Moţnosti pěší turistiky v bilaterálním Národním parku Podyjí Thayatal

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Moţnosti pěší turistiky v bilaterálním Národním parku Podyjí – Thayatal Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D.

Bc. Robert Šturala UTV Brno, 2013

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţité literatury. Souhlasím s tím, ţe diplomová práce můţe být pouţita k vnitřním potřebám školy a ke studijním účelům.

V Brně dne 12. 4. 2013

……………………………

2

Děkuji všem, kteří mi pomohli svými připomínkami a radami při řešení této diplomové práce. Především děkuji doc. PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D., za konzultace a podněty k tvorbě diplomové práce a za čas, který mi věnoval.

3

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................5 1.

TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................6 1.1 CHARAKTERISTIKA ........................................................................... 6 1.2 HISTORIE .............................................................................................. 6 1.3 ZDRAVOTNÍ ASPEKTY....................................................................... 7 1.4 VYBAVENÍ ............................................................................................ 8 1.4.1 OBLEČENÍ ......................................................................................... 9 1.4.2 BOTY A PONOŢKY ........................................................................ 10 1.4.3 BATOH ............................................................................................. 11 1.4.4 DALŠÍ VYBAVENÍ ......................................................................... 12 1.5 ZNALOSTI, BEZ KTERÝCH SE NEOBEJDEME .............................. 12 1.5.1 TECHNIKA CHŮZE ........................................................................ 13 1.5.2 DÉLKA TÚRY, INTENZITA ZATÍŢENÍ ....................................... 13 1.6 NORDIC WALKING ........................................................................... 16 1.7 ORIENTACE V PŘÍRODĚ .................................................................. 17 1.8 ZÁSADY POBYTU VE VOLNÉ PŘÍRODĚ ....................................... 21 1.9 PĚŠÍ TURISTIKA V OSNOVÁCH GYMNÁZIÍ ................................. 23 1.10 ORGANIZACE KURZU PĚŠÍ TURISTIKY PRO GYMNÁZIA ........ 24

2.

PRAKTICKÁ ČÁST....................................................................................28

3.

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE............................................................................29 3.1 3.2

CÍLE PRÁCE ........................................................................................ 29 ÚKOLY PRÁCE ................................................................................... 29

4.

METODIKA PRÁCE ..................................................................................30

5.

TRASY ..........................................................................................................31 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

TRASA Č. 1 ........................................................................................... 31 TRASA Č. 2 ........................................................................................... 37 TRASA Č. 3 ........................................................................................... 46 TRASA Č. 4 ........................................................................................... 51 TRASA Č. 5 ........................................................................................... 56 TRASA Č. 6 ........................................................................................... 65 TRASA Č. 7 ........................................................................................... 70

ZÁVĚR ..................................................................................................................73 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ....................................................................74 SEZNAM PŘÍLOH ..............................................................................................77 RESUMÉ...............................................................................................................78

4

ÚVOD Nejpřirozenější pohybovou aktivitou, kterou kdy člověk vykonával, vykonává a vykonávat by měl i do budoucna je chůze. Chůze mírně zatěţuje organismus a z tohoto důvodu je vhodná téměř pro kaţdého, například pro osoby s nadváhou či s problémy s pohybovým aparátem, pro starší lidi, těhotné ţeny a také pro pacienty po infarktu. V dnešním uspěchaném a sloţitém světě, plném stresu, převládá sedavý způsob ţivota, který představuje nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i ve volném čase. A právě nedostatek pohybu s sebou přináší řadu komplikací v podobě různých onemocnění. Jednou z forem aktivního odpočinku, vyuţívající chůzi je pěší turistika. Při ní si můţeme dokonale odpočinout, relaxovat a tím přispět ke svému celkovému fyzickému i duševnímu zdraví. V teoretické části diplomové práce je naší snahou na základě studia odborné literatury podat ucelenou informaci o pěší turistice. V praktické části je cílem, prozkoumat aktuální moţnosti pěší turistiky na území přeshraničního bilaterálního chráněného území, které tvoří Národní park Podyjí na české straně a Nationalpark Thayatal na straně Rakouské. Navrhnout a zpracovat v této lokalitě pěší trasy vhodné k realizaci turistického kurzu a ten detailně rozpracovat. Hlavním cílem této diplomové práce je srozumitelně poukázat na pěší turistiku jako na moţný koníček, při němţ si i jinak nesportující člověk dokáţe dokonale odpočinout, relaxovat a tím přispět ke svému celkovému fyzickému a duševnímu zdraví. Zároveň bychom také chtěli pěší turistiku doporučit, jako poměrně nenákladnou činnost, kterou by mohly školy pouţít při výuce několika předmětů najednou (tělesná výchova, dějepis, přírodopis, zeměpis, aj.).

5

1.

TEORETICKÁ ČÁST

1.1

CHARAKTERISTIKA Ondráček a Hřebíčková (2007) turistiku popisují jako soubor činností,

které jsou spojené s aktivním pohybem a pobytem v přírodě, jehoţ cílem je poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblastí, k čemuţ vyuţívá odborně technické znalosti a dovednosti. Neuman a kol. (2000) se zmiňuje o pěší turistice jako nejrozšířenějším druhu turistiky, který vyuţívá chůzi jako nejpřirozenějšího pohybu člověka převáţně v přírodním prostředí a současně jako nenáročnou pohybovou aktivitu z hlediska speciálních dovedností a vybavení, vhodnou pro nejrůznější skupiny populace. Také poukazuje na její moţné vyuţití ve školách. Definice pěší turistiky se u většiny autorů liší pouze nepatrně, ale téměř všichni se shodují na tom, ţe pěší turistika je přístupná téměř kaţdému, lze ji provádět v kaţdém věku a její nespornou výhodou je minimální náročnost na vybavení, čas a snadná dostupnost.

1.2

HISTORIE Turistika je jak jsme napsali v předcházející kapitole spojená s přírodou a

jejím poznáváním. Z tohoto důvodu můţeme za počátky pěší turistiky povaţovat 14. století, kdy s nástupem renesance a humanismu dochází k návratu k člověku, přírodě a jejímu poznávání. Významní představitelé přelomu 16. a 17. století, jako například Francois Rabelais, John Lock, nebo třeba Jan Ámos Komenský usilovali o začlenění tělesných cvičení v přírodě do škol. Počátkem 18. století dochází k nárůstu zájmu o cesty za poznáním přírody, památek. Cestování se stalo součástí vzdělání šlechticů (Neuman a kol., 2000). Pěší turistika má v českých zemích dlouholetou tradici. Její počátky se datují do 15. století, kdy dochází k rozvoji cestování za poznáním a dobrodruţstvím. Začátkem 19. století dochází k bouřlivému rozvoji cestování za poznáním přírodních krás a historie země české. Mezi nadšené turisty patřili spisovatelé a básníci Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl a Ludovít Štúr. V této době docházelo k zakládání různých organizací a spolků. V roce 1862 vzniká první česká tělovýchovná organizace Sokol, která má ve svých stanovách

6

zakotveno také pěstování společných výletů. Roku 1884 vznikla první česká výhradně turistická organizace Pohorská jednota Radhošť. Významným dnem se pro české turisty stává 11. červen 1888, který je spojen se jménem Vojtěch Náprstek, jakoţto prvním předsedou nově zaloţeného Klubu českých turistů (KČT). Tímto dnem vzniká organizovaná turistika v Čechách. Hlavním cílem KČT bylo budovat a značit turistické stezky na zajímavá místa. Souběţně s touto činností KČT počítal také s výstavbou chat a ubytovacích zařízení. Na počátku 1. světové války měl KČT 4927 členů. Rok 1918 je spojen s vytvořením Československé republiky a současně došlo k přejmenování KČT na Klub československých turistů (KČST), jehoţ součástí se stal v roce 1919 Tatranský spolek turistický. V roce 1937 měl KČST 100 000 členů. Druhá světová válka rozdělila KČST na Klub českých turistů a Klub slovenských turistů a lyţařů (KSTL). Činnost obou klubů, ale válka výrazně omezila. Rok 1948 přinesl včlenění KČT do Sokola, jehoţ součástí se stal v roce 1949 také KSTL. V roce 1956 se KČT stal na dlouhou dobu součástí Československého svazu tělesné výchovy. V roce 1976 bylo členem 150 000 turistů (Moser, 1981; Neuman a kol., 2000). Rok 1990 přinesl obnovení KČT. V současné době zaţívá pěší turistika určitou renesanci, zejména u malých skupin osob středního věku a mladších seniorů, výhodou je unikátní síť značených turistických cest, která nemá v Evropě a moţná i ve světě obdoby. KČT v dnešní době sdruţuje téměř 40 000 turistů (Rýglová, Burian & Vajčnerová, 2011).

1.3

ZDRAVOTNÍ ASPEKTY „Chůze je nejlepší lék pro člověka“ (Hippokrates) Člověk se při turistice přemisťuje z místa na místo pomocí chůze, která je

pro člověka nejpřirozenější pohybovou aktivitou. Běţný turista se nesnaţí o maximální výkony, nezáleţí mu na výsledném čase, ale na celkovém proţitku. Chůze patří mezi vytrvalostní aktivity aerobního charakteru a její pravidelné provádění společně s dodrţováním ţivotosprávy podle Tvrzníka, Škorpila a Soumara (2006) pozitivně působí: jako prevence chorob srdce a cév (posiluje srdeční sval),

7

na sníţení váhy a její stálou kontrolu (sniţuje hodnoty tělesných tuků a spaluje tělesný tuk), na zlepšení kondice svalů a formování postavy, na zlepšení funkčního stavu kostí (zvyšuje hustotu kostní tkáně a tím omezuje osteoporózu), jako podpora imunitního systému, na lepší kvalitu spánku, na sexuální ţivot, na psychiku tím, ţe sniţuje napětí, stres, podráţděnost, nespavost, zaţívací obtíţe (zvyšuje produkci a uvolňování endorfinů z mozku). Abychom mohli uvedené pozitivní přínosy na sobě pozorovat, musí naše chůze mít určitou intenzitu a musíme ji vykonávat po určitou dobu (blíţe v kapitole1.5.2). O pozitivním přínosu pěší turistiky na naše zdraví bychom mohli napsat samostatnou práci, coţ není naším záměrem. Výše uvedené příklady pozitivního působení na naše zdraví, by nám měli pomoci zamyslet se nad svým způsobem ţivota a začít se hýbat třeba za pomocí pěší turistiky, nebo jiné pohybové aktivity. Tuto kapitolu jsme začali citátem nejslavnějšího lékaře starověku a „ otce medicíny“, zakladatele racionálního lékařství Hippokrata a povaţuji za vhodné ji citátem i zakončit. „Tělesná cvičení mohou nahradit mnoho léků. Ale ţádný lék na světě nemůţe nahradit tělesná cvičení“ (Mosso).

1.4

VYBAVENÍ Pěší turistika je pohybová aktivita, která se dá provádět v kteroukoli roční

dobu a za kaţdého počasí, za podmínky, ţe se správně oblečeme. Výrobci se velice dobře přizpůsobili potřebám turistů a při výrobě oblečení, obuvi a dalšího vybavení vyuţívají nejnovější technologie a pouţívají materiály, které jsou lehké, mnohoúčelové a trvanlivé.

8

1.4.1 OBLEČENÍ Pro oblékání platí jedno základní pravidlo. Vţdy je lepší zvolit několik tenčích vrstev, neţ jednu vrstvu silnou, v češtině tento způsob oblékání našel označení princip cibule. Jedna vrstva oblečení, nám neumoţňuje přizpůsobit se náhlým změnám počasí, ale více vrstev ano. Při vrstvení je důleţité dodrţet správné pořadí jednotlivých vrstev oblečení, jelikoţ systém je zaloţen na tom, ţe odvádí pot od těla, nepropouští vnější vlhkost a tepelně izoluje. Další podmínkou pro zachování správné funkce oblečení je správná volba materiálu a kombinace pro dané podmínky. (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008). Horko Správná volba oblečení by nám měla zajistit, ţe se naše tělo nepřehřeje, ale zároveň bude naše pokoţka chráněna před slunečními paprsky. Vhodná jsou trička, košile ze syntetických materiálů, které odvádějí vlhkost a schnou rychleji neţ bavlna. Do horkého počasí se určitě hodí šortky, ale velice vhodnou alternativou jsou dlouhé kalhoty s moţností odepnutí nohavic. Nezapomeňte na vhodnou pokrývku hlavy např. basebalovou čepici, klobouky, nebo třeba šátky. I v letním horkém počasí se můţe znenadání přihnat déšť a my nebudeme mít moţnost se schovat. Pro tyto případy se hodí bunda vyrobená z polypropylenu, která se vyznačuje odolností proti vodě, prodyšností a v neposlední řadě malou hmotností a velikostí (Bergerová, 2008). Vlhko Jaro a podzim povaţuji za nejkrásnější období pro turistiku, příroda hraje všemi barvami, na jaře se probouzí a na podzim se pomalu chystá k zimnímu spánku. Tato doba je ovšem také příznačná rozmanitostí počasí a vysokou vlhkostí. Do takového počasí je potřeba se obléci tak, abychom i v chladnu a vlhku byli hezky v suchu a teple. Oproti horkým letním měsícům, kdy naše oblečení je tvořeno jednou vrstvou, tak ve vlhčích a chladnějších měsících je nutné oblečení správně navrstvit. Jako první vrstvu je vhodné pouţít syntetické funkční prádlo, na něj vrstvu ze syntetiky nebo vlny, dále fleecovou vrstvu a jako poslední vrstvu doporučuji např. bundu z gore-texového materiálu, která by měla

