Zahraniční politika Gruzie vůči Rusku od roku 2003 do současnosti

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Mezinárodní vztahy

Zahraniční politika Gruzie vůči Rusku od roku 2003 do současnosti Magisterská práce

Bc. Vojtěch Šprdlík

Vedoucí práce: Mgr. Zinaida Ševčuk, Ph.D. UČO: 363993 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2013 2016

Brno,

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval sám na základě zdrojů uvedených v seznamu zdrojů.

V Brně dne 12. 5. 2016

Bc. Vojtěch Šprdlík 2

Děkuji Mgr. Zinaidě Ševčuk, PhD. za připomínky a odborné vedení práce. Děkuji svým rodičům za neutuchající podporu. 3

Seznam použitých zkratek ANP

Annual National Plan (Výroční národní plán)

BSEC

Organization of Black Sea Economic Cooperation (Organizace černomořské ekonomické kooperace)

BTC

Baku – Tbilisi – Ceyhan (potrubí)

BTE

Baku – Tbilisi – Erzurum (potrubí)

CERD

Convention on Elimination of all forms of Racial Discrimination (Mezinárodní konvence o eliminaci všech forem rasové diskriminace)

DCFTA

Deep and Comprehensive Free Trade Area (Hluboká a komplexní zóna volného obchodu)

EAEU

Eurasian Economic Union (Euroasijská unie)

ESP

Evropská politika sousedství

EU

Evropská Unie

EUMM

European Union Monitoring Mission (Monitorovací mise Evropské unie)

GEL

Georgian lari (Gruzínský lari)

GUAM

Georgia, Ukraine, Azerbaijan, Moldova (Organizace pro demokracii a ekonomickou spolupráci GUAM)

HDP

Hrubý domácí produkt

HSP

Hrubý státní produkt

ID

Intenzivní dialog

IIFFMCG

International Independent Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia (Mezinárodní nezávislá mise pro hledání faktů pro konflikt v Gruzii)

IPAP

Individual Partnership Action Plan (Individuální akční plán partnerství)

ISAF

International Security Assistance Force (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly)

MAP

Membership Action Plan (Akční plán členství)

NATO

North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické aliance)

NGC

NATO-Georgia Commision (Komise NATO – Gruzie) 4

OBSE

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

OSN

Organizace spojených národů

RB

Rada bezpečnosti

SNS

Společenství nezávislých států

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

UNOMIG

United Nations Observer Mission in Georgia (Pozorovatelská mise Organizace spojených národů v Gruzii)

USA

United States of America (Spojené státy americké)

USD

United States dollar (Americký dolar)

WTO

World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

5

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 8

2.

Teoretická část ................................................................................................................ 11 2.1.

3.

Teorie malých států ................................................................................................. 11

2.1.1.

Definice malého státu ......................................................................................... 13

2.1.2.

Zahraniční politika malých států ........................................................................ 17

2.1.3.

Aplikace kritérií teorie malých států na Gruzii .................................................. 19

2.2.

Politický systém Gruzie ........................................................................................... 24

2.3.

Tvorba zahraniční politiky Gruzie ........................................................................ 26

Analytická část ................................................................................................................ 28 3.1.

2003–2008: Od Revoluce růží po vypuknutí konfliktu s Ruskem ....................... 29

3.1.1. Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace .................................................................................................... 30 3.1.2.

Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti ................... 34

3.1.3.

Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky .............................. 36

3.1.4.

Zdůrazňování mezinárodního práva ................................................................... 38

3.1.5.

Obezřetné chování ve vztahu k velmocem ......................................................... 39

3.1.6.

Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace ....... 46

3.1.7.

Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu ................................. 50

3.1.8.

Shrnutí období 2003–2008 ................................................................................. 53

3.2. 2008–2013: Od gruzínsko-ruského konfliktu po konec Saakašviliho prezidentství ........................................................................................................................ 54 3.2.1. Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace .................................................................................................... 54 3.2.2.


3.2.3.


3.2.4.


3.2.5.


3.2.6.

Ekonomická závislost a z ní vyplývající potřeba integrace a kooperace ........... 68

3.2.7.


3.2.8.

Shrnutí období 2008–2013 ................................................................................. 75

3.3.

2013–Současnost: Vývoj zahraniční politiky po předání moci ............................ 76

3.3.1. Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace .................................................................................................... 77 6

4.

3.3.2.


3.3.3.


3.3.4.


3.3.5.


3.3.6.

Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace ....... 88

3.3.7.


3.3.8.

Shrnutí období 2013–současnost ........................................................................ 92

Závěr ................................................................................................................................ 93

Seznam použité literatury .................................................................................................... 100

7

1.

Úvod

Gruzii, stejně jako řadu dalších republik, po rozpadu Sovětského svazu čekalo nelehké období znovunabyté nezávislosti. Toto historické období přineslo spoustu obtíží ze sociálního, ekonomického i politického ohledu. Přerod z jedné ze součástí totalitního státu v suverénní stát se neobešel bez těžkostí způsobených nejdříve občanskou válkou, následně etnickým konfliktem a neustálým vměšováním Ruska. V devadesátých letech by gruzínský režim demokratickým nazval pouze bezbřehý optimista. Přelom století v Gruzii charakterizují změny a naděje na zlepšení situace. V roce 2003 vygradovala nespokojenost občanů s politickým režimem Eduarda Ševardnadzeho. Takzvaná Revoluce růží vynesla do postu prezidenta Michaila Saakašviliho – prvního politika moderního střihu, který sliboval nasměrovat Gruzii od selhávajícího státu prosáklého korupcí k demokracii, prosperitě a náležitosti k západu. Teorie malých států říká, že jí definované geografické, demografické a ekonomické vlastnosti státu mají determinující vliv na jeho zahraniční politiku. Tato práce vychází z předpokladu, že Gruzie je malým státem a pokouší se zjistit, zda i ona podléhá této teorii, vzhledem k velmi specifické poloze státu na pomezí Evropy a Asie, křesťanské a islámské kultury a Západního a Východního vlivu. Primárním cílem práce je zjistit, zda byla zahraniční politika Gruzie v rozmezí let 2003–2016 v souladu s teorií malých států. Dílčím cílem práce je zjistit, zda Gruzie odpovídá definici malého státu a lze na jeho zahraniční politiku aplikovat teorií dané charakteristiky. Dalšími cíli práce je zjistit, jestli stejné charakteristiky platily i pro zahraniční politiku vůči Rusku, vzhledem ke společné historii, obrovskému rozdílu v moci obou států a mocenským ambicím Ruska v regionu. Konečným cílem práce je zjistit, zda se zahraniční politika Gruzie v jednotlivých zkoumaných obdobích kvalitativně proměnila. Výzkumné otázky tudíž definujeme následovně: 8

Odpovídala zahraniční politika Gruzie v letech 2003 až 2016 charakteristikám definovaným teorií malých států? Lze Gruzii definovat jako malý stát? Odpovídala charakteristikám teorie malých států zahraniční politika Gruzie i ve vztahu k Rusku? Změnily se priority zahraniční politiky v průběhu zkoumaného období? Diplomová práce je koncipována jako disciplinovaná případová studie vedená teorií, jejíž cílem je popis zahraniční politiky Gruzie z pohledu teorie malých států. Jednotlivé charakteristické znaky zahraniční politiky podle teorie budou konfrontovány s empirickými daty, účelem toho zjištění je zjistit, zda byla teorie v daném období platná i pro zahraniční politiku Gruzie. Časový rámec studie je stanoven od roku 2003 do roku 2016. Toto časové rozmezí bylo vybráno proto, že rok 2003 znamenal pro Gruzii zásadní zlom v novodobé historii a počátek nové epizody, která započala tranzici ze selhávajícího postsovětského státu v demokratický stát orientovaný na Západ. Výzkumným nástrojem bude analýza primárních a sekundárních zdrojů. Jako primární zdroje pro analýzu zahraniční politiky Gruzie budou použity základní strategické dokumenty státu a prohlášení gruzínských vrcholných představitelů. Jako sekundární zdroje poslouží odborné články, publikace a další dokumenty týkající se dané problematiky. Práce nejprve uvede teoretické pozadí, ve kterém je definována teorie malých států, se kterou se pracuje v části výzkumné. Následně je tato teorie aplikována na gruzínské reálie. Důležitou části práce pro analýzu zahraniční politiky zkoumaného státu je popis mechanismu samotné tvorby zahraničněpolitického i domácího politického systému Gruzie. V analytické části bude uvedený teoretický rámec aplikován na empirická data v podobě reálných událostí v zahraniční politice Gruzie. Pro větší názornost je zkoumané období rozděleno do tří celků, které limitují výrazné události s potenciálem způsobit změnu v charakteru zahraniční politiky.

9

První celek ohraničují dva milníky: Revoluce růží jako počátek prezidentství Michaila Saakašviliho v roce 2003 a vypuknutí konfliktu s Ruskem v roce 2008. Druhým obdobím jsou roky 2008–2013, doba od konfliktu s Ruskem po konec prezidentství Saakašviliho. Třetí zásadní období je vyznačeno pouze počátkem, koncem Saakašviliho vlády, a zasahuje do současnosti, tedy roku 2016. V rámci daných období je na příkladu zahraniční politiky Gruzie zároveň ověřována validita jednotlivých charakteristik zahraniční politiky z hlediska teorie malých států. Na základě analýzy těchto tří období bude možné určit, do jaké míry zahraniční politika Gruzie odpovídá postulátům teorie malých států. Dále bude možné provést srovnání a určit míru změn v zahraniční politice Gruzie vůči Rusku během daného období. Práce si klade za cíl stát se dalším příspěvkem k výzkumu mechanismu tvorby zahraniční politiky v postsovětských republikách i malých států obecně. Přínosný bude také výzkum soužití Gruzie s Ruskem jako nejbližším sousedem, což je momentálně velmi aktuální otázka. V souvislosti s teorií malých států výzkum může přispět k otázce aplikovatelnosti dané teorie na stát, který se nachází v poměrně specifické situaci, a to na pomezí dvou vlivů (Západu a Východu) a zároveň v křehkém období mladé demokracie.

10

2.

Teoretická část

2.1.

Teorie malých států

Malé státy stály v rámci světové politické historie vždy spíše v pozadí. Mocnosti jako Spojené státy americké, Rusko, Velká Británie, Čína, Francie nebo Německo, byly vždy státy určující směr dějin a díky nim se přepisovaly učebnice. Přitom při jednoduchém pohledu na světovou mapu lze zjistit, že malých států je mnohem více než velkých. Už jen díky tomuto faktu by jim měla být při studiu mezinárodních vztahů věnována řádná pozornost. Malým státům se poprvé dostalo větší pozornosti v meziválečném období. V důsledku geopolitických změn, ke kterým došlo po skončení války, vznikla v Evropě řada malých států, jejichž ambice byla prosazovat své zájmy, a to také vyvolalo zvýšený zájem mezi vědci.1 Ještě větší pozornosti se tématu malých států dostalo po druhé světové válce. Annette Baker Foxová, přední odbornice na malé státy, je ve svém díle studovala (v jejím podání small powers) ve vztahu se světovými mocnostmi v kontextu bezpečnosti, která byla hlavní obavou malých států v této dvojici.2 Jako jedno z řešení jejich bezpečnostní situace Foxová zmiňovala vytváření aliancí. Na téma navázal Robert Rothstein, profesor na Kolumbijské univerzitě, který se ve své práci snažil rozkrýt právě motivace malých států pro vstup do aliancí. Téma studoval na příkladu aliancí uzavřených před druhou světovou válkou.3 Tématu malých států se věnoval i politolog a teoretik mezinárodních vztahů Robert Keohane: Ten ve svých článcích akcentoval hlavně potřebu studovat malé státy

v kontextu

studenoválečného

rozdělení

světa,

ne

na

příkladech

1

NEUMAN, Iver B. a GSTOHL, Sieglinde. Liliputians in Gullivers World? INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 9-10. 2 FOX, Anette Baker. The Power of Small States: Diplomacy in World War II. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 39-54. 3 KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 19.

11

předválečného stavu věci, jak činili oba výše zmínění autoři.4 O to se snaží David Vital, profesor univerzity v Tel Avivu, který analyzuje schopnost malého státu přežít a být samostatnou, významnou jednotkou v mezinárodním společenství v závislosti na jeho materiálních a lidských zdrojích.5 Novou kapitolu ve studiu malých států otevírá Michael Handel, profesor na U.S. Naval War College. Nahlíží na ně optikou Waltzova strukturálního realismu, z jeho vyplývá, že zahraniční politika malých států vzniká ve vleku mezinárodního systému. To však není největším přínosem jeho analýzy. Tím je bezesporu využití ekonomických faktorů při zkoumání síly států. Jeho odklon od studia velikosti státu ve striktně politicko-militárním slova smyslu otevírá nové možnosti a argumenty: dokazuje, že zahraniční politika malého státu může být svébytná i přesto, že nedisponuje obrovskou vojenskou silou.6 Po konci studené války teorie malých států opět nabývá na významu, zejména v důsledku rozpadu Sovětského svazu, který se pojí se vznikem řady nových států. Podle Christiny Ingebritsen, profesorky Skandinávských studií na University of Washington, došlo i k posunu ve významu moci – tento svůj argument dokazuje na příkladu skandinávských zemí, které jsou v jejích očích relativně malé a slabé.7 V českém prostředí se teorii malých států věnují manželé Drulákovi, kteří svou analýzou a definicí malého státu významně přispěli i k vytvoření této práce, podobně tak jako Miloslav Had a Václav Kotyk.

KEOHANE, Robert O. Lilliputians‘ Dillemas: Small States in International Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 55. 5 VITAL, David. The Inequality of States: A Study of Small Power in International Relations. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 77. 6 HANDEL, Michael. Weak States in the International System. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 149-192. 7 INGEBRITSEN, Christine. Norm Entrepreneurs: Scandinavias‘ Role in World Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 273-285. 4

12

2.1.1.

Definice malého státu

Teorie spojené s existencí malých států však od počátku jejich zkoumání provází základní nedostatek: absence sjednocené definice „malého státu“. Množství kritérií, které je k dispozici, tuto snahu značně komplikuje. Stejně tak jako jistá jazyková neurčitost, která se k samotnému pojmu „malý stát“ váže. V této kapitole se tedy pokusím popsat nejvýznamnější definice daného pojmu a vybrat tu, která následně bude použita v rámci této práce. Pojem malý stát může v myslích některých automaticky implikovat ‚slabý‘. Tyto dvě kategorie je však třeba rozlišovat, ne každý malý stát je slabý a naopak. Na tuto distinkci upozorňují Neumann a Gstohl. Podle nich jsou výrazové dvojce malý–velký a silný–slabý dvě rozdílné kategorie, z nichž první hovoří o kvantitě, zatímco druhá o kvalitě.8 Kde tedy končí malý stát a začíná velký stát? Objektivní definici lze najít těžko, každý autor muže definovat tento pojem různě. Velké množství autorů se při zodpovídání této otázky spoléhá na kritéria jako velikost území státu, populace a ekonomická rozvinutost. Fyzická kritéria však nejsou vždy rozhodující při určování malosti státu. Foxová či Rothstein si bez tohoto faktoru vystačí a malost určují zásadně ve vztahu k ostatním státům v systému, popřípadě na základě sebepercepce samotných států. Foxová uvádí, že: „…můžeme uvažovat o malých státech jako o těch, jejichž představitelé uznávají, že politická váha jejich státu je limitována na lokální arénu spíše než na globální, že velká část jejich bezpečnosti závisí na venkovních politických silách a že jejich státní zájmy jsou postradatelné v očích jedné či více velmocí.“9 Podobnou definici předkládá i Robert Rothstein:

8

NEUMAN, Iver B. a GSTOHL, Sieglinde. Liliputians in Gullivers World? INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 8. 9 FOX, Anette Baker. The Small States in the International System. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 23.

13

„Malá mocnost je stát, který uznává, že bezpečnost nemůže získat primárně použitím jeho vlastních kapacit, a tím pádem musí fundamentálně spoléhat na pomoc jiných států, institucí, procesů a vývoje, aby ji získal.“10 Robert Keohane pak definuje velikost státu na základě dopadu, které jeho chování má na mezinárodní systém: „…malá mocnost je stát, který v očích svých představitelů nikdy, ať už samotný nebo v malé skupině, nemůže mít signifikantní dopad na systém.“11 Had a Kotyk rozdělují kritéria na kvantitativní a kvalitativní. Mezi kvantitativní patří tři uvedená výše, tedy velikost území státu, populace a ekonomická rozvinutost, ta je měřena pomocí hrubého domácího produktu a nerostného bohatství. Kvalitativní kritéria zahrnují kvalitu zahraniční, sociální a hospodářské politiky, politický systém a politickou kulturu země.12 Z podobné definice vychází i manželé Drulákovi, kteří uvádí absolutní a relativní kritéria. Absolutní kritéria dále dělí na objektivní a subjektivní, mezi objektivní zahrnují počet obyvatel, vojenskou sílu, ekonomickou sílu a rozlohu. Subjektivní kritéria vztahují k percepci státu ze strany jeho vlastních obyvatel i ze strany zbytku mezinárodního společenství. Problémem objektivních kritérií je, že mohou generovat protikladné výsledky: stát může v některých kategoriích splňovat předpoklady velkého státu, ale v dalších nikoliv. Tuto diskrepanci v jisté míře zmírňují

subjektivní

kritéria,

ale

celkově

dobře

vystihuje

celkovou

problematičnost definice. Relativní kritéria vystihují problém, se kterým se setkávají i ostatní autoři. Velikost státu se vztahuje na okolí. Stát může v regionálním měřítku hrát důležitou roli v ekonomické rovině, která však může být v měřítku globálním naprosto marginální. Stejně tak může být stát velmocí na poli vojenském, ale

10

ROTHSTEIN, Robert. Alliances and Small Powers. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 23. 11 KEOHANE, Robert O. Lilliputians‘ Dillemas: Small States in International Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 60. 12 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 10.

14

v oblasti ekonomiky naprosto průměrným hráčem. Proto je důležité vnímat i kontext, ve kterém je velikost státu uváděna.13 Kishan S. Rana ve své práci uvádí čtyři kritéria, podle kterých lze určit malý stát, aniž by je dále specifikoval. Jeho kritéria jsou následující: 1. počet obyvatel 2. velikost území 3. přístup ke zdrojům 4. zranitelnost.14 David Vital definoval malý stát za pomoci poměru počtu obyvatel k HDP. Podle jeho metodiky má malý stát10–15 milionů obyvatel a HDP alespoň 300 USD per capita, tato kritéria platí v případě, že se jedná o rozvinutý stát. V případě nerozvinutého státu se pak jedná o rozpětí 20–30 milionů obyvatel a HDP nižší než 300 USD.15 HDP jako ukazatel velikosti státu používá i Karl Deutsch, který uvádí, že stát je malý, pokud se na celkovém světovém HDP podílí méně než jedním procentem.16 Relativita počtu obyvatel je také dokumentována postupným snižováním hranice malého státu mezi od 10–15 milionů v 60. letech po 100 000 obyvatel v letech 90.17 Malý stát tedy lze definovat jako stát, který má omezené zdroje, ať už lidské či materiální, nebo omezené zkušenosti se zahraniční politikou. Z mocenského hlediska může malý stát svůj vliv vztahovat pouze na své nejbližší okolí. Plnění širších národních zájmů a bezpečnost si nedokáže zajistit výlučně na základě

DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 60–63. 14 RANA, Kishan S. The Diplomacy of Small States. ŠNEBERGEROVÁ, Klára. Zahraniční politika Kyrgyzstánu ve vztahu k Ruské federaci – aplikace teorie malých států. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2014, s. 8. 15 VITAL, David. The Inequality of States: A Study of Small Power in International Relations. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s. 81. 16 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 10. 17 KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 22. 13

15

vlastních zdrojů, a proto se musí spoléhat na aliance a spolupráci se silnějšími státy.18 Pro účely této práce je třeba zvolit referenční kritéria, podle kterých se dále bude určovat, lze-li Gruzii označit za malý stát a dále analyzovat její zahraniční politiku podle teorie malých států. Jelikož je řada výše zmíněných kritérií poměrně obtížně měřitelná, jako nejvhodnější se jeví použít kombinaci objektivních a subjektivních kritérií ve významu definovaném manželi Drulákovými, 19 tedy: 1.

Rozloha – Političtí geografové definují malý stát jako stát s rozlohou od

25 tisíc km2 do 150 tisíc km2.20 2.

Velikost populace – Velikost populace nepřesahuje 10 miliónů, tj.

kritérium, na základě kterého klasifikuje malý stát i Fórum malých států. 3.

Ekonomická síla – Celkové HDP nepřekračuje 1 % světového HDP.21

4.

Přístup ke zdrojům – stát je považován za malý, pokud má nedostatek

surovin nezbytných pro život a je nucen je dovážet. Mezi tyto suroviny řadíme např. potravinové zdroje, strategické suroviny (ropa, zemní plyn) a jiné nerostné bohatství. Malý stát tedy není v tomto ohledu soběstačným, protože nezabezpečí vlastní spotřebu.22 Tato kritéria byla vybrána, jelikož poskytnou uspokojivý obraz o „malosti“ státu z několika pohledů a zároveň jsou poměrně snadno měřitelná.

18

KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 28. 19 Tato kritéria jsou vybrána tak, aby byla zajištěna jejich měřitelnost. 20 ROMANCOV, Michal. Politická geografie a geopolitika. CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 425. 21 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 10. 22 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 63.

16

2.1.2.

Zahraniční politika malých států

Jak bylo zmíněno výše, malé státy nejsou schopné svých zahraničněpolitických cílů dosahovat stejným způsobem jako mocnosti. Od toho se odvíjí i škála nástrojů, které jsou malým státům k dispozici. Vzhledem k neschopnosti zajistit plnění svých národních zájmů za pomoci vlastních kapacit, malé státy tíhnou ke spoléhání na pomoc silnějších partnerů. Malý stát sám o sobě má jen velmi omezený vliv na dění v mezinárodním prostředí. Není v jeho možnostech unilaterálně nastolovat politiky a dále je rozvíjet. Proto se zahraniční politika malých států orientuje na mezinárodní organizace jako OSN či EU, které poskytují větší možnost prezentace názorů a potřeb. Mezinárodní organizace často mažou mocenskou diskrepanci mezi členskými státy a tím poskytují možnost lepšího prosazení národních zájmů, v důsledku toho jsou velmoci nuceny respektovat i hlasy malých států. Tímto způsobem jsou malé státy schopné dosáhnout mnohem více, než by odpovídalo jejich mocenské pozici v rámci systému.23 V případě spojení hlasů s dalšími malými státy dokonce může dojít k přehlasování velmoci a tím k dalšímu uplatňování vlastního vlivu.24 Výrazným rysem zahraniční politiky malých států je alianční chování. Malé státy zpravidla nedisponují vlastními prostředky na zajištění své bezpečnosti, a proto vyhledávají spojence, kteří by tento nedostatek saturovali.25 Podle manželů Drulákových je pro malé státy nejlepší možností systém kolektivní bezpečnosti, který státu přináší jistotu. Problematická je však její uskutečnitelnost.26 Nedostatečná vojenská síla malých států má jasné důsledky v rámci její zahraniční politiky. Malé státy se brání používání vojenských prostředků za účelem dosažení

HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 15. 24 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 65. 25 HEY, Jeanne A.K. Small States in World Politics: Explaining Foreign Polici Behavior. London: Lynne Rienner Publishers, 2003, s. 4. 26 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 79. 23

17

vlastních cílů. Spíše než na použití síly je kladen důraz na diplomacii.27 Chování malých států také jasně odráží snahu nepoštvat si svým jednáním proti sobě větší mocnosti.28 Z nedostatku vlastních kapacit vychází další z imperativů zahraniční politiky malých států, a to důraz na mezinárodní právo. Odvolávání se na mezinárodní normy a smlouvy je jedním ze zásadních nástrojů. Pro otázky státní suverenity a sporů s velmocemi často bývá tento nástroj také jediný.29 Malé státy jsou zřídka ekonomicky nezávislé. Z tohoto faktu vyplývá potřeba integrace ekonomik těchto států do větších ekonomických celků. Ekonomiky malých států jsou také otevřenější a jejich malost nemusí být vždy nevýhodou, manželé Drulákovi je díky tomu pokládají za rezistentnější vůči ekonomickým výkyvům.30 Svou závislost na okolí pak musí malé státy umírňovat aktivní participací na ekonomické spolupráci.31 Důležitým rysem malých států je bezesporu geografická orientace jejich zahraniční politiky na bezprostřední okolí, nikoliv na světové záležitosti. V těch naopak malé státy vykazují jen malou aktivitu. Omezené možnosti státního aparátu neumožňují širší diplomatickou aktivitu, takže se malé státy často soustředí na sledování jasně daných a pečlivě vybraných cílů.32 Zjednodušeně tedy lze shrnout imperativy zahraniční politiky malých států do následujících bodů:33 - Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů prostřednictvím mezinárodních organizací.

HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 12. 28 EAST, David. Size and Foreign Policy Behavior. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 47. 29 Tamtéž. 30 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 65. 31 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 14. 32 EAST, David. Size and Foreign Policy Behavior. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s. 47. 33 Tyto imperativy samozřejmě nelze zobecňovat na všechny malé státy v systému. Stejně jako je problematická definice malého státu, je problematická i definice jejich zahraniční politiky na základě jednoduchých imperativů. Uvedený výčet se nevyhne jisté míře zobecnění, to však pokládám k účelům práce za nezbytné. 27

18

- Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti. - Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky. - Zdůrazňování mezinárodněprávních norem. - Obezřetné chování ve vztahu k velmocem. - Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace. - Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu. Tyto faktory budou v pozdější fázi práce aplikovány na zahraniční politiku Gruzie za účelem zjištění, zda její chování navenek odpovídá teorii malých států.

2.1.3.

