MONITORING SPORTOVNÍCH PREFERENCÍ A POHYBOVÉ AKTIVITY U ADOLESCENTŮ ROZDÍLNÉHO SPORTOVNÍHO ZAMĚŘENÍ PLAVÁNÍ, TENIS

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

MONITORING SPORTOVNÍCH PREFERENCÍ A POHYBOVÉ AKTIVITY U ADOLESCENTŮ ROZDÍLNÉHO SPORTOVNÍHO ZAMĚŘENÍ – PLAVÁNÍ, TENIS Diplomová práce (magisterská)

Autor: Ing. Bc. Jan Stindl, Rekreologie Vedoucí práce: Mgr. Michal Kudláček Ph.D. Olomouc 2014

Tato diplomová práce vznikla v rámci projektu „Posílení odborného potenciálu výzkumných týmů v oblasti podpory pohybové aktivity na Univerzitě Palackého“ CZ.1.07/2.3.00/20.0171.

Jméno a příjmení autora: Jan Stindl Název diplomové práce: Monitoring sportovních preferencí a pohybové aktivity u adolescentů rozdílného sportovního zaměření – plavání, tenis Pracoviště: Katedra rekreologie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Michal Kudláček Ph.D. Rok obhajoby diplomové práce: 2014 Abstrakt: Diplomová práce je zaměřena na analýzu a komparaci sportovních preferencí a pohybové aktivity plavců a tenistů - žáků Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka. Jsou v ní systematicky utříděny poznatky z odborné literatury týkající se životního stylu se zaměřením na pohybovou aktivitu, sportu, dané věkové skupiny, vybraných sportovních odvětví, vzdělávání v gymnáziích se sportovní přípravou. V rámci práce bylo provedeno dotazníkové šetření, dotazník vyplnilo 20 plavců a 22 tenistů. Pro zpracování získaných dat byla použita metoda statistická. Výsledky šetření mají zhodnotit úroveň pohybové aktivity účastníků šetření a jejich sportovní preference a nalézt případné rozdíly mezi jednotlivými skupinami výzkumného souboru. Závěry mohou být využity především samotnými žáky gymnázia a jejich trenéry pro rozbor stávající situace a stanovení dalšího tréninku s ohledem na zjištěné skutečnosti.

Klíčová slova: životní styl, sport, pohybový režim, adolescence, zdraví, prevence, systém INDARES.COM.

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.

Author´s first name and surname: Jan Stindl Title of the thesis: Monitoring sporting preferences and physical activity in adolescents of different sports focus - swimming, tennis Department: Department of Leisure and Outdoor Education Supervisor: Mgr. Michal Kudláček Ph.D. The year of presentation: 2014 Abstract: Diploma thesis is focused on the analysis and comparison of sport preferences and physical activities of swimmers and tennis players - pupils of Sports Gymnasium Ludvík Daněk. There are in it systematically collated findings from the literature related to lifestyle with a focus on physical activity, sport, the age group, selected sports, education in high schools with sports training. As part of work was conducted questionnaire survey, the questionnaire was filled 20 swimmers and 22 tennis players. For the processing of the data obtained was used statistical method. Results of the survey are to evaluate the level of physical activity survey participants and their sports preference and find any differences between the groups research file. Conclusions can be used mainly school pupils themselves and their coaches for the analysis of the current situation and determine further training with regard to the findings.

Keywords: lifestyle, sport, exercise regimen, adolescence, health, prevention, system INDARES.COM.

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením Mgr. Michala Kudláčka Ph.D., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady vědecké etiky.

Ve Starém Městě dne 1. 4. 2014

.................................................

Děkuji Mgr. Michalu Kudláčkovi Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování diplomové práce. Dále děkuji pracovníkům a žákům Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka za vstřícnost při realizaci empirického šetření.

OBSAH

1

ÚVOD ..................................................................................................................... 10

2

PŘEHLED POZNATKŮ ..................................................................................... 12 2.1

Životní styl ................................................................................................... 12

2.1.1

Tělesná kultura v životním stylu ............................................................. 13

2.1.2

Role pohybové a tělocvičné aktivity ....................................................... 14

2.2 2.2.1 2.3 2.3.1

Sport jako součást životního stylu ............................................................... 16 Dělení sportů a jejich struktura ............................................................... 17 Pohybová aktivita a zdraví ........................................................................... 20 Pohybová aktivita jako prevence vzniku hromadných neinfekčních onemocnění ............................................................................................. 21

2.3.2

Zdravotní doporučení ve vztahu k pohybové aktivitě ............................. 23

2.3.3

Zdravotní body a jejich využití při hodnocení pohybové aktivity .......... 25

2.4

Období adolescence ..................................................................................... 29

2.4.1

Motorický vývoj ...................................................................................... 30

2.4.2

Psychický a emoční vývoj ....................................................................... 31

2.4.3

Sociální vývoj.......................................................................................... 33

2.4.4

Pohybová aktivita v daném období a její význam................................... 35

2.5

Gymnázia se sportovní přípravou ................................................................ 36

2.5.1

Pojetí vzdělávání ..................................................................................... 37

2.5.2

Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka ................................................... 38

2.5.3

Sportovní příprava ................................................................................... 40

2.6 2.6.1

Specifikace vybraných sportovních disciplín .............................................. 41 Plavání ..................................................................................................... 43

2.6.2 2.7 3

4

Monitoring pohybové aktivity ..................................................................... 51

CÍLE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ........................................................................ 53 3.1

Cíl práce ....................................................................................................... 53

3.2

Dílčí cíle práce ............................................................................................. 53

3.3

Problémy k řešení ........................................................................................ 53

3.4

Výzkumné otázky ........................................................................................ 54

METODIKA .......................................................................................................... 55 4.1

Charakteristika zkoumaného souboru .......................................................... 55

4.2

Přehled použitých technik a metod .............................................................. 56

4.2.1 4.3 5

Tenis ........................................................................................................ 46

Systém INDARES.COM ......................................................................... 57 Způsob statistického zpracování .................................................................. 59

VÝSLEDKY .......................................................................................................... 62 5.1

Úroveň pohybové aktivity............................................................................ 62

5.2

Sportovní preference .................................................................................... 70

5.2.1

Komparace plavci x tenisté z hlediska věku ........................................... 70

5.2.2

Plavci x tenisté z pohledu sportovního zaměření .................................... 78

6

DISKUSE ............................................................................................................... 87

7

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ............................................................................... 91

8

SOUHRN ............................................................................................................... 93

9

SUMMARY ........................................................................................................... 94

10 REFERENČNÍ SEZNAM .................................................................................... 95 11 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 99 11.1 11.1.1

Dotazníky ..................................................................................................... 99 Ukázka dotazníku sportovních preferencí ............................................... 99

11.1.2 11.2

Ukázka dotazníku IPAQ........................................................................ 101 Fotodokumentace ....................................................................................... 103

