá krátká lhůta do jejího svolání, ty třídy obyvatelstva, které teď nemají vůbec žádná volební práva, a svěřit potom další rozvoj zásad všeobecného volebního práva nově zřízenému zákonodárnému sboru. 3. Učinit neodvolatelným pravidlem zásadu, že žádný zákon nesmí nabýt platnosti, jestliže ho neschválí Státní duma, a že zvoleným zástupcům lidu musí být umožněna skutečná kontrola, není-li postup námi jmenovaných úřadů v rozporu se zákonem.
Ruský parlament, Duma, byla také změněna podle Říjnového manifestu. Duma měla být dvoukomorová a skládat se z horní a dolní komory. Horní komora se jmenovala „Říšská rada“ a měla 196 delegátů, z nichž polovinu jmenoval car a polovinu volila šlechta a velkostatkáři, obchodní komory, univerzity apod. Dolní komora se jmenovala „Říšská duma“ a měla 524 poslanců, kteří byli voleni kurií. Existovaly čtyři kurie - kurie šlechticů, rolnická kurie, dělnická kurie, městská kurie. Každá kurie měla nerovné právo. Šlechtici v kurii vysílali jednoho volitele na 2 000 hlasů. Na rozdíl od toho městská kurie získala jednoho volitele na 7 000 hlasů, rolnická na 30 000 a dělnická na 90 000. Duma chtěla plnit svůj vyhlášený program, ale vláda tuto její snahu paralyzovala. Např. když duma předložila návrh zákona o zrušení smrti, vláda neodpověděla a reagovala tím, že rychle nechala zastřelit osm revolucionářů v Rize, obviněných z přípravy teroristických činů.11 Nakonec duma vyslovila nedůvěru vládě 26. května 1906. V roce 1906 car první dumu 9
Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, Str. 167 Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, Str 177 11 Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.203. 10
10
rozpustil. Lenin napsal brožuru „Rozpuštění dumy a úkoly proletariátu“. Lenin si myslel, že rozpuštění dumy znamená nedostatečné aktivity a porážku revoluce, a proto vyzval dělníky k přípravě revoluce za vedení strany.12
2. Ruský socialismus a Masarykův názor
2-1. Bakunin
2-1-1. Politická aktivita
Bakunin byl významný ruský revolucionář 19. století. Je považován za otce moderního anarchismu.13 Bakunin se narodil v rodině ruského šlechtice v roce 1814. Studoval filozofii v Rusku od roku 1835. Během období studia se Bakunin setkal s Herzenem, socialistou, ovlivňovaným Hegelovou filozofií. Bakunin jel v roce 1840 do Berlína. Tam se setkal s radikálními studenty z Hegelovy levice a spojil se se sociálním hnutím. Po třech semestrech jel do Drážďan, ale v této době se už nezajímal o akademické povolání. Propagoval revoluci. Ruská vláda si uvědomovala jeho radikalismus, a proto mu v roce 1844 přikázala, aby se vrátil do Rusku. Ale Bakunin odmítl a jel do Švýcarska. Během šesti měsíců, kdy byl ve Švýcarsku, se Bakunin spojoval s německými komunisty. V roce 1848 odjel do Bruselu a setkal se s vůdci polského nacionalismu. V roce 1844 jel Bakunin do Paříže, které bylo centrem evropského radikalismu. V Paříži se setkal s Karlem Marxem a Proudhonem, který byl také anarchistou a mocně na něj zapůsobil. V této době Mikuláš I. odebral Bakuninovi aristokratická privilegia a zbavil ho občanských práv jeho země. Bakunin kritizoval cara jako tyrana a požadoval demokracii v Rusku a Polsku. Někteří polští uprchlíci z Krakova pozvali Bakunina na setkání v listopadu 1847, připomínající polské povstání v listopadu 1830. Bakunin ve své řeči požadoval spojení polského a ruského lidu proti caru a vyzýval k pádu despotismu v Rusku. Bakunin pak obnovil kontakt s revolucionáři. V roce 1848 se revoluční hnutí rozšířilo po celé Evropě. Bakunin požadoval slovanský federační plán pro osvobozování slovanských národů od nadvlády Pruska, Rakousko-Uherska 12 13
Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.206. http://en.wikipedia.org/wiki/Bakunin#Bakunin_in_Popular_Culture 11
a Turecka. Bakunin jel do Prahy a zúčastnil se 1. Slovanského kongresu. Na podzim 1848 požadoval, aby se slovanští revolucionáři spojili s maďarskými, italskými a německými revolucionáři za účelem zničení tří velkých evropských autokracií - Ruské říše, Rakouska-Uherska a království Pruského.
V roce 1849 byl Bakunin chycen v Chemnitzu a předán do Ruska. Bakunin byl
uvězněn v Petrohradu. Byl tam až do roku 1857, kdy byl vypovězen do pracovního tábora na Sibiři. Ze Sibiře utekl a odjel do Japonska a USA. Nakonec se vrátil do Evropy, do Londýna. V roce 1862 doufal, že se Garibaldi zúčastní hnutí zahrnujícího italské, maďarské a jižní Slovany. Hnutí mělo být zaměřeno proti Rakousku a Turecku. Ale v této době Garibaldi připravoval výpravu proti Římu. Bakunin odjel od Londýn a cestoval po Evropě. V roce 1864 přijel do Itálie, kde vznikla jeho idea anarchismu. Bakunin vytvořil tajnou skupinu revolucionářů, která provozovala propagandistickou činnost. Tato skupina byla pojmenována „Spojení revolučních socialistů“. Členy byli jen Rusové a Poláci, především ti, kteří žili ve Francii, Španělsku, Anglii apod. Od roku 1867 až do roku 1868 se Bakunin účastnil „Ligy míru a svobody“ (League of Peace and Freedom; LPF). V této době napsal esej „Federalismus, socialismus a antiteologismus“ (Federalism, Socialism, and Anti-Theologism). V tomto eseji požadoval federalistický socialismus a podporoval svobodu a právo odtržení každé jednotky federace, ale zdůraznil, že svoboda musí být spojena se socialismem. Tvrdil, že svoboda bez socialismu je privilegium a bezpráví a socialismus bez svobody je otroctví a brutalita.14 V roce 1868 Bakunin a několik socialistů založili „Mezinárodní svaz socialistické demokracie“, který přijal revoluční socialistický program. V roce 1870 se zúčastnil povstání v Lyonu, které bylo před Pařížskou komunou. Jeho politické principy ovlivňovaly Pařížskou komunu, která vládla od 18. března až do 28. května 1871. Pařížská komuna byla ovlivňována ideou Marxe a Bakunina. Bakunin se účastnil „Mezinárodního svazu pracujících“ (International Working Men's Association) v roce 1868. V roce 1872 byl kongres ovládán konfliktem mezi marxisty, kteří požadovali organizaci všech sociálních frakcí jako centralistických, a anarchisty. Bakunin akceptoval analýzu Marxe o třídě dělníků a sociální revoluci, ale kritizoval názory Marxe na neautoritářský socialismus a diktaturu proletariátu. Bakunin zemřel v 1876 v Bernu.