Aplikace kritérií teorie malých států na Gruzii

Jak bylo uvedeno v úvodu práce, pro aplikaci principů teorie malých států je třeba zjistit, zda Gruzie splňuje definiční kritéria malého státu. Tato kapitola osvětlí, zda je možné Gruzii za malý stát pokládat a zda tudíž lze zkoumat její zahraniční politiku optikou dané teorie. Prvním objektivně měřitelným rysem, který určuje velikost státu, je jeho rozloha. Podle politických geografů se rozloha malého státu pohybuje mezi 25 tisíci a 150 tisíci km2.34 Menší rozloha by stát definovala jako mikrostát, větší jako stát střední. Rozloha Gruzie činí 69 700 km2, což jednoznačně odpovídá rozloze malého státu podle dané definice. Gruzie je však malým státem i v porovnání s okolními státy. Turecko je svou rozlohou více než 11× větší než Gruzie. Ruská federace jako stát s největší rozlohou na světě je 245× větší než Gruzie. Srovnání s Gruzií snesou pouze zbylé dvě sousední země, Ázerbájdžán a Arménie. Arménie je svou rozlohou téměř 3×

ROMANCOV, Michal. Politická geografie a geopolitika. CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 425. 34

19

menší než Gruzie a Ázerbájdžán je pouze 1,2× větším státem. I z tohoto hlediska je tedy Gruzie malým státem.35 Území Gruzie je poměrně hornaté, na severu tvoří hranici s Ruskem pohoří Velký Kavkaz, ve kterém leží i nejvyšší hora Gruzie Šchara s nadmořskou výškou 5201 m. n. m. Gruzii na západě omývá Černé moře, v jehož blízkosti nížina Kolchida, která poskytuje základnu pro gruzínské zemědělství.36 Jak bylo uvedeno výše, Gruzie hraničí se čtyřmi státy, nejdelší hranici sdílí s Ruskem (894 km). Následuje Ázerbájdžán (428 km), dále Turecko (273 km) a Arménie (219 km). Gruzie za integrální součást svého státu stále považuje oblast Jižní Osetie (hlavní město Cčchinkvali) a Autonomní republiky Abcházie (hlavní město Sochumi), i když jsou tato dvě území na Gruzii de facto nezávislá a gruzínská vláda nad nimi nemá kontrolu.37 Problematika těchto dvou separatistických oblastí bude později rozebrána v souvislosti s Gruzínsko-ruským konfliktem v roce 2008. Součástí území Gruzie je také Adžarská autonomní republika (hlavní město Batumi). Hlavním a největším městem státu je Tbilisi. Druhým objektivně měřitelným kritériem je počet obyvatel země. Fórum malých států při OSN38 udává jako maximální hranici 10 milionů obyvatel. Údaje z roku 2015 uvádí počet obyvatel Gruzie jako 3 729 500,39 což ji nepochybně definuje jako malý stát. Podobně jako v případě rozlohy, je malým státem i v porovnání se svými sousedy. Rusko se 143 miliony obyvatel je bezmála 39× lidnatějším státem, Turecko se 74,9 miliony obyvatel více než 20× lidnatějším. I Ázerbájdžán s 9,4 miliony obyvatel je více než dvakrát lidnatější (i když by sám o sobě splňoval kritérium malého státu). Jediným sousedem s menším počtem obyvatel je Arménie, která má pouze 2,97 milionů obyvatel.40 Gruzie je etnicky poměrně homogenní stát, 83,8 % obyvatel jsou Gruzínci. Následují Ázerbájdžánci s 6,5 % a Arméni s 5,7 %. Poslední výraznější menšinou

The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html 36 Tamtéž. 37 Tamtéž. 38 Neformální sdružení malých států při OSN – Forum of Small States (FOSS) 39 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 40 UN Data. [online] Dostupné na: http://data.un.org/Data.aspx?q=population&d=PopDiv&f=variableID%3a12 35

20

jsou Rusové s 1,5% zastoupením. Nejrozšířenějším vyznáním je pravoslavná církev s 83,9 % věřících. Druhým nejvýznamnějším náboženstvím v zemi je islám s 9,9

%,

který

je

praktikován

v oblastech

sousedících

s Tureckem

a

Ázerbájdžánem.41 Třetím definičním kritériem velikosti státu je jeho ekonomická výkonnost, potažmo jeho podíl na výkonu světové ekonomiky. Karl Deutsch definuje malý stát jako takový, jehož celkové HDP nepřekračuje 1 % světového HDP.42 Práce vychází z údajů Světové banky, která uvádí, že v roce 2014 činil hrubý světový produkt (HSP) 77 868 768 milionů amerických dolarů. Hrubý domácí produkt Gruzie v roce 2014 činil 16 530 milionů amerických dolarů.43 Z výpočtu vyplývá, že HDP Gruzie představoval pouze 0,021228 % HSP, z tohoto ohledu tedy patří Gruzie naprosto jednoznačně mezi malé státy. Dalším faktorem, který určuje velikost, resp. malost státu, je přístup ke zdrojům. Pokud má stát nedostatek životně důležitých surovin a je nucen je dovážet, lze jej považovat za malý. Mezi zmíněné suroviny řadíme např. potravinové zdroje, strategické energetické suroviny (ropa, zemní plyn) a jiné nerostné bohatství.44 Gruzie disponuje otevřenou ekonomikou. Obchodní bilanci převažuje import nad exportem, což z Gruzie dělá zemi závislou na dovozu zboží, a tudíž nesoběstačnou. V současné době převažuje import nad exportem více než 3×. Hodnoty exportu jsou však také ovlivněny faktem, že Gruzie v regionu funguje pouze jako překupník (zejména automobilů). Vývoz automobilů se v roce 2014 podílel na celkovém vývozu 22 %, přitom Gruzie vlastní automobilový průmysl nemá, z čehož plyne, že závislost na dovozu je ve skutečnosti ještě vyšší.45 Dostupnost potravinových zdrojů je zásadním ukazatelem nejen pro určení malosti státu, ale i jedním z bezpečnostních faktorů státu. Gruzie je v produkci

The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html 42 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 14. 43 Světová Banka. [online] Dostupné na: http://databank.worldbank.org/data/download/GDP.pdf 44 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s. 63. 45 PAPAVA, Vladimir. Georgia's Economy: The Search for a Development Model. Problems Of Economic Transition [serial online], 2014, s. 83-94. 41

21

většiny klíčových potravin nesoběstačná. Na celkovém dovozu se dovoz potravin podílel v roce 2014 v průměru pouze 11,65 %. Nejhorší situace panuje u pšenice, kde je Gruzie závislá na dovozu z 92 %. V případě masa importy činí 59 %, u masa drůbežího dokonce 75 %. Nejblíže soběstačnosti je Gruzie v produkci kukuřice (8 % importů), mléčných výrobků (9 % importů) a vajec (4 % importů). Soběstačná je Gruzie pouze v produkci hroznů, což je pochopitelné, neboť gruzínská vína jsou jedním z hlavních vývozních artiklů země. V průměru je Gruzie závislá na dovozech v ohledu na klíčové potraviny (pšenice, kukuřice, brambory, zelenina, hrozny, maso, mléčné výrobky, vejce) z 25 %.46 Zejména západní část země však má nevyužitý zemědělský potenciál. Dostatek surovinových zdrojů je jedním z klíčových faktorů pro zajištění energetické bezpečnosti. Jelikož je malý stát definován jako stát, který s musí spoléhat na pomoc ostatních, je i tato kategorie velice důležitá. Gruzie je v současné době z pohledu energetických zdrojů nesoběstačná, tato situace se ovšem může v budoucnu vcelku radikálně změnit. Na jejím území se nachází ložiska uhlí a nevelká naleziště ropy. Gruzie v Černém moři disponuje potvrzenými zásobami 8,5 bcm47 zemního plynu, jejichž rozsah se dalším průzkumem může dále rozšířit. Z důvodu nedostatku prostředků na zahájení těžby však tyto zásoby Gruzie zatím nevyužívá.48 Spotřebu uhlí pokryla Gruzie v roce 2013 ze své vlastní produkce z 53 %. V oblasti ropných produktů je Gruzie na dovozech závislá ze 100 %, vlastní produkce49 ropy není možná vzhledem k absenci ropné rafinerie. Gruzínská vláda však má v plánu takovou rafinerii vybudovat.50 Vlastní produkce zemního plynu tvoří pouze 0,3 % spotřeby, zbytek pokrývají importy, v drtivé většině pocházející z Ázerbájdžánu prostřednictvím plynovodu Baku–Tbilisi–Ceyhan.51 Výroba

Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng Billions Cubic Metres – Miliarda metrů kubických. 48 MATALUCCI, Sergio. GEORGIA’S GAS RESERVES: RESOURCE OR DISADVANTAGE? Natural gas Europe [online]. Dostupné na : http://www.naturalgaseurope.com/georgias-gas-reserves-resource-ordisadvantage 49 47900 tun ropy. 50 SAFIROVA, Elena. The Mineral Industry of Georgia. U.S. Geological Survey. 2013 Dostupné na: http://minerals.usgs.gov/minerals/pubs/country/2013/myb3-2013-gg.pdf 51 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 46 47

22

elektřiny je z 60,8% zajišťována hydroelektrárnami, zbytek elektrárnami na fosilní paliva. Gruzie má aktivní energetickou bilanci, kdy 5,6 % vyprodukované energie je vyváženo.52 Za sovětských dob v Gruzii probíhala těžba řady minerálů, zejména manganu, měděné rudy a zlata. Po rozpadu SSSR byla těžba utlumena, opětovně sice nabývá na důležitosti, ale již ne v takovém rozsahu. Důležitým těžebním materiálem je stále měděná ruda a zlato, roste produkce manganistých kovových slitin a cementu.53 Veškerá produkce však rozsahem odpovídá spíše regionálnímu významu. Gruzie je takřka ve všech klíčových ohledech surovinově nesoběstačná a musí se v poměrně velkém rozsahu spoléhat na dovoz surovin ze zahraničí, čímž splňuje definiční kritérium malého státu. Nicméně v oblasti produkce energetických zdrojů, zejména zemního plynu, má vzhledem k objemu potvrzených zásob velký růstový potenciál. V současné době je pouze tranzitní zemí, ale v případě zahájení těžby zemního plynu se může stát i poměrně významným producentem. Po předchozí analýze lze poměrně dobře určit, zda je možné Gruzii pokládat za malý stát či ne. Ani v jednom z případů hodnoty objektivně měřitelných kritérií neopustily rozsah zadefinovaný výše. Gruzie má odpovídající rozlohu i počet obyvatel, který s hodnotou 3,7 milionu obyvatel nedosahuje ani poloviční hodnoty udávané Fórem malých států. Velikost ekonomiky odpovídá 0,02 % hrubého světového produktu, což je 50× méně než hranice stanovená Karlem Deutschem.54 V otázce přístupu ke zdrojům lze říci, že Gruzie je téměř ve všech důležitých ukazatelích výrazně nesoběstačná. Ovšem jak v oblasti produkce potravin, tak v oblasti nerostných surovin má Gruzie množství nenaplněného potenciálu. Na základě analyzovaných kritérií však můžeme Gruzii označit za malý stát.

The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html 53 SAFIROVA, Elena. The Mineral Industry of Georgia. U.S. Geological Survey. 2013 Dostupné na: http://minerals.usgs.gov/minerals/pubs/country/2013/myb3-2013-gg.pdf 54 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 10. 52

23

2.2.

Politický systém Gruzie

Gruzie se po rozpadu SSSR připojila k řadě vznikajících demokracií. Primárním dokumentem, který určuje podobu politického systému v Gruzii, je Ústavní zákon Gruzie, který byl přijat v roce 1995. Do současnosti byl několikrát novelizován, poslední novela vešla v platnost v roce 2013.55 Gruzie se ve své ústavě hlásí k odkazu první ústavy z roku 1921. Ústava z roku 1995 charakterizuje Gruzii jako parlamentní demokracii s prezidentem v čele. Hlásí se k demokratickým hodnotám základních lidských práv, svobody projevu a vyznání. Důrazem na tyto hodnoty se velmi podobá např. ústavě České republiky (která je dalším příkladem malého státu). První odstavec první kapitoly ústavy definuje Gruzii jako suverénní území včetně Autonomní republiky Abcházie a bývalého autonomního území Jižní Osetie. Ústava také jasně definuje tři složky státní moci: moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.56 Výlučným představitelem zákonodárné moci v Gruzii je parlament, jak uvádí 3. kapitola ústavy. Parlament má 150 členů, z nichž 73 je voleno na základě majoritního volebního systému a 77 na základě proporcionálního systému. Členové parlamentu jsou na základě všeobecného, přímého a rovného hlasování voleni na čtyřleté volební období. Členové parlamentu si volí svého předsedu a místopředsedy. Předseda parlamentu v případě nutnosti zastupuje prezidenta – vzhledem k povaze pravomocí prezidenta se jedná o poměrně významnou funkci.57 Nejvyšším představitelem výkonné moci je vláda. Ta je sestavována předsedou vlády, jehož jmenuje prezident, a skládá se z předsedy vlády a ministrů. Předseda vlády dále jmenuje ministry a státní úředníky. Vláda předkládá ke schválení

Constitution of Georgia. Dostupné na: http://csb.gov.ge/uploads/2081806.pdf Tamtéž. 57 Tamtéž. 55 56

24

zákony parlamentu a vydává nařízení a dekrety. Vláda je ze své funkce odpovědná parlamentu. Postavení prezidenta je v rámci gruzínského politického systému poměrně silné, proto bývá Gruzie označována za poloprezidentskou demokracii. Prezident je dle 4. kapitoly ústavy hlavou státu a garantem jeho územní celistvosti a národní nezávislosti. Nominuje předsedu vlády a jmenuje vládu. Taktéž zaručuje správné fungování státních orgánů. Dále je nejvyšším velitelem ozbrojených sil, jmenuje členy nejvyšší bezpečnostní rady a na jeho doporučení parlament schvaluje jmenování členů nejvyšší justiční rady a soudců. Gruzínský prezident je volen přímou volbou na pětileté volební období. Nejvyšším orgánem soudní moci je ústavní soud. Ten má 9 členů jmenovaných na desetileté období. 3 soudci jsou jmenováni přímo prezidentem, 3 jsou voleni parlamentem a 3 určuje nejvyšší soud, který je zároveň nejvyšší soudní autoritou v trestněprávních záležitostech.58

58

Tamtéž.

25

2.3.

Tvorba zahraniční politiky Gruzie

Zahraniční politika je… „dílčí disciplínou politických věd, zabývající se externí politikou státu nebo nestátního reprezentanta k partnerům v politických otázkách. Zaměřuje se na způsoby, jakým i jednotlivé státy prosazují své vlastní zájmy na mezinárodním poli, kde by mohlo dojít ke střetu se zájmy ostatních účastníků. Z praktického hlediska je zahraniční politika částí veřejné politiky země nebo jiného představitele, kterou ovlivňuje další partnery, aby se chovali podle jejich zájmů, jak jen to bude možné. Zahraniční politika je tak státní strategií s vlastními zájmy zaměřující se na dosažení svých cílů na území mimo své vlastní teritorium.“59 Zahraniční politiku Gruzie formuje několik pramenů. Primárním pramenem je Ústava Gruzie v součinnosti s mezinárodními smlouvami a úmluvami. Další podoba je také formována jednotlivými zákony. Hlavním představitelem zahraniční politiky Gruzie je prezident. Dle ústavy reprezentuje zemi v rámci zahraničních vztahů. Dále také: „podniká vyjednávání s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi ve shodě s vládou, uzavírá mezinárodní smlouvy a dohody, jmenuje a odvolává vyslance a další diplomatické zástupce Gruzie na návrh vlády, přijímá vyslance a jiné diplomatické zástupce ostatních států a mezinárodních organizací ve shodě s vládou.“60 Dalším představitelem zahraniční politiky je gruzínská vláda jako nejvyšší orgán výkonné moci, který má za úkol praktickou implementaci zahraničněpolitických záležitostí. Vláda také vytváří strategické dokumenty určující směřování zahraniční politiky v dlouhodobém horizontu, zejména pak ministerstvo zahraničních věcí.61 Na tvorbě zahraniční politiky se podílí také Ministerstvo obrany Gruzie a Ministerstvo hospodářství a udržitelného rozvoje Gruzie.

BLÍŽKOVSKÝ, Petr. Zahraniční politika a diplomacie: Úvod k vybraným tématům. Brno: Mendelova univerzita, 2014. s. 11. 60 Odstavec 73, bod 1a Ústavy státu Gruzie. 61 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs. [online]. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx 59

26

Předseda vlády má možnost jmenovat zvláštního ministra (v současné době je součástí gruzínské vlády post Státní ministr pro Evropskou a Euroatlantickou integraci). Důležitým článkem v procesu tvorby zahraniční politiky Gruzie je samotný parlament, který dle ústavy „určuje směr zahraniční politiky“. Ratifikuje mezinárodní smlouvy a dohody a také má možnost vytvářet parlamentní výbory, které se mohou zabývat zahraničněpolitickou agendou.62

62

Constitution of Georgia. Dostupné na: http://csb.gov.ge/uploads/2081806.pdf

27

3.

Analytická část

V této části budou použity principy zahraniční politiky malých států tak, jak byly vymezeny v teoretické části, a na základě empirických dat bude ověřena jejich platnost na gruzínskou zahraniční politiku jako takovou i ve vztahu k Rusku. Jednotlivá období jsou vymezena zásadními vnitropolitickými událostmi, které měly jednoznačný potenciál změnit směřování zahraniční politiky. Komparací těchto tří období na závěr získáme obraz o proměnách, které gruzínská zahraniční politika prodělala v rozmezí 13 let. Období jsou vymezena třemi milníky v politické historii Gruzie: Revoluce růží v roce 2003, kdy se Michail Saakašvili ujal vlády a nastartoval reformy vedoucí k demokratizaci a rozvoji země, rok 2008 a konflikt Gruzie s Ruskem následovaný okupací území Abcházie a Jižní Osetie a konečně rok 2013 jako konec desetiletého období vlády Michaila Saakašviliho a nástup opozičních představitelů k vládě. Na závěr analytické části budou poznatky z jednotlivých období shrnuty a vyvozeny závěry ohledně platnosti tvrzení vymezených v teoretické části.

28

3.1.

2003–2008: Od Revoluce růží po vypuknutí konfliktu s Ruskem

Po zvolení Michaila Saakašviliho novým gruzínským prezidentem na počátku roku 2004 před Gruzií stála řada těžkých výzev, a to nejen v oblasti zahraniční politiky. Nově zvolený parlament a z něj vzniknuvší vláda si daly za úkol posunout Gruzii blíže k demokracii, prosperitě a Evropě, do které podle ní patří. Vláda si předsevzala reformovat veškeré složky státního aparátu63 její prioritou byla i decentralizace moci na lokální autority. Zahraniční politika byla a musela být jednou z priorit nového vedení země. Mezi Gruzií a Ruskem panovalo neustálé napětí ohledně separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie. Přestože existovaly rámcové dohody, které upravovaly vztahy mezi Gruzií, Ruskem a těmito regiony, jednou z priorit gruzínského prezidenta a vlády byla reintegrace těchto oblastí pod kontrolu Tbilisi.64 Jedním z problému zahraniční politiky Gruzie v tomto období byla neexistence strategických dokumentů, které by jasně stanovovaly priority směřování Gruzie v této oblasti. První takový dokument vznikl až v roce 2005 a do té doby se Gruzie pohybovala v jakémsi koncepčním vakuu. Směřování zahraniční politiky Gruzie po Revoluci růží jasně vymezil Michail Saakašvili ve svém inauguračním projevu z 25. ledna 2004. Gruzie je podle něj jednou z nejstarších Evropských zemí a náleží jí speciální postavení, musí tedy usilovat o integraci do Evropy: „[Gruzie] … nezapomíná si vzít své místo v Evropské rodině, Evropské civilizaci, místo, které ztratila několik století nazpět. Jako starobylý křesťanský stát, měli bychom si tuto pozici vzít zpět. Náš směr je směrem Evropské integrace. Je načase, aby Evropa konečně pohlédla na Gruzii, ocenila ji a podnikla vstřícné kroky.“65

Zhvania Outlines Cabinet Priorities. Civil Georgia. [online] 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6242&search= 64 Inaugurační projev Michaila Saakašviliho. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=26694 65 Tamtéž. 63

29

Ve svém projevu akcentoval připravenost Gruzie být spojencem všech státům, které nejsou nepřátelské, a touhu být stabilním členem mezinárodního společenství.

3.1.1. Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace

V popisovaném období Gruzie kladla důraz na multilateralitu svých vztahů a prosazování své zahraniční politiky jejich prostřednictvím. Ve svém Národním bezpečnostním konceptu z roku 2005 jmenuje řadu institucí, které považuje za klíčové pro rozvíjení vztahů v této rovině.66

3.1.1.1. Organizace spojených národů

Gruzie uvedla ve své Národní bezpečnostní koncepci jako organizaci, která by měla mít vedoucí roli na světe v řešení konfliktů a zajišťování míru, OSN. Ve stejném dokumentu také vyjadřuje potřebu reformy této organizace, která by zajistila lepší funkčnost.67 Role OSN v rámci zahraniční politiky Gruzie byla v tomto období hlavně rolí monitorovacího orgánu, který sledoval zamrzlý konflikt mezi Gruzií a Abcházií prostřednictvím pozorovací mise UNOMIG (United Nations Observer Mission in Georgia). Tato mise byla vyslána v srpnu roku 1993 Rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 858 a její mandát byl každoročně prodlužován. Tato mise měla za úkol monitorovat dodržování dohody o příměří z července stejného roku sjednaného mezi Gruzií a Abcházií. V letech 2003–2008 se působení mise vzhledem k jejímu charakteru omezovalo zejména na vydávání zpráv pro Radu bezpečnosti o situaci v zóně konfliktu a vyzývání jednotlivých stran k jednání a politickému řešení. I

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf 67 Tamtéž. 66

30

přes svou přítomnost však mise nedokázala zabránit zvyšování napětí mezi oběma stranami konfliktu.68

3.1.1.2. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Podle svého Národního Bezpečnostního konceptu Gruzie vnímá OBSE jako důležitou bezpečnostní organizaci pro zajištění stability v Evropě. Ve své zahraniční politice se odvolávala na rozhodnutí z Istanbulského summitu OBSE z roku 1999 ohledně zrušení ruských vojenských základen na území Gruzie, které měly být podle rozhodnutí zrušeny do roku 2001.69 OBSE se v tomto období aktivně podílela na snahách o mírové vyřešení konfliktu mezi Gruzií a Jižní Osetií prostřednictvím své mise v Gruzii. Na tomto úsilí se podílela monitorováním situace, výcvikem pohraničníků či finanční podporou. Své úsilí se snažila cílit na navázání vztahů při vyjednávání mezi oběma stranami konfliktu, nicméně podobně jako v případě OSN v Abcházii se OBSE nedařilo zabránit zvyšování napětí, které nakonec vedlo až k ozbrojenému konfliktu.70

3.1.1.3. Rada Evropy

Rada Evropy pro Gruzii představovala v porevolučním období velmi důležitou organizaci, která zajišťovala pomoc při reformování gruzínského právního systému a zákonů. Rada Evropy pravidelně monitorovala situaci v řadě oblastí, mj. dodržování lidských práv, zákaz mučení, obchod s lidmi, praní špinavých peněz, potlačování rasismu a obecně soudní systém Gruzie.

United Nations Observer Mission in Georgia. UN.org [online]. Dostupné na: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unomig/background.html 69 Istanbul Document. Istanbul: OBSE, 1999. Dostupné na: http://www.osce.org/mc/39569?download=true 70 OSCE donors pledge more than 10 million euros for economy in Georgia/South Ossetia. OSCE.org [online] Dostupné na: http://www.osce.org/cio/47428, 68

31

Gruzie se také podílela na fungování Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém jako soudkyně působila Minidia Ugrechelidze.71

3.1.1.4. Společenství nezávislých států (SNS)

Gruzie vstoupila do SNS jako poslední ze členů SSSR v roce 1993. Po Revoluci růží a jednoznačnému příklonu k západnímu směřování ve své zahraniční politice přestala být v organizaci aktivní. V roce 2006 opustila Gruzie Radu ministrů obrany SNS s odvoláním na její snažení o členství v NATO a nemožnosti být aktivní ve dvou vojenských strukturách najednou.72 I přes časté námitky o efektivitě této mise zůstávaly v Abcházii peacekeepingové jednotky SNS na základě mírové smlouvy z roku 1994.73 Pokud hovoříme o multilateralitě v zahraniční politice vůči Rusku, dostáváme se na poměrně nejasné pole pojmů. Velmi zde záleží, jakým způsobem vnímáme regiony Abcházie a Jižní Osetie. Pokud bychom přijali separatistický narativ, Gruzie při jednání s Ruskem skutečně vstupovala do multilaterálních vztahů – ať už to bylo v rámci peacekeepingových misí pod hlavičkou Společné kontrolní komise v případě Jižní Osetie, kde byly zastoupeny strany Ruska, Gruzie, Severní Osetie a Jižní Osetie, nebo v rámci peacekeepingového formátu s Abcházií. Pokud však přijmeme narativ gruzínský, z hlediska autora správný a legální, tedy že Abcházie a Jižní Osetie jsou integrální součástí země, jde o vyjednávání mezi dvěma státy, Gruzií a Ruskem, a dvěma regiony Gruzie, tedy vztahy bilaterální. Většina sporů s Ruskem byla řešena na bilaterální bázi, do vyjednávání jen velmi zřídka vstupovaly třetí strany. Sporné materie byly projednávány na úrovni státních představitelů, nikoli ve formátu mezinárodních organizací. Do konfliktu v separatistických regionech vstupovala nejvýrazněji OBSE a OSN skrze své

Reports on Georgia. Council of Europe [online]. Dostupné na: http://www.coe.int/en/web/tbilisi/reports-ongeorgia1 72 Georgia opts out of ex-Soviet military cooperation body. Pravdareport.com [online]. 2006. Dostupné na: http://www.pravdareport.com/news/world/03-02-2006/75406-georgia-0 73 Tbilisi Steps Up Criticism of Russian Troops after Ganmukhuri Attack. Civil Georgia [online]. 2007. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=14414, ověřeno k 11. 5. 2016 71

32

mise, nicméně již z charakteru těchto organizací jejich vliv neměl příliš reálný efekt. Co se týče OSN, faktické využití blokoval status Ruska jako stálého člena Rady Bezpečnosti OSN, který znemožňoval vydání jakékoli efektivní rezoluce. Platformou, která oba státy spojovala, bylo Společenství nezávislých států, ovšem vzhledem k nedůvěře Gruzie k této organizaci se ani v rámci těchto struktur neodehrávalo žádné významné jednání. Obecně zahraniční politiku Gruzie vůči Rusku provázela bilateralita, je otázkou, zda by snaha o multilateralizaci vztahů měla nějaký efekt na řešení sporných bodů mezi státy.

