Sociální podnikání v Rakousku a ČR

Sociální podnikání v Rakousku a ČR

Diplomová práce

Bc. Jan Vašulín

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra hotelnictví

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Datum odevzdání diplomové práce: 2016-05-05 E-mail: [email protected]

Praha 2016

Master´s Dissertation

Social Business in the Austria and the Czech Republic

Bc. Jan Vašulín

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hotel Management

Major: Hotel and Spa Management Thesis Advisor: doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. Date of Submission: 2016-05-05 E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení

P r o h l a š u j i, ţe jsem diplomovou práci na téma Sociální podnikání v Rakousku a ČR zpracoval samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţil, uvádím v seznamu pouţitých zdrojŧ, a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

……………………………… Jan Vašulín V Praze dne 5. 5. 2016

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala paní doc. Ing. Marii Dohnalové, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat Jakubu Jurkovičovi, Anitě Štouračové. V neposlední řadě chci poděkovat rodině za podporu.

Abstrakt

VAŠULÍN, Jan. Sociální podnikání v Rakousku a ČR. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. 75 s.

Diplomová práce se zabývá sociálním podnikáním v Rakousku a v České republice s dŧrazem na gastronomii. Cílem bylo provést analýzu sociálního podnikání v obou státech a vybraných sociálních podnikŧ. Následovalo porovnání sociálních podnikŧ v Rakousku i v ČR z hlediska zdrojŧ financování, zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce, jaké produkty a sluţby sociální podniky v gastronomii nabízejí a jaké jsou právní formy. Dílčím cílem bylo zjištění jaký je vztah Rakouska k sociální ekonomice a jaké jsou iniciativy podporující tento druh podnikání. První část práce, teoreticko-metodologická, se zabývá popisem sociálního podnikání, sociální ekonomiky v ČR a v Rakousku. Dále potom podkapitolou veřejného, společného stravování. Druhá analytická část poukazuje na výsledky získané z terénního výzkumu a osobních rozhovorŧ. Byly zvoleny dvě hypotézy. První, ţe české sociální podnikání v gastronomii nemá finanční podporu za strany státu jako je tomu v Rakousku – hypotéza byla zamítnuta z dŧvodŧ nedostatku získaných dat, které byly ovlivněny neochotou některých sociálních podnikatelŧ spolupracovat. Druhá hypotéza, ţe sociální podniky ve veřejném, společném stravování jsou v Rakousku podporovány pracovními úřady, jako zdroje veřejného financování byla na základě výsledkŧ prokázána. Zkoumané sociální podniky v gastronomii ve Vídni (INIGO Restaurant, Michl´s Café Restaurant a Catering MAX) získávají podporu z veřejných zdrojŧ, resp. úřadŧ práce a financují mezi 42 – 49 % celkového ročního rozpočtu uvedených podnikŧ. Další zjištěním bylo zaměstnávání transitních pracovníkŧ v sociálních podnicích. Pracovníci patří mezi cílové skupiny osob, které podniky zaměstnávají a pomocí kvalifikace, školení apod. jsou zpět začleněni na primární pracovní trh.

Klíčová slova: sociální podnikání, sociální ekonomika, (integrační) sociální podnik, veřejné, společné stravování, gastronomie, Rakousko, znevýhodněné osoby na trhu práce

Abstract The thesis deals with social entrepreneurship in Austria and the Czech Republic with an emphasis on gastronomy. The aim was to analyze social entrepreneurship in both countries and selected social enterprises. Followed by comparing social enterprises in Austria and the Czech Republic in terms of funding sources, the employment of disadvantaged people in the labor market, what products and services of social enterprises in the catering offer and what are the legal forms. A secondary aim was to determine what is the relation of Austria to the social economy and what are the initiatives to support this kind of business. The first part, theoretical and methodological, deals with the description of social entrepreneurship, social economy in the Czech Republic and Austria. Furthermore, after the subchapter of the public catering. The second part highlights the analytical results obtained from field research and personal interviews. Two hypotheses were chosen. First, the Czech Social gastronomy business has financial support for the state as is the case in Austria - hypothesis has been rejected due to a lack of collected data, which were affected by the reluctance of some social entrepreneurs collaborate. The second hypothesis that social enterprises in the public and the catering industry in Austria supported employment services, such as public funding was based on the results shown. Social enterprises surveyed in gastronomy in Vienna (INIGO Restaurant, Michl's Café Restaurant and Catering MAX) receive support from public sources, respectively. Labour Offices and finance between 42-49 % of the total annual budget of those companies. Another finding was the transit workers' employment in social enterprises. Workers are among the target groups, which companies employ and use the skills, training, etc. Are integrated back to the primary labor market.

Key words: social business, social economy, (integration) social enterprise, catering, gastronomy, the Austria, the disadvantaged persons on the labor market

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 11 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST ........................................................ 14

1. 1.1

Sociální ekonomika................................................................................................... 14

1.1.1 Vznik, historie a současnost sociální ekonomiky v ČR ........................................ 17 1.1.2 Sociální ekonomika v Rakousku ........................................................................... 19 1.2

Sociální podnikání a sociální podnik ........................................................................ 20

1.2.1 Definice sociálního podnikání a podniku .............................................................. 21 1.2.2 Definice sociálního podnikání podle Evropské unie ............................................. 23 1.2.3 Sociální podnikání v Rakousku ............................................................................. 25 1.2.4 Znevýhodněné osoby na trhu práce v ČR ............................................................. 27 1.3

Společné, veřejné stravování .................................................................................... 28

1.3.1 Stručný pohled na historii společného stravování ................................................. 28 1.3.2 Definice společného, veřejného stravování ........................................................... 29 1.3.3 Formy společného stravování ............................................................................... 30

ANALYTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 31

2. 2.1

Sociální podnikání v ČR ........................................................................................... 32

2.1.1 Oblasti sociálních podnikŧ v českém prostředí ..................................................... 34 2.1.2 Právní formy sociálních podnikŧ .......................................................................... 35 2.1.3 Zaměstnanci sociálních podnikŧ – cílové skupiny................................................ 37 2.2

Podmínky sociálního podnikání ve společném, veřejném stravování ...................... 38

2.2.1 Analýza podmínek v ČR ....................................................................................... 39

2.2.2 Analýza podmínek v Rakousku ............................................................................ 40 2.2.3 Vztah státu k sociální ekonomice v rakouském prostředí ..................................... 43 2.2.4 Rakouské iniciativy podporující sociální podnikání ............................................. 44 2.2.5 Právní formy sociálních podnikŧ ve veřejném stravování .................................... 46 2.3

Popis vybraných sociálních podnikŧ v gastronomii ................................................. 47

2.3.1 Ethnocatering – Praha ........................................................................................... 47 2.3.2 Kavárna PředMěstí – Šumperk ............................................................................. 49 2.3.3 Catering MAX, GmbH - Vídeň ............................................................................. 51 2.3.4 SÖB Michl´s Café Restaurant - Vídeň .................................................................. 53 2.3.5 INIGO Restaurant - Vídeň .................................................................................... 54 2.4

Zdroje financování .................................................................................................... 55

2.5

Shrnutí výsledkŧ, odpovědi na hypotézy .................................................................. 58

3.

NÁVRHOVÁ ČÁST ................................................................................................... 66

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 68 POUŢITÉ ZDROJE ............................................................................................................. 70

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Principy sociálního (integračního) podniku…………………………………….23 Tab. č. 2: Členění společného stravování………………………………………………….30 Tab. č. 3: Počet a rozmístění sociálních podnikŧ dle regionŧ na základě dotazníkového v roce 2015 vytvořené organizací „P3“……………………………………………33 Tab. č. 4: Nejčastější oblasti sociálních podnikŧ v českém prostředí……………………..35 Tab. č. 5: Výčet moţných právních forem sociálních podnikŧ v ČR……………………..35 Tab. č. 6: Nejčastěji zaměstnávané cílové skupiny sociálních podnikŧ v ČR…………….38 Tab. č. 7: Dotace kavárny PředMěstí za rok 2013 -2014………………………………….50 Tab. č. 8: Systém zaměstnávání tranzitních pracovníkŧ v Rakousku……………………..62 Tab. č. 9: Znevýhodnění na trhu práce – zaměstnanci jednotlivých podnikŧ……………..63 Tab. č. 10: Zdroje financování Cateringu MAX, Michl´s Café Restaurant a INIGO Restaurant……………………………….…………………………………64

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Právní formy sociálních podnikŧ……………………………………………….37 Graf č. 2: Celkový počet sociálních podnikŧ ve zkoumaných státech (únor 2016)……….58 Graf č. 3: Procentuální vyjádření sociálních podnikŧ v oboru pohostinství a gastronomie v ČR………………………………………………………………………………………..59 Graf č. 4: Procentuální vyjádření sociálních podnikŧ v Rakousku v oboru pohostinství a stravování………………………………………………………………………………….59 Graf č. 5: Počet sociálních podnikŧ v gastronomii v Rakousku a ČR…………………….60 Graf č. 6: Počet zaměstnaných cílových skupin osob……………………………………..61 Graf č. 7: Cílové skupiny osob vybraných podnikŧ……………………………………….62

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: Společnost jako veřejný sektor (stát), soukromý sektor (trh) a sociální ekonomika (třetí sektor)………………………………………………………………………………..15 Obr. č. 2: Cíle sociálních podnikŧ v Rakousku……………………………………………26 Obr. č. 3: Mapa sociálních podnikŧ v ČR (2015)…………………………………………33

POUŢITÉ ZKRATKY AMS

Arbeitmarktservice – rakouský úřad práce

GmbH

(Gesellschaft mit beschränkter Haftung) společnost s ručením omezeným v německy mluvících zemích

HACCP

Hazard Analysis and Critical Control Point – Systém kritických kontrolních bodŧ, resp. znalostní systémy určující místa s největší pravděpodobností kontaminace potravin.

HDP

hrubý domácí produkt

Mag.

akademický titul magistr, v našich podmínkách se uţívá zkratka Mgr.

P3

People, Planet, Profit, o.p.s. – organizace zabývající se sociálním podnikáním Spol. s r.o.

ÚP

Úřad práce

společnost s ručením omezeným

Úvod „Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“ Tomáš Baťa (1876-1932) V diplomové práci na téma Sociální podnikání v Rakousku a ČR je popsáno, zanalyzováno a následně porovnáno sociální podnikání v gastronomii v daných rozdílných ekonomikáchstátech. Sociální podnikání u nás patří relativně mezi nové zpŧsoby podnikání. Snaha autora je tedy prozkoumat sociální podnikání ve veřejném, společném stravování v obou zemích a nalézt zásadní rozdíly. Dŧvodŧ pro výběr daného tématu práce je hned několik a jsou rŧznorodé. Prvním je pohled na jiný zpŧsob podnikání, který není v České republice zatím do jisté míry prozkoumaný a plně funkční. Vzhledem ke studovanému oboru Management hotelnictví a lázeňství na Vysoké škole hotelové, vznikl předpoklad pro zaloţení sociálního podniku a to ve veřejném stravování, resp. v gastronomii. Dŧsledkem je získání dalších podstatných informací a poznatkŧ na ekonomické, environmentální a společensko-sociální sféře v oblasti podnikání. Druhým dŧvodem je úzký vztah a souvislost s Rakouskou republikou, která je potencionálním místem pro moţné budoucí podnikání. Posledním, obecnějším motivem je jakási vlastní iniciativa, či poslání nést společensko-sociální odpovědnost v podnikatelském konkurenceschopném prostředí. Zjednodušeně podpořit podnikatelskou činnost v oblasti sociální ekonomiky, resp. v sociálním podnikání ve stravovacím odvětví. Sociální podnikání je na vzestupu a to především díky tomu, ţe se dostává stále více do podvědomí odborné i neodborné veřejnosti. Především se jedná o jedince, kteří ze svého vlastního podnětu svým podnikatelským přístupem, znalostmi a s hospodářskými, sociálními a ekologickými cíli podporují a mají značný vliv na prospěch společnosti, která to vyţaduje.

11

Cílem je provést analýzu sociálního podnikání v Rakousku a v České republice v oblasti společného, veřejného stravování. Pro komparaci byly vybrány dva podniky v ČR. Prvním je Ethnocatering v Praze a druhým sociálním podnikem je kavárna PředMěstí v Šumperku. Další tři sociální podniky byly vybrány ve Vídni (Catering MAX, Michl´s Café Restaurant a

INIGO

Restaurant).

Po prozkoumání jednotlivých sociálních

podnikŧ

byly

pro komparaci vybrány následující znaky. Na jaké cílové skupiny lidí se podniky zaměřují, jaké jsou zdroje financování v gastronomii, jaké produkty a sluţby podniky nabízí a jaké právní formy mŧţe vyuţít. Dílčím cílem bylo analyzovat vztah státu k sociální ekonomice v Rakousku a podmínky pro sociální podnikání ve stravovacím odvětví. Dále pak popis rakouských iniciativ podporující sociální podnikání. Pro splnění cílŧ a hypotéz diplomové práce byly zvoleny metody kvalitativního výzkumu formou osobních rozhovorŧ, zaloţené na indukci, dedukci a také analýze a deskripci veřejně dostupných dokumentŧ a dat. Významným přínosem pro vznik práce byl terénní výzkum ve Vídni, jako jedna z hlavních výzkumných metod, kde byly získány cenné informace a data o sociálních podnicích, situovaných v oboru gastronomie. Dále potom osobní rozhovory s pracovníky organizace Arbeitplus, zastřešující sociální podniky v Rakousku s p. Mag.ª Schifteh Hashemi, koordinátorkou organizace a Mag. Phillip Hammer, vědeckým odborníkem pro sociální podnikání v Rakousku. Pro potřeby výzkumy jsou stanoveny tyto hypotézy: Hypotéza č. 1: České sociální podnikání v gastronomii nemá finanční podporu ze strany státu jako je tomu v Rakousku. Hypotéza č. 2: Sociální podniky ve veřejném, společném stravování jsou v Rakousku podporovány pracovními úřady, jako zdroje veřejného financování. Teoretická část práce definuje sociální ekonomiku, její vznik, historii a současnost v České republice. Dále potom sociální ekonomiku v Rakousku. Nezbytné je seznámit se s pojmem sociální podnikání a sociální podnik v obou zemích. Vzhledem k podstatě řešení výzkumu v praktické části, která se zaobírá především sociálním podnikání v pohostinství, je nutné vymezit pojem veřejné, společné stravování a jejich formy. V praktické části poukazuje autor na výsledky ze studie v oblasti sociálního podnikání v ČR s porovnáním s rakouským sociálním podnikáním. Na začátku kapitoly 2.1, seznamuje autor čtenáře s obecným přehledem o sociálním podnikání v České republice. 12

Jsou uvedeny moţné právní formy, oblasti v podnikání a také cílové skupiny osob, které sociální podnikatel v ČR zaměstnává. Dalším předmětem analýzy jsou podmínky pro sociální podnikání v gastronomii v obou zmíněných státech, kde pro porovnání jsou vybrány dva tuzemské podniky (Ethnocatering v Praze a kavárna PředMěstí v Šumperku) a tři sociální podniky ve Vídni (Catering MAX, Michl´s Café Restaurant a INIGO Restaurant). Výsledkem jsou komparace sociálních podnikŧ a odpovědí, vč. verifikace na zvolené hypotézy.

13

1.

TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST

První část práce pojednává o sociální ekonomice, sociálním podnikání. Cílem je provést rešerši odborné literatury a obeznámit čtenáře se základními pojmy vztahující se k danému tématu závěrečné práce. Jedná se o definici sociální ekonomiky, její historii a současnost v České republice a Rakousku. Další podkapitolou je sociální podnikání v Evropské unii, ČR a Rakousku, jejich legislativa a instituce, které jsou s touto formou podnikání úzce spjaty. V poslední podkapitole této části je popsáno veřejné, společné stravování a jeho formy, které jsou podkladem pro vznik praktické části.

1.1

Sociální ekonomika

Ekonomika státu jako taková, nedokáţe vţdy vyřešit jisté problémy, které jsou však její součástí. V našem případě se jedná zejména o nezaměstnanost či vyloučení některých jedincŧ nebo i skupin populace na okraj společnosti, a to především z trhu práce. Podle Dohnalové et al. (2012) sociální ekonomika (téţ nazývaná třetí sektor, viz obr. 1), zdŧrazňuje především ekonomický, místní, environmentální a sociální význam činitelŧ, které prezentují alternativu vŧči veřejnému sektoru a trhu v dané ekonomice. Stěţejní pro daný přístup je demokratický styl řízení, spoluúčast a snaha soustředit se na zájmy a potřeby obyvatel. Z toho tedy vyplývá, ţe se sociální ekonomika soustřeďuje na osoby ze znevýhodněných sociálních skupin, u kterých ve většině případŧ tato skutečnost vznikla nedobrovolnou činností (matky samoţivitelky, zdravotně postiţení, etnické menšiny, dlouhodobě nezaměstnaní apod.).

14

Obrázek 1: Společnost jako veřejný sektor (stát), soukromý sektor (trh) a sociální ekonomika (třetí sektor).

Zdroj: Dohnalová, 2006, s. 14 Luca Jahier, předseda skupiny Rŧzné zájmy z Evropského hospodářského a sociálního výboru definuje sociální ekonomiku jako odvětví, jeţ podstatným rozsahem přispívá ke zvyšování zaměstnanosti, udrţitelnému rozvoji a spravedlivější rozdělování příjmŧ a bohatství. Jde o sektor, který umoţňuje kombinovat rentabilitu se sociálním začleňováním a demokratickými systémy správy. V soukromém i veřejném sektoru navazuje na potřeby společnosti. Dále konstatuje, ţe na evropské úrovni stále více sílí uznání jejího významu a mnohem lépe čelí hospodářské krizi neţ ostatní odvětví (Monzón, Chaves, 2008). Noya a Clarence (2007, In Dohnalová, 2012) rozdělují sociální ekonomiku do dvou základních přístupŧ: 

právně-institucionální – identifikuje právní formy subjektŧ sociální ekonomiky (druţstva, vzájemné společnosti, asociace a nadace), specifikovány v dokumentech Evropské komise, k nimţ se přidávají samozřejmě i sociální podniky dle legislativy jednotlivých státŧ;



normativní přístup – typické je propojení ekonomické činnosti se sociálními a environmentálními cíli, postupy a metody, které mají sociální přínos.

