Nadaèní listy. Jaroslav Suchánek. ctí èeský jazyk

Nadaèní listy

Jaroslav Suchánek … ctí èeský jazyk

èè. 13/èerven 2009 9

ČESKÁ FILHARMONIE, YAN PASCAL TORTELIER, PAVEL ŠPORCL, PAAVO JÄRVI, JANINE JANSEN, BENNEWITZOVO KVARTETO, VLADIMÍR ASHKENAZY, ANNA VINNITSK AYA , BORIS BERE ZOVSK Y, EMERSON STRING QUARTE T, OLG A TRIFONOVA , ORCHESTRE PHILHARMONIQUE DE R ADIO FR ANCE, DMITRIJ K ITA J E N KO, R U D O L F B U C H B I N D E R , S O Č R , TO M Á Š N E TO PI L , G AU T I E R CAPUÇON, STUTTGARTER KAMMERORCHESTER, OLLI MUSTONEN, PRAŽSKÁ KOMORNÍ FILHARMONIE, JIŘÍ BĚLOHL ÁVEK, PHILHARMONIA ORCHESTR A LONDON, ION MARIN, ARABELLA STEINBACHER – A MNOHO DALŠÍCH…

RUDOLFINUM, DVOŘÁKOVA SÍŇ: 21. 8.–4. 9. 09 W W W.DVOR AKOVAPR AHA .CZ

PARTNEŘI

GENERÁLNÍ PARTNER

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Slovo úvodem

Obsah

Témata èervnového vydání se nám opravdu zajímavì prolínají. Zaèátkem mìsíce jsme se zúèastnili udílení Ceny Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany Navarové, kde jsme si vybrali k rozhovoru mladou, talentovanou hereèku Petru Doležalovou. Je známá také z televize, a u tohoto tématu jsme zùstali jak v nadaèním rozhovoru s šéproducentem Centra vzdìlávacích poøadù, Mgr. Danielem Rùžièkou, tak také pøi setkání s dnešní osobností, bývalým slavným sportovním komentátorem Jaroslavem Suchánkem, se kterým jsme probrali spousta témat, mimo jiné i estrády a kabarety. Tìm jsme se poté podrobnìji vìnovali v rubrice Fenomén a zjistili jsme, že nejslavnìjší èeský kabaret Èervená sedma mìl svùj prapùvod v Hradci Králové. A tak jsme se do tohoto krásného mìsta vypravili, seznámili se se svìtoznámou hradeckou filharmonií a dokonce si stihli ještì i zaplavat v místním bazénu a udìlat tak nìco pro své zdraví, abychom nedopadli tøeba jako hypochondrický výèepní Rambousek z filmu Vesnièko má støedisková, kterého skvìle ztvárnil Jiøí Lír, herec, na kterého vzpomínáme. Trochu nostalgicky zavzpomínáme i na krásu starých fotoaparátù, se kterými se ještì tu a tam doma setkáme. A tak aś už vlastníte fotoaparáty klasické èi digitální, pøejeme vám s nimi krásnou dovolenou. My si ji bereme také, pøíštì vás tedy èeká letní dvojèíslí.

NADACE ŽIVOT UMÌLCE 2 Pøedávání Ceny Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany Navavrové

Pøíjemné prožití prázdnin a dovolených... Alexandra Stušková, DiS. šéfredaktorka Nadaèních listù

Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS. , [email protected], tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.cz Grafická úprava: Blanka Roubíčková Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, Jaroslava Řezníčková Nakladatelství STUŠKOVÁ IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 měsíčník 13/09, vychází 25. 6. 2009, příští číslo – letní dvojčíslí vyjde 8. 8. 2009 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice

NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Mgr. Daniel Rùžièka

6

TALENT Petra Doležalová

8

OSOBNOST Jaroslav Suchánek

12

FENOMÉN Kabaret

18

KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Mìsto Hradec Králové

20

ZDRAVÍ Mìstské láznì – Aquapark

24

HISTORIE Historie fotoaparátu

26

VZPOMÍNKA Jiøí Lír

30

KAM ZA KULTUROU

34

N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E

NADACE

Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:

Pøedávání Ceny

Vladimír Prošek – předseda, dramaturg, hudebník, zástupce Uměleckého sdružení Artes

Mgr. Vojtìch Jouza – člen České filharmonie, zástupce UNIE Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR RNDr. Jan Komín – hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů

Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR

Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Že NADACE ŽIVOT UMÌLCE, kromì pomoci starším umìlcùm, výraznì napomáhá a podporuje také umìlce mladé, jsme se mohli pøesvìdèit opìt závìrem školního roku, v mìsíci èervnu, pøi pøedávání dvou významných ocenìní, a to Ceny Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany Navarové. Toto slavnostní udílení probíhá každoroènì od roku 2005 a my si jeho význam i prùbìh krátce pøipomeneme.

Valérie Zawadská – herečka, zástupkyně Herecké asociace Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:

Ivan Pazour – člen orchestru České filharmonie, zástupce UNIE – Odb. svaz orch. hudebníků ČR A PA R ÁT:

Ing. Dagmar Hrnèíøová – výkonná ředitelka nadace

Lýdie Soldánová – tajemnice REDAKČNÍ RADA:

Ing. Dagmar Hrnèíøová – výkonná ředitelka nadace

Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT

Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM

2

Cen

Ad

Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR

amíry

Prof. Jiøí Hlaváè – předseda, prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

a Jiøí h

o

Cenu, pojmenovanou po charismatickém herci se sametovým hlasem, zřídila NADACE ŽIVOT UMĚLCE pro léta 2005–2011 ve spolupráci s Divadelní fakultou AMU v Praze. Může být udělena občanu České republiky, který je studentem absolventského ročníku oboru herectví činoherního divadla DAMU, a to za výrazné tvůrčí úspěchy dosahované v průběhu celého studia. Je udělována zvlášť pro studenta a studentku herectví. Návrhy na udělení ceny předkládá vedoucí absolventského ročníku herectví Radě pro rozhodování o udělení ceny, která je zřizována ad hoc pro každý rok. Cena za příslušný rok je udělována studentu a studentce absolventského ročníku u příležitosti „Koulení Disku“.

ŽIVOT UMÌLCE Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany Navarové Koulení disku Jedná se o tradici, která se na této škole provozuje už od nepaměti (obdoba posledního zvonění). Vlastně celá škola je protkána jistými „rituály“. Už v prvním ročníku přichází po měsíci tzv. Přijímací rituál. To studenti z druhého ročníku vedou nováčky v průvodu po celé Praze, ti jsou svázaní, pokřikují různá hesla, až nakonec skončí v jedné hospůdce na Břevnově. Tam už mají studenti třetího ročníku připravený program a Přijímacím rituálem přijímají ty nejmladší. Tím začíná celé studium, které po čtyřech letech končí již zmíněným Koulením disku. Čtvrtý ročník disk koulí a předává ho ročníku mladšímu – studentům činoherního herectví a studentům alternativního loutkářství.

Letošní udělení Ceny Jiřího Adamíry probíhalo 5. června v divadle Disk. Výběrová komise, složená ze zástupců pedagogického sboru a zástupce NŽU, měla velice složitý výběr, neboť už nyní jsou všichni absolventi velmi výraznými osobnostmi. Hlavním kritériem však byl největší pokrok během celého studia a rozvinutí imaginace a smyslu pro dramatickou situaci. V loňském roce si cenu odnesla Pavla Beretová a Vojtěch Dyk (s oběma jsme vám nabídli rozhovor v rubrice Talent). Letos byli evidentně nejúspěšnějšími studenty Lucie Polišenská a Ondřej Novák. Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno s finanční odměnou 15.000,- Kč.

3

ny

Na

var o vé

N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E

C e na

4

za u Z

Cena, pojmenována po jedné z hlavních zakládajících členek NADACE ŽIVOT UMĚLCE, Zuzaně Navarové. Po skvělém a obětavém člověku, osobnosti, která by v tomto měsíci – 18. června, slavila své narozeniny. Bohužel ve velmi mladém věku podlehla zákeřné nemoci (pozn. redakce). Cenu Zuzany Navarové vyhlásila NADACE ŽIVOT UMĚLCE ve spolupráci s Pražskou konzervatoří pro léta 2005 – 2011. Může být udělena občanu České republiky, který je studentem absolventského ročníku Hudebně-dramatického oboru Pražské konzervatoře, a to za výrazné tvůrčí úspěchy dosahované v průběhu celého studia herectví. Cena je udělována zvlášť pro studenta a studentku herectví. Návrhy na udělení ceny mohou, na zasedání Rady pro rozhodování o udělení ceny, která je zřizována ad hoc pro každý rok, předkládat členové Rady.

Konzervování Cena za příslušný rok je udělována studentu a studentce absolventského ročníku u příležitosti jednoho z posledních absolventských představení, které se každoročně uskutečňuje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, v divadle, ve kterém mají konzervatoristé už léta své pravidelné „pondělky“. U posledního závěrečného vystoupení se nejedná o představení jako takové, ale spíše o jakousi recesi – humornou formu rozloučení se studiem. Nazývají ho příznačně – Konzervování. To je také zároveň spojeno se „symbolickým předáním divadla“ nižšímu, pátému ročníku.

Letošní udělení Ceny Zuzany Navarové proběhlo dne 8. června v Žižkovské divadle Járy Cimrmana. Jednalo se o opravdu velmi silný ročník, neboť řada těchto tváří je známá také již z televizních obrazovek. V loňském roce si cenu odnesla Šárka Muková a Matouš Ruml (s oběma jsme vám nabídli rozhovor v rubrice Talent). Letos byli nejúspěšnějšími studenty Petra Doležalová a Jan Hofman.

Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno s finanční odměnou 15.000,- Kč.

Doufáme, že mladých, talentovaných a nadací oceněných studentů bude jen přibývat a jednou zaplní místa „opravdových umělců“. Možná o některých uslyšíme méně, o některých více, každopádně na našich stránkách vás se všemi postupně seznamujeme, a vy si už sami můžete udělat obrázek, jak si na tom vlastně ta naše nová umělecká generace stojí. A třeba hned o pár stránek dál, kde nám v rubrice Talent poskytla rozhovor letošní nejúspěšnější studentka Pražské konzervatoře, slečna Petra Doležalová. redakce foto: poskytlo divadlo Disk a Žižkovské divadlo, Tomáš Salaè a A. Stušková

I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné dary 25334111/0100 adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295, www.nadace-zivot-umelce.cz

5

N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E

Hovoøí Mgr. Daniel Rùžièka K nadaènímu rozhovoru jsem si tentokrát vybrala èlena naší redakèní rady, šéfproducenta Centra vzdìlávacích poøadù Èeské televize, pana Daniela Rùžièku, kterého nebylo vùbec jednoduché zastihnout, ale nakonec se pøece jen podaøilo... Jsem ráda, že jsme se konečně setkali, neboť Vaše pracovní vytíženost je opravdu neskutečná. Odpočíváte vůbec někdy? To víte, že odpočívám, kdybych neodpočíval, neměl bych pak sílu na mé další aktivity. Teď zrovna právě odpočívám s Vámi. (smích) Zastáváte poměrně prestižní místo šéproducenta Centra vzdělávacích pořadů České televize. Jak jste se na tuto pozici dostal? Složitě. V roce 1989 jsem dokončil střední ekonomickou školu v Liberci. Tehdy nás pilně učili chozrasčot a ekonomickou perestrojku, a mně to pak vlastně po Listopadu 89 bylo úplně k ničemu. Snad jediné, co dodnes ze svých studií využívám a na co jsem i tak trochu pyšný, je znalost psaní na stroji, vlastně na klávesnici, všemi deseti prsty zpaměti. Byl bych dobrou sekretářkou... (smích) Tou ale očividně nejste. Na jaře 1989 jsem si podal přihlášku na FAMU, na obor zvaný KŘOUT, neboli katedru řízení a organizace umělecké tvorby, jinak řečeno na produkci. Ale nevzali mě, poněvadž v té době jsem jednak neměl ukončené středoškolské vzdělání, jednak žádnou praxi v řízení tvorby – a upřímně, ani nikoho známého za sebou, což bylo tehdy dost důležité. Proč zrovna produkci? Od mala mě hodně zajímalo televizní zákulisí. S mým nejlepším kamarádem jsme si tehdy i vystřihovali obrázky z Týdeníku Československé televize. V době, kdy jsem se rozhodoval, co bych chtěl dělat po maturitě, běžel v televizi