1 ÚVOD „Vždy jsem shledával, že je dobré něco vědět.“ Johann Wolfgang von Goethe

Jaké pohybové aktivity vyhledává dospívající sportovec, žák střední školy, když není ve škole nebo na tréninku? K čemu vlastně inklinuje? Je to sport, kterému se věnuje „soutěžně“, nebo upřednostňuje něco jiného? Je jeho pojetí a vnímání sportu a pohybu obecně v souladu s tím, co dělá, nebo se míjí s jeho představami? Jak to zjistit? Zajímá mne tato sféra a to, zda se mladí sportovci věnují svému sportu „opravdově“. Volba toho, čím se zabývat při zužitkování poznatků nabytých studiem, se nabízela. Přemýšlel jsem, jak na to. Nevymyslel jsem nic. Tak jsem se jich zeptal… Při výběru tématu diplomové práce jsem bral v úvahu především dva aspekty. Prvním z nich je propojenost s profesí, kterou vykonávám. Mým momentálním profesním působením je projektový management. Pracuji v oblasti projektů financovaných z prostředků Evropské unie. Druhým aspektem je, aby se zároveň jednalo o něco, co je mi jakýmkoliv způsobem blízké. Blízký je mi sport. Věnuji se zejména vytrvalostnímu běhu, na dalších příčkách jsou právě plavání a tenis. Záměrem tedy bylo napsat práci o něčem, s čím mám osobní zkušenost. Dlouhodobě spolupracuji se sportovním gymnáziem v Brně v rámci několika projektů, které škola realizuje či realizovala. A tento dost úzký pracovní vztah byl podnětem k volbě souboru pro uskutečnění výzkumu. Myšlenkou bylo zanalyzovat, co se pohybové aktivity týká, dvě skupiny zástupců individuálního sportu. Na brněnském gymnáziu mají plavci a tenisté dostatečné zastoupení.

10

Řešený problém se dotýká úrovně pohybové aktivity gymnazistů, kteří se věnují konkrétnímu druhu sportu - tenisu nebo plavání. Jako samozřejmost je brán pravidelný pohyb v rámci sportovních tréninků. Spíše jde o zjištění, jaké množství pohybové aktivity je prováděno mimo tréninky a nalezení rozdílů mezi plavci a tenisty. Snahou je rovněž nahlédnout „do hlubin študákovy duše“ z pohledu sportovních preferencí. Odpovídají preferované sportovní aktivity zaměření jednotlivců? Práce je členěna do tří částí: teoretické, metodické a praktické. V teoretické části je provedena syntéza získaných poznatků. Za pomoci odborné literatury jsem se v této části zaměřil na pohybovou aktivitu vycházející z obecných poznatků o jejím vlivu na zdraví a význam pohybu pro věkovou skupinu adolescentů. Pojednáno je zde i o vývoji jedince dané věkové kategorie, principu vzdělávání a sportovní přípravy na sportovním gymnáziu. Veškerá použitá literatura je uvedena v seznamu v závěrečné části práce. V metodické části jsou stanoveny cíle, problémy k řešení a výzkumné otázky. Je v ní proveden popis metodologie výzkumu. Ten zahrnuje charakteristiku výzkumného souboru, použité techniky a metody a statistické postupy, jenž sloužily ke zpracování získaných dat a vyhodnocení výsledků. Ve třetí části, praktické, jsou zpracovány výsledky výzkumu a diskutovány zjištěné údaje. Jak z teoretických poznatků, tak z provedeného výzkumu a toho, co ukázal, jsou vyvozeny závěry. V nich jsou mimo jiné sestavena doporučení pro praxi, tj. pro využívání online systému použitého při výzkumu. Byl bych rád, kdyby tato diplomová práce byla alespoň maličko přínosná. A to především pro ty, nimiž se zabývá, tedy mladé sportovce. Pro ně a také jejich trenéry může být prostředkem a pomůckou pro zkvalitnění sportovní přípravy.

11

2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Životní styl Vedle pojmu životní styl je možné setkat se s příbuznými pojmy – např. životní způsob, životní sloh, kvalita života. Jejich použití a určující činitelé se často překrývají. Dufková (2005) charakterizuje životní způsob jako systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických pro určitý subjekt. Daným subjektem je jedinec či skupina, eventuálně i společenství či společnost jako konkrétní nositelé životního způsobu. V souvislosti s uvedeným pojetím kategorie životního způsobu lze dále hovořit o konkrétnější kategorii životního stylu, a to na úrovni jednotlivce a na úrovni skupiny. Pod životním stylem jedince je možné si představit ve značné míře konzistentní životní způsob, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, tj. jednotný styl. Ten se jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy a zvyklostmi nositele životního stylu. Životní styl skupiny prezentuje typické společné rysy životního způsobu, jeho hlavních, určujících momentů, které jsou příznačné pro většinu členů skupiny. Často se jedná o skupiny, jejichž členové se vzájemně všichni neznají, ale mají společné něco, co je stěžejní pro vytváření životního stylu. Takovými skupinami jsou např. profesní skupiny či skupiny vytvářející se v souvislosti s povoláním a přípravou na něj - životní styl lékařů, profesionálních sportovců, vysokoškolských studentů apod. Jedním z důležitých ukazatelů životního stylu je podle Pávkové, Hájka, Hofbauera, Hrdličkové a Pavlíkové (1999) způsob využívání volného času. Pojem životní styl je složitý a velmi komplikovaný. Zahrnuje hodnotovou orientaci člověka, projevuje se v jeho chování i ve způsobu využívání a ovlivňování materiálních

12

i sociálních životních podmínek. Všechny tyto skutečnosti lze posuzovat mimo jiné i z hlediska volného času a hospodaření s ním. Každý člověk má svůj individuální systém hodnot, který se utváří vlivem životních podmínek a aktivitou jedince. Z hlediska volného času je možno dělit lidi podle toho, jakou hodnotu volnému času přisuzují. Pro některé lidi je největší hodnotou práce, volný čas někdy posuzují dokonce jako něco nepatřičného a nesprávného. Plnění povinností chápou jako své jediné životní poslání, často sami sebe přetěžují a nedokážou odpočívat bez výčitek svědomí. Důležitým ukazatelem životního stylu jsou i sociální interakce, vztahy s lidmi kolem nás, jednotlivci i sociálními skupinami. Z hlediska volného času je významné, s kým, v jaké společnosti ho převážně prožíváme. Někteří lidé dávají přednost samotě, jiní tráví volný čas nejraději v malé přátelské skupině, další potřebují rušnější společenský život.

2.1.1 Tělesná kultura v životním stylu Pojem tělesná kultura je vykládán různými způsoby, bývá často zaměňován či nahrazován jinými běžně používanými pojmy. Mezi takové pojmy patří sport, pohybová kultura, tělocvičná aktivita, pohybová aktivita, tělesná výchova apod. Pro vnoření se do problematiky tělesné kultury zde použiji Hodaňovo (2006) pojednání o tělesné kultuře. Za řídící jev tělesné kultury považuje lidmi realizovanou sumu tělesných cvičení, která je vyjádřením celkové úrovně realizace tělocvičné aktivity. To je ovšem podmíněno konkrétním množstvím tělocvičné aktivity a péče o tělo, které je zastoupeno v každodenním životě člověka. Výsledek této skutečnosti se projeví v celkové socializaci člověka, v jeho všestranném rozvoji fyzickém, psychickém i sociálním, i ve zkulturnění jeho života s dopadem na

