Muslimské organizace v Německu, Rakousku a Švýcarsku

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV RELIGIONISTIKY

Muslimské organizace v Německu, Rakousku a Švýcarsku Význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci do západních společností.

Disertační práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Miloš Mendel, CSc.

Vypracoval: Mgr. Martin Klapetek

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem disertační práci zpracoval samostatně a veškeré použité prameny a literaturu jsem uvedl v seznamu.

České Budějovice, 21. dubna 2010

.................................................

Poděkování V první řadě děkuji vedoucímu práce doc. PhDr. Miloši Mendelovi, CSc. (Orientální ústav Akademie věd České republiky) za cenné připomínky a rady, kterých se mi v průběhu mé práce dostávalo. Dále bych chtěl poděkovat Prof. Dr. phil. Dr. theol. Peterovi Antesovi (Leibniz Universität Hannover) a dr. Thomasi Lemmenovi (Christlich-Islamische Gesellschaft e.V.) za jejich pomoc při objasňování detailů historie islámu v Německu. Také děkuji P. Maurici Borrmansovi (emeritní profesor Pontificio Instituto di Studi Arabi e dÍslamistica Řím) za náš rozhovor o obecných otázkách křesťansko-islámského dialogu, který proběhl v rámci specializovaného kurzu o islámu v České republice (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy). Děkuji Aleně Linhartové a Evě Hýskové ze Švýcarského velvyslanectví v Praze za jejich pomoc ohledně mých otázek týkajících se federální ústavy. Děkuji Mgr. Martě Rynešové (Oddělení jazyků Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích) za pomoc při mých nesnázích nad překlady odborných textů z německého jazyka. Za pomoc při jazykové korektuře výsledného textu děkuji Mgr. Aleně Poláčkové. Na tomto místě bych rád poděkovat také desítkám svých studentů TF JU ze semináře Četba odborných textů v němčině 1, se kterými jsme v posledních letech vedli diskuze o komparaci sociální situace tureckých přistěhovalců v Německu a Romů v České republice.

Obsah 1. ÚVOD 1.1 VYSVĚTLENÍ POUŽÍVANÉ TERMINOLOGIE 1.2 TRANSKRIPČNÍ POZNÁMKA 2. CÍLE, STAV A METODY PRÁCE

6 7 12 14

2.1 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE

14

2.2 STAV VÝZKUMU

15

2.3 METODY PRÁCE

22

3. TYPOLOGIE ISLÁMSKÉ MISIE V NĚMECKU 3.1 PŘÍCHOD A ETABLOVÁNÍ MUSLIMŮ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO NĚMECKA

28 28

3.1.1 Z historie kontaktů německých zemí s islámem

28

3.1.2 Islám v Německu ve druhé polovině 20. století

33

3.1.3 Etnická a demografická charakteristika muslimů v Německu

39

3.1.4 Rozmístění a náboženský život muslimů v Německu

42

3.1.5 Právní status muslimských komunit

43

3.2 MUSLIMSKÉ ORGANIZACE

46

3.2.1 Sunna

47

3.2.2 Šíá

79

3.2.3 Skupiny na okraji (ghulát)

83

3.2.4 Skupiny s mystickými kořeny

88

3.3 OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE INTEGRACE

95

3.3.1 Modlitby

95

3.3.2 Výuka náboženství ve školách

99

3.3.3 Umírání a smrt

102

3.3.4 Mezináboženský dialog

109

4. TYPOLOGIE ISLÁMSKÉ MISIE V RAKOUSKU

114

4.1 PŘÍCHOD A ETABLOVÁNÍ MUSLIMŮ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO RAKOUSKA

114

4.1.1 Z historie kontaktů habsburské říše s islámem do roku 1878

114

4.1.2 Okupace Bosny a Hercegoviny v letech 1878-1908

116

4.1.3 Organizace náboženského života

119

4.1.4 Anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem

122

4.1.5 Muslimové na území současného Rakouska

124

4.1.6 Demografická charakteristika muslimů v Rakousku

126

4.1.7 Rozmístnění muslimů na území Rakouska

128

4.1.8 Společenská situace a náboženský život muslimů v Rakousku

128


131


132

4.2.1 Sunna

132

4.2.2 Šíá

138


140


141


142

4.3.1 Mešity a modlitebny

142

4.3.2 Výuka islámu v Rakousku – historie a současnost

145

4.3.3 Muslimský hřbitov ve Vídni

150

4.3.4 Mezináboženský a interkulturní dialog

153

5. TYPOLOGIE ISLÁMSKÉ MISIE VE ŠVÝCARSKU 5.1 PŘÍCHOD A ETABLOVÁNÍ MUSLIMŮ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍHO ŠVÝCARSKA

156 156

5.1.1 Z historie kontaktů Švýcarska s islámem

156

5.1.2 Muslimové na území současného Švýcarska

158

5.1.3 Demografická charakteristika muslimů ve Švýcarsku

159

5.1.4 Rozmístění muslimů ve Švýcarsku

160

5.1.5 Společenská situace a náboženský život muslimů ve Švýcarsku

162


163


165

5.2.1 Sunna

166


173


175


177

5.3.2 Školství

184

5.3.3 Otázka muslimských hřbitovů v Švýcarsku

190

5.3.4 Mezináboženský dialog

192

6. ZÁVĚR

197

POUŽITÉ PRAMENY, LITERATURA A INTERNETOVÉ ODKAZY:

206

PRAMENY:

206

LITERATURA:

210

INTERNETOVÉ ODKAZY:

227

SEZNAM VYOBRAZENÍ:

243

SEZNAM ZKRATEK:

244

SUMMARY:

249

5

1. Úvod V současné době se problematika islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku stává stále aktuálnější. Důvodem této zvýšené pozornosti je nejen vzrůstající aktivita různých muslimských organizací, ale také společensko-politická situace, v níž se tyto země nacházejí. Je jistě důležité znát stanoviska místních náboženských komunit ke koncepci pluralitní společnosti se všemi důsledky, které v této oblasti přináší budování moderní demokratické společnosti. V květnu roku 2004 se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie a je na místě podrobněji sledovat nedávnou historii i současnou situaci různých muslimských organizací jak u našich přímých sousedů, tak v širším kontextu prostoru německy mluvících zemí.1 Lze jen souhlasit s britskou socioložkou prof. Grace Davieovou (Katedra sociologie a filosofie Univerzita v Exeteru), že „jedním z hlavních úkolů, před nímž Evropané na počátku 21. století stojí, je jak se přizpůsobit rostoucí islámské přítomnosti v této části světa“.2 První kapitola je zaměřena na cíle disertační práce, stav výzkumu a metody, které jsem při tvorbě použil. V druhé, třetí a čtvrté části se věnuji systematickému historiografickému přehledu, který postupně zmapuje příchod a etablování muslimského obyvatelstva na území dnešního Německa, Rakouska a Švýcarska s ohledem na všechny významné teritoriální proměny. Rozložení mého zájmu na více států lze chápat jako snahu o komplexnější pohled na danou problematiku. Jednotlivá období a také současný vývoj v obou oblastech vykazují zajímavé shody a rozdíly, které umožňují postupnou komparaci. Je tedy potřeba dojít přes padesátá a šedesátá léta 20. století až k současnosti, kde leží těžiště disertace. Pro vykreslení pestrosti islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku považuji za vhodné zmapovat jednotlivé skupiny, a dosáhnout tak určité mozaiky organizací a názorů. V neposlední řadě je to také odkaz na kritéria etnicity a s ní související problematiku toku peněz a rozdílných sponzorů. Mezi možné dílčí parametry lze například zařadit roli jednotlivých náboženských organizací v sebepochopení mladé generace

1

Srov. Weninger, M.: Der Europäische Union – der Dialog mit der Religionen, Kirchen und Weltanschauungen. In: Pribyl, H. - Renöckl, H.: Neues (Mitte-) Europa. Chancen und Probleme der EU-Erweiterung in christlich-sozialethischer Perspektive. Wien-Tarnow-Würzburg: Biblos Verlag/Echter Verlag 2003, s. 40-44. 2 Srov. Davieová, G.: Výjimečný případ Evropa: podoby víry v dnešním světě. Brno: CDK 2009, s. 22. Jen bych osobně místo slovesa přizpůsobit použil vyrovnat se. 6

muslimů v současném Německu, Rakousku a Švýcarsku. Jedná se o postavení druhé generace, která se narodila v západní Evropě a o aktivity v náboženských organizacích ovlivňující její výsledný přístup k většinové společnosti. Jiným slovy: jak daleko lze postoupit od chápání například turecký muslimský přistěhovalec k německý/rakouský/švýcarský muslim s tureckými kořeny.3 Vedle toho se budeme věnovat analýze otázek spojených s budováním mešit a vykonáváním modliteb, výukou islámu na státních školách, zřizováním specializovaných muslimských hřbitovů a v neposlední řadě i mezináboženským dialogem. Konkrétně se tedy ve druhé až čtvrté části doktorské disertace bude jednat o nastínění a posléze i o možnou komparaci jednotlivých typologií islámské misijní činnosti (da´wy) v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

1.1 Vysvětlení používané terminologie Je potřeba věnovat pozornost důslednému vysvětlení používané terminologie. S pojmy jako islamista nebo fundamentalista se setkáváme v moderních informačních médiích sice často, ale ve většině případů jsou tyto termíny používány zkratkovitě a bez ohledu na konkrétní významové nuance. Mimo jiné lze také zdůraznit důležitý fenomén sekularizovaných „gastarbeiterů“. Na jejich příkladě se ukazuje problém stanovování měřitelných hledisek a nakonec i hranice, kdo je ještě aktivním muslimem a kdo už jím není. S ohledem na tuto skutečnost se budu nakonec zabývat pouze určitou výsečí muslimské populace žijící v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Je nutné ji předem vymezit a v textu to jasně přiznat.4 S tímto problémem souvisí vystižení určitých „pracovních“ hranic mezi vyznavači islámu žijícími v těchto sledovaných zemích a konstituování jejich identity.5 Pak se badatel zaměří na to, v jaké míře je tato identita jednotlivce vztahována primárně k náboženství a s tím souvisejícím jazykovým konceptem, nebo se jedná o „sekulární/občanské“ formy identity založené na udržení nebo i konečné proměně kulturních prvků procházejících nakonec procesem integrace. A je pak možné mluvit otevřeně o faktu společenské asimi3 Pro informace s ohledem problém jednotné reprezentace muslimů v Německu viz např. Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 266-267. 4 Pro komentář doporučuji Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 245, 248-249. 5 Zde bych rád upozornil na zajímavou paralelu mezi tímto problémem a počátkem palestinského separatismu. Jedná se o procesy upevnění nebo na druhou stranu změny „identity“ muslimů. Viz Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 220-222. 7

lace (tedy splynutí jednoho člověka nebo skupiny lidí s většinovým obyvatelstvem) příchozích bez toho, abychom nějak „narušili“ dlouhotrvající diskuzi o ideálu multikulturality? Jistě je důležité poukázat na to, že mezi těmito dvěma krajními polohami existují nejméně dva přechodové stupně. Tedy pro uchopení vztahu konstrukce individuální identity k „náboženství“ a „sekulárnosti/občanství“ lze teoreticky vymezit následující typy: 1. náboženská identita (náboženský profil)6 2. převážně náboženská identita se zapojením občanských principů (nábožensko-občanský profil) 3. převážně občanská identita se zapojením náboženských principů (občanskonáboženský profil) 4. občanská identita (občanský profil)

Z tohoto základního rozdělení se poté pro objekt výzkumu i tázajícího se odborníka odvíjí celá řada důležitých informací, neboť v každém z těchto čtyřech případů se používá ke konstrukci vlastní identity odlišná logika, rozdílný obsah nebo různé symbolické systémy (náboženské hodnoty a praktiky, občanské uvědomění, práva, normy a povinnosti apod.). Pak lze tedy postavit výchozí hypotézu, že osoby, které náležejí k jednomu nebo k druhému ze čtyř z výše charakterizovaných profilů identity, disponují rozdílnými subjektivními porozuměními, popřípadě odlišnými diskursivními styky s obsahy, logikou a symbolickou strukturou následujících čtyř struktur. Jsou to náboženské praktiky, občanství, stanovisko k integraci do většinové západní společnosti a definice vlastní kulturní identity, přičemž oba poslední aspekty spolu úzce souvisí.7 Vedle dalších komponentů je v mnohých případech i náboženství aktivním prvkem pro vytváření komplexní identity jednotlivce nebo sebevymezení kompaktních skupin tvořených primárně na jiném základě (např. politický, etnický, kulturní, geografický apod.). Je dobré vidět neustále souvislost, že imigranti s sebou přinášejí mnohé zásady a formy jednání z odlišného kulturního okruhu. S tím je dobré počítat 6

K tomuto viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 129. Pro zařazení do obecných souvislostí Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno: CDK 2007, s. 114. 7 Srov. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 11. 8

při snaze o deskripci celkového psychologického a sociálního procesu socializace konkrétních jedinců, který je pak v širším kontextu také v centru zájmu současné sociologie. Jedná se o přeměnu člověka v sociální bytost díky tomu, že si osvojuje normy, hodnoty a také způsob chování akceptovaný v dané společnosti. Cílem je umožnit jedinci adaptaci na životní podmínky kulturního prostředí, k němuž přísluší buď od svého narození, nebo se do něj nově dostává formou přistěhovalectví do odlišného kulturního okruhu.8 Na jedné straně se tento vývoj děje uvnitř pevněji daných struktur jejich vlastních většinou etnických skupin. Na druhé straně v případech námi sledovaných přistěhovalců jsou pro tento rozvoj cílovým prostorem západní společnosti. Zde pak můžeme vidět větší variabilitu rozhodnutí o směřování vlastního života v novém prostředí. Pro dostatečné vystižení vztahů jednotlivých pojmů, které nám vykreslují možnosti reakce přistěhovalců a přijímající společnosti, je ještě potřeba nastínit několik možností. Pokud se snažíme postihnout vnitřní rozlišení procesu začleňování příchozích do většinové společnosti, je na místě si položit otázku, zda v určitém časovém horizontu po příchodu muslimských přistěhovalců z Turecka a dalších zemí do Německa, Rakouska nebo Švýcarska dochází k jejich postupné socializaci, akulturaci (rozumí se tím setkání a vzájemné ovlivnění dvou rozdílných kultur) nebo transkulturaci (rozumí se tím přechod symbolů, rysů, hodnot apod. kultury jedné do kultur ostatních).9 Přejímají tedy muslimští přistěhovalci situaci ve výše zmíněných německy mluvících zemích nebo s ní vstupují do dialogu nebo se snaží situaci v nových domovech nahradit jim známým modelem způsobu života v tradičních muslimských zemích? Tento poměrně jednoduchý způsob rozlišení jednotlivých trendů je nutné doplnit s ohledem na pestrou mozaiku islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Jistě je také vhodné poukazovat na postižitelné rozdíly snah uvnitř jednotlivých komunit, které mohou navenek působit kompaktním dojmem.10 Ten je mnohdy možné vysvětlit z vnějšku připisovaným jednotících charakteristikám vycházejícím z náboženského zařazení komunity, etnického původu, původní státní příslušnosti a nakonec s ohledem na námi probíranou problematiku i politického 8

Sociologové se zabývají také nedostatečnou identifikací se společností, která posléze může vést právě k marginalitě jednotlivce nebo celé skupiny. 9 Pro reflexi viz Carvalho Azavedo, M.: Inkulturace a požadavky modernosti. Velehrad 2000, s. 2526. 10 K problematice zkratkovitého zobecňování viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 235-236. 9

smýšlení. Je potřeba rozlišovat jednotlivé generace muslimů žijících v námi vymezeném geografickém prostoru s ohledem na to, zda se jedná o přímé imigranty z muslimských zemí, kteří přicházeli v několika různých vlnách a tento trend přetrvává dodnes. Vedle nich jsou to následující generace, které se narodily již v západní Evropě, což s sebou nese různé vlivy jak ze strany místních muslimských komunit, tak přístupu většinového obyvatelstva. Projevuje se to na různých rovinách od komunikace s místní samosprávou až po jednotné koncepce aplikované na úrovni jednotlivých zemí či kantonů a nakonec i spolkových vlád. Při sledování situace náboženských komunit přistěhovalců přicházejících do Německa, Rakouska a Švýcarska obvykle ze zemí, kde je islám tradiční součástí života, je potřeba poukázat na jeden z důležitých faktů. Současnost evropských modelů vlády a správy veřejných záležitostí je v rámci modernizace ve svém hlavním proudu ovlivněn pluralismem. Toto konstatování je velice důležité, neboť z něj vychází fakt, že člověk se musí vyrovnat v mnoha podobách se skutečností, že nakonec praktikuje svou víru často „bez společenské opory“. Formy realizace pluralismu měly alespoň v Evropě podobu dlouhodobého vymezování vztahů náboženství a sekularismu. Na druhou stranu se ale mohou dostat ke slovu i jiné faktory, pokud popisujeme reálnou pluralitu navzájem rivalizujících náboženství fungujících v jedné společnosti.11 Co vlastně společného mají všechny tyto pojmy popisující různorodé procesy? Domnívám se, že je to jisté vědomí hrozící sociální marginalizace poměrně významných složek společnosti. Z části toto teoretické vymezení problému následuje cílený postup proti procesu jejich vytěsnění na okraj. Nemusí se vždy jednat o pokus vedoucí k realizaci ideálu multikulturality, mnohdy mohou mít dílčí vzdělávací nebo podpůrné projekty různého druhu také odlišné ideové pozadí. Marginalizace zasahující jednotlivce nebo skupiny (např. rasové, národnostní, menšiny apod.) tedy znamená existenci na okraji společnosti nebo kultury. Výsledkem je znemožnění plnohodnotné aktivní účasti na společenském životě formou uplatňování osobního vlivu. Lze dojít do situace, kdy člověk fakticky žije na rozhraní dvou skupin a žádná z nich pro něj není zcela vlastní skupinou. V případě tureckých, severoafrických, arabských nebo bosenských přistěhovalců do Německa, Rakouska a Švýcarska je to záležitost, která se v osobním životě týká hlavně druhé a třetí generace. Tento poměrně tíživý stav bývá spojován s pocitem osobní nejistoty, vykořeněnosti z tradičních forem ži11

Srov. Berger, P.L. a kol.: Hartford Appeal for Theological Affirmation. Boston: Hartford Jan 1975, s. 149-159. 10

vota svých předků bez možnosti vzniku nových sociálních sítí v „jiném“ prostředí. Různé situace v každodenním životě mohou některým z nich přinést pocit nedůležitosti nebo odcizení (vůči) okolí.12 Na tomto místě je dobré poukázat na jednu důležitou skutečnost, aby nevznikal dojem nějaké nutnosti neúspěchu těchto osob. Mnoho z těch, kteří se bez ohledu na okolnosti dostanou do podobných situací a procházejí znovu dlouhodobým procesem socializace v novém prostředí, zažívají jistě tíživé období. Ale na druhou stranu je jasné, že člověk vždy neodhadne svoji vlastní schopnost adaptace na nové okolí ani míru otevřenosti konkrétní přijímající skupiny nebo v širším kontextu až celkové společnosti. Jak je nakonec možné vesměs sledovat míru pravděpodobnosti marginalizace jednotlivce nebo celé skupiny? Lze konstatovat, že narůstá s odlišností starého a nového prostředí s ohledem na všeobecně akceptované hodnotové orientace, normy, zvyky nebo mravy. Otázka po přítomnosti náboženských prvků v hodnotových žebříčcích13 a hlavně norem různého charakteru14 v rozhodování imigrantů nestojí jen na historických a kulturních kořenech vycházejících z jejich rodinného zázemí, které může (ale i nemusí) být pevně a trvale zakotveno v tzv. „tradičních“ schématech například přístupu k běžnému životu v rodině, roli jednotlivce ve veřejném a privátním prostoru, navenek projevovaném světonázoru a podobně. Pokud vyjdeme z geografického rámce, který nám přináší Turecko jakožto původní vlast většiny imigrantů, lze tento přístup logicky vysledovat hlavně u příchozích z východní a jihovýchodní Anatólie.15 I v současnosti je tato oblast pro vnějšího pozorovatele na mnoha místech jakoby svůj „vlastní svět“. Je zde možné se setkat při různých příležitostech spíše s odkazem na „původní“ hodnoty než na řešení nesoucí odraz současných sekularistických proudů uvnitř turecké politiky a s tím souvisejícím dopadem na oblasti celospolečenského života. Pro badatele, zabývajícího se reflexí významu „moderních“ hodnot, je jistě podnětnější kosmopolitnější prostředí Istanbulu nebo Ankary. Jistě není naším úkolem tyto věci jakkoli hodnotit a přisuzovat jim snad kladná nebo záporná zna-

12

Vedle imigrantů se to týká také například i lidí, kteří se během procesu urbanizace přestěhují z vesnice do města apod. 13 Otázkám „hodnot“ v našem prostředí se ve svých textech dlouhodobě věnuje mimo jiné sociolog Libor Prudký. Kupříkladu viz Prudký, L.: Inventura hodnot. Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky. Praha: Academia 2009, 344 s. 14 Pro informace o významu náboženských norem ve vztahu k podobně charakterizovaným skutečnostem a zkušenostem viz např. Horyna, B.: Úvod do religionistiky. Praha: OIKÚMENÉ 1994, s. 18-29. 15 Srov. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 144. 11

ménka. Je důležité si tyto rozdíly uvnitř turecké společnosti uvědomit, nalézt jejich zdroje a popsat jejich význam pro námi sledovanou problematiku. Obvykle je možné se pokusit tyto proudy popsat právě v návaznosti na politické, hospodářské a demografické dějiny Turecka a to nejen v námi sledovaném 19. a 20. století.16 Právě do podobné diskuse má jistě co říci i geografie náboženství.17

1.2 Transkripční poznámka Při závěrečné redakci a jazykové korektuře bylo nutné se vyrovnat se skutečností, že se v textu objevuje množství osobních jmen, pojmosloví islámu, názvů muslimských organizací nebo zeměpisných názvů z jazykově zcela odlišných oblastí jako je němčina, arabština nebo turečtina. Názvy měst a vyšších správních celků v Německu, Rakousku a Švýcarsku uvádím v české variantě, pokud je obecně vžitá (např. Cáchy, Curych, Kolín nad Rýnem, Bavorsko). Výjimkou je situace, kdy je tento název města nebo vyššího správního celku integrální součástí německého názvu organizace. Pokud není česká variace názvu pro určitou lokalitu nebo kanton ve Švýcarsku, preferuji primárně německé názvosloví před francouzským a italským. Přes všechny dosavadní snahy nemají čeští religionisté, historici nebo orientalisté jednotnou českou jazykovou normu transkripce arabských nebo tureckých výrazů. Tento problém vychází obecně z toho, že většina jazyků používaných v tradičních islámských zemích má převážně hláskové písmo a specifické konsonanty, pro které nemají evropské jazyky psané latinou zcela odpovídající ekvivalenty. Navíc arabština má dlouhé vokály (í, á) a to mnoho evropských jazyků není schopno znázornit samostatným grafémem. V tomto případě často přicházejí na řadu transliterační znaménka, jako je například ležatá čárka umístněná nad a. Právě z heterogenity fonetické výbavy arabštiny psané vlastním hláskovým písmem tedy vychází to, že jejich záznam v latince se nutně musí diferencovat podle toho kterého evropského jazyka. Je to proto, že i jejich fonetická výbava je různorodá a odlišně schopná vstřebat fonetiku např. semitských jazyků. Celková situace je nakonec o to komplikovanější, že dokonce ani v rámci určitého evropského jazyka nelze pro přepis arabštiny stanovit obecně závaznou normu. Při shromažďování anglického a hlavně německého pra-

16

V debatách ohledně lepšího metodologického přístupu k pokusům o rekonstrukci dějin se v posledních desetiletích vyjadřovala celá řada významných osobnosti i historiografických škol. 17 Z poslední doby bych rád upozornil na knihu Tyler Hitchcock, S. - Esposito, J. L.: Zeměpis náboženství: kde žije bůh, kudy kráčejí poutníci. Praha: Universum 2009, s. 330-395. 12

menného materiálu a sekundární literatury se ukázal v plné míře chaos, který panuje v tomto ohledu mezi jednotlivými odborníky. Přesto všechno má čeština oproti němčině, angličtině nebo některým slovanským jazykům větší řadu fonémů a jim odpovídajícím grafémům. K tomu se pojí i poměrně vzácná možnost vyznačit prolongaci vokálů (á, í, é, ú). Po určitém váhání jsem tedy zvolil následně popsaný transkripční model. Fonetická transliterace do latinky u arabských výrazů byla použita takovým způsobem, aby co nejvěrněji odrážela faktickou artikulaci. Jedná se hlavně o obecné pojmy vztahující se k islámské věrouce a náboženské praxi. Veškeré specifické fonémy objevující se ve spisovné arabštině, které jazyková transkripce nahrazuje konkrétním závazným grafémem latinky nebo pomocnými znaménky, se zde přepisují grafémem, který je dané hlásce nejbližší a pro českého čtenáře pohodlně vyslovitelný. Laryngální fonémy„ajn“ (hrdelní "a" - vyslovuje se v zadní části dutiny ústní) a tzv. „hamza“ (v češtině je pro toto používán výraz hlasový ráz, což je neznělá glotální ploziva) se zde graficky vyznačují apostrofem. Děje se tak výhradně uprostřed slova, kde to český čtenář může alespoň trochu funkčně vyslovit (šííté). Bilabiální arabský foném „wau“ se přepisuje jako dvojité w (wahábíja). Případná složená jména muslimů vycházející z arabštiny se zapisují integrovaně. S ohledem na etnický profil většiny muslimů v Německu a Rakousku a tudíž i představitelů nejpočetnějších organizací reflektují vlastní jména spíše zákonitosti moderní turečtiny. I u dalších slov se český text striktně drží ortografie moderní turečtiny psané latinkou. S ohledem na transkripční zásady a technické možnosti programu, ve kterém byla disertační práce napsána, byla u určitých specificky tureckých fonémů latinky zvolena její nejvěrnější česká fonetická varianta.

13

2. Cíle, stav a metody práce 2.1 Cíle disertační práce Ve své práci „Muslimské organizace v Německu, Rakousku a Švýcarsku“ se zaměřuji na význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci do západních společností. Cílem práce je zjistit, jak mohou náboženské aktivity muslimských organizací přispívat k integraci svých členů a ke komunikaci mezi příslušníky různých národností (Němci a Turci apod.). V zásadě jde o to, zda náboženské aktivity a integrační snahy mají společné cíle, a tedy se navzájem svými projevy podporují nebo ne. Mnohým může přijít na mysl otázka, proč se ale zajímat přímo o muslimské organizace a jejich vliv na integrační procesy? Obecně lze tuto charakteristiku shrnout do určitého tvrzení, že organizace směřující své hlavní aktivity do náboženské oblasti jsou pro mnohé imigranty významnou záležitostí. Mnohé z nich jsou totiž vesměs zamýšleny jakožto pevná „síť“ tvořená nejen vůdčími osobnostmi s vlastními (nebo z původních kulturních okruhů převzatými) idejemi, ale také „řadovými“ administrativními pracovníky, na kterých ve většině případů leží většina drobné práce posunující konkrétní projekty postupně vpřed. I v této záležitosti fungují zákonitosti nabídky a zájmu, neboť imigrant přichází v současnosti do prostoru, kde jsou již tyto „sítě“ přítomny a volí si z nabídky podle vlastních potřeb, uvážení a nakonec snad jen individuálních regionálních možností.18 Pokud sledujeme historický vývoj imigračních vln do západní Evropy společně s horizontem kulturních a náboženských specifik výchozích zemí přistěhovalců, vyvstává nám zajímavý obraz, který je však stále doplňován vědeckými hypotézami a otázkami analytických postupů. Do této problematiky bych zařadil například tázání po obecných zákonitostech ovlivňujících vytváření těchto sdružení zaměřujících se na všemožné oblasti a formy socializace, výměnu informací a myšlenek apod. Jak dále uvidíme, nejedná se zcela jistě jen o oblast široce vymezených náboženských aktivit, ale spíše vše souvisí s vytýčením hlavních rolí uvnitř civilní společnosti. Je to okruh otázek vystupující v dlouhodobé evropské debatě o charakteru svobodné společnosti a imigrace z tradičních muslimských zemí díky potencionálnímu faktoru 18

Pro případ muslimských imigrantů ve Švýcarsku srov. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 18. Dále Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 133-134. 14

„toho, co přichází odjinud“, a tedy je příležitostí pro základní vykreslení stavu evropských společností, jeho srovnání právě s odlišnými dějinnými zkušenostmi zemí s většinovou muslimskou populací, což snad bude možné uzavřít nejen na akademické úrovni analytickými závěry.19

2.2 Stav výzkumu S ohledem na předkládanou disertační práci je potřeba při popisu stavu dosavadního výzkumu problematiky muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku zohlednit nejprve českou a slovenskou odbornou produkci. Hned na počátku však upozorňuji, že se ve většině případů se jedná o monografie nebo sborníky prací zabývající se různorodými tématy spojenými s moderním islámem a evropské prostředí je v nich pouze marginální záležitostí. Nelze na tomto místě zcela do detailu představit české a slovenské odborné studie na toto téma, k tomu jistě lépe poslouží seznam literatury v závěru této práce. Je však možné v krátkosti načrtnout nejvýraznější texty a osobnosti. Ve své bohaté publikační činnosti se problematice islámu v západní Evropě věnuje prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc. (Ústav Blízkého východu a Afriky Filozocké fakulty Univerzity Karlovy). Obvykle se tak děje v souvislosti s nějakou širší otázkou týkající se islámu obecně nebo vztahů mezi Západem a Blízkým východem.20 Z produkce posledních let je to jeho další kniha Súfismus: dějiny islámské mystiky,21 kde lze načerpat základní informace o historii a současnosti mystických bratrstev v Evropě. Dále je to obsáhlá kniha doc. PhDr. Miloše Mendela, CSc., PhDr. Bronislava Ostřanského, PhD. (oba Orientální ústav Akademie věd ČR) a Mgr. Tomáše Rataje Islám v srdci Evropy mapující vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Autoři se zaměřili také na postupné budování muslimských komunit v Německu a Rakousko-Uhersku.22 Zájemce o moderní islám v Evropě nalezne také důležité informace v textech prof. PhDr. Pavla Barši, PhD.

19

Zde bych odkázal na dlouhodobou historii tradičního srovnávání evropské kultury s civilizací islámu, která na obou stranách mnohdy neprobíhala jen na válečných bojištích, ale také různými argumenty na stránkách (i náboženských) spisů. Domnívám se, že je možné se z této historické zkušenosti poučit a přistoupit k této otázce i na obecné úrovni s větší mírou objektivity. 20 Mimo jiné Blízký východ na přelomu tisíciletí. Praha: Vyšehrad 1999, s. 193-194. nebo Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 235-236. Tématicky i rozsahem mezi nimi vyniká stať publikovaná v Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: OÚ AV ČR 1999, s. 15-50. 21 Viz Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 271-288. 22 Srov. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 60-70. 15

(Ústav politologie Filozocké fakulty Univerzity Karlovy), které jsou zasazeny do rámce teorií zabývajících se multikulturalismem a otázkami přistěhovalectví.23 V neposlední řadě bych chtěl uvést filosofku a islamoložku Mgr. Zoru Hesovou (v současnosti mimo jiné doktorandka na Univerzitě Mnichov).24 Ze slovenského prostředí si jistě zaslouží zmínku rozsáhlý postkonferenční sborník Islam v Európe: náboženská sloboda a jej aspekty editovaný ThLic. Michaelou Moravčíkovou a Mgr. Miroslavem Lojdou, který byl vydán Ústavom pre vztahy štátu a cirkví a bratislavským Centrom pre európsku politiku.25 Dále jsou to práce PhDr. Gabriela Pirického, PhD. (Ústav orientalistiky Slovenská akadémia vied), ve kterých čtenář naleznete celou řadu důležitých souvislostí vycházejících z tureckého vnitropolitického prostředí.26 Jak vyplývá z analýzy výše zmíněných textů, projevuje se kvantitativní rozdíl v zájmu českých odborníků o jednotlivé země v trojlístku, který nás zajímá. Obecně lze říci, že v české odborné produkci je největší důraz kladen na současnou situaci islámu v Německu. V daleko menší míře je český čtenář informován o životě muslimů v Rakousku, a co se týče islámu ve Švýcarsku, zdroje informací jsou většinou velice chudé. Jen pro dokreslení tohoto obrazu bych zmínil současnou situaci v Polsku, která vystihuje určitou asymetričnost důrazu na problematiku již sledujeme. Na Fakultě orientálních studií Varšavské univerzity totiž nalezneme přímo Katedru evropského islámu. Zde mimo jiné vznikla pod editorským vedením prof. UW Dr hab. Anny Parzymies zajímavá práce mapující historii i současnost muslimského obyvatelstva v jednotlivých evropských státech.27 Pro dokreslení současného polského výzkumu islámu v západní Evropě bych zde ještě zmínil práce mladého sociologa

23

Mimo jiné Politická teorie multikulturalismu. Brno: CDK 2003, 347 s.; Západ a islamismus. Střet civilizací nebo dialog kultur? Brno: CDK 2001, 188 s. Pro toto téma je jistě zásadní text ve ve spolupráci s A. Baršovou Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, 308 s. 24 Např. Gastarbeitři, přistěhovalci, muslimové. Revue politika, 2005, roč. 3 (16), č. 4, s. Turecko v Evropě, Turci v Německu. Dějiny a současnost, 2005, roč. 27, č. 10, s. 30-33. 25 Viz Islam v Európe. Náboženská sloboda a jej aspekty. Bratislava: Ústav pre vztahy štátu a cirkví 2005, 380 s. Německé prostředí zde popisuje Ulrich Dehn, rakouskou situaci vykresluje Wolfgang Wieshaider a muslimům ve Švýcarsku se věnuje Mallory Schneuwly-Purdie. 26 Srov. Diyanet ako nástroj štátnej kontroly islámu v Turecku. Svojský laicizmus a sunnitský islám na odbore úradu vlády. In: Rácová, A. (ed.).: Štát a náboženstvo v Ázii a Afrike. Bratislava: Slovac Adademic Press 2006. Islám v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda 2004. 27 Viz Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. Bohužel čtenář v této knize nenalezne odpovídající studii i o současné situaci islámu ve Švýcarsku. 16

a antropologa dr. Konrada Pędziwiatra (mimo jiné v současnosti Wyższa Szkoła Europejska im. ks. Józefa Tischnera, Krakov).28 Pokud zaměříme svou pozornost na současnou odbornou produkci ve Spolkové republice Německo, objeví se před námi bohatý obraz tvořený jednotlivými významnými odborníky na islám, specializovanými univerzitními pracovišti, spolkovými úřady nebo předními nadacemi. Následující popis je proto opět jen základní črtou stavu dosavadního výzkumu různých konkrétních oblastí náboženského života. Mezi přední německé odborníky na islám patří turkoložka prof. Ursula SpulerStegemann (Philipps-Universität Marburg).29 Jejím partnerem v diskuzi o dopadu politického vlivu významných organizací na druhou generaci muslimů je kulturní a sociální antropolog prof. dr. Werner Schiffauer (Europa-Universität Viadrina Frankfurt/ Oder).30 Stejně jako v současné České republice je i u našich západních sousedů častým tématem všeobecné diskuze budování nových mešit. Tyto rozpravy v některých případech přesahují pouhou místní úroveň a hlavně řeší výstavbu různých architektonických součástí mešit vycházejících z tureckých vzorů (kupole, minarety apod.) Jedním z těch, kdo do této debaty přispívají svým odborným názorem, je dr. Thomas Schmidt (Univerzita Bonn).31 Různými modely integrace muslimských migrantů do západních společností se věnuje Sophia Tiemann. Na základě komparace mezi současným Německem a Francií se snaží vystihnout náměty jako je násilí a extremismus, sociální a bytová situace, nezaměstnanost nebo specifické otázky postavení žen.32 Dr. Rita Breuer (Cáchy) se ve své práci zaměřuje na popis a analýzu vztahů v rodinném životě. Děje se tak v rámci srovnávání základních charakteristik současné situace v Německu a v Turecku.33 Otázkám právního postavení muslimské komunity v Německu s ohledem na drobné každodenní problémy a jejich řešení se ve svých odborných publikacích věnuje prof. Dr. jur. Mathias Rohe (FriedrichAlexander-Universität Erlangen-Nürnberg).34

28

Např. Od islamu imigrantów do islamu obywateli: muzułmanie w krajach Europy Zachodniej. Krakov: Nomos 2007, 264 s. Zde nalezneme mimo jiné oddíly popisující islám v Německu, Rakousku i Švýcarsku. 29 Viz Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spektrum 2002, 380 s. 30 Viz Die Gottesmänne: Türkische Islamisten in Deutschland. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 2000, 351 s. 31 Srov. Moscheen in Deutschland - Konflikte um ihre Errichtung und Nutzung. Flensburg: Deutsche Akademie für Landeskunde 2003, 383 s. 32 Viz Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich – ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, 160 s. 33 Srov. Familienleben im Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, 155 s. 34 Srov. Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, 221 s. 17

Pokud se čtenář zajímá o primární otázky současného dialogu mezi muslimy a křesťany, je jistě vhodné směřovat svou pozornost na texty dr. Andrease Renze a prof. dr. Stephana Leimgrubera (Univerzita Mnichov). Právě v jejich textech jsem poprvé nalezl alespoň rámcové srovnání současné situace muslimů v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Zde je vykreslena pestrost obecných forem islámu přítomných v těchto třech německy mluvících zemích a konkrétních institucí, které tyto směry představují.35 Výraznou postavou v oblasti mapování aktivit muslimských organizací a jejich zapojení do mezináboženského dialogu s křesťany je dr. Thomas Lemmen36 působící mimo jiné v Christlich-Islamische Gesellschaft (Křesťansko-islámská společnost, CIG). Stal se dále jedním z výzkumných pracovníků projektu významné nadace Friedrich Ebert Stiftung, jehož cílem bylo vystižení institucionalizace místního islámu. Mezi významné postavy německé protestantské ekumenické teologie zabývající se dialogem s nekřesťanskými náboženstvími na globální úrovni je prof. dr. Ulrich Dehn (Univerzita Hamburk).37 Z celé řady různých projektů realizovaných na univerzitách, které se snaží postihnout určité aspekty islámu v Německu, bych například zmínil výzkum na téma Smrt a pohřební kultura v islámu, jejž v roce 2002 vedl prof. Dr. Holger Preissler (Univerzita Lipsko). Na druhou stranu zasvěcený pohled zevnitř turecké komunity žijící v Německu podává ve svých knihách Faruk Şen (bývalý vedoucí pracovník Centra pro turecká studia).38 Vzhledem k jeho názorům na postavení muslimů v současném Německu, židovskou a arménskou otázku se však jedná o poměrně kontroverzní postavu vnitropolitického dění. Se stavem výzkumu islámu u našich západních sousedů souvisí také aktivity různých zainteresovaných spolkových úřadů. Významným přínosem pro mapování dějin ekonomické migrace Turků do Německa ve druhé polovině 20. století jsou práce Marfy Heimbach (Bundeszentrale für politische Bildung Bonn).39 Od roku 2004 zde pracuje v projektu „Náboženství v sekulárním státě“, který je koncipován jako diskusní skupina křesťanských a muslimských duchovních. V neposlední řadě bych zde zmínil bohaté aktivity Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky působícího v Nürnbergu (něm. Bundesamt für Migration und Flüchtlinge). Ve sbornících z jeho 35

Viz Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co 2004, 320 s. Např. Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, 86 s. 37 Z oblasti dialogu křesťanství s islámem bych zmínil sborník Islam in Deutschland – quo vadis? Berlín: Evangelische Zentralstelle fur Weltanschauungsfragen 2005, 118 s. 38 Srov. Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2002, 126 s. 39 Viz Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: KlausSchwarz-Verlag 2001, 207 s. 18 36

vědeckých konferencí, které se přirozeně věnují hlavně základním tématům integrace, nalezneme jména významných německých specialistů na islám (mimo jiné třeba i Dr. habil. Sonja Haag, Stephanie Müssig, M.A. nebo Dr. Anja Stichs).40 Oproti výše popsanému stavu výzkumu v Německu je současná situace v Rakousku z tematického a personálního hlediska daleko přehlednější. Většina odborníků specializujících se na problematiku islámu v této zemi je nějakým způsobem spojena s různými instituty na jednotlivých fakultách Vídeňské univerzity. V prvé řadě se jedná o prof. Richarda Potze (Ústav právní filozofie, náboženského a kulturního práva), který se v rámci své odborné činnosti zabývá právními otázkami vztahu rakouského státu a náboženských společností.41 Dalším týmovým projektem, jenž pod jeho vedením probíhal v letech 2004/2005, byla analýza a komparace výuky islámu v rámci rakouského a německého školství. Mezi jeho přední spolupracovníky v Oddělení pro právo a náboženství bych zmínil dr. Wolfganga Wieshaidera.42 K členům výzkumného týmu pod vedením Ao. Univ.-Prof. Dr. Hilde Weiss (Institut pro sociologii) věnujícímu se sociální integraci druhé generace přistěhovalců patřil také religionista a sociolog dr. Mouhanad Khorchide.43 Také na Institutu religionistiky Vídeňské univerzity se od roku 1999 rozvíjel projekt s názvem Kultura umírání: interreligiozita jako princip paliativního zaopatření pod vedením Birgit Heller, DDr., a.o.Univ.-Prof.. V něm byly dílčím okruhem i specifika přístupu zdravotnického personálu k muslimským pacientům. V dále je potřeba zmínit prof. Dr. Ednana Aslana (Oddělení islámské pedagogiky Institut věd o vzdělávání Fakulty filozofie a věd o vzdělávání). Ten společně se svými spolupracovníky rozvíjí projekty zaměřené na problematiku výuky islámské filozofie a dalších pedagogických specifik tohoto oboru.44 Sociologický pohled na současnou situaci v Rakousku najdeme také v pracích

40

Viz Integration und Islam. Nürnberg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge 2006, 203 s. Muslimisches Leben in Deutschland. Nürnberg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge 2009, 452 s. 41 V češtině vyšla např. Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha: Academia 2001, s. 253-284. 42 Např. sborník Islam and the European Union. Leuven: Peeters Publishers 2004, 263 s. 43 Viz sborník Leben in zwei Welten: Zur sozialen Integration ausländischer Jugendlicher der zweiten Generation. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften 2007, 246 s. Dále je to Der islamische Religionsunterricht zwischen Integration und Parallelgesellschaft. Wiesbaden: VS Verlag für Socialwissenschaften 2009, 195 s. 44 Např. Integrationsbeitrag des islamischen Religionsunterrichtes in den multikulturellen Gesellschaften. In: Hilberath, B. J. - Kuschel, K. J. (Hrsg.): Theologie im Gespräch. Frankfurt nad Mohanem: Verlag Otto Lembeck 2007, s. 192-200. Zde bych upozornil na jeho vystoupení na vědecké konferenci „Philosophie, Bildung und Islampädagogik: wie wird der Islam unterrichtet?“, která se konala 13.-14. listopadu 2009 v marockém Fesu. 19

dr. Anny Strobl (Institut pro etiku a sociologii Univerzita Štýrský Hradec).45 Pokud čtenáře zajímají hlavně politologická témata související s integračním procesem muslimů u našich jižních sousedů, je jistě vhodné sledovat mimo jiné i odborné texty dr. Thomase Schmidingera (Institut politických věd Univerzita Vídeň).46 V neposlední řadě je potřeba také věnovat pozornost práci Dr. Sabine Kroissenbrunner, která mimo své další velice zajímavé aktivity působí také v Institutu pro výzkum a studium muslimských menšin (IRSMM).47 Pro vystižení stavu výzkumu přítomnosti islámu v současném Švýcarsku je potřeba zmínit několik důležitých odborníků a projektů různorodých organizací.48 Přes počet muslimů zde žijících, který je jistě hodný povšimnutí, chyběl do nedávné doby výzkum myšlení a identity členů této náboženské menšiny založený na sociologických ukazatelích. Jedním z prvních počinů v tomto smyslu je text Mattea Gianniho (Univerzita Ženeva).49 Odborné práce o islámu ve Švýcarsku jsou z větší části věnovány historickým, politickým, kulturním a právním aspektům. V těchto publikacích však chybí náboženská dimenze celé problematiky. V první skupině se nacházejí různorodé publikace, které se zabývají základními principy islámu. Knihy tohoto typu jsou většinou deskriptivního charakteru a zabývají se projevy islámu ve Švýcarsku. V této oblasti si zaslouží pozornost přehledové práce Christopha Petera Baumanna (mimo jiné spolupracoval s Univerzitou Luzern), které jsou výsledkem jeho dlouhodobých pedagogických a publikačních aktivit.50 Druhá skupina studií směřuje svou pozornost spíše přímo na muslimy a otázky integrace, asimilace a společenského vyloučení. Kromě toho zde nalezneme pojednání o kulturních rozdílech a koncepcích tzv. „paralelních společností“. Sem

45

Viz Islam in Österreich: eine religionssoziologische Untersuchung. Frankfurt: Verlag Lang 1997. Mimo jiné Larise, D. - Schmidinger, T. (Hg.): Zwischen Gottesstaat und Demokratie. Handbuch des politischen Islam. Vídeň: Deuticke 2008, 318 s. 47 Viz např. Islam in Austria. In: Hunter, Sh.T.: Islam, Europe's Second Religion The New Social, Cultural, and Political Landscape. Westport: Praeger Publishers 2002. Pro základní informace o institutu viz Institute for Research and Studies of Muslim Minorities [online]. místo: Institute for Research and Studies of Muslim Minorities,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 48 Viz např. Gässlein, A. K.: Forschungsliteratur zum Thema „Muslime in der Schweiz“ [online]. Bern: Univerzita Bern,  2009 [cit. 2009-10-20]. Dostupné na WWW: . 49 Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, 47 s. 50 Např. Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991. Patří mezi zakladatele portálu INFOREL [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2009-10-13]. Dostupné na WWW: a s ním souvisejícím nakl. Manava. 20 46

patří mimo jiné práce Patricka Haenni (International Crisis Group, ICG).51 Třetí skupina textů se nakonec zaobírá právním pohledem na věc. K tématu postavení muslimských organizací v rámci právního pořádku současného Švýcarska je jistě vhodné sáhnout po sborníku, který redigoval prof. Dr. iur. René Pahud de Mortanges společně s Dr. iur. utr. et lic. theol. Erwinem Tannerem (oba Univerzita Freiburg).52 Témata týkající se života muslimů ve Švýcarsku se objevují také v pracích o integraci přistěhovalců od prof. Philippe Wannera (dlouholetý pracovník Švýcarského fóra pro studium migrace a obyvatelstva na Univerzitě Neuenburg. V současnosti působí na Ženevské univerzitě).53 Mezi významné organizace zabývající se mimo jiné islámem ve Švýcarsku a působící na celostátní úrovni patří nově založená Eidgenössische Kommission für Migrationsfragen (EKM) v Bernu.54 Dále bych rád poukázal na projekt Lic. Phil. Kathariny Frank-Spörri (Teologická fakulta Univerzita Curych) a prof. Dr. Cristopha Bochingera (Katedra religionistiky, Univerzita Bayreuth), kteří se zabývali náboženským vzděláváním ve Švýcarsku z pohledu teoretické reflexe empirických výsledků svého religionistického výzkumu.55 Významnou osobností, která mimo jiné svými odbornými texty a konzultacemi ovlivňuje švýcarské obecné povědomí o islámu, je i prof. Reinhard Schulze (Univerzita Bern).56 V neposlední řadě je potřeba zmínit velice zajímavý projekt na celostátní úrovni „Religionsgemeinschaften, Staat und Gesellschaft (NFP 58)“,57 jehož nedílnou součástí je i již dokončený výzkum s názvem „Imam-Ausbildung und islamische Religionspädagogik in der

51

Dynamiques sociales et rapport à l'état: l'institutionnalisation de l'Islam en Suisse. Revue européenne des migrations internationales, Poitiers: Département de géographie, Université de Poitiers, 1994, roč. 10, č. 1, s. 183-198. 52 Viz Muslime und Schweizerische Rechtsordnung. Freiburg: Universitätsverlag 2002, 571 s. Pro další informace viz Institut für Religionsrecht Universität Freiburg [online]. Freiburg: Institut für Religionsrecht Universität Freiburg,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: <www.unifr.ch/religionsrecht >. 53 Viz Migration und Integration: Ausländerinnen und Ausländer in der Schweiz. Neuenburg: Bundesamt für Statistik 2004, 99 s. 54 Srov. Eidgenössische Kommission für Migrationsfragen [online]. Bern: Eidgenössische Kommission für Migrationsfragen,  2009 [cit. 2009-10-13]. Dostupné na WWW: . Komise vznikla v roce 2008 sloučením Eidgenössische Ausländerkommission (EKA) a Kommission für Flüchtlingsfragen (EKF). 55 Pro výsledky výzkumu sleduj Frank, K. - Bochinger, Ch.: Religious Education in Switzerland as a Field of Work for the Study of Religions : Empirical Results and Theoretical Reflections. Numen, 2008, roč. 55, č. 2-3, s. 183-217. 56 Např. Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, 448 s. 57 Více informací Religionsgemeinschaften, Staat und Gesellschaft [online]. Bern: Der Schweizerische Nationalfonds, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . 21

Schweiz?“ (Vzdělání imámů a islámská náboženská pedagogika ve Švýcarsku?).58 Autory tohoto konkrétního výzkumu jsou prof. Dr. Ulrich Rudolph (Institut orientálních studií Univerzity Curych), prof. Dr. Dorothea Lüddeckens a prof. Dr. Christoph Uehlinger (oba z Ústavu religionistiky Univerzity Curych). Nedílnou součástí projektu NFP 58 byl také výzkum „Muslimische Gemeinschaften und Inkorporationsregimes: Ein Vergleich der Ahmadi- und Alevi-Diaspora in der Schweiz“ (Muslimské společnosti a inkorporační systémy správy: vztah ahmadíjské a alevitské diaspory ve Švýcarsku), který vedl Prof. Martin Sökefeld (Institut pro sociální antropologii, Univerzita Bern). Příležitost seznámit se s konkrétními tématy a jednotlivými odborníky na současnou situaci měli také účastníci osmé konference European Association for the Study of Religions s názvem: „Time of Decline, Time of Hope: Scientific, Cultural and Political Engagement of the Study of Religions“, která se konala v září 2008 v Brně. Zde vystoupil přední švýcarský religionista prof. dr. Martin Baumann (Univerzita Luzern) s příspěvkem: „Re-negotiating the Public Sphere: Minority Religions, Conflict and Academic Modelling“.59 Vystihl zde vnitřní proměnu názorů společnosti v jeho zemi na výstavbu nových mešit s minarety a dalšími typickými architektonickými prvky. Dalším byl mladý odborný asistent Andrea Rota (Univerzita Freiburg) s tématem: „Religious Education in the French-Speaking Switzerland“.60

2.3 Metody práce Primárně ve své disertační práci sleduji tři zdroje informací k danému problému: a) sebeprezentaci významných muslimských institucí v Německu, Rakousku a Švýcarsku v podobě tištěných zpráv a internetových stránek,61 které se týkají růz-

58

Viz Rudolph, U. - Lüddeckens, D. - Uehlinger, Ch.: Imam-Ausbildung und islamische Religionspädagogik in der Schweiz? Der Schweizerische Nationalfonds [online]. Bern: Der Schweizerische Nationalfonds, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . 59 Viz Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 141-153. 60 Pro další informace o konferenci viz 8th conference of the European Association for the Study of Religions [online]. Brno: Ústav religionistiky FF MU,  2007 [cit. 2009-11-18]. Dostupné na WWW: . Veškeré akademické tituly zmiňovaných badatelů i jejich pracoviště odrážení stav k dubnu 2010. 61 K obecnému významu internetu pro náboženské skupiny jakožto způsobu prezentace vlastních názorů a platformy pro spojení s ostatními podobného smýšlení viz Lyon, D.: Ježíš v Disneylandu: Náboženství v postmoderní době. Praha: nakl. Mladá fronta 2002, s. 108-109. K realitě současného Rakouska viz Casassa, X.: Islam im Internet: islamische Webpräsenzen aus Österreich 2004-2007). 22

norodých integračních aktivit zaměřených na členy organizace, jejich rodinné příslušníky a další spřízněnou veřejnost; b)

výstupy

ze

šetření

státních

úřadů

vztahujících

se

k migračním

a bezpečnostním otázkám společně s právním rámcem fungování muslimských organizací v jednotlivých zemích. Sem lze například zařadit ústavní zákony jednotlivých zemí, právní normy vymezující možnosti náboženské výuky na stáních školách nebo další předpisy vztahující se k imigrační politice státu (problematika získání státního občanství). Do této oblasti také patří oficiální texty vydávané různými náboženskými grémii. S ohledem na náboženský profil Německa, Rakouska a Švýcarska mne zajímají hlavně různé křesťanské církve; c) reflexi předních českých a zahraničních specialistů na „evropský islám“ v odborných publikacích z Německa, Rakouska, Švýcarska, Polska, Česka a Slovenska. Výběr konkrétních odborníků a titulů byl ovlivněn dosavadním stavem výzkumu problematiky v jednotlivých zemích, jak jsem popsal výše. Při postupné práci na textu disertace jsem zvolil tři na sebe navazující metodologické fáze. Nejprve se jednalo o vypracování tří případových studií o roli náboženství při integračním procesu muslimů do většinové společnosti v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kde jsem využil klasické deskriptivní postupy vycházející z historických metod. Důraz jsem kladl na zachování základních oddílů věnujících se důležitým historickým souvislostem vztahu konkrétní západoevropské země k muslimským komunitám na jejím území. Posléze jsem představil zde působící významné muslimské organizace, jež vyrůstají z charakteristik kardinálních proudů uvnitř islámu. S tím souvisí i opakovaný zájem o jednotlivé oblasti integrace, které nalezneme v každé ze zmiňovaných studií (například mešity a formy modliteb, náboženské školství, pohřebnictví, mezináboženský a interkulturní dialog apod.). Následoval komparativní metodologický krok, kdy jsem se snažil najít a označit nejen možné shody, ale i pro jednotlivé reálie sledovaných zemí specifické postoje k integraci z obou zainteresovaných stran. Výsledným krokem v metodologickém postupu byla analýza zjištěných výsledků, která se snad nejvíce projevuje v posledním oddílu disertace (Závěr).

Salzburg: Universität Salzburg 2007, 51 s. Pro specifické téma islámského radikalismu pak Kovács, A.: Virtuální umma: islamští radikálové v kyberpostoru. Religio, 2001, roč. 9, č. 2, s. 181-195. Kovács, A.: Islamští radikálové na internetu. Nový Orient, 2004, roč. 59 č. 1., s. 8-11. 23

Všechny tyto výše popsané zdroje informací je vždy potřeba kriticky vyhodnotit, aby výsledná analýza zkoumaného problému co nejvíce odpovídala konstrukci dané reality. Proto je nutné obezřetně přistupovat k jednotlivým podkladům, jež jsou pokaždé výsledkem odlišných zájmů a pohledů jednotlivých autorů textů na integrační politiku státu nebo obecné místo migrantů ve společnosti.62 Součástí tohoto přístupu bylo pečlivé srovnávání informací o historickém vývoji a současných formách muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku, jak je podávají zahraniční odborníci hlavně z Německa, Rakouska, Švýcarska, Polska a Slovenska. Při určitých nesrovnalostech, které jsem při této komparaci zjistil, jsem volil přímou konzultaci s autorem textu nebo jsem dále žádal vysvětlení určitých detailů ze strany představitele konkrétní muslimské organizace. Vedle určitého nadhledu, který umožňuje soustředění na více států s jejich konkrétními situacemi na poli náboženského života, vidím zajímavý přínos v tázání se po možných odlišnostech vztahu jednotlivých společností k islámským aktivistům vycházejících z historického vývoje dosavadních náboženských poměrů. Rakousko tak může být chápáno jako představitel společnosti, jejíž současný vývoj probíhá na historickém půdorysu tradiční římsko-katolické minulosti vedle dvou představitelů křesťanských reformních snah - Německa s jeho luterským směřováním a Švýcarska, kde vedle římskokatolických kantonů tvoří jednotnou společnost oblasti formované kalvínskou minulostí. Tyto otázky budeme řešit hlavně v jednotlivých podkapitolách věnovaných mezináboženskému dialogu mezi muslimy a křesťany v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Paralelně k těmto zvoleným základním informačním zdrojům, které mi měly napomoci pokusit se vytvořit realitě odpovídající obraz integračních procesů v návaznosti na otázky formování identity generací muslimů žijících ve vytipovaných zemích západní Evropy, stojí ještě dvě oblasti. Tou je nejprve velice složitý a komplexní svět různorodých tištěných, elektronických, rozhlasových a televizních médií. Veřejnoprávní i privátní média nejsou jen pouhým nezainteresovaným nástrojem pro předávání informací o odlišné kultuře a náboženství přistěhovalců čtenářům, posluchačům a divákům (obecně lze říci konzumentům). Jak je možné ozřejmit ze studií posledních desetiletí zabývajících se zákonitostmi mediální politiky a jejího

62

Konkrétním příkladem z reality současného Rakouska může být internetová sebeprezentace šíítského Islamischen Bildungs- und Kulturzentrums – Österreich (IBIKUZ). Z tohoto textu až pozorný čtenář odkazů na další internetové stránky přesně rozpozná profil organizace. 24

využití například specifickými zájmovými skupinami, musíme počítat se sobě vlastní dynamikou světa informací.63 Za tímto pohybem se mohou právě skrývat oblasti zájmu, které na první pohled nemusí být zřejmé.64 Na tento zajímavý soubor otázek lze dle mého názoru nahlížet ve třech základních hlediscích. Nejprve jde o obecnou odbornou reflexi současného stavu mediálního trhu a jeho základních trendů, které ovlivňují celý námi sledovaný proces. Za druhé je to okruh postřehů zabývajících se vztahem médií a náboženských institucí ze strany zprostředkovatelů tištěných, zvukových nebo obrazových informací. A v neposlední řadě je to nakonec i objektivní reflexe této relace náboženskými představiteli.65 Druhou oblastí, kterou jsem měl v této chvíli na mysli, je pestrobarevný a ve svých formách projevu tak různorodý svět současného umění. Velice zajímavým zdrojem informací o kulturní reflexi problematiky emigrace současnými Turky jsou filmy, v jejichž zápletkách vystupují postavy imigrantů do Evropy, kteří se z různých důvodu musí konfrontovat s realitou původní vlasti. Např. mezinárodně úspěšný turecko-německý film z roku 2007 s názvem Auf der anderen Seite od Fatiha Akina.66 Ideálním filmem pro srovnání podobných témat ve francouzsko-alžírském prostředí je francouzský snímek Exils režiséra Tonyho Gatlifa z roku 2004.67 Otázkou zůstává, zda má religionistika adekvátní metody pro odborné vyhodnocení podobných výsledků tvůrčí umělecké činnosti nebo zda je to spíše problematika filmové vědy. Religionistika by pak v tomto procesu fungovala jako tzv. „pomocná věda“? Proto se

63

Zde bych připomněl tezi prof. PhDr. Tomáše Halíka, ThD. (Ústav filosofie a religionistiky Filosofická fakulta Univerzity Karlovy) o roli médií jakožto novodobého „religio“ společnosti, která byla v posledních letech tématem mnoha odborných diskuzí. Pro další informace viz mimo jiné např. Halík, T.: Religion and Citizenship from a European Perspective. Journal of the Humanities [online]. 2008, roč. 1, č. 1, [cit. 2009-12-14]. Dostupné na WWW: . Nebo Halík, T.: Média – náboženství naší doby? Dingir, 2009, roč. 12, č. 4, s. 118-119. 64 K negativním stereotypům o islámu ve švýcarských médiích viz např. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 28. K zajímavému pokusu o zmapování obrazu islámu v českých médiích viz Ostřanský, B.: Vnímání islámu v Česku. Dingir, 2009, roč. 12, č. 4, s. 120-122. 65 Prvnímu okruhu otázek viz například Jirák, J. - Köpplová, B.: Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál 2007, s. 151-190. Pro druhý soubor viz například Lyon, D.: Ježíš v Disneylandu - Náboženství v postmoderní době. Praha: Mladá fronta 2002, s. 87111. K náboženské reflexi této věci je možné zvolit například Zasepa, T.: Fundamenty žurnalistiky v podmienkach globalizácie. Theologos, 2008, roč. 10, č. 1, s. 7-16. 66 Viz např. Auf der anderen Seite [online]. Hamburk: corazón international GmbH & Co KG,  2007 [cit. 2010-01-12]. Dostupné na WWW: . 67 Více informací například na Exils [online]. Praha: Česko-Slovenská filmová databáze/ POMO Media Group s.r.o., © 2001-2010 [cit. 2010-01-12]. Dostupné na WWW: . Ostřanský, B.: Vnímání islámu v Česku. Dingir, 2009, roč. 12, č. 4, s. 120-122. 25

domnívám, že oba tyto světy (média a umění) informací o islámu v západní Evropě si zaslouží samostatnou specifickou reflexi za pomoci odlišných metodologických postupů, než jaké byly použity v předkládané disertační práci. Při volbě základních témat, na kterých jsem chtěl ukázat práci současných muslimských organizací v námi sledovaných zemích a s tím související význam náboženství pro integraci imigrantů do vybraných západoevropských států, jsem se držel několika zásad. Již podtitul disertační práce ukazuje na to, že mne zajímají hlavně religiózní otázky spojené se zapojením imigrantů. Významní představitelé muslimské minority poukazují na to, že islám v tomto vychází i zájemci o jeho studium vstříc tím, že je rámcem pro komplexní život zahrnující v sobě jednotu sakrálního a profánního prožívání času nebo prostoru. S ohledem na svoje dosavadní metodologické vzdělání, které je ve svém vlastním centru zakotveno ve studiu dějin náboženství, jsem se snažil zvolit témata, jež podle mne vystihují právě religiózní otázky integrace. Cíleně jsem pominul oblasti, o kterých bylo jak v německy mluvícím prostředí, tak i u nás napsáno množství odborných, popularizačních a v neposlední řadě i bulvárních článků neustále dokola opakujících klišé okolo témat různých forem zahalování, střetu „západního“ pohledu na postavení ženy ve veřejném životě s „tradičními“ názory muslimských zemí a podobně. Nechci tím nikterak snižovat význam těchto témat pro konkrétní autory a jejich čtenáře. Jen jsem se tímto výběrem snažil poukázat na to, že existují i jiné možnosti studia, než jen stále dokola omílané problémy tzv. „šátku“ nebo náboženského extremismu spojovaného s konkrétními osobami či marginálními organizacemi. V období, kdy jsem se snažil vniknout do současné německy psané odborné produkce na námi sledované téma, jsem si uvědomil jednu zajímavou věc. Tím je nepoměr mezi zájmem a „mediálním“ prostorem, který se věnuje těmto „zahalovacím“ kauzám nebo různorodým násilným akcím proti jednotlivcům nebo skupinám obyvatelstva. Obvykle se tyto záležitosti popisují velmi obecně jako naprosto charakteristické rysy pro přítomnost islámu v Evropě. Mnohé z autorů těchto textů a na druhé straně jejich čtenářů nezajímá „obyčejný“ život většiny jakoby „mlčících“ muslimů žijících v těchto zemích, kteří řeší jiné problémy a mají i jiné radosti, než jak nás o tom informuje mediální obraz. Osobně se nedomnívám, že v tom případě lze všechno do budoucna vyřešit kouzelnou formulkou, že „když se to kupuje a čte, bude se to dále i takto beze změny psát“. 26

Výše nastíněné problémy lze shrnout do jediné otázky - jaké jsou jednotlivé úvahy o tom, jak čestně žít jako muslim v nemuslimské společnosti? 68

68

Viz Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 41-43. Srov. Khoury, A. T.: Der Islam und die westlichen Welt. Darmstadt: Primus Verlag 2002, s. 152. 27

3. Typologie islámské misie v Německu 3.1 Příchod a etablování muslimů na území dnešního Německa 3.1.1 Z historie kontaktů německých zemí s islámem V 18. století panovaly mezi Pruskem a osmanskou říší příznivé vztahy, což v roce 1763 vedlo k založení trvalého osmanského vyslanectví v Berlíně.69 Po smrti osmanského velvyslance Aliho Azize Efendi roku 1798 poskytl pruský král Fridrich Vilém III. parcelu pro muslimský hřbitov v současné berlínské čtvrti Tempelhof. Do roku 1854 zde byli pohřbeni další čtyři muslimové přináležející k osmanskému velvyslanectví. Poté ale musel hřbitov ustoupit výstavbě nových budov kasáren a všech pět těl bylo v roce 1866 přeneseno na nové trvalé místo odpočinku v berlínské čtvrti Neukölln.70 V historii kontaktů německých zemí s islámem měl vedle diplomacie a obchodu své nezanedbatelné místo svět umění a architektury. Zájem o umění islámských zemí se projevoval po celé 19. století, kdy se evropští umělci mohli v daleko větší míře seznámit s islámským uměním přímo na místě nebo ve sbírkách evropských panovnických dvorů. Pokud sledujeme tyto první pokusy rozsáhlejší reflexe „umění Východu“, pak zajímavým společným prvkem je typické napětí mezi „vnější formou“ a „intelektuálním obsahem“.71 V letech 1779-1796 byl například ve Schwetzingenu72 postupně postaven soubor různorodých budov s mešitou s kupolemi a minarety odvozenými typologicky od osmanských mešit. Primárně stavba neměla být používána k náboženským účelům. Jednalo o pouze komplex domů vkomponovaných do pozdně rokokové zámecké tzv. Turecké zahrady určených jako kulisa královských slavností. Nakonec zde v letech 1870 – 1871 vykonávali své modlitby muslimští váleční zajatci z řad francouzské armády.73 Podobná stavba je součástí umělecké koncepce

69

Pro vykreslení předchozího vývoje viz Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 60-62. 70 Viz Více Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C. H. Beck 2002, s. 11. 71 Pro zasazení do obecných souvislostí vztahu Evropy k islámskému umění a architektuře viz např. Hagedornová, A.: Hledání exotického Východu. In: Hattstein, M. - Delius, P.: Islám: umění a architektura. Praha: Slovart 2006, s. 586-591. 72 Schwetzingen je město ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko a leží asi 10 km jihozápadně od Heidelbergu. 73 V současnosti je používána muslimy z Ludwigshafenu, Mannheimu a Heidelbergu jako místo modlitby pouze při zvláštních příležitostech. Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 19. 28

parku zámku v Burgsteinfurt v Severním Porýní-Vestfálsku. Pokud sledujeme tyto stavby, které architektonicky reflektují kulturní odkaz sakrální architektury islámských zemí, ale jejich účel je ryze světský, je potřeba se zmínit i o tzv. postupimské „mešitě“. Byla vybudována v letech 1841-1843 a jejím ideovým tvůrcem byl významný pruský architekt Fridrich Ludwig Persius. Budova byla vyprojektována v maurském slohu a sloužila jako zásobárna vody pro fontány královského zámku Sanssouci.74 Ve větším počtu se na území Německa objevili muslimové až jako váleční zajatci během I. světové války. Byli to vojáci spojeneckých armád, kteří pocházejí z arabských provincií, Afriky a Indie a byli internováni v letech 1914-1919 ve vojenském táboře Halbmondlager ve Wünsdorfu, což je místní část města Zossen.75 Počet zajatců se odhadoval na 15 000 a bylo s nimi dobře zacházeno s ohledem na přátelské vztahy mezi německým císařem Vilémem II.(1888-1918) a tureckým sultánem. Proto byla roku 1915 pro ně ve Wünsdorfu vybudována mešita, která byla muslimy z Berlína využívána až do roku 1924. Dřevěná mešita s minaretem vysokým 23 metrů byla postavena z impulzu vrchního istanbulského muftího a pracovalo v ní pět imámů s různými jazykovými kompetencemi. K slavnostnímu otevření došlo 13. července 1915 a fungovala i po uzavření tábora do roku 1924. Z technických důvodů byla stržena 27. ledna 1930.76 Existoval ještě tábor Weinberglager dislokovaný přímo v Zossen, kam byli umístněni muslimští zajatci pocházející z území carského Ruska.77 Z těchto historických souvislostí vyplývá, že rozvoj muslimského náboženského života a vznik prvních islámských organizací v Německu spadá až do meziválečného období.78

74

Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 20-21. Tematickým ekvivalentem v českém prostředí je minaret z let 17871804 v přírodní části zámeckého parku v Lednici. Viz např. Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 237. 75 Město Zossen leží na území Brandenburska 40 km jižně od Berlína. 76 Srov. např. Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Muslime zwishen Fundamentalismus und Integration. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 29. 77 Zájemce o funerální památky na našem území v návaznosti na pobyt vojáků c.k. armády bosenského původu, tureckých spojenců a zajatců z Ruska vyznávajících islám v Olomouci odkazuji na Sáňka, V.: Muslimský hřbitov v Olomouci-Černovíře. Hlas Ústředí Muslimských náboženských obcí v ČR. Praha: Ústředí Muslimských náboženských obcí v ČR, roč. 27, č. 1-11, s. 15. 78 Viz Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 62-63. 29

V těchto letech tvořili většinu muslimů na území tzv. Výmarské republiky studenti nebo političtí uprchlíci a jejich počet se odhadoval na 1800.79 V roce 1922 se jim podařilo založit první muslimskou obec (Islamische Gemeinde zu Berlin e.V.) v čele s vlastním imámem. Vedle organizace náboženského života a náboženského vzdělávání bylo prvotním cílem obce vybudování mešity v Berlíně, která by nahradila onu uzavřenou v Zossen. Nakonec se tento projekt nerealizoval. V roce 1924 totiž došlo k roztržce uvnitř Islamische Gemeinde zu Berlin e.V, která byla zapříčiněna rozdílnými názory na tehdejší politickou situaci v Turecku. Pád osmanské říše a prudké nacionální změny v čele s Mustafou Kemalem vedly až k formálnímu zrušení chalífátu, což část představitelů berlínské komunity přijala a druhá strana ostře odsoudila.80 S touto aktivní náboženskou obcí byla spojena celá řada vzdělávacích institucí ovlivňujících vývoj islámu v Německu i v následujících desetiletích. Nejvýznamnější z nich byl Islam-Institut zu Berlin, který byl založen v roce 1927 významným muslimským studentským aktivistou Muhammadem Náfi´ Çelebí. Mezi četné aktivity této organizace patřilo i vydávání časopisů Islam-Echo nebo Die Islamische Gegenwart (Islámská současnost). 81 V letech 1924-1928 byl sice v berlínské čtvrti Wilmersdorf budován komplex budov s mešitou, ale primárně byl určen pro zcela jinou muslimskou komunitu. Jednalo se o Moslemische Gemeinschaft v Berlíně založenou v roce 1924 Indem Mauláná Sadr ad-Dínem, která patřila k láhaurské větvi hnutí ahmadíja.82 Komplex budov tvoří mešita, která byla vystavena v moghulském stylu a vzdáleně připomíná odkaz mauzolea v indickém Tádž Mahal. Jde tedy o nejstarší stále existující mešitu na území Německa, která byla postavena k ryze náboženským účelům. Byla vybudována podle návrhu architekta K. A. Herrmana. Kupole stavby se tyčí ve výši 26 metrů

79

Okolo přesnosti tohoto odhadu se vede dlouhodobá diskuze mezi německými odborníky. Ursula Spuler-Stegemann dokonce hovoří pouze o 90 muslimech v Berlíně. Bohužel neuvádí zdroj této informace. Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 20. 80 Pro více informací viz Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 33-34. K postavě Mustafy Kemala a událostem závěru sultanátu (1922) i chalífátu (1924) atd. viz např. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 70-79. K reformám i Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008, s. 124125. 81 Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 22. 82 K problematickému spolunažívání mezi hnutím ahmadijja a Islamische Gemeinde v Německu viz Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 43-47. 30

a k budově přiléhají dva minarety o výšce 63 metrů.

83

K budově modlitebny přiléhá

ještě dům pro místního imáma. Původně mešita sloužila všem muslimským skupinám v Berlíně bez rozdílu, což dokazuje dochovaná kniha hostů. Změna nastala až v roce 1975, kdy po zásadní rekonstrukci objektu si na jeho užívání stanovili výsadní právo pouze členové hnutí ahmadíja.84 Jedním z nejvýznamnějších prvků práce obce soustředěné okolo této mešity bylo prosazení němčiny jako jazyka kázání a dalších přednášek. Byl to pokus etablovat a sjednotit zde žijící muslimy pocházející z různých jazykových okruhů právě pomocí německého jazyka. K tomu patří i vydávání časopisu Moslemische revue, do kterého v letech 1924-1940 přispívala celá řada významných muslimských učenců. V neposlední řadě je to také převod koránského textu do němčiny, který v roce 1938 vydal Mauláná Sadr ad-Dín.85 Ve spolupráci s touto skupinou pak od roku 1930 působila DeutschMoslemische Gesellschaft. K různorodým aktivitám společnosti patřil například i rozvoj mezináboženského dialogu s křesťany. Mezi jejími aktivními členy před rokem 1933 najdeme celou řadu významných učenců své doby, kteří však primárně nemuseli být muslimy, jako byl například Thomas Mann, Hermann Hesse nebo Albert Einstein.86 Dějiny islámu v období nadvlády nacismu v Německu jsou poměrně komplikovanou záležitostí, kterou nelze jednoduše analyzovat. Již od roku 1937 byly aktivity berlínských muslimů s nedůvěrou sledovány říšským vedením Národně socialistické německé dělnické strany (něm. Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Důvodem zřejmě byl předpokládaný nedostatek věrnosti vůči ideologii nacionálního socialismu a vůdci. Celá řada muslimských organizací nakonec více či méně s novým režimem spolupracovala, a přesto musela během II. světové války ukončit svou činnost.87 Oproti této situaci byly složitější aktivity okolo Islam-Institut 83

Marfa Heibach mylně přiřadila tyto informace k berlínské mešitě kádijánské větve hnutí ahmadíja nedaleko Kaiserdamm. Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 37. 84 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 326. A. Nalborczyk datuje otevření přímo modlitebního sálu rokem 1925. K slavnostnímu zahájení náboženského provozu celého komplexu došlo 23.3. 1928. 85 Viz např. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 38. Avšak I. Keßner řadí tuto informaci bez dalšího komentáře k oddílu věnovanému aktivitám Islam-Institut zu Berlin. Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 22. 86 Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2002, s. 12. 87 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 17. Těžko pochopitelnou výjimkou je právě Deutsch-Moslemische Gesellschaft, která sama ukončila svou činnost v roce 1956. 31

zu Berlin, který byl v roce 1941 změněn na tzv. státem registrované sdružení pod názvem Islamisches-Zentral-Institut zu Berlin e.V. To jen dokazuje, že různé mocenské složky tehdejšího režimu se na institut na rozdíl od ostatních muslimských společností dívaly poněkud shovívavěji. Obecně přijímané vysvětlení je takové, že nejméně od roku 1942 byl institut využíván propagandou NSDAP.88 V období II. světové války se na území Německa dostala významná skupina válečných zajatců muslimského vyznání, která celkově zahrnovala asi 150-200 000 mužů. Jednalo se o zajatce z řad Rudé armády, kteří pocházeli z republik Sovětského svazu s většinovým muslimským obyvatelstvem. Dále sem lze zařadit vojáky britských a francouzských armád, jež původně pocházeli z kolonií těchto zemí. V návaznosti na to je potřeba si uvědomit, že řada muslimů v zahraničí přivítala v roce 1933 uchopení moci v Německu Adolfem Hitlerem. Slibovali si od této změny osvobození od britského nebo francouzského kolonialismu. Z počátku byla dalším zajímavým akcentem Hitlerova protižidovská politika.89 Již v roce 1941 byli někteří ze sovětských zajatců verbováni do speciálních oddílů wehrmachtu tzv. Ostlegionen, což mimo jiné svými návštěvami podpořil i tehdejší kontroverzní jeruzalémský muftí al-Hádždž Amín al-Husajní.90 Je velice těžké tuto situaci detailně analyzovat, neboť tyto muže nelze prvoplánovitě označit za zastánce nacistické ideologie. Jednalo se často o skupiny vojáků, kteří Sovětský svaz považovali za poslední koloniální mocnost, jež svou politikou vědeckého ateismu utlačuje muslimské národy žijící v jednotlivých svazových republikách.91 Součástí těchto aktivit bylo i otevření speciálního školení pro muslimské duchovní (něm. Mulla-Lehrgänge) v Drážďanech v roce 1944,92 kteří měli zajišťovat těmto oddílům duchovní péči.

88

Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 23. 89 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 22. Zajímavé je, že „Německá politika měla natolik negativní vliv, že palestinští muslimové se sami pokládali za oběti ,falešného přátelství´, neboť teprve pronásledováním Židů Německo skutečně legitimizovalo židovské přistěhovalectví do Palestiny“. Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 131. 90 K politice jeruzalémského muftího během druhé světové války viz např. Lewis, B.: The Crisis of Islam. Holy War and Unholy Terror. Londýn: Orion Books 2004, s. 51-52. K jeho dalšímu životu viz Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 120-123, 150, 155-157, 198, 210. 91 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 327. Pro srovnání s 13. horskou divizí zbraní SS tvořenou bosenskými muslimy viz Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 58, 63-64. 92 Viz Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 24. Pro srovnání situace muslimů v Protektorátu Čechy a Morava 32

Celá řada muslimských zajatců pocházejících ze středoasijských a kavkazských sovětských republik se nevrátila po válce do vlasti. Zůstali hlavně na jihu Německa a právě mezi nimi se rekrutoval první aktivisti, kteří se snažili o organizaci náboženského života muslimů na tomto území. Postupně vznikala celá řada provizorních modliteben a byly ustanoveny i dvě místa imámů a to konkrétně v Mnichově a Norimberku. Jejich práce byla směřována k duchovní péči o nemocné, vězně a azylanty v táboře Zirndorf.93 Tyto aktivity, kam posléze patřilo i vydávání časopisu Al-Muhadschirun (z arab. emigrant), byly zastřešeny organizací Geistliche Verwaltung der Muslimflüchtlinge in der Bundesrepublik Deutschland (Duchovní správa muslimských uprchlíků ve Spolkové republice Německo), která získávala finanční podporu od státu.94 Obecně lze tedy říci, že jednotlivé muslimské organizace na území Německa, jež svou činnost rozvíjely obvykle do padesátých let 20. století, tvořilo jen několik aktivních muslimů. Přes jednotlivé instituce, které se snažily o rozvoj náboženského života, budování a opravy mešit lze konstatovat, že do počátku ekonomické migrace v šedesátých letech 20. století byl islám na tomto území naprosto marginální záležitostí.