6

22 dílný seriál Rodáci a v každém tom čísle Týdeníku byla představována jedna profese. Hltal jsem, jak a co dělá kameraman, střihač, kostymér, architekt, a také co dělá produkční. To mě tehdy zaujalo, to bylo přesně to, co by mě bavilo, a aniž bych tehdy ještě tušil, co přesně ta profese obnáší, už jsem věděl, že ji chci dělat. Ale netušil jsem, že to vezmu oklikou, přes traktory a kombajny. Přes traktory a kombajny? Ano, slyšela jste dobře. Jak mě totiž u těch prvních přijímaček nevzali, tak mi z dobré vůle poradili, že bude lepší, když si napřed udělám televizní brigádu a za rok to zkusím znovu. Rozjel jsem se tedy na Kavčí hory, tam jsem zazvonil u dveří jednoho montovaného baráku, na jehož zvonku bylo napsáno Ústřední redakce armády bezpečnosti a brannosti (to jsem netušil, že se mi ta redakce za několik let připlete do cesty ještě jednou...), tehdy mě tam ale samozřejmě vůbec nikdo nebral na vědomí. „Zklamaný životem“ jsem se tedy vrátil zpět do Liberce, kde jsem odmaturoval a ve svém rodném městě Chrastava nastoupil do finanční účtárny, do Strojní a traktorové stanice, kde se vyráběly kabiny na východoněmecké kombajny. Takže místo v kultuře jsem zakotvil v zemědělství. Tak to jste mě pobavil, ale jak vidno, v zemědělství jste nezůstal. Na jaře 1990 jsem zkusil přijímačky na FAMU znovu. Tentokrát mě přijali, i když jsem měl „úžasný“ životopis a posudek. Ty se do Prahy posílaly těsně před Listopadem 89, takže já měl v posudku od kádrového náměstka potvrzeno, že jsem prospěšný socialistické společnosti, že jsem byl pilnou jiskrou, pionýrem i svazákem. A zase mi to bylo samozřejmě úplně na nic. (smích) Do Prahy jsem odešel na podzim téhož roku a o rok později jsem se stal zaměstnancem České (tehdy Československé) televize.

Zmínil jste, že při přijímacích zkouškách na FAMU jste „za sebou nikoho“ neměl. Takže jestli to dobře chápu, jste jediný z rodiny v této branži? Ano, široko daleko není v mém příbuzenstvu žádný filmař ani jiný televizní pracovník. Oba moji rodiče pracovali celý život v Textilaně v Chrastavě, a já si moc vážím toho, že je nikdy nenapadlo mi můj odchod do Prahy rozmlouvat. A možná i právě proto, že nejsem „dítě“ televizáků, si práce v České televizi o to více cením a štve mě, že ji zase chtějí ovládat politici. Pojďme ještě k roku 1989, v souvislosti s tímto přelomem mě napadla otázka týkající se kvality kultury a umění. Zkuste porovnat tuto oblast před – a po revoluci. Na hlubokou analýzu asi nemáme dostatek prostoru. (smích) Ale je pravdou, že takové bardy, jako byli např. Menšík, Sovák, Brodský... hned tak nenalezneme. Ale i když..., co my víme? Třeba už tady jsou, jen si to neuvědomujeme. Pořád srovnáváme. Bohužel se na generaci starších umělců, ať už z řad artistů, zpěváků, estrádních umělců, hudebníků či herců, zapomíná a není to správné, avšak nemyslím si, že by se to dělo nějak záměrně, prostě dorostla nová umělecká generace. Noví režiséři, scénáristé, a ti většinou sahají při obsazení do „svých řad“, ať už jsou to jejich známí nebo spolužáci. Je to logické. Vždyť například u dnešních seriálů je nasazeno takové natáčecí tempo, že je to obrovská zátěž nejen i pro mladé, co pak teprve pro starší. A o to více si práce NADACE ŽIVOT UMĚLCE cením, nejenom že podporuje „starší ročníky“, ale že ji není lhostejný ani osud umělců mladých, talentovaných a začínajících. Ano, nadace se snaží. A co třeba samotná televize? „Budoucím umělcům“ prostory poskytuje, neříkejte, že by se ho nenašlo více ještě i pro ty „starší ročníky“. Zčásti jste mi touto otázkou nahrála, neboť v Centru vzdělávacích pořadů s kolegyní, šéfdramaturgyní Alenou Müllerovou, právě připravujeme hraný seriál ze života seniorů, který zcela zapadá do koncepce vzdělávacích pořadů věnovaných této generaci. A bude samozřejmě obsazen i starší generací.

Dovolte mi ještě zvědavou otázku, týkající se opět Vás samotného. Jakému druhu umění či zábavy dáváte přednost? Já se neuzavírám žádnému druhu umění. Když je to dobré představení, tak nezáleží, zda je operní, baletní nebo činoherní. Rád zajdu i do kina na dobrý film, nejraději mám historické a nebo ty s politickým podtextem. Myslím si, že člověk by neměl zabřednout pouze do jedné oblasti, měl by mít to své kulturní pole co nejširší. A co hudba? Mám rád každou hudbu, která má silnou melodii. Víte, já jsem například odchovaný tzv. středním popem, ono tehdy ani nic jiného k nám do malého města nedorazilo. Ale nevadí mi to. Vyrostl jsem na Olympiku, Matuškovi, Vondráčkové, Pilarové..., dokonce jsem byl členem fanklubu Hanky Zagorové. Nejprve hodně řadovým, protože v roce 1986 bylo v takovém klubu na tisíce lidí, poté v roce 1990, když nastal odliv fanoušků, jsem pomáhal klubu, obrazně řečeno – přežít. To už jsem se z řadového člena „vypracoval“ na jednoho z několika, který klub vedli. Dnes už v klubu nejsem, ale s paní Zagorovou se přátelíme dodnes a tohoto přátelství si velmi vážím. Já si zase vážím toho, že se mi Vás podařilo konečně zastihnout a děkuji za rozhovor. Rádo se stalo. Text a foto: Alexandra Stušková, DiS.

MEDAILONEK Mgr. Daniel Růžička se narodil 7. 7. 1971 v Liberci. Je ženatý. Od roku 1991 pracuje v České (Československé) televizi, nejprve ve funkci asistenta produkce, poté jako vedoucí produkce. Od roku 2008 zastává pozici šéproducenta Centra vzdělávacích pořadů. Je spoluautorem webových stránek Totalita.cz a také autorem mnoha odborných článků, týkajících se historie televizního vysílání. Mimo to je autorem knihy Major Zeman – propaganda nebo krimi? (2005) Při jejím vzniku šlo doslova o mravenčí práci při shánění materiálů a dokumentací z Archivu Ministerstva vnitra, či výpovědí pamětníků. Kniha rekonstruuje zákulisí vzniku seriálu. V současnosti je beznadějně vyprodána. Nyní se připravuje na vzpomínkovou knížku o první programové televizní hlasatelce, jejíž jméno zatím neprozradíme.

7

talent

Jak jsme již informovali na pøedních nadaèních stranách, zaèátkem èervna probíhalo v Žižkovském divadle Járy Cimrmana udílení Cen Zuzany Navarové. Za výrazné tvùrèí úspìchy dosahované v prùbìhu celého studia herectví byl ocenìn nejlepším studentem Pražské konzervatoøe Jan Hofman a nejlepší studentkou sleèna Petra Doležalová, se kterou vám nyní nabízíme rozhovor.

Petra Doležalová herečka

Předně Vám blahopřeji k ocenění, bylo to pro Vás překvapení? Možná to bude znít sobecky, ale ani ne. Tak trochu jsem to čekala, neboť jsem si vědoma, co všechno jsem za celých těch šest let dělala, že jsem do té školy chodila, snažila se a pořád na něčem pracovala. Nezní to sobecky, naopak. Je správné, když si je člověk vědom svých kvalit a má zdravé sebevědomí. To Vám chválím... Některé tváře Vašich spolužáků jsou známé také z televize, měli jsme možnost vidět na televizních obrazovkách i Vás? Měla jsem takové dvě epizodní role v seriálech Ordinace v Růžové zahradě, Pojišťovna štěstí a v druhé řadě natáčení Dobré čtvrti. Také teď nedávno točila Česká televize projekt týkající se cestovního ruchu a tam jsem dostala menší roličku. No a v září bych měla točit ještě pohádku. To už tedy nejste žádný televizní nováček. A co divadelní oblast? V té mám opravdu štěstí. Vyhrála jsem konkurz do Západočeského divadla v Chebu, kde jsem dostala od září angažmá. Pak také dvě hostovačky v jednom malém divadélku v Plzni, kde se chystá představení Edith Piaf a musím se opět neskromně pochlubit, že mi bylo umožněno, abych ji ztvárnila já, což je naprosto úžasné! Jinak v Praze jsem ještě během studií, ve třetím ročníku, začala hrát také ve Strašnickém divadle a v divadle Metro, kde jsem dělala jak černé divadlo, tak také činohru. No a s naší třídou jsme se rozhodli, že bychom se chtěli

8

vídat i nadále, a tak jsme si udělali vlastní autorský muzikál, který se jmenuje Krysy. Hrajeme ho v Praze, v divadle Na prádle, premiéru jsme měli už 16. března, a musím zaklepat, od té doby máme zatím stále vyprodáno. Musím uznat, že jste tu cenu dostala oprávněně. Tak pracovitá a činorodá. Ale teď si trochu odpočinete, ne? Budou prázdniny, jak je strávíte? Odpočinkem nebo zase prací? Doufám, že obojím. Pokud přijde nějaká dobrá nabídka, prázdniny jdou samozřejmě stranou. Ale jinak bych je ráda využila zejména k tomu, abych se konečně zdokonalila v jízdě autem, neboť mám řidičský průkaz od osmnácti let, ale jak nejezdím, tak jsem z toho mírně ,,vypadla“. A kam pak tím autem vyrazíte? Nejraději bych do Paříže, byla jste tam někdy? To je tak nádherné město! Je zvláštní, že každý kdo tam byl, tak přijede domů s tím, že se tam musí vrátit znovu. Já tomu nikdy nevěřila, vždy jsem to považovala spíš za takovou frázi, vždyť to samé se říká také o Neapoli a nebo o Římě, ale je to pravda. Paříž je opravdu krásná. Já navíc miluji historii, a té je tam, ještě i ve spojení s kulturou, opravdu hodně.

A co francouzské filmy? No! To je něco. A zejména pak ten jejich humor. Takový Louis de Funés, to je něco naprosto geniálního. Mám ráda ale i jiný druh humoru, například u britského herce Alana Rickmana, takový ten suchý, anglický. Humor prostě musí sedět na danou situaci. DIK, Yvonna, princezna burgundánská (s Janem Cinou a Jakubem Skálou)

Vy se smějte hodně. Kdo by se také nesmál, úspěšné zvládnutí konzervatoře, co bude dál? Určitě divadlo – a právě jsem se dozvěděla, že jsem také přijatá na FSV UK obor žurnalistika. Žurnalistika? Tak to budete píšící herečkou nebo hrající novinářkou? (smích) Dělám to kvůli tomu, že herecká práce je přece jen trochu nejistá, a tak chci mít zadní vrátka. Já jsem moc šťastná, že jsem byla na konzervatoři se skvělými profesory a spolužáky, ale upřímně, „jenom“ maturita a absolutorium mi opravdu nestačí. Mimo hraní mě vždycky ještě bavilo sledovat všechno dění kolem, bylo by fajn mít možnost o tom i informovat. Proto ta žurnalistika. Dobrých novinářů není nikdy dost, ale pojďme ještě zpět k herectví. Chtěla jste být odmalička herečkou? Pocházíte z herecké rodiny? Já jsem z úplně nedivadelní rodiny. U nás jsou v podstatě všichni tzv. státní zaměstnanci. Prostě klasická, normální povolání. I když, nedávno jsme si nechávali dělat rodokmen a tam jsem zjistila, že naši předkové z dědečkovy strany, od maminky, pochází z rodu Jaroslava Kvapila. Ale to jsem zjistila opravdu nedávno a bylo to pro mě dost velkým překvapením.