Vznik problémŧ na rozhraní 21. století vyţaduje nutná řešení, či opatření. Negativní dŧsledky ekonomické globalizace, kde místní veřejná správa hledá protiváhu v posilování flexibility malých a středních podnikŧ. Dále sem patří stárnutí obyvatelstva, nárŧst četnosti jiţ zmiňovaných znevýhodněných skupin a jejich začleňování se do společnosti (Jurčík, 15

Mravcová, 2009). Stěţejní úlohou pro vyřešení problémŧ je nezaměstnanost, zvyšující se majetkové rozdíly ve společnosti, chudoba, příliv migrantŧ, prolínání kultur a etnických menšin. Z pohledu podstaty skutečností v České republice je na místě, aby se sociální ekonomika co moţná nejefektivněji s těmito problémy potýkala, přijímala nová řešení, přístupy a spravující instituce. Podobný pohled na sociální ekonomiku se specifickými rysy uvádí Defourny a Nyssens (2010), ţe jejím cílem je však přinést podporu k pochopení úlohy mezi aktéry a podnikatelskými subjekty se zaměřením na jeden konkrétní bod zkoumání, jejímţ dŧleţitým hráčem je sociální podnik. Jak bude dále popsáno v kapitole 1.2, sociální podniky a jejich činnost jsou stále nejednoznačně definovány a jsou heterogenní. Přesto, ţe má sociální ekonomika respektive sociální podnikání dvě funkce, které se nezdají být zvláštními, je podstatné se v diskusi o nich zmínit. Za prvé, neodpovídá úhlednému vymezení organizační kategorie, neboť právě leţí na křiţovatce dvou oblastí, které jsou běţně a zřetelně oddělené a často proti sobě: oblast trhu a občanské společnosti. Takovéto kříţení dvou zcela rozdílných oblastí nabízí potenciál pro specifické a originální příspěvky k diskusi o alternativní ekonomice a systémŧ, podnikatelské činnosti, uvaţujeme-li, ţe toto propojení je synonymem pro inovace a nekonvenční myšlení, coţ je jeden z cílŧ této práce prokázat. Druhým rysem sociální ekonomiky a sociálních podnikŧ jsou jejich předpokládaná soudrţnost a solidárnost, alespoň teoreticky, mezi vnitřním fungováním a vnější projevem podnikatelské činnosti. Jinými slovy, nové společenské řešení, které sociální podniky nabízejí prostřednictvím svých produktŧ a sluţeb. Přes jejich rozmanitost (obory v zemědělství, prŧmyslu, zdravotnictví aţ po sluţby, veřejné stravování, pohostinství a ubytování aj.) a jejich zřejmých omezení (finanční zdroje, kvalifikovanost pracovníkŧ, omezená legislativa) je zde tedy doporučení, ţe sociální podniky mohou nabídnout alespoň dva specifické rysy jako alternativní řešení v ekonomice v určité oblasti. Pro shrnutí je podstatné pochopení potenciálu „zkříţení“ jiţ zmiňovaných oblastí, tj. kombinace odlišných institucionálních vzorŧ, k restrukturalizaci ekonomických systémŧ. Za další, neboť poukazují na souvislost mezi fungováním uvnitř organizace na společenské chování, s cílem projevit budování alternativní ekonomiky pomocí zapojení těmito dvěma dimenzemi (Huybrechts, In Zademach, 2013). Sociální ekonomika neřeší pouze kvantitativní otázky (mnoţství lidí pracujících v třetím sektoru, velikost a zaměření podnikŧ), ale i kvalitativní záleţitosti, které se týkají 16

vymezení kompetencí, materiálních a finančních zdrojŧ. V posledních letech se stává vzhledem ke svému potenciálu neustále narŧstajícím předmětem zájmu. Na vytváření konceptu o sociální ekonomice se podílí mnoho evropských organizací a institucí. Jejich úsilí spočívá v propojení empirického výzkumu, cílŧ a naplnění očekávání, která byla do něj vloţena. Příkladem jsou Evropská komise, OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), Evropský ekonomický a sociální výbor, Evropská výzkumná společnost EMES a jiţ zmíněné Mezinárodní centrum výzkumu a informací o veřejné, sociální ekonomice a druţstvech CIRIEC aj. Pro vznik práce nejsou tyto organizace stěţejní, a proto jim není dále věnována větší pozornost.

1.1.1 Vznik, historie a současnost sociální ekonomiky v ČR Empirické zakotvení sociální ekonomiky a sociálního podnikání není v České republice tak významné oproti jiným státŧm jako je Francie, Norsko, Německo, Anglie, Belgie, USA aj. V těchto hospodářsky, ekonomicky a politicky vyspělých zemích je sociální ekonomika vědním oborem na úrovni bádání a zkoumání ve prospěch soukromého i státního sektoru, ale především společnosti a udrţitelného rozvoje. Dohnalová, Prŧša et al. (2011) spojují sociální ekonomiku v naší zemi s pojmem solidarita, sdruţování a vytváření druţstevního společenství. Tomeš (2011) rozděluje solidaritu, vzájemnou podporu jako sociální politiku do dvou směrŧ. Na fakultativní, která je spojována se sociální ekonomikou a na obligatorní – oktrojovanou státní mocí, zjednodušeně organizovaná státem na obranu sociální rovnováhy pomocí dŧchodových pojištění apod. Dále pak zmiňuje ekonomické problémy, jejichţ sociální ochrana jedněm znamená daňovou zátěţ pro druhé. Aby stát nebyl kritizován pro svoji štědrost, je na místě alternativa v podobě sociálního podnikání, které by mohlo potencionálně zlehčit daňovou zátěţ pro ekonomicky činné obyvatelstvo pomocí sniţování nezaměstnanosti. O historii a patrně i formulaci přechodŧ a změn v sociální sféře píše Hunčová (2010). V 80. letech 20. století Československý sociální stát a jeho byrokratická administrativa selhává, protoţe neunese rostoucí náklady na provoz a funkce. Řešením bylo posilování samoregulačních principŧ trhu. Respektive obnovení drobného podnikání, kde rozpočtová sféra veřejné správy dostala moţnost podnikat v rámci své vedlejší ekonomické činnosti, za které samozřejmě získala finanční zdroje. Příkladem je i uvedená přidruţená výroba. Zaváděla

ji

zemědělská

druţstva

v podobě

zpracování

zemědělských

surovin, 17

dřevovýroby,

kovovýroby,

textilní

výroby

apod.,

kde

měla

lokální

charakter

při respektování zásad ochrany ţivotního prostředí s potřebou vyuţití dostupných zdrojŧ za účelem uspokojení potřeb místního obyvatelstva. Mimo výše uvedené samoregulační principy trhu následovala snaha po racionalizaci a zefektivnění veřejné správy, jejímţ cílem bylo omezit státem poskytovanou sociální péči a aktivně zapojit obyvatelstvo a jejich společenstva do systému participativního státu. Pestoff (2009) tento pojem chápe jako přepnutí sociálního státu na sociální mix. Součástí je restrukturalizace byrokratické veřejné správy a státem garantovaných solidárních systémŧ. Pro rozsáhlost změn se jedná o proces transformace. U nás tento proces proběhl koncem roku 1989 a to v podobě přeměny centrálně plánované ekonomiky na ekonomu trţní. Dále potom zásadní posun v problematice kapitálových trhŧ, liberalizaci zahraničního obchodu, deetatizace státních podnikŧ, respektive privatizace a následná restrukturalizace svými novými vlastníky (Mlčoch et al., 2000). Podstatné je tedy zmínit dva přechody, které se mohly stát alarmujícími pro vznik sociálního podnikání (Hunčová, 2010): 

přechod od plně centrálně poskytované k převáţně decentralizované péči o veřejné sociální blaho (jako decentralizace moci a funkcí státu, včetně odstátnění poskytovatelŧ veřejných sluţeb);



přechod od poskytování sociálního blaha v rámci nucené solidarity ke státní garanci či podpoře poskytování a provozování sociální péče, sociálního podnikání, s cílem vytvoření sociálního mixu – posilování propojení institutu sociálních podpor a institutu práce.

Dalším zlomovým bodem u nás bylo konání mezinárodní konference na téma „Šíření sociální ekonomiky“ v Praze roku 2002. Česká republika se tak stala první postkomunistickou zemí zabývající se tímto tématem. Odborníci a vláda ČR se zabývali myšlenkami trvalého rozvoje, sociální soudrţnosti, rozvoje podnikání a nástrojŧ jejich financování, vytváření zaměstnanosti, sociálním dialogem a modernizaci sociální ekonomiky. Výsledkem jednání bylo přijetí deklarace na podporu vytvoření vhodného společenského rámce v ČR i v dalších zemích střední a východní Evropy. Zástupci druţstev, vzájemných společností, sociálních podnikŧ, asociací a nadací z více neţ třiceti zemí se shodli, ţe Evropa musí vytvořit model zaloţený na hlubokém respektování člověka, svobodném podnikání a solidaritě mezi generacemi. Tyto subjekty sociální ekonomiky jsou významnými prvky modelu vyváţenosti mezi konkurenceschopností a solidaritou. Mají tedy své místo a roli a je zapotřebí umoţnit jejich rozvoj. I přes veškerou 18

snahu sociální ekonomika nemá formální definici dle platné legislativy. V České republice neexistuje orgán ve veřejné státní správě, který by pojem sociální ekonomiku sjednotil a vydal v platnost (Dohnalová et al., 2009). Přesto však Evropský sociální fond ČR spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí sociální ekononmiku a sociální podnikání podporují. Příkladem mŧţe být operační program Zaměstnanost 2014 – 2020, který pokrývá oblasti podpory zaměstnanosti, sociálního začleňování aj. (Evropský sociální fond, 2014). Příkladem podpory je výzva č. 11 Sociální podnikání pro sociálně vyloučené osoby a 12. výzva Sociální podnikání Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Ovšem termín předkládání ţádostí byl v březnu 2016 ukončen. Příjemci podpory jsou jak fyzické, tak právnické osoby, resp. o podporu mohli zaţádat osoby samostatně výdělečně činné, nestátní neziskové organizace, církevní organizace i obchodní korporace (např. spol. s r.o. aj.). Projekty se liší pouze územním vymezením. Na výzvu s názvem Sociální podnikání pro sociálně vyloučené lokality je připraveno 132 milionŧ Kč z Evropského fondu pro regionální rozvoj a na výzvu č. 12 Sociální podnikání okolo 88 milionŧ Kč. Realizace projektŧ musí být dokončena nejpozději do poloviny roku 2018 (Ministerstvo pro regionální rozvoj, 2012).

1.1.2 Sociální ekonomika v Rakousku Podobně jako v jiných státech EU ani v Rakousku není tento pojem chápán stejně. Některé země mají své pojmy, které jsou však pouze ekvivalentem sociální ekonomiky. V německy mluvících zemích, jako jsou Rakousko a Německo, se uţívá název „Gemeinwirtschaft“ (ekonomika obecného zájmu). Sociální ekonomika je v Rakousku specifikována podobným zpŧsobem, jako je tomu v ČR. Veřejnými orgány, podniky sociální ekonomiky a akademickou a vědeckou obcí je pojem sociální ekonomika podle vytvořené srovnávací analýzy, kde první stupeň znamená velmi nízké uznání a třetí vysokou míru s institucionalizovaným uznáním, zařazen do střední míry uznání (Monzón, Chaves, 2008). Srovnání je v některých aspektech velmi obtíţné pro značnou rozdílnost chápaných a jiţ vytvořených definic, přístupŧ a zaměření. V Rakousku se mŧţeme setkat s pojmem Sozialwirtschaft (volně přeloţeno jako sociální ekonomika). Má však některé náleţitosti, které se liší od většině podobných přístupŧ v Evropě. Je to především nástroj politiky 19

zaměstnanosti, jejímţ nositelem jsou právě sociální podniky, které podporují pracovní integraci cílových skupin obyvatel. Jde zejména o podniky typu WISE (Work Integration Social Enterprise), resp. sociální podniky, které zaměstnávají znevýhodněné osoby, tj. integrační sociální podnik (Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy, 2014). O vývoji sociální ekonomiky v Rakousku, pojednává Bierling-Wagner et al. (2013), kdy podobně jako u nás, v době krize v 80. letech 20. století, dochází k rŧstu nezaměstnanosti a právě sociální ekonomika přichází s řešením nastolené tehdejší problematiky. Lidé, zabývající se sociální ekonomikou v Rakousku, pocházeli ze svépomocných skupin dříve jiţ zaloţených sdruţení se sociálními cíli nebo z iniciativ vykonávané sociálními pracovníky v oblasti trhu práce. Tzv. experimentální politika trhu práce a projekt s názvem „Aktion 8000“, pod záštitou tehdejšího ministra sociálních věcí okolo roku 1981 Alfredem Dallingerem, podporovali nejen vznik těchto iniciativ, ale i zajištění jejich trvalé existence a jsou povaţovány za nejdŧleţitější faktory pro vznik těchto podnikŧ a organizací, dnes známých jako socio-ekonomické podniky. Cílem bylo vytvořit osm tisíc nových pracovních míst pro nezaměstnané osoby na účelných místech, přímo do veřejného nebo neziskového sektoru. Soukromé podniky byly z tohoto programu vyloučeny, protoţe zavedená pracovní místa musela splňovat veřejné a společné zájmy. Sociální ekonomika a zejména sociální (integrační) podniky v Rakousku jsou umístěny v oblasti mezi státem, trhem a samostatné výdělečné činnosti.

1.2

Sociální podnikání a sociální podnik

Třetí sektor lze obecně označit za nestátní neziskové organizace (nadace, nadační fondy, obecně prospěšné organizace, církevní a mezinárodní organizace aj.), sociální podniky a druţstva, charity a dobrovolné organizace. Sociální ekonomika a sociální podnikání je v západní Evropě a USA na rozdíl od ČR velmi obsáhlým tématem, a proto je tato část věnována pouze sociálním integračním podnikŧm. Sektor přitahuje stále větší pozornost lidí a také investorŧ. Činnost a úsilí sociálních podnikatelŧ má významný dopad na hospodářskou a sociální regeneraci. Sociální podnikání nalezlo řešení společenských problémŧ, jako jsou klimatické a demografické změny, nerovnosti a chudoba, nedostatečný přístup k základní zdravotní péči, čistou vodu a energii, masové migrace, mezinárodní terorismus a globální finanční a hospodářské 20

krize. Sociální podniky vidí jako udrţitelné, a proto orientované modely organizací slučují ekonomické, sociální a environmentální cíle (Huybrechts, In Volkmann, 2012).

1.2.1 Definice sociálního podnikání a podniku Podobně jako u tradičního zpŧsobu podnikání a zaloţení podniku je sociální podnik a jeho činnost do jisté míry zaměřen na cíle ekonomicky udrţitelné firmy. Tedy provozuje aktivity, které upokojují potřeby společnosti za účelem generování zisku, nicméně jeho větší část neslouţí k přerozdělování majitelŧm (managementu) nýbrţ k reinvestici do vzdělávání zaměstnancŧ, vybavení, rozvoje a inovace podniku či naplňování obecně prospěšných cílŧ. Podobně jako pojem SE, tak i sociální podnikání nemá stále v českém prostředí specifický právní rámec. Podnikŧ zaměřených na vytváření pracovních míst pro znevýhodněné osoby stále přibývá. Mnoho z nich se hlásí k sociálnímu podnikání, i kdyţ některé z nich mají stanovená svá pravidla a zásady. Od běţných podnikatelŧ se více liší pořadím firemních hodnot neţ právní formou, a právě z těchto dŧvodŧ není pojem sociální podnik dosud chápán jednoznačně. Do roku 2013 český právní řád pojem SE a sociální podnik vŧbec neznal. Lze tedy obecně konstatovat, ţe legislativa a právní řád ČR sociálnímu podnikání nebraní, ale také jej ani nepodporuje. Prvním zlomovým bodem se stalo přijetí zákonné úpravy sociálního druţstva §758-773 v zákoně č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, s účinností od 1. 1. 2014. Tato definice zákona tedy poprvé vymezuje základní znaky sociálního podniku, resp. integračního (Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy, 2014). Dle portálu České sociální podnikání na návrh schválený TESSEA ČR, z. s. (nestátní nezisková organizace, která rozvíjí a zastřešuje sociální podniky v ČR) definuje sociální podnikání jako podnikatelské aktivity prospívající společnosti a ţivotnímu prostředí. Často vytváří pracovní příleţitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním a hraje dŧleţitou roli v místním rozvoji. Cílem podniku je dosahování zisku na stejné úrovni jako zvýšení veřejného prospěchu a zisk je z větší části pouţit pro rozvoj (České sociální podnikání, 2011). EMES vytvořila z řady zahraničních studií ze sociálního a kulturního prostředí a tradic nesporné společné přístupy sociálních podnikŧ (v rŧzné intenzitě) v následujících 21

společných znacích a podmínkách (Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy, 2014): 

téměř vţdy jde o uznání statutu sociální podnik;



podmínkou je registrace sociálních podnikŧ, vţdy je veden transparentní seznam;



u podnikŧ typu WISE se poţaduje zaměstnání znevýhodněných osob alespoň v rozmezí 30 – 33 %;



podpora pracovních míst je časově omezená;



mezi podmínky získání a udrţení statutu je povinnost reportingu podniku;



existuje orgán dohledu nad sociálním podnikem.

U komplexnějších úprav (návrhŧ) jsou navíc zastoupeny: 

rada, která je jmenovaná vládou a garantuje meziresortní návaznosti a koncepční stránku podpory a rozvoje;



hlavním úkolem je koordinace a plánování aktivit k rozvoji podnikŧ na národní úrovni.

V českém prostředí existuje mnoho definic a principŧ, které se téměř shodují. Organizace TESSEA představuje principy integračního sociálního podniku, které znázorňuje tabulka č. 1. Pro jednotnou formu je uvedena definice sociálního podniku, která zní takto: „sociálním podnikem se rozumí subjekt sociálního podnikání, tj. právnická osoba založená dle soukromého práva nebo její součást nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku. Sociální podnik naplňuje veřejně prospěšný cíl, který je formulován v zakládacích dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního“ (Bednáriková, Francová, 2011, s. 16).

