NADSTANDARD. časosběrná revue

0

NADSTANDARD časosběrná revue

2016

1 Autoři ve hře nedodržují jednotu místa, času ani děje. Dopouštějí se četných retrospektiv, představují hlavní postavy v různých dobách a tedy v různém věku a přivádějí na jeviště mrtvé. Je na inscenátorech, jestli hlavní postavy obsadí podle věku několika různými herci včetně dětí, nebo obsadí každou z postav pouze jedním hercem a nechají jej hrát postavu ve všech věkových obdobích. V druhém případě se autoři domnívají, že realizace si vystačí s 16 herci (5 ženami a 11 muži), kteří mohou zastat i úlohu company, a s šestičlenným orchestrem. Slávek Otec Matka Viktor Milan Děda Babi Sestra

Primář

Mříž Vochoč/Stb1 Mlčoch/VB1 Jana Doktor

Družinářka Tonda

Slávek Metelka, ve věku od 8 do 63 let jeho otec (mrtvý) jeho matka (mrtvá) jeho syn, 35 let též: Mazák Československé socialistické armády Milan Stejskal, ve věku od 8 do 63 let jeho dědeček (mrtvý) jeho babička (mrtvá) zdravotní sestra v nemocnici též: Majerová nprap. Československé socialistické armády Asistentka režiséra Aneta ošetřující lékař v nemocnici též: Major Československé socialistické armády Režisér René bývalý komunista, bývalý politický vězeň a bývalý noční vrátný-uklízeč, v současnosti pacient psychiatrického oddělení, ve věku od 50 do 86 let ve věku od 42 do 81 let, v současnosti pacient psychiatrického oddělení též: VB2 ve věku od 38 do 75 let, v současnosti pacient psychiatrického oddělení též: Stb2 Slávkova manželka, mezi 25 až 30 lety též: Irena, holka z undergoundové kapely, kolem 20 let lékař u odvodu, mezi 45 až 50 lety též: Ředitel gymnásia též: Pavel Slepička, disident, básník pomocná výchovná síla ve školní družině též: Pavla Slepičková, zpěvačka, mezi 20 a 25 lety bubeník z undergroundové kapely, 20 let též: Vojín Českoslov. soc. armády

Nemocniční personál, branci, chór vojínů, zřízenci a lapiduchové, a další. Odehrává se v nadstandardním nemocničním pokoji a ve vzpomínkách. Celé představení doprovází hudební formace „Neoficiál“ ve složení: klavír, basa, bicí, saxofon, akustická kytara, akordeon.

2

PROLOG 1 Na scéně není téměř nic, kromě klavíru a soupravy bicích. Všechno ostatní, co bude potřeba ke hře herci, hudebníci a uměleckotechničtí pracovníci na jeviště postupně dopraví. Po jednom se přitrousí hudebníci a postupně začnou jamovat, až se z toho vyklube parádní úvodní číslo – Předehra. Režisér

(přikvačí po předehře doprovázen Asistentkou) Tak, parto, rozehraní jste, naladění taky, tak můžeme začít. Hlavně energie, energie a zase energie.

Hudebník

(sarkasticky) Jasně, rejžo. Trochu energie do toho umírání.

Režisér

(ochoten vždy hned o všem diskutovat) Ano, rozumím. Téma vám asi připadá poněkud nemuzikálové, že?

Hudebník

(ironicky) Ne, kdepak. Nemocnice, vzpomínky, umírání… Nic muzikálovějšího neznám.

Režisér

Ale jděte. Je něco z toho snad zcela neznámé například v současné klipové kultuře?

Hudebník

(jako s blbem) Tak má to být o tom jak to bylo tenkrát, nebo o tom jak je to teď?

Režisér

(sotva chápe) Bingo! (lehce tápe) O tom, jak to bylo, prostředky těmi…, jak je to teď.

Hudebník

(s významným pohledem na ostatní členy kapely) Jo táááák! Myslím, že tomuhle by neporozuměl snad jenom chápan dlouhoprstý.

Režisér

(spokojeně) Tak to bychom měli. (k Asistentce) Všechno je připraveno?

Asistentka

(odhodlaně) Ano, René.

Režisér

Aneto, spusťte to! (odejde)

Asistentka

(dlouze hvízdne na píšťalku) Pozóóóóór – AKCE!!!

3

1. DĚJSTVÍ 1. obraz / 1. výstup / přítomnost Sestra, Primář, Slávek Nemocniční chodba a nadstandardní pokoj Objeví se nemocniční personál, který při výkonu svých rutinních činností sketuje v jazzovém rytmu na melodii písně Poznání. Sestra přiveze postel na kolečkách. Sestra

(tlačí postel, na které leží Slávek, řve) Kam přijde ten trojitej bajpás?

Primář

(za scénou, s plnou pusou) Do nadstandardu.

Sestra

Na dvoják?

Primář

(za scénou) Né dvoják. Nadstandard.

Sestra

(pro sebe) Takže bejvalej dvoják.

Slávek

(tiše) Kde to jsem?

Sestra

Takže trojitej bajpás je prachatej. Trojitej bajpás nebude poslouchat, jak kolem něho dědci chrápou a prděj.

Slávek

(v polovědomí, ale už nepříjemně) Já nejsem žádnej trojitej bajpás, já jsem JUDr. Slavomír Metelka.

Sestra

Drž hubu, dědku. Slávek vytřeští oči a málem se posadí. Přidají se bicí.

Sestra

Jé, vy jste se probral. Já myslela, že jen tak melete ze spaní.

Slávek

(ohledává se) Jak dopadla operace?

Sestra

(řve) Ten trojitej bajpás se probral. (Slávkovi) Pan primář hned přijde, jen co si umeje ruce.

Slávek

(udiveně, přestane se ohledávat) Pan primář ještě operuje?

Sestra

Ne, svačí… Sestra zaparkuje postel a postupně k ní dopraví stojan s kapačkama, noční stolek, skříň, židli a další; všechno na kolečkách.

4 Slávek

(rozhlíží se) Já jsem chtěl nadstandardní pokoj.

Sestra

Tohle je nadstandardní pokoj.

Slávek

A čím se to jako vyznačuje?

Sestra

Záchod, sprcha, televíze, internet, lednička. Šest set korun na den ól inkluziv.

Slávek

Já chci domů…Já tady nechci umřít.

Sestra

Tady se neumírá, nebojte. Jo, kdybych vás vezla na jipku, tam se umírá. (odejde)

Sbor

Když jsem byl ještě malej kluk velkej a tenkej jako luk přál jsem si léta přeskočit přes třicet let a auto mít A konečně už klid A konečně už klid Dnes když se nikdo nedívá zas chvěju se jak tětiva Přes třicet let už auto mám No to se ví, že je to krám zralej tak na úklid zralej tak na úklid To jenom láska ví proč jsme tak málo laskaví vždyť s láskou člověk v nebi je a nekouří a nepije Houby, to jsou jen hormóny a chemie Houby, to jsou jen hormóny a chemie

1. obraz / 2. výstup / přítomnost Sestra, Slávek, Matka, Otec Nemocniční nadstandardní pokoj Matka

(přisedne na postel) To máš z toho kouření, Slávečku. Kolikrát já jsem ti říkala…

Slávek

Ale mami, já nekouřím.

Matka

Nelži, Slávku. Alespoň mámě nelži.

5 Slávek

Opravdu, mami, já už nekouřím.

Matka

A odkdy?

Slávek

Od tvýho pohřbu. Jak jsme vyšli z krematoria, a já se ohlédl a viděl jsem ten kouř, jak se valil z komína… už jsem si nikdy nezapálil.

Matka

To je dobře. Vidíš, všechno zlé je k něčemu dobré.

Slávek

A mami, jaké to je, být mrtvý?

Matka

(směje se) Dočkej času, jako husa klasu.

Slávek

Mami, já ještě nechci umřít! Já ještě nejsem připravený!

Matka

To člověk není nikdy. Ale ty neumíráš. Proto jsem tady. Jinak bych na tebe čekala na konci tunelu.

Slávek

Mami, já jsem někde četl, že tam na nováčky čekají mrtví příbuzní…

Matka

No… někdy.

Slávek

A bývají tam i… příbuzní z manželčiny strany?

Matka

Ty máš starosti.

Slávek

(nespokojeně) Z toho mám vážně hrůzu.

Sestra

(právě přišla) Čeho byste se bál, vždyť ještě nikam nejedeme. Jako ten vůl Lojza, tuhle se vožral a vezl toho stařečka po chodbě, a kam prý jedeme, ptal se ten dědek. Do márnice, říká Lojza. Ale já nejsem mrtvej, ječel ten dědek. A Lojza na to, však tam ještě nejsme. (baví se)

Slávek

Mohla byste mi zavolat pana primáře? Já taky ještě nejsem mrtvý.

Sestra

Jestli ho to bude zajímat? (řve) Pane primáři, ten nadstandardní trojitej bajpás ještě není mrtvý.

Slávek

(vstává a jde ke skříni) Tady já nebudu, já jdu domů, dejte mi šaty…

Otec

(vykoukne ze skříně) Slávo, uklidni se a běž do postýlky, chceš umřít na infarkt jako já? (zase se zavře)

Matka

Tebe zabilo něco jinýho.

6 Otec

(ze skříně) A co teda?

Slávek

Ta svině.

Sestra

(zpozorní) Jaká svině?

Slávek

To nebylo o vás. Já mluvím s tátou. On byl rád, že v osmašedesátým přišli Rusové a nám tu svini pořád někdo maloval na dveře.

Sestra

(moc mu nevěří) Jo, tahle svině. (odejde)

Otec

(vykoukne ze skříně) Já jsem byl z pěti dětí a já zažil za první republiky bídu. Takovou jste zaplaťpánbůh vy za socialismu nepoznali. (zase se zavře)

Matka

Ten socialismus tě přišel draho. Pro všechny jsi byl kolaborant. Nakonec jsi zůstal sám a z toho jsi umřel.

Otec

(ze skříně) Ve smrti jsme každý sám.

Matka

Alespoň vidíš, cos to měl za kamarády. (odejde)

Otec

(vyjde ze skříně) Nemůžeš mě nechat na pokoji alespoň po smrti? (odejde)

Slávek

Nehádejte se jak malí, když jste oba mrtví. Vám už o nic nejde, ale já mám za sebou trojitej bajpás.

Sbor

Pravej klid tady nenajdeš a jenom skáčeš jako veš Neunavuj se zbytečně vždyť kráčíš jenom po tečně Zbejvá se pomodlit Zbejvá se pomodlit Tak na konci i počátku jak starci, tak i robátku je jasná jenom jedna věc má přítomnost je moje klec To musí povolit To musí povolit To jenom smrtka ví proč jsme tak strašně vrtkaví po smrti člověk v nebi je a nekouří a nepije

7 a jenom havrani maj prémie a jenom havrani maj prémie

1. obraz / 3. výstup / přítomnost Sestra, Primář, Slávek Nemocniční nadstandardní pokoj Primář přichází se Sestrou po boku jako na velkou vizitu. Primář

Tak jak se cítíte?

Slávek

Blbě! Je to tady samý mrtvý, jak se tady mám v klidu uzdravovat?

Primář

Sestro, vy jste pustila pacienta na chodbu?

Sestra

Nene!

Primář

Tak jak ví o těch mrtvých?

Slávek

Pane primáři, mně je vlastně dobře, já jsem advokát, já mám spoustu práce, rozdělaný kauzy, nemůžete mě pustit domů?! Když by se se mnou něco stalo a já umřel, já vás budu u soudu zastupovat. Zadarmo!

Primář

Z toho, co říkáte, je jasně vidět, že nejste v pořádku. Že byste mě jako advokát zastupoval i po své smrti, to bych ještě pochopil, ale zadarmo? Člověče zlatá, vy mluvíte z cesty. Takže si vás tu určitě necháme. (odejde i se Sestrou)

1. obraz / 4. výstup / přítomnost Sestra, Primář, Slávek Nemocniční nadstandardní pokoj Bubeník začne cvičit různé rytmy na bicí všeho druhu. Slávek

(zvoní mu mobil) Ano, synu? Já tě neslyším, co je to za hluk? Na párty? Jo, na technopárty…Tak pozor, abys nepřišel k úrazu. Ne reprobedny, já myslím policajti. Peníze? Nemáš kartu? Jo prázdná? A těch dvacet tisíc, co ti měsíčně posílám…Málo? Valorizovat jako důchod? Poslouchej, já se nesmím rozčilovat, já mám po operaci. Jakou operaci? Trojitej bajpás! …a kdy jsem ti to měl říct?…haló…panchart jeden…zavěsil.

8 Po slovech „a kdy jsem ti to měl říct“ bubeník přestane, jako když utne. Slávkovi se udělá hodně blbě. Zalapá po dechu, chce dosáhnout na zvonek ale… Kytara a harmonika začnou hrát teskný nápěv písně Setkání. Je to mimoběžný duet Slávka a Milana. Oba jsou někde v meziprostoru mezi životem a smrtí. Slávek je víc vidět, Milana spíš jen tušíme. Slávek + Milan

Ten den byl lehce sychravý Ospalé odpoledne Konec hry, nic se nedaří Mlha se sráží na tváři A vítr spící v zákoutích se jenom těžko zvedne V koupelně slepých zrcadel jsem omyl zkřehlé ruce V lednici žádný pitivo Je třeba dojít pro pivo co chutná stejně hořce jak vítězná revoluce Prošel jsem známou ulicí A nadával, že zebe Mlha tlumila každý zvuk Přede mnou tiše kráčel kluk A podle chůze se džbánkem poznal jsem sama sebe Blahoslavená černá tmo Mlhavý noci chráme Zastavil jsem se, tiše stál A on se v mlze vzdaloval Já doufal jen, že my dva se nikdy už nesetkáme

Postel se Slávkem a s tím ostatním díky personálu někam odjedou.

9 2. obraz / 1. výstup / přítomnost Sestra, Primář, Milan, Děda, Babi Nemocnice, příjem pacientů Za scénou houkání a blikání. Na jevišti najednou shon. Sestra přiváží Milana od sanitky. Primář

Á pan Stejskal, slinivka. (k Sestře) Před kterou hospodou ležel tentokrát?

Sestra

(podívá se do „průvodky“) Kdepak nám to… U sviní!

Milan

Pane vrchní, budu platit. (směje se, sám tomu nevěří)

Primář

Vy už jste, pane Stejskale, zaplatil.

Milan

Vážně? (překvapení) A měl jsem dost chechtáků?

Primář

Vy jste zaplatil vlastním zdravím.

Milan

Zdravím? Já tě taky zdravím. A ty jsi jako kdo?

Primář

Vy si na mě nepamatujete?

Děda

(jde jakoby náhodou okolo, se zájmem si prohlíží všechno kolem, hlavně sestřičky) Milánku, vždyť tady pan primář tě minule probudil z kómatu.

Milan

Jsem byl asi trochu mimo, dědo. (upadá do bezvědomí)

Primář

Dědo? Sestro, říká mi ‚dědo‘. To vypadám starší než on?

Sestra

Vždyť vy jste tady jako pánbůh. A bozi jsou staří.

Primář

A nesmrtelní.

Sestra

A to je sexy. (probouzí Milana) Pane Stejskal, proberte se. Milan se s údivem probere.

Primář

Už si na mě vzpomínáte?

Děda

(zase jde jakoby náhodou okolo) Udělej panu primáři radost a řekni, že jo.

Milan

(neví nic) Ale jó… Jenom tě nemůžu zařadit…

Sestra

To je pan primář, pane Stejskal. Tady jste v nemocnici.

10 Milan

Mě se něco stalo?

Sestra

Trochu jste zkolaboval. Za poslední měsíc už potřetí.

Primář

Já jsem vám diagnostikoval zánět slinivky a vy jste mi utekl. Ani revers jste nepodepsal.

Milan

(už mu to dochází) No jo vlastně. Mně v poslední době bylo nějak blbě, to je fakt.