Šmankote, že úplně nedivadelní! Koho slavnějšího byste ještě v rodině chtěla? Vám to bylo předurčeno. Odkud vlastně pocházíte, z Prahy? Ne, já jsem se narodila v Děčíně, ale jinak jsem vyrůstala v Liberci. Jako malá jsem chodila do různých zájmových kroužků, do hudební školy, na zpěv, na klavír apod. Původně jsem chodila i na základní školu, kde už byla rozšířená hudební výchova, ale kvůli neshodám s jednou učitelkou, na kterou opravdu nikdy nezapomenu, jsem pak přešla do klasické základní školy. Je zajímavé, kolik lidí v dětském věku dokáže někdy i taková učitelka negativně ovlivnit. Ale Vás to doufám nijak nepoznamenalo. Také jsem měla zpočátku problémy. Když jsem začala chodit na tu ,,normální“ základní školu, chtěla jsem ještě i nějaký kroužek. Tehdy mi maminka zjistila, že je volné místo na dramatickém oddělení. Tak jsem tam šla, ale byla jsem zpočátku, právě díky té učitelce, dost uzavřená. Ale nakonec jsem se z toho nějak postupně dostávala a už bylo potom vše v pořádku. Z Liberce pak vedla cesta hned do Prahy na konzervatoř? Hned ne. Napoprvé mě nevzali, a tak jsem začala v Liberci studovat střední pedagogickou školu. Mezitím jsem ale do Prahy dojížděla do dramatického kroužku k paní profesorce Haně Davidové (také první manželka Vladímíra Remka pozn.). Byla skvělá, hodně mě naučila. Bohužel před dvěma lety zemřela. Hlavně díky její přípravě mě podruhé už přijali. Máte nějaké vzory? Určitě by se někdo našel, ale já jsem spíš ovlivněna individuálně, jakýmkoliv představením. Pokud jsem v roli diváka a vidím někoho skvělého na jevišti, tak mě to vždycky hodně nakopne, mám najednou spoustu energie, že to chci dělat také tak. Ale možná bych se nyní trochu odklonila od herectví a zmínila, že například moc obdivuji zpěvačku Lucii Bílou. Ta toho dokázala v životě opravdu hodně. No a pak také patří můj obdiv i některým našim dabérům, se kterými spolupracuji. Vy děláte i dabing? Dělám a moc si toho vážím. Jsem za to nesmír-

9

talent

už v divadle nebo v televizi. Pokud je ale film postaven pouze na erotice a je to až na hranici nevkusu, nemá u mě žádná taková práce šanci. Na ničem takovém bych se nikdy nepodílela.

divadla Metro ,,Monsieur Amédée“

ně vděčná skvělému herci a kolegovi Jiřímu Knotovi, se kterým jsem hrála v představení Zasněžená romance. On začal režírovat dabing a tak mě tam dostal. V dabingu, ale také v divadle, se mi tak dostalo možnosti setkávat se např. s úžasným hereckým, manželským párem – Petr Oliva a Dášenka Čárová, to jsou mistři dabéři, moc příjemní a milí lidé. A nebo také s René Slováčkovou, Zuzanou Skalickou, co jméno to pojem. Musím uznat, že teď když jste mi to řekla, tak jsem více nastražila uši. Hlas máte opravdu velmi příjemný. Takže k těm pojmům určitě brzy přibude i Petra Doležalová. (smích) Děkuji. Doufám, že ano.

Na závěr se vraťme ještě k udělení Ceny Zuzany Navarové. Víte, kdo byla Zuzana Navarová? Samozřejmě, že vím. Já jsem dokonce při interpretaci zpívala její písničky, a také mám doma nějaké nahrávky. Byla to zpěvačka s velmi příjemným hlasem a příjemným vystupováním. Na konzervatoři jsem se pak ještě dozvěděla, že byla také jednou ze zakladatelek NADACE ŽIVOT UMĚLCE. Součástí Ceny Zuzany Navarové byla i finanční odměna, už jste s ní nějak naložila? To bylo mimochodem pro mě i pro Honzu (Hofmana pozn.) příjemné překvapení. Penízky ještě mám, uložila jsem si je a určitě je využiju na něco prospěšného. Co dodat? Když je někomu 22 let a má v sobě tolik energie, píle a talentu, jsou pro něj téměř všude dveře dokořán. My můžeme jen tiše závidět. A nebo raději ne, buďme přející. Vždyť mladá generace umělců roste také pro nás. Text: Alexandra Stušková, DiS. Foto: poskytla Petra Doležalová

A co Vaše rodina? Máte nějaké sourozence? Rodiče jsou rozvedeni, takže bydlím jen s maminkou. Hlavně ta mě vždycky ve všem podporovala a já ji za to moc děkuji. Od táty mám ještě dvě nevlastní sestry, o pět let starší Evču a čtyřletou Klárku. U nás jsou ty rodinné vztahy tak trochu komplikovanější. (smích) Máte přítele? Byl, ale v tuto chvíli už není, i když se spolu stále vídáme. Ale toto téma bych dále nerozebírala. Takže mladá, krásná, talentovaná, nezadaná – to jsou předpoklady. Napadá mě v souvislosti s tím otázka, je nějaká role, kterou byste odmítla? Myslím, že teď v tuto dobu nemám vzhledem ke svému věku a zkušenostem zas až takovou možnost, abych si mohla dovolit vybírat či odmítat. Nezříkám se ani malých roliček, ať

10

herecké tøídy na konzervatoøi

Bacha... teď hrajete vy Vyměňujte si MP3 a videa s ostatními hudebními amatéry na www.rozhlas.cz/rampa Poslouchejte také na Vltavě v sobotu po 15:00.

Vltava má 200 tisíc posluchačů. Zahrajte jim!

j lf

s

jk

d

d

e

io

Nevím èím to je, ale kdykoliv dìlám rozhovor s nìkterou se známých, døíve narozených osobností, nedokážu odhadnout jejich vìk. V mých oèích jsou totiž poøád stejní. Jak si je pamatuji od dìtství, takoví jsou pro mì i v souèasnosti. Stejné pocity jsem zažívala i u povídání s hostem èervnového vydání. fn S èlovìkem, jehož hlas vstupoval pøi sportovních pøenosech témìø do ld všech našich domácností, ale ani jeho tváø není neznámá. k

k

osobnost

a

Hned v úvodu našeho setkání mi na mou poznámku, že se vůbec nezměnil, se smíchem zareagoval: „Jé, tak to tam ani nedávejte, vždyť to není pravda.“ A na můj následný dotaz, kdy se narodil, opět zažertoval: „To ani nevím, ale bylo to dávno.“ Já jsem si zjistila, že to bylo v krásném měsíci červnu, konkrétně 19. června 1936. Věk si každý z vás spočítá, já se o něm zmiňovat nebudu, poněvadž tomu moc nevěřím. Jsou prostě lidé, kteří nestárnou. A nezestárnul ani hlas – hlas (bývalého) slavného sportovního komentátora. Bývalého, jsem dala schválně do uvozovek, poněvadž si nejsem jista, zda ještě tu a tam nekomentuje. „Ne, to už ne. Komentář se dělá vždy k nějakému dění na obraze a protože už v televizi nejsem, tak už ani nekomentuji. Můj poslední sportovní přenos byl před šestnácti lety. Ale zůstal jsem u moderování různých sportovních, společenských i zábavných akcí a pořadů, a to mě baví. Vždyť lidem ve tvářích vidím, jak na to mé povídání reagují…“, objasňuje mi pan Suchánek současnou situaci. Coby sportovní antitalent jsem sportovní přenosy nikdy moc nesledovala, u čeho jsem však dokázala sedět až do konce, to byly dětské televizní soutěže. V paměti mi zůstala jedna

12

f

o Kámen s příznačným názvem y p Moderoval ji – nůžky – n papír. c pan Suchánek a já si pamatum ji, že na mě tehdy velmi zapůsobil jeho přátelský a vlídný přístup k soutěžícím, až jsem si i říkala, že je snad nakonec nechá vyhrát všechny. Měl to prostě v sobě. „Já jsem k moderování, soutěžení a bavení lidí, tíhnul už odmalička. Vše to dění kolem se mi moc líbilo. Dodnes mě baví si s lidmi povídat, bavit je, reagovat na dané situace. Také jsem měl v životě obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem se postupně setkával, učil se od nich a pak s nimi spolupracoval. Začínal jsem ještě v dobách Strýčka Jedličky, dospělými zesměšňovaného, ale děti ho měly rádi. Pak jsem byl zván k uvádění plesů, vyhlašování sportovců, ba dokonce jsem konferoval i jeden ročník Zlatého Slavíka v Lucerně a nebo také písňový festival v Sopotech. Občas jsem byl pozván i Karlem Vlachem či Václavem Hybšem na moderování různých tanečních akcí a plesů. Postupně jsem se tak dostával do estrád a soutěží. Opravdu mě to moc bavilo – a dodnes baví.“

=sdf kj i

Such v a l s o r a J n Pa

i

č íé

f nd

llo s a j

ánek

S Naïou Urbánkovou na Zlatém Slavíku v Lucernì

m

e

k

lv

éí

k

Během svých moderátorských akcí se setkal pan Suchánek s celou plejádou vynikajících umělců, a tak než si začneme povídat o sportovním komentátorství, zůstaňme ještě u zábavných pořadů a estrád. Na koho vzpomíná á nejraději? „Na všechny, které jsem poznal“, odpoví bez rozmýšlení. „Neboť v těch dobách to byl jeden mistr zábavy vedle druhého, ale jestli chcete pár jmen, určitě by to byl v prvé řadě Láďa Menšík, Jiří Sovák, František Filipovský, Stella Zázvorková, Jiří Lír. Nesmírně jsem je obdivoval. Při jedné besedě jsem Františka Filipovského tak soustředěně poslouchal, že jsem zapomněl pořad ukončit. S Jirkou Sovákem jsem také hodně cestoval, byly to krásné tři nebo čtyři roky. Vždycky chtěl, abych mu tykal, ale mně to vůbec nešlo, já ho měl v takové úctě, že jednou jsem mu tykal a pak zase vykal. Vázala mě k němu úcta a k té patří i zdvořilostní vykání. Nechci ale, aby to vypadalo jako nějaké vychloubání, ovšem pravdou je, že umělců, těch opravdových bardů, jsem v životě poznal opravdu hodně.“

m

n

f

áý mřřkosífíbá

Později začal pan Suchánek jezdit například i s režisérem Zdeňkem Troškou a Helenou Růžičkovou. Jak jsem ty dva poznala, tak si myslím, že legrace musela být, už když se někde jen objevili. „Ano, to byla“, dává mi za pravdu pan Jaroslav a přidá k dobru jednu historku. „Zážitkem bylo zejména cestování ještě s jejím synem Jirkou, ten měl téměř 200 kilo, Helena 130, k tomu kostýmy, jak to auto vydrželo, jsem dodnes nepochopil. V době, kdy byla hodně slavná a žádaná, měla svůj monolog, nazvaný příznačně – Motýlek. Aby zdůraznila všechno, co o své subtilní postavě vyprávěla, pořídila si kostým sešitý z různých barevných fáborů a mašlí. Ohlásil jsem, že teď přilétá náš barevný motýlek a Helena vždy za ovací publika vplula (přilétla) na jeviště. Pak jsme ještě vymysleli, že když ji ohlásím a ona se ukáže v portále, tak se rozběhnu a skočím ji do náručí. Jenže stalo se, že Helena jednou nedokázala své paže z té spousty mašlí a fáborů vyprostit, já vyskočil, a místo v náručí jsem uvízl na jejím poprsí. Chvíli jsem se jí držel kolem krku,

ale pak jsem začal klouzat dolů, načež ona se mnou zavěšeným popošla k mikrofonu a pravila: Snaž se, jsi sportovní redaktor, furt jsi na Kavčích horách, tak co by ses chvíli neudržel na Kozích hřbetech (smích). Ona byla neskutečná, pohotová, s ničím si nedělala problémy.“ Helena Růžičková nás už bohužel nerozesměje, a tak abychom nebyli příliš smutní (to ostatně k panu Suchánkovi vůbec nesedí), přeneseme téma na již zmíněné Kavčí hory, ke slavnému komentátorství. „No, nevím, jestli slavnému“, odpoví skromně pan Suchánek, ale přesto rád zavzpomíná. „Začínal jsem nejprve ve sportovní redakci v Československém rozhlase, to bylo kolem roku 1962, pak jsem dostal nabídku do sportovní redakce Svobodného slova, tam jsem se učil psát, a pak už přišla nabídka do Československé televize. Věnoval jsem se převážně individuálním sportům: moderní gymnastice v dobách sester Machatových, Hany Sitninanské, kolové v dobách bratří Pospíšilů, cyklistice v dobách Vlastimila Moravce, Smolíka, Matouška. Komentoval jsem také kanoistiku, judo, dokonce i šachy. Dále také šestnáct ročníků Závodu míru, devatenáct ročníků Intersport turné – to už je kus života! Mojí hlavní disciplinou bylo lyžování a tam mám dodnes mezi skokany i běžci spoustu skvělých kamarádů.“