3.1.2 Islám v Německu ve druhé polovině 20. století Druhá polovina 20. století s sebou přinesla v západní Evropě celou řadu významných společenských procesů. Během těchto desetiletí se měnila její politická a hospodářská situace, což mělo vliv i na demografii. V tomto textu se soustředím na vývoj, který bezprostředně utvářel dnešní rozšíření muslimů na evropské půdě. Všimnu si faktorů, které ovlivňovaly postavení jednotlivců i celých komunit v dnešním Německu. Při geografickém vymezení přítomnosti muslimských komunit v Evropě lze sledovat tři základní okruhy. Nejpočetněji jsou muslimové zastoupeni

viz Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 346-350. 93 Město Zirndorg leží devět kilometrů na západ od Norimberku ve Spolkové zemi Bavorsko. Aktivity byly koordinovány s Zentrale Aufnahmeeinrichtung für Asylbewerber (Centrála přejímacího zařízení pro žadatele o azyl) a později Bundesamt für die Anerkennung ausländischer Flüchtlinge (Spolkový úřad pro uznání uprchlíků z ciziny). 94 Různí autoři datují vznik organizace 29.3. 1951 (Iris Keßner, Miloš Mendel/Bronislav Ostřanský/Tomáš Rataj) nebo 7.5. 1958 (dr. Thomas Lemmen). Srov. např. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 17; Dr. Lemmen při naší osobní korespondenci ohledně této věci odkazoval na Satzung und Protokoll beim Amtsgericht Mnichov VR 5991, Bl. 2-6.; Organizace končí v roce 1985, neboť postupně vymírala první generace zakladatelů a jejich potomci již nepokračovali v těchto formách práce. 33

v postsovětském prostoru východní Evropy, zvláště v Ruské federaci, kde tvoří druhou největší náboženskou skupinu po pravoslaví.95 Druhý okruh představují muslimové na Balkáně. Islám se zde rozšířil v době expanze osmanské říše a hlavně v oblasti Bosny a Hercegoviny tvořili vždy muslimové významné etnikum. Tato skutečnost se tragicky odrazila na válečných událostech let 1992-1995 doprovázejících rozpad bývalé Jugoslávie.96 Třetí okruh se na rozdíl od obou předešlých ustavil teprve v minulých desetiletích, a to přistěhovalectvím do prosperujících zemí, z nichž dnes většina patří do Evropské unie. Na tento okruh tedy zaměříme svoji pozornost. Počet muslimů v současné střední, severní a západní Evropě se odhaduje zpravidla na patnáct miliónů. K přesnějšímu součtu chybějí podklady, neboť mnohé národní statistiky – na rozdíl například od Švýcarska – náboženské vyznání nezachycují.97 Odhady se opírají hlavně o údaje o zemi původu přistěhovalců. O tom, kolik z nich se od islámu v různé míře distancuje, a naopak kolik Evropanů k islámu konvertovalo, existující statistiky mlčí. Rozhodně však platí, že odhlédneme-li od teorie procesů sekularizace,98 přistěhovalectví muslimů přivodilo v Evropě největší demografickonáboženskou změnu od doby reformace. Islám se stal druhou nejrozšířenější konfesí ve Francii, v Belgii a v Itálii po katolictví, ve Švédsku a v Norsku po luteránství atd.99 Po druhé světové válce přicházelo do Spolkové republiky Německo stále více studentů, utečenců a obchodních zástupců z různých muslimských zemí. Obvykle bydleli ve významných obchodních a průmyslových centrech, jako byl Mnichov a Hamburk nebo v univerzitních městech jako jsou Cáchy. V tomto období vznikaly různorodé organizace, z nichž některé pracují dodnes a jiné ukončily svou činnost v následujících desetiletích.100 Je zajímavé, že již v padesátých letech 20. století vznikají tyto organizace na etnickém klíči nebo výhradně v rámci jednoho nábožen95

Viz Hunter, Sh.: Islam in Russia: the politics of identity and security. Londýn: M.E. Sharpe 2004, s. 566. 96 Srov. Sells, M.: The bridge betrayed : religion and genocide in Bosnia, with a new preface. Londýn: University of California Press 1998, s. 244. Nebo Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 58. 97 K problematice výzkumů v Německu viz Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 29-31. 98 Srov. Kepel, G.: Boží pomsta. Křesťané, muslimové a židé znovu dobývají svět. Brno: Atlantis 1996, s. 215. 99 Viz Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 235. Nebo Davieová, G.: Výjimečný případ Evropa: podoby víry v dnešním světě. Brno: CDK 2009, s. 22. 100 Viz Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 58-60. 34

ského proudu uvnitř islámu. Přesto lze konstatovat, že až teprve následný hromadný příchod pracujících z Turecka dává islámu v Německu ten současný masový rozměr. Až tehdy se objevují pestré náboženské odnože, nové etnické skupiny i islámské instituce. O tom, jak se přistěhovalectví muslimů vyvíjelo, jsme vcelku dobře informovaní. V době rychlé poválečné výstavby a hospodářské konjunktury v padesátých a šedesátých letech 20. století přijížděli do západní Evropy hlavně muži,101 najímaní na krátkodobé manuální práce, ke kterým nebyla potřeba prakticky žádná kvalifikace. V německy mluvících zemích se pro ně vžilo označení gastarbeiter (hostpracující).102 Bydleli v hromadných ubytovnách a velkou část výdělku posílali rodinám do své původní vlasti,103 kam se hodlali po skončení pracovních kontraktů vrátit. Národní příslušnost těchto pracujících většinou odpovídala vazbám doznívající koloniální soustavy.104 Spolková republika Německo řešila svou potřebu pracovních sil uzavřením mezistátní smlouvy o náboru dělníků v Itálii (v roce 1955), Španělsku a Řecku (v roce 1960), Turecku (v roce 1961),105 Maroku (v roce 1963), Tunisu (v roce 1965) a v Jugoslávii (v roce 1968).106 Zásadní zlom pro vývoj muslimské imigrace do Evropy přinesla hospodářská krize vyvolaná prudkým vzestupem cen ropy po arabsko-izraelské říjnové válce roku 1973 společně se zastavením dodávek této klíčové suroviny na trhu s energiemi spojencům státu Izrael (konkrétně se jednalo o Spojené státy americké a Holandsko).107 V souvislosti s ekonomickými problémy, které ukončily konjunkturu, zastavily evropské státy nábor cizích pracovních sil. V Německu se podařilo v letech 1973 až 1983 snížit počet všech gastarbeiterů bez ohledu na náboženské vyznání z 2,6 na 1,9 101

V roce 1972 tvořili muži stále ještě 89 % imigrantů. Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 329. 102 Viz Müller, H a kol.: Dějiny Německa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1995, s. 391. 103 Podobný vývoj lze sledovat v arabském světě s ohledem na ekonomickou migraci zapříčiněnou rozvojem ropného průmyslu v Saúdské Arábii, Kuvajtu a Libyi. Viz Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 227. K zajímavé reflexi této otázky viz např. Bureš, J.: Hlavní charakteristické rozvojové trendy migrace v arabském světě. Praha: Ústav mezinárodních vztahů 2009, 176 s. 104 Srov. Davieová, G.: Výjimečný případ Evropa: podoby víry v dnešním světě. Brno: CDK 2009, s. 22. 105 Viz Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 114. 106 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2002, s. 12. 107 K dalším faktorům hospodářské krize patřilo zhroucení mezinárodního měnového systému v roce 1973, vyvolané oslabením hodnoty amerického dolaru v důsledku inflačního financování vietnamské války. Srov. Müller, H a kol.: Dějiny Německa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1995, s. 429. Pro seznámení s vlivem krize na islámský svět viz Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 220-234. 35

milionu.108 V souladu s dosavadní imigrační politikou, která počítala s tím, že cizinci budou v západní Evropě pracovat pouze po omezenou dobu, nabídly tehdejší vlády kompenzace všem, kteří se rozhodli odejít zpět do své původní vlasti. Tento proces však měl pouze omezený dopad, protože většina imigrantů zůstala. Paralelně s tímto procesem bylo povolováno spojování rodin z humanitárních důvodů. Za muži přijely manželky a děti, rodiny se rozhodly zůstat v evropské zemi natrvalo.109 Situace se radikálně změnila a bylo na ni potřeba nějak reagovat. Pokud sledujeme události a problémy současného Německa i dalších západoevropských zemí, můžeme si povšimnout, že toto řešení nebylo zcela šťastné ani definitivní. Tyto problémy nejsou náboženské povahy ani v klasickém smyslu sociální, ale vycházejí z nedokončené i odmítané integrace skupin obyvatelstva. Stát se nesnažil začlenit je jako partnery a oni o to již mnohdy ani nestáli.110 Místo věkově omezených skupin cizinců, kteří manuálně pracovali na těch nejnižších pozicích a nepočítali s jakoukoli formou dlouhodobějšího pobytu, natož integrace, nyní tvořily součást západoevropských společností jejich celé rodiny. Přestěhovaly se do bytů podle svých majetkových možností. Velmi často šlo o panelové domy určené pro sociálně slabé skupiny obyvatelstva a podobné typy lacinějšího bydlení. Postupně tak vznikla okolo německých měst i celá sídliště se silným podílem muslimského obyvatelstva. Původně se hledalo prostě jen levné řešení bytové situace. Až později volili nově příchozí imigranti čtvrti podle etnického, a co je důležité, také podle jazykového klíče.111 Na druhé straně se spojením rodin islám v západní Evropě zřetelně zviditelnil. Pokud byly rodiny rozděleny, imigranti rozlišovali mezi kulturou Evropy a jejich původní vlasti. Podobně se stavěli i k náboženským otázkám. S příchodem jejich rodin se islám stal opět součástí jejich každodenního života.112 Rodiny začaly dbát na 108

Viz Wegs, J.R-Ladrech, R.: Evropa po roce 1945. Praha: Vyšehrad 2002, s. 172. V roce 1992 tvořily ženy 45 % imigrantů. Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 330. Dále Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 96-97. 110 Srov. Janyška, P.: Nemáte nás rádi, bude vás to bolet: povstání na předměstí, přistěhovalci a integrace ve Francii I. Dějiny a současnost, 2006, roč. 28, č. 3, s. 24-27. 111 Pro sledování současných přistěhovaleckých trendů a jejich umístnění na pracovním trhu v Německu viz Trends in International Migration 2002 Continuous Reporting System on Migration. Paříž: OECD Publishing 2003, s. 182-184. Pro vystižení aktivní povahy migrujících viz Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno: CDK 2007, s. 26. 112 Viz Liďák, J.: Europeizácia a moslimská menšina v Európe. In: Dančák, B. - Fiala, P. - Hloušek, V. (eds.) Evropeizace: nové téma politologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita - Mezinárodní politologický ústav 2005, s. 209. 36 109

dodržování muslimských zvyků ve stravování a v oblečení, zvláště na různé druhy zahalování žen, rozšířily se muslimské kavárny, restaurace a řeznictví s islámsky čistou nabídkou - arab. halál.113 Nejen v Německu namísto improvizovaných modliteben v opuštěných školních budovách nebo garážích vyrostly se souhlasem městských úřadů mešity. Na mnoha místech Evropy v dalších desetiletích s sebou nesla výstavba mešit problémy a negativní reakce většinové nemuslimské společnosti. Od sedmdesátých let 20. století začaly místní muslimské obce vytvářet vlastní sítě sociálních, vzdělávacích i sportovních aktivit.114 Často se tak dělo pod záštitou vznikajících organizací. Objevila se také islámská knihkupectví a při mešitách kulturní a společenská centra.115 Většinové domácí obyvatelstvo si zvykalo na nové sousedy, které přijímalo s různými pocity. Tento vývoj pokračoval v osmdesátých a devadesátých letech, kdy úřady již nepovolovaly ekonomickou imigraci, ale poskytovaly azyl žadatelům ohrožovaným v původní vlasti prokazatelným nebezpečím.116 Velmi benevolentně si řadu let počínaly zvláště skandinávské země.117 Muslimská rodina, která se přestěhovala do Evropy, často prožívala hlubokou změnu. Jde o ztrátu rozvětvené rodiny a islámské společnosti, do které je individuální rodina začleněna. Bezmála všechny muslimské rodiny v Německu jsou podle sociologické terminologie tzv. „rodinné jádro“.118 I zde, pokud je to možné, se snaží zachovávat relativní soudržnost alespoň se vzdálenými příbuznými. V mnoha případech nastupují muslimské organizace na místo velkorodin, ale tyto vztahy nemají nikdy stejnou kvalitu. Organizace přebírají funkce sociálních kontaktů, ale i kontroly nad dodržováním autochtonních norem chování.119 Uprostřed odlišně uspořádané společnosti podle těchto norem žije relativně malá skupina, a proto má sociální kont113

Výraz halál vztahující se k potravinám označuje jejich rituální čistotu. Jedná se především o náboženské předpisy týkající se masa. Muslimové nemohou jíst maso všech zvířat (například je zakázáno vepřové) a zvíře musí být poraženo správným způsobem, při kterém je odstraněna krev. Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 186-193. Pro další informace viz např. Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008, s. 170171. 114 K této problematice s ohledem na německý právní systém viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 143-164. 115 Srov. Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 235. 116 Např. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 20, 23. 117 Srov. Davieová, G.: Výjimečný případ Evropa: podoby víry v dnešním světě. Brno: CDK 2009, s. 22. 118 K této problematice obecně viz Možný, I.: Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství SLON 1999, s. 20-21. 119 Srov. Kepel, G.: Válka v srdci islámu. Praha: nakl. Karolinum 2006, s. 219-220, 238. 37

rola prvořadý význam. Vliv islámských organizací na všechny imigranty z tradičních muslimských zemí žijících v Německu je však omezený. Nejvýraznější dopad má na aktivní členy jednotlivých spolků a jejich rodinné příslušníky.120 Příkladem mohou být mladé dívky, které opouštějí dům svých rodičů proti jejich vůli a z protestu proti tradičnímu způsobu života. Nově se pracovně i soukromě orientují na odlišné sociální okolí. V mnoha muslimských zemích toto není možné. Společnost celkově vyžaduje od mladých dívek dodržování tradičních forem chování a podobné opuštění rodiny je velice složité.121 Zpětná vazba na blízké a vzdálené příbuzné ve vlasti bývá velice úzká. Je nepochybně prvořadá před společenským stykem s muslimskými nebo nemuslimskými známými. Pro muslimské ženy tureckého původu žijící v Německu je tato situace ještě těžší. Chybí jim podpora příbuzných i ženami ovlivňované sociální prostředí. To jim ve vlasti zajišťuje přístup do společnosti a na veřejnost. Islám jim styk s nemuslimskými ženami nezakazuje. Komunikace s okolím je ale těžká díky jazykové bariéře, nedostatku zájmu a častokrát velmi rozdílným názorům na život. Vedle mnoha pracujících muslimek je nezanedbatelný počet těch, které žijí naprosto izolovány od okolního světa ve svých bytech. V lepším případě občas dům opustí v doprovodu svých mužů. Je to forma osamění, kterou tradiční islámská společnost nezná.122 Diskuse nad současnou situací islámu v západní Evropě se zabývá hlavně extrémistickými skupinami mezi muslimy. Na tento problém se v odborné veřejnosti poukazovalo již v průběhu devadesátých let minulého století. V Německu nalezli azyl političtí vůdci i duchovní představitelé fundamentalistických či islamistických skupin, které jsou ve svých původních muslimských zemích považovány za radikální opozici vůči místním vládám.123 Události individuálního násilí (vražda filmového režiséra Théa van Gogha v Holandsku) i teroru proti civilnímu obyvatelstvu (bombové útoky na vlaky v Madridu 11. 3. 2004, bombové útoky v metru a linkovém auto120

Tuto skutečnost potvrdil i Prof. Dr. phil. Dr. theol. Peter Antes z Leibniz Universität Hannover v rámci naší diskuze na 8. konferenci EASR, která probíhala v roce 2008 v Brně. 121 Viz Breuer, R.: Familienleben im Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, s. 146-147. Pro zajímavé paralely v otázkách vztahů v rodině a místní komunitě viz například Exnerová, V.: Islám ve Střední Asii za carské a sovětské vlády. Praha: Karolinum 2008, s. 71-79. 122 Srov. Breuer, R.: Familienleben im Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, s. 147-148. Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 11-132. 123 Viz Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 257. 38

busu v Londýně 7.7. 2005) potvrdily předchozí očekávání a ukázaly na to, že dosavadní integrační politika západní Evropy byla příliš optimisticky hodnocena a hlavně nedostatečně provedena. Někteří z aktivistů extrémistických skupin prokazatelně skutečně studovali v Evropě nebo přímo vyšli z druhé nebo třetí generace muslimů žijících v Evropě. Příkladem nám může být kauza tzv. „sauerlandské buňky“, která v roce 2009 rozvířila veřejné mínění po celém Německu. Tehdy byli němečtí konvertité Fritz Gelowicz (29 let) a Daniel Schneider (23 let), dále německý Turek Attila Selek (24 let) a turecký občan Adem Yilmaz (30 let) obviněni soudem v Düsseldorfu z napojení na teroristickou organizaci a z přípravy atentátu a vraždy. Daniel Schneider byl dále obžalován z pokusu o vraždu, neboť v průběhu zatýkání střílel na zasahujícího policistu. Za to mu oproti jeho spolupachatelům hrozí až doživotní trest vězení. Obvinění zřejmě plánovali teroristické útoky ve městech Frankfurt nad Mohanem, Dortmund, Düsseldorf, Kolín nad Rýnem, Stuttgart nebo Mnichov. Jejich cílem měla být teoreticky také americká vojenská letecká základna Ramstein.124 Obvykle se ve snaze vysvětlit jejich jednání hledají důvody ve frustraci ze špatného sociálního zařazení a přezíravostí okolí. Tento pohled však nevysvětluje všechny dosavadní případy násilí provedeného mladými muslimy z finančně zajištěných rodin, které jim umožnily evropské vzdělání. Další komentáře zase poukazují na fundamentalismus mezi nastupujícími generacemi muslimů v západní Evropě jakožto reakci na ztrátu tradičních vzorů a postavení autorit.125 Doufejme, že odpovědi přinese blízká budoucnost.

3.1.3 Etnická a demografická charakteristika muslimů v Německu Podle statistiky vypracované Religionswissenschaftlicher Medien- und Informationsdienst e. V. – REMID žije v současné době na území Německa přibližně 3,3 miliónů muslimů a muslimek, což tvoří bezmála 4% veškerého obyvatelstva. Z tohoto počtu je asi 732 000 držitelů německého pasu. Na tomto místě je potřeba poukázat na historické kořeny možnosti získání německého státního občanství. Stejně jako v Rakousku nebo Švýcarsku se v Německu tradičně preferovalo ius sanguinis

124

Jedná se o největší základnou Letectva Spojených států amerických mimo území USA a logicky se zde nachází také hlavní velitelství těchto v Evropě. Leží východně od Ramstein-Miesenbachu a asi 10 kilometrů západně od Kaiserslauternu ve spolkové zemi Porýní-Falc. 125 Srov. Lyon, D.: Ježíš v Disneylandu: Náboženství v postmoderní době. Praha: nakl. Mladá fronta 2002, s. 114-115, 131. 39

(právo krve) před ius soli (právo místa narození).126 S tím souvisí mimo jiné i to, že právně již od roku 1913 je pro zisk německého státního občanství tradičně významný etnický původ příchozího.127 Od roku 2000 má podle Gesetz zur Reform des Staatsangehörigkeitsrechts vom 15. Juli 1999 (BGBl. I S. 1618) (Zákon o reformě státoobčanského práva z 15. července 1999 účinný od 1. ledna 2000) možnost získat občanství i dítě, které se na území Německa narodí migrantům. Ve svých 23 letech si pak zvolí buď občanství Německa, nebo vlasti svých rodičů.128 Oproti jiným evropským státům se v Německu do nedávné doby praktikoval poměrně specifický model integrační politiky, kam patří i námi sledovaná politika státního občanství.129 Zde byla etnická a kulturní i náboženská odlišnost imigrantů chápána jako zásadní překážka pro politickou integraci. Projevilo se to právě při vítaném ekonomickém zapojení imigrantů do společnosti, ale tato situace byla považována pouze za dočasnou. Všeobecně se předpokládalo, že zahraniční dělníci se po určité době vrátí zpět do své vlasti (Turecko a bývalá Jugoslávie). Dlouhou dobu byla jejich občanská, politická a kulturní integrace odmítána.130 Nepředpokládal se současný stav, že dělníci s koncem ekonomické konjunktury zůstanou ve své nové „vlasti“ a postupně se k nim připojí i jejich rodiny. Stát po celou dobu podporoval

126

Obecně k těmto pojmům viz např. Kropáček, L.: Blízký východ na přelomu tisíciletí. Praha: Vyšehrad 1999, s. 192, 194. Pro německá specifika viz Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich - ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, s. 19-24. 127 Pro uvedení do historických souvislostí druhé poloviny 20. století viz Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 33, 98, 122. 128 Srov. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 144. Zákon naleznete mimo jiné i na Gesetz zur Reform des Staatsangehörigkeitsrechts vom 15. Juli 1999 [online]. San Domenico di Fiesole: Robert Schuman Centre for Advanced Studies European University Institute,  2010 [cit. 2010-03-26]. Dostupné na WWW: . 129 Obvykle se problematika integračních politik v Evropě vzhledem k možnému získání občanství odvozuje od několika tradičních modelů. Francouzská imigrační politika vyžaduje pro přijetí nově příchozích do národního společenství jejich asimilaci. Náboženské vyznání je zásadně soukromou záležitostí a stát na příslušnost k menšinám nebere zřetel. Pro britský model je typický politický ohled na pluralitu různých etnických i náboženských skupin obyvatelstva. Stále se ale předpokládá míra osvojení většinové kultury. Viz např. Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 265-266. Pro přistěhovalecké a integrační politiky Francie a Velké Británie viz mimo jiné Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 100-121. K otázce integrační politiky získání státního občanství v Německu viz Tamtéž, s. 125-132. 130 Srov. Barša, P.: Politická teorie multikulturalismu, Brno: CDK 1999, s. 10–13. 40

udržení jejich kultury „pro usnadnění návratu imigrantů domů a ochranu německé kulturní homogenity“.131 Pokud sledujeme etnický původ muslimů v Německu, je pro další výzkum důležité, že asi dvě třetiny z nich pocházejí z Turecka a počet německých konvertitů se odhaduje pouze na 15 000.132 Při detailnější charakteristice etnické příslušnosti vyznavačů islámu žijících na území dnešního Německa však narazíme opět na problém s relevantními informacemi.133 Přes veškerou snahu jednotlivých významných islámských institucí nebo specializovaných pracovišť stále neexistují přesná data, která by byla založena například na sčítání obyvatelstva nebo podobných celostátních projektech. Podobně jako ve Francii lze proto vycházet z analýzy dat o imigrantech přicházejících ze zemí, ve kterých tvoří muslimové většinu obyvatelstva.134 Celkově lze tuto populaci rozdělit již do tří generací. První generace jsou migranti za prací, kteří do Německa přicházeli od padesátých let 20. století v pravidelně se opakujících vlnách a to hlavně z Turecka.135 Bylo běžné, že se po několika letech práce v zahraničí vraceli zpět do vlasti. Po roce 1973, kdy je program náboru pracovních sil ukončen, část jich v Německu zůstala natrvalo a postupně za nimi přijely jejich rodiny. Druhou generaci tvoří dnešní třicátníci a čtyřicátníci, kteří se svými rodiči přišli do nové vlasti jako malé děti. Většina z nich stojí jakoby uprostřed dvou kultur. Na jedné straně na ně mají vliv tradice původní vlasti jejich rodičů a na druhé straně přijímají vše, co s sebou nese život ve střední Evropě.136 Potvrzuje se zde trend, že držitelé německého pasu mají daleko lepší znalosti němčiny a také bohatší kontakty s většinovou populací.137 Třetí generaci tvoří školou povinné děti a mládež (cca 750 000), kteří se již v Německu narodili. Přesto pouze jedna čtvrtina z nich 131

Viz Martiniello, M.: Sortir des ghettos culturels. Paris: Presses de Sciences po 1997, s. 56. K problému krize kulturní autority státu viz Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno: CDK 2007, s. 9. 132 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 333. 133 Stov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 61-66. 134 Dokladem tohoto zkreslení jsou imigranti přicházející ze Sýrie, Libanonu, Egypta nebo Palestiny, kde se nacházejí významné křesťanské minority. V případě Pákistánců jsou to zase sikhové. Pro informace o imigrantech viz mimo jiné Trends in International Migration 2002 Continuous Reporting System on Migration. Paříž: OECD Publishing 2003, s. 179-182. 135 Viz Hesová, Z.: Turecko v Evropě, Turci v Německu. Dějiny a současnost, 2005, roč. 27, č. 10, s. 30-33. 136 Na tomto místě bych pro dokreslení připomněl teorie transnacionální migrace. Pro kritickou rekonstrukci jejich interpretačních strategií viz Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno: CDK 2007, 175 s. 137 Srov. Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 31-32. 41

ovládá dobře němčinu. Podle některých odborníků je to způsobeno faktem, že 84% jejich matek jsou nevěsty přivezené z Turecka, které mají i později velice malé znalosti němčiny. Mezi další vlivy patří bytová situace připomínající schéma ghetta, sledování médií v mateřském jazyce nebo nedostatečná předškolní příprava v německy mluvícím kolektivu.138 Pro část této generace se islám stal jedním ze základních prvků pro konstituování vlastní identity.139

3.1.4 Rozmístění a náboženský život muslimů v Německu Při sledování rozmístění muslimského obyvatelstva v Německé spolkové republice jasně vyvstává obraz, jehož kořeny vyrůstají z předchozího dějinného vývoje souvisejícího hlavně s imigrační a pracovní politikou druhé poloviny 20. století. Muslimové žijí tradičně ve velkých městech, které jsou centry jednotlivých spolkových zemí s vysokým podílem průmyslu. Při tomto pohledu je potřeba mít stále na mysli rozdílné politické a hospodářské dějiny západních a východních spolkových zemí současného Německa.140 Současné spolkové země s novodobou historií Německé demokratické republiky se dlouho době potýkají s problémem nezaměstnanosti, což ve srovnání s ostatními jasně ovlivňuje počty muslimských imigrantů žijících v těchto oblastech.141 Mezi spolkové země současného Německa s nejvyšším podílem muslimského obyvatelstva tedy patří Bádensko-Württembersko, Severní Porýní-Vestfálsko, Bavorsko, Hesensko, Sársko, Brémy, Hamburk a Berlín.142 Klíč k pestrosti náboženského profilu muslimů v Německu je potřeba hledat v jejich etnické rozrůzněnosti. Pro jejich detailnější náboženskou identifikaci je většinou i v nové vlasti stále důležitý odkaz nábožensko-politických tradic a dějin zemí, odkud pocházejí jejich předci nebo odkud přišli oni sami. Proto nepřekvapí, že když většina vyznavačů islámu v současném Německu pochází z Turecka nebo z Bosny, 138

Viz Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 39-40. Také Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 4950. 139 K výsledkům Centra tureckých studií Essen z roku 2004 viz i Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 145. 140 Specifickou výjimku tvoří hlavní město Berlín jako tradiční centrum kosmopolitního charakteru, které od znovu sjednocení Německa v roce 1990 prožívá významný stavební a ekonomický rozvoj. 141 Jedná se o spolkové země Sasko, Brandenbursko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, SaskoAnhaltsko a Durynsko. Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 336. 142 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 15-16. Nebo Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 65. 42

převažuje zde sunnitský islám.143 Pokud chceme přesnější identifikaci, tak se jedná většinou o muslimy náležející k hanífovskému madhabu. K dalším sunnitským právním školám se hlásí například etničtí Marokánci a Tunisané (málikovský madhab) nebo přistěhovalci ze Sýrie a Libanonu (šáfi´íovský madhab). Zde se dostáváme k určité odlišnosti od tradičních charakteristik počtu členů jednotlivých směrů, hnutí nebo náboženských škol v islámu obecně, neboť vzhledem k počtu vyznavačů jsou v Německu druhou nejpočetnější skupinou právě alevité144 a muslimové hlásící se k šíítskému proudu jsou až na třetím místě. Mezi zde žijícími alevity etnicky převažují Turci, ale patří sem také Kurdové a Arabové pocházející mnohdy z jižního a východního Turecka.145 Z šíítských skupin jsou to hlavně muslimové hlásící se k většinovému proudu, zvanému ithná ašaríja (tzv. „dvanáctníků“)146, kam patří etničtí Íránci a turečtí Azerové a z dalších proudů pak ismá´ílité147. Další skupinou, která hrála významnou roli v dějinách islámu v Německu již od dvacátých let 20. století je hnutí ahmadíja, jehož stoupenci se většinou rekrutují z pákistánských rodin.148 V neposlední řadě je potřeba ještě zmínit příznivce celé řady tradičních súfijských řádů, kteří postupně obnovovali svou činnost i v západní Evropě.149

3.1.5 Právní status muslimských komunit Pro rámcový popis právního postavení muslimských komunit je důležité, že podle článku č. 140 Ústavy Spolkové republiky Německo (něm. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland) došlo k oddělení náboženství a státu.150 Z tohoto stavu

143

Viz např. Hitzel, F.: Osmanská říše: 15. - 18. století. Praha: NLN 2005, s. 137-158. Viz Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 152-153. V Turecku tvoří alevité přibližně 20 % obyvatelstva. Stále ještě trvá diskuze mezi odborníky o tom, zda jsou alevité odnoží bektašíje nebo naopak. Srov. Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 8. 145 Pro základní informace v češtině viz např. Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 2003, s. 196-197. K problematice vztahů Turků a Kurdů viz i Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 77-78, 129-131, 141-142. 146 Primární informace v češtině naleznete např. v Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení III. Praha: OIKOYMENH 1997, s. 117-120. Nebo třeba Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008, s. 93-95. 147 Pro základní informace v češtině viz např. Dítko, J.: Počátky hnutí ismá´ílíja v kontextu šíítského islámu. Nový Orient, 2009, roč. 64, č. 2, s. 22-25. 148 Informace v češtině naleznete v Mendel, M.: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis 1997, s. 153-160. 149 Viz Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 271-288. 150 „Ustanovení článků 136, 137, 138, 139 a 141 německé ústavy z 11. srpna 1919 jsou nedílnou součástí této Ústavy“. Překlad autora textu. Originál naleznete například na Grundgesetz für die Bundes43 144

jasně vyplývá, že všechny náboženské společnosti musí jednat v rámci právního řádu. Mohou dále se státem navázat určité partnerské kontakty, když na základě ústavních předpisů získají status právní osoby s veřejnými právy – tzv. Körperschaft des öffentlichen Rechts.151 Římskokatolická církev, jednotlivé zemské protestantské církve, židovská obec a další tradiční náboženské společnosti získaly tento status automaticky.152 Ostatní náboženské společnosti nebo církve musí o postavení právní osoby s veřejnými právy žádat.153 Aby konkrétní náboženská společnost získala tento status, musí se například prokázat třicetiletým nepřetržitým působením na území Německa nebo přesvědčit příslušné orgány, že její aktivity nejsou v rozporu s ústavou.154 Dalším důležitým předpokladem je přehledná a pevná struktura organizace tvořená stálým členstvem vyznávajících totožné náboženství. Pokud tedy náboženská společnost nakonec dostane tento status, získá s ním celou řadu možností, jak rozšířit svoje působení. Jedná se například o právo zakládat vlastní školy a předškolní zařízení, získávat finanční příspěvek státu na charitativní a organizační záležitosti, osvobození od daní a cel, působit v rámci duchovní služby v armádě a ve vězení nebo v neposlední řadě je to možnost delegovat své představitele do dozorčích rad rozhlasových a televizních stanic.155 Dalším právem, na které mají jednotlivé náboženské společnosti s ohledem na výchovu nastupujících generací věřících eminentní zájem, je právo spoluorganizovat výuku náboženství na státních školách. S tím souvisí také jejich vliv na vzdělávání učitelů náboženství. Obecně lze tuto charakteristiku podtrhnout tím, že na základě článku č. 4, oddílu č. 1 až 3 Ústavy Spolkové republiky Německo stát neintervenuje do vnitřních záležitostí takto registrovaných náboženských společností, neboť „1. Svoboda víry, svědomí a svoboda nábo-

republik Deutschland [online]. Berlín: Deutscher Bundestag,  2008 [cit. 2008-10-16]. Dostupné na WWW: . 151 K detailům viz Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 189. 152 Jedná se o podobný postup jako v České republice. Pro detailní informace o této problematice viz Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů [online]. Praha: MKCR,  2007 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . 153 Pro komplexní informace o problematice tzv. veřejných práv viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, s. 133-212. 154 Problematiku mají na starosti spolkové složky Bundesamt für Verfassungsschutz, které každoročně vydávají zprávy o politických, náboženských a dalších radikálních nebo extrémistických stranách a uskupeních. Bližší informace nalezneme na Bundesamt für Verfassungsschutz [online]. Kolín nad Rýnem: Bundesamt für Verfassungsschutz,  2009 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . 155 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 338. 44

ženského a světonázorového vyznání jsou nedotknutelné. 2. Je zaručen nerušený výkon náboženství. 3. Nikdo nemůže být proti svému svědomí nucen k vojenské službě se zbraní. Bližší okolnosti upravuje Ústava“. 156 Oproti výše zmíněným křesťanským církvím a židovské obci nemá v současnosti žádná muslimská organizace působící v Německu status právní osoby s veřejnými právy. Tato skutečnost je ze strany příslušných odborů spolkového ministerstva vnitra vykládána s ohledem na některé skutečnosti, které tento právní akt stále ještě znemožňují.157 Sem patří například také, že celá řada členů muslimských organizací působících v Německu má pouze dočasný pobyt. Stále to ještě souvisí s nízkým počtem muslimů s tureckými kořeny, kteří již mají německé občanství.158 Z tohoto pohledu trvá podle ministerstva vnitra potencionální možnost, že se nakonec navrátí do své původní vlasti. Další výtkou je neexistence jediné organizace, která by reprezentovala zájmy muslimů v Německu a která by se tak stala pro stát ideálním partnerem v rozhovorech o problematice integrace vyznavačů islámu přicházejících do Německa z kulturně rozmanitých zemí.159 Z toho pak vyplývá problém přesného počtu členů jednotlivých náboženských organizací, což mimochodem také souvisí s problémem transparentního vybírání náboženské daně, která je dále určena pro potřeby té které konkrétní náboženské společnosti.160 Lze tedy konstatovat, že současná situace rozdílných náboženských reprezentací muslimů v Německu, která odkazuje na etnickou a kulturní rozrůzněnost kořenů vyznavačů islámu na tomto území, stále zamezuje vzniku centrální reprezentace, jež by po třicetiletém působení získala status právní osoby s veřejnými právy. Pokud sledujeme diskuzi na toto téma uvnitř jednotlivých organizací, projevuje se nám zde jasně156

Překlad autora textu. Originál naleznete například na Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland [online]. Berlín: Deutscher Bundestag,  2008 [cit. 2008-10-16]. Dostupné na WWW: . 157 Viz Antwort der Bundesregierung auf die Große Anfrage der Abgeordneten Josef Philip Winkler u.a. und der Fraktion BÜNDNIS90/Die Grünen - BT-Drucksache Nr.16/2085 vom 29. Juni 2006 „Stand der rechtlichen Gleichstellung des Islam in Deutschland“ [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2009 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . 158 Např. Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 99. 159 Vznik podobných vrcholných organizací byl již několikrát nastartován (např. Zentralrat der Muslime in Deutschland nebo Instamrat für Bundesrepublik Deutschland). Obvykle tyto projekty skončily nezdarem s ohledem na osobní antipatie představitelů zakládajících náboženských společností a jejich snahu o získání rozhodujícího vlivu. 160 Nezávisle na těchto právních předpisech jsou organizace financovány také z tradiční islámské instituce náboženské daně zakát. Pro detailní informace viz např. Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 2003, s. 104-107. 45

ji také jejich obecný postoj k integrační politice státu. Zajímavá je myšlenka: „že podobné uznání není konečnou záležitostí a vyznavači islámu mohou v Německu žít vlastním nezávislým životem. Oficiální uznání státem by je totiž vtáhlo do západních ideologických a organizačních struktur, což by nakonec vedlo k vzniku ,islámské církve´, což neodpovídá duchu islámu“.161 Projevuje se zde konflikt mezi dvěma přístupy, které jsou zastávány v rámci diskuze o průběhu integrační politiky státu. Na jednu stranu spolkové ministerstvo vnitra a některé organizace poukazují na výhody centrální jednotné reprezentace sunnitských muslimů v Německu. Děje se tak s ohledem na komunikaci se státem, výběr náboženských daní, práci v médiích, školství, armádě nebo vězenství. Na druhé straně i v posledním desetiletí jsou stále slyšet hlasy vyzdvihující negativní rysy integrace, která je ve svých vyhraněných pozicích chápána jako zastřená asimilace. Zde se pak může ztratit ze zřetele kulturní specifičnost, na kterou kladou muslimské organizace v Německu důraz.162

3.2 Muslimské organizace V současné době neexistují přesná čísla, která by odhadovala stupeň náboženské organizovanosti muslimů v Německu. Proto je poměrně složité komentovat tuto situaci, neboť stále ještě chybí určité typy výsledků odborných výzkumů. Podle statistiky Nadace centra pro turecká studia Univerzity Duisburg-Essen (něm. Zentrums für Türkeistudien) je pouze 36 % tureckých muslimů žijících v Německu nějakým způsobem nábožensky organizováno. Obvykle je aktivním členem určitého společenství pouze otec, ale zbytek rodiny se také do jisté míry účastní různých spolkových akcí. Přesto skutečnost, že větší část muslimů v Německu není členy některého z mnoha náboženských spolků, není ničím překvapivým. Tyto specifické formy institucionalizace náboženského života nejsou obecně islámu vlastní.163 Vycházejí z podobných prvků, které známe z tradičních muslimských zemí (aktivity okolo mešit; propojení náboženské, kulturní, společenské nebo v neposlední řadě i politické funkce spolku), ale jejich obsah je odlišný vzhledem k životní situaci muslimů v Německu.

161

Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 339. 162 Srov. Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 73-98. 163 V roce 2004 bylo napočítáno 780 místních spolků. Srov. Renz, A. - Leimgruber, S.: Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co. 2004, s. 24. Pro srovnání podle odhadů v Rakousku je to 10-15 %. 46

Máme tedy před sebou významnou část populace současného Německa vyznávající islám. Bylo by však omylem domnívat se, že tito věřící tvoří nějakou kompaktní skupinu.164 Právě naopak – s ohledem na původní vlast přistěhovalců, jejich etnickou příslušnost, politické názory nebo další náboženskou profilaci se nám otvírá pestrý obraz organizovaného islámu v jedné z nejbohatších západoevropských zemí.165 Co se týká právní situace v současném Německu, mohou muslimské organizace stále ještě působit pouze jako oficiálně registrované sdružení. Těchto společenství je celá řada, jsou různorodým způsobem propojeny s ohledem na etnické, náboženské i kulturní specifika. V této nepřehledné skupině jednotlivých společností a jejich svazů však lze vytvořit základní typologické rozdělení. Jedná se o tzv. Dachverbände, což jsou zastřešující organizace působící na celém území Spolkové republiky Německo. Dále jsou to tzv. Spitzenverbände, které lze charakterizovat jako vrcholné instituce tvořené různorodými různorodými organizacemi. Ty se takto snaží vytvořit reprezentaci všech muslimů v Německu jakožto potencionálního partnera pro dialog se státem. Dále jsou to regionální zastřešující organizace na úrovni jednotlivých spolkových zemí a v neposlední řadě i lokální svazy a společenství mešit.166

3.2.1 Sunna Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB) Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (Turecko-islámská unie organizace pro náboženství, DITIB)167 je se svými 896 místními spolky a cca 150 000 členy největší islámskou organizací v Německu.168 Unie jakožto zastřešující organizace na celostátní úrovni a k ní připojené místní spolky dnes podle svých vyjádření fungují jako obecně prospěšné organizace pracující v náboženské, kulturní a sociální 164

Pro zajímavou analýzu debaty nad definicí muslimské populace v západní Evropě viz např. Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 252-253. 165 Srov. Kropáček, L.: Turecko a my: kulturně historický pohled. Universum, 2005, roč. 15, č. 1, s 15. 166 Viz Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 33. 167 Viz Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion [online]. Kolín nad Rýnem: TürkischIslamische Union der Anstalt für Religion,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 168 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 340. Organizace sama se ráda staví do pozice, že reprezentuje 70 % muslimů žijících v Německu. 47

oblasti. Takto i byla DITIB roku 1984 cíleně založena tureckým Direktoriátem pro náboženské záležitosti169 ve snaze omezit vliv islamistických organizací.170 Je zajímavé, že v sedmdesátých letech 20. století turecký stát nijak nezasahoval do problematiky tureckých migrantů v Německu. Změna nastala až po vojenském převratu v Turecku v září 1980.171 Tehdy vzniklo na Direktoriátu pro náboženské záležitosti oddělení pro evropské záležitosti.172 Unie podle svých slov tedy představuje tzv. „turecký státní islám“ a to s odkazem na základní laicizující prvky turecké republiky. Projevuje se to například také tím, že duchovní působící v německých mešitách této organizace získávají svoje vzdělání na teologických fakultách v Turecku, odkud jim také do Německa přichází plat ze státního rozpočtu.173 S tím ale souvisí jeden problém, který se může promítat do integračních procesů muslimů žijících v Německu. Imámové mešit sdružených do DITIBu sem přicházejí maximálně na dobu pěti let a poté se vrací zpátky do Turecka. Pak je problematické mluvit o tom, že se těmto duchovním podaří do detailu proniknout specifické problémy muslimů žijících u našich západních sousedů.174 Pokud se podíváme na základní strukturu, potom se Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion prezentuje jako jasně decentralizovaně strukturovaná organizace. V tomto případě tvoří jednotlivé místní spolky svaz samostatných jednot, ve kterém jsou sdruženi jako členové.175

169

Jednalo se o zvláštní Direktoriát pro náboženské záležitosti (vznikl již v roce 1924) při úřadu předsedy vlády. Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 6. Pro detailní informace o instituci viz např. Pirický, G.: Diyanet ako nástroj štátnej kontroly islámu v Turecku. Svojský laicizmus a sunnitský islám na odbore úradu vlády. In: Rácová, A. (ed.).: Štát a náboženstvo v Ázii a Afrike. Bratislava: Slovac Adademic Press 2006, s. 41-57. 170 Jedná se o spolek v Kolíně nad Rýnem. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 39. Ursula Spuler-Stegemann bez odkazu na zdroj datuje vznik prvního regionálního spolku v Berlíně rokem 1982. Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 103. Pavel Barša tyto informace kombinuje a klade vznik organizace do roku 1982 a do Kolína nad Rýnem. Viz Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005, s. 189. 171 Informace k převratu a následujícím režimu naleznete i v Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 121-131. 172 Srov. Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J.K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 258. 173 Viz Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 235. Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 53. 174 Srov. např. Pirický, G.: Diyanet ako nástroj štátnej kontroly islámu v Turecku. Svojský laicizmus a sunnitský islám na odbore úradu vlády. In: Rácová, A. (ed.).: Štát a náboženstvo v Ázii a Afrike. Bratislava: Slovac Adademic Press 2006, s. 50. 175 Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 31. 48

Turecký stát

DITIB

,

Spolek A

Spolek B

Spolek C

Vyobrazení č. 1.: Decentralizovaně strukturovaná organizace – příklad Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB)

Orgány spolku jsou pak Členská schůze (něm. Mitgliederversammlung), Předsednictví spolku (něm. Vorstand) a Poradní sbor (něm. Beirat). Od roku 2007 je v čele Předsednictví spolku teolog Sadı Arslan. Místopředsedou je teolog Prof Dr. Ali Dere, generálním tajemníkem je lékař Dr. Ali Ihsan Ünlü, náměstkem generálního tajemníka je stavební inženýr Fuat Kurt, účetnictví má na starosti elektrotechnický inženýr Şinasi Akyürek a jeho náměstkem je strojní inženýr Erdinç Altuntas. Členem předsednictva je i elektrotechnický inženýr Orhan Bilen.176 DITIB a další přidružené spolky vystihují svoji práci na základě několika zásad, kam patří mimo jiné ústavnost jejich aktivit z pohledu právního pořádku Spolkové republiky Německo, a to s ohledem na principy liberální demokracie. Sem patří například rovnost v organizaci, vnější transparentnost financování spolků, bezkonfliktní zaměření dílčích aktivit atd. K tomuto se pak váže přímé vyjádření politické nestrannosti DITIBu a s tím související zákaz politických aktivit v rámci jednotlivých sdružení. Dialog s většinovou společností a zástupci dalších náboženství světa je podle vyjádření unie jednou ze základních náplní práce ve spolcích. V neposlední řadě je podle DITIBu potřeba mít stále na paměti, že všechny sdružená společenství fungují primárně jako neziskové projekty a jsou zaměřeny na náboženské, charitativní, kulturní a sportovní účely.177 176 177

Popisovaný stav je k únoru 2010. Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 52. 49

DITIB sama se primárně charakterizuje jako organizace vytvářející prostor pro muslimy, kde mohou vyznávat svou víru, zapojit se do integračního procesu (například díky kurzům organizovaným ve spolupráci s Bundesamt für Migration und Flüchtlinge, Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky BAMF)178 a také mít účast na různorodých sociálních akcích. Unie klade důraz na to, aby náboženské činnosti byly organizovány kvalifikovanými duchovními. Dále je zvýrazněno, že práce těchto imámů je výhradně založena na tradičních sunnitských hodnotách a hlavně zdrojích (Korán, sunna, šaríá) bez možných odchylek a „kacířství“. Mezi aktivity zahrnuté do náboženské činnosti jednotlivých center spadajících pod DITIB patří tradiční společná rituální modlitba. Sem lze klasicky zahrnout povinné denní modlitby a jejich páteční specifické rozvinutí v podobě shromáždění obvykle většího počtu věřících, kteří si mimo jiné také vyslechnou promluvu místního duchovního (arab. chutba). K tomuto se pojí i specifické případy svátečních modliteb a v neposlední řadě rovněž modlitby za mrtvé. Pokud si všimneme forem náboženského prožívání postního měsíce, potom se členové unie i další příznivci organizace mají možnost účastnit nočních modliteb v měsíci ramadánu nebo slavnostních večeří přerušení půstu (iftar).179 Unie rovněž organizuje oslavu narození proroka Muhammada (tur. mevlid).180 Nedílnou součástí náboženské práce instituce je podpora organizování poutí do Mekky (hadždž). Do tohoto důležitého procesu přímo vstupuje zakladatel DITIBu, který takto napomáhá členům spolků s poměrně složitou procedurou vyřizování všech dílčích potřeb.181 Unie pak formou přednášek a dalších informačních kampaní podporuje mezi svými německými členy zájem o vykonání pouti.182 K tomuto okruhu činnosti jistě patří i náboženská výuka základních učení islámu, která probíhá ve specializovaných edukačních kroužcích rozdělených podle věkových kategorií návštěvní-

Viz Bundesamt für Migration und Flüchtlinge [online]. Nürnberg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge,  2010 [cit. 2010-02-17]. Dostupné na WWW: . Pro získání základních informací o integrační politice Spolkové republiky Německu viz mimo jiné i das Integrationportal [online]. Berlín: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 179 K specifickým tématům okolo půsto viz Kovács, A.: Pôst, islámsky aktivizmus a reinterpretácie ramadánu. In: Bubík, T. - Fárek, M. (eds.): Náboženství a jídlo. Pardubice: Central European Religious Studies (CERES) 2005, s. 75-83. 180 Obecně k Muhammadově mevlidu viz Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1992, s. 24, 221. K formám týkajících se mimo jiné i dalších osob pak viz Ostřanský, B.: Den, kdy se narodil pro nebesa... (Egyptské mawlidy a muslimská lidová religiozita.) Nový Orient, 2006, roč. 61, č. 1, s. 6-10. 181 Viz Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 67. 182 Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 39. 50 178

ků.183 Z veřejných vystoupení s náboženským obsahem lze jistě zmínit mimo jiné například celostátní soutěže v recitaci Koránu. DITIB ve své prezentaci poukazuje také na možnost celostátní „pastorační péče“ muslimských vězňů přímo ve věznicích nebo náboženské péče o pacienty v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních. S tím pak souvisí i duchovní pomoc pozůstalým ze strany imámů pracujících v rámci unie. Na tomto místě bych rád poukázal na specifickou formu duchovní péče o členy DITIBu a další muslimské příznivce. Tím je tzv. (něm.) Telefonseelsorge, tedy nabídka různorodé duchovní pomoci, rozhovorů a „pastorační péče“ pomocí telefonátu. Zde se otvírá prostor práce například s tělesně postiženými, staršími osobami nebo s lidmi v krizových situacích. Všichni ti, kteří z různých důvodů nemohou imáma osobně navštívit a pokusit se tak řešit svůj osobní (náboženský) problém, mohou duchovního kontaktovat alespoň telefonem. V roce 1992 byl v rámci DITIB založen klasický finanční fond, jehož práce je zaměřena na výběr každoročních příspěvků určených na profinancování repatriací těl muslimů zemřelých v Německu, kteří chtěli být pohřbeni ve své původní vlasti.184 V tomto výčtu nabídky náboženských aktivit DITIBu je však potřeba vrátit se zpět (přes věznice a okolo lůžka umírajících) k radostnějším záležitostem. Unie ve své prezentaci nabízí také vykonávaní obřadů spojených se sňatkem a rituální obřízkou chlapců. Postupně se nám tak rýsuje trojí oblast práce unie a to integrace, mládež a senioři. Pokud si všimneme primárně problematiky integrace, je jistě důležité konstatovat, že podle DITIBu většina muslimů, za které může unie mluvit, již chápe Německo jako svoji novou vlast a nemíní se vrátit zpátky do Turecka. Pak je potřeba integraci zaměřit na plnoprávné zapojení muslimů do většinové společnosti, avšak s ohledem na kulturní, jazyková a náboženská specifika přistěhovalců. Náplní integračních aktivit jsou hlavně kurzy němčiny a turečtiny nebo semináře zaměřené na bezproblémové zvládnutí školní docházky. DITIB podle svých slov klade při organizování besed na různá témata důraz na spolupráci s policií, pracovními agenturami, obchodními komorami, zaměstnavateli nebo zdravotnickými zařízeními.185 Téma integrace je pochopitelně propojeno také s mládežnickými spolky, které mimo sportovních aktivit nabízejí rovněž poradenství a klasickou klubovou čin183

K prognózám vývoje viz Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 85. Viz Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 68. 185 Z tohoto výčtu je možné v komparaci s dalšími organizacemi v Rakousku a Švýcarsku vyvodit jeden závěr. Tematicky se integrační práce točí okolo právních, pracovních a bezpečnostních hledisek života přistěhovalců v jednotlivých západních demokraciích. 51 184

nost.186 Základním zdrojem informací je pro nás prezentace Jugend- und Sportabteilung Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (Mládežnické a sportovní oddělení Turecko-islámská unie organizace pro náboženství).187 Podle svých slov si DITIB velice dobře uvědomuje, jak výrazný podíl muslimské populace v Německu tvoří mládež a děti. Opakuje se tady důraz, který nalezneme v prezentacích i dalších muslimských organizací pracujících nejen v této zemi. Mládež, která pravidelně navštěvuje hudební kurzy nebo sportovní kluby, má postupně lepší sebevědomí a komplexnější identitu tvořenou islámským základem, jenž je aktivizován v prostředí západní demokracie. Projevuje se zde stále zájem o hledání náplně integrace mladé generace, kdy se zdůrazňují pojmy jako kontinuita a identita. V sebeprezentacích DITIBu je pečlivě rozvinuta otázka oddělených sportovních a dalších aktivit pro dívky a chlapce. Opakují se zde některá (i z pohledu pedagogiky) přirozená hlediska práce s mládeží (např. skupiny oddělené podle pohlaví s ohledem na zájmovou činnost a další specifika), která jsou však ještě dále komentována a hlavně precizně obhajována. Podle mého se názoru se takto reaguje na problematickou obecnou mediální kampaň a v ní se stále dokola objevující témata ženy v islámu nebo vzdělávání dívek. Podle slov DITIBu zásady pro oddělenou práci s děvčaty a chlapci vycházejí z Osmi knih sociálního zákonodárství Spolkové republiky Německo a to konkrétně z paragrafu 9: Základní rozhodnutí ohledně výchovy, rovnoprávnost dívek a chlapců (odstavec 3) Zákona o pomoci dětem a mládeži.188 Unie tedy „bere na zřetel rozdílné životní situace dívek a chlapců k odstranění diskriminace a podporu rovnoprávnosti mezi dívkami a chlapci.“189 Podle těchto zásad jsou aktivity zaměřené na dívky nebo chlapce odděleny v časové i prostorové rovině.190

186

Jednou z mnoha organizací pracujících s mládeží je i Muslimische Jugend in Deutschland (MJD). Pro více informací viz Gerlach J.: Zwischen Pop und Dschihad :Muslimische Jugendliche in Deutschland. Berlín: Links 2006, s. 140-153. 187 Srov. Jugend- und Sportabteilung Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion [online]. Kolín nad Rýnem: Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion,  2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . 188 Ve znění vyhlášky z 14. prosince 2006 (BGBl. I S. 3134) naposledy pozměněné zákonem z 6. července 2009 (BGBl. I S. 1696). 189 Překlad autora textu. Originál naleznete například na Grundrichtung der Erziehung, Gleichberechtigung von Mädchen und Jungen [online]. Mannheim: dejure.org Rechtsinformationssysteme GmbH, Posl. úprava 1.1. 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . 190 Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 143-164. 52

Důraz na práci se seniory je při komparaci sebeprezentací muslimských organizací v Německu určitou zajímavou výjimkou. Lze konstatovat, že obecný trend stárnutí populace v Evropě, který je v tomto případě podtržen specifickým profilem členů organizace, se projevuje i v této oblasti sociální práce. Celá práce podle DITIBu je zde založena na principu aktivizace dobrovolníků, kteří jsou vedeni specialisty. Instituce nabízí právní pomoc, technické zázemí a kontakty na místní odborníky, ale vlastní terénní práce je často vykonávána právě dobrovolníky. Pak se vedle seniorů zaměřují na semináře a kurzy o rodičovství a zdravotní péči o malé děti. V neposlední řadě je to i pomoc při řešení různorodých konfliktů uvnitř rodiny či léčbě závislostí na alkoholu nebo drogách. Pokud si všimneme práce ženských spolků, potom vnějšího pozorovatele jistě zaujme rozvoj diferenciovaného poradenství pro ženy od první až po třetí generaci přistěhovalců. Reflektuje se zde proměna členské základny unie a muslimů v Německu obecně. Je zřejmé, že členky první generace migrantů mají v současnosti s ohledem na svůj vyšší věk, odpracované roky a komplikovanější budoucnost v rámci místního důchodového systému odlišné potřeby a problémy než jejich dcery a vnučky. Tyto ženy a dívky pak s ohledem na proměny forem vzdělávání a míry zapojení do většinové společnosti zase řeší problémy a konflikty, které jejich babičky a matky minuly. V jednotlivých kurzech se podle DITIBu věnují například ženám, které do Německa přišly z Turecka v rámci akce slučování rodin a potřebují tak celou řadu konkrétních rad pro zvládnutí nově nastalé situace. Další skupinky se věnují otázkám spojovaným se vzděláním, tématy z oblasti zdravotnictví, oblékáním nebo v neposlední řadě vařením.191 Vedle zajišťování pravidelných náboženských shromáždění se tedy mohou všichni členové unie bez ohledu na svůj věk zapojit do specializovaných vzdělávacích (alfabetizace, jazykové kurzy, semináře a konference), kulturních (sborový zpěv, lidový tanec, hra na hudební nástroje) a sportovních aktivit (mezi 400 kluby v celém Německu opět v prvé řadě vede obecně oblíbený fotbal).192 Tímto se podtrhuje komplexnost služeb DITIBu, která formuje nejen náboženských život a vzdělání svých členů, ale nabízí také volnočasové aktivity s tím, že jejich forma i náplň nebu191

Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 39. Slučování rodin z humanitárních důvodů bylo záležitostí sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. I v současnosti celá řada nevěst přijíždí do Německa přímo z Turecka, a to bez znalosti němčiny nebo základního vhledu do specifik fungování společnosti u našich západních sousedů. 192 Srov. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 171. 53

dou v rozporu s náboženským vyznáním členů unie. Na svých internetových stránkách se tak DITIB prezentuje jako instituce otevřená spolupráci a dialogu s dalšími náboženstvími světa. Opakuje se zde důraz na nastupující generaci a vytváření prostoru pro řešení potencionálních konfliktů. S ohledem na své vazby na tureckou vládu a charakter svého založení se DITIB s oblibou staví do pozice mluvčího muslimů v Německu a to bez ohledu na ostatní instituce.193 Ze současných významných projektů spadajících pod aktivity DITIBu bych na závěr zmínil dva. Prvním z nich je Forschungszentrum für Religion und Gesellschaft (Výzkumné centrum pro náboženství a společnost, FOREGE).194 Centrum si klade za cíl zkoumat struktury náboženského života a to především v rámci reality současného Německa. Podle slov instituce se v její práci neobjevuje nějaké protěžování konkrétních forem religiozity, což by v poslední řadě vedlo k její proměně na teologické pracoviště, ale na všechny je pohlíženo stejnou metodikou. Ta je tvořena čtyřmi spolupracujícími okruhy. Nejprve je to sociologický výzkum a následně na něj navazující reflexe z politicko-společenského pohledu. Zde se základní data z výzkumu poměřují s obecnými hypotézami vycházejícími z politologických a společenskovědních disciplín. Poté přichází na řadu historické a v neposlední řadě i filosofické souvislosti zkoumaných problémů. Druhou záležitostí vybranou z posledních zajímavých dlouhodobých akcí DITIBu je projekt výstavby moderní Centrální mešity v Kolíně nad Rýnem - Ehrenfeldu.195 V této věci lze jistě souhlasit s prof. Lubošem Kropáčkem, že stavba Centrální mešity a další moderní počiny na poli islámské sakrální architektury v Evropě si jistě v budoucnosti zaslouží speciální odbornou studii v češtině.

Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG) Počet členů Islamische Gemeinschaft Milli Görüş e.V. (Islámské společenství Milli Görüş, IGMG)196 se odhaduje jen v Německu na 26 500 osob,197 přičemž orga-

193

Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 52. Forschungszentrum für Religion und Gesellschaft [online]. Kolín: Forschungszentrum für Religion und Gesellschaft, © 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . 195 Pro veškeré informace spojené se stavbou a dalšími aktivitami viz der Webseite der Zentralmoschee in Köln [online]. Kolín: Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion e.V., Posl. úpravy 14.11. 2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . Dále viz Deppe, Ch.: Grundstein für Kölner Moschee. Kölnische Rundschau [online]. Kolín: Kölnische Rundschau, © 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . 196 Komplexní text o IGMG naleznete v Klapetek, M.: Politická reprezentace tureckých muslimů v Německu (IGMG). Pantheon. Religionistické studie. 2008, III./1., s. 124-138. 54 194

nizace oslovuje svými aktivitami mnohem větší okruh lidí. Podle vlastních údajů má IGMG v celoevropském rozměru více než 210 000 členů a ve většině případů se jedná o přistěhovalce z Turecka. Na svých internetových stránkách organizace udává celkem 2 200 zařízení, jako jsou například společenství mešit, ženské, mládežnické a sportovní spolky. Od roku 2003 je předsedou organizace IGMG Osman Döring. Moderní centrum spolku bylo vystavěno ve městě Kerpen nedaleko Kolína v Severním Porýní-Vestfálsku.198 IGMG je pokládána za nejspornější mezi velkými islámskými organizacemi v Německu, přičemž její rozporuplnost spočívá především v několika vzájemně si konkurujících pohledů na tento islámský spolek.199 Pro Spolkový úřad na ochranu ústavy je IGMG „extrémistickou“ organizací,200 naproti tomu pro Muhammada Salima Abdulláha organizace Milli Görüş v roce 1993 odrážela „veškeré spektrum islámu“, „od konzervativního až po liberální“, přičemž organizace přes svou historickou blízkost k jednotlivým tureckým islamistickým stranám „začala jinak smýšlet o politickém vývoji v současném Turecku“.201 Otázka, jak je Milli Görüş přesně zařazena,202 má pro možného partnera do dialogu ze strany místních církví nebo komunální správy nejen význam akademický, ale hlavně praktický. Ideologické kořeny IGMG vycházejí z konceptů tureckého politika prof. Dr. Necmettina Erbakana (nar. 1926).203 Zde jsou klíčovými pojmy „Milli Görüş“ (národní

197

V letech 2003-2005 zůstává u kolonky IGMG setrvalý stav cca 26 500 osob. Oproti předchozím obdobím jde dokonce o pokles, neboť byl v letech 1998-2000 odhadnut na 27 000 členů. Viz Verfassungsschutzbericht 2005 [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2005 [cit. 2006-09-24]. S. 223-231. Dostupné na WWW: . Z tohoto počtu nelze přesně vyvodit, že všichni členové/příznivci IGMG sledují nebo podporují islamistické cíle. 198 Adresa sídla spolku je Boschstrasse 61 – 65, 50171 Kerpen. 199 Podle bývalého spolkového ministra vnitra Otty Schilyho (SPD) zůstával hlavním nebezpečím pro vnitřní bezpečnost Německa islámský terorismus. Ohrožení se v letech 2004-2005 nezmírnilo, což dokresluje zvýšení počtu přívrženců a členů islamistických organizací za předchozí roční období. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 107. 200 Srov. Verfassungsschutzbericht 2005 [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2005 [cit. 2006-09-24]. S. 223. Dostupné na WWW: . 201 Viz Abdullah, M. S.: Was will der Islam in Deutschland? Gütersloh : Gütersloher Verl.-Haus Mohn 1993, s. 39. 202 Srov. Jonker, G. - Kapphan, A. (hrsg.): Moscheen und islamisches Leben in Berlin. Berlín 1999, s. 69., naproti tomu Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 92-105, 111-115, 219-221. 203 Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 6-7. 1970 – Národní strana pořádku - (MNP) – zakázána 1971, 1973 – Strana národní spásy (MSP), 1983/1987 – Strana prosperity (RP) - zakázána 1987/1997, 1996 – 1997- premiérem, 1997 – Strana ctnosti (FP) – zaká55

postoj) a Adil Düzen“ (spravedlivý řád).204 V Turecku jsou v současnosti jeho příznivci organizováni ve Straně štěstěny, poté co byly zakázány její islamistické předchůdkyně – Strana blahobytu a Strana ctnosti. Necmettinu Erbakanovi bylo tureckými státními soudy celoživotně zakázáno zastávat oficiální politické funkce.205 Přesto je nadále v celém hnutí i ve straně centrální postavou s rozsáhlým vlivem na směřování politického programu. K cílům politického hnutí Milli Görüş patří podle jeho vyjádření vedle překonání tureckého laicismu206 také vybudování „nového velkého Turecka“ v rozměrech osmanské říše a neomezeného islámského společenského řádu na globální úrovni.207 Podle chápání Milli Görüş je spravedlnost neoddělitelná od islámu. Je propojená se striktním islámským řádem, zatímco od islámu odlišná politika a společenský model jsou chápány téměř jako synonyma pro nespravedlnost nebo despocii. Duchovní vůdce politického hnutí Milli Görüş vyzdvihuje náboženství jako nejdůležitější faktor pro veškeré oblasti života a používá ve svých projevech koncepci rozsáhlé „islámské civilizace“, která jediná může přemoci materiální sílu „nevěřících“ a zaručit pro lidstvo mír a svobodu.208 Od konce sedmdesátých let, kdy se IGMG v Německu etablovala, zůstala stále svázána se svými tureckými „mateřskými stranami“. Mimo jiné to bylo zřetelné díky personálnímu propojení obou organizací, stejně tak jako díky finanční a logistické pomoci IGMG pro Erbakanovy strany a jejich turecký časopis Milli Gazete i německý měsíčník IGMG & Perspektive.209 Turecký deník Milli Gazete má ústřední význam pro soudržnost politického hnutí Milli Görüş a pro šíření jejích politických premis. V evropském vydání je ke koupi také v Německu. Vedle tureckého zpravodajství podávají noviny podrobné zprávy mimo jiné i o slavnostech IGMG. Oficiálním publikačním orgánem IGMG v Německu je pak zmíněný měsíčník IGMG

zána 2001, 2001 - Strana štěstěny (SP). Spis Národní postoj vydal Erbakan v Ankaře v roce 1973. Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 235. 204 Srov. Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 312. 205 Prof. Dr. Necmettin Erbakan vstoupil do Strany štěstěny, kterou založili jeho příznivci v roce 2001, až po vypršení posledního zákazu politické činnosti na pět let, tedy v roce 2003. Předsedou Strany štěstěny je v současnosti jeho blízký spolupracovník Recai Kutan, který mimo jiné působil již ve Straně ctnosti. 206 K charakteristice principů tureckého laicismu viz i Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 84-87. 207 V říjnu 2005 Recai Kutan řekl: „jediný recept pro záchranu naší země je Strana štěstěny, kdy Milli Görüş není pouze způsob pohledu, který na nejvyšší post staví spravedlnost, ale také jediný zdroj životních hodnot Turecka, nové velké Turecko a nový svět, založený na spravedlnosti“. (Milli Gazete, 26. 10. 2005, s. 1.) 208 Srov. Milli Gazete, 13. 10. 2005, s. 10. 209 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 55. 56

& Perspektive, který je vydáván částečně v turečtině a němčině. Obsahem časopisu jsou z větší části zprávy o aktivitách jednotlivých místních sdružení. Příkladem personálního propojení se může stát následující schéma: Necmettin Erbakan studoval v Cáchách konstrukci strojů a mluví plynně německy. Jeho švagrová Amina Erbakan je předsedkyní Deutschsprachige Islamische Frauengemeinschaft (Německy hovořící islámské ženské společnosti, DIF), jeho synovec Dr. med. Mehmet Sabri Erbakan (nar. 1967)210 je v současnosti generálním sekretářem IGMG. Zeť Aminy Erbakanové a švagr Mehmeta Erbakana je Ibrahim El-Zayat, syn marburského imáma, který má blízké kontakty na Muslimské bratry z Islamisches Zentrum München (Islámské centrum Mnichov). Tento mladý muž je předsedou Muslimische Studentenvereinigung (Muslimské studentské sdružení, MSV) a zároveň generálním sekretářem Islámského koncilu v Německu, stejně jako od roku 2001 předsedou Europäische Moscheebau- und Unterstützungsgesellschaft (Evropská organizace pro výstavbu mešit a podporu, EMUG). Zástupcem předsedy Muslimského studentského sdružení je Mehmet Sabri Erbakan. Zatímco je IGMG členem Islamrat für den Bundesrepublik Deutschland. Muslimské studentské sdružení je zase členem konkurenční Zentralrat der Muslime in Deutschland (ZMD). Výsledkem toho jsou mimo jiné již dlouhá léta úzké přátelské vztahy mezi významnými členy Muslimského studentského sdružení a Islamrat für den Bundesrepublik Deutschland. Po dlouhé roky si Necmettin Erbakan uvědomoval potenciál skrývající se v gastarbeiterech žijících v Německu, kteří sympatizovali s jeho stranami. Kromě toho byl úzce svázán s ortodoxními bratrstvy, z jejichž řad odcházel do Německa vysoký počet imámů, kteří po svém návratu zevrubně podávali zprávu o tamní situaci. Imámové kázali ve Spolkové republice fundamentalistické teze, díky kterým by se v Turecku dostali do konfliktů se státní mocí. S muslimy v Německu ale otevřeně mluvili o překonání laicismu v Turecku, a připravili tak cestu Erbakanově ideologii „reislamizace“. Aby došlo k přímému napojení Turků žijících v německých čtvrtích migrantů na jeho islamistické politické hnutí Milli Görüş, inspiroval Erbakan v roce 1985 založení Avrupa Milli Görüş Teşkilatlari (Sdružení nového pohledu na svět, AMGT).211 Sdružení vzniklo jako spolek několika organizací a společenství mešit, které byly z části založeny již v sedmdesátých letech. V roce 1995 byla AMGT nově 210

Narozen v Kolíně nad Rýnem, lékař; synovec Necmettina Erbakana, 2001 - předseda IGMG, 2003 - generální sekretář IGMG. 211 Srov. Lachmann, G.: Tödliche Toleranz: die Muslime und unsere offene Gesellschaft. Mnichov: Piper Verlag GmbH 2006, s. 112. 57

rozdělena a její nástupnickou organizací se stalo IGMG, které se podle svého vyjádření jakožto islámské náboženské společenství mělo věnovat různorodé náboženské, sociální a kulturní péči o své členy. Od této doby byl nemovitý majetek IGMG spravován organizací Europäische Moscheebau- und Unterstützungsgesellschaft (Evropská organizace pro výstavbu mešit a podporu, EMUG). Na konci roku 1999 měla EMUG v Evropě ve své správě více než 200 mešit.212 Podle údajů zveřejněných Spolkovým ústavem pro ochranu ústavy disponovala organizace v roce 2000 jen v Německu majetkem ve výši šedesáti miliónů německých marek. Podle informací generálního sekretáře IGMG Dr. med. Mehmeta Sabriho Erbakana dosahoval celoevropský roční obrat 400 až 450 miliónů německých marek.213 Landesverband Bayern des Bundes Deutscher Kriminalbeamter (Zemský spolek Bavorsko Společnosti německých kriminalistických úředníků, BDK) vznesl v mnoha případech obvinění vůči firmám spojeným s EMUG nebo přímo s IGMG a vzhledem k neprůhledným finančním transferům považoval jejich aktivity za možnou hospodářskou kriminalitu. IGMG má široce rozvětvenou strukturu. Podle vlastních informací z roku 2005 je organizována na třech úrovních: centrální, kam patří evropský spolek, dále regionální, čímž se rozumí třicet regionálních spolků, z nichž je přesně polovina soustředěna v Německu, a poslední organizační úrovní jsou místní spolky mešit, kterých je celkem 514. Z tohoto počtu připadá na Německo 323 spolků.214 Forma organizace spolků není vždy tak přesně rozpoznatelná, jak je to možné ukázat na centrálně strukturovaných organizacích, které mají celou řadu centrálně řízených poboček. Naopak v decentralizovaně strukturované organizaci tvoří jednotlivé místní spolky svaz samostatných jednot, ve kterém jsou sdruženi jako členové. Činnost pak vyvíjejí jak jednotlivé spolky, tak sám svaz. Vedle těchto dvou typů lze ještě popsat federativní model organizace, kde jednotlivé samostatné spolky spolupracují aniž by se zcela sjednotily v určitou novou střešní organizaci. V mnoha případech nelze spolky jednoznačně přiřadit k výše zmíněným typům

212

organizace, nalézají se tedy

Písemná zpráva Europäische Moscheenbau- und Unterstützungsorganisation z 30. 10. 1999. Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 39. 213 Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 107. 214 Srov. Islamismus: Entstehung und aktuelle Erscheinungsformen [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2005 [cit. 2006-09-28]. S. 32. Dostupné na WWW: . 58

v kombinovaných formách modelů.215 IGMG ve svých organizačních strukturách integruje prvky centrálního, decentralizovaného i federativního vedení jednot. Vedle početných vlastních místních jednot existují také samostatné spolky, jako například Islámské federace spojené s centrálou IGMG v Kerpen. K Milli Görüş nakonec patří i další mládežnické, sportovní i ženské spolky pracující pod odlišnými názvy.216

IGMG Islámská federace XY Místní spolek IGMG Jiný samostatný spolek

Vyobrazení č. 2.: Kombinovaná struktura – příklad Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG)

V současném Turecku se politický islám rozvíjel odštěpením části dřívějších Erbakanových stranických přívrženců a založením Strany rovnoprávnosti a pokroku (tur. Adalet ve Kalkınma Partisi, AKP) současného tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana (nar. 1954).217 Tato strana získala ve volbách z 3. 11. 2002 34,3 % hlasů, což jí nakonec vyneslo většinu z poslaneckých mandátů parlamentu. Právě pod vládou umírněné islámské strany nyní zesílila orientace Turecka směrem k Evropské unii. Evropské politické hnutí Milli Görüş tyto změny v Turecku až doposud dalekosáhle ignorovalo. Ačkoli Erbakan již nestojí na politickém jevišti a jeho strana je

215

Obecně k tomuto Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 29-33. 216 Podle znaleckého posudku z roku 1994, který zhotovil Zentralinstitut Islam-Archiv-Deutschland e.V. o tehdejší AMGT a na základě prohlášení IGMG z roku 1996, se spolek vyznačuje kombinací centralistické, decentralistické a federativní formy organizace. Zentralinstitut Islam-ArchivDeutschland: Gutachten - Situation der AMGT als religiöse Gesellschaft oder politische Vereinigung. Moslemische Revue, 1994, č. 3, s. 195-210. 217 1985 – funkce ve Straně prosperity, 1994/1998 - starosta Istanbulu za Stranu prosperity, 1998 uvězněn na čtyři měsíce, 2001 - Strana rovnoprávnosti a pokroku (AKP), 2002 - AKP získala většinu v parlamentu, 2003 – premiérem. Pro zajímavou současnou reflexi této problematiky z francouzského úhlu pohledu viz Balhan, J. - M.: La Turquie et ses minorités. Études, 2009, roč. 153, č. 411/6, s. 595604. 59

díky 2,5 % voličů bez politického významu, stále existuje úzká vazba IGMG na politické hnutí Milli Görüş.218 Do jaké míry a kdy tyto změny také proniknou k organizaci Milli Görüş ve střední Evropě, zůstává otázkou, na kterou odpoví až čas. Pro politické hnutí Milli Görüş poskytuje islám závazný rámec, od něhož se má odvíjet jak život jednotlivce, tak život společenský a politický. Podle jeho vyjádření se má dosáhnout veškerého života, práva, spravedlnosti a dobra výhradně islámským zaměřením, a proto je celá koncepce souhrnně nazývána jako „spravedlivý řád“. Představuje rozsáhlé sociální, ekonomické a politické regulační systémy spočívající na islámských základech, odmítá západní společnost, její kánon hodnot, individuálních svobod a chápání demokracie. Jako červená niť se touto ideologií vine způsob myšlení „spojenec versus protivník“, obohacený o prvky antisemitismu. Cílem Milli Görüş je zdolání západní civilizace a nastolení islámského státu, který bude založen na islámské etice (v interpretaci „spravedlivého řádu“) a z ní odvozených islámských právních pořádků chápaných často totalitárním způsobem. „Podle šarí‘atského práva existují dva typy politiky: despocie – což je politika, která jde proti právům lidu – a tu šarí‘a zakazuje. Spravedlivá politika – politika, jež zachránila práva lidu z rukou despoty, potírá a zabraňuje útisku a utrpení, které rozsévají různice a nepokoje; počítá se šaríou (...) politika má vycházet ze šarí‘y jako ze svého základu (...). Vysvětluje politiku v její nezávislosti na šarí‘e, ustanoví se absolutně a stane se sama pramenem utlačování.“.219 „Však všichni prezidenti, králové a orientální panovníci nevládli s právem na odvolání k jedinému verši z Boží knihy. Tedy jestliže si přeje v sociálním, politickém i individuálním životě odlišný systém jakožto systém Boží, dojde ke zemětřesení ve společenském uspořádání.“220 Absolutní hodnota těchto nároků vystupuje také z článků Şevketa Eygise, který ve svém pravidelném komentáři v Milli Gazete propaguje nekompromisní a konzervativní chápání islámu: „Bůh se nemýlí. Jeho výroky i seslaná ustanovení jsou správná. Napomínám muslimy: nepadněte nikdy do léčky reformy či inovace

218

Srov. Lachmann, G.: Tödliche Toleranz : die Muslime und unsere offene Gesellschaft. Mnichov: Piper Verlag GmbH 2006, s. 114.; Verfassungsschutzbericht 2004 [online]. Berlin: Bundesministerium des Innern, 2004 [cit. 2006-09-28]. S. 213. Dostupné na WWW: . 219 Viz Milli Gazete, 5. 7. 2005, s. 13. 220 Srov. Milli Gazete, 27. 7. 2004, s. 12. Viz Islamische Gemeinschaft Milli Görüş [online]. Düsseldorf: Innenministerium des Landes Nordrhein-Westfalen. [cit. 2006-09-24]. Dostupné na WWW: . 60

náboženství a historismu (...) nepadněte nikdy do léčky a podvodu mezináboženského dialogu a univerzálního bratrství.“ (Milli Gazete, 8. 6. 2004, s. 4.). V roce 2005 vyšlo evropské vydání Milli Gazete se změněnými údaji o časopise: „ je neutrální vůči všem stranám a institucím, jejím cílem není tzv. paralelní společnost, nýbrž usiluje o multikulturní, multireligiózní, multilingvní, multietnickou společnost, obhajuje ´jednotu v rámci mnohosti´. Odmítá veškeré druhy diskriminace, rasismu a antisemitismu (...) je krajně svědomité s ohledem na demokracii, lidská práva a svobody, hlásí se ke svobodě jednotlivce a svrchovanosti práva, respektuje ústavy a zákony evropských států.... otevřené názory ve sloupcích jsou vyhrazeny příslušným autorům a nevyjadřují mínění časopisu; časopis není oficiálním publikačním orgánem žádné instituce.“ Podobné chápání islámu chce IGMG předat budoucím generacím jako „správnou islámskou víru“. Podle svých vyjádření ale odmítá použití násilných prostředků. Raději hledá mezi všemi legálními alternativami jak budovat pro své přívržence svobodný prostor a tak jim umožnit život ve shodě s islámem.221 Na regionální úrovni se konají každý měsíc schůzky, na kterých je koordinována činnost jednotlivých místních spolků. Předsedové oblastních představenstev se také jednou měsíčně společně setkávají na poradách v centrále organizace v Kerpen u Kolína nad Rýnem. V centrále jsou oddělení pro organizaci, osvětu, administrativu, právo, práci s veřejností, mládež,222 studenty, ženy, účetnictví, poutnictví,223 obchod, publikační činnost, vnější vztahy a sociální záležitosti. Vedle organizace každoročních poutí do Mekky224 zde také funguje administrativní správa pomocného pohřebního fondu, jenž organizuje převoz nebožtíků do Turecka.225 Imámové mešit IGMG jsou zpravidla vyškolení teologové z Turecka, kteří jsou financováni dary členů sdružení a výnosy z dalších zdrojů, kam lze zařadit různé hospodářské a obchodní

Viz Verfassungsschutzbericht 2004 [online]. Berlin: Bundesministerium des Innern, 2004 [cit. 2006-09-28]. S. 215. Dostupné na WWW: . 222 K práci IGMG s mládeží viz Gerlach J.: Zwischen Pop und Dschihad :Muslimische Jugendliche in Deutschland. Berlín: Links 2006, s. 153-167. 223 Odbor má vlastní IGMG Reisebüro (tur. Milli Görüş Hac Organisasyonu). Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-SchwarzVerlag 2001, s. 110. 224 V roce 2007 IGMG zařizovala odlety pro 41 skupin poutníků z Německa, Holandska, Turecka nebo Francie. Zpáteční letenka a stravování v Mekce a Medíně ve dnech 2.12. 2006 - 4.1. 2007 vyšly na 2175 €. Zdroj: Islamische Gemenschaft Milli Görüş e.V. [online]. Kerpen: IGMG, Posl. úpravy 28. 9. 2006 [cit. 2006-09-29]. Dostupné na WWW: < http://www.igmg.de>. 225 K problematice pohřebních fondů viz Klapetek, M.: Smrt a umírání v islámu: naplnění náboženských pravidel v realitě současného Německa. In: Doležalová, I. (ed.): Náboženství a tělo. Brno: Central European Studies - Masarykova univerzita 2006, s. 143-150. 61 221

aktivity spolků.226 Důležitou oblastí práce sdružení je také výchova dětí a mládeže. Například v Bergkamen v Severním Porýní-Vestfálsku existuje internátní koránská škola pro dívky a v Kolíně nad Rýnem provozuje IGMG akademii. Vedle toho se ještě konají kurzy práce na počítačích, pomoc s domácími úkoly pro mládež nebo výuka vaření pro ženy.227 Při spolkových aktivitách má směřovat hlavní pozornost na výchovu a vzdělávání. Proto vyžadují zavedení výuky islámského náboženství jako látky učebních plánů na veřejných školách. Do popředí staví „zachování náboženské a kulturní identity“ dětí, které chtějí bránit před hrozící „asimilací“ a převzetí pochybných morálních hodnot západní většinové společnosti. IGMG se ve svých dílčích organizacích zaměřených na cizince, ženy, mládež a děti snaží svým členům zajišťovat různorodou právní pomoc. Například v zaměstnaneckých problémech, kde se jedná o budování rituálně vhodných míst pro pravidelné provozování muslimských modliteb a zajištění volna na dobu islámských svátků nebo ve školství, kde se probírají otázky sexuální výchovy a smíšené výuky plavání a tělocviku.228 Zde hraje významnou roli předsedkyně Deutschsprachigen Islamische Frauengemeinschaft (DIF) advokátka Amina Erbakan. V politické a právní oblasti se dále zaměřuje na problémy spojené s nošením šátků ve školách a zahalováním při sportovní výuce.229 Na úrovni funkcionářů se kromě toho IGMG snaží své zájmy efektivně reprezentovat rozšiřováním kontaktů mezi zástupci z oblastí politiky, médií a církví. Organizace sice všeobecně zdůrazňuje ochotu svých členů k integraci do německé společnosti, avšak tyto slovní proklamace často vycházejí z omezeného porozumění integraci. Ta je především orientována na zachování náboženské a kulturní identity. Požadavek oficiálních představitelů německého státu, aby se IGMG zasadila o konkrétní integrační opatření, byly leckdy odmítány jako neakceptovatelná asimilace. IGMG vidí sebe sama jako „motor integrace“, vyžaduje však zároveň nekompromisní zachování náboženské a kulturní identity. Generální sekretář IGMG Oguz Ücüncu to vysvětlil tak, že muslimové si chrání identitu a musí se postavit proti asimilačnímu úsilí větši-

226

O struktuře hospodářských podniků IGMG více Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 110. 227 Viz Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 72. 228 Pro sledování paralelní diskuze v Rakousku viz Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 203. 229 Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 111. nebo Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 113. 62

nové společnosti. Necmettin Erbakan pak označil organizaci za důležitý přínos pro sebevědomí mládeže žijící v zahraničí.230 Oproti jiným muslimským organizacím působícím v Německu má IGMG intenzivnější politickou orientaci. Mimo jiné se snaží o uznání muslimů jakožto náboženské menšiny, přičemž zastupuje islamistické pozice, ve kterých se v posledních desetiletích postupně mírní. Milli Görüş se snaží být uznán státem jako oficiální reprezentant islámu v Německu a chce získat status spolku s veřejnými právy. Skutečnosti, že je společnost sledována Úřadem pro ochranu ústavy a zároveň dominuje Islámské radě jakožto navrhovateli, se ukazují jako nepřekonatelné problémy. Mezi ně by nakonec zřejmě patřila i situace, kdy by bylo vyžadováno rozhodné přiznání se k svobodnému sekulárnímu řádu německého státu.231 Podle svých vyjádření není IGMG politickou organizací, nýbrž se jakožto islámské náboženské společenství věnuje rozsáhlým náboženským, sociálním a kulturním aktivitám. Máme však opravdu ještě co do činění s náboženským hnutím nebo už s politickou organizací, které je islám užitečný pro mobilizaci náboženských sil pro její mocenské zájmy? „Nebo není IGMG nic jiného než hospodářskou organizací, které přejala tzv. ‘scientologické metody‘?“232

Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa (ADÜTDF) Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa (Federace turecko-demokratických idealistických spolků v Evropě, ADÜTDF)233 vznikla 18. června 1978 ve Frankfurtu nad Mohanem díky sloučení celé řady různorodých tureckých spolků. Hlavním ideovým představitelem federace byl výrazně pravicový turecký politik Alparslan Türkeş. Instituce byla od počátku chápána jako evropská 230

Milli Gazete, 3.5. 2004, s. 2. Jak je připraven „integrační“ koncept IGMG ukazuje článek Yusufa Işika: „Protože naše důstojnost a naše ctnost jsou garanty našeho způsobu života, musíme se vyhýbat všem médiím, které podbízejí propagandu nemorálního chování, musíme před tím to ochránit rodiny. Je zapotřebí ochránit jednotlivé členy rodin před jejich špatnostmi. V protitahu musíme média doplnit a do popředí postavit naši kulturu a naše náboženské hodnoty.“ Milli Gazete, 28. 4. 2004, s. 12. 231 Viz Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich – ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, s. 94. 232 Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 114.; IGMG o sobě mluví takto: „IGMG není politickou organizací, nýbrž se jakožto islámské náboženské společenství věnuje rozsáhlé náboženské, sociální a kulturní péči jejích členů.“ 233 Viz Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa (ADÜTDF) [online]. Frankfurt nad Mohanem: Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa (ADÜTDF),  2008 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 63

organizace spadající pod ideologii turecké Strany národní akce (tur. Milliyetçi Hareket Partisi, MHP).234 Již při jejím zrodu se tedy jednalo o organizaci úzce propojenou s politickým děním v domovském Turecku, která se v Německu snažila mezi příchozími migranty propagovat svoje myšlenky „velkého Turecka“. Přesto je potřeba zdůraznit, že naprosto jasné a důkazné propojení obou těchto jednotek neexistuje. Vychází se zde z tureckých zákonů, které zamezují vzniku zahraničních organizací přímo napojených na místní politické strany. Proto je tedy i v tomto případě zvolena forma instituce, která v zahraničí propaguje ideje strany aniž by se porušovaly turecké zákony. Nejen mezi německými odborníky na islám je ADÜTDF spojována hlavně s pojmem „šedí vlci“. To je výrazný symbol hnutí, který vychází z tradiční turecké národní mytologie.235 Islám se stává mimo jiné součástí ideologické výbavy (nejen této) politické strany a k ní přidružených organizací (např. právě ADÜTDF) až v sedmdesátých letech 20. století, a to v rámci tzv. procesu turecko-islámské syntézy (tur. Türk Islam Sentezi).236 Původně se z pohledu nacionalistů hledělo na islám s jistou nedůvěrou, neboť byl v těchto kruzích tradičně interpretován jakožto import ze strany Arabů. Takto měli cizinci přeznačit starobylou identitu tureckého národa. Podle svých vnitřních předpisů se federace snaží díky práci v jednotlivých spolcích o podporu spolupráce a solidarity tureckých státních příslušníků, kteří žijí na území Německa.237 Podle vyjádření federace je jejími členy asi dvě stě společností, které své aktivity rozvíjejí přímo v Německu nebo v okolních zemích. Počet přímých členů se pak odhaduje asi na 10 000 osob s tím, že okruh přívrženců politiky federace je potřeba rozšířit na 80 000 osob.238 Pro pochopení struktury této organizace je velice důležité shromáždění členů, které se konalo 5. října 1996 v Essenu za osobní účasti Alparslana Türkeşe. Zde byla vybudována konfederace zaměřená svou činností na celou Evropu (něm. Konföderation der Ülkücü Türken in Europa AÜTDK, Brusel) a vedle toho byla potvrzena federace pracující přímo v Německu.239

234

Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 61. Srov. Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 77. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 17, 112-113. 236 K souvislostem viz Pirický, G.: Islám v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda 2004, s. 52-58. Nebo Pirický, G.: Konvergencia tureckého nacionalizmu a náboženstva: turecko-islámska syntéza. In: Svobodník, M. - Kovács, A. (eds.): Politická moc verzus náboženská autorita v Ázii. Bratislava: nakl. Chronos 2006, s. 35-54. 237 Federativní struktura ADÜTDF je stejná jako u následujícího schématu ATIBu. 238 Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 54. 239 Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 117. 64 235

Politická profilace hnutí, která trvala po dlouhá desetiletí jeho existence, a teprve postupná transformace instituce na federativním základě s sebou nesly několik dílčích problémů. Právě zdůraznění aktivního podílu na ostrých vnitropolitických debatách v Turecku, které byly dlouhou dobu důležitější než náboženské aktivity ADÜTDFu, vedl k tomu, že tato organizace byla po dlouhou dobu v centru pozornosti úřadů zabývajících se dodržováním německé ústavy. Jednalo se o celostátní akce (něm. Bundesamt für Verfassungsschutz) nebo o záležitosti týkající se jednotlivých spolkových zemí, kdy se v prvé řadě zkoumaly ideové základy spolků a možné problémy vyvstávající z případné radikalizace členské základny (hlavně tedy mladých mužů).240 Federace procházela ve své historii různým štěpením, které bylo obvykle zapříčiněno názorovou proměnou ze strany členské základny nebo vedení celé federace. Výsledkem jednoho takého rozdělení je i následující Union der TürkischIslamischen Kulturvereine in Europa e.V. (ATIB).

Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. (ATIB) Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. (Unie tureckoislámských kulturních spolků v Evropě, ATIB)241 vznikla v roce 1987 jako zastřešující organizace, která sjednocovala různé spolky obvykle tureckého nacionalistického ražení. Pro charakteristiku nové instituce je důležité, že jejím zakladatelem byl dřívější předseda Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa Musa Serdar Çelebí.242 Od ADÜTDFu se právě oddělila část nespokojených spolků, které později vytvořili novou unii.243 Již od svého založení si ATIB244 uchovává poměrně zajímavý rys. Oproti ostatním zastřešujícím organizacím tureckých muslimů žijících v současnosti v Německu si ATIB vytvořila poměrně výrazný odstup od politického dění v původní vlasti. Nenalezneme zde ideovou spřízněnost s konkrétní 240

Podobné záznamy jsou typické ještě po konec 90. let 20. století a vycházejí nejen ze sledovacích akcí spolkových státních úřadů, ale i z reflexí odborníků na islám v Německu. Heitmeyer, W. - Miller, J.-Schröder, H.: Verlockender Fundamentalismus. Türkische Jugendliche in Deutschland. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 1997, s. 123-143. 241 Další informace většinou v turečtině naleznete na Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. [online]. Kolín nad Rýnem: Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V.,  2009 [cit. 2010-02-09]. Dostupné na WWW: . 242 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 62. 243 Dne 21. května 1988 na sjezdu v Koblenci takto vznikla Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine e.V. (tur. Türk Islam Kültür Dernekleri Birligi / TIKDB). S dodatkem k názvu funguje unie v Evropě od roku 1993. Je problematické odhadnout současný počet spolků a členů unie. Na konci 90. let 20. století to bylo 126 komunit, které zahrnovaly přes 25 000 členů. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 56. 244 Zkratka ATIB vychází z tur. Avrupa Türk-Islam Birligi (Turecko-islámská unie v Evropě). 65

politickou stranou, jak je tomu například u IMGMu nebo ADÜTDFu. Myšlenka nové unie byla podle ATIBu vedena zájmem o řešení různých sociálních problémů tureckých přistěhovalců, kteří k našim západním sousedům přicházeli za prací. Většinová společnost si měla uvědomit, že zde žije poměrně široká vrstva obyvatel, kteří mají své specifické problémy, a že k jejich zvládnutí bude potřeba mnoha sil na obou stranách. Lze tedy konstatovat, že právě tato unie byla jednou z prvních organizací, jež transformovala svůj primární pohled z tureckých vnitropolitických problémů aplikovaných v novém prostředí na situaci přistěhovalců v Německu. S tímto tvrzením například souvisí to, že ATIB se snaží rozvíjet svoje aktivity v sociální, kulturní a pedagogické oblasti. Pro ATIB je stejně jako u její ideové předchůdkyně naprosto typická federativní struktura organizace, kde jednotlivé samostatné spolky spolupracují aniž by se zcela sjednotily v určitou novou střešní organizaci.245

Spolek A

Spolek E

ATIB

Spolek D

Spolek B

Spolek C

Vyobrazení č. 3.: Federativní struktura organizace – příklad Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. (ATIB)

Centrála byla vybudována v Kolíně nad Rýnem, kam se přestěhovala v roce 1993 z původního sídla ve Frankfurtu nad Mohanem. ATIB je zakládajícím členem Ústřední rady muslimů v Německu (ZMD)246 a členem Rat Türkeistämmiger Staa245

Viz Sachße, Ch. - Tennstedt, F.: Die Bundesrepublik- Staat und Gesellschaft: Eine Einführung für soziale Berufe. Weinheim: Juventa 2005, s. 137. 246 Až do roku 2000, kdy z Ústřední rady muslimů v Německu odešel Svaz islámských kulturních center, byla Unie turecko-islámských kulturních spolků v Evropě druhou nejvýznamnější organizací v této radě. 66

tsbürger (Rady tureckých státních příslušníků, RTS).247 Většina duchovních, kteří pracují v mešitách spravovaných ATIBem, jsou rodilí Turci, ale i zde již vidíme snahu o změnu. Podle unie se adepti na funkci imáma hledají i v nové nastupující generaci muslimů, kteří se již v Německu narodili. Musí se zde kombinovat několik jazykových faktorů, jako je znalost turečtiny a to nejen pro komunikaci se staršími členy společenství, ale také jako výrazný prvek uchování turecké identity u těch mladších. S tím se na druhé straně pojí zvládnutí němčiny jako obecného komunikačního prostředku směrem ven z komunity. Konkrétním příkladem je otázka vyučování islámu, kdy právě ATIB klade důraz na to, aby výuka probíhala v německém jazyce. S tím pak ale souvisí i další velice specifické otázky, které se obecně zahrnují do problematiky přítomnosti muslimů v německé školské soustavě. Unie se k problematice výuky turečtiny jakožto mateřského jazyka staví poměrně liberálně. Na to navazuje i postoj k otázkám práva na svobodu náboženského přesvědčení u učitelek, které ve své práci nosí šátek jakožto výraz přináležející k projevům jejich osobní muslimské identity. Již z názvu unie jasně vysvítá, že náboženský prvek je daleko výrazněji akcentován, než tomu bylo v případě Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa. S tím pak souvisí klasická náplň náboženského života, jak ji můžeme srovnat s dalšími významnými islámskými institucemi v Německu. Opět jsou organizovány pravidelné i výjimečné modlitby, funguje zde specializované oddělení organizace zaměřené na financování poutí členů ATIBu do Mekky nebo podpůrný pohřební fond. Nabídku ATIBu dále rozšiřují jednotlivé studentské a ženské spolky, které jsou samostatnými členy federace.

Zentralrat der Muslime in Deutschland (ZMD) Ústřední rada muslimů v Německu248 byla v roce 1994 přetvořena z původního uskupení Islamischen Arbeitskreis Deutschland (IAK). IAK vzniklo již v roce 1988 jakožto volná aliance islámských organizací a zde nacházíme již několik základních charakteristik, které byly aplikovány i později na ZMD. Je to v prvé řadě zájem o zavedení vyučování islámu v německých školách249 a dále pak možnost porážky 247

Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 63. Viz Beránek, O. – Ťupek, P.: Dvojí tvář islámské charity. Brno: CDK 2008, s. 171. Pro další informace viz Zentralrat der Muslime in Deutschland [online]. Kolín nad Rýnem: Zentralrat der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 249 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 69. 67 248

zvířat podle zásad islámského práva.250 Obě tyto kauzy byly tradičně v zorném poli německé většinové společnosti a podle IAK bylo potřeba koordinovat informační kampaně na podporu požadavků muslimských organizací. V rámci IAK spolupracovaly Verband der Islamischen Kulturzentren e.V, Avrupa Milli Görüş Teşkilatlari (AMGT), Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB) nebo Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. Dále sem patřily organizace působících ve velkých městech s významným podílem muslimského obyvatelstva, jako například Hamburk, Cáchy a Mnichov. AMGT však 14. září 1993 od spolupráce odstoupila a podobně se posléze zachoval také DITIB. Výsledkem tedy nakonec byla transformace do současné podoby pod novou zkratkou ZMD.251 V rámci ZMD nalezneme devatenáct samostatných organizací, které nyní zahrnují přibližně 15-20 000 členů.252 Mezi organizace sdružené v ZMD v současnosti patří: Bundesverband für Islamische Tätigkeiten e.V., Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. (DML Bonn), Deutsche Muslim-Liga e.V. Hamburg (DML Hamburg), Haqqani Trust - Verein für neue deutsche Muslime e.V., Haus des Islam e.V. (HDI),253 Islamische Arbeitsgemeinschaft für Sozial- und Erziehungsberufe e.V. (IASE), Islamische Gemeinde Saarland e. V., Islamische Gemeinschaft in Deutschland e.V. (IGD), Islamische Gemeinschaft in Hamburg e.V. (IGH), Islamisches Bildungswerk e.V. Duisburg, Islamisches Zentrum Aachen e.V. (IZA), Islamisches Zentrum Hamburg e.V.(IZH), Islamisches Zentrum Mnichov e.V.(IZM), Muslim Studenten Vereinigung in Deutschland e.V. (MSV), Union der Islamisch Albanischen Zentren in Deutschland (UIAZD) Hamburg, Union der TürkischIslamischen Kulturvereine in Europa e.V. (ATIB) a Vereinigung islamischer Gemeinden der Bosniaken in Deutschland e.V. (VIGB) Kamp-Lintfort. Mezi tzv. přidružené členy pak patří Deutsch-islamische Moscheestiftung Düsseldorf (DIMS) a Rat

250

Otázka umožnění porážky zvířat podle islámských právních předpisů je i v dalších evropských zemích tradičním bodem konfliktů s většinovou společností. Argumenty obou stran, které se snaží buď porážku zapracovat do právního systému, nebo naopak zamezit podobné úpravě zákonů, jsou rozličné podle historických souvislostí a dalších společenských charakteristik té které konkrétní země. Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2000, s. 112-114. 251 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 75. 252 Viz Fischelmayer, M. (ed.): Integration und Islam. Nürnberg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge 2006, s. 66. 253 K problematice vydávání německé literatury psané muslimy pro děti vyznávající islám v HDI viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 66. 68

der Imame und Gelehrten (RIG).254 Pro význam rady a její celkové fungování byl důležitý rok 2000, kdy ji opustil jeden z jejích významných členů - Verband der Islamischen Kulturzentren (VIKZ).255 Předsedou Ústřední rady muslimů v Německu je od roku 2006 do současnosti dr. Ayyub Axel Köhler a funkci generálního sekretáře zaujímá Aiman Mazyek.256 Pokud tedy na první pohled analyzujeme strukturu ZMD a srovnáme ji s konkurenční vrcholnou organizací muslimů v Německu (Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V. (IRD), vyvstane nám několik základních charakteristik. Nejvýraznější je to, že v rámci ZMD se do jednoho vrcholného orgánu dostaly poměrně rozdílné instituce, a to z národnostního, religiózního nebo společenskopolitického pohledu.257 Druhá výrazná charakteristika souvisí s tím, že politika ZMD není zevnitř výrazně formována jedinou nejsilnější institucí, která by za pomoci svých paralelních sesterských organizací mohla svým počtem příznivců, a z toho plynoucím vlivem v ZMD „přehlasovat“ odlišné názory a postoje menších uskupení.258 Pro vystižení cílů této organizace je jistě vhodné vycházet z jejího Předpisu z roku 1995 a také Islámské charty ZMD vydané v roce 2002.259 Ústřední rada muslimů v Německu v nich deklaruje svůj zájem o zavedení výuky islámu na státních školách ve všech spolkových zemích, lepší informovanost společnosti o islámu, podporu mezináboženského či mezikulturního dialogu a s tím vším související potřebou

254

Na internetových stránkách ZMD naleznete pečlivě aktualizovaný seznam kontaktů na představitele jednotlivých organizací, poštovní adresy a v mnoha případech i konkrétní webové odkazy. 255 VIKZ nejprve v roce 1986 zakládal konkurenční Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V. V roce 1988 z této organizace vystoupil a stal se členem Ústřední rady muslimů v Německu. Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 57. 256 Personální obsazení popisované v této disertační práci se vztahuje k únoru 2010. Dr. Ayyub Axel Köhler se narodil v roce 1938 ve Štětíne, má tedy německé občanství a muslimem se stal v roce 1963. V čele ZMD nahradil jejího zakladatele, kterým byl povoláním lékař a zároveň významná postava islámu v Německu Nadeem Elyas (Islamisches Zentrum Aachen). Aiman Mazyek je německý publicista se syrskými kořeny. Je členem Freie Demokratische Partei a angažuje se také v Die ChristlichIslamische Gesellschaft e. V. 257 Viz Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 34-36. 258 V případě IRD je to jasně IGMG. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 75. 259 Viz Satzung [online]. Kolín nad Rýnem: ZMD,  2009 [cit. 2009-09-30]. Dostupné na WWW: a Islamische Charta ZMD [online]. Kolín nad Rýnem: ZMD,  2009 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . 69

společného postupu a kooperace reakcí na určité problémy. Z toho vyplývají různorodá vystoupení přestavitelů ZMD jakožto zástupců muslimů.260

Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V. (IRD) Islámská rada pro Spolkovou republiku Německo261 se sídlem v Kolíně nad Rýnem vznikla v roce 1986 a mezi její současné členy patří osmnáct organizací s celostátní působností: Islamische Gemeinschaft Jama' at-un Nur, Verband Islamischer Jugendzentren, Bund Moslemischer Pfadfinder Deutschlands, Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG), IGMG-Jugendverband, Moslemisches Sozialwerk in Europa (MSE), Muslimischer Sozialer Bund e.V. - (MSB), Dachverband der Türkisch-Islamischen Vereine in Deutschland (DTIV), Gemeinschaft der Ahl-AlBayt-Vereine in Deutschland, Ahl-al-Bayt Alevitische Religionsgemeinschaft, Haqqani Trust - Verein für neue deutsche Muslime, Vereinigung islamischer Gemeinden der Bosniaken in Deutschland (VIGB), Union Marokkanischer Imame Ehsan Hilfsorganisation, Deutsch-Somalischer Verein e.V., Weimar Institut e.V., DeutschAfrikanische Transfer-Agency (DATA) a Islam-Info e.V. Dále je to deset institucí působících na úrovni jednotlivých spolkových zemí. Jedná se o Islamische Föderation Bremen, Bündnis der Islamischen Gemeinden in Norddeutschland, Islamische Föderation Niedersachsen, Islamische Föderation Berlin, Islamische Föderation Baden-Württemberg, Islamische Föderation in Bayern, Islamische Föderation Hessen, Islamrat für Rheinland-Pfalz, Islamrat für Bayern a Islamisch-Pädagogisches Institut. Již z tohoto přehledu je jasně patrné, že základní společnou charakteristikou těchto rozdílných uskupení je přihlášení se k sunnitskému islámu. Počet členů jednotlivých organizací se v současnosti odhaduje na 40 až 60 000 a z pohledu národností jsou to mimo jiné Němci, Turci, Marokánci nebo Bosňáci.262 Právě příslušnost Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG) k Muslimské radě Spolkové republiky Německo

260

Pro organizaci bylo významným úspěchem pozvání představitele ZMD v roce 1995 do Bundestagu jakožto představitele muslimů. Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 343. 261 Viz Islamrat für den Bundesrepublik Deutschland [online]. Kolín nad Rýnem: Islamrat für den Bundesrepublik Deutschland,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . Centrálu nalezneme na Osterather Str. 7, Kolín nad Rýnem. 262 Viz Fischelmayer, M. (ed.): Integration und Islam. Nürnberg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge 2006, s. 66. 70

je tím rozhodujícím faktorem, který ji v počtu členů a s tím souvisejícím vlivem na místní populaci muslimů upřednostňuje před Ústřední radou muslimů v Německu.263 V čele Islámské rady od roku 2002 stojí Předseda rady Ali Kizilkaya,264 generální sekretář Burhan Kesici, místopředsedové rady Gülizar Keskin a Fuat Mansuroglu. Dále se k nim řadí teolog Sükrü Bulut, který zde vystupuje jako specialista na náboženské záležitosti a v neposlední řadě je to pokladník Metin Aydin. IRD sama sebe ráda prezentuje jako most mezi muslimskými komunitami žijícími v Německu a vnějším islámským světem. I v jejím případě se setkáváme s klasickým prohlášením, že veškeré její aktivity se dějí v rámci ústavního systému Spolkové republiky Německo a to ve smyslu liberálně chápané demokracie. Z toho pak vyplývá, že IRD sama sebe charakterizuje jako islámskou náboženskou společnost, a to v intencích ústavního pořádku Německa a dalších právních norem. Rada se podle svých slov snaží o reprezentaci společenských a kulturních zájmů německých muslimů a to například i organizací modliteb a náboženských obřadů. Hlavním cílem je zavedení výuky islámu do státních škol jakožto samostatného předmětu, což by mělo být součástí uznání této organizace ze strany státu za instituci s postavením právní osoby s veřejnými právy. O to Islámská rada Spolkové republiky Německo neúspěšně žádala již v roce 1997.265 IRD by se podle svých slov mohla takto právně postavit na roveň velkých křesťanských církví, které těmito právy již disponují. Přes veškeré rozmíšky mezi jednotlivými významnými organizacemi nebo vrcholnými institucemi dochází v současnosti i k případům bezproblémové spolupráce na konkrétním projektu. Příkladem se nám může stát mimo jiné „Den otevřených mešit“, který každoročně spolupořádají Verband der Islamischen Kulturzentren e.V, (VIKZ), Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB), Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V. (IRD) i Zentralrat der Muslime in Deutschland (ZMD).266 V roce 2009 se akce se konala 3. října při příležitosti oslav šedesátého

263

Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 36-38. 264 Personální stav vedení Islámské rady je autorem textu reflektován podle oficiálních vyjádření k 16. únoru 2010. Ali Kizilkaya je etnický Turek žijící od roku 1972 v Německu. Organizačně spadá pod IGMG. 265 Jedním ze základních problémů byla deklarace politické nezávislosti, která neodpovídá reálným vztahům IGMG vůči politickým stranám v současném Turecku. Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 343. 266 Srov. Schmidt-Behlau, B. - Schwarze, A. (eds.): Im Dialog zum Miteinander- Ein Leifaden zur Begegnung mit Muslimen in der Erwachsenenbildung. Bonn : Institut für Internationale Zusammenarbeit des Deutschen Volkshochschul-Verbandes e.V. 2005, s. 115. 71

výročí existence Spolkové republiky Německo. Tato akce a podobné další jsou výsledkem práce Koordinationsrat der Muslime in Deutschland (Koordinační rady muslimů v Německu, KRM), která vznikla 11. dubna 2007 jako platforma pro spolupráci právě čtyř výše zmíněných vrcholných organizací.267

Deutsche Muslim-Liga Hamburg Deutsche Muslim-Liga Hamburg (Německá muslimská liga, DML-Hamburg)268 je specifickou organizací dlouhodobě sdružující hlavně německé konvertity k islámu. Hamburská liga vznikla jakožto náboženský spolek již 30. 1. 1954, a proto se řadí mezi nejstarší muslimské organizace působící v Německu.269 Podle svého vyjádření se již od počátku snažila zastupovat zájmy muslimů s německou státní příslušností žijících ve všech spolkových státech. Tato charakteristika vychází již ze statutu ligy, neboť plnohodnotné členství se zaručuje muslimům, kteří buď mají německé občanství, nebo se v Německu narodili či se sem přiženili.270 Z toho například vyplývá i to, že všichni čelní představitelé ligy jsou němečtí státní příslušníci a nejedná se tedy o personální propojení se zahraničními skupinami nebo poltickými stranami. Podle ligy se tímto vyjadřuje základní myšlenka, že islám není ničím cizím nebo nepřirozeným pro německou kulturu (nejen) druhé poloviny 20. století. DML-Hamburg patří k tradičním islámským institucím, které vždy ovlivňovaly integrační politiku a snažily se již od počátku získat status právní osoby s veřejnými právy – tzv. Körperschaft des öffentlichen Rechts.271 Její protějšek Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. (DML-Bonn) se v odborných textech tradičně řadí mezi organizace s mystickými kořeny. DML-Bonn se od hamburské skupiny oddělila v osmdesátých letech 20. století.272 Další základní charakteristikou Deutsche Muslim-Liga Hamburg je to, že se poměrně aktivně zapojuje do mezináboženského dialogu a je tradičním partnerem mnoha s tímto souvisejících kulturních setkání nebo teologických diskuzí. V rámci 267

Tato platforma není klasickým spolkem ve smyslu e.V. (registrovaného sdružení), jako jsou například její dílčí součásti. Historicky vychází z projektu Deutschen Islamkonferenz. 268 Viz Deutsche Muslim-Liga [online]. Bad Neustadt: Deutsche Muslim-Liga,  2009 [cit. 2009-0601]. Dostupné na WWW: . 269 Srov. Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 83. 270 Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 69. Z toho například vyplývá i to, že všichni čelní představitelé ligy jsou němečtí státní příslušníci a nejedná se tedy o personální propojení se zahraničními skupinami nebo politickými stranami. 271 Abdullah, M. S.: Geschichte des Islams in Deutschland. Islam und westliche Welt Bd. 5. GrazWien-Köln: Verlag Styria 1981, s. 50. 272 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 79. 72

svého členství v Ústřední radě muslimů v Německu a SCHURA – Rat der islamischen Gemeinschaften in Hamburg e.V.273

pak v této věci spolupracuje

s organizacemi jako je například Pax Christi nebo Aktionsgemeinschaft Dienst für den Frieden (AGDF).274

Islamische Gemeinschaft in Deutschland e.V. (IGD) Určité specifické místo mezi dalšímu sunnitskými organizacemi v Německu má Islamische Gemeinschaft in Deutschland e.V. (Islámské společenství v Německu, IGD) a to hned díky několika základním charakteristikám. Pokud sledujeme etnický klíč k popisu těchto institucí, tak většinu z jejich členstva tvoří Turci. Ti se objevují také v čelních orgánech většiny spolků, ale IGD je v tomto odlišná. Její předchůdkyně byla založena v roce 1960 v Mnichově a to pod názvem Moscheebaukommission e.V. (Komise zabývající se stavbou mešity).275 Patří tedy těm nejstarším muslimským organizacím na tomto území. Již v roce 1962 byl spolek přejmenován na Islamische Gemeinschaft in Süddeutschland (Islámské společenství v jižním Německu). Pod konečným označením Islamische Gemeinschaft in Deutschland vystupuje tato organizace až od roku 1982. Podle tradičního odborného rozboru vztahů, které stály u počátku této instituce a nadále se projevovaly i v její další historické charakteristice, se IGD řadí k společenstvím pod ideovým vlivem Muslimského bratrstva.276 Proto ji také v různých podrobnějších seznamech sunnitských organizací v Německu nalezneme v oddíle věnujícím se arabským muslimům. Pokud si všimneme základních organizačních forem, řadí se IGD mezi instituce s výrazně centralistickým chápáním správy.

Viz SCHURA – Rat der islamischen Gemeinschaften in Hamburg e.V. [online]. Hamburk: SCHURA – Rat der islamischen Gemeinschaften in Hamburg e.V,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . 274 Viz Pax Christi Deutchsland [online]. Berlín: Pax Christi Deutschland,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: < http://www.paxchristi.de/ >. Aktionsgemeinschaft Dienst für den Frieden [online]. Bonn: Aktionsgemeinschaft Dienst für den Frieden ,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . 275 Srov. Kreitmeier,K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 84. 276 Viz Gerlach J.: Zwischen Pop und Dschihad :Muslimische Jugendliche in Deutschland. Berlín: Links 2006, s. 149-150. V tomto případě se jedná o vliv egyptské větve hnutí. Základní informace o historii Muslimského bratrstva naleznete např. v Mendel, M.: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis 1997, s. 170-178. Mendel, M.: Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis 1994, s. 109-180. 73 273

Islamiches Zentrum München (IZM)277 bylo vybudováno v letech 1967-1973. V roce 1974 zde byla otevřena školka a v roce 1981 po ní následovala základní škola.278 Za pomoci přidružených spolků, jako je například Deutschsprachigen Muslimkreis im Islamischen Zentrum München e.V. , zajišťuje centrum vedle náboženského provozu také klubovou činnost pro ženy, dívky a chlapce. Patří sem například oddělené kroužky pro ženy a muže, ve kterých se vyučují základy porozumění koránskému textu a podobně. Islamische Gemeinschaft in Deutschland je společenstvím, jež podle svých prezentací zaměřuje svou práci na muslimy žijící v Německu s tím, že se snaží podtrhnout evropský charakter jejich identity. Jednotlivé spolky, které se hlásí k ideové linii této organizace, nalezneme ve většině spolkových států.279 IGD má také do jisté míry vliv na Studentenvereinigung in Deutschland e.V. (Studentské sdružení v Německu, MSV).280 MSV byla založena v roce 1964. Tato asociace se sídlem v Kolíně nad Rýnem byla zakládajícím členem Ústřední rady muslimů v Německu. Jejich 35 poboček nalezneme na celé řadě velkých německých univerzit.281 Studentenvereinigung in Deutschland však v současné době není výhradním představitelem muslimských studentů v Německu. Dne 10. listopadu 2007 totiž došlo ke spojení do té doby rozdělených muslimských studentských spolků, kdy vznikla Rat muslimischer Studierender und Akademiker (Rada muslimských studentů a akademických pracovníků, RAMSA).282

Viz Islamiches Zentrum München [online]. Mnichov: Islamiches Zentrum München,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . Centrum nalezneme na adrese Wallnerstr. 1-5. 278 Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 59. 279 V roce 2002 bylo spolků deset a jedním z nejvýznamnějších z nich bylo Islamische Zentrum Frankfurt. Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 115. Dále je to Marburg, Norimberk nebo například Stuttgart. 280 Jedná se o samostatnou organizaci, která je personálně spojena s IGD. K podobným patří Deutschsprachige Muslimkreis im Islamischen Zentrum München e.V., Verein zur Förderung muslimischer Kinder und Jugendlicher e.V. , Freunde des Islamischen Zentrums München e.V. nebo Islamische Drogenhilfe e.V. (ISDOH). Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 59. Vedení spolku jsme si představili v oddíle věnovaném IGMG. 281 Viz Studentenvereinigung in Deutschland e.V. [online]. Kolín nad Rýnem: Zentralrat der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . 282 Srov. Rat muslimischer Studierender und Akademiker [online]. Bonn : Rat muslimischer Studierender und Akademiker,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . Kancelář rady najdeme Adenaueralle 13, Bonn. 74 277

Islamisches Zentrum Aachen (Bilal-Moschee) e.V. (IZA) Počátky této organizace je potřeba hledat v šedesátých letech 20. století, a to konkrétně ve studentských a akademických kruzích. V roce 1958 totiž byla založena Internationale Muslim Studenten Union Aachen e.V. (Mezinárodní muslimská studentská unie Cáchy, IMSU), která si za cíl svého snažení zvolila vybudování mešity v Cáchách.283 Prostor k modlitbám byl po čtyřech letech prací dokončen v roce 1967 a třípatrová mešita byla nazvána podle prvního muezzina Bilála.284 Na výstavbě se finančně podílelo i město Cáchy a hlavně čtrnáct velvyslanectví muslimských zemí působících v Německu. Architektonická stránka centra si jistě zaslouží několik základních poznámek. V porovnání s dalšími budovami se totiž jedná se o velice moderní stavbu reflektující nejnovější formy stavitelství své doby. Autory původních plánů stavby byli prof. Rudolf Steinbach a Gernot Kramer, kteří působili na Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen (Porýnsko-Vestfálská technická vysoká škola Cáchy).285 V těchto plánech budovy s charakteristickou kupolí chyběl například ještě minaret, ale ten byl posléze k mešitě přistavěn. K zásadní rekonstrukci mešity došlo v roce 1979, kdy byla její kapacita rozšířena ze 180 na 600 míst určených k modlitbě s tím, že do tohoto počtu také spadá galerie pro ženy (zde je asi 100 modlitebních míst).286 IMSU se v roce 1970 transformovala do podoby nadace spravující tuto mešitu. Nakonec v roce 1978 získal spolek při své registraci u okresního soudu Cáchy název Islamisches Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V.287 Podle tradičních odborných interpretací dějin islámu v Německu stojí za vznikem centra syrská větev Muslimského bratrstva.288 Do jisté míry s tím souvisí ta 283

Thomas Lemmen bez dalšího komentáře píše, že IMSU vzniklo 11. května 1960. Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 61. Na oficiálních stránkách IZA i IMSU nalezneme informaci, že instituce vznikla již v roce 1958. Srov. Internationale Muslim Studenten Union Aachen e.V. [online]. Cáchy: Internationale Muslim Studenten Union Aachen e.V.,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . 284 Mimochodem stejný název mají třeba mešity v Berlíně, Frankfurtu, Hamburku nebo Mönchengladbachu. Patří však k různorodým organizacím nebo spolkům mešit. 285 Viz Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen [online]. Cáchy: RheinischWestfälische Technische Hochschule Aachen,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . Mimochodem mešita byla vybudována na pozemku, který patřil této vysoké škole a i nadále je podle vyjádření IZA tato spolupráce pro obě strany velice významná. 286 Pro informace o významných stavbách tohoto typu v Německu a pro kvalitní fotografickou přílohu viz např. Dechau, W.: Moscheen in Deutschland. Tübingen: Wasmuth 2009, 132 s. 287 Další informace na Islamisches Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V. [online]. Cáchy: Islamisches Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V.,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . Centrum najdeme na Professor-Pirlet-Str. 20. 288 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 115. Základní informace o dějinách Muslimského bratrstva v Sýrii naleznete 75

skutečnost, že v roce 1981 se IZA oddělila od spolků spolupracujících v rámci IGD. Centrum i další s ním spolupracující instituce jsou tradičně pod dohledem jednotlivých orgánů státní správy Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Hlavně je to ministerstvo vnitra, které IZA (stejně jako o další spolky IGMG nebo IGD) označilo za „legalistické organizace“ a vyhodnotilo jejich aktivity jako potencionálně problematické.289 Pokud srovnáme strukturu Islamisches Zentrum Aachen s jeho mnichovským protějškem, vyjde nám z této komparace jedna primární charakteristika: „oproti Islamische Gemeinschaft in Deutschland e.V. totiž IZA nevytváří další centrálně řízené pobočky spolku. Naopak se v jejím okolí vytváří linie samostatných organizací, které mají s Islamisches Zentrum Aachen volnější vztahy a to díky náplni své práce, personálnímu propojení nebo své struktuře“.290 Pokud si tedy všimneme detailně struktury IZA, objeví se před námi tři základní subjekty. Nejprve je to Valné shromáždění, které se musí konat nejméně dvakrát do roka a jeho účastníky mohou být všichni členové IZA. Zde vzniklá doporučení se předkládají čtyřicetičlenné Radě centra. V radě se například řeší otázky vztahující se k rozpočtu organizace, rozhoduje se o přijetí nového člena a také se tu volí (nebo odvolává) Výkonný výbor. Výbor je pak tvořen ředitelem centra a dalšími čtyřmi členy, kteří jsou společně zodpovědní za chod instituce a navenek vystupují jako reprezentace IZA. Jak již jasně vyplývá z názvu organizace, centrum se většinou svých základních aktivit snaží podporovat náboženský život muslimů žijících přímo v Cáchách. Díky různým souvislostem hospodářského vývoje v Německu se v šedesátých letech 20. století stěhovali za prací do Cách hlavně Turci a Marokánci. Tento etnický profil členů organizace i dalších vnějších příznivců zůstal až dodnes (asi 3000 osob). Podle vyjádření IZA do oblasti například v Mendel, M.: Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis 1994, s. 181-204. 289 Srov. Innenministerium des Landes Nordrhein-Westfalen [online]. Düsseldorf: Innenministerium des Landes Nordrhein-Westfalen,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . Obecně lze toto označení vysvětlit tak, že v těchto skupinách převládá legalistický způsob myšlení a jednání členů. „Legalistický způsob myšlení představuje jednání jako vykonávání příkazů. Legalistické pojetí jednání vede k představě přímé odvoditelnosti konkrétních forem jednání: jednak z pravidel legálně konstituovaných a sankcionovaných, jednak z pravidel zvykových, které jsou sankcionované morálně nebo nábožensky. Představa jednání jako vykonávání je propojena s legalistickou logikou konstituce sociálních vztahů, podle níž se tyto vztahy ustavují na základě práv a povinností nebo jako odvozeniny z preexistujícího řádu pravidel.“ Srov. Szaló, C. - Katrňák, T.: Obrat k praxi a hledisku aktérů: Bourdieovy reprodukční strategie a formy nadvlády. Sociální studia, 2002, roč. 8, č. 8, s. 95. 290 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 62. Jednou z organizací spřízněných s IZA je Union für in europäischen Ländern arbeitende Muslime e.V. (UELAM), která byla založena v roce 1979. 76

náboženského života místních muslimů patří vykonávání společných modliteb, umožnění platby zakátu, pořádání vzdělávacích kurzů pro děti a mládež či pravidelných přednášek pro muslimy nebo zájemce z řad většinové společnosti.291 A právě spřízněné samostatné organizace jsou většinou tím aktivním nástrojem, který spravuje jednotlivé dílčí projekty. V prvé řadě je to Union Muslimischer Studenten-Organisationen in Europa e.V. (UMSO), jejíž počátky je možné hledat již v roce 1963.292 V roce 1978 se pak v Islamisches Zentrum Aachen konala schůze, na které zástupci sedmi spolků už spolupracujících v rámci UMSO přetvořili tento orgán na registrované sdružení. Jak už naznačuje název, vznikla tak nová instituce snažící se o koordinaci práce studentských spolků na evropské úrovni.293 I UMSO se v roce 2004 připojila k dalším 63 muslimským institucím v Německu, které vydaly „Gemeinsame Stellungnahme islamischer Organisationen in Deutschland zur „Kopftuchdebatte" (Společné vyjádření stanoviska islámských organizací v Německu k tzv. debatě o šátcích).294 K tradičním mládežnickým organizacím v Německu se pak řadí Islamische Jugend Aachen e.V. (IJ),295 jejíž prezentaci nalezneme také na stránkách IZA. Náplní práce IJ je pořádání pravidelných setkání členů, poznávacích cest do tradičních muslimských zemí, výletů do okolí a v neposlední řadě také letních táborů. Detailem, který nám ukazuje na velice důležitou věc je to, že od srpna 2009 je IJ členem Aachener Jugendring e.V. Právě členství v této instituci sdružující místní organizace pracující s mládeží ukazuje na používání obecně přijímaných standardů pro volnočasové aktivity dětí a dospívajících. Může to tedy vypovídat o dlouhodobé snaze o otevřenou vnější prezentaci IJ a její zapojení do širších struktur spolků zabývajících se mládeží. Pro doplnění pestré nabídky aktivit nám ještě chybí představit Islamische Mädchengruppe Pro celkový obraz témat viz Nadua - das monatliche Seminar im IZA [online]. Cáchy: Islamisches Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V.,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . Vedle toho jsou to i pravidelná čtvrteční setkání, která vznikla již v roce 1987. 292 Srov. Kreitmeier,K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 85. 293 Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 62. Na oficiálních stránkách IZA však odkaz na UMSO nenalezneme. Zato je zde přiložen link na IMSU. 294 Celý text i se seznamem všech signatářů naleznete například i na Gemeinsame Stellungnahme islamischer Organisationen in Deutschland zur "Kopftuchdebatte" [online]. Bonn: Deutsche MuslimLiga Bonn e.V. Posl. úpravy 12.7. 2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . Jedná se o jednu z mála informací, které o sobě UMSO podává navenek. 295 Vlastní internetové stránky IJ jsou Islamische Jugend Aachen e.V. [online]. Cáchy: Islamische Jugend Aachen e.V.,  2008 [cit. 2010-02-26]. Dostupné na WWW: . 77 291

Aachen - Naschat (IMAN). V této organizaci v současnosti pracuje čtrnáct skupin dívek rozdělených podle věku a jazykového klíče.296 IMAN podle svých slov pořádá pro své členky různé vzdělávací kurzy týkající se základů islámské věrouky, literatury a umění, četby koránského textu a s tím souvisejících cvičení z arabského jazyka. Vedle primárně edukační činnosti se dívky mohou zapojit do organizování různých oslav a festivalů, které jsou obvykle spojovány se svátky islámského kalendáře. Pro sledování integračních snah Islamisches Zentrum Aachen je dobré vystihnout její navenek prezentovaný názor na mezináboženský dialog a s ním souvisejí možnou spolupráci s křesťanskými církvemi a dalšími náboženskými společenstvími. Centrum v této věci rádo poukazuje na hosty, které si zve jako přednášející v rámci pravidelných diskuzních setkání nebo na celoroční návštěvy skupinek z řad místních farních společenství nebo různých spolků.297 Zapojení různých skupin členů IZA do těchto forem dialogu se projevuje například v cášském diskusním kroužku „Náboženství pro mír“, Křesťansko-islámském ženském diskuzním klubu nebo v městské pracovní skupině s názvem „Dialog náboženství“.298 Další ze spřízněných organizací spadající však již do širšího okruhu je Islamische Gemeinde Köln e.V. (IZK), která byla založena v roce 1976. Kanceláře společnosti nalezneme v Kolíně nad Rýnem na adrese Höninger Weg 5. Zde je také mešita nesoucí jméno podle prvního tzv. správně vedeného chalífy Abú Bakra, která se mimo jiné zapojila v roce 2005 do „Dne otevřených mešit“.299 Původní hlavní centrum společnosti bylo na Michaelstraße 4. V rejstřících kontaktů na kolínské firmy je tento spolek charakterizován jako charitativní sdružení. V roce 2001 nakonec Islamische Gemeinde Köln e.V. rozvázala svoje spojení s IGD, ale na druhou stranu IZA si svůj vliv na chod kolínského spolku ponechal. Jak je vlastně možné sledovat propojení těchto organizací? Velice důležitým pramenem pro popis strukturálního a funkčního vztahu těchto institucí bývá jejich status. Obvykle se jedná o zakládající dokument, který bývá posléze měněn v různých záležitostech, které odkazují na ide-

296

Dohromady je to asi 200 dívek rozdělených do deseti arabsky a čtyř německy hovořících skupin. Informace byly zjištěny na začátku března 2010. 297 Při srovnání s českou situací je jistě signifikantní, že podobně se pravidelně vyjadřují i zástupci Islámské nadace v Praze - Pražské mešity v časopise Hlas Ústředí Muslimských náboženských obcí v ČR. 298 Více informací na Schmidt-Behlau, B. - Schwarze, A. (eds.): Im Dialog zum Miteinander- Ein Leifaden zur Begegnung mit Muslimen in der Erwachsenenbildung. Bonn : Institut für Internationale Zusammenarbeit des Deutschen Volkshochschul-Verbandes e.V. 2005, s. 112-113, 116-117. 299 Viz Liste der offenen Moscheen zum TOM 2005 [online]. Kolín nad Rýnem: Zentralrat der Muslime in Deutschland ,  2009 [cit. 2010-02-26]. Dostupné na WWW: . 78

ové transformace vlastní instituce. Ve statutu Islamische Gemeinde Köln e.V. je možné nalézt oddíl, který popisuje právní kroky navazující na potencionální situaci rozpuštění spolku. Sem patří i převod zbývajícího majetku na IZA.300

3.2.2 Šíá

Islamische Zentrum Hamburg (IZH) S ohledem na výrazně nižší počet vyznavačů šíítské větve islámu žijících v Německu zde funguje pouze několik takto profilovaných organizací. S tím pak souvisí míra dopadu prezentovaných náboženských aktivit na potencionální zájemce stojící mimo instituci. Významné místo mezi těmito organizacemi v Německu má jistě Islamische Zentrum Hamburg (IZH),301 které bylo v roce 1953 cílevědomě založeno jako spolek pro vybudování mešity. Jedná se o jednu z nejvlivnějších šíítských institucí v Evropě, která je tradičně chápána jako velice blízká současnému politickému systému v Íránu. Centrum je členem Rady šurá města Hamburk, Ústřední rady muslimů v Německu a Gemeinschaft der Ahl-Al-Bayt-Vereine (Společenství spolků Ahl-Al-Bayt).302 Pokud se podíváme na vrcholné představitele centra, jak se střídali v průběhu jeho poměrně pestré existence, hned pochopíme význam této instituce v Evropě, ale snad zprostředkovaně i pro íránský režim. V čele Islámského centra Hamburk totiž v minulosti stál například ájatolláh Sajjed Mohammad Hosejní Beheští (v letech 1965-1970)303 nebo například Dr. Hodždžatoleslám Sajjed Mohammad Chátamí (v Hamburku pracoval v letech 1978-1980). Ten se později stal prezidentem Íránské islámské republiky (v úřadu byl ve dvou volebních obdobích v letech 19972005).304 Z poslední doby je to mimo jiné i Dr. ájatolláh Sajjed Rezá Hosejní Nassab (v centru pracoval v letech 1999 až 2003). V letech 2004-2008 byl ředitelem centra

300

Podobné oddíly ve statutech institucí tohoto typu jsou poměrně časté. Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 62. 301 Viz Islamische Zentrum Hamburg [online]. Hamburk: Islamische Zentrum Hamburg ,  2008 [cit. 2010-02-22]. Dostupné na WWW: . Informace zde naleznete persky, arabsky, německy, turecky nebo anglicky. 302 Výraz ahl-Al-Bayt znamená doslova „lidé z domu, tedy z Prorokovy rodiny“. Odkazuje na význam Alího a Fátimy pro konstituci šíítského společenství. Gemeinschaft der Ahl-Al-Bayt-Vereine je mimo jiné zase členem Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V. (IRD). Pro obecné souvislosti viz např. Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008, s. 146-147. 303 Byl íránským politikem, předsedou íránské Revoluční rady a Nejvyššího soudu Íránu. 304 Viz Gombár, E.: Dramatický půlměsíc: Sýrie, Libye a Írán v procesu transformace. Praha: Karolinum 2001, s. 133-137. 79

ájatolláh Sajjed Abbás Ghaemmaghami Hosejní a jeho zástupcem Dr. Sajjed Mohammad Taghavi Násir.305 Základní součástí IZH je v Evropě architektonicky poměrně ojedinělá mešita nesoucí jméno šíítského imáma Alího (die Imam-Ali-Moschee) kterou nalezneme na břehu jezera Außenalster.306 Mešita je čtvrtou nejstarší v Německu a její vlastní stavba kompletně vznikla v letech 1960-65. Práce na výzdobě interiéru i exteriéru však s ohledem na technické a finanční problémy pokračovaly ještě v následujícím desetiletí. Základní kámen mešity byl položen 13. února 1961 a slavnostní otevření proběhlo na etapy v roce 1963 a 1965 podle vývoje stavby. Plán této na evropské zvyklosti poměrně atypické stavby byl navržen kanceláří architektů Schramm a Elingius a to ve spolupráci s íránským protějškem (provedeno později kanceláří Elingius & Niggemann). Typologicky se tedy jedná o klasickou ívánovou mešitu s kopulí a dvěma minarety.307 Pokud se využijí k modlitbě veškeré prostory, které jsou k tomu vhodné a rituálně uzpůsobené, vejde se podle oficiálních prezentací centra do mešity až 1500 osob. Věřící jsou klasicky rozděleni na ženy a muže. Od počátku devadesátých let 20. století vznikalo další zázemí, které třeba již nemělo přímou vazbu na ryze náboženský provoz IZH. V okolí mešity byla zařízena kuchyně s jídelnou, knihovna, kancelářské a studijní prostory nebo podzemní garáže. Podle vyjádření centra lze mezi jeho aktivity obecně zařadit vytváření prostoru a služeb pro správné vykonávání náboženských a sociálních povinností muslimy žijícími v Evropě. Díky pravidelným kontaktům s dalšími skupinkami rozesetými po celém Německu může IZH rozšířit svou práci i mimo Hamburk.308 Důležitým zdrojem informací o islámu v Německu a konkrétně o této instituci je centrem vydávaný časopis Al-Fadschr - Die Morgendämmerung mit Beilage "Salam" - Zeitschrift für

305

Hosseini je teolog, právník a filosof. Mimo své další aktivity je předsedou Islamisch-europäischen Union der Schia-Gelehrten und -Theologen (Islámsko-evropská unie šíítských učitelů a teologů, IEUS). Dr. Násir je právníkem a filosofem. V Hamburku mu v roce 2007 vyšla například kniha Tierrechte im Islam. 306 Řeka Alster v Hamburku vytváří dvě jezera a to větší Außenalster a vedle něj menší Binnenalster. Pro informace o architektuře centra viz Tietz, J.: Neue Moscheen. Islamische Sakralarchitektur in Deutschland. Kunst und Kirche, 2004, roč. 33, č. 4, s. 256-257. 307 Pro základní informace o tomto charakteristickém typu mešity viz např. Blairová, Sh-Bloom, J.: Architektura. In: Hattstein, M. - Delius, P.: Islám: umění a architektura. Praha: Slovart 2006, s. 504520. Další podklady např. v Curatola, G.: Islam. Visual Encyklopeia of Art. Florencie: Scala 2009, s. 94-119. 308 Například se jedná o Hannover a Münster. Více k tomu Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 63-64. 80

junge Muslime („Ranní svítání“ s přílohou „Pokoj“- časopis pro mladé muslimy).309 Již tři desítky let na jeho stránkách zájemci naleznou informace o mezináboženském nebo mezikulturním dialogu či o integračních procesech v západní Evropě. Vedle toho jsou zde zastoupeny články z oblasti islámské filosofie, práva, teologie nebo ekonomických koncepcí. V rámci sebereprezentací IZH se při popisu náboženských aktivit stejně jako u dalších významných muslimských institucí v Německu setkáváme s pestrou nabídkou možností. Centrum je podle svých slov otevřeno muslimům různých národností, kteří se zde mohou scházet na různých setkáních, pravidelných předepsaných modlitbách nebo k oslavám náboženských svátků. Nedílnou součástí provozu IZH jsou obřady spojené se životem člověka od obřízky, přes sňatky až po pohřeb. S tím pak souvisí i nabídka spolupráce s duchovním v rámci manželských poraden zaměřených na muslimy pocházející ze zahraničí nebo specializovaných kroužků pro konvertity. Centrum na svých internetových stránkách takto přiznává problémy, které mají nově příchozí do řad vyznavačů islámu, a to ze strany svých rodičů nebo dalších příslušníků většinové německé společnosti. Komunikace na venek je i pro IZH velice důležitou záležitostí, a proto věnuje pozornost pořádání přednášek a seminářů o různých tématech z kulturních a náboženských reálií islámských zemí. Tyto setkání jsou primárně určena žákům a studentům německých základních a středních škol. Dále pak k návštěvníkům dní otevřených dveří patří různé křesťanské nebo židovské náboženské komunity či další zainteresované občanské instituce. V neposlední řadě má IZH propracovánu také koncepci výuky islámu v edukačních kurzech přizpůsobených svou formou potřebám a schopnostem té nejmladší generace. Výuka je centrem nabízena v němčině a v perštině. K tomu se pojí také důraz na to, aby si děti v rámci kurzů vybudovaly solidní základy arabštiny. Dle toho, že podle IZH je v Německu nabídka kvalitních časopisů nebo publikací o islámu stále nedostačující, přetiskuje centrum edukační materiály k výuce islámu v dvouměsíční příloze výše zmíněného časopisu Al-Fadschr. K dalším aktivitám IZH zaměřeným na mládež patří skupina Schöne Aussicht („Krásný rozhled“). Tato organizace prezentuje sebe samu jako otevřenou všem zájemcům o spolupráci. Náplní

309

Více informací naleznete na Al-Fadschr - Die Morgendämmerung mit Beilage "Salam" - Zeitschrift für junge Muslime [online]. Hamburk: Islamisches Zentrum Hamburg e.V.,  2010 [cit. 201002-22]. Dostupné na WWW: . 81

práce jsou pak diskuze podporující smysl pro dialog a také sociální dovednosti potřebné pro samostatný život v současném Německu.

Ahlul-Beyt Moscheen- und Kulturverband e.V. Druhou významnou skupinou, kterou lze bez problémů zařadit mezi šíítské instituce, je Ahlul-Beyt Moscheen- und Kulturverband e.V. Počátky celého projektu byly poměrně komplikované a vše bylo nakonec realizováno v součinnosti s dalšími centry. Založení této instituce proběhlo 16. července 1994 v prostorech Islámského centra v Münsteru, a to pod hlavičkou Ahlul-Beyt Dachverband Europa e.V.310 Poté se 17. prosince 1994 konala v Duisburgu revize vlastního statutu organizace a její přejmenování na Ahlul-Beyt Moscheen- und Kulturverband e.V. Tohoto jednání se zúčastnili zástupci z dvanácti šíítských spolků z Duisburgu, Kolína nad Rýnem, Frankfurtu, Stuttgartu, Hagenu, Münsteru, Bochumi, Essenu a dalších měst. Členy organizace se mohou podle statutu stát jen ty spolky, které svou činností podporují cíle zastřešujícího sdružení. Základní důraz se zde klade na postupné budování jednotlivých společenství, které budou mít v budoucnosti plnohodnotné náboženské zázemí díky správě duchovních. To je pak určeno především členům jednotlivých spolků, ale různé další akce jsou otevřeny také zájemcům stojícím mimo instituci. V této práci má i v současnosti nejvýznamnější slovo právě Islámské centrum Hamburk.311 Pokud se podíváme na etnickou stránku věci, je docela zajímavé, že poměrně výrazná část jednotlivých spolků je tvořena Turky. Tato skutečnost částečně narušuje stereotypní chápání šíítského islámu ve vztahu k etnickým Íráncům.312 Právě tato skupina je v Turecku vedle alevitů stále náboženským disentem s ohledem na většinový sunnitský islám i státní orgány.313

310 Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 65. 311 Srov. Kreitmeier,K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 79. 312 Podle Petera Heineho jsou to pravděpodobně potomci Ázerbájdžánců, kteří se usadili po pádu osmanské říše usadili v teritoriálním Turecku (oblast Karsu). Do Německa pak přišli jako řadoví migrující pracovníci. Zmiňuje se o tom také Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 8. 313 Příkladem konfliktních vztahů mezi tureckými alevity a sunnity může být i incident v Sivasu z roku 1993. Viz Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 133. 82

3.2.3 Skupiny na okraji (ghulát) Föderation der Aleviten Gemeinden in Europa (AABF) Föderation der Aleviten Gemeinden in Europa (Federace alevitských obcí v Evropě, AABF)314 se sídlem v Kolíně nad Rýnem je německou zastřešující organizací místních alevitů, kteří jsou ve své většině etnickými Turky.315 Oproti sunnitským institucím vznikají alevitské spolky u našich západních sousedů poměrně později. Není to nic překvapivého, neboť i v Turecku žijí alevité většinou ve společenstvím do sebe uzavřených bez nějakých centralistických organizačních struktur.316 Jedním z vysvětlení nově nastalé situace může být i to, že teprve v posledních desetiletí došlo v určité části alevitských komunit k specifickému typu „náboženského obrození“. S tím souvisí i krystalizování pevnější struktury speciálních náboženských komunit, které se kulturně snaží odlišit od ostatních etnických Turků žijících v současném Německu.317 Tento proces je oboustranný, protože právě míra organizovanosti Turků v Německu byla pro část alevitů určitým vzorem pro jejich vlastní aktivity. V roce 1990 se tedy v Trebur-Astheim nedaleko Míšně ustanovilo Die Vereinigung der Aleviten-Gemeinden e.V.318 Od roku 1993 centrála působí v Kolíně nad Rýnem a federace byla založena 29. - 30. října o rok později. Pokud si všimneme formy AABF, jedná se o klasický příklad federativní struktura organizace. Zde jednotlivé samostatné spolky spolupracují aniž by se zcela sjednotily v určitou novou střešní organizaci. Noví členové pak tedy vstupují do jednotlivých místních komunit a ty rozhodují o jejich přijetí.319

Jak již název federace naznačuje, jedná se

o celoevropský projekt. Vedle Německa nalezneme členy spolků taky ve Francii, Viz Föderation der der Aleviten Gemeinden in Europa (AABF) [online]. Kolín nad Rýnem: Föderation der der Aleviten Gemeinden in Europa (AABF),  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 315 S ohledem na vývoj náboženského profilu Turecka a migrační vlny z oblasti jižní a jihovýchodní Anatólie směrem do velkých měst jsou někteří z alevitů žijících v Německu etnickými Kurdy. 316 Viz Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 8. Nebo Pirický, G.: Diyanet ako nástroj štátnej kontroly islámu v Turecku. Svojský laicizmus a sunnitský islám na odbore úradu vlády. In: Rácová, A. (ed.).: Štát a náboženstvo v Ázii a Afrike. Bratislava: Slovac Adademic Press 2006, s. 53-54. 317 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 59. 318 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 64. 319 Ze statutu federace vyplývá možnost založit v určitém městě jen jedno společenství. Při srovnání s podobným typem organizací to není zcela běžné, neboť to zcela přesně nereflektuje přítomnost společenství v hospodářských centrech země. K významným spolkům sdruženým v AABF patří například Alevitische Kulturzentrum Mannheim e.V., Alevitisch-Bektaschitische Kulturinstitut e.V. v Bonnu nebo Alevitische Kulturzentrum v Kolíně nad Rýnem. 83 314

Rakousku, Švýcarsku nebo ve Velké Británii. V čele AABF v současnosti stojí Turgut Öker. Podle jeho slov mělo AABF v roce 2000 86 členských spolků, které zahrnovaly 20-30 000 členů. Při popisu Föderation der Aleviten Gemeinden in Europa je vhodné mimo jiné podotknout, že AABF udržuje živé kontakty s různými obdobnými organizacemi alevitů/bektašíje v Turecku a také s místními spřízněnými politickými stranami. 320 Ve své prezentaci si federace klade za hlavní cíl zachování kulturní identity alevitů a podporu rozvoje jejich vlastních filosofických a náboženských hodnot. To vše se tedy má uskutečňovat v rámci obecných společenských specifik života v současné Evropě. Dále lze v jejich stanoviscích vysledovat zajímavou kombinaci identifikačních postojů, která není výhradně specifická pouze pro alevitská společenství, neboť podobná prohlášení lze číst i na straně některých sunnitských komunit tureckých muslimů žijících v Německu. Konkrétně v případě AABF se jedná o přiznanou snahu propojit

v rámci

utvrzování

sebevědomí

nastupující

generace

laickou

a demokratickou identitu s alevitským kulturním profilem.321 To je nejobecnější rámec, v němž se podle federace má pohybovat i školní vzdělávání mládeže. Oproti ostatním sice typologicky podobným společenstvím však nemají alevité zcela ekvivalentní prostředky k dosažení těchto cílů. Nenalezneme zde zcela totožné mešity s tradicí koránských kurzů otevřených všem zájemcům nebo vyučování islámu přibližně na středoškolské úrovni.322 Tyto rozdíly pramení z věroučných specifik a ze základních forem tradiční organizace komunit. To vše je pak potřeba popisovat v souvislosti s historickým vývojem vztahů alevitů k většinové sunnitské populaci a naopak.323 Pro charakteristiku práce alevitských společenství je jistě důležité zmínit i Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V. (Federace alevitské mládeže v Německu, BDAJ). BDAJ byla podle svého vyjádření založena v roce 1993 jakožto

320

K specifikům politického vývoje viz například Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 57-58. 321 Podobné prohlášení vycházející ze statutu AABF charakterizuje i spolky a organizace v Turecku, se kterými podle svého vyjádření federace spolupracuje. Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 65. 322 Srov. Kreitmeier,K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 80. 323 Místa jejich náboženských shromáždění se nazývají turecky cemevi. Pro vystižení specifik nauky alevitů a jejich vztahu k většinovým sunnitům viz např. Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 8. Pro další informace viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 36-41. 84

nezávislá mládežnická organizace. 324 V porovnání s dalšími podobnými institucemi, které vyšly přímo z komunit přistěhovalců a pracují s mládeží, je poměrně úspěšná a to i na celostátní úrovni. Podařilo se jí zapojit i do sítí německých organizací s podobnou náplní práce, které však nejsou primárně založeny na náboženských základech a obecně se řadí spíše k občanským iniciativám.325 Struktura BDAJ má dvě hlavní složky: v centrálním sdružení se sídlem v Kolíně nad Rýnem pracuje spolkové vedení společně s kontrolní a disciplinární komisí. O stupínek níž stojí pět zemských spolků a to konkrétně v Bavorsku, Severním Porýní-Vestfálsku, Hesensku, Bádensku-Württembersku a v tzv. okruhu Sever. Dohromady pak spojuje 75 základních skupin a 40 dalších je registrováno jako přidružená uskupení.326 Pro přesnější vystižení obecného vlivu BDAJ na integraci alevitské mládeže zatím chybí další podklady, neboť oficiální odhady počtu členů zatím nejsou na celostátní úrovni zveřejněny.327 Podle vlastního vyjádření patří mezi její cíle vytvořit vhodné podmínky pro všestranný rozvoj života alevitské mládeže žijící v Německu.328 K tomuto organizuje různé aktivity, kam můžeme zařadit například pořádání přednášek na témata týkající se integrace, lidských práv, životního prostředí, ale třeba i boje proti drogám a kriminalitě. Podobnou náplň mají i specializované víkendové diskusní semináře.

Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland V základním dělení patří Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland (Ahmadíjská muslimská společnost ve Spolkové republice Německo, AMJ)329 k tzv. kádijánské větvi. Z tohoto pak vyplývají různá specifika týkající se

Viz Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V. [online]. Kolín nad Rýnem: Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V.,  2009 [cit. 2010-03-02]. Dostupné na WWW: . Informace zde naleznete většinou v němčině. Je to viditelný posun od internetové prezentace AABF, která je v drtivé většině v turečtině. Centrála BDAJ i AABF (!) sídlí na adrese Stolberger Str. 317, Kolín nad Rýnem. 325 BDAJ je přidruženým členem Deutschen Bundesjugendring (DBJR) a jedná o získání plného členství. 326 V Bavorsku pracuje 8, v Severním Porýní-Vestfálsku 24, v Hesensku 12, v BádenskuWürttembersku 23 a nakonec v tzv. okruhu Sever 8 spolků. 327 Orientační odhad z roku 2004 hovoří o 3000 členech sdružených jen ve spolkové zemi BádenskoWürttembersko. Srov. Kiral, D.: Wo ein Wille ist, da ist ein Weg. In: Landesjugendring BadenWürttemberg (Hrsg.): Ring frei – für Vielfalt. Stuttgart: Landesjugendring Baden-Württemberg 2004, s. 33-34. 328 Pro doplnění o obecný rámec Severního Porýní - Vestfálska viz například Jagusch, B.: Anerkennung von Selbstrepräsentation als Baustein der interkulturellen Öffnung. Überblick, 2006, roč. 12, č. 3, s. 6-11. 329 Viz Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland [online]. Frankfurt am Main: Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland,  2007-2009 [cit. 2009-06-01]. 85 324

napojení německé organizace na toto celosvětové hnutí nebo institucionalizaci společnosti u našich západních sousedů.330 Ve své většině jsou vyznavači ahmadíje v Německu etnickými Pákistánci a dále sem patří menší skupinky Němců, Turků a Bosňáků. Kádijánská větev hnutí se po dlouhou dobu snažila vybudovat si zázemí v Berlíně. Nakonec se jim podařilo po II. světové válce otevřít centrálu v Hamburku. V roce 1955 zde totiž vzniklo Ahmadiyya Bewegung in der Bundesrepublik Deutschland e.V. Od roku 1969 se hlavní centrum AMJ nachází ve Frankfurtu nad Mohanem, kde stojí v současnosti již tři mešity.331 Vedle toho v Německu nalezneme dalších třicet šest spolků.332 Svůj současný název Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland společnost používá od roku 1988. Kádijánská ahmadíja je v Německu velice známá díky své bohaté publikační činnosti, důrazu na misijní činnost prostřednictvím médií333 a i s tím souvisejícím zájmem o mezináboženský dialog. Klíčový význam pro tuto práci má jistě nakladatelství „Islám“,334 v jehož nabídce si může zájemce vybrat například knihy o historii hnutí a specifikách nauky ve vztahu k tradičním islámským doktrínám. Dále je zde možné koupit převod koránského textu do němčiny a k tomuto i příslušný výklad napsaný kádijánskými náboženskými autoritami. Mezi velké úspěchy řadí německé hnutí i pořádání celosvětového setkání členů kádijánské větve hnutí ahmadíja, které se konalo v roce 1996 v Mannheimu.335 Stejně jako další významnější muslimské organizace v Německu má i AMJ svá sdružení zaměřená na práci s mládeží. V tomto případě je zastřešující institucí Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland (Společenství služebníků ahmadíje Německo,

Dostupné na WWW: . Nalezneme zde internetové odkazy i na centra v Rakousku (Vídeň) a Švýcarsku (Curych). 330 Pro rekonstrukci napojení německé společnosti na celosvětové hnutí viz status Ahmadiyya-MuslimJamaat in der Bundesrepublik Deutschland. 331 Srov. Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 65. 332 Frankfurtskou centrálu stejně jako kanceláře Verlag der Islam nalezneme na Genfer Straße 11. V Berlíně jsou dvě tradiční centra. Dále je to například Kolín nad Rýnem, Mnichov, Hamburk (první mešita vybudovaná v Německu po druhé světové válce), Brémy, Augsburg, Marburg nebo Würzburg. 333 Nejen mezi německými členy této větvě hnutí je populární mezinárodní televizní stanice Muslim Television Ahmadiyya International. Základní informace najdete na Muslim Television Ahmadiyya International [online]. Londýn: Muslim Television Ahmadiyya International,  2009 [cit. 2009-0601]. Dostupné na WWW: . 334 Kompletní nabídku a další informace naleznete na Verlag der Islam [online]. Frankfurt nad Mohanem: Verlag der Islam,  2006 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: . 335 Shromáždění se zúčastnilo 25 000 osob. Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 71. 86

MKAD), která zde pracuje již na celostátní úrovni.336 Určitá specifika této konkrétní instituce je možné vidět v tom, že spolky sdružují výhradně muže od patnácti let a na druhou stranu členem lze být až do čtyřiceti let věku. První podobná společenství byla v zahraničí založena již v roce 1938 a v Německu se tak stalo v roce 1973. Tehdy vzniklo první regionální sdružení, a to konkrétně v Hamburku. Z tohoto jasně vyplývá, že se jedná o jednu z mnoha národních poboček organizace, která koordinuje podobné aktivity ve všech zemích s vyšším počtem vyznavačů kádijánské větve hnutí. V současnosti má AMJ podle svého vyjádření okolo 4500 členů, kteří jsou organizováni do osmi regionů (Sever, Západ, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Jih, Jihozápad a Muqami). Součástí každého regionu je vždy několik zón. Jednu zónu tvoří na té nejnižší úrovní určitý počet místních společenství. Celkem je to čtyřicet zón tvořených dohromady dvě stě třiceti osmi společenstvími. V čele každého z nich stojí vedoucí, který je vyššímu vedení zodpovědný za práci spolku. Vedoucí na úrovni regionů a zón pak spolupracují s poradními orgány. Z celé prezentace společenství jasně vyplývá, že je zde prosazována pevná centralistická struktura.337 Významnou součástí práce jednotlivých národních poboček je každoroční velké shromáždění členů (Salana Ijtema).338 V tom německém případě se tří denní duchovní obnova konala od roku 1980 vždy na konci srpna v Bad Kreuznachu. Od roku 2006 se pro setkání využívají také prostory výstaviště v Mannheimu. Během těchto tří dní se v pestrém programu vystřídá vedle náboženských shromáždění celá další řada sportovních (opět v první řadě fotbal, volejbal, basketbal nebo například typický kriket) nebo kulturních akcí (přednášky, přednes koránského textu apod.). Tato charakteristika se nakonec vztahuje na veškerou práci AMJ, neboť podle jejich vlastních slov

zde

jde

o komplexní

rozvoj

náboženského,

národního,

kulturního

i společenského života jednotlivých členů s tím, že jednotlivec by měl mít stále na paměti také dobro celého společenství. Cílem je pak zvýšit pomocí různých forem

Viz Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland [online]. Frankfurt am Main: Majlis Khuddamul-Ahmadiyya Deutschland ,  2009 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: . Oproti dalším prezentacím ahmadijských skupin v Německu jsou tyto konkrétní internetové stránky dobře přehledné a hlavně na nich zájemce nalezne celou řadu zajímavých informací v němčině. 337 Veškeré posty ve vedení AMJ na všech jednotlivých úrovních mají vždy arabský název s tím, že použitá terminologie je integrální součástí nauky hnutí. 338 Informace nalezneme na speciální prezentaci každoročních slavností na internetových stránkách Salana Ijtema Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland [online]. Frankfurt am Main: Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland,  2009 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: . 87 336

práce náboženské i obecné vzdělání mládeže. V čele shromáždění stojí speciální výbor, který má na starosti kompletní organizaci všech možných záležitostí, jež jsou s pořádáním podobných velkých akcí spojeny. Jde mimo jiné i o to zkoordinovat do detailu práci desítek dobrovolníků, kteří se rekrutují z jednotlivých místních poboček AMJ. Ahmadiyya Anjuman Isha'at Islam Lahore339 Kontinuální aktivity láhaurské větve hnutí ahmadíja v Německu můžeme prakticky sledovat již od dvacátých let 20. století. Jak jsme si již povšimli v oddílu věnovaném se historii islámu v Německu před II. světovou válkou, právě v berlínské čtvrti Wilmersdorf byl v tomto období vybudován zajímavý komplex budov. S rozvojem dalších islámských institucí v Berlíně po II. světové válce ztratila láhaurská větev ahmadíje své tradiční významné postavení mezi muslimskými organizacemi. S příchodem muslimských ekonomických migrantů v šedesátých letech 20. století do Německa se sem ze svého londýnského působiště vrátili i misionáři láhaurské větve hnutí ahmadíja. Ti pak pracovali hlavně v rámci jednotlivých spolků v malých provizorních mešitách. Jejich vliv na německou většinovou společnost skrze tzv. Berlínskou misijní společnosti byl v tomto období výrazně omezený.340 Pokud si všimneme současných dějin, jeví se rok 1990 jako zásadní. V tomto roce vznikla v Berlíně Gesellschaft zur Erhaltung der Moschee e.V. a z ní se poté vyvinula Ahmadiyya Anjuman Ishaat-i-Islam (Lahore).341


der Verband der Islamischen Kulturzentren (VIKZ) Svaz islámských kulturních center (Verband der Islamischen Kulturzentren e.V, VIKZ)342 patří díky předchozí tradici (první centrum vzniklo v Kolíně nad Rýnem již 15. 9. 1973) a svému založení 19. června 1980 mezi nejstarší převážně turecké isViz Ahmadiyya Anjuman Isha'at Islam Lahore [online]. Berlín: Ahmadiyya Anjuman Isha'at Islam Lahore,  1999-2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 340 Berlin Muslim Mission [online]. Berlín: Berlin Muslim Mission ,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: < http://berlin.ahmadiyya.org/>. 341 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 71. 342 Viz Verband der Islamischen Kulturzentren e.V [online]. Kolín nad Rýnem: Verband der Islamischen Kulturzentren e.V,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . Centrálu nalezneme v Vogelsanger Straße 290, Kolín nad Rýnem. 88 339

lámské organizace v Německu.343 S tři sta místními spolky a jejich 20 000 členy se Svaz řadí k předním zde působícím muslimským institucím.344 V odborné literatuře se k tomuto číslu ještě připojuje odhad počtu příslušníků různých dalších spolků, které se hlásí k idejím Svazu islámských kulturních center, takže souhrn se pohybuje mezi osmdesáti až sto tisíci osob.345 Podobně jako další srovnatelné spolky v Německu se tato instituce prezentuje jako nezisková organizace, která svou činnost zaměřuje v prvé řadě do náboženské oblasti a s tím souvisejících kulturních a sociálních okruhů. Opět se tedy setkáme s modelem, že svaz své dílčí aktivity představuje jako projekty probíhající v souladu s ústavním pořádkem Spolkové republiky Německo a v návaznosti na liberální demokratické principy státu. Provoz jednotlivých center je financován ze dvou zdrojů. Nejprve jsou to pravidelné měsíční příspěvky členů organizace a druhým zdrojem jsou možné nepravidelné dary ze strany spřízněných muslimů, kteří nejsou členy Svazu. Na počátku Svazu islámských kulturních center stojí hnutí Süleymanci tvořené následovníky sufijského kazatele Süleyman Hilmi Tunahan (1888-1959), který byl významným šejchem mystického bratrstva nakšbandíja.346 Hnutí Süleymanci vystupovalo od počátku jako náboženská odpověď na sekulární rozvoj Turecka, což se projevuje v tradičních vztazích současných organizací představujících odlišné postoje ke směřování moderních dějin této země. Mezi zakladateli VIKZ byli absolventi státních i soukromých škol pro islámské kazatele (tur. Imam-Hatib liseli), kteří byli právě následovníky tohoto významného kazatele.347 Pokud se podíváme na profil současných duchovních pracujících v jednotlivých centrech svazu, jedná se podle slov VIKZ většinou o muže z druhé generace přistěhovalců, kteří své náboženské vzdělání získali již zde v Německu. Důraz se tedy klade na jejich německé vzdělání,

343

Informace o přesném datu založení je z oficiálních stránek centrály VIKZ. Dr. Thomas Lemmen píše bez dalšího vysvětlení 29. června 1980. Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 47. 344 Viz Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 312. 345 Srov. Renz, A. - Leimgruber, S. Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co. 2004, s. 27 a Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.) Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog, 2005, s. 341. 346 Další informace v češtině naleznete např. v Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1992, s. 172. V němčině např. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 130-134. Ke vztahu k nurculuk srov. Pirický, G.: Islám v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda 2004, s. 62-66. 347 Tento typ škol souvisí s přeměnou tureckého školství po kemalistické revoluci. Konkrétně v návaznosti na zrušení tradičních madras v rámci Aktu unifikace vzdělání. V současné době se okolo tohoto typu škol a uplatnění absolventů vedou politické debaty a spory. K bližším informací například Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 34. 89

chápání kontextu života v západních demokraciích a v neposlední řadě také na dobrou znalost německého jazyka. Svaz poukazuje ve svých prezentacích na jednu zajímavou věc. Ohrazuje se vůči neustálému označování svých členů jakožto tzv. „Süleymancilik“, neboť v návaznosti na toto se obvykle ze strany různých organizací a dalších institucí ozývají výhrady proti VIKZ jakožto „úchylkářům“ od linie sunnitského islámu.348 Očividně je tato záležitost dlouhodobě diskutována a nejedná se o jednoduchou terminologickou nuanci, nad kterou by se snad jen mávlo rukou.349 Klasické vysvětlení mluví o tom, že svaz je součástí sunnitského islámu s ohledem na příklon k hanífovské právní škole a významnému postavení teologa Abú Mansúra Máturídího ze Samarkandu (zemřel roku 944), který je ve své osobě garantem pravověří, obecně bez problému přijímaným.350 Podobné komentáře se poté vztahují k osobě Süleymana Hilmi Tunahana, jeho přímým následovníkům a v neposlední řadě právě zakladatelů VIKZ v Německu.351 Svaz islámských kulturních center se vyznačuje tradičně silnou hierarchičností a je doslova učebnicovým příkladem centralistického pohledu na správu organizace.352 Tedy konkrétní Kulturní centra doslova rozesetá po celém Německu jsou místními společenstvími VIKZu, který je přímo organizuje ze své centrály v Kolíně nad Rýnem.