Sestra

Ležel jste na chodníku a nekomunikoval jste, říkali saniťáci. Během následujícího dialogu provádí Primář se Sestrou základní vyšetření. Primář něco říká a Sestra něco zapisuje.

Milan

Dědo, já zlobil?

Děda

(prohlíží si detailně jednu sestřičku, která o tom nemá tušení) Celej život.

Milan

Zůstaneš tu se mnou?

Děda

(kouká zrovna sestřičce do výstřihu) To víš, že ano.

Milan

A kde je babi?

Babi

(taky jakoby náhodou procházela) Tady jsem, Milánku.

Milan

Ahoj babi, co děláš?

Děda

(sarkasticky)Vaří.

Milan

A co vaří? Já bych si něco dal. (upadá do bezvědomí)

Děda

Nic nevaří! Vždyť víš, že jí hráblo, když naše Anička, tvoje máma, při porodu umřela.

Babi

Mně nehráblo, dědku. A s Aničkou jsem nedávno mluvila. Už je jí líp.

Děda

Nehádej se se mnou, bábo. Kdo se hádá, zaroste mu hrob (plevelem).

Milan

(probere se) Dědo, já už za váma asi brzo přijdu.

Děda

Já vím. Ale nespěchej. Každá prožitá chvíle je k něčemu dobrá.

Milan

A k čemu?

11 Děda

To poznáš sám.

Milan

A kurva… (upadne do bezvědomí)

Primář

(dokončil vyšetření) Sestro, stabilizujte ho, dejte mu třeba celerovej salát, (významně plácne Sestru po zádi) a zavezte ho na ÁRO.

Sestra

(sklapla desky) Tam je plno.

Primář

Tak ho dejte někam jinam.

Sestra

Jakou má šanci?

Primář

Normální pacient s takovou diagnózou… Deset k jedný.

Sestra

No, a tenhle?

Primář

Nula. Bubeník dá break a kapela zase spustí. Zatím, co Sestra veze Milana, ostatní nemocniční personál při výkonu svých rutinních činností zpívá.

Personál

To jenom smrtka ví proč jsme tak strašně vrtkaví po smrti člověk v nebi je a nekouří a nepije a jenom havrani maj prémie a jenom havrani maj prémie

2. obraz / 2. výstup / přítomnost Sestra, Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Sestra šlape na místě a jako „veze“ Milana na pokoj. Naopak, díky personálu „připluje“ nadstandardní pokoj i se Slávkem. Sestra

(přiváží postel s Milanem, Slávkovi) Tak vám vezu kamaráda.

Slávek

Já žádnýho kamaráda nemám.

Sestra

Nejvyšší čas nějakého poznat. (dává zástěnu mezi postele)

Slávek

Jak to myslíte… nejvyšší čas?

12 Sestra

Ležíte v nemocnici, jste starej a těžce nemocnej. Tak to myslím.

Slávek

Já si platím nadstandard. Záchod, sprcha, televize, internet, lednička. Kamarád nebyl v nabídce. Já chci umřít sám, bez kamaráda.

Milan

Když je řeč o ledničce, pivo by nebylo?

Slávek

V mé ledničce? Určitě ne.

Milan

Vodka?

Sestra

Na akutní zánět slinivky je vodka nejlepší, vy zlobile.

Slávek

Okamžitě si to odvezte, sestro. Narušuje mi léčebný režim.

Sestra

Je to jenom dočasně, než někdo um…, než se uvolní lůžko jinde.

Milan

Sestro, neděste toho přívětivého pána slovem dočasně. To slovo má pro nás pamětníky trochu jiný rozměr.

Sestra

Jaký rozměr? Dočasně je dočasně. (odejde)

2. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka Nemocniční nadstandardní pokoj Milan

Pro Rusáky bylo dočasně dvaadvacet let, než je Kocáb vyprovodil.

Slávek

Ten sluníčkářský rocker? Toho se tak lekli. Sestro, odvezte si to.

Milan

Není tady. Asi jsme vykročili špatnou nohou. Já jsem nějaký Milan. (natahuje kolem zástěny ruku k podání)

Slávek

(ruku ignoruje) Já nikam nevykročil. Já platím šest set korun denně za to, abych měl při umírání soukromí. Já se seznamovat nechci. Já tady s vámi nechci být…za moje peníze.

Milan

No tak vidíte. A co s tím uděláte? Prd.

Slávek

Já mám trojitej bajpás.

Milan

Když už mluvíme o zdraví, nemáte cigaretu?

13 Matka

Slávku, tak ty přece jenom kouříš?

Slávek

Já nekouřím! Od kremace nekouřím.

Milan

Vy máte už po kremaci? Kurva, kam mě to dali?

Slávek

To říkám mámě a neposlouchejte, když mluvím s rodiči.

Milan

Vy máte hrozně povědomej hlas. Nedabujete v televizi?

Slávek

Já nedabuju, já jsem advokát.

Milan

Já mám pocit, že vás vodněkud znám, ale nevím vodkud. Já vám nejsem povědomej?

Slávek

Já vás nevidím…naštěstí.

Milan

Kdyby se mi podařilo pohnout tou zástěnou a viděl bych vás, třeba bych si vzpomněl. (marně se natahuje)

Slávek

Já jsem po operaci, já jsem měl trojitej bajpás a uvítal bych na mém nadstandardním pokoji ticho a klid.

Milan

To chápu, když máte po kremaci. Ale vy mi někoho připomínáte a já nebudu mít klid, dokud si nevzpomenu koho. Já se znám. To je, jako když vám mezi zubama uvízne kostička a dokud ji nevyšťouráte…

Slávek

Nebuďte nechutný. Já platím šest set korun za den.

Milan

Jestli čekáte, že vám velkoryse nabídnu tři stovky, tak jste spadl z višně… (při manipulaci se zástěnou vypadne a maják vedle postele začne blikat a houkat)

2. obraz / 4. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka, Sestra Nemocniční nadstandardní pokoj Sestra

(přiběhne) Červený kód!!! Muž z postele!!! (při vracení Milana do postele zástěna spadne na Slávka - a muži se uvidí)

Milan

(radostně) Já už vím! Ty jsi Slávek Metelka!

Slávek

(zápasí se zástěnou) Ještě mě tu zabijou.

14 Milan

Ta svině!

Matka

A kvůli té svini táta nakonec dostal infarkt. Všichni kamarádi ho opustili. Pěkní soudruzi!

Slávek

Mami, to byla jiná svině. (k Milanovi) Vás já neznám!

Milan

Tak ty mě neznáš?

Matka

Ale to víš, že ho znáš, Slávečku. Pamatuješ? Milánek Stejskalů. Vždyť jste spolu chodili do školy.

Slávek

Mami, prosím tě, nepleť se do toho. (zoufale) Já vás nechci znát.

Matka

Na to už je pozdě.

Milan

Tak ty mě nechceš znát?

Slávek

Nevím, o co se snažíte. Dobře, nechci vaše tři stovky, ale neobtěžujte mě a dejte mi pokoj.

Milan

(opět v posteli, o něčem přemýšlí) Tak jo. Když to chceš hrát takhle, tak ti dám pokoj.

Slávek

(umanutě) Nadstandardní pokoj!

Milan

Konec konců máš po kremaci.

Slávek

(najednou vyjede) Jak ses někde objevil, vždycky byl hned průser.

Milan

Za to tys jenom fízloval.

Slávek

Já jsem se celý život choval slušně.

Milan

Slušně? A kdo dělal na základce pořádkovou službu v šatnách? A to ses hlásil dobrovolně! Psát jsi ještě pořádně neuměl, ale tužtičku a zápisníček jsi měl a kdo byl bez přezůvek, byl ztracenej!

Slávek

A Miláneček Stejskalů neměl přezůvky věčně! Pravidla jsou pravidla a zákony jsou zákony. A jsou tu od toho, aby se dodržovaly. Ty jsi byl vždycky problémové dítě, to říkala i soudružka vychovatelka z družiny.

Milan

Já jsem byl normální dítě, který si občas zapomnělo bačkůrky. To tys byl duševní krypl už v první třídě.

15 Slávek

Ano, byl jsem jiný. Nezapomínal jsem úkoly a měl jsem pořádek v brašně. Žádné drobky chleba, žádné ohryzky.

Milan

A pořád ses hlásil. Jako idiot. A když tě vyvolali, nevěděl jsi nic!

Slávek

Přece nešlo o vědomosti. Tady šlo o to ukázat, že jsem aktivní. Že spolupracuji.

Milan

Všem jsi lezl do zadku. ‚Soudružko učitelko, Stejskal řekl „hovínko“‘.

Slávek

A nebyla to pravda?

Milan

Pravda se přeceňuje.

Slávek

A proč jste mě nechtěli do party?

Milan

Protože jsi byl tak nesnesitelně vzornej a nesmyslně pozitivní. (paroduje) ‚Gagarin nám ukazuje cestu do vesmíru!‘ (s úšklebkem) Gagarin byl celou dobu vožralej, jinak by ho tam nahoru nedostali.

Slávek

Možná byl opilý, ale byl první, koho tam dostali.

Milan

Můj děda říkal, že tvůj opravdový otec byl Lenin, protože vaši se i v ložnici drželi hesla ‚Lenin vždy s námi.‘

Slávek

Tohle nebudu za šest set korun na den poslouchat.

Matka

On to tak nemyslí, Slávečku. Je vystrašený, protože je v nemocnici a má nemocnou slinivku. Vždyť já jsem soudruha Lenina ani neznala.

Milan

Já se nechci hádat. Mě jenom nahráblo, žes dělal, že mě neznáš.

Slávek

No jo…Já se dokonce nesmím hádat. Já jsem po operaci. Trojitej bajpás. Na školu nerad vzpomínám. Starší mě mlátili a spolužáci se se mnou nebavili. Ani nevím proč. Ale šťastný jsem nebyl. To vím.

Milan

Dětství je fajn jenom ve vzpomínkách. Znova bych ho prožívat nechtěl.

Milan + Slávek

Měl bys být dobrý syn A hodné dítě k tomu Starat se o hračky A chodit brzo domů Červené trenýrky A bílé lakýrky

16 Vším bys měl být a nakonec je jedno, co ti není vhod Je nejasná jen jedna věc Kde vzít čas na život Být pilným studentem Života věd a lásky Učit se litery Číst všechny moudré svazky Seprané blue džíny Od hospodské dřiny Vším bys měl být a nakonec je jedno, co ti není vhod Je nejasná jen jedna věc Kde vzít čas na život Tatínkem, přítelem, Kámošem co má hobby I funkcionářem Dědečkem, který zlobí Ty milé babičky Sprosťárnou z lavičky

3. obraz / 1. výstup / vzpomínka / 1961 Slávek, Milan, Družinářka Škola Slávkovi a Milanovi je osm let a s brašnami na zádech se mlátí pytlíky s přezůvkami. Družinářka

Chlapci, okamžitě toho nechte.

Milan

(sedí na Slávkovi a řeže ho do hlavy) Metelka si začal.

Družinářka

Milánku, sesedni! Slávečku, vstaň!

Slávek

Soudružko družinářko, Stejskal říkal, že soudruh Lenin byl syfilitik.

Družinářka

A ty víš, co to znamená?

Slávek

Ne.

Družinářka

Tak to neříkej.

17 Slávek

To říkal on!

Milan

Mně to říkal dědeček.

Družinářka

To nevíte, chlapci, že pionýr se nesmí prát?

Milan

Já se prát můžu, mě z Pionýra vyloučili.

Družinářka

Jak to, že tě vyloučili z Pionýra?

Slávek

Protože jeho dědeček a babička jsou pobožní. Chodí do kostela a věří na Boha a na Ježíška.

Družinářka

A ty víš co je to Bůh?

Slávek

Ne.

Družinářka

Tak o tom nemluv, když nevíš, co to je. A proč nevěříš na Ježíška?

Slávek

Protože nejsem blbej. Já věřím na Dědu Mráze.

Slávek + Milan

A když pak máš i čas jsi sám součástí tlení Nic tě nezajímá K ničemu už ti není Kytičky zespoda Přihlouplá hospoda Vším bys měl být a nakonec je jedno, co ti není vhod Je nejasná jen jedna věc Kde vzít čas na život

3. obraz / 2. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

A co tvoji prarodiče, ještě žijí? Pořád chodějí do kostela? Teď už je to zase v módě.

Milan

Jsi blbej? By jim bylo sto dvacet let. Jasně že ne. A mohli by. Do kostela to mají kousek. Ležej u jednoho na hřbitově. Máme tam rodinnou hrobku, leží tam máma, babička… Poslední šel děda. Na toho si pamatuju.

18 Děda

(náhodou jde zase okolo) To je dobře, protože je mnohem lehčí být mrtvý, když si na vás někdo pamatuje. Vono je samozřejmě fajn, když si vás někdo zapamatuje i za vašeho života. Ale po smrti to vyloženě potěší. Ležím v jedné z těch nemocnic Posílám důchod poslední Před sebou nemám vůbec nic Tak prosím jednou poslechni Před sebou nemám vůbec nic Tak prosím jednou poslechni Spláchni tu hořkou chut‘ smrti Až dostaneš můj telegram Před smrtí není vyhnutí Tak nědělej z ní melodram Před smrtí není vyhnutí Tak nědělej z ní melodram Nepřete se kvůli hrobu Kdo tam byl častějc zametat Vy víte snad, že tam probůh Nebudu ležet tiše spát Vy víte snad, že tam probůh Nebudu ležet tiše spát Je ti to líto no tak dík Setkáme se na funuse Hlavně abys měl kapesník Míval jsi drobky na puse Hlavně abys měl kapesník Je ti to líto no tak dík Každej tam musí tak ahoj Vždyt‘ jenom měním postele Tu ránu si v duši zahoj Netrap se, tvař se vesele Tu ránu si v duši zahoj Každej tam musí tak ahoj Každej tam musí tak – nashledanou

Milan

Ale navštívit v nemocnici jsem ho nestih.

19 3. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Říkal jsem ti, že se táta chtěl zastřelit?

Milan

(nevěřícně) Kvůli tý svini?

Slávek

Nakonec dostal infarkt. A máma umřela před pěti lety.

Milan

Aspoň jsi ji měl.

Slávek

Aspoň jsem přestal kouřit. Zdraví mám jenom jedno.

Milan

A mizerný.

Slávek

Až na ten trojitý bajpás jsem docela jura. Mám dnu, zvýšený cholesterol, artrózu v rameni a vybočený palec na pravé noze, jinak jsem docela fit.

Milan

Jsi ženatý?

Slávek

Rozvedený.

Milan

Máš děti?

Slávek

Syna.

Milan

Co dělá?

Slávek

Život je jedno velký zklamání.

Milan

(pokývá hlavou) Zklamání je moje druhý jméno.

Slávek

Kolikrát si říkám, že by bylo nejlepší nenarodit se.

Milan

Ale komu se to povede? Jednomu z tisíce.

Slávek

Po střední škole se to začalo sypat. Chtěl jsem na vejšku… A co ty? Cos dělal po maturitě?

Milan

(lakonicky) Nastoupil jsem jako pomocný dělník do truhlárny.

Slávek

(s jakousi jízlivostí) Prosím tě! Tys měl na víc, ne?

20 Milan

Chtěl jsem… (cíleně) Chtěl jsem jet do Anglie na výměnný pobyt… naučit se řeč… A ty?

3. obraz / 4. výstup / vzpomínka / 1972 Slávek, Milan kancelář ředitele gymnásia Ředitel

Metelko, Metelko, co jste to v té Praze dělal? Takový…v podstatě… dobrý student, takový výborný posudek jsme vám napsali a vás na tu právnickou fakultu nepřijali. Zakladatel Svazu socialistické mládeže na škole a předseda školního výboru. Nějaký problém u přijímací zkoušky?

Slávek

Ptali se mě, co je to Ústava.