13

oblast tělesné, duševní a sociální úrovně, pracovního i životního prostředí, ve využívání času a úrovni celkového životního stylu (Hodaň, 2006, 109). V současnosti se neustále zrychluje životní tempo a zvyšuje se životní úroveň společnosti. Také vzdělání lidí dosahuje vyšší úrovně a pro využití vlastností každého jedince se otevírají další možnosti. Všechny tyto kladné jevy přinášejí však i určitá nebezpečí. Valjent (2009) sem řadí především konzumní styl života s nesprávnou životosprávou, komercionalizaci společnosti, narůstající psychické vypětí, narušené životní prostředí a celkově i vyšší nároky na kvalitu lidského faktoru. Neustále se zvyšuje podíl duševní práce, což přirozeně vede u většiny lidí ke snižování tělesného zatížení organismu a následně ke snížení fyzické kondice. „Nadměrné psychické vypětí ať již pracovního či studijního charakteru se pak musí kompenzovat vhodnou pohybovou aktivitou, která pomáhá relaxovat organismus a tím urychlit i jeho regeneraci“ (Valjent, 2009, 2). Pohybová aktivita je stále více propojována s pojmy zdraví a životní styl. Pravidelně prováděná pohybová aktivita je označována jako hlavní prvek zdravého životního stylu, což potvrzuje Šeflová (2013) a pohybové aktivity považuje za komplexní prostředek ovlivňování člověka. Pohybová aktivita, především na kondiční úrovni, se podle ní stává kompenzací nedostatku pohybového zatížení a psychického tlaku jako důsledku současného způsobu života.

2.1.2 Role pohybové a tělocvičné aktivity Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje pohybovou (fyzickou) aktivitu jako jakýkoli tělesný pohyb tvořený kosterními svaly, který vyžaduje výdej energie včetně činností vykonávaných při práci, hraní, provádění domácích prací, cestování, a zapojení se do rekreačních činností.

14

Pojem „fyzická aktivita“ by neměla být zaměňována s „výkonem“, což je podkategorie fyzické aktivity, která je plánována, strukturována, opakující se, a jejím cílem je zlepšení nebo udržení jedné nebo více složek fyzické zdatnosti. Obě, střední i vysoká intenzita fyzické aktivity přináší zdravotní výhody. Intenzita rozdílných forem fyzické aktivity se mezi lidmi liší. Aby byla prospěšná pro kardiorespirační zdraví, všechny činnosti by měly být prováděny v periodách alespoň po dobu 10 minut. WHO doporučuje: • pro děti a dospívající: 60 minut aktivity za den mírnou až vysokou intenzitou, • pro dospělé (věk 18 let a více): 150 minut středně intenzivní aktivity týdně. Stejskal (2004) konstatuje, že pravidelné cvičení i přirozená pohybová aktivita jsou spolu s přiměřeným příjmem energie nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nejméně náročným preventivním prostředkem většiny civilizačních onemocnění. Zdůrazňuje také velký význam pohybové aktivitu pro emocionální ladění člověka. Vlivem tělesných cvičení má člověk zvýšení pocit důvěry ve své schopnosti, je méně agresivní. Pravidelné tělesné cvičení zvyšuje pružnost a pevnost kloubních vazů a úponových svalových šlach, ohebnost kloubů, svalovou sílu, vytrvalost a klidové napětí svalu. Trénovaný člověk využívá při pohybové činnosti lépe zásobní tuky a šetří zásobní cukry, jichž má lidský organismus relativní nedostatek. Pravidelná pohybová aktivita zvyšuje rovněž produktivitu práce a pracovní kapacitu člověka. Mezi pohybovou aktivitou, zdravím a kvalitou života jsou úzké spojitosti. Lidské tělo je stvořené k pohybu, proto k optimálnímu fungování a k zamezení nemocí se neobejde bez pravidelné pohybové aktivity. Aktivní způsob života kromě prevence rozvoje mnoha chronických nemocí poskytuje mnohé další sociální a psychologické přínosy. Jak je zmíněno v pokynech EU pro pohybovou aktivitu v dokumentu „EU Physical Activity Guidelines“ (2008), sedaví lidé, kteří začali vést pohybově aktivnější

15

život, udávají, že se cítí lépe z pohybového i duševního hlediska a těší se vyšší kvalitě života.

2.2 Sport jako součást životního stylu Rada Evropy (1992) v Evropské chartě sportu chápe sport jako všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních. V současném světě patří sport k nejvýraznějším společenským fenoménům, který ovlivňuje mnoho obyvatel, organizací, hnutí a skupin ve všech kontinentech. Od 19. století byl sport důležitou subkulturou západní společnosti a postupně se stal celosvětovou subkulturou. To dokládají např. olympijské hry, světové šampionáty, tenisové turnaje, ale i různá exhibiční klání. Sport lze proto také v souladu s tvrzením Flemra a Valjenta (2010) bez nadsázky označit jako fenomén v nejširším slova smyslu. Ať už se jedná o oblast kulturní, společenskou, mediální či ekonomickou. Sport dotváří národní kulturu a prostupuje všemi složkami každodenního života. Do dnešní podoby sport vznikal a vyvíjel se v rámci kultury v různých formách slavností, obřadů, zábav a her, jejichž cílem byla kompenzace práce a základních povinností člověka. V současnosti je sport, jak uvádí Dovalil et al. (2004), chápán jako složitý a vnitřně strukturovaný společenský jev, který se podílí na cílevědomé kultivaci člověka i společnosti. Podle Kudláčka a Frömela (2012) se stal svým vlastním komunikačním médiem s důležitými důsledky pro mezinárodní a multikulturní vztahy. Sféra sportu v životě člověka je obvykle označována jako nevážná. Vážnou sférou jsou pak činnosti, jenž zajišťují existenci jedince. Tedy v podstatě práce. Nevážná část života je orientována na osvobození od každodenního tlaku povinností a naplňuje ji svým způsobem lidská hra. Hra je charakterizována činnostmi, jejichž cíl spočívá

16

v jejich provozování, ve hře samotné. Z tohoto hlediska jsou hry vlastně neužitečné či dokonce zbytečné. Fakticky však poskytují potěšení, radost, obveselení, zábavu a rovněž rozptýlení, uvolnění a odpočinek. Sport je proto ve filosofickém smyslu také hrou. Za nejdůležitější znak sportu jako hry považuje Dovalil et al. (2004) svobodu, svobodu dobrovolné účasti, svobodu rozhodování. Sport jako hra podle něj přináší dramatické napětí, poskytuje hluboký prožitek, ale současně i uspokojení, zklidnění a vyrovnání. Při jeho provozování se vytvářejí důležité hodnoty, kterými jsou například týmový duch, solidarita, tolerance, smysl pro fair play. Sport přispívá k osobnímu rozvoji a naplnění, podporuje také aktivní zapojení do společnosti. Sport hraje roli ve formální i neformální výchově. Hodnoty, které zprostředkovává, pomáhají rozvíjet vědomosti, motivaci, dovednosti a připravenost k osobnímu nasazení. Čas strávený při sportovních aktivitách ve školách i na univerzitách znamená přínos pro zdraví a výchovu…. Účast v týmu, zásady jako fair play, dodržování pravidel hry, respekt vůči ostatním, solidarita a disciplína, jakož i pořádání amatérských sportů v rámci neziskových klubů, to vše posiluje aktivní občanství…. Sport rovněž nabízí mladým lidem atraktivní možnosti zapojení se do společnosti a může je pomoci odvést od delikvence (Komise evropských společenství, 2007, 5).