33

3.1.2.

Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti

Gruzie usilovala o spolupráci s NATO ještě před Revolucí růží v roce 2003. Partnerství a budoucí možné členství v Severoatlantické alianci byla v daném období jednou z nejdůležitějších priorit gruzínské zahraniční politiky a zůstává jí i nadále. Gruzie v období 2003–2008 dosáhla významných kroků, které ji posouvaly blíže ke členství. Členství v NATO je logickým vyústěním gruzínské potřeby aliančního svazku, kterým by se vymanila z ruského vlivu. Vážnost zájmu o členství v Euroatlantických strukturách značilo i zřízení Ministerstva pro Euroatlantickou integraci v roce 2004.74 Zásadního pokroku dosáhla Gruzie již v roce 2002, kdy jí byl na summitu v Praze schválen individuální akční plán (IPAP), který je vnímán jako první (byť neoficiální) ze tří kroků, které předcházejí vlastnímu přijetí do NATO. Tento plán byl přijat v roce 2004 a zahrnoval čtyři oblasti transformace, kterých bylo třeba docílit, aby se Gruzie mohla posunout na další úroveň v integračním procesu: politika a bezpečnost; záležitosti obrany, bezpečnosti a vojenských příležitostí; informování veřejnosti, věda, naplánování mimořádných situací a jako poslední oblast administrativy.75 Dalšími kroky pro členství v NATO je navázání intenzivního dialogu (ID) a akční plán členství (MAP). Za účelem prohloubení partnerství na pokračující implementaci IPAP NATO schválilo 21. září 2006 v New Yorku na zasedání ministrů zahraničních věcí Aliance navázání Intenzivního dialogu s Gruzií. Intenzivní dialog je první oficiální krok, kterým Aliance sice nezajišťuje členství, nicméně vyjadřuje seriózní vůli k přijetí státu.76 O možnosti udělení MAP pro Gruzii se jednalo na dubnovém summitu NATO v Bukurešti v roce 2008. I přes intenzivní podporu ze strany USA se Spojenci neshodli na udělení MAP, nicméně shodli se na tom, že Gruzie se později stane

History. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration [online]. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/structure/history 75 ŠEVČUK, Zinaida. Cesta Gruzie do NATO. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. s. 16. 76 CHALOUPKOVÁ, Kamila. Gruzie a vstup do NATO po ozbrojeném konfliktu s Ruskem v srpnu 2008. Brno: Masarykova Univerzita, 2014. s. 15. 74

34

členem NATO.77 Tento krok NATO byl přelomový, neboť se jednalo o zásadní změnu otázky z „jestli“ na „kdy“. Členství Gruzie v NATO je pro Rusko dlouhodobě nepřijatelné a odmítavě komentovalo jakékoliv další posuny ve sbližování Gruzie a NATO. Nicméně, i přes odmítavé stanovisko Ruska, Gruzie na svém směřování do NATO nic nezměnila a členství v NATO vnímá jako cestu pro zajištění stability v regionu. Což je v prudkém protikladu s postojem Ruska, které případné členství Gruzie v NATO vnímá jako hrozbu. Ruský prezident Putin na summitu v Bukurešti neskrýval svou spokojenost nad rozhodnutím NATO,78 nadále však na Gruzii vyvíjel tlak, který později přerostl v konflikt.

History. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration [online]. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/structure/history 78 Text of Putin’s speech at NATO Summit (Bucharest, April 2, 2008). Unian.info [online]. 2008. Dostupné na: http://www.unian.info/world/111033-text-of-putins-speech-at-nato-summit-bucharest-april-2-2008.html 77

35

3.1.3.

Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky

Už ve svém inauguračním projevu v roce 2004 prezident Saakašvili zmiňoval potřebu vybudovat silnou armádu. Ve svém projevu připomenul tradici válečných hrdinů gruzínské historie a nutnosti oživení tohoto ducha: „[Bez ní] Gruzie nemůže stát na vlastních nohách jako stát a ozbrojené síly nevyžadují péči jen od prezidenta a vlády, ale od každé Gruzínské rodiny. Je otázkou důstojnosti každé Gruzínské rodiny, aby pomohla našim ozbrojeným silám a aby vytvořila schopnou Gruzínskou armádu.“79 Vzhledem k tomu, že na hranicích se separatistickými regiony neustále existovala hrozba ozbrojeného konfliktu, vojenská síla byla důležitým faktorem. Přestože v Národním bezpečnostním konceptu z roku 2005 Gruzie vyjadřuje svou vůli veškeré konflikty řešit mírovou cestou a v intencích mezinárodního práva,80 gruzínští představitelé několikrát vyjádřili potřebu umět se bránit. Přes toto deklaratorní odmítání použití síly vláda Michaila Saakašviliho použila ozbrojenou sílu v srpnu 2008. Nicméně i toto použití síly bylo reakcí na dlouhotrvající provokace ze strany Jižní Osetie a narůstající počet ruských vojáků na území separatistických regionů. Jako odpověď na domnělé navýšení počtu jednotek z gruzínské strany Rusko rozhodlo o posílení peacekeepingových jednotek v Abcházii. Zároveň také oznámilo vyslání několika stovek členů železničních vojsk, údajně kvůli opravě trati spojující Rusko a Abcházii. Takové navýšení stavů Gruzie vehementně odmítla a zažádala o okamžité stažení. Vážnost situace podtrhuje vyjádření gruzínského ministra pro reintegraci Jakobašviliho, který prohlásil, že „[válka] je velice blízko.“81 V červenci již prezident Saakašvili mluvil o „nejvážnější krizi“, která se odehrává mezi Ruskem a Gruzií a která je způsobena „hrubým narušením gruzínské územní

Inaugurační projev Michaila Saakašviliho. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=26694 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf 81 State Minister: Georgia ‘Very Close’ to War. Civil Georgia [online].2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17775&search= 79 80

36

integrity Ruskou Federací, totálním neuznáním principů mezinárodního práva a pokusem o anexi těch nejdůležitějších částí Gruzínského území.“82 Na přelomu července a srpna na hranicích mezi Gruzií a Jižní Osetií začaly propukat přestřelky mezi znepřátelenými stranami. Následně jihooosetínské dělostřelectvo začalo ostřelovat gruzínské vesnice. Gruzínské ministerstvo zahraničí odsoudilo ruské dodávky zbraní a munice separatistickým regionům a prohlásilo, že za „nedávný vývoj je Rusko jediné odpovědné.“83 7. srpna gruzínské ministerstvo zahraničí oznámilo, že Čchinkvali odmítlo ukončit palbu a pokračuje v ostřelování vesnic na gruzínském území. Mamuka Kurašvili z ministerstva obrany následně prohlásil, že „Gruzie se v regionu rozhodla obnovit ústavní pořádek“ a gruzínské ozbrojené síly vstoupily do Jižní Osetie.84 Ruský prezident Medveděv pak 8. srpna prohlásil, že je povinen chránit ruské občany a vyslal do Jižní Osetie ozbrojené síly. Gruzie ve zkoumaném období odmítala použití vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky. Přestože byla v průběhu období mnohokrát terčem provokací ze strany separatistických regionů, k použití síly sáhla až v krajní nouzi a za situace, kdy výsostné území státu plnily ozbrojené síly cizího státu a separatisté neustávali v palbě na gruzínské území.85

Saakashvili on Russia’s “Attempts to Annex’ Abkhazia, S.Ossetia. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18728&search 83 ‘Russia Responsible for S.Ossetia Tensions’ – Tbilisi Says. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18922&search= 84 ‘Georgia Decided to Restore Constitutional Order in S.Ossetia’ – MoD Official. Civil Georgia [online]. 2008. Dotupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18941&search= 85 Report. Independent International Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia. 2009. Dostupné na: http://www.civil.ge/files/files/2009/iiffmgc_report_volume1.pdf 82

37

3.1.4.

Zdůrazňování mezinárodního práva

Gruzie sebe sama definuje jako stát, který je založen na demokratických principech, mezi které patří i vláda práva. Členstvím v mezinárodních organizacích jako OSN se zavazuje k respektování zásad mezinárodního práva. Adherence k principům byla zanesena i v Národní bezpečnostní koncepci z roku 2005, kde se k zásadám Gruzie hlásí v souvislosti s udržováním míru a bezpečnosti.86 Ve sporu s Ruskem se mnohokrát odvolávala na mezinárodní právní normy, či spíše na jejich porušování. Gruzínský prezident Saakašvili na tento fakt poukázal i ve svém proslovu před Valným Shromážděním OSN: „A dále, bolestivá, ale faktická pravda je taková, že tyto regiony [Abcházie a Jižní Osetie] jsou anektovány naším severním sousedem – Ruskou Federací – která aktivně podporuje jejich inkorporaci skrze promyšlenou politiku masové distribuce ruských pasů, za jasného narušování mezinárodního práva, které samotné je bezprecedentní.“87 Podobné výroky nebyly ojedinělé. Gruzie se ve zkoumaném období často odvolávala na mezinárodní právo a zdůrazňovala důležitost jeho norem a poukazovala na jeho porušování.

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf 87 Statement of his excellency Mikheil Saakashvili, president of Georgia, at 61st session on the United Nations General Assembly. United Nations. 2016. Dostupné na: http://www.un.org/webcast/ga/61/pdfs/georgia-e.pdf 86

38

3.1.5.

Obezřetné chování ve vztahu k velmocem

Pro účely této práce je třeba definovat, co lze vnímat jako obezřetnost a které velmoci připadají v úvahu ve vztahu k situaci Gruzie. Obezřetné chování lze vnímat jako opatrnost či citlivost na možnou reakci, obavu z ní. Obezřetný stát by se tedy měl vyvarovat provokaci, konfrontaci a chování, které by mohlo druhému státu uškodit či jej jakkoliv popudit. Pokud si takto definujeme obezřetné chování, lze vcelku jasně určit, zda se Gruzie ve vztahu k velmocem chovala obezřetně, či ne. V rámci této části budou zkoumány vztahy se dvěma velmocemi: Ruskem a USA. Tyto dva státy zaujímají výrazné postavení v rámci zahraničí politiky Gruzie. Ostatní světové velmoci (Čína, Japonsko, Indie, Brazílie, Izrael, apod.), sice Gruzie vnímá jako důležité hráče a chce s nimi mít dobré vztahy, nicméně žádná z těchto zemí nezaujímá podobné postavení v zahraniční politice jako Rusko nebo USA, čili pro účely této práce nejsou relevantní, neboť by u nich obezřetnost či její nedostatek byl velmi obtížně vysledovatelný. Co se týče evropských mocností, tyto budou zkoumány zvlášť v rámci Evropské unie jako celku, neboť i gruzínská zahraniční politika stanovuje své priority vůči Evropské unii jako celku, nikoliv vůči jednotlivým státům.

3.1.5.1. USA

Prezident Saakašvili hned ve svém inauguračním projevu svou geopolitickou orientaci jasně vymezil ve prospěch USA. „Zároveň jsme vděční a oceňujeme pomoc, které se nám dostávalo od Spojených Států po léta, když Gruzie čelila nejakutnějším strádání, když jsme zoufale potřebovali přítele, Spojené Státy stály za námi. Toto nikdy nezmizí z našich

39

vzpomínek a Gruzínský lid si tento vděk bude předávat po generace, stejně jako Evropané, kterým Američané pomohli během Druhé Světové války.“88 Spojenectví a blízkost symbolizoval i fakt, že hned druhá zahraniční návštěva, kterou prezident po svém zvolení podnikl, mířila do Washingtonu na setkání s Georgem W. Bushem. Výsledkem jednání bylo prohloubení armádní spolupráce na výcviku gruzínských ozbrojených sil a opětovné ujištění o spojeneckém a přátelském vztahu obou zemí.89 Gruzie vehementně podporovala USA v boji proti terorismu a extremismu, v roce 2004 se se svým kontingentem připojila k ISAF misi NATO v Afghánistánu, kde byla nejpočetnějším armádním sborem mimo členy NATO.90 Partnerství se Spojenými státy prohloubila i gruzínská podpora americké operace Irácká svoboda, která byla zahájena v roce 2003. Gruzie původně do Iráku vyslala 850 vojáků, nicméně postupně počet zvyšovala až do roku 2008, kdy v Iráku bylo přítomno přes 2000 gruzínských vojáků.91 Spojené státy s Gruzií spolupracovaly v řadě oblastí, počínaje vojenskou podporou a výcvikem, přes ekonomickou pomoc po kulturní a sociální programy. Prezident Bush byl také jedním z nejhlasitějších podporovatelů udělení MAP pro Gruzii na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008.92 Vzhledem k faktu, že pro Gruzii jsou Spojené státy nejbližším spojencem a partnerem, není možné očekávat, že by je Gruzie svým chováním chtěla jakýmkoliv způsobem provokovat či poškodit. Domníváme se, že pro vztah Gruzie a USA je výraz obezřetnost naprosto odpovídající.

Inaugurační projev Michaila Saakašviliho. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=26694 SEPASHVILI, Giorgi. Bush, Saakashvili Pledge Closer Ties. Civil Georgia [online] 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6314&search= 90 History. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration [online]. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/structure/history 91 COLLIN, Matthew. Georgia to double troops in Iraq. BBC [online]. 2007. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/6433289.stm 92 ERLANGER, Steve a MYERS, Steven Lee. NATO Allies oppose Bush on Georgia and Ukraine. New York Times [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2008/04/03/world/europe/03nato.html 88 89

40

3.1.5.2. Rusko

Prezident Saakašvili se ve svém inauguračním projevu k Rusku nestavěl nijak nepřátelsky, přestože vztahy Gruzie a Ruska nebyly ani před volbami nijak ideální. „(…) rádi bychom měli velmi dobré vztahy s Ruskem. Gruzie nepotřebuje Rusko jako protivníka; potřebujeme Rusko jako přítele. Potřebujeme Rusko jako spojence, jako silného partnera a dnes bych chtěl přátelsky nabídnout ruku Rusku za všechen gruzínský lid a přeji si pozorovat formaci a progres tohoto přátelství.“93

Gruzínská rétorika byla zpočátku zkoumaného období přece jen opatrnější, než v jeho pozdějších fázích. Jednání s Vladimirem Putinem 3. července 2004 označil Saakašvili za vřelé a konstruktivní. Jako symbol dobré vůle už dříve v roce 2004 Gruzie unilaterálně zjednodušila vízový styk s Ruskem a nyní se dočkala stejného kroku od Ruska.94 Nicméně už o týden později vydal prezident mnohem ostřejší prohlášení, ve kterém potenciální konflikt v Jižní Osetii označil nikoliv za interní konflikt v Gruzii, ale za konflikt mezi dvěma zeměmi – Ruskem a Gruzií. Vztahy s Putinem dále označoval za přátelské, ale „jisté síly“ v Rusku podle něj stále chtěly destabilizovat situaci v Jižní Osetii za účelem ozbrojeného konfliktu.95 Nálada v gruzínsko-ruských vztazích dále klesla poté, co předseda gruzínského Parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost Targamadze prohlásil, že Rusko bylo připraveno na „rozsáhlou a přímou vojenskou intervenci“, což dokazovaly záběry na ruské vojáky ve stavu pohotovosti a vybavení, které údajně shromáždily na hranicích mezi Severní a Jižní Osetií. Dále konstatoval, že „Gruzínské ozbrojené síly musí být připraveny odrazit ruskou agresi, která, zdá se, je

Inaugurační projev Michaila Saakašviliho. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=26694 94 Georgian President Hails “Warm Talks” with Putin. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=7258&search= 95 Tbilisi Warns Moscow over South Ossetia. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=7382&search= 93

41

nevyhnutelná. Máme dobrý příklad v Čečensku, že je poměrně možné porazit ruskou armádu […]. Gruzínská armáda bude brzy připravena odrazit ruský útok.“96 Nicméně i přes tyto neshody a rozepře prezident Saakašvili nepřestával ve vstřícných prohlášeních vůči Rusku, kdy opakovaně pro prezidenta Putina volil slova o přátelství a mluvil o vůli spolupracovat s Ruskem. To se dařilo alespoň na půdě dopravy, Gruzie obnovila vlakové spojení s Ruskem skrze vlakové trajekty plující po Černém moři.97 Z výroků představitelů Gruzie je patrná vůle ke spolupráci se severním sousedem, ale také jistá frustrace z toho, jakým způsobem je s jejich snahami nakládáno, kdy na jednu stranu ruský ministr obrany vyhrožuje preemptivním úderem, zatímco další ministr přijíždí do země jednat o řešení problémů.98

Závěr roku 2005 i přes dílčí vstřícné kroky pouze směřoval k dalšímu zhoršování vztahů mezi oběma zeměmi. Aktivní byl znovu gruzínský parlament, který v únoru

2006

schválil

obsáhlou

rezoluci,

která

se

věnovala

ruským

peacekeepingovým silám. V ní doporučila vládě, aby intenzivně začala řešit situaci v zónách konfliktu na hranicích jak s Abcházií, tak s Jižní Osetií. Tato rezoluce shledávala ruské síly na místě pouze napomáhající „kriminálním režimům“ a de facto anektující výsostné gruzínské území. Rezoluce pak požadovala úplné stažení sil, které podle ní neplní své úkoly a pouze umožňují další provokace.99 Tento postoj odpovídal Národní vojenské strategii vydané v listopadu 2005 gruzínským ministerstvem obrany, ve kterém jsou ruské vojenské základny

96

TORBAKOV, Igor. South Ossetia Crisis Stokes Tension Between Russia and Georgia. Eurasia.net [online]. 2004. Dostupné na: http://www.eurasianet.org/departments/insight/articles/eav082504.shtml 97 PEUCH, Jean-Christophe. Russia/Georgia: Opening Of Ferry Link Expected To Impact Regional Trade. Radio Free Europe [online]. 2005. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/article/1056771.html 98 Zourabichvili Outlines Georgia’s Position Ahead of Lavrov’s Visit. Civil Georgia [online]. 2005. Retrieved at: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=9102&search= 99 Georgian Parliament Votes to Boot Russian Peacekeepers from South Ossetia. Eurasianet.org [online]. 2006. Retrieved at: http://www.eurasianet.org/departments/insight/articles/eav021506

42

společně

s ruskými

peacekeepingovými

silami

jasně

definovány

jako

bezpečnostní hrozby, které způsobují nestabilitu v separatistických regionech.100 Přes vstřícná prohlášení vrcholných představitelů (i když byla stále řidší) se však vztahy nedařilo normalizovat. V průběhu celého období se vedla jednání ohledně ruského vstupu do WTO, respektive o gruzínské pozici ohledně daného vstupu. Gruzie požadovala umožnění obchodu na hranicích mezi Gruzií a separatistickými regiony, což byl ústupek, který ruská strana nebyla ochotna přijmout. Důsledkem byly opakované krachy jednání a za celé zkoumané období se v dané problematice nedařilo učinit jakýkoliv pokrok, přestože Saakašvili prohlásil, že je v gruzínském zájmu, aby Rusko bylo členem WTO.101 Samotné rozhodnutí vojensky převzít zpět kontrolu nad Jižní Osetií nebylo ze strany Gruzie vůči Rusku nijak obezřetné. Přestože existují dvě verze toho,102 jak konflikt začal, už samotná invaze Gruzie do Jižní Osetie s vědomím následků (a těch si Gruzie musela být vědoma, vzhledem k výhružkám ruských představitelů) svědčí o bezohlednosti k zájmům Ruska v Jižní Osetii a tedy i chybějící obezřetnosti.

3.1.5.2.1. Problematika vojenských základen

Jak bylo výše uvedeno, Saakašvili v roce 2004 nevstupoval do úřadu v situaci, kdy Rusko a Gruzii pojily hladké a ničím nerušené vztahy. Jako relikt konfliktu v Abcházii z počátku 90. let se v Gruzii nacházely čtyři ruské vojenské základny. Jejich vznik byl společně s přistoupením Gruzie do Společenství nezávislých států v roce 1993 podmínkou podpory Ruska k zastavení bojů mezi Gruzií a Abcházií.103

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf 101 ПРОВЕРКА СЛУХA: Михаил Саакашвили. Echo Moskvy [online]. 2007. Dostupné na: http://echo.msk.ru/programs/proverka/48963/ 102 NODIA, Ghia. The August 2008 war: main consequences for Georgia and its conflicts. Nationalities papers, Vol. 40, No. 5. Londýn: Routledge, 2012, s. 721–738. 103 NICHOL, Jim. Armenia, Azerbaijan and Georgia: Political Deevlopments and Implications for US Interests in Georgia and the Caucasus Region. New York: Nova Science Publishers, 2010, s. 84 100

43

Na základě Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě se Rusko a Gruzie dohodly na uzavření všech čtyř ruských základen v Gruzii. Dvě základny, Gudauta a Vaziani, měly být uzavřeny do roku 2001 a o osudu zbylých dvou, Batumi a Achalkalaki, mělo být rozhodnuto do roku 2000. V červenci 2001 Gruzie oznámila, že základna Vaziani byla opuštěna. V červnu 2002 Rusko oznámilo, že základna Gudauta byla rovněž uzavřena, nicméně že zůstane k dispozici „peacekeepingovým“ jednotkám, které operují v hraničním prostoru Abcházie a Gruzie.104, 105 V roce 2004 Rusko prohlásilo, že k uzavření základen bude potřebovat alespoň 10 let, což Saakašvili odmítl s tím, že maximální možná doba jsou tři roky.106 Gruzie ve stejném roce nabídla vytvoření společných anti-teroristických center s využitím infrastruktury základen, pokud je Rusko opustí. Rusko se zdráhalo v procesu ustoupit a po gruzínské vládě požadovalo zákonné ujištění, že se Gruzie nestane hostitelem žádných ozbrojených sil třetího státu. Takové požadavky Gruzie odmítala. V březnu 2005 se gruzínský parlament jednomyslně shodl na rezoluci, ve kterém stanovuje 15. květen 2005 jako datum, do kterého musí dojít k dohodě ohledně opuštění základen. V opačném případě, pokud Rusko neopustí základny do 1. ledna 2006, Gruzie přijme opatření, která znemožní operaci ruských jednotek na gruzínském území.107 Po vydání tohoto ultimáta se postoj Ruska začal měnit. Po snížení předpokládané doby stažení vojsk z deseti let na sedm ruská strana prohlašovala, že potřebuje 3– 4 roky. Jeden z poslanců gruzínského parlamentu ironicky prohlásil, že v roce 1921 Rusko potřebovalo k obsazení celé Gruzie dobu několika týdnů.

Základna Gudauta leží na území Abcházie NICHOL, Jim. Armenia, Azerbaijan and Georgia: Political Deevlopments and Implications for US Interests in Georgia and the Caucasus Region. New York: Nova Science Publishers, 2010, s. 85 106 SEPASHVILI, Giorgi. Moscow-Tbilisi: Problems Remain, Despite Cordial Tone. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6212&search=, ověřeno k 6.5.2016 107 SOKOV, Nikolai: The Withdrawal of Russian Military Bases from Georgia: Not Solving Anything. Monterey: Middlebury Institute of International Studies, 2005. p. 3. 104 105

44

Rusko však tlaku gruzínského parlamentu podlehlo a 25. dubna mohla Salome Zurabišvili, gruzínská ministryně zahraničí, ohlásit dohodu k datu 1. ledna 2008, které bylo nejzazší hranicí pro stažení ruských vojsk ze základen v Gruzii.108 Základny v Achalkalaki a Batumi byly skutečně předány zpět do rukou gruzínské vlády 27. června 2007, respektive 13. listopadu téhož roku.109 Čtvrtá základna, v abcházském Gudautim nebyla předána do gruzínských rukou dodnes. Ve vztahu s Ruskem panovala obezřetnost, nikoliv však v takové míře, jak by mohlo být předpokládáno vzhledem k relativní moci obou zemí. Ve strategických dokumentech Gruzie byla mnohokrát opakována vůle mít přátelský a rovný vztah s Ruskem, stejně tak byla snaha artikulována i předními představiteli státu. Nicméně Gruzie byla ve vztahu k Rusku poměrně asertivní a neústupná, například v problematice vojenských základen či jednání o přistoupení Ruska do WTO a koneckonců i rozhodnutí jít proti ruským zájmům v Abcházii a Jižní Osetii nevypovídá o přílišné obezřetnosti. Ovšem nebýt alespoň částečně gruzínské obezřetnosti vůči Rusku, pravděpodobně by invaze do Jižní Osetie nebo Abcházie přišla mnohem dříve. Gruzie si v každém případě nenechávala i přes značný tlak ze strany Ruska diktovat chování.