Ředitel

To jste jim řekl, ne?

Slávek

Neřekl.

Ředitel

Vůbec nic?

Slávek

Nic.

Ředitel

A to proč?

Slávek

Celej život mi říkali: když o tom nic nevíš, tak o tom nemluv.

Ředitel

A tak! A budete se odvolávat?

Slávek

Nemohu. Odvolávat se prý mohou jenom ti, kteří přijímací zkoušky udělali a nepřijali je. Myslím, že to je diskriminace.

Ředitel

(s pochopením) Hmmm… A co budete dělat?

Slávek

Matka mi sehnala místo referenta u komunálních služeb, oddělení správy popelnic a kontejnerů.

Ředitel

Tak než nás opustíte a budete řídit popelnice a kontejnery, musím s vámi jako s předsedou SSM posoudit žádost o výměnný pobyt v Anglii. Z třídy s rozšířeným studiem angličtiny se přihlásil nějaký Milan Stejskal.

Slávek

(zalapá po dechu) Milan Stejskal, ten pr… Výměnný pobyt v Anglii?

21 Ředitel

Ano. Přijali ho na Filosofickou fakultu, ale napsali mu, že pro nedostatek studijních míst – to víte, je těžká doba, nemá kdo učit – jej mohou přijmout až příští rok. Tak mu to vycestování musíme doporučit my. A k tomu potřebujeme stanovisko školního výboru SSM. Znáte ho?

Slávek

Trochu ano. Chodili jsme spolu na základní školu.

Ředitel

No výborně. A můžete ho doporučit?

Slávek

Víte, pane řediteli, vy jste tu tenkrát nebyl. V prvním ročníku, to bylo těsně po srpnu šedesát osm, otřásaly touto školou stávky studentů, kteří odmítali normalizaci společnosti.

Ředitel

To vím. Proto musel odejít tehdejší ředitel a přišel jsem já. A jak to souvisí se Stejskalem?

Slávek

On ty stávky organizoval.

Ředitel

Bylo mu patnáct, byl pomýlený. K mladým lidem musíme být shovívaví. Jistě se poučil.

Slávek

Nepoučil.

Ředitel

Jak to myslíte?

Slávek

On nemá kladný vztah k socialistickému zřízení.

Ředitel

Jak se to projevuje?

Slávek

On se nezapojuje.

Ředitel

Mladé lidi je třeba vhodně motivovat. Já bych nad ním nelámal rákosku… tedy hůl…

Slávek

Spolupracuje s pochybnými rádoby hudebními skupinami. Říkají si underground. S hudbou to ovšem nemá nic společného.

Ředitel

Mladá generace musí přicházet vždy s něčím novým. To se usadí. Podívejte se, i Jan Jakub Ryba, takříkajíc kolega učitel, byl ve své době považován za hudebního výstředníka. Znáte, ne? (zpívá velmi falešně) ‚Hej, mistře! Vstaň bystře!‘ S tím náboženstvím to samozřejmě trochu přeháněl.

Slávek

Když jsem ho vyzýval ke vstupu do Socialistického svazu mládeže, tak řekl, že není patolízalská svině.

22 Ředitel

Individualista. Možná ho mrzelo, že s takovým nápadem nepřišel sám jako první.

Slávek

O soudruhu Leninovi tvrdí, že trpěl syfilídou.

Ředitel

(vyděsí se) Cože?!

Slávek

Syfilídou!

Ředitel

A to má tu drzost hlásit se na výměnný pobyt v Anglii?

Slávek

On už je takový drzý.

Ředitel

Když chce být drzý, ať je. Ale doma. My už mu tu drzost vyženeme z hlavy.

3. obraz / 5. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Milan

A ty?

Slávek

Co já?

Milan

(důrazně) Chtěl jsem jet do Anglie na výměnný pobyt… naučit se řeč… ale škola to zatrhla. Svaz socialistické mládeže to nedoporučil. (pro-lo-že-ně) A ty?

Slávek

(náhle rozhorleně) A jaká by v tom byla spravedlnost? Já jsem se zapojoval, snažil, dělal všechno možný, a mě nevezmou na právnickou fakultu? A ty? Jenom ses flákal, kde se dalo, jen ne ve škole, s partou dalších neumětelů a říkali jste si underground, a s nějakýma děvkama… a ty pojedeš do Anglie!?

Milan

(úplně klidně) Takže tys mě takhle zařízl. Kdybys chtěl do té Anglie jet sám, tak bych to pochopil. Tys to udělal jen tak, z čiré radosti, že můžeš škodit.

Slávek

(náhle krotce) Bylo nám osmnáct…

Milan

A tobě to jako svinstvo nepřipadá.

Slávek

To byla jiná doba.

Milan

Když v osmnácti někoho zabiješ, je o to míň mrtvej?

Slávek

(je mu to nepříjemné) A nikoho jsem nezabil, nebuď patetický.

23 Milan

Můj život se mohl ubírat jiným směrem. Kopnul jsi do výhybky. Světový strany měly bejt stejný Jenomže pravda to jistě nejni Někde zlý horka maj Někde neznaj tramvaj Někde tak málo maj, že nemakaj Já se přesvědčím na vlastní voči Že je vůl kdo proti větru močí Mokré obě tváře Meju v sauně v páře Svítání, hodina pro mlíkaře Na malým rendlíku, ten se někde splaší Vohřeju si svoji voblíbenou kaši Dopřeju si pívo a cigáro s filtrem Necejtím se špatně, všechno je mi dražší

3. obraz / 7. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka, Děda, Otec, Babi, Major Nemocniční nadstandardní pokoj Následující „záhrobní“ scéna je charakteristická tím, že Slávkovi rodiče jsou stacionární – přijdou a setrvají. Milanovi prarodiče „cirkulují“ – neustále přicházejí a odcházejí. Matka

(přijde a sedne si) Slávek do ničeho nikdy nekopal. Ani do kamenů, ani do vyhýbek…

Děda

(projde) Milostivá paní, to nesmíte brát tak doslovně.

Otec

(hovoří ze své oblíbené skříně, kostlivec jeden) Každý si za svůj osud může sám.

Matka

Že tě huba nebolí. Ty sis taky mohl za svůj infarkt?

Otec

(ve skříni) To bylo něco jiného! To byla ta …

Děda

(přichází) …svině.

Babi

(prochází) Zabijačka! Uvařím guláš.

Děda

(odchází) Guláš už v tom je dost, bábo.

24 Otec

(ze skříně) Kdyby se Milan choval řádně, neměl by ho Slávek za co udat. Může si za to sám.

Slávek

Já jsem ti život nezpackal.

Milan

Ale já neměl… já nemám… Neudělal jsem kariéru, no a? Ale žil jsem svobodně… v rámci možností. Babi přískoky s krytem překonává jeviště. Pak děda, který ji hledá.

Děda

Svoboda v rámci možností…To je něco jako tygr v psí boudě.

Otec

(ironicky, pořád ze skříně) A co to vlastně je ta vaše svoboda?

Babi

(utíká zpátky) Svoboda je poznaná a přijatá nutnost. To ví i to prase. Přiběhne děda, a chce bábě vynadat. Babi ho předejde.

Babi

(rezolutně) Já bych tam dala i játra. To se do zabíjačkového guláše běžně dává…

Major

(náhle vstoupí nepatřičně do jejich prostoru) Co je to tady? Nemáte co dělat? Pozor! Do zaměstnání rozchod! Každej, kam patří! Makám, makám, pokračujeme druhým dějstvím. (koukne na hodinky) Na tohle já nemám čas.

Majerová

(zapíská) Mrtvoly ven, živí dovnitř! A všichni svlíkat! I trenky! Ponožky dolů!

Mrtvoly se neochotně rozcházejí. Nprap. Majerová organizuje odvodovou místnost.

2. DĚJSTVÍ 4. obraz / 1. výstup / vzpomínka / 1972 Milan, Major, Doktor U odvodní komise Majerová

(podává majorovi a doktorovi „materiály“) Další!

Milan stojí v trenýrkách před odvodní komisí. Major

Narovnejte se, soudruhu branec.

Milan

Já jsem narovnaný.

Doktor

Vy máte skoliózu?

25 Milan

Co to je?

Doktor

A bederní lordózu?

Milan

Bederní co?

Major

Umíte cizí jazyky?

Milan

Anglicky. Pasivně.

Major

Co to znamená?

Milan

Nemluvím. Poslouchám.

Major

A rozumíte?

Milan

Ne.

Doktor

Udělejte čelem vzad. Tak co je?

Milan

Čekám na povel.

Majerová

Nešaškujte! A otočte se. (Milan se otočí)

Doktor

Vy máte ploché nohy.

Milan

Jenom příčně a podélně.

Major

Hrajete na hudební nástroj?

Milan

Na klavír.

Major

Máte ho sebou? Majerová se na Majora podívá přes obrubu brýlí.

Major

(rychle) Beru zpět. Doktore?

Doktor

U nás v márnici leží pár zdravějších jedinců.

Major

Služba beze zbraně. Půjdete na devatenáct měsíců budovat v Praze metro a pak na pět měsíců na vojnu ke stavební rotě. Odchod.

26 Milan

Co jsou to usazený laktáty Věděl jsem z vyprávění vod táty Únava překvapí Najednou přikvapí Rád ležím na měkkým na kanapi Připadám si jako v Sakramentu Jak mukl pod pytlema cementu Prastará profese A žádná progrese Pokrok tu nižádnej nepřinese Na malým rendlíku, ten se někde splaší Vohřeju si svoji voblíbenou kaši Dopřeju si pívo a cigáro s filtrem Necejtím se špatně, všechno je mi dražší

4. obraz / 2. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Milan

Dělal jsem na trase ze Slintáče na Trafáč.

Slávek

Rozumím. Ze stanice I. P. Pavlova do stanice Muzeum.

Milan

Byl jsem tesař-lešenář. Měl jsem sekyrku, ráčnu a helmu. Byl jsem dělník. Kdo je víc? V podstatě jsem byl vládnoucí třída. Prostě ses ulil jako vždycky. To já jsem si odsloužil poctivé dva roky. A nelitoval jsem. Z vojny jsem odcházel jako četař!

Slávek

Milan

(paroduje) Sloužím socialistické vlasti.

4. obraz / 3. výstup / vzpomínka / 1973 Slávek, Mazák na rotě Mazák

Kurva Metelka co to je? Řekl jsem rajóny vyčistit a né zaprasit, piča.

Slávek

Ale já…

Mazák

Piča, ty pičo, drž piču a nepičuj, nebo dostaneš přes piču, nebo co to máš, piča. Kde máš kartáček na zuby, piča?

27 Slávek

Ale já…

Mazák

Kartáčkem na zuby, piča, budeš tu podlahu čistit, piča, až se, kurva, piča, bude blejskat jak psí koule, piča. Jedu, jedu, jedu Metelka a vrkám, vrkám, vrkám, protože jsem zasranej holub. (uvědomí si, že to dlouho neřek) Piča.

Slávek

Sloužím socialistické vlasti.

4. obraz / 4. výstup / vzpomínka / 1974 Milan, Pavla, Tonda, Irena Hudební zkušebna Klavír a ságo hraje pasáž ve stylu free jazz. Bubeník Tonda se chystá zpívat. Vejde Milan. Beze slova vezme Tondovi mikrofon a s „okouzlujícím“ úsměvem kráčí k Pavle. Tonda jenom pokývá hlavou a sedne si zpátky k bicím. Milan

(ironicky „na vysvětlenou“) Sloužím socialistické vlasti!

Pavla

Jdi do prdele!

Milan

Probudili mě v poledne Polévka tiše klokotá Byla to volná sobota Já vstávám a je poledne Pak lžíci na stůl položím Mám dojem, že jsem naměkko To vždycky hledím daleko A pak se někde položím

Milan + Pavla

Mám zvláštní pocit za nosem kvůlivá čemu tady jsem Na co mám nárok na co ne Co může zůstat v talóně Jaký jsou trumfy,kdo to ví Žaludový či kulový Nebo to chce třeba líně hodit karty lícem k hlíně Nebo bejt hodnej na lidi Pít pivo, když to nevidí

28 Milan

Chtěl bych se nějak vyjádřit Dát všemu kolem sebe řád Začnu si solar plexus hřát Ten pocit nelze vyjádřit Probudili mě navečer Ten skvělej pocit vyvanul Jsem osel anebo jsem vůl V poledne ráno navečer

Milan

(k Tondovi) Tak co, nezpívám to líp než ty?

Tonda

Zpíváš to sice víc falešně, ale zato máš horší rytmus.

Pavla

Tenhle tátův text nesnáším. (odejde)

Milan

(k Tondovi) Máš vztek, že Irena teď chodí se mnou.

Tonda

(odevzdaně) Já vztek nemám.

Irena

Milane, musím s tebou mluvit.

Milan

Děje se něco? Dáš si panáka?

Irena

Dala bych si, ale nemůžu.

Milan

Já peníze mám.

Irena

Nejde o peníze. Jsem v tom.

Milan

Se mnou? Spíme spolu teprve dva měsíce.

Irena

S tebou. Alespoň myslím. Je to hodně pravděpodobný.

Milan

To je trochu průser, že jo.

Irena

To je.

Milan

Seženu peníze na potrat.

Irena

Mně už potrat neudělaj. Posledně mi to řekl doktor. Bylo by to mockrát za sebou.

Milan

Tak co uděláme? Já jdu za pár dní na vojnu.

29 Irena

Na dva roky?

Milan

Jenom na pět měsíců, ale stejně…

Irena

(svěsí hlavu) Vrátím se k mámě, na venkov. Máma mi s dítětem pomůže…

Milan

Dej mi adresu, napíšu ti…Co to je za číslo…to je telefon?

Tonda

(smutně ironicky, sám se doprovází jednou štětkou na charlestonku) Probudili mě na večer Ten skvělej pocit vyvanul Jsem osel anebo jsem vůl V poledne ráno navečer

4. obraz / 5. výstup / vzpomínka / 1974 Slávek, Major, Vojín Na rotě Major

(školení mužstva – major školí dva: Vojína a Slávka) Soudruh prezident armádní generál Ludvík Svoboda je, soudruzi vojáci, nemocný. A spí. Proto soudruzi poslanci Federálního shromáždění přijali zákon, že skon… (podívá se do papíru) že skončí. (pro jistotu) Tedy ve funkci. Názory?

Vojín

Ne.

Major

Nebojte se. Názory mít můžete. Jakékoli. Jenom je nemůžete říkat veřejně. Ale tady jsme mezi sebou. Co?

Slávek

A kdo bude nový soudruh prezident?

Major

Soudruzi z ústředního výboru vybrali jako nejlepšího kandidáta soudruha Gustáva Husáka. Co si o tom myslíte, vojíne?

Vojín

Nic.

Major

Víte snad o někom z našich představitelů, kdo by byl lepší kandidát?

Vojín

Nevím.

Major

Vy neznáte žádné další naše představitele?

Vojín

Znám.

30 Major

Tak nějaké jmenujte!

Vojín

Tolik jich zase neznám.

Major

(ztratí trpělivost) Pozor! Rozchod! Již koncem „školení“ vstoupí Majerová. Po rozchodu podá Majorovi lejstro a odejde.

Major

Metelka, vy ne.

Slávek

Sloužím socialistické vlasti.

Major

(sedne si) V pořádku, dejchejte, Metelka. Posaďte se, soudruhu. Vy jste se hlásil do poddůstojnické školy? (sedá si) Ano, soudruhu majore. Ale nebyl jsem přijat.

Slávek Major

A víte proč? (kouká do lejstra) Fyzicky jste na tom špatně a máte slabé výsledky ze střelby. Tak by socialistický poddůstojník vypadat neměl. (významně) A… nejste oblíbený v kolektivu. Jaké je vaše rodinné zázemí?

Slávek

Já mám jenom matku. Otec zemřel na infarkt.

Major

Kvůli kouření?

Slávek

Kvůli té svini.