VIKZ Filiálka A

Filiálka B

Filiálka C

Vyobrazení č. 4: Centralisticky strukturovaná organizace – příklad Verband der Islamischen Kulturzentern (VIKZ) 348

Tento problém reflektuje i mé zařazení VIKZ do oddílu Skupiny s mystickými kořeny. Organizace tedy není přímo jmenována mezi sunnitská společenství v Německu, ale na druhou stranu podle mého názoru nepatří tradičně mezi ghulát. 349 Srov. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 35. 350 Základní informace naleznete v češtině např. v Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1992, s. 65. Doplnění pak v Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 6. 351 Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 49-51. 352 Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck Mnichov 2002, s. 56. 90

V prvních desetiletích byla práce Svazu zaměřena hlavně na migrující ekonomické přistěhovalce, kteří se po několika letech vraceli zpět do své původní vlasti. Logicky tedy od svého počátku VIKZ pracoval v pronajatých prostorech. Změna jeho členské základny, kterou s sebou přineslo humanitární sjednocování rodin, a zájem muslimů o trvalé usazení se v Německu vedl mimo jiné k tomu, že centra postupně vznikala v novostavbách nebo VIKZ zakoupil pro přestavbu prostor určených k modlitbám budovy, které měly původně naprosto odlišnou funkci.353 V celém Německu probíhal vznik center podobným způsobem. Obvykle se v některém konkrétním městě s vyšší muslimskou populací vykrystalizovala skupinka věřících, které měla zájem o vybudování spolku a hlavně prostorů určených k pravidelným modlitbám. Místní vyhledali vhodný objekt a z kolínského centra Svazu následovala finanční, logistická a organizační pomoc určená k založení místního společenství. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že VIKZ žádal již v roce 1994 u Ministerstva kultury Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko status veřejnoprávní korporace (něm. Körperschaft des öffentlichen Rechts) a doposud jej nezískala.354 Mezi významné organizace pracující hlavně v sociální oblasti, které se postupně staly spolupracovníky VIKZ, byly i Islamische Wohlfahrtsverband e.V. a Islamische Bildungswerk e.V.. Jedná se hlavně o práci s dětmi, mládeží, nemocnými a staršími členy komunit. Dále sem patří práce v rodinném prostředí a v letech 1999-2000 vzdělávání dospělých v Islamische Akademie Villa Hahnenburg. 355 Podle prezentace svazu vytváří i tato organizace (vedle všech ostatních) prostor pro náboženský život muslimů v Německu. Pouhé řešení problémů spojených se sociálními otázkami života v západní demokracii podle nich nestačilo k tomu, aby se zde vyznavači islámu mohli cítit dobře. Také pro tuto instituci se podle jejích slov stalo úkolem organizování aktivit zaměřených na rozvoj duchovního života a předávání náboženské nauky a zásad nastupujícím generacím. Pokud se tedy podíváme na náboženskou činnost místních center VIKZ, obvykle sem patří pravidelné společné modlitby věřících. Jako v ostatních případech námi sledovaných muslimských institucí v Německu, Rakousku a Švýcarsku i zde se větší počet věřících schá353

Pokud se podíváme na konkrétní čísla, tak z 300 spolků 160 vlastní budovu, ve které pracuje. Ostatní jsou v pronájmu. 354 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 48. 355 K sociální práci jednotlivých muslimských organizací pracujících na území Německa viz Sachße, Ch. - Tennstedt, F.: Die Bundesrepublik- Staat und Gesellschaft: Eine Einführung für soziale Berufe. Weinheim: Juventa 2005, s. 130-141. 91

zí k páteční polední modlitbě a k shromážděním na oslavu různých svátků v průběhu každoročního cyklu islámského kalendáře. I v jednotlivých centrech VIKZ mají muslimové možnost vykonat rituály spojené s životem člověka, jako je obřízka, zasnoubení, svatba nebo pohřeb. Stejně jako v dalších velkých organizacích i zde nalezneme specializovaný odbor instituce k podpoře účasti členů na pouti do Mekky a vedle toho také pohřební fond.356 Dále se vytvářejí dobrovolné edukační kroužky dětí nebo dospělých, ve který se probírá základní věrouka islámu. Podle vyjádření svazu je cílem těchto hodin vložit náboženskou praxi do každodenního života pomocí recitace a chápání koránského textu. S tím vším tedy souvisí také výuka základů arabštiny, která je nutná pro dobré zvládnutí četby Koránu a také provádění společných ritualizovaných modliteb. Pod sociální aktivity koordinované přímo duchovními správci mešit pak většinou spadají charitativní akce zaměřené obvykle na členy centra, kteří se společně se svými rodinami dostali do svízelné ekonomické situace. Mezi speciální aktivity VIKZ zaměřené na podporu integrace svých členů do západní společnosti je projekt prodejen tradičních halál potravin a dalšího spotřebního zboží pod názvem ‘Merkez’ Handels GmbH für Konsumgüter. Svaz podle svých slov, stejně jako další podobně strukturované celostátní organizace, klade primárně důraz na komunikaci s místními zástupci samosprávy, státní správy a náboženských společenství (s ohledem na náboženský profil současného Německa hlavně křesťanských, židovských nebo muslimských). VIKZ se proto prezentuje jako organizace otevřená všem zájemcům o islám nebo spolupráci na konkrétních projektech reflektujících potřeby místních komunit. Přes navenek vyjádřenou přístupnost zájemcům bez nacionálních nebo specificky religiózních kritérií vysvítá stále z logiky věci, že většina členů center nebo zájemců o jejich aktivity jsou muslimové tureckého původu, kteří v rámci svého náboženského profilu preferují mystické akcenty VIKZ. V návaznosti na vnější prezentaci je i v jednotlivých společenstvích svazu zakázána politická činnost v rámci spolků. Hlavní dopad aktivit VIKZ je podle komentářů některých odborníků směřován hlavně na starší generaci přistěhovalců.357

356

Viz Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 49. 357 Viz Beránek, O. – Ťupek, P.: Dvojí tvář islámské charity. Brno: CDK 2008, s. 171. 92

Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur V Německu nalezneme také některé organizace, které se při svém vzniku nechaly inspirovat učením Saida Nursího a patří tedy do širokého hnutí Nurculuk.358 Nejzásadnější z nich je Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur, která zde představuje zahraniční odkaz práce významné postavy moderního tureckého islámu Fethullaha Gülena.359 Základy práce hnutí v Německu byly položeny 14. ledna 1979, kdy za účelem propagace učení Saida Nursího vzniklo Jama’at un-Nur Köln e.V.360 Z tohoto důvodu byla ve dvaatřiceti městech postupně budována síť výukových center (medres), které jsou buď spojeny v jednu kooperační skupinu, nebo v posledku působí samostatně.361 Součástí jejich práce bylo vydávání časopisu a pořádání konferencí či přednášek.362 Organizace se ve svém statutu charakterizuje jako centralisticky řízená s tím, že jejím záměrem je působit po celém území Spolkové republiky Německo. Mezi nejvýraznější centra pak patří Islamische Jugendzentrum Ahlen e.V., Jama' at-un Nur Düsseldorf,363

die

Bediüzzaman-Said-Nursi-Kulturstiftung

s hlavním

sídlem

v Aschaffenburgu nebo Islamische Gemeindedienst e.V. v Berlíně. Jistě si zaslouží zmínku práce samostatných nakladatelství, kterými jsou Asya Verlags GmbH v Kolíně nad Rýnem a Ittihad Druck- und Verlags GmbH v Berlíně. Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur je mimo jiné také členem Islámské rady pro Spolkovou republiku Německo. Z prezentace Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur jasně vyplývá její zájem o propojení moderních forem interpretace koránského textu s dalšími současnými způsoby organizace náboženského života muslimů žijících v současném Německu.

358

Viz Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 6. SpulerStegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 134-136. 359 K postavě F. Gülena viz Pirický, G.: Islám v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia. Trnava: Univerzita Sv. Cyrila a Metoda 2004, s. 78-128. 360 Centrum nalezneme v Kolíně nad Rýnem na Neustr. číslo 11. Srov. Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 81. 361 Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 53. Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2000, s. 24-25. 362 Na internetové prezentaci Jama' at-un Nur nalezneme odkaz na Ayasofya Zeitschrift [online]. Halle: WIR - Verein für Wissenschaft, Integration und Dialog e.V.,  2009 [cit. 2010-03-08]. Dostupné na WWW: . 363 Viz Jama' at-un Nur Düsseldorf [online]. Düsseldorf: Jama' at-un Nur Düsseldorf,  2008-2010 [cit. 2010-03-08]. Dostupné na WWW: . 93

Sama sebe charakterizuje jako reformní hnutí, které klade důraz na využití výsledků moderních technologií a vědy pro hlásání islámu.364

Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. (DML-Bonn) Jak již bylo řečeno v oddíle věnovaném sunnitským organizacím v Německu, Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. (DML-Bonn)365 se v roce 1989 oddělila od Deutsche Muslim-Liga. Z prvního spolku v Bonnu, který se zformoval o dva roky dříve, se postupně vytvořila společnost s celostátním významem. Vznikla tak nezávislá instituce, která byla již od svého založení pod zásadním ideovým vlivem Bashira Ahmada Dultze.366 Ten se narodil roku 1935 v Královci a po evakuaci Východního Pruska se v roce 1947 nakonec dostal se svou rodinou do Hamburku. V roce 1950 konvertoval k islámu a o dva roky později se stal zakládajícím členem Deutschen Muslim-Liga e.V., Hamburg. Své další vzdělání z oblasti islámu absolvoval v Lýbii, kde se také oženil s muslimkou. Pro specifikaci zásadních názorových proudů uvnitř DML Bonn je jistě důležité, že Dultz je mimo celou řadu svých dalších aktivit také významným představitelem mystického bratrstva As-Safinah (tradice šázilíja).367 Jeho osobní význam se tradičně klade hlavně do geografické oblasti německy mluvících zemí. Z tohoto důvodu se pak DML-Bonn řadí mezi organizace s mystickými kořeny.368 Jeden ze zajímavých základních prvků nové instituce byl důraz na mezináboženskou spolupráci a to pochopitelně hlavně s křesťany a židy. Podle statutu Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. její členové „poslušni koránským příkazům dobře vycházejí s vyznavači náboženství knihy. Hájí svá práva zakotvená v koránském textu, a to

364

Myšlenky Fethullaha Gülena v Čechách propaguje organizace Mozaiky o.s. Platform Dialog. Vedle celé řady zajímavých akcí mohla laická i odborná veřejnost navštívit jejich prezentaci na konferenci „Duchovní život ve svobodné společnosti. Dvacet let náboženské svobody u nás", která proběhla 10. - 11. 3. 2010 na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Více informací naleznete na Mozaiky o.s. Platform Dialog. [online]. Praha: Mozaiky o.s. Platform Dialog,  2009 [cit. 201001-21]. Dostupné na WWW: . 365 Srov. Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. [online]. Bonn: Deutsche Muslim-LigaBonn e.V.,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . 366 Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 120. 367 Obecné informace k tomuto mystickému bratrstvu naleznete např. v Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 238-240. Mendel, M.: Šázilíja. In: Pavlincová, H. – Horyna, B. (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: nakl. Olomouc 2003, s. 634. 368 Pro kompletní názorové, strukturální i personální propojení DML Bonn s touto skupinou viz Tariqah As-Safinah [online]. Bonn: Tariqah As-Safinah, Posl. úpravy 18.01. 2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 94

i v islámském světě“.369 Tento akcent si podle svého vyjádření liga udržela až do současnosti, což se projevuje na jejích nabízených aktivitách. DML Bonn konkrétně spolupracuje například s Hedwig-Dransfeld-Haus e.V. (HDH), kde spolupořádá pravidelné Ständige Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa (Soustavné konference židů, křesťanů a muslimů v Evropě JCM).370 Členové ligy se dále angažují v Christlich-Islamische Gesellschaft e.V. (CIG) v Kolíně nad Rýnem nebo v německé sekci Weltkonferenz der Religionen für den Frieden (WCRP).371

3.3 Otázky týkající se integrace 3.3.1 Modlitby Problematice času s ohledem na jeho základní existenční protikladnost se věnoval v útlé knížce s názvem „Posvátné a profánní“ významný religionista rumunského původu Mircea Eliade. Autor uvádí své pojednání o sakrálním čase tezí, že pro „náboženského člověka“ existují dva typy času. Prvním je čas posvátný, který se projevuje v náboženských slavnostech. Do protikladu k němu staví autor čas profánní, charakterizovaný prožíváním běžného každodenního života. V tomto protikladu Eliade vykresluje model moderního člověka, který je charakterizován jako nenáboženský, což se projevuje i na jeho prožívání času. Výjimečnost období slavení již není v jeho případě vztažena k posvátnému principu.372 Vyjděme tedy obecně z této dichotomie jakožto teoretické inspirace pro naše pojednání. Budeme se snažit vystihnout problematiku stejného, nebo odlišného pojetí času v islámu ve srovnání se společnostmi západního typu s jejich křesťanskými základy. Na příkladě tureckých muslimů žijících v současném Německu lze ukázat význam náboženství pro integraci do většinové nemuslimské společnosti. Moderní evropskou liberální společnost západního typu, jejíž výsledná podoba je také ovlivněna 369

Srov. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 69. 370 V Hedwig-Dransfeld-Haus e.V. pracuje také například Bendorfer Forum für ökumenische Begegnung und interreligiösen Dialog e.V. Informace k námi zmiňované konferenci naleznete na Ständigen Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa [online]. Berlín: Ständigen Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa ,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . 371 Viz Weltkonferenz der Religionen für den Frieden [online]. Witten: Weltkonferenz der Religionen für den Frieden,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 120. 372 Srov. Eliade, M.: Posvátné a profánní. Praha: Česká křesťanská akademie 1994, s. 49–80. 95

dějinami křesťanských tradic, lze charakterizovat mimo jiné heterogenním chápáním času, kdy je vedle každodenních profánních povinností občana vymezen privátní prostor pro prožívání náboženství. Naplnění tohoto prostoru záleží pak na rozhodnutí jednotlivce – např. akceptovat ohraničený sakrální čas veřejných bohoslužeb. Tato dichotomie profánního a sakrálního prostoru života s jeho časovými charakteristikami se vyvíjela společně se specifikací významu a obsahů pojmů jako je například společnost, národ, právo nebo postavení občana. Z tohoto úhlu pohledu mají turečtí muslimové v současné německé společnosti složitější postavení. V prvé řadě se projevuje vlastní charakter islámu, který ve svém tradičním pojetí vyznává jednotný pohled na lidský život s ohledem na prožívání časovosti. Klíčem je porozumění pojmu islám – „oddání se“, kde se však neruší individuální aktivita, ale vyzdvihuje jednání člověka v jeho a v Božím zájmu. Muslim je tak neustále dobrovolně podřízen Alláhovi a vzor pro své jednání hledá v příkladu Proroka. Vztah člověka k Bohu charakterizuje také pojem arab. ímán – „víra“. Muslim přijímá závazek podrobit se Alláhovi a věřící (arab. mu´min) v naprosté důvěře nepochybuje o jeho příkazech. Teoreticky jsou tyto pojmy zcela zaměnitelné, avšak prakticky význam pojmu muslim vzdaluje pojem islám od výrazu ímán. Zde není tak důležité, zda se člověk s vnitřním zaujetím podrobuje Alláhovi, nýbrž zda navenek vystupuje jako člen ummy – muslimské obce, což nemusí nutně činit na základě své víry. Naopak ímán a mu´min nemohou být odděleny od vnitřního předsvědčení a pochopeny jako předstírání víry. Jednota islámu a víry je pak obecně společensky velice těžce dosažitelným ideálem. Pokud je islám chápán jako společenské vědomí, pak nepřijmout ho v této podobě znamená dostat se na sám okraj, nebo dokonce vyřadit se z muslimské komunity, což platí nejen pro tradiční muslimské země, ale i pro situaci Turků v současném Německu. Pak již nemá vypovídací význam rozlišení mezi náboženskou upřímností a předstíráním. Na druhou stranu je nekladení tohoto důrazu na vnitřní přesvědčení výhodou pro bezproblémovější rozšíření islámu mezi velkým počtem vyznavačů.373 Věnujeme-li pozornost významu svátků a závazné islámské bohoslužby pro vnitřní konsolidaci náboženské komunity a její vnější integraci do většinově nemuslimské společnosti, je potřeba vystihnout ještě jednu charakteristiku. Společné prožívání výjimečnosti času svátků a pravidelnosti modliteb s sebou může nést posilování 373

Více Müller, Z.: Hranice víry a rozumu. In: Křikavová, A. a kol.: Islám – ideál a skutečnost. Praha: Baset 2002, s. 15-16. 96

vnitřních vazeb náboženské komunity a osobní identifikace každého jednotlivého věřícího s islámem jako takovým. Součástí dlouhotrvající diskuze je také to, jaké mají tyto procesy dopad na integraci tureckých muslimů do německé společnosti. Zda je možné chápat náboženství jako znamení nepřekročitelné jinakosti, nebo jen další dílčí charakteristiku (vedle etnicity, způsobu chování apod.) konkrétní skupiny lidí tvořící součást obyvatelstva moderního Německa. Pro přesnější analýzu vztahu svátků a všedního života v islámu je potřeba si všimnout konkrétních detailů. Svátky můžeme popisovat díky celé řadě rozdílných charakteristik. Pro lepší přehlednost mohou být například typologicky odlišeny pravidelně se opakující veřejné slavnosti, které se vyznačují důrazem na společné ritualizované jednání, od privátních oslav v širším rodinném kruhu, jež se konají při příležitosti přechodových rituálů spojených se životem jedince. Pro vystižení významu prožívání svátků pro vnitřní konsolidaci a vnější integraci islámských náboženských skupin v Německu sledujeme prvně jmenovaný typ slavností. S ohledem na toto rozlišení je důležité věnovat pozornost veřejné islámské modlitbě (arab. salát), jakožto nedílné součásti náboženských povinností každého fyzicky a duševně zdravého muslima. Právě modlitba (arab. salát) je společně s poutí do Mekky (arab. hadždž) výjimečným příkladem ritualizovaného jednání v islámu, které přesně předepisuje náboženské právo (arab. šaríá).374 Vztahuje se to i na časovou dimenzi, která nás nyní zajímá nejvíce. Modlitba (salát) je v islámu chápána jako čistě kultický projev zbožnosti a není spojována se snahou vyprosit si cokoli pro sebe. Snad jen s výjimkou správného vedení po stezce Boží, jak čteme v textu první koránské súry: „Veď nás stezkou přímou“ (Otvíratelka 1:6) Jde tedy o jedinou pravidelnou muslimskou bohoslužbu, která má být vykonávána pětkrát denně. Věřící může vstoupit do stavu komunikace s Bohem (arab. hálat al-ihrám) až při splnění celé řady podmínek vztahujících se k jeho osobě i okolí. Nedílnou součástí těchto podmínek je také dodržování předem stanovených modlitebních časů.375 Pojem ihrám je vedle modlitby spojován s poutí do Mekky, kde je tento stav zasvěcení Bohu během určitého času rozšířen o prostorovou rovinu (arab. haramán šarífán). Vztahuje se na celý areál poutních 374

„Sděluj jim to, co bylo ti z Písma vnuknuto! Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Boha je povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte.“ (29:45) 375 Viz Mendel, M.: Tajemství pěti sloupů víry. In: Křikavová, A. a kol.: Islám – ideál a skutečnost. Praha: Baset 2002, s. 72. 97

měst Mekky a Medíny, kde mohou pobývat pouze muslimové. Díky rituálu poutník vstupuje do posvátného času slavnosti a díky cíli jeho cesty také do ohraničeného sakrálního prostoru. Obklopen pouze svými souvěrci se takto dostává zcela mimo „každodenní život“.376 V současné západoevropské industriální kultuře je pro mnohé muslimy velice problematické přesně dodržovat modlitební časy. V podnicích, kde aktivní vyznavači islámu tvoří pouze část zaměstnanců, není obvykle možné s ohledem na koordinaci pracovního procesu respektovat jejich náboženské povinnosti.377 Vedle toho kanceláře, školy nebo továrny většinou nemají vhodný prostor, který by byl bez komplikací ihned vhodný pro předepsané rituální omytí (arab. wudú) a následnou individuální modlitbu. Islám podobné střety mezi ideálními rituálními předpisy a reálným životem řeší velmi často. V tomto případě je doporučeno věřícímu nahradit modlitby večer po práci.378 Zvláštní význam má páteční polední modlitba salát al-džumá, jíž by se měl zúčastnit každý zdravý dospělý muslim. Oproti ostatním modlitbám, které mohou být vykonány na jakémkoli rituálně čistém místě, je v tomto případě kladen důraz na společné shromáždění věřících v mešitě (arab. masdžid, džámi). Důležitou součástí této modlitby je kázání (arab. chutba) na právní, náboženská a etická témata. V tradičních muslimských zemích je páteční modlitba stále důležitou politickou událostí, která je z významných mešit přenášena televizí a rozhlasem. Instituce masdžíd mají pro věřící vedle náboženského významu také různé sociální a kulturní funkce. Často jsou zároveň specializovanými prodejnami, kavárnami, výstavními prostory a centry vzdělávání i výchovy.379 Po formální stránce jsou pátečnímu modlitebnímu shromáždění podobné veřejné kolektivní modlitby malého svátku (arab. al-íd assaghír, nebo íd al-fitr) na závěr postního měsíce ramadánu a velkého svátku (arab. alíd al-kabír) v měsíci dhú-l-hidždža, který slavnostně uzavírá rituál pouti do Mekky. Obě modlitby se po celém islámském světě zpravidla konají ve sváteční den ráno na volném prostranství, což odkazuje na rituální charakter zmiňovaných příkladů. Během významných křesťanských svátků mají mít v Německu všichni zaměstnanci bez 376

Obecně k problematice modlitby salát a pouti hadždž viz např. Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1993, s. 96-103, 110-113. 377 Srov. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 35. 378 Srov. Kreitmeier,K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 161-162. 379 Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2000, s. 34–41. 98

náboženských nebo kulturních rozdílů pracovní volno a žáci prázdniny. Avšak svátky vycházející z islámu jsou z pohledu státu běžnými pracovními dny. Tento rozdíl přináší mnohým tureckým rodinám problémy a v jednotlivých spolkových zemích se řeší podle konkrétní situace (například podle podílu muslimů na počtu zaměstnanců továren a podobně).380 Evropský sociologický přístup, podobně jako novodobé interpretace islámských myslitelů,381 zdůrazňuje sociálně integrační funkci islámské modlitby, která představuje výraznou součást životního cyklu a soudržnosti obce věřících (arab. umma). Muslimská tradice klade spíše důraz na očistnou funkci pro každého zúčastněného jedince s tím, že náležité vykonávání považuje za důležitou podmínku pozitivního stavu posmrtné existence. Oba tyto pohledy vystihují konkrétní jednotlivou stránku významu islámského modlitebního shromáždění pro jednotlivce i náboženskou skupinu. Jednotlivec je svou aktivní účastí na rituálu zapojen do procesu vnitřní konsolidace komunity. Sama náboženská skupina je pak posilována rostoucím vědomím vlastní sounáležitosti, což vedle náboženského jednání ovlivňují různé kulturní, etnické a ekonomické faktory. Náboženské jednání je zde jen jednou z mnoha veličin. Díky rozdílnému náboženskému a kulturnímu profilu evropských zemí (křesťanství a judaismus) a skupin přistěhovalců (islám) však získává na významu. Avšak tento proces může stále brzdit předpokládanou vnější integraci muslimů do většinové společnosti současného Německa.

3.3.2 Výuka náboženství ve školách Náboženská výuka obecně probíhá v Německu ve školských zařízeních. Otázka výuky islámu na státních školách však není centrálně regulována. I zde se projevuje základní problém neuznání vyznavačů islámu jakožto náboženské společnosti ze strany státu. Vychází se ze znění článku č. 7, oddílu č. 1 až 3 Ústavy Spolkové republiky Německo (něm. Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland): „Veškeré školství je pod kontrolou státu. Rodiče mají právo rozhodnout o účasti dětí na vyučování náboženství. Výuka náboženství je řádným předmětem ve veřejných školách s výjimkou škol bez vyznání. Nehledě na státní práva dohledu je výuka náboženství poskytována ve shodě se zásadami náboženských společností. Žádný učitel nemůže 380

Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder 2002, s. 171. 381 Viz Iqbal, M.: The Reconstruction of Religious Thought in Islam. Chicago: Kazi Publications 1999, s. 62-63. 99

být nucen vyučovat náboženství proti své vůli.“.382 Celkově se výuka islámu na úrovni základních škol týká asi 400 000 žáků, což tvoří 4 % všech školou povinných.383 V Německu je školství ve vysoké míře organizováno na úrovni jednotlivých spolkových zemí. Některé z nich se již pokoušely zavést ve svých školách výuku islámu s ohledem na vysoký počet zájemců. Buď byl islám vyučován v rámci samostatných hodin výuky náboženství, nebo se rozšířila náplň kurzů věnovaných jazyku pro děti imigrantů.384 Tyto hodiny probíhaly v Hamburku, Sasku, Berlíně, Bavorsku, Porýní-Falci a v Severním Porýní-Vestfálsku.385 Celý projekt byl realizován ve spolupráci s tureckým ministerstvem školství a Úřadem pro náboženské záležitosti v Ankaře, kteří zajistili učitele. Speciálním případem je Hesensko, kde působí Islamische Religionsgemeinschaft Hessen (Islámská náboženská společnost Hesensko, IRH).386 Ta je místní vládou uznána jako reprezentant muslimů na území spolkového státu a jako partner pro dialog o potřebách a problémech místní islámské komunity. Výuka probíhá v němčině a vedením kurzů jsou pověřeni pouze dostatečně kvalifikovaní učitelé. Přes veškerou snahu bylo v roce 2001 uvedení výuky islámu do škol v Hesensku provázeno různými problémy. V Německu existuje pouze jedna oficiálně uznaná muslimská škola financovaná státem. Jedná se o základní školu Islam Kolleg Berlin e.V. fungující jako většina muslimských organizací v Německu na základě tzv. registrovaného sdružení.387 Škola se nachází v berlínské čtvrti Kreuzberg, kde žije vysoký počet přistěhovalců muslimského vyznání. Islam Kolleg Berlin otevřená v roce 1989 byla v roce 1995 uznána berlínským senátem jako Islamische Grundschule (islámská základní škola). Ve škole se 132 žáci učí podle plánů státních škol a navíc mají ještě výuku islámu a arabštiny.388

382

Překlad autora textu. Originál naleznete například na Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland [online]. Berlin: Deutscher Bundestag,  2008 [cit. 2008-10-16]. Dostupné na WWW: . 383 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau : Verlag Herder 2002, s. 242, 250. 384 Detailně k tomuto viz Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 237-242. 385 Srov. Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich - ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, s. 99. 386 Viz Islamische Religionsgemeinschaft Hessen [online]. Giessen: Islamische Religionsgemeinschaft Hessen, Posl. úpravy 24. 01. 2005 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Sídlo organizace nalezneme na adrese Ludwigstr. 6 (II. OG), D-35390 Giessen. 387 Školu nalezneme na adrese Boppstraße, 4, 10967 Berlín. 388 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder 2002, s. 243. 100

Představíme si několik příkladů výuky islámu v Německu probíhající mimo státní školy. Asi deset procent muslimských dětí a mládeže (tedy asi 40 000) navštěvuje pravidelně koránské kurzy mimo povinnou školní docházku.389 Na náplň těchto kurzů a metody vyučování nemají státní školní instituce žádný vliv. Kurzy jsou často vedeny místními muslimskými autoritami podle předpisů zahraničních univerzit, jako například Islámské univerzity v Káhiře. Podle názorů většinové společnosti a odborníků na tuto problematiku se díky tomuto přístupu získávají studenti navštěvující výuky koránských kurzů jednostranný pohled na život v diaspoře západní Evropy (např. problematika společné tělesné výchovy chlapců a dívek na státních školách).390 Například při

konzervativním sunnitském

Islamisches

Zentrum391

v Mnichově funguje škola, kde se přibližně 120 žáků a studentů učí polovinu předmětů v arabštině. Při vzniku této školy stála organizace Muslimských bratří.392 Naprosto specifické postavení mimo německý školní systém má sunnitská König Fahd Akademie.393 Ta byla otevřena v roce 1995 v Bonn-Bad Godesbergu. Škola je určená pro 170 studentů ze saudskoarabských rodin žijících v Německu. Nachází se v novém moderním komplexu budov, který byl plně financován ze saudskoarabských zdrojů. Od prvního ročníku až po maturitu je vyučovacím jazykem arabština ve shodě s výukovým programem Saudské Arábie. Němčina je zde vyučována jako první cizí jazyk.394 Učitelé islámu jsou často hledáni za hranicemi Německa a bohužel jim mnohdy chybí dostatečné vzdělání. Některé centra a společnosti organizují speciální kurzy pro muslimské teology a pedagogy, ale pro spolkové ministerstvo školství je to nedostačující kvalifikace. Například pro šíítské Islamisches Zentrum395 v Hamburku provádějí tuto přípravu specialisté pod přímým dozorem učenců z Íránu. V případě sun389

Srov. Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich - ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, s. 98. 390 K problematice koránských kurzů a diskuzí nad jejich náplní a dopadem na integraci mládeže viz Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 242. 391 Viz Islamisches Zentrum München [online]. Mnichov: Islamisches Zentrum München,  2004 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Mešitu a školu nalezneme na adrese Wallnerstr. 1-5, 80939 Mnichov. 392 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 115. 393 Od března 2007 stojí v čele akademie nový ředitel Ibrahim Al Musnad. Pro další informace viz Beránek, O. – Ťupek, P.: Dvojí tvář islámské charity. Brno: CDK 2008, s. 172. 394 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder 2002, s. 244-247. 395 Viz Islamisches Zentrum Hamburg [online]. Hamburk: Islamisches Zentrum Hamburg,  2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Centrum nalezneme na adrese Schöne Aussicht 36, 22085 Hamburk. 101

nitské Islamische Gemeinschaft Milli Görüş e.V. (IGMG) nevyhovuje délka kurzu pro pedagogy, který je rozdělen do pouhých pěti až šesti víkendových setkání.396

3.3.3 Umírání a smrt Jedním z nejvýraznějších projevů vztahu k tělu z pohledu náboženských systémů je problematika umírání a smrti, která je doplněna otázkami přechodu na odlišný stupeň existence. Také islám se s ohledem na svůj nábožensko-dějinný vývoj zaobírá různými otázkami posledních věcí člověka, utrpením nebo rituální čistotou a s ní spojenou správnou manipulací s mrtvým tělem. Na odchod z fyzického světa je pohlíženo v perspektivě Božího záměru se správným lidským životem. V neposlední řadě se také jedná o komplexně propracovanou problematiku zmrtvýchvstání během konce času. Vedle tradičních předpokladů, které vychází z období konsolidace islámské nauky a různých místních variant promítajících se do předepsaného rituálního jednání, lze i v současnosti sledovat praktický přístup k otázkám hygienických příkazů. V rámci místních společenství v západní Evropě jsou vyznavači islámu nuceni realizovat tradiční náboženská pravidla vztahující se k umírání a smrti s ohledem na většinově nemuslimské prostředí. V Německu a Rakousku se touto problematikou zabývá celá řada religionistických pracovišť. Pozornost se věnuje umírání, smrti a přechodu na onen svět jako základním tématům islámské náboženské literatury a to zejména v biografických pramenech. Dále se v centru zájmu objevují rozmanité rituály, které mají posílit umírající během období utrpení, slouží jako ochrana pozůstalých a podporují překonání ztráty blízkého člověka. Praktickou stránku výzkumu představuje aplikace poznatků v rámci rozvoje paliativní péče. S ohledem na komplikovanou interkulturní a náboženskou situaci současného způsobu života a umírání je potřeba reagovat na rozdílné potřeby pacientů během paliativního zaopatření.397 Stejně jako v jiných zemích existuje i zde velké množství rozdílných kulturních podob islámu. Právě v Evropě se do různých projevů náboženské praxe projektuje rozdělení muslimů

396

Viz Nalborczyk, A.: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 350. Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 165-185. 397 Prof. Dr. Holger Preissler (Geligionswissenschaftliches Institut Universität Leipzig) vedl v roce 2002 výzkum na téma Smrt a pohřební kultura v islámu.; Sympózium Rakouské společnosti pro vědy o náboženství (ÖGRW) Rituály v kontextu umírání, smrti a smutku, 10.-11.6. 2005; Projekt Kultury umírání : interreligiozita jako princip paliativního zaopatření probíhá od roku 1999 pod vedením Birgit Heller, DDr., a.o.Univ.-Prof. (Institut pro religionistiku, Vídeňská univerzita). 102

podle etnického klíče i podle jednotlivých směrů víry, jako jsou například sunnité, šííté nebo alevité.398 Tomuto rozdělení je nutné věnovat pozornost s ohledem na odlišná řešení věroučných otázek, což se může projevovat například různými přístupy vůči většinové nemuslimské společnosti.399 Pobyt v nemocnici je pro muslimy, kteří se nenarodili v Německu nebo Rakousku, obvykle traumatizujícím zážitkem. Základním problémem bývá nedostatečná znalost jazyka, kdy pacient docela často nerozumí tomu, co se s ním bude dít. Konkrétním řešením těchto těžkostí se měla stát první specificky islámská turecká klinika v Německu s kapacitou dvou set lůžek, která byla postavena ve Wiesbadenu na konci devadesátých let. Na počátku projektu stála myšlenka, že by pacienti měli mít v podobný typ zdravotního zařízení více důvěry, neboť zde vedle jazykové bariéry také odpadají konkrétní problémy se stravou.400 Samostatnou otázkou je problematika lidsky důstojného umírání, ve které se ukazují specifika muslimského přístupu k tělesnosti. Vedle směrnic představitelů islámských komunit je pro všední den v institucích paliativní péče rozhodující individuální úroveň prožívání náboženských předpisů u každého pacienta. Formou rozhovoru je možné docílit celkového objasnění potřeb a přání s tím, že je nutné mít na zřeteli jeho pohlaví a stáří. Jedna z prvních zkušeností během pobytu v nemocnici je změna zacházení s intimní sférou. Tradičně orientovaní muslimové nechávají o sebe pečovat osoby opačného pohlaví pouze v nutném případě. Pro ženy je to navíc komplikovanější vzhledem k výkladům předpisů o odívání. Kromě tváře a rukou musí mít zakryty celé

tělo

v přítomnosti

a ošetřovatele.

401

neznámých

mužů,

což

platí

i pro

jejich

lékaře

Marocká socioložka Fatema Mernissi působící na univerzitě

v Ribátu ve svých dílech upřednostňuje liberální výklad předpisů o oblékání. Odvolává se na súru 24. Světlo a konkrétně verše 30-31, kde se velice obecně popisuje způsob, jak se mají muži i ženy počestně oblékat.402 Podobná stanoviska ve svých

398

Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 25-27. 399 Více Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 152. 400 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 184. 401 Konzervativní muslimové se snaží vyvarovat tělesného dotyku s neznámou osobou opačného pohlaví – jako například při podávání rukou, což nelze primárně brát jako urážku. 402 Viz Mernissi, F.: Der politische Harem, Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, s. 113-114. „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo 103

publikacích o islámském právu zastává prof. Dr. Mathias Rohe. Domnívá se, že z Koránu nelze odvozovat přesné formulace mravnosti, jako je například problematika nošení šátku na hlavě.403 Co se týče stravování a přípravy potravin je asi nejdůležitějším zákaz konzumace vepřového masa, které je považováno za rituálně nečisté. Mnozí muslimové dále jedí pouze maso zvířat, která byla poražena podle islámských tradic. Zvíře musí být usmrceno bez jakéhokoli omámení a naprosto zbaveno krve. Nemohou jíst také pokrmy, které obsahují alkohol. Vše je potřeba probrat přímo s nemocným nebo se informovat u jeho rodiny, jak se pacient dříve stavěl ke zmíněným stravovacím předpisům.404 S otázkami stravy souvisí také dodržování půstu v měsíci ramadán. Pokud se pacient chce postit, i když obecně jsou nemocní od této povinnosti osvobozeni, potom během dne nic nejí ani nepije a půst pokaždé přeruší až večer. Podávání léků by se pak mělo podle možností shodovat s tímto rytmem. Významným muslimským rituálem je modlitba, která se provádí pětkrát denně. Jakmile se blíží čas modlitby, je potřeba vykonat rituální omývání, neboť bez toho nemůže být modlitba uskutečněna.405 Pacienti trvale připoutaní na lůžko, kteří také chtějí vykonat modlitbu, si za pomoci personálu alespoň omyjí ruce, obličej a nohy.406 Všechna obvyklá terapeutická opatření se pak mají podle možností řídit rytmem modlitebních časů. Podle islámského pojetí nemá být člověk v hodině smrti ponechán o samotě, nýbrž má být doprovázen svými příbuznými. Smrt může přijít velice rychle,407 život ale také nemusí být za každou cenu prodlužován.408 Duchovní doprovod je podle zákona

synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!“. (24, 30-31) Veškeré koránské citáty jsou převzaty z Korán, přel. Ivan Hrbek. Praha: Academie 2000. 403 Více Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 147-148. 404 Alevitům, kterých v Evropě žije asi 800 000, je pití alkoholu povoleno a jedí také vepřové maso. Zakázáno je však jíst maso králíka nebo zajíce. Srov. Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 37. 405 Súra 5. Prostřený stůl, 6n: „Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své a nohy své až ke kotníkům!“ 406 Srov. Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 127. 407 „Žádná duše nemůže zemřít jinak než z dovolení Božího a podle zapsané a pevně stanovené lhůty“ (3,145). 408 K otázkám, jako je například smrt mozku nebo transplantace orgánů, existují vyjádření významných muslimských organizací. Viz např. Elyas, N.: Stellungnahme bei der Anhörung vor dem Gesundheitsausschu des Deutschen Bundestages am 28.6. 1995 zu den Themen Hirntod und Organverpflanzung, Kolín nad Rýnem am Rhein: Zentralrat der Muslime in Deutschland. 104

záležitostí příbuzných, mohou ho ale také vykonávat muslimové s dostatečnými znalostmi náboženské praxe.409 Pokud je to možné, měl by umírající ležet na pravé straně těla a svou tvář směřovat k Mekce. Během akutní smrtelné fáze jsou přednášeny modlitby a předčítány texty z Koránu, jako například súra 36. Já sín., která končí slovy: „Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž budete navráceni!“ Tón a síla hlasu mají být zvoleny tak, aby nebyl umírající rušen nebo znepokojován. Člověk se neděsí umírání pouze ze strachu před ním samotným a tím, co vlastně přijde po smrti, nýbrž kvůli „nebytí“. Smrt však není „pouhý“ přechod na druhou stranu k Bohu, nýbrž také radikální odklon od tohoto světa. Smrt život překrývá a v ortodoxním islámu není definitivně návratu zpět.410 Potud také není smrt v jistém slova smyslu „přechodem“, pokud tento pojem předpokládá propustnost na obou stranách. Krátce před zesnutím se umírající modlí vyznání víry. Podle tradice, která se v této záležitosti odvolává přímo na Muhammada, každý, kdo krátce před svou smrtí pronese vyznání víry, je považován za předem ochráněného před možným pádem do pekla. Proto je umírajícímu šaháda předříkávána, což se má dít diskrétním způsobem. Ve chvíli smrti má člen rodiny, který stojí nejblíže lůžka, připomenout umírajícímu odpuštění hříchů a Boha jako zdroj milosrdenství a milosti. Zemře-li muslim na klinice, mají mít příbuzní k dispozici vhodný prostor, kde jim bude bezprostředně po smrti jejich blízkého umožněno vykonat náboženský obřad omytí mrtvého těla a modlitby nad ním. Úprava nebožtíků se jakožto všeobecná náboženská povinnost řídí detailními předpisy, které obvykle bývají přesně dodržovány.411 Hned po smrti mají být oči mrtvého zavřeny, spodní čelist zavázána obinadlem, údy opatrně narovnány a na břicho má být položen vhodný předmět, který má zabránit jeho nafukování. Zesnulá osoba má být svlečena a celé tělo má být zakryto plátnem. Potom se přistupuje k rituálnímu omývání, ze kterého jsou vyňaty předčasně narozené mrtvé děti, zmrzačené mrtvoly a mučedníci padlí v boji za víru. Jim se ponechává právo vstoupit 409

Srov. Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 127. 410 V některých regionech tureckého venkova se věří, že se člověk znovu narodí jako zvíře nebo jiný člověk, nebo bude dále žít jako duše (rúh) v určité zvířecí podobě. Dobří lidé se znovu zrodí jako spravedliví nebo jako ptáci. Oproti tomu špatní lidé se za trest znovu narodí jako nečistá zvířata.; Také alevité věří v putování duší, při čemž nehodní se znovu zrodí jako zvířata. Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 152. 411 Viz Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 128. 105

na věčnost s viditelnými doklady utrpení.412 Dnes je v německých nemocnicích omývání mrtvých často prováděno pověřenými osobami.413 Poněvadž je pitva považována muslimy za formu rituálního znečištění, je vhodné se jí pokud možno celkově vyhnout. Islám také zakazuje spalování zesnulých, neboť mrtvola má zůstat co nejdéle neporušená.414 Na začátek omývání má být tělo zakryto od pupku po kolena. Doporučuje se postavit vedle mrtvého nádobku s aromatickými substancemi nebo kadidlem. Potom se čistí mrtvému zuby a nosní dírky a pronášejí se rituální modlitby určené k omývání. Celé tělo se oblévá vodou, do které se přimísí malé množství vonných příměsí (kafr). Místa, kterými se věřící podpíral při modlitbě (čelo, nos, ruce, kolena, chodidla), jsou natřeny parfémovanými substancemi. Také oblékání a výbava mrtvol jsou přesně stanoveny. Tělo je zavinuto do plátěného rubáše, který je možné naparfémovat. Nyní je považováno za čisté a je možné ho pohřbít. Pro nemocnice to znamená, že je nutné vykonat všechna vyšetření před omýváním. Každý následný zásah mrtvolu rituálně znečišťuje a není ji potom možné v tomto stavu pohřbít. Po rituálním omývání a modlitbách má být zesnulý neodkladně pohřben. Turci žijící v Německu vykonávají své pohřební obřady obvykle podle předpisů hanífovského madhabu. Zemřelý je muži přinesen do mešity v rakvi, která slouží pouze k transportu. Ženy zůstávají doma, kde se odehrávají nářky nad mrtvým. Mrtvola je před mešitou položena na máry tak, aby pravou rukou směřovala ke qible a pak následuje společná modlitba. Pohřební modlitba (tur. cenaze namazi) je prosbou za zesnulého, která se koná vestoje pod širým nebem. Imám stojící u zemřelého začne modlitbu níjou

(pronesením

zbožného

předsevzetí)

s pozdviženýma

rukama

a s dlaněmi obrácenými vzhůru.415 Potom následují čtyři zvolání tekbir (tur.): „Alláhu akbar!“ (Bůh je veliký). Modlitba za zemřelé sestává ze tří částí. Nejprve je recitována první súra Koránu, Otvíratelka - Fátiha.416 Po ní následují chvály na Proroka

412

Srov. Müller, Z.: „Rituální očista“. In: Pavlincová, H. (ed.): Slovník judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta 1994, s. 431. 413 Pro studium forem islámských pohřebních rituálů ve francouzských nemocnicích více Lévy, I.: La Religion à L´hôpital, Paris: Presses de la Renaissance 2004, s. 259-269. 414 Viz Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 129. 415 Srov. Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1993, s. 101. 416 Pro obecné informace k první koránské súře viz např. Cook, M.: The Koran. Oxford: Oxford University Press 2000, s. 8-10. Ohledně významu recitace koránského textu pro privátní i společenský život viz Graham, W. A. -Kermani, N.: Recitation and aesthetic reception. In: McAuliffe, J. D. (ed.): The Cambridge Companion to the Qur´án. Cambridge: Cambridge University Press 2006, s. 123n. 106

a prosebná modlitba ducá´ za zesnulého a účastníky obřadu. Nakonec se imám ptá přítomných slovy: „bu müslümün kardeşinizi nasil bilirsiniz?“, zda mají ve své paměti zemřelého jako dobrého muslima. Příbuzní a přátelé přisvědčují této otázce slovy: „iyi bilbiriz“. Tento rituál se v turečtině nazývá „hakkini helal etmek“ a označuje proces, při kterém je zemřelý zbaven všech povinností vůči své rodině i přítomnému společenství. Tento helal poskytuje prominutí eventuálních oboustranných nároků a je chápán jako způsob dodatečného odpuštění. Smuteční společnost dává jako celek mrtvému odpuštění a zbavuje ho provinění.417 Ten, který mrtvého do hrobu pokládá, pronáší přitom modlitbu: „Ve jménu Božím a ve víře v učení jeho posla.“ Uzly šátků mrtvého na hlavě a na nohách mrtvého musí být rozvázány. 418 Islámská tradiční pohřební kultura se v několika bodech liší od křesťanského nebo sekulárního pojetí. Hrob má být co nejprostší, bez kamenné obruby, příkrovu, svíček nebo květinové výzdoby. Za dostačující se považuje prostá stéla, na kterou je vyryto nebožtíkovo jméno nebo některá ze súr. Mezi islámská ustanovení, která se neshodují s německými předpisy, patří možnost použít hrob pouze jednou. Hřbitov je chápán jako místo budoucího vzkříšení z mrtvých, a proto mají zemřelí právo na věčný klid.419 V Německu je ale nájemné za hrobové místo sjednáváno pouze na určitý počet roků. Proto se může stát, že původně islámský hrob bude v budoucnosti pronajat „nevěřícím“.420 Dále musí být hroby podle islámské tradice orientovány směrem k Mekce a pohřeb musí být proveden v den smrti, a to bez rakve, což není v mnohých německých a rakouských spolkových zemích stále možné. Tato varianta je vedle Essenu a Cách povolena také v Hamburku (Friedhof Ohlsdorf), kde představitelé města vyšli vstříc přáním místních muslimů a vyhláškou povolili pohřeb bez rakve s ohledem na světonázorové nebo náboženské důvody.421 „Jde o vzorovou

417

„Bože, promiň naším živým a našim zesnulým, těm, kdo jsou přítomni, i kdo jsou nepřítomni, mladým z nás i starým, mužům i ženám. Bože, těm z nás, jimž dopřáváš života, dopřej žít v islámu, a těm, jimž dáváš umřít, dej umřít v islámu. Bože, nezbavuj nás jeho odměny a nestíhej nás. Odpusť mu, Bože, a buď mu milostivý, uchovej jej a promiň mu, vyzdvihni jeho hrob a rozšiř mu vstupní cestu, omyj jej vodou a sněhem a vyleč a očisť jej od chyb, tak jako se bílá látka očišťuje od nedokonalostí.“ 418 Srov. Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 131. 419 Více Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 193-196. 420 Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, 178. 421 Srov. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 38. 107

správu pohřebiště otevřenou všem národům, církvím a náboženských společnostem. Zvlášť dlouhou tradici této otevřenosti tam potvrzují hroby Čínského pohřebního spolku, Japonské kolonie a německo-baltského hřbitovního bratrstva. Správa hřbitova umožňuje pohřbívat způsobem odpovídacím islámskému pohřebnímu ritu bez rakve a v pohřebním šátku. Příkladem jsou hroby iránsko-muslimské komunity.“422 Až doposud fungují v Německu pouze tři islámská pohřebiště. První vzniklo v Berlíně v roce 1866, ale již od II. světové války se potýká se s nedostatečným počtem míst (220 míst je již zaplněno). Pohřbívali se zde nejen poddaní osmanské říše a později občané Turecké republiky, ale také muslimové různých národností bez společenských a náboženských rozdílů. V současnosti hřbitov hraničí s Neuen Garnisonfriedhofs.423 V letech 1999 až 2004 zde byla vystavena největší berlínská mešita s názvem Şehitlik-Moschee. Další čistě muslimské pohřebiště pak předala k užívání městská správa Soltau (Spolková země Dolní Sasko).424 Dlouhodobý proces povolení vzniku hřbitova byl započat žádostí Gaironisy Jacobsové a její ženské skupiny v Lüneburgeru Heide.425 Rozsáhlejší islámský hřbitov byl pak postaven v roce 1997 v Lipsku, kde bylo možno umístnit až 600 hrobů.426 Pro zařízení vlastního hřbitova je potřeba získat konkrétní spolková práva a těmi dosud žádný islámský svaz nedisponuje. Místní islámské komunity se alespoň snaží zvyšovat kapacity oddělení na měst-

422

Viz Kotrlý, T.: Cizinci muslimského vyznání. Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR. [online]. Praha: Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR, Posl. úpravy 26. prosince 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 423 Viz Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch 2002, s. 29. V současnosti se v tomto areálu nachází mešita Sehitlik. Informace o příslušnosti mešity k Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur uváděné bez zdroje Marfou Heibach jsou mylné. Tuto skutečnost mi potvrdil předseda DITIB-Sehitlik Türkisch Islamische Gemeinde zu Neukölln e.V., který je Yavuz Selim Akgül. Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag 2001, s. 25. 424 Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag Herder/Spectrum 2002, s. 174. 425 Srov. Kotrlý, T.: Cizinci muslimského vyznání. Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR. [online]. Praha: Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR, Posl. úpravy 26. prosince 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 426 Viz Kotrlý, T.: Projekty v zahraničí. Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR. [online]. Praha: Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR, Posl. úpravy 26. prosince 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 108

ských hřbitovech, které jsou vyhrazeny pro muslimy.427 Prozatím se počet těchto oddělení na území Spolkové republiky pohybuje okolo sedmdesáti.428 Velká část muslimských přistěhovalců si i nyní přeje být pochována ve své původní vlasti. Stále přetrvávají obavy, že v Německu nebudou mít možnost být pochováni podle islámských zákonů. Všechny větší islámské svazy si proto založily pohřební nadace, které organizují převozy mrtvých těl a pohřby v původní vlasti pod podmínkou každoročních plateb členských příspěvků. Dokreslením této situace je výzkum mínění tureckých muslimů, který v roce 2000 provedlo Centrum pro turecká studia. Ten ukázal, že nyní si svůj pohřeb v Německu dokáže představit pouze pět procent dotázaných. Podle 68 % respondentů by bylo řešením zřízení vlastního hřbitova a 11 % by bylo spokojeno s odděleními pro muslimy na stávajících hřbitovech.429

3.3.4 Mezináboženský dialog Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB) chápe sám sebe jako oficiálního představitele tureckých muslimů v Německu. Proto také není členem zastřešujících organizací jako je Islámská rada pro Spolkovou republiku Německo (něm. Islamrat für Bundesrepublik Deutschland) nebo Ústřední rada muslimů (něm. Zentralrat der Muslime e.V.). Také se podle svých slov zasazuje o integraci svých členů do většinové společnosti, ale za předpokladu zachování jejich turecké a muslimské identity. O to se DITIB snaží i v roli partnera pro dialog s křesťany.430 Problémem pro kontinuitu integračních snah a mezináboženského dialogu na úrovni jednotlivých společenství mešit je to, že duchovní se po maximálně šesti letech vracejí zpět do původní vlasti a na jejich místo přicházejí noví imámové, kteří svoje znalosti němčiny a kultury většinové společnosti získávají zase od začátku.431

427

Jedno z podobných oddělení vzniklo v roce 1974 z iniciativy Islámského centra Mnichov místním tzv. Západním hřbitově. 428 Oficiální místa, kde se v České republice pohřbívají muslimové podle islámských předpisů, jsou v podstatě dvě: jedno je v Třebíči, kde se pohřbívá od roku 1994, v Praze na Olšanských hřbitovech pak od srpna roku 2004. V Třebíči je obsazeno kolem 30 míst a kapacita se dá rozšířit, v Praze je asi 5 hrobů v oddělení s kapacitou asi 100 hrobových míst. V Brně muslimové měli také několik míst na jednom z hřbitovů (asi 12), ale tam zbývají jen 3 místa. K odborné reflexi viz Kotrlý, T.: Pohřeb v kostele. Revue církevního práva, 2007, roč. 38, č. 3, s. 244-245. Také Kotrlý, T. - Špatenková, N.: Vzdělávání hrobníků v České republice. In: Sociologica – Andragogica 2008. Věda, výuka a vzdělávání. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas Philosophica. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, s. 63-64. 429 Více Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck 2002, s. 110-111. Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 39. 430 Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov : C.H. Beck 2002, s. 53. 431 Srov. Kreitmeier, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch, 2002, s. 67-68. 109

Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG) dnes klade zvláštní důraz na přiznání se k integraci a doporučuje přijetí německého státního občanství,432 poněvadž jeho představitelé věří, že se nevydají zpět do svých vlastí, tudíž jsou trvalou náboženskou menšinou v Německu. Je nápadné, že oproti ostatním islámským společenstvím chybí v náplni veřejné práce IGMG jakákoli zmínka o aktivním zapojení do mezináboženském dialogu mezi křesťanskými, židovskými a islámskými náboženskými spolky. Právě v tomto aspektu vidí některé spolky, jako byl právě Svaz islámských kulturních center, velkou hodnotu při prezentaci své veřejné práce.433 Jak ještě uvidíme, názory na míru upřímnosti těchto aktivit VIKZ byly již na počátku devadesátých let 20 stol. rozdílné. Spolek se přesto snaží německé veřejnosti jevit jako mírný a orientovaný na integraci. Otevřený antisemitismus nebo projevy namířené proti většinové společnosti, které byly časté v osmdesátých a ještě na počátku devadesátých let, jsou v současnosti téměř zanedbatelné. Oficiální knižní katalog organizace i její internetová nabídka neobsahují žádnou otevřeně antisemitskou literaturu. V ojedinělých případech však dochází k šíření těchto spisů v mešitách spolku. Během policejních prohlídek mešity IGMG v Mnichově 30. září 2004 a 14. dubna 2005 byly mimo jiné nalezeny knihy s jasně antisemitským obsahem. Mezi těmito prodávanými eventuálně pro prodej zamýšlenými publikacemi bylo například turecké vydání antisemitské „klasiky“ Mezinárodní žid od Henryho Forda. Kromě toho byly zajištěny výtisky publikace Dřevěný meč Židů od komentátora časopisu Milli Gazete Mustafy Akgüna, která vyšla v Turecku v roce 2004, a Svobodní zednáři a kapitalismus od blíže neurčené „výzkumné skupiny“ rozvíjející antisemitské spiklenecké teorie.434 Mimoto byla zabavena i kniha Vzestup islámu od další komentátorky periodika Milli Gazete Gülay Pinarbaşi. Autorka v tomto spise používá karikatury globálního židovského

432

Viz Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. Mnichov: C.H. Beck, 2002, s. 55. Více Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag, 2001, s. 112-113. 434 „Dvě knihy publikované v roce 2004 ,Turkey under the Threat of Israel and Zionism´ od nacionalisty Cemala Anadola a ,The Wooden Sword of the Jew´, od Mustafy Akgüna, sloupkaře Milli Gazete, byly soudně vyšetřovány.“ Srov. Database Global Report 1997-2005 [online]. Tel Aviv: The Stephen Roth Institute for the Study of Contemporary Antisemitism and Racism Tel Aviv University 2005 [cit. 2006-09-27]. Turkey 2004. Dostupné na WWW: . 110 433

tisku, jako údajného základu sionistického světového panství, které se snaží o úpadek ostatních národů. 435 Zatímco v tomto funkcionáři IGMG vidí důkaz změny smýšlení organizace, jejich kritici hodnotí opuštění

veřejného antisemitismu jen jako taktické jednání.

IGMG chce být přesto podle svých mediálních vyjádření akceptována jako partner k dialogu jak s ostatními náboženskými společenstvími, stejně tak s oficiálními německými místy. Jedná se totiž o jeden z předpokladů pro její uznání za oficiální náboženské společenství v Německu se všemi právy, které z tohoto k tomuto statusu náležejí. Tento cíl sleduje IGMG společně s Islámskou radou pro Spolkovou republiku Německo (něm. Islamrat für Bundesrepublik Deutschland), ke které se připojilo v roce 1990 a od té doby v ní ideologicky dominuje díky vlivu na její „suborganizace“. Nezřídka je však IGMG ze strany svých německých kritiků obviňována z určité „dvojakosti pozic“. Navenek prý uznává ústavu a dialog s církevními a státními místy, dovnitř však hájí islámskou doktrínu společně s antidemokratickými a integraci nepřátelskými tezemi. Otázkou zůstává, zdali je možné vytvořit si správný obraz o celé organizaci pouze prostřednictvím prohlášení jejích oficiálních představitelů. V roce 1988 vystoupil Verband der Islamischen Kulturzentren e.V, (VIKZ) z Islámské rady pro Spolkovou republiku Německo, kterou o dva roky dříve pomáhal zakládat. Již od roku 1991 se setkával s výtkami ohledně neupřímnosti svého otevření se vůči všem muslimům, vůči křesťansko-muslimskému dialogu, vůči integraci a spolkové ústavě. Odkazovalo se na jeho rozsáhlou veřejnou práci, k níž také náležely společné modlitby křesťanů, židů a muslimů na „Alternativním dni německé jednoty“ 2. 10. 1994. 436 Při této události VIKZ vystupoval jako „Reprezentant muslimů v Německu“. Následovalo období, kdy se rozvinul důraz na turecké sebepojetí Svazu, a výzvy k integraci i dialogu se již tak často neobjevovaly.437 Po změně svého istanbulského a poté i kolínského vedení nakonec VIKZ v roce 2000 opustil i Ústřední radu muslimů a od tohoto období se v daleko menší míře zapojuje do mezináboženského dialogu. Výsledkem toho bylo například uzavření Islamische AkaViz Verfassungsschutzbericht 2005 [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2005 [cit. 2006-09-24]. S. 223-231. Dostupné na WWW: . 436 Srov. Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland seit 1961. Berlín: Klaus-Schwarz-Verlag, 2001, s. 97. 437 Jednou z příležitostí, kdy se představitel VIKZ zúčastnil mezinárodního dialogu, byla generální audience představitelů islámu v Německu u papeže Jana Pavla II. 25.4. 2007. Viz Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Verlag Herder/Spectrum, Freiburg im Breisgau 2002, s. 325. 111 435

demie Villa Hahnenburg (ISLAH),438 která v Kolíně nad Rýnem fungovala pouhé dva roky jako islámské vzdělávací centrum pro dospělé a místo setkávání muslimů, židů a křesťanů. Zůstává otázkou, zda je tento postup součástí snahy o zachování turecké a muslimské identity mládeže, což svaz nyní deklaruje jako svůj hlavní záměr.439 Lze tedy konstatovat, že všechny tři nejvýznamnější muslimské organizace v Německu se v současnosti staví k mezináboženskému dialogu rezervovaně. Součástí tohoto postoje je zřejmě i důraz na zachování turecké a muslimské identity svých členů v jedné z moderních a v pravdě občanských západoevropských společností. Představili

jsme

si

názory

nejvýznamnějších

muslimských

organizací

v Německu na proces mezináboženského dialogu. Bezprostředně k tomuto se dále váže pojem mezikulturního dialogu, který je také důležitý pro vystižení situace většiny vyznavačů islámu v této zemi. Projevuje se nám zde nutnost vzájemné komunikace a pochopení různých oblastí každodenního života, jež jsou rámcově ovlivněny nebo dokonce přesně vytýčeny náboženskými předpisy a kulturními zvyky. V šedesátých letech 20. století nebyly římskokatolická církev ani zemské evangelické církve v Německu připraveny na takovou významnou proměnu náboženského profilu, jakou byly vlny ekonomických přistěhovalců přicházejících z tradičně muslimských zemí. Projevilo se to také v tom, že církve nevěděly, jak postupovat při vzájemných kontaktech. Stále se naráželo na základní problém, kterým byla nepřítomnost ekvivalentního partnera vůči hierarchickým strukturám místních etablovaných církví. Postupně však vznikaly jednotlivé organizace, které se snažily o rozvoj dialogu mezi křesťany a muslimy v Německu. Například je to největší z nich ChristlichIslamische Gesellschaft (CIG),440 která od roku 1990 působí na celospolkové úrovni a své aktivity řídí z centrály v Kolíně nad Rýnem.441 Předsedou společnosti je od

438

Viz Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2004, s. 35. 439 Uzavření se vysvětlovalo finančními problémy. Srov. Şen, F. – Aydin, H.: Islam in Deutschland. C.H. Beck, Mnichov 2002, s. 57. Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert Stiftung 2000, s. 49. 440 Viz Christlich-Islamische Gesellschaft [online]. Kolín nad Rýnem: Christlich-Islamische Gesellschaft,  2004 [cit. 2009-09-04]. Dostupné na WWW: . Centrum najdeme na adrese Alte Wipperfürther Straße 53, 51065 Kolín nad Rýnem. 441 Na regionální úrovni organizace vznikla v roce 1982 v Iserlohn jako Christlich-Islamische Gesellschaft Nordrhein-Westfalen e.V. Viz Nalborczyk, Agata: Muzulmanie v Niemczech. In Parzymies, Anna (ed.): Muzulmanie w Europie. Wyd. Akademickie Dialog, Varšava 2005, s. 356. 112

roku 2006 Wilhelm Sabri Hoffmann442 a další významnou osobou je jednatel dr. Thomas Lemmen. Tento teolog se ve své publikační činnosti dlouhodobě zabývá různorodou problematikou islámu v Německu. Mezi jeho témata patří zmapování současné organizační struktury jednotlivých komunit a to se zřetelem k možnostem mezináboženského dialogu. Společnost je díky dr. Thomasi Lemmenovi personálně propojena s Koordinierungsrat des christlich-islamischen Dialogs e.V. (KCID),443 která se snaží koordinovat aktivity sedmnácti samostatných organizací působících v různých částech Německa.444 V neposlední řadě je potřeba zmínit Christlich-islamische Begegnungs- und Dokumentationsstelle (CIBEDO),445 která vznikla v roce 1978 z aktivit řeholní Společnosti misionářů Afriky (SMA) a v současnosti funguje jako pracovní skupina Německé biskupské konference. Společnost se snaží podporovat mezináboženský dialog mezi křesťany a muslimy organizací různých školení pro dospělé zájemce i mládež, vydáváním publikací o dialogu náboženství, centralizací různorodých informací o rozvoji islámu v Německu. V čele této organizace je v současnosti Dr. Guido Amend.446

442

Stejně jako jeho předchůdce v čele Christlich-Islamische Gesellschaft Schech Bashir Ahmad Dultz je Wilhelm Sabri Hoffmann členem předsednictva organizace Deutsche Muslim-Liga Bonn. Mezi jeho aktivity patří podpora výměnných studentských jazykových pobytů mezi Německem a Tureckem. 443 Viz Koordinierungsrat des christlich-islamischen Dialogs e.V [online]. Kolín nad Rýnem: Koordinierungsrat des christlich-islamischen Dialogs e.V,  2004 [cit. 2009-09-04]. Dostupné na WWW: . 444 Je zajímavé, že organizace má opravdu „dialogické vedení“. Vedle dr. Lemmena, který zde vystupuje jako „křesťanský“ předseda, nalezneme i „muslimského“ předsedu, kterým je v současnosti Ali Nihat Koc. 445 Viz Christlich-islamische Begegnungs- und Dokumentationsstelle [online]. Frankfurt am Main: Christlich-islamische Begegnungs- und Dokumentationsstelle,  2004 [cit. 2009-09-04]. Dostupné na WWW: . Centrum naleznete na adrese Balduinstr. 62, 60599 Frankfurt am Main. Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 120121. 446 Komplexní studii k dialogu mezi křesťany a muslimy nalezme v Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. Mnichov: Pattloch Verlag 2002, s. 253-268. Dále Schmidt-Behlau, B. - Schwarze, A. (eds.): Im Dialog zum Miteinander- Ein Leifaden zur Begegnung mit Muslimen in der Erwachsenenbildung. Bonn : Institut für Internationale Zusammenarbeit des Deutschen Volkshochschul-Verbandes e.V. 2005, s. 106-121. 113

4. Typologie islámské misie v Rakousku Rakousko je specifickým případem mezi zeměmi západní Evropy, co se týče muslimské populace obecně. Dlouhá staletí měla tato země bezprostřední kontakty se světem islámu, i když většinou nebyly pokojného charakteru. Již od 19. století zde žili

obyvatelé

muslimského

vyznání.

Nový

rozměr

kontaktů

se

otevřel

v sedmdesátých letech minulého století, kdy započal masový příliv ekonomických imigrantů z islámských zemí (Turecko, Egypt, později Bosna a Hercegovina apod.). Obecně lze říci, že muslimové v Rakousku tvoří jednu z největších skupin, i když jsou nábožensky a jazykově rozrůznění. Oficiální uznání islámu rakouským státem v roce 1979, které proběhlo na základech práv z roku 1912, staví rakouskou situaci na výjimečnou pozici oproti Německu a Švýcarsku. V těchto zemích nejsou muslimové dodnes státem uznáni za náboženskou společnost.

4.1 Příchod a etablování muslimů na území dnešního Rakouska 4.1.1 Z historie kontaktů habsburské říše s islámem do roku 1878 První kontakty tradičních rakouských zemí s islámem nebyly pokojné. Konflikty trvaly dlouhá staletí a byly spojovány s konkurencí osmanské říše a habsburské monarchie (a posléze Rakouska-Uherska). Byl to boj o teritoriální a politický vliv na území Uher a Balkánu. Také proto byl dlouhá staletí islám chápán jako náboženství nepřátelské osmanské říše a tedy jako konkurence a ohrožení. Tento ideový koncept můžeme vysledovat například v literatuře nebo ve výtvarném umění.447 Počátky těchto kontaktů sahají již do 15. století, kdy nedlouho po pádu Konstantinopolu, v letech 1473-1483, se dostávaly první oddíly tureckých vojsk až do oblasti Korutan. Potom, co roku 1482 dokončili Osmané zábor Hercegoviny, stalo se toto území společně s Bosnou hranicí vůči Uherskému království a katolické Evropě.448 Rivalita mezi osmanskou říší a Habsburky byla od přelomu 15. a 16. století také spo-

447

Pro české prostředí viz například Rataj, T.: České země ve stínu půlměsíce: obraz Turka v raně novověké literatuře v českých zemích. Praha: Scriptorium 2002, 423 s. nebo Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 155-332. 448 Srov. Gombár, E.: Osmanské dědictví. Šíření islámu na Balkáně. In: Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 57. 114

jována se spory o obsazení uherského královského trůnu. Dne 7. listopadu 1491 uzavřeli Maxmilián I. Habsburský a uherský král Vladislav Jagellonský tzv. Prešpurskou smlouvu, v níž bylo Habsburkům zaručeno, že pokud zemře Vladislav Jagellonský bez dětí, stanou se následníky na uherském trůně.449 Přesto uherská šlechta stále samostatně vybírala svého krále. Celou situaci zkomplikovala roku 1526 bitva u Moháče, ve které byl Turky poražen český a uherský král Ludvík Jagellonský, jenž posléze zahynul v bažinách.450 O rok později byl zvolen uherským králem Jan Zápolský, který byl však ze země vyhnán v období občanské války, obrátil se tedy s prosbou o pomoc na osmanského sultána jakožto rivala Habsburků. Ten rád využil této příležitosti a s vojskem vstoupil do Uher a jejich část včetně Budína obsadil. Na příštích sto padesát let byly Uhry rozděleny na tři území, ale ani tak se Habsburkové nevzdali svých plánů v Uhrách přes dočasné oslabení vnitřní situace říše díky rozmachu reformace a stále o území s osmanskou říší bojovali.451 V roce 1606, kdy byla osmanská říše oslabena porážkami v Persii a na Středozemním moři, se podařilo uzavřít Žitavský mír, ve kterém Osmané uznali rovnoprávnost sultána a císaře, což umožnilo navázat diplomatické styky mezi Vídní a Konstantinopolem. Osmanské poselstvo při potvrzení toho míru nechalo postavit ve Vídni první mešitu jako místo určené pro modlitbu diplomatů nebo muslimských kupců, kteří právě pobývali ve městě. V mešitě jim byl k dispozici také duchovní – imám.452 Jednu z klíčových bitev válek mezi Habsburky a osmanskou říší představuje bitva u Vídně ze září 1683. Bitva znamenala ve svých důsledcích ukončení turecké hegemonie ve střední Evropě a zahájila období strmého vzestupu habsburského impéria.453 Střety o nadvládu v Uhrách a s tím spojené války tak trvaly po celé 17. století s proměnlivým štěstím na obou stranách až do mírové smlouvy z roku 1699 ve Sremských Karlovicích, díky kterému byly Uhry opět sjednoceny pod nadvládou Habsburků.454 Roku 1716 propukla další válka s Tureckem, v níž bylo Rakousko velmi úspěšné, a v roce 1717 obsadil Evžen Savojský Bělehrad. Další postup byl

449

Týkalo se to nejen Maxmiliána, ale i jeho potomků. Pro důsledky bitvy viz Rychlík, J. a kol.: Mezi Vídní a Cařihradem 1. Utváření balkánských národů. Praha: Vyšehrad 2009, s. 15-17. 451 Pro detaily viz např. Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy: Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 189-190. 452 Viz Heine, S. (Hg.): Islam zwischen Selbstbild und Klischee. Eine Religion im österreichischen Schulbuch. Kolín nad Rýnem-Výmar-Vídeň: Böhlau, 1995, s. 25. 453 Pro více informací viz Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 17. 454 Z Uher si Osmané udrželi banát Temešvár. Dále habsburská říše získala zpět Sedmihradsko, Chorvatsko a Slavonii. 115 450

však zastaven, protože se proti němu postavila Velká Británie a Francie, které se obávaly nárůstu rakouské moci. V roce 1718 byla sepsána mírová smlouva v Požarevaci. Tehdy se pod nadvládu Habsburků navrátila území, která do té doby ještě zůstávala pod osmanskou nadvládou, jako byly Banát, severní Srbsko s Bělehradem a Malé Valašsko.455 Mírová smlouva zabezpečovala tureckým muslimům, kteří zůstali na těchto územích pod habsburskou nadvládou, svobodu svědomí a náboženského vyznání, svobodu obchodu a zakládání faktorií a osad.456 Obě mírové smlouvy samozřejmě neukončily konflikty mezi habsburskou říší a Osmany. Souboje pokračovaly právě na Balkáně, kde se v období 18. století objevilo Rusko jako nový hráč.457 To se stalo soupeřem v roli obránce křesťanského lidu žijícího zde pod vládou muslimského sultána.458 Další významné období pro sledování přítomnosti muslimů na rakouském území přichází v poslední čtvrtině 19. století. Místní nepokoje v Bosně a Hercegovině, které byly zapříčiněny těžkou hospodářskou situací,459 přerostly v červnu 1875 v povstání křesťanských rolníků.460 Rusko nakonec vyrazilo na pomoc pravoslavným Srbům, kteří povstání zahájili. Předem se však Rusko dohodlo s Rakousko-Uherskem na jeho neutralitě v této věci, za což měla monarchie získat Bosnu a Hercegovinu pod svůj vliv.461 Celá tzv. „východní krize“ tak vyústila v rusko-tureckou válku, v níž byla osmanská armáda poražena.