Zourabichvili: We Agreed to Close Bases by January 1, 2008. Civil Georgia [online]. 2005. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=9704 109 ANTIDZE, Margarita. Russia closes last military base in Georgia. Reuters [online]. 2007. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-georgia-russia-bases-idUSL1387605220071113 108

45

3.1.6. Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace

Po Revoluci růží se ekonomika Gruzie nacházela v poměrně komplikované situaci. Absence potřebných reforem za vlády Eduarda Ševarnadze ji zanechala v churavějícím stavu, který volal po reformách. HDP per capita Gruzie se v roce 2003 dostal na 1276,5 USD, což je ze států bývalého Sovětského svazu třetí nejhorší výsledek. V horší situaci už byl pouze Uzbekistán110 a Kyrgyzstán.111 Vláda Michaila Saakašviliho si tuto situaci uvědomovala a ekonomické reformy byly jednou z jejích priorit. Zjednodušení celé řady procesů a privatizace státního majetku měla za úkol přilákat zahraniční investory, kteří by se podíleli na nastartování gruzínské ekonomiky.112 Tyto kroky byly úspěšné a ekonomická situace Gruzie se začala postupně zlepšovat. Od roku 2003 do roku 2008 rostla ekonomika Gruzie v průměru o 7,96 % ročně, kdy rok 2007 byl v tomto ohledu nejúspěšnější s růstem 12,6 % oproti předchozímu roku.113 Reformy také vytvořily přívětivější prostředí k zahraničním investicím, které v období 2003–2008 narostly více než 4,5×. Celkový objem investic pak v tomto období byl 6,058 miliard USD, což je 8× více než v předchozích pěti letech.114 Gruzínská ekonomika byla také výrazně závislá na importu, paradoxně nejméně v roce 2003, kdy se import podílel na celkovém obratu zahraničního obchodu ze 72,2 %. na konci zkoumaného období, v roce 2008, již byla tato hodnota výraznější a 81 % celkového obratu tvořila položka importu.115

HDP per capita Uzbekistánu v roce 2003. http://www.tradingeconomics.com/uzbekistan/gdp-per-capita HDP per capita Kyrgyzstánu v roce 2003. http://www.tradingeconomics.com/kyrgyzstan/gdp-per-capita 112 PAPAVA, Vladimer. East European Democratization: The Political Economy of Georgia's Rose Revolution. Orbis. Amsterdam: Elsevier, 2006, p. 659. 113 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 114 Tamtéž. 115 Tamtéž. 110 111

46

3.1.6.1. Integrace s EU

Ve světle popsaných faktů se sbližování s Evropskou unií jeví jako logický krok. Gruzie tento proces začala již před Revolucí růží, nicméně po nástupu Saakašviliho vlády tento proces nabral na intenzitě. Svou vůli k integraci s EU Gruzie opakovaně vyjádřila jak prostřednictvím svých vrcholných představitelů (viz

Saakašviliho

inaugurační

projev),

tak

svým

Konceptem

národní

bezpečnosti.116 EU na tyto vstřícné kroky zareagovala pozitivně a v roce 2004 přizvala Gruzii k účasti na Evropské politice sousedství, rámci spolupráce, který měl za úkol přiblížit východní a jižní sousedy EU k užší spolupráci. V rámci EPS Evropská unie poskytla Gruzii akční plán, který sloužil k harmonizaci legislativy a sbližování v dalších oblastech.117 Gruzínská vláda na popud tohoto kroku zřídila Vládní komisi Gruzie k integraci s EU, která měla za úkol věnovat se problematice implementace akčního plánu EPS a synchronizace úsilí jednotlivých ministerstev v tomto ohledu.118 Akční plán nezajišťuje pro účastnické státy členství v EU, spíše poskytuje alternativu k politice rozšiřování. Nicméně jeho postupné plnění pro stát přináší určitou míru ekonomické integrace a postupné částečné zavádění čtyř svobod pohybu, které požívají členské státy EU. Akční plán pak vyžaduje reformy v oblastech budování demokracie a právního státu, volebního systému, soudnictví, boje s korupcí, dodržování lidských práv a svobod, plurality a nezávislosti médií a také akcentuje potřebu mírového řešení vnitřních konfliktů Gruzie. Plán byl vydán a schválen na období 2006–2009 a pokroky byly pravidelně zhodnocovány. 119

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf 117 European Neighbourhood Policy Strategy Paper. Comission of the European Communities. Brussels, 2004. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52004DC0373&from=EN 118 Government Comission on EU integration. Office of the State Minister of Georgia on European & EuroAtlantic Integration [online] Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/eu/gov-commission 119 MAKOVÁ, Jana. Vývoj smluvních vztahů EU a Gruzie v kontextu sousedské politiky a přípravy asociační dohody. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 26. 116

47

3.1.6.2. Kooperace s Ruskem

Pro Gruzii, i přes neustálé napětí, byla velmi důležitá i ekonomická spolupráce s Ruskem. Rusko z pozice silnějšího hráče však zásadně komplikovalo rozvoj vztahů, když v klíčových oblastech vzájemného obchodu kladlo Gruzii zásadní překážky.

Před dokončením plynovodu Baku-Tbilisi-Erzurum v roce 2006 bylo Rusko jediným dodavatelem zemního plynu do Gruzie. Kroky Gazpromu, který v průběhu let 2005 až 2007 zvednul ceny zemního plynu ze 60 USD za 1000 kubických metrů na 230 USD, však k rozvoji vztahů příliš nepřispívaly. Rusko nicméně argumentovalo tím, že nová cena pouze reflektovala tržní ceny.120 Poměrně velkou ránou pro gruzínskou ekonomiku pak bylo doporučení hlavního hygienika Ruské federace, na jehož základě Rusko zakázalo 27. března 2006 nejdříve dovoz gruzínského vína, později i lihovin a šumivého vína. Tyto komodity přitom nedlouho předtím získaly osvědčení o nezávadnosti.121 Víno a lihoviny jsou jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů Gruzie a Rusko bylo jedním z nejdůležitějších trhů pro tyto komodity, po jeho uzavření se hodnota vyvezeného vína v roce 2007 zmenšila o více než polovinu ve srovnání s rokem 2005.122

3.1.6.3. Regionální spolupráce

Potřeba politické a ekonomické integrace se v zahraniční politice promítla do spoluzaložení Organizace pro demokracii a hospodářský rozvoj GUAM. Tato

120

Tbilisi Says Russia's Plan to Double Gas Price Politically Motivated. Civil Georgia [online]. 2006. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=14005 121 PARFITT, Tom. Russia bans imports of alcohol from neighbours. The Guardian [online]. 2006. Dostupné na: http://www.theguardian.com/world/2006/apr/13/russia.tomparfitt 122 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng

48

organizace sdružuje státy Gruzie, Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Moldávie a má za úkol podporovat rozvoj demokratických hodnot a právního státu, prohlubovat regionální integraci a rozvíjet ekonomickou i sociální spolupráci. Členské státy spolupracují i na udržování bezpečnosti v regionu. Členové GUAM také společně vystupují na půdě mezinárodních organizací jako OSN či OBSE.123 Gruzie se v rámci regionu podílela také na funkci Organizace černomořské ekonomické kooperace – BSEC. Tato organizace sdružuje země buď přímo sousedící s Černým mořem nebo země v jeho bezprostřední blízkosti. Gruzie je zákládajícím členem této organizace a i v daném období se na jejím fungování aktivně podílela. Členské státy se v Chartě BSEC vyslovují ke spolupráci v řadě oblastí, jako je rozvoj ekonomiky, bankovnictví, komunikace, doprava, energetika, věda a výzkum a další.124 Gruzie nebyla ve zkoumaném období ekonomicky nezávislá a podle toho také jednala. Problematické a stále se zhoršující vztahy s Ruskem jako nejbližším velkým trhem se tedy snažila suplementovat bližší kooperací s Evropskou unií, která nabízela nejen ekonomickou, ale i politickou kooperaci a partnerství. Gruzie se také v rámci ekonomické integrace angažovala v regionálních organizacích GUAM a BSEC.

Organization for Democracy and Economic Development – GUAM. [online] Dostupné na: http://guamorganization.org/node/240 124 Charter of the Organization of the Black Sea Economic Cooperation. Organization of the Black Sea Economic Cooperation. [online]. 1998. Dostupné na: http://www.bsecorganization.org/documents/LegalDocuments/statutory/charter/Download/CHARTER%20web%20080630.pdf 123

49

3.1.7.

Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu

Ve Strategii Ministerstva zahraničí 2006–2009 byly jasně artikulovány potřeby zaměřovat zahraniční politiku na regionální úroveň, což se také v reálu dělo. Gruzie v této souvislosti jmenovala právě Turecko, Arménii, Ázerbájdžán a Rusko, tedy nejbližší sousedy.125 Tyto země však nejsou jediné, se kterými Gruzii pojilo bližší partnerství. Gruzie se angažovala i v regionálních organizacích jako GUAM, Organizace pro demokratizaci a ekonomický rozvoj či Organizace černomořské ekonomické kooperace (BSEC).

3.1.7.1. Turecko

Turecko bylo ve zkoumaném období nejvýznamnějším ekonomickým partnerem Gruzie. Turecko je největším exportním trhem pro gruzínské výrobky a také největším importérem ze zemí, od kterých Gruzie neodebírá ropu či zemní plyn. Významně se také podílelo na množství investic, které v daném období do Gruzie plynuly, po USA bylo Turecko druhým nevětším investorem s 461 138 000 USD v daném období.126 Turecko je také partnerskou zemí Gruzie na projektech ropovodu Baku–Tbilisi– Ceyhan, který byl uveden do provozu v roce 2005, a plynovodu Baku–Tbilisi– Erzurum, který byl uveden do provozu ve stejném roce. Oba tyto projekty jsou klíčové pro zajištění gruzínské energetické bezpečnosti. Ve světle vybudování těchto dvou potrubí se státy v roce 2005 dohodly i na vybudování železničního spojení, které by vedlo mezi městy Baku, Tbilisi a Kars. V roce 2007 pak byla podepsána trilaterální dohoda a byly zahájeny také stavební

Foreign Policy Strategy 2006-2009. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2006. Dostupné na: http://gfsis.org/media/download/GSAC/resources/115_1973_997704_Strategy_MFA2006-2009En.pdf 126 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 125

50

práce.127 Turecko označovalo vztahy za „exemplární“ a vysoce si cenilo spolupráce na obou projektech potrubí.128 3.1.7.2. Ázerbájdžán

Ázerbájdžán byl klíčovým partnerem pro Gruzii už před začátkem zkoumaného období. Spuštěním jak BTC, tak BTE potrubí v roce 2005 znamenalo výrazné posílení ekonomických vztahů a strategickou důležitost pro partnerství, neboť plyn z Ázerbájdžánu zbavil Gruzii závislosti na dodávkách z Ruska, které byly nejen dražší, ale také se mohly stát prostředkem, kterým by Rusko ovlivňovalo dění v Gruzii.129 Ázerbájdžán byl také v daném období třetí největším investorem s 308 832 000 USD.130 Gruzii a Ázerbájdžán pojí také partnerství v rámci organizace GUAM, jíž jsou oba státy zakládajícím členy. Blízké vztahy dokládá i fakt, že Ázerbájdžán byl třetí zahraniční destinaci Michaila Saakašviliho po jeho nástupu do úřadu a podle jeho slov je země „blízký a strategický partner Gruzie.“131 3.1.7.3. Arménie

Gruzie s Arménií udržovala dobré vztahy, které ovšem ve srovnání s Tureckem či Ázerbájdžánem nebyly nijak výjimečné. Arménie byla ve zkoumaném období třetí největším příjemcem gruzínských exportů v rámci SNS.132 Dobré vztahy dokládají pravidelné vzájemné návštěvy čelných představitelů obou států.133

127

LUSAAC, Samuel. The Baku-Tbilisi-Kars Railroad And Its Geopolitical Implications for the South Caucasus. Caucasian Review of International Affairs. Vol. 2 (4), 2008, nestránkováno. Dostupné na: http://criaonline.org/5_5.html#_ftn1 128 Relations between Turkey and Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Turkey. [online] Dostupné na: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey-and-georgia.en.mfa 129 FULLER, Liz. Caucasus: Georgia, Azerbaijan Seek Alternatives To Russian Gas. Radio Free Europe [online] 2016. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/article/1073826.html 130 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 131 VALIYEV, Anar and VALIYEV Yusuf. Azerbaijan-Georgia relations put to the test. Central Asia-Caucasus Analyst [online]. 2005. Dostupné na: http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/9634analytical-articles-caci-analyst-2005-1-26-art-9634.html 132 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 133 Bilateral Relations – Georgia. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Armenia. Dostupné na: http://mfa.am/en/country-by-country/ge/

51

Hlubší rozvoj vztahů brzdilo strategické směřování Gruzie, které je strategickým partnerem jak Turecka, tak Ázerbájdžánu, kteří mají oba napjaté vztahy s Arménií kvůli konfliktu na Náhorním Karabachu. Gruzie v tomto konfliktu podporuje Ázerbájdžán. Nicméně i přesto je Arménie jednou ze zemí, která je zmíněna v Konceptu národní bezpečnosti Gruzie z roku 2005 jako jeden ze států, se kterými si Gruzie přeje mít blízké vztahy.

3.1.7.4. Rusko

Rusko bylo pochopitelně jedním z nejvýraznějších zahraničněpolitických cílů Gruzie v daném období. Bylo pro Gruzii důležité jak v ekonomické oblasti jako jeden z nejdůležitějších exportních trhů a jeden z největších investorů,134 tak v oblasti řešení konfliktu v separatistických regionech. Celé období bylo charakterizováno alespoň verbální snahou o navázání normálních vztahů, kroky Ruska často veškeré tyto snahy hatily a neumožňovaly jakýkoliv pokrok. Nicméně i přes fakt, že vztahy mezi oběma zeměmi se v průběhu sledovaného období rapidně zhoršily, bylo Rusko stále velmi zásadním cílem gruzínské zahraniční politiky, přestože v této souvislosti nemůžeme mluvit o rozvoji vztahů, ale spíše o neustálém řešení problémů.

134

Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng

52

3.1.8.

Shrnutí období 2003–2008

Gruzie se v tomto období potýkala s celou řadou výzev, které vyplývaly ze stavu státu před rokem 2003 a Revolucí růží. Stav ekonomiky, státních institucí a společnosti byl alarmující a volal o zahájení reforem. V zahraniční politice však byl patrný jednoznačný prozápadní kurz a euroatlantická integrace byla hlavní prioritou zahraniční politiky. Jedním z hlavních prvků zahraniční politiky Gruzie byla multilateralita, působení v mezinárodních organizacích a jednoznačná přednost před bilaterálními smlouvami. Potřeba bezpečnostní aliance se promítla do podoby dalšího prohloubení spolupráce s NATO, které bylo mnohokrát definováno jako jediný vektor gruzínské zahraniční politiky v bezpečnostní oblasti. Gruzie se přihlásila k vládě práva a to i v oblasti mezinárodní. Na zásady mezinárodního práva se obracela zejména s ohledem na jeho porušování ze strany Ruska v oblastech Abcházie a Jižní Osetie. Gruzie také deklaratorně i verbálně potvrzovala své odhodlání řešit konflikty mírovou cestou a odmítala použití násilí. I přes tyto deklarace však v srpnu 2008 (po mnoha měsících zvyšujících se tenzí) zahájila ozbrojenou invazi za účelem ovládnutí Jižní Osetie. S tím souvisí i obezřetnost vůči velmocem v zahraniční politice. Gruzie byl výrazně více obezřetná vůči USA jako svému klíčovému spojenci. Vůči Rusku již méně, o čemž vypovídají napjaté vztahy i srpnový konflikt. Dalším výrazným prvkem gruzínské zahraniční politiky byla potřeba ekonomické integrace, která byla naplňována jak prostřednictvím sbližování s Evropskou unií, tak spoluprací v regionálních uskupeních. Gruzínská zahraniční politika byla jednoznačně zaměřená na bezprostřední okolí států, v němž Gruzie našla své klíčové obchodní i politické partnery Turecko a Ázerbájdžán, ale i protivníka v podobě Ruska. Ne úplně výraznou roli ve vztazích hrála Arménie. Obecně lze říct, že zahraniční politika Gruzie v tomto období jednoznačně odpovídala jednotlivým definičním kritériím zahraniční politiky podle teorie malých států. Vůči Rusku však zahraniční politika Gruzie teorii odpovídala méně, zejména neobezřetností a použitím ozbrojené síly jako způsobu řešení konfliktů. 53

3.2. 2008–2013: Od gruzínsko-ruského konfliktu po konec Saakašviliho prezidentství Zkoumat průběh konfliktu, který se mezi Gruzií a Ruskem rozpoutal v srpnu 2008, není účelem této práce. Je však důležité uvést, že Gruzie nebyla vítěznou stranou. Po pokusu o obsazení Jižní Osetie Rusko zahájilo (slovy prezidenta Medveděva) „peace-enforcement“ misi, v rámci které po těžkých bojích vytlačilo gruzínské síly zpět za hranice před konfliktem. Již 12. srpna ruský prezident prohlásil, že mise je ukončena135 a šestibodová dohoda o ukončení palby byla podepsána oběma stranami konfliktu 15. srpna 2008. Důsledky konfliktu byly ovšem velice zásadní jak pro celou Gruzii, tak pro její zahraniční politiku vůči Rusku. S ohledem na přecházející směřování gruzínské zahraniční politiky je vcelku očekávatelné, že její směr se po konfliktu s Ruskem nijak nezměnil a anti-ruský náboj naopak ještě zesílil.


Poté, co Gruzie v konfliktu s Ruskem utrpěla vojenskou porážku, jednání bylo nadále jedinou možností, jak se pokusit dosáhnout cílů zahraniční politiky. Role mezinárodních organizací se alespoň v období bezprostředně po konfliktu omezovala na zabránění další eskalace a vytvoření podmínek pro vyjednávání. Nicméně kroky Ruska značně omezovaly potenciál jednotlivých organizací a jejich efektivity.

Medvedev: Goal Achieved, Operation Ends. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19060&search= 135

54

3.2.1.1. OSN

Rada bezpečnosti OSN se sešla okamžitě po zahájení vojenské akce Gruzie. V danou chvíli se její role omezila na fórum pro sdělení pohledů na konflikt, reálná možnost reakce byla blokována ruským postojem. Státy RB se jednomyslně shodly, že je třeba ukončit násilnosti a konflikt nadále řešit mírovou cestou, nicméně vydání společné rezoluce bylo znemožněno Ruskem.136 Z hlediska multilaterálního přístupu ke konfliktu byla klíčová monitorovací mise UNOMIG, která se v konfliktní zóně Abcházie pohybovala už od počátku 90. let. Této misi však v červnu 2009 nebyl ze strany Rady bezpečnosti prodloužen mandát kvůli vetu Ruska a tím pádem musela být ukončena.137 OSN byla také součástí mírových jednání mezi Gruzií a Ruskem v Ženevě, které měly přispět k mírovému ukončení konfliktu v Abcházii a Jižní Osetii.138 Gruzie podala trestní oznámení na Ruskou federaci k Mezinárodnímu soudnímu dvoru s tvrzením, že se na separatistických územích dlouhodobě dopouštěla hrubého porušování Mezinárodní konvence o eliminaci všech forem rasové diskriminace

(CERD).

Ruská

strana

odpověděla

obviněním

z genocidy

jihoosetínců ze strany Gruzie.139 I přes poměrně vysokou míru neefektivity, Gruzie OSN i nadále vnímala jako klíčovou součást mezinárodního systému, jako organizaci, která by měla být primární pro zajištění míru a stability ve světě. Toto přesvědčení bylo vyjádřeno i v nové Koncepci národní bezpečnosti, kterou parlament Gruzie schválil v roce 2011.140

136

FORSBERG, Tuomas. The EU as a Peace-maker in the Russo-georgian War. Policy Paper, Tampere: University of Tampere, 2010, pp.4 137 United Nations Observer Mission in Georgia. UN.org [online]. Dostupné na: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unomig/background.html 138 FORSBERG, Tuomas. The EU as a Peace-maker in the Russo-georgian War. Policy Paper, Tampere: University of Tampere, 2010, pp.6 139 Georgia Files Lawsuit against Russia in ICJ. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19077&search= 140 National Military Strategy. Ministry of Defence of Georgia. 2014. Dostupné na: http://www.mod.gov.ge/assets/up-modul/uploads/pdf/NMS-ENG.pdf

55

3.2.1.2. OBSE

Gruzie OBSE i ve své nové Koncepci národní bezpečnosti stále považuje za velmi důležitou pro udržení míru a bezpečnosti v Evropě. Snaha o multilateralizaci řešení konfliktu v separatistických územích prostřednictvím monitorovací mise OBSE ovšem byla znemožněna ruským odporem k prodloužení mise, která musela být na konci roku 2008 ukončena.141 Gruzie i přesto zůstávala aktivní ve strukturách OBSE a její aktivity podporovala. Po ukončení monitorovací mise do Gruzie se OBSE podílí i na ženevských jednáních jako jedna ze stran mediátorů konfliktu a angažuje se i v monitoringu voleb a rozvoje demokracie v Gruzii.


Členství Gruzie v Radě Evropy konflikt s Ruskem nijak neovlivnil. Parlamentní shromáždění Rady Evropy však v lednu 2009 vyzvalo Rusko i Gruzii, aby dodržovaly ujednání vyplývající ze smlouvy ze srpna 2008.142 Gruzie Radu Evropy i ve své nové Koncepci národní bezpečnosti jmenovala jako důležitou instituci, která se nadále podílí na rozvoji demokracie a práva v zemi.

3.2.1.4. Společenství nezávislých států

Gruzie zpochybňovala prospěšnost členství v SNS již před srpnovým konfliktem v roce 2008. Po něm již vzhledem k ruskému uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie nebylo myslitelné další setrvání. Prezident Saakašvili oznámil vystoupení ze SNS na shromáždění před gruzínským parlamentem 12. srpna 2008 a Gruzie finalizovala své vystoupení z organizace o rok později. Gruzie také ve světle

OSCE Mission to Georgia. Dostupné na: http://www.osce.org/georgia-closed/ NICHOL, Jim. Russia-Georgia Conflict in August 2008: Context and Implications for U.S. Interests. Congressional Research Service. 2009. pp. 27. Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/RL34618.pdf 141 142

56

invaze ruských ozbrojených sil z Abcházie do Gruzie požádala SNS, aby ukončila mandát ruským peacekeepingovým silám.143 Multilateralita zahraniční politiky Gruzie byla v období 2008–2013 více než patrná, a to jak deklaratorně, tak prakticky. Gruzie byla aktivní v celé řade mezinárodních organizací a multilateralita vztahů byla jednou z hlavních charakteristik.

O’ROURKE, Breffni. Georgia Finalizes Withdrawal from CIS. Radio Free Europe [online]. 2009. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/Georgia_Finalizes_Withdrawal_From_CIS/1802284.html 143

57

3.2.2.


Neodsouhlasení MAP na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 a následný konflikt v srpnu téhož roku vyplnil černé předpovědi ohledně možnosti dalšího rozvíření napětí v separatistických regionech.144 Zároveň do jisté míry zkomplikoval další cestu Gruzie do NATO, protože znovu rozvířil debatu ohledně správnosti posouvání Gruzie na další úroveň v rámci procesu rozšiřování. Zatímco noví členové aliance, jako pobaltské státy, vnímaly konflikt v Gruzii jako důkaz potřebnosti další integrace a chápaly členství Gruzie v NATO jako stabilizační faktor v regionu, staří členové aliance (Německo, Francie) naopak případné členství Gruzie vnímali jako možnost další destabilizace a také způsob, jak ještě více popudit Rusko.145 V reakci na konflikt pak Severoatlantická rada 19. srpna 2008 vyzvala k vytvoření dlouhotrvajícího mírového řešení, které by respektovalo územní integritu. Později také odsoudila ruské uznání nezávislosti separatistických regionů, a vyzvala Rusko k odvolání tohoto kroku.146 NATO také v reakci na konflikt vytvořilo komisi NATO–Gruzie (NATO–Georgia Commision – NGC), která měla dohlížet na další přibližování Aliance a Gruzie a naplňování závazků, které NATO Gruzii vyslovilo na summitu v Bukurešti 2008. Tato komise má svým způsobem alternovat MAP, jehož přidělení se kvůli nevůli států jako je Francie či Německo neuskutečnilo.147 V rámci NGC byl také dohodnut závazek o vytváření Výročního národního plánu (Annual National Plan – ANP), ve kterém každoročně Gruzie vytyčí své krátkodobé a střednědobé strategie v oblasti vojenské reformy, ale i zahraniční a bezpečnostní politiku či ekonomický rozvoj. Naplnění tohoto plánu pak každoročně hodnotí NATO.148

BRUNNSTORM, David. Georgia says Nato ‚no‘ would fuel conflicts. Reuters [online]. 2008. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-nato-georgia-idUSL2670984420080326 145 CHALOUPKOVÁ, Kamila. Gruzie a vstup do NATO po ozbrojeném konfliktu v roce 2008. Brno: Masarykova Univerzita, 2014, s. 32-35. 146 Nato-Georgia Joint Statement. NATO [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nato.int/docu/pr/2008/p08115e.html 147 Tamtéž. 148 Integration Mechanisms. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/nato/relations/integration 144

58

K dalšímu zpomalení procesu a oddálení šancí na připojení Gruzie k NATO došlo v souvislosti se změnou na postu prezidenta Spojených Států. George W. Bush byl jedním z nejhlasitějších podporovatelů členství Gruzie v NATO, ovšem s příchodem Baracka Obamy do úřadu tato podpora mírně ustoupila do pozadí, vzhledem k Obamově snaze zlepšit vztahy s Ruskem. USA sice neustávaly ve vyslovování podpory členství, nicméně v jejich politice měly vztahy s Ruskem mírně navrch.149 Gruzie našla v NATO hlavního bezpečnostního partnera a ani v období 2008 – 2013 neustávala ve snažení o přistoupení do Aliance. Naopak, konflikt s Ruskem v srpnu 2008 gruzínské představitele jenom utvrdil v potřebě začlenění do silné bezpečnostní aliance a NATO zůstalo vzhledem ke vztahům s Ruskem a snaze vyčlenit se z jeho vlivu jedinou možnou volbou.

KŘÍŽ, Zdeněk a ŠEVČUK, Zinaida. Georgia on the way to NATO after the Russian-Georgian armed conflict in 2008. Obrana a strategie [online]. 2009. Dostupné na: http://www.obranaastrategie.cz/cs/aktualni-cislo-12009/clanky/georgia-on-the-way-to-nato-after-the-russian-georgian-armed-conflict-in2008.html#.VzCsG_mLTb1 149

59

3.2.3.


Gruzie odmítala použití vojenské síly i v předchozím zkoumaném období, přesto se v srpnu 2008 rozhodla k invazi do Jižní Osetie. Přestože je diskutabilní, zda se jednalo o akt zahraniční politiky či ne a jak moc byla Gruzie vyprovokována, svědčí o jisté míře netrpělivosti a nechuti řešit konflikty výlučně mírovou cestou. Ve zkoumaném období však Gruzie svou vůli neřešit konflikty násilím mnohokrát zopakovala. Závazek o nepoužití síly byl jedním z hlavních principů, které obsahovala Smlouva o zastavení palby z 12. srpna 2008. K tomu se Gruzie znovu přihlásila v rámci svého Konceptu národní bezpečnosti, stejně jako k proslovu Michaila Saakašviliho před Evropským parlamentem, ve kterém se zavázal k nepoužití síly při řešení sporů se separatistickými regiony.150 Mírové řešení sporů je jedním z nejdůležitějších pojmů, které se v tomto strategickém dokumentu vyskytují, a je v něm také mnohokrát zdůrazněno. Obrovská vůle k mírovému a mírumilovnému jednání je patrná i z proslovu Michaila Saakašviliho před Valným Shromážděním OSN z roku 2010, kde mimo jiné prohlásil, že „mír není jen cílem, mír je způsob, jak dosáhnout jakéhokoliv cíle.“151 Gruzie se zdánlivě poučila z nezdaru, který jí přinesl neúspěšný pokus vojensky obsadit Jižní Osetii. Volání po mírovém řešení sporů a odmítání ozbrojené síly bylo ve zkoumaném období jednoznačně patrné a příklon Gruzie k těmto hodnotám v zahraniční politice nesporný.