Major

Někdy je lepší preventivní rozvod. Ale vaše rodina mě zase tolik nezajímá. Potřebuju vědět, jestli nejsou v mužstvu nějaké nálady…ohledně generála Svobody. Jako že je to nespravedlivé…a tak. Pro armádu je to citlivá věc.

Slávek

O ničem nevím.

Major

A kdybyste věděl?

Slávek

(vycítí šanci) Neprodleně nahlásím.

Major

(nápadně pečlivě vkládá lejstro do desek) S tou poddůstojnickou školou to není ještě uzavřené, Metelka. Když se budete snažit…Rozumíme si?

Slávek

(vystřelí do pozoru) Sloužím socialistické vlasti.

31 4. obraz / 6. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Sestra Nemocniční nadstandardní pokoj Zatím, co chlapci si vyměňují repliky, Sestra provádí běžnou nemocniční rutinu. Narovná prostěradla pod pacienty, vynese bažanty, rozdá injekce. Milan

(s úšklebkem) Když se budete snažit…

Slávek

Nebylo co hlásit.

Milan

Poddůstojnická škola…

Slávek

Každýmu to bylo u prdele.

Milan

A do civilu jako četař.

Slávek

No a co?

Milan

A potom práva…

Slávek

Dálkově.

Milan

Co se v mládí naučíš…

4. obraz / 7. výstup / vzpomínka / 1975 Milan, Mazák, Major Kasárna, zvuková kulisa kasáren Táhle zalká saxofon, aby pak vykvílel první tóny melodie písně Na rotě. Ozve se píšťalka. Několik píšťalek. Několik hlasů řve: „Nástup!“ Mazák

(vojenský řev, nepičuje, je to oficiální) Vojín Stejskal, zase poslední na nástupu, celá četa kvůli vám přijde pozdě na snídani…a co ty kanady?! Z hloubky se přidá klavír. Jaksi romanticky a syrově zároveň.

Milan

Nejhorší je to ráno To těžko pochopíš Bleskově mít ustláno A přitom ještě spíš Bleskově mít ustláno Potom se běží ven

32 Nejhorší je to ráno Začíná nový den Přidají se bicí. Mazák postaví Milana do pozoru a řve na něj. Vždycky slyšíme jen řvoucího, Milana ne. Mazák

Výstroj vzor 63…Vojín Stejskal, tohle není vzor 63… Jak ukradli?! Voják se stará, voják má! Po textu doplní instrumentaci refrénu harmonika a kytary. Tak učiní vždy. Kolem Milana se začíná stahovat chór vojínů.

Chór vojínů

Mazák

Silnice z asfaltu ve škarpě jinovatka zima jak na Baltu a v kapse stará patka zahřej si trochu dlaně ohýnkem cigaret teplý dým foukej na ně mrazem ti praská ret (užívá si to) Vojín Stejskal, nástup na trest po službě, směr nádraží, vykládka, tři tisíce pytlů cementu. Lahůdka!

Milan sebou vzdorně trhne směrem k Mazákovi. Ostatní vojíni ho zadrží. Mazák

(směje se) A pozor na zobák, zobáku! Členové chóru vojínů začínají tančit ve stylu tanečního tělesa Alexandrovců.

Milan

Mráz pálí tě na kůži Máš zpívat na rozkaz Song o hradecký růži Nejlíp je ztratit hlas Song o hradecký růži Namísto vůně žen Mráz pálí tě na kůži Začíná nový den Milan se vrhne na Mazáka a vytne mu políček. Mazák se na Milana vrhne, perou se.

Major

(přiběhne) Roztrhněte je! Chór vojínů drží Milana. Mazák se zvedá ze země a utírá si hubu od krve.

33 Major

(řve) Vojín Stejskal, nebudete mi tady mlátit svobodníka! Pozor! Tak to jsem neviděl…vy jste drzý i v pozoru! Odvést! Tančící vojíni zpívají a nutí Milana, aby tančil s nimi.

Chór vojínů

Silnice z asfaltu ve škarpě jinovatka zima jak na Baltu a v kapse stará patka zahřej si trochu dlaně ohýnkem cigaret teplý dým foukej na ně mrazem ti praská ret (už do předchozího refrénu čte z rozsudku, po refrénu je slyšet) …a odsuzuje se k deseti měsícům ve vojenské věznici v Sabinově.

Major

Vojíni kleknou do kruhu kolem zpívajícího a tančícího Milana a tleskají do rytmu. Milan

Pak půl hodiny stojíš Frontu na horký čaj Pořád se trochu bojíš To tady všichni znaj Pořád se trochu bojíš Je to zlý jako sen Tak raděj klidně stojíš Začíná nový den

Mazák

(vysmívá se, ale drží si odstup) …tě vítám zpátky… trochu hubenej, Stejskal… to je náhoda… zrovna přivezli cement… vojna ti skončí, až řeknu já! Následuje velkolepé tanečně pěvecké finále, při němž si vojíni pohazují Milanem jako hadrovou panenkou.

Chór vojínů

Silnice z asfaltu ve škarpě jinovatka zima jak na Baltu a v kapse stará patka zahřej si trochu dlaně ohýnkem cigaret teplý dým foukej na ně mrazem ti praská ret

34 Major

(naprosto vyčerpanému Milanovi, který sotva stojí na nohou) Vojín Stejskal, vy máte kliku, že jdete do civilu, já bych vás tady naučil disciplíně. Stejně skončíte v kriminále jako tady, pamatujte na má slova. (Milan upadne)

5. obraz / 1. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Milan

(s neproniknutelným výrazem) Nemůžeš mi půjčit mobil?

Slávek

Nemáš svůj?

Milan

Zůstal v kapse kalhot.

Slávek

Na co ho chceš?

Milan

Musím zavolat dědovi.

Slávek

Říkal jsi, že děda je mrtvý!

Milan

Lhal jsem.

Slávek

Proč mě to nepřekvapuje. (neochotně mu dává chytrý telefon)

Milan

(telefonuje) Má schránku…dědo, ležím v nemocnici na interně, abys neměl starost. Přines pivo. Nadstandarní pokoj. Milan. (ke Slávkovi) To umí internet, že jo?

Slávek

Samozřejmě. (zarazí se) Počkej, kolik mu je?

Milan

(nehne brvou a zabývá se dál telefonem) Děda je dávno mrtvý. Potřeboval jsem ten telefon. Tak se podíváme – seznamy stb – vyhledávání –

Slávek

Dej to sem!

Milan

Slavomír Metelka…1953…

Slávek

O co ti jde…!?

Milan

Tady je to: důvěrník státní bezpečnosti, zaveden dne, registrační číslo, zničeno dne 8. 12. 1989. Nádhera. (vrací mobil Slávkovi)

Slávek

Koho to dneska zajímá.

35

Milan

Nezapomeň, že umíráš. Soudný den se blíží.

Slávek

(zazvoní mu mobil) Nikomu jsem neublížil a sobě jsem pomohl. (do mobilu) Tak poslouchej, synu, já se nesmím rozčilovat, já mám po operaci… já ti žádný peníze… (s velkou pochybností) Jo, jo, jenom navštívit svého otce v nemocnici… (je trochu nalomen) Hele, synu, já teď fakt nevím… Počkej! Já si to nechám projít hlavou, a když jo, tak ti pošlu esemesku. Jo? Jo! Tak zatím… (vytípne mobil, pro sebe). Já fakt nevím. Když někdo ztratí obočí tak někomu ho otočí Když někdo ztratí vlas či chlup co zbývá – ukradni či kup Když ztratí se kost lebeční nebýváte tak neteční Ale když ztratím důvěru to trvá, než se seberu Když někdo ztratí dvě uši kde odpadly mu, netuší Když teče sklivec po tváři jak pot po zádech kováři když láme se kost holení a kostižer v ní nelení voláte to je k zbláznění Když zalžu tak to nic není

Kapela

Tak vidíme tu dvě věci před čím je radno utéci Zaprvé úraz fyzický neb může to být navždycky Zadruhé je tu charakter jak z ocele kladenských per Je křehký proč to neříci Tak utopte ho na lžíci

Milan

Proč trápit si své svědomí když můžeš mít dva své domy Proč odstrkovat talířek kde stovka je za halířek Lépe být elegantní lump než krást u benzínových pump Jak chlorofyl mizí z listí

36 tak svědomí se vyčistí Milan + kapela

Je to jen otázka času A čas má ten, kdo má kasu

5. obraz / 2. výstup / vzpomínka / 1976 Milan, hlas Ireny v telefonu Telefonní budka na nádraží Milan

(telefonuje) Ireno? Tak už to mám za sebou, jsem na nádraží… Irena si mezitím stoupne k mikrofonu u kapely. V pozadí telefonátu je slyšet celou dobu dětský pláč.

Irena

(nezúčastněně) To je dobře…Ale neříkal jsi, že tam budeš jenom pět měsíců?

Milan

To ano, ale nepočítal jsem s tím, že Husáka zvolí za prezidenta ve čtvrtek. Co to tam brečí?

Irena

To? To je tvoje dcera.

Milan

Jak se jmenuje?

Irena

To ti může bejt jedno. A co se vymlouváš na Husáka? Máš přes rok zpoždění.

Milan

Já si kanady čistil jenom na sobotní nástupy. A pak Husáka zvolili prezidentem. Slavnostní nástup byl ve čtvrtek a kanady byly zasraný. A já dostal tři dny po službě.

Irena

Tři dny? A co ten zbytek?

Milan

To se nabalovalo. Voni mě buzerovali, já to nevydejchal a nakonec z toho byl prokurátor. Můžu za váma přijet?

Irena

No víš… tady se to taky trochu nabalovalo…

Milan

Jak to myslíš?

Irena

Nabalil si mě Tonda a vzal si nás obě.

Milan

Tonda?! Náš bubeník?

Irena

Jo. A já už mám zase zaděláno na buben. Tak ahoj.

37 Milan

Počkej!!

Irena

Milane, to nemá smysl.

Milan

Chtěl jsem… chtěl jsem ti jenom poděkovat.

Irena

Poděkovat? (slzy na krajíčku) Za co?

Milan

Žes mi to neřekla dřív. Víš, tam kde jsem byl poslední měsíce, tam tě drží na živu jenom budoucnost. Minulost je pryč, ať už byla jakákoli, přítomnost stojí za hovno a máš jenom budoucnost. A k tý se upínáš, ta tě drží nad vodou. Kdybys mi napsala, že už na mě nečekáš, možná bych se zabil. Pár kluků si tam po takovým dopise podřízlo žíly. Takže…děkuju. Ozve se obsazovací tón. Milan po chvíli položí sluchátko. Klavírista hrábne do kláves a pomalu se přidávají ostatní. Hrají velmi zvolna a velmi temně. Konečně se přidá i Milan. Procházím se po peronu podvědomí Mezi secesními sloupy jako mezi železnými stromy Za vlaky díky, Marie Terezie I když tabule příjezdů je čirá amnézie Mezi výhybkami bloudí starý ajznboňák Měl by si něco voblíct, raději pije koňak Kabát je těžký deštěm, koňak hřeje Mlha s deštěm mění kolejiště na peřeje Na peřeje, je, je, jé… Otevřené je pouze malé občerstvení Skýtá všechno možné, jenom čerstvé není Na co čekám – výpravčí je zpitý Nočním spěšným vlakem necestují celebrity Zas nikdo nepřijel, tak jako každý den Cítím se Marií i Terezií podveden Tou dobou se možná rozjíždí někde vlak Ve kterém sedíš ty, usmíváš se a pak … A pak… ááá Otevřené je pouze malé občerstvení Skýtá všechno možné, jenom čerstvé není Na co čekám – výpravčí je zpitý Nočním spěšným vlakem necestují celebrity Ba ani ty.

38 5. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Ženský. Bez nich to nejde a s nima už vůbec ne. Každá je prej jiná a všechny jsou prej stejný.

Milan

Kdy ses oženil?

Slávek

(hořce) Dodělával jsem práva, byl jsem vedoucí osobního oddělení, takže jsem měl svou sekretářku. Janu.

5. obraz / 4. výstup / vzpomínka / 1976 Slávek, Jana kancelář osobního oddělení Jana

(trochu zadýchaná, radost a červeň ve tváři) To je mi dobře. Dneska jsi byl, Slávo, fakt dobrej.

Slávek

(nemůže popadnout dech, bledý a vyčerpaný) Díky. Teď mi dej aspoň dvacet minut na srovnání tlaků.

Jana

Ráda. Jo, to jsem ti chtěla říct… Nepřemýšlel jsi o tom, že bychom se vzali?

Slávek

Říkal jsem, dej mi dvacet minut…

Jana

Ráda. Jo, to jsem ti chtěla říct… Náš ředitel je už v důchodovém věku, nebylo by dobré zapracovat na tom, abys dostal jeho funkci?

Slávek

(probírá se) Abychom se vzali? Vždyť jsi vdaná.

Jana

To vím, blbečku. Až se s tím svým debilem rozvedu, potom bychom se vzali.

Slávek

Taky o mně budeš takhle mluvit, až budu tvým manželem?

Jana

To záleží na tom, jak se budeš chovat.

Slávek

Vlastně… blbeček nebo debil, to už je skoro jedno.

Jana

Ale jdi ty, bobku. Víš, z jakých peněz si postavil ředitel chalupu v horách?

Slávek

To ví každý.

39 Jana

Možná bys mu to mohl jemně připomenout a nabídnout mu bezbolestnou cestu do důchodu.

Slávek

Nikde není psáno, že mi tu funkci dají.

Jana

On tě musí navrhnout. Jsi přece kádrová rezerva.

Slávek

Co když se mu to nebude líbit?

Jana

Tak se o tom zmíníš těm soudruhům, co se s nima scházíš.

5. obraz / 5. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

(v nemocniční posteli) Někdy mi z toho všeho bylo vážně smutno. Já jsem měl Janu rád…protože jsem byl sám. Já jsem zoufale chtěl někam patřit…

Hč. 22 – Už spi, KV 14, str. Už spi Za průsvitnými víčky si uchovej mou tvář Už spi Při světle vonné svíčky jsi touhy breviář Nad horkým bulvárem nebe pařížskou modří zebe Zpocení barmani míchaj poslední drink Hráči se neostýchaj udělat cink na kartách A holky veselý smějou se zoufale Zoufalý veselí je v každým lokále Jen díky tobě, lásko, nejsem tam, já jsem u tebe Už spi Já přikryju svým stínem tvé něžně horké rty Už spi Mé sny voní tvým klínem a nocí voníš ty Nad horkým bulvárem nebe pařížskou modří zebe Zpocení barmani míchaj poslední drink

40 Hráči se neostýchaj udělat cink na kartách A holky veselý smějou se zoufale Zoufalý veselí je v každým lokále Jen díky tobě, lásko, nejsem tam, já jsem u tebe Tak už spi. A ona měla ráda mě…nebo alespoň mou funkci.

6. obraz / 4. výstup / vzpomínky / 1977 Tento výstup se odehrává simultánně na dvou místech. Vlevo jde o podpis spolupráce tzv. vázací akt, klíčový dokument o spolupráci s Stb v roli agenta. Slávek, Stb1 a Stb 2, Matka Vpravo se jedná o podpis Charty 77. Milan, Pavel, Dcera, Děda Z rádia zvuk projevu „Samozvanci a zaprodanci.“ Stb1

Tak vás vítám, soudruhu.

Stb2

Posaďte se u nás, udělejte si pohodlí.

Pavel

(přichází) Venku je taková zima…

Slávek

(servilně se směje) Je tu teplo…

Stb1

Tohle si pročtěte.

Slávek

(opatrně přebírá listiny) Děkuji.

Pavla

Tati, proč nemáš kabát?

Stb 1

No no, my nekoušeme.

Stb2

Vrrr …haf..

Pavel

Mě hřeje mládí…

Pavla

(ironicky s despektem) Jen aby to mládí nechtělo od tebe alimenty.