4.1.2 Okupace Bosny a Hercegoviny v letech 1878-1908 S ohledem na protokol Berlínského kongresu podepsaný 13. 7. 1878 začala rakousko-uherská okupační vojska obsazovat a spravovat Bosnu a Hercegovinu. Spo-

455

Viz např. Cardini, F.: Evropa a islám. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny 2004, s. 217-220. Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 282. 457 Ale nejen na Balkáně docházelo ke konfliktům. V letech 1775-1918 byla součástí rakouské monarchie například i Bukovina. I tato skutečnost byla výslednicí střetů s Turky. Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006, s. 314. 458 Detaily k jednáním císaře Josefa II. a carevny Kateřiny II. nalezneme např. v Cardini, F.: Evropa a islám. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny 2004, s. 223. Významným aktem byl také manifest cara Mikuláše I. z 26.6. 1853. Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006, s. 336. 459 Osmanská říše s ohledem na hladomor v Anatólii a svou neschopnost splácet úroky z půjček vyhlásila v roce 1875 státní bankrot. Řešením mělo být zvýšení daní na Balkáně. Srov. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 50. 460 K informacím o předchozím vývoji v Bosně viz Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 204. Nebo Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006, s. 339. 461 K vykreslení názorů jednotlivých zainteresovaných stran a průběhu bojů viz Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 234, 238, 241-243. 116 456

lečně s tím byly dále udržovány posádky v sandžaku Novi Pazar.462 Jako oficiální důvod okupace byla uváděna nutnost obrany křesťanských obyvatel Bosny a Hercegoviny před vzrůstajícím muslimským fanatismem, který vycházel z ruskoturecké války. Obyvatelé nepřivítali příznivě rakousko-uherská vojska, jak předpokládali jejich velitelé, a brzy po jejich vstupu 29. července 1878 se jim muslimové žijící v Bosně postavili na odpor. Boje, které byly podporovány také duchovenstvem pravoslavných Srbů, trvaly až do 20. října 1878.463 Okupace Bosny a Hercegoviny byla oficiálně vysvětlována jako dočasný stav. Ve shodě se závěry Berlínského kongresu podléhala tato území i nadále vládě tureckého sultána, jak bylo určeno v dohodě z 21. 5. 1879. Vláda Rakousko-Uherska zde měla pouze neoficiální charakter, jako určitá forma protektorátu, v jehož rámci byly převzaty pouze finanční a správní záležitosti obou provincií. Od roku 1878 se tedy poprvé nacházela na území Rakouska-Uherska trvale usazená společenství muslimů. Do té doby muslimové opouštěli území, která byla odebrána osmanské říši. Ale právě Bosna a Hercegovina tvořily tehdejší cíl uprchlíků, jako například při připojení osmanských Uher a Chorvatska k habsburské říši. Již na přelomu 17. a 18. století Turecko organizovalo přesídlování uprchlíků na svá původní území, jako například do Anatólie a od roku 1718 je usazovala na hraničních územích. Odtud začíná islamizace těchto území. Při srovnání s drtivou většinou muslimů v Řecku a v Bulharsku byli obyvatelé Bosny a Hercegoviny ve své většině autochtonní.464 Na tomto místě je potřeba poukázat na to, že primárním smyslem osmanské expanze bylo zvýšení příjmů z daní na nově získaných územích. „V žádném případě nedocházelo k systematickému donucování místního obyvatelstva k přestupu na is-

462

Srov. Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006, s. 343. Novopazarský sandžak vznikl po dobytí oblasti osmanskou říší v 15. století. Jeho strategický význam je v tom, že teritoriálně odděluje Srbsko a Černou Horu a umožňoval přístup směrem k Soluni. Po Berlínském kongresu byl v r. 1878 sandžak obsazen Rakousko-Uherskem. Roku 1909 byl oficiálně navrácen osmanské říši s ohledem na anexi Bosny a Hercegoviny. V průběhu první balkánské války (1912) byl obsazen srbskými a černohorskými jednotkami a rozdělen mezi Srbsko a Černou Horu. V průběhu první světové války jej opět na čas získalo Rakousko-Uhersko, po jeho rozpadu se stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. 463 Odpor zmobilizoval ozbrojené oddíly o celkové síle 40 000 mužů, kteří se postavili rakouskému sboru čítajícímu 82 000 vojáků. Zlomem v konfliktu bylo sedmihodinové dělostřelecké bombardování Sarajeva. Srov. Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 247-249. Nebo Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 67. 464 K obecné charakteristice rozšíření islámu v Bosně a Hercegovině viz např. Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 229. 117

lám.“465 Přesný počet muslimů na těchto územích před okupací není znám, neboť osmanská říše neprováděla sčítání obyvatelstva na poddaných územích.466 První sčítání obyvatelstva se uskutečnilo až v roce 1879, tedy již v období okupace Rakousko-Uherskem.467 Z důvodu obsazení území rakousko-uherskými vojsky opustili Bosnu a Hercegovinu osmanští úředníci a společně s nimi emigroval také vysoký počet bosenských muslimů. Především to byli představitelé nižších a středních vrstev společnosti z měst i vesnic. Bohatí statkáři zůstávali na svých usedlostech a stali se partnery podporovanými nově přicházející mocí. Emigrace tedy měla náboženskopsychologické důvody. Muslimové odcházeli z území, která se dostala pod nadvládu nemuslimského panovníka, a proto byli muslimové povinováni tento terén opustit.468 K odchodům docházelo také v pozdějších obdobích, probíhaly hlavně v obdobích nesouhlasu s politickým vývojem na daném území. Přes tyto vlny emigrace zůstávali muslimové v Bosně a Hercegovině na druhém místě mezi třemi hlavními náboženstvími, pokud tedy jde o počet, s ohledem na to, že se situace změnila ve prospěch pravoslaví. Muslimové drželi ve svém majetku nejvíce obdělávané půdy, neboť tvořili 91,15 % velkých statkářských rodin a v jejich rukou se soustřeďovalo 44,4 % statků. Muslimové také tvořili většinu mezi tzv. „svobodníky“ - 56,65 %, pravoslavných bylo mezi nimi 25,87 % a katolíků 16,74 %.469 Co se týče aristokracie, zde pravoslavní tvořili většinu 73,92 %, katolíci 21, 49 % a muslimové pouze 4,58 %.470 Včlenění Bosny a Hercegoviny do Rakouska-Uherska s jeho rozvíjejícím se hospodářstvím a průmyslem vedlo vládu i místní obyvatele k reformě společensko ekonomických vztahů. Reformy obsahovaly mimo jiné i vykoupení se z roboty, zavedení nových způsobů produkce vybudováním dílen. S ohledem na svůj konzervati465

Viz Gombár, E.: Osmanské dědictví. Šíření islámu na Balkáně. In: Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 60. Pro detailní informace tamtéž, s. 72. Kropáček, L.: Islám a Západ. Historická paměť a současná krize. Praha: Vyšehrad 2002, s. 47. 466 Srov. Bauer, E.: Zwischen Halbmond und Doppeladler : 40 Jahre österreichische Verwaltung in Bosnien-Herzegowina. Mnichov: Herold 1971, s. 115. Oproti tomu existují odhady počtu obyvatel Bosny v tomto období ve výši 750 000. Viz Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 54-55. 467 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 284. 468 Pro detailnější informace v češtině ohledně koncepce dar al-islam a dar al-harb viz např. Mendel, M.: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlanstis 1997, s. 49-50, 143-144, 150-151. Nebo Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008, s. 97-99. 469 Srov. Bauer, E.: Zwischen Halbmond und Doppeladler: 40 Jahre österreichische Verwaltung in Bosnien-Herzegowina. Mnichov: Herold 1971, s. 62. 470 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 285. 118

vizmus muslimové nezískali tolik výhod ze společenských a ekonomických reforem, jak se to podařilo Srbům a Chorvatům. Postupně také vznikala úzká vrstva muslimských měšťanů žijících podle západních vzorů, kteří mohli vydržet konkurenci křesťanů. Projevilo se to například na nevelkém počtu státních úředníků muslimského vyznání. Muslimové snažící se udržet status quo věnovali pozornost hlavně dosažení náboženské autonomie, ve které viděli záchranný prostředek stále těžšího postavení v proměnách společnosti.471

4.1.3 Organizace náboženského života Podle smlouvy s osmanskou říší z roku 1879 zabývající se organizací života v Bosně a Hercegovině, měly mít všechny náboženské skupiny zajištěnou svobodu vyznání, stejně tak muslimové, o které se rakousko-uherské vlády zavázaly zvláště pečovat.472 Až do období okupace neměli bosenští muslimové žádnou vlastní náboženskou organizaci, protože v osmanském Turecku bylo náboženství svázáno se státní mocí, sultán byl zároveň chalífou, tedy duchovním ochráncem vyznavačů islámu, muftí Istanbulu jmenoval konkrétní muftí do jednotlivých provincií. Nepřítomnost lokální náboženské organizace se posléze ukázal jako slabost muslimů v Bosně a Hercegovině kdy jejich náboženství ztratilo spojení se státní mocí a oni se sami změnili z představitelů státního náboženství na vyznavače menšinové víry v křesťanské říši. Císař převedl provádění a udržování duchovního života na různé instituce (mešity, školy, nadace), které nebyly připraveny pracovat v prostředí, kde islám nebyl spojen se státní mocí. Rozpad náboženského pouta k osmanskému Turecku využili okupační vládci, kteří v krátkém čase po obsazení Bosny a Hercegoviny přistoupili k úkonům majícím za cíl zpřetrhání vazeb muslimů k této zemi jakožto k sídlu chalífátu. Zmiňované vazby byly také důvodem politické závislosti Bosny a Hercegoviny na Turecku, což si noví vládcové nepřáli. Tento posun si přiblížíme na konkrétním příkladě. I když v roce 1879 bylo povoleno zmiňovat jméno současného sultána během páteční modlitby a vyvěšovat osmanskou vlajku na

471

Viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 237. 472 Podle dohody neměla být porušena svrchovanost osmanského sultána, turecká libra měla zůstat i nadále v oběhu, místní daňové výnosy měly být použity přímo v Bosně. Ani jeden z těchto bodů nebyl splněn. Srov. Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 249. 119

minaretech.,473 situace se brzy změnila. Po několik let bylo zakázáno zmiňovat jméno současného sultána během páteční modlitby, takže muslimové mohli nadále uvádět pouze jeho titul chalífy.474 Další aktivity okupační vlády se setkaly s živým ohlasem ze strany muslimského obyvatelstva, jako například zájem o ustanovení místního nejvyššího duchovního představitele z řad bosenského duchovenstva. Do té doby muslimové v Bosně a Hercegovině takového neměli a podléhali bezprostředně muftímu z Istanbulu. V roce 1881 se muslimští právníci obrátili na císaře s prosbou o vlastního nejvyššího duchovního představitele a 17. října 1882 císař jmenoval muftího Sarajeva, kterým v té době byl Hilmi Efendi Omerović, duchovním představitelem bosenských muslimů s titulem Reis-ül-ulema („nejvyšší představitel ulamá“). Předsedal radě duchovních zvané Medžclis-i-ulema, jejíž členové dostávali plat od rakousko-uherských vlád.475 Paralelně s organizací duchovní muslimů začala okupační vláda práci na reformě islámského školství a wakfů (náboženských nadací),476 jejichž výnosy byly investovány do náboženských projektů, jako například na udržování a výstavbu mešit, vyučování náboženství a charitativní práci budování a správa nemocnic, lázní, vývařoven pro chudé, ale také mostů nebo vodovodů. Proto byly tyto wakfy velice důležité pro fungování muslimského společenství. Do okupace spadaly pod kádího (islámského soudce), který stál v čele Ministerstva náboženských nadací v Istanbulu. Po roce 1878 skončily kontroly ministerstva. Z tohoto důvodu se do fungování mnoha wakfů vkradl nepořádek a finanční zpronevěry. Bylo potřeba dát rychle vše do pořádku, aby bylo zajištěno bezproblémové financování školství a náboženského života muslimů v Bosně a Hercegovině. Z tohoto důvodu okupační vláda v roce 1883 založila Landesvakufkomission (Státní komisi náboženských nadací). Ta měla mimo jiné 473

Viz Džaja, S. M.: Bosnien-Herzegowina in der österreichisch-ungarischen Epoche (1878-1918). Mnichov: Oldenbourg Wissenschaftsverlag 1994, s. 58. Také Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 249. 474 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 286. Chalífa (chalífat rasúl Alláh - náměstek posla božího) je titul užívaný nástupci proroka Muhammada. Chalífa byl nejvyšší duchovní autoritou islámu a do pádu chalífátu také světským vládcem říše. Funkce chalífy byla oficiálně zrušena 3. března 1924. Obecné informace k osobě chalífy naleznete např. Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1993, s. 138-139. 475 Pro více informací viz Džaja, S. M.: Bosnien-Herzegowina in der österreichisch-ungarischen Epoche (1878-1918). Mnichov: Oldenbourg Wissenschaftsverlag 1994, s. 58-59. 476 Pro informace o náboženských nadacích viz Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 1993, s. 132-133 nebo Beránek, O. – Ťupek, P.: Dvojí tvář islámské charity. Brno: CDK 2008, s. 4144. 120

za úkol správu wakfů a jejich fondů, vypracování jejich evidence nebo jmenování kádího, který by je kontroloval. I když to trvalo dvacet let, podařilo se přesto vládě dotáhnout organizaci wakfů do stavu, kdy zabezpečovaly fungování veřejných muslimských institucí.477 Do okupace byly na území Bosny a Hercegoviny pouze soukromé náboženské školy Srbů, Turků a muslimů a posléze vznikly také státní školy. V roce 1892 jich fungovalo 228 se 17 540 studenty, přesto převažující část obyvatelstva žila bez jakéhokoli vzdělání.478 Rozvoj výuky byl tedy palčivým úkolem stojícím před okupačními vládami. Muslimské náboženské školy hrály významnější společenskou roli než u jiných vyznání. Muslimové velice zřídka posílali svoje děti do jiných škol, které třeba nebyly na náboženském základě, protože kladli velký význam na náboženské vychování svých potomků a znalosti základů islámu. Jako druhá nejpočetnější náboženská skupina na území Bosny a Hercegoviny měli nejmenší podíl dětí navštěvujících školy, a ty, které studovaly, nebyly svými školami připraveny fungovat v nové společnosti, protože vyučovací předměty se výhradně týkaly náboženských záležitostí. Výuka byla často vedena v turečtině nebo arabštině a studenti nebyli vyučováni psanému projevu v rodném jazyce. Z tohoto důvodu byl podíl negramotných mezi vyznavači islámu rozhodně nejvyšší. V roce 1910 připadalo mezi pravoslavnými na 575 152 osob 89,92 % negramotných, mezi katolíky na 264 903 osob 77,45 % a mezi muslimy na 453 712 až 94,65 %.479 Jako jediné východisko v situaci ohrožení ze strany novodobých hodnot přicházejících s modernizací školství viděli muslimové ještě mocnější svazek s tradicí pro zachování vlastní zvláštnosti. Stavěli se na odpor také těm reformám školství, které se snažili prosadit jejich duchovní představitelé z Medžclis-i-ulema nebo přímo Reis-ül-ulema. Takto zorganizovaný systém školství nepřál vzdělání novodobé intelektuální elity – vznikala dlouho a těžce. Na ní nakonec spočívala odpovědnost za budoucnost bosenských muslimů. Na počátku 20. století se tak stala iniciátorem obrozeneckého hnutí, starajícího se o rozvoj kultury a vzdělávání společenství podle západních vzorů bez narušení tradičních muslimských zvyků a při zachování vlastní identity. Toto 477

Srov. Džaja, S. M.: Bosnien-Herzegowina in der österreichisch-ungarischen Epoche (1878-1918). Mnichov: Oldenbourg Wissenschaftsverlag 1994, s. 59-60. 478 Pro informace o obecné situaci školství viz Tamtéž, s. 65-82, 136-155. 479 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 288. 121

hnutí vycházelo z liberální hanífovské právní školy480 a pracovalo ve věci nového porozumění islámu v duchu takových reformátorů jako byl například Muhammad Abduh.481 Podle Smaila Baliće se bosenští muslimové postupně stávali jedněmi z nejvíce pokrokových vyznavačů islámu v tomto období. 482 Mezi akce, které měly vzbudit u obyvatelstva důvěru k novým pořádkům, bylo vytvoření speciálních bosensko-hercegovinských vojenských oddílů se specifickými uniformami důstojníků a duchovní péči vojenských imámů. Tyto oddíly byly zařazeny mezi elitu rakousko-uherské armády. Přesto muselo uběhnout ještě několik let, než se tyto jednotky proměnily v loajální poddané monarchie a věrné vojáky c.k. armády, kteří nejednou prokázali svou věrnost v období první světové války.483

4.1.4 Anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem V roce 1908 se v Turecku dostali k moci tzv. Mladoturci, kteří chtěli v rámci obnovy osmanského impéria v duchu liberální konstituce vyhlásit volby do tureckého parlamentu,484 samozřejmě také v Bosně a Hercegovině, které i nadále oficiálně podléhaly sultánovi. S tímto nemohlo souhlasit Rakousko-Uhersko, pod jehož vládou se zmiňovaná teritoria de facto nacházela. Rakouský ministr zahraničí hrabě Alois Lexa von Ahrenthal a ruský ministr zahraničí Alexandr Petrovič Izvolskij se setkali v Buchlovicích dne 16. září 1908 a shodli se na předběžné a neformální dohodě o anexi Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem. Císař František Josef I. pak 5. října 1908 informoval tehdejší velmoci osobním dopisem s tím, že je prakticky postavil před hotovou věc.485 Oficiálním vyhlášením v tisku o dva dny později začala několika měsíční krize, která skončila 31. března 1909 prohlášením o uznání anexe

480

Hanífovský madhab je jedním ze čtyř tradičních právních škol sunnitského islámu. Zastával dlouho dobu pozici ústředního právního systému v osmanské říši a po začlenění Bosny a Hercegoviny do habsburské monarchie zůstal právním rámcem muslimů žijících na tomto území. 481 Muhammad Abduh (1849-1905) byl egyptský právník, islámský učenec a liberální reformista známý jako zakladatel islámského modernismu. Pro další informace viz např. Wild, S.: Political interpretation of the Qur´án. In: McAuliffe, J. D. (ed.): The Cambridge Companion to the Qur´án. Cambridge: Cambridge University Press 2006, s. 280-282, 286. 482 Srov. Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996, s. 229. 483 K obsazení Bosny a Hercegoviny také jednotkami c.k. armády z Čech viz Havel, P.: Musela ji vybojovat infanterie. Vojáci z českých zemí v Bosně a Hercegovině. Dějiny a současnost, 2005, roč. 27, č. 10, s. 41-43. 484 K tomuto např. Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006, s. 59-60. 485 Viz např. Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 58. Ohledně komplikovanosti vztahů mezi Rakušany, Němci a Turky viz Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006, s. 361. Pro pohled na anexi ze strany Chorvatů viz Rychlík, J. a kol.: Mezi Vídní a Cařihradem 1. Utváření balkánských národů. Praha: Vyšehrad 2009, s. 313-316. 122

Srbskem a jednotlivými velmocemi, které podepsaly berlínskou smlouvu v roce 1878.486 Císař slíbil Bosně a Hercegovině konstituci, která byla slavnostně vyhlášena 17. února 1910. Ve shodě s ní získali všichni obyvatelé rovná práva a každý si mohl svobodně vybrat místo pobytu nebo zaměstnání. Nikdo nesměl být pronásledován z důvodu náboženského vyznání, právo soukromého provozování náboženského kultu zůstala všem vyznáním, také veřejné praktikování těm, které byly oficiálně státem uznány. Muslimům císař přiznal 15. května 1909 autonomní status, který se týkal jejich náboženských a osvětových institucí a nadací. Náboženská svoboda pro muslimy byla na území Rakouska-Uherska zajištěna již od 20. května 1874, kdy byl islám právně uznán za náboženské společenství (jedná se o tzv. Anerkennungsgesetz). V rámci těchto svobod bylo muslimům také dovoleno vyvěšovat na mešitách sultánovu vlajku jako znak chalífy. Fakt anexe do té doby okupovaných území se stal důvodem oficiální existence značně početné, sevřené muslimské náboženské menšiny na území rakousko-uherské monarchie, což vyžadovalo odpovídající dodatečné právní regulace.487 Dne 15. července 1912 byl císařem Františkem Josefem I. v Bad Ischlu podepsán Islámský zákon (něm. Islamgesetz) č. 159/1912.488 Na jeho základě byli muslimové hlásící se k hanífovské právní škole uznáni za náboženskou společnost, jejich víra a obyčeje se tímto nacházely pod ochranou státu, pokud nebyly v rozporu s obecným právním pořádkem monarchie. Například byla zakázána polygamie a některé tresty vycházející z muslimského práva.489 Projevila se také shoda na vybudování reprezentativní mešity ve Vídni, císař na ni věnoval 25 000 korun a město Vídeň darovalo pozemek. Tyto první pokusy o institucionalizaci islámu byly přeru-

486

Krize se týkala také záležitostí Bulharska a Řecka a jejich přímého vyrovnání s osmanskou říší. Srov. Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999, s. 296-297. 487 I po anexi Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem si osmanská říše uchovala na tomto území kulturní svrchovanost v islámských záležitostech. Osmané mohli i nadále jmenovat islámské civilní soudce, muftí a učitele náboženství. Srov. Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007, s. 58. 488 Obecně lze tento zákon zařadit mezi tzv. zvláštní konfesní právo. „Protože institucionální uznání islámu nebylo možné postupem, který předpokládal AnerkennungsG, bylo nejprve muslimům v roce 1912 pouze přiznáno postavení členů uznané náboženské společnosti. K institucionálnímu uznání islámu došlo až nařízením BGB1 č. 466/1988, které v sedmi bodech shrnuje, co má ústava náboženské společnosti ve vztahu k vnějším právním poměrům ´zvláště´ obsahovat“. Srov. Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha: Academia 2001, s. 259. 489 Právní vztah státu k islámu byl v Uhersku upraven článkem XVII/1916, a to bez ohledu na právní směr (arab. madhab). Viz Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2007, s. 69. 123

šeny v období první světové války. Po jejím skončení se Bosna a Hercegovina oddělila od Rakouska a společně se Srbskem, Chorvatskem, Slovinskem a Černou Horou nakonec vytvořili 1. prosince 1918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.490 Na území první rakouské republiky zůstalo pouze několik stovek neorganizovaných muslimů. Islámský zákon zůstal v právním systému Rakouska až dodnes.

4.1.5 Muslimové na území současného Rakouska Po rozdělení habsburské monarchie se Rakousko stalo republikou s výraznými teritoriálními ztrátami. Na jejím území se nacházel nevelký počet muslimů, jejich počet se odhaduje asi na 1 000. Byli to především váleční uprchlíci a to i z oblastí obsazených Rudou armádou. Měli svou organizaci působící pod názvem Muslimský kulturní svaz, která byla rozpuštěna po anexi Rakouska hitlerovským Německem v roce 1938. Někteří jeho členové byli odpůrci nacismu. Po dobu vlády nacionálního socialismu v Rakousku a II. světové války vznikla ve Vídni Muslimská jednota, která fungovala do roku 1948. Tehdy byla rozpuštěna svými členy pro kolaboraci vedení jednoty s nacistickým režimem. Všichni muslimové žijící na území Rakouska jsou imigranty s výjimkou konvertitů, jejichž počet je velice těžké odhadnout. Podle různých zdrojů se odhaduje mezi 500 až 2000 osobami. Vyznavači islámu, kteří se na území Rakouska nacházejí po II. světové válce, sem přišli především z důvodů různých vojenských konfliktů. Byli to původně vězni z pracovních nebo koncentračních táborů, ale také vojáci různých armád. Do konce padesátých let 20. století se jejich počet pohyboval okolo 3 000 osob.491 Větší skupiny imigrantů začaly do Rakouska přicházet v průběhu šedesátých let, kdy se republika dostává do období ekonomické konjunktury. Ta vyžadovala stále vyšší počet pracujících, než mohli zajistit sami Rakušané. Z tohoto důvodu se sem dostaly první skupiny gastarbeiterů z Německa, Itálie, ale také Jugoslávie, Turecka a Egypta.492 Získali práci v textilním, papírenském a těžkém průmyslu, ale především při sezónních stavebních pracích. V roce 1966 počet muslimů v Rakousku vzrostl na

490

Viz Rychlík, J. a kol.: Mezi Vídní a Cařihradem 1. Utváření balkánských národů. Praha: Vyšehrad 2009, s. 338-339, 351-354. 491 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 291. 492 Srov. Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 18. 124

13 000 až 15 000 a v roce 1967 jich bylo již okolo 50 000.493 Další velká skupina gastarbeiterů dorazila v letech 1986-1992, kdy do Rakouska přicházeli hlavně Turci a obyvatelé Jugoslávie. Oproti předchozím byla tato vlna daleko větší díky rozvoji komunikací, které napomohly přesunu pracovních sil. V tomto období také v masovém měřítku přicházely z původních vlastí rodiny zahraničních pracujících, kteří přechodný pobyt postupně přehodnotili na stálý. Základním důvodem příchodu asi 100 000 muslimských Bosňáků po roce 1992 však byla občanská válka v Jugoslávii. Po jejím skončení a vzniku muslimského státu na území Bosny se jasně ukázala nechuť k návratu do vlasti, zpočátku z důvodů zničení země válkou a hlavně nedostatku práce předpokládané reislamizace Bosny494 a také proto, že většina z imigrantů již v Rakousku zapustila první kořeny. Po celou dobu do Rakouska přicházeli političtí i váleční utečenci z Palestiny, Iráku nebo Íránu (hlavně v letech 1979-1981), z Afghánistánu (z důvodu politických a vojenských změn) nebo Súdánu. Většina z nich chápala Rakousko jako přestupovou stanici na své cestě do cílových zemí, kterými byla Kanada, Austrálie nebo USA, ale mnoho z nich zde nakonec zůstalo. Na rakouských vysokých školách studovalo mnoho posluchačů z muslimských zemí (Arabové ze severní Afriky a Turci), kteří zde navštěvovali hlavně přednášky z ekonomie, lékařství, technických věd a jazyků. Samozřejmě tvoří daleko menší skupinu než gastarbeiteři. Rakousko jakožto stabilní a bohatý stát západní Evropy je stále cílem mnohých imigrantů. Na jeho území žilo v roce 2001 710 926 přistěhovalců, což s ohledem na počet obyvatel (8 032 926) činí 8, 9 %.495 Od druhé poloviny devadesátých let 20. stol. je možné v Rakousku pozorovat výrazné prvky recese. Vzrostla nezaměstnanost a rakouská vláda se v tomto období snažila různým způsobem omezovat příliv imigrantů do země. Nejvýrazněji se to projevilo za koaliční vlády s účastí Freiheitspartei Österreichs (FÖP). Na imigranty bylo v tomto období nazíráno jako na konkurenci a ohrožení s ohledem na rostoucí nezaměstnanost.

493

Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 292. 494 Během občanské války (1992-1995) byly vedeny snahy o šíření wahhábismu v zemi. Tato velmi konzervativní větev sunnitského islámu praktikovaná například v Saúdské Arábii však nezanechala na Bosňácích žádné významnější stopy. 495 Srov. Volkszählung. Hauptergebnissel I. – Österreich. : Statistik Austria 2002, s. 15. 125

4.1.6 Demografická charakteristika muslimů v Rakousku Pokud jde o počet muslimů v Rakousku, disponujeme oficiálními daty k tomuto tématu. V rámci formuláře určeného ke sčítání obyvatelstva je také kolonka s otázkou zjišťující náboženské vyznání dotazovaného. Sčítání obyvatel v Rakousku se koná jednou za deset let a poslední záznamy jsou z roku 2001. Z jeho výsledků lze vyčíst, že z 8 032 926 obyvatel Rakouska se k islámu hlásí 338 988 respondentů, což je 4,2 % z celé populace.496 Muslimové jsou třetí nejpočetnější skupinou po římských katolících a evangelících.497 Můžeme však předpokládat, že počet muslimů žijících v Rakousku je vyšší, než vychází z oficiálních statistik.498 Část z nich zřejmě vyplnila při dotazu na vyznání kolonku „jiné“ nebo „bez vyznání“. Pravděpodobně ze strachu z diskriminace nebo pronásledování. Jedná se často o žadatele o politický azyl, kteří vycházejí z vlastních předchozích zkušeností. Část muslimů také přesně nemusela porozumět textu dotazníku, který byl v němčině. Islám je v Rakousku jediným náboženstvím, jehož počet vyznavačů se postupně zvyšuje. Důvodem není jen neustálý příliv muslimských imigrantů, ale také vyšší nativita v této skupině než u rodilých Rakušanů. Mezi muslimy tvoří poměrně velkou skupinu děti do devíti let. Další významnou skupinou jsou muslimové ve věku 25-39 let. Nejmenší skupinou jsou věřící nad 64 let, což je charakteristické pro populaci imigrantů, kteří do Rakouska přišli z materiálních a politických důvodů.499 Pro sledování integračních snah jsou velice důležité sociologické výzkumy směřované právě ke druhé generaci. Z výsledků dotazníků lze vyčíst, že pouze 19 % z dotázaných

496

Viz Volkszählung. Hauptergebnissel I. – Österreich. : Statistik Austria 2002, s. 14. Zvýšení počtu vyznavačů islámu nám ukazuje srovnání s údaji ze sčítání lidu z roku 1991, které uvádějí 2,04 % muslimů v rakouské populaci. Srov. Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha, Academia 2001, s. 253. Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 236. 497 Srov. Hussain, D.: The Holy Grail of Muslims in Western Europe. Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 245. Dále Srov. Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens – Sterben, Tod, und Trauer im Islam“. In: Heller, B. (ed.): Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 118. Pokud zařadíme do tohoto přehledu i kolonku „bez vyznání“, pak se muslimové přesouvají na čtvrté místo. Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 201. 498 Odhaduje se asi 350 000 muslimů žijících v Rakousku. Srov. Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 17. 499 Volkszählung. Hauptergebnissel I. – Österreich. Vídeň: Statistik Austria 2002, s. 77. 126

chápalo sama sebe jako „striktně“ praktikující islám. Zbylých 81 % by se popsalo jako „nedostatečně praktikující“ nebo nepraktikovalo vůbec.500 Tento přirozený nárůst je takto vysoký i přes deficit mladých žen ve všech etnických skupinách, především ve věku nad 20 let. Přesto se podíl žen mezi muslimy pohybuje mezi 25,1 % (Súdánci) přes střední hodnoty 38,4 % až do 47,7 % (Albánci).501 Důvodem nízkého počtu žen je to, že muslimové jsou většinou imigranty a jejich populační schéma je totožné s příchozími z jiných zemí. Jedná se tedy hlavně o gastarbeitery. Nejprve přijíždějí mladí muži ve věku 20-30 let, posléze se k nim přidávají jejich ženy a děti, když již nastane pevnější ekonomická situace rodiny v nové zemi. Vedle toho si mnoho imigrantů bere za manželky Rakušanky. Mezi mladou populací, která se již narodila v Rakousku, se tato početní disproporce mezi muži a ženami přirozeně vyrovnává. V Rakousku mohou imigranti získat občanství snáze než třeba v Německu, kde funguje daleko restriktivnější právo. Do roku 1999, kdy došlo ke změnám, získávali občanství výlučně přicházející s německou národností – ius sanguinis.502 Rakouské občanství je možné dostat po desetiletém pobytu, ale v poslední době stačí v některých případech rozmezí 4-6 let. V současnosti stále více imigrantů splňuje desetiletou lhůtu a zajímá se o rakouské občanství. Například v první polovině roku 2002 získalo občanství 17 109 osob tedy o 21 % víc než ve stejném období v roce 2001. Mezi nimi bylo 6 542 osob z Turecka 2 450 z Bosny a Hercegoviny a okolo 300 osob z Egypta. Z toho vyplývá, že významnou skupinu vyznavačů islámu již tvoří věřící s rakouským občanstvím.503 Největší část muslimů v Rakousku pochází z Turecka (36,3 %) a na druhém místě jsou to občané Rakouska (28,3 % - před dvaceti lety byli až na třetím místě), mezi kterými je samozřejmě mnoho imigrantů s rakouským občanstvím nebo jejich děti. Zajímavé je to, že 183 445 osob ve formulářích zaznamenalo, že používají turečtinu každodenně. V Rakousku má ale turecké občanství jen 127 226 osob (z toho 91 % 500

Srov. Khorchide, M.: Die Bedeutung des Islam für Muslime der zweiten Generation. In: Weiss, H. (Hg.): Leben in zwei Welten: Zur sozialen Integration ausländischer Jugendlicher der zweiten Generation. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften 2007, s. 228. 501 Střední hodnota objevující se u cizozemských skupin obecně je 47,3 %. Pro celkovou populaci Rakouska je to potom 51,6 %. Tamtéž, s. 70-71. 502 Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 296. 503 Viz Eingebürgerte Personen seit 2001 nach bisheriger Staatsangehörigkeit und Bundesländern [online]. Vídeň: Statistik Austria Bundesanstalt Statistik Österreich, posl. úpravy 30.1. 2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 127

muslimů). Podobně je to s arabštinou (ze 17 592 osob má 9 610 rakouské občanství) nebo perštinou (z 10 665 osob má 4 749 rakouské občanství).504

4.1.7 Rozmístnění muslimů na území Rakouska Nejvíce muslimů žije v rakouském hlavním městě Vídni (v roce 2001 to bylo 121 149, což tvoří 35,74 % všech muslimů v Rakousku a 7,82 % obyvatel města). Dohromady tvoří imigranti 16 % obyvatel Vídně jakožto politického finančního a kulturního centra země.505 Odpovídá tomu mimo jiné i poměrně vysoký počet islámských center a modliteben, kterým budeme věnovat pozornost dále. Další muslimové žijí také v ostatních větších městech nebo v jejich okolí, kde je soustředěn průmysl a továrny. Mnoho z nich žije ve spolkové zemi Horní Rakousko (55 581, 4,04 %), Dolní Rakousko (48 730, 3,15 %) nebo Vorarlbersko (29 334, 8,36 %) ve městech jako je Wels, Sankt Pölten, Linec, Štýrský Hradec (Štýrsko – 19 007, 4 %), Štýr, Salzburg (Salzbursko – 23 731, 4,5 %) nebo Tyrolsko (27 217, 4 %). Rozmístění muslimského obyvatelstva v Rakousku není rovnoměrné, poněvadž muslimové, a to i z okruhu imigrantů, v menším počtu žijí v typicky zemědělských spolkových zemích, jako je například Korutansko (10 940, muslimové zde tvoří pouze 1,96 % obyvatelstva), Burgenland (3 993, 1,44 %) nebo Štýrsko (1,61 %).506 Rozmístění muslimů na území Rakouska stále koresponduje s imigračními proudy, takže důležitou zůstává otázka nalezení pracovního místa. Netýká se to malé bosňácké komunity v Korutanech v Klagenfurtu (3,04 %), která sem přišla v období komunistických restrikcí proti oponentům režimu za Titovy vlády v Jugoslávii. Muslimové se usídlili v této oblasti s ohledem na její geografickou blízkost k hranicím bývalé Jugoslávie.507

4.1.8 Společenská situace a náboženský život muslimů v Rakousku Společensko-ekonomické postavení většiny imigrantů je značně horší než u rodilých Rakušanů. Tento stav vychází z mnoha důvodů a týká se také muslimské-

504

Viz Volkszählung. Hauptergebnissel I. – Österreich. Vídeň: Statistik Austria 2002, s. 77. Srov. Khorchide, M.: Der islamische Religionsunterricht zwischen Integration und Parallelgesellschaft. Wiesbaden: VS Verlag für Socialwissenschaften 2009, s. 30. 506 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 298. 507 Srov. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 25. 128 505

ho obyvatelstva. Většina gastarbeiterů, mezi kterými jsou rovněž muslimové, jsou lidé bez vzdělání pocházející původně z venkovských oblastí. To se týká hlavně etnických Turků a Bosňáků. Ze své rodné země odešli v době, kdy tam nebylo možné získat práci nebo byla špatně placená, takže nemohli pokrýt životní náklady. Mnoho z nich pracuje v továrnách a na stavbách, také v orientálních barech, provozují obchody s halál potravinami a masem. Celé skupiny vykonávají jednoduché práce, které nevyžadují speciální kvalifikaci. Muži například prodávají na ulicích noviny nebo jezdí s taxíky. Ženy uklízejí a pomáhají při péči o děti, pokud vůbec chodí do práce a nejsou po celý den doma. Mnoho imigrantů samozřejmě pracuje ilegálně a i ti, kteří pracují legálně, jsou stále občany jiného státu, nemají zajištěna veškerá pracovní práva.508 Stejně tak mnoho vzdělaných imigrantů muslimského vyznání nemůže nalézt práci ve svém oboru. Jednodušeji takovou práci získají takoví, kteří ukončili svoje studia v Rakousku nebo jim byl uznán diplom, což se děje v daleko méně případech. Týká se to například poměrně početné skupiny lékařů arabského původu, kteří si založili vlastní odbornou společnost. Studenti a absolventi rakouských škol znají oproti ostatním gastarbeiterům spisovnou němčinu a nemají takové problémy s dorozuměním. Většina ekonomických imigrantů se neúčastní jazykových kurzů. Přesto se v místě zaměstnání seznamují s redukovanou formou němčiny tzv. Gastarbeiterdeutsch. Neznalost němčiny není typickou situací jen mezi nově příchozími, ale mnoho obyvatel žijících v Rakousku již roky stále neovládá místní jazyk. Děti, které tvoří již druhou generaci, mají menší jazykové problémy. Přesto začínají mluvit německy až s nástupem školní docházky a hlavně v prvních letech mají problémy s porozuměním, což mnohdy vede až k opakování třídy. Značná část z tohoto důvodu nepokračuje ve svém vzdělávání na středních a vysokých školách. Daleko lépe je na tom třetí generace, která byla již vychována v kultuře německé televize. Přesto je v této skupině nižší míra vzdělání než u srovnatelných skupin místního obyvatelstva.509 Mnoho imigrantů (obecně je to 40-50 %, ale mezi Turky je to až 80 %) žije v domech s nižším standardem, tj. v bytech bez sociálního zařízení, které je společné

508

Viz např. Trends in International Migration 2002 Continuous Reporting System on Migration. Paříž: OECD Publishing 2003, s. 138-139. 509 Pro srovnání s německou situací viz Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 31-33. Nebo také Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Frankreich - ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004, s. 38-42. 129

na chodbě, nebo bez tekoucí vody. Tyto byty jsou většinou velmi malé, takže rodina s několika dětmi obývá jeden pokoj a kuchyni.510 Nedochází zde k vytváření muslimských ghett, jak se to stalo v jiných zemích západní Evropy. Muslimy najdeme v dělnických čtvrtích kde je bydlení levnější a méně exkluzivní, hned vedle představitelů chudších vrstev rakouské společnosti. K tomu se připojuje diskriminace na trhu práce s ohledem na jejich původ, barvu pleti nebo náboženské vyznání. Týká se to například žen stěžujících si na zaměstnavatele, kteří jim odmítli dát pracovní místo právě s ohledem na jejich oblečení. Specifickou skupinu tvoří Íránci, kteří většinou jazykové problémy nemají. Při útěku před islámskou revolucí v Íránu a pronásledováním nového režimu511 cílevědomě zvolili Rakousko proto, že zde studoval nebo žil některý z jejich příbuzných se znalostí němčiny. Charakterizuje je vyšší míra vzdělání ve srovnání s ostatními imigranty, stejně jako vyšší ekonomický status ve společnosti. Díky tomu měli na počátku menší problémy orientovat se v novém prostředí. Sami Rakušané je přijímají daleko lépe než ostatní cizince, a to zřejmě s ohledem na jejich většinou poměrně vysoký sociální status. Naprosto odlišnou společensko-ekonomickou vrstvu tvoří muslimové pracující pro OPEC nebo OSN s jejich agendami ve Vídni (tzv. UNOcity) a zajisté také diplomaté z muslimských zemí.512 Přesto je pro mnoho Rakušanů islám náboženstvím imigrantů, nevzdělaných dělníků, kteří nedosahují středostavovského standardu života. Jak je patrno, muslimové v Rakousku jsou etnicky i jazykově nejednotní a mají různá občanství. Stejně tak patří do různých společensko ekonomických vrstev. K tomu se pojí také rozdělení na většinové sunnity a menšinové šííty (10-15 %), mezi něž patří hlavně Íránci. Mezi sunnity tvoří většinu Turci a Bosňáci spadající pod hanífovský madhab,513 ale také šáfijovskou právní školu (Egypt, Sýrie) a málikovský madhab (Maroko, Tunisko). Je potřeba také zmínit alevity z Turecka

510

Viz Kroissenbrunner, S.: Islam in Austria. In: Hunter, Sh.T.: Islam, Europe's Second Religion The New Social, Cultural, and Political Landscape. Westport: Praeger Publishers 2002, s. 145-146. 511 K islámské revoluci a následného režimu viz z české odborné literatury Gombár, E.: Dramatický půlměsíc: Sýrie, Libye a Írán v procesu transformace. Praha: Karolinum 2001, s. 121-171. nebo Mendel, M.: Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis 1994, s. 205-229. 512 Viz. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 25. 513 Na význam hanífovského madhabu pro IGGIÖ s ohledem na další směry islámu působící v Rakousku ukazuje Abdelrahimsai, A.: Zur Geschichte der Muslime in Österreich II: Die Islamische Glaubensgemeinschaft.In: Heine, S. (Hg.): Islam zwischen Selbstbild und Klischee. Eine Religion im österreichischen Schulbuch. Kolín nad Rýnem-Výmar: Böhlau, 1995, s. 42. 130

nebo Kurdy, kteří tvoří 20-30 % imigrantů z Turecka a jsou také nábožensky nejednotní (od hanífovských sunnitů až po alevity). Pro Bosňáky žijící v Rakousku je zase typické, že sami sebe považují za jediné představitele „evropského islámu“.514 Pro srovnání s Německem nebo Švýcarskem je jistě velice důležitý odhad, že v Rakousku je nějakým způsobem nábožensky „organizováno“ pouhých 10-15 % z místní populace muslimů. Odhadnout z těchto údajů počty příznivců fundamentálních uskupení je velice nesnadné, a to i s ohledem na těžko kvantifikovatelně postižitelný dopad jejich mediální propagandy.515

4.1.9 Právní status muslimských komunit V roce 1971 se organizace zastupující muslimy obrátily na rakouskou vládu se žádostí o oficiální státní uznání islámu jako náboženství. Deset let trvaly přípravné práce a opíraly se o Islámský zákon (něm. Islamgesetz) z roku 1912. Dne 2. 5. 1979 ministr školství a kultury podepsal dokument, který oficiálně uznal islám jakožto náboženství. Získal tak totožná práva jako ostatní uznaná vyznání a povolil utvoření první muslimské náboženské obce ve Vídni. Potvrdil také status Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich (Islámská náboženská společnost v Rakousku, IGGIÖ).516 Uznání se nejprve týkalo pouze hanífovského madhabu a pro ostatní právní školy následovalo až v roce 1988.517 Při uzavírání manželských svazků byla povolena pouze monogamie a náboženské právo islámu (šaríá) nemělo zavazovat v otázkách, které řeší rakouský právní systém. Bylo zavedeno vyučování islámu ve veřejných školách, které bylo financováno státem. Podobně stát platí náboženskou výuku všech oficiálně uznaných vyznání. Islám získal právo na prostor ve veřejných médiích, Islámská náboženská společnost získala právo týkající se získávání darů a celních plateb. Rezignoval na vybírání náboženské daně, i když nedostává ze strany státu žádné subvence.518 Oficiální

514

Srov. Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 301. 515 Viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 249. 516 Srov. Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 18. 517 Uznání ostatních madhabů následovalo v roce 1988. Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 29. 518 Obecně k této problematice viz Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha: Academia 2001, s. 276-277. Nebo Henhapel, O.: Financování církví 131

uznání islámu státem není typickou situací v zemích západní Evropy. Ukazuje se, že tento právní proces má pozitivní vliv na příklon muslimů k otevřenosti a k dialogu s místními společenstvími. Výsledkem také bývá opuštění radikálních pozic.

4.2 Muslimské organizace 4.2.1 Sunna Obecně funguje v Rakousku celá řada muslimských náboženských organizací. Společné je pro ně to, že jsou založeny na etnickém klíči a organizují muslimy pocházející z konkrétního státu. Často tyto skupiny nemají vysoký počet členů, kteří se setkávají na pátečních modlitbách519 v soukromých bytech. Většina velkých muslimských organizací, které rozvíjejí aktivity na území Rakouska, má svoje hlavní centrum někde v zahraničí. Buď se jedná o země, ze kterých muslimové pocházejí (obvykle Turecko) nebo jsou to jiné evropské státy (hlavně Německo). Pro rakouské muslimy pocházející z Turecka jsou jejich krajané žijící v Německu vzorem pro rozvoj organizační sítě náboženských komunit. Jedná se hlavně o tzv. „zastřešující organizace“ (něm. Dachverband),520 kterým podléhají nebo okolo kterých se seskupují jiné menší společenství a nábožensko-kulturní centra.

Moslemischer Sozialdienst V roce 1963 vznikla první trvale fungující organizace muslimů v Rakousku s názvem Moslemischer Sozialdienst (Společenství muslimské sociální pomoci, angl. Muslims Social Servis, MSS). Cílem jejich práce se stala podpora a také materiální a duchovní pomoc imigrantům. Hlavní náplní aktivit byly formální a materiální přípravy, které měly vést k založení muslimské náboženské obce. 521 Do čela této organizace se postavil muslim bosenského původu dr. Smail Balič. V roce 1979 na jeho místo nastoupil Ahmad Abdelrahimsai, původem Afghánec, který se stal později

v Rakousku. In: Kříž, J. (ed.): Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie. Praha: Ministerstvo kultury ČR 2009, s. 180-182. 519 K sociálnímu významu páteční modlitby viz např. Klapetek, M.: Stejné, nebo odlišné pojetí času? Teologie & společnost: časopis pro náboženství, kulturu a veřejný život. Brno: CDK, roč. IV. (XII.), č. 4, s. 27-29. 520 K problematice strukturování muslimských organizací v německy mluvících zemích viz Lemmen, T.: Islamische Vereine und Verbände in Deutschland. Bonn: Friedrich-Ebert-Stiftung 2002, s. 21-25. 521 Srov. Hussain, D.: The Holy Grail of Muslims in Western Europe. Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 245. 132

předsedou Nejvyšší rady a prezidentem Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich.522 Jedním z projektů MSS bylo vydávání čtvrtletníku „Přímá cesta“ (něm. Der gerade Weg). Po periodiku MSS „Der gerade Weg“ nastoupil v letech 1980-1989 čtvrtletník „Islám a Západ“ (něm. Islam und der Westen), jehož šéfredaktorem byl opět Smail Balić.

Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich (IGGIÖ) Náplní práce Islámské náboženské společnosti v Rakousku je podle jejích slov ochrana a kultivace náboženství mezi vyznavači islámu. Společnost IGGIÖ523 je v náboženských záležitostech naprosto nezávislá na státu, což je s ohledem na tento typ společenství výjimečná situace v nemuslimském světě. Společenství se snaží bojovat proti nepříznivému a nepravdivému obrazu islámu, s předsudky a stereotypy. Snaží se o rozvoj porozumění, mezináboženského a interkulturního dialogu a integraci přistěhovalců vyznávajících islám do většinové společnosti. Dále je velice důležitá práce s mladou generací, která se již v Rakousku narodila a musí se vypořádat se současnými sociálními problémy. Děje se tak i v rámci toho, že čelní představitelé IGGIÖ se připojili k Initiative Muslimischer Österreicher (Iniciativa Rakušanů vyznávajících islám, IMÖ).524 Dalším příkladem pro specifickou práci IGGIÖ s přesně ohraničenou skupinou obyvatelstva je mimo jiné duchovní práce s vězni.525 Mezi orgány Islámské náboženské společnosti pro náboženskou obec patří Shromáždění obce. Dále je to Výbor obce tvořený osmi členy zvolenými na čtyři roky shromážděním obce. Ti musí být schváleni Nejvyšší radou. Po té členové výboru mezi sebou vybírají předsedu, generálního sekretáře a pokladníka. Dále mezi tyto orgány tradičně řadíme Prvního imáma vykonávající modlitby obce a duchovní obecně. Mezi orgány Islámské náboženské společnosti pro celou Islámskou nábožen-

522

K propojení IGGIÖ a MSS viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 238-239. 523 Viz Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, © 2003-2010 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 524 Viz Die Initiative muslimischer ÖsterreicherInnen [online]. Vídeň: Die Initiative muslimischer ÖsterreicherInnen, Posl. úpravy 16. 11. 2008 [cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 525 Smlouva o budoucí spolupráci v oblasti pastorace věznů byla podepsána mezi IGGIÖ a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti 26.1. 2010. Viz Islamische Gefangenenseelsorge [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, © 2003-2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . 133

skou společnost v Rakousku patří Rada šúrá,526 která je nejvyšším orgánem IGGIÖ v Rakousku. Rada šúrá se skládá nejméně ze šestnácti členů, kterými jsou předseda, generální sekretář, pokladní a první imámové všech náboženských obcí. Ostatní členové jsou vybíráni výbory obcí s ohledem na názory a směřování jednotlivých obcí. Dále sem patří Nejvyšší rada, která je tradičně chápána jako výkonný orgán Rady šúrá. Nejvyšší rada se obvykle skládá z deseti členů, kteří jsou vybíráni Radou šúrá. Polovina členů Rady šúrá musí mít odpovídající náboženské vzdělání a k této radě je kooptován muftí, který má poradní hlas. Muftí, tzv. první imám IGGIÖ – hlavní duchovní nadřízený. Rozhoduje náboženské otázky v IGGIÖ a je vybírán členy Rady šúrá obvykle většinou hlasů. Musí také splňovat požadované náboženské podmínky a dostatečné náboženské vzdělání.527 V neposlední řadě patří k těmto centrálním orgánům Sbor poradců a Rozhodčí soud. Navenek je Islámská náboženská společnost reprezentována Předsedou Nejvyšší rady, který zároveň plní roli předsedy Islámské náboženské společnosti v Rakousku. Všichni představitelé orgánů společnosti musí mít odpovídající náboženské vzdělání a jejich povinností je dobrá znalost německého jazyka. Členem IGGIÖ se může stát každý muslim, který žije na území Rakouska. Členské příspěvky jsou dobrovolné a nejsou nijak regulovány. Proto také bývá finanční situace této organizace nestabilní. Pravidelně platí prakticky pouze učitelé náboženství, kterým se IGGIÖ věnuje. Kanceláře IGGIÖ jsou společně s centrem muslimské obce ve Vídni ve vlastní budově na Bernardgasse 5.528 Na této adrese najdeme kanceláře společnosti a jejího předsedy, archivy s podklady o výuce islámu na státních školách nebo modlitební sál. Společně se změnou předsedy společnosti v roce 1999, kterým se stal Anas Shakfeh, došlo v IGGIÖ k celé řadě změn. Byl například vybudován Sbor poradců, který tvoří různí představitelé muslimských organizací a který funguje jako komuni-

526

Výraz šúrá je v muslimském právním systému velice starý. Jednou z praktik islámské správy a řízení obce byl princip veřejného projednávání, tzv. šúrá, rada vážených členů muslimské obce. Šúrá rozhodovala o zásadních politických otázkách a volila ze svého středu chalífu. Muslimové dodnes tento systém považují za důkaz demokratické povahy islámu. Viz Mendel, M.: Šúrá. In: Pavlincová, H. – Horyna, B. (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: nakl. Olomouc 2003, s. 637. 527 Ještě v roce 2005 nebyl na tento post nikdo ustanoven. Dlouholetý předseda IGGIÖ Anas Shakfeh vysvětlil tento stav tím, že v Rakousku chybí kandidáti s dostatečným náboženským vzděláním. V současnosti tento post zastává Mag. Ramazan Yildiz 528 Další regionální pobočky jsou ve Štýrském Hradci, Linci a Bregenz. Viz Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag GmbH 2005, s. 29. 134

kační platforma mezi IGGIÖ a těmito organizacemi (v IGGIÖ je totiž možné pouze individuální členství). Od této doby se ve společnosti také daleko více zaktivizovali etničtí Turci, neboť do té doby bylo vedení společnosti zevnitř kritizováno jako arabská záležitost. Neodpovídalo to podle nich situaci v Rakousku a potřebám většině členů společnosti, kterými jsou etničtí Turkové. Přesto i dnes existuje napětí mezi Islámskou

náboženskou

společností

a některými

tureckými

organizacemi

v Rakousku. Pod novým vedením podporuje IGGIÖ podle svých slov integraci oproti asimilaci, což podle nich znamená zachovat si vlastní identitu a zároveň být plnoprávným členem rakouské společnosti. Vedou muslimy k tomu, aby se zapojili do veřejného života. Podle vedení organizace neexistuje rozpor mezi vyznáváním islámu a aktivním spoluvytvářením západní demokratické společnosti. IGGIÖ tak podporuje aktivity muslimů, kteří ještě nemají vlastní reprezentaci a to i v jiných státech Evropy. Na druhou stranu odmítá využívání muslimských komunit v Evropě islámskými státy k vlastním politickým cílům. V neposlední řadě je potřeba představit mládežnické a ženské spolky, které jsou organizačně spojeny s IGGIÖ. Jedná se například o Muslimische Jugend Österreich (Muslimská mládež Rakousko, MJÖ), která byla založena v Linci již v roce 1996.529 Posléze se v roce 2005 staly integrální součástí Islámské náboženské společnosti v Rakousku také partnerská společenství, jako je například ženská Junge Musliminnen Österreich (Mladé muslimky Rakousko, JMÖ) a Muslimische PfadfinderInnen Österreich (Muslimští skauti Rakousko, MPÖ). Tato klasická skautská instituce je v tomto případě primárně určena pro děti v rozmezí 8-14 let.

Österreichische Islamische Föderation (AIF) Österreichische Islamische Föderation (Rakouská islámská federace, AIF) byla založena v roce 1988 a patří tradičně k těm největším a nejvýznamnějším muslimským organizacím působícím na území dnešního Rakouska. Základem federace je Avrupa Milli Görüş Teşkilatlari (AMGT).530 Strukturálně je svázána s německou Islamische Gemeinschaft Milli Görüş (IGMG). V třiceti dvou městech po celém Rakousku spravuje čtyřicet jedna modlitebních center (z toho jedenáct ve Vídni) rozdě529

K tomuto viz Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 202. 530 Srov. Aydin,H. - Halm, D. - Şen, F: "Euro-Islam" Das neue Islamverständnis der Muslime in der Migration. Vídeň: Renner-Institut 2003, s. 20. 135

lených do dvou Regionálních spolků. Právě vedle Vídně je AIF výrazně zastoupena například ve spolkové zemi Vorarlbersko.531 Počet center v poslední době mírně stoupá. V roce 2002 to bylo dvacet šest center a z toho osm ve Vídni.532 V Rakousku má AMGT podle svých vyjádření 2 000 až 3 000 členů. Organizačně i po finanční stránce jsou jednotlivá centra nezávislými institucemi, které samy musí hledat prostředky pro svou činnost. Österreichische Islamische Föderation zde pak klasicky působí jako zastřešující organizace spojující jednotlivé články. Významnou organizací spadající pod federaci je Islamische Föderation Wien (Islámská federace Vídeň IFW),533 která pravidelně každý měsíc vydává časopis Dewa.534 Federace IFW prezentuje sebe sama jako humanitární organizaci, která se snaží o podporu výuky islámu v Rakousku a naplňování různorodých náboženských potřeb zde žijících muslimů. Tyto aktivity probíhají také například v rámci specializovaného oddělení IFW, které se věnuje akcím zaměřeným na ženy. Podle vyjádření IFW je velice důležité vzdělávání členů jejich organizace, aby byli schopni aktivně vstupovat do různých diskuzí o podobách islámu v moderní Evropě. A právě vzdělávání žen je zde klíčovou záležitostí.535 Dále ve svazku s IFW nalezneme i mládežnickou organizaci JUWA536 a vedle toho studentský spolek Interkulturelle Studentenvereinigung (Interkulturní studentské společenství, ISV).537

Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich (ATIB) Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich (Turecko-islámská unie pro kulturní a sociální spolupráci v Rakousku, tur. 531

Viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 247. 532 Počty vztahující se k roku 2002 naleznete v Kroissenbrunner, S.: Islam in Austria. In: Hunter, Sh.T.: Islam, Europe's Second Religion The New Social, Cultural, and Political Landscape. Westport: Praeger Publishers 2002, s. 149. Počty k roku 2006 naleznete v Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 201. 533 Instituci najdeme na adrese Rauchfangkehrergasse 36, A-1150 Wien. Islamische Föderation Wien [online]. Vídeň: Islamische Föderation Wien,  2009 [cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 534 Viz Dewa [online]. Vídeň: Islamische Föderation Wien,  2007-2010 [ cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 535 Viz Seidel, E. - Dantschke, C. - Yıldırım, A.: Politik im Namen Allahs. Der Islamismus – eine Herausforderung für Europa. Brusel: Ozan Ceyhun, MdEP. 2001, s. 31. 536 Srov. JUWA [online]. Vídeň: JUWA,  2008 [ cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 537 Viz Interkulturelle Studentenvereinigung [online]. Vídeň: Interkulturelle Studentenvereinigung,  2007 [ cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 136

Avsturya Türk Islam Birligi, ATIB)538 byla založena v roce 1990 tureckým Direktoriátem pro náboženské záležitosti a její aktivity jsou koordinovány tureckým velvyslanectvím v Rakousku.539 Podle svých slov představuje tzv. „turecký islám“. Tato velice významná instituce ovlivňující podobu islámu u našich jižních sousedů seskupuje přibližně 75 000 věřících, kteří se organizují do padesáti devíti místních center rozesetých po celém Rakousku. Jednotlivé dílčí instituce spravují imámové jmenovaní tureckým ministerstvem pro kultovní záležitosti. Oproti ostatním rakouským muslimským organizacím s většinovým tureckým etnikem lze mezi ATIB a IGGIÖ vypozorovat určité napětí. ATIB jakožto organizace napojená na tureckou vládu zastává názor, že pouze turecká vláda má právo spravovat náboženské otázky obyvatel Turecka žijících v zahraničí.540 Na problematice těchto muslimských organizací můžeme vysledovat odlišné názory na islám a aktivizaci muslimů u první a následujících generací imigrantů v Rakousku. Ve strukturách národních organizací dominují funkcionáři patřící k první generaci imigrantů, kteří stále žijí v tradicích importovaných z původní vlasti. Mladí muslimové narození již v Rakousku se však necítí svázáni s islámem svých rodičů založeným na etnickém klíči. Sami sebe chápou jako představitele rakouského nebo evropského islámu. Tato myšlenka se samozřejmě neobjevuje pouze v Rakousku, ale podobné názorové proměny můžeme sledovat

například

i v Německu nebo Francii. Proto jsou mladí muslimové v Rakousku spíše nakloněni práci IGGIÖ. Tato organizace se snaží sebe sama propagovat jako obecného představitele muslimů v Rakousku a jak již bylo řečeno výše, neexistuje rozpor mezi vyznáváním islámu a aktivním spoluvytvářením západní demokratické společnosti.

538

Centrálu organizace nalezneme na adrese Sonnleithnergasse 20, 1100. Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich [online]. Vídeň: ATIB Union,  2007 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . Připomínám, že pod stejnou zkratkou v Německu působí zcela jiná organice ATİB - Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. 539 Viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 245. 540 Srov. Müller, M.: Wer hat das Sagen? Am Kernpunkt der Debatte. Highlights [online]. Vídeň: ORF Service, Posl. úpravy 16. 11. 2008 [cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: < http://oe1.orf.at/highlights/102846.html>. K těmto napjatým vztahům dále i Kroissenbrunner, S.: Islam, Migration und Integration: soziopolitische Netzwerke und „Muslim leadersip“. In: Heinz Fasmann, H. - Stacher, I. (hrsg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien, Klagenfurt/Celovec: Drava 2003, s. 379. 137

Islamska zajednica Bošnjaka u Austriji Muslimové pocházející z Bosny a Hercegoviny mají stejně jako v sousedním Německu i v Rakousku svou „zastřešující organizaci“ Islamska zajednica Bošnjaka u Austriji (Islámská unie Bosňáků v Rakousku),541 která seskupuje místní bosenská muslimská společenství, kulturní centra a mešity. Dohromady je to 23 modliteben v celém Rakousku.542

4.2.2 Šíá Obecně lze konstatovat, že šííté tvoří v celosvětovém průměru pouze do deseti procent všech věřících vyznávajících islám. Tato procentuální dispozice se projevuje také v odhadovaných počtech šíítů žijících v Rakousku, kdy se obvykle uvádí pět až patnáct procent. Šíítské Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich (Islámské vzdělávací a kulturní centrum – Rakousko, IBIKUZ)543 se sídlem ve Vídni vzniklo v roce 1985 pod názvem Kulturzentrum Österreich – Echo der islamischen Renaissance (Kulturní centrum Rakousko – ozvěna islámské renesance). Rok po svém založení začalo vydávat třikrát až čtyřikrát do roka časopis „Odchod“ (arab./něm. AlQiyam/der Aufbruch) s cílem rozšířit (podle jejich vyjádření) relevantní informace o islámu určené pro většinovou rakouskou společnost i případné konvertity a v neposlední řadě i pro přicházející migranty z tradičních muslimských zemí. Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich se prezentuje jako organizace zabývající se integrací svých členů i příznivců z řad muslimů. Děje se tak za pomoci výuky islámu, tisku brožur, pořádání diskusních večerů s představiteli ostatních světových náboženství a přednášek na různá témata ovlivňující pohled na islám v Rakousku i ve světě. Významnou roli v práci organizace tvoří aktivity zaměřené na vzdělávání dospělých, kam lze zařadit například kurzy arabštiny nebo úvodu do četby koránského textu. Pokud si všimneme práce s dětmi, zde se jako jedna z hlavních součástí edukačních kurzů objeví výuka islámu na Privaten Islamischen Volksschule Viz Islamska zajednica Bošnjaka u Austriji [online]. Vídeň: Islamska zajednica Bošnjaka u Austriji,  2007 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 542 Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 247. 543 Viz Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich [online]. Vídeň: Islamisches Bildungsund Kulturzentrum – Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . Mimochodem šíítský profil organizace nalezne pozorný čtenář internetové sebeprezentace centra snad jen v odkazech na další stánky z oblasti islámského světa. 138 541

Wien. Mezi významné představitele organizace patří Erich Muhamad Waldmann. Ze strany iráckých šíítů žijících v Rakousku je často IBIKUZ kritizován, s ohledem na historii jeho vzniku apod., za přílišné protěžování íránské zahraniční politiky.544 Minulé neutěšené vztahy během irácko-íránského konfliktu545 a další historické souvislosti vedly k tomu, že se část iráckých šíítů paradoxně cítí být lépe reprezentována primárně sunnitskou IGGIÖ. Přesto pouze nevelká skupina Íránců přímo spolupracuje s íránským velvyslanectvím v Rakousku a to s ohledem na názorové spektrum Íránců žijících v zahraničí (exil) a jejich vztahu k současnému íránskému režimu. Z jejich pohledu je pak IGGIÖ příliš prostoupena západními vlivy. Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien (Islámské centrum imáma Alího ve Vídni)546 je také tradičně považováno za instituci, která má názorově poměrně blízko současnému režimu v Íránu. Vzniklo v roce 1990 pod názvem Islamisches Kulturzentrum a to v prvé řadě s cílem fungovat jako místo pro náboženský a kulturní život šíítských muslimů pocházejících z Íránu, kteří žijí v současnosti v Rakousku. Společně s rozšířením nabízených aktivit byl v roce 2000 změněn i název instituce. Pokud sledujeme sebeprezentaci centra, lze si všimnout několika základních charakteristik. Tato organizace podle svých slov umožňuje ve svých edukačních kurzech náboženské a kulturní vzdělání a to nejen pro své členy nebo muslimy obecně, ale také pro zájemce o islám ze strany většinové společnosti. Návštěvník si může vybrat z náboženského (obřady a slavnosti spojené s průběhem roku nebo s životem člověka), kulturního i sportovního programu centra. Možnost konzultací s místním duchovním je také zajištěna. Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien na svých internetových stránkách v perské, turecké a německé mutaci informuje také o přesných časech modlitby s ohledem na geografické rozvržení Rakouska a různorodých náboženských či politických zprávách z Íránu. Také Schiiten Vereinigung Ahlul Bayt se podle slov svého zástupce Salema Hassana necítí být ve vztahu ke státu dostatečně reprezentováno sunnitskou Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich a tyto problémy jsou stále i v těchto le-

544

Srov. Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 244. 545 Viz Tureček, B.: Klikaté cesty iráckých šíítů. Nový Orient, 2005, roč. 60, č. 2, s. 12- 16. 546 Viz Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien [online]. Vídeň: Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien,  2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . Centrum nalezneme na adrese Mollardgasse 50 A-1060 Wien. 139

tech součástí otevřené diskuze.547 Přes tuto jasně vyjádřenou kritiku jsou ale i šíítští učitelé a učitelky náboženství ve službách IGGiÖ a rovněž šíítští studenti a studentky navštěvují pravidelně výuku nabízenou na státních školách. Avšak existují také případy odhlášení šíítských dětí z výuky náboženství nebo potíží pro veřejné anti-šíítské názory sunnitského učitele náboženství.


Föderation der Aleviten Gemeinden in Österreich Föderation der Aleviten Gemeinden in Österreich (Federace alevitských společenství v Rakousku, tur. Avusturya Alevi Birlikleri Federasyonu, AABF) je jednou z nejvýznamnějších muslimských organizací u našich jižních sousedů. Podle svého vyjádření vznikla v roce 1998 spoluprácí čtyř do té doby samostatně působících spolků za účelem podpory kulturní, náboženské a filosofické identity alevitů. Celkový počet alevitů žijících v Rakousku bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou organizováni, se v současnosti odhaduje na 60 000 osob.548 Díky zásadním věroučným rozdílům vůči sunnitskému islámu se alevité v Rakousku nezapojují do aktivit Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich. Proto federace před nedávnem zažádala o své právní uznání státem jakožto samostatné náboženské společnosti. Ideálním příkladem pro popis aktivit jednotlivých spolků sdružených ve federaci AABF se nám může stát Freizeit- und Kulturzentrum der Anatolischen Aleviten in Tirol.549 Jedná se o registrované sdružení (něm. eingetragener Verein), které bylo založeno v roce 1993. Podle jejich sebeprezentace se aktivit sdružení účastní většinou rakouští občané tureckého původu, kteří žijí přímo v Innsbrucku nebo v jeho nejbližším okolí. V Tyrolsku se odhaduje počet alevitů okolo 5000 osob. Je zajímavé, že celá řada osob aktivních v Freizeit- und Kulturzentrum der Anatolischen Aleviten in Tirol patří buď mezi dospívající (studenti), nebo se jedná o mladé lidi, jež jsou již zařazeni do pracovního procesu. Přímo na svých internetových stránkách klade spolek na přední místo různorodé aktivity směřované do oblasti integrace, kte547

K přesnému postihnutí doporučuji Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 244. 548 Srov. Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 242. 549 Viz Föderation der Aleviten Gemeinden in Österreich [online]. Innsbruck: Freizeit- und Kulturzentrum der Anatolischen Aleviten in Tirol,  2009 [cit. 2010-02-06]. Dostupné na WWW: . 140

ré zde nalezneme mimo jiné v souvislosti s rozvojem sportu (populární je tradičně fotbal) a vlastní turecké kultury (folklór). Patří sem také základní kurzy výuky čtení a psaní, německého jazyka nebo doučování pro malé školáky (budování knihovny s německou a tureckou literaturou) nebo se jedná o klasickou přednáškovou činnost, pořádání různých diskuzí a práce s médii. Témata těchto přednášek nám ukazují nejen tendenci členů spolku získávat obecně nové informace, ale především je možno takto rozkrýt oblasti každodenního života, které jsou pro ně problematické.550 Spolek zde také projevuje svůj zájem o spolupráci se státními úřady a s dalšími projekty, které jsou zaměřeny na vytváření vstřícného multikulturního prostředí v Tyrolsku.

Kürdistan Aleviler Biliği Pokud sledujeme kurdské organizace působící v Rakousku, nalezneme obecný obraz roztříštěnosti těchto skupin, který je typický pro Kurdy žijící po celém světě. Je to široký vějíř začínající stoupenci sekulární Kurdské strany pracujících (PKK) až po příznivce šíítského Hizballáhu. Kurdští alevité založili vlastní organizaci Kürdistan Aleviler Biliği, která nespolupracuje s ostatnímu alevitskými skupinami. Obviňuje je ze spolupráce s Tureckem, a z tohoto důvodu se snaží uchovat si svůj kurdský charakter. Je velice těžké odhadnout, kolik muslimů v Rakousku podporuje radikální organizace navazující na odkaz Muslimských bratří nebo Hamásu. Jejich počet ale nebude vysoký a s ohledem na většinové názory v rakouské muslimské populaci jistě tvoří menšinu. Většina organizací, které jsme tu zmínili, je podle svých slov připravena spolupracovat na rozvoji společenského života v Rakousku a snaží se působit na poli mezináboženského a mezikulturního dialogu.

4.2.4 Skupiny s mystickými kořeny Union Islamischer Kulturzentren in Österreich (UIKZ) Union Islamischer Kulturzentren in Österreich (Unie islámských kulturních center v Rakousku, UIKZ)551 byla založena v roce 1980. Jde o organizaci seskupující

550

Přednášky se konají ve spolupráci s úřady práce, zdravotními pojišťovnami, tzv. Kammer für Arbeiter und Angestellte a dalšími orgány a institucemi. 551 Viz Union Islamischer Kulturzentren in Österreich [online]. Vídeň: Union Islamischer Kulturzentren in Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . Zde naleznete například kontakty na dvacet jednotlivých společenství. 141

jednotlivá muslimská kulturní centra.552 Svými názory se řadí stejně jako její německý ekvivalent Verband der Islamischen Kulturzentern (VIKZ) mezi súfické skupiny. Toto úzké propojení se objevuje i v takovém detailu, že v západních částech Rakouska vystupují některé skupiny pod názvem německé organizace. Oproti rakouské Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich je tradičně Union Islamischer Kulturzentren in Österreich daleko skeptičtější k prosazování „laického tureckého islámu“, což logicky vychází z náboženských a politických dějin Turecka ve 20. století. V UIKZ tradičně hraje významnou roli mystické bratrstvo nakšbandíja ve svých neotradicionalistických formách.553 Podle jejího vyjádření je hlavní náplní práce sdružení náboženské vzdělávání muslimů, kteří se zajímají o specifické formy doktríny s mystickými kořeny. Sem tedy patří kurzy arabštiny a základního vhledu do jednotlivých směrů islámské teologie.554

4.3 Otázky týkající se integrace 4.3.1 Mešity a modlitebny Od roku 1912, kdy byl islám oficiálně uznán rakouskou vládou a ve Vídni začal působit první muftí, se muslimové v mnoha případech snažili postavit v hlavním městě centrální mešitu. Pokaždé však chyběly finanční zdroje nebo politická vůle k tomu, aby byl tento projekt realizován. Dlouho dobu pro složily modlitby malé místnosti, jako například v AfroAsiatische Institut in Wien (Afro-asijský institut ve Vídni, AAI)555 vídeňské arcidiecéze, v egyptské studentské misii nebo v sídle Moslemischer Sozialdienst. Pro setkání při příležitosti větších svátků si museli muslimové najímat sály. V roce 1967

552

Určit přesný počet sdružení je trochu problematické. V roce 2003 jste mohli napočítat 34 společností a z toho sedm ve Vídni. Zde žilo již v roce 2000 asi 500 členů společnosti. Viz Aydin, H. Halm, D. - Şen, F: "Euro-Islam" Das neue Islamverständnis der Muslime in der Migration. Vídeň: Renner-Institut 2003, s. 20. Kroissenbrunner, S.: Soziopolitische Netzwerke türkischer MigrantInnen in Wien – eine (fast) ungeschriebene Geschichte. Zeitschrift für Türkeistudien, 2000, roč. 13, č. 2, s. 269. 553 Pro informace Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 222-226. 554 K problematice dekonstrukce představy o bosenském islámu jakožto výhradně sunnitské ortodoxie viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 237. 555 Viz Afro-Asiatischen Institut in Wien [online]. Vídeň: Afro-Asiatischen Institut in Wien, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . Institut nalezneme na adrese Türkenstraße 3, 1090 Vídeň. 142

byla na Ministerstvu školství podepsána smlouva zakládající muslimské centrum ve Vídni. Centrum bylo plánováno na pozemku darovaném městem ve čtvrti Floridsdorf. V roce 1977 se začalo se stavbou, která byla financována především Saúdskou Arábií. Dále se podílel Irák, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt a další muslimské státy. Typologicky se jedná o mešitu tureckého vzoru556 s jedním minaretem vysokým 32 metrů, která funguje pod názvem Wiener Islamisches Zentrum (Vídeňské islámské centrum, VIC).557 Najdeme zde knihovnu, přednáškové místnosti, kanceláře, byty pro imáma a další osoby spojené s fungováním centra a školu s německým a arabským vyučovacím jazykem pod názvem Internationale Islamische Schule (Mezinárodní islámská škola). Jejími studenty jsou většinou děti arabských diplomatů. Mešita, která má jako první ze čtyř v Rakousku má minaret, byla otevřena 20. listopadu 1977 a dostavba celého komplexu trvala ještě dva roky.558 Mezi čestnými hosty byli například rakouský kancléř Bruno Kreisky, rakouský spolkový prezident Kirchschläger, ministr zahraničí, primátor Vídně nebo velvyslanec Saúdské Arábie. Shromáždění svým dopisem pozdravil i tehdejší vídeňský arcibiskup Franz kardinál König. Wiener Islamisches Zentrum je podle svých slov nezávislá vůči IGGIÖ a poloha budovy byla zvolena mimo centrum města, ale blízko tzv. UNO-city.559 Tato situace ukazuje na to, že služby centra většinou využívají zahraniční diplomati z muslimských zemí. Proto se také většina muslimů žijících v Rakousku necítí být reprezentována právě VIC, stejně tak si pro své modlitby volí jiná místa. Jsou to místnosti a sály v soukromých domech nebo malé mešity patřící k některé z organizací. Moslemischer Sozialdienst začalo v roce 1981 s budováním nové mešity ve Vídni.

556

Pro základní informace o turecké sakrální architektuře viz Grube, E. L.: Islámské umění. Praha: Artia 1973, s. 147-149. Obrazovou přílohu naleznete např. i v Curatola, G.: Islam. Visual Encyklopeia of Art. Florencie: Scala 2009, s. 120-147. 557 Pro informace o architektuře centra viz Schneider, J.: Das Islamische Zentrum in Wien. Ein Beispiel Islamischer Architektur? Zur Genese einer Moschee. Kunst und Kirche, 2004, roč. 33, č. 4, s. 254-256. 558 Dále je to již dříve postavená mešita v Telfs, kde byl minaret přistavěn roku 2006 nebo moderní kulturní centrum s mešitou v Bad Vöslau, které bylo slavnostně otevřeno v říjnu 2009. Poslední případ přístavby minaretu k již stojící budově z roku 2003 je ze Saalfeldenu (Salzburger Pinzgau). V současnosti lze již najít i občanské skupiny, které se podle švýcarského vzoru snaží o zákaz budování nových minaretů a to hlavně ve spolkové zemi Tyrolsko. Srov. Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 203. 559 Srov. Hussain, D.: The Holy Grail of Muslims in Western Europe. In: Esposito, J. K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 245. 143

V Rakousku funguje v současnosti více než 200 mešit a hlavně modliteben různé velikosti. Podle jednotlivých spolkových zemí je to pak: Vídeň okolo 100 (pokud zahrneme veškerá možná místa určená pro modlitbu), Dolní Rakousko 43, Horní Rakousko asi 25, Salzbursko 15, Tyrolsko 20, Vorarlbersko 15, Štýrsko 30, Korutany 11 a Burgenland 2. V roce 2003 odhadovala IGGIÖ počet modliteben všech různorodých muslimských spolků a organizací působících v Rakousku asi na 160.560 Obecně se předpokládá, že tento počet bude v následujících letech stále narůstat.561 Z kulturních a národnostních pohledů shromažďuje každá z nich představitele konkrétního etnika. Tato místa jsou často nazývány mešity a jsou organizačně i finančně podporovány místními muslimskými spolky. Mnoho z nich je přímo ideologicky svázáno s muslimskými organizacemi, o kterých jsme mluvili výše. Podřízení zastřešujícím organizacím staví imámy do těžké situace, neboť spolky a jejich zástupci pak hrají v životě mešity hlavní roli. S ohledem na dlouhodobě těžkou finanční situaci jednotlivých modliteben, kde se klade důraz na samostatnost, musí imámové rozvíjet i různé aktivity, které nejsou primárně náboženského charakteru. Provozují například kavárny a čajovny přidružené k modlitebnám. Navíc mnozí z nich neumí německy na dostačující úrovni, aby se mohli domluvit nejen s imigranty z první generace, ale také s muslimskou mládeží, která se v Rakousku narodila a již tak dobře turecky nemluví. Od roku 2007 se vedou politické diskuze ohledně výstavby mešit a dalších islámských center různorodého zaměření hlavně ve spolkových zemích Korutany a Vorarlbersko. Zákaz výstavby zde podporují pravicové uskupení Freiheitliche Partei Österreichs (Svobodná strana Rakouska, FPÖ) společně s Bündnis Zukunft Österreich (Svaz pro budoucnost Rakouska, BZÖ) a proti nim obvykle stojí jejich političtí oponenti

ze

Sozialdemokratische

Partei

Österreichs

(Rakouská

sociálně-

demokratická strana, SPÖ) a Die Grünen – Die grüne Alternative (Zelení-zelená alternativa). Na celospolečenské úrovni do těchto diskuzí vstoupili i významní představitelé římskokatolické církve v Rakousku (vídeňský arcibiskup Christoph Kardi560

Na seznamu z roku 2003 najdete kontakty na 106 z nich. Gebetsräume und Moscheen in Österreich [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, Posl. úpravy 08. 12. 2003 [cit. 2010-01-31]. Dostupné na WWW: . Další již aktualizovaný seznam naleznete také na internetových stánkách Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien [online]. Vídeň: Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien,  2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 561 Srov. Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 201. 144

nál Schönborn, biskup Elmar Fischer nebo biskup Klaus Küng),562 kteří odmítli plánovaný zákaz výstavby mešit mimo jiné i s ohledem na udržení náboženského smíru v zemi. Tyto spory ohledně politických názorů na problematiku integrace přistěhovalců, místa islámu v rakouské kultuře apod. vedly k ustanovení několika komisí na úrovni těchto dvou spolkových zemí. Z výsledků jejich šetření a z jednání výše zmíněných politických subjektů pak vyšly právní omezení ohledně výstavby mešit, které se vztahují na Korutany nebo Vorarlberg. Mezi úkoly IGGIÖ patří podle jejího vyjádření také nábor imámů a jejich následná kontrola. Otázka náboru imámů a personálního zabezpečení výuky náboženství je základem sporu mezi IGGIÖ a ATIB. Jak již bylo řečeno, ATIB ve svých názorech preferuje tzv. „turecký islám“ a zároveň neuznává IGGIÖ jako reprezentanta všech muslimů v Rakousku. Stejně jako její sesterská organizace TürkischIslamische Union der Anstalt für Religion e.V (DITIB) v Německu i ATIB rekrutuje imámy přímo v Turecku. Turecký Direktoriát pro náboženské záležitosti (Diyanet) na žádost ATIB posílá do Rakouska imámy, kteří mají podle jejich představ dostatečné náboženské vzdělání. Celá záležitost je koordinována tureckým velvyslanectvím ve Vídni. V Rakousku funguje ještě další skupina tureckých imámů, kteří přicházejí neoficiálně na žádost jiných tureckých náboženských organizací, ale jejich náboženské vzdělání je většinou na nižší úrovni.