S Jiøím Raškou, nejslavnìjším èeským skokanem na lyžích

Ptám se, zda mu vůbec přijde, že byl tak známým, že když promluvil, tak lidé řekli, to je ten slavný komentátor. „Tak každý to určitě neřekl“, odpoví pan Suchánek: „Jiní dokázali o hodně víc. Na druhou stranu bych ale rád zmínil, že

13

osobnost

tehdy to nebylo zdaleka tak jednoduché, jak to mají komentátoři dnes. Na tu profesi jste musel být dosti znalostně vybaven. Nejenom vědět něco o sportu, o historii, ale také ctít český jazyk, dávat pozor jak mluvíte. A také je k tomu zapotřebí, například jako u herectví, i nějaký ten talent od Pánaboha. Já ho doufám trochu měl.“ Se slavnou sportovní gymnastkou Evou Bosákovou

Kdo komentování pana Suchánka zná, myslím, že usoudí, že měl. Bývalý komentátor ještě dodává: „Víte, já to dnešní komentování vůbec nechci hodnotit. Někdy to ani nestojí za to. A tak se nejčastěji dívám na satelitní Eurosport a další kanály. Tam jsou opravdoví profesionálové. Čím víc tomu rozumí, tím méně, ale přesněji, glosují. Komentátor mi nemusí říkat, že fotbalista běží po pravé straně a nepřesně přihrává. To vidí i Vaše babička. Na stadionu Vám také nikdo nenapovídá, vidíte to sami. Vyletěl bych z kůže, když komentátor pořád řve, hlas mu přeskakuje a pak křičí minutu góóóóóól! Jo, v takové Brazílii, to je jiná, to je temperamentní národ a sluníčko jim hodně pálí na hlavu (smích). A už toho raději nechám, ať nejsem moc za chytrého.“ Chci aby pan Suchánek pokračoval, přece toho nenechá v nejlepším. Ať se jich pár chytne za nos a když nechtějí, tak ať to nečtou. „Dříve to bylo poněkud jinak“, pokračuje komentátor ve srovnávání. „Třeba u mě se mohlo stát, že mé komentování se čtvrtině lidí líbilo, čtvrtině to bylo jedno, čtvrtina mi mohla závidět, čtvrtině jsem vadil, ale dnes mi připadá, že tři čtvrtiny lidí jsou naštvaní a jen ta čtvrtina je snad spokojená. Myslím, že jsme byli ochotni se více učit a určitě bývalo i více respektu jednoho k druhému… Ale už toho vážně necháme, je prostě jiná doba a tu nezměníme.“

A jaká byla ta doba předtím? Snažím se z pana Suchánka dostat ještě něco zajímavého z tehdejší komentátorské kabiny. „V mých dobách se dělaly mnohem delší přenosy. Tenkrát se například přenosy z letů na Plánici protáhly až na sedm hodin. Člověk nemohl jít pomalu ani na záchod, když tam byl sám. Takže to byly přímé přenosy, záznamy, pak Branky, body, vteřiny, Sport v zahraničí, Zpravodajství, no bylo toho moc, ale bavilo nás to, proto jsme to také dělali. Technika byla primitivnější – jeden monitor, jedna tabule bez digitálních průběžných výsledků. Při posledním závodu Intersport turné jsem si tužkou (propiska by se na rozmoklých papírech rozpila) na dvacet různých papírů počítal. Jedno kolo, dvě kola, pak dohromady celkové výsledky osmdesáti závodníků. Teď takhle klepnou“, ukáže pan Suchánek prstem na pomyslnou klávesnici: „a všechna čísla jim tam naskočí. Několikrát se mi stalo, že nám i lidé při komentování volali přes Prahu do kabiny, že jsme zapomněli říci body u závodníka z Finska. Sami si to psali a počítali. I ti lidé byli vnímavější. Hodnocení komentátorů ze mě nedostanete, určitě je nechci házet do jednoho pytle, ale takové hvězdy, jako byli Standa Sigmund, Karol Polák anebo Gabo Zelenay, kterému se pořád všichni smáli a přitom to byl borec, takové formáty už dnes nemáme..., ale třeba Sportovní komentátor Karol Polák ještě vyrostou, uvidíme.“

ýáábífísok

Formátem je pro mě i Jaroslav Suchánek, on to nerad slyší, nechce to „komentovat“, a tak převedeme téma trochu stranou, třeba k rodině. Je známo, že synem Jaroslava Suchánka je známý herec a bavič Michal Suchánek (mimo jiné např. dětská herecká hvězda z filmu Sněženky a machři), kterému spousta lidí neřekne jinak než Suchoš. Prý se tak ale říkalo i tatínkovi. Ten mi to potvrzuje: „No, vždyť to jméno tomu také napovídá. Suchoš, Sucharda, já jsem měl spousta přezdívek, ale všechny nejsou publikovatelné.“ (smích) Kromě syna Michala má Jaroslav Suchánek ještě mladšího syna Vladana, kterému je 28 let a vystudoval scénografii. V současnosti se jí nevěnuje, ale dozvěděla jsem se, že velmi

fn

m

fd

ks nf

čé

jf

ld

Tak jako by mě u někoho překvapilo malířské nadání, tak mě během našeho povídání překvapila u pana Suchánka znalost folklórního tance, ke kterému jsme se během našeho povídání nějak dostali. „Já mám moc rád folklór. Čtyřikrát jsem tancoval i na Mezinárodním festivalu ve Strážnici. Do toho kraje jezdím rád, poněvadž jsem měl kousek v Hodoníně bratra, který tam byl sportovním lékařem. Teď tam jezdíme za jeho dcerou Romankou, tu mám rád jako vlastní dceru. Ale zpět k folklóru. Mnoho roků jsem chodil do různých souborů, s „fučíkovci“, s valašskými hrami jsme dokonce cestovali i po světě. I proto jsem dostal nabídku, abych šel profesionálně tancovat do Státního souboru lidových písní a tanců. Pobyl jsem tam dva roky, ale pro fyzickou opotřebovanost jsem odešel dobrovolně dál…“

íiop

yn

k

j

a

zajímavě maluje. U těch kreseb bych ještě na chvilku zůstala, neboť pan Suchánek má doma unikátní sbírku obrázků od spousty slavných umělců. „Byli jsme s mnohými dobrými přáteli, a tak jsem chtěl od nich mít i něco na památku. Podpisy sbírá každý, ale mít k tomu ještě obrázek mi připadalo více osobitější. Spousta jich říkala, já neumím kreslit, ale kdybyste těch 120 originálních listů viděla... Ať už vytvořili cokoliv, byl to jejich „autorský podpis“, byl to obrázek na památku, nezáleží zda šlo o kresbu psa, kytky, nebo o umělecké dílo. Ano, umělecké dílo, neboť byste se divila, kolik našich umělců umělo a umí krásně kreslit. Například takový Vladimír Menšík, Blanka Bohdanová, Karel Gott, Honza Kanyza, Jirka Lír a určitě bych si vzpomněl ještě i na ostatní. Určitě by stálo za to, je jednou na nějakém vhodném místě všechny vystavit.“

cm

Kr esba

M il o š e

Ko p e c k

ého

Kresba Jiøího Líra

řřmeol = lsaj s jkifd

Láska k folklóru

Kresba Laïky Kozderkové

Slavný èeský fotbalový útoèník Antonín Puè

Zajímá mě, kde se pan Suchánek narodil, jestli v kraji tance nebo v kraji sportu. „V kraji Fráni Šrámka“, odpoví mi „pyšně“ a se smíchem pan Jaroslav. „V Sobotce u Jičína, tedy v Českém ráji, v rodišti Fráni Šrámka, na kterého je tamější obyvatelstvo odjakživa pyšné, takže, i když je to městečko malé, díky tomuto slavnému rodákovi velmi kulturní.“ Z mého ročníku jsme pak šli téměř všichni ze Sobotky studovat na gymnázium do Mladé Boleslavi, tam už jsem pokračoval se sportováním. Podoba se synem Michalem nezamìnitelná Z gymnázia jsem pak šel na Vysokou školu do Prahy. Udělal jsem přijímačky na Fakultu tělesné výchovy

15

osobnost

a Vysokou školu ruského jazyka. Dříve se po studiu chodilo na tzv. umístěnky, já jsem si vybral Rychnov nad Kněžnou a šel jsem učit na tamější průmyslovou školu. Bylo to v krásných Orlických horách a protože jsem v té době také hodně jezdil na lyžích, prožíval jsem tehdy neskutečně krásnou dobu. Dojížděl jsem tam dalších dvacet let.“

je k mé velké radosti pokaždé zcela vyprodaný. V tom posledním účinkoval například Laco Deczi, americký jazzový trupetista a hudební skladatel slovenského původu. Zde bych rád zdůraznil, že bez pomoci NADACE ŽIVOT UMĚLCE by to bylo opravdu moc těžké.

Laco Deczi a František Novotný spisovatel

Na MS novinaru ve Francii

d

lf

a

Jelikož pan Suchánek komentoval v převážné míře skoky na lyžích, není překvapující, že i on sám slušně lyžoval, ale také hrál fotbal a závodil za ligové Pardubice v atletice. V současnosti už nesportuje, ale aktivit má stále hodně. Na našem setkání mi daroval knížku s příznačným názvem Blbiny z ústní dutiny, jejímž obsahem jsou mimo jiné neskutečné přebrebty komentátorů či historky se zajímavými osobnostmi, se kterými se setkal a setkává. „Je poměrně dost zajímavých událostí, kde mohu být ještě něco platný“, říká pan Suchánek o své dosavadní činnosti. „Dětské dny, plesy, vyhlašování sportovců. Zajímavé jsou pořady pro seniory se známými zpěváky a herci, např. s Josefem Zímou a Yvettou Simonovou, Marií Hanzelkovou a Jirkou Škvárou, Richardem Adamem a Věrou Čermákovou, spisovatelem Františkem Novotným a dalšími. Více než šest let připravuji také jednou měsíčně program s názvem Vikýř, který

jk

m

y n c

=sd

16

é

k

S Evou Pilarovou S Yvetou Simonovou

é

k s j

ld

fn

e

io

d

lv

n f č

m f d

nf

Jinak ještě pro Českou muziku připravujeme sérii DVD s příznačným názvem Kam padají hvězdy. Obsahem DVD jsou dialogy, které s těmito „hvězdami“ vedu, prokládané jejich písničkami. Už děláme třetí DVD, celkem jich bude šest. Pokračuji také ve shromažďování materiálu pro pokračování úspěšné knihy Odvrácená tvář sportu. Hlavním motivem je vzpomínka na ty, bez nichž by vítězové, o nichž se píší dějiny, tak slavní a bohatí nebyli. Vzpomínka na ty, kteří prohráli ve své osudové vteřině.“ Panečku, aktivit plno. Pan Suchánek se opravdu nenudí a ještě k tomu píše. Mimo dvě jmenované knížky je např. také spoluautorem knížky Nejen bonmoty a citáty o psech, páníčkách a paničkách, je autorem Bodového systému do každého auta, s ilustrací Petra Urbana a knížky

í i o p

fikjja

k

í

k ř ř m e sllo

o životě profesora Žilky Jak se dělá muzikant. „Psát mě baví“: dodává.