150

Georgia's Saakashvili pledges peaceful solution to dispute with Russia. European Parliament [online] 2010. Dostupné na: http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/20101112FCS94327/7/Georgia's-Saakashvilipledges-peaceful-solution-to-dispute-with-Russia 151 Remarks of H.E. President of Georgia Mikheil Saakashvili to 65th General Assembly of the United Nations. United Nations. 2010. Dostupné na: http://www.un.org/en/ga/65/meetings/generaldebate/Portals/1/statements/634209147655000000GE_en.pdf

60

3.2.4.


Konflikt v srpnu 2008 dal Gruzii důvod klást důraz na dodržování mezinárodního práva a upozorňovat na jeho porušování. Ruský zásah do konfliktu mezi Gruzií a Jižní Osetií a následný útok z Abcházie donutily Gruzii označit tyto dva regiony za okupovaná teritoria. Vzhledem k vojenské porážce a odmítání možnosti rozpoutat další násilí, bylo jedinou možností Gruzie nadále upozorňovat na porušování mezinárodního práva ze strany Ruska. Gruzie má adherenci k mezinárodněprávním předpisům zanesenou přímo ve své ústavě, kde definuje normy mezinárodního práva jako nadřazené svým vlastním právním předpisům a hlásí se k mezinárodně uznávaným principům lidských práv a svobod.152 V souvislosti s ruskou agresí a následnou okupací Gruzie zdůrazňovala především principy nenarušitelnosti suverénního území cizího státu a ilegalitu použití síly proti územní celistvosti státu, tak jak je to uvedeno například v Chartě OSN.153 Dále se země odvolávala na konvenci z Haagu z roku 1907154 a 4. Ženevskou konvenci z roku 1949155 ohledně ochrany civilního obyvatelstva na okupovaných územích. Svůj nesouhlas s porušováním těchto zásad dala Gruzie najevo Zákonem o okupovaných teritoriích, kde definuje jakoukoliv přítomnost ozbrojených sil cizího státu na svrchovaném území jiného státu bez jeho souhlasu jako okupaci.156 Gruzie i po uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie Ruskem nadále neuznávala tyto dva de facto státy. Jakoukoliv smlouvu mezi nimi a Ruskem pak nadále odmítala jako nelegální, a to na základě faktu, že ani jeden ze států není mezinárodně uznán a podle mezinárodního práva je součástí území Gruzie.157

Constitution of Georgia. Dostupné na: http://csb.gov.ge/uploads/2081806.pdf Charta OSN. Dostupné na: http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/charta-organizace-spojenychnarodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf 154 Convention (IV) respecting the Laws and Customs of War on Land and its annex: Regulations concerning the Laws and Customs of War on Land. 1907. 155 Convention (IV) relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War. Geneva. 1949. 156 The Law of Georgia on Occupied Territories. 2008. Dostupné na: http://www.smr.gov.ge/docs/doc216.pdf 157 Saakashvili Condemns Moscow’s Border Pact with Sokhumi, Tskhinvali. Civil Georgia [online]. 2009. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20827&search= 152 153

61

Jako na porušování mezinárodního práva pak Gruzie poukazovala na neschopnost Ruska podřídit se principům smlouvy o zastavení palby ze srpna 2008. Zejména pak bodu, který stanovoval nutnost stažení ruských sil před začátkem násilností, které ruská strana od začátku nedodržovala.158 Vzhledem k selhání prostředků ozbrojené síly se Gruzie musela výrazně spoléhat na mezinárodněprávní normy a vytrvale zdůrazňovat jejich význam a upozorňovat na jejich porušování. V tomto úsilí nepřestala ani ve zkoumaném období, naopak, tyto normy zdůrazňovala ještě hlasitěji.

158

Remarks of H.E. President of Georgia Mikheil Saakashvili to 65th General Assembly of the United Nations. United Nations. 2010. Dostupné na: http://www.un.org/en/ga/65/meetings/generaldebate/Portals/1/statements/634209147655000000GE_en.pdf

62

3.2.5.


3.2.5.1. USA

Spojené státy americké podporovaly Gruzii i v období, které následovalo období po konfliktu s Ruskem, a jednoznačně stály na její straně. Bush popsal události těmito slovy: „Rusko podniklo invazi do suverénního sousedního státu a hrozí demokratické vládě zvolené jejich lidem (…) Takový čin je v 21. století nepřijatelný.“159 I přes ostrá slova, která volil prezident Bush ve své reakci na násilnosti, však USA nepodnikly žádnou ozbrojenou akci. Vyslaly však flotilu vojenských lodí naložených humanitární pomocí.160 USA nadále zůstávaly klíčovým spojencem Gruzie a jedním z pilířů orientace její zahraniční politiky. V lednu roku 2009 podepsaly oba státy Listinu USA a Gruzie o strategickém partnerství, která zdůrazňovala přátelství mezi USA a Gruzií a vyslovovala podporu rozvoji vzájemných vztahů. Jako jeden z jejich základních principů dokument označil vzájemnou podporu suverenity a teritoriální integrity a neporušitelnosti hranic. V sekci věnované bezpečnostní kooperaci se pak dokument znovu přihlásil k americké podpoře Gruzie ve vstupním procesu do NATO a vojenské spolupráci probíhající na úrovní NGC. Ekonomické a energetické spolupráci byla věnována další sekce, kde byla vyslovena sdílená vůle směřovat spolupráci k takzvané Vylepšené bilaterální investiční smlouvě161 a prozkoumání možnosti uzavření Smlouvy o volném obchodu. Listina se také věnovala podpoře demokracie a nezávislosti médií či prohloubení spolupráce v oblasti kultury a kulturní výměny.162

CONNOLY, Kevin. Bush has only tough talk for Russia. BBC [online]. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/7555806.stm 160 STOUT, David and CHIEVERS, C.J. Bush Sending Aid to Georgia. The New York Times. [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2008/08/13/world/europe/14prexy.html?_r=0 161 Enhanced Bilateral Investment Treaty. 162 United States-Georgia Charter on Strategic Partnership. U.S. Department of State. 2009. Dostupné na: http://www.state.gov/p/eur/rls/or/121029.htm, ověřeno k 10.5.2016 159

63

Výjimečnou roli USA v rámci zahraniční politiky Gruzie potvrdil i nový Koncept národní bezpečnosti z roku 2011, který volá po dalším prohlubování vztahů na úrovních ekonomiky, vojenství, podpory demokracie či boje proti terorismu.163 Spojené Státy byly důležitou zemí pro Gruzii i z obchodního hlediska, kdy ve zkoumaném období byly čtvrtým největším příjemcem gruzínského exportu a šestým největším importérem.164 Gruzie se také i nadále podílela na vojenských misích po boku USA v Afghánistánu a Iráku, což ocenil i Barack Obama při setkání s Michailem Saakašvilim v roce 2012.165 Přátelský a partnerský vztah mezi USA a Gruzií přetrvával i v tomto zkoumaném období. Zahraničněpolitická orientace Gruzie se nikterak nezměnila a i přes pouze verbální podporu Gruzie po konfliktu v srpnu 2008 zůstávaly Spojené Státy klíčovým spojencem. S tím souvisí i pokračující obezřetnost.

3.2.5.2. Rusko

Gruzie přerušila diplomatické styky s Ruskem 29. srpna 2008 poté, co Rusko uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Tímto rozhodnutím fakticky zmrazila styky obou zemí a komunikace dále probíhala buď prostřednictvím mezinárodních fór, nebo prostřednictvím cizích diplomatů. Následně také Gruzie zákonem označila obě území jako okupovaná (viz výše). Ze strany Gruzie došlo také ke zpřísnění vízového režimu, kdy víza nadále nebyla vydávána na hranicích, ale pouze na diplomatických misích Gruzie a po předložení pozvánky.166 Postoj Gruzie pak neumožňoval jakékoliv posuny ve vzájemných vztazích. Tento postoj artikuloval Michail Saakašvili, když prohlásil, že je připraven jednat s „kýmkoliv [z Ruska] na jakékoliv úrovni“, ovšem za podmínek „uznání faktu, že

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx, 164 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 165 Remarks by President Obama and President Saakashvili of Georgia After Bilateral Meeting. The White House. 2012. Dostupné na: https://www.whitehouse.gov/the-press-office/2012/01/30/remarks-president-obamaand-president-saakashvili-georgia-after-bilatera 166 Georgia tightens visa rules with Russia. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19351&search= 163

64

významná část teritoria Gruzie je ilegálně okupována Ruskou federací a jakýkoliv druh vyjednávání a jakéhokoliv druhu dohody by měl být založena na bezvýhradném respektu ke gruzínské teritoriální integritě.“167 Což pochopitelně nebyl ani v nejmenším záměr Ruska, které aktivně pracovalo na prohloubení vztahů s de facto republikami. Postoj vůči Rusku pak velmi detailně popisuje Koncept národní bezpečnosti z roku 2011, který jednoznačně definuje agresi ze strany Ruska. Rusko podle něj nerespektuje státní suverenitu Gruzie a jeho kroky zhoršily celkovou bezpečnostní situaci na Kavkaze. Vymezení se proti Rusku je patrné i ve výčtu hrozeb pro národní bezpečnost Gruzie. Jako hrozbu č. 1 dokument uvádí „Okupaci gruzínských teritorií Ruskou federací a teroristické akce organizované Ruskou federací a na okupovaných teritoriích“, jako č. 2 pak „Riziko obnovené vojenské agrese z Ruska“ a č. 3 „Porušování práv vystěhovaných osob a uprchlíků z okupovaných teritorií“. Až poté následují hrozby mezinárodního terorismu či ekonomické a sociální výzvy. Ukončení okupace gruzínských teritorií je uvedena jako priorita národní bezpečnostní politiky. Znovu je zdůrazněn závazek o neútočení, který byl vydán na základě dohody o ukončení palby z 12. srpna 2008. Přestože je Rusko definováno jako hlavní hrozba pro národní bezpečnost Gruzie, jednou z priorit je založení dobrých sousedských vztahů.168 Gruzie se od konce roku 2008 také aktivně účastní Ženevských mírových rozhovorů. Tato jednání, za mediace EU, OBSE a OSN, měla za účel přiblížit Gruzii, Jižní Osetii, Abcházii a Rusko k mírovému řešení. Během zkoumaného období se odehrálo 23 kol jednání bez výraznějšího výsledku. Zpočátku byla jednání blokována požadavkem na Gruzii, která měla deklarovat neútočení. Poté, co Michail Saakašvili tuto deklaraci učinil před Evropským Parlamentem, Gruzie

167

Saakashvili: Tbilisi Ready for Talks with Moscow Based on Set of Principles. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20182&search= 168 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx,

65

požadovala stejnou deklaraci od Ruska. To však odmítlo s vysvětlením, že se necítí být účastníkem konfliktu, což je podmínka, na které se jednání zastavila.169 Neústupnost Gruzie je také patrná z přístupu k vyjednávání s Ruskem ohledně jeho přistoupení do WTO. V rámci jednání byl sporným bodem požadavek Gruzie na mezinárodní nezávislý monitoring hraničních přechodů a obchodních koridorů, které má Gruzie s Ruskem v separatistických regionech. Rusko tomuto požadavku odmítalo vyhovět téměř po celý rok, kdy probíhala jednání mediovaná švýcarskými diplomaty. Odmítavý postoj Ruska se jim nakonec podařilo změnit v závěru roku, kdy země souhlasila se švýcarským návrhem o vyslání monitorovací skupiny nezávislé soukromé společnosti, která bude mít za úkol prověřovat zboží mířící dovnitř i ven skrze separatistické regiony. Tuto smlouvu podepsali 9. listopadu 2011 zástupci obou zemí.170 Změnu přístupu v zahraniční politice ovšem přinesly parlamentní volby, které se odehrály na podzim roku 2012. V nich zvítězila koalice Gruzínský sen gruzínského miliardáře Bidziny Ivanišviliho a po devíti letech vystřídala ve vládě Spojené národní hnutí Michaila Sakašviliho, který však dále zůstával prezidentem.171 Přestože zahraničněpolitické priority se s příchodem nové vlády nezměnily, Ivanišvili vyjádřil optimismus ohledně změny ve vztazích mezi Ruskem a Gruzií. Oznámil také, že strategií jeho vlády je sledovat jinou rétoriku než jeho předchůdci: klidnou, konstruktivní a principiálně založenou; více trpělivosti a méně emocí.172 Nový premiér Bidzina Ivanišvili podnikl několik kroků, které měly vést ke zlepšení vztahů mezi Gruzií a Ruskem. Zřídil post speciálního vyslance pro vztahy s Ruskem, který se zodpovídal přímo premiérovi, a jmenoval jím Zuraba

Twenty Third Round of Geneva Talks. Civil Georgia [online]. 2013. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25900 170 BARRY, Ellen. Russia Declares Deal to Join Trade Group. The New York Times [online]. 2011. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/11/03/world/europe/russia-says-it-will-join-wto-in-deal-withgeorgia.html?_r=0 171 NICHOL, Jim. Georgia’s October 2012 Legislative Election: Outcome and Implications. Congressional Research Service. 2012, s. 3. Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/R42777.pdf 172 Ivanishvili speaks of relations with Russia. Civil Georgia [online]. 2012. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25586&search= 169

66

Abašidze, bývalého vyslance v oskvě. Jako okamžitý cíl stanovil obnovení vývozu klíčového exportního zboží do Ruska. Dodal ovšem dodal také, že na postoji a prioritách Gruzie se nic nemění.173 Ještě před koncem roku se v prosinci sešel Zurab Abašidze ve Švýcarsku s náměstkem ruského ministra zahraničí Grigorijem Karasinem. Tento krok znamenal jistý přelom, protože od skončení konfliktu v roce 2008 spolu obě země oficiálně komunikovaly pouze skrze prostředníky, většinou švýcarské. Toto setkání, přestože na neutrální půdě, bylo první po více než 4 letech.174 Přerušení diplomatických vztahů neznačí velkou míru obezřetnosti ze strany Gruzie vůči Rusku. Stejně tak Gruzie nebrala ohledy na ruské námitky v případě sbližování Gruzie s NATO a EU a podobně pak byla Gruzie neústupná při vyjednávání podmínek souhlasu s ruským členstvím ve WTO. Vysoká míra asertivity a neústupnosti byla charakteristickou vlastností Gruzie po většinu období, nicméně nová vláda Bidziny Ivanišviliho nastavila mírnější kurz vůči Rusku. I přesto však lze těžko charakterizovat vztah Gruzie k Rusku jako obezřetný.

WHITMORE, Brian. Georgia’s Changing Russia Policy. Radio Free Europe [online]. 2013. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/georgia-russia-foreign-policy-ivanishvili-saakashvili/24971738.html 174 Abkhazia: The Long Road to Reconciliation. International Crisis Group. 2013, s. 12. Dostupné na: http://www.crisisgroup.org/~/media/Files/europe/caucasus/georgia/224-abkhazia-the-long-road-toreconciliation.pdf 173

67

3.2.6. Ekonomická závislost a z ní vyplývající potřeba integrace a kooperace

V roce 2008 se silný ekonomický růst Gruzie, nastartovaný v předchozím období, v důsledku srpnového konfliktu velmi zpomalil a v roce 2009 dokonce úplně obrátil, když na Gruzii tvrdě dopadly důsledky ekonomické krize. Ještě v roce 2007 gruzínský HDP rostl tempem 12 %, v roce 2008 už to bylo pouze 2,4 % a v roce 2009 se gruzínský HDP dokonce propadl o 3,7 %. V dalších letech se Gruzii opět podařilo nastartovat růst, ten už ale nedosahoval hodnot z období let 2003–2008. V průměru rostla ekonomika Gruzie v letech 2008–2013 o 3,6 %, což je méně než polovina hodnoty v předchozím období.175 Gruzínská ekonomika byla i nadále závislá na dovozu zboží a surovin. V průměru se podíl exportů na celkovém objemu zahraničního obchodu dostal na 22 %, zbytek byl tvořen importy zboží. Největší podíl na importovaném zboží měla ropná paliva, zemní plyn a medikamenty.176 Nejdůležitějšími obchodními partnery zůstávalo Turecko a Ázerbájdžán.177


Integrační proces s EU, který byl zahájen v předchozích letech, plynule nadále pokračoval. Evropská unie na sebe ovšem prostřednictvím Francie jako předsednické země vzala další úlohu v procesu vyjednávání příměří po ruskogruzínském konfliktu v srpnu 2008. Francouzský prezident navrhl a dohodl přijetí šestibodové dohody o příměří 15. srpna 2008. Evropská unie se také nadále angažovala ve vyšetřování původce konfliktu prostřednictvím mise IIFFMCG (International Independent Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia),

Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng Tamtéž. 177 GEVORKYAN, Alexander. The Legends of Caucasus: Economic Transformation of Armenia and Georgia. Department of Economics & Finance. New York: St. John’s University, 2014, s 25. 175 176

68

která měla za úkol přinést fakta ohledně konfliktu, která pomohou pochopit situaci a v konečném důsledku přinést mír do regionu.178 Otevřené násilnosti podle zprávy IIFFMCG propukly poté, co gruzínská vojska začala ostřelovat Čchinkvali, uznává ovšem, že „nějaké ruské síly“ (mimo peacekeepingové oddíly) se nacházely na území Jižní Osetie ještě před jejích útokem. Jako neospravedlnitelné pak zpráva označuje použití síly ze strany Gruzie a to stejné platí pro Rusko mimo Jižní Osetii. Pro záměr Gruzínců páchat genocidu pak „nenašel důkazy“, avšak uznává, že proti gruzínskému obyvatelstvu byly páchány etnické čistky.179 Evropská unie se do řešení konfliktu zapojila také prostřednictvím Monitorovací Mise EU (EUMM), která byla vyslána do hraniční oblasti mezi Gruzií a Abcházií a Gruzií a Jižní Osetií. Efektivita mise je však limitována skutečností, že vlády těchto dvou de facto republik misi odmítají vpustit na svoje území.180 Gruzie i nadále směřovala svou zahraniční politiku směrem k hlubší evropské integraci.181 Evropská unie svým východním sousedům vyšla vstříc novým programem Východního partnerství, jehož účastníkem se stala i Gruzie. Východní partnerství není alternativou členství v EU, ale má za úkol budovat další integrací partnerských zemí s EU, prohlubovat bezpečnostní a ekonomickou spolupráci a rozvoj. Iniciativa funguje ve dvou rovinách: bilaterální, jejímž účelem je vytvářet širší legální a politické rámce ke zlepšení kooperace mezi jednotlivými státy a EU a multilaterální, která má přispívat k budování regionální spolupráce.182

Report. International Independent Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia. 2009. Dostupné na: http://www.civil.ge/files/files/2009/iiffmgc_report_volume1.pdf 179 Tamtéž. 180 European Union Monitoring Mission to Georgia. Dostupné na: https://www.eumm.eu/en/about_eumm/mandate 181 DITRYCH, Ondřej. The Georgian Succesion. ISS EU Brief. 2013. Dostupné na: http://www.iss.europa.eu/uploads/media/Brief_26.pdf, ověřeno k 10.5.2016 182 Eastern Partnership. Office of the State Minister of Georgia on European and Euro-Atlantic Integration. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/eu/eastern-partnership 178

69

3.2.6.2. Kooperace s Ruskem

Přerušení diplomatických styků s Ruskem neznamenalo púplné řerušení ekonomických styků, byly však velmi výrazně omezeny. Už před konfliktem se objem zboží vyváženého na ruský trh v roce 2008 v důsledku zákazu dovozu gruzínských vín a minerálních vod zmenšil z 17,8 % celkového exportu na 2,0 % a na těchto hodnotách se i nadále držel.183 Po změně vlády v Gruzii v roce 2012 nový premiér Bidzina Ivanišvili jako svou první krátkodobou prioritu uvedl právě znovuotevření ruského trhu pro gruzínská vína a minerální vody (viz výše).

3.2.6.3. Regionální spolupráce

Gruzie i nadále zůstala členem regionálních uskupení BSEC a GUAM. V otázce BSEC Gruzie zpochybňovala efektivitu organizace v tehdejší podobě a poukazovala na existenci překážek, které brání v plném využití potenciálu organizace. Zmiňovala také změnu prostředí, ve kterém organizace původně vznikla, a nutnost reagovat na tuto změnu reformou do aktuálnější podoby.184 Organizace pro demokracii a ekonomický rozvoj (GUAM) ve svém prohlášení z roku 2009 vyjádřila podporu Gruzii a vyzvala Rusko k dodržování zásad obsažených ve smlouvě ze 12. srpna.185 Organizace nadále zůstává funkční platformou.

183

PAPAVA, Vladimer. The Evolution of Economic Relations between Georgia and Russia in the Post-Soviet Period: Past Trends and Perspectives. Georgian Foundation for Strategic and International Studies. 2011. Dostupné na: http://carnegieendowment.org/files/RUSSIA_AND_GEORGIA_SEARCHING_THE_WAY_OUT_English_Pub lication.pdf 184 MGALOBLISHIVILI, Grigol. Georgia’s view on the Organization of the Black Sea Economic Cooperation. Ministry of Foreign Affairs of Turkey. Dostupné na: http://www.mfa.gov.tr/georgia_s-view-of-the-organizationof-the-black-sea-economic-cooperation-_bsec_-.tr.mfa 185 Declaration on the situation in Georgia. GUAM Organization. 2009. Dostupné na: http://www.guamorganization.org/en/node/863

70

I přes přetrvávající členství Gruzie v obou výše uvedených organizacích se k nim, na rozdíl od předchozí verze dokumentu, ve svém novém Konceptu národní bezpečnosti nehlásí, což vypovídá o jejich prioritě v rámci zahraniční politiky. V ekonomické oblasti, ovlivněné konfliktem v srpnu 2008 a ekonomickou krizí 2009, Gruzie pokračovala ve svém snažení o integraci s Evropskou unií tak, jak je stanoveno v její zahraničněpolitické strategii. Sbližování s EU je jasnou prioritou, i když Gruzie zůstává členem dalších, více či méně funkčních regionálních organizací.

71

3.2.7.


Zároveň se snahami o euroatlantickou integraci Gruzie nepřestávala věnovat velkou pozornost partnerství se sousedními státy. Turecko a Ázerbájdžán zůstávali na špici zájmu, vztah s Arménií byl stále mírně v pozadí. Vztah s Ruskem se přesunul z podoby komplikované snahy o partnerství do podoby značně nepřátelské. Ukrajina byla Gruzii blízká už řadu let politicky, nyní se z ní však stával i důležitý ekonomický partner.

3.2.7.1. Turecko

Turecko si nadále udržovalo výsadní postavení v zahraniční politice Gruzie v rámci regionu. Sice v letech 2008–2013 ztratilo pozici nejdůležitějšího exportního trhu pro gruzínské zboží, kterým se stal Ázerbájdžán, nicméně udrželo si pozici suverénně největšího importéra. Turecké importy v celkové hodnotě 6 769 303 000 USD za období byly téměř dvakrát vyšší než v případě druhého státu v pořadí Ukrajiny.186, 187 Turecko bylo i nadále strategickým partnerem Gruzie, a to jako cílová destinace do které vedla obě klíčová potrubí BTC a BTE. Jako člen NATO Turecko nadále podporovalo gruzínské snahy o přistoupení do organizace. Solidaritu a podporu prokázalo také v období přímo následujícím po konfliktu s Ruskem, když umožnilo americké flotile válečných lodí proplout černomořskými úžinami, které do Gruzie přivážely humanitární pomoc.188 Turecko se i přes nespornou ekonomickou důležitost stalo politickou kartou před parlamentními volbami 2012. Lídr opozičního hnutí Gruzínský sen Bidzina Ivanišvili se negativně vyjádřil vůči vstřícné politice Saakašviliho vlády a prohlásil, že umožňuje „turecký expanzionismus“, který ohrožuje gruzínskou

Celková hodnota zboží dovezeného z Ukrajiny byla 3 520 464 000 USD. Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 188 KAYA, M.K. a CORNELL, Svante E. Turkey and the Georgia War: a Bungled Stability Initiative. Turkey Analyst [online]. 2008. Dostupné na: http://www.turkeyanalyst.org/publications/turkey-analyst-articles/item/134turkey-and-the-georgia-war-a-bungled-stability-initiative.html 186 187

72

kulturu a pracovní příležitosti.189 I přes jeho následné vítězství ve volbách však partnerský vztah zůstal nenarušen.

3.2.7.2. Ázerbájdžán

Ázerbájdžán ve zkoumaném období nadále prohluboval svůj strategický význam pro Gruzii. Stal se největším příjemcem gruzínského zboží a vzhledem ke stavu vztahů Gruzie a Ruska i klíčovým partnerem do budoucna, a to i v oblasti energetiky díky potrubím BTC a BTE. Další příspěvek k partnerskému vztahu obou zemí začal vznikat v podobě železnice Baku–Tbilisi–Kars. V tomto projektu Ázerbájdžán figuroval jako klíčový finanční partner Gruzie, když jí poskytl půjčky v celkové výši 975 milionů USD.190 Gruzie s Ázerbájdžánem pokračovala na budování vzájemně prospěšného vztahu. V zájmu obou států bylo snižovat vliv Ruska v regionu. Gruzie pak měla nadále fungovat jako brána do Evropy pro Ázerbájdžán a ten na oplátku poskytoval ochranu před hrozbami z jihu. Partnerský vztah pak popsal Michail Saakašvili slovy: „Jakýkoliv oponent Ázerbájdžánu nebo Gruzie je zároveň protivník obou států. Naše síla je v jednotě. (…) Ti, kteří se snaží podkopat tuto jednotu, odporují zájmům naší země. Zájmy našich zemí leží v posilování tohoto strategického partnerství.“191

3.2.7.3. Arménie

189

CORSO, Molly. GEORGIA: Anti-Turkish Sentiments Grow as Election date Nears. InterPress Agency [online]. 2012. Dostupné na: http://www.ipsnews.net/2012/09/georgia-anti-turkish-sentiments-grow-as-electiondate-nears/ 190 Baku-Tbilisi-Kars (BTK) Rail Line, Azerbaijan, Georgia, Turkey. Railway-techology.com [online] Dostupné na: http://www.railway-technology.com/projects/baku-tbilisi-kars/ 191 SHIRYEV, Zaur a KAKACHIA, Kornely. Azerbaijani – Georgian relations: The foundations and challenges of the strategic alliance. SAM review, Volume 7-8. Baku: Center for Strategic Studies, 2013, s. 14.