4.3.2 Výuka islámu v Rakousku – historie a současnost Jedním z hlavních úkolů Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich563 je dozor nad výukou islámu ve školách, získávání kvalifikovaných učitelů a provádění dohledu nad nimi. Ve shodě s rakouským právem a ústavou a díky dokumentu o uznání islámu státem v roce 1979 se výuka islámu vykonává ve všech státních školách v Rakousku a toto vyučování je státem financováno.564 První výuka se uskuteč-

Z těchto tří reakcí viz například Bischof: "Minarett gefährdet sozialen Frieden" [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 18.3. 2008 [cit. 2010-02-08]. Dostupné na WWW: . 563 Viz Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . 564 K právním otázkám vyučováním, jmenování i dohledu nad učiteli a financování viz Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha: Academia 2001, s. 268270. 145 562

nila ve školním roce 1982/1983565 a musela probíhat v německém jazyce s tím, že vyučující musel mít rakouské občanství. Až do oficiálního uznání islámu státem probíhalo vyučování podobně jako v ostatních evropských zemích v koránských školách. Zde se studenti učili arabštinu a četli Korán. V roce 2007 vyučovalo přibližně 350 učitelů a učitelek islám pro 48 000 studentů. Mezi aktivity Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich patří také vydávání učebnic islámu pro muslimské studenty, kteří je každý rok dostávají zdarma společně s výtiskem Koránu. Tato aktivita je financována ze státních zdrojů.566 Muslimové v Rakousku jsou etnicky i vyznáním velice různorodou skupinou. Obecně ve výuce převažuje pohled hanífovského madhabu. Je to logické s ohledem na to, že většina učitelů i studentů má turecké kořeny. Přesto situace není vůbec jednoduchá, protože se musí brát ohled na různorodé muslimské skupiny včetně šíítů a alevitů. Z tohoto důvodu se šííté cítí neuznáni, a proto většinou děti Íránců na tyto hodiny islámu nedocházejí. Několik učitelů je také bosenského původu s ohledem na historický vývoj jejich domoviny a vlny exilu. Rakouský stát založil v roce 1999 pedagogickou akademii pod názvem Islamische Religionspädagogische Akademie (Islámská nábožensko-pedagogická akademie, IRPA),567 kde muslimští učitelé náboženství pro základní školy získávají odpovídající vzdělání.568 Kompetentní institucí pro další vzdělávání muslimských učitelů náboženství v Rakousku je Islamische Religionspädagogische Institut (IRPI).569 Od založení institutu v roce 2003 je jeho ředitelem Amir Zaidan. Zakladatelem IRPI je přímo Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich. Podle vlastního vyjádření neskončil založením IRPA zájem IGGIÖ o kontrolu nad kvalitou výuky nábožen-

565

Viz Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Mnichov: Kösel Verlag 2005, s. 18. 566 K obecným otázkám financování učebnic náboženství státem viz Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G.(ed.): Stát a církev v zemích EU. Praha: Academia 2001, s. 269. 567 Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 37. Pro další informace viz Islamische Religionspädagogische Akademie [online]. Vídeň: Islamische Religionspädagogische Akademie, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Nebo Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 201. 568 Srov. Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie unterscheidet. Kösel Verlag, Mnichov 2005, s. 29. 569 Viz Islamische Religionspädagogische Institut [online]. Vídeň: Islamische Religionspädagogische Institut,  2005-2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Islamische Religionspädagogische Akademie, Islamische Religionspädagogische Institut i Islamische Fachschule Für Soziale Bildung naleznete na adrese Neustiftgasse 117, A-1070 . 146

ství.570 Ke každé výchově totiž náleží i další vzdělávání. Dlouhou dobu se řešil problém s univerzitním vzděláním pro pedagogy vyučující na středních školách. Přes původní nabídku vyučujících ze zahraničí se postupně došlo až k pravidelnému otevírání magisterského studijního oboru islámská pedagogika náboženství na Islamische Religionspädagogik Institut für Bildungswissenschaft Fakultät für Philosophie und Bildungswissenschaft Universität Wien (Oddělení islámské pedagogiky Institut věd o vzdělávání Fakulty filosofie a věd o vzdělávání Vídeňské univerzity).571 Posluchači se v rámci svého studia snaží proniknout do zákonitostí aktuálních otázek náboženské a etické výchovy. Část učitelů islámu v kurzech a ve školách, kteří jsou přímo zaměstnanci IGGIÖ, jsou členy stavovské organizace Muslimischen Lehrerverein (Spolek muslimských učitelů, MLV). K výše popsaným otázkám je adekvátní situace, která se týká snahy o nalezení řešení problému kvalitního vzdělávání imámů působících v jednotlivých islámských společenstvích v Rakousku, které by vyhovovalo všem stranám. Děje se tak i s ohledem na srovnatelné okolnosti v sousedním Německu, kde se stále projevují těžkosti vyvěrající z jazykové bariéry některých muslimských duchovních. Ti často z různých důvodů neovládají němčinu na takové úrovni, která by zcela vyhovovala představám o integrovaných členech společnosti. K tomu pak přistupují i další specifika, která reflektují přímo současnou rakouskou realitu. Ty se například projevují v návaznosti na jednotlivé vlny přistěhovalců a v tomto případě také na jejich národnost. Prvním pokusem o řešení dodatečného vysokoškolského vzdělávání imámů přímo v Rakousku je dvousemestrální kurz vypsaný na výše zmíněném Oddělení islámské pedagogiky Vídeňské univerzity.572 Obvykle jej navštěvují muslimští duchovní, kteří dostatečné vzdělání potřebné k výkonu svého povolání získali již v zemi svého původu nebo jinde v zahraničí (Kosovo, Albánie, Libanon apod.). Vedle nich jsou to pak muslimky, které v Rakousku pracují s islámskou mládeží v rámci kulturních center při konkrétních mešitách. Všichni frekventanti kurzu si 570

Tyto informace naleznete na oficiálních stránkách školy. Pro komentář k problematice IRPA viz Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation und Integration. In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 250-251. 571 Srov. Islamische Religionspädagogik Institut für Bildungswissenschaft Fakultät für Philosophie und Bildungswissenschaft Universität Wien [online]. Vídeň: Universität Wien,  2010 [cit. 2010-0128]. Dostupné na WWW: . 572 Mimochodem se k výuce o vztazích muslimů a křesťanů také používá kniha dr. Andrease Renze a prof. dr. Stephana Leimgrubera (Univerzita Mnichov) Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co 2004, 320 s., která byla jedním ze zdrojů této disertace. Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 185186. 147

díky tomuto studiu rozšíří svoje znalosti komplexní náboženské scény v současném Rakousku, místního politického systému stran, demokracie a západních hodnot. Kurz samotný je tedy primárně chápán jako příležitost k získání nových informací o jednotlivých křesťanských církvích a dalších náboženských obcích působících u našich jižních sousedů. Rakouská vláda chce svou finanční podporou kurzu zamezit prohlubování názorových rozdílů mezi muslimy a většinovou společností.573 Pokud sledujeme výuku islámu v rámci základního školství v Rakousku, je potřeba zmínit také Private Islamische Volksschule Wien (Soukromá islámská základní škola Vídeň, IVS) založenou v roce 2003.574 Jak napovídá již sám název ústavu, IVS je soukromou náboženskou školou, která byla stejně jako její křesťanské ekvivalenty zřízena podle Zákona o privátních školách Rakouské republiky (Privatschulgesetzes der Republik Österreich, BGBI. Nr. 244/1962). Pro pohled z vnějšku je jistě také důležité, že výuka na IVS probíhá v německém jazyce podle rakouských osnov a je tak zařazena do místního vzdělávacího systému.575 IVS se prezentuje jako škola přijímající chlapce i děvčata z různých národností a rodin vyznávajících různorodé náboženské postoje. Důraz se klade na to, aby menší počet žáků zaručoval vysokou kvalitu výuky.576 Škola se tedy snaží o propojení zásad uctivého chování a respektu k druhému člověku s kvalitním vzděláním. Cílem je pak podle vyjádření školy dosáhnout u žáků pocitu sebevědomí pramenící z islámské identity. Vedle prezentace moderních vyučovacích metod, které se na škole používají, zaujme několik specifických prvků. Sem bych zařadil výuku arabštiny a turečtiny jakožto mateřského jazyka a vedle toho doučování studentů, kteří mají problémy s němčinou. Pro dokreslení bych rád zdůraznil, že podle IVS 90 % jejich žáků má jiný mateřský jazyk než němčinu. Významnou součástí práce s dětmi jsou sportovní a další volnočasové aktivity. Vedle pestré nabídky sportů nalezneme pouze jednu drobnou poznámku, že hodiny výuky plavání jsou rozděleny podle pohlaví. Žáci mají možnost zůstat ve škole 573

Diváci pořadu Události na prvním programu České televize měli 28.1. 2010 možnost shlédnou na toto téma zajímavou reportáž zpravodaje Jana Moláčka. Viz Imámové v Rakousku studují západní hodnoty [online]. Praha: Česká televize, © 2010 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 574 Srov. Privaten Islamischen Volksschule Wien [online]. Vídeň: Privaten Islamischen Volksschule Wien, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . Adresa školy je Ullmannstraße 63 1150 Wien. 575 Pro právní rámec viz Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 177-178. 576 Ve čtyřech třídách studuje asi osmdesát sedm žáků, kterým se věnuje deset pedagogů. Jsou to čtyři třídní učitelky, tři „doprovodné“ učitelky, učitelka náboženství a četby koránu, učitelka arabštiny a učitel turečtiny. 148

i odpoledne a v rámci klubu si například udělat domácí úkoly. Pomoc ze strany školy využívají hlavně ti rodiče, kteří nemají finanční prostředky na zajištění odpoledního programu pro své děti. Společně se soukromou školní družinou byla založena i filiálka muslimské mateřské školy (JUWA).577 Podle vyjádření šíítského Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich (Islámské vzdělávací a kulturní centrum – Rakousko, IBIKUZ), které je provozovatelem školy a zajišťuje zde také výuku islámu, byl ústav založen ve spolupráci s dalšími centry a společenstvími fungujícími pod IGGIÖ.578 Pokud si všimneme hodin náboženské výchovy, jejich základní charakteristikou je to, že nejsou povinnou součástí studijních plánů školy. S ohledem na svůj primárně náboženský charakter poukazuje IVS ve svých prezentacích na to, že náboženská výchova je na škole podporována ze strany učitelů i angažovaných rodičů žáků. Je velice zajímavé sledovat náplň náboženské výchovy s ohledem na praktické aplikování islámských zásad v běžném životě dětí a jejich rodičů. Ideálním prostorem pro aplikaci výsledků práce v těchto hodinách je podle školy nejen rodina nebo právě zmiňované edukační prostředí instituce, ale jsou to i slavnosti pořádané při příležitosti pravidelných islámských svátků např. večeře iftar v měsíci ramadánu apod.579 Od školního roku 1999/2000 existuje ve Vídni muslimské gymnázium pod názvem Islamisches Realgymnasium Wien (Islámské reálné gymnázium Vídeň, IGW).580 Cílem této soukromé náboženské školy je integrace muslimské mládeže do rakouské společnosti, a to při paralelní snaze o uchování muslimské identity. Absolventi se mají stát „pomyslnými mosty“ mezi muslimy a většinovou společností. Vedle běžného školního plánu, který zajišťují také rakouští vyučující, mají studenti hodiny islámu a muslimské etiky, turečtiny a arabštiny s tím, že vyučujícím jazykem je němčina. Mezi muslimské střední školy v Rakousku patří ještě Islamische Fachschule Für Soziale Bildung (Islámská odborná škola pro sociální vzdělávání,

Viz JUWA BBZ – Kindergarten und Hort [online]. Vídeň: JUWA BBZ – Kindergarten und Hort, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . 578 Srov. Leitbild des ‚Islamischen Bildungs- und Kulturzentrums – Österreich (Ibikuz) [online]. Vídeň: Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . Informace je podána bez dalšího upřesnění. Na internetových stránkách IGGIÖ nic takového nenalezneme. 579 Viz Iftar [online]. Vídeň: Privaten Islamischen Volksschule Wien, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . 580 Viz Islamisches Realgymnasium [online]. Vídeň: Islamisches Realgymnasium, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Adresa gymnázia je Rauchfangkehrergasse 34. 149 577

IFS).581 V rámci výukového plánu je speciální oddíl „Náboženské vzdělávání“, kam patří jednotlivé hodiny islámu, recitace Koránu, islámských dějin, kaligrafie, islámského práva a exegeze koránského textu. Orientální jazyky se mohou děti imigrantů učit v různých kurzech, jaké organizuje ve Vídni Österreichische Orient-Gesellschaft Hammer-Purgstall (Rakouská orientální společnost Hammer-Purgstall).582 Vedle těchto aktivit najdeme speciálně v Rakousku také muslimské soukromé mateřské školy (ve Vídni je jich v současné době osm). Zákony rakouských spolkových zemí, které se týkají problematiky fungování mateřských škol, přiřazují k úkolům těchto zařízení přispívat k náboženskému vzdělání. Ve většině zemí jsou soukromé mateřské školky podporovány stejně jako ostatní konfesijní podle obecných pravidel.583

4.3.3 Muslimský hřbitov ve Vídni Přes všechna jednání se spolkovou vládou i představiteli jednotlivých zemí nebyl do roku 2008 v Rakousku muslimský hřbitov. Ve Vídni byli muslimové pochováváni od konce 19. století na Centrálním hřbitově. V polovině sedmdesátých let 20. století zde vzniklo specializované oddělení, které bylo posléze ještě rozšířeno, a navíc byla vymezena i tzv. islámsko-egyptská část. Nezávisle na pravidelné síti chodníků jsou zde podle příkazů islámu hroby orientovány směrem k Mekce. Protože ale zemřelí museli být stále pohřbíváni v rakvích, mnoho muslimů posílala těla svých příbuzných z Rakouska do země jejich původu, aby tam byli pohřbeni podle islámských předpisů.584 Je to velice složitá a finančně náročná procedura.585 Zlomovým obdobím byl rok 2001, kdy vedení Vídně s ohledem na naplněnou kapacitu islámských oddělení na Centrálním hřbitově přislíbilo IGGIÖ vybudování speciálního pohřebiště. Celá procedura se poměrně dlouho protahovala s ohledem na financování projektu, archeologický průzkum dané lokality, problémy se stavební Viz Islamische Fachschule Für Soziale Bildung [online]. Vídeň: Islamische Fachschule Für Soziale Bildung, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . 582 Viz Österreichische Orient-Gesellschaft Hammer-Purgstall [online]. Vídeň: Österreichische Orient-Gesellschaft Hammer-Purgstall, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . Společnost naleznete na adrese A-1010, Dominikanerbastei 6/6. Společnost byla nazvána podle významného rakouského diplomata a orientalisty, kterým byl Joseph Freiherr von Hammer-Purgstall (1774-1856). 583 Srov. Khorchide, M.: Der islamische Religionsunterricht zwischen Integration und Parallelgesellschaft. Wiesbaden: VS Verlag für Socialwissenschaften 2009, s. 28. 584 Český čtenář může získat nástin základních souvislostí například také v knize Kerrigan, M.: Historie smrti. Praha: nakl. Deus 2008, s. 116-117, 174-175 . 585 Viz Nalborczyk, A.S.: Muzulmanie v Austrii: od wojen z Turcja po lekcje islamu w szkole, In: Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Varšava: Wyd. Akademickie Dialog 2005, s. 311. 150 581

firmou a nakonec i nutným řešením problému prosakování spodních vod na pozemek.586 Budování hřbitova bylo několikrát přerušeno vandalskými útoky, které nakonec řešil příslušný vídeňský Landesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung (Zemský úřad pro ochranu ústavy a potírání terorismu).587 Podle svých slov reagovala na tyto akce IGGIÖ kampaní zaměřenou na obyvatele příslušné městské čtvrti, ve které se muslimové snažili nabídnout transparentní informace o stavbě. Po dlouhém období plánování byl tedy na konci postního měsíce ramadán dne 3. 10. 2008 za velkého zájmu společnosti i médií otevřen první muslimský hřbitov v Rakousku ve vídeňské čtvrti Liesing.588 Otevření hřbitova se účastnili jak představitelé městské části společně s politickými představiteli Rakouska, tak řada zástupců velvyslanectví tradičních muslimských zemí působících v této zemi. S ohledem na financování stavby měl své nezastupitelné místo velvyslanec Kataru. Prví pohřeb se konal 27. března 2009. Ve srovnání s podmínkami v Německu a Švýcarsku se jedná o výjimečnou a jistě pozoruhodný komplex budov na přesně ohraničeném prostoru. Mezi hlavní výhody tohoto pohřebiště o celkové velikosti 3,4 ha patří to, že v jednom souboru budov dochází k přijetí těla zemřelého a jeho rituálnímu obmytí kompetentní osobou. Je zde také důstojný prostor pro vykonání poslední modlitby nad zemřelým ozdobený kaligrafickými nápisy a monumentálním lustrem. Instituce tedy muslimům napomůže s kompletní organizací příprav, obřadu i s vystavením příslušných dokumentů. Součástí provozu hřbitova je i dům určený pro správce, který je na místě 24 hodin denně. Děje se tak nejen kvůli bezproblémovému kontaktu s pozůstalými, ale i s ohledem na kontrolu bezpečnosti osob i majetku v areálu. Přes veškeré zkušenosti s vandalskými útoky během výstavby IGGIÖ kontrolu hřbitova Srov. Islamiche Friedhof. Weiter Verzögerungen bei den Bauarbeiten [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 5.11. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: < http://oesterreich.orf.at/wien/stories/148264/>. Dále Islamiche Friedhof erst ab 2008 [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23.5. 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 587 Informace o úřadu najdete na Landesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung [online]. Vídeň: Bundespolizeidirektion,  2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . K útokům viz např. Brandanschlag auf islamiche Friedhof [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 9.4. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . Dále Islamicher Friedhof geschändet [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 1.12. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: < http://wien.orf.at/stories/154700/>. 588 Hřbitov najdete ve 23. vídeňském obvodu Liesing na adrese Großmarktstraße 2a. 151 586

videokamerami nebo policejní ochranu odmítla. V současnosti je hřbitov připraven na kapacitu asi 4000 míst upravených podle předpisů islámu se dvěma zajímavými specifiky. První hroby se mají totiž plánovitě hloubit tak hluboko, aby se vytvořila možnost pro následné zařazení dalšího pohřebního místa o něco výše nad tím původním. Děje se tak s ohledem na projektované využití při obřadech příští potencionální generace příslušníků v rámci jedné rodiny, které toto jedno konkrétní místo patří. Další specifikum částečně souvisí s tím, že s ohledem na právní předpisy rakouské republiky bude i na tomto pohřebišti povolen obřad pouze v rakvi. Hřbitov je ze všech stran obehnán zdí doplněnou o výsadbu stromů a to z důvodu zajištění piety ze strany majitelů okolních pozemků. Pohled směrem k islámskému poutnímu místu je přitom stále nezakrytý. Ve zdech obklopující areál se totiž přesně v těchto místech nachází brána tvořená mřížovím.589 Na svých oficiálních stránkách i v dalších rozhovorech pro média komentují kompetentní

představitelé

IGGIÖ

vybudování

ryze

islámského

pohřebiště

v Rakousku jako tzv. „znamení integrace“.590 Je to potřeba chápat v kontextu, že muslimové budou pohřbeni v zemi, kde tak dlouho žili a mladší z nich se již dokonce narodili. Je to tedy jejich vlast a oni se cítí být takto více integrováni do většinové společnosti. Děje se tak s ohledem na podporu dialogu a vzájemného respektu. Jak již bylo řečeno, podle islámských duchovních se doporučuje rychlý pohřeb na místě, kde člověk zemře. Následně pak vznikají odhady, že by se měl postupně snižovat počet převozů pozůstatků příbuzných do původní vlasti.591 Lze jen dodat, že další z muslimských hřbitovů na území Rakouska (asi pro 500 pohřebních míst) plánuje

Viz Erster islamischer Friedhof wird eröffnet [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 26.9. 2008 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 590 Významný podíl na realizaci projektu měl i původem Iráčan Dipl. Ing. Omar al-Rawi, který je členem vídeňské obecní rady za Sociálně demokratickou stranu Rakouska a zároveň Zmocněnec pro integraci v rámci IGGIÖ. Informace k jeho různorodým aktivitám naleznete na Omar Al-Rawi [online]. Vídeň: Medianinhaber Herr Dipl.Ing Omar Al-Rawi SPÖ Club, Wiener Rathaus, Posl. úpravy 20.5. 2008 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . Pro odbornou reflexi problému jakožto součásti integrace viz Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 203. 591 Pro základní informace o fungování hřbitova viz Islamische Friedhof Wien Entstehungsgeschichte und Information zu Beerdigungen [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, Posl. úpravy 26.6. 2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 152 589

vybudovat místní islámské společenství v obci Altach ve spolkové zemi Voralbersko.592

4.3.4 Mezináboženský a interkulturní dialog Rakouská společnost se v posledních letech stala multikulturní a nábožensky pluralitní. Tento fakt s sebou nese zájem odpovědných míst o integraci imigrantů a také informovanost rakouské veřejnosti o kultuře příchozích.593 Cílem této snahy je zamezit nepřátelství nebo dokonce nenávisti. Muslimové v Rakousku jsou stále chápáni veřejností jakožto výsledek „tureckého ohrožení“ v mnoha jeho historických podobách. Stále fungují negativní stereotypy vztahující se k islámu obecně.594 V této oblasti je jistě důležité sledovat náplň výuky na rakouských školách, neboť právě zde se také vytváří názory mnoha lidí na sledovanou problematiku. V letech 1988-1994 byl pod vedením prof. Susanne Heine (Institut pro praktickou teologii a psychologii náboženství Evangelické teologické fakulty Vídeňské univerzity) proveden výzkum mezi 800 rakouskými učebnicemi z různých oborů. Výsledky bádání nebyly pozitivní, našly se všechny klasické stereotypy jako je chápání džihádu nebo postavení ženy v islámu. Autoři učebnic nereflektovali různorodost islámu, chápali ho jako monolit, bez odnoží nebo rozdílů vycházejících z místních obyčejů a kulturních tradic. Autoři publikovali výsledky své práce a také nové učební texty, které by mohly napomoci napravit tyto chyby.595 Také mezináboženský dialog probíhá v Rakousku na širokém základě. V rámci křesťansko.muslimského dialogu se pořádá celá řada setkání, sympózii a konferencí. Existují také instituce, jejichž smyslem je dialog podporovat. Již v roce 1959 založil Více na Grundstück für islamischen Friedhof gekauft [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23.6. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . Signifikantní v této záležitosti je to, že debaty se opět točí i okolo povolení vybudovat zde minaret. Srov. Islamischer Friedhof ohne Minarett [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23. 6. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . Odbornou reflexi najdete v Dörler, E.: Eine Begräbnisstätte für Muslime und Musliminnen in Vorarlberg. Dornbirn: okay. zusammen leben Projektstelle für Zuwanderung und Integration 2004, 54 s. 593 Pro vystižení křesťanského pohledu na tuto problematiku viz např. Sajdik, M.: Erweiterung der Europäischen Union – Österreichs Interessen und Chancen. In: Pribyl, H. - Renöckl, H.: Neues (Mitte) Europa. Chancen und Probleme der EU-Erweiterung in christlich-sozialethischer Perspektive. Wien-Tarnow-Würzburg: Biblos Verlag/Echter Verlag 2003, s. 34-39. 594 Pro reflexi stereotypů Evropanů o islámu viz Hussain, D.: The Holy Grail of Muslims in Western Europe. In: Esposito, J.K. – Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 118-120. 595 Srov. Heine, S. (Hg.): Islam zwischen Selbstbild und Klischee. Eine Religion im österreichischen Schulbuch. Kolín nad Rýnem-Výmar-Vídeň: Böhlau 1995, 311 s. 153 592

vídeňský arcibiskup Franz kardinál König Afro-Asiatischen Institut in Wien, který je financován římskokatolickou církví. Od počátku pomáhal studentům z Afriky a Asie žijícím v Rakousku, jejichž počet se v období vzniku institutu výrazně zvýšil. V institutu se koná celá řada multikulturních akcí a organizují se vzdělávací, kulturní a náboženské aktivity. Součástí centra je studentská jídelna, kavárna Afro, ubytovací kapacity a knihovna. V roce 1989 vznikl v rámci generálního sekretariátu rakouské biskupské konference speciální referát Kontaktstelle für Weltreligionen (Kontaktní úřad pro náboženství světa, KWR),596 který sídlí na stejné adrese jako AfroAsiatischen Institut. Jeho cílem je budování a prohlubování oboustranných vztahů mezi náboženstvími v duchu dialogu. V čele referátu stojí Msgr. Petrus Bsteh. Do pracovní náplně referátu patří rozšiřování informací o světových náboženstvích, organizace mezináboženských setkání mezi křesťany a představiteli jiných světových náboženství, udržování kontaktu a spolupráce se zahraničními a mezinárodními institucemi, které pracují v tomto oboru. Co se týče islámu, institut se snaží organizováním kurzů pro učitele a kněze rozšiřovat znalosti o islámu mezi veřejností. Od roku 1994 také vychází časopis Religionen unterwegs (Náboženství na cestě). Každý rok organizuje Kontaktstelle für Weltreligionen celorakouské setkání na různá témata, která vychází z oblasti mezináboženského dialogu. V roce 2008 se uskutečnilo dvacáté setkání v Salzburgu pod názvem „Die soziopolitische Dimension der prophetischen Botschaft als Ursprung und Krise von Ideologien“ (Sociopolitická dimenze prorockých poselství jakožto zdroj a krize ideologií). V roce 2003 organizovalo KWR v Praze mezinárodní konferenci „Abrahámovské dědictví jako dějinný úkol“, která se týkala soužití judaismu, křesťanství a islámu ve střední a východní Evropě.597 Mezi další organizace zabývající se mezináboženským dialogem lze zařadit Religionstheologisches Institut der Theologischen Hohschule St. Gabriel (Institut teolo-

596

K obecnější charakteristice viz Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie. In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 47. Pro další informace viz Kontaktstelle für Weltreligionen [online]. Vídeň: Kontaktstelle für Weltreligionen,  2005 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 597 Viz Háječková, G.: Abrahámovské dědictví jako dějinný úkol. [online]. Praha: Tiskové středisko České biskupské konference 2003,  2009 [cit. 2009-10-16]. Dostupné na WWW: 154

gie náboženství Teologické vysoké školy sv. Gabriela) v Mödlingu u Vídně.598 Institut je známý svými publikacemi na téma mezináboženského dialogu a pořádáním konferencí. V rámci Vienna International Christian Islamic Round Table (Vídeňský mezinárodní křesťansko-islámský kulatý stůl, VICIRoTa) proběhlo například v roce 2006 setkání s názvem “Education for Equality: An Answer to Injustice and Intolerance” (Výchova k rovnosti: odpověď na nespravedlnost a netoleranci).599 Také Vídeňská univerzita se společně se svými akademickými protějšky z islámských zemí snaží o rozvíjení témat křesťansko-islámského dialogu. V roce 2008 například spolupořádala Vienna International Christian Islamic Summer University (Vídeňská křesťansko-islámská letní univerzita).600

598

Pro další informace viz Religionstheologisches Institut der Theologischen Hohschule St. Gabriel [online]. Mödling: Religionstheologisches Institut der Theologischen Hohschule St. Gabriel, © 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 599 Srov. Bsteh, A. – Mahmood, T. (eds.): Education for Equality. An Answer to Injustice and Intolerance. Mödling: Verlag St. Gabriel 2006, 196 s. 600 Pro další informace viz Vienna International Christian Islamic Summer University [online]. Vídeň: Vienna International Christian Islamic Summer University, © 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . 155

5. Typologie islámské misie ve Švýcarsku 5.1 Příchod a etablování muslimů na území dnešního Švýcarska 5.1.1 Z historie kontaktů Švýcarska s islámem Na počátku 19. století se dostává Evropa do kontaktu s kulturou islámu i skrze postavu švýcarského cestovatele a orientalisty Johanna Ludwiga Burckhardta (1784 1817). V letech 1809 - 1816 pod arabským jménem Ibrahim ibn Abdullah podnikl z pověření londýnské Africké společnosti601 rozsáhlé expedice po Sýrii, Arábii, Egyptě a Núbii.602 Mezi jeho nejslavnější počiny patřilo například to, že pro Evropu znovuobjevil v roce 1812 slavné skalní město Petra, které se nachází v současném Jordánsku. Jako první Evropan spatřil 22. května 1813 vrchní část čtyř gigantických soch z chrámu Ramesse II. v Abú Simbel ležícího na samé hranici se Súdánem. Odkrytí celého komplexu z nánosů písku čekalo až na jinou expedici. Tok času nás při sledování etablování muslimského obyvatelstva na území dnešního Švýcarska přivádí až do 20. století. V roce 1935 proběhl ve Švýcarsku Kongres evropských muslimů, který se inspiroval egyptským vzorem. Pro další rozvoj islámu na tomto území byla důležitá druhá polovina čtyřicátých let 20. století. V roce 1946 sem totiž přišla první skupina misionářů hnutí ahmadíja. V návaznosti na jejich dlouhodobé působení byla v roce 1963 vybudována první mešita ve Švýcarsku a to konkrétně Mahmud-Moschee v Curychu.603 Pokud si všímáme tureckých přistěhovalců, objevují se zde první již v roce 1945. Jednalo se o studenty vysokých škol, kteří byli z části podporováni tureckou vládou. Mimo jiné zde můžeme vzpomenout pozdějšího ministra veřejných prací Tahsina Önalpa.604 Po ukončení studia se většina těchto posluchačů vracela zpátky do své vlasti. Během

20.

století

přicházela

většina

přistěhovalců

do

Švýcarska

z jihoevropských zemí, jako bylo Španělsko, Portugalsko nebo Itálie. Avšak na konci šedesátých let se změnila doposud většinově katolická imigrace třemi více méně sou601

Angl. Association for Promoting the Discovery of the Interior Parts of Africa. Organizace byla založena v roce 1788 jakožto sdružení zabývající se výzkumem západní Afriky. Mezi cíle patřilo dosažení města Timbuktu ležícího v současném Mali.. Dále se jednalo o výzkum toku řeky Niger. 602 Informace naleznete např. v Pauliny, J.: Objevení Arábie a první kroky do východní Afriky. Praha: Panorama 1990, 228 s. 603 Viz Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 146. 604 Studoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu. 156

časnými proudy přistěhovalců. Pro trvalé osídlení muslimy byly ve Švýcarsku stejně jako jinde v Evropě směrodatné rozdílné politické a sociologické faktory. První vlna přistěhovalců se na konci šedesátých let 20. století vrací do svých původních vlastí. Švýcarsko tehdy naléhavě potřebovalo pracovní síly, a proto přijímalo první imigranty muslimského vyznání podle požadavků své hospodářské politiky. V roce 1970 tedy žilo ve Švýcarsku přes šestnáct tisíc muslimů.605 Turečtí byli první mezi příchozími a brzy byli následováni občany tehdejší Jugoslávie. Města s vysokým podílem průmyslu tak většinou získala novou tvář, kterou nyní spolutvořily skupiny cizích přistěhovalců za prací. Nejprve to byli stejně jako v Německu nebo Rakousku především muži bez svých rodin, kteří se nedomnívali, že by se ve Švýcarsku usadili natrvalo. Tato vlna ekonomické imigrace, kterou tvořili většinou muslimové, byla proto jen časově omezená a byla chápána ze strany příchozích i zaměstnavatelů jako provizorní stav naplnění pracovního trhu. Ve srovnání s následujícím obdobím byla tato první vlna přistěhovalců zdánlivě „neviditelná“, neboť jejich kultura i praktikování náboženství zůstaly často soukromou záležitostí bez většího vlivu na okolní většinovou společnost. Jakoby téměř neexistoval veřejný prostor, na kterém by se obě skupiny setkaly.606 Druhá vlna přistěhovalců proběhla ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století. V tomto období změnilo Švýcarsko zákony pro pracující přicházející ze zahraničí. V jejich rámci bylo povoleno sjednocování rodin imigrantů zde žijících. Toto rozhodnutí vedlo k základní proměně přítomnosti muslimského obyvatelstva ve Švýcarsku, což stejně jako v dalších německy mluvících zemích ve svých primárních charakteristikách trvá až dodnes. Ze sociologického pohledu již ve své většině netvořily populaci vyznavačů islámu zástupy mužů pracujících v průmyslu. Vedle dalších komponentů se i islám jakožto náboženství607 stal s příchodem žen a dětí novou součástí švýcarského kulturního prostředí. Počet muslimů byl podle sčítání obyvatel

605

Z tohoto počtu jich mělo pouze 456 švýcarské občanství. Viz Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 17. 606 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 124125. 607 K upřesnění souvislostí viz např. Mendel, M.: Který islám, která demokracie? Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 2, s. 2. Pro zajímavý pohled zevnitř doporučuji Mernissi, F.: Islam und Demokratie. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002, 254 s. 157

v roce 1980 56 625 osob a právě „v tomto období se příchozí obecně zřekli myšlenky vrátit se dříve nebo později do jejich původní vlasti“.608 Poslední skupiny imigrantů, kterým na tomto místě budeme věnovat pozornost, se k odchodu ze svých autochtonních zemí rozhodli spíše z politických než ekonomických důvodů. Politická a humanitární forma přistěhovalectví trvá až do současnosti, kdy azylanty z oblastí dřívější Jugoslávie (uprchlíci před válkou v Bosně v letech 1992-1995 a konfliktem v Kosovu v období 1997-1999)609 nahradili příchozí ze severní a střední Afriky. Tito lidé jsou nuceni hledat pomoc ve Švýcarsku z důvodů občanských válek, diktatury nebo hladomoru.

5.1.2 Muslimové na území současného Švýcarska Podle sčítání obyvatel provedeného v roce 2000 Spolkovým statistickým úřadem (něm. Bundesamt für Statistik, BFS)610 žije v současnosti na území Švýcarska přes 310 000 muslimek a muslimů pocházejících z celé řady zemí. Zajímavou skutečností je to, že s ohledem na výsledky z podobného sčítání provedeného v roce 1990 se počet vyznavačů islámu zde žijících zdvojnásobil.611 Muslimové jsou tedy třetí nejpočetnější náboženskou skupinou po římských katolících a členech Švýcarské reformované církve.612 Další důležitou informací je to, že zde žije 36 481 držitelů švýcarského občanství vyznávajících islám. Přibližně polovina z nich se v této zemi již narodila. Jedná se o děti Švýcarů vyznávajících islám a dále o konvertity pocházející obvykle z místních tradičních křesťanských církví. Druhá polovina z tohoto počtu získala švýcarská občanská práva podle platných právních předpisů. Pro mnohé ze současných publicistů, kteří s takovou oblibou vykreslují konec demokracie evropského typu pod tlakem stále se zvyšujícího počtu muslimských voličů, se může zdát 0,6 % švýcarských občanů vyznávajících islám překvapivě málo. V porovnání s ostatními 608

Srov. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 14, 17. Z tohoto počtu jich mělo pouze 2 941 švýcarské občanství. 609 Pro detailní informace viz např. Šlachta, M.: Ohniska napětí ve světě. Praha. nakl. České geografické společnosti 2007, s. 19-32. 610 Bundesamt für Statistik [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2009 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . 611 Z 152 217 muslimů mělo pouze 7 735 švýcarské občanství. Viz Haug, W. - Schuler, M. - Wanner, Ph.: Räumliche und strukturelle Bevölkerungsdynamik der Schweiz 1990-2000. Neuburg: Bundesamt für Statistik 2002, s. 41. 612 K náboženskému profilu současného Švýcarska viz např. Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 144-145. 158

evropskými zeměmi je toto číslo opravdu nízké, což lze vysvětlit poměrně restriktivní regulací získání švýcarského státního občanství a s tím souvisejících politických práv. Základní charakteristikou je to, že v rámci právního systému se ve Švýcarsku jasně preferuje ius sanguinis před ius soli. Na tomto místě tuto skutečnost lze doložit ze Spolkového zákona o získávání a ztrátě švýcarského státního občanství, který byl přijat 29. září 1952. V článku 15 se píše, že „Odstavec 1: Cizinec si může podat žádost o povolení pouze tehdy, pokud ve Švýcarsku bydlel po dobu celkem dvanácti let. Z tohoto počtu musí být tři roky v posledních pěti letech před předložením žádosti. Odstavec 2: Do této dvanáctileté lhůty pobytu se dvakrát započítávají roky, které jakýkoli zájemce prožil ve Švýcarsku mezi dokončeným desátým a dvacátým rokem života“.613 Z tohoto popisu tedy vyplývá zásadní informace, že většina muslimů žijících na území současného Švýcarska jsou cizinci. Stejně jako v předchozích případech Německa a Rakouska se sem tedy islám dostává jako součást migračních proudů, které přicházely hlavně v druhé polovině 20. století s ohledem na ekonomické procesy ovlivňující tehdejší Evropu.

5.1.3 Demografická charakteristika muslimů ve Švýcarsku Co se týče etnického rozdělení vyznavačů islámu žijících ve Švýcarsku, 56 % pochází z Kosova, Bosny a Makedonie, 20 % má své kořeny v Turecku, dalších 20 % přišlo z oblastí Afriky a Asie. Pouze malé procento je arabského původu (asi 4 %). Podíl muslimů na celkovém počtu obyvatel Švýcarska činí zhruba čtyři a půl procenta, a je tedy srovnatelný s počty vyznavačů islámu žijících v Německu a Rakousku.614 Co se týče etnického původu, oproti dalším německy hovořícím zemím tvoří Turci ve Švýcarsku menšinu. Jak jsme viděli i v předchozích případech, muslimy opět nelze považovat za jednotný blok založený na stejné kultuře a pojetí náboženského života. Právě s ohledem na jednotlivé počty příchozích a s tím související geografické a kulturní aspekty se v dnešním Švýcarsku více prosazují určité směry a hnutí existujících uvnitř islámu. Lze je tedy obecně označit za „evropský“ islám? Na tomto místě bych rád upozornil na to, že již delší dobu se vede mezi aka-

613

Překlad autora textu. Originál naleznete na Bundesgesetz über Erwerb und Verlust des Schweizer Bürgerrechts[online]. Bern: Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft,  2008 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na WWW: <www.admin.ch/ch/d/sr/1/141.0.de.pdf>. 614 Viz Remz, A. - Leimgruber, S.: Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co. 2004, s. 19. Celkový počet obyvatel Švýcarska, tak jak byl zaznamenán ve sčítání z roku 2000, byl 7 288 010. 159

demickými odborníky diskuze, ale i náboženskými institucemi a autoritami z řad muslimů a křesťanů ohledně definic pojmů „evropský islám“ a „islám v Evropě“.615 Podle demografických výzkumů Spolkového statistického úřadu je téměř polovina švýcarských muslimů mladší dvaceti pěti let.616 Tito mladí lidé buď do Švýcarska v dětství přišli se svými rodiči, nebo se zde již narodili. Proto je pro dnešní švýcarskou společnost jistě důležité položit si základní otázku, zda již má tato početná skupiny pevné kořeny spojující ji s kulturou země „helvetského kříže“. Nacházíme zde podobná generační schémata jako v předchozích německých a rakouských případech.617 S tím například souvisí problémy určité „dvojkolejnosti“ praktického života, které se projevují ve vyšší míře u dívek. Na jedné straně jsou pod vlivem tradičních hodnot a způsobu chování, které znají ze svých rodin. Míra angažovanosti v různých náboženských organizacích, která může vypovídat o míře religiozity rodiny, je v dalších případech předstižena spíše kulturními specifiky země původu jejich rodičů. Na druhé straně jsou tito mladí lidé pod stálým vlivem studijního a také pracovního prostředí současného „sekularizovaného“ Švýcarska. Tento vliv není v pravém slova smyslu nikterak institucionalizovaný, stejně jako u jejich rodinného prostředí. Jinými slovy lze jen těžko podchytit míru vlivu občanských organizací a státních úřadů na integraci této generace vyznavačů islámu a na druhou stranu vliv muslimských společenství na předávání duchovních hodnot uvnitř rodin. Přesto je tato situace monitorována a jednou z organizací zabývající se touto otázkou je Forum für einen fortschrittlichen Islam (Fórum pro pokrokový islám) se sídlem v Curychu.618

5.1.4 Rozmístění muslimů ve Švýcarsku Rozmístění muslimů ve Švýcarsku je v obecné rovině ovlivněno posledními desetiletími 20. století. Pro lepší přehlednost lze konfederaci kantonů rozdělit podle 615

Např. Katholische Akademie in Berlín (ed.): Der europäische Islam. Schriften zum Dialog der Religionen. Band 2. Berlín: Morus Verlag 2001, 95 s.; Pędziwiatr, K.: Od islamu imigrantów do islamu obywateli: muzułmanie w krajach Europy Zachodniej. Krakov: Nomos 2007, 264 s. nebo oddíl přímo zasazený do reality současného Německa v Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001, s. 224-229. Strobl, A.: Einzigartiger rechtliches Status – die Musliem in Österreich. Herder Korrespondenz, 2006, roč. 60, č. 4., s. 204. Srov. Khoury, A. T.: Der Islam und die westlichen Welt. Darmstadt: Primus Verlag 2002, s. 153. 616 Podle zdrojů sčítání obyvatel provedeného v roce 2000 Spolkovým statistickým úřadem je to 151 815. Srov. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 16. 617 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 131133. 618 Viz Forum für einen fortschrittlichen Islam [online]. Curych: Forum für einen fortschrittlichen Islam,  2009 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . 160

jazykového principu na francouzskou, německou a italskou část.619 Na základě jazykových a etnických parametrů přistěhovalců jsou pak pro nás důležité dvě základní geografické oblasti, ve kterých v současnosti muslimové žijí. V německé části Švýcarska nalezneme většinou vyznavače islámu pocházejících původně z Bosny, Kosova, Makedonie a Turecka. Na druhou stranu pro francouzskou oblast je charakterističtější populace muslimů arabského původu z Maroka a Tuniska. Zajímavou paralelu k tomuto tvoří informace, že v celostátním průměru má 11,75 % zde žijících muslimů švýcarské státní občanství. V západním Švýcarsku je tento průměr 18,7 %, ale v německy hovořících kantonech je to pouze 9,8 %. Zůstává otázkou, co je přesným důvodem tohoto rozdílu, zdali „lze odůvodnit tento významný rozdíl mezi oběma švýcarskými jazykovými regiony díky rozdílům v kultuře a mentalitě?“620 Muslimská populace se tedy především trvale usadila v „městských“ kantonech, jako je Curych, Bern, Aargau, St. Allen, Waadt a Ženeva. V daleko menší míře se zabydleli v „horských“ kantonech jako je Wallis a Graubünden, nebo v kantonech jako je Jura a Freiburg, které jsou svým hospodářským zaměřením převážně zemědělské.621 Z tohoto rozdělení je dále patrné, že mezi jednotlivými regiony silně kolísá rozdělení té části muslimů, kteří již získali švýcarské státní občanství. Proto „je velice těžké potvrdit hypotézu, že v městských kantonech je daleko jednodušší získat stání občanství oproti venkovským regionům zaměřeným na zemědělskou produkci.“622 Výjimkou potvrzující toto pravidlo je kanton Ženeva, kde muslimové se švýcarským státním občanstvím tvoří rekordních 30 % z místních vyznavačů islámu. Jinde v „městských“ kantonech jako je Curych se 14,3 % nebo St. Gallen s 5,7 % se tento trend nepotvrzuje. Čísla pro „venkovské“ kantony Jura (15,6 %) a na druhé straně Graubüngen (9,25 %) to jen potvrzují.623 Je nápadné, že nejpočetnější část muslimské populace žijící ve Švýcarsku nenalezneme jen v tradičních metropolích,624 ale především ve městech a obcích německého Švýcarska s vysokým podílem

619

Francouzština je hlavním úředním jazykem v kantonech Freiburg, Jura, Neuburg, Vaadt, Wallis a Ženeva. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech). Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino. 620 Viz Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 16. 621 Srov. Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 42. 622 Viz Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 15. 623 Zdroj podkladů je Bundesamt für Statistik [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2009 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . 624 Výjimku v tomto pravidlu tvoří Basilej. 161

průmyslu. To je také možné vysvětlení malého počtu vyznavačů islámu bydlících v jazykově italské části konfederace.

5.1.5 Společenská situace a náboženský život muslimů ve Švýcarsku Až do konce devadesátých let minulého století nebyla otázka islámu ve Švýcarsku příliš diskutovaná. Tento stav se změnil ve spojitosti s událostmi 11. 9. 2001. V rámci diskuzí o integraci cizinců nastala názorová proměna, která zřejmě do té doby setrvávala ve švýcarské společnosti v určité latentní podobě. „Přistěhovalci z Balkánu, z Turecka a odjinud přestali být vnímání jako cizinci mezi jinými zde žijícími a začalo se na ně v prvé řadě pohlížet jako na muslimy.“625 Do této diskuze dlouhodobě vstupovala média, pro která (stejně jako v ostatních evropských státech) se stal islám tématem číslo jedna. Faktem zůstává, že jedním z výsledků tohoto období je obecná skepse řadových Švýcarů vůči islámu. Ve Švýcarsku se objevují problémy, které známe z dlouhodobé médiemi preferované francouzské diskuze ohledně tzv. „šátkového zákona“.626 Obě společnosti vytlačily náboženství z veřejného života. V obou státech se řeší podobná otázka, co dělat se stále rostoucím počtem obyvatel, kteří více či méně strukturují svůj život podle náboženských principů. Do veřejného života se vrací náboženství a to dokonce v podobě cizího systému, jenž nemá ve Švýcarsku historickou tradici. Podle odhadů můžeme říci, že pouze něco málo přes 10 % lidí pocházejících z tradičních muslimských zemí lze zařadit mezi nábožensky praktikující a vstřícné k práci v určitém sdružení. Fungují zde muslimské organizace, které své požadavky směřují k prosazení školní výuky islámu pro muslimské děti, budování vlastních pohřebišť nebo uznání islámu státem. Jsou to podobné požadavky a cíle, se kterými jsme se setkali v kapitolách věnovaných organizacím v Německu a Rakousku. Přesto jsou zde oproti francouzské zkušenosti rozdíly. Švýcarsko nezná problém masové nezaměstnanosti mládeže z části vyznávající islám a mladistvých žijících na předměstích velkých měst na sídlištích fungujících podle vzoru ghetta.627

625

Viz Hain, R.: Islám ve Švýcarsku. Revue Prostor, 2006, roč., č. 69/70, s. 87-88. Pro více informací např. Müller, Z.: “Nesnesitelná lehkost muslimského šátku“. Nový orient, 2004, roč. 59, č. 1, s. 8-12. 627 K sociálním rozdílům mezi skupinami přistěhovalců a většinovou společností viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 125-127. 162 626

5.1.6 Právní status muslimských komunit Švýcarský právní řád nabízí několik možností jak organizovat kulturní a náboženský život muslimských komunit. Objevují se zde formy i názvy institucí, se kterými jsme se setkali již v předchozích oddílech věnovaných situaci v Německu a Rakousku. V neposlední řadě patří k tématům současné mediální scény ve Švýcarsku otázka možného právního uznání muslimských organizací státem jakožto tzv. obecně prospěšných spolků. Pro všechny strany vstupující do této diskuze s rozdílnými názory a nakonec i hodnoceními přítomnosti islámu v „zemi helvetského kříže“ je uznání nebo odmítnutí udělení tohoto statusu poměrně důležité. Kromě toho, že spolky tímto získají společenskou a politickou legitimizaci své existence, mají takto i možnost dostat finanční podporu z veřejných zdrojů pro své náboženské aktivity. Je nutné upozornit na to, že přestože je islám ve Švýcarsku druhým nejsilněji zastoupeným náboženstvím, nebyl až do roku 2004 žádný muslimský spolek uznán jako tzv. obecně prospěšný. Ke změně došlo až v případě Nadace ženevské mešity (něm. Stiftung der Genfer Moschee). Tato stavba byla vybudována za finančního přispění Saúdské Arábie již v roce 1978 v ženevské čtvrti Servete/Petit-Saconnex. Se svými 1500 místy pro věřící shromážděné k modlitbě je stále největší mešitou ve Švýcarsku.628 Co se týká forem organizace jednotlivých komunit, je potřeba nejprve objasnit, že pro muslimy jsou obvyklými místy setkávání mešity (arab. masdžid). V původních formách to nebyla pouze místa pro modlitby, ale také různorodé komplexy budov se školami, univerzitami, nemocnicemi, ve kterých bylo často dokonce pečováno o duševně choré, nebo se jednalo o vývařovny pro chudé. S pestrostí forem péče o tělesný, duševní i duchovní život vyznavačů islámu se setkáme spíše v tradičních muslimských zemích. Ve Švýcarsku je podle odhadů 250 prostor, které jsou využívány jako mešity. Z celkového počtu jich nalezneme například deset v Curychu.629

628

Pro bližší informace viz například výzkumný projekt „Kuppel − Tempel − Minarett“ realizovaný v Semináři pro religionistiku Univerzity Luzern. Religionen in der Schweiz [online]. Luzern: Religionen in der Schweiz,  2004 [cit. 2009-12-08]. Dostupné na WWW: . Dále Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 146. Pro funerální památky viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 67. 629 Odkaz na šest z nich nalezneme i na oficiálních stránkách města určených jeho návštěvníkům i obyvatelům. Viz Religiöse Zentren [online]. Curych: Zürich Tourismus,  2010 [cit. 2010-01-21]. 163

Tyto instituce většinou preferují spolky jakožto právní formu své existence, neboť právní ustanovení upravující jejich fungování ve Švýcarsku je poměrně liberální. O tom, že byl nějaký spolek založen nebo rozpuštěn, nemusí být nikdo jiný mimo jeho členy informován. Spolek může být ještě registrován v obchodním rejstříku, což ale bývá jen ve výjimečných případech s ohledem na financování a formy činnosti. Vedle spolku jsou jakožto právní forma instituce často také zvoleny nadace, zatímco družstva (něm. die Genossenschaft) jsou mezi muslimy prakticky neznámá, i když ve Švýcarsku jsou mezi různorodými podniky velmi oblíbená. Financování těchto muslimských organizací je většinou zajišťováno ve formách členských příspěvků a darů, což platí také pro státem registrované spolky. Pouze ve výjimečných případech byly mešity spolufinancovány místní vládou kantonu (jedná se například o mešity v Ženevě).630 Vedle komunit sdružujících se okolo mešit jsou ve Švýcarsku také aktivní súfijské řády (arab. taríqas). Pro tato uskupení je charakteristické, že se většinou soustřeďují okolo jedné osoby obvykle s titulem šajcha nebo píra. Obecně mohou mít vliv svým příklonem k mystickým formám projevu i na evropskou mládež stojící mimo tradiční muslimské komunity. Rozdíly v etnickém původu a kulturních zvycích primárních vlastí vedou muslimy žijící ve Švýcarsku k tomu, že vniká celá řada spolků a skupin, jež mezi sebou mají relativně málo kontaktů. Pro celou řadu těchto skupin se ujal název „Hinterhofmoscheen“631 – tedy v doslovném překladu do češtiny, který nám však v tomto případě mnohé napoví, něco jako „mešita v zadním dvoře“. Původně vychází toto označení ze základní dichotomie mezi dvěma typy budov určených k modlitbám a dalším náboženským a kulturním aktivitám. Při jejich srovnání jsou na jedné straně nově budované komplexy budov s typickými muslimskými architektonickými prvky, jako jsou minarety a kupole. Právě tzv. „mešity v zadním dvoře“ jsou na druhou stranu ale obvykle provizoria, k novým účelům rekonstruované objekty nebo i novostavby bez

Dostupné na WWW: . 630 Pro informace o podpoře náboženských organizací ze strany města viz např. Centrale de renseignements de la Ville de Genève [online]. Ženeva: Centrale de renseignements de la Ville de Genève,  2010 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://www.ville-ge.ch/index_e.htm>. 631 Viz Remz, A. - Leimgruber, S.: Christen und Muslime. Mnichov: Kösel Verlag GmbH & Co. 2004, s. 24. 164

těchto charakteristických architektonických prvků.632 V přeneseném slova smyslu se pak jedná o jednotlivá obvykle organizačně samostatná centra většinou s pestrou nabídkou služeb, které nemusí být jen náboženského charakteru. Jejich propojení s dalšími podobnými zařízeními není tak časté jako u objektů spravovaných významnými institucemi, jež však mají často své evropské centrály mimo území Švýcarska.

5.2 Muslimské organizace Představíme si nejprve významné organizace, které zastřešují práci jednotlivých spolků na úrovni celého státu. Pak sestoupíme o úroveň níž a budeme věnovat pozornost některým institucím koordinujícím samostatné aktivity v rámci jednotlivých kantonů.633 Organizační struktury muslimských institucí působících tradičně na území Švýcarska v mnohém odpovídají obecným trendům, které jsou společné srovnatelným spolkům v jiných zemích západní Evropy. S ohledem na podobný etnický a kulturní původ imigrantů v námi sledovaných zemí se i zde setkáváme se základními směry uvnitř islámu obecně. Vedle toho se nám zde opakují schémata a ideové koncepce ovlivňující moderní obraz muslimského světa. Například se jedná o konzervativní koncepce ovlivněné některým ze směrů salafismu, skupiny usilující o kooperaci se sekularisticky laděnou vládou současného Turecka nebo Bosny a Hercegoviny, instituce navazující na bohatou historii různorodých forem súfismu a podobně. Přesto je zde jeden charakteristický rozdíl mezi místními sdruženími a organizacemi v sousedních zemích. Ve Švýcarsku je daleko výraznější trend budovat různé zastřešující organizace na celostátní úrovni, ve kterých se nakonec sejdou jednotlivé dílčí spolky s odlišným ideovým zázemím. Při komparaci se situací v Německu nebo Rakousku se tento rys zdůrazní. V těchto zemích je totiž daleko důležitější trend budovat síť poboček jediné organizace nebo sdružení samostatných spolků, jejichž náboženská charakteristika je daleko bližší než u srovnatelných švýcarských ekvivalentů.

632

S ohledem na poslední zákonné úpravy týkající se zákazu budování nových minaretů na území Švýcarska bude tento typ více používaný. 633 Jedná se pouze o výběr jednotlivých reprezentantů významných typů organizací, neboť v současnosti funguje na území Švýcarska 150 až 200 muslimských institucí. K tomuto např. Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 18. 165

5.2.1 Sunna Gesellschaft der islamischen Organisationen in der Schweiz (GIOS) Mezi nejstarší zastřešující organizace muslimů ve Švýcarsku patří Gesellschaft der islamischen Organisationen in der Schweiz (Společnost islámských organizací ve Švýcarsku, GIOS), která byla založena v roce 1989.634 Její centrála funguje v Curychu, který je městem s tradičně největším podílem muslimských obyvatel ve srovnání s dalšími ekvivalentními sídly. Základním problémem muslimské populace ve Švýcarsku na konci osmdesátých let 20. století, jehož řešením se mělo stát právě založení GIOS, bylo zabezpečení kvalitní islámské výchovy nastupující generace. Podle iniciátorů projektu by děti měly postupně získávat informace o náboženství, kultuře a společnosti během výuky probíhající již v německém jazyce. V roce 1994 pak byla v Bernu založena Muslime und Musliminnen in der Schweiz (Muslimové a muslimsky ve Švýcarsku),635 která byla od svého vzniku chápána jako nezávislá právě na Gesellschaft der islamischen Organisationen in der Schweiz (GIOS).

Liga der Muslime der Schweiz Organizace Liga der Muslime der Schweiz (Liga muslimů ve Švýcarsku)636 byla stejně jako Muslime und Musliminnen in der Schweiz založena v roce 1994. Liga je pak je členem Föderation der islamischen Organisationen in Europa, Föderation der islamischen Organisationen in der Schweiz (FIDS) a Union muslimischer Organisationen Genfs (UOMG). Liga podle vlastní prezentace považuje za své cíle mimo jiné propagovat zájem muslimů žijících ve Švýcarsku o integraci do společnosti. Při popisu integračních snah se nám zde opět objevuje motiv důrazu na nalezení symbiózy vlastní náboženské identity s občanskými povinnostmi. Podpora svobody, spravedlnosti, rovnosti, dodržování lidských práv a posílení sociálního smíru má podle ligy napomoci k potlačení různých forem kriminality, závislostí a extremismu. Pokud se podíváme na konkrétní aktivity, které podle ligy vedou k naplnění výše popsaných cílů, může634

Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 73. Viz Muslime und Musliminnen in der Schweiz [online]. Bern: Muslime und Musliminnen in der Schweiz,  1997-2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . Pro detailní informace ohledně internetové prezentace viz např. i Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 18. 636 Viz Liga der Muslime der Schweiz [online]. Prilly: Liga der Muslime der Schweiz,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 166 635

me vysledovat několik základních okruhů práce. Na jedné straně se pořádají vzdělávací teologické semináře zaměřené cíleně na duchovní představitele jednotlivých sdružených komunit a na straně druhé se také podporuje edukace široké členské základny. Hlavním každoročním počinem ligy je ale výroční sjezd muslimů žijících ve Švýcarsku. Program sjezdu je obvykle tvořen konferenčním zasedáním a dalšími doplňkovými aktivitami (různé soutěže, zpěv, moderované diskuse, sportovní akce, noční společné modlitby, propagace jednotlivých komunit apod.). Mezi tématy proběhlých sjezdů můžeme nalézt např. i „Muslimové ve Švýcarsku a výzvy k občanství“.637

Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz (FIDS) Vznik Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz (Federace islámských zastřešujících organizací ve Švýcarsku FIDS) se klade do roku 2006.638 Federace podle svých slov sdružuje třináct zastřešujících organizací, které zastupují celkem 173 islámských center rozesetých po celém území Švýcarska. Pokud se tedy podíváme na skladbu členů FIDS, tak lze konstatovat, že se zde daří koordinovat různorodé spolky založené na odlišných jazykových nebo etnických fundamentech. Mezi členy FIDS totiž patří Albanisch Islamischer Verband (AIV), Communita Islamica nel Canton Ticino (CICT), Dachorganisation der Islamischen Glaubensgemeinschaften Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein (DIGO), Islamische Gemeinschaft Bosniaken (IGB), Vereinigung islamischer Gemeinden Kantons Luzern (IGL), Liga der Muslime der Schweiz (LMS), Schweizerische Islamische Glaubensgemeinschaft (SIG), Union muslimischer Organisationen Genfs (UOMG), Union des Associations Musulmans de Neuchâtel (UAMCN), Union des Associations Musulmanes de Fribourg (UAMF), Union Vaudoise des Associations Musulmanes (UVAM), Verband Aargauer Muslime (VAM) a Ogaden Comite. V čele federace stojí švýcarský lékař palestinského původu dr. Hisham Maizar, který v médiích často vystupuje jakožto jedna z nejvýraznějších osobností mezi místními muslimy.639

637

Pro další informace viz mimo jiné Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 18. 638 Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz [online]. Regensdorf: Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . Centrálu nalezneme na Bahnstrasse 80. 639 Zároveň je předsedou Dachorganisation der Islamischen Glaubensgemeinschaften Ostschweiz (DIGO). 167

Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz patří společně s Koordination Islamischer Organisationen Schweiz (Koordinace islámských organizací Švýcarska, KIOS) k významným muslimským organizacím ve Švýcarsku. KIOS vznikla již v roce 2000. V čele instituce stojí sociolog íránského původu Farhad Afshar, který je obecně považován za jednu z nejvýznamnějších tváří islámu ve Švýcarsku. Obě instituce jsou členy Švýcarské rady náboženství.640

Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein (DIGO) Při představení Federace islámských zastřešujících organizací ve Švýcarsku jsme již narazili na Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein (Zastřešující spolek islámských obcí ve východním Švýcarsku a v knížectví Lichtenštejnsko).641 Tato instituce započala svou práci v roce 2003. Zakládajícími členy bylo sedmnáct islámských komunit pocházejících různých z etnických skupin (Albánci, Arabové, Bosňáci, Turci, Švýcaři atd.), které se nacházejí na východě Švýcarska a na území knížectví Lichtenštejnsko. Konkrétně se jedná o správní jednotky St. Gallen, Ticino, Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, Graubünden a Schaffhausen. V čele spolku stojí předsednictvo, volené vždy na dva roky, tvořené prezidentem a dalšími sedmi členy včetně dvou imámů. Podle svých slov se DIGO snaží zastupovat svoje členy jako partner v dialogu s místními médii, různorodými politickými orgány a dalšími náboženskými institucemi. S tím mimo jiné souvisí i proklamovaná podpora německých jazykových kurzů, ale v návaznosti na to i hodin arabštiny (jakožto jazyka Koránu). Mezi tématy komunikace s většinovou společností patří výuka islámu na veřejných školách a dále různorodé sociální problémy. V tomto okruhu můžeme nalézt například snahu o zřízení islámských oddělení hřbitovů ve městech, kde působí jednotlivé sdružené spolky. Vedle toho DIGO podle svého vyjádření poskytuje poradenství a podporu muslimům v nemocnicích, ve vězeních, dětských zařízeních a v neposlední řadě i domovech důchodců.

640

K tomuto viz níže oddíl věnovaný mezináboženskému dialogu ve Švýcarsku. Srov. Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein [online]. St. Gallen: Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 168

641

Islamische Zentralrat Schweiz (IZRS) Z historického pohledu vznikla poslední zastřešující organizace Islamische Zentralrat Schweiz (Islámská centrální rada, IZRS)642 v roce 2009 a pro svou centrálu si zvolila Bern. Podobně jako další srovnatelné organizace se i IZRS podle svých slov snaží o vytvoření institucionalizovaného islámu ve Švýcarsku. V čele aktivit koordinovaných IZRS stojí její prezident Nicolas Blancho.643 Podle vlastní prezentace instituce byla spouštěcím momentem k založení nové muslimské zastřešující organizace forma a náplň kampaně před referendem o zákazu výstavby minaretů. Jak uvádí sám IZRS, vyplývá z toho jeho zájem o vytváření možností (podle nich) lépe informovat většinovou společnost obecně o islámu a vedle toho i konkrétně o problémech života muslimů v této moderní demokracii. Dále s tím souvisí velice zajímavý moment, který se tak často v sebeprezentacích muslimských komunit v Německu, Rakousku a Švýcarsku neobjevuje. Nicolas Blancho totiž poukazuje na to, že v současnosti není možné omezit mezináboženský dialog pouze na rozhovory mezi vysokými představiteli křesťanských a muslimských komunit. Je to jistě záslužná činnost, ale nikterak se tím nedosáhne toho, aby výsledky tohoto dialogu oslovily také řadové návštěvníky mešit a kostelů. Výsledkem této intenzivnější práce je podle IZRS nejen lepší poznání partnera v dialogu, ale také správné pochopení obecného významu náboženství pro současnou švýcarskou společnost.644 Podle mého názoru je to záležitost generační výměny, intenzivnějšího zapojení místních konvertitů do vedení instituce a kritika forem mezináboženského dialogu vedeného předchozími muslimskými reprezentacemi.

Basler Muslim Kommission (BMK) Mezi výrazné islámské instituce působící na kantonální úrovni jistě patří Basler Muslim Kommission (Basilejská muslimská komise, BMK), která byla založena

Viz Islamischer Zentralrat Schweiz [online]. Bern: Islamischer Zentralrat Schweiz [cit. 2010-0313]. Dostupné na WWW: . 643 Jedná se o švýcarského konvertitu k islámu. Pro více informací o prezentaci spolku na veřejnosti viz Neuer Islamischer Zentralrat setzt Informationsoffensive fort [online]. Bern: Swissinfo, Posl. úpravy 15.1. 2010 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 644 Srov. Blancho, N.: Der IZRS stellt sich for [online]. Bern: Islamischer Zentralrat Schweiz [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 169 642

v roce 1997.645 Jak již z názvu vyplývá, jedná se o zastřešující orgán koordinující práci různorodých spolků na území Basileje a kantonu Basilej-venkov. Mezi jeho členy tedy patří: Islamisme Glaubensgemeinschaft Basel Hicret Camii Moschee, Islamisme Glaubensgemeinschaft, Türkisch-islamischer Sozial und Kulturverein Fetih Moschee, Kultur Verein Paqja, Islamische Verein Besimtari, Islamischer König Faysal Stiftung,646 Mevlana Moschee Türkisch Kulturverein, Jugendlicher Kultur Zentrum, Klein Merkez Cami, Moschee Kommission Basel, PAK Welfare Society & Islamic Centre Basel, Said-i Nursi Stiftung, Islamische Kulturzentrum (v Bottmingen a v Muttenz), Arrahma Verein, Islamisme Gemeinschaft Bosniens a Gebetsraum Drita. Podle svých slov se BMK snaží o vytvoření a koordinaci kontaktů mezi orgány islámských organizací na kantonální a obecní úrovni. Výsledem má být vytvoření vstřícného obrazu o místních muslimských komunitách s ohledem na jejich zájem o integrační proces. S tím pak souvisí také význam, který BMK sama přikládá podpoře vzdělávání dětí a poradenství v oblasti náboženských záležitostech muslimů. Jedním z konkrétních výsledků spolupráce jednotlivých spolků sdružených v Basler Muslim Kommission byla kampaň za otevření muslimského oddělení na hřbitově na basilejské Hönliallee, což se nakonec podařilo v polovině roku 2000.

Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich (VIOZ) Zastřešující organizace Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich (Asociace islámských organizací Curych VIOZ) byla založena v roce 1995.647 V současnosti je jejími členy osmnácti institucí zastupujících celkem čtyřicet osm center: Stiftung Islamische Gemeinschaft Zürich (SIGZ), Dzemat der Islamischen Gemeinschaften Bosniens in Zürich, Verband der Islamischen Kulturzentren, Föderation der Islamischen Vereine in der Schweiz, Islamisches Zentrum Zürich, Türkisch-Islamischer idealistischer Verein der Schweiz, Türkisch-Islamische Stiftung für die Schweiz, Albanisch-Islamische Gemeinschaft, Swiss Muslim Society, Gemeinschaft der Kosovo Bosniaken, Kultureller Verein El Iman, Frauenverein Fatima-az-Zahra, Verein

Viz Basler Muslim Kommission [online]. Basilej: Basler Muslim Komission,  2009 [cit. 2009-0601]. Dostupné na WWW: . 646 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 82-83. 647 Viz Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich [online]. Curych: Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . Centrálu nalezneme na Granitweg 4. 170 645

für islamische Religionspädagogik Schweiz (VIRPS), Verein für Islamische Kultur, Al Hidaya Verein, Kultur Verein An' Nur, Mevlana Kultur Verein Dübendorf a Türkisch-Islamischer Verein für die Schweiz Wädenswil Moschee. Stejně jako u dalších kantonálních sdružení se nám tu opět opakuje podobný charakteristický klíč výběru. Členská základna jednotlivých institucí je etnicky rozvržena mezi Turky, Albánce, Bosňáky a švýcarské konvertity. Vedle organizací, které můžeme bez rozmyšlení zařadit k ryze sunnitskému proudu v islámu, se zde objevují i zástupci komunit s mystickými kořeny. Podle své prezentace si VIOZ dobře uvědomuje podíl vyznavačů islámu žijících na území kantonu Curych v rámci celkového počtu muslimů ve Švýcarsku.648 Také zde vystihuje pestrost muslimů, kteří pocházejí z různých etnických a kulturních okruhů. Jedna věc je ve srovnání s dalšími prezentacemi srovnatelných institucí velice zajímavá. VIOZ hned na samém počátku charakteristiky své práce poukazuje na to, že jeho aktivní členové i případní sympatizanti pocházejí z různých zemí, jejichž politickou kulturu lze popsat na škále diktatur (přes královské režimy) až k demokraciím. I toto je jistě důležité pro vystižení možných stanovisek k integraci do většinové švýcarské společnosti. S tím podle VIOZ také integrálně souvisí životní orientace nové generace muslimů, kteří se narodili již v „nové vlasti“ (sem patří jazyk, náboženství, hodnotový žebříček apod.).649

UMMA - Islamischer Kantonal Verband UMMA - Islamischer Kantonal Verband (UMMA – Islámské kantonální sdružení Bern) vzniklo po předchozím jednání v roce 2005 v Bernu.650 Mezi sdružené instituce patří Islamisches Zentrum Bern Stiftung, Islamisches Zentrum Bern Förderverein, Dar an-Nur, Sunni Muslim Association Bern, IKRE, IGGL "Xhamija e Langenthalit", Sabur, Islamisches Kulturzentrum Steffisburg, Koordination islamischer Organisationen der Schweiz (KIOS), Türkisch Islamischer Verein, Sri Lankan Muslims 648

VIOZ vychází z výsledků sčítání obyvatel z roku 2000. V něm se ukázalo, že z 310 000 muslimů žijících ve Švýcarsku 66 520 připadá na území kantonu Curych. 649 V kantonu Luzern je pak srovnatelným ekvivalentem Vereinigung islamischer Organisationen des Kantons Luzern (Asociace islámských organizací Luzern, VIOKL), která vznikla v roce 2002. Podle oficiálního vyjádření mezi jejími členy nalezneme Albanisches Islamisches Kulturzentrum, Arabische Islamische Gemeinschaft, Bosnische Dzemat der Islamischen Gemeinschaft Luzern, Islamischer Frauenverein Luzern a Türkische Luzern Camii ve Lokali. Jak je tedy patrné, podařilo se zde zkoordinovat práci bosenských, tureckých, arabských a albánských spolků mešit. 650 Viz UMMA - Islamischer Kantonal Verband [online]. Bern: UMMA - Islamischer Kantonal Verband,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . Centrálu najdeme v Bernu na Lindenrain 2a. 171

Association, Somalischer Frauenverein a Somalian Muslims Association Bern. Pokud zde srovnáme zastoupení spolků s ostatními institucemi ve Švýcarsku, objeví se nám dvě zajímavá specifika. Nejprve je to oproti ostatním zastřešujícím organizacím výrazných podíl spolků, které sdružují migranty ze Somálska a Srí Lanky. Obvykle mají členové své kulturní zázemí v Turecku nebo v některých balkánských zemích. Ta druhá charakteristika se nám objevila již při deskripci členů Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich., neboť i v Bernu pracují vedle sebe v jedné zastřešující organizaci instituce, které buď vycházejí z výrazně sunnitského prostředí, nebo reflektují své mystické historické zázemí. Již na počátku se UMMA vymezuje proti veškerému možnému protiústavnímu chování a dalším možným formám extremismu. Základní myšlenkou k založení společné instituce na kantonální úrovni bylo podle vyjádření UMMA dosáhnout jednotné reprezentace muslimů žijících na tomto území. Díky tomu je pak možné zefektivnit snahy o komunikaci s většinovou společností (politické orgány, samospráva, média), neboť předchozí roztříštěný stav samostatných prezentací byl vedoucími pracovníky UMMA vyhodnocen jako neuspokojivý. V neposlední řadě je potřeba věnovat pozornost financování jednotlivých aktivit této instituce. UMMA ve své prezentaci konstatuje, že sdružení i její jednotliví členové mají autonomní charakter. S tím mimo jiné souvisí i to, že jsou financováni výhradně z členských příspěvků a darů. Nezávislost a samostatnost sdružení je podle jejich slov zaručena také tím, že členové jednotlivých spolků pracují v rámci různých vzdělávacích, náboženských, integračních a sociálních projektů pouze jako dobrovolníci. Jde o zřízení a provoz infrastruktury určené primárně specifickým potřebám muslimů žijících v kantonu Bern. Sem patří celá řada témat od náboženské výchovy ve školách až po umožnění řádného pohřbu podle islámských předpisů.651

651

Při hodnocení lidské individuality a důrazu na ochranu života člověka UMMA odkazuje na koránský text: „A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi.“ (5:32). 172

5.2.2 Skupiny na okraji (ghulát) Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel (BAKM) Díky Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel se opět setkáváme s alternativním muslimským směrem, který má své nezastupitelné místo v rámci tradiční turecké kultury.652 Úplně první skupina byla založena roku 1992 v Basileji pod názvem Basel ve Çevresi Alevi Bektasi Kültür Birligi653 a v současnosti již pracuje třináct takových společenství. S ohledem na geografické rozmístnění komunit se nám i zde opakuje organizační model, jak ho známe u řady místních sunnitských institucí. Tedy většina společenství pracuje ve švýcarských kantonech s německým jazykovým charakterem, ale i ve francouzské a italské části se postupně utvářejí menší komunity alevitů. Je velice zajímavé, že podle prof. Martina Sökefelda byla prvotním impulzem k propracovanější institucionalizaci alevitských komunit přímo ve Švýcarsku reakce na neutěšené postavení jejich společenství v rámci vnitřní turecké politiky.654 Naprosto srovnatelným ekvivalentem by pak bylo založení Ahlul-Beyt Moscheen- und Kulturverband e.V. v Německu. Poměrně komplikovaný proces institucionalizace alevitských komunit ve Švýcarsku však pokračoval dále. Součástí tohoto vývoje byl i rozpad původní alevitské reprezentace na jednotlivá sdružení, která spolu po dlouhou dobu nekomunikovala. V roce 1997 byl založen spolek Basel ve Çevresi Çagdas Aleviler Dernegi / Verein der zeitgenössischen Aleviten (Jednota současných alevitů). Dalším krokem bylo spojení Cem Vakfi Isviçre Basel ve Baselland Subesi a Verein der zeitgenössischen Aleviten, ze kterého vzešlo Alevitisches Kulturzentrum Basel und Baselland (Alevitské kulturní centrum Basileje a kantonu Basilej – venkov, AKBB). Následujícím mezníkem byl rok 2005, kdy došlo ke sloučení Alevitisches Kulturzentrum Basel und Baselland a Pir Sultan Abdal Alevi Kültur Dergahi. Nové společenství se přes

652

Informace nalezneme mimo jiné i na portálu Alevitisches Kulturzentrum Basel und Baselland INFOREL [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 653 Prof. Martin Sökefeld to bez dalších komentářů uvádí v projektu Muslimische Gemeinschaften und Inkorporationsregimes: Ein Vergleich der Ahmadi- und Alevi-Diaspora in der Schweiz. S tímto souvisí také otevření prvního cemevi v roce 1993. Viz Basel ve Cevresi Alevi Bektasi Kültür Birligi / Kulturvereinigung der Aleviten und Bektaschi [online]. Basilej: Basel ve Cevresi Alevi Bektasi Kültür Birligi / Kulturvereinigung der Aleviten und Bektaschi,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 654 Na tomto místě se nám opět opakuje reakce na incident v tureckém Sivasu z roku 1993. K situaci na konci osmdesátých let 20. století viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 74. 173

původní provizorní stav nakonec přejmenovalo na Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel (BAKM).655 Spolek ve své prezentaci uvádí, že odhaduje počet svých členů na 300 osob. Pro dokreslení celkové situace je potřeba zmínit, že podle rámcových odhadů žije ve Švýcarsku celkem asi 30 000 alevitů a z toho maximálně 6 000 v kantonech Basilej-město a Basilej-venkov.656 K náplni práce jednotlivých společenství lze říci to, že podle svých slov se i zde v zahraničí snaží o dodržování specifik nauky a kultury alevitů. S tím pak souvisí různorodé aktivity zaměřené na náboženské vzdělávání členů a pomoc při jejich zapojení do života většinové společnosti. Sem patří otázky týkající se pracovního práva, zdraví a výchovy dětí, kampaně proti domácímu násilí nebo závislostem.

Ahmadiyya Muslim Jamaat Schweiz Ve srovnání s dalšími muslimskými institucemi působícími ve Švýcarsku má Ahmadiyya Muslim Jamaat Schweiz (Ahmadíjská muslimská společnost ve Švýcarsku)657 poměrně dlouhou a pestrou tradici. Pokud se badatel zajímá o práci hnutí ahmadíja na tomto území, jistě se v prvé řadě seznámí s aktivitami, které jsou spojeny s Mahmud-Moschee v Curychu.658 Mešita má 179 m2 plochy a mezi použité prvky islámské architektury patří kupole a 18 metrů vysoký minaret ukončený půlměsícem. Na tomto místě je jistě dobré podotknout, že ze zdejšího minaretu se věřící k modlitbě veřejně nesvolávají. Projekt budovy byl zadán architektonické kanceláři Ernsta Göhnera a Fritze Badertschera.659 Mešita se tak stala výchozím bodem pro vzdělávání duchovních představitelů a následnou misii směřovanou mezi muslimské migranty i většinovou společnost. Stejně jako u dalších organizací nalezneme v jejich internetové prezentaci základní informace o časech pravidelných modliteb. Vedle toho jsou umístněny i termíny svátečních shromáždění na mezinárodní, státní a nakonec i místní úrovni.

655

Viz Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel[online]. Basilej: Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . Centrum nalezneme na Brombacherstrasse 27 v Kleinbasel. 656 Srov. Die alevitischen Gemeinschaften in der Nordwestschweiz [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 657 Viz Ahmadiyya Muslim Jamaat Schweiz [online]. Curych: Ahmadiyya Muslim Jamaat Schweiz,  2002 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 658 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 88-89. 659 Pro další informace viz např. Mahmud-Moschee : Kuppel − Tempel − Minarett [online]. Luzern: Universität Luzern,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 174

V současnosti se počet členů hnutí žijících na švýcarském území odhaduje okolo 700.


Nakšbandíja-haqqáníja Počet muslimů sdružených ve švýcarských skupinách s mystickými kořeny není stejně jako v Německu nebo v Rakousku nikterak vysoký. Při srovnání s místními sunnitskými institucemi je to zanedbatelný podíl z celkového počtu vyznavačů islámu. Mezi těch několik příkladů skupin, které se hlásí k mystickým tradicím, patří i švýcarští příslušníci a sympatizanti řádu nakšbandíja.660 Významný vliv na konstituování menších místních skupin řádové odnože nakšbandíja-haqqáníja má dlouhodobě šejch Muhammad Názim´Ádil al-Haqqání.661 Ten se narodil v roce 1922 v turecké části Kypru a po roce 1973 přesídlil do Londýna, kde založil řádové centrum. Díky misijním cestám do Spojených států amerických a Kanady se od roku 1991 rozšířil jeho vliv i mimo Evropu. Mezi dílčí charakteristiky jeho nauky patří i důraz na toleranci při setkání islámu s křesťanstvím nebo hinduismem. A právě tento důraz na univerzalistické pojetí, které zřejmě rezonuje právě díky příklonu evropských konvertitů, se pro některé vnější pozorovatele z řad islámské ortodoxie stává tématem kritiky aktivit haqqáníje.662 K přesnějšímu vystižení přímo švýcarských skupinek však chybí detailnější informace, jež by napomohly k lepšímu pochopení vlivu nakšbandíje na tomto území.663

Tidžáníja Ve snaze o vytvoření profilu skupin s mystickými kořeny, které dlouhodobě působí ve Švýcarsku, je potřeba zmínit i řád tidžáníja.664 Původně se jedná o řád

660

Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 90. Srov. Geaves, R.: Naqšbandíja-haqqáníja. In: Partridge, Ch.: Encyklopedie nových náboženství. Praha: Euromedia Group 2006, s. 130-131. 662 Pro další informace viz např. Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 226, 282, 310, 312, 316. 663 Zde se také potvrzuje trvalý vliv německých komunit řádu, které ve svých početnějších centrech sdružují více vyznavačů, než je tomu ve Švýcarsku. Naqsbandiyya; Sufi-Orden (Scheikh Nazim) [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na WWW: . 664 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 91. 175 661

maghribského původu založený Ahmadem al-Tidžáním, který zemřel v roce 1815.665 Právě díky svému založení okolo roku 1781 se tidžáníja stala nejmladším a posledním z velkých súfijských řádů. K basilejské skupince, která vznikla v roce 1996, přináleží členové řádu a další sympatizanti pocházející ze severní Afriky nebo přímo z Evropy. S tím pak souvisí mimo jiné i to, že kontakty uvnitř skupiny i navenek s většinovou společností či dalšími muslimskými institucemi je veden v arabštině, němčině nebo francouzštině. Skupina má poměrně volnou strukturu, a proto je pro vnějšího pozorovatele poměrně problematické odhadnout počet jejích členů.666

Maulawíja Třetím z tradičních súfijských řádů, který je zastoupen i ve Švýcarsku, je turecká maulawíja.667 Při výčtu jednotlivých spolků sdružených v kantonální zastřešující organizaci Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich (Asociace islámských organizací Curych, VIOZ) jsme mimo jiné narazili také na Mevlana Kultur Verein Dübendorf.668 Tento spolek se stejně jako Mevlana Cami v Bachenbülachu669 připojil ke společné akci VIOZ „Den otevřených mešit“, která proběhla 7. listopadu 2009.670 Další z významnějších místních center řádu mawláwíja je basilejská Mevlana Moschee Türkisch Kulturverein, která je součástí kantonálního sdružení Basler Muslim Kommission (Basilejská muslimská komise, BMK). Spolek byl založen již v roce 1998 a v současnosti se na jeho aktivitách podílí okolo stovky členů a příznivců.671

665

Srov. Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 258-259. Viz Tidjaniyya [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na WWW: . 667 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 90. Pro základní informace o řádu v češtině viz např. Mendel, M.: Mauláwíja. In: Pavlincová, H. (ed.): Slovník judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta 1994, s. 591-592.; nebo Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008, s. 231-236. 668 Spolek má své centrum na ulici Im Schörli 25. Dübendorf je obec v okrese Uster v kantonu Curych v obci Schweiz. V důsledku rozvoje oblasti okolo metropole se stal prakticky součástí Curychu, a to i s vlastním samosprávou a statutem města. 669 Centrum spolku nalezneme na Länggenstrasse 26. Bachenbülach je obec v okrese Bülach kantonu Curych. 670 Pozvánku na akci se seznamem zúčastněných spolků najdeme mimo jiné i na Einladung zum Tag der offenen Moschee [online]. Curych: Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . 671 Viz Basel Türk Kültür Dernegi / Türkischer Kultur Verein / Mevlana Cami [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na WWW: . Spolek působí na ulici Auf dem Wolf 28, Basilej. 176 666

Said-i Nursi Stiftung Při analýze pestrého obrazu muslimských aktivit na území současného Švýcarska je potřeba také zmínit Said-i Nursi Stiftung.672 Jedná se o nadaci, která je nedílnou součástí kantonální zastřešující organizace Basler Muslim Kommission. Said-i Nursi Stiftung byla založena v roce 2004 a o rok později se jejímu vedení podařilo získat trvalé sídlo na Kleinhünigerstrasse 199. Nadace prezentuje sama sebe jako islámské vzdělávací centrum určené hlavně pro turecké a kurdské muslimy žijící v Basileji. Podle svých slov nabízí pomoc při řešení různých těžkostí a každodenních problémů, které mohou mimo jiné souviset se specifiky života muslimské menšiny ve Švýcarsku. K tomu pak integrálně patří i možnost pravidelných pátečních modliteb, ke kterým se zde shromažďuje něco přes šedesát věřících. Součástí aktivit nadace je vedle tohoto náboženského provozu i přednášková činnost a na ně navazující finanční podpora místních talentovaných muslimských studentů.673 Zásadním zdrojem k získání informací o nadaci je její status, ve kterém byly shrnuty některé body charakterizující důvod jejího založení a v neposlední řadě také její ideové kořeny. Na jednu stranu nadace poukazuje na to, že je organizačně nezávislá na hnutí Nurculuk. Na druhou stranu však považuje Saida Nursiho za svůj vzor s tím, že se nechce držet jeho učení nějakým „dogmatickým“ způsobem.674 Spíše si podle svých slov volí konkrétní ideje a podle nich formuje své náboženské směřování. Pro vnějšího pozorovatele je však velmi problematické tuto situaci vyhodnotit tak, aby rozkryl veškeré možné vnitřní tendence vedení nadace.