22

Tabulka č. 1: Principy sociálního (integračního) podniku

Zdroj: TESSEA, 2014. Dostupné z: http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/socialnipodnikani/principy-a-definice V březnu roku 2016 pořádal Jiří Dienstbier, ministr pro lidská práva, rovné příleţitosti a legislativu, společně s platformou Otevřená společnost mezinárodní seminář o sociálním podnikání. Cílem bylo projednat znaky sociálního podnikání, jejich kontrolu v praxi a význam pro rozvoj. Seminář se konal v souvislosti s předloţením návrhu zákona o sociálním podnikání. Lze tedy konstatovat, ţe chystaný zákon zatím nevyšel v platnost a proto nelze jednoznačně sjednotit definice a náleţitosti sociálního podnikání a sociálních podnikŧ (Vláda ČR, 2016).

1.2.2 Definice sociálního podnikání podle Evropské unie Souhrn znalostí, praxe a zkušeností v jiných státech Evropské unie poukazují právě na spojení dvou zdánlivě protichŧdných směrŧ – ekonomický a sociální. Sociální ekonomika a sociální podnikání dokáţí k řešení nových problémŧ spojit tyto dva motivy –

23

ekonomická racionalita a společensko-sociální cíle. Tedy jít cestou podnikáním za účelem prospěchu společnosti. O počátcích a historii sociálního podnikání v Evropě zmiňuje Borzaga, Defourny (2001), kde uvádí, ţe vznik a následný rozvoj sociálních podnikŧ je v dŧsledku kombinaci více faktorŧ. Některé z nich jsou společné pro většinu zemí Evropské unie, i kdyţ s rŧznou relevancí, zatímco jiné jsou více specifické pro danou zemi. Existuje jasná a všeobecná shoda faktorŧ, které byly zásadními pro vznik sociální podnikŧ ve většině zemí. Na konci roku 1970 došlo k poklesu míry hospodářského rŧstu a s tím později spojenou nezaměstnaností. Zatímco státní příjmy rostly pomaleji neţ v předchozích letech, veřejné výdaje se razantně zvyšovaly, a to v zemích poskytující štědré dotace pro nezaměstnané. Příčinou této krize bylo opatření prostřednictvím reformy dotací zaměstnanosti. Stále rostla neschopnost

tradiční

makroekonomické

politiky

a

zaměstnanosti

ke

sníţení

nezaměstnanosti. Zejména dlouhodobé nezaměstnanosti u znevýhodněných osob s nízkou kvalifikací a se silnou reakcí na tlak poptávky po sociálních sluţbách, které se ukázaly být stále více diferencované s pozorností na kvalitu. Pokles ekonomického rŧstu byl však trvalý jev. Cílem dalších opatření bylo trvale sníţit dopad na poskytování některých sluţeb z veřejného rozpočtu pomocí privatizace a decentralizace. Vznik soukromých podnikŧ v sociální oblasti podpořil rŧst poptávky po sluţbách místními orgány veřejné správy a pro rozsáhlejší škálu nesplněných sluţeb, které se organizace třetího sektoru a to zejména díky sociálnímu podnikání, snaţí uspokojit. Přesun odpovědnosti na místní úřady, které jsou de facto blíţe k potřebám obyvatel v dané lokalitě, má umoţnit lepší přijetí občanských iniciativ a učinit jejich financování třeba i z veřejných či soukromých zdrojŧ více ţivotaschopné. Gidron, Hasenfeld (2012) uvádí v publikaci Social enterprises: an organizational perspective, ţe četný zájem o sociální podnikání a šíření rozmanitých forem sociálních podnikŧ přinesla hospodářská krize v roce 2008. Fiala (2014) konstatuje, ţe prostředí je natolik odlišné, ţe nejsou moţná jednotná legislativní opatření na evropské úrovni a zařazuje sociální podniky do třech konceptŧ: 

v Rakousku a na Slovensku je sociální podnikání povaţované za nástroj podpory zaměstnanosti a integrace, kterou má v kompetenci Ministerstvo práce a sociálních věcí;

24



druhý koncept zmiňuje sociální podniky, které především řeší zapojení či začlenění znevýhodněných osob na trhu práce a je jim ovšem umoţněno i soukromé podnikání;



ve všeobecném podnikatelském rámci, jako je tomu ve Velké Británii nebo třeba v Polsku, lze přijmout statut sociálního podniku, který má sociální cíle a moţnost být integračním, kde o zaměření pečuje strategická sloţka (rada nebo výbor).

.

1.2.3 Sociální podnikání v Rakousku Kulturou, tradicemi, sociálním okolím a takřka společnou historií je Rakousko podobné českému prostředí. A proto vývoj sociálního podnikání je do jisté míry velmi identický. Sociální podnikání respektuje základní znaky sociálních podnikŧ na mezinárodní úrovni. Jde tedy o přístupy sociálních podnikŧ zmiňované v podkapitole 1.2.1. Hlavní poslání je úzce provázáno s nástroji politiky zaměstnanosti, přičemţ se jedná především o sociální podniky integračního typu, resp. WISE. Pro odlišení z hlediska zdrojŧ financování se sociální podniky dělí na tři druhy (Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy, 2014): 

tranzitní – připravuje znevýhodněné osoby na volný trh práce, resp. v sociálním podniku pracují max. 12 měsícŧ;



stabilní – dlouhodobě zaměstnává znevýhodněné osoby (tzv. si vychovává své zaměstnance nebo stálé tzv. klíčové zaměstnance (viz. podkap. 2.2.2);



pracovní školící centra, která mohou být provozována sociálním podnikem.

Jak je znázorněno na obrázku č. 2, sociální podniky sledují tři hlavní cíle, kvŧli kterým se především liší od jiných hospodářských odvětví. Za prvé, vytvoření podniku, který je ekonomicky udrţitelný a poskytuje odborné sluţby v rŧzných oblastech (produkty, sluţby a servis). Za další, se jedná o profesionální sluţby s cílem usnadnit osobní a sociální integritu, která je podporována společností a tím významně přispívá k sociální stabilitě, zaměstnanosti, soudrţnosti a začleňování (podpora sociální soudrţnosti). Posledním cílem je přijmout statut do veřejných a politických institucí, pokud se sám nedokáţe adekvátně reprezentovat a hájit své zájmy. Instituce často rozpoznají, o jaký vliv společenského vývoje se jedná a zahájí nezbytnou diskuzi/proces vytváření veřejného mínění (zapojení, zaujatost).

25

Obrázek 2: Cíle sociálních podniků v Rakousku

Zdroj: vlastní zpracování na základě Meyer 2008 Kromě produkce statkŧ a sluţeb, splňuje sociální ekonomika významné společenské a politické funkce. Implementace výše uvedených cílŧ klade vysoké nároky na správu a řízení subjektŧ sociální ekonomiky, resp. sociálních podnikŧ. Splnění těchto cílŧ je obligátní a ve srovnání s klasickým zpŧsobem podnikání mŧţe jít často aţ o protichŧdné poţadavky. Nejčastější typy sociálních podnikŧ v Rakousku: 

SÖB – „Sozialökonomische Betriebe“ – Sociálně-ekonomický podnik;



GBP

–

„Gemeinnützige

Beschäftigungsprojekte“

–

Neziskové

projekty

zaměstnanosti. Sociálně-ekonomické podniky poskytují komplexní pomoc znevýhodněným osobám na trhu práce po dobu maximálně 12 ti měsícŧ. Jejich financování je zpravidla podporované z politiky zaměstnanosti a jsou v úzké konexi s regionální nebo městskou správou.

Neziskové

sociální

podniky neboli

projekty zaměstnanosti,

disponují

samostatnými právními subjekty. Jejich nejčastějšími formami v Rakousku jsou neziskové společnosti s ručením omezeným a sdruţení. Tyto podniky jsou především spojené s charitami. V některých případech vyuţívají podobně jako sociálně-ekonomické podniky dotace na zaměstnávání. Jejich základním společným znakem je vzdělávání zaměstnancŧ a

26

zapojení se do běţného trhu práce (Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy, 2014). Exner, Kratzwald (2012) uvádí, ţe sociálně-ekonomické podniky v Rakousku, jsou spíše naopak alternativou ke kapitalismu. Vznikly, aby z kapitalistického trhu práce vyčlenily vybraný okruh lidí. Snahou podnikŧ je zaměstnat tyto osoby maximálně na jeden rok, poskytnout jim zázemí a podporu ke znovu začlenění se do běţného trhu práce.

1.2.4 Znevýhodněné osoby na trhu práce v ČR Jedna z hlavních podmínek pro přijetí koncepce integračního sociálního podniku je zaměstnávání znevýhodněných obyvatel na trhu práce. I tento níţe uvedený výčet bude pravděpodobně součástí nového zákona o sociálním podnikání v ČR. Většina sociálních podnikŧ tato kritéria splňují, ovšem nelze určit, do jaké míry musí podnik znevýhodněné osoby zaměstnávat. Někteří autoři uvádí 30-33 %, jiní aţ 50 % osob cílové skupiny z celkového počtu zaměstnancŧ (Vyskočil, 2014). Mezi daný okruh znevýhodněných osob, ať uţ zdravotně či sociálně, neodmyslitelně patří (MPSV, 2014): 

dlouhodobě nezaměstnaní, tedy déle neţ 1 rok vedení v evidenci ÚP;



osoby se zdravotním hendikepem (zákon č. 108/2006 Sb.);



mládeţ a mladí dospělí v obtíţné ţivotní situaci;



oběti domácího násilí a osoby komerčně zneuţívané;



osoby po výkonu trestu;



osoby pečující o osobu blízkou;



osoby se zkušeností se závislostí na návykových látkách;



osoby bez přístřeší;



etnické menšiny;



ostatní nespecifikované osoby, které jsou sociálně vyloučené nebo ohroţené maximálně 3 měsíce před nástupem do výkonu zaměstnání.

27

1.3

Společné, veřejné stravování

Formy a zpŧsoby uspokojování potřeb lidí, závisí na vyspělosti dané společnosti. Zejména po stránce ekonomické, materiální, politické, společenské a duchovní (Mlejnková et al., 2014). Ryglová et al. (2011) uvádí, ţe stravování je jednou ze základních fyziologických potřeb. Tyto potřeby jíst a pít lze uspokojit několika zpŧsoby: 

vlastní produkcí a spotřebou (zemědělství, chov zvířat – následná konzumace produktŧ);



individuálním

nákupem

v obchodě,

kde

je

příprava

pokrmŧ

prováděna

v domácnostech; 

vyuţitím společného (veřejného) stravování v restauracích, školních jídelnách apod.

1.3.1 Stručný pohled na historii společného stravování Podle Ulbricha (2012), pochází první záznamy z městských státŧ v Babylónii, Mezopotámii a Palestině v období okolo 2. tis. př. n. l., kdy docházelo k organizování vojenských, obchodních a diplomatických cest. Ve středomoří, v Asii a na Blízkém východě se rozvíjel cestovní ruch a prvním doloţeným dokumentem se stal zákoník babylonského krále Chammurapiho (18. stol. př. n. l.), který zmiňuje poměry mezi hostinci, cestujícími a ubytovacími stanicemi. Dokument obsahuje nařízení, provozní řády a předpisy. Dbal na odvod daní a trestal neoprávněné zvyšování cen. Ve starověkém Egyptě byly vybudovány tzv. „domy piva“, hostince a veřejné domy pro faraónovy úředníky. Civilizace byla spíše uzavřenější díky otroctví. Aţ antické Řecko a Řím podle Grimmové In Freedman (2008) později významněji přispěly k rozvoji společného stravování. Příkladem je literární dílo Ilias a Odyssea (8. stol. př. n. l.), kde básník Homér ve svém eposu pojednává o oslavách a hostinách. Zmiňuje také o potřebě hromadného ubytování a stravování, které bylo podmíněno Olympijskými hrami ve středověkém Řecku. Pro Římany bylo společné stravování velmi významné a to především při politických a obchodních jednání a také při shromaţďování přátel a rodiny. Na přelomu 4. - 5. stol. n. l., se Římská říše vlivem migrací barbarských kmenŧ dostává do ekonomické, politické a společenské krize. Uběhlo více neţ pŧl tisíciletí, tedy středověk, kdy společné stravování jakoţto rozvinuté odvětví pomalu upadalo. Aţ kolem 12. stol. se změnily podmínky

28

natolik, ţe pŧvodní zařízení nestačila poţadavkŧm a potřebám. Z této příčiny se společné stravování, resp. pohostinství měnilo stále více v ţivnost (Metz et al., 2008). S rozvojem měst, zvýšením úrovně zemědělství, řemesel v období rozvinutého feudalismu se produkty stávají předmětem směny. V 18. a 19. století dochází k prudkému hospodářskému a kulturnímu rozvoji vlivem industrializace. Dŧvodem k významnému rozmachu ve společném hromadném stravování se stalo cestování za prací, vzděláním, kulturou, poznáním a trávením volného času. Také lodní, ţelezniční, silniční a letecká doprava značně přispěla k rozvoji veřejného stravování (Mlejnková et al., 2014, Holub, 2004).

1.3.2 Definice společného, veřejného stravování Jde o organizované stravování, kdy dochází k místnímu a časovému propojení výroby s jejich konečnou spotřebou. Hlavními činnostmi společného stravování jsou hromadná výroba, prodej, distribuce a spotřeba pokrmŧ a nápojŧ pro skupinu lidí, kteří jsou mimo svou domácnost. Ve zjednodušeném konceptu jsou tyto činnosti sloţité především na (Ryglová et al., 2011, Smetana, Krátká, 2009): 

organizaci práce (řízení = management);



personální zajištění (zaměstnanci);



materiální zabezpečení (sklady);



hygienické poţadavky a předpisy (HACCP, vyhlášky a směrnice EU, aj.).

Společné stravování podle L. Mlejnkové et al. (2014) se řadí do samostatné oblasti ekonomických činností, přičemţ mají svŧj specifický, společensko-ekonomický význam. V ekonomické sféře se stravovací spolu s ubytovacími sluţbami podílí na tvorbě HDP svým provozem hotelŧ, restaurací aj. Vytváří pracovní příleţitosti a poskytuje podněty k aktivitě ostatních odvětví, jako je potravinářství, výroba porcelánu, skla, strojírenství a odborného školství. S rostoucí ekonomickou vyspělostí rostou nároky a potřeby obyvatel, kteří vyuţívají jednu z níţe uvedených forem stravování v podkapitole 1.3.3 (tabulka č. 2). Na úrovni společenského vnímání přispívá veřejné stravování ke zvyšování fondu volného času. Vlivem společnosti lze modifikovat skladbu výţivy a jejich hodnot. Nutriční hodnoty se mohou uspokojovat diferencovaně a to např. s ohledem na věk (školní stravování, menzy, domy pro seniory aj.) nebo vzhledem na zdravotní stav strávníkŧ (v nemocnicích, 29

léčebných zařízení aj.) a také z pohledu fyzické, pracovní zátěţe (stravování v podnikových závodech, v armádě apod.). Společné, veřejné stravování, které lze označit za gastronomii, reprezentuje specifickou oblast kultury národa.

1.3.3 Formy společného stravování Společné, veřejné stravování se podle K. Ryglové et al. (2011) rozděluje do dvou forem, které se realizuje jako účelové (uzavřené) a veřejné (restaurační). Tyto formy jsou ovlivněny zejména rozvojem a zaváděním nových technologií a trendŧ v oboru, změnami ve zpŧsobu ţivota obyvatel, jejich kulturou, tradicemi a v neposlední řadě také velikostí dŧchodu obyvatel. Tabulka č. 2 znázorňuje formy vč. rŧzných stravovacích zařízení. Tabulka č. 2: Členění společného stravování

Zdroj: vlastní zpracování Diskutabilní je oblast cateringu a banketních sluţeb. Mlejnková et al. (2014) zařazuje catering do formy účelového stravování. Tento pojem chápe jako dodávku komplexních sluţeb, které jsou zadány objednatelem na jím určené místo (školy, firmy, nemocnice, kulturní akce, stravování v dopravě – v ţelezniční, letecké a lodní). Jiný pohled z hlediska formy, uvádí Burešová, Zimáková (2008), kdy pojem catering je shodný s předchozí definicí, ovšem je tato sluţba spojená především s obchodní činností gastronomických zařízení, které zajišťují stravovací sluţby ve svých odbytových prostorech (hotely, restaurace, cateringové společnosti aj.), nebo i mimo tato střediska. Cateringové a banketní sluţby je moţno zařadit mezi obě formy společného stravování. 30

2.

ANALYTICKÁ ČÁST

Druhá praktická část diplomové práce poukazuje na výsledky získané ze studie v oblasti sociálního podnikání v Rakousku s porovnáním s českým. V kapitole č. 2.1, seznamuje autor čtenáře s obecným přehledem o sociálním podnikání v České republice. Poukazuje na mnoţství, na moţné oblasti v podnikání, na právní formy sociálních podnikŧ a na cílové skupiny pracovníkŧ, které sociální podniky zaměstnávají. Sociální podnikání v Rakousku a ČR je značně obsáhlým tématem a její celkové porovnání by bylo nad síly i časový rozsah autora, a proto se problematika vztahuje k oblasti gastronomie. Následují analýzy podmínek sociálních podnikŧ ve veřejném, společném stravování, resp. v gastronomii. Pro porovnání sociálních podnikŧ v gastronomii byly vybrány dva podniky z ČR (Ethnocatering v Praze a kavárna PředMěstí v Šumperku) a tři sociálně ekonomické podniky ve Vídni (INIGO Restaurant, Michl´s Café Restaurant a Catering MAX). Mezi porovnávací znaky patří zdroje financování v gastronomii, cílové skupiny osob, produkty a sluţby a právní formy sociálních podnikŧ. Výsledkem je komparace sociálních podnikŧ a odpovědí, vč. verifikace zvolených hypotéz. Cílem je provést analýzu sociálního podnikání v Rakousku a v České republice v oblasti společného, veřejného stravování a to pomocí komparací vybraných sociálních podnikŧ. Dílčím cílem bylo analyzovat vztah státu k sociální ekonomice v Rakousku a podmínky pro sociální podnikání v gastronomii. Dále pak charakteristika rakouských iniciativ podporující sociální podnikání. Pro zkoumání oblasti sociálního podnikání byly zvoleny metody kvalitativního výzkumu formou osobních rozhovorŧ (interview) a terénního výzkumu zaloţené na analýze, dedukci, indukci a deskripci informací. Významným přínosem pro vznik práce byl osobní rozhovor s pracovníky organizace Arbeitplus, zastřešující sociální podniky a se zaměstnanci vybraných sociálních podnikŧ v Rakousku. Dále pak studie dostupných dokumentŧ a dat v podobě Národních reportŧ vytvořené Evropskou komisí a představiteli sociální ekonomiky v Rakousku. Vytyčení hypotéz: Hypotéza č. 1: České sociální podnikání v gastronomii nemá finanční podporu ze strany státu jako je tomu v Rakousku.