14
http://en.wikipedia.org/wiki/Bakunin 12
2-1-2. Politické myšlenky Bakunina
Masaryk psal o Bakuninovi ve své knize „Rusko a Evropa“. Často se o něm zmiňoval, když popisoval ruské socialisty. Srovnával Bakunina s Marxem. Bakunin i Marx vycházeli z podobných myšlenkových základen. Např. oba byli ovlivněni Hegelovou filozofií. Masaryk si myslel, že Bakuninovy názory byly ovlivňovány Hegelovou filozofií a Proudhonem. Bakunin se inspiroval dialektickým procesem Hegelovým. Podle Hegela vyrůstá vyšší historický útvar ze sporu teze a antiteze, Bakunin předvádí Hegelovu formuli tím způsobem, že se obě protivy zcela ruší a ustupují útvaru zcela novému.15 Bakunin převedl vývoj nové doby na boj pozitiva s negativem a pochopil demokracii jako světový názor. Masaryk se domnívá, že Bakunin myslil na ruský mesianismus - Rusko by bylo právě pro Evropu tím zcela novým. Evropa by jinak zhynula na vnitřní rozpor. Bakunin si myslel, že úkolem demokracie je nejen působit proti vládnoucí moci, ale i způsobit konstituční nebo politickou a hospodářskou změnu. Podle jeho názoru je úkolem demokracie stvořit nový svět. Bakunin myslil, že lidé mohou být osvobozeni od nadvlády a požadoval realizování svobody na základě rovnosti všech lidí. Bakunin neuznával žádné autority. Bakunin si myslel, že atheismus může osvobodit člověka, a je proto podmínkou sociální revoluce: „Je-Bůh, člověk je otrokem, ale člověk může, musí být svoboden, proto Boha.‘ 16 Podle tohoto názoru Baukunin popřel církevní autoritu a požadoval zrušení církve. Bakunin si myslel, že náboženství bylo historicky vytvořeno společností, ve které je veřejné mínění nad státem a církví. A proto náboženství může být zrušeno veřejným míněním. Nerozlišoval
pojmy mezi atheismem a theismem, a proto považoval atheismus za
individuální svobodu. Bakunin si myslel, že politická, sociální a hospodářská nerovnost je nemravnost. Podle názoru Bakunina tato nerovnost trvá jen přechodnou dobu a zmizí univerzální revolucí.17 Podporoval radikální revoluci jako řešení nerovnosti. Bakunin a anarchisté, kteří podporovali Bakunina, požadovali novou společnost, která je zcela změněna radikální revolucí.
2-2. Karel Marx 15
Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str. 21. Masaryk, T.G: Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str. 22. 17 Masaryk, T.G : Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str. 25.
16
13
2-2-1. Politická aktivita
Karel Marx se narodil v židovské rodině v Prusku v roce 1818. Marx studoval právo na univerzitě v Bonnu od roku 1835. V této době Marxe zajímala filozofie, a proto chtěl změnil obor. V následujících letech studoval filozofii v Berlíně. V roce 1841 Marx dostal titul PhD. V Berlíně byl Marx ovlivňován filozofií Hegela a byl členem hnutí „mládí hegelisté“ (Young Hegelian), kteří používali dialektickou metodu pro kritizování politiky a náboženství. Marx byl ovlivňován materialismem Feuerbacha a rozšířil jeho myšlenky na historický materialismus. V roce 1843 odešel Marx do Francie a potkal Bedřicha Engelse, který byl jeho největším přítelem. Bylo to v roce 1844 v Paříži. V této době byla Paříž hlavním centrem pro německé, italské, anglické, francouzské a polské revolucionáře. Marx spolupracoval s revolucionáři a publikoval časopis Německo-Francouzské ročenky (Deutsch-Französische Jahrbücher). Marxe se v této době zajímal o situaci dělníků. Pod vlivem těchto zájmů se stal komunistou a napsal koncept „humanismus v komunismu“ ve svém rukopisu „Ekonomické a filozofické rukopisy roku 1844“ (Economic and Philosopuhical Manuscripts of 1844). Jeho koncept „humanismu v komunismu“ byl ovlivněn filozofií Feuerbacha a byl založen na rozporu mezi odcizenou přírodou pracující v nitru kapitalismu a komunistickou společností, ve které se lidské bytí vyvinulo v kooperativní produkci. Marx zkoumal historii a ideu historického materialismu. Základem historického materialismu je teze, že přírodní individualismus závisí na materiálních podmínkách určujících produkci. Marx napsal „Nedostatek filozofie“ (The Poverty of Philosophy) v roce 1847. V této knize kritizoval francouzskou sociální myšlenku. V 21. února 1848 napsal Komunistický manifest, který byl nejvýznamnějším dílem Marxe a Engelse. Tento manifest byl manifestem komunistické ligy, která byla odnoží evropských komunistů. Tito komunisté byli ovlivňováni Marxem a Engelsem. Za rok se rozšířilo toto revoluční hnutí po celé Evropě. Zároveň byl Marx zatknut a vyhnán do Belgie. Radikální hnutí pak uchopilo moc ve Francii a Marx byl pozván do Paříže. V roce 1849 odešel do Londýna. Napsal rukopis (skoro 800 stran) o kapitalismu, dělnických mzdách, pozemkových vlastnostech státu, zahraničním obchodu a světovém obchodu. Jeho práce nebyla publikována až do roku 1941. V 60. letech 19. století Marx definoval teorii přebytku, která byla diskutována teoretiky, 14
politiky a ekonomy Adamem Smithem a Davidem Ricardem. Tato práce byla publikována pod redakcí Karla Kautského a název knihy je Kapitál. Podle této knihy Marx založil pojednání o historii ekonomie. V roce 1867 byl publikován první svazek Kapitálu. V tomto svazku Marx analyzoval postup produkce. V téže knize také vypracoval pracovní teorii hodnoty a koncept nadhodnoty a exploatace. Myslel si, že exploatace
neboli vykořisťování vedlo k pádu průmyslového
kapitalismu. Marx se účastnil prvního internacionálního kongresu a byl proti anarchistům, kteří byli vedeni Bakuninem. O Pařížské komuně napsal Marx brožuru Občanská válka ve Francii (The Civil War in France).