5.3 Otázky týkající se integrace 5.3.1 Výstavba mešit V posledních letech se mohl dozvědět nejen český čtenář celou řadu nových informací o islámu ve Švýcarsku právě v souvislosti se zařazením zákazu výstavby nových minaretů přímo do federálního ústavního zákona. Realitou je to, že odborný i mediální svět věnoval pozornost spíše postavení některých muslimů v Německu,

Viz Said-i Nursi-Stiftung [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na WWW: . 673 Vedle toho nadace podle svých slov finančně podporuje turecké nebo kurdské sirotky žijící v původní vlasti. 674 S hnutím Nurculuk jsme se setkali při analýze německé skupiny Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur. 177 672

Francii, Velké Británii, Holandsku nebo v poslední řadě i Dánsku. Témata vztahující se k realitě současného Švýcarska, která vycházejí i z celospolečenských debat o postavení muslimské menšiny v této zemi, zase tak častá v různých textech a komentářích nebyla. Mediální kampaň před přijetím změny ústavy a následné reakce mnoha zainteresovaných politických stran, různorodých místních i zahraničních náboženských komunit nebo dalších občanských iniciativ jsou pro nás prostorem, v němž se lze pokusit o popsání tohoto tématu. Celá kauza je stále ještě příliš aktuální, než aby mohla být takto zvnějšku objektivně popsána do všech relevantních detailů. Jednou z významných součástí celého procesu, jehož konec v té době předpokládal asi málokdo, se již v roce 2007 staly protesty části místních obyvatel v obcích Wangen bei Olten (kanton Solothurn),675 Langenthal (kanton Bern) a Wil (kanton St. Gallen). V těchto třech obcích si totiž místní muslimské komunity podaly žádost o povolení výstavby minaretu jako součásti svých náboženských staveb. Politické debaty a protesty části místních obyvatel týkající se těchto otázek byly v realitě současného Švýcarska pro mnohé překvapivou novinkou.676 Pro pochopení kontextu celé záležitosti je podle mého názoru důležité to, že drtivá většina z budov mešit a kulturních center, ve kterých se nalézají mimo jiné i prostory primárně určené k modlitbám, mají architektonickou podobu bez výrazných náboženských nebo „orientálních“ prvků.677 Posledním kamínkem v mozaice reakcí byla mediální diskuze ohledně zveřejnění plánu výstavby Islámského centra v Bernu-Wankdorfu.678 Celá kauza však začala již dříve. Nejprve se podnět směřující k zákazu výstavby nových minaretů odvíjela na regionální úrovni kantonu Curych. V září 2006 totiž Schweizeirische Volkspartei (Švýcarská lidová strana, SVP),679 která již v této době působila v parlamentu, představila Curyšské kantonální radě v rámci diskuze nad

675

K tomuto např. Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 148-1479. 676 Kritické ohlasy na stavbu Mahmud-Moschee v Curychu v roce 1963 byly minimální. Viz Keine Probleme trotz Minarett [online]. Curych: Neue Zürcher Zeitung AG, Posl. úpravy 23.9. 2006 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 677 Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 146. 678 Pläne für Islamisches Zentrum in Bern [online]. Bern: Swissinfo, Posl. úpravy 29.4. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 679 Základní sebeprezentaci strany naleznete také na jejich centrálním portálu Schweizeirische Volkspartei [online]. Bern: Schweizeirische Volkspartei,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 178

obecným zákonem zabývajícím se plánováním výstavby svůj specifický návrh. Týkal se toho, aby na území kantonu Curych nebylo vydáváno stavební povolení pro budovy s minarety.680 Jistě je dobré pro dokreslení celkové situace na tomto místě konstatovat, že tento návrh byl podpořen také stranami Schweizer Demokraten (Švýcarští demokraté, SD) a Eidgenössisch-Demokratischen Union (Federální-demokratická unie, EDU).681 Celý zákonodárný proces trval poměrně dlouho, až do června 2008, kdy členové kantonální rady nakonec po předchozím přechodném kladném stanovisku tento konkrétní návrh odmítli. Tím ale celá záležitost ještě zdaleka neskončila. Dne 1.5. 2007 byla totiž oficiálně založena federální občanská iniciativa s názvem „Gegen den Bau von Minaretten“.682 Návaznost iniciativy na aktivity politických stran SVP, SV a EDU je jasně prokazatelná. V červnu 2008 pak oznámila Švýcarská lidová strana, že získala podle právních předpisů státu dostatečný počet podpisů pod svou petici (tedy nejméně 100 000), ve které chtějí žádat o uskutečnění celonárodního referenda o zákazu výstavby nových minaretů v zemi.683 Významné slovo v této iniciativě měl například i dr. Ulrich Schlüer, který je aktivním členem této výrazně pravicové strany v kantonu Curych.684 Cílem této skupiny bylo pomocí referenda zařadit do švýcarské ústavy zákaz budovat u mešit nové minarety.685 Součástí tohoto návrhu tedy nebylo bourání těch čtyř stávajících staveb,686 ale celá věc byla směřována do budoucnosti. Nakonec

Srov. SVP bläst zum Sturm auf Minarette [online]. Curych: Tages Anzeiger, Posl. úpravy 5.9. 2006 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://sc.tagesanzeiger.ch/dyn/news/zuerich/662318.html>. 681 Obecnou sebeprezentaci stran naleznete na Schweizer demokraten [online]. Bern: Schweizer demokraten, Posl. úpravy 31.1. 2010 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://www.schweizerdemokraten.ch/> a Eidgenössisch-Demokratische Union [online]. Thun: EidgenössischDemokratische Union,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://www.eduschweiz.ch/cms/>. 682 Základní informace naleznete na její internetové stránce Volksinitiative «Gegen den Bau von Minaretten» [online]. Flaach: Volksinitiative «Gegen den Bau von Minaretten»,  2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupné na WWW: < http://www.minarette.ch/>. 683 Srov. Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 149. 684 Sebereprezentaci jeho aktivit najdete na osobní internetové stránce dr. Ulrich Schlüer [online]. Flaach: dr. Ulrich Schlüer,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 685 K odborné reflexi podobné diskuze v Německu viz Kraft, S.: Islamische Sakralarchitektur in Deutschland: eine Untersuchung ausgewählter Moschee-Neubauten. Münster: Lit Verlag 2002, 308 s. 686 Minarety již stojí u těchto tří mešit a jednoho „centra“: Mahmud-Moschee v Curychu (1963), Ženevská mešita (1978), mešita Islámsko-albánského společenství Winterthuru (2005) a poslední minaret nalezneme u Centra tureckých kulturních spolků ve Wangen bei Olten (2009). Toto centrum ideově náleží k linii Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa (ADÜTDF). Viz Türkischer Kultureller Kreis / Olten Türk Kültür Ocagi (OTKO) [online]. Wangen bei Olten: Türkischer Kultureller Kreis / Olten Türk Kültür Ocagi (OTKO),  2009 [cit. 2010-03-16]. Dostupné na WWW: . K jednotlivým stavbám naleznete další informace např. v Kuppel 179 680

8.7. 2009 zástupci iniciativy oficiálně předali federálnímu kancléřství petici s 113 540 platnými podpisy.687 Iniciativa tedy dosáhla svého primárního cíle a na konci července 2008 byla formálně ukončena. Od července 2008 pak (nejen) ve švýcarských médiích probíhala poměrně vyostřená debata týkající se iniciativy, obecné reflexe náboženských staveb a umění ve veřejném prostoru688 a posléze i dalších otázek vztahujících se konkrétně k imigrační politice Švýcarska. Středobodem těchto diskuzí byly rozdílné názory na postavení muslimské menšiny ve většinové společnosti a to v souvislosti s různými modely budoucího demografického, politického a náboženského vývoje celé země. V rámci kampaně se na jedné straně mohl televizní divák, rozhlasový posluchač nebo čtenář různých periodik dovědět o zájmu Švýcarské lidové strany postavit se šíření islámu v jejich zemi. Na tomto místě bych rád upozornil na to, že výraznou podobu kampaně podporující názory iniciativy dal plakát SVP.689 Umělecké ztvárnění plakátu pak vyvolalo samostatnou kauzu týkající se svobody projevu. Z obecného pohledu vizuálního působení reklamy se jedná o působivý artefakt. Celý obraz je s ohledem na barevné provedení švýcarské vlajky a další konotace tvořen černou, šedou, bílou a červenou barvou. V popředí je vidět polopostava ženy zcela zahalené v burce,690 která společně se sedmi štíhlými minarety tzv. osmanského typu vyrůstá ze švýcarské vlajky.691 Obraz je doplněn nápisem „Stopp - Ja zum Minarettverbot“ (Stop – ano zákazu minaretů). Spouštěcím mechanismem pro protesty některých měst a kantonů směřované k Eidgenössische Kommission gegen Rassismus (Federální komise proti rasismu, EKR)692 bylo tvrzení, že minarety jsou zde svým tvarem potencionálně prezentovány jakožto rakety. EKR nakonec vydala rozhodnutí, že se jedná o hanobení a pomluvu mírumilovného švýcarského lidu a porušení veřejného − Tempel − Minarett [online]. Luzern: Universität Luzern,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 687 Viz Minarette [online]. Bern : Bundesamt für Justiz, Posl. úpravy 15.10. 2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupné na WWW:. 688 Viz Baumann, M. – Tunger-Zanetti, A.: Migration und religiöse Bauten – zur Neuaushandlung des öffentlichen Raums. Kunst und Kirche, 2008, roč. 71, č. 4, s. 32-39. 689 Autorem uměleckého návrhu plakátu je Alexander Segert a jeho reklamní agentura. 690 K problematice zahalování žen v islámu, a to v souvislosti s kulturními konotacemi jednotlivých zemí viz v češtině např. Kouřilová, I.: Žena a sexualita – fatální téma islámu. In: Kouřilová, I. - Mendel, M.: Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 2003, s. 55-63. 691 Má podobu červeného čtvercového listu s bílým rovnoramenným křížem ve středu. Švýcarská vlajka je vedle té vatikánské jednou ze dvou čtvercových vlajek států. 692 Srov. Eidgenössische Kommission gegen Rassismus [online]. Bern: Eidgenössische Kommission gegen Rassismus,  2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupné na WWW: < http://www.ekr.admin.ch/>. 180

pořádku. Reakcí na toto rozhodnutí byl zákaz vyvěšování tohoto plakátu v některých městech a kantonech. Právě tento postup byl kritizován z pozic pravicových i levicových politických stran jakožto cenzura a porušení svobody projevu. Iniciátoři petice mluvili o minaretech jako jasných symbolech postupné infiltrace islámu, která může mít jednou politickou dohru se zásadním dopadem na dosavadní podobu fungování státu. Jinými slovy jde o to, že minaret je ze strany zástupců iniciativy považován za nábožensko-politický symbol postupující možné převahy islámu ve Švýcarsku. Je to projev nedemokratické síly. Od minaretu je podle představitelů iniciace (např. Walter Wobmann, člen Národní rady za SVP)693 pouze krůček k povolení svolávat k modlitbám muezzinem a odtud jen malý krok k zavedení šaríatského práva. Svou argumentaci uzavírali tvrzením, že minaret nemusí být nevyhnutelně součástí mešity a že celý postup iniciativy neohrožuje dodržování náboženské svobody ve Švýcarsku.694 Na druhou stranu jejich oponenti z řad akademických odborníků695 (např. prof. Reinhard Schulze Univerzita Bern), čelních představitelů různých občanských iniciativ, křesťanských církví (např. basilejský biskup a předseda Švýcarské biskupské konference Kurt Koch),696 židovských náboženských obcí nebo institucí aktivně se zapojujících do místního mezináboženského dialogu poukazovali na to, že takto formulovaný zákaz by ve svém konečném dopadu dílčím způsobem narušoval náboženskou svobodu a s tím související mír v zemi. Dále byla v již v květnu 2007 ze strany katolických biskupů vznesena otázka, jestli obecný zákaz stavby minaretů může nějakým způsobem zabránit šíření islámských ideologií, ve kterých je západní společ-

Sebereprezentaci jeho aktivit najdete také na Nationalrat Walter Wobmann [online]. Murgenthal : jaeggiMEDIA GmbH,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 694 Diváci pořadu Události na prvním programu České televize měli 29.11. 2009 možnost shlédnou na toto téma zajímavou reportáž zpravodajky Milady McGrathové. Viz Švýcaři v referendu odmítli výstavbu minaretů v zemi [online]. Praha: Česká televize, © 2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . 695 Viz Bauer, W. T.: Kopftuch und Minarett. Vídeň: Österreichische Gesellschaft für Politikberatung und Politikentwicklung – ÖGPP 2007, 15 s. Hüttermann, J.: Das Minarett. Zur politischen Kultur des Konflikts um islamische Symbole. Weinheim: Juventa Verlag 2006, 240 s. 696 Viz např. Schweiz: Bischöfe gegen generelles Minarett-Verbot [online]. Vatikán: Radio Vatikán, Posl. úpravy 3.5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . Dále třeba Schaer, A.: Anspruch auf Minarett und Gebetsruf? Kirchenbote der Evang.-Ref. Kirche des Kantons St. Gallen, 2007, roč. 56, č. 10, s. 5. Stüssi, M.: Schweizer Minarettverbot: ein Einzelfall? Schweizerische Kirchenzeitung, [online].  2009, roč. 177, č. 36, [cit. 2010-02-04]. Dostupné na WWW: . 181 693

nost vykreslena jako islámu nepřátelská: „Pokud nevím, jaké aktivity budou v mešitě nabízeny, pak bojovat proti výstavbě minaretu takový užitek nepřináší. Mnohem důležitější než minaret je kontrola aktivit v mešitě“.697 V rámci logiky věci proti iniciativě vystoupili také zástupci pěti nejvýznamnějších muslimských organizací (Koordination Islamischer Organisationen Schweiz KIOS, Basler Muslim Kommission BMK, Islamischer Kantonalverband Bern UMMA, Verband Aargauer Muslime VAM a Vereinigung der Islamischen Organisationen in Zürich VIOZ, jejichž aktivity jsou převážně směřovány do prostoru německy hovořícího Švýcarska. Ve svém prohlášení deklarovali své přesvědčení, že většina obyvatel se k iniciativě nepřipojí, neboť ta se snaží podkopat základy náboženské svobody v tomto liberálním a tradičně neutrálním státě.

698

Pro dokreslení celkové situace na tomto místě jistě

důležité podotknout, že obě komory parlamentu i federální rada (vláda) iniciativu odmítly a voličům doporučily vhodit do volebních uren zamítavé stanovisko k zákazu výstavby minaretů.699 Pro sledování projevů integrace muslimů do západních společností je jistě zajímavá i další argumentace proti iniciativě. Dosavadních 160 modlitebních míst vybudovaných obvykle mimo hlavní veřejné prostranství (tzv. Hinterhofmoscheen) svůj minaret nemá. Pro odpůrce iniciativy je to však zcela opačný argument, než bychom primárně očekávali. Nejde o to, že pokud to dosud takto ve Švýcarsku v drtivé většině případů fungovalo, nejsou minarety prostě nejsou základní, nedílnou a nutnou součástí prostor, kde dochází k modlitebním shromážděním muslimů. Odpůrci iniciativy vidí v žádostech místních muslimských komunit o stavební povolení k vybudování minaretu důkaz jiné změny. Islám ve Švýcarsku podle nich opouští stinná zákoutí, vnímaná většinovou společností tak problematicky hlavně s ohledem na veřejný pořádek kontrolované „poloilegality“. Je to důkaz toho, že se muslimové ve Švýcarsku již cítí jako integrální součást společnosti a celý tento emancipační proces je výsledkem výše uvedeného pohybu.

Srov. Volksinitiative für Minarett-Verbot [online]. Bern: Swissinfo, Posl. úpravy 3.5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://www.swissinfo.ch/ger/index.html?cid=5868520>. 698 Viz Stellungnahme zur Minarettverbots-Initiative [online]. Curych: Vereinigung der islamischen Organisationen in Zürich, Posl. úpravy 15.5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 699 Viz Bundesrat gegen Bauverbot für Minarette [online]. Bern: Eidgenössisches Justiz- und Polizeidepartement, Posl. úpravy 27.08.2008 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 182 697

Nakonec všeobecné referendum o zákazu výstavby nových minaretů ve Švýcarsku proběhlo 29.11. 2009 a tento návrh byl oproti předchozím průzkumům veřejného mínění občany přijat.700 Pro návrh se vyjádřilo 57, 3% zúčastněných a prošel v 17 kantonech a 5 polokantonech.701 S ohledem na právní uspořádání země byly tímto zaručeny veškeré podmínky, aby byla federální ústava změněna. Výsledkem je to, že věta „Stavba minaretů je zakázána“ bude vložena do článku 72 „Církev a stát“ celostátní ústavy a to jakožto nový odstavec 3. Původní text článku zněl: „1. Pro uspořádání poměrů mezi církví a státem jsou kompetentní kantony. 2. Federace a kantony mohou v rámci svých pravomocí učinit opatření k zachování veřejného míru mezi příslušníky různých náboženských společností. Odstavec 3 byl zrušen 10.6. 2001.702 Federální usnesení z 15. prosince 2000 o zrušení povolovací povinnosti při zřizování biskupství.“703 Celá záležitost je příliš aktuální, než by se daly vynášet dalekosáhlé odborné komentáře. Pokud si všimneme analýz výsledků hlasování na základě podkladů Federálního úřadu pro statistiku, lze v tuto chvíli poukázat na několik zajímavých souvislostí. Projevily se velké názorové rozdíly mezi městskou a venkovskou populací současného Švýcarska. Ve velkých městských centrech (38,6 % hlasujících pro přijetí zákazu) a obcích s vysokým počtem obyvatel s vyššími příjmy (48,3 % hlasujících pro přijetí zákazu) měla iniciativa nižší pozitivní odezvu nebo byla přímo odmítnuta, jako se to například stalo přímo v Ženevě nebo v bohatém Curychu-Goldküste.704 Dále je možné podívat se na celý výsledek dle typologií obcí za pomoci analýzy re-

Srov. Vorlage Nr. 547 Vorläufige amtliche Endergebnisse [online]. Bern: Schweizerische Bundeskanzlei, Posl. úpravy 29.11.2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . 701 Iniciativa byla zamítnuta pouze v Waadt, Ženeva, Neuenburg a polokantonu Basilej-město. Viz Eidgenössische Volksabstimmung vom 29. November 2009 - Abstimmung über die Minarett-Initiative - Kantonen [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2010 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . 702 Na tuto skutečnost bych rád upozornil s ohledem na větu z konce roku 2009: „V naší ústavě bude nyní stát jedna paradoxní věta, že stavba minaretů je zakázána. Mimochodem, hned vedle je napsáno, že se ve Švýcarsku nesmějí zakládat žádná nová biskupství,“ všímá si [novinář Martin] Horažďovský“. Více Macháně, J.: Zákaz stavby minaretů vyvolal "bouři". Katolický týdeník: list českých a moravských diecézí, 2009, roč. 20, č. 50, s. 3. 703 Veškeré překlady článků ústavy jsou od autora textu. Originál naleznete například na Bundesverfassung der Schweizerischen Eidgenossenschaft vom 18. April 1999 (Stand am 27. September 2009) [online]. Bern: Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft, © 2010 [cit. 2010-0126]. Dostupné na WWW: . 704 Curych-Goldküste region pojmenovaný podle pravé strany curyšského jezera. Jedná se o oblast s vysokým standartem života a to i na tradičně „uspokojivé“ švýcarské poměry. 183 700

gionů, při které se vychází z modelu centrum-periferie. Obce zařazené do kategorie aglomerací přidružených k regionům, kde jsou tradiční metropole (56,2 % hlasujících pro přijetí zákazu), již měly větší procento těch, kteří iniciativu podpořili. Výrazné ano pak zaznělo z obcí, které byly statistiky definovány do kategorie aglomerací nepřidružených k regionům, kde se nacházejí tradiční metropole (64,6 % hlasujících pro přijetí zákazu).705 Vedle rozdílů mezi městskými aglomeracemi a venkovem poukazují odborné komentáře dále na zásadní rozdíly ve volbě přijetí nebo odmítnutí návrhu mezi německy hovořící částí Švýcarska a jeho francouzským protějškem.706 K nově

nastolené

situaci

se

vyjadřují

nejen

politologové,

sociologové

a religionisté,707 ale také zástupci místních náboženských komunit708 nebo významné osobnosti intelektuálního života, které svými texty oslovují široké skupiny zájemců o tuto problematiku.709 Na závěr bych uvedl jeden detail, které jistě v celé mediální kauze nezapadne. Pokud se podíváme na výsledky obcí, ve kterých již minarety stojí (Curych, Winterthur, Ženeva a Wangen bei Olten), pouze ve Wangen bei Olten se většina hlasujících vyslovila pro přijetí zákazu.

5.3.2 Školství Při srovnání s dalšími německy hovořícími zeměmi vyvstává fakt, že ve Švýcarsku je také pro muslimy výuka islámu na školách různého typu a stupně velice důležitou oblastí aktivit, koordinovaných většinou jejich organizacemi. Výrazem „také pro muslimy“ mám na mysli další marginální (nebo marginalizované?) církve a náboženské společnosti, které pro určitou vlivnou část švýcarské politiky nemusí

705

Viz Eidgenössische Volksabstimmung vom 29. November 2009 - Abstimmung über die MinarettInitiative – Bezirke [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2010 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . 706 Např. Hirter, H. - Adrian Vatter, A.: Analyse der eidgenössischen Abstimmungen vom 29. November 2009. Bern: Forschung für Politik, Kommunikation und Gesellschaft/ Universität Bern 2009, 4 s. 707 Viz Gross, A. - Krebs, F. - Stohler, M.: Minarett-Initiative: Von der Provokation zum Irrtum. St. Ursanne: Editions le Doubs 2009, 100 s. 708 Např. Fink-Wagner, U.: Rund um die «Minarett»-Frage, Schweizerische Kirchenzeitung [online].  2010, roč. 178, č. 5, [cit. 2010-02-04]. Dostupné na WWW: . 709 Mimo celou řadu jiných bych na tomto místě zmínil prof. Tariqa Ramadana, který je švýcarským občanem a pro mnohé kontroverzní postavou pohybující se nejen v akademickém prostředí (Univerzita Oxford), ale také v dalších názorových skupinách diskutujících o významu současné přítomnosti islámu v Evropě. Např. Ramadan, T.: Der Islam ist eine europäische Religion. Politik [online]. Bonn: QANTARA.DE - Dialog mit der islamischen Welt, Pols. úpravy 2.12. 2009 [cit. 2010-02-03]. Dostupné na WWW: . 184

být reprezentanty tradičního pojetí kultury a nakonec i náboženského profilu země. Vidíme tedy příklady většinou dlouho trvajících diskuzí nad formami výuky náboženství na veřejných nebo privátních školách a to nejprve v obecné rovině. S tímto souvisí historická zkušenost švýcarské konfederace s vlivem významných církevních institucí nejen na vzdělávací soustavu. V současnosti je to potom nově rozvířená širokospektrální diskuze o charakteru sekulárního státu. Pokud zaměříme svou pozornost na vnitřní zákonitosti a rozdílné detaily, objeví se nám tu v další poloze námi sledovaná diskuze o přítomnosti muslimů ve Švýcarsku a to v prvé řadě ve veřejném prostoru. Škola se již tradičně stává předem vymezeným územím, kde dochází k diskuzím a často nakonec i ideovým konfrontacím různých představ o průběhu a obsahu vzdělávání nastupujících generací. Stejně jako v dalších zemích západní Evropy musíme nejprve vyjít ze základních právních předpisů. Ty byly při svém vzniku v rámci zákonodárného procesu obvykle chápány jako přirozený návod pro koordinaci výše zmíněných názorových proudů na proces vzdělávání. Nejprve si představíme obecný ústavní rámec chápání náboženské neutrality státního školství. Odtud přejdeme k problematice možnosti specializované výuky jednotlivých náboženských skupin ve státní škole. S tím nakonec souvisejí možná specifika týkající se debat o výuce islámu ve státních školách. Obecně lze konstatovat, že švýcarský systém vlády počítá i v současnosti se spoluprací mezi církvemi a státem. Přímo vztahu církve a státu se pak týká článek 72 celostátní ústavy, odstavce 1. až 3., o kterém jsme již mluvili v oddíle zabývajícím se referendem o zákazu budování minaretů ve Švýcarsku. Je však dobré mít stále na paměti, že formy této kooperace se různě mění v závislosti na konkrétní historii a charakteru jednotlivých kantonů.710 Například pouze ve dvou kantonech došlo k úplnému oddělení církve a státu (Ženeva v roce 1907 a Neuenburg v roce 1941), v ostatních dvaceti čtyřech (kantonech nebo půl-kantonech) stále přetrvává nějaký způsob vzájemné spolupráce v mnoha oblastech, kde vzdělávání studentů tvoří jen jednu z dílčích otázek. Základem této situace je článek č. 3. federální ústavy: „Kantony jsou suverénní, nakolik jejich suverenita není omezena spolkovou ústavou, vykonávají veškerá práva, jestliže nejsou svěřena federaci“. Z jeho znění tedy vyplývá, že správa veškerých „církevních“ záležitostí přísluší přímo kantonálním úřadům a vychází z jejich právní situace. Přesto ale stále platí, že místní úřady jednotlivých kantonů jsou při výkonu 710

Pro další informace o této právně velice komplikované situaci viz například Michel, N.: Církev a stát ve Švýcarsku. Revue církevního práva, 1996, roč. 2, č. 2, s. 105-122. 185

správy vázány platnými ustanoveními celostátní švýcarské ústavy. V tomto je pak potřeba vidět stávající rozmanitost forem poskytování náboženského vzdělávání v rámci státních škol. Švýcarský stát je s ohledem na jím proklamovanou svobodu víry a svědomí zavázán k neutralitě v různorodých otázkách týkající se náboženství a víry. Čteme tak v článku číslo 15. federální ústavy, odstavec 1. a 2. „1. Svoboda víry a svědomí je zajištěna. 2. Každá osoba má právo si svobodně zvolit své náboženství a své světonázorové přesvědčení a vyznávat ho sám nebo ve společnosti s jinými.“ Součástí toho je také okruh předpisů týkajících se povinné školní docházky.711 Zde se vychází z článku 15, odstavec 3. a 4. federální ústavy: „3. Každá osoba má právo vstoupit do náboženské společnosti nebo k ní náležet a navštěvovat náboženskou výuku. 4. Nikdo nesmí být nucen vstoupit do náboženské společnosti nebo k ní náležet, provádět náboženské úkony nebo navštěvovat náboženskou výuku.“712 Neboť „umožnění přístupu ke vzdělání v rámci státních škol nesmí být za žádných okolností být závislý na náboženství, které žák nebo student vyznává.“713 Z toho pak vyplývá i to, že proces edukace na státních školách a materiály, které jsou při výuce používány, musí být vůči veškerým náboženským impulzům komplexně neutrální.714 Státní školy však mají právo nabídnout svým studentům jako integrální součást svých vzdělávacích programů také náboženskou výuku, kterou zvenčí zajišťují pouze náboženské společnosti uznané kantonem. Tyto hodiny však nesmí být v žádném případě vypisovány jakožto povinné kurzy. Na druhou stranu je jasné, že privátní školy nejsou touto zásadou nijak vázány. S ohledem na plnění dalších právních povinností zde tedy vzniká prostor pro náboženské organizace k otevření vlastních soukromých škol. Tato dobrovolnost návštěvy hodin náboženství je v současnosti doplněna o určité výjimky, které vycházejí z reality multikulturního a multireligiózního Švýcarska. Původně poměrně přehledné rozdělení jednotlivých kantonů podle religiózní-

711

Švýcarská federální ústava ve svém článku č. 19 zaručuje právo na adekvátní a bezplatné základní vzdělání. 712 JUDr. Jaroslav Vondráček ve svém textu uvádí bez dalšího vysvětlení, že se jedná o čl. 27., odst. 3. Viz Vondráček, J.: Krucifix ve švýcarské škole. Revue pro církevní právo, 1996, roč. 2, č. 3, s. 32. 713 Více informací naleznete i na Schule und Religion [online]. Bern: Schweizerische Bundeskanzlei Sektion Web BK, © 2009 [cit. 2010-01-26]. Dostupné na WWW: . 714 Pro velice zajímavou paralelu s problémem přítomnosti křížů ve státních školách, která v roce 1990 skončila soudní pří, viz Vondráček, J.: Krucifix ve švýcarské škole. Revue pro církevní právo, 1996, roč. 2, č. 3, s. 32-35. 186

ho klíče na katolické a reformované již v současnosti tak přesně neplatí.715 Vnitřní migrace obyvatelstva, ale také přistěhovalci ze zahraničí změnili historickou náboženskou tvář jednotlivých kantonů. Vedení státních škol, učitelé náboženské výchovy a v neposlední řadě také akademičtí odborníci se museli vyrovnávat s důsledky této situace, která se jistě netýká jen německy hovořících kantonů.716 Pokud je to tedy možné, škola by měla nabídnout svým žákům výjimky ve výuce náboženství, jestliže se tedy studenti hlásí k marginálním denominacím nebo dokonce odlišným náboženstvím světa (judaismus, islám).717 Když sledujeme další předpisy týkající se možnosti návštěvy volitelných hodin náboženské výchovy na státních školách, je pro nás důležitý i věk studenta. Osoby od 16 let stále ještě nezletilé před zákonem již mohou v této otázce zcela uplatnit svou vlastní svobodu náboženského vyznání. Do tohoto věku jsou odpovědni za náboženskou výchovu svých dětí rodiče a jejich jménem jednají se zástupci školy. Mezi velice zajímavé projekty zaměřené na výuku islámu ve Švýcarsku patří Verein für islamische Religionspädagogik Schweiz (Spolek pro islámskou náboženskou pedagogiku Švýcarsko, VIRPS).718 Jedná se o sdružení švýcarských pedagogů a pedagožek vyučujících islám na různém typu škol. Spolek při své prezentaci poukazuje na úzké provázání s německým Institut für Interreligiöse Pädagogik und Didaktik (Institutem pro mezináboženskou pedagogiku a didaktiku, IPD),719 který má svou centrálu v Kolíně nad Rýnem. Tento svazek je velice důležitý, neboť právě v rámci institutu je možné studovat program pro pedagogy zaměřený na moderní techniky používané v náboženské pedagogice se zaměřením na specifika výuky is715

V Basileji je k tomuto ještě potřeba přiřadit tradičně dobré vztahy se starokatolickou církví. Pro detailní přehled viz Michel, N.: Církev a stát ve Švýcarsku. Revue církevního práva, 1996, roč. 2, č. 2, s. 105-122. 716 Pro výsledky výzkumu sleduj Frank, K. - Bochinger, Ch.: Religious Education in Switzerland as a Field of Work for the Study of Religions : Empirical Results and Theoretical Reflections. Numen, 2008, roč. 55, č. 2-3, s. 183-217. 717 Viz Kohler-Spigel, H.: Religious education in state schools in German-speaking Switzerland. Journal of Beliefs & Values , 2005, roč. 26, č. 2, s. 171 – 178. 718 Pro další informace doporučuji Verein für islamische Religionspädagogik Schweiz [online]. Curych: Verein für islamische Religionspädagogik Schweiz © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . Spolek je členem Verein Aargauer Muslime (VAM), Vereinigung der Islamischen Organisationen in Zürich (VIOZ) a Interreligiöse Areitsgemeinschaft in der Schweiz (IRAS/ COTIS). 719 Jedná se o renomovanou instituci, která například také spolupořádá kolínský „Týden kultur“. Více informací na Institut für Interreligiöse Pädagogik und Didaktik [online]. Kolín nad Rýnem: Institut für Interreligiöse Pädagogik und Didaktik, © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: a Interkulturelle Woche [online]. Kolín nad Rýnem: Interkulturelle Woche, © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . 187

lámu. Do roku 2009 takto proběhly čtyři základní kurzy zaměřené na vyučující, což podle vyjádření VIRPS prozatím dostatečně pokrývá poptávku po lektorech islámu. Celý kurz dohromady trval rok a půl s tím, že součástí závěrečných zkoušek byla jejich písemná část v Německu a následná praktická zkouška z pedagogických a didaktických dovedností probíhající již ve Švýcarsku. Absolventi kurzu po úspěšně složených zkouškách následně pracují s dětmi v rámci kurzů výuky islámu a arabštiny v mešitách nebo v příslušných školních zařízeních. Postupně se tento model výuky prosadil v kantonu Curych, Basilej, Solothurn, Aargau nebo Lucern.720 Diskuzi o problematice vzdělávání muslimů v současném Švýcarsku můžeme rozdělit do dvou základních okruhů. Nejprve je to výuka základních informací o islámu zaměřená na děti a mládež navštěvující veřejné školství. Na úrovni jednotlivých vlád kantonů se postupně řešil zájem rodičů žáků vyznávajících islám o otevření hodin výuky náboženství. Hledal se tedy konkrétní způsob, jak rozšířit stávající nabídku s ohledem na etnickou a religiózní skladbu žáků a studentů. Příkladem pro vykreslení této složité a nakonec i často konfliktní diskuze se nám může stát konkrétní příklad frankofonního kantonu Wallis.721 „Kamenem úrazu“ se pro mnohé stala nová učebnice určená pro výuku náboženství s názvem Enbiro.722 V ní měly být „údajně zanedbány židovsko-křesťanské zdroje a židovsko-křesťanské dědictví kantonu.“723 Dalším příkladem výsledku diskuze v současném Švýcarsku je zajímavý případ státní školy v Kreuzlingenu na severu země.724 Postupně se zde vykrystalizovala debatní skupina, ve které jsou přítomni zástupci albánských a tureckých organizací, místní farnosti zemské reformované církve a samozřejmě vedení školy a její 720

Ze strany státu je dosavadní stav vzdělávání švýcarských učitelů islámu v zahraničí chápáno jako pouhé nedostačující provizorium. Diskuze je vedena o otázce, jak vytvořit kvalitní vysokoškolské vzdělání pro tyto pedagogy přímo na školách ve Švýcarsku. Více o tom dále v textu o vzdělávání imámů. 721 Zde bych upozornil na přednášku Andrease Rota (Univerzita Freiburg) : „Religious Education in the French-Speaking Switzerland“, kterou přednesl na osmé konferenci EASR (září 2008 v Brně). Z jeho projektů bych rád poukázal na Les cours de religion entre l’Etat et les collectivités religieuses. Viz Les cours de religion entre l’Etat et les collectivités religieuses [online]. Bern: National Research Programme 58, © rok [cit. 2009-12-7]. Dostupné na WWW: . 722 Kompletní informace naleznete na Editions ENBIRO Enseignement Biblique et Interreligieux Romand [online]. Lausanne: Editions ENBIRO Enseignement Biblique et Interreligieux Romand, © rok [cit. 2009-12-7]. Dostupné na WWW: . 723 Viz Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 20. 724 Kreuzlingen je město s asi 18 000 obyvateli v kantonu Thurgau. Leží na hranicích s Německem na Bodamském jezeře. Další všeobecné informace o městě naleznete na Stadt Kreuzlingen [online]. Kreuzlingen: Stadt Kreuzlingen, © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: <www.kreuzlingen.ch>. 188

řadoví pedagogové. V obecné shodě se poukázalo na to, že možnost navštěvování hodin islámu ve státních školách je dalším z výrazných prvků integrace dětí místních muslimských komunit. Ze strany místních farností římsko-katolické církve a zemské reformované církve byl projeven zájem nabídnout muslimským dětem v těchto hodinách také základní informace o těchto významných zástupcích organizovaného křesťanství ve Švýcarsku. A na druhou stranu tyto hodiny výuky islámu jsou chápány jako otevřené všem zájemcům o tuto problematiku aniž by sami museli být muslimy.725 Podle členů projektu je to významný přínos pro zamezení možného vlivu extrémistických islamistických skupin v této zemi, neboť právě extremizmus vliv je jedním z hlavních argumentů kampaně, která vedla až k vyhlášení referenda o budování nových minaretů a jeho výsledkům. Dále zde nacházíme souvislosti, že se i do švýcarském prostředí navrací polemika ohledně zřizování tzv. koránských škol se vším všudy, co je s těmito projekty obecně spojeno.726 Jedná se například o úřední povolení na úrovni kompetencí vzdělávacích ředitelství jednotlivých kantonů a vedle toho stojí možné financování těchto projektů z veřejných prostředků. Ale jsou i problémy spojované se specifiky výuky muslimských dívek (médii tak oblíbený šátek) v oblasti smíšeného vzdělávání, kde je tradičně kladen důraz na řešení různorodých stížností spojovaných s formami povinné tělesné výchovy.727 V tomto případě je debata vedena v rámci základního motta, že je potřeba umožnit dětem kvalitní vzdělání ve školách bez jakýchkoli možných konfliktů, které vznikají s edukací v tzv. „Hinterhofmoscheen“. Zadruhé je to problém, se kterým jsme se setkali již v Německu a Rakousku, tedy vzdělávání muslimských náboženských představitelů (imámů) a jejich adekvátní kompetence pro práci s komunitami v právním rámci těchto jednotlivých evropských zemí.728 Tedy zda je možné nějakých způsobem ze strany státu koordinovat tuto vý-

725

Mediální debatu nad tímto projektem společně s reakcí místní pobočky populistické Švýcarské lidové strany naleznete například také na Cortesi, A.: Islam-Unterricht in der Staatsschule. Tages Anzeiger [online]. Curych: Tages Anzeiger, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . 726 Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 63-65. 727 Více informací naleznete např. Positionspapier der Union der Schülerorganisationen CH/FL (USO) zur Diskriminierung an Schulen [online]. Bern: Union der Schülerorganisationen CH/FL (USO), © 2010 [cit. 2010-01-26]. Dostupné na WWW: . 728 Viz výsledky výzkumu Rudolph, U. - Lüddeckens, D. - Uehlinger, Ch.: Imam-Ausbildung und islamische Religionspädagogik in der Schweiz? Der Schweizerische Nationalfonds [online]. Bern: Der Schweizerische Nationalfonds, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: 189

uku a získat konkrétnější představu o náplni výuky a hlavně výsledném profilu učitelů nebo duchovních představitelů. Opět se nám zde ukazuje základní myšlenka integračního dění, že právě vzdělání může být jedním z možných klíčů pro úspěšné zvládnutí tohoto procesu z obou zainteresovaných stran. Vzdělávání imámů souvisí jak s integračním procesem a zapojením muslimských komunit do obecného společenského života s tím, že se eliminují možné negativní jevy v podobě rozvoje islamistických tendencí u určité části vyznavačů islámu na tomto území. Švýcarská odborná veřejnost společně se zástupci státu hledá řešení, jak zabránit možnému přílivu imámů, kteří své vzdělání získali například v určitých kruzích v Saúdské Arábii. Tito lidé totiž bývají často formováni postoji a názory konzervativních skupin současného wahábismu729 a obvykle se snaží pomocí výuky, kázání a další misijní činnosti předávat svůj pohled na správný život muslimů ostatním vyznavačům islámu žijícím v Evropě. Podobným způsobem se v poslední době tímto problémem zabývají odpovědné instituce například ve Velké Británii,730 Holandsku nebo Belgii. Vedle toho je státem podporovaná (ale na druhou stranu i kontrolovaná) edukace čelních náboženských představitelů skupin žijících trvale v Evropě chápána jako důležitá, a to pro přesnější uchopení náplně výuky tzv. koránských škol. Právě imámové jsou často vyučujícími v těchto institucích, nebo mají zásadní slovo při výběru konkrétního pedagoga. Proto se v posledních měsících stala tato otázka společně s referendem o stavbě nových minaretů důležitou součástí seriózní i populistické mediální diskuze na stránkách deníků i různorodých internetových serverů.731

5.3.3 Otázka muslimských hřbitovů v Švýcarsku Vedle dalších integračních okruhů732 je i ve Švýcarsku jedním z hlavních témat široké společenské debaty v médiích budování specializovaných muslimských pohřebišť, nebo alespoň realizace jasně vyznačených oddělení. Zde by bylo možné vy. 729 K problematice forem vzdělávání v Saúdské Arábii viz např. Beránek, O.: Saúdská Arábie: mezi tradicemi a moderností. Praha: Volvo Globator 2007, s. 194-201. 730 K pochopení kontextu viz Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Brno: Masarykova univerzita 2005, 197-203. 731 Pro odbornou reflexi „kauzy zákazu výstavby nových minaretů“ viz např. Haenni, P. - Lathion, S.: Les minarets de la discorde. Éclairages sur un débat suisse et européen. Freiburg: Infolio 2009, 112 s. 732 Jako například zahalování žen, kvalitní vzdělání mládeže, ale také náboženských představitelů jednotlivých komunit, rituálně čisté maso nebo v neposlední řadě diskuze nad formami muslimských organizací. Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 53-61. 190

konávat obřady v souladu s předpisy islámu, pokud je to možné zkoordinovat se základní právní úpravou na úrovni kantonů a vyhláškami místní samosprávy. V předešlých kapitolách věnovaných této otázce v Německu a Rakousku zazněl jednoznačný závěr, který poukazoval na dlouhotrvající těžkosti s budováním samostatného muslimského pohřebiště, které byly nakonec překonány pouze ve vídeňském případě. Jak je to tedy ve Švýcarsku? V sedmi kantonech nebo přímo městech žádaly muslimské organizace přímo o vytvoření trvalých islámských pohřebišť, nebo alespoň takto zamýšlených výhradních úseků na stávajících veřejných hřbitovech. Jedním z požadavků je oddělení od ostatních úseků, kde by byli pohřbíváni vyznavači ostatních náboženství světa. V tomto případě se jedná hlavně o křesťany a židy. A právě tento požadavek je v mediálních diskuzích často tématem bouřlivých reakcí. V této diskuzi se došlo až tak daleko, že „zpochybnění uspořádání hřbitovních řad bývá často chápáno jako prohřešek proti (občanské) zásadě ,rovnosti ve smrti´ a dále je pochopeno jako další krok k rozdělení na ,paralelní společnosti´“.733 Toto vysvětlení se může zvenčí zdát jako poněkud přehnané, ale v této záležitosti je potřeba obrátit se zpět do švýcarských dějin. V diskuzi a řešení podobného problému si Švýcarsko již v minulosti prošlo kompromisním vývojem. Jednalo se o snahu o zachování náboženského míru mezi římskými katolíky a členy různých protestantských církví.734 V ústavě z 28. května 1874 zákonodárci odňali všem náboženský institucím právo správy hřbitovů. Závěr článku 53 konkrétně tedy zní: „Disponovat pohřebním místem náleží občanským úřadům. Mají dohlédnout na to, aby každý zemřelý byl vhodně pochován.“.735 Zde se projevuje poněkud odlišná tradice oproti předchozím příkladům v Německu a Rakousku. Poukazuje nám to na jeden zajímavý fakt, že podobné procesy, které někde mohou být interpretovány zvnějšku i zevnitř jako přínos pro integraci muslimů (rakouský případ), mohou být jinde chápány jako kontraproduktivní postup. Pro komparaci kontextů v jednotlivých sledovaných zemích je však podstatné, že argumentace obecně společností přijímaného švýcarského konsenzu je sice 733

Viz Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 19. 734 K této problematice viz mimo jiné např. Burkhalter, S.: „La question du cimetière islamique en Suisse“. Revue européenne des migrations internationales, 1998, roč. 14, č. 3, s. 61-75. 735 Překlad autora textu. Originál naleznete na Bundesverfassung der Schweizerischen Eidgenossenschaft vom 29. Mai 1874 [online]. Bern: Bundesamt für Justiz, © 2007 [cit. 2009-11-24]. Dostupné na WWW: . 191

zakotvena v právním pořádku země, která se nehlásí k jedné oficiální náboženské struktuře v podobě státní církve, ale na druhou stranu se takto děje z ryze religiózních důvodů. Po různých událostech a četných debatách úřady různých měst (jako je např. Neuburg, Bern, Ženeva,736 Basilej nebo Curych) změnily zákony nebo provozní řády jimi provozovaných pohřebišť, aby tak vyhověly požadavkům muslimů.737 Přes všechny problémy v této oblasti však již dnes mohou muslimové kontaktovat specializované firmy, různorodé instituce a hlavně nadační fondy, které jim pomohou s vypravením muslimského pohřbu zde nebo s převozem pozůstatků nebližších do původní vlasti.738 Obecně můžeme říci, že muslimské organizace ve Švýcarsku kladou na tuto problematiku velký důraz. Děje se tak s ohledem na jejich členy, kteří považují tradiční způsob pohřbívání a následné správy hřbitova za důležitou součást jejich náboženského a kulturního profilu.

5.3.4 Mezináboženský dialog Základní témata mezináboženského dialogu ve Švýcarsku jsme si již rámcově představili v předcházejících odstavcích. Jedná se hlavně o obecnou diskuzi o průběhu integračního procesu a očekáváních, která mají všechny zainteresované strany (muslimové, křesťané nebo židé). Konkrétně je to otázka přítomnosti náboženství ve veřejném prostoru sekularizované společnosti a to v mnoha dílčích podobách. Jde o pestrou škálu vycházející z podobné oblasti témat jako jinde v západní a střední Evropě. Ta obecně i mimo takto definovaný dialog používají rozličné státní instituce, vzdělávací organizace všech stupňů, z různého důvodu zainteresovaní jednotlivci, veřejnoprávní i privátní média a v neposlední řadě náboženské autority všeho druhu zmiňované v této práci. V určitých vlnách zájmu se s ohledem na vnitřní

736

Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 67. Viz např. dílčí výstup z projektu zabývajícího se otázkami spojenými s přistěhovalectvím Cattacin, S. - Kaya, B.: Le développement des mesures d'intégration de la population migrante sur le plan local en Suisse. In: Mahnig, H. (hg.): Histoire de la politique de migration, d'asile et d'intégration en Suisse depuis 1948. Curych: Seismo 2005, s. 288-320. 738 Například se jedná o Islamischer Fonds zur Unterstützung bei der Leichnamsüberführung, FURAT International Repatriation GmbH nebo Ahiret Islamic. Více informací na Islamischer Fonds zur Unterstützung bei der Leichnamsüberführung [online]. Regensdorf: Islamischer Fonds zur Unterstützung bei der Leichnamsüberführung, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupné na WWW: . FURAT International Repatriation GmbH [online]. Regendorf: FURAT International Repatriation GmbH, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupné na WWW: . Ahiret Islamic [online]. Bellach: Ahiret Islamic, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupné na WWW: . 192 737

švýcarskou politiku nebo v reakci na zahraniční dění (Francie, Španělsko apod.) vracejí diskuze o rozdílných pohledech na podobu práv žen v islámu a v západním světě, s kterým asi nejzřetelněji souvisí věčná „kauza zahalování“ zprofanovaná televizí a tiskem.739 V poslední době ale přední strany novin a hlavní vysílací časy nejen večerních zpráv zabírala dlouho trvající debata okolo ústavního referenda týkajícího zákazu výstavby nových minaretů na švýcarském území. Stejně jako u předcházející kauzy se na různých platformách opakovaly protichůdné názory, které z jedné strany označovaly tento prvek za výsledek politizace islámu v zemi helvetského kříže. Na druhou stranu bylo možné slyšet názory o zneužívání strachu z islámu nebo zásahu do přirozených kulturních projevů části švýcarské společnosti.740 Je potřeba poukázat na to, že se jedná o dlouhodobý proces, který v jednotlivých desetiletích reaguje na měnící se situaci s ohledem na zvyšující se počet muslimů v této zemi a také s postupně vyvstávající potřebou zaujmout konkrétní postoj k nově nastolovaným výzvám celospolečenského soužití. Z institucí a pravidelných příležitostí v oblasti švýcarského mezináboženského dialogu bych zde zmínil především tyto: Interreligiöse Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz (Mezináboženská pracovní společnost ve Švýcarsku, IRAS-COTIS)741 byla založena již v roce 1992. Sama sebe chápe jako spolek sdružující osmdesátku různých náboženských společností a institucí působících ve Švýcarsku. Patří například také mezi pořadatele akce „Týden náboženství“, která je pravidelně určena všem zájemcům o současnou švýcarskou náboženskou scénu. Této akce se aktivně účastní i zástupci dalších institucí zabývajících se mezináboženským dialogem, které si následně představíme. Mezi různorodé aktivity pořádané Paulus-Akademie Zürich (PAZ)742 patřila v lednu 2010 zajímavá výstava „Kuppel − Tempel − Minarett“, která je integrální součástí projektu Semináře pro religionistiku Univerzity Luzern. Geme-

739

K odborné reflexi dopadu podobných kauz na nejmladší generaci muslimů ve Švýcarsku viz např. Dreyer, Ph: Allahs Kinder sprechen Schweizerdeutsch. Curych: Orell-Füssli-Verlag 2001, 253 s. 740 Prohlášení Švýcarské rady náboženství k otázce zákazu výstavby minaretů naleznete na Für ein Zusammenleben der Religionen in Frieden und Freiheit: Stellungnahme des Schweizerischen Rates der Religionen zur Volksinitiative «Gegen den Bau von Minaretten» [online]. Curych: Das Zürcher Forum der Religionen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 741 Viz Interreligiöse Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz [online]. Basilej: Interreligiöse Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 742 Viz Paulus-Akademie Zürich [online]. Curych: Paulus-Akademie Zürich  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . Viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 120. 193

inschaft von Christen und Muslimen in der Schweiz (Křesťansko-muslimská společnost ve Švýcarsku, GCM),743 která se postupně vykrystalizovala v letech 1991-1992, se představuje jako spolek, jenž je otevřený všem zájemcům o dialog náboženství a to bez jakýchkoli politických nebo ideologických omezení. Tato neutralita je pro ně velice důležitá zvláště s ohledem na náboženské nebo etnické zázemí těch, kteří se podílejí na jejích aktivitách. Brožury vydávané tímto spolkem v několika jazykových mutacích se zabývají praktickými otázkami společného života křesťanů a muslimů, kam patří například pobyt v nemocnici, nábožensky smíšená manželství nebo pobyt muslimských dětí ve školách a školkách. l'Arzillier - Haus des Dialogs je asociace založená v roce 1995 Evangelickou-reformovanou církví kantonu Vaud (EERV). Sdružení si podle svého vyjádření klade za cíl „vybudovat prostor pro komunikaci a bez tlaku na proselytizaci staví mosty koexistence mezi stoupenci různých církví, náboženství a spirituality, mezi věřícími a nevěřícími“.744 Zürcher Lehrhaus: Judentum, Christentum, Islam (Curyšské učiliště: judaismus, křesťanství, islám.)745 započalo svou činnost v roce 2007 jako součást již dříve založené soukromé nadace, která vznikla díky spolupráci církve a židovské náboženské obce. Díky tomu se přímo v Curychu podle jejich vyjádření rozšířila možnost k setkáním a rozhovorům mezi vyznavači těchto tří velkých monoteistických náboženství a to v rámci pestré nabídky vzdělávacích kurzů. Na tomto místě jistě za zmínku stojí mimo jiné i projekt s názvem „Na cestě s Abrahámem: Judaismus, křesťanství a islám v 21. století“. Haus der Religionen - Dialog der Kulturen (Dům náboženství- dialog kultur)746 se prezentuje jako místo setkávání a rozhovorů mezi různými skupinami obyvatel a náboženskými společnostmi. Cílem je pak skrze vzdělávání a výměnu zkušeností podporovat porozumění pro náboženskou a kulturní pestrost současného Švýcarska. Za tuto práci mimochodem organizace získala v roce 2006 ocenění ze strany domovského města Bernu. Das Institut für interkulturelle Zusammenarbeit und Dialog (In-

Pro další informace viz Gemeinschaft von Christen und Muslimen in der Schweiz [online]. Bern: Gemeinschaft von Christen und Muslimen in der Schweiz,  2002 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 744 Viz l'Arzillier - Haus des Dialogs [online]. Lausanne: l'Arzillier - Haus des Dialogs,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 745 Pro další informace viz Zürcher Lehrhaus: Judentum, Christentum, Islam [online]. Curych: Zürcher Lehrhaus: Judentum, Christentum, Islam,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 746 Viz Haus der Religionen - Dialog der Kulturen [online]. Bern: Haus der Religionen - Dialog der Kulturen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 194 743

stitut pro interkulturní spolupráci a dialog)747 založený v roce 2004 se podobně jako výše jmenované společnosti vymezuje jako politicky neutrální, zaměřený na dobročinnost. Je zajímavé, že většina zakládajících členů byli muslimové, kteří se podle svých slov snaží „budovat mosty“ směrem ke křesťanským církvím a židovským náboženským obcím. K tomuto zájmu lze jistě přiřadit i pravidelné pořádání slavnostních večeří iftar748 během postního měsíce ramadán. Begegnung.ch – Interkulturelle Veranstaltungen Zürich (Setkání.ch - Interkulturní slavnosti Curych) se představuje jako nezávislá platforma určená k vzájemnému poznávání rozdílných náboženství, kultur, tradic i životních cest. Náplní její práce je pořádání pravidelných slavností, kde je dán prostor pro dialog mezi různými skupinami, které „svou svébytností vytvářejí pestrost a bohatství švýcarské společnosti“.749 Schweizerischer Rat der Religionen (Švýcarská rada náboženství, SEK-FEPS) založená v roce 2006 se prezentuje jako příspěvek k prohlubování náboženskému míru ve Švýcarsku. Součástí jejich práce pak je „snaha o porozumění a budování důvěry mezi odpovědnými představiteli náboženských společností“.750 Vznik rady byl iniciován Švýcarským evangelickým církevním svazem (SEK) a v současnosti vedle něj v sobě tento orgán personálně spojuje vedoucí představitele Koordinačního orgánu islámských organizací Švýcarsko (KIOS), Švýcarské biskupské konference (SBK), Federace islámských zastřešujících organizací ve Švýcarsku (FIDS), Starokatolické církve ve Švýcarsku, Švýcarského svazu židovských obcí (SIG) a v neposlední řadě Metropolitu Švýcarska pod jurisdikcí Ekumenického patriarchátu v Konstantinopoli. Švýcarská rada náboženství se vedle jednotlivých křesťanských církví a židovských náboženských obcí ve Švýcarsku výrazně podílela na kampani proti přijetí zákazu výstavby nových minaretů.751 Dále je potřeba zmínit i Das Zürcher Forum der Religionen (Curyšské fórum

Pro další informace viz Das Institut für interkulturelle Zusammenarbeit und Dialog [online]. Curych: Das Institut für interkulturelle Zusammenarbeit und Dialog  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 748 K švýcarským specifikům viz Baumann, P.: Muslime unter uns. Islam in der Schweiz. Luzern/Stuttgart: Rex 1991, s. 44-46. Jako český ekvivalent podobné akce bych na tomto místě uvedl aktivity pražské organizace Mozaiky o.s. Platform Dialog. 749 Viz Begegnung.ch – Interkulturelle Veranstaltungen Zürich [online]. Curych: Begegnung.ch – Interkulturelle Veranstaltungen Zürich  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 750 Pro další informace viz Schweizerischer Rat der Religionen [online]. Curych: Schweizerischer Rat der Religionen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . 751 K této problematice viz výše speciální podkapitolu. 195 747

náboženství),752 což je ve skutečnosti spojení náboženských společností a státních orgánů v kantonu Curych. Do této platformy v současnosti patří Evangelickáreformovaná zemská církev kantonu Curych, Židovská náboženská obec Curych, Židovská liberální obec Or Chadash Curych, Kmérské kulturní centrum ve Švýcarsku, Pravoslavná církev v kantonu Curych, Římsko-katolická církev kantonu Curych, Sri Sivasubramaniar Tempel Adliswil, Sdružení islámských organizací v Curychu, Odbor pro podporu integrace města Curych a také samozřejmě Odbor pověřence kantonu Curych pro otázky integrace. Podle svých vyjádření se fórum angažuje v otázkách společného života různých náboženství a kultur a podporuje vzájemné porozumění pomocí mezináboženského dialogu. Na závěr lze tedy konstatovat, že nároky muslimských organizací vznášené v diskuzích o integračních procesech v současné švýcarské společnosti se „většinou týkají občanských práv a svobod“.753

Viz Das Zürcher Forum der Religionen [online]. Curych: Das Zürcher Forum der Religionen  2003 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . Pod zásadním vlivem Landeskirche des Kantons Zürich byl v roce 2004 dále založen Interreligiöse Runde Tisch im Kanton Zürich (Mezináboženský kulatý stůl v kantonu Curych). Více informací nalezneme na Interreligiöse Runde Tisch im Kanton Zürich [online]. Curych: Landeskirche des Kantons Zürich, Posl. úpravy 22.12. 2009 [cit. 2010-03-15]. Dostupné na WWW: . Instituce s ekvivaletním názvem i náplní práce vznikla v roce 2007 i v Basileji. Zde však byla iniciátorem městská správa. 753 Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommission EKA 2005, s. 20. 196 752

6. Závěr Z pohledu hodnocení významu integračních procesů v německy mluvících zemích nastala klíčová změna, která je spojená s počátkem sedmdesátých let 20. století. Základní předěl se tedy týká první a druhé generace přistěhovalců. Prvotní vlna ekonomických imigrantů ze zemí s většinovou muslimskou populací do Německa, Rakouska a Švýcarska je jasně výsledkem poptávky po pracovních silách. Vycházelo se zde potřeb jednotlivých oborů poválečného evropského hospodářství a z možností, které nabízel pracovní trh některých jižních evropských států, Turecka a posléze i v některých případech severní Afriky. Prví imigrační generace muslimů v Německu i Švýcarsku je pro nás příkladem pro popis této klíčové změny. Skupiny mužů přicházely na omezenou dobu do západních zemí a s ohledem na poptávku většinou průmyslových oborů (ale i jejich pracovní kvalifikace!), byli umisťováni na nekvalifikovaná pracovní místa, a tedy v nižších oblastech výrobního žebříčku. Proč v tomto období jsou tito lidé z pohledu většinové společnosti jakoby „neviditelní“ a nakonec i „bezproblémoví“? Tito muži obvykle dělili svůj čas mezi pracovní povinnosti a pobyt na ubytovnách pro dělníky, kde žili v uzavřeném prostředí svých spolupracovníků, kteří často pocházeli ze stejné země, oblasti nebo i města. Jejich identita obecně charakterizovaná kulturní odlišností, jejíž součástí je jiný jazyk, odlišné obyčeje a v tomto případě i náboženské vyznání byly skryty za zdmi jejich dočasných ubytoven a továren, ve kterých pracovali. Jednalo se o privátní záležitost s minimální interakcí navenek směrem k většinové populaci a naopak. Naprosto jasným způsobem to koresponduje s procesem integrační/asimilační politiky preferované v sousední Francii. Je tedy nakonec návrat k tomuto období řešením napjaté společenské situace a je vůbec tento návrat v současnosti realizovatelný? Změna

přichází

s koncem

benevolentní

imigrační

politiky

spojeným

s ekonomickou krizí sedmdesátých let 20. století. Konec krátkodobých pracovních pobytů spojený s příchodem rodin těchto zahraničních dělníků celou situaci přeznačil. Najednou zde máme daleko pestřejší sociální skupiny, které mají i odlišné požadavky a představy o plnohodnotném životě. Takto se odlišná kultura, která je z pohledu části imigrantů i mnohých autochtonních obyvatel postupně stále více charakterizovaná specifiky určitých konkrétních směrů uvnitř islámu (jídlo, oblečení, společenské chování, normy v rodině...), dostává do veřejného prostoru. Není to po197

prvé, kdy se jednotlivé evropské společnosti vyrovnávají s podobnou situací. Paralelu v rámci komparativního výzkumu náboženských dějin těchto tří německy hovořících zemí je možné vidět ve dvou základních oblastech. Z prvního pohledu se jistě mnohým vybaví paralela s konstituováním viditelných prvků přítomnosti židovských komunit v Evropě, které nastupuje po zrušení různých právních omezení ze strany státu. Je potřeba mít ale na zřeteli, že tato omezení tradičně vycházela z ryze náboženských prvků většinové společnosti, tedy z křesťanství různých období a denominací. Mám na mysli výstavbu monumentálních a z uměleckého pohledu úchvatných synagog jednotlivých směrů uvnitř moderního judaismu s jejich specifiky konstrukce vnitřního bohoslužebného prostoru.754 Jejich budovy reflektují ve svém architektonickém ztvárnění na jednu stranu historické kořeny židovské kultury, ale na druhou stranu i obecná umělecká specifika uměleckého slohu své doby. Například se jedná o období romantismu a s ním spojeného historismu, jako základních východisek pro konstituování výstavby i výzdoby interiérů i exteriérů těchto sakrálních budov (orientální sloh, ale i neogotika).755 Staly se takto viditelnými výrazy společenské, ekonomické a politické emancipace těchto komunit. Druhá oblast vzdáleně připomínající výše popsanou situaci předchází v historickém vývoji tuto výstavbu synagog, ale je také spojena s proměnou chápání svobodného náboženského realizování sebe sama ve veřejném prostoru významných západoevropských zemí. Jednalo se o postupné konstituování profilu různých křesťanských církví, kdy ve srovnávacím výzkumu této otázky musíme mít o něco více na zřeteli historická, politická, ale i například hospodářská nebo geografická specifika jednotlivých států a státečků tvořících kulturu Německa obecně nebo kulturu kantonů Švýcarska. Na druhé straně je zde bohatá historie složitých mezikonfesijních vztahů v různorodých součástech habsburské říše. Domnívám se, že při hodnocení významu integračních procesů v německy mluvících zemích je potřeba vidět význam muslimských organizací jako aktivních činite754

Zde bych například upozornil na přednášku prof. dr. Martina Baumanna (Univerzita Luzern) na téma „Re-negotiating the Public Sphere: Minority Religions, Conflict and academic Modelling“. Přednáška byla pronesena na 8. konferenci European Association for the Study of Religions s názvem: „Time of Decline, Time of Hope: Scientific, Cultural and Political Engagement of the Study of Religions“, která se konala v září 2008 v Brně. Viz Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 141-153. 755 Například jsou to stavby v Basileji, Bernu, Endingen, Lengnau nebo v Curychu. Pro další informaci viz knihu s bohatou fotografickou přílohou Epstein-Mil, R. - Richter, M.: Die Synagogen der Schweiz. Bauten zwischen Emanzipation, Assimilation und Akkulturation. Curych: Chronos-Verlag 2008, 263 s. 198

lů pracujících na prohloubení tradičních forem náboženského chování. Stále se setkáváme ale i s jejich zájmem o udržení kulturních specifik jakožto základu pro konstituování vlastní identity v interakci s odlišným okolním prostředím. Tyto procesy mají různou podobu a je zajímavé, že v poslední době se profilují do otázky výstavby nových mešit (v Německu, výrazně ve Švýcarsku, ale mimochodem také v České republice). Konkrétně se pak jedná o jejich architektonické součásti, pro Evropany tak výrazné, tedy minarety a kupole. Na jednu stranu je potřeba mít stále na paměti, že se nejedná o nic víc než pouze o dva z architektonických prvků, které jsou v těchto případech ovlivněny typickým tvaroslovím osmanské a turecké architektury. Debaty a nakonec i švýcarské referendum zohledňující tuto otázku od regionálních úrovní až po úroveň celostátní nám však na druhou stranu poukazují na něco jiného, než jen na „problém“ zda stavby minaretů povolit nebo zakázat. Stále se v těchto debatách objevují klasické snahy o definování nebo alespoň zpřesnění základů evropské kultury (tedy co ji konkrétně tvořilo a charakterizuje v současnosti, co stojí mimo, co ji ohrožuje atd.). Jistěže je to jen jedna z dílčích charakteristik etablování vnějších projevů přítomnosti odlišných náboženských nebo kulturních komunit ve veřejném prostoru současného Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Zde si tedy můžeme položit otázku, kdo všechno aktivně tvoří podobu tohoto veřejného prostoru a jaké jsou tedy převažující přístupy k vypořádání se s touto zásadní změnou. Neboť jak již bylo řečeno v oddíle věnujícím se moderním dějinám muslimských komunit v Německu (odhlédneme-li od teorie procesů sekularizace) přistěhovalectví muslimů přivodilo v Evropě největší demograficko-náboženskou změnu od doby reformace. Zajímá nás tedy průběh setkávání, ale i střetávání různých názorových skupin v neustálém procesu přeznačování a vymezování oblastí vlivu ve veřejném prostoru. Vedle architektury mešit jako výrazných prvků charakterizujících bezprostředně přítomnost muslimských komunit v těchto společnostech je to dále otázka budování specializovaných hřbitovů. V návaznosti na to se jedná také o právní předpisy upravující funerální problematiku obecně. Muslimské hřbitovy se z pohledu některých zájmových skupin společností německy mluvících zemí mnohdy stávají vedle mešit výrazem cizích kulturních požadavků směřovaných do veřejného prostoru. Na druhou stranu je potřeba při zkoumání této otázky poukázat na jednu velice důležitou věc. Domnívám se, že budování muslimských hřbitovů nebo alespoň speciálních oddělení městských hřbitovů, na kterých jsou obřady vykonávány podle specifik islámu, je významným praktickým výrazem zájmu o aktivní zapojení do 199

integračního procesu v Německu a Rakousku.756 Pro mnohé mohou být prohlášení představitelů velkých organizací pouze rétorickými cvičeními, jejichž přímý dopad na „řadovou“ členskou základnu je diskutabilní. Je ale faktem, že otázka umírání (nemocnice) a pohřbu (ne všude jsou trvalé a ryze muslimské hřbitovy) v prostředí, kde se s ohledem na kulturní profil většiny pacientů a „klientů“ primárně nedodržují předpisy týkajícího správného provedení veškerých islámských obřadů, je stále zásadní. Je významnou hlavně pro muslimy, kteří se snaží svůj náboženský život žít aktivněji s ohledem na kulturní specifika, která si do Německa nebo Rakouska přinášejí ze svých původních vlastí a regionů. Často jsou právě tito lidé členy různých náboženských organizací, kterým jsme věnovali pozornost v této disertační práci. Význam „správného“ muslimského pohřbu se tak projevuje v aktivitách těchto sdružení zaměřených na přesun důrazu od translace mrtvých těl do původních vlastí (hlavně se jedná o leteckou dopravu do Turecka) ke zřizování plnohodnotných ekvivalentů funerálních služeb přímo v nových vlastech. Ideálním příkladem je zde dlouhodobá a nesnadná práce Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, která vyvrcholila otevřením muslimského hřbitovu ve Vídni. Zde se nám postupně rýsuje podobná paralela se srovnatelným vývojem integrace a emancipace židovského obyvatelstva v evropských zemích s ohledem na otázku výstavby speciálních pohřebišť pro vyznavače jednotlivých směrů uvnitř moderního judaismu.757 Proto se domnívám, že při sledování otázek významu náboženství při integraci muslimů do zemí západní Evropy a role jejich organizací je okruh umírání a smrti důležitým tématem. Stále je ale potřeba mít při komparaci na paměti konkrétní situaci, neboť právě v této otázce je švýcarská obecně přijímaná právní realita odlišná od Německa a Rakouska. Na druhou stranu je dobré si na tomto místě připomenout další důležitou oblast, která bezprostředně souvisí s námi probíranou otázkou integrace muslimských komunit. Velice podobným způsobem jsou komentovány snahy významných představitelů o zapojování institucí do procesu mezináboženského dialogu.758 Problém se uka-

756

K obecným závěrům týkajících se míry hřbitovní segregace v rámci procesu asimilace viz Kotrlý, T. -Špatenková, N.: Vzdělávání hrobníků v České republice. In: Sociologica – Andragogica 2008. Věda, výuka a vzdělávání. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas Philosophica. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, s. 64. 757 Paralela s židovským konceptem hřbitova jakožto trvalého (!) místa odpočinku zemřelých je jasně zřetelná. Jen pro dokreslení tohoto problému bych připomněl bratislavskou kauzu okolo místa posledního odpočinku významného ortodoxního rabína 19. století, kterým byl Moše Schreiber (zvaný Chatam Sofer). 758 Na tento problém poukázal prof. PhDr. Tomáš Halík, ThD. (Ústav filozofie a religionistiky FF UK), při zhodnocení pravidelných multi-religiózních shromážděních, které jsou nedílnou součástí 200

zuje v tom, že je zde stále nebezpečí slepé uličky. Intelektuálové vycházející z různých náboženství a kulturních prostředí debatující o globálních problémech s dopadem na pokus o rozvoj obecného humanismu se ve svých názorech možná shodují. Nakonec si mohou být navzájem bližší v porovnání s jejich jednotlivými vztahy s „běžnými“ vyznavači náboženství, které oni představují na té „primární“ úrovni. Při analýze publikovaných textů jednotlivých křesťanských, židovských a muslimských grémií zabývajících se otázkou mezináboženského a mezikulturního dialogu v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku je potřeba mít toto stále na zřeteli. Pro vytvoření celkového obrazu o vlivu různých islámských organizací, a tedy i náboženství obecně na integraci muslimů do většinové společnosti v Německu, Rakousku a Švýcarsku je potřeba sledovat i další rovinu. Vedle stále probíhajícího procesu strukturace veřejného prostoru prostřednictvím interakce mnohých názorových a silových uskupení nás musí zajímat také dopad do privátní sféry života vyznavačů islámu v těchto německy mluvících zemích. Díky pravidelnému mediálnímu tlaku evropských bulvárních i seriózních médií nám jistě přijde na mysl jako první postavení žen a dívek v tradičních tureckých a severoafrických rodinách. Tedy status, na jehož konečnou podobu mají účinek různé vlivy v podobě kulturních a s tím také obvykle souvisejících náboženských kodifikovaných předpisů, ale často i nepsaných zásad. V tomto se nám znovu odhaluje kouzlo interakce mezi formami žitého a normativního náboženství.759 Je nezbytné mít však stále na zřeteli konkrétní státní, zemský, regionální a nakonec i místní kontext vycházející z různých zdrojů. Proč je nutné takto postupně rozdělit jednotlivé vrstvy státního uspořádání na základě sestupně chápaných struktur? Protože jinak nám unikne důležitá souvislost, která v sobě skrývá poměrně bohatý rezervoár variant konkrétních situací a způsobů jednání. Právě vedle základních právních předpisů, jako jsou ústavy a další zákony vymezující problematiku výuky ve školství, přistěhovalectví, azylovou politiku nebo nakonec i možnosti získání německého, rakouského nebo švýcarského občanství zde ruku v ruce stojí předpisy na nižší úrovni. Vedle jednotlivých spolkových vlád a čelních představitelů kantonů

„Fora 2000“. Bližší informace naleznete např. na Mezináboženský dialog [online]. Praha: Nadace Forum 2000,  2004-2008 [cit. 2009-11-09]. Dostupné na WWW: . Při hodnocení současného švýcarského prostředí se takto vyjádřil i předseda Islamische Zentralrat Schweiz Nicolas Blancho. 759 Viz zajímavý sborník Bělka, L. - Kováč, M.: Normativní a žité náboženství. Brno: Masarykova univerzita 1999, 158 s. 201

jsou to i místní samosprávné veřejné autority, které svými rozhodnutími ovlivňují konečnou podobu spolunažívání muslimských komunit a autochtonní populace. To se pak například projeví v otázkách schvalování výstavby mešit, společenských a kulturních center, ale i v problematice zapojení jednotlivých muslimských organizací do občanského života s přesahem směrem k většinovému obyvatelstvu. Jaká je pak mnohdy role muslimských organizací v otázkách formování rodinného života? K analýze a obecnému shrnutí tohoto procesu je nutné vnímat rozdíly mezi jednotlivými generacemi přistěhovalců do těchto zemí, kteří obvykle postupně ztrácejí přímý a zásadně formující kulturní kontakt s vlastí svých rodičů a prarodičů (v našem případě se jedná hlavně o Turecko a některé oblasti bývalé Jugoslávie). Neznamená to primárně, že se beze zbytku přeznačí jejich identita na obecně občanskou s konkrétními specifiky místní většinové kultury, jak se s ní setkávají například také ve vzdělávacím a pracovním procesu. Mezi ně mimo jiné patří i různorodě chápané a nakonec i ve veřejném (tzv. laicizmus) a privátním prostoru prosazované sekulární postoje. Náboženství je i zde stále součástí jejich individuálního profilu v návaznosti na kulturní zdroje pro ně „přirozené“. A do tohoto prostoru tedy vstupují jednotlivé muslimské organizace se svými různorodými aktivitami zaměřenými na rozvoj náboženského, kulturního a společenského života rodin členů nebo příznivců. Vedle různých pravidelných akcí zaměřených na provoz islámských center, kam patří vykonávání každodenních modliteb s důrazem na páteční polední setkání a dalších dílčích forem náboženského života muslimů v těchto zemích (oslavy svátků spojených s připomenutím poutního měsíce, veřejné večeře v rámci postního měsíce ramadán), lze vykreslit další společenské, vzdělávací (sem patří zcela základní problematika výuky islámu), kulturní a sportovní programy. Jejich praktické rozdělení je obvykle podle věku (například mládežnické spolky různého charakteru, které jsou mnohdy zaměřeny na rozvoj společenského života vycházejících z kulturních kořenů zemí jejich předků nebo na druhou stranu sportovní kluby), pohlaví (sem patří hlavně specializované organizace žen vyznávajících islám, ať jejich rodiče nebo ony samy přišly z Turecka nebo jsou konvertitky z řad místní populace) nebo zájmů (hra na kytaru nebo cokoli jiného podle cílené poptávky a organizačních možností). Vznikají tedy samostatné nebo k dalším organizacím přidružené spolky, jejichž pracovní náplň je zaměřena na tzv. volnočasové aktivity. Na tomto místě bych rád poukázal na velice zajímavou paralelu s profilem evropských společností 19. a 20. století, kde vznikají podobné organizace na náboženském, politickém, sociálním nebo jiném 202

světonázoru.760 Je těžké obecně analyzovat dopad těchto aktivit na integraci hlavně mladších generací muslimů žijících v Německu, Rakousku nebo ve Švýcarsku. Obvykle je potřeba sledovat napojení těchto klubů na významné muslimské organizace a s tím související obvyklou profilaci jejich publikovaných názorů na tuto otázku. Na to pak navazují konkrétní aktivity, které tyto ideje a postoje uvádějí do praxe. Ale nyní je potřeba upozornit na jednu oblast, která s těmito rozdílnými aktivitami a integrací do většinové západní společnosti zásadně souvisí a to jsou jazykové kurzy. Problém jazykových kompetencí přistěhovalců z Turecka a Jugoslávie je obecně známý z různých sociologických šetření a také z podkladů vztahujících se k otázkám pracovního trhu a na něm znevýhodněných skupin obyvatelstva. Domnívám se, že právě podpora jazykového vzdělávání ze strany zainteresovaných státních institucí, konkrétních zaměstnavatelů a různých neziskových organizací se zde setkává s aktivitami muslimských organizací. Ty také pořádají kurzy němčiny pro své členy a příznivce. Cílovou skupinou jsou mnohdy členové nejstarší generace, kterým se snaží různé instituce touto formou pomoci překonat jazykovou a nakonec díky tomu i společenskou bariéru. To však není všechno, neboť fungují také jazykové kurzy koncipované jako doučování pro děti a mládež školou povinné. Jasně se zde projevuje základní předpoklad, že zvládnutí němčiny je klíčem k integračnímu procesu na pracovišti, ve škole, na úřadech a v dalších složkách veřejného života. Z toho tedy plyne konečné omezení dopadu vlivu těchto organizací na prosazování a nakonec i možnou „společenskou“ kontrolu dodržování tradičních náboženských předpisů, ale i norem chování. Domnívám se, že v tomto se jasně projevují základní charakteristiky stavu muslimské společnosti v západních zemích Evropy. Na jedné straně je to nedostatečná síť tradičních velkorodinných vztahů, které jsou základními stavebními kameny nejen společnosti tureckého venkova. S tím na druhé straně souvisí vzrůstající význam organizovanosti náboženského života, jehož takto konkrétně chápané institucionální formy nejsou v tradičním islámském světě rozšířené. Důvod je jasný - není to totiž potřeba. Jednou z důležitých věcí je komplexní mediální obraz v Německu, Rakousku a Švýcarsku, který se za poslední desetiletí vytváří okolo pestré problematiky islámu v Evropě s důrazem na většinou konfliktní oblasti integrace (vzdělání, kriminalita,

760

V našem prostředí je to např. klasická sportovní „trojkombinace“ Sokol, Orel a Dělnické tělovýchovné jednoty. Z židovských tělovýchovných organizací bych zmínil alespoň známý fotbalový oddíl Makkabi Brno. 203

nezaměstnanost, bytová situace, postoj k evropskému pojetí lidských práv apod.). Pokud sledujeme odbornou produkci posledních let v těchto zemích nebo v České republice

a srovnáme

ji

s desítkami

novinových

článků

nebo

televizních

a rozhlasových spotů na téma integrace, identita nebo například evropská kultura, vidíme zajímavé shody. U nás se jedná hlavně o odlišnou diskuzi skrývající se pod pojmem „integrace“. Zaměřuje se obecně na proces slučování Evropské unie a roli našeho státu v tomto dění. Na druhou stranu výraz „identita“ se už objevuje v textech o přistěhovalectví nebo romské problematice. S krystalizací ekonomických problémů, které se navracejí do Evropy zapojené v poslední době do globálního kontextu v přirozeně se opakujících vlnách (počátek sedmdesátých let 20. století, současnost), vyvstávají stále nové diskuze. Kulturní specifika vyznavačů islámu žijících v Evropě třeba již ve třetí generaci, které mohou nebo také nemusí být spojovány s jejich náboženským profilem, jsou v poslední době médii obvykle stavěny do souvislostí s pokračujícím problémem násilných akcí proti jednotlivcům nebo skupinám veřejnosti. Nepoměrně větší prostor se tak dává reflexi teroristických aktů mimo kontinent nebo také přímo v západní Evropě (Velká Británie, Španělsko nebo Holandsko). Pokud si uvědomíme celkovou situaci na současném mediálním trhu, musíme konstatovat, že je tato situace pochopitelná. Osobně se domnívám, že bude stále potřeba poukazovat na jakoby „neviditelnou“ většinu „normálně“ žijících muslimů v západní Evropě, která se jen tak bez problému do hledáčku kamer nedostane. Nelze však celou situaci odbýt jen tímto konstatováním. Složitá společenská situace námi sledovaných zemí ukazuje na jeden důležitý fakt, a tím je zřejmě nedostatečná reflexe použití ideálu multikulturality jako samospasitelného léku na všechny možné problémy. Evropa si v některých věcech bolestně uvědomuje hranice těchto možností a navrací se zpět k řešení problematických otázek. Pro další průběh integračního procesu muslimů je pak dle mého názoru důležité vedle poukazu na možné problémy, konfliktní situace či hranice možností věnovat nakonec mediální pozornost i dosaženým úspěchům. Do tohoto procesu je však zapotřebí zapojit všechny zainteresované strany (muslimské organizace, jednotlivce a komunity; státní instituce; instituce tvořící aktivní obraz občanské společnosti a v neposlední řadě i veřejná nebo privátní média). Ve své disertační práci jsem se proto snažil pomocí hlubšího studia pestrého světa islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku získat další nové informace, které mi (alespoň doufám) napomohou lépe poznat danou problematiku a zapojit se tak více 204

do obecné debaty o významu náboženství jako identifikačního prvku při integraci do západních společností.

205

Použité prameny, literatura a internetové odkazy: Prameny: •

Antwort der Bundesregierung auf die Große Anfrage der Abgeordneten Josef

Philip Winkler u.a. und der Fraktion BÜNDNIS90/Die Grünen - BT-Drucksache Nr.16/2085 vom 29.Juni 2006 „Stand der rechtlichen Gleichstellung des Islam in Deutschland“ [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,  2009 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . •

Brief an die Kirchen in Europa. „Die Erziehung der christlichn und musli-

mischen Jugendlichen in pluralistischen Europa“. St. Gallen: des KEK/CCEEAusschusses „Islam in Europa“ 2000, 5 s. •

Bundesgesetz über Erwerb und Verlust des Schweizer Bürgerrechts [online].

Bern: Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft,  2008 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na WWW: <www.admin.ch/ch/d/sr/1/141.0.de.pdf>. •

Bundesverfassung der Schweizerischen Eidgenossenschaft vom 18. April 1999

(Stand am 27. September 2009) [online]. Bern: Die Bundesbehörden der Schweizerischen Eidgenossenschaft, © 2009 [cit. 2010-01-26]. Dostupné na WWW: . •

Eidgenössische Volksabstimmung vom 29. November 2009 - Abstimmung über

die Minarett-Initiative - Kantonen [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2010 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Eidgenössische Volksabstimmung vom 29. November 2009 - Abstimmung über

die Minarett-Initiative – Bezirke [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2010 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: .

206

•

Eingebürgerte Personen seit 2001 nach bisheriger Staatsangehörigkeit und

Bundesländern [online]. Vídeň: Statistik Austria Bundesanstalt Statistik Österreich, posl. úpravy 30. 1. 2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW:

•

Elyas, N.: Stellungnahme bei der Anhörung vor dem Gesundheitsausschu des

Deutschen Bundestages am 28. 6. 1995 zu den Themen Hirntod und Organverpflanzung, Kolín nad Rýnem am Rhein: Zentralrat der Muslime in Deutschland. •

Einladung zum Tag der offenen Moschee [online]. Curych: Vereinigung Isla-

mischer Organisationen Zürich,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Für ein Zusammenleben der Religionen in Frieden und Freiheit: Stellungnahme

des Schweizerischen Rates der Religionen zur Volksinitiative «Gegen den Bau von Minaretten» [online]. Curych: Das Zürcher Forum der Religionen  2009 [cit. 201001-21]. Dostupné na WWW: . •

Gemeinsame Stellungnahme islamischer Organisationen in Deutschland zur

"Kopftuchdebatte" [online]. Bonn: Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. Posl. úpravy 12. 7. 2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . •

Gesetz zur Reform des Staatsangehörigkeitsrechts vom 15. Juli 1999 [online].