2.2.1 Dělení sportů a jejich struktura Sporty a sportovní aktivity je možné dělit podle více hledisek, kterými např. jsou: • období - letní, zimní, • prostředí - venkovní, sálové, • počet zúčastněných osob - individuální, kolektivní, • forma - organizované, neorganizované.

17

Dalším aspektem sportu mohou být jeho vlastnosti z hlediska dosahovaného výkonu. Zde se sport rozlišuje na rekreační, výkonnostní a vrcholový, resp. profesionální. Je zřejmé, že pojem sport může pro různé jedince znamenat něco docela jiného. Pro profesionálního sportovce znamená sport práci, způsob obživy, pro někoho jiného zejména děti, mládež, seniory - může být dle Flemra a Valjenta (2010) zase vhodným způsobem k seznámení s novými lidmi, možnost jít ven apod. Definice sportu podle internetové encyklopedie Wikipedie (2014) je následující: „Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví.“ Výše uvedené vymezení sportu doplňuje zmíněná encyklopedie o tato tři omezení: • Jedná se o pohybovou aktivitu, což znamená vyloučení činností, u nichž se soutěží pouze pomocí duševních schopností nebo štěstí, například deskové hry (go), počítačové hry nebo hazardní hry s výjimkou pokeru (ten se podle některých definic označuje jako sport, podle některých ne, stejně tak jako např. šachy). • Pohybová aktivita má jasná pravidla, podle kterých se soutěží. • Pohybová aktivita má soutěžní charakter, dochází k poměřování jejích výsledků, což vylučuje například bojová umění provozovaná nesoutěžním filosoficky zaměřeným způsobem nebo jógu. Druhy sportů a jejich rozdělení jsou přehledně zpracovány na internetových stránkách Národního informačního centra pro mládež. Jedná se o výčet sportů v České republice, k nimž lze přiřadit příslušný sportovní svaz či organizaci. V kontextu této práce dané členění považuji za vhodné a výstižné, proto jej zde uvádím: • Atletika • Cyklistika

18

• Estetické sporty - aerobik, akrobatický rock and roll, gymnastika, kulturistika a fitness, moderní gymnastika, skoky na trampolíně • Extrémní sporty - asociace extrémních sportů, horolezectví, orientační běh, rádiový orientační běh, rogaining a horský orientační běh • Hry deskové a karetní - bridge, go, korespondeční šach, šachy • Hry individuální a kolektivní - badminton, baseball, basketbal, billiard, bowling, curling, fotbal, fotbal sálový, fotbal americký, florbal, frisbee, golf, golf dráhový, házená, lední hokej, pozemní hokej, stolní hokej, hokejbal, inline hokej, intercros, korfbal, kuželky, lakros, metaná, nohejbal, rugby, ringo, softbal, squash, šipky, tenis, tenis stolní, volejbal • Kombinované sporty - moderní pětiboj, triatlon • Létání a parašutismus - balónové létání, letecká akrobacie, paragliding, parašutismus, plachtění, přesné létání, ultralehké létání, závěsné létání • Motosport • Radiosporty - radioamaterský sport, modelářství • Sporty se zvířaty – jezdectví, kynologický sport, psí spřežení • Střelecké sporty – lukostřelba, sportovní střelba, střelba z kuše, praktická střelba, střelectví, šipky • Vodní sporty - jachting, kanoistika, plavání, potápěčství, rafting, sportovní rybářství, veslování, vodní lyžování, vodní motorismus, vodní polo • Zimní sporty - biatlon, boby a skeleton, krasobruslení, lyžování, saně, skiboby, rychlobruslení • Úpolové sporty a bojová umění - aikido, box, kick box, full contact, thajský box, judo, karate, šerm, taekwondo, kung-fu, tchaj-ťi, zápas, vzpírání, taebo

19

2.3 Pohybová aktivita a zdraví Je možné setkat se s různými termíny - pohybová aktivita (bez rozlišení druhů), pohybová aktivita jako druh tělesné aktivity, pohybové aktivity, cvičení, tělesný pohyb, tělesná aktivita, tělesné cvičení, sport, sportování, fyzická aktivita, tělesný pohyb, pohyb. Stackeová (2010) za základní kinantropologické pojmy z tohoto hlediska považuje: • pohybovou aktivitu, • pohybovou aktivnost, • pohybovou nedostatečnost.

Pohybové aktivity jsou dle tohoto členění druhy tělesného pohybu člověka, které jsou výsledkem svalové práce provázené zvýšením energetického výdeje. Tělesným pohybem v tomto významu je i izometrická svalová práce, při které nedochází k pohybu částí těla, ale pouze ke zvýšení svalového napětí. Každou pohybovou aktivitu charakterizují

svébytné

vnitřní

determinanty

(fyziologické,

psychologické,

nervosvalová koordinace, požadavky na svalovou zdatnost, intenzita apod.) i vnější podoba a forma. Pohybové aktivity rozlišuje Stackeová (2010) podle svého cíle na základní (bazální), zdraví podporující a sportovní pohybové aktivity. Základní nebo bazální pohybové aktivity jsou nestrukturované (habituální) pohybové aktivity každodenního života jako např. stání, chůze, manipulace s předměty, práce doma nebo na zahradě, pochůzky při nákupech, cesta do zaměstnání, chůze po schodech místo jízdy výtahem. Jsou vykonávány nízkou intenzitou a z hlediska podpory zdraví jsou většinou nedostačující. Zdraví podporující pohybové aktivity jsou naopak strukturované, druhově specifické pohybové aktivity, které při pravidelném opakování přinášejí žádoucí zdravotní benefity a následně vedou ke zvyšování tělesné zdatnosti.

20

Do skupiny sportovních pohybových aktivit patří strukturované, druhově specifické pohybové aktivity. Jsou spojeny s řízenou účastí v organizovaných sportovních soutěžích a snahou je dosahování subjektivně maximální úrovně výkonu. Sportovní pohybové aktivity jsou popsatelné jednotkami času, vzdálenosti, intenzity a frekvence, mají většinou svá pravidla a jejich provádění vyžaduje odpovídající prostor nebo zařízení, náčiní a oblečení. Za pohybovou aktivnost považuje Stackeová (2010) souhrn bazálních, zdraví podporujících a sportovních pohybových aktivit v určité časové jednotce. Může se jednat o dobu pobytu ve škole, dobu mimo školu, v rodině, den, měsíc, hodinu, školní přestávku apod. Trvalou pohybovou aktivnost, tj. pravidelné provádění pohybových aktivit v doporučeném objemu, považuje za jeden z nejdůležitějších faktorů zdraví každého lidského jedince v kterémkoli věku. Pohybová nedostatečnost pak definuje jako chování jedince, které se projevuje velmi nízkým objemem bazálních pohybových aktivit a absencí strukturovaných pohybových aktivit.

2.3.1 Pohybová aktivita jako prevence vzniku hromadných neinfekčních onemocnění Nedostatek pohybu spojený s nadbytkem energetického příjmu je považován za hlavní příčinu poruch regulačních systémů. Z nich vyplývá řada onemocnění, kterým se říká civilizační. Označení však zcela nevystihuje podstatu věci, používá se proto obecně akceptovaný název hromadná neinfekční onemocnění. Tato onemocnění jsou dávána do souvislosti s nevhodným životním stylem, nazývaným také jako sedavý životní styl. „Sedavý životní styl je definován jako nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i během volného času“ (Stejskal, 2004, 11).