31

Hypotéza č. 2: Sociální podniky ve veřejném, společném stravování jsou v Rakousku podporovány pracovními úřady, jako zdroje veřejného financování. Terénní výzkum byl realizován v rakouské metropoli. Vídeň je podle společnosti Mercer ve zprávě Quality of Living z února 2016 z 230 hlavních světových měst na prvním ţebříčku co se týče kvality ţivota ve městech. Společnost pomocí 39 kritérií analyzovala míru kvality v rŧzných odvětvích. Řadí sem ekonomické, politické, sociální a environmentální aspekty. Kromě toho také úroveň zdravotnictví, školství, dopravy, kriminality, ţivotního prostředí, bydlení, kulturního prostředí a ostatních veřejných sluţeb. Dále je uvedeno, ţe Rakousko má velmi nízkou míru zločinnosti, vymáhání práva je efektivní, společenské, politické a sociální podmínky jsou stabilní (Mercer, ©2016).

2.1

Sociální podnikání v ČR

Na základě veřejně dostupných dokumentŧ, dat a internetových zdrojŧ, je v této podkapitole shrnuto sociální podnikání v České republice. Tato část seznamuje čtenáře pouze se základními údaji o sociálním podnikání v ČR, aby bylo docíleno celkového pohledu a uvědomění si, jak je sociální podnikání v českém prostředí situované a vnímané ze strany státu, organizací a sociálních podnikatelŧ. Je vycházeno ze sekundární analýzy z dotazníkového šetření provedené v roce 2015 obecně prospěšnou společností P3 People, Planet, Profit, dále jen „P3“. Tato organizace dále zaloţila a spravuje internetové stránky „ceske-socialni-podnikani.cz“, ze kterých jsou tyto informace čerpány a které slouţí jako jediný existující přehled sociálních podnikŧ u nás. V době vyhodnocování dotazníkŧ bylo v ČR 213 podnikŧ, které se hlásí ke společným cílŧm sociálního podnikání. O necelý rok později přibylo dalších 12 podnikŧ. Dotazník byl proveden formou telefonického rozhovoru u 151 sociálních podnikatelŧ. Ostatní nebyli ochotní podat informace nebo nebyli k zastiţení. Obrázek č. 3 znázorňuje slepou mapu s počtem všech sociálních podnikŧ v ČR na začátku července roku 2015. Nejvíce sociálních podnikŧ se nachází v Praze s počtem 47, v oblasti Jihomoravského kraje je 24 podnikŧ a v Středočeském a Ústeckém kraji po 19-ti podnicích (P3, 2015).

32

Obrázek č. 3: Mapa sociálních podniků v ČR (2015)

Zdroj: P3, 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf Níţe v tabulce č. 3 je znázorněn počet sociálních podnikŧ a rozmístění dle krajŧ vč. Prahy. Studie tedy vychází ze 151 respondentŧ, kde odpovědělo 33 praţských sociálních podnikŧ (22 %), z Jihomoravského a Ústeckého kraje po 17 podnicích (11 %), ze Středočeského kraje spolupracovalo 15 sociálních podnikatelŧ atd. Procenta uvedená v tabulce jsou zaokrouhlena na celá čísla, proto jejich součet neodpovídá sta procentŧm (P3, 2015). Tabulka č. 3: Počet a rozmístění sociálních podniků dle regionů na základě dotazníkového šetření v roce 2015 vytvořené organizací „P3“ Kraj

Počet

Procenta

Hlavní město Praha

33

22 %

Ústecký kraj

17

11 %

Jihomoravský kraj

17

11 %

Středočeský kraj

15

10 %

Zlínský kraj

11

7%

Olomoucký kraj

11

7%

Moravskoslezský kraj

11

7%

Plzeňský kraj

7

5%

Jihočeský kraj

8

5%

Královehradecký kraj

8

5%

Pardubický kraj

6

4%

33

Vysočina

3

2%

Karlovarský kraj

2

1%

Liberecký kraj

2

1%

Celkem

151

Zdroj: P3, 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf

2.1.1 Oblasti sociálních podniků v českém prostředí V českém prostředí se mŧţeme setkat s několika rozdílnými odvětvími v sociálním podnikání. V následujících bodech jsou vyjmenovány některé z více neţ třiceti oblastí, ve kterých sociální podnikatelé vykonávají svou činnost. Jedná se zejména o (České sociální podnikání, 2016): 

bezpečnost, ochranu osob a majetku;



dopravu – dopravní prostředky a náhradní díly;



elektroniku – výroba a prodej;



finanční sluţby;



informační technologie;



kulturní management a sluţby;



pohostinství a ubytování;



potravinářskou výrobu a prodej;



stavebnictví;



textilní výrobu;



vzdělávání, rekvalifikace;



zahradnické sluţby;



zdravotnickou výrobu a sluţby aj.

U dotazovaných podnikŧ, byla zjišťována jejich oblast podnikání a zaměření. Tabulka č. 4 znázorňuje pět nejčastějších odvětví sociálních podnikŧ. Na prvním ţebříčku byla oblast zahradnických sluţeb, úpravy zeleně, úklidových prací a údrţby nemovitostí s počtem 36 podnikŧ, tedy necelá ¼ všech zkoumaných podnikŧ. Další oblast s 30-ti podniky (20 %) se 34

nachází v ostatních sluţbách. Na třetím místě byl obecný prodej s 27 (18 %) odpověďmi. Čtvrté a páté místo obsadila oblast pohostinství a ubytování a potravinářská výroba s 23 podniky (15 %). Tabulka č. 4: Nejčastější oblasti sociálních podniků v českém prostředí Hlavní oblasti činností sociálních podniků Zahradnické sluţby, úprava zeleně, údrţba nemovitostí a úklidové práce Ostatní sluţby Obecný prodej Pohostinství a ubytování Potravinářská výroba

Počet absolutně

Počet v procentech

36

24 %

30 27 23 23

20 % 18 % 15 % 15 %

Zdroj: P3, 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf

2.1.2 Právní formy sociálních podniků Stejně jako v Rakousku jsou sociální podniky v ČR soukromými subjekty. Zakládající osoba (y) se podle právní formy stanou fyzickou nebo právnickou osobou. Níţe v tabulce č. 5 jsou uvedeny moţné právní formy sociálních podnikŧ na území České republiky. Mezi hlavní cíle práce nejsou podrobné definice kapitálových společností a ostatních právních forem podnikání, proto se tato část zabývá pouze zjednodušeným vymezením předností a nevýhod, které mŧţe sociální podnikatel při výběru právní formy shledat. Tabulka č. 5: Výčet možných právních forem sociálních podniků v ČR Právní forma

Výhody

Nevýhody

společnost s ručením omezeným

jednoduchý zpŧsob řízení, lze zaloţit i jen jedním zakladatelem

přísnější formální nároky (notářský zápis), tím i finančně nákladnější zaloţení (oproti tzv. neziskovým formám)

akciová společnost

disponuje větším kapitálem, dŧvěryhodná právní forma pro banky

OSVČ

jednoduché zaloţení, jednoduché rozhodování

vysoký základní kapitál – min. 2.000.000 Kč (nebo 80.000 EUR), finančně nákladnější zaloţení (oproti tzv. neziskovým formám) OSVČ ručí při bankrotu svým majetkem

Poznámky Nejčastější právní forma sociálních podnikŧ v ČR. Mŧţe být zaloţena jen jednou osobou. Svou podstatou je to podnik „pro zaměstnance“, kteří nemohou příliš ovlivnit jeho strategii. Jedná se o netypickou právní formu pro sociální podnik, několik jich ale v ČR existuje. OSVČ mŧţe mít zaměstnance.

35

druţstvo

kolektivní demokratická forma rozhodování – zpravidla jeden člen jeden hlas, otevřené pro neomezený počet spoluvlastníkŧ

některé banky a většina právníkŧ má s druţstvy malé zkušenosti, v očích státní správy naopak mívají vyšší kredit

Klíčové jsou vztahy, společné zájmy a vyjasněná očekávání členŧ. Všichni zaměstnanci nemusejí být automaticky členy, členství mŧţe být motivací pro nové zaměstnance. Minimální počet členŧ je 3.

sociální druţstvo

novinka od roku 2014, vycházející vstříc principŧm sociálního podnikání, v zásadě se jedná o druţstvo, které se mŧţe rozhodnout pro „čistou“ formu sociálního podniku

transparentní akceptování principŧ sociálního podniku zatím nemá protiváhu ve výhodách na trhu ani v podpoře státu, právní experti zaujímají rozporné postoje, některé podmínky mohou být pro podnikání překáţkou, chybí zkušenosti

Členy sociálního druţstva jsou zaměstnanci, dobrovolníci a osoby, které mohou být poţivateli dalších výhod členství.

obecně prospěšná společnost

transparentní právní forma s pojistkami proti zneuţití, celý případný zisk se vrací zpět do hlavní činnosti organizace

poměrně sloţitý zpŧsob řízení, pro banky to není dŧvěryhodná právní forma ve spojení s podnikáním

Po 1. 1. 2014 uţ o.p.s. nemŧţou vzniknout. Mohou podnikat jen v rámci vedlejší činnosti. Činnost jiţ zaloţených o.p.s. ale pokračuje.

ústav

zaloţen za účelem provozování společensky nebo hospodářsky uţitečné činnosti, jednodušší komunikace se správní radou neţ v o.p.s.

zatím s touto právní formou není mnoho zkušeností, nákladnost zaloţení

Účinnost od 1. 1. 2014 podle nového občanského zákoníku.

církve a náboţenské společnosti

zázemí

pro banky to není dŧvěryhodná právní forma ve spojení s podnikáním

spolek (bývalé občanské sdruţení)

vedle funkčních místních společenství je to dobrý základ a podhoubí sociálního podniku, pokud se jedná o velké stabilní spolky (o.s.), má podnik dobré zázemí

není vhodný pro podnikání, někteří dárci a finanční instituce neposkytují spolku na podnikání finanční podporu, pro banky to není dŧvěryhodná právní forma podnikání

Mohou podnikat jen v rámci vedlejší činnosti. Jedná se o velmi ojedinělou právní formu pro sociální podnik, několik jich ale v ČR existuje. Spolek mŧţe podnikat pouze v rámci své vedlejší hospodářské činnosti, pokud je její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném vyuţití spolkového majetku.

Zdroj: Francová et al., 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Manual_jak_zalozit_sp_2015.pdf Právní formy sociálních podnikŧ v ČR znázorňuje graf č. 1, ve kterém jsou procentuálně zobrazeny podniky, dle vybrané právní formy. Největší počet podnikŧ v roce 2015 zhruba 48 % jsou společnosti s ručením omezeným. Asi čtvrtina podnikŧ (25 %) je obecně prospěšnou společností. Dále se pak jedná o niţší hodnoty, jako jsou spolky (9 %), OSVČ (7 %), druţstva (6 %) a ostatní právní formy, které jsou podstatně méně zastoupeny (akciové společnosti, církevní právnické osoby aj.).

36

Graf č. 1: Právní formy sociálních podniků

Právní formy sociálních podniků spol. s r.o.

o.p.s.

spolek

6%

OSVČ

družstvo

ostatní

5%

7% 9%

48%

25%

Zdroj: vlastní zpracování dle P3, 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf

2.1.3 Zaměstnanci sociálních podniků – cílové skupiny Jedna z hlavních podmínek integračních sociálních podnikŧ je zaměstnávat osoby, které jsou nějakým zpŧsobem znevýhodněné na trhu práce (viz 1.2.4). Mluvíme tedy o cílových skupinách lidí, které je nezbytností alespoň z 30 % všech pracovníkŧ zaměstnat. V ČR jsou osoby se zdravotním postiţením nejčastější zaměstnávanou cílovou skupinou. Podle dotazníkového šetření provedené „P3“ v roce 2015 (viz 2.1) ze 151 dotazovaných podnikŧ je tomu tak v 64 %. Tabulka č. 6 poukazovat na cílové skupiny osob, které podniky zaměstnávají vč. absolutního počtu podnikŧ a také vyjádření v procentech. Sociální podniky často zaměstnávají více cílových skupin najednou, proto celkový počet podnikŧ přesahuje hodnotu respondentŧ (P3, 2015).

37

Tabulka č. 6: Nejčastěji zaměstnávané cílové skupiny sociálních podniků v ČR Cílové skupiny

Počet sociálních podniků

Vyjádření v procentech

Zdravotně postiţení

96

64 %

Dlouhodobě nezaměstnaní

57

38 %

Imigranti, azylanti, osoby

26

17 %

24

16 %

Etnické menšiny

22

15 %

Lidé pečující o rodinné

21

14 %

14

9%

11

7%

nad 50 let Mládeţ a mladí dospělí v obtíţné ţivotní situaci

příslušníky Lidé bez přístřeší a po výkonu trestu Lidé se závislostmi

Zdroj: P3, 2015. Dostupné z: http://www.ceske-socialnipodnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf

Další skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní s 38 %. Imigranti, azylanti a osoby ve věku nad 50 let jsou zařazeni do společné skupiny s počtem 26 podnikŧ. 16 % podnikŧ zaměstnává mládeţ a mladé dospělé v obtíţné ţivotní situaci. O procento méně je tomu u etnických menšin (15 %). Lidé pečující o rodinné příslušníky jsou zaměstnáni ve 21 podnicích.

2.2

Podmínky sociálního podnikání ve společném, veřejném stravování

Kaţdý občan ČR má právo zaloţit sociální podnik. Stěţejní je splnění cílŧ, náleţitostí, principŧ a přístupŧ (viz podkap. 1.2.1) sociálního podnikání/podniku, které se liší od klasického podnikání a také výběru vhodné právní formy. V následujících podkapitolách jsou shrnuty a vymezeny podmínky integračních sociálních podnikŧ v gastronomii, jako jeden z hlavních cílŧ práce. O výsledcích komparace vybraných

38

sociálních podnikŧ ve veřejném, společném stravování, resp. v gastronomii mezi vybranými podniky v ČR a v Rakousku informuje podkapitola 2.5.

2.2.1 Analýza podmínek v ČR Na českém území je prozatím 39 sociálních podnikŧ v oblasti pohostinství a gastronomie. Jejich zaměření je zejména na kavárenství, ovšem je moţno nalézt i zástupce restaurací a cateringových společností. Nejvíce sociální podnikŧ v pohostinství s počtem 8 podnikŧ je na území hlavního města Prahy. Jsou zde zastoupeny převáţně kavárny a catering. Z pohledu podnikatele zakládajícího sociální podnik je podstatné učinit několik základních krokŧ. Vzhledem k faktu, ţe pojem sociální podnik a sociální podnikání není prozatím definováno ţádným právním předpisem, je obligatorní drţet se principŧ a cílŧ, které je nutné uvést i v zakládajících dokumentech nově vzniklého podniku. Zvolením právní formy ať uţ spolku, sociálního druţstva nebo společnosti s ručením omezeným aj. je volbou kaţdého podnikatele. Musí mít ovšem v některých případech jako je tomu u spol. s r. o. dostatek prostředkŧ. Nejen odborná, veřejná společnost a sociální podnikatelé, ale i česká ministerstva se zajímají o sociální ekonomiku a sociální podnikání a vidí potřebu vytvořit jednotné definice v právním prostředí. Ministr pro lidská práva, rovné příleţitosti a legislativu spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí předloţili vládě věcný návrh zákona o sociálním podnikání. Zákon nebude vytvářet novou právní formu pro sociální podniky. Pouze stanoví principy, které bude muset respektovat a plnit právnická nebo fyzická osoba, která si zvolí status sociálního podniku, resp. integračního sociálního podniku. Jaké výhody sociálním podnikŧm zákon přidělí, není doposud jasné. V úvodu věcného zákona je uvedeno, ţe v současné době panuje značná nejednotnost v pojetí sociálního podnikání v ČR, kdy si orgány státní správy stanoví své definice sociálních podnikŧ. V některých případech potom dochází ke komplikacím ohledně podpory, která je zaměřena na tyto sociální podniky. A tak sociální podnikání nedosahuje potřebného účelu a smyslu, není ani zajištěn synergický efekt jednotlivých podpor, tedy efekt společného pŧsobení se stává omezeným. Jednoznačné vytvoření právního prostředí přispěje k rozvoji české sociální ekonomiky a právní regulace podnikŧ a následné zakotvení moţných výhod podpoří iniciativu jednotlivcŧ a komunit zakládající sociální podniky s cílem aktivně podpořit společnost pomocí řešení problémŧ v daném regionu. 39

Sociální podnikatelé a jejich rozvoj přispívají ke sniţování nezaměstnanosti, k řešení problémŧ spojených se sociálním vyloučením a chudobou, k zaměstnávání osob se zdravotním omezením aj. Jasné legislativní opatření mŧţe usnadnit rozhodování finančních institucí, které spočívá v poskytnutí finanční podpory v podobě pŧjčky či úvěru. Pro sociální podnikatele bude pravděpodobně také platit rozdílné nakládání se ziskem, neţ u klasického podnikání. Zisk bude z více neţ z 50 % vyuţit pro účely naplnění společensky prospěšných cílŧ a prospěchŧ a pro další rozvoj sociálního podniku. Mezi další podmínky je minimálně 50 % příjmŧ z vlastních trţeb. U integračních sociálních podnikŧ musí podíl znevýhodněných osob tvořit nejméně 30 % všech zaměstnancŧ podniku, vč. pracovníkŧ na dohodu o pracovní činnosti. Pokud ministři schválí záměr zákona, obě zmiňovaná ministerstva připraví paragrafované znění, které poté bude směřovat na finální schválení, o kterém rozhodne Poslanecká sněmovna a Senát České republiky. Přepokládaná doba schválení zákona je nejspíše podzim 2016. Kateřina Hrozková, ředitelka Rozletu o.p.s., který je sociální podnikem a provozuje bistra na Univerzitě Karlově v Praze, zmiňuje několik poznámek. Hovoří o tom, ţe by více ocenila, kdyby se nový zákon týkal daňového systému a systémŧ odvodŧ za zaměstnance a aby dokázala dosáhnout zisku za udrţení přijatelných cen zboţí pro zákazníky. Příkladem je nákup surovin na přípravu pokrmŧ s 15% sazbou daně z přidané hodnoty a poté zaplatíme kuchařku, výdej jídla, energie a prodáme s 21% sazbou, coţ je na první pohled poněkud nesmyslné. Naráţí tedy na skutečnost, ţe pakliţe nepřijde s novým zákonem o sociálním podnikání jasný fungující a smysluplný systém podpory (zohlednění v hodnocení ve veřejných zakázkách, daňové zvýhodnění apod.) nemá tento zákon moc šancí na reálnou pomoc sociálním podnikatelŧm. Stane se akorát další administrativní zátěţí podobně jako měsíční hlášení daně z přidané hodnoty od roku 2016, a nebo také zavedení elektronických evidencí trţeb (Reich, 2016). O tom jak bude vypadat zákon o sociálním podnikání a které úpravy ministerstva provedou je prozatím jen diskutabilním tématem.