á

Bavila jsem se i já, když jsem si darovanou knížku přečetla. A bavím se i při našem povídání. Pana Suchánka jsem dříve znala pouze prostřednictvím televizní obrazovky. Prvně jsem se s ním setkala až předloni, na předvánočním setkání, které pořádá NADACE ŽIVOT UMĚLCE pro všechny držitele SENIOR PRIX a jehož bývá pan Suchánek pravidelným hostem a účastníkem. Tehdy jsme si toho spolu moc říct nestihli, nyní bych našeho setkání ráda využila, abych se ho na jeho názor na nadaci zeptala. „Nadací je v republice několik set a v devadesáti procentech se snad ani neví, co kam vlastně přijde. Za nadací se také může schovat žebrání mladých lidí s letáčky a různými přívěsky na stanicích metra či tramvají. Mně přicházejí domů minimálně tři obálky měsíčně se žádostí o příspěvek na nějakou nadaci. Dřív jsem přispíval pořád, ale už to nedělám. Nemám jistotu, kam vlastně přispívám. Kdežto NADACE ŽIVOT UMĚLCE je viditelná, svými programy, setkáními, podporou, udělováním SENIOR PRIX. Její existence je bezvadná věc, která očividně funguje. Umělci mohou požádat o jakousi formu podpory, ale co je ještě úžasnější, tato nadace lidi, kteří něco dokázali a o které už je bohužel čím dál menší zájem, svými setkáními ještě k něčemu motivuje, dává jim najevo, že o ně někdo stojí, že se na ně nezapomnělo. Ta setkání jsou báječná a někteří z těch umělců tím žijí po celý rok. Ano, oni se sice mezi sebou tu a tam sejdou, sejdou se dva, tři, čtyři, ale toto slavnostní nadační setkávání a oceňování, to je něco zcela jiného. To se tam všichni třeba i „doplazí, připajdají“, ale jsou tam všichni. Stojí jim to za to – být zase na chvíli mezi svými, ne ve stínu slávy, ale na jejím výsluní.

Všichni jednou budeme staří. Asi nejsem sám, komu připadá, že svět přeje jenom těm mladým. Seniorům dává více než kdy jindy najevo, že už jsou nepotřební. Kvalita člověka ustupuje do pozadí, a když vedle sebe postavíte, v jakékoliv profesi, mladého a starého, ten starší, zkušenější a moudřejší, má i přesto šanci menší. Chtělo by to více úcty a porozumění. Takže zaplaťpánbůh za tu nadaci. A vůbec, celý ten rozhovor se mnou můžete klidně vymazat a nahradit ho povídáním jen o nadaci, o lidech, kteří pro ni pracují, kteří jsou jejími členy, kteří se jejím prostřednictvím setkávají. Ti lidé jsou ten den nesmírně šťastní, oni vám to všichni neřeknou, a tak bych to chtěl říci za ně za všechny. Díky za ty společné chvíle štěstí.“ Závěr našeho povídání mi téměř vehnal slzy do očí. Myslela jsem, že většinu času se budeme bavit o sportu, o rodině, a tak podobně. Bylo to však také povídání o upřímnosti a lidských citech. Od sportovního komentátora, který namluvil více než 550 přímých přenosů, od profesionála ve své práci, ale také v životě. Text: Alexandra Stušková, DiS. Foto: poskytl Jaroslav Suchánek

kosífíbááý V roce 2006 obdržel pan Jaroslav Suchánek SENIOR PRIX. Jde o cenu, kterou uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.

17

fenomén

Kabaret Fenoménem mùžeme v podstatì nazvat vše, co pokládáme za fenomenální – úžasné, bájeèné... Napøíklad takový vznik kabaretù. I když je pravdou, že jejich dnešní podoba má èím dál ménì spoleèného s kabarety minulého a pøedminulého století, pøece jen byly fenoménem své doby, a také fenoménem dnešního vydání. Původ názvu kabaret pochází od francouzského slova cabaret, označující nálevnu či kavárnu, tedy podniky, kde tato forma zábavy vznikla. Vyvinul se přes středonizozemský výraz cabret a staroseverofrancouzský výraz camberette, z pozdně latinského slova camera, tj. malá místnost. Kabaretem nazýváme malou scénu se zábavným, humoristickým, hudebním nebo tanečním programem, který obsahuje šansony a skeče. Program se skládá z jednotlivých hudebních, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů. Celým programem provází tzv. konferenciér. Kabaretní písně (původně psané pro kabaret) bývají také označovány termínem kabaretní kuplety. Lehčí kabaret, s převažujícím hudebním programem, bývá označován slovem šantán.

V tom samém městě vznikl v roce 1889 i dodnes jeden z nejznámějších světových kabaretů,

Moulin Rouge Červený mlýn Začátkem 20. století se kabarety velmi značně rozšířily také do německy mluvících zemí.

Kabaret v Èesku První kabaret, s názvem

Chat Noir Černý kocour – vznikl v roce 1881 v Paříži.

18

I když takovou tradici, jako v Německu a ve Francii, český kabaret nemá, i u nás došlo k jeho objevu a rozvoji. Vrcholné období českého kabaretu spadá do konce 1. světové války a prvních poválečných let. Nejslavnějším kabaretem byl bezesporu slavný pražský kabaret Červená sedma, který založil spolu se svými přáteli v roce 1909 JUDr. Jiří Červený, původním povoláním právník, jinak český kabaretiér, humorista, spisovatel, hudební skladatel, vnuk známého výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů z Hradce Králové, a také otec slavné české herečky a operní pěvkyně Soni Červené. V letech 1918–1922 byl ředitelem kabaretu.

Červená sedma vznikla ze studentských divadelních a literárních parodií, básní a satiristických výstupů, pořádaných studentským spolkem v Hradci Králové. Pod tímto názvem pak spolek vystupoval i v Praze. Kolem roku 1916 se kabaret profesionalizoval a působil i v Rokoku. Od roku 1918 měl už samostatné působiště v hotelu Central v Hybernské ulici, avšak už o čtyři roky později, v roce 1922, údajně kvůli nezájmu publika, zanikl.

koslovenských televizních pořadech – Kabaret u dobré pohody či Kabaret u zvonečku. V dnešní době se v českých zemích pojem kabaret už moc nepoužívá, nahradila ho jiná, „módnější“ slova. Zda v sobě nesou i prvky programu původního kabaretu, necháváme již na posouzení...

Slavným kabaretem Červená sedma prošla řada známých českých umělců počátku 20. století. Byli mezi nimi taková jména jako: Eduard Bass ①, Karel Hašler ⑤, Ferenc Futurista, Vlasta Burian ⑧, Jindřich Plachta ④, E. A. Longen ② , X. Longenová, Eman Fiala, Jaroslav Hašek ③, Karel Noll, Saša Rašilov ⑦, R. A. Dvorský ⑥, sestry Allanovy a řada dalších.

③

①

④

②

redakènì zpracováno zdroj a foto: www.kabaret.cz a archiv A. Stuškové

⑦

⑤ ⑥

⑧

Po druhé světové válce převzaly zábavní podniky souhrnný pojem estráda. Hudební produkce z oblasti populární hudby provozovaly zase tzv. music-hally. Větším zábavním podnikem příbuzným kabaretu, jenž kombinuje prvky kabaretu a cirkusu, zůstalo pak zařízení označované jako varieté. Kabaret byl jakýmsi předchůdcem, můžeme říci i uměleckým předobrazem, pozdějších divadel malých forem, nebo jiných podobných kulturních zařízení. Dnes se často setkáváme také s názvy poetická či literární kavárna, nebo společenský klub. Slovo kabaret přežívalo ještě i na konci 20. století, například v některých čes-

19

krásy naší země

Už samotný název mìsta v sobì nese znak panovnické slávy. Jak by také ne, vždyś z hlediska historie se jedná o jedno z nejvýznamnìjších støedovìkých mìst v Èechách. Neménì zajímavé je však také z pohledu souèasnosti, a proto jsme se sem jednoho krásného èervnového dne vypravili.

Hradec Králové

metropole východních Èech

Soutok Labe s Orlicí

Město leží na soutoku řek Labe a Orlice. Již v 9. století bylo návrší nad soutokem významnou křižovatkou obchodních cest, ve 13. století se pak hradiště začalo měnit v město, které bylo připomínáno roku 1225 i v listině Přemysla Otakara I. Ve 14. století patřil Hradec Králové k nejvýznamnějším městům českého království. V roce 1306 se stal královským věnným městem, pobývaly v něm české královny Eliška Rejčka a rovněž poslední manželka Karla IV. Eliška Pomořanská. Během husitské revoluce se město postavilo na stranu Jana Žižky, který je od roku 1424 pochován v místním chrámu svatého Ducha.

Cestovní kanceláře nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy téměř po celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro do všech koutů planety. Zná však člověk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní země? Česká (a také Slovenská) republika má tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potřebovat ani drahou letenku… ani vízum.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Chrám sv. Ducha

20

Velký kulturní a stavební rozvoj města nastal příchodem jezuitů v 17. století a založením královéhradeckého biskupství. Vnitřní podobu poté výrazně změnily monumentální barokní budovy. V roce 1765 rozhodl císař Josef II. o přestavbě Hradce Králové na vojenskou pevnost. Její význam v moderní historii

však s postupujícím časem klesal. Tento fakt definitivně potvrdila Prusko-rakouská válka, jejíž rozhodující bitva byla svedena 3. července 1866 právě u Hradce Králové, na nedalekém Chlumu. Areál bojiště se nachází necelých 7 km od města a určitě si těch pár kilometrů zajeďte. Vzdejte tichou vzpomínku všem padlým vojákům, vždyť se jednalo o nejkrvavější událost 19. století v Evropě. Ve stínu královéhradecké pevnosti tu bojovalo téměř půl milionu vojáků všech možných národností. Pro připomenutí průběhu těchto bitevních událostí se na Chlumu každý první víkend v červenci konají vzpomínkové slavnosti. Ale pojďme z bojiště zpět do města. Do krásného města. Stavební činnost v Hradci Králové byla před 1. světovou válkou ovlivňována výraznou osobností prof. Jana Kotěry, zakladatele moderní české architektury. Jeho první prací ve městě je přístavba hotelu Grand z let 1903–1904, v secesním stylu. Architektovou nejvýznamnější stavbou je Muzeum východních Čech z let 1909–1912 se sochařskou výzdobou průčelí od S. Suchardy. Budova

muzea byla prohlášena národní kulturní památkou České republiky. V té době na sebe výrazně upozornil také mladý architekt Josef Gočár, jenž se stal od poloviny 20. let vedoucí osobností v územním plánování. Z jeho pera pochází z roku 1926 urbanisticko-koncepční řešení města, které je dodnes obdivováno řa-

dou odborníků. Z dalších děl jmenujme např. dostavbu a úpravu Masarykova náměstí, budovu Státních drah, Ambrožův sbor, gymnázium J. K. Tyla a spousta dalších. Hlavně na pravém břehu Labe vznikaly urbanistické soubory se stavbami předních českých architektů. Současně rostl také průmysl, přibývaly nové školy, ústavy a úřady, komunikace, nové čtvrti. Státní orgány v Praze přiváděly do Hradce Králové pravidelně význačné hosty, takže dosud poměrně malé město získávalo věhlas a oprávněnou pověst „Salonu republiky“. Rozvoj města byl násilně přerušen 2. světovou válkou. Po jejím skončení zůstal Hradec Králové stále hospodářským a kulturním centrem východních Čech, ovšem v naprosto odlišných politických a společenských podmínkách. Výstavba „velkého“ Hradce Králové začala svou „šedivostí“ upadat do průměru. Až poslední léta 20. století opět přinesla možnost obnovy tradičních hodnot, jak v projektování, tak také v inspiraci světovou architekturou. V roce 1962 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou rezervací, na jejímž území se nachází cca 200 evidovaných chráněných kulturních památek. Jako přirozené ochranné pásmo městské památkové rezervace Muzeum Východních Èech byla v roce 1991 vyhlášena městská památková zóna, na jejímž území se nachází téměř 70 evidovaných chráněných kulturních památek a 1 národní památka. Z gotických památek se dochovala výrazná dominanta starého města – chrám sv. Ducha, cihlová trojlodní stavba z počátku 14. století, která mnohokrát vyhořela a prošla různými úpravami. Renesanci v Hradci Králové ztělesňuje tzv. Bílá věž, která sloužila zároveň jako věž strážní. Uprostřed Velkého náměstí stojí na paměť ušetření města od moru – Morový sloup, postavený podle