9

mít kapuci. Také kalhoty pouţijte takové, které jsou vhodné do deště. Pro deštivé počasí je vhodné pončo, které s přehledem strčíme i do kapsy u kalhot. Pončo je vyrobeno z lehkého pogumovaného nylonu a umoţňuje velmi dobrou ventilaci a jeho zadní část lze přetáhnout i přes batoh. Ti z vás, kteří neradi nosí kapuci, nezapomeňte na klobouk do deště (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008). Chladno Zimní studené počasí má své výhody a nevýhody. Oproti letním měsícům se v přírodě nevyskytuje hmyz, který dokáţe pořádně znepříjemnit ţivot. Na turistických stezkách určitě také nepotkáme tolik turistů a můţeme si uţít klidu a samoty uprostřed nádherné přírody. Pro skutečný poţitek z výletu je ale zapotřebí se správně obléci. Důleţitá je první vrstva, jejímţ úkolem je odvádět vlhko od těla. Na ni si natáhněte několik vrstev teplého dobře izolujícího oblečení a jako poslední vrchní vrstvu zvolte např. bundu z materiálu, který odpuzuje vítr i vlhkost. Důleţitou ochranou hlavy je čepice, popřípadě čelenka, ruce je potřeba chránit rukavicemi, které mají vnitřní izolační vrstvu a vnější obal je voděvzdorný a prodyšný. Samozřejmostí jsou nepromokavé kalhoty, pod které si navlékáme prodyšné a teplé spodky. Pro případ hustého sněţení, není na škodu mít sebou také třeba pončo. Pokud půjdeme hlubokým sněhem, doporučuji pouţívat návleky (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008). 1.4.2 BOTY A PONOŢKY Vybrat si správné boty a ponoţky na turistiku, tak jako i na jiné sporty, není jednoduchá záleţitost, a proto bychom ji neměli podceňovat. V dnešní době je nabídka vysoká, obchody jsou zaplněny zboţím od různých výrobců, ale troufám si říct, ţe se málokdy setkáme s kvalifikovanou obsluhou, která by nám fundovaně dokázala poradit při jejich výběru. Turistická obuv je velice rozmanitá, od turistických sandálů, přes nízké turistické boty, aţ po polovysoké turistické boty. Nejdůleţitějším faktorem při výběru bot je, aby vám boty dobře padly. Boty, které nám nesedí správně na noze, nám z výletu mohou udělat hotové peklo. Vţdy si před nákupem nových bot dobře rozmyslete, v jakých podmínkách chcete boty pouţívat. Dobrá zkušenost s doposud poţívaným typem bot, vaše rozhodování

10

určitě urychlí. Boty vţdy nakupujte odpoledne, kdy je noha mírně oteklá. Při zkoušení pouţívejte ponoţky, které do daných bot budete pouţívat. Bota vám musí dobře padnout, projděte se v nich po prodejně, posunete-li nohu co nejvíce dopředu, měli byste mezi patu a botu vsunout prst. Stoupnete-li si na šikmou plochu (kvalitní obchody ji mají) směrem z kopce dolů, nesmí vám prsty naráţet do špiček bot. S nákupem bot nikdy nespěchejte a o boty dobře pečujte, vydrţí vám o to déle, někdy i několik let. Nově zakoupené boty pouţijte nejprve na kratší výlety, tak aby se vám dobře rozšláply a při dalších, delších výletech vám nezpůsobily puchýře a oděrky (Steffny & Praman, 2003; Bergerová, 2008). Ponoţky jsou důleţitou součástí systému obutí. Jejich hlavní funkcí je zahřívat nohy, odvádět pot a zajistit aby noha v botě dobře seděla. V dnešní době je moţné si vybrat z velkého mnoţství ponoţek funkčních, letních, trekových, zimních aj. Vše záleţí na roční době a hlavně na tom jak se v ponoţkách cítíte. Vţdy si i na jednodenní výlet vezměte ponoţky náhradní (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008). 1.4.3 BATOH Při kaţdém výletu s rodinou, potkávám stejné nadšence a všichni máme společnou věc – batoh. Batoh je jedna ze základních součástí turistického vybavení a je velice důleţité, aby se do něj vešly všechny potřebné věci, dobře se nesl a pohodlně seděl. Kapacita batohu se většinou udává v litrech. Při volbě batohu záleţí na tom, jak dlouhou túru chceme absolvovat a co všechno si chceme sebou vzít. Batohy na delší, několikadenní túry, kdy potřebujeme nosit na zádech i více jak 25 kg mají obvykle kapacitu 60 a více litrů. Pro náročnější 2 – 3 denní akce nám postačí batoh, který má kapacitu 40 – 60 litrů. Na klasické jednodenní túry nám postačí malý batoh o kapacitě do 40 litrů. Ideální volbou na túry v teplém počasí, kdy si sebou neseme minimální vybavení, ale vţdy si poneseme dostatečné mnoţství tekutin je ledvinka, nebo camelbag (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008).

11

1.4.4 DALŠÍ VYBAVENÍ Další vybavení, které budeme na túře potřebovat, záleţí hlavně na délce túry a způsobu jakým se chystáme nocovat. Někteří turisté dávají přednost přespání v penzionech, hostelech a jiných zařízeních a jiní pokud to podmínky navštívené oblasti dovolují, nocují ve stanech, nebo pod širým nebem. Vybavení bude téměř stejné pouze s tím rozdílem, ţe jedni budou mít navíc stan. Jak uţ jsme se zmínili, základním vybavením turisty je stan. Pro výběr toho správného stanu je nutné mít představu o terénu a povětrnostních podmínkách v místě, kde budeme tábořit. Z tohoto hlediska rozlišujeme stany do tří kategorií. Letní stany do teplého počasí, třísezonní stany do teplých i chladných podmínek a zimní stany do zimního počasí. Dalším důleţitým kritériem je velikost stanu v rozloţeném stavu, tzn. pro kolik osob je stan určen. Také je nutné přihlíţet na hmotnost stanu a jeho velikost ve sloţeném stavu, jelikoţ jej budeme nosit na zádech. Další součástí turisty je spací pytel. Zde vybíráme podle velikosti, hmotnosti, ale hlavně podle teploty okolí, v níţ budeme ve spacím pytli přespávat. Na kaţdém spacím pytli je uvedeno jeho tzv. teplotní určení, které udává teplotu, do které by nám mělo být ve spacím pytli teplo. Abychom v noci spali pohodlně a v suchu, k tomu je důleţitá karimatka. Pěnové, nebo nafukovací karimatky zajistí pohodlné spaní i na tvrdém a mírně nerovném povrchu a velice dobře izoluji od země. Mezi další vybavení patří např. moskytiéry, vařiče, víceúčelový nůţ, příbor, nádobí, hrnek a láhve na vodu. Veškeré další vybavení záleţí pouze a jenom na turistovi samotném, ale v ţádném případě nezapomeňte na lékárničku, kterou doufám nebudete muset nikdy pouţít, ale i banální puchýř na noze dokáţe udělat své a kousek náplasti vznikající problém snadno vyřeší (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2008).

1.5

ZNALOSTI, BEZ KTERÝCH SE NEOBEJDEME V předcházejících kapitolách jsme se dozvěděli, uţitečné informace o

zdravotním přínosu pěší turistiky na naše zdraví a také základní informace o vybavení. Neţ se vydáme na první túru, je důleţité se seznámit, se správnou technikou chůze, délkou túry, intenzitou zatíţení a v neposlední řadě s výţivou a pitným reţimem při túře.

12

1.5.1 TECHNIKA CHŮZE Jiţ několikrát jsme se v této práci zmínili o tom, ţe chůze je nejpřirozenější pohybovou aktivitou člověka, vţdyť chodit jsme se naučili dříve neţ mluvit. Proč se tedy zabývat technikou chůze a dokonce se ji učit? Odpověď je jednoduchá, lidé pohybově degenerují. Techniku chůze rozlišujeme, na chůzi po rovině, z kopce a do kopce. Vţdy ale hraje důleţitou roli vlastní terén. Při chůzi vţdy sledujeme dva směry očí, jeden dolů (kontrola terénu, na který došlapujeme) a druhý před sebe kontrola terénu před sebou z důvodu orientace) Technika chůze má být: plynulá (stejně dlouhé kroky), pohyb nohou se děje po přímce (kolena směřují dopředu, nevytáčíme špičky nohou ven, ani dovnitř), našlapujeme na vnější stranu paty a dále postupně odvíjíme chodidlo ke špičce palce s následným zdvihem paty a odrazem, hlava a trup jsou vzpřímené, paţe se pohybují přiměřeně v předozadní rovině, kříţem střídavě s dolními končetinami, pěsti mírně sevřené, zhluboka dýcháme. Při správné technice chůze nebude docházet k poklesu efektivitu chůze a k poškození našeho zdraví - svalovým dysbalancím (Steffny & Praman, 2003; Tvrzník, Škorpil & Soumar, 2006). 1.5.2 DÉLKA TÚRY, INTENZITA ZATÍŢENÍ Kaţdý člověk je individuální, někdo sportuje, nebo sportoval v mládí a někdo nesportoval nikdy. Příklady, které v této kapitole budeme uvádět, budou zaměřeny na člověka nesportujícího, který s pohybovou aktivitou, v našem případě s pěší turistikou začíná. Je důleţité, si uvědomit, ţe nic není zadarmo a nic není hned. Není vhodné a ani ţádoucí začínat unáhleně a přitom si myslet: "Já to přece zvládnu!" Nepřeceňujte své síly a začínejte postupně. Neţ si vyjdete na první vycházku, snaţte se omezit cestování autem, nebo hromadnou dopravou do práce a pokud

13

přece jen to jinak nejde, zaparkujte auto o tři bloky dále od práce, nastupujete o zastávku dále, nebo vystupte o dvě zastávky dříve a zbytek cesty dojděte pěšky. Nepouţívejte výtah, ale schody vyjděte. Uvidíte, ţe se po pár týdnech budete cítit lépe (Horák, 2008). Pro dosaţení pozitivního zdravotního efektu je nutné vykonávat pohybovou aktivitu určitou intenzitou po určitou dobu. Nejjednodušším ukazatelem správné intenzity je moţnost komunikace tzn., ţe jsme schopni při chůzi s lehkým zadýcháním, při níţ cítíme zrychlený tep souvisle mluvit. Jedná se však o ukazatel přibliţný. Pro přesnější stanovení intenzity je nutné znát svou maximální srdeční frekvenci. Nepřesněji maximální srdeční frekvenci stanoví lékař při tzv. zátěţovém testu. Pro naše potřeby postačí stanovení maximální srdeční frekvence, pomocí orientačního výpočtu. Vzorec pro takový výpočet je 220 mínus věk. Ideální tepová frekvence pro zajištění pozitivního zdravotního efektu by se měla pohybovat v rozmezí mezi 60 – 80 % frekvence maximální. Pro zjednodušení si uvedeme příklad na muţi, kterému je 40 let. Určení maximální srdeční frekvence: 220 – 40 = 180 Maximální srdeční frekvence je 180 tepů za minutu. Určení optimálního rozmezí srdeční frekvence. 180 x 0,60 (60%) = 108 180 x 0,8 (80%) = 144 Optimální rozmezí srdeční frekvence by se mělo pohybovat mezi 108 – 144 tepy za minutu. Tepovou frekvenci můţeme měřit tzv. palpační metodou, kdy si nahmatáme puls na zápěstí, nebo krkavici a měříme jej po dobu 10 vteřin, naměřenou hodnotu poté vynásobíme 6. Výsledná hodnota je aktuální tepovou frekvencí. Přesnější přehled o tepové frekvenci získáte, budete-li pouţívat sporttester (Kunová, 2004). Při turistických začátcích je vhodné začínat krátkými vycházkami v trvání jedné aţ dvou hodin, rychlostí 3-4 km za hodinu. Dvacet kilometrů týdně by mělo být minimem. Uvedených 20 km je vhodné rozloţit na tři vycházky po 7 km,