2.2.2 Analýza podmínek v Rakousku V Rakouské republice v oboru gastronomie existuje doposud 45 sociálních podnikŧ. Konkrétně ve Vídni je jich 8. Ostatní jsou rozmístěny spíše ve větších statutárních, spolkových městech jako jsou Graz, Salzburg, St. Pölten aj. Samozřejmě cíle, přístupy a principy

těchto

rakouských

podnikatelŧ

jsou

totoţné.

Zaměstnávají

osoby

ze znevýhodněných skupin na trhu práce a tak se stávají integračním sociálním podnikem. 40

Hlavní rozdíl od českých sociálních podnikŧ spočívá v zaměstnávání tranzitních pracovníkŧ, kteří jsou zaměstnáni maximálně po dobu jednoho roku. Zatímco u ostatních sociálních podnikŧ je pole aktivity často přesně určeno a nové, spíše menší změny jsou moţné pouze uvnitř organizace, integrační sociální podniky jsou mnohem otevřenější a neustále hledají nové oblasti činností pro dosaţení svých cílŧ lepším a/nebo nákladově efektivním zpŧsobem. Popisy podnikŧ v gastronomii v Rakousku (viz podkapit. 2.3.1 – 2.3.5) uplatňují: 

profil integračního sociálního podniku (WISE, viz podkap. 1.1.2);



a typ „SÖB“, tedy sociálně ekonomický podnik (podkap. 1.2.3).

Jiné typy, formy a projekty neţ integrační sociální podnik typu WISE nejsou moţné v oboru gastronomie a proto jim není věnováno velké pozornosti. Pro shrnutí, všechny vybrané podniky z Vídně mají hlavní společný cíl. Integrace práce sociálních podnikŧ pro znevýhodněné osoby na trhu práce, které jsou vystaveny riziku trvalého vyloučení z pracovního trhu a snaha znovu začlenit tyto jedince do společnosti a pracovního trhu pomocí produktivních aktivit vykonávaných v podniku. Dočasný pracovní poměr trvá šest měsícŧ aţ jeden rok. U starších lidí, kteří by měli méně neţ 3,5 let do odchodu do dŧchodu, je moţné, aby zŧstali v tomto období v sociálně-ekonomickém podniku. Vzhledem k tomu, ţe podniky silně podporuje trh práce v zemi, jsou finančně dotována AMS jako součást aktivní politiky trhu práce (osobní rozhovor s p. Hammerem, odborníkem na výzkum sociálního podnikání v Rakousku z organizace Arbeitplus). Sociální podniky v gastronomii se vyznačují dvěma rŧznými skupinami zaměstnancŧ: 

klíčoví zaměstnanci;



tranzitní zaměstnanci.

Klíčoví zaměstnanci mají potřebné role, které zaručí sociálně ekonomickému podniku (SÖB) udrţitelnou existenci. Tyto role se člení do tří oblastí. První ekonomickoorganizační pole (management, projektové řízení, účetnictví aj.). Dalším je technické pole v rámci oblasti sluţeb a výroby a posledním je sociálně-pedagogické (i psychologické) vedení tranzitních pracovníkŧ. Klíčoví zaměstnanci mají obvykle neomezené pracovní smlouvy. U tranzitních zaměstnancŧ je obvykle kratší pracovní smlouva na jeden rok. Samozřejmě jsou případy, kdy jsou tranzitní zaměstnanci v podniku i na delší dobu. Dŧvodem je transformace na klíčového pracovníka nebo v horším případě nedostatečná 41

příprava do klasického trhu práce. Cílem je stabilní a dlouhodobé začlenění tranzitních pracovníkŧ do pracovního trhu. Proto je třeba mít na paměti jejich individuální přístup a vývoj kaţdého pracovníka. Hodnota zaměstnaných tranzitních pracovníkŧ je nejméně 40 % ze všech zaměstnancŧ v integračním sociálním podniku (Gschöpf, 2010). Skutečnou hodnotu uvedl v rozhovoru p. Hammer: „SÖB zaměstnávají znevýhodněné, dlouhodobě nezaměstnané lidi. Obvykle mezi 60 a 80 % všech zaměstnanců.“ Cílové skupiny osob pro tranzitní pracovní místa jsou lidé, kteří mají omezené uplatnění a/nebo jsou svým výkonem nějakým zpŧsobem omezení (AMS, 2013, s. 32): 

dlouhodobě nezaměstnaní;



senioři



osoby se zdravotním postiţením, a to i vč. osoby s těţkým zdravotním omezením;



sociálně maladaptivní osoby;

a pokud jde o existenci následujících omezení na pracovním trhu (AMS, 2013, s. 32): 

ztráta sociální kompetence z dŧsledku dlouhodobé nezaměstnanosti;



ztráta bydlení;



nízká zpŧsobilost z dŧvodu dlouhodobé nezaměstnanosti;



v minulosti trestně stíhání a/nebo věznění;



zadluţení;



dříve závislí na drogách.

Po dlouhé fázi nezaměstnanosti lze přepokládat schopnost „omezené integrace“. Všichni zaměstnanci v sociálním integračním podniku podléhají povinnému sociálnímu pojištění a dostávají pravidelnou mzdu, která je kolektivně stanovena v pracovní smlouvě. Takţe vládní transfery v podobě dávek a podpory v nezaměstnanosti jsou zachovány a uloţeny. Ve stejné době se zvyšuje kupní síla a vládní příjmy rostou. Pozitivní účinky zaměstnanosti v sociálním podniku poukazují na pracovní ţivot a kariéru. Lidé, kteří byli jako tranzitní zaměstnanci sociálních podnikŧ, mají větší uplatnění a snadnější znovuzačlenění se do společnosti a pracovního trhu, neţ před nástupem do podniku. Také příjmy jsou jednoznačně vyšší. Zaměstnanci v příštích letech dosáhnou v prŧměru o třetinu vyšší příjem, neţ osoby dotované státem. Sociální podniky významným zpŧsobem přispívají

42

k předcházení chudobě a sociálnímu vyloučení (osobní rozhovor s p. Hashemi, koordinátorkou organizace Arbeitplus). Ekologické podniky jsou irelevantním příkladem pro naši studii, ovšem stojí za to se o nich zmínit. Patří taktéţ do skupiny sociálních podnikŧ typu WISE a kladou dŧraz na tři pilíře udrţitelného rozvoje – ekonomický, sociální a ekologický. Tato zvláštní skupina sociálních podnikŧ pŧsobí v oblasti recyklace, oprav, vyklízení, poradenství v oblasti ţivotního prostředí,

stavebních

prací,

nakládání

s odpady,

návrhy a

zhotovení

výrobkŧ

z recyklovatelného materiálu, rekultivace a údrţba parkŧ a přírody, řemeslných prací, dopravy ale i v gastronomii a potravinářské výrobě (bio produkty). Mezi klienty sociálních podnikŧ řadíme (Gschöpf, 2010, s. 36): 

soukromé osoby a domácnosti (veškeré sluţby, vč. gastronomických, oděvní prŧmysl aj.);



soukromé podniky (výroby, opravy aj.);



veřejné orgány (zahradní architektura, údrţba krajiny, městských parkŧ aj.).

Velmi pozitivním jsou také časté zakázky veřejných zadavatelŧ (obce, městské části apod.). Příkladem je výroba autobusových zastávek, komunální zboţí v podobě dopravního značení apod.

2.2.3 Vztah státu k sociální ekonomice v rakouském prostředí Na začátku této podkapitoly je zmíněno několik poznámek, vyplívajících z terénního prŧzkumu a osobních rozhovorŧ v organizaci Arbeitplus ve Vídni (o organizaci viz následující podkap. 2.2.4), o sektoru sociální ekonomiky a o situaci sociálních podnikŧ v Rakousku. Odpověď o sociální ekonomice v Rakousku poskytl p. Mag. Philipp Hammer, odborník na výzkum o sociálním podnikání a ekonomice a zaměstnanec Arbeitplus. Z konferencí o sociální ekonomice odborníci z vídeňské a salcburské univerzity, zástupci institucí z oblasti třetího sektoru a sociálních podnikŧ se shodují na dvojím konceptu, který je potřeba oddělit a nechápat jako celek. Jedná se o neziskový sektor a sociální ekonomika. Proč je podstatné tyto koncepty vnímat odlišně? Jak vyplívá z názvu, neziskový sektor se chová jednoznačně nevýdělečně. Negeneruje zisk ze své činnosti a slouţí pro potřebu pomoci lidem v obtíţné ţivotní situaci (nadace, charity). Nezisková omezení tedy vylučují 43

druţstva a sociální podniky, které mohou distribuovat část svých ziskŧ svým členŧm. Na druhé straně subjekty sociální ekonomiky (sociální integrační podniky, druţstva aj.) svou podnikatelskou aktivitou vytváří v některých odvětvích zisk, který je potřebný pro krytí nákladŧ v provozu podniku a také k vyplácení dŧchodu zaměstnancŧm v podobě mezd. Tento přístup trvá na zákazu rozdělení zisku osobám, které mají majetkový podíl, přičemţ dochází k reinvestici do sociálních, kulturních a ekologických cílŧ. Poukazuje na demokratický charakter rozhodovacího procesu v rámci organizace. Ne všechny sociální podniky splňují koncepci sociální ekonomiky (zejména pokud není upraven interní demokratický proces spolurozhodování všech členŧ) a navíc ne vţdy splňují poţadavky neziskového sektoru (sociální integrační podniky, druţstva – část svých ziskŧ slouţí k výplatě mezd zaměstnancŧm, investici do vzdělávání a dalšímu rozvoji podniku). Proto jsou tyto koncepty v Rakousku chápány odlišně. Pokud bychom chtěli o konceptech mluvit jako o celku, uplatňuje se termín třetí sektor, který je umístěný podobně jako v ČR mezi veřejným a soukromým sektorem. Sociální ekonomika je provozovateli sociálních podnikŧ vnímána jako významný ekonomický faktor, jakoţto významný zaměstnavatel. Zvyšování povědomí o přínosu sociální ekonomiky vede ke kvalitě ţivota v Rakousku a také k zamyšlení se nad rozdílem mezi sociálním kapitálem a neziskovostí některých organizací. Je na místě si uvědomit, ţe neziskové organizace nemohou být neustále z větší části financovány veřejnými prostředky, protoţe i ty jsou do jisté míry vyčerpatelné. Sociální podnik jako takový, dokáţe alespoň z části vynaloţit svým ekonomickým provozem potřebné zdroje pro krytí nákladŧ, vč. mezd zaměstnancŧ. Zde mŧţe sociální ekonomika pomocí synergie prohloubit přímé spojení do ziskového sektoru. Sociální ekonomika je ve zvláštním napětí. Nese vysokou společenskou hodnotu (zpracovává sociální problémy) a význam (rŧst zaměstnanosti, snaha o sníţení sociálních nákladŧ).

2.2.4 Rakouské iniciativy podporující sociální podnikání Hlavní rakouskou institucí, která podporuje sociální integrační podniky nejen v gastronomii,

je

Arbeirmarktservice,

dále

jen

„AMS“

neboli

veřejné

sluţby

zaměstnanosti, pŧsobící jako úřad práce. AMS nabízí dvě hlavní podpŧrné sluţby. Za prvé, hustou síť příslušných poradenských center, které nabízí flexibilní, vysoce přizpŧsobivé poradenství zaměřené na všechny cílové skupiny nezaměstnaných osob. Jedná se 44

o dlouhodobě nezaměstnané osoby, absolventy škol, migranty, zadluţené, se zdravotními problémy, o osoby nad 50 let aj. Poskytuje dŧvěrné prostředí, ve kterém mohou být řešeny jejich problémy, informovat je, radit a pomáhat v těţkých ţivotních fázích s výběrem zaměstnání. Za druhé, potřebuje také sociálně ekonomické podniky, tzv. „sekundární trh práce“, které zaměstnávají cílové skupiny osob a připravují je zpět na „primární pracovní trh“. Kaţdý rok umoţňuje AMS třem tisícŧm obyvatelŧm Vídně prostřednictvím sociálně ekonomických podnikŧ najít na primárním trhu práce zaměstnání. Tato poradenská centra a ekonomická činnost sociálních podnikatelŧ jsou nedílnou součástí politiky zaměstnanosti ve Vídni. AMS spadá pod Ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele a nese významný přínos spolu se sociálními podniky jako prevenci a odstranění nezaměstnanosti v Rakousku (AMS, 2013). Arbeitplus (dříve „Bundesdachverband für Soziale Unternehmen“, zkráceně „bdv“ austria), je více neţ 30 let zastřešující organizací více neţ 200 sociálních podnikŧ v Rakousku. Představenstvo organizace se skládá ze zástupcŧ devíti regionálních sítí z celého státu. Tento krok byl velmi vlivnou vyjednávací sílou mezi státem a sociálními podnikateli. Hlavním cílem je Arbeitplus je posílit postavení sociální ekonomiky a sociálního podnikání v Rakousku a v Evropě. Více neţ 40 tisíc lidí z celého státu dostane dočasnou pracovní příleţitost k jejich znovu začlenění se do společnosti a trhu práce. Respondent Mag. Philippe Hammer z Arbeitplus, označil za významnou iniciativu taktéţ AMS a navázal na problematiku zaloţení nových sociálních podnikŧ v Rakousku. Výpověď zněla takto: „Sociální podniky v oblasti trhu práce (WISE), jsou velmi silně finančně podporovány AMS. Jde o sociálně ekonomické podniky a neziskové projekty zaměstnanosti (SÖB a GBP). Chcete-li vytvořit nový sociální podniku třeba i v gastronomii, kontaktujte AMS, kde vám sjednají termín a připraví veškeré potřebné informace pro založení podniku.“ Pro potvrzení tohoto výroku byla poloţena otázka p. Mag. Trixi Pech, manaţerce správy a řízení podniku INIGO Restaurant ve Vídni, jestli je sloţité, ať uţ časově, či finančně zaloţit nový podnik ve Vídni. Záleţitost okomentovala takto: „ Není tak obtížné založit nový sociální podnik ve Vídni. Existuje již 5 socioekonomický projektů pěti různých velkých organizací (zaměstnávající dlouhodobě nezaměstnané, podporující jejich integraci do trhu práce) a jsou značně podporovaný AMS ve Vídni a to hlavně i po stránce legislativy a

45

poskytnutí důležitých informací pro začínajícího sociálního podnikatele. Nebo je možností si najít soukromé sponzory.“ Úspěšný, ale stále osamělý příklad v Rakousku je tzv. Zweite Sparkasse (druhá spořitelna), která má právní formu vzájemné spořitelny. Tato spořitelna byla zaloţena hlavním akcionářem Erste Group, jednou z největších bank nejen v Rakousku ale i ve střední a jihovýchodní Evropě spolu a charitativní organizací Caritas&Du. Tato spořitelna nabízí, po dobu tří let, bankovní účet lidem v zoufalé ţivotní situaci. Například z dŧvodu dlouhodobé nezaměstnanosti, rozvodu, onemocnění anebo sklouzli do společenské či ekonomické krize. Cílem je poskytnout lidem cestu zpět k ţivotu bez dluhŧ. Charakteristickým znakem těchto sociálních podnikŧ je, ţe zakladatelé těchto podnikŧ chtějí řešit sociální problémy nebo alespoň přispět k řešení pomocí podnikatelských přístupŧ a metod. Proto jsou často pojmenované jako sociální podniky (Evropská komise, 2014, s. 16 – 17).