21

Velké námìstí

Mariánský morový sloup, Dominanta Velkého námìstí

Bílá vìž

návrhu G. Santiniho. Období klasicismu pak ve městě připomínají především dochované součásti pevnosti (zbytky hradeb u jednotlivých domů, kasemata). Také kulturní a společenský život má v Hradci Králové vysokou prestiž. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů je dnes největší divadelní událostí v České republice. Tři „partneři“ Klicperovo divadlo, Divadlo Drak a Open air se spojily, aby každoročně přivítaly na domácích scénách kolem stovky souborů, cca ze třinácti zemí celé Evropy. Průměrně za deset festivalových dnů (vždy od 21.–30. června ) navštíví více jak 220 představení přes padesát tisíc diváků. Vloni, v roce 2008 jich bylo rovných 72 000. Při přípravách oslav 100. výročí konání Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy, která se uskutečnila v Hradci Králové roku 1894 jako ozvěna tehdejší slavné Všeobecné výstavy v Praze, se zrodil nápad pořádat každoročně cyklus akcí k oživení života města pod společným názvem REGlNA. Dnes se pod tímto označením uskutečňuje několik desítek spole-

22

čenských, kulturních a sportovních akcí. Svoji tradici získává postupně také festival české a slovenské soudobé taneční tvorby Entrée k tanci. K výčtu kulturních akcí ve městě patří i festival Hradecké kulturní dny, který tradičně uvádí díla od baroka až po současnost. Množství příznivců si získal mezinárodní jazzový festival s názvem Jazz jde městem, který nabízí vystoupení špičkových českých i zahraničních kapel. O nezapomenutelný hudební zážitek se umí posluchačům postarat také královéhradecká Filharmonie. V Hradci Králové se nachází i několik galerií. Komplexem sbírek českého výtvarného umění 20. století se prezentuje Galerie moderního umění. Naopak Klicperovo divadlo Muzeum východních Čech nabízí návštěvníkům sbírky data mnohem staršího. Hradec Králové má také řadu příležitostí ke sportovnímu vyžití. Například v krytém bazénu, moderním aquacentru, na zimním stadionu či na některém z jiných sportovišť. Je toho hodně, co město Hradec Králové a jeho okolí obyvatelům i návštěvníkům nabízí. Ať už z hlediska poznávacího, kulturního, sportovního či historického. A tak opět uděláte nejlépe, když se sem vypravíte sami. Stejně jako naše redakce, která se vám snaží prostřednictvím těchto stránek sdělovat, že „krásy naší země“ jsou opravdu krásné... redakènì upraveno zdroj a foto: www.hradeckralove.cz

Filharmonie Hradec Králové Byla založena v r. 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové, v r. 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od r. 1993 nese jméno Filharmonie Hradec Králové. Období největšího uměleckého rozkvětu je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara – nepřetržitě od roku 1991–2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem orchestru. Současným šéfdirigentem je skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal, hlavním dirigentem Andreas Sebastian Weiser. FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy (Grosser Musikvereinssaal ve Vídni, Victoria Hall v Ženevě, Queen Elizabeth Hall v Antverpách aj.), účinkovala v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku. Účinkuje na významných tuzemských festivalech, na svém kontě má řadu CD, DVD nahrávek pro Český rozhlas i spolupráci s renomovanými sólisty: G. Beňačková, S. Červená, E. Urbanová, D. Pecková, E. Haken, M. Dvorský, R. Novák, P. Šporcl, G. Demeterová, I. Moravec, s významnými dirigenty: K. Penderecki, M. Turnovký, K. Zehnder, L. Svárovský, I. Denes, L. Pešek, V. Neuman aj. Sál s akustikou na úrovni nejlepších koncertních sálu Evropy a Ameriky pro hudební i scénická vystoupení, má k dispozici 560 míst pro diváky, 16 lóží, balkon a prostory pro úcinkující.

Navštivte festival Hudební fórum Hradec Králové 2009 ve dnech 3.–13. listopadu 2009 Hudební fórum pořádá od roku 2005 Filharmonie Hradec Králové a Český rozhlas 3 – Vltava. Díky této exklusivní spolupráci mají posluchači ČRo 3 – Vltava možnost sledovat všechny koncerty v přímém přenosu po celé ČR. Záznamy uvedených koncertů přebírá Evropská vysílací unie (EBU). Filharmonie Hradec Králové, Eliščino nábřeží 777/5, 500 03 Hradec Králové Tel: +420 495 211 375, www.fhk.cz, www.hfhk.cz, www.varhany.fhk.cz

zdraví

HRADEC KRÁLOVÉ NABÍZÍ SVÝM OBYVATELŮM A NÁVŠTĚVNÍKŮM, KROMĚ BOHATÉHO KULTURNÍHO VYŽITÍ NEBO KRÁSNÉ PODÍVANÉ NA

ARCHITEKTONICKÉ SKVOSTY MĚSTA, TAKÉ MOŽNOST ZDRAVÉHO SPORTU ČI PŘÍJEMNÉHO ODDYCHU A RELAXACE.

MĚSTSKÉ LÁZNĚ – AQUAPARK Řada atrakcí, ze kterých si jistě vyberete! Ubytovna

Aquapark

Můžete se projet tobogánem, zaplavat si v bazénu, užít si umělé vlnobití, poležet si ve vířivce či horkém bazénku, ve kterém jsou instalovány vodní trysky a umělý proud. K dispozici je také sauna, vnitřní bar, solárium, masáže a další zajímavé služby. Více informací na www.snhk.cz

» Nabídka služeb

• rekreační bazén o rozměrech 30×12,5 m s umělým vlnobitím, chrliči vody a podvodními sopkami • 82 m dlouhý tobogán se světelnými efekty • bar v bazénové hale • dětský bazén s umělou říčkou • kruhový bazén s perličkovými lůžky • podkovovitý bazén s podvodními masážemi • 37 °C teplý vířivý bazén • parní oddělení

• • • • • • •

sauna s rekonstruovaným venkovním atriem masáže nové solární studio vodní masážní lůžko venkovní terasa restaurace – café bar, hala – bufet kadeřnictví – kosmetika – pedikúra – manikúra – modeláž nehtů • parkoviště

V budově Aquaparku je také ubytovna, ve které můžete přespat. Neváhejte a navštivte Městské Lázně – Aquapark v Hradci Králové

» Ubytovna Městské lázně

nachází se přímo v objektu Městských lázní • ubytovací kapacita 20 lůžek v 1, 3 a 4 lůžkových pokojích s TV a rádiem • společné sociální zařízení ( umyvadlo, sprcha, WC) zvlášť pro muže a ženy • parkoviště

24

Plavecký areál

Sauna Restaurace

Plavecký bazén

Dětský bazén

PLAVECKÝ BAZÉN 50 M Bazén o délce 50m nabízí sportovní vyžití i odpočinkové a kondiční plavání. K dispozici je také dětský bazének, parní oddělení, posilovna a stánek s občerstvením. V budově bazénu se nachází zasedací místnost, kterou si je možné pronajmout. Spolu s ubytovnou v sousední budově Městských lázní – Aquaparku, nabízí plavecký bazén také kvalitní zázemí pro plavecká soustředění a kurzy.

» Nabídka služeb

• • • • • • •

moderní bazén s osmi dráhami o rozměrech 50×25 m a hledištěm dětský bazének parní oddělení posilovna bufet možnost pronajmutí zasedací místnosti o ploše 54,9 m2 a kapacitě 40 míst (s kuchyňkou) možnost ubytování v sousední budově Městských lázní – Aquaparku

Těšíme se na Vaší návštěvu! Kontakt: Eliščino nábřeží 842, 500 03 Hradec Králové, Tel. Pokladna: +420 495 404 444 Tel. vedoucí: +420 495 404 445, +420 495 404 434, E-mail: [email protected],

www.snhk.cz

25

historie

Historie fotoaparátu V minulých vydáních jsme se zabývali historií fotografie. Aś barevná èi èernobílá – fotografie je unikátní vynález, který nám nedá zapomenout na své blízké, pøátele a známé, vyvolává v nás vzpomínky na krásná místa i situace, mapuje prùbìh našeho života. Fotografie se nám však nedostane do ruky jen tak. Musí ji nìkdo „vyrobit“. Tím nejhlavnìjším „výrobcem“ je fotoaparát. Další z vynálezù techniky, který má za sebou, ale také pøed sebou, neuvìøitelnì rychlou promìnu funkcí i podob. Možná o èem dnes píšeme, bude už zítra zase úplnì jinak, pøesto se o to, alespoò ve zkratce, pokusíme. Žijeme v době počítačů, videokamer a mobilních telefonů, řada z nás však také ještě v době fotoaparátů, ať už klasických nebo digitálních. Jejich vývoj jde kupředu ruku v ruce s vývojem vlastní fotografie.

se stal obraz ostřejší. Od té doby se camera obscura vyskytovala ve všech velikostech, od nejmenších kapesních, až po ty velké, umístěné na rozhlednách a majácích.

Camera – obscura Už staří Řekové zjistili, že když světlo prochází skrz malý otvor do temné místnosti, zobrazí se v ní obraz toho, co je venku. V 9. století př. n. l. tento vynález používali Arabové v astronomii při určování polohy Slunce nebo slunečných zatmění. Velmi primitivním předchůdcem dnešního fotoaparátu byl roku 1342 vynález Leonarda da Vinciho – camera obscura (ŽIVOT UMĚLCE č. 11/09 Historie fotografie). Jednalo se o zatemněnou skříňku s čočkou promítající obraz na malou plochu, tento obraz byl pak následně obkreslen uhlem. V 16. století Ital Giambattista della Porta použil namísto malého otvoru čočku, čímž

26

První fotografický aparát Téhož principu používal od roku 1816 také Francouz Joseph Nicéphore Niepce při svých pokusech při vytvoření fotografie (ŽIVOT UMĚLCE č. 11/09 Historie fotografie). Úspěch se dostavil až po deseti letech, v roce 1826. Tento rok se

uvádí jako datum vynálezu fotografického přístroje (v St-Loup-de-Varennes ve Francii). Niepcův přístroj se skládal ze dvou dřevěných skříněk. V jedné byly čočky, ve druhé skleněná deska (matnice). Aby se vzdálenost mezi oběma skříňkami mohla měnit podle potřeby na zaostření, byly obě spojeny měchem. Niepcovým konkurentem a partnerem byl Louis Jacques Mande Daguerre, který v roce 1839 zhotovil první snímek tzv. daguerrotypií. Tentýž rok se začal prodávat první fotografický aparát vyrobený Alphonsem Girouxem, každý exemplář nesl Daguerrův podpis. Svůj první fotografický snímek i aparát si zakoupil anglický soukromý badatel W. H. Fox Talbot. Aparát byl založený na stejném principu jako camera obscura, měl však velmi malé rozměry, přibližně 6 cm. Jeho manželka říkala tomuto primitivnímu zařízení „past na myši”.