2-2-2. Socialismus a marxismus v 19. století.
Socialismus Socialismus je politické hnutí o sociálním hospodářském systému. V socialismu majetek a distribuce bohatství jsou kontrolovány komunitou pro sociální a ekonomickou rovnost. Moderní sociální hnutí vzniklo z hnutí pracujících tříd v 19. století. Od této doby socialismus byl termín poprvé používán a kritici, kteří v této době kritizovali kapitalismus a soukromý majetek, používali socialismus jako kritiku soudobé evropské společnosti. Pro Karla Marxe , který založil a definoval moderní socialistické hnutí, socialismus byl sociální ekonomický systém, který vzniká po proletářské revoluci. V důsledku proletářské revoluce výroba bude kontrolována společností a tato společnost postupuje ke komunismu. 18 V 19 století neměli socialisté společný program a společnou doktrínu. Socialisté měli různé názory na ekonomický systém za socialismu. Někteří socialisté požadovali znárodnění výrobních prostředků. Marxisté v Rusku akceptovali tento názor a vytvořili sovětský model ekonomiky s centrálním plánováním ekonomiky, fungující na základě znárodnění výrobních prostředků. Centrálně plánovaná ekonomika znamená, že stát vlastní výrobní prostředky a přímo plánuje ekonomickou politiku. Sociální demokraté požadovali výběrové znárodnění výrobních prostředků v rámci smíšeného ekonomického systému mezi
18
http://en.wikipedia.org/wiki/Socialism#Bakunin 15
kapitalismem a sociální ekonomikou. Socialisté 19. století se snažili prosadit sociální hnutí a bojovat za svobodu, sociální spravedlnost a solidaritu v Evropě.
Marxismus Marxismus je politická teorie nebo praxe, která byla založena Marxem a Engelsem. Marxismus měl zásadní vliv na komunistickou stranu a komunistický stát. Existovalo mnoho teoretických a praktických rozdílů mezi různými formami marxismu. K hlavním tezím marxismu patří:19
1. Pozornost zaměřená na materiální podmínky života lidí a na sociální vztahy mezi lidmi. 2. Vědomí lidí je podmíněno materiálními podmínkami a vztahy. 3. Termín třídy vyplývá z ekonomického výrobního vztahu. 4. Je nutný historický pohled na materiální podmínky a sociální vztahy; rozdílné třídy mají konflikt zájmů a dochází k třídnímu boji - tento třídní boj utváří každé historické období a řídí historickou změnu. 5. Soucítění s dělnickou třídou nebo proletariátem. 6. Zájem dělnické třídy splývá s obecným humanismem.
Marxisté podporovali dělnickou revoluci a pro marxisty dělnická revoluce znamená emancipaci a osvětu lidí. Podle historického materialismu marxisté věřili, že tato revoluce by mohla být úspěšná.
Kritika marxismu Masaryk podporoval socialismus s výjimkou marxismu. Jeho zkoumání marxismu vedlo v usilování o filozofické hodnoty. Masaryk si myslel, že materialistická dialektika je contradictio in diecto. Spočívá totiž ve spojení subjektivního procesu dialektického myšlení s objektivním vědeckým postulátem (materialismem zbaveným jakékoli kantovské apriorní kategorie).20 Hegelova filozofie, jejímž základem je vztah, byla pro svou dialektiku pro Masaryka přínosná. Masaryk kritizoval materialismus a atheismus Feuerbacha, jehož učení bylo byl základem marxismu. Masarykův humanismus byl založen na objektivní axiologii a podle 19 20
http://en.wikipedia.org/wiki/Marxism Soubigou, Alain: Tomáš Garrigue Masaryk, Praha, 2004. Str.105 16
názoru Masaryka Marxův historický materialismus je politický amoralismus.21 Marxističtí materialisté si mysleli, že etika by mohla být subjektivní, podle nich existovala buržoazní morálka, která byla opakem morálky proletářské. Ale Masarykova morálka byla založena na principech náboženské etiky. V důsledku toho Masaryk odmítl názory, jež zdůrazňovaly rozdílnou morálku tříd. Marx si myslel, že ekonomika ovlivňuje bytí a lidskou existenci . Masaryk kritizoval tento názor, protože si myslel, že bytí závisí na morálce dané Bohem, lidská existence nemůže být vysvětlena ekonomickými vztahy22 Masaryk se postavil proti komunistické tezi Manifestu, podle níž je historie historií třídního konfliktu. Masaryk byl přesvědčen, že třídní konflikt neexistuje a Marxův názor na třídní konflikt je důsledkem ideologické absolutizace dialektiky. Považoval Marxův názor o konceptu třídy za nedokonalý, protože lidská společnost je vytvořena vrstvami a skupinami. Masaryk byl proti násilnému revolučnímu hnutí a myslel si, že sociální problémy mohou být řešeny reformami. Pro Masaryka byla komunistická revoluce radikálním hnutím, které bylo proti kapitalistickému systému. Myslel si, že radikální změna proti systému nemůže společnosti pomoci. Masarykovo politické myšlení bylo umírněné - na rozdíl od Marxe, jehož politické myšlenky byly radikální. Masaryk kritizoval revoluční myšlenku marxismu, která vedla sociální revoluční hnutí v 19. století.
2-2-3. Socialismus a marxismus v Rusku
Socialismus v Rusku V 19 stol. existovalo mnoho socialisticko-marxistických směrů. Humanisté z konce 18. a z počátku 19. století, hlásající osvobození mužiků, pojímají ideu politické demokracie všeobecně. Ve čtyřicátých letech socialistické učení způsobilo to, že se humanisté rozešli a vznikli liberálové a radikálové. Po osvobození mužiků se stává socialismus na teoretickém podkladě materialismu krédem inteligence. 23 Ruští socialisté, Gercen, Bakunin a Černyševskij, prohlásili ruský mír za
21
Soubigou, Alain: Tomáš Garrigue Masaryk, Praha, 2004. str.105 Lochman, Jan Milič: Masaryk’s Quarrel with Marxism. In: Stanley B. Winters (ed), T.G. Masaryk 1850-1937, 2. Thinker and Politician, London, 1990, str.123 23 Masaryk, T.G.: Ruska a Evropa II, Praha,1996, str. 238 22
17
sociální jednotku společnosti, jež má být obnovena sociální revolucí. 24 Ruští socialisté zdůraznili nutnost revoluce v Rusku. Ruští socialisté hledali nový světový názor a novou mravnost v socialismu. Tito socialisté si mysleli, že společnost musí být přetvořena na zcela nových základech.