2.2.5 Právní formy sociálních podniků ve veřejném stravování Sociálně ekonomické podniky jsou soukromými subjekty. Rakouská veřejná správa je proto chápe jako klasické soukromé podnikatele, i kdyţ mají odlišný zpŧsob podnikání a s jinými cíly. „Státní sektor neposkytuje speciální právní formy a zákonem dané definice těchto sociálních podniků“, uvedla p. Mag. Schifteh Hashemi, Arbeitplus. Sociální podnik nepředstavuje koncepční rozchod s existujícími institucemi třetího sektoru, ale novou dynamičtější organizaci, která zahrnuje některé cíle neziskových podnikŧ, které prošly evolucí směrem k podnikatelské a ekonomické činnosti. Organizace s právními formami, které jsou svým zpŧsobem ziskové, lze povaţovat za sociální podniky, pokud poukazují na specifické charakteristiky, včetně omezení na rozdělení zisku. V souladu s vývojem sociálního podnikání je stěţejní vyčlenit další organizační formy. Mimo pŧvodní spolky, dobrovolné organizace a charity, druţstva, organizace vzájemné pomoci a nadace, existují právní formy sociálních podnikŧ v podobě společností s ručením omezeným. Jde o společnosti s charitativním nebo sociálně ekonomickým zaměřením. Vhledem k pravdivosti, ţe sociální podnikání má stejné právní formy jako ostatní běţné společnosti, je obtíţné vyšetřit údaje ze statistik. V Rakousku jsou označovány zkratkou GmbH (Gesellschaft mit beschränkter Haftung). U této právní formy neziskový stav není

46

základním poţadavkem a tak mohou být podniky i ziskové, přičemţ přebírají odpovědnost za finanční rizika (na základě rozhovoru s p. Mag. Phillip Hammer, Arbeitplus). O právních formách v gastronomii při osobní schŧzce hovořila p. Mag. Trixi Pech, INIGO Restaurant. Její výpověď, kterou označila za stručnou a výstiţnou zněla takto: „Naše podnikání je spolek. Ne právní formou, ale myslím tím společenství lidí, kteří mají stejný cíl a poslání. Většina sociálně ekonomických podniků v gastronomii jsou právní formou GmbH. Naše záměry při zakládání byly složité a tak jsme sdružení (Verein) a patříme k projektu Caritas.“ Pro porozumění je dŧleţité upozornit, ţe při zaloţení INIGO Restaurant byl další záměr poskytovat pečovatelské a zdravotnické sluţby a tak právní forma „GmbH“, neboli spol. s r.o. by nebyla vhodná a charitativní organizace by ji z tohoto pohledu nemohla finančně podpořit. Pan Hammer (Arbeitplus), okomentoval právní formy takto: „ Většina sociálních podniků v gastronomii, které jsou organizovány na území Rakouska, jsou buď sdružení, nebo GmbH. Tyto organizace pak působí jako nosiče projektu financovaného AMS, tedy SOB nebo projekty GBP.“

2.3

Popis vybraných sociálních podniků v gastronomii

Výběr sociálních podnikŧ byl na začátku výzkumu velmi obtíţný. Hlavním dŧvodem byla nespolupráce sociálních podnikŧ v ČR. Aby bylo docíleno alespoň některých společných kritérií pro porovnání podnikŧ, jsou vybrány dva z českého prostředí a tři sociální podniky v Rakousku. Cílem je tedy čtenáře informovat o sociálním podnikání a podnicích v téměř podobných politických, sociálních a ekonomických podmínkách, o jejich sluţbách a produktech, o rozdílech v zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce a také o cílech podnikŧ, které sebou nesou právě statut sociálně ekonomické a odpovědné firmy v konkurenčním prostředí.

2.3.1 Ethnocatering – Praha Sociální podnik Ethnocatering je součástí spolku InBáze, z. s. Posláním spolku, stejně jako Ethnocateringu, je pomáhat migrantŧm v České republice. Sociální podnik poskytuje gastronomické sluţby v podobě cateringu pro širokou škálu zákazníkŧ. Ethocatering byl

47

zaloţen v roce 2006 pod právní formou dnes uţ neexistujícího občanského sdruţení, které bylo § 3080 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přetransformováno na spolek. Sociální podnik je vedlejší hospodářskou činností spolku. Vyvíjí podnikatelské činnosti, ve které je zapotřebí vlastnit ţivnostenské oprávnění. Řídí se zákonem č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Oprávnění se nazývá ohlašovací – řemeslná ţivnost a předmětem je hostinská činnosti, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a dále výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 - 3 ţivnostenského zákona (Ministerstvo spravedlnosti, 2015). Cíle Ethnocateringu: 

zaměstnává ţeny migrantky, které jsou znevýhodněné na trhu práce;



prostřednictvím jejich tradičních gastronomických dovedností pomáhá k integraci do české společnosti;



nabízí svým pracovníkŧm vzdělávání a rozšiřování dovedností v oboru.

Jak je z cílŧ zřejmé, podnik zaměstnává ţeny, které pochází z jiného kulturního prostředí (např. z Arménie, Gruzie, Afghánistánu, Iránu, Uzbekistánu a dalších zemí.). V roce 2012 zaměstnával 5 stálých pracovnic. Nyní je v podniku 8 zaměstnancŧ a podle velikosti zakázky umoţňují i dalším vykonávat práci na dohodu o pracovní činnosti. Produkty a sluţby (Ethnocatering, 2016): 

cateringové sluţby;



přes 70 druhŧ originálních pokrmŧ tradičních receptŧ z rŧzných zemí světa;



moţnost výběru vegetariánského nebo veganského menu;



menu v bio kvalitě;



bezlepkové menu;



kompletní zařízení společensko-gastronomických akcí (rauty, svatby aj.).

Podle výroční zprávy spolku InBáze, dokáţe Ethnocatering realizovat zakázky i pro stovky lidí. Zákazníci pochází z komerční, neziskové, privátní i státní sféry. Doposud největší akcí sociálního podniku byla konference TEDx v Praze, kde hostil na 900 lidí. V roce 2014 uskutečnil podnik 198 gastronomických akcí, přičemţ celkový obrat byl přes 3 miliony Kč, coţ činní nárŧst trţeb skoro o 27 % oproti roku 2011, kdy byl obrat 2,2 milionŧ Kč. Zisk v roce 2014 byl vykázán v hodnotě 348 tis. Kč. Ethnocatering dává práci ţenám, které 48

přišly do ČR hledat nový domov, a které by kvŧli jazykové bariéře, kulturním rozdílŧm, věku atd. byly znevýhodněny na trhu práce. Generovaný zisk z činnosti je pouţíván pro rozvoj programŧ komunitního centra InBáze, z. s., které také pomáhá migrantŧm nalézt dŧstojné místo ve společnosti (Výroční zpráva InBáze, z. s., 2014).

2.3.2 Kavárna PředMěstí – Šumperk Kavárna se nachází v Olomouckém kraji. Patří podobně jako Ethnocatering pod jinou organizaci. Jde o společnost Hedonia s právní formou s ručeným omezeným (s. r. o.). Zakladatelé této společnosti se rozhodli sociálně podnikat, a tak její vedlejší hospodářskou činností od roku 2012 je provoz kavárny. Předmětem ţivnosti je hostinská činnosti, výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 – 3 ţivnostenského zákona a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Sociální podnik PředMěstí se pyšní svým unikátním interiérem kavárny ve dvou podlaţích ve zrekonstruovaném městském domě, kde klenbovitý prostor umoţnil vytvořit několik intimních zákoutí. Stropy, interiér a historický ráz domu dodává kavárně skutečně výjimečnou atmosféru, která byla z osobní návštěvy v lednu 2016 velmi pozitivně vnímána. Prostory dovolují přes 40 míst k sezení. Cíle PředMěstí: 

stát se společensky odpovědnou firmou;



úspěšně podnikat na běţném trhu v souladu s etickým kodexem a platnými právními předpisy, generovat příjmy pro chod a rozvoj podniku;



být ekologicky šetrným podnikem;



stát se sociálně odpovědným podnikem.

Kavárna vytváří pracovní příleţitosti pro 10 -15 osob znevýhodněných na pracovním trhu. Poskytuje přiměřenou pracovní a psychosociální podporu. Zohledňuje specifické potřeby svých zaměstnancŧ, odborné vedení a profesní rozvoj. Zaměření cílových skupin: 

mladí dospělí z dětských domovŧ;



osoby pečující o osobu blízkou;



lidé se zdravotním omezením;



cizinci a členové diskriminačních etnických menšin. 49

Sociální podnik se bohuţel nestal ekonomicky stabilní firmou a v únoru 2016 byl prozatím uzavřen kvŧli nedostatku financí. Jeho vizí byla dlouhodobá udrţitelnost a prosperita, která byla respektována místními obchodními partnery a bankami. Spolupracovala s místními výrobci a ekologickou produkcí zboţí, které se i snaţili marketingově podporovat. Kavárna uznávala environmentální politiku (třídění odpadu, recyklace, minimalizace produkce odpadŧ aj.). Produkty a sluţby: 

kavárenský sortiment;



pokrmy a nápoje od místních producentŧ;



káva Doubleshot® - česká lokální praţírna výběrové kávy, dováţené z farem z Afriky, jiţní Ameriky a Indonése;



pivo z Loučné nad Desnou;



pochutiny z rodinné konzervárny;



sýry z ovčího statku U Hrdličkŧ;



výroba a vlastní pečení chleba, koláčŧ, dezertŧ, dortŧ, lívancŧ aj.;



cateringové sluţby výhradně z regionálních produktŧ;



ve druhém patře kavárny je dětské koutek s moţností hlídání dětí (PředMěstí, 2016).

Mezi

zdroje

financování

kavárny

PředMěstí

byly

v minulých

letech

dotace.

Poskytovatelem těchto finančních zdrojŧ bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). V následující tabulce jsou uvedené granty vč. uvolněné částky a její spotřeby. Dotační titul je s názvem Ostatní správa v sociálním zabezpečení a politice zaměstnanosti. Sociální podnik čerpal v přepočtu celkem 2 265 050,58 Kč. Tabulka č. 7: Dotace kavárny PředMěstí za rok 2013 -2014 Spotřebovaná

Poskytovatel

Rok

Uvolněná částka

MPSV

2013

1 827 852,13

1 827 854,13

MPSV

2013

322 562,15

322 562,15

MPSV

2014

97 440,85

97 440,85

MPSV

2014

17 195,45

17 195,45

částka

50

Zdroj: vlastní zpracování dle Centrální evidence dotací a rozpočtů, 2016. Dostupné z: http://cedr.mfcr.cz/Cedr3InternetV417/CommonPages/TakerStandardPage.aspx?condition =33266460-90fb-4221-b692-8121c2fd9d2b

2.3.3 Catering MAX, GmbH - Vídeň Catering MAX je společně s ostatními vybranými gastronomickými podniky sociálněekonomickou firmou. Disponuje právní formou „GmbH“ neboli společnost s ručením omezeným. Catering byl zaloţen jiţ v roce 1995 a o 6 let později se díky vysoké poptávce po cateringových sluţbách rozšířil. Podnik se specializuje především na osoby s psychickými problémy a jejich znovu začlenění do běţného pracovního trhu. Cíle Cateringu MAX: 

reintegrace zaměstnancŧ do stabilního pracovního procesu;



pomoc osobám z tíţivých ţivotních situací (zadluţení, ztráta bydlení);



aktivní spolupráce s vídeňskými gastronomickými podniky.

Zaměření cílových skupin: 

jiţ zmiňované osoby s psychickými problémy a/nebo onemocněním;



dlouhodobě vyřazené z trhu práce;



dlouhodobě nezaměstnané.

Sociální podnik nabízí aţ 26 pracovních míst na dobu určitou, tzn. po dobu maximálně 9 měsícŧ. Před nástupem na danou pracovní pozici kaţdý nový uchazeč absolvuje osmitýdenní zaškolení. Na základě těchto dvou měsícŧ jsou zaměstnanci s jejich souhlasem a rozhodnutím klíčových zaměstnancŧ začleněni do: 



gastronomických úsekŧ: 

v kuchyni;



nebo v obsluze;

kancelářských činností zajišťující chod podniku (zpracování zakázek, účetnictví aj.);



úklidových prací.

Klíčoví, resp. stabilní zaměstnanci jsou v podniku čtyři. Na ekonomicko-organizačním poli je obchodní ředitel a hlavní účetní. V technickém úseku cateringový a banketní manaţer a 51

posledním klíčovým zaměstnancem na pozici sociálně-pedagogickém a psychologickém vedení je paní Mag. Barbara Steinböck. Její specializací je nejen psychologické poradenství, ale také podpora a pomoc s výběrem a hledáním práce, vč. vypracování ţivotopisu apod. Výchozími podmínkami a předpoklady pro nové uchazeče jsou následující: 

připravenost k rozvoji ţivotní a pracovní situace;



zájem o pohostinské práce a sluţby v gastronomii;



fyzická zdatnost;



připravenost na směnný provoz (ranní a odpolední směny);



absolvování 8 týdenního pracovního tréninku;



přednost pro osoby dlouhodobě nezaměstnané v evidenci AMS (pracovní úřad).

Pole pŧsobnosti je zejména v odvětví společensko-gastronomických akcí (catering, rauty, zahradní slavnosti, firemní večírky, bankety). Catering MAX sídlí v kancelářské a kongresové budově Catamaran, kde podnik vyuţil příleţitost pro pořádání stálých seminářŧ a kongresŧ a navíc vlastní přímo v budově restauraci a bistro pro pracovníky kanceláří. Restaurace nabízí snídaně a obědy v podobě menu. Produkty a sluţby: 

catering a banketní sluţby;



restaurace a provoz bistra;



kompletní zařízení společensko-gastronomických akcí, vč. pronájmu, výběru, organizace a vybavení místa.

Nabídka podpory pro cílové skupiny lidí obsahuje zaškolení, práci ve stravovacím odvětví, získání zkušeností, dovedností a praxe a psycho-sociální poradenství. Klíčoví zaměstnanci se zaměřují na nedostatky zaměstnancŧ a vzdělávají je v prospěch správného chodu sociálního podniku. Snahou je tedy pomoci lidem se zpět začlenit do společnosti a vyhledat adekvátní práci na klasickém trhu. Lidé, kteří mají zájem o práci v Cateringu MAX, musí být registrováni na vídeňském úřadu práce (AMS Wien). Zdrojem financování je AMS (46 %) a vlastní trţby, které se pohybují okolo 54 % celkového ročního rozpočtu.

52

2.3.4 SÖB Michl´s Café Restaurant - Vídeň Zvláštností tohoto podniku je propojení právní formy a pracovně školícího centra, které je specifikováno jako „Wien Work integrative Betriebe und Ausbildungs GmbH“. Na jednu stranu právní forma „GmbH“, neboli spol. s r.o. umoţňuje a vyznačuje podnik svou ziskovostí a na druhou stranu je pracovním školícím centrem, které je v zásadě zařazeno jako nezisková společnost (viz také podkap. 1.2.3). Při otevření jídelního lístku nás zaujme výrok starosty a guvernéra Vídně pana Dr. Michaela Häupla, který zní takto:„To, co je pro Jamieho Olivera restaurace Fifteen v Londýně, je pro vídeňského starostu Michl´s ve Vídni – restaurace s rozdílem.“ Sociální podnik se nachází hned vedle vídeňské radnice a zvláště lokalita a cíle restaurace jsou dŧvodem častých návštěv úředníkŧ, tvrdí zaměstnanci Michl´s Café Restaurant. Restaurace nabízí od pondělí do pátku od 8 do 16 hodin široký výběr nabídky v podobě snídaní, menu a á-la-carte. Klade také dŧraz na tradici vídeňského kavárnictví, vč. nabídky tradičních dezertŧ. Disponuje s kapacitou aţ 65 míst. Podnik zaměstnává dlouhodobě nezaměstnané osoby a také zdravotně hendikepované, kteří pracují na odborných i pomocných pozicích v restauraci maximálně na pŧl roku. Poskytuje 12 pracovních míst v oblasti obsluhy, kuchyně a nabízí při tom kvalifikaci a poradenství v gastronomii. Vedoucí administrativy uvádí, podle interních statistik, ţe se aţ třetina zaměstnancŧ za podpory vypracuje na vysokou úroveň v gastronomii. Kvalifikační a poradenský 6 ti měsíční koncept obsahuje orientační a kvalifikační fázi, budování kariéry a osobního ţivota. Michl´s umoţňuje praxi v oboru, pracovní integraci a pomoc při hledání nového zaměstnání. Produkty a sluţby: 

vídeňská kuchyně na vysoké úrovni;



kulinářské akce;



rŧznorodé snídaňové menu;



pořádání společensko-kulturních akcí a seminářŧ všeho druhu.

Pro přípravu pokrmŧ a nápojŧ dbají na výrobky a dodavatele, kteří jsou označeni za Fair Trade Products. Svým nákupem rŧzného zboţí jako je čaj, káva, rýţe, ovoce, zelenina, čokoláda, ořechy, květiny, koření aj., podporují obyvatelé třetího světa, kteří takto označené výrobky svou prací za dŧstojných podmínek s ohledem na ţivotní prostředí 53

produkují. Dále má vypracovaný tzv. ÖkoBusiness plán splňující environmentální normy, za které jim byl udělen certifikát. Mimo restauraci provozují stejní zakladatelé také Michl´s Catering a Michl´s Café. Přičemţ podmínky v dalších dvou sociálních podnicích jsou totoţné. Michl´s Café zaměstnává 6 tranzitních zaměstnancŧ a Michl´s Catering 23 osob. Catering nabízí servis aţ pro tisíc lidí pro soukromé nebo veřejné společensko-zábavní a kulturní události. Michl´s je financováno prostřednictvím AMS. Celkový roční rozpočet je hrazen ze 42 % AMS a z Evropského sociálního fondu (4 %). Rakouské Ministerstvo sociální péče podporuje financování bezbariérového zařízení (2 %).

2.3.5 INIGO Restaurant - Vídeň Sociálně-ekonomický podnik INIGO Restaurant, Salon, Catering patří mezi nejúspěšnější koncept ve stravovacích sluţbách od roku 2013. Unikátnost a ojedinělost spočívá ve spolupráci se seniorským domovem Schönbrunn, situovaným poblíţ městského centra Vídně ve středu parku, která umoţnila aţ 44 pracovních míst lidem ze skupiny znevýhodněných na trhu práce. Mezi ekonomické aktivity podniku patří provoz restaurace, kavárny, cateringových sluţeb pro širokou veřejnost a zdravotně pečovatelských činností, které slouţí pro potřeby ubytovaných seniorŧ. Propojení domova pro seniory a nevyuţitých prostor, které jim domov poskytl pro podnikatelské účely a byl zařízený pro provoz restaurace, patří mezi uznávané vídeňské projekty v sociálním podnikání. „INIGO je sdružením a to z toho důvodu, že je součástí projektu charitativní organizace Caritas&Du.“ Dŧvod pro výběr této právní formy uvádí p. Mag. Trixi Pech, manaţerka správy a řízení podniku INIGO Restaurant (viz 2.2.5). Dále také uvádí: „Naším obecným cílem je integrace znevýhodněných osob na primární trh práce. Například máme 44 pracovních míst pro nezaměstnané, kteří u nás pracují ½ roku, to znamená, že asi 90 lidí ročně připravíme na klasický pracovní život. Samozřejmě to záleží na programu a jejich ochotě. Navíc máme 15 stálých klíčových zaměstnanců, kteří mají na starosti vedení, podporu, poradenství v sociálních problémech a pomoci při hledání jejich uplatnění na trhu práce po skončení našeho programu.“

54

Produkty a sluţby: 

provoz restaurace;



cateringových sluţeb;



kulinářské eventy;



pořádání společensko-kulturních akcí;



umělecké výstavy; klavírní koncerty.