Stb2

Haf! Haf!

41 Pavel

Dcerunko, neser mě.

Stb1

(k Stb2 tiše) Mírni se. Brzdi koně.

Stb2

(tiše) To byli psi.

Pavla

Máš podpisovou listinu? (líbá otce na usmířenou)

Stb1

Je z tebe cítit vodka!

Pavla

Tati, z tebe smrdí pivo!

Stb2

To není možný!

Pavel

To je možný. Seděl jsem dvě hodiny U Zlatého tygra. Chtěl jsem to dát podepsat Hrabalovi.

Milan

A podepsal to?

Pavel

Ne.

Milan

Bojí se?

Stb 2

Nebojte se.

Pavel

Ne. Řekl mi, že už podepsal antichartu. Tak jsem si s ním dal tři piva a šel jsem.

Slávek

Já se nebojím…Já se jenom bojím…

Stb2

Co tomu řeknou lidi, co?

Slávek

Já doufám, že se to nikdo nedozví!?

Stb1

Vy byste chtěl být s náma kamarád, ale aby o tom nikdo nevěděl?

Slávek

Já myslel, že jste tajná policie?

Stb1

Jasně, že jsme tajná policie.

Stb2

Velice tajná policie…vrrr haf.

Slávek

Já jsem nečekal…Já jsem nemyslel…

Stb1

To je v pořádku. My myslíme za vás.

42 Pavel

(k dceři, ukazuje na Milana) To je ten z kapely?

Stb1

Chtěli bychom navázat na to, o čem jsme mluvili posledně.

Milan

(podává ruku) Milan Stejskal.

Stb2

Zatím jsme si povídali tak nějak neformálně.

Pavel

Proč tak formálně? Já jsem Pavel.

Stb1

Přečetl jste si podmínky spolupráce?

Pavel

(podává mu listiny) Četl jsi Chartu?

Slávek

Přečetl.

Milan

(čte) Prohlášení charty 77 z 1. ledna 1977. Jo, to jsem četl.

Stb2

(současně s Pavlem) A jste ochotný podepsat?

Pavel

(současně s Stb2) A jsi ochotný podepsat?

Matka

Neposlouchej, chlapečku můj, nesmysly Ať si kdo chce, co chce, říká Od rolníka po básníka Dělej, co chceš, jenom si nic nemysli

Milan

Píše se tam jenom pravda, tak co?

Pavla

Za tu pravdu už pár lidí přišlo o práci.

Pavel

Nebo o svobodu.

Matka + Děda

Chlapečku můj, vždyť ty jsi už velikej Myšlenky jsou jedovaté Mysli na to, chlapče zlaté Když už musíš, mysli, však nic neříkej

Stb1

Všichni se musíme podílet…

Stb2

A kdo se podílet nebude, ten by se měl bát.

43

Stb1

Jde o celou vaši budoucnost.

Matka + Děda

Pamatuj si, svět je pastí, ty jsi myš Špek a sýry voní smrtí Pružina ti hrdlo drtí Vyslovená slova nikdy nenapiš

+ Otec, Babi

Nevzpomínej na známku z krasopisu Raděj si tu ruku urvi Rolník, básník, všechno kurvy Co jsi napsal, nikdy nepodepisuj

Milan

Když jde o budoucnost…

Slávek

… já jsem byl vždycky odpovědný člověk. (podepisuje)

Milan

Dej to sem. (podepisuje)

M+D+O+B Družinářka + Major + Stb1+Stb2

Ty jsi myslel, říkal, psal i podepsal Nedával jsi asi pozor Potřebuješ přísný dozor Jinak bys nám mohl myslet dál a dál

Postupně se objevují na jevišti všichni, kdo mají s představením něco společného – kromě herců i oblékačky, rekvizitářky, technikáři, inspicient i napověda… Všichni

Závěrečný vícehlas

Když už jednou podepíšeš, nediv se To jsi měl mít na zřeteli My to s tebou fér mysleli Cos chtěl, to mááááš a teď už jsi v prrrr-deeee-liiii la la la láááááááá!

Konec první půle.

44

PROLOG 2 Na scéně opět jenom klavír a souprava bicích. Na neviditelný a neslyšitelný povel se začne scéna hemžit hudebníky a uměleckotechnickými spolupracovníky, kteří dopravují na scénu potřebné. Hudebníci se rozehrávají. Režisér

(přikvačí během ladění doprovázen Asistentkou) Tak, parto, rozehraní jste, naladění taky, tak můžeme začít. Hlavně energie, energie a zase energie.

Zpěvačka

Tak, rejžo, kdy se tam objeví ten Viktor? Je mu sice 35, ale je to aspoň představitel o něco mladší generace.

Asistentka

No, to je pro tebe tak akorát, ne?

Hudebník

Už ti tikaj hodiny?

Zpěvačka

Kdyby mi něco tikalo, tak to nebudu řešit s tebou.

Režisér

(trochu netrpělivě k asistentce) Máme tady všechny ty…

Asistentka

(věcně) Máme.

Režisér

(ještě trochu netrpělivěji) A vědí všichni…

Asistentka

(ještě věcněji) Vědí.

Hudebník

Mě by spíš zajímalo, jak se vám podaří tuhle více méně dějepisnou lekci vygradovat k nějakému dramatu, nebo k nějaký komedii?

Jiný hud.

Já bych to viděl na grotesku.

Ještě jiný h.

Co jinýho než groteska, když to má být dějepisná lekce?

Režisér

(nespokojeně) Tak to bychom měli. (k Asistentce zcela netrpělivě) Všechno je připraveno?

Asistentka

(s nadhledem) Jistě, René.

Režisér

(napjatě) Tak tedy Aneto… (odejde)

Asistentka

(s klidem) Spusťte to! (dlouze hvízdne na píšťalku) Pozóóóóór – AKCE!!!

Hudebníci za doprovodu světelných efektů blikání výstražných světel spustí kakofonický rambajz

45

3. DĚJSTVÍ 6. obraz / 1. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Sestra, Primář Nemocniční nadstandardní pokoj Sestra s Primářem přivážejí na postelích Slávka a Milana, velká vizita. Slávek

Pane primáři, hojí se mi to pěkně?

Primář

Buďte v klidu, pane Metelka, hojí. Samozřejmě až na ten zánět v ráně.

Slávek

Vráně?! Kde se tam vzala vrána?

Milan

Sestřičko, když už je řeč o ptactvu, já bych potřeboval umejt…

Sestra

Mrtvé nemejeme, to až na pitevně…

Milan

Vy jste úžasná! Víte, že mi připomínáte jednu, co jsem s ní…,

Primář

Já se vám obdivuju, pane Stejskale, kde vy pořád berete tu dobrou náladu… ve vašem stavu.

Milan

Copak mi opravdu něco hrozí?

Děda

(prochází náhodou okolo) Sepse, exitus.

Sestra

Hlavně buďte v klidu. Klid léčí.

Slávek

(nespokojeně) A neměli by se doktoři taky přidat? (všimne si, že postele jsou na jiných místech, než v první půlce) Poslyšte, jak to, že jsme obráceně?

Sestra

(jako vždy je ‚od rány‘) To je snad jedno ve vašem sta…

Primář

(jako vždy zasáhne) Vůbec to není jedno, sestro. Pacient potřebuje svůj… své… Primář ukazuje Sestře, aby postele přemístila. Sestra neochotně přemísťuje.

Primář

A k vaší poznámce, pane Metelko, my jen dohlížíme na to, aby to celé probíhalo de lege artis medicinae.

Milan

Co to je?

Slávek

Právní krytí.

46 Sestra

(nasraně) To je takový preventivní, diagnostický nebo terapeutický postup, který odpovídá nejvyššímu dosaženému vědeckému poznání.

Primář

Děkuji, sestro.

Milan

Já také mockrát děkuji, ale stejně bych rád věděl, co to znamená.

Děda

(patrně se vrací) Zkrátka, aby z toho nebyl průser.

Primář

(obrací se na oba) Pánové, pouze obligátní otázka: máte nějaké bilologické potomky?

Slávek

Proč? To jsem na tom tak zle, že už chcete informovat pozůstalé?

Primář

Zatím jenom mapujeme možné dárce, kdyby začaly selhávat orgány.

Milan

Který orgán by mi mohl selhat? Játra, ledviny, srdce…?

Primář

Zhruba v tom pořadí…

Děda

(a zase na špacír – možná něco hledá) Hned po slezině.

Sestra

Takže (zapisuje) pan Metelka?

Slávek

Já mám syna. Ale ten by přišel, jenom kdyby měl něco dostat, určitě ne, kdyby měl něco dát.

Matka

To mluvíš o Viktorkovi?

Primář

Jméno, adresa…

Slávek

(chce odpovědět Matce) Parchant…

Sestra

(přeruší ho) Občanské jméno.

Slávek

Viktor Metelka, adresa stejná jako…

Primář

Jako vaše. A pan Stejskal?

Sestra

(podává Slávkovi desky a propisku) Napište mi tam telefon. Pro všechny případy.

Milan

Já nemám…

Děda

(co pořád hledá?) Nelži! Nebyla tu bába?

47 Milan

(Dědovi) Ne! (Sestře) Mám dceru. Nejspíš.

Sestra

(píše) A jak se jmenuje?

Milan

To taky nevím.

Sestra

A kde žije?

Milan

Těžko říct.

Primář

(povzdechne si) S vámi to teda není lehké. (odejde se Sestrou)

Milan

Lehké, lehké. Já nemám ani předka. (chumlá se do přikrývky) Matka mrtvá, otec neznámý.

Babi

(jakoby něco hledala) Měl jsi nás. Neviděl jsi dědka?

Milan

(z pod peřiny) Dejte mi pokoj! Všichni!

Slávek

Otec neznámý… Než se můj otec uzavřel do sebe, byl to ten nejfajnovější táta… Můj táta voněl pivem a rumem kolikrát byl velkorysej k lidem a naučil mě hrát tak trochu na kytaru a mámě na nervy chytávali jsme ryby v rybníku na červy Voněl mi po tabáku a hrubou tkaninou měl rád okurky v láku vejce se slaninou a když to pivem zapil tak válel na trombon já jsem se na něj díval a chtěl bejt jako on To bejvávalo kdysi Čas má zrychlení metra Ta vzpomínka má vůni šedesátých let Dnes máme tvrdší rysy Mládí má příchuť retra

48 A každý z nás má vlastní uzavřený svět Milan

(mrmlá z pod přikrývky) Úplná idylka. Jako v seriálu od Dietla. Zatímco mě honili policajti po Žižkově…

Slávek

Ty jsi byl vždycky tenhleten… živel.

Milan

(vyleze) Bejvávalo. Jó, kdybych byl živel, to bych to tu jinak roztočil.

6. obraz / 2. výstup / vzpomínka / 1979 Milan, VB 1, VB 2, Děda Ulice na Žižkově Dovolte mi jen pár slov jak jsem s brašnou od vercajku v kapse ke svačině majku přišel na Žižkov Sotva popadal jsem dech když dělá u ó pé bé há tak celé dny člověk běhá s brašnou na zádech Dopolední lokál nesmrdí Rum je lahodnější než strdí Zastavme se na moment Čas je starý dekadent Omítka je oprýskaná Tím je atmosféra daná Milana najednou obstoupí dva příslušníci VB. A jdou mu hezky ‚na tělo‘. Takzvaně ‚dotírají‘. VB 1

Tak půjdete s námi.

Milan

Proč?

VB 2

Občanský průkaz!

Milan

Nemám. Vidíte, že jsem v montérkách. (ale je v nemocniční noční košili s brašnou na zádech)

VB 1

Jméno?

49 Milan

Stejskal.

VB 2

Milan Stejskal?

VB 1

Bydlíte?

Milan

Mizerně.

VB 1

Oni vás ty srandičky přejdou. VB 1 břichem strčí do Milana, že ten málem upadne.

Milan

O známé jsem nezakop Přesto mé dny nejsou chudé Potvrdí to Roháč z Dubé A Holý Prokop Častokrát dech zatajím Chápu historii nově Když sám chodím po Žižkově Ke svým partajím Dopolední lokál nesmrdí Rum je lahodnější než strdí Zastavme se na moment Čas je starý dekadent Omítka je oprýskaná Tím je atmosféra daná A už jsou tu zase, naši milí VB 1 a VB 2. A tentokrát si pohrávají s chyty, hmaty a – obušky. Ale zatím jen pohrávají – lehké dotyky.

VB 2

Tak vy jste podepsal Chartu 77?

Milan

Jo.

VB 1

Kdo vám ji dal podepsat?

Milan

Už si nepamatuju.

VB 2

Tak si koukej vzpomenout, ty hajzlíku.

VB 1

O co vám jde, mladý muži? Vždyť vy k nim nepatříte. Jste dělník…

Milan

Ke komu nepatřím?

50 VB 2

K těm čurákům zasranejm. Profesoři, spisovatelé, samá intelektuálská verbež placená ze Západu. Jeden si umře, druhej emigruje, třetího zavřeme a ty tady zůstaneš sám jako geroj…

VB 1

Tak co?!

VB 2

Tak co?!!

Milan

Já si to nepamatuju! Cikán hraje na kbelík Zvon tramvaje z Kalininky cpe se na notové linky Slyšíš, Kubelík? Na dvorku jsem zůstal stát Zvuk dostává rytmus nový Poskládá se do osnovy Jazzu majestát Tentokrát se naši milí VB 1 a VB 2 zaměřují na to, aby Milan opravdu cítil jejich „lehké“ doteky.

VB 1

Měl byste vypadnout z Prahy a vrátit se domů.

Milan

Proč? Protože jsem podepsal Chartu? VB 2 srazí obuškem Milana na zem. Oba VB odejdou. Milan plive krev.

Děda Kapela

(odněkud) Protože jsem umíral, Milánku…Chtěl jsem se s tebou rozloučit. Podívej se na to dláždění Barevnější na světě není Co bych dělal na Broadwayi Tam se ráno guláš nejí Nechci chodit někde v dálavách Ale po těch kočičích hlavách

51 6. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Děda Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek spí. Milan je sám jenom s Dědou. Děda

Ty jsi byl vždycky tenhleten… živel.

Milan

Protože jsem podepsal Chartu 77, musel jsem se každý měsíc hlásit na okrsku, aby tam se mnou mohli vést pohovory.

Děda

Kdyby ses vrátil domů, nebyl bys tak na očích.

Milan

No, jak se to vezme. Hlavně jsem zůstal v Praze kvůli kapele. Tonda, bubeník, byl pryč…

Děda

A živil tvou dceru.

Milan

Jo! A tenkrát, když jsem tě nestihl už naživu, to bylo poprvé, co jsem pocítil něco jako… něco jako… marnost. Ne… dotek marnosti.

Děda

Marnost? Marnost je vykládat něco lidem… (děda odchází)

Milan

Vidím to v šeru dávných let Oblek si beru Zemřel děd Nejde mi z hlavy divná věc Myšlenka je to nemožná Že mně by jednou spadla klec Že v černé rakvi byl bych já Měli jsme přání Já a ty Na očích z dlaní záplaty Když při přehlídce vlastních snů kterým jsme jistě blíž a blíž uvidíš v dálce čirou tmu už brzo děda pochopíš Na stárnutí si nezvykneš Překvapí jako zrození

52 Překvapí jako náhlá pleš Na stárnutí si nezvykneš A smrt je rubem plození Tak seber se a plodit běž

6. obraz / 4. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka, Sestra Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Jak to vlastně bylo s tvým tátou?

Milan

Nijak. Prostě nebyl.

Slávek

Jak nebyl?

Milan

No, jasně, že nějakej musel bejt, ale to jsem jako malej nevěděl. Děda s babi mi řekli, že maminka umřela, když jsem byl úplně maličký – ve skutečnosti zemřela při porodu – a o otci nepadlo ani slovo. Nikdy. Tak jsem si dlouho myslel, že otec je vlastně jenom takový formální ornament v rodině, aby byla jako že úplná.