21

K nemocem, které vznikají v důsledku nesprávného životního stylu, je řazena především ischemická choroba srdce, cévní mozková příhoda a hypertenze. Uvedená onemocnění se ve většině rozvinutých zemí vyskytují nejvíce. Jsou to onemocnění, která vznikají na základě aterosklerózy. Ta je způsobována ukládáním krevních tuků do stěn tepen, které tak ztrácejí svoji pružnost a postupně se zužují. S aterosklerózou jsou spojeny i poruchy látkové výměny cukrů a tuků, které mnohdy ústí do cukrovky 2. typu. Mezi metabolická onemocnění se řadí taktéž obezita, která může být spojena s výše uvedenými i dalšími nemocemi. S nevhodným životním stylem tak více či méně souvisejí také některá maligní nádorová onemocnění, nemoci dýchacího systému, osteoporóza (řídnutí kostí), onemocnění páteře, snížení imunity atd. Rovněž pohybový systém se vlivem nesprávného životního stylu stává méně výkonný a odolný, čímž dochází snadněji k jeho poškození. To stejné platí i pro lidskou psychiku – výskyt některých psychických onemocnění je závislý na životním stylu. Mnoho epidemiologických výzkumů potvrdilo, jak konstatují Kalman, Hamřík a Pavelka (2009), že pohybová aktivita hraje významnou úlohu při ontogenezi člověka, je významným prostředkem v boji proti hromadným neinfekčním onemocněním a určujícím faktorem zdraví člověka i celé populace. Pravidelná fyzická aktivita mírné intenzity má významný přínos pro zdraví. WHO deklaruje tyto přínosy pravidelné a dostatečné úrovně fyzické aktivity: • Zlepšení svalové a kardiorespirační zdatnosti, • zlepšení kvality kostí a funkčního zdraví, • snížení rizika hypertenze, ischemické choroby srdeční, mrtvice, cukrovky, rakoviny prsu a tlustého střeva a deprese, • snížení rizika pádu, stejně jako faktur kyčle nebo obratlů, • zásadní význam pro energetickou bilanci a kontrolu hmotnosti.

22

Pohybová aktivita může významně přispět a být podstatnou součástí léčby některých hromadných neinfekčních onemocnění. Jak upozorňují Vondruška a Barták (1999), v těchto případech musí být však pohyb jako lék dávkován přísně individuálně a užíván velmi obezřetně a opatrně s ohledem na základní onemocnění. Autoři zdůrazňují, že zahájení terapie pohybovou aktivitou vyžaduje předchozí lékařské vyšetření.

2.3.2 Zdravotní doporučení ve vztahu k pohybové aktivitě Předpis pohybové aktivity je individuální záležitost, co je pro jednoho vhodné, nemusí být vhodné pro každého. Variabilita reakce i adaptace na pohybovou aktivitu je ovlivněna řadou faktorů. Stejskal (2004) mezi ně zahrnuje např. dědičnost, věk, pohlaví, zdravotní stav, trénovanost, intenzita zatížení, trvání, frekvence, druh cvičení. Oja, Bull, Fogelholm a Martin (2010) jako obecné zásady pro doporučení k pohybové aktivitě uvádějí: • Jakákoliv aktivita je lepší než žádná aktivita, • množství zdravotních výhod se zvyšuje se zvyšováním intenzity, frekvence a/nebo doby trvání aktivity, • zdravotní benefity fyzické aktivity výrazně převažují nad zdravotními riziky, • zdravotní benefity fyzické aktivity jsou do značné míry nezávislé na pohlaví, rase a etnickém původu. O obecném doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) pro zdraví prospěšnou pohybovou aktivitu je již zmíněno výše, v kapitole 2.1.2. WHO dále vybrala s ohledem na povahu a dostupnost vědeckých důkazů pro prevenci nepřenosných nemocí prostřednictvím pohybové aktivity tři věkové skupiny, pro které doporučení rozpracovala podrobněji. Jedná se o věkové skupiny 5-17 let, 18-64 let a 65 let a více.

23

Pro tuto práci je relevantní uvést doporučení především pro první z uvedených skupin, ta má ve výzkumu většinové zastoupení. Pro skupinu 18-64 let, jenž je přece jen také součástí výzkumného souboru, uvádím základní body doporučení rovněž. Pro děti a mladé lidi zahrnuje pohybová aktivita hry, sport, dopravu, rekreaci, tělesnou výchovu nebo plánované cvičení, a to v kontextu rodiny, školy a společenských aktivit. V zájmu zlepšení kardiorespirační a svalové kondice, zdraví kostí, kardiovaskulárního a metabolického zdraví a snížení příznaků úzkosti a deprese WHO (2010) doporučuje: 1. Děti a mládež ve věku 5-17 let by měly nastřádat alespoň 60 minut pohybové aktivity střední až vysokou intenzitou denně. 2. Množství pohybové aktivity větší než 60 minut poskytuje další zdravotní benefity. 3. Většina každodenní pohybové aktivity by měla být aerobní. Vysoce intenzivní činnosti včetně těch, které posilují svaly a kosti, by měly být praktikovány minimálně třikrát týdně. Co se týká doporučení pro věkovou skupinu 18-64 let, doporučení WHO (2010) jsou následující: 1. Dospělí ve věku 18-64 let by měl vykonat minimálně 150 minut středně intenzivní aerobní pohybové aktivity za týden, nebo alespoň 75 minut aerobní pohybové aktivity vysokou intenzitou za týden, resp. adekvátní kombinaci středně a vysoce intenzivní činnosti. 2. Aerobní aktivita by měla být prováděna v cyklech s trváním alespoň 10 minut. 3. Pro další zdravotní výhody by se měla zvýšit středně intenzivní aerobní fyzická činnost dospělých na 300 minut za týden, nebo aerobní fyzická činnost vysokou intenzitou na 150 minut za týden, alternativou je opět rovnocenná kombinace obou druhů činnosti.

24

4. Aktivity posilující svalstvo by měly být prováděny se zapojením hlavních svalových skupin dva nebo více dnů v týdnu. V doporučeních zpracovaných v „EU Physical Activity Guidelines“ (2008) se Evropská unie opírá právě o doporučení stanovená WHO. Doporučuje minimální denní dávku 60 minut pohybové aktivity střední intenzity u dětí a mladých lidí a minimální denní dávku 30 minut pohybové aktivity střední intenzity u dospělých včetně starších občanů. Odkazuje také na to, že je prokázáno, že zvýšením úrovně pohybové aktivity může člověk i po dlouhé době nečinnosti dosáhnout zlepšení svého zdraví bez ohledu na svůj věk. Pro srovnání zde uvádím i doporučení Ministerstva zdravotnictví Spojených států amerických, jež jsou shrnuta v „2008 Physical Activity Guidelines for Americans“ (2008). Děti a dospívající by měly podle zmíněného dokumentu absolvovat 60 minut nebo více fyzické aktivity denně. Do toho by měla být alespoň tři dny v týdnu zahrnuta aerobní činnost, silová cvičení by měla být v rámci 60 a více minut denně začleněna rovněž alespoň tři dny v týdnu. A zase minimálně tři dny v týdnu je doporučováno cvičení na posílení kostí. Obecně je pro tuto věkovou kategorii důležitá podpora k účasti na pohybových aktivitách, které jsou vhodné pro jejich věk, které jsou zábavné, a které nabízejí různé varianty.