Nabídka podpory je určená pro dlouhodobě nezaměstnané ţeny a muţe, kteří absolvují školení a následné zaměstnání po dobu šesti měsícŧ. V pracovním procesu je nabízena praxe v oboru a také sociální nebo psychologické poradenství, které se zabývá problémy, jako jsou zadluţení, nejistota v bydlení, rodinné krize nebo další ţivotní tíţivé situace. Po ukončení pracovní smlouvy by měli být tito pracovníci v pozici, aby si dokázali najít zaměstnání na pracovním trhu na dlouhodobý úvazek. Krok za krokem ke společnému cíli: 

sociální integrace skrze zaměstnání v podniku;



existenční jistota k pravidelnému příjmu;



podílení sebedŧvěry;



„postup k osobní výkonnosti“ – dŧvěra k osobním úspěchŧm;



zlepšení a rozvoj praktických dovedností;



praxe v gastronomii (catering, restaurace) – přívětivé uplatnění;



podpora profesionálních pracovníkŧ v hledání zaměstnání.

Zdrojem financování ze 49 % celkového ročního obratu je AMS Wien, Evropský sociální fond (6 %) a vlastními trţbami sociálního podniku (45 %).

2.4

Zdroje financování

V rakouském prostředí pocházely společnosti ze soukromých iniciativ jako malé projekty. Vstup Rakouska do Evropské unie v roce 1995 a reforma veřejné správy představovala nárŧst podpory, dotací a zájmu ze strany státu a spolufinancování z Evropského sociálního fondu. Od svého vstupu do EU Rakousko předsedalo Evropské unii dvakrát. Poprvé hned rok po vstupu a proto i pŧsobením na dané pozici ovlivnila určitým zpŧsobem sociální podporu v rakouském prostředí. Tyto nástroje umoţňují poprvé financovat několik prací 55

v rámci jednoho zaměstnavatele a také financování jejich projektu a později i celých sociálních podnikŧ (osobní rozhovor s p. S. Hashemi, koordinátorkou sítě Arbeitplus). Hlavním zdrojem financování vybraných sociálních podnikŧ z Vídně je veřejná instituce AMS (Arbeitsmarktservice). Tato instituce podporuje zaměstnanost a především sociální podniky, které do určité míry financuje z veřejných prostředkŧ. Dosaţení cílŧ podnikŧ je v kompetenci AMS formou kontroly. Sociální podniky musí dodrţovat a splňovat cíle, které spočívají zejména v zaměstnávání tranzitních pracovníkŧ. Podíl nákladŧ (nejméně 20 %) má zpravidla hradit podnik sám. Kromě politiky na trhu práce, také podnik sleduje hospodářské účely, které mají následující vlastnosti. Zavádí výrobky a sluţby na trh, tak aby byly konkurenceschopné a úspěšné, resp. se pohybují v trţním prostředí a cenách. Určitý podíl celkových nákladŧ musí být pokryt vlastními trţbami. Zjednodušeně má „SÖB“ pokrýt provozní náklady nebo alespoň 20 % celkových nákladŧ v provozu prostřednictvím výnosŧ z jejich hospodářské činnosti (AMS, 2013). To by nebylo tak striktní v zakládajících a začínajících fázích podnikání. Ovšem ve skutečnosti instituce AMS často vyţaduje zejména vyšší podíl obratu podniku. Pokud je obrat ve financovaném roce vyšší, neţ je dohodnuto, je generován prostřednictvím sjednaných obchodních aktivit ke sníţení částky, která byla poskytnuta na provozní činnosti. Finanční prostředky také mohou být pouţity na výdaje, které nebyly pŧvodně předpokládány, zejména pokud jde o další vzdělávání a sebezdokonalování klíčových zaměstnancŧ nebo investice do rozvoje. Délka finanční podpory je zpravidla na jeden rok. Pokud podnik není soběstačný, zaţádá kaţdý další následující rok o podporu. I kdyţ AMS sociálnímu podniku ten daný rok nepřispívá, je jejím partnerem. V některých případech má podíl ve formě finančních prostředkŧ po sjednanou dobu. Vybrané podniky z Vídně plní tedy sluţbu pro AMS, coţ je dŧvod proč jsou náklady na zaměstnance hrazeny touto institucí. AMS hradí jejich kvalifikaci, sociální poradenství a pomoc při umístění na primární trh práce, tedy v některých případech i výkon klíčových zaměstnancŧ, kteří mohou být částečně financovány. Přesné náklady jsou kaţdý rok stanoveny v dohodě o financování s AMS. Finanční příspěvek lze uplatnit na: 

náklady na zaměstnávání zdravotně postiţených pracovníkŧ;



náklady na kvalifikaci tranzitních zaměstnancŧ (základní a další kvalifikace);

56



náklady na podporu vzdělávání, rozvoj zaměstnancŧ, na podporu integrace pro tranzitní pracovní síly;



náklady na nezbytné kvalifikované pracovníky, kteří dohlíţí na tranzitní pracovní síly, stejně jako na řádný prŧběh obchodních operací (AMS, 2013, s. 7).

Sociální podniky zahrnují do ţádosti o podporu (dotaci) provozní koncepci, stejně jako popis řízení kvality. Tzv. quality management by měl zaručit provádění operačního konceptu, zejména pokud jde o mentoring jako sluţba pro cílové skupiny a jejich spokojenost vč. dosaţených cílŧ. Jestliţe má sociální podnik zájem o získání známky řízení kvality v sociálním podnikání, musí splňovat čtyři základní hodnoty. Sociální integrace, antidiskriminace, rovnost pohlaví a neziskový statut. Proto typ „SÖB“, v našem případě všechny vybrané podniky v gastronomii, které jsou ziskové, nemohou obdrţet tuto známku kvality v sociálním podnikání v Rakousku. Management kvality se pomalu stává relevantním. Snaha rakouských zakladatelŧ sociálních podnikŧ v gastronomii, spočívá ve vytvoření jiných podmínek, např. svou ziskovostí, při kterých by dosáhli označení kvality řízení v sociálním podniku (Gschöpf, 2010). U českých sociálních podnikŧ v gastronomii jsou sloţitější podmínky pro financování z jiných neţ vlastních zdrojŧ podnikatele. Pro získání finanční podpory nově vzniklého sociálního podniku, je nutné vypracovat podnikatelský a finanční plán. Ne vţdy je v silách sociálních podnikatelŧ dospět ke správným podmínkám pro získání grantu. V případě Ethnocateringu dochází jiţ několik let k ekonomické stabilitě, kdy podnik pokryje své veškeré náklady a ještě přitom vykazuje zisk. Neţádá tedy o finanční podporu. Ovšem u vybrané druhé firmy, kavárny PředMěstí, bylo nepokrytí nákladŧ likvidační a ţádná instituce nebyla ochotna podnik podpořit a oddluţit. I vzhledem k tomu, ţe zaměstnávala zdravotně postiţené osoby. Moţné zdroje financování, které schválila vláda ČR, jsou v podobě jednotlivých podpor Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 – 2020, prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj (viz podkap. 1.1.1) a projektŧ Evropského sociálního fondu.

57

2.5

Shrnutí výsledků, odpovědi na hypotézy

Celkový počet sociálních podnikŧ v České republice k únoru 2016 je 225. V Rakousku je 281 těchto podnikŧ (graf č. 2). Při osobním rozhovoru se pracovníci organizace Arbeitplus shodli na tom, ţe podmínky a situace nejsou mezi výše zmiňovanými státy stejné. Jejich výpověď zněla takto: „ Vzhledem k tomu, že neexistují důvěryhodné statistiky o sociálním podnikání, které by poskytly údaje pro výzkum, nelze porovnávat situaci mezi Rakouskem a Českou republikou. Většina sociálních podniků vznikla před více než čtvrt stoletím a jsou součástí aktivní politiky práce a zaměstnanosti v Rakousku. Mnoho sociálních podnikatelů tedy staví na svých zkušenostech, tradicích a dlouhé historii. A také mají u nás jisté financování z veřejných zdrojů.“ (Hashemi, Hammer). Graf č. 2: Celkový počet sociálních podniků ve zkoumaných státech (únor 2016)

Celkový počet sociálních podniků ve zkoumaných státech (únor 2016) 281 225

Česká republika

Rakousko

Zdroj: vlastní zpracování Na grafu č. 3 uvádí autor procentuální vyjádření sociálních podnikŧ v oblasti pohostinství a gastronomie v ČR. V Rakouském prostředí je v oboru gastronomie pouze o procento méně ze všech sociálních podnikŧ, neţ v Česku (graf č. 4).

58

Graf č. 3: Procentuální vyjádření sociálních podniků v oboru pohostinství a gastronomie v ČR

Procentuální vyjádření sociálních podniků v oblasti gastronomie v ČR Pohostinství a gastronomie

Ostatní odvětví

17%

83%

Zdroj: vlastní zpracování Graf č. 4: Procentuální vyjádření sociálních podniků v Rakousku v oboru pohostinství a stravování

Procentuální vyjádření sociálních podniků v oboru gastronomie v Rakousku Pohostinství, gastronomie

Ostatní odvětví

16%

84%

Zdroj: vlastní zpracování 59

Zkoumaná oblast se zaměřuje na obor gastronomie. Graf č. 5 ukazuje počet sociálních podnikŧ v gastronomii v obou státech. V České republice je 39 sociálních podnikŧ, přičemţ 8 v Praze. V Rakousku je sociálních podnikŧ v gastronomii 45, kdy v hlavním městě je také 8 těchto podnikŧ. Graf č. 5: Počet sociálních podniků v gastronomii v Rakousku a ČR

Počet sociálních podniků v gastronomii v Rakouku a ČR Celkem

V hlavním městě 45

39

8

8

Česká republika

Rakousko

Zdroj: vlastní zpracování Dalším cílem bylo porovnání sociálních podnikŧ v daném odvětví mezi dvěma státy. Tento krok nebylo lehké učinit vzhledem k nespolupráci vybraných podnikŧ v České republice. Vídeňské sociální podniky byly vstřícnější. Jejich výpovědi nebyli však vţdy dostatečné. Proto pro porovnání jednotlivých sociálních podnikŧ byly zvoleny některé i základní znaky a data, která jsou veřejně dostupná a nebyly předmětem osobních rozhovorŧ (interview). Zkoumanou oblastí u všech sociálních podnikŧ bylo zjištění, jaké cílové skupiny osob podniky zaměstnávají a jaký je jejich skutečný počet. Vzhledem k faktu, ţe všechny podniky jsou integrační typu WISE, je zapotřebí pro splnění podmínek statutu sociálního podniku, aby zaměstnávaly osoby nějakým zpŧsobem znevýhodněné na trhu práce. Graf č. 6 níţe, poukazuje na sociální podniky a jejich absolutní počet zaměstnaných osob. Ethnocatering poskytuje 8 pracovních míst, kavárna PředMěstí 13. Catering Max zaměstnává 26 lidí, Michl´s Café Restaurant 12 a INIGO Restaurant má 26 pracovníkŧ.

60

Graf č. 6: Počet zaměstnaných cílových skupin osob

Počet zaměstnaných cílových skupin osob (absolutně) Ethnocatering PředMěstí Catering MAX Michl´s INIGO 0 Počet zaměstnaných cílových skupin

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

INIGO

Michl´s

Catering MAX

PředMěstí

Ethnocatering

44

12

26

13

8

Zdroj: vlastní zpracování Sociální podniky v ČR mají v podstatě stálý počet pracovníkŧ. V Rakousku je tomu jinak. Absolutní počet pro výkon činností v podniku se zpravidla nemění. Všechny sociální podniky v gastronomii zaměstnávají tranzitní pracovníky, resp. od českých podnikŧ se liší v obratu počtu lidí. Tzn., ţe jsou zaměstnáni pouze po určitou dobu a po uplynutí této pracovní a školící doby jsou připraveni na primární pracovní trh, kde jsou zaměstnáni na dlouhodobý úvazek. Pro lepší porozumění je vytvořena tabulka č. 8, Systém zaměstnávání tranzitních pracovníkŧ v Rakousku. Michl´s Café Restaurant zaměstnává 12 tranzitních pracovníkŧ po dobu 6-ti měsícŧ. Tedy za rok připraví a vyškolí do klasického trhu práce 24 zaměstnancŧ. Za dalšího pŧl roku jich je opět o 12 více a tak to pokračuje. V podniku tedy pracuje stále 12 zaměstnancŧ, ovšem za 2 roky jich projde 48. U podniku INIGO Restaurant projde přes 170 těchto pracovníkŧ za dva roky. Catering Max zaměstnává 26 tranzitních osob na 9 měsícŧ, tzn. ţe poskytne 52 lidem práci za 1,5 roku.

61

Tabulka č. 8: Systém zaměstnávání tranzitních pracovníků v Rakousku Počet pracovníků na 6 měsíců

za 1 rok

za 1,5 roku

za 2 roky

Michl´s

12

24

36

48

INIGO

44

88

132

176

Zdroj: vlastní zpracování O které cílové skupiny se jedná, vypovídá následující koláčový graf č. 7. a pro upřesnění, o jaké znevýhodněné osoby na pracovním trhu jde, popisuje tabulka č. 9. Graf č. 7: Cílové skupiny osob vybraných podniků

Cílové skupiny osob vybraných podniků Dlouhodobě nezaměstnaní 10% 30%

10%

Lidé se zdravotním postižením a/nebo psychickými problémy Ženy migrantky, cizinci a členové diskriminačních etnických menšin

20%

Mladí dospělí z dětských domovů 30% Osoby pečující o osobu blízkou

Zdroj: vlastní zpracování INIGO Restaurant zaměstnává především osoby dlouhodobě nezaměstnané. Catering MAX a Michl´s Café Restaurant také, ovšem se specializují i na zdravotně hendikepované či osoby s psychickými problémy. Kavárna PředMěstí zaměstnávala všechny typy cílových skupin níţe uvedené, kromě dlouhodobě nezaměstnaných. Ethnocatering se zaměřuje pouze na ţeny migrantky.

62

Tabulka č. 9: Znevýhodnění na trhu práce – zaměstnanci jednotlivých podniků

Sociální podnik

Lidé se zdravotním Dlouhodobě postiţením nezaměstnaní a/nebo psychickými problémy

Ethnocatering

Ţeny migrantky, cizinci a členové etnických menšin

Mladí dospělí z dětských domovů

Osoby pečující o osobu blízkou

X

X

X

PředMěstí

X

Catering MAX

X

X

Michl´s

X

X

INIGO

X

X

Zdroj: vlastní zpracování

Potřebné informace o finančních zdrojích ve vybraných českých sociálních podnicích nebyly poskytnuty, a proto nelze toto porovnání zařadit do výzkumu. Ovšem jaké jsou zdroje financování rakouských sociálních podnikŧ, odpověděl p. Hammer (Arbeitplus): „Finanční prostředky z AMS představují v průměru asi 40 až 50 % celkového rozpočtu sociálních podniků. Návratnost v tržbách je v průměru 37 % svých nákladů podle ekonomických činností. Zbývajících 16 procent je pokryto provinčními vládami, soukromými sponzory a Evropským sociálním fondem.“ Bylo tedy ţádoucí zjistit, zda tato čísla odpovídají vybraným sociálním podnikŧm ve Vídni. Pro přehled finančních zdrojŧ sociálních podnikŧ je níţe vypracovaná tabulka č. 10.

63

Tabulka č. 10: Zdroje financování Cateringu MAX, Michl´s Café Restaurant a INIGO Restaurant

Catering MAX Michl´s INIGO

AMS

Vlastní trţby

Ministerstvo sociální péče

Evropský sociální fond

Soukromí sponzoři

Celkový rozpočet

46 %

54 %

-

-

-

100 %

42 % 49 %

52 % 2% 4% 45 % 6% Zdroj: vlastní zpracování

-

100 % 100 %

AMS financuje v prŧměru 46 % celkového ročního rozpočtu vybraných sociálních podnikŧ ve Vídni. Tento jev lez pokládat za významný. Hodnota se téměř shoduje s prŧměrem všech sociálních podnikŧ v Rakousku. Naopak vlastní trţby podnikŧ v gastronomii jsou oproti celkovému prŧměru (37 %) všech podnikŧ vyšší. Vysvětlením je jednoznačný příjem kaţdodenních trţeb z provozu. U některých sociálních podnikŧ v jiných odvětvích to tak zdaleka není. Ty jsou podporovány větší částí cizích zdrojŧ, neţ je tomu v gastronomii. Vlastní zdroje financování v podobě trţeb u Catering MAX, Michl´s Café Restaurant a INIGO Restaurant jsou v prŧměru 50 %. Tato hodnota zvyšuje celkový prŧměr o 13 %. Sociální podniky generují tedy větší příjmy, neţ je uvedený prŧměr p. Hammra, odborníka na výzkum sociálního podnikání v Rakousku v organizaci Arbeitplus. Podle předloţeného věcného návrhu zákona o sociálním podnikání České vládě, by měly příjmy dosahovat minimálně 50 % z vlastních trţeb. Tato hodnota se zdá být moţná vyšší, neţ jsou schopni podniky ze začátku generovat. Odpovědi na stanovené hypotézy: Hypotéza č. 1: České sociální podnikání v gastronomii nemá finanční podporu ze strany státu jako je tomu v Rakousku – tato hypotéza byla zamítnuta jako nepodloţená dostatkem dat. Ověření: na odpověď této hypotézy nebyla získána dostatečná data, která by mohla hypotézu ověřit a pokládat za prokázanou. Dŧvodem je nespolupráce a neochota vybraných sociálních podnikatelŧ v gastronomii. V podkapitole 2.3.2 o kavárně PředMěstí je uveden jediný dohledatelný dokument zabývající se dotacemi od Ministerstva práce a sociálních věcí z Centrální evidence dotací a rozpočtŧ v ČR. Tato informace zdaleka nenaplňuje splnění a ověření první hypotézy. Moţnou úvahou autora je předpokládané 64

zlepšení stavu a podmínek pro sociální podnikání v České republice v následujících letech, kdy vyjde v platnost zákon, o sociálním podnikání. Jaké náleţitosti a podmínky budou schváleny, je prozatím pouhým předmětem debaty odborné i laické veřejnosti. Patrně aţ v době vydání nového zákona, bude moţné odpovědět na vytyčenou hypotézu a také analyzovat výhody podporované státem v sociálním podnikání v gastronomii (např. daňové úlevy, podpora pracovních úřadŧ, jako je tomu v Rakousku apod.). Hypotéza č. 2: Sociální podniky ve veřejném, společném stravování jsou v Rakousku podporovány pracovními úřady, jako zdroje veřejného financování – byla na základě osobních rozhovorŧ jasně prokázána. Ověření: výsledky z osobních rozhovorŧ se zástupci sociálních podnikŧ v Rakousku a také s pracovníky organizace Arbeitplus, zastřešující sociální podnikání ve Vídni, jasně prokázali dŧleţitost v podpoře AMS (úřad práce). Zkoumané sociální podniky INIGO Restaurant, Michl´s Café Restaurant a Catering MAX uvádí hodnoty mezi 42 – 49 % financování celkového ročního rozpočtu z vídeňského úřadu práce, jako významnou podporu pro udrţitelnost a existenci podniku. Podnik na oplátku zaměstnává dlouhodobě nezaměstnané, zdravotně postiţené nebo osoby s psychickými problémy a právě tento krok je pro úřad výhodnější, neţ kdyby měly tyto cílové skupiny osob setrvat na podpoře. Podstatným úkonem, který sociální podnikatelé vykonávají pro AMS, je uplatnění systému zaměstnávání tranzitních pracovníkŧ (viz tabulka č. 8, podkap. 2.5).