San Domenico di Fiesole: Robert Schuman Centre for Advanced Studies European University Institute,  2010 [cit. 2010-03-26]. Dostupné na WWW: . •

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland [online]. Berlín: Deutscher

Bundestag,  2008 [cit. 2008-10-16]. Dostupné na WWW: . •

Grundrichtung der Erziehung, Gleichberechtigung von Mädchen und Jungen

[online]. Mannheim: dejure.org Rechtsinformationssysteme GmbH, Posl. úprava 1. 1. 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . 207

•

Christen und Muslime in Deutschland: eine pastorale Handreichung. Bonn:

Sekretariat der Bischofskonferenz 1993. •

Christen und Muslime: Gemeinsam beten? St. Gallen: des KEK/CCEE-

Ausschusses „Islam in Europa“ 2003, 33 s. •

Islamische Charta Zentralrat der Muslime in Deutschland [online]. Kolín nad

Rýnem: Zentralrat der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2009-09-30]. Dostupné na WWW: . •

Korán. (překl. Ivan Hrbek) Praha: Academia 2000.

•

Liste der offenen Moscheen zum TOM 2005 [online]. Kolín nad Rýnem: Zentra-

lrat der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2010-02-26]. Dostupné na WWW: . •

Náboženství jako soukromá věc a jako veřejná záležitost. Církev v pluralitní

společnosti. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském 1997. •

Positionspapier der Union der Schülerorganisationen CH/FL (USO) zur Dis-

kriminierung an Schulen [online]. Bern: Union der Schülerorganisationen CH/FL (USO), © 2010 [cit. 2010-01-26]. Dostupné na WWW: . •

Satzung Zentralrat der Muslime in Deutschland [online]. Kolín nad Rýnem:

Zentralrat der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2009-09-30]. Dostupné na WWW: •

Stellungnahme zur Minarettverbots-Initiative [online]. Curych: Vereinigung der

islamischen Organisationen in Zürich, Posl. úpravy 15.5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Verfassungsschutzbericht 2004 [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,

 2004 [cit. 2006-09-28]. S. 213, 215. Dostupné na WWW: . •

Verfassungsschutzbericht 2005 [online]. Berlín: Bundesministerium des Innern,

 2005 [cit. 2006-09-24]. S. 223-231. Dostupné na WWW: 208

. •

Volkszählung. Hauptergebnissel I. – Österreich. Vídeň: Statistik Austria 2002.

•

Vorlage Nr. 547 Vorläufige amtliche Endergebnisse [online]. Bern: Schweizeri-

sche Bundeskanzlei, Posl. úpravy 29.11.2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Wie können wir Muslimen begegnen? St. Gallen: des KEK/CCEE-Ausschusses

„Islam in Europa“ 2003. •

Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví

a náboženských společností a o změně některých zákonů [online]. Praha: MKCR,  2007 [cit. 30. září 2009]. Dostupné na WWW: . •

Zweiter Brief an die Kirchen in Europa. Die Rolle der christlichen Kirchen in

einer pluralistischen Gesellschaft aus der Sicht von Muslimen in Europa. St. Gallen: des KEK/CCEE-Ausschusses „Islam in Europa“ 2001.

209

Literatura: •

Abdelrahimsai, A.: Zur Geschichte der Muslime in Österreich II: Die Isla-

mische Glaubensgemeinschaft. In: Heine, S. (Hg.): Islam zwischen Selbstbild und Klischee. Eine Religion im österreichischen Schulbuch. Kolín nad Rýnem-Výmar: Böhlau, 1995, s. 42. •

Abdullah, M.S.: Geschichte des Islams in Deutschland. Islam und westliche Welt

Bd. 5. Graz-Wien-Köln: Verlag Styria 1981. •

Abu Zaid, N. H.: Ein Leben mit dem Islam. Freiburg im Breisgau: Verlag Her-

der/Spectrum 2001. •

Amirpur, K. – Ammann, L. (eds.): Der Islam am Wendepunkt : liberale und

konservative Reformer einer Weltreligion. Freiburg im Breisgau: Herder 2006. •

Amirpur, K.: Gott ist mit den Furchtlosen. Freiburg: Herder spektrum Band

5469. •

Ammann, L.: Cola und Koran. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2004.

•

Aslan, E.: Christen und Muslime in Deutschland. Religion - Gesellschaft - säku-

larer Staat. Freiburg: Erzdiözese Freiburg 2003. •

Aslan, E.: Integrationsbeitrag des islamischen Religionsunterrichtes in den mul-

tikulturellen Gesellschaften. In: Hilberath, B. J.- Kuschel, K. J. (Hrsg.): Theologie im Gespräch. Frankfurt a. M: Verlag Otto Lembeck 2007, s. 192-200. •

Ayubi, N.: Politischer Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Aydin, H. - Halm, D. - Şen, F: "Euro-Islam" Das neue Islamverständnis der

Muslime in der Migration. Vídeň: Renner-Institut 2003. •

Balhan, J. - M.: La Turquie et ses minorités. Études, 2009, roč. 153, č. 411/6, s.

595-604. •

Barša, P.: Politická teorie multikulturalismu. Brno: CDK 2003.

•

Barša, P.: Západ a islamismus. Střet civilizací nebo dialog kultur? Brno: CDK

2001. •

Baršová, A. - Barša, P.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační

politiky v USA, západní Evropě a v Česku. Brno: Masarykova univerzita 2005. •

Bauer, T. - Kaddor, L. – Strobel, K. (eds.): Islamischer Religionsunterricht: Hin-

tergründe, Probleme, Perspektiven. In der Reihe „Veröffentlichungen des Centrums für Religiöse Studiem Münster“, Band 1. Münster: Lit Verlag 2004. 210

•

Bauer, W. T.: Kopftuch und Minarett. Vídeň: Österreichische Gesellschaft für

Politikberatung und Politikentwicklung – ÖGPP 2007. •

Baumann, Ch. P.: Muslime unter uns: Islam in der Schweiz. Luzern: Rex Verlag

1991. •

Baumann, M.: Temples, Cupolas, Minarets: Public Space as Contested Terrain

in Contemporary Switzerland. Religio: revue pro religionistiku, 2009, roč. 17, č. 2, s. 141-153. •

Baumann, M. – Tunger-Zanetti, A.: Migration und religiöse Bauten – zur Neu-

aushandlung des öffentlichen Raums. Kunst und Kirche, 2008, roč. 71, č. 4, s. 32-39. •

Becker, H.: Christen und Muslime in Deutschland. Stimmen der Zeit. Freiburg

im Breisgau: Verlag Herder 2004, roč. 129, č. 2, s. 138-141. •

Bečka, J.- Mendel, M.: Islám a české země. Praha: Votobia 1998.

•

Bělka, L. - Kováč, M.: Normativní a žité náboženství. Brno: Masarykova uni-

verzita 1999. •

Beránek, O.: Saúdská Arábie: mezi tradicemi a moderností. Praha: Volvo Globa-

tor 2007. •

Beránek, O. – Ťupek, P.: Dvojí tvář islámské charity. Brno: CDK 2008.

•

Berger, P.L. a kol.: Hartford Appeal for Theological Affirmation. Boston: Hart-

ford Jan. 1975. •

Bittnerová, D.: Sebepojetí etnik v „otevřené“ české společnosti. In: Bittnerová,

D. -Moravcová, M. a kol.: Kdo jsem a kam patřím. Praha: SOFIS 2005, s. 5-12. •

Blairová, Sh-Bloom, J.: Architektura. In: Hattstein, M. - Delius, P.: Islám: umění

a architektura. Praha: Slovart 2006, s. 504-520. •

Breuer, R.: Familienleben im Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Bsteh, A. – Mahmood, T. (eds.): Um unsere Zeit zu bedenken. Christen und

Muslime vor den Herausforderungen der Gegenwart. In der Reihe „Vienna International Christian Islamic Round Table“, Band 1. Mödling: Verlag St. Gabriel 2003. •

Bsteh, A. - Mirdamadi, S. A. (eds.): Werte – Rechte – Pflichten. Mödling: Ver-

lag St. Gabriel 2001. •

Bureš, J.: Hlavní charakteristické rozvojové trendy migrace v arabském světě.

Praha: Ústav mezinárodních vztahů 2009. •

Burkhalter, S.: „La question du cimetière islamique en Suisse“. Revue euro-

péenne des migrations internationales, 1998, roč. 14, č. 3, s. 61-75. 211

•

Butzkamm, A.: In Namen Allahs, des Allbarmherzigen. Paderborn: Bonifatius

Verlag 2002, 121 s. •

Cardini, F.: Evropa a islám. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny 2004, s. 217.

•

Carvalho Azavedo, M.: Inkulturace a požadavky modernosti. Velehrad 2000.

•

Casassa, X.: Islam im Internet: islamische Webpräsenzen aus Österreich 2004-

2007). Salzburg: Universität Salzburg 2007. •

Cattacin, S. - Kaya, B.: Le développement des mesures d'intégration de la popu-

lation migrante sur le plan local en Suisse. In: Mahnig, H. (hg.): Histoire de la politique de migration, d'asile et d'intégration en Suisse depuis 1948. Curych: Seismo 2005, s. 288-320. •

Cesari, J.: Muslim Minorities in Europe. In: Esposito, J.K. – Burgat, F. (eds.):

Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 251-269. •

Cook, M.: The Koran. Oxford: Oxford University Press 2000.

•

Curatola, G.: Islam. Visual Encyklopeia of Art. Florencie: Scala 2009.

•

Davieová, G.: Výjimečný případ Evropa. Podoby víry v dnešním světě. Brno:

CDK 2009. •

Dehn, U.: Islam v Nemecku a iných západoeurópských krajinách – prieskum. In:

Moravčíková, M. - Lojda, M. (eds.): Islam v Európe: náboženská sloboda a jej aspekty. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví - Centrum pre európsku politiku 2005, s. 46-53. •

Dechau, W.: Moscheen in Deutschland. Tübingen: Wasmuth 2009.

•

Dierkens, A. (ed.): Pluralisme religieux et laicites dans l'Union européenne.

Bruxelles: Éditions de l'Université de Varsovie 1994. •

Dítko, J.: Počátky hnutí ismá´ílíja v kontextu šíítského islámu. Nový Orient,

2009, roč. 64, č. 2, s. 22-25. •

Dreyer, Ph: Allahs Kinder sprechen Schweizerdeutsch. Curych: Orell-Füssli-

Verlag 2001. •

Dörler, E.: Eine Begräbnisstätte für Muslime und Musliminnen in Vorarlberg.

Dornbirn: okay. zusammen leben - Projektstelle für Zuwanderung und Integration 2004. •

Dupont, A. - L.: Atlas de líslam dans le monde. Lieux, pratiques et idéologie.

Paris: Autrement 2005. 212

•

Džaja, S. M.: Bosnien-Herzegowina in der österreichisch-ungarischen Epoche

(1878-1918). München: Oldenbourg Wissenschaftsverlag 1994. •

Eisingerich, A.: „Der Tod als Rückkehr zur Gott, der Quelle allen Lebens –

Sterben, Tod, und Trauer im Islam“, in: Birgit Heller (ed.), Aller Einkehr ist der Tod : Interreligiöse Zugänge zu Sterben, Tod und Trauer, Freiburg im Breisgau: Lambertus 2003, s. 118, 127-129, 131. •

Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení III. Praha: OIKOYMENH 1997.

•

Eliade, M.: Posvátné a profánní. Praha: Česká křesťanská akademie 1994.

•

Elias, J. J.: Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Spektrum 2000.

•

Epstein-Mil, R. - Richter, M. : Die Synagogen der Schweiz. Bauten zwischen

Emanzipation, Assimilation und Akkulturation. Curych: Chronos-Verlag 2008. •

di Fabio, U.: Kultura svobody. Brno: CDK 2009.

•

Feldtkeller, A. et all: "Wahrhaftig sein in der Liebe!". Christliche und islamische

Perspektiven zum interreligiösen Dialog. Berlín: Alektor-Verlag 2002. •

Fiala, P.: Evropský mezičas. Nové otázky evropské integrace. Brno: Společnost

pro odbornou literaturu, Barrister & Principal 2007. •

Fischelmayer, M. (ed.): Integration und Islam. Nürnberg: Bundesamt für Mi-

gration und Flüchtlinge 2006. •

Frank, K. - Bochinger, Ch.: Religious Education in Switzerland as a Field of

Work for the Study of Religions : Empirical Results and Theoretical Reflections. Numen, 2008, roč. 55, č. 2-3, s. 183-217. •

Geaves, R.: Naqšbandíja-haqqáníja. In: Partridge, Ch.: Encyklopedie nových

náboženství. Praha: Euromedia Group 2006, s. 130-131. •

Gerlach J.: Zwischen Pop und Dschihad :Muslimische Jugendliche in

Deutschland. Berlín: Links 2006. •

Gianni, M.: Muslime in der Schweiz. Bern: Eidgenössische Ausländerkommissi-

on EKA 2005. •

Goldgerg, A.: Islam in Germany. In: Hunter, T. S. (ed): Islam, Europe´s second

religion: the new social, cultural and political Landscape. Westport: Praeger 2002, s. 29-50. •

Gombár, E.: Dramatický půlměsíc: Sýrie, Libye a Írán v procesu transformace.

Praha: Karolinum 2001. •

Gombár, E.: Moderní dějiny islámských zemí. Praha: Karolinum 1999. 213

•

Gombár, E.: Osmanské dědictví. Šíření islámu na Balkáně. In: Kropáček, L.

a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 53-86. •

Górak-Sosnowska, K. - Pędziwiatr, K. - Kubicki, P. (red.): Islam

i obywatelskośc w Europie. Warszawa: Elipsa 2006. •

Graham, W. A.-Kermani, N.: Recitation and aesthetic reception. In: McAuliffe,

J.D. (ed.): The Cambridge Companion to the Qur´án. Cambridge: Cambridge University Press 2006, s. 123n. •

Grube, E. L.: Islámské umění. Praha: Artia 1973.

•

Grünert, A.: Himmlische Geschenke. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag.

•

Gross, A.- Krebs, F. - Stohler, M.: Minarett-Initiative: Von der Provokation zum

Irrtum. St. Ursanne: Editions le Doubs 2009. •

Haag, S. - Müssig, S. - Stichs, A.: Muslimisches Leben in Deutschland. Nürn-

berg: Bundesamt für Migration und Flüchtlinge 2009. •

Haenni, P. - Lathion, S.: Les minarets de la discorde. Éclairages sur un débat

suisse et européen. Freiburg: Infolio 2009. •

Hagedornová, A.: Hledání exotického Východu. In: Hattstein, M.- Delius, P.:

Islám: umění a architektura. Praha: Slovart 2006, s. 586-591. •

Hahne, P.: Konec legrace. Německo na kolenou! A co my? Praha: Návrat domů

2007. •

Hain R.: Islám ve Švýcarsku. Revue Prostor. Praha: Sdružení pro vydávání Re-

vue Prostor, 2006, č. 69-70, s. 87-90. •

Halík, T.: Média – náboženství naší doby? Dingir, 2009, roč. 12, č. 4, s. 118-

119. •

Halík, T.: Prolínání světů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2006.

•

Haug, W. - Schuler, M.-Wanner, Ph.: Räumliche und strukturelle Bevölke-

rungsdynamik der Schweiz 1990-2000. Neuburg: Bundesamt für Statistik 2002. •

Havel, P.: Musela ji vybojovat infanterie. Vojáci z českých zemí v Bosně

a Hercegovině. Dějiny a současnost, 2005, roč. 27, č. 10, s. 41-43. •

Heimbach, M.: Die Entwicklung der islamischen Gemeinschaft in Deutschland

seit 1961. Berlín: Schwarz 2001. •

Heine, P.: Allah und der Rest der Welt. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2000.

214

•

Heine, S. (Hg.): Islam zwischen Selbstbild und Klischee. Eine Religion im österreichi-

schen Schulbuch. Kolín nad Rýnem-Výmar-Vídeň: Böhlau, 1995. •

Heine, P.: Kulturknigge für Nichtmuslime. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Heine, P.: Terror in Allahs Namen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Heitmeyer, W. - Miller, J. - Schröder, H.: Verlockender Fundamentalismus. Türkische

Jugendliche in Deutschland. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 1997. •

Henrix, H. H. - Bischöflichen Akademie Aachen: Zwischen Konfrontation und Koope-

ration Europa und der Islam. Krefeld: Adalbert-Stiftung 1999. •

Hirter, H. - Adrian Vatter, A.: Analyse der eidgenössischen Abstimmungen vom 29.

November 2009. Bern: Forschung für Politik, Kommunikation und Gesellschaft/ Universität Bern 2009.

•

Henhapel, O.: Financování církví v Rakousku. In: Kříž, J. (ed.): Náboženství

a veřejná moc v zemích Evropské unie. Praha: Ministerstvo kultury ČR 2009, s. 180182. •

Hesová, Z.: Turecko v Evropě, Turci v Německu. Dějiny a současnost, 2005,

roč. 27, č. 10, s. 30-33. •

Hitzel, F.: Osmanská říše: 15. - 18. století. Praha: nakl. Lidové noviny 2005.

•

Horyna, B.: Úvod do religionistiky. Praha: OIKÚMENÉ 1994.

•

Hüttermann, J.: Das Minarett. Zur politischen Kultur des Konflikts um isla-

mische Symbole. Weinheim: Juventa Verlag 2006. •

Hussain, D.: The Holy Grail of Muslims in Western Europe. In: Esposito, J. K. –

Burgat, F. (eds.): Modernizing Islam. Religion in the Public Sphere in Europe and the Middle East. New Brunswick: Rutgers University Press 2003, s. 215-250. •

Chytilek, R. - Mareš M. (eds.): Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno: Institut

pro srovnávací politologický výzkum Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity 2006. •

Izedbegovič, A.: Islám mezi východem a západem. Praha: A.M.S. 1997.

•

Iqbal, M.: The Reconstruction of Religious Thought in Islam. Chicago: Kazi Pu-

blications 1999. •

Jagusch, B.: Anerkennung von Selbstrepräsentation als Baustein der interkultu-

rellen Öffnung. Überblick, 2006, roč. 12, č. 3, s. 6-11. •

Jirák, J. - Köpplová, B.: Média a společnost: stručný úvod do studia médií

a mediální komunikace. Praha: Portál 2007.

215

•

Juergensmeyer, M.: Teror v mysli Boží. Globální vzestup náboženského násilí.

Brno: CDK 2007. •

Kalb, H.: Rakouské konfesní právo v současné politické diskusi. Revue církevní-

ho práva, 1996, roč. 2, č. 1, s. 19-28. •

Kalisch, M.: Perspektiven islamischen Denkens in Europa. In: Kaddor, L. -

Mussinghoff, B.-Bauer, T. (hrsg.): Zukunft der Religion in Europa. Berlín: LIT Verlag 2007, s. 21-38. •

Katholische Akademie in Berlin (ed.): Der europäische Islam. Schriften zum

Dialog der Religionen. Band 2. Berlín: Morus Verlag 2001. •

Kepel, G.: Boží pomsta. Křesťané, muslimové a židé znovu dobývají svět. Brno:

Atlantis 1996. •

Kepel, G.: Válka v srdci islámu. Praha: Karolinum 2006.

•

Kerrigan, M.: Historie smrti. Praha: nakl. Deus 2008.

•

Keßner, I.: Christen und Muslime - Nachbarn in Deutschland. Gütersloh: Güter-

sloher Verlagshaus 2004. •

Khorchide, M.: Der islamische Religionsunterricht zwischen Integration und

Parallelgesellschaft. Wiesbaden: VS Verlag für Socialwissenschaften 2009. •

Khoury, A.T.: Für eine größere Gerechtigkeit in den Beziehungen zwischen

Christen und Muslime. In: Bsteh, A. - Mirdamadi, S. M. (hrsg.): Dialog - Gerechtigkeit in den internationalen und interreligiosen Beziehungen in islamischer und christlicher Perspektive. Mödling: Verlag St. Gabriel 1997, s. 351-368. •

Khoury, A. T.: Islam kurz gefaßt. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001.

•

Khoury, A. T.: Der Islam und die westlichen Welt. Darmstadt: Primus Verlag

2002. •

Khoury, A. T.: Der Islam. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2001.

•

Khoury, A. T.: Mit Muslimen in Frieden leben. Würzburg: Echter Verlag 2002.

•

Kiefer, F. (ed.): Islam – Politische Bildung und interreligiöses Lernen. Bonn:

Bundeszentrale für politische Bildung 2002. •

Kiral, D.: Wo ein Wille ist, da ist ein Weg. In: Landesjugendring Baden-

Württemberg (Hrsg.): Ring frei – für Vielfalt. Stuttgart: Landesjugendring BadenWürttemberg 2004, s. 33-34. •

Klapetek, M.: Importance of Experiencing Feasts for Inward Consolidation and

Outwar Integration of Islamic Religious Groups in Germany. In Sacrum et Pofanum 216

II. Sevastopol - Krakov : Ministerstvo kultury a turizmu Ukrajiny; National Preserve of Tauric Chersonesos; Institute of Religious Studies Faculty of Philosophy Jagiellonian University of Krakow 2007, s. 83-86. •

Klapetek, M.: Sekularizace, sunnitský individualismus a kořeny islámského fun-

damentalismu. In Evropa a její duchovní kořeny. Eseje - komentáře - diskuse. Brno: CDK 2005, s. 140-143. •

Klapetek, M.: Stejné, nebo odlišné pojetí času? Teologie & společnost: časopis

pro náboženství, kulturu a veřejný život. Brno: CDK, roč. IV.(XII.), č. 4, s. 27-29. •

Klapetek, M.: Umírání a smrt v islámu. Naplnění náboženských pravidel v reali-

tě současného Německa. In Náboženství a tělo. Brno: Ústav religionistiky FF MU / Malvern 2006, s. 143-150. •

Kohler-Spigel, H.: Religious education in state schools in German-speaking

Switzerland. Journal of Beliefs & Values , 2005, roč. 26, č. 2, s. 171 – 178. •

Kouřilová, I.: Žena a sexualita – fatální téma islámu. In: Kouřilová, I. - Mendel,

M.: Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. Praha: Orientální ústav Akademi věd České republiky 2003, s. 55-63. •

Kotrlý, T.: Pohřeb v kostele. Revue církevního práva, 2007, roč. 38, č. 3, s. 244-

245. •

Kotrlý, T. - Špatenková, N.: Vzdělávání hrobníků v České republice. In: Socio-

logica – Andragogica 2008. Věda, výuka a vzdělávání. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Facultas Philosophica. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2008, s. 63-64. •

Kovács, A.: Islámští radikálové na internetu. Nový Orient, 2004, roč. 59 č. 1., s.

8-11. •

Kovács, A.: Pôst, islámsky aktivizmus a reinterpretácie ramadánu. In: Bubík, T.

-Fárek, M. (eds.): Náboženství a jídlo. Pardubice: Central European Religious Studies (CERES) 2005, s. 75-83. •

Kovács, A.: Virtuální umma: islámští radikálové v kyberpostoru. Religio, 2001,

roč. 9, č. 2, s. 181-195. •

Kraft, S.: Islamische Sakralarchitektur in Deutschland: Eine Untersuchung aus-

gewählter Moschee-Neubauten. Münster: Lit Verlag 2002.

217

•

Krech, V.: Braucht Europaeine religiöse Identität? Zu den Gefahren eines euro-

päischen Integralismus. In: Kaddor, L. - Mussinghoff, B.-Bauer, T. (hrsg.): Zukunft der Religion in Europa. Berlín: LIT Verlag 2007, s. 143-160. •

Kreitmeir, K.: Allahs deutsche Kinder. München: Pattloch Verlag 2002.

•

Kroissenbrunner, S.: Islam in Austria. In: Hunter, Sh.T.: Islam, Europe's Second

Religion The New Social, Cultural, and Political Landscape. Westport: Praeger Publishers 2002. •

Kroissenbrunner, S.: Islam, Migration und Integration: soziopolitische Netzwer-

ke und „Muslim leadersip“. In: Fasmann, H. - Stacher, I. (hrsg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien, Klagenfurt/Celovec: Drava 2003, s. 379. •

Kropáček, L.: Blízký východ na přelomu tisíciletí. Praha: Vyšehrad 1999.

•

Kropáček, L.: Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad 2003.

•

Kropáček, L.: Islám a Západ. Historická paměť a současná krize. Praha: Vyše-

hrad 2002. •

Kropáček, L.: Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad 1996.

•

Kropáček, L.: Půlměsíc na severní obloze. Muslimové v zemích Evropské unie.

In. Kropáček, L. a spol. (eds.): Variace na Korán. Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky 1999, s. 15-50. •

Kropáček, L.: Súfismus a jeho dnešní tváře. Revue Prostor. Praha: Sdružení pro

vydávání Revue Prostor, 2006, č. 69-70, s. 43n. •

Kropáček, L.: Súfismus: dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad 2008.

•

Kropáček, L.: Turecko a my: kulturně historický pohled. Universum, 2005, roč.

15, č. 1, s. 15. •

Kuras, B. et al.: Islám v Evropě: obohacení nebo nebezpečí? Sborník textů. Pra-

ha: Centrum pro ekonomiku a politiku 2006. •

Kuras, B.: Evropa snů a skutečností. Praha: Baronet 2007.

•

Lachmann, G.: Tödliche Toleranz : die Muslime und unsere offene Gesellschaft.

München: Piper Verlag GmbH 2006. •

Larise, D. - Schmidinger, T. (Hg.): Zwischen Gottesstaat und Demokratie. Han-

dbuch des politischen Islam. Vídeň: Deuticke 2008. 218

•

Laqueur, W.: Poslední dny Evropy... Humanistická Evropa nebo islamistická

Eurábie? Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2006. •

Leggewie, C.: Bindestrich-Deutsche, Euro-Muslime und Unions-Bürger: eine

Forschungsskizze zu den Erinnerungsorten von „Deutch-Türken“. In: Knabel, K. – Rieger, D. – Wodianka, S.: Nationale Mythen – kollektive Symbolen: Funktionen, Konstruktionen und Medien der Erinnerung. Vandenhoeck&Ruprecht, Göttingen 2005, s. 67-99. •

Lemmen, T.: Islamische Organisationen in Deutschland. Bonn: Friedrich Ebert

Stiftung 2000. •

Lemmen, T. - Miehl, M.: Miteinander leben. Christen und Muslime im

Gespräch. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus 2001. •

Lemmen, T.: Islamische Vereine und Verbände in Deutschland. Bonn: Fried-

rich-Ebert-Stiftung 2002. •

Lemmen, T.: Muslime in Deutschland: Eine Herausforderung für Kirche und

Gesellschaft. Band 46 der Schriften des Zentrums für Europäische Integrationsforschung (ZEI). Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft 2001. •

Lévy, I.: La Religion à L´hôpital, Paris: Presses de la Renaissance 2004.

•

Lewis, B.: The Crisis of Islam. Holy War and Unholy Terror. Londýn: Orion

Books 2004. •

Liďák, J.: Europeizácia a moslimská menšina v Európe. In: Fiala, P. - Dančák,

B. – Hloušek, V. (eds.): Evropeizace. Nové téma politologického výzkumu. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity 2005, s. 207-215. •

Listl, J.: Základy současných vztahů mezi státem a církví v moderních západních

demokraciích. Revue církevního práva, 1996, roč. 2, č. 2, s. 95-104. •

Listl, J.:Vztah mezi státem a církvemi v Německu. Revue církevního práva,

1996, roč. 2, č. 1, s. 1-10. •

Löwesteinová, Š.: Slabost německé přistěhovalecké politiky aneb Muslimové

v Německu. Revue Prostor. Praha: Sdružení pro vydávání Revue Prostor, 2006, 6970, s. 75-86. •

Lutterbach, H. - Manemann, J. (eds.): Religon und Terror. Münster: Aschendorff

Verlag 2002. •

Lužný, D. - Nešpor, Z.: Sociologie náboženství. Praha: Portál 2007.

219

•

Lyon, D.: Ježíš v Disneylandu: Náboženství v postmoderní době. Praha: nakl.

Mladá fronta 2002. •

Macháně, J.: Zákaz stavby minaretů vyvolal "bouři". Katolický týdeník: list čes-

kých a moravských diecézí, 2009, roč. 20, č. 50, s. 3. •

Martiniello, M.: Sortir des ghettos culturels. Paris: Presses de Sciences po 1997.

•

Mendel, M.: Džihád: islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlanstis 1997.

•

Mendel, M.: Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno:

Atlantis 1994. •

Mendel, M.: Který islám, která demokracie? Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 2, s.

2. •

Mendel, M.: Mauláwíja. In: Pavlincová, H. (ed.): Slovník judaismus, křesťan-

ství, islám. Praha: Mladá fronta 1994, s. 591-592. •

Mendel, M. - Ostřanský, B. - Rataj, T.: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civi-

lizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia 2008. •

Mendel, M.: S puškou a Koránem. Pojmy a argumenty soudobého islámského

fundamentalismu. Praha: Orientální ústav AV ČR 2008. •

Mendel, M.: Šázilíja. In: Pavlincová, H. – Horyna, B. (eds.): Judaismus, křes-

ťanství, islám. Olomouc: nakl. Olomouc 2003, s. 634. •

Mendel, M.: Šúrá. In: Pavlincová, H. – Horyna, B. (eds.): Judaismus, křesťan-

ství, islám. Olomouc: nakl. Olomouc 2003, s. 637. •

Mendel, M.: Tajemství pěti sloupů víry. In: Křikavová, A. a kol.: Islám – ideál

a skutečnost. Praha: Baset 2002, s. 72. •

Mernissi, F.: Der Harem in uns. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2003.

•

Mernissi, F.: Der politische Harem. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Mernissi, F.: Islam und Demokratie. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag 2002.

•

Michel, N.: Církev a stát ve Švýcarsku. Revue církevního práva, 1996, roč. 2, č.

2, s. 105-122. •

Muckel, S.: Islam in Germany. In: Potz, R. - Wieshaider, W. (eds.) : Islam and

the European Union. Leuven: Peeters Publishers 2004, s. 41-78. •

Müller, Z.: Hranice víry a rozumu. In: Křikavová, A. a kol.: Islám – ideál

a skutečnost. Praha: Baset 2002, s. 15-16. •

Müller, Z.: “Nesnesitelná lehkost muslimského šátku“. Nový orient, 2004, roč.

59, č. 1, s. 8-12. 220

•

Müller, Z. „Rituální očista“, in: Helena Pavlincová (ed.), Slovník judaismus,

křesťanství, islám, Praha: Mladá fronta 1994, s. 431. •

Müller, Z.: Svaté války a civilizační tolerance. Praha: Academia 2005.

•

Nielsen, J.: Muslims in Western Europe. Edinburgh: Edinburgh University Press

2001. •

Nökel, S.: Die Töchter der Gastarbeiter und der Islam. Bielefeld: Transcript

2002. •

Oebbecke, J.: Der Islam und deie deutsche Religionspolitik. In: Kaddor, L. -

Mussinghoff, B.-Bauer, T. (hrsg.): Zukunft der Religion in Europa. Berlín: LIT Verlag 2007, s. 125-142. •

Ostřanský, B.: Den, kdy se narodil pro nebesa... (Egyptské mawlidy a muslimská

lidová religiozita.) Nový Orient, 2006, roč. 61, č. 1, s. 6-10. •

Ostřanský, B.: Vnímání islámu v Česku. Dingir, 2009, roč. 12, č. 4, s. 120-122.

•

Öztürk, Y. N.: Rumi und die islamische Mystik. Düsseldorf: Grupello Verlag

2002. •

Painadath, S.: Der Geist reisst Mauern nieder. München: Kösel Verlag 2002.

•

Partner, P.: Bůh válek. Svaté války mezi křesťanstvím a islámem. Praha: BB art

2003. •

Parzymies, A. (ed.): Muzulmanie w Europie. Warszawa: Wyd. Akademickie

Dialog 2005. •

Pauliny, J.: Objevení Arábie a první kroky do východní Afriky: výzkumné cesty

Johanna Ludwiga Burckhardta (1784-1817) a sira Richarda Francise Burtona (1821-1890). Praha: Panorama 1990. •

Pauly, R. J.: Islam in Europe. Integration or marginalization? Aldershot: Ashga-

te Publishing Limited 2004. •

Pędziwiatr, K.: Od islamu imigrantów do islamu obywateli: muzułmanie w kra-

jach Europy Zachodniej. Kraków: Nomos 2007. •

Pešek, J. a kol.: Česko a Rakousko po konci Studené války. Různými cestami do

nové Evropy. Ústí nad Labem: nakl. Albis International 2009. •

Pirický, G.: Diyanet ako nástroj štátnej kontroly islámu v Turecku. Svojský lai-

cizmus a sunnitský islám na odbore úradu vlády. In: Rácová, A. (ed.).: Štát a náboženstvo v Ázii a Afrike. Bratislava: Slovac Adademic Press 2006.

221

•

Pirický, G.: Islám v Turecku. Fethullah Gülen a Nurcuovia. Trnava: Univerzita

Sv. Cyrila a Metoda 2004. •

Pirický, G.: Konvergencia tureckého nacionalizmu a náboženstva: turecko-

islámska syntéza. In: Svobodník, M. - Kovács, A.(eds.): Politická moc verzus náboženská autorita v Ázii. Bratislava: nakl. Chronos 2006, s. 35-54. •

Pirický, G.: Turecko: stručná historie států. Praha: Libri 2006.

•

Pirický, G.: Podoby islámu v Turecku. Nový Orient, 2004, roč. 59, č. 4, s. 5-8.

•

Potz, R.: Globalisierung und Staatliche Souveränität. Auf der Suche nach einer

,grenzenlosen´ Gerechtigkeit. In: Bsteh, A. - Mirdamadi, S. M. (hrsg.): Dialog - Gerechtigkeit in den internationalen und interreligiosen Beziehungen in islamischer und christlicher Perspektive. Mödling: Verlag St. Gabriel 1997, s. 197-209. •

Potz, R.: Stát a církev v Rakousku. In: Robbers, G. (ed.): Stát a církev v zemích

EU. Praha: Academia 2001, s. 253-284. •

Prins, B.: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno:

Barrister & Principal 2005. •

Prudký, L.: Inventura hodnot. Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve spo-

lečnosti České republiky. Praha: Academia 2009. •

Purdie Schneuwly, M.: Náboženská sloboda vo Švajčiarsku a jej vplyv na islam.

In: Moravčíková, M. - Lojda, M. (eds.): Islam v Európe: náboženská sloboda a jej aspekty. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví - Centrum pre európsku politiku 2005, s. 181-186. •

Rainer, I. – Schmid, H. (eds.): Christen und Muslime in Deutschland. Religion –

Gesellschaft – säkularer Staat. Freiburg: Verlag der Katholischen Akademie der Erzdiözese Freiburg 2003. •

Rataj, T.: České země ve stínu půlměsíce. Praha: Scriptorium 2002.

•

Rémond, R.: Náboženství a společnost v Evropě. Praha: Nakladatelství Lidové

noviny 2003. •

Renz, A. – Leimgruber, S.: Christen und Muslime: Was sie verbindet - was sie

unterscheidet. München: Kösel Verlag GmbH 2005. •

Rohe, M.: Der Islam - Alltagskonflikte und Lösungen. Freiburg im Breisgau:

Herder Verlag 2002.

222

•

Rudolph, E. (red.): Bestandaufnahma. Kultur- und sozialwissenschaftliche For-

schung über die muslimische Welt in der Bundesrepublik Deutschland. Hamburg: Deutsches Orient-institut 1999. •

Rychlík, J. a kol.: Mezi Vídní a Cařihradem 1. Utváření balkánských národů.

Praha: Vyšehrad 2009. •

Sachße, Ch. - Tennstedt, F.: Die Bundesrepublik- Staat und Gesellschaft: Eine

Einführung für soziale Berufe. Weinheim: Juventa 2005. •

Sajdik, M.: Erweiterung der Europäischen Union – Österreichs Interessen und

Chancen. In: Pribyl, H. - Renöckl, H.: Neues (Mitte-) Europa. Chancen und Probleme der EU-Erweiterung in christlich-sozialethischer Perspektive. Wien-Tarnow-Würzburg:

Biblos Verlag/Echter Verlag 2003, s. 34-39. •

Sáňka, V.: Muslimský hřbitov v Olomouci-Černovíře. Hlas Ústředí Muslim-

ských náboženských obcí v ČR. Praha: Ústředí Muslimských náboženských obcí v ČR, roč. 27, č. 1-11, s. 15. •

Sartori, G.: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické

společnosti. Praha: Dokořán 2005. •

Scruton, R.: Západ a ti druzí. Globalizace a teroristická hrozba. Brno: Barrister

& Principal 2007. •

Seidel, E. - Dantschke, C.-Yıldırım, A.: Politik im Namen Allahs. Der Islamis-

mus – eine Herausforderung für Europa. Brusel: Ozan Ceyhun, MdEP. 2001. •

Sen, F.-Aydin, H.: Islam in Deutschland. München: C.H.Beck Verlag 2002.

•

Schaer, A.: Anspruch auf Minarett und Gebetsruf? Kirchenbote der Evang.-Ref.

Kirche des Kantons St. Gallen, 2007, roč. 56, č. 10, s. 5. •

Schimmel, A.: Auf den Spuren der Muslime. Freiburg im Breisgau: Herder Ver-

lag 2002. •

Schmied, M. - Wieshaider, W.: Islam and the European Union: the Austrian

Way. In: Potz, R. - Wieshaider, W. (eds.) : Islam and the European Union. Leuven: Peeters Publishers 2004, s. 199-218. •

Schmid, G.: Problemfall Islam. Fribourg: Paulusverlag 2002.

•

Schmid, H. et all: Herausforderung Islam. Anfragen an das christliche Selb-

stverständnis. Theologisches Forum Christentum – Islam. Rottenburg: Akademie d. Diözese Rottenb.-Stgt 2005.

223

•

Schmidinger, T.: Islam in Österreich – zwischen Repräsentation udn Integrati-

on.In: Österreichisches Jahrbuch für Politik 2007. Vídeň: Böhlau 2008, s. 235-254. •

Schmidt-Behlau, B. - Schwarze, A. (eds.): Im Dialog zum Miteinander- Ein Lei-

faden zur Begegnung mit Muslimen in der Erwachsenenbildung. Bonn : Institut für Internationale Zusammenarbeit des Deutschen Volkshochschul-Verbandes e.V. 2005, s. 115. •

Schmitt, T.: Moscheen in Deutschland - Konflikte um ihre Errichtung und Nut-

zung. Flensburg: Deutsche Akademie für Landeskunde 2003 •

Schulze, R.: Dějiny islámského světa ve 20. století. Brno: Atlantis 2007.

•

Schweizer, G.: Islam und Abendland. Geschichte eines Dauerkonflikts. Stuttgart:

Verlag Klett-Cotta 2003. •

Siedentop, L.: Demokracie v Evropě. Brno: Barrister & Principal 2004.

•

Siegert, F.: Religion als Rückehr hinter Aufklärung? Gedanken zur Zukunft der

drei „abrahamitischen“ Religionen in Europa. In: Kaddor, L. - Mussinghoff, B. Bauer, T. (hrsg.): Zukunft der Religion in Europa. Berlín: LIT Verlag 2007. •

Sobański, R.: Teoretické základy a praktické uskutečňování vztahu státu a církve

v některých evropských zemích. Revue církevního práva, 1996, roč. 2, č. 2, s. 83-94. •

Spuler-Stegemann, U.: Muslime in Deutschland. Freiburg im Breisgau: Verlag

Herder/Spectrum 2002. •

Strobl, A: Islam in Österreich: eine religionssoziologische Untersuchung.

Frankfurt: Verlag Lang 1997. •

Sullivan, W.: Normative pluralism: Islam, religion and law in the twenty-first

centrury. Religion. Londýn: Academic Press 2005, roč. 35, č. 1, s. 31-40. •

Szaló, C. - Katrňák, T.: Obrat k praxi a hledisku aktérů: Bourdieovy reprodukční

strategie a formy nadvlády. Sociální studia, 2002, roč. 8, č. 8, s. 95. •

Szaló, C.: Proces kulturní asimilace a konstrukce identity „přistěhovalců“. In:

Sirovátka, T. (ed.): Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Fakulta sociálních tudií Masarykovy univerzity/nakl. Georgetown 2002, s. 179-196 •

Szaló, C.: Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich.

Brno: CDK 2007. •

Šesták, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Nakl. Lidové noviny

1998. •

Šišková, T. (ed): Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál 2001. 224

•

Šlachta, M.: Ohniska napětí ve světě. Praha. nakl. České geografické společnosti

2007. •

Tauer, F.: Svět islámu. Dějiny a kultura. Vyšehrad: Praha 2006.

•

Tibi, B.: Der Islam und Deutschland. Muslime in Deutchland. Stuttgart, Mün-

chen: Deutsche Verlags-Anstalt 2000. •

Tiemann, S.: Die Integration islamischer Migranten in Deutschland und Fran-

kreich - ein Situationsvergleich ausgewählter Bevölkerungsgruppen. Berlín: Wostok 2004. •

Tiesler, N.C.: Muslime in Europa. Religion und Identitätspolitiken unter verän-

derten gesellschaftlichen Verhältnissen. Reihe: Politik & Kultur, Bd. 8. Münster: LIT Verlag 2006. •

Tietz, J.: Neue Moscheen. Islamische Sakralarchitektur in Deutschland. Kunst

und Kirche, 2004, roč. 33, č. 4, s. 256-257 •

Tomský, A.: Islám a Evropská unie. Revue Prostor. Praha: Sdružení pro vydá-

vání Revue Prostor, 2006, 69-70, s. 53-57. •

Topinka, D. (ed.): Integrační proces muslimů v České republice – pilotní projekt.

Ostrava: VeryVision 2007. •

Trends in International Migration 2002 Continuous Reporting System on Mi-

gration. Paříž: OECD Publishing 2003. •

Tureček, B.: Klikaté cesty iráckých šíítů. Nový Orient, 2005, roč. 60, č. 2, s. 12-

16. •

Tyler Hitchcock, S. - Esposito, J.L.: Zeměpis náboženství: kde žije bůh, kudy

kráčejí poutníci. Praha: Universum 2009. •

Vondráček, J.: Krucifix ve švýcarské škole. Revue pro církevní právo, 1996, roč.

2, č. 3, s. 32-35. •

Wanner, Ph.: Migration und Integration: Ausländerinnen und Ausländer in der

Schweiz. Neuenburg: Bundesamt für Statistik 2004. •

Wegs, J.R-Ladrech, R.: Evropa po roce 1945. Praha: Vyšehrad 2002.

•

Weiner, S.: Der Islam. Donauwörth: Auer-Verlag 2002.

•

Weiss, H. (Hrsg.): Leben in zwei Welten: Zur sozialen Integration ausländischer

Jugendlicher der zweiten Generation. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften 2007.

225

•

Weninger, M.: Der Europäische Union – der Dialog mit der Religionen, Kirchen und

Weltanschauungen. In: Pribyl, H. - Renöckl, H.: Neues (Mitte-) Europa. Chancen und Probleme der EU-Erweiterung in christlich-sozialethischer Perspektive. Wien-TarnowWürzburg: Biblos Verlag/Echter Verlag 2003, s. 40-44.

•

Widy, M.: Zycie codzienne w muzulmanskim Paryzu. Warszawa: Wyd. Akade-

mickie Dialog Warszawa 2005. •

Wieshaider, W.: Právní postavení muslimské menšiny v Rakousku. In: Moravčí-

ková, M. - Lojda, M. (eds.): Islam v Európe: náboženská sloboda a jej aspekty. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví - Centrum pre európsku politiku 2005, s. 4245. •

Wild, S.: Political interpretation of the Qur´án. In: McAuliffe, J. D. (ed.): The

Cambridge Companion to the Qur´án. Cambridge: Cambridge University Press 2006, s. 280-282, 286. •

Wissenschaftlichen Arbeitsgruppe für Weltkirchliche Aufgaben der Deutschen

Bischofskonferenz (hrsg.): Ökonomisch motivierte Migration zwischen nationalen Eigeninteressen und weltweiter Gerechtigkeit : eine Studie der Sachverständigengruppe "Weltwirtschaft und Sozialethik" Bonn: Bereich Weltkirche und Migration der Dt. Bischofskonferenz 2005. •

Wohlrab-Sahr, M.: Konversion zum Islam in Deutschland und den USA. Frank-

furt am Main: Campus Fachbuch 1999. •

Zasepa, T.: Fundamenty žurnalistiky v podmienkach globalizácie. Theologos,

2008, roč. 10, č. 1, s. 7-16. •

Zewell, R. (ed.): Islam - Die missbrauchte Religion. ... oder Keimzelle des

Terrorismus? München: Olzog Verlag 2001.

226

Internetové odkazy: •

Afro-Asiatischen Institut in Wien [online]. Vídeň: Afro-Asiatischen Institut in

Wien, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Ahiret Islamic [online]. Bellach: Ahiret Islamic, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Do-

stupné na WWW: . •

Ahmadiyya Anjuman Isha'at Islam Lahore [online]. Berlín: Ahmadiyya Anju-

man Isha'at Islam Lahore,  1999-2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland [online]. Frank-

furt am Main: Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland,  2007-2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Ahmadiyya Muslim Jamaat Schweiz [online]. Zürich: Ahmadiyya Muslim Jama-

at Schweiz,  2002 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Aktionsgemeinschaft Dienst für den Frieden [online]. Bonn: Aktionsgemein-

schaft Dienst für den Frieden ,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . •

Alevitisches Kulturzentrum Basel und Baselland - INFOREL [online]. Basilej:

INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel[online]. Basilej: Alevitisches Kulturzen-

trum Regio Basel,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

l'Arzillier - Haus des Dialogs [online]. Lausanne: l'Arzillier - Haus des Dialogs,

 2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Associated Press [online]. Ney York: Associated Press,  2009 [cit. 2009-10-

27]. Dostupné na WWW: . •

Auf der anderen Seite [online]. Hamburg: corazón international GmbH & Co

KG,  2007 [cit. 2010-01-12]. Dostupné na WWW: . 227

•

Ayasofya Zeitschrift [online]. Halle: WIR - Verein für Wissenschaft, Integration

und Dialog e.V.,  2009 [cit. 2010-03-08]. Dostupné na WWW: . •

Basler Muslim Kommission [online]. Basilej: Basler Muslim Komission,  2009

[cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Basel Türk Kültür Dernegi / Türkischer Kultur Verein / Mevlana Cami [online].

Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na WWW: . •

Basel ve Cevresi Alevi Bektasi Kültür Birligi / Kulturvereinigung der Aleviten

und Bektaschi [online]. Basilej: Basel ve Cevresi Alevi Bektasi Kültür Birligi / Kulturvereinigung der Aleviten und Bektaschi,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Begegnung.ch – Interkulturelle Veranstaltungen Zürich [online]. Curych: Be-

gegnung.ch – Interkulturelle Veranstaltungen Zürich  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Berlin Muslim Mission [online]. Berlín: Berlin Muslim Mission ,  2009 [cit.

2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Bischof: "Minarett gefährdet sozialen Frieden" [online]. Videň: Medieninhaber

und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 18.3. 2008 [cit. 2010-02-08]. Dostupné na WWW: . •

Blancho, N.: Der IZRS stellt sich for [online]. Bern: Islamischer Zentralrat

Schweiz [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Brandanschlag auf islamiche Friedhof [online]. Videň: Medieninhaber und

Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 9.4. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V. [online]. Kolín nad Rý-

nem: Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V.,  2009 [cit. 201003-02]. Dostupné na WWW: . •

Bundesamt für Migration und Flüchtlinge [online]. Nürnberg: Bundesamt für

Migration und Flüchtlinge,  2010 [cit. 2010-02-17]. Dostupné na WWW: . 228

•

Bundesamt für Statistik [online]. Neuburg: Bundesamt für Statistik,  2009 [cit.

2009-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Bundesrat gegen Bauverbot für Minarette [online]. Bern: Eidgenössisches Jus-

tiz- und Polizeidepartement, Posl. úpravy 27.08.2008 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Centrale de renseignements de la Ville de Genève [online]. Ženeva: Centrale de

renseignements de la Ville de Genève,  2010 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

8th conference of the European Association for the Study of Religions [online].

Brno: Ústav religionistiky FF MU,  2007 [cit. 2009-11-18]. Dostupné na WWW: . •

Cortesi, A.: Islam-Unterricht in der Staatsschule. Tages Anzeiger [online].

Curych: Tages Anzeiger, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . •

Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums

Liechtenstein [online]. St. Gallen: Dachverband islamischer Gemeinden der Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Database Global Report 1997-2005 [online]. Tel Aviv: The Stephen Roth Insti-

tute for the Study of Contemporary Antisemitism and Racism Tel Aviv University,  2005 [cit. 2006-09-27]. Turkey 2004. Dostupné na WWW: . •

Deppe, Ch.: Grundstein für Kölner Moschee. Kölnische Rundschau [online].

Kolín: Kölnische Rundschau, © 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . •

Deutsche Muslim-Liga [online]. Bad Neustadt: Deutsche Muslim-Liga,  2009


Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V. [online]. Bonn: Deutsche Muslim-LigaBonn

e.V.,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . 229

•

Die alevitischen Gemeinschaften in der Nordwestschweiz [online]. Basilej:

INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Editions ENBIRO Enseignement Biblique et Interreligieux Romand [online].

Lausanne: Editions ENBIRO Enseignement Biblique et Interreligieux Romand, © rok [cit. 2009-12-7]. Dostupné na WWW: . •

Eidgenössisch-Demokratische Union [online]. Thun: Eidgenössisch-

Demokratische Union,  2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Eidgenössische Kommission für Migrationsfragen [online]. Bern: Eidgenös-

sische Kommission für Migrationsfragen,  2009 [cit. 2009-10-13]. Dostupné na WWW: . •

Eidgenössische Kommission gegen Rassismus [online]. Bern: Eidgenössische

Kommission gegen Rassismus,  2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupné na WWW: . •

Erster islamischer Friedhof wird eröffnet [online]. Videň: Medieninhaber und

Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 26.9. 2008 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: < http://wien.orf.at/stories/310421/ >. •

Exils [online]. Praha: Česko-Slovenská filmová databáze/ POMO Media Group

s.r.o., © 2001-2010 [cit. 2010-01-12]. Dostupné na WWW: . •

Al-Fadschr - Die Morgendämmerung mit Beilage "Salam" - Zeitschrift für junge

Muslime [online]. Hamburg: Islamisches Zentrum Hamburg e.V.,  2010 [cit. 201002-22]. Dostupné na WWW: . •

Fink-Wagner, U.: Rund um die «Minarett»-Frage, Schweizerische Kirchenzei-

tung [online].  2010, roč. 178, č. 5, [cit. 2010-02-04]. Dostupné na WWW: . •

Föderation der Aleviten Gemeinden in Europa (AABF) [online]. Kolín nad Rý-

nem: Föderation der der Aleviten Gemeinden in Europa (AABF),  2009 [cit. 200906-01]. Dostupné na WWW: .

230

•

Föderation der Aleviten Gemeinden in Österreich [online]. Vídeň: Föderation

der Aleviten Gemeinden in Österreich,  2000 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa

(ADÜTDF) [online]. Frankfurt nad Mohanem: Föderation der TürkischDemokratischen Idealistenvereine in Europa (ADÜTDF),  2008 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz [online]. Regen-

sdorf: Föderation Islamischer Dachorganisationen in der Schweiz [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Forschungszentrum für Religion und Gesellschaft [online]. Kolín: Forschungs-

zentrum für Religion und Gesellschaft, © 2010 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . •

Forum für einen fortschrittlichen Islam [online]. Curych: Forum für einen fort-

schrittlichen Islam,  2009 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . •

FURAT International Repatriation GmbH [online]. Regendorf: FURAT Inter-

national Repatriation GmbH, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupné na WWW: . •

Gässlein, A. K.: Forschungsliteratur zum Thema „Muslime in der Schweiz“

[online]. Bern: Univerzita Bern,  2009 [cit. 2009-10-20]. Dostupné na WWW: . •

Gebetsräume und Moscheen in Österreich [online]. : Islamische Glaubensgeme-

inschaft in Österreich, Posl. úpravy 08. 12. 2003 [cit. 2010-01-31]. Dostupné na WWW: . •

Gemeinschaft von Christen und Muslimen in der Schweiz [online]. Bern: Geme-

inschaft von Christen und Muslimen in der Schweiz,  2002 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: .

231

•

Grundstück für islamischen Friedhof gekauft [online]. Videň: Medieninhaber

und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23.6. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Háječková, G.: Abrahámovské dědictví jako dějinný úkol. [online]. Praha: Tis-

kové středisko České biskupské konference 2003,  2009 [cit. 2009-10-16]. Dostupné na WWW: •

Halík, T.: Religion and Citizenship from a European Perspective. Journal of the

Humanities [online].  2008, roč. 1, č. 1, [cit. 2009-12-14]. Dostupné na WWW: . •

Haus der Religionen - Dialog der Kulturen [online]. Bern: Haus der Religionen -

Dialog der Kulturen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Iftar [online]. Vídeň: Privaten Islamischen Volksschule Wien, © 2010 [cit.

2010-02-10]. Dostupné na WWW: . •

Imámové v Rakousku studují západní hodnoty [online]. Praha: Česká televize, ©

2010 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

INFOREL, Information Religion [online]. Basilej: INFOREL, Information Reli-

gion,  2009 [cit. 2009-10-13]. Dostupné na WWW: . •

Innenministerium des Landes Nordrhein-Westfalen [online]. Düsseldorf: Inne-

nministerium des Landes Nordrhein-Westfalen,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . •

Institut für interkulturelle Zusammenarbeit und Dialog [online]. Curych: Das

Institut für interkulturelle Zusammenarbeit und Dialog  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Institut für Interreligiöse Pädagogik und Didaktik [online]. Kolín nad Rýnem:

Institut für Interreligiöse Pädagogik und Didaktik, © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . •

Institut für Religionsrecht Universität Freiburg [online]. Freiburg: Institut für

Religionsrecht Universität Freiburg,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: <www.unifr.ch/religionsrecht>. 232

•

das Integrationportal [online]. Berlín: Bundesamt für Migration und Flüchtlin-

ge.,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Interkulturelle Woche [online]. Kolín nad Rýnem: Interkulturelle Woche, ©


Internationale Muslim Studenten Union Aachen e.V. [online]. Cáchy: Internatio-

nale Muslim Studenten Union Aachen e.V.,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: . •

Interreligiöse Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz [online]. Basilej: Interreligiö-

se Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Fachschule Für Soziale Bildung [online]. Vídeň: Islamische Fa-

chschule Für Soziale Bildung, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Friedhof erst ab 2008 [online]. Videň: Medieninhaber und Hersteller:

ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23. 5. 2007 [cit. 2010-0128]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Friedhof. Weiter Verzögerungen bei den Bauarbeiten [online]. Vi-

deň: Medieninhaber und Hersteller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 5. 11. 2006 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Islamischer Friedhof geschändet [online]. Videň: Medieninhaber und Hersteller:

ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 1.12. 2006 [cit. 2010-0128]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Friedhof Wien Entstehungsgeschichte und Information zu Beerdi-

gungen [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich, Posl. úpravy 26. 6. 2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Islamischer Friedhof ohne Minarett [online]. Vídeň: Medieninhaber und Hers-

teller: ORF Online und Teletext GmbH & Co KG, Posl. úpravy 23.6. 2006 [cit. 233

2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Gefangenenseelsorge [online]. Vídeň: Islamische Glaubensgemein-

schaft in Österreich, © 2003-2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur [online]. Kolín nad Rýnem/Mülheim:

Islamische Gemeinschaft Jamaát un-Nur,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Gemeinschaft Milli Görüs [online]. Düsseldorf: Innenministerium

des Landes Nordrhein-Westfalen. [cit. 2006-09-24]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Gemeinschaft Milli Görüs e.V. [online]. Kerpen: IGMG, Posl. úpravy

28. 9. 2006 [cit. 2006-09-29]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich [online]. Vídeň: Islamische

Glaubensgemeinschaft in Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Jugend Aachen e.V. [online]. Cáchy: Islamische Jugend Aachen e.V.,

 2008 [cit. 2010-02-26]. Dostupné na WWW: < http://www.ijaachen.de/start.php>. •

Islamische Religionsgemeinschaft Hessen [online]. Giessen: Islamische Religi-

onsgemeinschaft Hessen, Posl. úpravy 24. 01. 2005 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Religionspädagogik Institut für Bildungswissenschaft Fakultät für

Philosophie und Bildungswissenschaft Universität Wien [online]. Vídeň: Universität Wien,  2010 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Religionspädagogische Akademie [online]. Vídeň: Islamische Religi-

onspädagogische Akademie, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamische Religionspädagogische Institut [online]. Vídeň: Islamische Religi-

onspädagogische Institut,  2005-2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . 234

•

Islamischer Fonds zur Unterstützung bei der Leichnamsüberführung [online].

Regensdorf: Islamischer Fonds zur Unterstützung bei der Leichnamsüberführung, © 2009 [cit. 2010-01-22]. Dostupné na WWW: . •

Islamischer Zentralrat Schweiz [online]. Bern: Islamischer Zentralrat Schweiz


Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich [online]. Vídeň: Isla-

misches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamisches Realgymnasium Wien [online]. Vídeň: Islamisches Realgymnasium

Wien, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamisches Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V. [online]. Cáchy: Islamisches

Zentrum Aachen (Bilal Moschee) e.V.,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . •

Islamisches Zentrum Hamburg [online]. Hamburg: Islamisches Zentrum Ham-

burg,  2008 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamisches Zentrum Imam Alí (as) in Wien [online]. Vídeň: Islamisches Zent-

rum Imam Alí (as) in Wien,  2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamisches Zentrum München [online]. München: Islamisches Zentrum Mün-

chen,  2004 [cit. 2008-10-15]. Dostupné na WWW: . •

Islamismus: Entstehung und aktuelle Erscheinungsformen [online]. Berlín: Bun-

desministerium des Innern, 2005 [cit. 2006-09-28]. S. 32. Dostupné na WWW: . •

Islamrat für den Bundesrepublik Deutschland [online]. Kolín nad Rýnem: Isla-

mrat für den Bundesrepublik Deutschland,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . 235

•

Islamska zajednica Bošnjaka u Austriji [online]. Vídeň: Islamska zajednica Boš-

njaka u Austriji,  2007 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Jama' at-un Nur Düsseldorf [online]. Düsseldorf: Jama' at-un Nur Düsseldorf, 

2008-2010 [cit. 2010-03-08]. Dostupné na WWW: . •

Jugend- und Sportabteilung Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion

[online]. Kolín nad Rýnem: Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion,  2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: . •

JUWA BBZ – Kindergarten und Hort [online]. Vídeň: JUWA BBZ – Kindergar-

ten und Hort, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . •

Keine Probleme trotz Minarett [online]. Curych: Neue Zürcher Zeitung AG,

Posl. úpravy 23.9. 2006 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Kontaktstelle für Weltreligionen [online]. Vídeň: Kontaktstelle für Weltreligio-

nen,  2005 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Kotrlý, T.: Cizinci muslimského vyznání. Výzkum situace národnostních menšin

z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR. [online]. Praha: Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR, Posl. úpravy 26. prosince 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Kotrlý, T.: Projekty v zahraničí. Výzkum situace národnostních menšin

z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR. [online]. Praha: Výzkum situace národnostních menšin z hlediska zřizování a provozování veřejných pohřebišť v ČR, Posl. úpravy 26. prosince 2007 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: . •

Landesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung [online]. Videň:

Bundespolizeidirektion,  2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: .

236

•

Leitbild des ‚Islamischen Bildungs- und Kulturzentrums – Österreich (Ibikuz)

[online]. Vídeň: Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . •

Les cours de religion entre l’Etat et les collectivités religieuses [online]. Bern:

National Research Programme 58, © 2007 [cit. 2009-12-7]. Dostupné na WWW: . •

Liga der Muslime der Schweiz [online]. Prilly: Liga der Muslime der Schweiz, 


Mahmud-Moschee : Kuppel − Tempel − Minarett [online]. Luzern: Universität

Luzern,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland [online]. Frankfurt am Main: Maj-

lis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland,  2009 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: . •

Mezináboženský dialog [online]. Praha: Nadace Forum 2000,  2004-2008 [cit.

2009-11-09]. Dostupné na WWW: . •

Minarette [online]. Bern : Bundesamt für Justiz, Posl. úpravy 15.10. 2009 [cit.

2010-02-02]. Dostupné na WWW: . •

Mozaiky o.s. Platform Dialog. [online]. Praha: Mozaiky o.s. Platform Dialog., 


Muslime und Musliminnen in der Schweiz [online]. Bern: Muslime und Musli-

minnen in der Schweiz,  1997-2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Muslim Television Ahmadiyya International [online]. Londýn: Muslim Televi-

sion Ahmadiyya International,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: .

237

•

Nadua - das monatliche Seminar im IZA [online]. Cáchy: Islamisches Zentrum

Aachen (Bilal Moschee) e.V.,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . •

Nationalrat Walter Wobmann [online]. Murgenthal : jaeggiMEDIA GmbH, 

2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: < http://www.walter-wobmann.ch/>. •

Naqsbandiyya; Sufi-Orden (Scheikh Nazim) [online]. Basilej: INFOREL, 


Neuer Islamischer Zentralrat setzt Informationsoffensive fort [online]. Bern:

Swissinfo, Posl. úpravy 15.1. 2010 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Omar Al-Rawi [online]. Videň: Medianinhaber Herr Dipl.Ing Omar Al-Rawi

SPÖ Club, Wiener Rathaus, Posl. úpravy 20.5. 2008 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: < http://www.omaralrawi.net/>. •

Österreichische Orient-Gesellschaft Hammer-Purgstall [online]. Vídeň: Österre-

ichische Orient-Gesellschaft Hammer-Purgstall, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 200810-15]. Dostupné na WWW: . •

Paulus-Akademie Zürich [online]. Curych: Paulus-Akademie Zürich  2009


Pax Christi Deutchsland [online]. Berlín: Pax Christi Deutschland,  2009 [cit.

2010-03-01]. Dostupné na WWW: . •

Pläne für Islamisches Zentrum in Bern [online]. Bern: Swissinfo, Posl. úpravy

29.4. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Privaten Islamischen Volksschule Wien [online]. Vídeň: Privaten Islamischen

Volksschule Wien, © 2010 [cit. 2010-02-10]. Dostupné na WWW: . •

Rat muslimischer Studierender und Akademiker [online]. Bonn: Rat musli-

mischer Studierender und Akademiker,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . •

Ramadan, T.: Der Islam ist eine europäische Religion. Politik [online]. Bonn:

QANTARA.DE - Dialog mit der islamischen Welt, Pols. úpravy 2.12. 2009 [cit. 238

2010-02-03]. Dostupné na WWW: . •

Religionen in der Schweiz [online]. Luzern: Religionen in der Schweiz,  2004


Religionsgemeinschaften, Staat und Gesellschaft [online]. Bern: Der Schweize-

rische Nationalfonds, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . •

Religionstheologisches Institut der Theologischen Hohschule St. Gabriel [onli-

ne]. Mödling: Religionstheologisches Institut der Theologischen Hohschule St. Gabriel, © 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Religiöse Zentren [online]. Curych: Zürich Tourismus,  2010 [cit. 2010-01-


Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen [online]. Cáchy: Rhei-

nisch-Westfälische Technische Hochschule Aachen,  2009 [cit. 2010-02-25]. Dostupné na WWW: < http://www.rwth-aachen.de/go/id/hi/>. •

Rudolph, U. - Lüddeckens, D. - Uehlinger, Ch.: Imam-Ausbildung und isla-

mische Religionspädagogik in der Schweiz? Der Schweizerische Nationalfonds [online]. Bern: Der Schweizerische Nationalfonds, © 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . •

Said-i Nursi-Stiftung [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19].

Dostupné na WWW: . •

Salana Ijtema Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland [online]. Frankfurt

am Main: Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland,  2009 [cit. 2010-03-06]. Dostupné na WWW: < http://www.ijtema.de/>. •

Schule und Religion [online]. Bern: Schweizerische Bundeskanzlei Sektion Web

BK, © 2009 [cit. 2010-01-26]. Dostupné na WWW: . 239

•

SCHURA – Rat der islamischen Gemeinschaften in Hamburg e.V. [online].

Hamburk: SCHURA – Rat der islamischen Gemeinschaften in Hamburg e.V,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . •

Schweiz: Bischöfe gegen generelles Minarett-Verbot [online]. Vatikán: Radio

Vatikán, Posl. úpravy 3.5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Schweizeirische Volkspartei [online]. Bern : Schweizeirische Volkspartei, 


Schweizer demokraten [online]. Bern: Schweizer demokraten, Posl. úpravy 31.1.


Schweizerischer Rat der Religionen [online]. Curych: Schweizerischer Rat der

Religionen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: . •

Stadt Kreuzlingen [online]. Kreuzlingen: Stadt Kreuzlingen, © 2009 [cit. 2010-

01-25]. Dostupné na WWW: <www.kreuzlingen.ch>. •

Ständigen Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa [online].

Berlín: Ständigen Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . •

Studentenvereinigung in Deutschland e.V. [online]. Kolín nad Rýnem: Zentralrat

der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2010-02-24]. Dostupné na WWW: . •

Stüssi, M.: Schweizer Minarettverbot: ein Einzelfall? Schweizerische Kirchenze-

itung, [online].  2009, roč. 177, č. 36, [cit. 2010-02-04]. Dostupné na WWW: . •

SVP bläst zum Sturm auf Minarette [online]. Curych: Tages Anzeiger, Posl.

úpravy 5.9. 2006 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Švýcaři v referendu odmítli výstavbu minaretů v zemi [online]. Praha: Česká

televize, © 2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupné na WWW: 240

. •

Tariqah As-Safinah [online]. Bonn: Tariqah As-Safinah, Posl. úpravy 18.01.


Tidjaniyya [online]. Basilej: INFOREL,  2009 [cit. 2010-03-19]. Dostupné na

WWW: . •

Türkischer Kultureller Kreis / Olten Türk Kültür Ocagi (OTKO) [online]. Wan-

gen bei Olten: Türkischer Kultureller Kreis / Olten Türk Kültür Ocagi (OTKO),  2009 [cit. 2010-03-16]. Dostupné na WWW: . •

Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion [online]. Kolín nad Rýnem:

Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Öster-

reich [online]. Vídeň: ATIB Union,  2007 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

dr. Ulrich Schlüer [online]. Flaach : dr. Ulrich Schlüer,  2009 [cit. 2010-02-


UMMA - Islamischer Kantonal Verband [online]. Bern: UMMA - Islamischer

Kantonal Verband,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Union Islamischer Kulturzentren in Österreich [online]. Vídeň: Union Isla-

mischer Kulturzentren in Österreich, Posl. úpravy 15. 09. 2008 [cit. 2008-09-15]. Dostupné na WWW: . •

Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. [online]. Kolín

nad Rýnem: Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine in Europa e.V.,  2009 [cit. 2010-02-09]. Dostupné na WWW: . •

Verband der Islamischen Kulturzentren e.V. [online]. Kolín nad Rýnem: Ver-

band der Islamischen Kulturzentren e.V.,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Verein für islamische Religionspädagogik Schweiz [online]. Curych: Verein für

islamische Religionspädagogik Schweiz © 2009 [cit. 2010-01-25]. Dostupné na WWW: . 241

•

Vereinigung Islamischer Organisationen Zürich [online]. Curych: Vereinigung

Islamischer Organisationen Zürich,  2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné na WWW: . •

Verlag der Islam [online]. Frankfurt nad Mohanem: Verlag der Islam,  2006


Vienna International Christian Islamic Summer University [online]. Vídeň:

Vienna International Christian Islamic Summer University, © 2008 [cit. 2008-0915]. Dostupné na WWW: . •

Volksinitiative «Gegen den Bau von Minaretten» [online]. Flaach: Volksinitiati-

ve «Gegen den Bau von Minaretten»,  2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupné na WWW: . •

Volksinitiative für Minarett-Verbot [online]. Bern: Swissinfo, Posl. úpravy

3. 5. 2007 [cit. 2010-02-01]. Dostupné na WWW: . •

Webseite der Zentralmoschee in Köln [online]. Kolín: Türkisch-Islamische Uni-

on der Anstalt für Religion e.V., Posl. úpravy 14.11. 2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupné na WWW: < http://www.zentralmoschee-koeln.de/>. •

Weltkonferenz der Religionen für den Frieden [online]. Witten: Weltkonferenz

der Religionen für den Frieden,  2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné na WWW: . •

Zentralrat der Muslime in Deutschland [online]. Kolín nad Rýnem: Zentralrat

der Muslime in Deutschland,  2009 [cit. 2009-06-01]. Dostupné na WWW: . •

Das Zürcher Forum der Religionen [online]. Curych: Das Zürcher Forum der

Religionen  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: < http://www.forum-derreligionen.ch/html/>. •

Zürcher Lehrhaus: Judentum, Christentum, Islam [online]. Curych: Zürcher Le-

hrhaus: Judentum, Christentum, Islam,  2009 [cit. 2010-01-21]. Dostupné na WWW: .

242

Seznam vyobrazení: •

Vyobrazení č. 1.: Decentralizovaně strukturovaná organizace – Türkisch-

Islamische Union der Anstalt für Religion (DITIB). •

Vyobrazení č. 2.: Kombinovaná struktura – Islamische Gemeinschaft Milli

Görüs (IGMG). •

Vyobrazení č. 3.: Federativní struktura organizace – Union der Türkisch-

Islamischen Kulturvereine in Europa e.V. (ATIB). •

Vyobrazení č. 4: Centralisticky strukturovaná organizace – Verband der Isla-

mischen Kulturzentern (VIKZ)

243

Seznam zkratek: AABFa

Föderation der Aleviten Gemeinden in Österreich

AABFb

Föderation der der Aleviten Gemeinden in Europa

AAI

Afro-Asiatischen Institut in Wien

ADÜTDF

Föderation der Türkisch-Demokratischen Idealistenvereine in Europa

AGDF

Aktionsgemeinschaft Dienst für den Frieden

AIF

Österreichische Islamische Föderation

AIV

Albanisch Islamischer Verband

AKBB

Alevitisches Kulturzentrum Basel und Baselland

AKP

Adalet ve Kalkınma Partisi

AMGT

Avrupa Milli Görüs Teskilatlari

AMJ

Ahmadiyya-Muslim-Jamaat in der Bundesrepublik Deutschland

angl.

anglicky

AP

Associated Press.

apod.

a podobně

arab.

arabsky

ATIB

v Rakousku Türkisch-Islamische Union für kulturelle und soziale Zusammenarbeit in Österreich, v Německu Union der TürkischIslamischen Kulturvereine in Europa e.V.

AÜTDK

Konföderation der Ülkücü Türken in Europa

BAKM

Alevitisches Kulturzentrum Regio Basel

BAMF

Bundesamt für Migration und Flüchtlinge

BDAJ

Bund der Alevitischen Jugendlichen in Deutschland e.V.

BDK

Bund Deutscher Kriminalbeamter

BMK

Basler Muslim Kommission

BZÖ

Bündnis Zukunft Österreich

CDK

Centrum pro studium demokracie a kultury

CICT

Communita Islamica nel Canton Ticino

č.

číslo

DATA

Deutsch-Afrikanische Transfer-Agency

DBJR

Deutschen Bundesjugendring

DIF

Deutschsprachigen Islamischen Frauengemeinschaft 244

DIGO

Dachorganisation der Islamischen Glaubensgemeinschaften Ostschweiz und des Fürstentums Liechtenstein

DIMS

Deutsch-islamische Moscheestiftung Düsseldorf

DITIB

Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion

DMLa

Deutsche Muslim-Liga Bonn e.V.

DMLb

Deutsche Muslim-Liga e.V. Hamburg

DTIV

Dachverband der Türkisch-Islamischen Vereine in Deutschland

e.V.

eingetragener Verein – registrované sdružení

EASR

European Association for the Study of Religions

ed.

editor

EDU

Eidgenössisch-Demokratischen Union

EERV

Eglise Evangélique Réformée du canton de Vaud

EKA

Eidgenössische Ausländerkommission

EKF

Eidgenössische Kommission für Flüchtlingsfragen

EKM

Eidgenössische Kommission für Migrationsfragen

EKR

Eidgenössische Kommission gegen Rassismus

EMUG

Europäische Moscheebau und Unterstützungsgemeinschaft

FIDS

Föderation islamisches Organisation in der Schweiz

FÖP

Freiheitspartei Österreichs

FOREGE

Forschungszentrum für Religion und Gesellschaft

FPÖ

Freiheitliche Partei Österreichs

GIOS

Gesellschaft der islamischen Organisationen in der Schweiz

GmbH

Gesellschaft mit beschränkter Haftung

HDH

Hedwig-Dransfeld-Haus e.V.

HDI

Haus des Islam e.V.

IAK

Islamischen Arbeitskreis Deutschland

IASE

Islamische Arbeitsgemeinschaft für Sozial- und Erziehungsberufe e.V.

IBIKUZ

Islamisches Bildungs- und Kulturzentrum – Österreich

ICG

International Crisis Group

IEUS

Islamisch-europäischen Union der Schia-Gelehrten und -Theologen

IFS

Islamische Fachschule Für Soziale Bildung

IGB

Islamische Gemeinschaft Bosniaken

IGD

Islamische Gemeinschaft in Deutschland e.V.

IGGIÖ

Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich 245

IGH

Islamische Gemeinschaft in Hamburg e.V.

IGL

Vereinigung islamischer Gemeinden Kantons Luzern

IGMG

Islamische Gemeinschaft Milli Görös

IGW

Islamisches Realgymnasium Wien

IJ

Islamische Jugend Aachen e.V. IJ

IMAN

Islamische Mädchengruppe Aachen - Naschat IMAN

IMSU

Internationale Muslim Studenten Union Aachen e.V.

IPD

Islamische Partei Deutschland

IRAS

Interreligiöse Arbeitsgemeinschaft in der Schweiz

IRD

Islamrat für die Bundesrepublik Deutschland e.V.

IRH

Islamische Religionsgemeinschaft Hessen

IRPA

Islamische Religionspädagogische Akademie

IRPI

Islamische Religionspädagogische Institut

IRSMM

Institute for Research and Studies of Muslim Minorities

ISLAH

Islamische Akademie Villa Hahnenburg

IVS

Privaten Islamischen Volksschule Wien

IZA

Islamisches Zentrum Cáchy e.V.

IZH

Islamisches Zentrum Hamburg e.V.

IZK

Islamische Gemeinde Köln e.V.

IZM

Islamisches Zentrum Mnichov e.V.

IZRS

Islamische Zentralrat Schweiz

JCM

Ständigen Konferenz von Juden, Christen und Muslimen in Europa

KIOS

Koordination Islamischer Organisationen Schweiz

kol.

kolektiv autorů

KRM

Koordinationsrat der Muslime in Deutschland

KWR

Kontaktstelle für Weltreligionen

LMS

Liga der Muslime der Schweiz

MHP

Strana nacionálního hnutí

MJD

Muslimische Jugend in Deutschland

MKAD

Majlis Khuddam-ul-Ahmadiyya Deutschland

MLV

Muslimischen Lehrerverein

MNP

Milli Nizam Partisi

MSB

Muslimischer Sozialer Bund e.V.

MSE

Moslemisches Sozialwerk in Europa 246

MSP

Milli Selamet Partisi

MSS

Moslemischer Sozialdienst

MSV

Muslim Studenten Vereinigung in Deutschland e.V.

MSV

Muslim Studenten Vereinigung in Deutschland e.V.

nakl.

nakladatelství

např.

například

nar.

narozen

něm.

německy

NSDAP

Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei

NTH

Naksibendi Tarikati Hamidiye dergahi

ÖGRW

Die Österreichische Gesellschaft für Religionswissenschaft

OTKO

Türkischer Kultureller Kreis / Olten Türk Kültür Ocagi

OÚ AV ČR

Orientální ústav Akademie věd České republiky

PAZ

Paulus-Akademie Zürich

PKK

Parti Karkerani Kurdistan

posl.

poslední

RAMSA

Rat muslimischer Studierender und Akademiker

REMID

Religionswissenschaftlicher Medien- und Informationsdienst e. V.

RIG

Rat der Imame und Gelehrten

roč.

ročník

RP

Refah Partisi

RTS

Rat Türkeistämmiger Staatsbürger

s.

strana

SBK

Schweizer Bischofskonferenz

SD

Schweizer Demokraten

SEK

Schweizerischer Evangelischer Kirchenbund

SEK-FEPS

Schweizerischer Rat der Religionen

SIG (a)

Schweizerische Israelitische Gemeindebund

SIG (b)

Schweizerische Islamische Glaubensgemeinschaft

SIGZ

Stiftung Islamische Gemeinschaft Zürich

SP

Saadet Partisi

SPÖ

Sozialdemokratische Partei Österreichs

srov.

srovnej

stol.

století 247

SVP

Schweizeirische Volkspertei

TIKDB

Union der Türkisch-Islamischen Kulturvereine e.V.

tur.

turecky

tzv.

takzvaný

UAMCN

Union des Associations Musulmans de Neuchâtel

UAMF

Union des Associations Musulmanes de Fribourg

UELAM

Union für in europäischen Ländern arbeitende Muslime e.V.

UIAZD

Union der Islamisch Albanischen Zentren in Deutschland

UIKZ

Union Islamischer Kulturzentren in Österreich

UMMA

Islamischer Kantonalverband Bern

UMSO

Union Muslimischer Studenten-Organisationen in Europa e.V.

UOMG

Union muslimischer Organisationen Genfs

UVAM

Union Vaudoise des Associations Musulmanes

VAM

Verband Aargauer Muslime

VIC

Wiener Islamisches Centrum

VICIRoTa

Vienna International Christian Islamic Round Table

VIGB

Vereinigung islamischer Gemeinden der Bosniaken in Deutschland e.V.

VIKZ

der Verband der Islamischen Kulturzentern

VIOKL

Vereinigung islamischer Organisationen des Kantons Luzern

VIOZ

Vereinigung der Islamischen Organisationen in Zürich

VIRPS

Verein für islamische Religionspädagogik Schweiz

WCRP

Weltkonferenz der Religionen für den Frieden

ZMD

Zentralrat der Muslime in Deutschland

248

Summary: This dissertation "Muslim Organizations in Germany, Austria and Switzerland" is focused on the importance of religion as an identification element in integration to Western society. The aim was to determine how the religious activities of Muslim organisations can contribute to the integration of its members and to communication between members of various nationalities (Germans and Turks, etc.). In principle the dissertation deals with an issue whether the religious activities and integration efforts have common objectives and whether they support each other. In the first chapter I paid attention to the explanation of the used terminology. It was necessary to emphasize the presence of secularized immigrants whose reason for leaving the country was work. Their example showed the problem of determination of measurable aspects and limits who is still an active Muslim. With regard to this fact I dealt with a particular part of Muslim population living in Germany, Austria and Switzerland. In the second and the third chapter of my dissertation I wrote a historical overview that describes immigration and establishment of Muslim population on the territory of Germany, Austria and Switzerland. The development in all areas showed interesting equalities and differences that allowed the successive comparison. In addition, I attended to integration issues of construction of mosques, teaching Islam at national schools or building cemeteries. Specifically, the second, third and fourth part of the doctoral dissertation deals with a comparison of different types of mission in Germany, Austria and Switzerland. Besides seeing the problem more pespectively which allows focusing on more states with their specific situations in the field of religious life I saw an interesting contribution in asking about possible differences in relations of particular societies to Islamic activists based on historical development of religious circumstances. I attended to these issues in particular subchapters dedicated to inter-religious dialogue between Muslims and Christians in Germany, Austria and Switzerland.

249

Muslimské organizace v Německu, Rakousku a Švýcarsku

Recommend Documents