Polaroid Roku 1908 byl udělen patent na první barevný film. Vznikala řada firem zabývajících se výrobou fotoaparátů. V roce 1924 to byla např. firma Leitz, která přišla na trh s fotoaparátem Leica na tzv. kinofilm, tj. 35 mm film. Vzhledem k malým rozměrům filmu se tento přístroj stal velice oblíbený, zejména mezi novináři – dokumentaristy. V roce 1947 představuje Edwin Herbert Land tzv. instantní film a zakládá Polaroid Land Company. Ve fotoaparátu této značky je negativ v něm vyvolán chemikálií uvolněnou ihned po expozici, takže snímek je okamžité hotový.

Kodak V roce 1888 vyrobila firma Eastman Dry Plate Company, v Rochestru ve státě New York, přenosný fotoaparát značky Kodak. Prvním sloganem firmy bylo „Vy stisknete spoušť, my uděláme ostatní.” Na tehdejší dobu to bylo něco neuvěřitelného, neboť kdo tehdy fotografoval, musel být téměř chemikem. Ve své podstatě šlo o dobrý obchodní trik, nikoliv o technickou novinku: přístroj byl vybaven svitkem papíru na 100 fotografií, po jejichž exponování se přístroj poslal firmě, která zhotovila fotografie a poté společně s přístrojem zaslala zpět. O rok později představil Kodak první celuloidový svitkový film, v roce 1896 už vyrobil 100 000 kusů. V roce 1900 začala výroba fotoaparátu Kodak Brownie, který se prodával za neuvěřitelný 1 dolar a tak byl lehce přístupný.

27

historie

Digitální fotoaparát Převratným objevem ve fotografování byl vynález tzv. ,,bezfilmového fotoaparátu“. Dnes bychom řekli digitálního fotoaparátu. Na tomto vynálezu pracovala firma Kodak už v 70. letech 20. stol., ale výsledek se dostavil až o téměř 20 let později. Digitální fotoaparát je fotoaparát zaznamenávající obraz v digitální formě, takže může být okamžitě zobrazen na zabudovaném displeji nebo nahrán do počítače. Základní funkcí digitálního fotoaparátu je snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální fotografie a umožnění jejich dalšího zpracování, např. jejich tisk pomocí běžného počítače, či vyvolání speciální osvitovou jednotkou do výsledné podoby jako u klasické fotografie. Dnešní digitální fotoaparáty nabízí kromě své základní funkce také řadu další doplňujících a rozšiřujících funkcí, které souvisejí, ať už přímo či nepřímo, se zpracovávanými obrazovými daty. Některé fotoaparáty dokážou kromě obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa. Digitální fotoaparáty se téměř výhradně používají se snímači umožňujícími pořizovat fotografie barevné. To ve většině případů zajišťuje tzv. Bayerova maska, v níž jsou z každých čtyř buněk dva snímače překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden modrým. Toto uspořádání je dáno návazností na spektrální citlivost lidského zraku, který je v oblasti zelené barvy nejcitlivější. Prvním fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, byl v roce 1988 Fuji DS-1P, používající 16 MB interní paměti. V roce 1991 byla uvedena první digitální zrcadlovka, Kodak DCS100. Měla 1,3 Mpix senzor a stála 13 000 USD. Zabudovaný displej přišel roku 1995 s přístrojem Casio QV-10. Prvním fotoaparátem zapisujícím na karty Compact Flash byl Kodak DC-25 o rok později. Digitální fotoaparáty cílené na běž-

28 8

né spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho megapixelu prolomena až v roce 1997. Pravděpodobně prvním přístrojem schopným nahrávat video byl Ricoh RDC-1, prodávaný od roku 1995. Digitální fotoaparáty na trhu dominují, ale jejich přesné funkce a popisy už přenecháme raději odborníkům.

Závìrem Od prvního „primitivního“ Niepceho fotoaparátu urazil svět ve vývoji neuvěřitelné dlouhou cestu. Vedla od klasického fotoaparátu na film až po dnešní digitální fotoaparáty. Hranice techniky se každým rokem posunují. S trochou nadsázky lze říci, že fotoaparát, který dnes používají profesionálové, může být za 5 let kouskem patřícím do muzea. Ale „sbírání starožitností“ je přece krásná záliba, a tak si příště od techniky už trochu odpočineme a dáme si téma odlehčenější, týkající se jak starožitností, tak vlastně i fotografování. Neboť – koho nejčastěji fotografujeme? Přece naše děti. Už od dob, kdy jsme je vozili v kočárku. Takže příště … opravdu půvabná historie kočárku. redakènì zpracováno zdroj: www.wikipedia.org/wiki/ foto: www.archiv.cz

založeno 1992

Antikvity Art Aukce • • •

Poøádání pravidelných aukcí starožitností, šperkù a umìní v Brnì, Ostravì a Praze (uspoøádáno již cca 200 aukcí na Moravì a v Praze, což je nejvìtší poèet v ÈR) Nákup a zprostøedkovatelský prodej starožitností v širokém spektru, se zvláštním dùrazem na obrazy, nábytek a šperky Nákup a prodej umìleckých pøedmìtù a jejich prezentace v prodejních a výstavních prostorách spoleènosti

•

Poskytování poradenství pøi investování do starožitných a umìleckých pøedmìtù

•

Ohodnocování a zajišśování odborných posudkù

•

Zajišśování aukcí pro dobroèinné úèely

•

Zajišśování a vydávání publikací, katalogù apod.

•

Pro zájemce možnost postupného budování ucelených sbírek, napø. sbírka Afrického umìní PRAHA - PRAGUE Vinohradská 38, 120 00 Praha 2, tel: +420 224 322 418, +420 224 323 218

BRNO Jílová 2, 639 00 Brno, tel. +420 543 213 482, fax +420 543 330 362

OSTRAVA Èeskobratrská 19, 702 00, Ostrava, tel. +420 596 127 199, +420 596 124 205

www.aukcnidum.cz www.auctionhouse.cz e-mail: [email protected]

Pøístav Ústí nad Labem / Karl Ludwig Prinz olej na plátnì / kolem r. 1900

Unikátní psací stùl z kubistického období kolem r. 1920

vzpomínka

Je nazýván velkým hercem malých rolí, avšak o tom, že malých rolí není, dokázal vyprávìt celé hodiny. Mìl pravdu, ponìvadž po shlédnutí jakéhokoliv filmu, inscenace, kabaretního èi estrádního vystoupení, kde tento umìlec úèinkoval, sami usoudíme, že jeho role je nezastupitelná. Aś už byl na scénì pìt minut nebo hodinu, bez nìj by to nebylo ono. Dnes budeme vzpomínat na herce, bavièe, estrádního umìlce, ale také malíøe, který svou „nenápadnou“ práci odvádìl vždy poctivì a svìdomitì a do pamìti divákù se vryl opravdu hluboko.

Vzpomínka

Jiøí Lír Narodil se 19. června 1923 v Pelhřimově jako syn uznávaného malíře, kreslíře a výtvarného pedagoga Josefa Líra. Svůj osud spojený s herectvím si pravděpodobně zpečetil už tím, že si jako školák sedl do lavice k budoucímu, dalšímu významnému českému herci, Lubomíru Lipskému. „Od první třídy jsme spolu seděli v jedné lavici. A protože naše jména začínala od Li, vždycky jsme přesně věděli, kdo a kdy bude zkoušený. Takto jsme prošli jak celou obecnou školou, tak poté i gymnáziem. Když nám v roce 1941 školu uzavřeli, naše cesty se na čas rozešly. Já v rodném Pelhřimově ochotničil a Jirka dostal příležitost v jednom profesionálním souboru“: vzpomíná na svého kamaráda v jednom z rozhovorů Lubomír Lipský. Jiří Lír dělil od dětství své zájmy mezi výtvarné umění a divadlo, se kterým začal aktivně už v kroužku pelhřimovského reálného gymnázia. (Pro divadlo maloval také kulisy). Působil i v místním ochotnickém spolku Rieger. V obou zmiňovaných souborech hrál se svým spolužákem Lipským, ale také třeba s Otomarem Krejčou. Když nacisté roku 1941 gymnázium uzavřeli, rozhodl se po vzoru svých kamará-

30

dů věnovat divadlu profesionálně. V Praze se herecky školil u A. Podhorského a dva roky na Státní konzervatoři. Praktické zkušenosti sbíral do konce války v pražské Uranii a v kočovné společnosti Nová česká scéna ředitele Josefa Marečka. Po osvobození začínal v Městském divadle v Kladně a pak vystřídal v rychlém sledu krátká angažmá v Praze. Když Lubomír Lipský spolu s bratrem Oldřichem zakládali po válce Divadlo satiry, na Líra se pochopitelně nezapomnělo a stal se členem souboru. Potkával se zde s tehdy začínajícími herci Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou a řadou dalších kolegů, kteří se později výrazně prosadili ve filmové veselohře a Jiří Lír, jako nezbytná součást týmu, také. Mimo tuto scénu prošel také Městským divadlem pro mládež, dále působil v AUS Víta Nejedlého (Armádní umělecký soubor), také v Realistickém divadle. Koncem 50. let v Praze zakotvil definitivně.

Prošel Rokokem, Divadlem Na zábradlí, Činoherním klubem a Divadlem za branou. Poznal i práci Laterny magiky, s níž procestoval kus světa. Byl dlouholetým člečnem hereckého souboru FSB. Jiří Lír byl svým vzhledem i mimikou komik jemného, často anglicky suchého humoru, jehož účinky umocňoval kamennou a netečnou tváří. Byl mistrem groteskní zkratky, hrál odměřeným, zdánlivě nevzrušivým způsobem, kterým se vyprofiloval až ve svébytný „lírovský typ“. Od počátku 50. let patřil před filmovou a televizní kamerou, ale také před rozhlasovým mikrofonem, k nejzaměstnanějším hercům.

s Klikou (1964), Gudenheima ve Vorlíčkově komedii Pane, vy jste vdova! (1971), kolegu Křečka v komedii téhož režiséra Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (1975), Dudka v Lipského komedii Marečku, podejte mi pero! (1976). Nezapomenutelná je postava klidného vrchního číšníka pronášející osudovou větu Což takhle dát si špenát, či postava hypochondrického výčepního Rambouska v komedii Vesničko má středisková. A tak bychom mohli jmenovat donekonečna. Na filmovém plátně se pak Jiří Lír naposledy objevil v epizodní roličce v Menzelově komedii Žebrácká opera (1991) a úplně poslední rolí tohoto talentovaného herce byla příznačně role – bezejmenná, a to v německém dramatu Kašpar Hauser z roku 1993.

Komik jemného, èasto až anglicky suchého humoru... Z filmu Dobrý voják Švejk

Poprvé Líra výrazněji zachycují filmografické ročenky v roce 1956 v Radokově filmu Dědeček automobil. V témže roce se objevil také v krátké roli fešného oficíra v Dobrém vojáku Švejkovi. K systematičtější spolupráci s filmem začíná u Jiřího Líra docházet začátkem 60. let. Některé jeho postavy mají jméno, mnohé jsou však uváděny „pouze“ profesí: číšník, barman, tajemník, tlumočník, policista, písař, prodavač i kupec, vedoucí samoobsluhy, blázen, účetní, vrátný, kibic, vetešník, učitel, lékárník, ceremoniář, muž z davu aj. Během své herecké kariéry vytvořil desítky menších, ale i výraznějších filmových a televizních rolí. Z rozsáhlé filmografie 60. a 70. let uveďme například postavu učitele Havránka v komedii Vladimíra Síse Ledoví muži (1961), Hlaváčka v Kršově Komedii

Z filmu Limonádový Joe, Jiøí Lír v pozadí

31

vzpomínka

Co je doma, to se poèítá pánové

Jiří Lír se stal velmi oblíbeným také v bezpočtu televizních inscenací, estrádních vystoupení, scének z oblíbeného Televarieté, prostě většiny zábavných pořadů sedmdesátých a osmdesátých let. Stačí například vyslovit: „Techtle mechtle“ – a k vynikající Laďce Kozderkové nám hned naskočí i tvář poněkud zaskočeného a vyjeveného psychologa v podání Jiřího Líra. Byl na jevišti skvělým partnerem, kolikrát nemusel ani promluvit, stačilo když se s tím svým „přihlouplým“, mistrně ztvárněným výrazem v obličeji jen objevil. Jiří Lír měl za manželku herečku Drahomíru Fialkovou, jeho dcerou je Kateřina Lírová, bývalá manželka Ondřeje Havelky, která si zahrála také v několika filmech a dnes se živí jako scénáristka klipů a dramaturgyně.