65

3.

NÁVRHOVÁ ČÁST

Návrhová část sděluje přínos pro praktické vyuţití. Snaha autora je propojení studovaného oboru s téměř rozdílnou alternativou podnikání v gastronomii, resp. se sociálním podnikáním. Cílem této neobvyklé formy podnikání v českém prostředí je především chápán v socioekonomické sféře hospodářské činnosti. Diplomová práce je zaměřena na porovnání sociálního podnikání ve veřejném stravování v ČR a Rakousku. Provedený terénní výzkum jako jedna z hlavních metod zkoumání a následných analýz umoţnila širší pohled na zkoumaný problém v zahraničí. Návrh pro zlepšení podmínek v sociálním podnikání u nás, vyplívá z terénního prŧzkumu ve Vídni. Tzv. systém tranzitních pracovníkŧ je doporučován autorem zavést i v českém prostředí. Pro upřesnění se jedná o zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce (dlouhodobě nezaměstnaní, etnické menšiny, zdravotně hendikepovaní aj.), přičemţ jejich pracovní smlouva není delší neţ jeden rok. Ve většině případŧ, jde o 6-ti měsíční pracovní lhŧtu, kde jsou tyto lidé zaškolení, rekvalifikovaní a poté zpět integrováni do primárního pracovního trhu. Sociální podnik tak přispívá ke sniţování nezaměstnanosti a pomáhá lidem se zdravotním, pracovním, či sociálním vyloučení ze společnosti. Musí zde ovšem platit propojenost a podpora se státní veřejnou správou, jako tomu je v Rakousku. Bez finanční podpory by některé podniky nedokázaly být ekonomicky stabilní. Nastala otázka, do jaké míry a jak dlouho je stát ochoten finančně podpořit tento systém? Odpověď není lehká, ale do jisté míry jednoznačná. Do doby, kdy se zvýší zaměstnanost v ohroţených regionech a sociální podniky budou stabilní a prosperující. „Sociální hotel?“ Moţným návrhem pro další studie by mohlo být propojení sociálního podnikání s hotelovým provozem. Z odborné praxe autora ze zahraničních hotelŧ v Itálii a Tunisku nebo z tuzemských hotelŧ je zřetelné, ţe zaměstnanci těchto společností nejsou často v oboru vyučeni a nemají v podstatě téměř ţádné zkušenosti a predispozice pro vykonávání pracovně odborných činností v hotelu. Mnoho z nich se učí během provozu a tak i kvalita ubytovacích, stravovacích a doplňkových sluţeb v hotelovém provozu mŧţe značně klesat. Proto podobně jako u rakouských sociálních podnikŧ v gastronomii by noví zaměstnanci prošli školením a odborným kurzem a mohli by vykonávat odborné či pomocné činnosti pro správný chod hotelu. Nejen, ţe by zaměstnávali osoby ze znevýhodněných skupin 66

na trhu práce, ale také je zde moţnost při správném a účelném propojení cílŧ a vypracování projektu, získat podporu veřejnosti, organizací zabývající se sociální ekonomikou, veřejné správy a potaţmo evropských grantŧ jako podpora a rozvoj „sociálního podnikání v hotelnictví“. Je samozřejmostí, ţe se od hotelového prŧmyslu očekává kvalitní, nadstandartní sluţby. Ovšem za předpokladu, ţe by alespoň některé tyto podmínky byly splněny, lze o návrhu projektu přemýšlet. Obor hotelnictví a vŧbec veřejné stravování, gastronomie (restaurace, catering, aj.) jsou velmi zatíţeny provozními náklady a také ještě v budoucnu budou (zavedení elektronické evidence trţeb). Poptávka po sluţbách se neustále zvyšuje, a s přibývající konkurencí se jednoznačně sniţují ceny pokrmŧ, hotelových pokojŧ, sluţeb apod. Je to dané také tím, ţe hotelové a stravovací sluţby jsou snadno napodobitelné a těţko lze „přeţít“ v silném konkurenčním prostředí bez inovací, rozvoje, rŧzných nabídek a zájmŧ o zákazníky (marketing). A moţná proto by „sociální“ hotel byl ve středu zájmu veřejnosti,

správních

orgánŧ,

kdyby zaměstnával

některé

cílové

skupiny

lidí

znevýhodněných na trhu práce a přitom poskytoval (nad)standartní sluţby.

„Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti.“ Tomáš Baťa (1876-1932)

67

ZÁVĚR Sociální podnikání je v České republice poměrně nové téma, oproti Rakousku, kde tradice, historie a zkušenosti sociálních podnikŧ fungují jiţ 20, 30 let. Domnívám se, ţe rozvoj sociálního podnikání u nás je na vzestupu. Tento pojem se dostává do podvědomí stále širší veřejnosti, ve které se nachází nové iniciativy jak podpořit vyloučené osoby z trhu práce a zlepšit jejich blaho. Hlavním cílem bylo provést analýzu sociálního podnikání v Rakousku a v ČR v oblasti gastronomie. Byly porovnávány dva sociální podniky v ČR – Ethnocatering a kavárna PředMěstí. Další tři vybrané podniky jsou situované ve Vídni - Catering MAX, Michl´s Café Restaurant a INIGO Restaurant. Pro komparaci byly vybrány záleţitosti ohledně právních forem, nabízených produktŧ a sluţeb, zdrojŧ financování a zaměstnávání znevýhodněných osob na pracovním trhu. Hlavní cíl byl naplněn, ovšem s menšími nedostatky, které spočívají v neochotě českých sociálních podnikatelŧ spolupracovat. Dílčím cílem práce bylo analyzovat vztah státu k sociální ekonomice v Rakousku. Jaké jsou podmínky pro sociální podnikání v gastronomii. Dále potom popis rakouských iniciativ podporujících tento druh podnikání. Pro splnění dílčích cílŧ významně dopomohly osobní rozhovory s pracovníky organizace ArbeitPlus ve Vídni. Ať uţ se kaţdý z nás rozhodne, zda bude vykonávat podnikatelskou činnost v klasickém prostředí a zpŧsobem nebo v prostředí sociálního podnikání., měl by se v současnosti přinejmenším chovat alespoň jako společensky odpovědný podnik. Je navázáno tedy i na ekonomický, environmentální a sociální pilíř udrţitelného rozvoje. Pouhé ekologicky nezávadné chování (třídění odpadu, uţívání ekologicky šetrných spotřebičŧ aj.) ve smyslu environmentálního pilíře neznamená, ţe je podniku společensky odpovědný. Jde taky o vnímání sociálního pilíře ve smyslu zohlednění role podniku v místní komunitě, v níţ subjekt nabízí své sluţby a výrobky. V ekonomickém pilíři vykonávají podniky ekonomicky udrţitelné aktivity, které systematicky a uvědoměle bodují za účelem generace zisku a svého rozvoje do budoucna. Být společensky odpovědný podnik se při správně aplikaci mŧţe vyplatit ve smyslu konkurenční výhody. Příkladem lze uvést image odpovědného podniku, úspora provozních nákladŧ či loajalita svých spokojených zákazníkŧ.

68

České sociální podnikání v oboru pohostinství bude pravděpodobně ovlivněno chystaným zákonem o sociálním podnikání. Jestli pozitivně či negativně nelze doposud konstatovat. Ovšem za podmínek a principŧ, které jsou vyuţívány sociálními podnikateli by sociální podniky ve stravování nemusely být dlouho udrţitelné v konkurenčním prostředí. Nepříznivé podmínky přichází se zavedením elektronické evidence trţeb, kdy i tyto „jednorázové“ náklady jsou výdajem podnikŧ v oblasti stravování.

69

POUŢITÉ ZDROJE Literární zdroje: [1] BEDNÁRIKOVÁ, D.; FRANCOVÁ, P. Studie infrastruktury sociální ekonomiky v ČR: plná verze. Praha: Nová ekonomika, o.p.s., 2011. 63 s. ISBN: 978-80-260-0934-4. [2] BIERLIBG-WAGNER, E., et al. Was allen gehört: Commons - neue Perspektiven in der Armutsbekämpfung. Die Armutskonferenz. Wien: Verlag des Österreichischen Gewerkschaftsbundes GesmbH, 2013. 299 s. ISBN 978-3-7035-1609-2. [3] BORZAGA, C.; DEFOURNY, J. (eds.). The emergence of social enterprise. New York: Routledge, 2001. Routledge studies in the management of voluntary and non-profit organizations, 4. 383 s. ISBN 0-415-25301-2. [4] DEFOURNY, J.; NYSSENS, M. Conceptions of Social Enterprise and Social Entrepreneurship in Europe and the United States: Convergences and Divergences. Journal of Social Entrepreneurship, 1, 2010. Abingdon, Oxford shire, Eng.: Routledge, Taylor& Francis. ISSN 1942-0676. [5] BUREŠOVÁ, P.; ZIMÁKOVÁ B. Gastronomické služby - servis. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2008. 152 s. ISBN 978-80-86578-86-6. [6] EXNER, A., KRATZWALD, B. Solidarische Ökonomie & Commons. Wien: Mandelbaum, 2012. 140 s. ISBN 9783854766070. [7] GIDRON, B.; HASENFELD Y. (eds.). Social enterprises: an organizational perspective. 1st ed. Houndmills: Palgrave Macmillan, 2012. 253 s. ISBN 978-0-23035879-9. [8] GRIMMOVÁ, In FREEDMAN, P. H., 2008. Jídlo: dějiny chuti. 1. české vyd. Praha: Mladá fronta, 368 s. ISBN 978-80-204-1847-0. [9] DOHNALOVÁ, M.; et al. Sociální ekonomika, sociální podnikání: podnikání pro každého. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 131 s. ISBN 978-80-7357269-3. [10] DOHNALOVÁ, M.; PRŦŠA L. Sociální ekonomika. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 176 s. ISBN 978-80-7357-573-1. 70

[11] DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropeizaci českého hospodářství. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006. Studie (Národohospodářský ústav Josefa Hlávky). 123 s. ISBN 80-86729-31-1. [12] DOHNALOVÁ, M.; et al. Sociální ekonomika - vybrané otázky. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2009. 100 s. ISBN 978-80-7416-052-3. [13] HOLUB, K.. Vybrané kapitoly z dějin gastronomie a hotelnictví. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2004. 224 s. ISBN 80-86578-16-X. [14] HUNČOVÁ, M.. Ekonomický rozměr občanské společnosti. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7357-545-8. [15] HUYBRECHTS, B. Social Enterprise, Social Innovation and Alternative Economies: In sights from Fair Trade and Renewable Energy. In ZADEMACH, H.; HILLEBRAND S. (eds.). Alternative economies and spaces: new perspectives for a sustaineble economy. Bielefeld: Transcript, 2013. Global studies. ISBN 978-3-8376-2498-4. [16] HUYBRECHTS, B.; NICHOLLS, A.: Social Entrepreneurship: Definitions, Drivers and Challenges. In VOLKMANN, CH. K.; et al. (eds.). Social entrepreneurship and social business: an introduction and discussion with case studies. Wiesbaden: Springer Gabler, 2012. 285 s. ISBN 978-3-8349-2729-3. [17] JURČÍK, R.; MRAVCOVÁ, J. (ed.). Průvodce zadáváním veřejných zakázek: nové možnosti zhodnocení veřejných prostředků. Praha: Otevřená společnost, 2009. ISBN 97880-87110-16-4. [18] METZ, Reinhold, Hermann GRÜNER a Thomas KESSLER. Restaurace a host: základní odborné vědomosti: restaurace, hotel, kuchyně. Vyd. 1. Praha: Europa-Sobotáles, 2008, 606 s. ISBN 978-80-86706-18-4. [19] MLČOCH, L.; et al. Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989: alternativní pohled. Vyd. 1. V Praze: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2000. 273 s. ISBN 80-246-0119-2. [20] MLEJNKOVÁ, L., et al. Služby společného stravování. 3., aktualiz. vyd. V Praze: Oeconomica, 2014, s. 130. ISBN 978-80-245-2029-2.

71

[21] NOYA, A.; CLARENCE, E. (eds.) The Social Economy. Building Inclusive Economies. Paris: OECD, 2007. In DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika, sociální podnikání: podnikání pro každého. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 131 s. ISBN 978-80-7357-269-3. [22] PESTOFF, V. A. A democratic architecture for the welfare state. New York: Routledge, 2009. ISBN 0203888731. [23] RYGLOVÁ, K., et al. Cestovní ruch - podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 213 s. ISBN 978-80-247-4039-3. [24] SMETANA, F.; KRÁTKÁ E. Podnikání v hotelnictví a gastronomii: pro střední a vyšší hotelové školy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2009. 160 s. ISBN 978-80-7373-054-3. [25] TOMEŠ, I. Obory sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 366 s. ISBN 978-807367-868-5. [26] ULBRICH, T. Technologie přípravy pokrmů. Brno: Vysoká škola obchodní a hotelová, 110 s. ISBN 978-80-87300-38-1.

72

Internetové zdroje: AMS – Arbeitmarktservice Österreich. BUNDESRICHTLINIE für die Förderung Sozialökonomischer Betriebe (SÖB) [online]. Vídeň: AMS Wien, 2013 [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: BAŤA, T. Stránky Českých Patriotŧ. SČP [online]. © 2015 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: Centrální evidence dotací a rozpočtŧ. Finanční správa [online]. 2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné

z:

České sociální podnikání [online]. 2011 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: České sociální podnikání [online]. 2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: Ethnocatering. [online]. 2016 [cit. 2016-01-24]. Dostupné z: Evropská komise. A map of social enterprises and their eco-systems in Europe - Country Report:

Austria

[online].

2014

[cit.

2016-03-22].

Dostupné

z:

Evropský sociální fond v ČR [online]. 2014 [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: FIALA, Z. Sociální podnikání dostane zákon. In: Parlamentní listy [online]. 2014 [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: FRANCOVÁ, P. et al. MANUÁL: Jak založit sociální podnik [online]. Vyd. 2. Praha : P3 People, Planet, Profit, o.p.s., 2015. 32 s. ISBN: 978-80-260-7401-4. [cit. 2016-02-11]. Dostupné

z:


podnikani.cz/images/pdf/Manual_jak_zalozit_sp_2015.pdf>

73

GSCHÖPF, H. The Social Economy Sector and the situation of Social Enterprises in Austria. National report: Austria [online]. 2010 [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: MEYER, M. Managerialism – der Sieg von Konzepten und Methoden über Personen undVisionen. Vortrag am 6. NPO-Tag an der Wien University [online]. 2008 [cit. 2016-0311]. In Soziales Kapital, číslo 10, 2014. Vídeň: Verein zur Förderung wissenschaftlicher Publikationen zur Sozialarbeit. ISSN: 2070-3481, s. 6. Dostupné z: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky: Investiční podpora sociální ekonomiky [online]. 2014. [cit. 2016-03-07]. Dostupné z: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: Strukturální fondy – Výzvy [online]. © 2012 [cit. 2016Dostupné

02-06].

z:


fondy.cz/cs/Microsites/IROP/Vyzvy.aspx?searchtext=soci%C3%A1ln%C3%AD+podnik %C3%A1n%C3%AD> Ministerstvo spravedlnosti: Sbírka listin InBáze, z. s. [online]. 2015. vyd. [cit. 2016-0324]. Dostupné z: MONZÓN, J. L., CHAVES, R. Sociální ekonomika v Evropské unii – Zpráva José Luise Monzóna& Rafaela Chavese. Evropský hospodářský a sociální výbor, 2008 [cit. 2016-0222].

Dostupné

na:


2012_00_00_tra_etu_cs.pdf> Návrh na zpracování sociálních podnikŧ do legislativy. České sociální podnikání [online]. Praha: TESSEA, 2014 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: P3 - People, Planet, Profit, o.p.s. Vyhodnocení dotazníkového šetření sociálních podniků v ČR. České sociální podnikání [online]. Praha: TESSEA, 2015 [cit. 2016-02-14]. Dostupné

z:


podnikani.cz/images/pdf/Socialni_podniky_setreni_2015.pdf> 74

PředMěstí,

[online].

2016

[cit.

2016-01-26].

Dostupné

z:

Quality of Living 2016: Mercer [online]. 2016 [cit. 2016-03-20]. Dostupné z: REICHL, J. Jednotná pravidla pro sociální podniky? Návrh zákona slibuje výhody, visí nad nimi otazníky. Ekonomický deník [online]. Praha: Ekonomický deník, 2016 [cit. 201604-14]. Dostupné z: Vláda České republiky. Seminář o sociálním podnikání [online]. Praha: 2016 [cit. 2016-0315].

Dostupné

z:


dienstbier/aktualne/avizo-seminar-o-socialnim-podnikani-otevre-odbornou-diskusi-knovemu-zakonu-141073/> VYSKOČIL, M. Podklad pro koncepci politiky vlády pro NNO do roku 2020. Sociální podnikání [online]. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru (CVNS), 2014 [cit. Dostupné

2016-03-07].

z:

Výroční zpráva InBáze, z. s. 2014 [online]. Praha: InBáze, z. s., 2014 [cit. 2016-03-14]. Dostupné

z:


content/uploads/2013/07/inbaze_vz2014_web1.pdf>

Zákony: Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání

75