Matka

No, tak otec rozhodně není v rodině fron… frontální ornament. Teda pokud funguje. V posledních letech, co žil tvůj táta to moc… Ale je pravda, že k Alence – jako Milanově mamince – jsme nikoho chodit neviděli. A přitom v našem baráku se nikdy nic neutajilo. Já nevím.

Slávek

Nezdá se ti, že je to s tebou teď trochu podobný?

Milan

To sotva. Moje dcera říká táto Tondovi a o mně nemá ani negativní tušení. Sestra přijede s převoznou mycí jednotkou.

Sestra

Tak jste se dočkal, pane Stejskal, jdeme mejt!

Milan

Ale opatrně, sestřičko. Abychom mrtvým nerušili spánek.

Slávek

Ty si ze všeho děláš srandu.

Milan

Co mám dělat? Nevím, kdo je můj otec, nevím, kde a jak žije má dcera. Mám plakat?

Sestra

(myje Milanovi břicho a okolí ohanbí) A kterou vám teda připomínám, pane Stejskale?

53 Milan

(užívá si to) Teď se mě na nic neptejte, Sestro.

Sestra

(během mytí ke Slávkovi) Už jste se skamarádili?

Milan

(oči v sloup) My už dávno.

Sestra

Myslím tady s panem Metelkou.

Slávek

Skamarádili?! To máte jako s plísní na nohou. Můžete se s ní naučit žít, ale skamarádit se? Když už má člověk pocit, že se jí nadobro zbavil, objeví se zas.

Sestra

(s pochopením) To znám. (Pak si uvědomí, že takové věci by neměla říkat, podrbe se pravým nártem na levém lýtku a odejde.)

Slávek

Přesně jako on.

7. obraz / 1. výstup / vzpomínka / 1979 Slávek, Milan, Stb1, Mříž-vrátný a uklízeč Kancelář ředitele Komunálního podniku Milan

(vejde do dveří) Promiň…

Slávek

(ředitelsky) No, prosím vás, co si to… (pozná Milana) To jsi ty?

Milan

Ahoj!

Slávek

(nejistě a neupřímně, mrkne po Stb1) Ahoj…

Milan

Promiň, že tě tak přepadám.

Slávek

(velmi se mu to nehodí) No…

Stb1

(se zářivým úsměvem) Nevadí, nevadí…

Milan

Tvoje sekretářka mi neřekla, že tu někoho máš… (podívá se s podezřením na Stb1)

Stb1

Mě si nevšímejte.

Slávek

(zmateně) Ona to manželka… Jana… sekretářka nevěděla…

Stb1

My se známe z tenisu.

54 Slávek

(blbě se vymlouvá) A tenisti choděj přímo, ne přes sekretariát…

Mříž

(vejde s hučícím vysavačem) Pardon, to bude hned… Následující rozhovor je rušen hlukem vysavače. Milan mezitím vyhodnotí situaci a začne se s některými sentencemi obracet přímo na Stb1.

Slávek

Pane Mříži, tady teď nemůžete vysávat.

Stb1

Nevadí, nevadí…

Mříž

(vysává pod Stb1) Promiňte, soudruhu řediteli, já vás neslyším, když vysávám.

Slávek

(křičí) Pane Mříž, vypněte to!

Mříž

(neslyší, protože vysává) Co?

Slávek

(bezradně Milanovi) To je náš noční vrátný. On si přivydělává jako uklízečka. (na Mříže) Takhle nás tu nemůžete rušit!

Milan

(provokativně k Stb1) A nemůže v tom mít rušičku?

Stb1

Mě si nevšímejte.

Slávek

(vytáhne šňůru ze zásuvky, vysavač ztichne) Nevidíte, že tady mám jednání?

Mříž

Ale mně začíná v šest noční šichta a vyčistit to tady musím.

Slávek

Tak to vyčistíte potom.

Mříž

To je furt… Ale jednou to tady budeme muset vyčistit. (odejde i s vysavačem)

Milan

(provokativně k Stb1) Jak to myslel?

Stb1

My se známe z tenisu.

Slávek

Ale nijak. Je to starý popleta. Ozve se hluk vysávání z vedlejší kanceláře. Ale je to slyšet, jako kdyby to bylo v kanceláři ředitele. Všichni se diví, až se Stb 1 zadívá na intercom – Slávek ho s provinilým výrazem vypne. Teď už je vysavač slyšet jenom přes dveře.

Milan

(schválně zřetelně a nahlas) Včera jsem byl s klukama z gymplu v hospodě a říkali, že jsi ředitel…

55 Slávek

(omluvně k Stb1) My se známe z gymplu.

Stb1

Kamarádi? Nevadí, nevadí…

Slávek

(nervózně k Milanovi) No a co bys rád?

Milan

Sháním nějaký místo. Vrátil jsem se z Prahy a někde pracovat musím.

Slávek

(předstírá zájem) Tys byl v Praze?

Milan

No, a když děda umřel, tak jsem tady zdědil byt, družstevní…Tak hledám práci. (k Stb1) Jinak mě zavřou pro příživnictví.

Stb1

Mě si nevšímejte.

Slávek

A kdes dělal naposled?

Milan

(žoviálně ke Slávkovi) Já jsem byl zavřenej na vojně, rozbil jsem vyšší šarži hubu. (k Stb1) To víte, zelený mozky.

Stb1

My se známe z tenisu. Kamarádi.

Milan

No a v Praze jsem dělal leccos, naposled na stavbě jako tesař.

Slávek

(ještě nervózněji) To jsi nesehnal lepší flek? Vždyť máš maturitu.

Milan

Jako chartistu mě nikam jinam nevzali.

Slávek

(vyděšeně vyskočí) Cože?!

Stb1

Nevadí, nevadí…

Slávek

(jančí) Jako bagristu?!

Stb1

(vstává) Mě si nevšímejte.

Slávek

(řve) Ale my bagristy nepotřebujeme…

Stb1

(odchází a usmívá se) My se známe z tenisu.

Slávek

(zoufale za Stb1) my ani žádný bagry nemáme… (vyčerpaně a zničeně padne do křesla) To ses úplně zbláznil! To mě chceš zničit? Tak ty jsi chartista…To se máš čím chlubit. To je parta blbců. Starý pomýlení komunisti, černoprdelníci a buržoazní synek v čele. A po mně chceš, abych tě zaměstnal?

56 7. obraz / 2. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Ty mě vlastně máš na svědomí.

Milan

Já tebe?

Slávek

No minimálně na jeden bajpás jsem si tenkrát zadělal.

Matka

To máš z toho kouření. Ale nakonec jsi ho zaměstnal.

Milan

Nakonec jsi mě ale zaměstnal.

Slávek

(neochotně) Tak to víš, že jsme se znali od dětství… kamarádi…

Milan

Jo, od dětství… (uchechtne se)

Matka

Ty jsi měl vždycky měkký srdce.

Slávek

(ozval se mu mobil, bere si brejle) Zpráva, sakra od koho? Viktor. No, jo, já jsem mu vlastně… (čte) „Tak můžu přijít? Mám zítra volno. Viktor.“ (povzdechne si) Copak může člověk odmítnout vlastní dítě?

Milan

A kdy se ten tvůj kluk vlastně narodil?

Slávek

(najednou se vyleká, že neví přesně) No, Janu jsem si vzal v sedmasedmdesátým…

Milan

Jó, to byl rok!

Slávek

Tedy ona si vzala mě.

Milan

(uklouzne mu) Když ses stal ředitelem.

7. obraz / 3. výstup / vzpomínka / 1980 Milan, Jana Byt ředitele Komunálního podniku (nebo někde jinde) Mezi Milanem a Janou evidentně k něčemu došlo. Jsem jak netečný plyn Netečný k neštěstí

57 Co já o tobě vím To dobrého nic nevěstí Jsem zrozen ke štěstí Každý si namlouvá Neštěstí unésti To bude úkol pro nás dva Jsem jak netečný plyn Ty jsi jak vzácný kov Mene tekel ufarsín A dosti o tom planých slov

7. obraz / 4. výstup / přítomnost Slávek, Milan Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Narodil se v až jednaosmdesátým. Jana chtěla dítě hned, ale …A byla to samozřejmě moje vina… měl jsem prý líný spermie. Ale… Po čtyřech letech se to podařilo…

Milan

(jako by ho svrběl jazyk) No sláva!

Slávek

(nesoustředěně) Ne, Viktor.

Milan

(poprvé se opravdu srdečně rozchechtá) Vzpomínáš si na ten skeč s Holzmanem: „My děti nemáme, manželka přijde málo mezi lidi“?

Slávek

(s podezřením blejske po Milanovi očima) Samozřejmě.

Milan

(okatě nezúčastněně) No… to já jen tak… (dochechtává se)

Slávek

Takže je mu dneska pětatřicet, panchartovi. A při tom to byla paradoxně má jediná radost v tom manželství.

Milan

(stále ještě pobaveně) Jó, to jsou paradoxy!

7. obraz / 5. výstup / vzpomínka Slávek, Jana, Byt ředitele Komunálních služeb Jana

Kde máš klíčky od auta?

58 Slávek

My nepojedeme do práce spolu?

Jana

Říkala jsem ti, že jsem objednaná u holiče.

Slávek

A odvezeš Viktora do školy?

Jana

To nestíhám. Vždyť to máš při cestě.

Slávek

A kdy přijdeš do práce?

Jana

Kolem jedenáctý…To zvládneš. Kafe si uvaříš, ne? A on tam stejně nikdo… a přijde beztak jen ten… Jo a zapoměla jsem ti říct, že odpoledne jdu s holkama do bazénu…

Slávek

Bude něco k večeři, nebo jako obvykle?

Jana

Vždyť to všechno dělám kvůli tobě, abych se ti líbila a nedělala ti ostudu.

Slávek

Takže jako obvykle.

Jana

Udělejte si topinky.

Slávek

Máme chleba?

Jana

(odchází) Zkus chlebník… nečekejte na mě, ať jde kluk brzo spát. Čau v práci!

7. obraz / 6. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka, Otec Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

Slávek

Když pro nás vejce míchám pro mě a pro syna nikdy s tím nepospíchám já vím, že začíná koloběh věčných přání a vidím s úžasem sebe, tátu a syna setkání nad časem Měl všechno, na co si vzpomněl, já se musel snažit. Co topinek já se mu nadělal! Viktor je měl rád s česnekem. Táto, hodně česneku. Smrdělo to tam jak na židovský svatbě. Ale synáček měl dost česneku, jak to měl rád. Jednou jsem si protřel oko a ….áááá…to bylo slz.

59 Matka

Měl sis umýt ruce.

Otec

On mluví o vztahu syna a otce. Proto ty slzy.

Matka

Prosím tě? Táta a syn. A mají se rádi. Tak jaký problém?

Otec

Nevíš, o čem mluvíš. Syn musí nějak překonat svého otce, jinak ho bude nenávidět, i když ho bude milovat. A otec to moc dobře ví, a chce, aby se to synovi podařilo. A bojí se toho, že se mu to podaří. A bojí se, že se mu to nepodaří. Prostě, je to složitý…

Slávek

To bejvávalo kdysi Čas má zrychlení metra Ta vzpomínka má vůni osmdesátých let Dnes máme tvrdší rysy Mládí má příchuť retra A každý z nás má vlastní uzavřený svět

Milan

(potichu se směje) Stejně mě bavíš.

Slávek

Cože?

Milan

Že jsi mě vzal, protože jsme se znali od dětství. (podívá se na Slávka)

Slávek

No, tak taky ten… Vochoč… se za tebe přimluvil…

Milan

Jo, přimluvil? Řekl ti, abys mě hlídal, ne? Estébák jeden.

Slávek

Náhodou… Byl dobrej. Vždyť toho Mříže taky přivedl on. Že prej je sice osmašedesátník, ale že ho zná z dřívějška…

Milan

No jasně, z Rudejch gard. Vrána vráně oči nevyklove. Cha! Hodilo se jim, že mě budou mít pod dozorem. Pod tvým dozorem. To ti není blbý, že o nás zase rozhodujou tihle? Pořád ty samý hajzlové!

Slávek

Mě už je všecko jedno.

Milan

To mně teda ne!

Slávek

To říkáš dnes!

60 7. obraz / 7. výstup / vzpomínka / 1988 Slávek, Milan, Stb1/Vochoč, VB1 Mlčoch, Mříž-vrátný a uklízeč Kancelář ředitele Komunálního podniku Slávek

Sklenky vzhůru…! I soudruh Gorbačov přiznal, že jeho tažení proti alkoholu byla chyba.

Vochoč

(již značně „unaven“) Míša Gorbačov! (usne)

Mlčoch

Chlapsky to přiznal, továřišč Míša, a my to musíme chlapsky napravit. (chlapsky pije)

Milan

A co vlastně slavíme?

Slávek

Tady kamaráda Vochoče povýšili na majora… (zalekne se, že něco vyzradil) majora… majoránka na těch chlebíčkách je výborná… kamarád má totiž narozeniny!!

Milan

(hořce výsměšně) Majora… majoránka je na to dobrá. Tak hodně zdraví, vostatní si nakradem.

Slávek

A Mlčoch má svátek!!

Milan

(dívá se do kalendáře, drze) Mlčoch je Alena?

Slávek

A hlavně slavíme tebe! Konečně jsi v odborech.

Milan

Poprvé v životě.

Slávek

A tady Mříž má nový vysavač. Tak na Gorbačova! Totiž na Mříže!

Mříž

(pochybovačně) A jakej má pytel?

Slávek

Gorbačov?

Vochoč

(probudí se) Aby to Míša s tou perestrojkou nepřehnal. Glasnosť… prosím, ale vocaď pocaď. (zase usne)

Mlčoch

To je jako s demogracií. Demogracie ano! Ale ne pro všechny. Protože to by zavánělo tou…

Milan

Svobodou?

Mlčoch

Anarchií. A tu my přece nechceme.

61 Mříž

Co je to vlastně ta glasnosť?

Vochoč

(zase se probudí) No právě! (zase usne)

Milan

Glasnosť je něco jako otevřenost.

Slávek

(nemá rád politické řeči) Tak otevřem další láhev. Na Míšu!

Mlčoch

Já nevím. Od tý doby, co se skamarádil v Reykjavíku s Reaganem, to jde s naší věcí socialismu do prdele. To za Brežněva, nebo za Stalina…

Vochoč

(zase) Za Stalina byla například kybernetika prohlášena za imperialistickou pavědu.

Mříž

Jo, to byla doba…

Milan

A dneska…?

Vochoč

My jsme tuhle měli informační přednášku o kvantové mechanice.

Slávek

Mechaniků máme málo.

Vochoč

A představte si… nějakej ten jejich vědátor… ten měl kočku a ta bydlela v krabici. A když on tu krabici otevřel, tak byla mrtvá.

Mříž

To samý se mi stalo s křečkem.

Vochoč

Ale když ji otevřel jindy, tak byla živá! (usne)

Mlčoch

A proto já budu bránit naše socialistické zřízení až do roztrhání.

Milan

Co až tu naši krabici někdo otevře – nezjistí, že jsme všichni mrtví?

Slávek

A na to se, soudruzi, napijeme!

Mlč.+Voch.

(prudce vstanou) Alkoholici všech zemí, spojte se! Tak už pojď a nech těch řečí Domů máme daleko Pamatuj, že ticho léčí Táhneš se jak apeko Cestou blaha všeho lidu Musíme se všichni dát Život rozpuštěný v lihu

62 Žije proletariát Alkohole, alkohole Chystej pro nás bílé hole Do hlavy mi dlabeš dlátem Vínem, pivem, destilátem Zelená myš, bílý sloni Po posteli se mi honí Čistou vodu na ně liju Dřív než zajdu v deliriu Tady už nám nenalejí Věř mi, já to přece znám Zkusíme to Pod Álejí Vzhůru k dalším tavernám Na cestu se spolu dáme Sbohem střízlivosti má Místo mozku máme kámen Budem červů hostina Alkohole, alkohole Chystej pro nás bílé hole Do hlavy mi dlabeš dlátem Vínem, pivem, destilátem Zelená myš, bílý sloni Po posteli se mi honí Čistou vodu na ně liju Dřív než zajdu v deliriu Společnost končí totálně rozložena (zejména po podlaze).