2.3.3 Zdravotní body a jejich využití při hodnocení pohybové aktivity Jedním z prostředků řízení pohybové aktivity je použití monitoru srdeční frekvence, díky němuž je možné posuzovat kvalitu pohybové aktivity a v průběhu cvičení ji navíc regulovat tak, aby byla co nejoptimálnější. V případě, že monitor srdeční frekvence není k dispozici, dá se na základě rychlosti chůze nebo běhu odhadnout optimální intenzita zatížení za pomoci tabulek. V ostatních cyklických

25

sportech tuto metodu však uplatnit nelze a je možné se řídit pouze hodnotou subjektivního ohodnocení vynaloženého úsilí (RPE - popsáno dále v kapitole 2.7). Za účelem optimalizace objemu cvičení a odhadu zdravotních účinků jak cyklických, tak některých acyklických pohybových aktivit byl vytvořen systém zdravotních bodů. Pomocí tohoto systému lze cvičit i bez odborné konzultace tak, aby pohybová aktivita byla efektivní. Zdravotní body umožňují kvantifikovat změny životního stylu, snížit dosavadní rizika a dosáhnout prostřednictvím cvičení pozitivních zdravotních efektů. Princip, na němž je systém zdravotních bodů založen, popisuje podrobně Stejskal (2004). Opěrným bodem je potřeba určitého energetického výdeje nezbytného k pozitivnímu ovlivnění zdraví. Minimální týdenní spotřeba energie při pohybové aktivitě by měla činit 10 kcal/kg, pro pokročilé až 25 kcal/kg. Měření energetického výdeje je složitý proces vyžadující patřičné technické vybavení, případně se energetická spotřeba odvozuje z laboratorního vyšetření. Pro běžnou praxi jsou takové varianty nemyslitelné. Systém zdravotních bodů (ZB) vychází z výsledků četných studií, jež se touto problematikou zabývaly. Daný systém stanovuje, že při pohybové aktivitě by mělo být získáno minimálně 50 ZB za týden. Optimálně pak při dobrém zdravotním stavu a odpovídající zdatnosti až 125 ZB za týden. Čím se při sbírání zdravotních bodů řídit? Stejskal (2004) sestavil několik druhů tabulek s poměrně přesnými počty zdravotních bodů, pro názornost zde dvě z nich uvádím (Tabulka 1 a Tabulka 2).

26

Tabulka 1. Přepočet rychlosti pohybu (chůze, běh) v rovinatém terénu na zdravotní body za 1 min aktivity (Stejskal, 2004, 82) Rychlost (km/hod) 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 3,9 4,0 4,1 4,2 4,3

ZB/min 0,1514 0,1558 0,1604 0,1651 0,1701 0,1753 0,1807 0,1862 0,1920 0,1980 0,2041 0,2105 0,2170 0,2238 0,2307 0,2379 0,2452 0,2528 0,2605 0,2685 0,2766 0,2849 0,2935 0,3022

Rychlost (km/hod)

ZB/min

6,6 6,7 6,8 6,9 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7,5 7,6 7,7 7,8 7,9 8,0 8,1 8,2 8,3 8,4 8,5 8,6 8,7 8,8 8,9

0,5575 0,5709 0,5846 0,5985 0,6129 0,6223 0,6316 0,6410 0,6504 0,6598 0,6691 0,6785 0,6879 0,6973 0,7066 0,7160 0,7254 0,7347 0,7441 0,7535 0,7629 0,7722 0,7816 0,7910

Rychlost (km/hod) 11,2 11,3 11,4 11,5 11,6 11,7 11,8 11,9 12,0 12,1 12,2 12,3 12,4 12,5 12,6 12,7 12,8 12,9 13,0 13,1 13,2 13,3 13,4 13,5

ZB/min 1,0065 1,0159 1,0253 1,0347 1,0440 1,0534 1,0628 1,0722 1,0815 1,0909 1,1003 1,1096 1,1190 1,1284 1,1378 1,1471 1,1565 1,1659 1,1753 1,1846 1,1940 1,2034 1,2127 1,2221

Stejskalův (2004) ideál představuje při cvičení ve fázi zvyšování tělesné zdatnosti dosažení hodnoty 100-125 ZB za první týden a za první měsíc 430-540 ZB. Maximum, co lze dělat pro zdraví z hlediska pohybové aktivity, je pak při pravidelné pohybové aktivitě ob den každý rok 5200-6500 ZB.

27

Tabulka 2. Přepočet sportovních aktivit na zdravotní body získané za 1 min (ZB/min) (Stejskal, 2004, 88) Aktivita

Intenzita 4 6 8 10 12 14 18 25 28 32 36 12,5 15,0 10 15 20 25 30 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4 8 12 16 20 66 84 100 120 125 130 135 145

Běh na lyžích (rychlost km/h)

Bruslení (rychlost km/hod)

Hraní golfu + nošení golfových holí Hraní golfu + tlačení vozíku Hraní golfu + řízení vozíku Jízda na kajaku (rychlost km/h)

Jízda na kole (rychlost km/h)

Plavání (rychlost km/hod)

Veslování (rychlost km/hod)

Skákání přes švihadlo (počet skoků/min)

28

ZB/min 0,48 0,67 0,87 1,07 1,25 1,44 0,35 0,42 0,81 0,95 1,33 0,45 0,35 0,22 0,68 0,96 0,42 0,52 0,62 0,74 0,86 0,38 0,60 0,78 1,01 1,19 0,48 0,90 1,18 1,44 1,67 0,86 0,92 0,96 1,00 1,02 1,03 1,05 1,06

2.4 Období adolescence Vývojové období člověka nazývané adolescence začíná přibližně patnáctým až šestnáctým rokem a končí plným rozvinutím tělesných a zejména duševních schopností. Hranice ukončení tohoto období je individuální, někteří jedinci jí dosahují dříve, jiní později. Adolescence, jak uvádí Klindová a Rybárová (1974), je obdobím ustalování tělesného a duševního vývoje. V chování jedinců se začínají stále více zvýrazňovat individuální osobnostní rozdíly. Vágnerová (2008) označuje období dospívání, tedy adolescenci jako přechodné období mezi dětstvím a dospělostí, trvající od 10 do 20 let. V tomto období dochází k proměně osobnosti ve všech oblastech, tzn. somatické, psychické i sociální. Většina změn je podmíněna biologicky, zároveň je však ovlivňována psychickými a sociálními faktory. Tito tři činitelé působí ve vzájemné interakci. Dospívání představuje specifickou životní etapu, která má svoje typické znaky v rámci životního cyklu a svůj objektivní i subjektivní význam. Je to období hledání a přehodnocování, v němž má jedinec zvládnout vlastní proměnu, dosáhnout přijatelného sociálního postavení a vytvořit si subjektivně uspokojivou, zralejší formu vlastní identity (Vágnerová, 2008, 321).