Marxismus v Rusku Masaryk si myslel, že marxismus v Rusku má zvláštní úkol, protože Rusko se vyskytuje v jiné situaci na rozdíl od západních zemích, ve kterých byl průmysl rozvinut a vznikl marxismus v opozici proti kapitalismu. V Rusku panoval absolutismus, byla to agrární země. Marxismus v Rusku vycházel z ruského socialismu a ruské tradice nihilistické a teroristické, tradice revolučního narodnictví. Marxismus v Rusku byl ovlivněn marxismem v Německu. Marxismus v Německu byl reformistickým revisionismem a parlamentarismem. Ruští marxisté byli pod vlivem reformistického revisionismu. V Rusku byly dva marxistické proudy. První razil myšlenku, že
Rusko může uskutečnit
socialistický společenský řád. Na rozdíl od tohoto názoru druhý proud tvrdil, že Rusko musí prodělat kapitalismus, aby podle Marxova vývojového zákona z kapitalismu vstoupilo do socialismu.25 Rusko bylo nejagrárnějším státem mezi evropskými státy. Proto se ruští socialisté zajímali o mužiky a hospodářství mužiků. Pozice mužiků byla významná a mužici také dosahovali vyšších příjmů. Mužik byl důležitým prvkem politického programu socialistů a pro mužiky byl mír nadějí ruského komunismu. Podle názoru Masaryka Rusko nemělo střední třídy, jež by se mohly chopit iniciativy v boji proti absolutismu. Proto socialistická inteligence musí vzít tuto úlohu na sebe a postavit se do čela boje za svobodu.26 Socialistická inteligence se musí zorganizovat a připravit k boji proti absolutismu a proti budoucím buržoazním stranám. Uznává teroristický boj proti absolutistické vládě. Dějiny ruské sociální demokracie jsou působivým vyvrácením marxistického historického materialismu.27 Marxisté v Rusku byli ovlivněni myšlenkami Bakunina a jeho revoluční taktikou, která byla
24
Masaryk, T.G.: Ruska a Evropa II, Praha, 1996, str. 238 Masaryk, T.G: Ruska a Evropa II, Praha, 1996, str. 247. 26 Masaryk, T.G.: Ruska a Evropa II, Praha, 1996, str. 262. 27 Masaryk, T.G.: Ruska a Evropa II, Praha, 1996, str. 264
25
18
namířena proti carské nadvládě a proti náboženství. Marxisté v Rusku zdůrazňovali socializaci půdy, centrální úlohu jedné strany apod.
2-3. Dostojevskij
2-3-1. Životopis
Dostojevskij se narodil v roce 1821 v Moskvě. Od roku 1838 do roku 1843 studoval v Petrohradě na vojenské inženýrské škole. V roce 1845 Dostojevskij napsal novelu Chudí lidé. V roce 1846 napsal novelu Dvojník, ve které psychologicky popisuje byrokracii. Dostojevskij byl zatčen a uvězněn v roce 1849, protože patřil k Petraševcům, kteří byli utopickými socialisty a vystupovali proti carovi. 16. listopadu 1849 byl odsouzen k smrti. Za čtyři roky byl jeho trest změněn na vyhnanství, jež spočívalo v nucené práci v Omsku na Sibiři. V roce 1854 byl Dostojevskij z vězení osvobozen. Josef Frank, který byl životopiscem Dostojevského, si myslel, že jeho víra byla ve vězení posílena.28 Například novela Bratři Karamazovi byla podle Franka ovlivňována vírou. Dostojevskij se ve svých novelách postavil proti nihilistům a sociálnímu hnutí a podporoval konservatismus; zároveň kritizoval sociální ideu. Dostojevskij studoval existencionalismus a náboženský a psychologický konflikt mezi tradiční ruskou kulturou a vlivem moderní západní filozofie. V roce 1859 se Dostojevskij vrátil do Petrohradu. Po návratu se znovu věnoval literární činnosti a vydával se starším bratrem Mikhailem noviny Epocha a Vremja. Do konce života byl Dostojevskij ovlivňován vírou.
2-3-2. Myšlenky Dostojevského Masaryk si myslel, že Dostojevskij je ruským sociálním filozofem a Rusko může být skrze něj nejlépe poznáno.29 Podle názoru Dostojevského humanita není nic národního, ani nic protinárodního, humanita se může prakticky osvědčit zpravidla jen přímo prací pro vlastní národ. Humanita je definována jako energické úsilí o lidskost, o zlidštění pro svůj národ i ostatní národy.30 28
http://en.wikipedia.org/wiki/Fyodor_Dostoevsky Masaryk, T.G: Rusko a Evropa III, Praha, 1996, Str.9. 30 Masaryk, T.G:.Rusko a Evropa III, Praha, 1996, Str.115. 29
19
Dostojevskij se domníval, že národní povahy lze postihnout ve všech projevech životních i duchovních.Rozdíly mezi národnostmi jsou patrné i v národních náboženstvích. Dostojevskij nacházel národní rozdíly i v politické organizaci, ve státě a právu. Myslel si, že etická a také historická idea mravní předchází ideu národnostní a bez vyšší ideje, která je pouze jedna na zemi - idea nesmrtelnosti lidské duše a lásky k lidstvu – nemůže existovat člověk ani národ.31 Náboženství a národnost tvoří u Dostojevského mystickou jednotu. Šatov definuje Boha jako syntetickou osobnost celého národa, od počátku do konce; „čím silnější je národ, tím osobitější je jeho Bůh.“32 Dostojevskij navštívil několik zemí v Evropě a pozoroval národy v těchto zemích.33
Katolicismus ve Francii měl vliv i na tamější politiku. Dostojevskij si myslel, že Londýn je osobitější, svobodnější než Paříž. Dostojevskij často jezdil do Německa a zřejmě bez kritiky přejímal názor na Němce, který byl v Rusku běžný: v Rusku pohlíželi na
Němce a poloviční Němce z
baltických provincií asi tak, jako nevzdělaní Římané na řecké vychovatele svých dětí. Polák je pro Dostojevského katolíkem, jezuitou, ale zároveň politickým revolucionářem.