73

Gruzie i nadále udržovala vztahy s Arménií na ekonomické i politické rovině. Arménie byla pro Gruzii v daném období nezanedbatelným ekonomickým partnerem, představovala například důležitější exportní trh než Rusko.192 Hlavní překážkou sbližování obou států byla jejich geopolitická orientace. Gruzie jako silný spojenec Ázerbájdžánu podporuje vyřešení konfliktu v Náhorním Karabachu v rámci Ázerbájdžánské teritoriální integrity a podporuje osvobození teritorií.193 Orientace Arménie směrem k Rusku také odporuje směřování gruzínské zahraniční politiky, která se naopak snaží dlouhodobě se vymanit z ruského vlivu.

3.2.7.4. Rusko

Vztah s Ruskem byl v daném období definován konfliktem ze srpna 2008 a faktem, že Rusko uznalo nezávislost obou separatistických regionů. Přerušené diplomatické vztahy a celkově nepřátelská atmosféra dominovala po většinu zkoumaného období. Mírné změny tento vztah doznal po parlamentních volbách v roce 2012, kdy nová administrativa premiéra Bidziny Ivanišviliho nastolila vstřícnější postoj vůči tomuto severnímu sousedovi (viz výše). Obecně snaha o dobré vztahy se sousedními státy přetrvávala. V případech Turecka a Ázerbájdžánu lze mluvit o strategických partnerských vztazích, jejichž význam a hloubka se může rovnat pouze partnerství Gruzie s USA. V případě Arménie, i přes kulturní blízkost obou národů, přetrvávají geopolitické překážky, které značně omezují rozvoj vzájemných vztahů, jejichž potenciál je mnohem větší. V případě Ruska byla po válce v roce 2008 naprosto jasná nechuť vztahy jakkoliv rozvíjet a vzhledem k uznání nezávislosti de facto republik Ruskem byly překážky sblížení příliš velké.

Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng Georgia supports resolution of Nagorno-Karabakh within Azerbaijan territorial integrity. Trend.az [online] Dostupné na: http://en.trend.az/azerbaijan/karabakh/1924105.html 192 193

74

3.2.8.

Shrnutí období 2008–2013

Prohraný konflikt s Ruskem v polovině roku 2008 a jeho následky byly velkým zásahem pro Gruzii a její územní celistvost, nicméně dosavadní trendy v zahraniční politice se nezměnily a došlo spíše k jejich prohloubení. Mírnou změnu pak v ohledu přístupu k Rusku znamenal nástup nového premiéra na podzim roku 2012. Multilateralita zahraniční politiky byla výrazně patrná při zažehnávání srpnového konfliktu. Zde se angažovala řada mezinárodních organizací v čele s Evropskou unií. Snaha o multilateralizaci je patrná i v souvislosti s integrací Gruzie do EU a NATO. NATO bylo i nadále jedinou možností, jak naplňovat gruzínské alianční potřeby a přes mírné zpomalení tohoto procesu v důsledku války s Ruskem zůstávalo hlavním směrem zahraniční politiky. Gruzie také po ukončení ozbrojeného konfliktu několikrát odmítla další násilnosti a po celé období zdůrazňovala svou vůli k řešení konfliktů mírovou cestou. K tomu přispěla i Saakašviliho deklarace před Evropským parlamentem. V zahraniční politice také přetrvával důraz na dodržování mezinárodního práva, na jehož porušování Gruzie poukazovala v souvislosti okupace Abcházie a Jižní Osetie ruskými ozbrojenými silami. Gruzie také zachovávala obezřetnost vůči USA v partnerském svazku, vůči Rusku však vystupovala značně neústupně a asertivně. Jednoznačnou prioritu pak měla integrace do EU. Pozornost zahraniční politiky do bezprostředního okolí pak Gruzie upírala i nadále ve vztahu k Turecku a Ázerbájdžánu, se kterými prohlubovala spolupráci. Vztahy s Ruskem zůstávaly vzhledem k přerušení diplomatických styků chladné. Arménie i nadále stála spíše v pozadí zájmu gruzínské zahraniční politiky. V období mezi roky 2008–2013 gruzínská zahraniční politika i nadále jednoznačně odpovídala principům zahraniční politiky podle teorie malých států. Malou deviaci představovala zahraniční politika vůči Rusku, kde přerušené vztahy nevypovídaly o přílišné obezřetnosti vůči velmocem a snaha o kooperaci s Ruskem jako sousedním státem byla takřka nulová. 75

3.3.

2013–Současnost: Vývoj zahraniční politiky po předání moci

Politické změny, které se odehrály na přelomu let 2012 a 2013 měly potenciál změnit směřování zahraniční politiky Gruzie oproti dosavadnímu trendu. Na závěr roku 2012 byl nově zvolený kabinet premiéra Bidziny Ivanišviliho prvním kabinetem od Revoluce růží v roce 2003 složeným ze členů jiné strany než Spojené národní hnutí Michaila Saakašviliho. I přes tuto zásadní změnu však Ivanišvili hned na začátku svého volebního období avizoval, že směřování zahraniční politiky se měnit nebude a bude následovat stejné priority jako dosud, ovšem s mírně jiným přístupem.194 V říjnu roku 2013 se odehrála další velice významná politická změna ve vedení Gruzie.

V prezidentských

volbách

zvítězil

hned

v prvním

kole

Giorgi

Margvelašvili, kandidát Ivanišviliho koalice Gruzínský sen. Margvelašvili v úřadu nahradil po deseti letech Michaila Saakašviliho, který již nemohl znova kandidovat.195 Nový gruzínský prezident se ovšem nestal postavou s tak výraznou mocí, jak tomu bylo doposud, protože v roce 2013 vešla v platnost novela ústavního zákona schválená v roce 2010, která významně omezovala pravomoci prezidenta ve prospěch premiéra.196 Tento krok byl vítán jako další postup směrem k větší demokratizaci Gruzie, neboť Saakašvili byl ve svém druhém volebním období často obviňován z autoritářství.197

Ivanishvili Speaks of Relations with Russia. Civil Georgia [online]. 2012. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25586&search= 195 WALKER, Shaun. Georgia elects oligarch PM Bidzina Ivanishvili's candidate as president. The Guardian [online]. 2013. Dostupné na: http://www.theguardian.com/world/2013/oct/28/georgia-elects-ivanishvilimargvelashvili-saakashvili, 196 SINDELAR, Daisy. Georgian Parliament Approves Controversial Constitutional Amendment. Radio Free Europe [online]. 2010. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/Georgian_Parliament_Approves_Controversial_Constitutional_Amendment/21917 69.html, 197 BIGG, Claire. Mikheil Saakashvili’s Polarizing Legacy. Radio Free Europe, [online]. 2013. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/saakashvili-mixed-legacy/25146918.html, ověřeno k 4.5.2016 194

76


Jak již bylo zmíněno, Gruzie i nadále ve své zahraniční politice sledovala nastolený trend definovaný Národním bezpečnostním konceptem z roku 2011. Ten kooperaci s mezinárodní komunitou na multilaterální bázi považuje za důležitý prvek zahraniční a bezpečnostní politiky Gruzie. Dokument definuje tři nejvýznamnější mezinárodní fóra, ve kterých je Gruzie aktivní.198

3.3.1.1. Organizace Spojených Národů

Gruzie se i v období od roku 2013 aktivně podílela na fungování Organizace spojených národů a dávala najevo své názory na jednotlivá témata. V roce 2013 se stálým reprezentantem do OSN stal Kaha Imnadze. Principy zahraniční politiky prosazované touto misí zůstávaly neměnné: předvídatelnost, která má zajistit pozici spolehlivého partnera a předejít překvapivým změnám, které by mohly vést ke změně pozice Gruzie v mezinárodním sytému. Dále pak udržitelnost zahraniční politiky vůči partnerům a položení základů dlouhodobé multilaterální spolupráce v mezinárodním systému. Třetím principem pak Gruzie definuje kontinuitu národních zájmů, od kterých se následně odvíjí schopnost být stabilním partnerem pro ostatní státy.199 Gruzie pravidelně vyjadřovala svá stanoviska k tématům v rámci Valného shromáždění OSN. Ve svém posledním prohlášení k Valnému shromáždění premiér Irakli Garibašvili přednesl úspěchy, kterých Gruzie za posledních 25 let dosáhla. Veřejně také odsoudil nadále probíhající anexi gruzínských oblastí Abcházie a Jižní Osetie Ruskem a jeho neochotu k plnění závazků ve smlouvě o

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx, 199 Mission, Values and Priciples of Ministry of Foreign Affaires of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. Dostupné na: http://un.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=14 198

77

příměří z roku 2008 a vyzval mezinárodní komunitu k aktivitě v problematice tisíců rodin, které přišly o svůj domov v souvislosti s konfliktem.200 Gruzie je členem Ekonomické a Sociální Rady OSN. OSN vnímá jako organizaci, která by měla hrát vedoucí roli v řešení konfliktů a v zajišťování míru globálně. Nicméně také vnímá potřebu reformy této organizace pro zvýšení efektivity v plnění těchto úkolů.201

3.3.1.2. OBSE

OBSE je i nadále pro Gruzii klíčovou mezinárodní organizací, ve které se angažuje. Vnímá ji jako „organizaci zaručující Evropskou bezpečnost, hrající hlavní roli v posilování míru, stability a lidských práv v Evropě.“202 Po ukončení pozorovací mise do separatistických oblastí Abcházie a Jižní Osetie OBSE v souvislosti s Gruzií působí jako pozorovatel u voleb a sleduje jejich demokratičnost. Poslední volby, které proběhly pod dohledem OBSE, byly prezidentské volby. Organizace je označila za transparentní a proběhnuvší na demokratické bázi.203 Gruzie i nadále usiluje o obnovení pozorovatelské mise v regionech Abcházie a Jižní Osetie, která byla ukončena v roce 2008, kvůli vetu rozhodnutí o prodloužení mandátu ze strany Ruska.204 Důležitost OBSE pro Gruzii dokumentuje i skutečnost, že v současné době je jedním z viceprezidentů Parlamentního shromáždění OBSE Gruzínec George Tsereteli. V letošním roce (2016) se také bude konat Výroční zasedání OBSE v Tbilisi.205

Statemeent by H.E. Mr. Irakli Garibashvili, Prime Minister of Georgia. United Nations. 2015. Dostupné na: http://gadebate.un.org/sites/default/files/gastatements/70/70_GE_en_2.pdf 201 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx, 202 Tamtéž. 203 BARANOWSKA, Lauren: Fundamental freedoms respected in well-administered presidential election in Georgia, international observers say. OSCE [online]. 2013. Dostupné na: http://www.osce.org/odihr/elections/107512 204 OSCE Chairman regrets disagreement on OSCE future in Georgia. OSCE [online]. 2008. Dostupné na: http://www.osce.org/cio/50525 205 Parliamentary Assembly. OSCE [online]. Dostupné na: http://www.oscepa.org/meetings/annualsessions/2016-tbilisi-annual-session 200

78


Gruzie vnímá Radu Evropy jako klíčovou organizaci pro zavádění zásadních politických a právních norem. Příklon k hodnotovým standardům Rady Evropy je pro Gruzii způsob, jak se dále přibližovat Západu v rámci demokratizace, vlády práva a dodržování lidských práv.206 Gruzie se nadále angažovala v rámci Rady Evropy v řadě jejích institucí a programů. Co se týče programu Komise proti mučení, komise vyslala v roce 2014 do Gruzie návštěvu ke zhodnocení plnění předchozích ujednání. Rada také monitorovala Gruzii v rámci Komise proti intoleranci a rasismu. Další oblasti, ve kterých se Gruzie angažovala, zahrnovaly například boj proti praní špinavých peněz či obchodování s lidmi. Byla členem programů na zavádění demokracie skrz právo, v právní oblasti byla také členem Evropské komise pro efektivitu justice či Konzultační radu evropských státních zástupců.207

National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx, 207 Georgia in the Council of Europe. Council of Europe [online]. 2016. http://www.coe.int/en/web/portal/georgia 206

79

3.3.2.


Členství v Severoatlantické alianci zůstalo klíčovým cílem zahraniční politiky Gruzie i po změně na postu prezidenta. NATO, jak již bylo představiteli Gruzie mnohokrát v minulosti uvedeno, zůstalo jedinou alianční orientací. V období od roku 2013 probíhala nadále intenzivní spolupráce v rámci NATO– Gruzínské komise (NATO–Georgia Commision – NGC). NATO také ocenilo příspěvek Gruzie do jeho operací, který byl největší ze všech nečlenských států. Gruzie se i nadále podílela na operacích v Afghánistánu, kde se její ozbrojené síly angažovaly při výcviku Afghánských vojáků v rámci operace „Resolute Support“, která nahradila skončenou předchozí operaci, do které byli také zapojeny.208 Na summitu Rady NATO ve Walesu v září 2014, kterého se zúčastnil i gruzínský prezident

Margvelašvili,

pak

v závěrečné

deklaraci

NATO

zopakovalo

znepokojení nad chováním Ruska na Ukrajině a znovu potvrdilo svou podporu Gruzii. Uvítalo demokratické změny, které proběhly v roce 2012 a 2013, a znovu zopakovalo své ujištění ze summitu v Bukurešti z roku 2008, že se Gruzie stane členem NATO. Prohlášení ocenilo pokrok, který Gruzie učinila a oznámilo přijetí „podstatného“ balíčku,209 který zahrnoval „další pomoc při budování obranných kapacit, výcvik, vojenská cvičení, posílení spojení a zvýšené příležitosti k interoperabilitě.“210 Nicméně Akční plán členství (Membership Action Plan – MAP), který prakticky zaručuje členství v alianci, Gruzii opět nabídnut nebyl. O to větší jsou očekávání ze summitu ve Varšavě v letošním roce, kde se o pozici Gruzie v rámci přijímacího procesu bude hovořit,211 přestože existují názory, že Gruzie již vlastně MAP nepotřebuje. Za dobu, kdy země čekala na jeho přijetí, se totiž gruzínské

Relations with Georgia. NATO [online]. 2015. Dostupné na: http://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_38988.htm?selectedLocale=en 209 Substantial NATO-Georgia Package. NATO. http://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/pdf_2016_02/20160303_160209-factsheet-sngp-full-eng.pdf 210 Wales Summit Declaration. NATO, 2015. http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_112964.htm 211 NATO Week 2016: What does Georgia want from Warsaw Summit? Agenda.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://agenda.ge/news/55456/eng 208

80

ozbrojené síly přiblížily standardům NATO natolik, že by mohla být přijata i bez něj. Například již teď plní závazek o určení 2 % HDP na obranné výdaje, což spolu s ní plni pouze 5 dalších členů NATO.212 Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí je však závislé na názorech členských států Aliance, které nejsou ani zdaleka jednotné. Podporu Gruzie tradičně dostává od USA a pobaltských států (Litvy, Lotyšska a Estonska). USA vnímají silnou podporu Gruzie v operacích NATO v Afghánistánu. Ovšem anexe Krymu ze strany Ruska a jeho agresivní chování v hraničních oblastech spíše nahrává argumentům odpůrců, mezi které se řadí Německo.213 Tato politika neustálého odkládání ze strany NATO by podle Zurabišvili mohla mít fatální následky. Neutuchající podpora NATO ze strany Gruzie by se mohla začít oslabovat a pokud by se Gruzie pomalu začala obracet na stranu Ruska (což ukazují některé průzkumy), NATO by mohlo přijít o jednoho z nejloajálnějších spojenců.214

ZURABISHVILI, Tornike. Let Georgia Join NATO. Foreign Affairs [online]. 2016. Dostupné na: https://www.foreignaffairs.com/articles/georgia/2016-04-12/let-georgia-join-nato 213 EMMOT, Robin a SIEBOLD, Sabine. NATO split on message to send Georgia on membership hopes. Reuters [online]. 2015. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-nato-georgiaidUSKBN0TG1HP20151127, 214 ZURABISHVILI, Tornike. Let Georgia Join NATO. Foreign Affairs [online]. 2016. Dostupné na: https://www.foreignaffairs.com/articles/georgia/2016-04-12/let-georgia-join-nato 212

81

3.3.3.


Malé státy, a demokratické státy obecně, jsou typické svým odmítáním vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky. Gruzie není výjimkou a v období od roku 2013 do současnosti se na této charakteristice nic neměnilo. Gruzie odmítá násilí v mezistátních vztazích a toto přesvědčení jasně vymezuje ve svých strategických dokumentech, které vymezují zahraniční politiku. V dokumentu Národní obranné strategie z roku 2014 jako jeden z principů jednoznačně definuje nekonfrontaci: „Gruzínská obranná politika je nekonfrontační ve své přirozenosti a artikuluje mírumilovný přístup k řešení konfliktů. Gruzie sleduje přátelskou sousedskou politiku a nevnímá své ozbrojené síly jako instrument zahraniční politiky. Jakékoliv použití Gruzínských ozbrojených sil musí být plně v souladu s principy a normami mezinárodního práva.“215 Další integrace v mezinárodních organizacích, jako je Rada Evropy, tento přístup spíše posilují svým důrazem na vládu práva a dodržování principů mezinárodního práva. Přestože Gruzie odmítá vojenskou sílu jako prostředek zahraniční politiky, nezanedbává modernizaci svých ozbrojených sil. Ve spolupráci s NATO zvyšuje úroveň svých jednotek pro posílení obranyschopnosti a zvýšení bezpečnosti v regionu. Jak již bylo zmíněno, Gruzie splňuje požadavek na investování 2 % HDP ročně do ozbrojených sil.216 V roce 2016 plánovala do svých ozbrojených sil investovat 880 milionů GEL (zhruba 9,25 miliardy korun).217

National Military Strategy. Ministry of Defence of Georgia. 2014. Dostupné na: http://www.mod.gov.ge/assets/up-modul/uploads/pdf/NMS-ENG.pdf 216 World Bank Database. World Bank [online]. Dostupné na: http://data.worldbank.org/indicator/MS.MIL.XPND.GD.ZS/countries. Údaj platný pro rok 2014. 217 Při kurzu 10,5 Kč za gruzínský Lari. Kurz pro 3.5. 2016 215

82

3.3.4.


Gruzie přijala mezinárodní právní normy za své a učinila z nich součást svého právního systému, na jejich dodržování se odvolává i ve 37. a 38. článku své ústavy.218 Důraz na tyto normy je patrný i z dalších oficiálních dokumentů: Součástí Národní bezpečnostní strategie je i vyjádření touhy navázat vztahy s ostatními státy na základě mezinárodních norem a práva.219 Mezinárodněprávní normy Gruzie i nadále zdůrazňovala zejména ve vztahu k Rusku a jeho okupaci gruzínských území Abcházie a Jižní Osetie. Porušování těchto norem zmiňoval například premiér Irakli Garibašvili při svých projevech na půdě Valného shromáždění OSN. Odsoudil v nich anexi gruzínských regionů jako „pohrdání mezinárodním právem“ a později se znovu přihlásil k dodržování mezinárodního práva.220

Constitution of Georgia. Dostupné na: http://csb.gov.ge/uploads/2081806.pdf National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx, 220 Statemeent by H.E. Mr. Irakli Garibashvili, Prime Minister of Georgia. United Nations. 2015. Dostupné na: http://gadebate.un.org/sites/default/files/gastatements/70/70_GE_en_2.pdf 218 219

83

3.3.5.


3.3.5.1. USA

Spojené státy jsou nejbližším spojencem Gruzie a od tohoto faktu se odvíjí i podoba vztahů mezi těmito dvěma státy, které jsou stabilní a poměrně vřelé. Tuto vřelost lze dobře dokumentovat výroky amerického ministra zahraničí Johna Kerryho při příležitosti návštěvy jeho gruzínského protějšku Michaila Janelidzeho ve Washingtonu v březnu 2016: “Velice oceňujeme významný příspěvek Gruzie do snah v Afghánistánu a její aktivní protiteroristickou oporu, která je na regionální bázi klíčová. Velmi podporujeme euroatlantické aspirace Gruzie a podporujeme také jejich snahu dosáhnout jak bližších vztahů se Spojenými státy, tak Evropou.“221 Michail Janelidze odpověděl prohlášením: „Stejně jako Spojené státy stály za Gruzií posledních 25 let, stojí Gruzie bok po boku se Spojenými státy v zajišťování globální bezpečnosti.“222 USA Gruzii také poskytují každoročně rozsáhlé prostředky v rámci rozvojové asistence. Tyto prostředky jsou používány v řadě oblastí. Jednou z nich je podpora organizací občanské společnosti, rozvoj nezávislosti médií a podpora právní společnosti. Podpora míří také do ekonomické oblasti, zejména zemědělství, podpory čistých zdrojů energie a energetické efektivity, a také pomáhá malým a středním podnikatelům. Část zdrojů je alokována také do oblasti obrany, v podobě materiálu či výcviku jednotek. Spojené státy podporují také ohrožené skupiny obyvatel léky, medicínským vybavením, jídlem či oblečením. Za léta 2013 a 2014223 Gruzie od USA obdržela pomoc v hodnotě 133 600 000 dolarů.224

U.S. State Secretary meets Georgia‘s Foreign Minister. Civil Georgia [online]. 2016. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=29044. 222 Tamtéž. 223 Data za rok 2015 zatím nejsou k dispozici. 224 Georgia, Foreign Operations Assistance Fact Sheet. United States Department of State [online]. 2014. Dostupné na: http://www.state.gov/documents/organization/233608.pdf 221

84

Spojené státy dlouhodobě podporují vstup Gruzie do NATO, nicméně po ruské okupaci Krymského poloostrova ze své pozice mírně ustupují. Naznačil to i výrok prezidenta Obamy v březnu 2014, kdy v předvečer summitu NATO ve Walesu prohlásil, že nejsou žádné „bezprostřední plány“ k rozšiřování NATO, ačkoliv panovala jistá očekávání, že na summitu by se Gruzie mohla dočkat MAP.225 Vzhledem ke spojenectví a mnohonásobném ujištění o přátelství lze těžko očekávat jakoukoliv provokaci či akt, který by mohl způsobit narušení vztahů ze strany Gruzie. Partnerství Spojených státu a Gruzie je silné, ovšem je očividné, kdo je v tomto vztahu ten silný. Gruzie je ve vztahu k USA jednoznačně obezřetná.

3.3.5.2. Rusko

V období vlády Michaila Saakašviliho by jen stěží bylo možné charakterizovat chování Gruzie ve vztahu k Rusku jako obezřetné. Slovní útoky vysokých představitelů byly takřka na denním pořádku a neústupný postoj v otázkách teritoriální integrity a zahraniční politiky nenaznačoval jakoukoliv poddajnost či dokonce servilitu. Jak již bylo zmíněno výše, přelom let 2012 a 2013 přinesl zásadní vnitropolitické změny v Gruzii, které měly potenciál změnit i vztah mezi Gruzií a Ruskem. Na počátku roku 2013 byly oficiální diplomatické vztahy Gruzie s Ruskem i nadále přerušeny, politická změna ovšem znamenala i změnu kurzu. Poté, co Michaila Saakašviliho nahradil na postu prezidenta Giorgi Margvelašvili, zmizela jedna z překážek pro zlepšení vztahů mezi Gruzií a Ruskem. Ruský prezident Medveděv se netajil svými antipatiemi vůči Saakašvilimu, mimo jiné jej označil jako člověka, se kterým „si nikdy nepotřese rukou.“226

225

CROFT, Adrian a MASON, Jeff: Obama Says NATO needs to boost presence in eastern Europe. Reuters [online]. 2014. Dostupné na: http://uk.reuters.com/article/uk-usa-eu-summit-nato-idUKBREA2P1XB20140326 226 BARRY, Ellen. Russian President Says U.S. Had Role In Georgian Conflict. The New York Times [online]. 2011. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/08/06/world/europe/06russia.html?_r=0

85

Margvelašvili následoval linii, kterou naznačil Bidzina Ivanišvili: snahu o zlepšování vztahů s Ruskem. Nicméně ani nehodlal opustit linii integrace s EU a NATO.227 Zlepšování vztahů došlo tak daleko, že v průběhu olympiády v Soči prezident Putin pozval Margvelašviliho do Moskvy k jednání. V souvislosti s děním na Ukrajině však gruzínský prezident toto pozvání odmítl na neurčito.228 Změna přístupu k Ruské federaci téměř okamžitě přinesla výsledky. V březnu 2013 ruská agentura pro dohled nad zbožím Rospotrebnadzor uvolnila zákaz dovozu pro 36 gruzínských výrobců vína a 4 výrobce minerální vody. Důležitost ruského trhu pro gruzínské výrobce vína dokládá i fakt, že po uvolnění embarga se celkový roční vývoz vína během půl roku (uvolnění vešlo v platnost v červenci) zdvojnásobil na 44,7 milionu lahví. Do Ruska putovala bezmála polovina tohoto objemu, 21,7 milionu lahví.229 I přes tuto změnu však vztahy mezi Gruzií a Ruskem narušovalo příliš mnoho faktorů na to, aby se mohly zásadně zlepšovat. Hlavními třecími plochami zůstávala ruská okupace Abcházie a Jižní Osetie, zejména pak kroky, které Rusko podnikalo ke stále bližšímu svazku s těmito dvěma regiony. V listopadu 2014 Rusko podepsalo tzv. Smlouvu o alianci a strategickém partnerství, která prohlubovala vztah těchto dvou zemí, jelikož sjednávala koordinaci zahraniční, obranné, ekonomické a sociální politiky s Ruskem. Také domlouvala vytvoření společné rusko-abchazské vojenské jednotky a „společného informačněkoordinačního centra orgánů pro vnitřní záležitosti“.230 Velmi podobnou smlouvu

227

ANTIDZE, Margarita. Georgian leader vows integration with EU, better ties with Russia. Reuters [online]. 2013. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-georgia-president-idUSBRE9AG08Z20131117 228 SHAKARIAN, Pietro A. Will Georgia be the next Ukraine? The Nation [online]. 2014. Dostupné na: http://www.thenation.com/article/georgia-next-ukraine/ 229 Georgia doubles wine exports as Russian market reopens. Sputniknews.com [online]. 2016. Dostupné na: http://sputniknews.com/business/20131216/185616873/Georgia-Doubles-Wine-Exports-as-Russian-MarketReopens.html 230 FARCHY, Jack: Vladimir Putin signs treaty with Abkhazia and puts Tbilisi on edge. Financial Times [online]. 2016. Dostupné na: http://www.ft.com/cms/s/0/24239f90-73e8-11e4-82a600144feabdc0.html#axzz47lZ6UsD5

86

uzavřelo Rusko o čtyři měsíce později i s Jižní Osetií. Giorgi Margvelašvili tento krok odsoudil jako destruktivní ve vztahu ke gruzínské suverenitě.231 Další odsouzení vyvolala i ruská anexe Krymu, ovšem Gruzie se odmítla připojit k sankcím, které na Rusko v odpovědi uvalily státy EU. Poté, co se podařilo obnovit dovoz vína a minerální vody na ruský trh, gruzínská vláda odmítala zlepšení vztahů v této oblasti ohrozit připojením se k sankcím. Jediná sankce, ke které se Gruzie připojila, bylo embargo na výrobky vyvážené z Krymu.232 Neutuchající kritika ruského chování v Abcházii a Jižní Osetii a zároveň snaha o zlepšení vztahů lemovaly roky 2013 do současnosti. Gruzínské chování nelze jednoznačně označit za neobezřetné, nicméně je bezesporu obezřetnější než v předchozím období, ve kterém stál v čele Gruzie Michail Saakašvili. V porovnání se Spojenými státy však Gruzie ve vztahu k Rusku vystupuje s mnohem menší mírou obezřetnosti.