Období dospívání je možné rozdělit na dvě fáze: • Raná adolescence Je označována jako pubescence a zahrnuje prvních pět let dospívání, tj. období mezi 11. – 15. rokem. Hlavní změnou je tělesné dospívání, spojené s pohlavním dozráváním. Mění se zevnějšek dospívajícího a stává se podnětem ke změně sebepojetí a reakcí okolí. V rámci celkového vývoje dochází ke změně způsobu myšlení. Dospívající je schopen uvažovat abstraktně i o variantách, které reálně neexistují.

29

V důsledku hormonální proměny dochází ke stimulaci emočního prožívání. Důležitým sociálním mezníkem je ukončení povinné školní docházky v 15 letech.

• Pozdní adolescence Vstup do této fáze je biologicky vymezen pohlavním dozráním, trvá zhruba od 15 do 20 let. Jedná se o dobu komplexnější psychosociální proměny, mění se osobnost dospívajícího i jeho společenské pozice. Důležitým sociálním mezníkem je ukončení profesní přípravy a následný nástup do zaměstnání, resp. volba dalšího studia. Tato fáze je zaměřena na hledání a rozvoj vlastní identity, projevuje se to větší snahou o sebepoznání. Smyslem pozdní adolescence, jak uvádí Vágnerová (2008), je poskytnout jedinci čas a možnost, aby porozuměl sám sobě, zvolil si, čeho chce v budoucnosti dosáhnout a osamostatnil se v těch oblastech, v nichž to současná společnost vyžaduje.

2.4.1 Motorický vývoj V období rané adolescence nastupují výrazné změny v proporcích těla, je to období vytáhlosti, kdy dochází k intenzivnímu růstu končetin a trupu. V hrubé motorice dospívajícího se v tomto období objevuje přechodná neobratnost, nekoordinovanost pohybů, a to zvláště u chlapců. Z tohoto důvodu se u nich mohou objevit problémy v tělesné výchově. Šimíčková-Čížková et al. (2003) v této souvislosti zdůrazňuje osobnost učitele, na němž záleží, jak tuto přechodnou nekoordinovanost ohodnotí. V případě jejího zesměšňování to vypovídá o jeho nedostatečné znalosti vývojových zvláštností. Co se týká jemné motoriky, je zde patrná křečovitost, která se projevuje zhoršeným grafickým výkonem. Zrychlení růstu má vliv na výkyvy fyzické výkonnosti. Vysoké výkony, avšak při krátkodobých aktivitách, jsou rychle střídány pocity únavy až

30

apatie. Navenek toto může působit jako pomalost či lenivost. Hormonálním působením se urychluje růst, znatelně se mění hmotnost a výška těla. Ze sportovního hlediska, jak uvádí Dovalil et al. (2002), je významné, že vzestup pohlavních hormonů zřetelně zvyšuje svalovou sílu, čemuž však nejsou současně uzpůsobeny šlachy, vazy a především jejich úpony. Nerovnoměrný tělesný vývoj má vliv na pohybové možnosti, s přibývajícím věkem vzrůstá výkonnost a zvětšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Fyzická výkonnost zdaleka nedosahuje maxima, avšak přizpůsobovací schopnosti jsou dobré, což je vhodný předpoklad pro sportovní trénink. Výkonnost je sice limitována především osifikací kostí, nicméně právě systematická pohybová aktivita je faktorem příznivě ovlivňujícím tento proces. V průběhu

pozdní

adolescence

dochází

v somatickém

rozvoji

postupně

k vyvažování tělesných proporcí, zpomaluje se růst končetin, mohutní svalstvo a rostou vnitřní orgány, tvar těla dostává dospělou podobu. To má vliv na zlepšení pohybové koordinace. U chlapců mizí klátivost a neobratnost, u dívek roste ladnost pohybů, kdy mohou zvládat i obtížnou koordinaci těla. Zvyšuje a ustaluje se fyzická výkonnost dospívajícího, střídání motorické aktivity a pasivity již není tak výrazné. V adolescenci se somatický vývoj ukončuje, dospívající získává svoji konečnou tělesnou podobu. Charakteristická pro toto období je vysoká fyzická výkonnost, lze dosahovat i špičkových sportovních výkonů. Plný tělesný rozvoj ke konci období je dle Dovalila et al. (2002) počátkem let nejvyšší pohybové výkonnosti. Je možný rozvoj všech pohybových schopností, velké možnosti jsou v silové a vytrvalostní oblasti.

2.4.2 Psychický a emoční vývoj V rané adolescenci, jak uvádí Vágnerová (2009), dochází ke kvalitativní proměně způsobu uvažování, které umožňuje přesah konkrétní reality. Pro vývoj myšlení je

31

charakteristické právě postupné uvolňování ze závislosti na konkrétní realitě. Typická je potřeba přemýšlet o tom, jaký by tento svět mohl či měl být. Realita je pouze jednou variantou z množiny možných. Dospívající je schopen uvažovat hypoteticky, o různých možnostech. A to i o těch, které reálně neexistují nebo jsou málo pravděpodobné. Znakem způsobu myšlení dospívajícího je, že připouští variabilitu různých možností. To přispívá k rozšíření a obohacení úvah, a umožňuje posuzovat problém z více hledisek. Rovněž se rozvíjí dovednost uvažovat systematičtěji, mění se způsob zacházení s informacemi. Dospívající akceptuje více možností, a proto dovede zvažovat různé způsoby řešení. Dále je rozvíjena flexibilita myšlení, kdy dospívající experimentují s vlastními úvahami, které dovedou kombinovat a integrovat do jednoho celku. Dospívající si postupně osvojuje abstraktní způsob myšlení, kdy je zaměnitelný obsah, způsob však zůstává stejný. Tato myšlenková nezávislost na konkrétní realitě umožňuje chápat různé teorie a řešit problémy jiným způsobem než dříve. Na abstraktní úrovni se dále dle Vágnerové (2009) rozvíjí také induktivní uvažování, kdy dospívající dovede své poznatky zobecňovat. Dochází k rozvoji kombinačního myšlení, které umožňuje řešit slovní úlohy, které vyžadují formální logiku. Znamená to, že dospívající je schopen vzít v úvahu různé kombinace a komplexnějším způsobem zpracovat vstupní informace. V adolescenci se rozvíjí i pružnost myšlení, kdy je často potřeba připustit, že každý názor nemusí mít obecnou platnost a korigovat původní přesvědčení, které nebylo zcela správné. Korekce vlastního uvažování není pro dospívajícího snadná z důvodu jeho nejistoty a zranitelnosti sebevědomí. Změna uvažování ovlivňuje i postoj k základním psychickým potřebám a způsob jejich uspokojování. Nový způsob uvažování se na jedné straně stává zdrojem nejistoty, nic není jednoznačně dáno, všechno může být i jinak. Na druhé straně představy, co by

32

mohlo být jinak, a úvahy o rozličných možnostech, jsou lákavé. Z toho vychází kritičnost dospívajících a jejich obranné reakce. Kromě nadměrné kritičnosti a sklonu polemizovat podléhají dospívající pocitu vlastní výjimečnosti, bývají přecitlivělí a vztahovační. Hormonální proměna, s níž je dospívání spojeno, stimuluje změny v oblasti citového prožívání. Kolísá emoční ladění, zvyšuje se labilita, dráždivost, roste emoční zmatek a tendence reagovat přecitlivěle i na běžné podněty. Emoční reakce pubescentů začínají být nápadnější a méně přiměřené ve vztahu k vyvolávajícím podnětům. Jejich citové prožitky bývají dost intenzivní, avšak krátkodobé a proměnlivé. Výkyvy emocí zapříčiňují kolísání aktivační úrovně. Jak uvádí Vágnerová (2009), intenzivní aktivitu snadno střídá apatie a nechuť k jakékoliv činnosti. Změna emočního prožívání se projevuje větší impulzivitou a nedostatkem sebeovládání. Pubescenti mají sklon analyzovat vlastní pocity a uvažovat o nich. Jsou uzavřenější a introvertnější než dříve, typická je nelibost projevovat svoje city navenek. Ke konci adolescence dochází k ustálení emočního prožívání, starší adolescenti již nejsou tak náladoví a citově labilní. Příčinou je hormonální vyrovnání a adaptace organismu na pohlavní zralost.