Což takhle dát si špenát

Za svůj bohatý herecký život ztvárnil Jiří Lír okolo 180 rolí, kromě herectví se věnoval po celý život také svému velkému koníčku – malování, k němuž zdědil talent po tatínkovi. Na sklonku života vydal vzpomínkovou knihu, kterou se sobě vlastním suchým humorem nazval Ve vedlejší roli Jiří Lír. Ale i kdyby ji nazval „V hlavní roli Jiří Lír“, jistě by to bylo příznačné. Výrazný představitel „všech“ rolí, skvělý herec, estrádní a kabaretní umělec by v červnu slavil 86. narozeniny. Jistě by s klidnou a kamennou tváří přijímal gratulace, sem tam povytáhl obočí a nám ostatním už by bylo do smíchu. Do smíchu nám však nebylo dne 20. srpna 1995, kdy s klidnou a kamennou tváří i odešel... text: Alexandra Stušková, DiS. foto: filmový archiv pana Antonína Rùžièky

V roce 1993 obdržel Jiří Lír SENIOR PRIX. Jde o cenu, kterou uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.

32

Televizní klub v Rohlíku Televizní klub se nachází v budově České televize na Kavčích horách zvané – Rohlík. Elegantní interiér, navržený arch. Miloslavem Čejkou, nabízí již od roku 1996 příjemné klimatizované prostředí, pohostinnost a vynikající kuchyni, nejen pro zaměstnance České televize a jejich hosty, ale také pro širokou veřejnost. Klimatizované prostředí Dobrá dostupnost (metro – Pražské povstání), vyhrazené parkování. Restaurace s kapacitou 150 míst k sezení Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část Salonek s kapacitou 45 osob k sezení Rautové uspořádání až 250 osob (ve spojení s venkovním atriem až 1 000 osob) Příjemné a klidné posezení na venkovní zahrádce s krbem a grilem (propojení se salonkem nebo celou restaurací) Firemní večírky, prezentace, promotion, rodinné oslavy a další příležitostná setkání. Velice žádaná je možnost prodejních výstav, obrazů, fotografií, soch,atd. Cateringové služby

Otevřeno: pondělí–pátek 9.00–23.00, sobota–neděle 11.00–23.00 Adresa: Televizní klub v Rohlíku, Na Hřebenech II., 140 70 Praha 4-Kavčí hory Tel : +420 2 6113 7426-9, e-mail: [email protected], www.tvklub.cz

Těšíme se na Vaši návštěvu 33

k am za kulturou

Kam za kulturou Praha 25. června–3. září / Letní shakespearovské slavnosti – Festival proběhne také v Brně, Ostravě, Bratislavě, Košících a Zvolenu. V Praze se bude hrát v nejvyšším purkrabství Pražského hradu, na nádvoří Lichtenštejnského paláce (hudební fakulta AMU). www.shakespeare.cz 12.–13. července / Bohemia JazzFest 09 – Mezinárodní jazzový festival se letos bude konat ve dnech 12.–18. 7. také na náměstích v Domažlicích, Plzni, Táboře, Prachaticích, Telči a Českých Budějovicích. V Praze vystoupí Rudy Linka a jeho hosté na Staroměstském náměstí. www.bohemiajazzfest.cz 22.–26. července / Let`s Dance 2009 – 2. ročník mezinárodního tanečního festivalu (samba, salsa, flamenco, orientální tanec …). Místa konání: Centrum Tance Václavské náměstí, Centrum Tance Štěpánská, Sportcentrum YMCA, Divadlo Blaník. Více informací na webových stránkách. www.letsdance.cz

Karlovy Vary 3.–11. července 2009 / 44. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Festival letos poprvé nabídne předprodej vstupenek. V pondělí 29. června od 10.00 hod. do půlnoci úterý 30. června, si mohou návštěvníci festivalu rezervovat vstupenky na všechna představení! www.kviff.com

Kácov 30. července–2. srpna / O2 Sázavafest 2009. První srpnový víkend přivítá multižánrový a multikulturní festival rekordní počet zahraničních hostů. Vystoupí Američan Moby, další výraznou hvězdou bude Skot Jimmy Somerville ad. www.sazavafest.cz

Šumperk 8. července–17. července / Festival III. Klášterní hudební slavnosti Šumperk. Zahajovací koncert nabídne večer Braniborských koncertů J. S. Bacha. Druhý koncert bude mít Gabriela Demeterová. Závěrečný koncert bude poctou hudebnímu skladateli G. F. Händelovi www.pampeliska.cz/kultura/olomoucky-kraj

Brno 12.–23. srpna / 10. mezinárodní hudební festival Špilberk 2009 – K výročí to nejlepší. Festival vznikl v roce 2000 jako experiment. Nečekaný ohlas přijala filharmonie jako závazek a dosavadních devět ročníků, opakujících původní model pěti orchestrálních koncertů, pak vytvořilo krásnou tradici hudebních večerů v historickém prostředí na velkém nádvoří hradu Špilberku. www.spilberk.cz

Strážnice 17.–18. července / Černohorský Festival Slunce Strážnice. Jubilejní 10. ročník, na kterém vystoupí také Ray Wilson, ex zpěvák skupiny Genesis, dále Vladimír Mišík, Vlasta Redl, Bratři Ebenové aj. www.festival-slunce.cz

V pøíštím vydání: Vzpomeneme na nedávno zesnulého zpìváka Waldemara Matušku, nadaèní rozhovor nám poskytne pùvabná tajemnice nadace a pùvabná bude také historie koèárkù, se kterou vás seznámíme. Osobností se nechejte pøekvapit, ponìvadž stále rozhodujeme mezi nìkolika jmény a jelikož chystáme letní dvojèíslí, nechejte se pøekvapit i ostatními tématy )) Podìkování: DVOØÁKOVA PRAHA Mezinárodní hudební festival, Èeský rozhlas 3 – Vltava, Filharmonie Hradec Králové, TV Klub Rohlík, Festivalová kanceláø Emy Destinové Èeské Budìjovice, RWE Transgas, a.s. Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.

34

kalendárium

Kalendárium NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám.

Paní Eva Kolárová (Herecká asociace) narozena 17. 6. 1929, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2008

Èerven

Paní Naïa Blažíèková (Herecká asociace)

SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

narozena 27. 6. 1934, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1993

Paní Jarmila Šuláková (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 27. 6. 1929, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2000

Paní Yvetta Koèová (Herecká asociace) narozena 29. 6. 1934, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2006

Paní Dagmar Støíbrná (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozena 29. 6. 1924, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2005

 - -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- ----------------------PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE Nadaèn í listy

Nadaèní listy

Nadaèn í listy

Nadaèní listy

Nad aèní listy

JAR OS LAV ÈEJKA básník pohybu

ZITA TOVÁvínku... KABÁles ou ve e ou obl ob s nno

Jiø í SUCHÝ

EELL KAREL

JARMILA

Gentlemanem v každé dobì

Nadaèní listy

ze srdce...

è.6/08 øíjen è.5/08 záøí

28.5.2008 9:33:41

2 final.indd 1

8 8:41:18

U -slo 3 final.indd 1

. .

.

23.9.2008 10:38:01

15.4.200

è.7/08 listop

ad

Nadaèní listy Nadaèní listy

Nadaèní listy Nadaèní listy

Eva Hrušková

Jaroslav Suchánek

– šśastná Popelka

… ctí èeský jazyk

Václav Václ la v Pokorný

Zorka Kohoutová uttová vkky František Fra a nti Peterka err Královna èeské dechovky hereecc s du herec duší sportovce Ema Skálová

èè. 13/èerven 2009 9

øíkejj mii tto o prosím p potichouèku ...

è.8/prosinec 08–leden 09

è.9/únor 2009

è. 11/duben / 2009

è. 10/bøezen 10 0/bøezen / 2009

Krása a temperament... è. 12/kvìten 2009 200 09

TAJENKA: Název filmu s Jiřím Lírem.

Tajenka: Ledoví muži

 - -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- -----------------------

PØEDPLATNÍ LÍSTEK

NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE

............................................................................................................................................................................... Jméno a příjmení objednávajícího ............................................................................................................................................................................... Adresa a PSČ ............................................................................................................................................................................... Telefon / e-mail půlroční předplatné 100 Kč

roční předplatné 200 Kč

V ceně je zahrnuto balné a poštovné Kupon zašlete na adresu: A. Stušková, Mánesova 983/36, 120 00 Praha 2, Vinohrady. Předplatné zašlete na uvedenou adresu nebo na číslo účtu 1830237001/5500, variabilní symbol: 20042008

Datum ......................................................

36

Podpis ..................................................................

HUDEBNÍ SLAVNOSTI

EMY DESTINNOVÉ V roce 1990 byly při příležitosti odhalení busty Emy Destinnové v Českých Budějovicích, ve městě, kde v roce 1930 zemřela, založeny Hudební slavnosti Emy Destinnové. Pořádají se zde každoročně vždy na přelomu srpna a září. Festival se skládá z deseti až patnácti koncertů, které vrcholí operním galakoncertem k poctě této největší operní pěvkyně všech dob. Podmínkou účasti je, že alespoň jeden operní pěvec musí zpívat na nejpřednějších operních scénách, kde byla hvězdou Ema Destinnová tozn. Metropolitní opera, Coven Garden v Londýně a Státní opera ve Vídni. Z těchto operních dómů na HSED účinkovali např. P. Dvorský, K Ricciarelli, E. Randová, G. Sabbatini, F. Araiza, J. Pons, Sumi Jo, C. Alvarez S. Bonfadelli, E. Urbanová, T. Lisnic, J. J. Lopera a další. Za celou dobu trvání festivalu měli posluchači možnost vidět a slyšet 35 nejlepších světových pěvců a také celou řadu jiných, předních - našich a zahraničních umělců. Např. Panochvo kvarteto, Lukšaite Giedre-Mrázková, Gabriela Demeterová, J. Suk, V. Hudeček, P. Šporcl W. Kreuzhuber, J. Tůma, Ch. v. Blohn a další. Z orchestrů: Filharmonie Brno, Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze, Janáčkova filharmonie Ostrava, Pražská komorní filharmonie aj.

Dramaturgie HSED vychází z děl vynikajících skladatelů v interpretaci prvotřídních umělců. Na programu jsou komorní sklady, varhanní koncerty, orchestrální a operní koncerty. Hudební slavnosti Emy Destinnové – mezinárodní hudební festival, je od roku 1997 členem Asociace hudebních festivalů České republiky. XX. Hudební slavnosti Emy Destinnové 2009 se budou konat v termínu

25. srpna–12. září 2009

v Českých Budějovicích, v Písku,v Jidřichově Hradci,v Třeboni a v Nových Hradech. Festivalová kancelář Emy Destinnové, koncertní agentura s r.o, A. Barcala 38/404, 37005 České Budějovice

NÁVRH PŘEDNÍHO ARCHITEKTA JANA KAPLICKÉHO NA REALIZACI NOVÉHO KONCERTNÍHO A KONGRESOVÉHO CENTRA ANTONÍNA DVOŘÁKA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH.

27 37

www.rwe.cz

ENERGIE ČESKÉHO FILMU Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Gympl, Medvídek, Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako Bůh, Oko – Tvář ve zdi, Nickyho rodina, 3 sezóny v pekle