7. obraz / 8. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Sestra, Primář Nemocniční nadstandardní pokoj Sestra

(nakoukne) Připravte se na velkou vizitu!

Slávek

(vrací se do postele) Já jsem vždy připravený.

Milan

(vrací se do postele) A já chci umejt.

Slávek

Panebože, ať mi primář řekne, že půjdu brzo domů.

63 Tak trochu láska A taky trochu krach Tak trochu Boží dech Než obrátím se v prach Tak trochu ženat Tak trochu svoboden Tak trochu čekárna Na jeden šťastný den Milan

Ty věříš na pánaboha?

Slávek

Samozřejmě že ne, to se jen tak říká, když je člověk sám… Tak pozvěte mě k báru Na jeden velkej drink Zapalte mi cigáru A uděláme cink A když budete hodný A když budu mít dost Jazykem řeknu rodným Svou všední zkušenost

Milan

Ale měl bys věřit.

Slávek

Proč? Já jsem přesvědčený materialista.

Milan

A čemu tedy věříš?

Slávek

(odsekne) Statistice!

Milan

Ahá! Takže přece jen věříš v něco, co nás přesahuje!

Slávek

Chceš mi snad namluvit, že někdo vypočítal na základě statistických dat Boha?

Milan

Podívej, je to prosté. Když se budeš modlit a Bůh tě vyslyší, tak jenom získáš. A jestli neexistuje, modlitbou nic neztratíš. Tomu říkám statistika. Tak trochu táta A taky trochu syn Tak trochu zoufám si Že už nic nezkusím Tak trochu básník A taky trochu vrah

64 Tak trochu bojím se Sám ze sebe mám strach Slávek

Vychcanost! A ty věříš?

Milan

Zase vyzvídáš? Tak pozvěte mě k báru Na jeden velkej drink Zapalte mi cigáru A uděláme cink A když budete hodný A když budu mít dost Jazykem řeknu rodným Svou všední zkušenost

Primář

(vejde spolu se Sestrou) Tak jak se cítíte?

Slávek

(s nadějí) Já myslím…že…lépe…?

Primář

(neproniknutelně) Optimismus pomáhá uzdravovat.

Milan

A vy se nepřidáte, pane primáři?

Primář

My bohužel na uzdravování nemáme vliv. My jenom léčíme. Tak trochu lékař Tak trochu pacient Tak trochu zradil mě Můj koeficient Tak trochu blázen Tak trochu zřízenec Tak trochu pletu si Na vlastní hrob věnec

Sestra

A nesmíme se s pacienty hádat. To nám zakazuje etický kodex.

Primář

Bude to dobré…Uvidíme se zítra… K následujícímu refrénu se postupně přidávají počínaje kapelou a nemocničním personálem nakonec úplně všichni, neboť následně scéna přejde plynule v revoluční kvas. Tak pozvěte mě k báru Na jeden velkej drink

65 A když budete hodný Uděláme cink Milan

Bude to dobrý…To už jsem někde slyšel…Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí…bude to dobrý…čistoskvoucí prádlo…bude to dobrý… Uděláme cink, Uděláme cink, Uděláme, uděláme, uděláme, uděláme Uděláme cink, Uděláme cink, Uděláme, uděláme, uděláme, uděláme cink, Uděláme cink, Uděláme cink, Uděláme, uděláme, uděláme…

4. DĚJSTVÍ 8. obraz / 1. výstup / vzpomínka / listopad 1989 Slávek, Milan, Sestra, Viktor Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek

(zvoní mu mobil) Kdo to zas otravuje? Já na to bez brejlí nevidím… Metelka, prosím…Viktore? Doufám, že nechceš další peníze…Ty jsi tady? No samozřejmě, pojď nahoru. Druhé patro, nadstandardní pokoj. Sestro!!

Milan

Přišel Viktor?

Sestra

(nakoukne) Co se děje?

Slávek

(ironicky, ale s nadějí) Já mám návštěvu! Přišel za mnou syn!

Sestra

(odváží Milana) My si zatím natočíme é ká gé…

Viktor

Ahoj tati.

Slávek

Pojď dál, posaď se někam…

Viktor

Já jdu jenom na chvilku…

Slávek

Jakoupak chvilku…já mám času dost…alespoň doufám…

Viktor

(velmi opatrně) Jak se ti daří?

66 Slávek

No, snad to bude dobré…To víš, trojitý bajpás…A co ty?

Viktor

No, našel jsem si práci…

Slávek

To je skvělé, to mám radost.

Viktor

No, já jsem doufal, že tě to potěší…

Slávek

A co děláš?

Viktor

Prodávám.

Slávek

To je výborné. A co prodáváš?

Viktor

V podstatě je to takový second hand.

Slávek

Kradený věci?

Viktor

Ne, je to úplně legální.

Slávek

Jenom aby…

8. obraz / 2. výstup / vzpomínka / prosinec 1989 Slávek, Milan, Mříž Kancelář ředitele Komunálního podniku Sekretářka

(intercomem) Jsou tady ti z občanského fóra.

Slávek

Co je? Další revoluce? Mančestrová nebo džínová?

Mříž

(mezitím vešel s Milanem) Je dobře, že to bereš tak zvesela, soudruhu řediteli.

Slávek

(s „občanskou“ skromností) Pane řediteli, pane Mříž. Já už přece nejsem ve straně.

Mříž

(z úšklebkem) Copak? Máš něco proti komunistům?

Slávek

Po tom krveprolití v Rumunsku jsme položili legitimace všichni… tady… u nás.

Milan

A co ti zrovna na tomhle krveprolití tak vadilo?

Slávek

Tak hlavně ta krev.

67 Mříž

Takže zkrátka, už nejsi soudruh.

Slávek

Správně.

Mříž

No a teď už nejsi ani ředitel.

Slávek

Jak to?

Milan

Jako mluvčí Občanského fóra vám, pane řediteli, sdělujeme, že jsme nedoporučili vaše setrvání ve funkci ředitele Komunálního podniku.

Mříž

Jistě víš, sou…soustřeď se. Ředitelé státních podniků musejí být potvrzeni komisí místních mluvčích občanského fóra.

Slávek

A kdo to nařídil?

Mříž

(tvrdě) Koordinační výbor Občanského fóra v Praze, který mě pověřil…

Slávek

(dívá se zmateně po přítomných) A to je jako kdo?

Milan

(vlídně a trpělivě) To je ta parta blbců. Starý pomýlení komunisti, černoprdelníci a buržoazní synek v čele. Předpokládám, žes myslel Havla.

Sbor

I v dobách temna Naděje klíčí Doba ničemná Zacinkej klíči Dítě zubožené! Po dlouhé noci Lumpové, dříči Chytří i cvoci Zacinkej klíči Chtěj vše vytoužené! Zeptej se klíčů Čí je to vina Zůstala špína A kocovina Zůstala špína Je zažraná Kráká a kráká černá vrána Z večera, z rána

68 8. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Viktor, Sestra, Primář Nemocniční nadstandardní pokoj Primář

(vstoupí se Sestrou) To je mi líto, pane Metelko, ale máte teď to vyšetření. To víte, stroje nečekají. Bude to tak 20 minut, tak pan syn snad tu chvilku počká?

Viktor

Samozřejmě.

Sestra

(přiváží Milana) A nudit se tu nebudete, mladej pane, tady pan Stejskal je s vaším tátou velkej kamarád. (odváží Slávka, který by rád něco peprného poznamenal, ale nestihne to) Dokonce takovej, že ho vzal k sobě na nadstandard!

Viktor

Já si na vás pamatuju. Vy jste dělal u táty v komunále, že jo?

Milan

Jo, před revolucí.

Viktor

Párkrát jsme vás s mámou potkali v práci.

Milan

Když jste šli přes dvůr.

Viktor

Dělal jste parťáka takovejm týpkům…

Milan

Nádvorní četě. A máma ti vždycky říkala, uč se, Víťo, nebo skončíš jako tady strejda Milan.

Viktor

(v jistých rozpacích) A taky říkala: každá prožitá chvíle je k něčemu dobrá, akorát mi neřekla k čemu.

Milan

(zamyšleně) To poznáš.

8. obraz / 4. výstup / vzpomínka / prosinec 1989 Slávek, Milan, Mlčoch, Vochoč, Mříž (a další?) Kancelář místního OF Slávek

(ze zvyku, jak sedne za stůl, spustí) Soudruzi… (zasměje se přiblble) tedy pánové, měli bychom začít. (zarazí se) Totiž… chci se zeptat… Kdo bude naši schůzi…tedy naše setkání řídit? Co? Kdybyste chtěli, tak bych…

Mříž

(taky v jisté tradici) Jako nejstarší zahajuji setkání…proč jsme se vlastně sešli?

Milan

(když vidí tu sešlost, trochu se baví, trochu je nad věcí, ale…) Je to koordinační schůzka mluvčích občanského fóra v našem městě. Je potřeba vytvořit společnou platformu…

69 Mříž

(nemá problém někoho přerušit) Rád bych si v tom udělal jasno. Já jsem tady za politické vězně.

Milan

Jsem chartista a začal jsem v našem městě s revolucí. Určitě jste mě museli vidět mluvit na náměstí.

Mříž

Na tomhle náměstí jsem už viděl mluvit kdekoho. To není kvalifikace.

Slávek

(přispěchá snaživě na pomoc) Tady sou… soused… Milan… my se známe z… od dětství a z gymplu. Já se za něj…

Mříž

(velmi dobře ví, kdo Slávek je) Podívejte, mě zvolili členové naší organizace politických vězňů. Vás zvolil kdo?

Slávek

(trochu drmolí) Členové nově ustavené platformy Levé orientace…

Mříž

(s převahou vědoucího) Počkej, soudruhu! Ty jsi byl ředitel Komunálních služeb. Komunista a estébák!

Slávek

(velmi hbitě) Já jsem položil legitimaci už v prosinci. A Státní bezpečnost byla rozpuštěna už v lednu.

Mříž

A teď máme…?

Mlčoch

Únor.

Mříž

(povzdechne si) To je fofr! (k Mlčochovi) A vás sem poslal kdo?

Mlčoch

(s dobromyslným pohledem) Mě sem poslali kluci …od nás…

Sbor

Všechno se změní A už to fičí Slyšíš to hřmění Zacinkej klíči Hleď, už se to žene! Listopad chladný Začíná v ničem Počítej na dny Zacinkej klíčem Vše je odemčené Zeptej se klíčů Čí je to vina

70 Zůstala špína A kocovina Zůstala špína Je zažraná Kráká a kráká černá vrána Z večera, z rána

8. obraz / 5. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Sestra, Viktor Nemocniční nadstandardní pokoj Sestra

(přiváží Slávka) Tak vám vracím tatínka nepoškozeného. (zarazí se) Aspoň ne od nás. (smích, odchod)

Viktor

Tati, tobě není dobře…? Já už radši půjdu…

Slávek

(opravdu mu asi není dvakrát) Dobře, dobře… Hlavně, aby tě nechytili. (omluvně) To víš, trojitej bajpás.

Viktor

Já zas přijdu. (odejde)

Slávek

Proč je tak těžký mluvit s vlastním synem?

Milan

To nevím. Já mám dceru.

Děda

(kde se vzal tu se vzal) Kterou jsi nikdy neviděl.

Slávek

Necítíš někdy vinu?

Milan

(zamyšleně) Vina, trest a další hovadiny. (zasměje se) Nejsi ty právník?

Slávek

Když byl malej, tak jsem se pořád učil na zkoušky…

Milan

A dozvěděl ses konečně, co to je Ústava?

8. obraz / 6. výstup / vzpomínka / únor 1990 Slávek, Milan, VB1/Mlčoch, Stb1 Vochoč, Mříž (a další?) Kancelář OF Slávek

(informovaně a aktivisticky) Podívejte, Praha po nás chce seznam lidí, kteří by souhlasili s kooptací do Federálního shromáždění.

71 Mříž

S čím?

Milan

(čím dál tím cyničtěji) S kooptací do Federálního shromáždění.

Mříž

(nespokojeně) No prosím! A co to vlastně je ta kooptace?

Mlčoch

Přibrání nového člena do voleného sboru nikoli volbou, ale rozhodnutím již zvolených členů.

Mříž

A ty jsi teda kdo?

Milan

(už se vysloveně vysmívá) To bude nejspíš zástupce mlčící většiny.

Mříž

To je nějaká nová politická strana?

Slávek

Já bych to tak nerozebíral…

Mříž

Tak dost! Tady má co dělat jen ten, kdo někoho zastupuje! Kdo má nějaký mandát! Najednou vzplane spor.

Slávek

Při vší úctě k vašim šedinám, vy, kdybychom vás… kdyby vás komunisti nešikanovali, tak byste tady taky neseděl.

Mříž

Ale já jsem seděl, chlapečku, skoro deset let jsem seděl. A za nic!

Mlčoch

(nezáludně) To pochybuju. Za nic se dávalo patnáct.

Mříž

(Slávkovi) Kdežto ty jsi byl členem zločinecký organizace.

Slávek

Vy jste byl jejím členem taky.

Mříž

Cože?! To bylo úplně jindy… To bylo něco úplně…

Slávek

A kdybychom vás nevyloučili po osmašedesátém, tak byste na tom byl úplně stejně jako já!

Mříž

Cože… jako ty? Ty jsi v osmašedesátým vylučoval tak maximálně do mísy, ty… Tak jak náhle spor vzplanul, tak zase zhas.

Milan

(k Mřížovi, smířlivě) Pojďte, pokusíme se dát dohromady ten seznam.

72 Mříž

(zase v něm probudí ten starej dobrej…) Ale na co seznam. Já bych to vzal, ale já už jsem starej. A do Prahy se mi jezdit nechce. To jsou skoro dvě hodiny a já mám prostatu. (začne být nesoustředěný) Já bych, když tak, vzal něco tady… u nás…. nějakou… funkci… placenou. (neklidně poposedne)

Mlčoch

Já myslím, že bychom měli demograticky hlasovat.

Milan

Zatím nemáme o čem.

Mlčoch

Jmenuju se Mlčoch, Josef Mlčoch.

Mříž

(nepřítomně) Mlčoch? (nervózně) Pojďme to už odhlasovat. Já musím čůrat.

Mlčoch

(bodře a se vší vážností) Tak děkuju za důvěru. Já se jdu balit.

Milan

A já se jdu vožrat.

Sbor

Zeptej se klíčů Čí je to vina Zůstala špína A kocovina Zůstala špína Je zažraná Kráká a kráká Černá vrána Nasraná, nasraná…

8. obraz / 7. výstup / přítomnost Sestra, Primář Nemocniční chodba Je noc. Primář a Sestra sedí po tmě u otevřeného okna, v němž je mříž. Popíjejí z jední láhve nějakou kořalku a kouří jednu cigaretu. Chvíle lidského souznění. Primář

Já si tady někdy připadám jako v blázinci. Uprostřed zimy vyměňují okna. Teď jsou zrovna na psychiatrii.

Sestra

Vy to máte dobrý, jste internista.

Primář

A jako internista se nemohu ocitnout v blázinci?

Sestra

Pravda je, že tam můžete být v různých rolích.

73 Primář

A ten kdo ošetřuje, může být vzápětí ošetřován.

Sestra

Většina psychiatrů vypadá jako svůj pacient.

Primář

A když se pozorně podíváte skrze mříže, svízelně se určuje, zda jste vně či uvnitř.

Sestra

Protože úplně normálního člověka, tady nebo tam, těžko najdete.