14

jedna uprostřed týdne a zbývající dvě v sobotu a neděli. Po prvních 10 – 15 minutách chůze si udělejte přestávku, kterou vyuţijete ke krátkému protaţení (viz. příloha č. 1). S rostoucím počtem ušlých kilometrů nám bude narůstat kondice a budeme schopni zvyšovat rychlost chůze na 4 – 6 km za hodinu a délku překonávané vzdálenosti na 15 – 20 km. Uvedené rychlosti chůze je pouze orientační a jejich stanovení závisí na tepové frekvenci, jak jsme popsali výše. Zvýšený čas, který budeme věnovat pěší turistice, bude vyváţen mnohostranným efektem (Novotná, Čechovská & Bunc, 2006). 1.5.3 VÝŢIVA A PITNÝ REŢIM Voda je základní sloţkou lidského organismu a tvoří z 50 – 70 % lidské tělo. Naším hlavním úkolem je udrţet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin (Mandelová & Hrnčiříková, 2007). Provazník a spol. (1995) uvádí, ţe člověk můţe kůţí, dýcháním, močí, potem a stolicí ztratit denně při normální teplotě aţ 2,3 litru tekutin, v horkém počasí 3,3 litru a během delší těţké práce aţ 6,6 litru tekutin. Za optimální mnoţství se povaţuje doplnění 2 litrů tekutin za den. Při sportovní zátěţi, v našem případě při provozování pěší turistiky bude spotřeba tekutin vyšší. Jedním z ukazatelů je barva moče, kdy příliš tmavé zbarvení nás upozorňuje na dehydrataci. Ţízeň pociťujeme ve chvíli, kdy je organismus jiţ dehydratován, a proto nepijte pouze tehdy, kdyţ mate ţízeň, ale pijte plynule po celý den. Za vhodné se povaţuje doplňování tekutin, kaţdých 20 – 30 minut během zátěţe v mnoţství 125 – 250 ml. Vhodnými nápoji jsou voda, neslazené čaje, minerální vody, ředěné ovocné šťávy a také iontové nápoje. Vyvarujete se kávě, slazeným limonádám, alkoholu. Vţdy mějte u sebe dostatek tekutin, nebo si dopředu zjistěte moţnosti jejích doplnění po cestě, třeba dokoupením v obchodě, nebo doplněním ve studánce, nebo u pramenu (Mandelová & Hrnčiříková, 2007; Bergerová, 2008). Jakákoliv práce, či sportovní výkon má určitou energetickou hodnotu. Fořt (2005) uvádí, ţe při chůzi po rovině rychlostí 4 km/h spálíme 3 kcal/min, coţ je 180 kcal/h, při chůzi po rovině rychlostí 6 km/h spálíme 4 kcal/min, coţ je 240

15

kcal/h, při chůzi po rovině rychlostí 8 km/h spálíme 10 kcal/min, coţ je 600 kcal/h a při chůzi do schodů spálíme 15 - 16 kcal/min, coţ je 900 - 960 kcal/h. Pohyb silnějšího jedince je podle Svačiny a Bretšnajdrové (2008) ovšem energeticky náročnější, obecně se udává, ţe dvakrát těţší jedinec vydá dvakrát více energie. V kapitole o zdravotních aspektech pěší turistiky jsme uváděli, ţe jedním z aspektů je sniţování váhy a její stálá kontrola. Není ale moţné pouze z těla energii brát, ale je důleţité energii tělu také dodávat, při zachování základního pravidla pro sníţení váhy, ţe výdej musí být větší neţ příjem. Na túře, která je delší jak 2 hodiny povaţuji za nutné jíst. Doporučuji trvanlivé potraviny jako např. čerstvé, nebo sušené ovoce, celozrnný chléb, ořechy, energetické tyčinky, oplatky. Mějte na paměti, ţe potraviny s obsahem soli jsou důleţité pro hydrataci organismu, cukry jsou důleţité pro rychlé načerpání energie a bílkoviny jsou zdrojem energie dlouhodobé. Při procházkách potkávám turisty, kteří jedí při chůzi, coţ je moţné a stačí k tomu jenom mírně sníţit tempo. Já osobně, ale doporučuji si na jídlo udělat přestávku, posadit se třeba na lavičku a jídlo si v klidu vychutnat (Bergerová, 2008).

1.6

NORDIC WALKING Při klasické pěší turistice se turista přesouvá z místa na místo pomocí

chůze. Ta můţe být prováděna různou rychlostí, ale v takové intenzitě, která je přínosná pro dosaţení pozitivního zdravotního efektu, viz. kapitola Délka túry, intenzita zatíţení. Při klasické chůzi zapojujeme a tím trénujeme převáţně svaly dolních končetin. Vhodnou alternativou je Nordic walking, v českém překladu severská chůze. Při chůzi s hůlkami současně se svaly dolních končetin zapojujeme také svaly prsní, ramenní i zádové. Chůze s hůlkami je také šetrnější k našemu tělu, jelikoţ hmotnost celého těla je rovnoměrně rozloţena na všechny čtyři končetiny. Odlehčíme tím kolenním, kyčelním a hlezenním kloubům a neposlední řadě také páteři. Z hlediska energetické náročnosti při chůzi s hůlkami spotřebujeme přibliţně o deset procent víc energie neţ při chůzi chůze bez hůlek (Schmid, Winski & Helkamp, 2010).

16

1.7

ORIENTACE V PŘÍRODĚ Správná orientace je důleţitým předpokladem kaţdého turisty. Existuje

mnoho pomůcek pro snadnou orientaci. V této kapitole se seznámíme s mapou, buzolou a dalšími způsoby orientace v přírodě, např. pomocí navigace GPS (Global Positioning System), hvězd, nebo přírody samotné. Hlavním způsobem orientace, na který se zaměříme, je turistické značení. 1.7.1 TURISTICKÉ ZNAČENÍ Trasy pro pěší turistiku jsou v České republice značeny pásovými značkami, které mají rozměr 10 x 10 cm (obr. 1). Tyto značky se skládají ze tří vodorovných pruhů, z nichţ prostřední určuje barvu dané trasy. Trasy se značí barvou červenou, modrou, zelenou, nebo ţlutou. Krajní pásy mají bílou barvu a jejich úkolem je značku zviditelnit, ale také určují, ţe se jedná o trasu pěší. Značky jsou obvykle umísťovány (malovány) na stromy, sloupy, patníky, kameny, skály, ploty a interval mezi jednotlivými značkami nebývá delší neţ 250 m. Začátkem většiny turistických tras bývají ţelezniční stanice, náměstí měst, obcí, nebo konečné stanice městské dopravy a jsou označeny tabulkami a směrovkami. Tabulky i směrovky se umísťují také v místech kříţení více turistických tras a na turisticky významných místech. Z tabulky se dozvíme přesný název místa, včetně jeho nadmořské výšky (obr. 2). O vzdálenosti k dalším cílům na trase nás informují směrovky (obr. 3). Odbočení na jinou komunikaci, nebo ostrý lom cesty jsou značeny pásovou značkou, která je doplněna o šipku (obr. 4). Na křiţovatkách, kde se můţe kříţit i několik tras najednou, se pouţívá vícebarevná značka (obr. 4), pro místní trasy se pouţívá místní značení (obr. 5). Konec trasy je označen značkou koncovou (obr. 6). Své označení mají také odbočky k zajímavým místům, která bývají cílem našeho putování. Jedná se o odbočky k vrcholu či vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce, nebo pramenu a k jinému zajímavému objektu (obr. 7). Pro označení naučné stezky se pouţívá značka ve tvaru psaníčka (obr. 8) (Moser, 1981; Neuman a kol., 2000). Česká republika se zásluhou dobrovolníků z řad Klubu českých turistů a dalších organizací vyznačuje nejrozšířenější sítí značených turistických tras. Mimo trasy pro pěší turistiku dobrovolníci označují také lyţařské trasy, cyklotrasy

17

a trasy pro turistiku na koni tzv. hipotrasy. V roce 2008 bylo české republice vyznačeno 40 782 km pěších tras, na kterých je vyvěšeno 60 572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminátových map (www.kct.cz/turisticke-znaceni/pesi-znaceni) .

obr. 1: Pásové značení autor: Robert Šturala

obr. 2: Tabulka autor: Robert Šturala

obr. 3: Směrovka autor: Robert Šturala

obr. 4: Šipka, vícebarevné značení autor: Robert Šturala

18

obr. 5: Místní značení autor: Robert Šturala

obr. 6: Koncová značka (c) archiv KČT

obr. 7: Odbočky k zajímavým místům (c) archiv KČT

obr. 8: Naučná stezka (c) archiv KČT

1.7.2 POMŮCKY PRO ORIETACI Mapa Mapa přestavuje pohled na krajinu z výšky. Při správném pouţívání z ní dokáţeme vyčíst nejenom polohu, kde se právě nacházíme, ale také jaký terén je před námi, co se skrývá za nejbliţším kopcem aj. Existuje velké mnoţství map, ale pro pěší turistiku jsou nejvhodnější mapy vrstevnicové, v měřítku v rozmezí od 1 : 25 000 do 1 : 50 000. Čím vyšší měřítko zvolíme, tím bude mapa méně podrobná. Vrstevnicová mapa je shodná s jinými typy map, jediný rozdíl představují vrstevnice, které zobrazují nadmořskou výšku (Bergerová, 2008).

19

Buzola Buzola je jednoduchý přístroj, který nám ukazuje magnetický sever. Buzolu a mapu vyuţijeme při túře krajinou mimo značené turistické stezky. Pokud se ocitneme na neznámém místě, dokáţeme pomocí mapy a buzoly správně určit sever a tím správně nasměrovat mapu. Místo, na kterém se nacházíme, určíme pomocí tzv. triangulace, která spočívá v určení minimálně dvou různých azimutů. Příroda Pomocí přírodních úkazů můţeme přibliţně určit sever, např.: letokruhy na pařezech osamoceně stojících stromů jsou na severní straně hustější, větší mraveniště mají k severu strmější svah, sníh zůstává při tání na severní straně stromů a pařezů, lišejníky rostou více na severní a severozápadní straně osamělých stromů, vinice a česna včelích úlů jsou směrovány k jihu. Pomocí slunce můţeme v průběhu dne určit přibliţně světové strany. V 6 hodin ráno je slunce na východě, v 9 hodin na jihovýchodě, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na jihozápadě a v 18 hodin na západě bez ohledu na roční období, pouze je potřeba počítat s časovým posunem (Moser, 1981). Hvězdy Jelikoţ se nacházíme na severní polokouli, tak k určení severu můţeme vyuţít Polárku. Abychom ji našli, je zapotřebí na obloze nalézt souhvězdí Velký vůz. Na linii dvou posledních hvězd, tvořících záď Velkého vozu leţí Polárka, která se nachází nad severem horizontu (Bergerová, 2008). GPS (Global Positioninig System) Nejmodernější a zároveň nejjednodušší moţností orientace je pouţití navigace GPS. Jedná se o původně vojenský navigační systém Spojených států amerických, vyvinutý k určení pozice kdekoliv na Zemi v roce 1973. Pro civilní potřeby je vyuţíván od 90. let 20. století. Systém je tvořen 24 druţicemi, které

20

nepřetrţitě obíhají okolo Země a vysílají směrem k zemi slabé signály. A právě tyto signály se dají přijímat GPS přijímačem. K zachycení signálu z druţic je zapotřebí mít zapnutý GPS přijímač a otevřený výhled na oblohu. Aby mohl přístroj vypočítat pozici a začít fungovat, je zapotřebí aby přijímal signál minimálně ze tří druţic. Při běţném odkrytém výhledu na oblohu mívá GPS přijímač k dispozici signál z pěti aţ deseti druţic. Při příjmu signálu z takového počtu druţic, je přístroj schopen určit naši pozici s přesností okolo 7 – 10 metrů. Je dobré mít na paměti, ţe signál z druţic není schopen projít materiály jako je například ţelezo, beton, dřevo, voda, nebo lidské tělo a při umístění přístroje je důleţité vyvarovat se zastínění výhledu takovými předměty. Naopak signál je schopen projít materiály jako je sklo, plast, laminát, nebo textil. GPS přijímač je přístroj přibliţně o velikosti mobilního telefonu a jeho cena se odvíjí od přesnosti a počtu funkcí, kterými přístroj disponuje. Z důvodu neustálého zmenšování, dnes výrobci dodávají na trh GPS přijímače, které jsou součástí sportovních hodinek (sporttester). GPS přijímač dokáţe určit naší momentální pozici, a pokud zadáme souřadnice cíle naší cesty, tak nám označí směr, kterým se máme vydat. Pokud si zaznamenáme místo odkud jsme na túru vyrazili, tak nás navigace nasměruje zpět. Do navigace si můţeme předem také zaznamenat souřadnice jednotlivých bodů, kam se chceme postupně během túry dostat a navigace nás bude postupně směrovat k jednotlivým bodům. V případě, ţe se ztratíme, stačí informovat záchranáře o naší momentální pozici. Tento přístroj nás dokáţe nejen přesně navigovat, ale také nám dokáţe spočítat průměrnou rychlost, ušlou i zbývající vzdálenost naší trasy, celkovou dobu strávenou na túře. Přístroj můţe také obsahovat výškový barometr a s jeho pomocí dokáţe zobrazit výškový profil trasy, maximální dosaţenou výšku, výškové převýšení (Korvas, Babič, Došla, Hřebíčková, Lienerth, Lukášek, … Strachová, 2007; Bergerová, 2008).

1.8

ZÁSADY POBYTU VE VOLNÉ PŘÍRODĚ Zásady pobytu ve volné přírodě musíme chápat ve dvou rovinách.

V rovině právní, kdy nám řada zákonů, nařízení a vyhlášek nařizuje, co smíme a nesmíme a v rovině ochrany ţivotního prostředí.