FREEMAN, Colin. Russia signs integration deal with South Ossetia. The Telegraph [online]. 2015. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/georgia/11484030/Russia-signs-integration-deal-withSouth-Ossetia.html 232 SOLDAK, Katya. Georgian President Margvelashvili Condemns Russian Aggression, Says Georgia Looks To The West. Forbes [online]. 2014. Dostupné na: http://www.forbes.com/sites/katyasoldak/2014/10/08/georgian-president-margvelashvili-condemns-russianaggression-says-georgia-looks-to-the-west/2/#1ed7a1e771ae 231

87

3.3.6. Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace

Jakkoliv se ekonomická situace Gruzie zlepšuje, charakter její ekonomiky zůstává stejný. Obchodní bilance je výrazně záporná, dovážené zboží se v roce 2014233 podílelo na celkovém obratu ze 75 %. V roce 2007 to bylo 81 %, nicméně i přesto je Gruzie stále výrazně závislá na dovozu zboží.234 Mezi nejvíce dovážené zboží patřila ropa a zemní plyn, automobily, surové kovové materiály, ale i léky, elektronika, tabákové výrobky či potraviny. Hlavním vývozním artiklem Gruzie pak nadále zůstávaly automobily, výrobky ocelářského průmyslu, víno a minerální vody a produkty zemědělství. Hlavními exportními destinacemi byly státy Evropské Unie, jmenovitě pak Bulharsko, Německo a Itálie. Ze států SNS pak největší podíl exportů mířil do Ázerbájdžánu a Arménie, pak také do Ruska a na Ukrajinu. Velmi důležitým exportním trhem je pro Gruzii také Turecko a USA. Co se týče importu, státy Evropské Unie zastupují více než čtvrtinu celkové hodnoty. Nejvýznamnější dovozce je pak Německo, následují Rumunsko, Itálie a Bulharsko. Státy SNS pak zastupují druhou čtvrtinu gruzínského dovozu. Dominují však mezi nimi Rusko, Ukrajina a Ázerbájdžán. Suverénně nejvýznamnějším importérem však v roce 2014 bylo Turecko, které se podílelo na celkovém importu do Gruzie z 20 %. Významnými partnery byla také Čína, USA či Japonsko.235


Směřování Gruzie směrem k evropské integraci bylo nastaveno mnohem dříve než před rokem 2013. Ovšem v tomto období se Gruzii podařilo dosáhnout zatím největšího kroku na cestě ke členství, když 27. června 2014 zástupci Gruzie podepsali Asociační dohodu s Evropskou unií. Tato dohoda pro Gruzii znamená zjednodušení obchodních vztahů a snížení celní zátěže, zejména pro zemědělské

Pro rok 2015 jsou dostupná pouze předběžná data, pro rok 2016 pouze z první části roku. Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng 235 Tamtéž. 233 234

88

výrobky dovážené do EU. Také vytyčuje další oblasti reforem, které je třeba implementovat, aby se Gruzie dále mohla přibližovat Evropě a případnému členství.236 V souvislosti s Asociační dohodou byla Gruzii také nabídnuta účast na Deep and Comprehensive Free Trade Area, dohodě o volném obchodu, která se soustředí nejen na snižování celních překážek obchodu, ale i překážek jiného než celního charakteru.237 Gruzie je nadále aktivní ve vztahu k EU skrz program Východního partnerství. Na jeho posledním summitu v Rize v roce 2015 se státy VP shodly na pozitivním efektu uzavření Asociační dohody na obchod s EU.238 Gruzie se také skrz Východní partnerství snaží dosáhnout liberalizace vízového režimu se státy EU. Pro tento cíl byl v roce 2013 vydán Akční plán liberalizace víz.239 Tento akční plán stanovil řadu referenčních bodů, které Gruzie potřebuje splnit pro zrušení vízového styku se státy EU. 9. března 2016 Evropská komise navrhla zavedení bezvízového styku pro gruzínské občany s biometrickým pasem.240 Ovšem do současnosti (květen 2016) bezvízový styk nebyl schválen.

236

BENDAVID, Naftali a NORMAN, Laurence. EU signs pact with Ukraine, Georgia, Moldova. The Wall Street Journal [online]. 2014. Dostupné na: http://www.wsj.com/articles/eu-signs-pacts-with-ukraine-georgiamoldova-1403856293 237 GAUB, Florence a POPESCU, Nicu. The EU Neighbors 1995-2015: Shades of grey. Challiot Papers, EU ISS. 2015. s. 50. 238 Joint Declaration of the Eastern Partnership Summit (Riga, 21-22 May 2015). 2015. Dostupné na: http://eeas.europa.eu/eastern/docs/riga-declaration-220515-final_en.pdf 239 Visa liberalization with Moldova, Ukraine and Georgia. European Comission [online]. 2016. Dostupné na: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-we-do/policies/international-affairs/eastern-partnership/visaliberalisation-moldova-ukraine-and-georgia/index_en.htm 240 Návrh dostupný na http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/policies/internationalaffairs/general/docs/proposal_539-2001_georgia_en.pdf

89

3.3.7.


Gruzie udržovala směřování své zahraniční politiky v intencích toto principu i v období od roku 2013 do současnosti. Státy sousedící s Gruzií jsou jako nejdůležitější fokus definovány i Národní bezpečnostní strategii a v této orientaci se nezměnilo nic ani s příchodem nové vlády a prezidenta. Orientace na sousední státy má silnou logiku i z ekonomického hlediska, neboť všechny státy sousedící s Gruzií přímo (Turecko, Arménie, Ázerbájdžán a Rusko) či přes Černé moře (Ukrajina, státy EU) jsou nejvýraznějšími ekonomickými partnery. Jediným státem, na který je výrazně zaměřena zahraniční politika Gruzie a není součástí regionu, zůstávají Spojené státy.

3.3.7.1. Turecko

Turecko zůstává klíčovým partnerem Gruzie v regionu. Jako nejdůležitější obchodní partner a člen NATO plní jak ekonomickou, tak bezpečnostní roli v rámci gruzínské zahraniční politiky. Turecko i nadále podporuje snahy Gruzie o vstup do NATO a Evropské unie a snaží se o další prohlubování vztahů.241

3.3.7.2. Arménie

Ve srovnání s Tureckem a Ázerbájdžánem zůstává zahraniční politika Gruzie vůči Arménii na nižší úrovni. Ekonomická blokáda Arménie ze strany Turecka i Ázerbájdžánu přitom z Gruzie dělá nejbližší spojení s Evropou a Ruskem. Nicméně právě politická blízkost Arménie k Rusku může být jedním z důvodů, proč se vztahy Gruzie a Arménie neprohlubují. Arménie se na rozdíl od Gruzie stala členem Ruskem organizované Eurasijské ekonomické unie.242

Georgia - Turkey Strategic Relations. Commonspace.eu [online]. 2016. Dostupné http://commonspace.eu/eng/armenia/6/id3457, 242 Eurasian Economic Union. [online]. Dostupné na: http://www.eaeunion.org/?lang=en#about-countries 241

na:

90

Nicméně v současné situaci, kdy Gruzie požívá výhody, které obdržela v důsledku podpisu Asociační dohody, a Arménie je členem EAEU, může právě tato skutečnost vést k prohlubování vztahů a vzájemně prospěšné spolupráci.243 V současné době však vztahy nenaplňují potenciál, jaký skýtají.244

3.3.7.3. Ázerbájdžán

Vztahy s Ázerbájdžánem zůstávaly i v období po roce 2013 na nadstandartní úrovni. Stávající spojení ropovodem BTC a plynovodem BTE mělo být doplněno i železničním spojením Baku–Tbilisi–Kars, jehož dokončení se předpokládá na rok 2017.245 Dokončení železnice by mělo přispět k dalšímu zintenzivnění obchodu mezi Ázerbájdžánem a Gruzií. Další prohlubování a rozvoj strategického partnerství je jednou z priorit současné gruzínské vlády.246

3.3.7.4. Rusko

Ruská okupace gruzínských území a s tím související přerušené diplomatické vztahy jsou hlavním faktorem bránící k opětovnému rozvoji vztahů. Sice se podařilo vyjednat návrat gruzínského vína a minerální vody na ruský trh, ale Rusko zůstává pro Gruzii nadále spíše protivníkem než partnerem. Z výše uvedeného je patrné, že Gruzie zaměřovala snahy své zahraniční politiky do svého bezprostředního okolí i v období 2013 do současnosti. Kromě Ruska a Arménie se svými sousedy udržuje výrazně přátelské vztahy.

MELIKYAN, Johnny. Georgia looks West, Armenia East. Opendemocracy.com [online]. 2014. Dostupné na: https://www.opendemocracy.net/od-russia/johnny-melikyan/georgia-looks-west-armenia-east-EU-CU-NATO 244 JGRAKAVA, Zaza. Tragicomic? Georgian – Armenian relations. Georgiatoday.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://georgiatoday.ge/news/3421/Tragicomic%3F-Georgian---Armenian-Relations 245 Baku-Tbilisi-Kars railway will be fully operational in 2017. Agenda.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://agenda.ge/news/52315/eng 246 AZIZOV, Khatayi. Irakli Garibashvili: Azerbaijan is a strategic partner of Georgia and our policy remains unchanged. Azertag.az [online]. 2015. Dostupné na: http://azertag.az/en/xeber/Irakli_Garibashvili_Azerbaijan_is_a_strategic_partner_of_Georgia_and_our_policy_re mains_unchanged-892092 243

91

3.3.8.

Shrnutí období 2013–současnost

Gruzie na počátku zkoumaného období úspěšně prošla největší vnitropolitickou změnou od Revoluce růží, když prezidenta Saakašviliho nahradil v roce 2013 demokraticky zvolený Giorgi Margvelašvili, který byl navíc kandidátem jiné strany než Saakašviliho Spojeného národního hnutí. Margvelašvili ve spolupráci s premiérem Bidzinou Ivanišvilim nastolil jiný přístup v zahraniční politice vůči Rusku, nicméně základní pilíře směřování Gruzie v oblasti zahraniční politiky zůstaly stejné. V souladu s platným Konceptem národní bezpečnosti Gruzie i nadále kladla důraz na multilateralitu svých vztahů a dosahování cílů své zahraniční politiky skrz mezinárodní organizace. Nezměněné zůstalo i směřování do NATO, ve kterém Gruzie dosáhla poměrně značného pokroku co se týče zavádění potřebných reforem a dalších požadavků. Nová vláda Gruzie akcentovala mírové řešení sporů a potřebu vyjednávání. Stejně tak i nadále upozorňovala na porušování mezinárodního práva nejen v Gruzii, ale nově i na Ukrajině, která se ocitla ve velmi podobné situaci jako Gruzie v roce 2008. V zahraniční politice Gruzie byla patrná i mnohem větší míra obezřetnosti vůči velmocem, nejen ve vztahu k USA, ale i k Rusku, když se Gruzie například odmítla podílet na sankcích EU, aby neohrozila svůj vlastní export do Ruska. Potřeba ekonomické integrace projektovaná do sbližování s EU pak dostala nový rozměr podpisem Asociační dohody a s ní související DCFTA. Směřování zahraniční politiky do bezprostřední blízkosti pak bylo charakteristické dalším prohloubením vztahů s Tureckem a Ázerbájdžánem prostřednictvím budování vlakového spojení na trase Baku–Tbilisi–Kars. I přes trvající přerušení diplomatických styků se podařilo vyjednat i zrušení zákazu vývozu vín do Ruska. Nadále zůstává nenaplněný potenciál vztahů s Arménií, které jsou nyní ještě více komplikovány jejím členstvím v Ruskem založené Euroasijské unii. Bezpochyby lze říct, že zahraniční politika Gruzie jednoznačně v období od roku 2013 do současnosti odpovídala principům vytyčeným teorií malých států a to dokonce i ve vztahu k Rusku, které bylo dosud v tomto ohledu mírnou anomálií. 92

4.

Závěr

Gruzie je nevelký stát na pobřeží Černého moře. Přesto že geograficky nezabírá příliš mnoho prostoru na mapě světa, jeho národ je hrdý a jeho historie a tradice sahají velmi hluboko. Gruzínský národ se formoval v regionu, který nikdy nebyl klidný. Potkávaly se zde hranice států s mnohdy protichůdnými zájmy, národy s protichůdnými tradicemi a náboženstvím. Střetávaly se zde velmocenské ambice. Přes to vše gruzínský národ vytrval a nerozplynul se v množství ostatních, často daleko mocnějších národů. Zachoval si své unikátní písmo a řeč, své tradice, svou hrdost. Přestože Vladimir Putin nazval rozpad SSSR tragédií a katastrofou, pro Gruzii byl požehnáním. Počáteční nadšení ze svobody však rychle vystřídalo zklamání. Občanská válka a etnické konflikty, korupce a naprostá neefektivita vlády uvrhla Gruzii do situace na pokraji zhroucení. Ze země, která bývala výkladní skříní Sovětského svazu, se stala země, která živořila. V roce 2003, po masových projevech nespokojenosti obyvatelstva, se do čela země postavil Michail Saakašvili. Mladý politik se vzděláním ze Západu, plný síly a elánu Gruzii pozvednout a vrátit ji zpět do Evropy, tam, kam podle něj právoplatně náleží. To vše v situaci, kdy Rusko, mocný soused ze severu, neustále pokládalo prostor bývalého Sovětského svazu za sféru svého vlivu a aktivně se snažilo ovlivňovat dění v zemi. Gruzie zůstávala malým státem, ale vzhledem k velice specifickému prostředí a politické historii této země bylo velice zajímavé sledovat, zda její zahraniční politika i přesto odpovídá charakteristice, kterou předkládá teorie malých států. V úvodu práce byly vymezeny výzkumné otázky. Poté, co byla v přechozí části analyzována empirická fakta, v této části jsou výsledky analýzy shrnuty a budou zodpovězeny výzkumné otázky. Hlavní výzkumná otázka zněla: Odpovídala zahraniční politika Gruzie v letech 2003 až 2016 charakteristikám definovaným teorií malých států? Vzhledem k definici teorie malých států, která není přesně stanovena, bylo třeba zpočátku nejdříve vymezit teoretický rámec, ve kterém se bude práce pohybovat. 93

Poté bylo třeba za pomoci definičních znaků teorie určit, zda v souvislosti s Gruzií skutečně můžeme hovořit o malém státu. Za použití empirických dat se podařilo určit, že Gruzie skutečně je malým státem tak, jak to stanovuje teorie, a lze na ni tedy aplikovat principy, které teorie malých států stanovuje. V další části, znovu vzhledem k absenci jasné definice, bylo potřeba určit jednotlivé definiční znaky zahraniční politiky malých států, které bude možné testovat s ohledem na zahraniční politiku Gruzie. Syntézou definic několika autorů, kteří se teorií zabývají, se podařilo vybrat sedm definičních znaků, které jsou charakteristické pro zahraniční politiku malých států. Prvním z definičních znaků byla multilateralita zahraniční politiky státu a snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace. Na základě empirických dat bylo zjištěno, že důraz na mezinárodní organizace jako OSN, OBSE, EU či NATO a multilateralita, jsou skutečně jedním z charakteristických znaků zahraniční politiky Gruzie a v tomto bodě skutečně odpovídá malému státu. Druhým definičním znakem bylo členství v aliančních strukturách pro zajištění vlastní bezpečnosti. Gruzie se po celé zkoumané období snažila o vstup do NATO a reformními kroky si plnila podmínky vstupu. Vstup do NATO byl jednou z priorit zahraniční politiky Gruzie. Přestože se vlastního vstupu nepodařilo dosáhnout, lze říct, že Gruzie naplňuje i tento definiční znak, jelikož vstup do NATO je podmíněn souhlasem členů, kterého se nepodařilo dosáhnout. Třetím definičním znakem bylo odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky. Deklaratorně tento bod Gruzie po celé období naplňovala, násilí podle strategických dokumentů skutečně nebylo jednou z možností. Nicméně rozpoutání konfliktu v srpnu roku 2008 svědčí o opaku. Vzhledem k množství napětí, které však mezi Gruzií a jeho separatistickými regiony, respektive Ruskem, panovalo, je v rozmezí 13 let konflikt v tomto rozsahu ojedinělý. Také fakt, že po ukončení konfliktu Gruzie hlasitě odmítala jakékoliv použití síly, napovídá, že i v tomto ohledu lze Gruzii považovat za malý stát. Čtvrtým definičním znakem bylo zdůrazňování mezinárodního práva. Gruzie na tyto normy odkazuje ve svých státotvorných a strategických dokumentech, stejně tak v prohlášeních představitelů země byl tento důraz jasně patrný. Zejména 94

v ohledu na následky konfliktu v roce 2008 bylo velmi často mezinárodní právo, či jeho porušování, zmiňováno. Gruzie jednoznačně uznává normy mezinárodního práva a jeho zdůrazňování bylo nedílnou součástí její zahraniční politiky. Pátým definičním znakem byla obezřetnost ve vztahu k velmocem. Gruzie má v tomto ohledu vztahy s USA a Ruskem, které byly v mnoha směrech ambivalentní. USA jsou pro Gruzii klíčovým spojencem, jsou symbolem orientace na Západ a vzorem v ohledech kvality demokracie, ekonomiky a dalších oblastí. Gruzie s nimi úzce spolupracuje a obezřetnost je z jejího vztahu vůči USA jasně patrná. Rusko je naproti tomu státem, který s Gruzií pojí řada konfliktů a protichůdných zájmů, které se nepřetržitě snaží ovlivňovat geopolitické směřování Gruzie. I přes neporovnatelnou moc obou států je však zajímavé, že Gruzie po většinu období na zájmy Ruska nebrala příliš ohledy, což dokládá i rozhodnutí jít proti němu do války a později s ním přerušit diplomatické styky. Poslední roky sice ukazují změnu přístupu, ale Gruzie i nadále ve vztahu s Ruskem působí asertivně a poměrně nebojácně. V tomto bodě tedy nelze jasně říct, zda Gruzie opravdu přistupuje k velmocem s obezřetností, či ne. Šestý definiční znak hovoří o ekonomické závislosti a potřebě ekonomické spolupráce a integrace. Gruzínská ekonomika jednoznačně je nesoběstačná a závislá na svém okolí. Proto v celém zkoumaném období ukazovala vůli a snahu o integraci do ekonomických organizací a struktur, zejména pak ve vztahu s Evropskou unií. Tato snaha sice zatím neskončila členstvím v organizaci, nicméně Gruzie s EU v průběhu období navázala úzké vztahy prostřednictvím programu Východního partnerství a později podpisem Asociační dohody a navázání DCFTA. Gruzie je i členským státem dalších regionálních ekonomických organizací jako GUAM a BSCE, nicméně EU byla hlavním vektorem zahraniční politiky. Lze tedy jednoznačně říct, že v tomto ohledu zahraniční politika Gruzie naplňovala charakteristiku malého státu. Sedmý definiční znak pak popisoval zahraniční politiku malého státu jako omezenou na bezprostřední okolí státu. Gruzie ve zkoumaném období velmi 95

prohloubila vztah s Tureckem a Ázerbájdžánem jako státy, které se staly strategickými partnery země. Rusko bylo také jedním z hlavních cílů, nicméně spíše ve smyslu řešení konfliktu než ve smyslu pokojného rozvíjení vztahů. Také silná orientace na EU, se kterou Gruzie sousedí přes hladinu Černého moře, vypovídá o této charakteristice. Výjimku pak činila Arménie, která stála v pozadí vzkvétajících vztahů s Tureckem a Ázerbájdžánem, a USA, a to z důvodu nepříslušnosti do regionu. Vojenské angažmá v Afghánistánu a Iráku sice neodpovídá regionalitě zahraniční politiky, nicméně zde Gruzie spíše prokazovala své spojenecké odhodlání, než že by sledovala vlastní cíle zahraniční politiky. Obecně lze tedy říci, že i v tomto bodě zahraniční politika Gruzie odpovídala definičnímu znaku. Gruzínská zahraniční politika jednoznačně odpovídala šesti ze sedmi definičních znaků, které byly určeny. V případě znaku obezřetnosti k velmocem pak nelze jasně určit její postoj, vzhledem k rozdílnému výsledku v případě obou testovaných velmocí. I přesto však lze bez větších pochybností říct, že gruzínská zahraniční politika odpovídala teorii malých států a v daném období ji lze aplikovat i na případ Gruzie. Tento cíl práce tedy pokládám za splněný. První dílčí výzkumná otázka práce zněla: Odpovídala charakteristikám teorie malých států zahraniční politika Gruzie i ve vztahu k Rusku? Ve vztazích k Rusku převládala kombinace bilaterálních a multilaterálních vztahů. Multilaterální pak po konfliktu v srpnu 2008 výrazně převládaly vzhledem k přerušení diplomatických styků mezi oběma státy a vzájemné nevraživosti. Gruzie se snažila aplikovat svou zahraniční politiku skrze mezinárodní organizace nebo vícestranná jednání. Bilateralita se do vztahů vrátila s nástupem premiéra Ivanišviliho, který jmenoval speciálního vyslance pro vztahy s Ruskem. Rusko bylo také jedním z faktorů při gruzínské snaze o přijetí do NATO. Touto snahou, které se Rusko po celou dobu hlasitě bránilo, se Gruzie snažila vymanit z jeho sféry vlivu. Nicméně právě komplikovaný vztah s Ruskem někteří členové NATO vnímají jako překážku pro přijetí Gruzie do organizace a obávají se možného zhoršení vztahů mezi NATO a Ruskem. Gruzie také vystoupením ze SNS dalo najevo svou nechuť být členem bezpečnostní aliance s Ruskem. 96

Gruzie odmítala použití násilí proti komukoliv, Rusko nevyjímaje. Přesto zahájila konflikt, ve kterém nakonec byla nucena proti Rusku vojenské síly použít. Po prohrané válce se však zavázala, že podobné kroky už podnikat nebude. Rusko bylo nejčastějším terčem kritiky ze strany Gruzie kvůli porušování mezinárodního práva. Uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie Ruskem a jeho následná vojenská přítomnost byla v Gruzii vnímána jako okupace a Gruzie se opakovaně proti ruské aktivitě stavěla na základě mezinárodněprávních norem. Gruzie ve své zahraniční politice nebyla obezřetná, spíše přímo odporovala zájmům Ruska. Ať už to bylo snahou o členství v NATO nebo EU, či v rámci konfliktu o nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Obezřetné nebylo ani přerušení diplomatických styků. Tvrdá linie nastavená prezidentem Saakašvilim mírně povolila s nástupem Giorgi Margvelašviliho a především premiéra Bidziny Ivanišviliho, nicméně v principiálních otázkách Gruzie zůstává neústupná. Rusko bylo vzhledem ke konfliktu v ostatních sférách politiky vynecháno z integračních snah Gruzie. Kvůli zákazu vývozu vína a minerálních vod do Ruska v roce 2006 Gruzie přišla o svůj hlavní exportní artikl a ekonomické vztahy stagnovaly. Zrušení zákazu se však nové vládě podařilo vyjednat. Nicméně vzhledem k přerušeným diplomatickým vztahům i otázka ekonomické integrace zůstává uzavřená. Jak již bylo výše uvedeno, Rusko bylo jako jeden ze sousedních států cílem gruzínské zahraniční politiky, ovšem spíše v rámci řešení konfliktů, nikoliv jako partner pro rozvoj vztahů. Zůstávalo však důležitým ekonomickým partnerem i přesto, že politickým nikoliv. Na základě provedeného výzkumu není snadné jednoznačně určit, zda zahraniční politika Gruzie vůči Rusku odpovídala definičním znakům teorie malých států. V aplikovatelnosti jednotlivých znaků panují poměrně velké rozdíly. Jako verdikt bych i přesto uvedl, že Gruzie gruzínská zahraniční politika odpovídala vůči Rusku malému státu, ale pouze v omezené míře. Druhá dílčí výzkumná otázka zněla: Změnily se priority zahraniční politiky v průběhu zkoumaného období? 97

V gruzínské zahraniční politice bylo možné ve zkoumaném období jasně vypozorovat několik směrů. Hlavním směrem zájmu byla integrace do Euroatlantických struktur, definovaná jako vstup do NATO a EU. Dalším směrem byla teritoriální unifikace země a připojení separatistických regionů. Významným směrem bylo prohlubování partnerství s USA a státy v bezprostředním okolí hranic. Výzkum ukázal, že směry zahraniční politiky zůstávaly po celé období pozoruhodně neměnné. Události, které měly potenciál změnit směr zahraniční politiky (prohraný konflikt, změna ve vedení země) na něj měly minimální, spíše žádný vliv. Je možné, že 13 let je příliš krátký časový úsek k pozorování zásadních změn, ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by se v budoucnu měly priority zahraniční politiky Gruzie měnit. Směr je jasně nastavený a zdá se, že Gruzie již ušla příliš dalekou cestu vstříc stanoveným cílům, než aby se obracela zpět. Další otázkou je, jaká události by ji donutila k tomu, aby se tak stalo.

