Národní park Podyjí - Thayatal

Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/02.0024

Národní park Podyjí - Thayatal vybrané kapitoly (nejen) z fyzické geografie

Jan Trávníček 20. 04. 2012

1

PODYJÍ JAKO DIVOČINA? • Kulturní krajina... – už ve středověku intenzivní využití • řada vodních mlýnů • terasování svahů, orná půda v nivě, louky... • palivové a konstrukční dřevo • dodnes ovocné stromy „uprostřed lesa“ • pařezinové hospodaření, lesní pastva, • 2. pol. 20 st.: pohraniční pásmo • „ochrana přírody želenou oponou“ • 1978 CHKO Podyjí

2

zdroj: www.nppodyji.cz

Zdroj: maps Zdroj: google J. Trávníček

Zdroj: www.mapy.cz

NP PODYJÍ – THAYATAL • vyhlášen k 1. 7. 1991, v r. 2000 i NP v Rakousku • pro IUCN: kat. II (mezinárodně uznávané národní parky) • bilaterální povaha • páteří Dyjský kaňon (Hynek, Trnka 1981) • výjimečně zachovalé území • minimální vliv člověka (v posledních desetiletích, v kaňonu) • mimořádná koncentrace geomorfologických jevů • druhová pestrost zejména • rostlinných druhů • bezobratlých živočichů

4

NP PODYJÍ – THAYATAL • Mezinárodní povaha přináší i problémy – rakouská část je „s.r.o“ se „štíhlou správní strukturou“ – dolnorakouské zákony často více „zřetelné“ – jazyková bariéra – společný problém: vodní režim na Vranově (od r. 1934) – zajištění minimální vodní hladiny – teplotní režim – režim průtoků – trpí biota – vliv na abrazi

LG Dyje Vranov – Hamry www.portal.gov.cz

Zdroj: maps Zdroj: google J. Trávníček

Mackovčin a kol. 2007








Lesy na cca 80% plochy!

Mackovčin a kol. 2007

Geologická mapa


Geologie • rozhraní Českého masivu a Karpatské soustavy • moravikum (moravosilezikum? Např. Cháb et al. 2007) a dyjský masiv • složitost: i v současnosti časté změny interpretace! – plášť moravika (příkrovy, obalová zóna, pestré série...) • sedimenty metamorfují na svory, ruly, kvarcity a mramory • vyvřeliny na ortoruly (bítešská ortorula) – brunovistulikum (granity v okolí Znojma) • ač starší jednotka než příkrovy moravika, zdá se že je přičleněno k českému masivu teprve při variském vrásnění (rotace a podsouvání pod „mladší“ moravikum!)

16

google Zdroj:Zdroj: Trávníček 2010maps

Moravsko – slezské pásmo

Zdroj: Cháb 2008

17

reliéf • V jinak poměrně jednotvárném terénu (četné zbytky více či méně ukloněných zarovnaných povrchů) je kaňon Dyje a jejích přítoků • 1) západní úsek (Vranov – Hardegg) – „pravoúhlé“ meandry v odolné ortorule • 2) Hardegg – Žlebský potok – pestré horninové složení – plynulé meandry s pokročilým „odškrcováním“ • 3) Žlebský p. - Znojmo – žuly dyjského masivu – příkré svahy

18

Zdroj: google maps

Případ Dyje... • Názory na vývoj kaňonu (kaňonovitého údolí?) se liší... • zjednodušeně: – a) Dyje tekla hlubokým meandrujícím údolím zaříznutým do skalního podloží již ve spodním miocénu (Batík 1995) • údolí už „bylo“, zaplnili ho mořské sedimenty a ty pak řeka zase vyklidila a vrátila se zpět – b) říční síť se formovala až po definitivním ústupu neogenního moře • když se Dyje „prožezala“ na pevný krystalický základ, údolí už „nemohla opustit“ a zařezávala se dál... • + neotektonika... (zdvih podloží mohl procesy modifikovat) • + složitá kerná stavba (na řece jsou zlomy spádu s peřejemi) 19

Zdroj: google maps

Kaňon jako festival geomorfologie • skalnaté srázy • skalní útvary (sruby, pilíře, věže) • zaklesnuté meandry • projevy exfoliace (odlehčená hornina se „loupe“ ve vrstvách) • rozsedliny – rozsedlinové a suťové (ledové sluje), pseudokrasové jeskyně i skutečně krasové v metamorfovaných vápencích • balvanové proudy, balvanová moře • náplavové kužely (přítoky) • i antropogenní tvary (agrární terasy, jezy)