21

Základní úpravu zde představuje § 63 Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který stanovuje, ţe kaţdý má právo na volný průchod přes pozemky, které jsou ve vlastnictví obce, státu nebo právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví a nezasahuje do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Znamená to tedy, ţe na pozemky, na které se vztahuje právo volného průchodu, můţeme, obdobně jako do lesa, volně vstupovat za předpokladu, ţe nebudeme tyto pozemky nebo porost na nich poškozovat či někoho omezovat. Právo průchodu však zahrnuje pouze oprávnění na pozemky vstupovat a projít jimi. Bez ohledu na to, o jaký pozemek jde a kdo je vlastníkem, však můţeme přes pozemek volně projít v případě, ţe přes něj vede veřejná komunikace nebo turistická značená cesta. Obdobně jako u lesů, i u ostatních pozemků můţe být vstup omezen či zakázán v případě, ţe na pozemku je zřízeno např. vodní ochranné pásmo, vojenské pásmo apod. (Zákon o ochraně přírody a krajiny, 1992). Chování v lese a vstup do lesů přímo upravuje Zákon č. 289/95 Sb. o lesích, který umoţňuje vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi leţící klest. Přitom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, případně nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Zákon také určité činnosti v lese výslovně zakazuje např. rozdělávat, nebo udrţovat oheň do vzdálenosti 50 m od okraje lesa, nebo pořádat organizované nebo hromadné sportovní akce v lese bez oznámení orgánu státní správy lesů (Zákon o lesích, 1995). Dodrţování zákona je samozřejmě kontrolováno a v případě jeho porušení je také postihováno. Zvláštní omezení platí pro kategorii zvlášť chráněných území, tedy v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a některých chráněných krajinných oblastech, zde je nutno respektovat výstraţné tabule. Klub českých turistů stanovil pro své členy Obecná pravidla pro pohyb v přírodě, z nichţ ta nejdůleţitější pro pěší turistiku jsou:

22

„v přírodě se pohybujte tak, abyste ji nepoškodili a zároveň i ohleduplně k jiným návštěvníkům, ke svému pohybu v přírodě vyuţívejte přednostně vyznačené trasy pro Vámi pouţitý druh přesunu, na značených trasách jiného přesunu respektujte absolutní přednost tohoto přesunu před ostatními, na nevyznačených trasách má vţdy přednost ten zranitelnější (sjíţdějící lyţař před pěším, pěší před cyklistou apod.), nikdy nevcházejte nebo nevjíţdějte na trasy nebo jejich úseky, které jsou pro Vámi pouţívaný druh přesunu zakázány, dodrţujte pravidla pro provozování daného druhu přesunu (pěší, lyţe, cyklo), pravidla ochrany přírody, pravidla silničního provozu na pozemních komunikacích i další pravidla, platná pro pohyb v daném území, i v případě, ţe není zakázána chůze v souběhu s lyţařskou trasou, nechoďte nikdy v lyţařských stopách ani v pásu 0,5 m na kaţdé straně od nich, v úsecích, kde pěší značená trasa vede v souběhu s vyznačenou cyklotrasou, se pohybujte v pravé polovině cesty tak, aby Vás cyklisté mohli vlevo předjet nebo minout, na ostatních pěších značených trasách, kde není zakázán provoz cyklistů, umoţněte cyklistům, aby Vás pomalou jízdou mohli předjet nebo minout, máte-li s sebou psa, musí být na soubězích pěší a cyklistické značené trasy a na soubězích pěší a lyţařské značené trasy drţen na vodítku a to tak, aby neohroţoval projíţdějící cyklisty nebo lyţaře“ (www.kct.cz/program/pravidla-pohybu-v-prirode).

1.9 PĚŠÍ TURISTIKA V OSNOVÁCH GYMNÁZIÍ Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G), je stěţejním dokumentem, který jasně vymezuje závazné rámce vzdělávání ţáků gymnázií. RVP G navazuje svým obsahem na rámcové vzdělávací programy pro základní a předškolní vzdělávání. Jedná se o dokument, který byl vytvořen na státní úrovni. Podle zásad stanovených v RVP G jsou na školní úrovni vytvářeny školní

23

vzdělávací programy (ŠVP), podle nichţ se uskutečňuje výuka na daném gymnáziu (Balada, 2007). Pěší turistika je obsaţena ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, která je rozdělena na dva samostatné vzdělávací obory, Výchovu ke zdraví a Tělesnou výchovu. Vzdělávací oblast Výchova ke zdraví, obsahuje učivo první pomoc při úrazech a náhlých zdravotních příhodách, jehoţ očekávaným výstupem je schopnost ţáka zasáhnout při závaţných poraněních a ţivot ohroţujících stavech. Učivem oboru Tělesná výchova je např. turistika a pobyt v přírodě, první pomoc při sportovních úrazech, pohybové činnosti, sportovní a turistické akce a sportovní výstroj a výzbroj. Očekávaným výstupem je schopnost ţáka zorganizovat, nebo se podílet na přípravě turistické akce a pobytu v přírodě, jehoţ součástí je orientace v méně přehledné krajině, orientační běh, příprava a likvidace tábořiště, tuto akci by měl ţák umět nejen zorganizovat, ale také propagovat, vyhodnotit a zdokumentovat. Ţák by měl také umět poskytnout první pomoc při sportovních či jiných úrazech v nestandartních podmínkách. V oblasti sportovní výstroje a výzbroje by se měl ţák naučit volit a pouţívat správnou výstroj a výzbroj pro osvojování pohybové činnosti a současně ji umět správně ošetřovat (Balada, 2007). Vzdělávací oblast Člověk a zdraví, do které spadá pěší turistika, lze vhodně kombinovat a nalézt zajímavé mezipředmětové vazby s dalšími vzdělávacími oblastmi RVP G. Podle Ondráčka a Hřebíčkové (2007) můţe být turistika, jejíţ součástí je pěší turistika, kterou se v této práci zabýváme, praktickým prověřením teoretických znalostí získaných při studiu vzdělávacích oborů zařazených do dalších vzdělávacích oblastí, a tím úspěšně naplnit cíl RVP G. Člověk a příroda – fyzika, chemie, biologie, geografie, geologie Člověk a společnost – dějepis, geografie

1.10 ORGANIZACE KURZU PĚŠÍ TURISTIKY PRO GYMNÁZIA Neţ vyrazíme s třídou na kurz, budeme potřebovat informace o tom, co nás na něm čeká. Základní kritériem při organizaci je délka akce. Rozlišujeme

24

akce krátkodobé, mezi které řadíme vycházky, výlety, jednodenní a víkendové akce a akce dlouhodobé, které mohou být vícedenní, ale třeba i několikatýdenní. Celodenní výlet v místě školy, nebo v jeho blízkosti dává učiteli příleţitost zjistit fyzickou zdatnost ţáků, před plánovaným několikadenním kurzem. Současně nám umoţňuje seznámit se s turistickým vybavením a naučit se nové dovednosti. Plánování celodenního výletu určitě nepodceňujeme a věnujeme mu dostatečnou pozornost. Vhodné je zvolit trasu na nějaké zajímavé místo. Doporučujeme trasu předem projít. Plánování turistického kurzu pro gymnázia, který trvá zpravidla 5 dní nenecháváme na poslední chvíli, ale věnujeme mu dostatečnou pozornost a plánujeme v dostatečném předstihu několika měsíců. Je vhodné, aby do této činnosti byli zapojeni také samotní ţáci (Korvas, Babič, Došla, Hřebíčková, Lienerth, Lukášek, … Strachová, 2007). Samotné plánování můţeme rozdělit do několika stěţejních etap. Tým Kaţdý tým musí mít vedoucího akce, jeho zástupce, popřípadě instruktory. Tito všichni se podílejí na samotné realizaci kurzu, ale v první řadě na jeho přípravě. Počet instruktorů musí odpovídat počtu dětí a musí být v souladu s vyhláškou MŠMT. Členem týmu, který by se měl podílet na přípravě kurzu, a v určitých částech také na jeho realizaci jsou ţáci (Ondráček & Hřebíčková, 2007). Lokalita S ohledem na finanční nákladnost, není důleţité cestovat mimo republiku a dokonce ani mimo oblast v níţ se nacházíme. Důleţitým kritériem je moţnost dopravy na místo konání kurzu. Při určování lokality bereme také v úvahu výkonnost skupiny, kterou jsme mohli sledovat při jednodenních výletech a případně v hodinách tělesné výchovy. Nezapomínáme na to, aby se ve zvolené lokalitě nacházeli pamětihodnosti, přírodní památky, které jsou důleţitou součástí turistiky (Ondráček & Hřebíčková, 2007).

25

Forma kurzu Jednou z variant jsou tzv. stacionární akce, kdy jsme ubytováni na jednom místě, z kterého vyráţíme hvězdicovitě na jednodenní túry a vracíme se zpět. Výhodou je moţnost např. v případě nevhodného počasí zůstat v táboře a jednu túru vynechat. Další variantou je tzv. putování, kdy nocleh je vţdy na jiném místě, zpravidla v cíli denní túry a odtud další den vyráţíme na túru další. Poslední moţností jsou tzv. kombinované akce, kdy vyuţíváme střídavě stacionární ubytování s putováním na jiná tábořiště (Ondráček & Hřebíčková, 2007). Doprava K zajištění dopravy můţeme vyuţít dopravní společnosti, které si můţeme objednat a ty nás jsou schopny dopravit do místa konání akce i zpět, ale musíme počítat, ţe nás to něco bude stát. Vhodnou alternativou je doprava běţnými prostředky hromadné přepravy, např. vlakem, nebo autobusem. Důleţitou roli při výběru dopravy hraje finanční náročnost, kterou dokáţeme s předstihem velice přesně spočítat a poté se rozhodnout (Ondráček & Hřebíčková, 2007).

Plánování jednotlivých túr Uţ známe lokalitu a můţeme začít plánovat jednotlivé túry. K plánování vyuţijeme turistické mapy, průvodce a samozřejmostí je internet. Tvorba itinerářů jednotlivých tras můţe být vhodným úkolem pro ţáky, kdy důleţitým směrodatným ukazatelem bude maximální délka túry. Moţnosti tvorby jsou na internetu ohromné a budete překvapeni, co vše ţáci dovedou. Itinerář by měl obsahovat celkovou délku trasy, výškový profil trasy, důleţité změny směru, varianty zkrácení trasy, moţnosti občerstvení, zastávky a časový plán. Pro týdenní výlet naplánujeme vetší mnoţství tras v dané oblasti, pro případ nenadálých změn např. únava dětí, nepřízeň počasí (Ondráček & Hřebíčková, 2007). Technická příprava Informace o základním vybavení musí být ţákům sdělena s dostatečným předstihem. Nejvhodnější je sestavit seznam výstroje, výzbroje, hygienických

26

potřeb, doporučeného mnoţství jídla, doplněný o moţnosti doplňování zásob jídla a vody v průběhu kurzu. Nezapomeňme upozornit na přibalení potřebných léků a kartičku zdravotní pojišťovny. Před odjezdem musí být ţáci poučeni o bezpečnosti, poučení musí podepsat! Vyţádáme si také potvrzení o aktuálním zdravotním stavu kaţdého ţáka. Vytvoříme také seznam čísel mobilních telefonů všech instruktorů a rodičů všech ţáků a ţáků samotných. Pozor na nutnost připojištění v případě konání kurzu v zahraničí! (Ondráček & Hřebíčková, 2007). Ekonomická příprava Na základě získaných informací při plánování kurzu, provedeme ekonomickou rozvahu kurzu a seznámíme ţáky, ale hlavně rodiče s celkovou cenou kurzu, která můţe být rozhodujícím kritériem pro přihlášení na kurz. Platbu za kurz můţeme rozdělit například na dvě části, kdy jedna se platí při přihlášení na kurz a druhá před kurzem samotným (Ondráček & Hřebíčková, 2007).

27

2.

PRAKTICKÁ ČÁST

Národní park Podyjí Rok 1991 je pro oblast lemující státní hranici s Rakouskem mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem významným mezníkem. Z chráněné krajinné oblasti se Podyjí přeměnilo na čtvrtý národní park v ČR. Jedná se o park nejmenší, s rozlohou 63 km2, na který navazuje ochranné pásmo 29 km2. Park je unikátní kaňonovitým údolím řeky Dyje, které se táhne právě od Vranova nad Dyjí aţ do Znojma v délce 42 km. Toto údolí vyniká také jedinečným lesním komplexem, cennými nelesními plochami a v neposlední řadě mnoţstvím rostlin a ţivočichů. Většinovým vlastníkem parku je stát a v menší míře také okolní obce a soukromí vlastníci. Sídlem Národního parku Podyjí je město Znojmo. Symbolem parku je Čáp černý, který je součástí znaku parku. Park je protkán sítí turistických a cykloturistických tras a také trasami pro turistiku koňskou (Kos, Lazárek & Rothröckl, 2012). Národní park Thayatal Je nejmenším národním parkem v Rakousku. Byl vyhlášen národním parkem v roce 2000 a jeho rozloha je 13,3 km2. Park zajišťuje ochranu přírody na 25 km pravého břehu Dyje. Správa NP Thayatal sídlí v blízkosti nejmenšího rakouského města Hardeggu. V parku lze provozovat pouze pěší turistiku na šesti značených trasách. Většinovým vlastníkem parku jsou šlechtické rody Pilati a Waldstein (Lazárek, 2007). Národní park Podyjí - Thayatal Rok 2000 se stal pro oba parky dalším mezníkem, protoţe právě od tohoto roku parky společně tvoří jedinečné bilaterální území evropského významu. Správy obou parků spolu úzce spolupracují při koordinaci ochrany jednoho z nejkrásnějších, nejromantičtějších a druhově nejpestřejších říčních údolí (Lazárek, 2007).

28

3.

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

3.1

CÍLE PRÁCE Cílem této práce je navrhnout týdenní kurz pěší turistiky pro studenty

gymnázií. Místem konání tohoto kurzu bude území přeshraničního bilaterálního chráněného území, které tvoří Národní park Podyjí na české straně a Nationalpark Thayatal na straně Rakouské. Důleţitou součástí kurzu bude kulturně poznávací činnost. Jako výchozí bod jsme určili historií opředené město Znojmo.