Feuerbach dává naproti tomu atheismu zcela pozitivní obsah. Ruští socialisté, nihilisté a revolucionáři následovali Feuerbacha, ale Dostojevskij byl proti nim a bránil křesťanskou etiku a mravnost.34 Theismus a atheismus byly pro Dostojevského otázkou bytí či nebytí člověka, jednotlivce, ruského národa a lidstva vůbec. Díla Dostojevského jsou velkolepou moderní theodicií, ve které se atheismus analyzuje psychologicky a sociologicky. Dostojevskij byl proti nihilismu a jeho humanismus je založen na základě náboženské mravnosti.
31
Masaryk, T.G:.Rusko a Evropa III, Praha, 1996, Str.116. Masaryk, T.G:.Rusko a Evropa III, Praha, 1996, Str.116. 33 Masaryk, T.G:.Rusko a Evropa III, Praha, 1996, str 124-125 34 Masaryk, T.G:.Rusko a Evropa III, Praha, 1996, Str.124-125 32
20
III. První světová válka a revoluce
1. První světová válka
1-1. Příčina
Válka vznikla jako důsledek rozporů mezi světovými mocnostmi v Evropě. Německo bylo sjednoceno v roce 1871 a zajímalo se o získaní kolonií. A proto se Německo střetlo s Anglií a Francií, které byly nejsilnějšími velmocemi v 19. století a měly mnoho kolonií. Zároveň Rakousko-Uherská říše měla spor o vlivu na Balkáně s Ruskem. V roce 1879 Německo uzavřelo dohodu o spojenectví s Rakousko-Uherskou říší, tzv. Dvojspolek, ke kterému se připojila v roce 1882 Itálie. Od roku 1882 Se Dvojspolek změnil na Trojspolek. Rusko a Francie podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 Anglie a Francie podepsaly spojeneckou smlouvu. Trojdohoda vznikla podle spojenecké smlouvy mezi Ruskem a Anglií v roce 1907. V roce 1908 Rakousko-Uherská říše připojila Bosnu a Hercegovinu. V červnu 1914 Rakousko-uherská armáda uskutečnila velké vojenské manévry v Bosně. Tyto vojenské manévry se konaly při srbských hranicích, neboť v této době byli tamější obyvatelé proti připojení k Rakousko-Uherské říši a Srbsko podporovalo jejich odboj v Bosně. V 28. června 1914 František Ferdinand d´Este navštívil s manželkou Sarajevo, které je hlavním městem Bosny. Byl následníkem trůnu. Oba byli zavražděni srbskou organizací Černá ruka, která byla tajnou teroristickou organizací a podporovala svobodu slovanských národů Rakousko-Uherské říše. Rakousko-Uherská říše vyhlásila válku Srbsku 28. července 1914. Německo vyhlásilo válku Rusku a Francii v srpnu 1914. A zároveň Anglie vyhlásila válku Německu. V roce 1914 začala první světová válka.
1-2. Rusko v první světové válce
Po Rusko-japonské válce byla ruská armáda deklasována, a proto byl v roce 1913 21
vypracován velký vojenský program, týkající se zvětšení armády. V roce 1913 ale ještě nebyla ruská armáda připravena na první světovou válku. Německé aktivity začaly velmi rychle. Ruská armáda měla více vojáků než měly armády Rakouska a Německa, ale byla hůře vyzbrojena. V této době mělo Rusko problémy v Polsku. Poláci v této době často stáli proti Rusku. 14. srpna 1914 Rusko ohlásilo poválečné sliby svobody víry, jazyka a samosprávy v budoucím Polsku.35 Od roku 1910 do roku 1916 reprezentoval ruskou zahraniční Politiku S.D Sazonov. V roce 1914 Sazonov formuloval základní orientaci a požadavky budoucího míru. Jeho koncepce předpokládala porážku německé říše a jejích spojenců. Jeho požadavky byly válečnými cíli Ruska.36
1.
Přičlenění dolního toku Němenu a východní Haliče k Rusku, odstoupení Poznaňska, Slezska a západní Haliče budoucímu Polsku v rámci Ruské říše.
2. Vrácení Alsaska-Lotrinska Francii, odstoupení části rýnské oblasti a Falcka podle francouzského uvážení. 3. Rozšíření Belgie na účet německých území. 4. Navrácení Šlesvicka a Holštýnska Dánsku. 5. Zřízení a osamostatnění hannoverského království v Německu. 6. Přeměnu Rakousko-Uherska v trojjediné císařství, složené z Rakouska, Čech a Uher. 7. Postoupení Bosny, Hercegoviny, Dalmácie a severní Albánie Srbsku. 8. Odškodnění Bulharska na účet Srbska a Makedonie a připojení jižní Albánie k Řecku tj. zánik Albánie. 9. Postoupení Valonska Itálii. 10. Rozdělení německých kolonií mezi Británii, Francii a Japonsko. 11. Zaplacení válečné náhrady.
1-3. Ekonomie a ruská politika během první světové války
V důsledku válečného vývoje ekonomiky se rozvinul vojenský průmysl. Na rozdíl od něj jiné průmysly upadaly. Carská vláda vydala za války 39 miliard předválečných rublů. Ale v Rusku byl nedostatek 35 36
Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.335 Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.336. 22
peněz. Vláda řešila tento problém obligátním způsobem - natiskla si nové peníze, bez krytí, uzavírala půjčky doma i v zahraničí a zaváděla daňové zatížení.37 Carská vláda si půjčila v době války peníze ze zahraničí - celkem 6,3 miliard rublů. Britští kapitalisté půjčili Rusku celkem 4,5 miliardy. Francouzští bankéři byli již nedůvěřiví vůči Rusku, a proto půjčili jen něco přes 1 miliardu.38 V roce 1913 daně pokryly 35 % rozpočtu, v roce 1915 byly daně radikálně zvýšeny a v roce 1917 se už počítalo, že daně pokryjí 53 % celkové státní potřeby.39 Ekonomická politika carské vlády, která natiskla nové peníze bez krytí, ovlivňovala inflaci. Podle tohoto se ceny zboží v Rusku zvýšily. Během války se ruská ekonomika zhoršila a tato ekonomická krize byla jedna z mnoha příčin vzniku revoluce v roce 1917.