Primář

A co udělá specializovaný lékař, když už ho náhodou najde?

Sestra

Zazpívá ‚Halellujá‘?

Primář

Ne. Začne ho léčit!

8. obraz / 8. výstup / vzpomínka / prosinec 1990 Slávek, Milan, Mlčoch, Vochoč, Mříž (a další?) Kancelář ředitele Komunálního podniku. Mříž

(člen Rady města a náměstek pro rozvoj a infrastrukturu) Tak Milane, jménem Rady města ti děkuji za dočasné vedení Podniku komunálních služeb. Funkci teď od tebe převezme tady pan Vochoč.

Milan

(udiveně k Mřížovi) Já se nikam nehrnu, ale neměl by to řídit někdo z podniku?

Mříž

Vochoč je náš člověk.

Vochoč

Pokud můžu pomoci… řídil jsem leccos…

Slávek

(právní konzultant magistrátu, chlácholivě Milanovi) Uč se, hochu, jak se dělá revoluce.

Mříž

(spiklenecky k Vochočovi) Takhle jsme to dělali v osmačtyřicátým.

Milan

(ironicky k Mřížovi) Nejsme jako oni. (odchází)

Mříž

(k Milanovi) Už nejsou my nebo oni, mladej. Už jsme jenom my. (k Vochočovi) Tak já musím jít. Musím vyrazit ještě jednoho ředitele. (odchází se Slávkem) Milan zírá, jak se Vochoč usazuje za ředitelským stolem a prohrabuje se v lejstrech.

Milan

(konsternovaně) A já mám žízeň. Na šest piv.

74 Svoboda voní Po rzivém klíči Máš paměť sloní Všechno je v …. ní teď uložené Jak ideály Mých prarodičů Mizejí v dáli V cinkotu klíčů Dál jsou uzamčené Zeptej se klíčů Čí je to vina Zůstala špína A kocovina Zůstala špína Je zažraná Kráká a kráká černá vrána Z večera, z rána Z večera, z rána Z večera, z rána Z večera, z rána…

9. obraz / 1. výstup / přítomnost Slávek, Viktor Nemocniční nadstandardní pokoj Viktor

Čau tati. Jak se dneska cejtíš?

Slávek

Docela dobře. Proč?

Viktor

Jen tak.

Slávek

Jen tak? Dva roky jsme se neviděli. A teď druhá návštěva v jednom týdnu. Neposílá tě máma zjistit, jestli neumírám?

Viktor

Neposílá. Posílá.

Slávek

A co? Referoval jsi jí, jak vypadám špatně?

Viktor

Ne.

75 Slávek

(sebemrskačsky) A proč ne? Když vypadám.

Viktor

Co bych jí dělal radost…?

Slávek

A co ta tvoje nová práce?

Viktor

Dobrý. No, ona je totiž už úplně jiná nová.

Slávek

Ty už neprodáváš v tom second handu?

Viktor

Policajti to zavřeli.

Slávek

Aha, všechno úplně legální.

Viktor

Všechno ne.

Slávek

A to už máš jinou práci?

Viktor

Taky prodej. Ale luxusní zboží.

Slávek

Luxus z druhý ruky?

Viktor

Samý funglovky. Mám tady katalog, jestli se chceš podívat…

Slávek

No jasně, ukaž… Vezmu si brejle.

Viktor

Jsem si právě myslel, že by sis mohl něco vybrat…hodilo by se mi, kdybys něco…třeba…koupil.

Slávek

(šmátrá po brejlích, ale dívá se zatím bez nich, směje se) Vypadá to jako rakve…

Viktor

No, to jsou… rakve…

Slávek

Cože!? (chtěl si nasadit brýle, ale místo toho se úpěnlivě podívá na Viktora)

Viktor

Ale některý moc pěkný…mahagonový…vodotěsný…

Slávek

(rád by tomu nevěřil) A to nabízíš mně? Svému otci? V nemocnici?

Viktor

(rozčílí se nad nechápavostí vlastního otce) No co, na plovárně bych toho asi moc neprodal!

Slávek

Prosím tě, Viktore, běž ven, mně není moc dobře…

76 Viktor

Mám zavolat doktora?

Slávek

Ne, jsi hodný… Jenom bych chtěl být chvilku sám…

Viktor

(trochu nerozhodně) Ten katalog tu můžu nechat, kdyby…

Slávek

…jenom chvilku sám…

Viktor

Tak já přijdu, až ti bude líp… (odejde)

Slávek

(hlavu v dlaních) Bože můj… Bože můj… (slyšíme cinknutí brýlí o podlahu)

9. obraz / 2. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Matka, Otec, Děda, Babi, Primář, Sestra Nemocniční nadstandardní pokoj Slávek spí. Milanova postel tu není. Otec

Všechny problémy s výchovou vyřeší s předstihem prezervativ.

Matka

Prosím tě, ty tvoje vtípky!

Děda

A když to dotyčný nestihne, tak může zmizet jako pára nad hrncem.

Matka

Řekni mi jednu věc, proč ti chlapci nemůžou táhnout za jeden provaz? Proč neustále stojí proti sobě? Stejně staří, ze stejný školy, ze stejnýho baráku…

Děda

Ze stejnejch sraček…

Otec

Rvali se jako malí, rvou se jako dospělí. To je normální.

Matka

Ale proč? Vždyť oba dva chtějí to samé.

Otec

Jo? A co?

Matka

Trochu toho štěstí.

Děda

A ani jeden ho nemá!

Babi

(vždy má při sobě nějaký hrnec, vařečku, pánev, naběračku, nůž) To je jako s vařením. Každý si chce pochutnat na tom nejlepším. Problém je v tom, že každýmu chutná něco jinýho.

77 Děda

Štěstí jednoho je smůla druhého. To je život.

Matka

Tomu nerozumím.

Otec

Smrt gazely je pro ni smůla, ale pro geparda?

Matka

Ale to jsou hloupá zvířata. My jsme snad dál.

Babi

(brousí dranžírák) Hloupá? Já je žeru!

Otec

My jsme dál? Jako by ses ani nedívala.

Matka

Na co?

Otec

Na to, co se na světě děje.

Matka

Já jsem se vždycky starala jen o štěstí naší rodiny.

Děda

Lidi táhnou za jeden provaz jenom tehdá, když na jeho konci visí společný nepřítel.

Matka

Vždyť mají tolik společného.

Otec

(neklidně) Jak to myslíš?

Matka

Oba vyrůstali bez otce.

Otec

No dovol…

Matka

(vyčítavě) Umřel jsi, když bylo Slávkovi patnáct.

Děda

Co by měl říkat náš Milan? Ten neměl ani tátu, ani mámu.

Babi

Já jsem slyšela v rádiu, že výchova má vliv na kvalitu života dítěte maximálně z pěti procent.

Děda

To platí možná pro chovný dobytek…

Otec

Co těch zbývajících 95 procent?

Babi

Příklad!

Matka

Jakej příklad?

78 Děda

Bábo, to je taková blbost, že by to neuspělo ani jako volební program. Do pokoje vjede Sestra s Milanem na posteli. Za ní přichází Primář.

Sestra

Von mi cestou z vyšetření usnul.

Primář

Spánek je nejlepší lékař.

Sestra

Pokud v něm člověk neumře.

Primář

Zejména v tom případě. Dneska vysadíme medikaci. U obou. Do dvou dnů bychom je mohli propustit. Primář se Sestrou odejdou. Mrtví se po sobě rozpačitě dívaj.

Otec

No, jako příklad dnes už nemá otec takovou váhu. (zmizí ve skříni)

Matka

No jistě! Za všechno může matka! (odejde)

Děda

Za všechno si ti parchanti můžou sami. Takhle bychom se mohli vymlouvat až do třetihor. (tře si záda)

Babi

Co se kroutíš jak králík před porážkou?

Děda

Ale, bolí mě v kříži. To mám z tý laciný rakve.

Babi

Měl jsi cvičit.

Děda

V rakvi? Tobě se to kecá, když jsem tě nechal zpopelnit. Sypej! (odchází a žene Babi před sebou) Bubeník spustí ukrutné sólo na bicí (na všechna). Kapela kakofonicky přizvukuje, Nemocniční personál přidává změť hlasů. Jedním slovem – blázinec.

9. obraz / 3. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Mříž, Mlčoch, Vochoč Nemocniční nadstandardní pokoj Na scénu vpadnou tři ozbrojení zakuklenci. Postupně se z nich vykuklí: Mříž v uniformě Lidových milicí se samopalem v ruce, Vochoč v koženým kabátě a s revolverem v ruce, Mlčoch v uniformě VB s pendrekem. Mlčoch

Sakra chlapi, co tady ležíte jak lazaři?

79 Vochoč

Vy nic nevíte? Nesledujete televizi?

Mříž

Vláda padla. Parlament je rozpuštěný.

Mlčoch

Jsme zpátky.

Slávek

Kdo je zpátky?

Mříž

My jsme zpátky. A už jsme zase my a oni.

Milan

A my jsme my nebo oni?

Vochoč

To záleží na vás.

Slávek

Můžeme si vybrat?

Všichni tři

Musíte!

Milan

Co to na nás zkoušíte?

Vochoč

Zkoušíme? (zasměje se) Nabízíme.

Mlčoch

Ze starý známosti.

Slávek

Já vás zase tak dlouho neznám.

Mříž

Ale já tebe jo. Hlavně tvýho tátu.

Slávek

(pochybovačně) Vy jste znal mýho tátu?

Mříž

No bodejď! Vždyť já jsem s ním vstupoval do partaje. To byl pěknej divoch. Hlavně za mlada! (významně mrká na všechny v místnosti)

Slávek

To byste mi moh říct, kdo nám kreslil na dveře tu svini?

Mříž

To si řekneme potom.

Vochoč

(na Milana) A co vy?

Milan

(znejistěn) Co já?

Mlčoch

No co? S námi nebo proti nám?

Milan

Já jsem starej průserář. Se mnou byste to nevyhráli.

80 Mlčoch

A to bys nechtěl jednou nebejt průserář? A vystoupat třeba na vrchol?

Milan

Proč?

Vochoč

Proč ne? Vy byste nechtěl, aby k vám vaše dcera vzhlížela?

Milan

Dcera… Ani neví, že existuju.

Mlčoch

To se dá zařídit, a když bude mít úspěšnýho tátu…

Milan

Úspěšnýho?

Vochoč

Teď je příležitost. Doba se znovu láme. Všechno se smaže a jede se nanovo.

Mříž

Doba se láme – lámou se charaktery. Z týhle postele můžeš klidně rovnou do vlády.

Milan

(zasměje se) Na to já nemám talent.

Mříž

Já ti něco řeknu, ty talente. Talent je velká věc a také velká odpovědnost. Když má někdo talent, řekněme malířskej, tak by měl malovat aspoň jako Rubens, Rembrandt, nebo Repin!

Vochoč

A ne ten svůj talent zahodit.

Mlčoch

A skončit třeba u kreslení křídou po cizích dveřích.

Slávek s Milanem se po sobě vyděšeně dívají. Každý z jiného důvodu, ale pro stejnou věc. Mříž

Co? Slávku?

Slávek

Co, co?

Mříž

Máte toho tolik společného. Nevíš?

Slávek

(velmi nejistě) Já teda nevím…

Mlčoch

Vždycky jsi ho nenáviděl.

Vochoč

Ale nevěděl jsi proč.

Mříž

Teď už to víš. A přitom byste se měli mít kluci rádi.

Sláv.+Mil.

(trochu tumpachoví) Proč?

81 Mlčoch

Kluci ze stejnýho baráku…

Mříž

Jeden měl tátu divocha…

Vochoč

Druhej ho neměl vůbec…

Všichni tři

Máte toho tolik společného!

9. obraz / 4. výstup / přítomnost Slávek, Milan, Mříž, Mlčoch, Vochoč, Primář, Sestra, zřízenci, nemocniční personál Nemocniční nadstandardní pokoj Přibíhají Primář a Sestra. Primář

Tak tady jsou! Sestro, zavolejte zřízence!

Sestra

(píská) Zneškodněte je, zlikvidujte je, prokousněte jim krční tepnu… Zakuklenci odvlékají Mlčocha, Vochoče a Mříže.

Všichni tři

(jak jsou odvlékáni) Měli byste se mít rádi! Jako bratři!

Sláv.+Mil.

Co to bylo?

Primář

Na psychiatrii vyměňují okna, je tam zmatek.

Sestra

Jeden pacient má utkvělou představu, že je stavbyvedoucí a začal řídit stavební práce.

Primář

Šlo mu to líp než pravému stavbyvedoucímu, tak mu to primář v rámci léčebného procesu povolil.

Sestra

Je to blázen.

Milan

Kdo?

Primář

Oba.

Sestra

Problém je, že někteří pronikli do skladu, rozebrali si doktorský pláště a choděj po špitále a ujímají se dalších provozů.

Primář

Takže teď třeba vůbec nevíme, kdo to tady celý řídí.

82 Milan

Taková trochu revoluce, ne?

Sestra

Magorová!

Slávek

A co ti magoři, co tu byli?

Primář

Dramaterapie. Léčba divadlem.

Sestra

To si taky vymyslel ten jejich pan primář… Někteří se údajně léčí tím, že hrají, jiní tím, že se dívají.

Milan

(rozhlíží se podezřívavě kolem, i do publika) Jen aby to fungovalo. Rozezní se líbezná hudba. Slávek a Milan se položí a celý zbytek scény má snový nádech.

Primář

A teď k tomu podstatnému.

Sestra

Proti všem předpokladům jste více méně zdrávi.

Primář

Kdybyste byli ještě trochu zdravější, museli bychom si vás tu nechat.

Sestra

Zprávu pro vašeho praktického lékaře si vyzvedněte na sesterně.

Oba

Hodně zdraví, hodně zdraví! Milan a Slávek tiše leží a dívají se do stropu, zatímco primář a sestra pomalu odcházejí. Hudebníci začnou tiše zpívat.

Sbor

Já bych si velmi přál potkat se v ulicích Můj dlouhý teplý šál hřál by mě na lících Kolem by ležel sníh a místy bláto jen Já byl bych v rozpacích a byl bych spokojen Hledět si do očí dozvěděl bych se snad kdo peklu otročí a kdo má nebe rád Jen lampa secesní

83 a hladký obrubník o čistém sněhu sní a vzdávají mu dík Ty dva nic netrápí Co s tím, že pod lampou na obrubníku dlí někdo s bolestí svou

EPILOG Na odstrojených postelích sedí Slávek a Milan v civilu. Slávek

Takže…půjdeme?

Milan

Jasně.

Slávek

A kam půjdeš ty? (pauza) Budeš ji hledat? (pauza) Dceru…

Milan

Možná… Ty tomu věříš?

Slávek

Čemu?

Milan

Že tvůj táta… že jsme… bratři?

Slávek

(nepřesvědčivě) Vždyť to byli blázni. Ani si nejsme ….

Milan

(nepřesvědčeně) …podobní. Půjdeš za Viktorem?

Slávek

Myslíš pro rakev? (měří si puls, uchechtne se)

Milan

Hele, ta svině na dveřích mě mrzí. (poprvé vážně) Do smrti dobrý!

Slávek

(poprvé není v křeči, usměje se) Do čí smrti? Docela dlouhá pauza. Do které začne zase hrát potichoučku hudba.

Slávek

Jdeme? (zůstane sedět)

Milan

Jdeme. (zůstane sedět) Sedí dál na svých postelích, zatím co se jeviště zvolna stmívá.

84 Sbor

A kdybych neshledal sám sebe fajnovým pár facek bych si dal a měl bych vztek, to vím Ale já stojím sám ve stínu lomenic Dokud se nepotkám tak nedozvím se nic Jen lampa secesní a hladký obrubník o čistém sněhu sní a vzdávají mu dík Ty dva nic netrápí Co s tím, že pod lampou na obrubníku dlí někdo s bolestí svou

Konec