3.2

ÚKOLY PRÁCE Pro splnění práce jsme si stanovili následující úkoly: prostudovat mapy, literaturu a internetové zdroje, které se vztahují k Národnímu parku Podyjí-Thayatal, pomocí mapy s ohledem na kulturně poznávací činnost, náročnost a bezpečnost vybrat vhodné trasy, jednotlivé trasy obsahově a metodicky zpracovat do finální podoby, vhodnost navrţených tras prakticky ověřit, tím ţe trasy pěšky projdeme.

29

4.

METODIKA PRÁCE Informace ke zpracování této práce jsme získávali těmito způsoby: z turistické mapy NP Podyjí-Thayatal 1: 25 000 (ke stanovení tras), z turistických průvodců, z turistických informačních center a návštěvnických středisek obou parků, od zaměstnanců NP Podyjí, z internetu a publikací – místopis lokalit a charakteristika oblasti, vlastní praktickou zkušeností.

S pomocí turistické a cykloturistické mapy Národní park Podyjí Nationalpart Thayatal v měřítku 1 : 25 000, která byla vydána spol. s.r.o. Geodézie On Line, jsme naplánovali vhodné trasy. Ty jsme pomocí na internetu dostupných aplikací podrobně rozpracovali. Pro názornost jsme vyuţili dvou různých aplikací dostupných na internetu. Pro naplánovaní trasy č. 1 jsme pouţili aplikaci dostupnou na www.mapy.cz, která je zdarma a pro ostatní trasy aplikaci dostupnou na www.trasy.net, která je zpoplatněna. Kaţdá zpracovaná trasa obsahuje rozpis trasy, itinerář, mapu, profil a místopis. Mapu a profil trasy pouţijeme ze zmíněných aplikací. V rozpisu trasy jsme lokality, o které je moţné trasu zkrátit, označili červeným písmem, stejným způsobem jsou uvedeny jednotlivé údaje k trase. Při úpravě mapy jsme pouţili program Malování sady Microsoft Office 2007, pomocí kterého jsme část trasy, o kterou můţeme túru v případě potřeby zkrátit, vyznačili červeně tečkovaně. Itinerář jsme zpracovali v programu Microsoft Excel. Obsahuje údaje o místě, jeho nadmořské výšce, vzdálenosti od výchozího bodu, vzdálenost od předchozího bodu, označení trasy a druh cesty. Moţnost zkrácení je v itineráři podbarvena červeně, celková vzdálenost a vzdálenost místní je označena červeným písmem v závorkách. Popis nejzajímavějších míst jsme doplnili fotografiemi.

30

5.

TRASY

5.1

TRASA č. 1

Putování po blízkém okolí města Znojma. Rozpis trasy Pod Kramerovou vilou – Kříţová cesta (rozcestí) – kaple sv. Eliáše (vyhlídka) – Kříţová cesta (rozcestí) – Gránické údolí (kříţová cesta) – hrad (vyhlídka) – Pod Karolíninými sady – Údolí Dyje – Kraví hora – Údolí Dyje – U Obří hlavy délka trasy

5,4 km

nejvyšší místo

317 m n.m.

nejniţší místo

216 m n.m.

převýšení

101 m

celkem vystoupáno

292 m

celkem sestoupáno

293 m

Náročnost: středně náročná trasa po dobře značených cestách Moţnost občerstvení: Znojmo Popis trasy První trasa po našem příjezdu do Znojma bude krátká, ale velice zajímavá. Putování začneme u Znojemské přehrady na levé straně řeky Dyje Pod Kramerovou vilou, která je vestavěna do skály. Odtud se vydáme po zelené vzhůru Hradišťskými terasami na rozcestí pod kostel sv. Antonína Paduánského na okraji Hradiště. Zde opustíme značenou stezku a vydáme se mezi ploty zahrad po úzkém chodníku k vyhlídce u kaple svatého Eliáše, odkud budeme mít krásný výhled na hrad, kostel svatého Mikuláše, hráz Znojemské přehrady a široké údolí řeky Dyje aţ k ţelezničnímu mostu. Aţ se pokocháme pohledem na krásy Znojma, vydáme se zpět na rozcestí pod kostelem sv. Antonína Paduánského a odtud se po místním modrém značení vydáme kamenitou pěšinou (kříţovou cestou) lemovanou kapličkami znázorňujícími poslední cestu Krista. Poslední

31

kaplička se nachází v Gránickém údolí a odtud dojdeme po modré aţ na vyhlídku u hradu, z níţ se nám otevře pohled na Hradiště a především na Hradišťské terasy a odkud je to pár desítek metrů ke Znojemskému hradu a známe rotundě P. Marie a svaté Kateřiny. Po modře značené trase projdeme historickým jádrem města kamennými uličkami, cestou mineme kostel svatého Mikuláše a klikatými cestičkami Karolíniných sadů se dostaneme aţ k mostu přes řeku Dyji u přehrady. Na druhou stranu mostu půjdeme uţ po cyklostezce označené modrou barvou, na mostě se zastavíme a nenecháme si ujít pohled na výpust Znojemské přehrady. Za mostem v lokalitě Údolí Dyje vystoupáme po modře značené cyklostezce na Kraví horu, cestou můţeme sledovat obrovské plochy vřesovišť typické právě pro tuto lokalitu, cestou také mineme Vrbkův kámen. Na rozcestí se dáme vpravo a po červené pěší trase se vrátíme okolo vysílače a chatové oblasti do Údolí Dyje a odsud přes most k hospůdce U Obří hlavy, kde naši cestu zakončíme. Itinerář tab. 1: Itinerář trasy č. 1

místo Pod Kramerovou vilou Kříţová cesta (rozcestí) Kaple sv. Eliáše (vyhlídka) Kříţová cesta (rozcestí) Gránické údolí (kříţová cesta) Znojemský hrad (vyhlídka) Pod Karolininými sady

nadmořská vzdálenost vzdálenost značení výška celková místní druh cesty trasy (m n.m.) (km) (km) 238

0

0

P

287

0,7

0,7

P

0,9

0,2

P

287

1,1

0,2

P

269

1,55

0,45

LP / P

276

1,95

0,4

S/P

224

2,8

0,85

S

Údolí Dyje

224

2,9

0,1

LP / P

Kraví hora

317

3,9

1,0

LP / P

Údolí Dyje

224

5,1

1,2

S

U Obří hlavy

237

5,4

0,3

32

Mapa trasy

obr. 9: Mapa trasy č. 1

33

Profil trasy

obr. 10: Profil trasy č. 1

Místopis Hradišťské terasy (obr. 11) – svah nad Znojemskou přehradou, na kterém jsou unikátní středověké kamenné terasy. Vyskytují se zde významné druhy ţivočichů a rostlin. Roste zde např. mišpule německá a fíkovník smokvoň (Lazárek, 2007).

obr. 11: Hradišťské terasy (c) archiv Správy NP Podyjí

Znojmo (obr. 12) – osídleno jiţ v době kamenné. V roce 1055 se stalo jedním z údělných sídel moravských Přemyslovců. Roku 1226 povýšeno na královské město. Město proslulé vínem a znojemskými okurkami (Kacetl, 2010).

34

obr. 12: Znojmo (c) archiv Správy NP Podyjí

Znojemský hrad (obr. 13) – vznikal za kníţete Břetislava v 1. polovině 11. století jako součást systému pohraničních pevností na soutoku Gránického potoka a Dyjí. Byl sídlem údělných Přemyslovců a od 13. století plnil funkci královské citadely. Roku 1437 na hradě zemřel císař Zikmund Lucemburský. Z původního hradu se dochovalo málo. V přední části v letech 1710 – 1721 vybudovali znojemští měšťané pivovar a zadní hrad byl přestaven pány z Deblína na barokní zámek (Kacetl, 2008; Kacetl 2010).

obr. 13: Znojemský hrad (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

35

Rotunda P. Marie a sv. Kateřiny (obr. 14)

– národní kulturní památka,

postavená v 11. století jako součást Břetislavova hradu. Obsahuje románské fresky znázorňující geologii Přemyslovců, které jsou nejstarší malbou s historickým obsahem a naší zemi a jsou dokladem slovanského původu Znojma (Kacetl, 2008).

obr. 14: Rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

Kraví hora (obr. 15) – pahorek nad Znojmem se vzácnou vřesovištní flórou a faunou (Němec, Stejskal & Valášek, 2012).

obr. 15: Kraví hora (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

36

5.2

TRASA č. 2

Z rakouského pohraničí, cestou mezi vinicemi a po pravém břehu řeky Dyje aţ do Znojma. Rozpis trasy Retzbach – Heiliger Stein – Horecký kopec – Pod Šobesem – Šobes – Šobes (vyhlídka) – Pod Šobesem – Judexův mlýn – mlýn Papírna – Pod Novou cestou – Sealsfieldův kámen – Trauznické údolí – Znojemská přehrada délka trasy

16,1 km

(14,01km)

délka stoupání

4,84 km

(3,71km)

délka klesání

10,88 km

(9,75 km)

nejvyšší místo

374 m n.m.

nejniţší místo

214 m n.m.

převýšení

160 m

celkem vystoupáno

326 m

(248 m)

celkem sestoupáno

362 m

(284 m)

Náročnost: delší náročná trasa po dobře značených cestách, s moţností zkrácení Moţnost občerstvení: Retzbach, Šobes, Znojmo Popis trasy Naše cesta začíná v rakouské vesnici Retzbach, respektive v její střední části Mitterretzbach, kam jsme se dopravili autobusem. Po značené cyklotrase Nationalpark Thayathal Radweg se dostaneme aţ k odbočce na Heiliger Stein (Svatý kámen). Na tomto bývalém kultovním místě se můţeme chvíli zdrţet a pokochat se pohledem do česko-rakouského pohraničí z krásné vyhlídkové terasy. Asfaltová cesta nás dovede k hraničnímu přechodu Heiliger Stein - Hnánice, vedle kterého se nachází přírodní památka Horecký kopec. Odbočíme vlevo a po značené cyklostezce, která se nachází na bývalé pohraniční cestě (signálka), mezi lesy a vinicemi pokračujeme aţ na druhé značené rozcestí, kousek od bývalé roty

37

pohraniční stráţe. Odtud pokračujeme, jiţ po ţluté pěší aţ k řece Dyji do lokality Pod Šobesem. Zde se vydáme po červené přes Šobeskou lávku, přejdeme louku a po kamenné cestě vyjdeme ke známé vinici Šobes, kde se nachází stánek společnosti Znovín Znojmo. Zde se můţeme občerstvit a ochutnat vína zmíněné společnosti. Pokud chceme vidět lokalitu Devět mlýnů a na obě strany údolí, musíme vystoupat po signálce ještě asi 0,5 km k vyhlídce, která se nachází v nejuţším místě šobeského meandru. Po krátké přestávce na Šobesu se vydáme zpět k turistickému přístřešku za Šobeskou lávkou k bývalému Gruberovu mlýnu. Odtud se vydáme po ţluté po pravém břehu Dyje aţ do Znojma. Po cestě projdeme okolo Judexova mlýna a bývalého mlýnu Papírna. Všechny tři zmíněné mlýny byly součástí lokality Devět mlýnů. Po cestě můţeme zpozorovat zrychlený tok Dyje a tzv. kamenná moře. Pod Novou cestou se odpoutáme od řeky a aţ k vyhlídce Sealsfieldův kámen půjdeme v příjemném lesním prostředí. Na vyhlídce si můţeme udělat další přestávku. Další část cesty pokračuje lesem do Trauznického údolí, k břehu Dyje, kde stával ještě poměrně nedávno Trauznický mlýn, jehoţ základy lze při nízké hladině řeky spatřit z Králova stolce. V těsné blízkosti řeky úzkou pěšinou ve strmém zalesněném svahu dojdeme aţ k hrázi Znojemské přehrady. Odtud sejdeme k mostu přes řeku Dyji, kde naše putování končí.