2. Ruská revoluce v roce 1917
2-1. Menševici a Bolševici
V roce 1898 byla založena ruskými socialisty Ruská sociálně-demokratická dělnická strana (Russian Social-Democratic Labour Party : RSDLP). Tato strana byla v roce 1903 rozdělena na dvě frakce - bolševiky a menševiky. Menševici požadovali alianci mezi třídami a buržoazní demokracií. Na rozdíl od menševiků bolševici požadovali alianci rolnictva za účelem diktatury proletariátu. Obě frakce měly různý politický názor na základě socialismu. Ale obě tyto frakce si myslily, že revoluce je proti carovi a podporovaly zničení carské vlády. Bolševici byli ovlivněni marxismem a Lenin byl vůdcem bolševiků. Tito bolševici drželi politickou moc po Říjnové revoluci v roce 1917 a založili Sovětský svaz.
2-2. Únorová revoluce
V roce 1917 bylo v Petrohradě několik demonstrací a stávek dělníků. Zpočátku nebyla jejich hesla politická. Stávkující zpočátku chtěli jen chléb, ale demonstrace a stávky se rozšířily a postupem času se hesla stávala politickými. Nakonec stávkující požadovali konec války a 37
Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.354. Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.354-335. 39 Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000, str.355.
38
23
konec samovlády. Demonstranti se střetli s policií a byli zabiti nebo zajati. 25. února car poslal k Petrohradu armádu. Po velkém boji byl mezi armádou a demonstranty nastal klid, ale postupem času se i armáda spojila s demonstranty. Po spojení s armádou byli demonstranti silně ozbrojeni. V této situaci car a Duma, dolní sněmovna v Rusku, rozhodli, že car Mikuláš II. se vzdá trůnu. Mikuláš II. pak jmenoval Michaela, svého bratra, carem. Ale Michael trůn odmítl. Lvov, který byl členem Konstitučně-demokratické strany, která byla založena v roce 1905 a jejímž
programem bylo carské Rusko (konstituční monarchie podobně jako anglická
monarchie) ustavil prozatímní vládu. 16. března byl vyhlášen prozatímní vládou manifest. Tento manifest obsahoval členy prozatímní vlády a program prozatímní vlády. G.E.Lvov se stal ministerským předsedou a ministrem vnitra a Prozatímní vláda vyhlásila několik zásad.40
1. Okamžitá amnestie pro všechny osoby, které se dopustily zločinů politických či náboženských. 2. Svoboda slova, svoboda tisku, svoboda spolčování a shromažďování, rovněž i právo na stávku s rozšířením politických svobod na příslušníky vojska v mezích vojenskotechnických možností. 3. Odstranění všech sociálních, náboženských a národnostních omezení. 4. Svolání ústavodárného shromáždění, jež má být zvoleno na základě všeobecného, rovného a tajného volebního práva. 5. Nahrazení policie lidovou milicí s volenými veliteli, kteří jsou podřízeni místní samosprávně. 6. Volby do místních samospráv budou provedeny na základě volby do ústavodárného shromáždění. 7. Vojenské oddíly, které se účastnily revolučního hnutí, budou ponechány v Petrohradě a nebudou ozbrojeny. 8. Odstranění všech omezení občanských práv vojáků při zachování přísné vojenské disciplíny ve službě.
2-3. Říjnová revoluce
Během války bylo veřejné mínění v Rusku bylo namířeno proti válce a ekonomika v Rusku
40
Veber Václav: Mikuláš II a jeho svět Rusko 1894-1917, Praha, 2000, Str.435-436. 24
se zhoršila. Nakonec dělníci a vojáci povstali proti prozatímní vládě. Lenin a bolševici se účastnili vzpoury v červenci. V této vzpouře demonstranti požadovali ukončení války a chléb. Kerenskij, který se stal předsedou vlády v této době, přikázal zatčení Lenina a bolševiků za podporu vzpoury. Před zatčením Lenin odjel do Finska, ale mnoho vůdců z bolševické strany, včetně Lva Davidoviče Trockého, bylo zatčeno. 25. října 1917 Lenin vedl lidi, kteří jej podporovali, do povstání, jež se konalo v Petrohradu, hlavním městě Ruska, proti neschopné prozatímní vládě Kerenského. Červená Stráž (Red Guard), ozbrojená skupina dělníků, založená 1917, zaútočila na vládní budovy a nakonec zaútočili i na Zimní palác. Po povstání byl zorganizován Druhý ruský kongres sovětů pro dělníky, vojáky a rolnictvo. Druhý kongres sovětů sestával z 650 zástupců. V tomto kongresu tvořili bolševici 390 zástupců a skoro 100 členů tvořili levicoví sociální revolucionáři, kteří podporovali svržení vlády Kerenského. V této době menševici, kteří měli opačný politický názor, kritizovali Lenina a bolševiky, že se zmocnili vlády ilegálně. Byla zvolena Rada lidových politických komisařů, kteří byly základem nové sovětské vlády, a byl schválen Dekret o míru a Dekret o zemi. Podle Dekretu o míru Rusko okamžitě odvolalo ruskou armádu z první světové války. Druhý kongres sovětů vyhlásil Dekret o zemi - podle toho byl soukromý majetek zrušen a země byla rozdělena mezi rolníky. Rolnictvo uchopilo aristokratickou moc v klášterech. Druhý kongres sovětů vyhlásil také jiné dekrety.41
1. Ruská banka byla znárodněna. 2. Sověty kontrolovaly továrny. 3. Soukromé bankovní účty byly zkonfiskovány. 4. Církevní majetek byl také zkonfiskován a náboženství bylo zakázáno. 5. Mzda byla zvýšena oproti období války a dělníci pracovali 8 hodin denně. 6. Bolševici odmítli zaplatit zahraniční dluhy; Rusko bylo tímto poškozeno v oblasti mezinárodních vztahů. Po úspěchu Říjnové revoluce se charakter ruské revoluce změnil. Únorová revoluce byla revolucí parlamentní, Říjnová sociální. Skupiny, které byly proti bolševikům, byly organizované. I tyto skupiny se snažily založit v Rusku novou vládu. V důsledku vzniku
41
http://en.wikipedia.org/wiki/October_Revolution 25
skupin, které byly protibolševické, začala ruská občanská válka v roce 1918 a trvala až do roku 1922.