Práce si dala za cíl zjistit, zda byla zahraniční politika Gruzie od roku 2003 do 2016 v souladu s teorií malých států. Dílčím cílem práce pak bylo zjistit, zda je Gruzie opravdu malým státem a lze na něj teorii vůbec aplikovat. Dalším cílem bylo ověřit, zda tato zahraniční politika byla v souladu s teorií i ve vztahu k Rusku, který byl po celou dobu velmi specifický. Posledním dílčím cílem práce pak bylo pozorovat, zda se zahraniční politika v průběhu zkoumaného období kvalitativně změnila. Tyto cíle práce byly splněny. Použitím teorie malých států na zahraniční politiku Gruzie práce přispěla k rozvoji studia postsovětských států, které se v posledním čtvrtstoletí potýkají s výzvami, jež jim klade proces tranzice z totalitního centralizovaného státu k demokracii. Díky své struktuře a časovému vymezení práce nabídla přístup k zahraniční politice Gruzie z několika perspektiv, čímž přispěla k pochopení procesů, které se v jejím rámci v daném období odehrávaly. Úspěšnou aplikací principů teorie malých států na zahraniční politiku Gruzie práce dále přispěla k validaci této teorie v rámci diskurzu mezinárodních vztahů. 98

V souvislosti se zahraniční politikou Gruzie bude zajímavé sledovat její další vývoj. V tuto chvíli se zdá, že je jednoznačně zaměřená na integraci s NATO a Západem, je však otázkou, jak dlouho toto nadšení vydrží, pokud bude Aliance dále otálet s přijetím. Vyprchávající nadšení by totiž mohlo být jedním z faktorů, které by v konečném důsledku mohly změnit geopolitickou orientaci Gruzie. Důsledky takové změny by se mohly stát předmětem dalšího studia. Mohly by totiž být poměrně dalekosáhlé.

99

Seznam použité literatury (Veškeré online zdroje jsou ověřeny k 12.5.2016)

PRIMÁRNÍ ZDROJE

ANTIDZE, Margarita. Georgian leader vows integration with EU, better ties with Russia. Reuters [online]. 2013. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/usgeorgia-president-idUSBRE9AG08Z20131117 AZIZOV, Khatayi. Irakli Garibashvili: Azerbaijan is a strategic partner of Georgia and our policy remains unchanged. Azertag.az [online]. 2015. Dostupné na: http://azertag.az/en/xeber/Irakli_Garibashvili_Azerbaijan_is_a_strategic_partner_ of_Georgia_and_our_policy_remains_unchanged-892092 Bilateral Relations – Georgia. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Armenia. Dostupné na: http://mfa.am/en/country-by-country/ge/ BRUNNSTORM, David. Georgia says Nato ‚no‘ would fuel conflicts. Reuters [online]. 2008. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-nato-georgiaidUSL2670984420080326 Constitution of Georgia. Dostupné na: http://csb.gov.ge/uploads/2081806.pdf DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007. Eastern Partnership. Office of the State Minister of Georgia on European and Euro-Atlantic Integration. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/eu/easternpartnership Foreign Policy Strategy 2006-2009. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2006. Dostupné na: http://gfsis.org/media/download/GSAC/resources/115_1973_997704_Strategy_M FA2006-2009En.pdf FOX, Anette Baker. The Power of Small States: Diplomacy in World War II. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. FOX, Anette Baker. The Small States in the International System. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006. Georgia's Saakashvili pledges peaceful solution to dispute with Russia. European Parliament [online] 2010. Dostupné na: http://www.europarl.europa.eu/news/en/news100

room/20101112FCS94327/7/Georgia's-Saakashvili-pledges-peaceful-solution-todispute-with-Russia Georgia supports resolution of Nagorno-Karabakh within Azerbaijan territorial integrity. Trend.az [online] Dostupné na: http://en.trend.az/azerbaijan/karabakh/1924105.html Georgia - Turkey Strategic Relations. Commonspace.eu [online]. 2016. Dostupné na: http://commonspace.eu/eng/armenia/6/id3457 Georgian Parliament Votes to Boot Russian Peacekeepers from South Ossetia. Eurasianet.org [online]. 2006. Retrieved at: http://www.eurasianet.org/departments/insight/articles/eav021506 Georgia Files Lawsuit against Russia in ICJ. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19077&search= HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998. HANDEL, Michael. Weak States in the International System. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. HEY, Jeanne A.K. Small States in World Politics: Explaining Foreign Policy Behavior. London: Lynne Rienner Publishers, 2003. History. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration [online]. Dostupné na: http://www.eu-nato.gov.ge/en/structure/history INGEBRITSEN, Christine. Norm Entrepreneurs: Scandinavias‘ Role in World Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. Inaugurační projev Michaila Saakašviliho. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=26694 Integration Mechanisms. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration. Dostupné na: http://www.eunato.gov.ge/en/nato/relations/integration Ivanishvili Speaks of Relations with Russia. Civil Georgia [online]. 2012. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25586&search= KEOHANE, Robert O. Lilliputians‘ Dillemas: Small States in International Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006.

101

Mission, Values and Priciples of Ministry of Foreign Affaires of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. Dostupné na: http://un.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=14 MGALOBLISHIVILI, Grigol. Georgia’s view on the Organization of the Black Sea Economic Cooperation. Ministry of Foreign Affairs of Turkey. Dostupné na: http://www.mfa.gov.tr/georgia_s-view-of-the-organization-of-the-black-seaeconomic-cooperation-_bsec_-.tr.mfa National Military Strategy. Ministry of Defence of Georgia. 2014. Dostupné na: http://www.mod.gov.ge/assets/up-modul/uploads/pdf/NMS-ENG.pdf National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs. [online]. 2011. Dostupné na: http://www.mfa.gov.ge/MainNav/ForeignPolicy/NationalSecurityConcept.aspx National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia. 2005. Dostupné na: http://www.parliament.ge/files/292_880_927746_concept_en.pdf Nato-Georgia Joint Statement. NATO [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nato.int/docu/pr/2008/p08-115e.html NEUMAN, Iver B. a GSTOHL, Sieglinde. Liliputians in Gullivers World? INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. O’ROURKE, Breffni. Georgia Finalizes Withdrawal from CIS. Radio Free Europe [online]. 2009. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/Georgia_Finalizes_Withdrawal_From_CIS/1802284. html ПРОВЕРКА СЛУХA: Михаил Саакашвили. Echo Moskvy [online]. 2007. Dostupné na: http://echo.msk.ru/programs/proverka/48963/ RANA, Kishan S. The Diplomacy of Small States. ŠNEBERGEROVÁ, Klára. Zahraniční politika Kyrgyzstánu ve vztahu k Ruské federaci – aplikace teorie malých států. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2014. Relations between Turkey and Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Turkey. [online] Dostupné na: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey-andgeorgia.en.mfa Relations with Georgia. NATO [online]. 2015. Dostupné na: http://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_38988.htm?selectedLocale=en Remarks of H.E. President of Georgia Mikheil Saakashvili to 65th General Assembly of the United Nations. United Nations. 2010. Dostupné na: http://www.un.org/en/ga/65/meetings/generaldebate/Portals/1/statements/6342091 47655000000GE_en.pdf 102

ROMANCOV, Michal. Politická geografie a geopolitika. CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ROTHSTEIN, Robert. Alliances and Small Powers. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006. Saakashvili: Tbilisi Ready for Talks with Moscow Based on Set of Principles. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20182&search= SOLDAK, Katya. Georgian President Margvelashvili Condemns Russian Aggression, Says Georgia Looks To The West. Forbes [online]. 2014. Dostupné na: http://www.forbes.com/sites/katyasoldak/2014/10/08/georgian-presidentmargvelashvili-condemns-russian-aggression-says-georgia-looks-to-thewest/2/#1ed7a1e771ae Statement of his excellency Mikheil Saakashvili, president of Georgia, at 61st session on the United Nations General Assembly. United Nations. 2016. Dostupné na: http://www.un.org/webcast/ga/61/pdfs/georgia-e.pdf Statemeent by H.E. Mr. Irakli Garibashvili, Prime Minister of Georgia. United Nations. 2015. Dostupné na: http://gadebate.un.org/sites/default/files/gastatements/70/70_GE_en_2.pdf Substantial NATO-Georgia Package. NATO. http://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/pdf_2016_02/20160303_16020 9-factsheet-sngp-full-eng.pdf The Law of Georgia on Occupied Territories. 2008. Dostupné na: http://www.smr.gov.ge/docs/doc216.pdf United States-Georgia Charter on Strategic Partnership. U.S. Department of State. 2009. Dostupné na: http://www.state.gov/p/eur/rls/or/121029.htm VITAL, David. The Inequality of States: A Study of Small Power in International Relations. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006. VALIYEV, Anar and VALIYEV Yusuf. Azerbaijan-Georgia relations put to the test. Central Asia-Caucasus Analyst [online]. 2005. Dostupné na: http://www.cacianalyst.org/publications/analytical-articles/item/9634-analyticalarticles-caci-analyst-2005-1-26-art-9634.html Wales Summit Declaration. NATO, 2015. http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_112964.htm Zhvania Outlines Cabinet Priorities. Civil Georgia. [online] 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6242&search=

103

Zourabichvili Outlines Georgia’s Position Ahead of Lavrov’s Visit. Civil Georgia [online]. 2005. Retrieved at: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=9102&search=

SEKUNDÁRNÍ ZDROJE

Abkhazia: The Long Road to Reconciliation. International Crisis Group. 2013, s. 12. Dostupné na: http://www.crisisgroup.org/~/media/Files/europe/caucasus/georgia/224-abkhaziathe-long-road-to-reconciliation.pdf ANTIDZE, Margarita. Russia closes last military base in Georgia. Reuters [online]. 2007. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-georgia-russiabases-idUSL1387605220071113 Baku-Tbilisi-Kars railway will be fully operational in 2017. Agenda.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://agenda.ge/news/52315/eng Baku-Tbilisi-Kars (BTK) Rail Line, Azerbaijan, Georgia, Turkey. Railwaytechology.com [online] Dostupné na: http://www.railwaytechnology.com/projects/baku-tbilisi-kars/ BARANOWSKA, Lauren: Fundamental freedoms respected in well-administered presidential election in Georgia, international observers say. OSCE [online]. 2013. Dostupné na: http://www.osce.org/odihr/elections/107512 BARRY, Ellen. Russia Declares Deal to Join Trade Group. The New York Times [online]. 2011. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/11/03/world/europe/russia-says-it-will-join-wto-indeal-with-georgia.html?_r=0 BARRY, Ellen. Russian President Says U.S. Had Role In Georgian Conflict. The New York Times [online]. 2011. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/08/06/world/europe/06russia.html?_r=0 BENDAVID, Naftali a NORMAN, Laurence. EU signs pact with Ukraine, Georgia, Moldova. The Wall Street Journal [online]. 2014. Dostupné na: http://www.wsj.com/articles/eu-signs-pacts-with-ukraine-georgia-moldova1403856293 BIGG, Claire. Mikheil Saakashvili’s Polarizing Legacy. Radio Free Europe, [online]. 2013. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/saakashvili-mixedlegacy/25146918.html BLÍŽKOVSKÝ, Petr. Zahraniční politika a diplomacie: Úvod k vybraným tématům. Brno: Mendelova univerzita, 2014. 104

COLLIN, Matthew. Georgia to double troops in Iraq. BBC [online]. 2007. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/6433289.stm CONNOLY, Kevin. Bush has only tough talk for Russia. BBC [online]. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/7555806.st Convention (IV) respecting the Laws and Customs of War on Land and its annex: Regulations concerning the Laws and Customs of War on Land. 1907. Convention (IV) relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War. Geneva. 1949. CORSO, Molly. GEORGIA: Anti-Turkish Sentiments Grow as Election date Nears. InterPress Agency [online]. 2012. Dostupné na: http://www.ipsnews.net/2012/09/georgia-anti-turkish-sentiments-grow-aselection-date-nears CROFT, Adrian a MASON, Jeff: Obama Says NATO needs to boost presence in eastern Europe. Reuters [online]. 2014. Dostupné na: http://uk.reuters.com/article/uk-usa-eu-summit-nato-idUKBREA2P1XB20140326 Declaration on the situation in Georgia. GUAM Organization. 2009. Dostupné na: http://www.guam-organization.org/en/node/863 DITRYCH, Ondřej. The Georgian Succesion. ISS EU Brief. 2013. Dostupné na: http://www.iss.europa.eu/uploads/media/Brief_26.pdf EAST, David. Size and Foreign Policy Behavior. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: EMMOT, Robin a SIEBOLD, Sabine. NATO split on message to send Georgia on membership hopes. Reuters [online]. 2015. Dostupné na: http://www.reuters.com/article/us-nato-georgia-idUSKBN0TG1HP20151127 ERLANGER, Steve a MYERS, Steven Lee. NATO Allies oppose Bush on Georgia and Ukraine. New York Times [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2008/04/03/world/europe/03nato.html Eurasian Economic Union. [online]. Dostupné na: http://www.eaeunion.org/?lang=en#about-countries European Neighbourhood Policy Strategy Paper. Comission of the European Communities. Brussels, 2004. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52004DC0373&from=EN European Union Monitoring Mission to Georgia. Dostupné na: https://www.eumm.eu/en/about_eumm/mandate FARCHY, Jack: Vladimir Putin signs treaty with Abkhazia and puts Tbilisi on edge. Financial Times [online]. 2016. Dostupné na: http://www.ft.com/cms/s/0/24239f90-73e8-11e4-82a600144feabdc0.html#axzz47lZ6UsD5 105

FORSBERG, Tuomas. The EU as a Peace-maker in the Russo-georgian War. Policy Paper, Tampere: University of Tampere, 2010. FREEMAN, Colin. Russia signs integration deal with South Ossetia. The Telegraph [online]. 2015. Dostupné na: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/georgia/11484030/Russiasigns-integration-deal-with-South-Ossetia.html FULLER, Liz. Caucasus: Georgia, Azerbaijan Seek Alternatives To Russian Gas. Radio Free Europe [online] 2016. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/article/1073826.html GAUB, Florence a POPESCU, Nicu. The EU Neighbors 1995-2015: Shades of grey. Challiot Papers, EU ISS. 2015. s. 50. ‘Georgia Decided to Restore Constitutional Order in S.Ossetia’ – MoD Official. Civil Georgia [online]. 2008. Dotupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18941&search= Georgia doubles wine exports as Russian market reopens. Sputniknews.com [online]. 2016. Dostupné na: http://sputniknews.com/business/20131216/185616873/Georgia-Doubles-WineExports-as-Russian-Market-Reopens.html Georgia opts out of ex-Soviet military cooperation body. Pravdareport.com [online]. 2006. Dostupné na: http://www.pravdareport.com/news/world/03-022006/75406-georgia-0 Georgian President Hails “Warm Talks” with Putin. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=7258&search= Georgia tightens visa rules with Russia. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19351&search= Georgia in the Council of Europe. Council of Europe [online]. 2016. http://www.coe.int/en/web/portal/georgia Georgia, Foreign Operations Assistance Fact Sheet. United States Department of State [online]. 2014. Dostupné na: http://www.state.gov/documents/organization/233608.pdf GEVORKYAN, Alexander. The Legends of Caucasus: Economic Transformation of Armenia and Georgia. Department of Economics & Finance. New York: St. John’s University, 2014. Government Comission on EU integration. Office of the State Minister of Georgia on European & Euro-Atlantic Integration [online] Dostupné na: http://www.eunato.gov.ge/en/eu/gov-commission CHALOUPKOVÁ, Kamila. Gruzie a vstup do NATO po ozbrojeném konfliktu s Ruskem v srpnu 2008. Brno: Masarykova Univerzita, 2014. 106

Charta OSN. Dostupné na: http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statutmezinarodniho-soudniho-dvora.pdf Charter of the Organization of the Black Sea Economic Cooperation. Organization of the Black Sea Economic Cooperation. [online]. 1998. Dostupné na: http://www.bsecorganization.org/documents/LegalDocuments/statutory/charter/Download/CHAR TER%20web%20080630.pdf Istanbul Document. Istanbul: OBSE, 1999. Dostupné na: http://www.osce.org/mc/39569?download=true Joint Declaration of the Eastern Partnership Summit (Riga, 21-22 May 2015). 2015. Dostupné na: http://eeas.europa.eu/eastern/docs/riga-declaration-220515final_en.pdf JGRAKAVA, Zaza. Tragicomic? Georgian – Armenian relations. Georgiatoday.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://georgiatoday.ge/news/3421/Tragicomic%3F-Georgian---ArmenianRelations KAYA, M.K. a CORNELL, Svante E. Turkey and the Georgia War: a Bungled Stability Initiative. Turkey Analyst [online]. 2008. Dostupné na: http://www.turkeyanalyst.org/publications/turkey-analyst-articles/item/134turkey-and-the-georgia-war-a-bungled-stability-initiative.html KŘÍŽ, Zdeněk a ŠEVČUK, Zinaida. Georgia on the way to NATO after the Russian-Georgian armed conflict in 2008. Obrana a strategie [online]. 2009. Dostupné na: http://www.obranaastrategie.cz/cs/aktualni-cislo-12009/clanky/georgia-on-the-way-to-nato-after-the-russian-georgian-armedconflict-in-2008.html#.VzCsG_mLTb1 LUSAAC, Samuel. The Baku-Tbilisi-Kars Railroad And Its Geopolitical Implications for the South Caucasus. Caucasian Review of International Affairs. Vol. 2 (4), 2008, nestránkováno. Dostupné na: http://criaonline.org/5_5.html#_ftn1 MAKOVÁ, Jana. Vývoj smluvních vztahů EU a Gruzie v kontextu sousedské politiky a přípravy asociační dohody. Brno: Masarykova univerzita, 2014. MATALUCCI, Sergio. GEORGIA’S GAS RESERVES: RESOURCE OR DISADVANTAGE? Natural gas Europe [online]. Dostupné na : http://www.naturalgaseurope.com/georgias-gas-reserves-resource-or-disadvantage Medvedev: Goal Achieved, Operation Ends. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19060&search= MELIKYAN, Johnny. Georgia looks West, Armenia East. Opendemocracy.com [online]. 2014. Dostupné na: https://www.opendemocracy.net/od-russia/johnnymelikyan/georgia-looks-west-armenia-east-EU-CU-NATO 107

Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: http://geostat.ge/index.php?action=0&lang=eng NATO Week 2016: What does Georgia want from Warsaw Summit? Agenda.ge [online]. 2016. Dostupné na: http://agenda.ge/news/55456/eng NICHOL, Jim. Armenia, Azerbaijan and Georgia: Political Deevlopments and Implications for US Interests in Georgia and the Caucasus Region. New York: Nova Science Publishers, 2010. NICHOL, Jim. Georgia’s October 2012 Legislative Election: Outcome and Implications. Congressional Research Service. 2012. Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/R42777.pdf NICHOL, Jim. Russia-Georgia Conflict in August 2008: Context and Implications for U.S. Interests. Congressional Research Service. 2009. Dostupné na: https://www.fas.org/sgp/crs/row/RL34618.pdf NODIA, Ghia. The August 2008 war: main consequences for Georgia and its conflicts. Nationalities papers, Vol. 40, No. 5. Londýn: Routledge, 2012. Organization for Democracy and Economic Development – GUAM. [online] Dostupné na: http://guam-organization.org/node/240 OSCE donors pledge more than 10 million euros for economy in Georgia/South Ossetia. OSCE.org [online] Dostupné na: http://www.osce.org/cio/47428 OSCE Chairman regrets disagreement on OSCE future in Georgia. OSCE [online]. 2008. Dostupné na: http://www.osce.org/cio/50525 OSCE Mission to Georgia. Dostupné na: http://www.osce.org/georgia-closed/ PAPAVA, Vladimer. East European Democratization: The Political Economy of Georgia's Rose Revolution. Orbis. Amsterdam: Elsevier, 2006. PAPAVA, Vladimer. Georgia's Economy: The Search for a Development Model. Problems Of Economic Transition [serial online], 2014. PAPAVA, Vladimer. The Evolution of Economic Relations between Georgia and Russia in the Post-Soviet Period: Past Trends and Perspectives. Georgian Foundation for Strategic and International Studies. 2011. Dostupné na: http://carnegieendowment.org/files/RUSSIA_AND_GEORGIA_SEARCHING_T HE_WAY_OUT_English_Publication.pdf PARFITT, Tom. Russia bans imports of alcohol from neighbours. The Guardian [online]. 2006. Dostupné na: http://www.theguardian.com/world/2006/apr/13/russia.tomparfitt Parliamentary Assembly. OSCE [online]. Dostupné na: http://www.oscepa.org/meetings/annual-sessions/2016-tbilisi-annual-session

108

PEUCH, Jean-Christophe. Russia/Georgia: Opening Of Ferry Link Expected To Impact Regional Trade. Radio Free Europe [online]. 2005. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/article/1056771.html Remarks by President Obama and President Saakashvili of Georgia After Bilateral Meeting. The White House. 2012. Dostupné na: https://www.whitehouse.gov/thepress-office/2012/01/30/remarks-president-obama-and-president-saakashviligeorgia-after-bilatera Report. Independent International Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia. 2009. Dostupné na: http://www.civil.ge/files/files/2009/iiffmgc_report_volume1.pdf Reports on Georgia. Council of Europe [online]. Dostupné na: http://www.coe.int/en/web/tbilisi/reports-on-georgia1 ‘Russia Responsible for S.Ossetia Tensions’ – Tbilisi Says. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18922&search= Saakashvili Condemns Moscow’s Border Pact with Sokhumi, Tskhinvali. Civil Georgia [online]. 2009. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20827&search= Saakashvili on Russia’s “Attempts to Annex’ Abkhazia, S.Ossetia. Civil Georgia [online]. 2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18728&search SAFIROVA, Elena. The Mineral Industry of Georgia. U.S. Geological Survey. 2013 Dostupné na: http://minerals.usgs.gov/minerals/pubs/country/2013/myb32013-gg.pdf SEPASHVILI, Giorgi. Bush, Saakashvili Pledge Closer Ties. Civil Georgia [online] 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6314&search= SEPASHVILI, Giorgi. Moscow-Tbilisi: Problems Remain, Despite Cordial Tone. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=6212&search= SHAKARIAN, Pietro A. Will Georgia be the next Ukraine? The Nation [online]. 2014. Dostupné na: http://www.thenation.com/article/georgia-next-ukraine/ SHIRYEV, Zaur a KAKACHIA, Kornely. Azerbaijani – Georgian relations: The foundations and challenges of the strategic alliance. SAM review, Volume 7-8. Baku: Center for Strategic Studies, 2013. SINDELAR, Daisy. Georgian Parliament Approves Controversial Constitutional Amendment. Radio Free Europe [online]. 2010.Dostupné na: http://www.rferl.org/content/Georgian_Parliament_Approves_Controversial_Cons titutional_Amendment/2191769.html 109

SOKOV, Nikolai: The Withdrawal of Russian Military Bases from Georgia: Not Solving Anything. Monterey: Middlebury Institute of International Studies, 2005. State Minister: Georgia ‘Very Close’ to War. Civil Georgia [online].2008. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17775&search= STOUT, David and CHIEVERS, C.J. Bush Sending Aid to Georgia. The New York Times. [online]. 2008. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2008/08/13/world/europe/14prexy.html?_r=0 Světová Banka. [online] Dostupné na: http://databank.worldbank.org/data/download/GDP.pdf ŠEVČUK, Zinaida. Cesta Gruzie do NATO. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. Tbilisi Says Russia's Plan to Double Gas Price Politically Motivated. Civil Georgia [online]. 2006. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=14005 Tbilisi Steps Up Criticism of Russian Troops after Ganmukhuri Attack. Civil Georgia [online]. 2007. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=14414 Tbilisi Warns Moscow over South Ossetia. Civil Georgia [online]. 2004. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=7382&search= Text of Putin’s speech at NATO Summit (Bucharest, April 2, 2008). Unian.info [online]. 2008. Dostupné na: http://www.unian.info/world/111033-text-of-putinsspeech-at-nato-summit-bucharest-april-2-2008.html The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html TORBAKOV, Igor. South Ossetia Crisis Stokes Tension Between Russia and Georgia. Eurasia.net [online]. 2004. Dostupné na: http://www.eurasianet.org/departments/insight/articles/eav082504.shtml Twenty Third Round of Geneva Talks. Civil Georgia [online]. 2013. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25900 UN Data. [online] Dostupné na: http://data.un.org/Data.aspx?q=population&d=PopDiv&f=variableID%3a12 United Nations Observer Mission in Georgia. UN.org [online]. Dostupné na: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/past/unomig/background.html U.S. State Secretary meets Georgia‘s Foreign Minister. Civil Georgia [online]. 2016. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=29044 Visa liberalization with Moldova, Ukraine and Georgia. European Comission [online]. 2016. Dostupné na: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/what-wedo/policies/international-affairs/eastern-partnership/visa-liberalisation-moldovaukraine-and-georgia/index_en.htm 110

WALKER, Shaun. Georgia elects oligarch PM Bidzina Ivanishvili's candidate as president. The Guardian [online]. 2013. Dostupné na: http://www.theguardian.com/world/2013/oct/28/georgia-elects-ivanishvilimargvelashvili-saakashvili WHITMORE, Brian. Georgia’s Changing Russia Policy. Radio Free Europe [online]. 2013. Dostupné na: http://www.rferl.org/content/georgia-russia-foreignpolicy-ivanishvili-saakashvili/24971738.html World Bank Database. World Bank [online]. Dostupné na: http://data.worldbank.org/indicator/MS.MIL.XPND.GD.ZS/countries Údaj platný pro rok 2014. Zourabichvili: We Agreed to Close Bases by January 1, 2008. Civil Georgia [online]. 2005. Dostupné na: http://www.civil.ge/eng/article.php?id=9704 ZURABISHVILI, Tornike. Let Georgia Join NATO. Foreign Affairs [online]. 2016. Dostupné na: https://www.foreignaffairs.com/articles/georgia/2016-0412/let-georgia-join-nato

111

Zahraniční politika Gruzie vůči Rusku od roku 2003 do současnosti

Recommend Documents