38

Itinerář tab. 2: Itinerář trasy č. 2

nadmořská výška (m n.m.)

vzdálenost celková (km)

Retzbach

250

0

0

Heiliger Stein

310

1,25

1,25

LP / M

Horecký kopec

310

1,5

0,25

PS

rozcestí

298

2,5

1,0

PS

rozcestí

305

3,2

0,7

PS

rozcestí

280

3,6

1,1

PS

Pod Šobesem

248

3,8

0,2

PS / P

Šobes

250

4,4

0,6

PS

Šobes (vyhlídka)

310

4,9

0,5

PS / P

Pod Šobesem

248

6,0

1,1

LP

Judexův mlýn

238

6,5 (4,3)

0,5

LP

mlýn Papírna

240

6,9 (4,7)

0,4

P

Pod Novou cestou

235

8,9 (6,7)

2,0

P

rozcestí

368

10,7 (8,5)

1,8

P

Sealsfieldův kámen (vyhlídka)

374

10,9 (8,7)

0,2

P

Trauznické údolí

298

12,4 (10,2)

1,5

P

Znojemská přehrada

230

16,0 (13,8)

3,6

P

Údolí Dyje

214

16,3 (14,1)

0,3

místo

39

vzdálenost značení místní trasy (km)

druh cesty M / S / LP

Mapa trasy

obr. 16: Mapa trasy č. 2

40

Profil trasy

obr. 17: Profil trasy č. 2

Místopis Heiliger Stein – bývalé kultovní místo na návrší nad Mitterretzbachem, s dochovaným mísovitým kamenem, který byl nejpozději od raného novověku povaţován za zázračný. Dešťová voda zachycená v miskách kamene uzdravovala. V 17. století zde byla postavena kaplička (obr. 18) a později mariánský poutní kostel, který byl v roce 1785 při josefínských reformách zrušen a zbourán. Půdorys kostela dnes znázorňují odkryté základy (obr. 18, 19). Na tomto místě se také nachází elipsovitá vyhlídková plošina (obr. 19), ze které je krásný výhled na česko-rakouské pohraničí (Kacetl, 2010; Lazárek & Lazárek, 2012).

obr. 18: Kaplička a základy bývalého mariánského poutního kostela autor: Robert Šturala

41

obr. 19: Vyhlídková plošina a základy bývalého mariánského poutního kostela autor: Robert Šturala

Horecký kopec (obr. 20) – přírodní památka o rozloze 1,40 ha, která je chráněným územím. Skalní ostrůvek v polích, kousek od státní hranice, který má charakter skalního výchozu, v podobě dvojice drobných pahorků. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin, např. koniklec velkokvětý, zlatovlásek obecný, růţe Jundzilova a chráněné druhy ţivočichů, např. kudlanka náboţná, strnad luční, strakapoud jiţní (Lazárek, 2007).

obr. 20: Horecký kopec (c) archiv Správy NP Podyjí

Šobes (obr. 21)– tato lokalita byla osídlena jiţ ve starší době kamenné. V době bronzové zde bylo pravěké hradiště. Osídlena byla i v čase Keltů a v době římské. Od středověku se zde pěstovala réva vinná. Vína z této vinice byla v 19. století

42

dodávána na císařský dvůr a význačných vídeňských restaurací. Dnešní rozloha vinice je 11 ha, na které se pěstují především bílá vína: rulandské šedé a bílé, ryzlink rýnský a vlašský. Tato lokalita je řazena mezi 10 nejlepších vinařských poloh v Evropě (Lazárek, 2007).

obr. 21: Šobes autor: Robert Šturala

Devět Mlýnů – z roku 1497 pochází první písemné zprávy o mlýnech v této lokalitě. Dnes je známá poloha šesti z nich. Zbývající tři leţely níţe po proudu a byly zničeny v 16. století při povodních. Z šesti mlýnů přeţily pouze čtyři. Mlýny byly v padesátých letech násilně likvidovány a do dnešní doby se dochovaly pouze jejich části – jezy, sklepy, někdy i zbytky náhonů a budov. Před druhou světovou válkou se pouţívaly pro tyto mlýny názvy: Zemský mlýn (obr. 22), Pekárna, Gruberův mlýn (obr. 23), Hotel Gruber, Judexův mlýn (obr. 24), Papírna (Lazárek, 2007; Kouřil 2012).

43

obr. 22: Devět mlýnů - Zemský mlýn autor: Robert Šturala

obr. 23: Devět mlýnů - Gruberův mlýn autor: Robert Šturala

obr. 24: Devět mlýnů - Judexův mlýn autor: Robert Šturala

44

Sealsfieldův kámen (obr. 25) – vyhlídka do hlubokého kaňonu Dyje, blízko Popic. Oblíbené místo spisovatele Karla Antona Postla, rodáka z Popic. Postl později pouţíval anglický pseudonym Charles Sealsfield. Z vyhlídky je vidět vyhlídka Králův stolec na druhé straně přehrady a také Býčí skála, která je počátečním místem vzdutí Znojemské přehrady (Lazárek, 2007).

obr. 25: Sealsfiledův kámen (c) archiv Správy NP Podyjí

Znojemská přehrada (obr. 26) – vystavěná v letech 1962 – 1966. Při výstavbě byla zničena plovárna, hostinec Pod Obří hlavou, 2 mosty, 22 rekreačních chat. Došlo k zaplavení 5 km území z největší hloubkou asi 17 m. Přehrada slouţí jako rezervoár pitné vody pro Znojmo a okolí, ochrana před povodněmi a k vyrovnávání nepravidelných odtoků z Vranovské přehrady (Kouřil, 2012).

obr. 26: Vodní nádrţ Znojmo autor: Robert Šturala

45

5.3

TRASA č. 3

Cesta z malebné vesničky Podmolí k romantické zřícenině

na jednom

z nejkrásnějších míst Národního parku Podyjí. Rozpis trasy Podmolí – Nivky – Ţlebský potok – Nový hrádek – Příčky – Podmolí délka trasy

8,61km

(7,52 km)

délka stoupání

4,51 km

(4 km)

délka klesání

4,1 km

(3,52 km)

nejvyšší místo

423 m n.m.

nejniţší místo

345 m n.m.

převýšení

78 m

celkem vystoupáno

213 m

(198 m)

celkem sestoupáno

213 m

(198 m)

Náročnost - středně náročná trasa po dobře značených cestách, s moţností zkrácení Moţnost občerstvení - Podmolí Popis trasy Autobusem jsme přijeli do obce Podmolí, které je výchozím bodem této trasy. Podmolí je vesnice, která se rozkládá na okraji centrální části národního parku a právě z tohoto důvodu je často výchozím bodem turistů i cykloturistů, kteří navštíví NP Podyjí. Z Podmolí se vydáme po modré a asi po 200 metrech dojdeme na rozcestí u obecního rybníka, u kterého se nachází malá hospůdka nabízející odpočinek na čerstvém vzduchu s moţností bohaté nabídky občerstvení. Modrá značka nás dovede po signálce aţ k lesu, který v této části parku tvoří jeho hranici. Před lesem odbočíme vpravo a po neznačené polní cestě dojdeme asi po 400 metrech opět na signálku, kde se se napojíme na červenou a ta nás lesem z kopce dovede aţ ke Ţlebskému potoku, kdy cestou mineme Pustý rybník.

46

V údolí Ţlebského potoka přejdeme hráz Ţlebského rybníka a pokračujeme po červené, lesem po pěšinách a lesních cestách, aţ na rozcestí, které se nachází asi 100 m od křiţovatky Příčky. Zde sejdeme na zelenou, která nás dovede aţ k bráně Nového Hrádku, který je přístupný veřejnosti od května do září. Zde si uděláme přestávku, kterou spojíme s exkurzí hradu s poutavým výkladem, a do paměti se nám určitě vryje nezapomenutelný pohled na meandrující řeku Dyji z vyhlídkové plošiny. Po návštěvě Nového Hrádku se vydáme na cestu zpět po zelené aţ na Příčky. Odtud se na rozcestí u Ţlebského potoka dostaneme po cyklostezce, která vede lesem a je označena červenou barvou. Na rozcestí nad Ţlebským potokem odbočíme vlevo a po zelené dorazíme zpět do Podmolí. Itinerář tab. 3: Itinerář trasy č. 3

nadmořská výška (m n.m.)

vzdálenost celková (km)

vzdálenost místní (km)

Podmolí

400

0

0

M

rozcestí

405

0,2

0,2

PS

Nivky

415

1,0

0,8

rozcestí

411

1,4

0,4

Ţlebský potok

345

2,2 (1,1)

0,8 (1,1)

rozcestí

410

3,4 (2,3)

1,2

LP

Nový Hrádek

370

4,9 (3,8)

1,5

LP

rozcestí

410

6,4 (5,3)

1,5

LP

Příčky

404

6,5 (5,4)

0,1

LP

rozcestí

358

7,7 (6,6)

1,2

LP

Podmolí

400

8,6 (7,5)

1,1

místo

47

značení trasy

neznačená

druh cesty

LP PS P / LP

Mapa trasy

obr. 27: Mapa trasy č. 3

48

Profil trasy

obr. 28: Profil trasy č. 3

Místopis Podmolí – obec se zachovalou vesnickou architekturou. První zmínka o obci se datuje k roku 1226. V centru obce se nachází kaple Bolestné Panny Marie z roku 1753. Výchozí bod pro turistiku do Podyjí (Lazárek, 2007). Ţlebský rybník (obr. 29, 30) – vodní nádrţ, která vznikla okolo roku 1970 přehrazením potoka při budování ţelezné opony. Kolem nynější hráze vedla obsluţná komunikace s linií drátěných zátarasů (Kos, 2001)

obr. 29: Ţlebský rybník autor: Robert Šturala

obr. 30: Ţlebský rybník autor: Robert Šturala

49

Nový Hrádek – původně lovecký hrad zaloţený v roce 1358 moravským markrabětem Janem Jindřichem, bratrem Karla IV. Areál zříceniny tvoří dva hrady. Starší dvouplášťový hrad oválného půdorysu, byl v 15. století rakouskými Eicingery rozšířen o příhrádek a předsunutou část s velkým nádvořím a pozdně gotickým palácem (obr. 31), na kterém se dnes nachází vyhlídková plošina (obr. 32). Roku 1617 byl Nový Hrádek trvale připojen k sousednímu Vranovu. V roce 1645 byl hrad vypleněn Švédy a aţ v 1. pol. 19. století byl upraven Mniszky z Vranova na romantické letní sídlo. Po 1. světové válce byl hrad zestátněn a fungoval jako turistická noclehárna. Můţeme zde spatřit silně ohroţenou diviznu nádhernou a zapaličku největší, tařici skalní. Zdejší sklepy slouţí jako úkryt netopýrům (Janíček & Škorpík, 2004).

obr. 31: Nový Hrádek – přední hrad (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

obr. 32: Pohled z vyhlídkové plošiny Nového Hrádku (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

50

5.4

TRASA č. 4

Z Podmolí lesy Národního parku Podyjí a po levém břehu řeky Dyje aţ do Znojma. Rozpis trasy Podmolí – Nivky – Střelnice – Andělský mlýn – Čertův mlýn – Králův stolec (vyhlídka) – Kočičí údolí – Nad Lomem – Vlčí jáma – Hradiště – Znojmo vodárna délka trasy

14,69 km

(12,29 km)

délka stoupání

5,17 km

(3,97 km)

délka klesání

9,52 km

(8,32 km)

nejvyšší místo

415 m n.m.

nejniţší místo

220 m n.m.

převýšení

195 m

celkem vystoupáno

273 m

(214 m)

celkem sestoupáno

453 m

(394 m)

Náročnost - delší trasa po dobře značených lesních cestách, s moţností zkrácení Moţnost občerstvení – Podmolí, Znojmo Popis trasy Opět usedáme do autobusu a jedeme do 10 km vzdáleného Podmolí, kde začíná naše další putování po Národním parku Podyjí. Z rozcestí v centru obce se znovu vydáme po modré, okolo obecního rybníka aţ k Nivkám. Tady ale dnes odbočíme vlevo a po ţluté půjdeme lesem aţ k bývalé vojenské střelnici Mašovice. Odtud pokračujeme dále lesem po ţluté a po necelých 3 km sestoupíme aţ k Andělskému mlýnu. Po zelené se vydáme k rozcestí, které je od mlýna vzdálené asi 100 m a na něm odbočíme vpravo do údolí Mločího potoka, kde se nachází zbytky bývalého Čertova mlýna. Odtud vystoupáme šikmo vzhůru k vyhlídce Králův stolec, kterou jsme jiţ měli moţnost spatřit z druhého břehu

51

Dyje, ze Sealsfieldova kamene. Z Králova Stolce se vydáme po levém břehu Znojemské přehrady po zelené Kočičím údolím aţ na rozcestí Nad Lomem. Zde, pokud máme ještě dost sil, odbočíme vlevo a po ţluté se vydáme lesní cestou k Vlčí jámě, jejíţ účel nedokázal dodnes nikdo objasnit. Stejnou cestou se vrátíme na rozcestí Nad Lomem, odkud se po zelené dostaneme mimo les, projdeme okolo velkého včelínu a po polní a asfaltové cestě přijdeme na Hradiště. Projdeme Hradištěm a Hradišťskými terasami sestoupíme ke znojemské přehradě, kde naše cesta končí.