IV. Závěr
1. Masarykovo politické myšlení a ruské revoluce
1-1. Demokracie a revoluce v Rusku
Podstata demokracie byla v revoluci správně definována heslem volnost-rovnost-bratrství a byla myšlenkovým popřením aristokratismu. Aristokratismus znamená zcela jiné hodnocení člověka, rovnost prohlašuje za přirozenou a společensky i historicky nutnou. 42 Politický aristokratismus se od středověku spojoval s aristokratismem církevním, teokratickým, jenž se následně vyvinul. Demokracie znamená vládu lidu. Masaryk si myslil, že demokracie má být přítomna nejen ve vládě, která představuje moc, ale demokracie musí být nedílnou součástí administrativní techniky, jejímž základem je to, že lid je spravován lidem. Masaryk podporoval demokracii s humanitní ideou. Podle názoru Masaryka je humanitní idea národní ideou. Masaryk si myslel, že český humanista je ztělesněním českobratrského dědictví.. Jeho humanita byla ovlivněna humanitou Dostojevského a jejím základem bylo náboženství. Demokracie si vyžaduje novou politiku, která musí být vybudována na základě vědecké sociologie a všech teoretických věd zabývajících se životem společnosti.43 Masaryk porovnal demokracii s teokratickým aristokratismem 44 a došel k následujícím závěrům.
Demokratická
taktika
je
induktivní,
realistická,
empirická,
teokratický
aristokratismus je naopak nerealistický, fantastický, scholastický. Demokratismus spočívá v uvolnění všech sil, aristokratismus přeje absolutistické prevenci. Demokracie chce a musí utvořit nový teokratický aristokratismus, neboť starý aristokratismus chce konzervovat staré myšlenky. 42
Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str.389. Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str.392. 44 Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996, str.395 43
26
Masaryk si myslel, že demokracie je protikladem teokratického aristokratismu, který představuje starý režim v Evropě. Masaryk také
na základě svých myšlenek o demokracii a teokratickém aristokratismu
podrobil zkoumání demokracii v Rusku. Ruská teokracie je založena na katolickém pravoslaví převzatém z Byzance; a co bylo řečeno o inferioritě západního katolicismu, platí ve zvýšené míře o pravoslavném katolicismu „třetího Říma“. Již fakt, že východní katolicismus tak zdůrazňuje ortodoxnost, pravověrnost, ukazuje na duchovní absolutismus, jehož tlak Rusové tak těžce pociťují. Pravoslaví znamená nehybnost, která vyplývá z fikce zjevení a proti níž se osvícení Rusové tak energicky obracejí.45 Anarchismus a socialismus ovlivňovaly ruské revolucionáře v 19. století. Masaryk se zabýval demokratickým úsilím v anarchismu a socialismu. Podle názoru Masaryka anarchismus vyjadřuje demokratické úsilí po svobodě a socialismus vyjadřuje demokratické úsilí po rovnosti. Anarchismus a socialismus podporovaly filozofickou a politickou revoluci a postavily se proti teokratickému absolutismu. Rusové jsou velmi revoluční, ale méně demokratičtí.46 Ruský revolucionismus upadá do anarchismu a nihilismu. Bakunin požadoval novou etiku nového člověka pro Rusko a pro Evropu. Ruští revolucionáři pochopili, že především musí být vyhubit staré názory a zvyky, ale Bakunin si myslel, že revoluce je proti náboženství a církvi a proti teokratické autoritě, proti ruskému pravoslaví. Ruské revoluční hnutí bylo ovlivňováno anarchismem.
1-1. Říjnová revoluce v roce 1917
Po Únorové revoluci v roce 1917 Masaryk očekával v Rusku demokratizaci. Ale ruská situace se nevyvinula dle jeho očekávání, když vypukla Říjnová revoluce. V říjnu 1917 bolševici, kteří podporovali marxismus a komunisty, získali státní moc. Tito bolševici také byli ovlivňováni leninismem, který představoval rozšíření marxismu. Lenin si myslel, že radikální revoluce je nezbytná pro cestu ke komunismu a ukončení kapitalismu je předpokladem pro komunismus ve společnosti. Lenin požadoval diktaturu proletariátu, to znamená, že potřeboval diktaturu pro přechod od kapitalismu ke komunismu. Měl za to, že proletariát jako držitel moci by správně proměnil politický systém, který byl 45 46
Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996., str.401. Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996,str.403. 27
řízen buržoazií, na systém řízený proletariátem. Po Únorové revoluci pak Masaryk kritizoval tento bolševický centralismus a bolševickou politiku. Podle názoru Masaryka demokracie je nemožná bez svobody a v Leninově myšlence o kapitalismu neexistuje svoboda. Protože demokracie je nejen nutná v politice, ale i v hospodářství a celé společnosti. Kapitalismus umožňuje individuální iniciativu, která je základem liberalismu. Ale Lenin požadoval zrušení kapitalismu a zároveň požadoval, aby po revoluci nastal centralistický bolševismus vedoucí ke komunismu. Masaryk si myslel, že základ komunismu je naprostá hospodářská a sociální rovnost. V demokracii však nemůže být dokonalá rovnost. Ale bolševici se snažili dokonalou rovnost dosáhnout centrální mocí. Masaryk si myslel, že Rusové nejsou schopni uskutečnit marxistický komunismus. Podle názoru Marxe komunismus je výsledkem dlouhých historických procesů. Na rozdíl od jeho představ si Lenin a jeho lidé mysleli, že komunismus je něco jako systém, kterým byl primitivní kapitalismus a primitivní socialismus pod dozorem primitivního státu, vznikajícího z anarchistických jednotek.47 Masaryk si myslel, že za zrod bolševismu byl odpovědný spíše Bakunin než Marx.