20



Půdní pokryv • převažují (sub)variety kambizemí (oligo až mezotrofní) – plochý reliéf na kyselých horninách • (granity, ruly, svory, fylity, pískovce...) • směrem ke Znojmu na obvodu hnědozemě a černozemě • nad řekou na svazích, srázech a sutích rankery a litozemě • u řeky fluvizemě, na přítocích gleje a pseudogleje • ostrůvky spraší (i „uvnitř“ v údolí) byly často obdělávané

22


Klima... • Quitt vymezuje gradient od M9 k T2 • sucho, sucho, sucho... srážkové stíny • projevuje se i velmi nízkým specifickým odtokem (3l / s-1 km-2) • Podyjí je především rájem mezoklimatických a mikroklimatických kontrastů (Hynek, Trnka 1981, Hynek, Trnka, Herber 1984) • na extrémy se často váží relikty – jak teplomilné, tak chladnomilné, • na extrémní reliéf vázané reliktní roztroušené bory • kontakt termofytika a mezofytika

24

Zdroj: google maps

Údolní fenomén • tok ve směru západ-východ + kaňon s meandry • hloubka kaňonu cca 50-250 metrů • rozdílné mikro/mezoklimatické podmínky jižních a severních svahů – odráží je vegetace • osluněné hrany plošin v kontrastu se zastíněným údolním dnem • vegetační inverze – u řeky je vlhko a horší provětrávání, častěji je překročen rosný bod což dál snižuje množství slunečního záření • migrační koridor (po hraně teplomilní, v údolí chladnomilní) • mezní prvky výskytu (nezápadnější, nejjižnější atp.) • kontakt hercynské a panonské flóry

25

Zdroj: google maps

Zdroj: Trávníček 2010


Podyjí není jen les... • Rozsáhlé plochy bezlesí... degradaci půd následkem pastvy v žulové východní části parku... vznikla... charakteristická, druhově velmi bohatá keříčková společenstva... s dominantním vřesem obecným (Mackovčin, 2007) • další zajímavá bezlesí... – mezofilní louky, – podmáčené louky, – skalní ostrožny, – suťové zakrslé rozvolněné „lesy“ – polní plevele a ruderály – ... • druhová pestrost hmyzu (i díky výše uvedenému) nemá v ČR obdoby 28

Zdroj: google maps

DĚKUJI ZA VAŠI POZORNOST Zdroje + inspirace pro další četbu Culek, M. Biogeografické členění České republiky. Praha : ENIGMA, 1996. 347 s. Cháb, J., Stráník, Z., Eliáš, M.: Geologická mapa České republiky 1:500 000 [kartografický dokument] / 2007 Chlupáč, I. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Praha : Academia, 2011. 436 s Hynek, A., Hynek, N., Herber, V., Schrefel, Ch. (2007): Environmental Security in Borderland Areas: Exploring the Znojmo/Retz Transborder Region. Vienna: 17&4 Organisations-beratung. 81 s. Hynek, A., Trnka, P. (1981): Topochory dyjské části Znojemska. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXII, Geographia 15, opus 4, Brno. 99 s. Hynek, A., Trnka, P., Herber, V. (1984): Přírodní krajinné mezochory ČSSR. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXV, Geographia 18, opus 12, Brno, 94 s. Demek, J., Mackovčin, P. et al. (eds.) (2006): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPAK ČR. 582 s. Geodatabáze geologických map, Geologická mapa 1:50 000, Česká geologická služba [online]. c2010. Dostupné na: [cit. 11.08.2010]. Lesní vegetační stupně, ÚHÚL [online]. c2010. Dostupné na: [cit. 14.08.2010]. Löw, J., Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. 1. vyd., Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. 552 s. Mackovčin, P. et al. (ed.) (2007): Brněnsko: chráněná území ČR IX. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny. 932 s. Mapový server AOPK [online]. c2009. Dostupné na: [cit. 01.09.2010]. Němec, J., Pojer, F. [eds.] (2007): Krajina v České republice. 1. vyd., Pro MŽP vydal Consult Praha, Praha. 399 s. 29 Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D., Cílek, V. Krajina a revoluce – významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Malá Skála, 2005. 248 s.

Národní park Podyjí - Thayatal

Recommend Documents