Itinerář tab. 4: Itinerář trasy č. 4

nadmořská výška (m n.m.)

vzdálenost celková (km)

Podmolí

400

0

0

M

rozcestí

405

0,2

0,2

PS

Nivky

415

1

0,8

LP

Střelnice

394

3,5

2,5

LP

Andělský mlýn

325

6,2

2,7

LP

rozcestí

320

6,3

0,1

LP

Čertův mlýn

310

6,6

0,3

P / LP

310

7,6

0,1

P

332

7,5

0,9

LP

Kočičí údolí

330

8,4

0,9

LP

Nad Lomem

290

10,1

1,7

P / LP

Vlčí jáma

346

11,3

1,2

LP

Nad Lomem

290

12,5

1,2

LP

Hradiště (rozcestí)

322

13,6 (11,2)

1,1

LP / M

Znojmo vodárna

220

14,7 (12,3)

1,1

místo

Králův stolec (vyhlídka) Králův stolec (rozcestí)

52

vzdálenost značení místní druh cesty trasy (km)

Mapa trasy

obr. 33: Mapa trasy č. 4

53

Profil trasy

obr. 34: Profil trasy č. 4

Místopis Mašovická střelnice (obr. 35) – bývalá vojenská střelnice, jejíţ provoz byl ukončen v roce 1994 společně s postupným rušením Ţiţkových kasáren ve Znojmě. Na většině plochy se nacházejí cenná teplomilná společenstva (Lazárek, 2007).

obr. 35: Mašovická střelnice (c) archiv Správy NP Podyjí

Andělský mlýn (obr. 36) – bývalý renesanční mlýn v údolí Mašovického (Mločího) potoka. Tento mlýn se zachoval jen díky tomu, ţe neleţel na samotné řece Dyji, na které v důsledku existence hraničního pásma byly všechny objekty po roce 1949 násilně vysídleny a zničeny (Kos, 2001; Lazárek, 2007)

54

Králův Stolec (obr. 37) – vyhlídka (altán) na levém břehu Znojemské přehrady, z kterého je vidět vyhlídka na protějším břehu Dyje (Sealsfieldův kámen) a rozsáhlá suťová pole pod ní. Nynější altán vybudoval v roce 1922 spolek německých turistů ve spolupráci s Klubem českých turistů. Altán stojí nedaleko od místa, kde stával dřevěný pavilón, který roku 1892 postavila sekce Rakouského turistického klubu, a který slouţil aţ do konce 1. světové války (Kos, 2001; Lazárek, 2007). „Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan Sobieski v roce 1683, přechod svých vojsk přes Dyji, kdyţ táhl na pomoc Turky obleţené Vídni“ (Lazárek, 2007, p. 87).

obr. 37: Králův stolec (c) archiv Správy NP Podyjí

55

5.5

TRASA č. 5

Proti proudu řeky Dyje, nádhernou krajinou Národního parku Thayatal přes hraniční přechod Číţov – Hardegg aţ do Číţova Rozpis trasy Merkersdorf – Kaja – Ubersteg – bývalý Faltýskův mlýn – rozcestí – Einsiedler – Číţov / Hardegg (hraniční přechod) – Hardeggská vyhlídka – Na Keplech – Pod Číţovem - Číţov délka trasy

16,95 km

(11,64 km)

délka stoupání

10,34 km

(6,19 km)

délka klesání

6,25 km

(5,08 km)

nejvyšší místo

435 m n.m.

nejniţší místo

275 m n.m.

(278 m n.m.)

převýšení

160 m

(157)

celkem vystoupáno

377 m

(277 m)

celkem sestoupáno

356 m

(256 m)

Náročnost - delší náročná trasa po dobře značených stezkách Národního parku Thayatal a Národního parku Podyjí, s moţností zkrácení ve dvou místech Moţnost občerstvení – Merkersdorf, Hardegg, Číţov Popis trasy Autobusem ze Znojma jsme přijeli do rakouské vesnice Merkersdorf, proslulé svými vesnickými jarmarky, která bude výchozím místem této trasy. Z Merkersdorfu půjdeme po značené cyklotrase Nationalpark Thayathal Radweg aţ k parkovišti u hradu Kaja. Zde se setkáme s rakouským značením turistických cest a fialově označená trasa č. 5 (Kajaweg) nás dovede k jednomu ze stráţních hradů na řece Dyji, hradu Kaja, který je přístupný veřejnosti od května do října. My této příleţitosti vyuţijeme a prohlídku hradu si nenecháme ujít. Po prohlídce hradu, naváţeme na červeně značenou trasu č. 1 (Thayatalweg), která nás bude provázet aţ k hraničnímu přechodu Hardegg – Číčov. Od hradu Kaja sejdeme

56

podél potoku Kajabach aţ k jeho ústí do řeky Dyje odkud je vidět po proudu Dyje ruina Nového Hrádku. Přejdeme mostek přes Kajabach a pokračujeme po červené k rozcestí pod místem zvaným Überstieg, které je nejuţším místem meandru Umlaufberg. Zde se musíme rozhodnout, jestli si cestu zkrátíme právě přes Überstieg, nebo celý Umlaufberg obejdeme po zdejších loukách. Abychom si ulehčili rozhodování, vyjdeme na Überstieg a z vyhlídky se nám naskytne nádherný výhled na meandr Umlaufberg i český Ostroh, opět uvidíme také Nový Hrádek. Pohled na tuto nádhernou krajinu nás přinutí sejít zpátky dolů k řece a vydat se po louce k bývalému Faltýskovu mlýnu. Odtud pokračujeme na rozcestí pod Überstiegem na druhé straně meandru, po cestě mineme na českém břehu Dyje Vraní skálu, která je nejvyšším skalním srázem Podyjí a těsně před rozcestím projdeme okolo několika rybářských chatek. Na rozcestí mohou ti, kteří mají dost sil, znovu vyjít na vyhlídku a ještě jednou se pokochat nezapomenutelným pohledem na meandrující řeku a krajinu. Od Überstiegu se vydáme po lesní pěšině těsně podél Dyje okolo Gališské louky na české straně, mineme Vlasákovu louku a vstoupíme do lesa. Vystoupáme po lesní pěšině aţ k rozcestí, které se nachází na úzkém meandru zvaném Poustevník (Einsiedler). Na rozcestí se vydáme vpravo po modře značené trase č. 2 (Einsiedlerweg) k poustevníkovým skalám. Na cestě k rozcestí narazíme na dvě vyhlídky, z kterých se nám naskytne hezký pohled do dyjského údolí. Po obejití celého ostrohu se dostaneme na rozcestí, kde se dáme vpravo a po červené Gabrielinou stezkou sejdeme do Hardeggu. Zde si uděláme přestávku, kterou můţeme spojit s prohlídkou města a zdejšího hradu. Po přestávce se vydáme po mostě přes státní hranici, kterou tvoří řeka Dyje na českou stranu parku, za mostem půjdeme po modře značené trase k Hardeggské vyhlídce odkud se nám naskytne krásný výhled na celý Hardeg. Z vyhlídky se vydáme po modré zpět, nejprve po lesní pěšině aţ na rozcestí, kde naváţeme na asfaltovou silnici, která nás dovede okolo turistického přístřešku Na Keplech aţ do Číţova, kde budeme nocovat. Mineme také křiţovatku Pod Číţovem, v jejíţ blízkosti je návštěvnické středisko parku a zbytek bývalé ţelezné opony.

57

Itinerář tab. 5: Itinerář trasy č. 5

nadmořská výška (m n.m.)

vzdálenost celková (km)

Merkersdorf

399

0

0

Kaja

350

1,0

1,0

LP

rozcestí

305

3,6

2,6

LP

Ubersteg (vyhlídka)

378

3,7

0,1

P

rozcestí

305

3,8

0,1

P

býv. Faltýskův mlýn

277

5,7

1,9

LP

rozcestí

305

7,1 (3,8)

1,4 (0,1)

LP / P

rozcestí

368

9,1 (5,8)

2,0

LP / P

Einsiedler

338

10,1

1,0

LP / P

rozcestí

350

11,2 (6,0)

1,1 (0,2)

P

Číţov - Hardegg

285

12,3 (7,1)

1,1

P

Hardeggská vyhlídka

400

14,2 (9,0)

1,9

P / LP

Na Keplech

435

15,6 (10,4)

1,4

LP

Pod Číţovem

420

16,4 (11,2)

0,8

S

Číţov

420

16,9 (11,7)

0,5

místo

58

vzdálenost značení místní trasy (km)

druh cesty M / LP

Mapa trasy

obr. 38: Mapa trasy č. 5

59

Profil trasy

obr. 39: Profil trasy č. 5

Místopis Kaja (obr. 40) – hrad nad údolím, kterým protéká potok Kajabach, jehoţ úkolem bylo v minulosti střeţit stezku k řece Dyji, která vedla přes Nový Hrádek na Moravu. Hrad byl sídlem šlechtického rodu Kuenringů. Ve 14. století byl na krátkou dobu v drţení pánů z Lipé, později byl zastaven pánům z Hardeka. Husitskými přepady byl hrad pobořen a předán Eicingerům, kteří jej opravili a zpevnili. V letech 1968 – 1980 byl hrad opraven a otevřen pro veřejnost. V hradním paláci je instalována výstava o historii hradních pevností na řece Dyji (Kacetl, 2012).

obr. 40: Hrad Kaja (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

60

Einsiedler (obr. 41) –

mramorová skalní stěna v ohybu řeky Dyje

s rozpoznatelným skalním obydlím. Podle pověsti zde v době křiţáckých válek přebýval poustevník, který hardeckým pomohl ke stříbrnému dolu. V této lokalitě se nacházejí vzácní vápnomilné rostliny (Brunner & Guggenberger, 2005; Lazárek, 2007).

obr. 41: Poustevníkovo obydlí (c) archiv Nationalpark Thayatal, autor: Ch. Übl

Hardegg (obr. 42) – nejmenší město Rakouska leţící na soutoku Dyje a potoka Fugnitz. Jednou z dominant je farní kostel sv. Víta z 1. pol. 13. století. v jehoţ podzemních prostorách je hrobka, v které je pohřbeno několik generací pánů z Hardeggu. Největší dominantou je hrad, který byl postavený ve 12. aţ 13. století. Na hradě je umístěno muzeum Maxmiliána Habsburského, který byl jako mexický císař zavraţděn r. 1867. Součástí expozice jsou sbírky umění starých Mayů, Inků a Aztéků. Nachází se zde návštěvnické středisko národního parku (obr. 43). Město je jediným místem, kde lze po mostě do Číţova překročit řeku Dyji, která v této části tvoří státní hranici. Jedná se o přechod pouze pro pěší a cyklisty (Kos, 2001; Lazárek, 2007).

61

obr. 42: Hardegg (c) archiv Nationalpark Thayatal, autor: Ch. Übl

obr. 43: Správní budova a návštěvnické centrum národního parku (c) archiv Nationalpark Thayatal

Hardeggská vyhlídka (obr. 44, 45) – vyhlídka do údolí Dyje a na nejmenší město Rakouska Hardegg. Původní dřevěný altán z roku 1885 se nazýval Luitgardinou vyhlídkou, později Masarykovou. Objekt po druhé světové válce byl zcela zničen. Nynější altán je kopií původního a o jeho výstavbu se zaslouţil Rakouský turistický klub za přispění pana Waltera Wenzela. V roce 1990 byl jako dar předán tehdejší Správě CHKO Podyjí (Kos, 2001; Lazárek, 2007).

62

obr. 44: Hardeggská vyhlídka - altán autor: Robert Šturala

obr. 45: Pohled z vyhlídky na Hardegg autor: Robert Šturala

Číţov – obec s dochovanou vesnickou zástavbou, která je obklopena národním parkem. První zmínka o této vesnici je z roku 1323. Nachází se zde návštěvnické středisko národního parku (obr. 46), v jehoţ těsné blízkosti je k vidění část linie ţelezné opony (obr. 47) podél bývalé pohraniční cesty, která byla nainstalována v bývalé Československé socialistické republice na celé hranici s Rakouskem a Německem. Obec je výchozím turistickým místem do rakouského Národního parku Thayatal (Kos, 2001; Lazárek, 2007; Kouřil, 2012).

obr. 46: Návštěvnické středisko v Číţově (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

63

obr. 47: Ţelezná opona - zachovalá část u obce Číţov (c) archiv Správy NP Podyjí

64

5.6

TRASA č. 6

Proti proudu řeky Dyje po jejím pravém i levém břehu lesy i údolími do Vranova nad Dyjí. Rozpis trasy Číţov – Pod Číţovem – Na Keplech – Obelisk – Ledové sluje – Vranovské brány – Mahrova studánka – Zadní hamry – Benátky – Vranov nad Dyjí délka trasy

10,3 km

délka stoupání

4,31 km

délka klesání

5,51 km

nejvyšší místo

448 m n.m.

nejniţší místo

309 m n.m.

převýšení

139 m

celkem vystoupáno

115 m

celkem sestoupáno

225 m

Náročnost - středně náročná trasa po dobře značených stezkách Národního parku Podyjí Moţnost občerstvení – Číţov, Vranov nad Dyjí Popis trasy Dnešní cesta začíná v Číţově, kde jsme přespali a ušetřili jsme čas potřebný pro přesun autobusem. Předešlý den jsme putovali převáţně po rakouské straně parku a dnes se vydáme do Vranova nad Dyjí. Část dnešní trasy z Číţova k rozcestí Na Keplech uţ známe. Na Keplech se dáme vpravo po panelové cestě, která nás přivede na Pašeráckou stezku lemující hluboký kaňon Dyje. U rozcestníku odbočíme do leva a vydáme se k Obelisku, který se nachází v lokalitě Ledové sluje. Po krátké přestávce se vydáme zpět na hlavní trasu, u rozcestníku Vranovské brány pokračujeme dále po červené, projdeme okolo Mahrovy studánky, přejdeme most Hraběnky Heleny Mnizskové a cesta nás dovede

65

k turistickému přístřešku v lokalitě Pod Slujemi, který je v těsné blízkosti koryta řeky Dyje. Po levé straně Dyje dojdeme k rozcestníku u třetí lávky přes řeku Dyji – Hamerskou lávku, přes ni se vydáme po zelené na druhý břeh Dyje a podél strmých Hamerských vrás, přes Benátky se dostáváme do Vranova nad Dyjí, kde dnešní putování zakončíme prohlídkou města a popřípadě návštěvou zámku a v tomto překrásném městě přespíme do dalšího dne, který bude posledním dnem našeho týdenního putování.