2. Slovanská politika a Rusko a názory Masaryka
V polovině 19. století byl Karel Havlíček Borovský proti panslavismu a požadoval austroslavismus. Později František Palacký jeho politickou myšlenku rozvinul. Velkoněmecká myšlenka vyžadovala státoprávní spojení zemí Německého spolku. Přirozený důsledek teritoriálního a ekonomického posílení velmoci byl chápán jen jako druhotný; v prvé řadě měla být tímto aktem naplněna národní a zejména liberální ambice německé revoluce v Rakousku. Pro Rusko slovanská koncepce představovala především vnitronárodní ruská otázka. Pokud jde o zahraniční Slovany, pozice Ruska byla charakterizována především z pohledu závislosti. 48 Ruští velkoslované zdůrazňovali ruskou roli u jiných slovanských národů a předpokládali role jiných slovanských národů vůči silnému, ideově čistému ruskému slovanství. Panslavismus znamená ideu spojení slovanských národů pod vládou ruského cara. Havlíček Borovský původně podporoval tento panslavismus, ale po cestě do Ruska se jeho názor 47 48
Masaryk, T.G.: Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. str.142. Doubek, Vratislav: Česká politika a Rusko (1848-1914), Praha, 2004, str.42. 28
změnil. Havlíček si myslel, že panslavismus nebude úspěšný. Domníval se, že Rakousko je nejlepší garancí zachování české národnosti. Česká politika formulovala požadavky přirozeného práva na svobodu a důstojnost s odkazem na vyšší uskupení individuality k národu.49 V této době česká společnost požadovala rovné právo a plnou svobodu na rozvoj občanského individualismu. Pro národ žádala rozšíření liberálního požadavku občanské, individuální svobody do vyšší, nacionální roviny. Ruský carský systém byl konzervativním systémem Svaté aliance a byl namířen proti evropské reakci. Palacký si myslel, že ruská monarchie ohrozí český národ, který podporoval reformu a národní rovnost. Názor Palackého byl podobný názoru Havlíčka. Český národní problém může být v rámci Rakouské říše vyřešen. Karel Kramář požadoval novoslovanství. Kramář kritizoval panslavismus a myslil si, že slovanské národy se musí zakládat na rovnosti a spravedlnosti. Podle jeho názoru by novoslovanství mohlo vyřešit problémy všech slovanských národů. Cíl novoslovanství50
1. Dosáhnout Rusko-polského vyrovnání. 2. Zvětšit podíl slovanských národů na správě a politice Rakousko-Uherska. 3. Dohoda Rakousko-Uherska s Ruskem bude fungovat jako hráz proti Německu.
Masaryk požadoval pozitivní slovanský program - osvobození slovanských národů střední a jihovýchodní Evropy a vznik nových státních útvarů.51 Masaryk chtěl, aby vznikly nezávislé slovanské státy, které by spolupracovaly s Ruskem a vytvořily protiněmeckou bariéru. Jeho myšlenka byla rozšířena na federace mezi slovanskými státy a Ruskem, která by vytvořila slovanský blok proti německému bloku. Za ruské revoluce v roce 1917 se Masaryk snažil o ochraňování slovanské ideje.
3. Masarykovo politické myšlení a ruská politika
Ruská revoluce v roce 1905 ovlivňovala politické myšlení Masaryka a jeho pohled na Rusko. Masaryk napsal knihu „Rusko a Evropa“ a od roku 1905 pozoroval ruskou revoluci a ruské 49
Doubek, Vratislav: Česká politika a Rusko (1848-1914), Praha, 2004, str.50. Čapka, František: Slovník Českých a světových dějin, Brno, 1998 ,str.230. 51 Doubek, Vratislav: Česká politika a Rusko (1848-1914), Praha, 2004. str.265. 50
29
revoluční hnutí, které byly ovlivněny marxismem a anarchismem. V celém svém životě zdůrazňoval demokracii. Podle jeho názoru je demokracie národní ideou. Masaryk zdůrazňoval také humanismus, který je založen na náboženské mravnosti. Masaryk byl proti násilné revoluci. Podporoval umírněnou revoluci a reformy a požadoval demokratizaci. Před tím, než může vůbec k přerodu v demokratickou společnost dojít, musí se podle Masaryka změnit občané (nebo národ). Zdůrazňoval proto nutnost vzdělávání všech občanů. Masaryk toužil po demokratizaci v Rusku a ve slovanských státech a byl proti carismu a panslavismu. Domníval se, že carismus nemá žádnou kulturní úlohu, pozitivní motivační moc v ruském chaosu52 a očekával demokratizaci v Rusku, když carismus po Únorové revoluci v roce 1917 padl. Ale došlo k Říjnové revoluci v roce 1917. Masaryk kritizoval bolševické politiky a myslel si, že bolševická vláda nemůže uskutečnit demokratizaci v Rusku. Před první světovou válkou chtěl Masaryk řešit český problém a jiné slovanské národní problémy spoluprací s Ruskem a snažil se o demokratizaci Rakousko-Uherské říše. Masaryk se totiž domníval, že demokratizace Rakousko-Uherské říše může vyřešit český národní problém. Během první světové války se chtěl Masaryk spojit s Ruskem a slovanskými státy proti německé říši.
52
Masaryk, T.G. : Rusko a Evropa III, Praha, 1996, str.139. 30
Literatura Doubek, Vratislav: Česká politika a Rusko (1848-1914), Praha, 2004. Doubek, Vratislav: T.G. Masaryk a česká a slovenská politika 1882-1910, Praha, 1999. Vlček, Radomír: Masarykovy reflexe ruské revoluce v únoru 1917. In: Masaryk a ruské revoluce, Hodonín, 1998. Soubigou, Alain: Tomáš Garrigue Masaryk, Praha, 2004. Lemberg, Hans: Masaryk and the Russian Question against the Backgroud of German and Czech attitudes towards Russia. In: Stanley B. Winters (ed), T.G. Masaryk 1850-1937 1. Thinker and Politician, London, 1990. Lochman, Jan Milič: Masaryk’s Quarrel with Marxism. In: Stanley B. Winters (ed), T.G. Masaryk 1850-1937, 2. Thinker and Politician, London, 1990. Garver, Bruce: Masaryk and Czech Politics, 1906-1914. In: Stanley B. Winters (ed), T.G. Masaryk 1850-1937, 1. Thinker and Politician, London, 1990. Veber, Václav: Mikuláš II. a jeho svět (Rusko 1894-1917), Praha, 2000 Šolle, Zdeněk: Století České politiky. Počátky moderní české politiky od Palackého a Havlíčka až po realisty Kaizla, Kramáře a Masaryka, Praha, 1998. Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa I, Praha 1995. Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa II, Praha, 1996. Masaryk, T.G.: Rusko a Evropa III, Praha, 1996 Masaryk, T.G. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918, Praha, 2005. . Čapka, František Slovník Českých a světových dějin, Brno, 1998
31
Internet Bakunin http://en.wikipedia.org/wiki/Bakunin Karl Marx http://en.wikipedia.org/wiki/Marx Dostojevskil http://en.wikipedia.org/wiki/Fyodor_Dostoevsky První světové války http://en.wikipedia.org/wiki/First_world_war Řijenová revoluce http://en.wikipedia.org/wiki/October_Revolution Únorová revoluce http://en.wikipedia.org/wiki/February_Revolution Socilaimsus http://en.wikipedia.org/wiki/Socialism#Bakunin Marxismus http://en.wikipedia.org/wiki/Marxism
32