Itinerář tab. 6: Itinerář trasy č. 6

nadmořská výška (m.n.m.)

vzdálenost celková (km)

Číţov

420

0

0

S

Pod Číţovem

420

0,6

0,6

S

Na Keplech

435

1,3

0,7

S

Obelisk

400

4,2

2,9

P

Ledové sluje

420

5,2

1,0

P

Vranovské brány

439

5,9

0,7

LP

Mahrova studánka

405

6,9

1,0

LP

Zadní Hamry lávka

310

8,3

1,4

LP

Benátky

309

10,0

1,7

LP

Vranov nad Dyjí

310

10,3

0,3

místo

66

vzdálenost značení místní druh cesty trasy (km)

Mapa trasy

obr. 48: Mapa trasy č. 6

67

Profil trasy

obr. 49: Profil trasy č. 6

Místopis Obelisk (obr. 50) – vystavěl na skalní vyhlídkové plošině Ledových slují okolo roku 1860 Okrašlovací spolek milovníků přírody ve Vranově, jako projev díků majitelce panství kněţně Heleně Mnizskové za to, ţe dovolila veřejnosti přístup na Ledové sluje. Podle legendy vyobrazené na pamětní listině je v základech Obelisku pahýl borovice a hrnec zlaťáků (Kos, 2001; Lazárek, 2007).

obr. 50: Obelisk (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: David Grossmann

68

Ledové sluje (obr. 51) – suťový svah s mnoţstvím podzemních prostor vzniklých skalním zřícením ortoruly. Důsledkem specifického mikroklimatu sutí se v podzemí vytváří ledová výzdoba. Svah i podzemní prostory jsou z důvodu ochrany přírody i z důvodů bezpečnostních veřejnosti nepřístupné, jelikoţ skalní bloky jsou dosud v pohybu. Místo v jehoţ okolí na skalních svazích hnízdí krkavec velký, nebo čáp černý, který je symbolem národního parku. Významná lokalita netopýrů (Lazárek, 2007).

obr. 51: Údolí Dyje u Ledových slují (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

Vranov nad Dyjí – město, jehoţ dominantou je barokní panské sídlo (obr. 52), na jehoţ místě stával jiţ před rokem 1100 obranný hraniční hrad, který ale v roce 1665 vyhořel a J. B. Fischerem byl přebudován do nynější podoby (Lazárek, 2007).

obr. 52: Zámek ve Vranově nad Dyjí (c) archiv Správy NP Podyjí

69

5.7

TRASA č. 7

Krátká procházka městem k přehradě a zpět. Rozpis trasy Vranov nad Dyjí – Vranovská přehrada (přístaviště) – Vranov nad Dyjí délka trasy

4,16 km

délka stoupání

1,13 km

délka klesání

1,13 km

nejvyšší místo

350 m n.m.

nejniţší místo

310 m n.m.

převýšení

40 m

celkem vystoupáno

42 m

celkem sestoupáno

42

Náročnost - středně náročná trasa po dobře značených stezkách Národního parku Podyjí Moţnost občerstvení – Číţov, Vranov nad Dyjí Popis trasy Před odpoledním odjezdem domů vyuţijeme čas k procházce městem po zelené turistické značce na hráz Vranovské přehrady a zpět. Itinerář tab. 7: Itinerář trasy č. 7

místo

nadmořská výška (m n.m.)

vzdálenost celková (km)

Vranov nad Dyjí

310

0

0

S

Přístaviště

348

2,1

2,1

S

Vranov nad Dyjí

310

4,2

2,1

70

vzdálenost značení místní trasy (km)

druh cesty

Mapa trasy

obr. 53: Mapa trasy č. 7

71

Profil trasy

obr. 54: Profil trasy č. 7

Místopis Vranovská přehrada (obr. 55) – byla vystavena v letech 1930 – 1934 a dodnes slouţí k výrobě elektrické energie, zásobování vodou a ochraně před povodněmi. Hráz je vysoká 48 m a její vody zaplavily údolí podobné kaňonu v národním parku v délce 30 km. Elektrárna vyrábí elektřinu pouze několik hodin denně v době energetických špiček a právě kolísání průtoku vody pod přehradou se negativně podepisuje na říčním ekosystému Dyje v Národním parku Podyjí (Lazárek, 2007; Kouřil, 2012).

obr. 55: Vranovská přehrada (c) archiv Správy NP Podyjí, autor: Petr Lazárek

72

ZÁVĚR Cílem této práce bylo navrhnout týdenní kurz pěší turistiky pro ţáky gymnázií v oblasti bilaterálního Národního parku Podyjí – Thayatal. Detailně rozpracované trasy mohou být dobrou pomůckou nejenom pro učitele gymnázií, ale určitě je mohou vyuţít učitelé všech typů škol a také návštěvníci parku z řad veřejnosti, které pěší turistika zajímá. V teoretické části práce jsme se snaţili podat ucelenou informaci o pěší turistice. Popsat vše důleţité, co bychom měli vědět, neţ vyrazíme na první túru. Také se zabýváme pěší turistikou v osnovách gymnázií a organizací kurzu. Nezapomněli jsme popsat přínos chůze (pěší turistiky) na fyzické i duševní zdraví člověka. V praktické části jsme pomocí mapy navrhli vhodné trasy v krásné přírodě obou národních parků, které dělí řeka Dyje. Navrţené trasy jsme detailně rozpracovali pomocí dvou dostupných aplikací na internetu. Mapy jsme doplnili výškovým profilem trasy a podrobným itinerářem, podle kterého jsme trasy prošli a následně popsali. Zajímavá místa jsme doplnili fotografiemi.

73

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ MONOGRAFIE 1.

Balada, J. (2007). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G. Praha, Czechia: Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

2.

Bergerová, K. (2008). Turistika. Praha, Czechia: Slovart.

3.

Fořt, P. (2004). Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. Praha, Czechia: Grada.

4.

Janíček, K., & Škorpík, M. (2004). Nový Hrádek. Libice nad Cidlinou: Gloriet.

5.

Kacetl, J. (2008). 77 divů Znojma: Znojmo - město s přívlastkem: víno, historie, turistika. Znojmo, Czechia: Znojemská Beseda.

6.

Korvas, P., Babič, P., Došla, J., Hřebíčková, S., Lienerth, R., Lukášek, M., … Strachová, M. (2007). Aktivní formy cestovního ruchu. Brno, Czechia: Masarykova univerzita.

7.

Kos, J. (2001). Podyjí: 50 vybraných turistických tras v kraji okolí Dyje a jejich přítoků-od Jihlavy přes Znojmo až po soutok Moravy a Dyje na moravsko-slovensko-rakouském

pomezí

včetně

dolnorakouského

přihraničí. Praha, Czechia: Freytag. 8.

Kunová, V. (2004). Zdravá výživa. Praha, Czechia: Grada.

9.

Lazárek, P. (2007). Průvodce národním parkem Podyjí-Thayatal pěšky a na kole. Brno: K-public.

10.

Mandelová, L., & Hrnčiříková, I. (2007). Základy výživy ve sportu. Brno, Czechia: Masarykova univerzita.

11.

Moser, F. (1981). Pěší turistika. Praha, Czechia: Olympia.

12.

Neuman, J. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha, Czechia: Portál.

13.

Novotná, V., Čechovská, I., & Bunc, V. (2006). Fit programy pro ženy: průvodce kondiční přípravou: 258 ilustrovaných cviků : 12 komplexních pohybových programů. Praha, Czechia: Grada.

14.

Ondráček, J., & Hřebíčková, S. (2007). Cykloturistika. Brno, Czechia: Masarykova univerzita.

74

15.

Provazník, K. (1995). Manuál prevence v lékařské praxi 2: výživa. Praha, Czechia: Státní zdravotní ústav.

16.

Ryglová, K., Burian, M., & Vajčnerová, I. (2011). Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha, Czechia: Grada.

17.

Schmidt, M., Winski, N., & Helmkamp, A. (2010). Nordic fitness: severské sporty na léto i zimu. Praha, Czechia: Jan Vašut.

18.

Steffny, H., & Pramann, U. (2003). Běh pro zdraví. Praha, Czechia: Ikar.

19.

Svačina, Š., & Bretšnajdrová, A. (2008). Jak na obezitu a její komplikace. Praha, Czechia: Grada.

20.

Tvrzník, A., Škorpil, M., & Soumar, L. (2006). Běhání: od joggingu po maraton. Praha, Czechia: Grada.

NEPUBLIKOVANÉ DOKUMENTY 21.

Brunner, R., & Guggenberger, B. (2005). Inter-national park Thayatal Podyjí: Turistický průvodce. Retz, Rakousko.

22.

Kacetl, J. (2012). Hrady středního Podyjí: malý průvodce údolím řeky Dyje na pomezí jihozápadní Moravy a Dolních Rakous. Znojmo, Czechia.

23.

Kacetl, J. (2010). Poutní cesta Znojmo - Maria Dreieichen: průvodce pro pěší a cyklisty. Znojmo, Czechia.

24.

Kos, J., Lazárek, P., Rothröckl, T. (2012). Národní park Podyjí: Co je dobré vědět o nejmenším národním parku v ČR. Znojmo, Czechia.

25.

Kouřil, M. (2012). Technické pamětihodnosti v regionu Národního parku Podyjí/Thayatal: cesty, mosty, mlýny, přehrady, bunkry, železná opona. Znojmo, Czechia.

26.

Lazárek, O., & Lazárek, P. (2012). Drobné sakrální památky v regionu Národního parku Podyjí/Thayatal: malý průvodce krajinou spirituálních staveb. Znojmo, Czechia.

27.

Lazárek, P. (2012). Turistika v Národním parku Podyjí/Thayatal: 8 typů na pěší výlety: mapka území: ochrana přírody: všeobecné informace. Znojmo, Czechia.

28.

Němec, R. (2012). Vřesoviště v regionu Národního parku Podyjí/Thayatal: procházka pestrým světem vřesovišť v Podyjí. Znojmo, Czechia.

75

ČASOPISECKÝ ČLÁNEK 29.

Horák, D. (2008). Nedoceněná chůze. RUN the World Magazíne, (8)3

WWW STRÁNKY 30.

(2009). Pěší značení. Klub českých turistů [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW: .

31.

(2009). Pravidla pohybu v přírodě pro členy KČT. Klub českých turistů [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW: .

ZÁKONY 32.

Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny, 114 §63, 64 (1992).

33.

Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), 289 § 19, 20 (1995).

76

SEZNAM PŘÍLOH

1.

Vhodná protahovací cvičení pro pěší turistiku.

77

RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá pěší turistikou, jako jednou z forem pohybové aktivity na gymnáziích. Práce by měla ulehčit práci učitelům, kteří by chtěli do Národního parku Podyjí – Thayatal se svými ţáky zavítat na několikadenní kurz, nebo třeba jen na jeden den. Současně by se tato práce mohla stát návodem pro kaţdého, kdo má rád pobyt v přírodě spojený s pohybem. Výsledkem práce je ucelený text o pěší turistice, doplněný vybranými a podrobně zpracovanými trasami. Po přečtení této práce bychom měli porozumět tomu, jak s pěší turistikou začít, co k ní potřebujeme a jak zvládnout putování v přírodě. Hlavně bychom ale měli pěší turistiku vnímat jako činnost, při které si můţeme v dnešním uspěchaném a sloţitém světě plném stresu a nedostatku pohybu dokonale odpočinout, zrelaxovat a tím přispět ke svému fyzickému a duševnímu zdraví.

This thesis deals with hiking as a form of activity at secondary grammar schools. The work should make work easy for teachers who would like to go to the Podyji – Thayatal National Park with their students for several days course or possibly for only one day. At the same time this work could become a guide for anyone who likes outdoor activities associated with the movement. The result of the work is a complete text about hiking supplemented by selected and thoroughly processed routes. After reading this work, we should understand how to start with hiking, what we need for doing it and how to manage wandering in nature. Mainly we should perceive hiking as an activity in which we can relax properly in today´ s fast-paced and complicated world which is full of stress and lack of exercise, become relaxed and thereby contribute to our physical and mental health.

78

Příloha č. 1 VHODNÁ PROTAHOVACÍ CVIČENÍ PRO PĚŠÍ TURISTIKU - uvedené cviky provádějte, aţ po dokonalém rozehřátí (prvních 15 minut chůze) - bez dostatečného zahřátí neprotahujete, riskujete poranění - protaţením po túře urychlíte regeneraci - v protahované pozici vydrţte 15 aţ 20 sec., poté vystřídejte strany, opakujte 2x

svaly krční páteře

1.

stoj - předklon hlavy. stoj - otočit hlavu o 45 stupňů, předklon hlavy (brada ke klíční kosti), na obě strany

svaly trupu

2.

podřep únoţný pravou (levou) - úklon trupu vpravo (vlevo), vzpaţit levou (pravou)

svaly paţí a pletence ramenního

3.

stoj, skrčit vzpaţmo levou (pravou) - tahem za levý (pravý) loket skrčit vzpaţmo dovnitř

svaly paţí a pletence ramenního

4.

úzký stoj rozkročný, spojit ruce za zády zapaţit

svaly přední strany stehen

5.

podřep zánoţný pravou (levou) - protlačení boků vpřed

svaly přední strany stehen

6.

mírný podřep na pravé (levé), skrčit zánoţmo levou (pravou) - tahem za nárt skrčit zánoţmo povýš

svaly zadní strany stehen

7.

podřep přednoţný levou (pravou), ruce opřít o pravé (levé) stehno - vztyčit chodidlo, s výdechem hlubší podřep a mírný předklon trupu

svaly lýtek

8.

podřep zánoţný pravou (levou) - protlačit boky vpřed, celé chodidlo na zemi

svaly lýtek

9.

podřep zánoţný pravou (levou) - pokrčit nohu v koleni a protlačit vpřed, chodidlo celé na zemi