2.4.3 Sociální vývoj Dospívání je významnou životní fází, dochází ke změně sociálního postavení jedince. V období rané adolescence ji charakterizuje především ukončení povinné školní docházky a volba dalšího profesního směřování. Rovněž se mění vztahy s lidmi, s dospělými i vrstevníky. „Období dospívání je fází experimentace s různými mezilidskými vztahy“ (Vágnerová, 2008, 324). Pubescent neakceptuje bezvýhradně názory a rozhodnutí autority, ale přemýšlí o nich a diskutuje. Polemika s názory dospělých ho uspokojuje, jelikož potvrzuje hodnotu jeho vlastních schopností. Diskuse s odpovídajícím partnerem je pro

33

pubescenta tréninkem vlastních schopností. Vágnerová (2008) jako další charakteristiku dospívání zmiňuje netolerantnost k dospělým. Odsuzování dospělých nebývá větší než kritika vrstevníků, avšak bývá nápadnější. Dospívající k nim zpravidla nejsou kritičtější než sami k sobě, svoji sebekritičnost si však nechávají víceméně pro sebe. Pro osobnostní rozvoj dospívajících, jak uvádí Vágnerová (2008), jsou důležité obdobné sociální skupiny a instituce jako v mladším školním věku, pouze mají jiný subjektivní význam a mění se i jejich vliv. Rodina je stále důležitým sociálním zázemím, pro dospívající je však stále důležitější vrstevnická skupina, která je pro ně zdrojem potřebné emoční a sociální opory. Škola je významná z hlediska budoucího sociálního zařazení a volnočasové instituce ovlivňují mimo sociálního zařazení adolescenta také rozvoj jeho schopností a dovedností. V rámci různých sociálních skupin získává dospívající nové role, některé se rozvíjejí a některé se mění. Novými rolemi jsou: • role dospívajícího - je dána biologicky a stvrzena viditelnými sekundárními pohlavními znaky, • role člena party/ skupiny - dospívající se s ní ztotožňuje a získává tím určitou sociální identitu, • role blízkého přítele - lze se na něj spolehnout a je výlučný z hlediska sdílení důvěrných prožitků.

Období pozdní adolescence je fází přechodu do dospělosti. Charakteristikou tohoto období je diferenciace a kvalitativní proměna sociálních rolí a s nimi spojených společenských požadavků. Mění se sociální očekávání, na jehož počátku není zcela jasné, co dospívající může, musí či nesmí. Přípravu na profesní roli dle Vágnerové (2009) lze chápat jako přípravu na život ve společnosti. Starší adolescence je z hlediska rozvoje profesní role chápána jako nestabilní, proměnlivé období.

34

2.4.4 Pohybová aktivita v daném období a její význam V období rané adolescence se mění utváření těla, vnitřní prostředí, pohybové vybavení a také potřeba pohybu. Dochází ke zvyšování svalové síly, stejným tempem se však nezvyšuje šlachová a vazivová pevnost ani se neurychluje kostní zrání. S ohledem na tuto nerovnoměrnost musí, jak zdůrazňuje Dylevský et al. (1997), zátěž respektovat tyto biologické předpoklady: - vysokou potřebu pohybu, - potřebu zapojování všech částí organismu v rovnováze s prováděnými pohyby (cílená stimulace přímo nezatěžovaných tkání), - potřebu střídání činností, - podřízení potřeby pohybu mentálním procesům nově vzniklým v důsledku rychlého rozvoje pohlavního systému, - zájem o některé pohybové činnosti, které v předcházejících obdobích byly tlumeny (silová cvičení a soutěživost), - zvýšenou preferencí aktivního odpočinku před pasivním, - velkou napodobovací schopnost vzorů (včetně negativních aktivit), - pokles autority rodičů a vychovatelů, - zvýšený vliv kolektivu a starších vrstevníků, - nutnost omezení jednostranných zatížení pro riziko hypertrofie, - značnou schopnost svalu odpovídat na stimulaci.

Sportovní trénink je možné provádět v rámci přípravy na sportovní výkony, rovněž však jako součást denního režimu. V pozdnější fázi adolescentního období se již začínají provádět všechny pohybové aktivity. Zájem o sport a tělesnou výchovu v dospívání je v souladu s Němcem et al. (2002) významný pro formování osobnosti jak v oblasti volní a citové, tak i intelektuální.

35

Výrazně se tvoří stereotyp potřeby pohybu při kompenzaci denního zatížení. Návyk na pohyb musí být v této věkové kategorii součástí celého procesu výchovy, zaměstnání i odpočinku. Změna životního stylu po ukončení povinné školní docházky způsobuje, že zejména u dívek nastává největší pokles pohybové aktivity. Začíná problém hypomobility. Proto se musí hledat nové a pro tento věk atraktivní formy pohybu (Dylevský et al., 1997, 26).

2.5 Gymnázia se sportovní přípravou Jak uvádí Koncepce státní podpory sportu v ČR (2009), sportovní gymnázia jsou zřizována příslušnými krajskými úřady a jsou zařazena do rejstříku škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se čtyř až osmiletým oborem vzdělávání: gymnázium sportovní příprava. Změna v zabezpečování tohoto oboru nastala účinností nového zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stanovení finančních prostředků ve vazbě na předpisy k zajištění jednotlivých oborů vzdělávání neposkytuje dle daných pravidel potřebný počet hodin související se sportovní přípravou. Finanční potřeby jsou řešeny v rámci vyhlášení Rozvojového programu dle školského zákona na příslušný kalendářní rok. Finanční objem poskytovaný v rámci programu je vázán na možnosti státního rozpočtu, nemá charakter mandatorních výdajů. Při kolísání populačního stavu mládeže a při sníženém zájmu dětí o sportování, dochází k poklesu počtu žáků u tohoto oboru vzdělávání. To školy kompenzují doplňováním sportovních tříd žáky bez sportovního talentu. Negativními vlivy jsou nejednotná struktura věkové kategorie, nedostatečná návaznost na systém péče o talentovanou mládež pokrývající spádově regionální oblasti prostřednictvím sportovních svazů. Negativním vlivem je také nedostatečná možnost ovlivňování vzniku samotného oboru vzdělávání, vymezení efektivní délky studia.

36

Některé školy jsou bez vlastního sportovního zařízení, čímž dochází ke vzniku neúměrných nákladů na pronájmy.

2.5.1 Pojetí vzdělávání Vzdělávání na čtyřletých gymnáziích se sportovní přípravou a na vyšším stupni víceletých gymnázií se sportovní přípravou má podle Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia se sportovní přípravou (2007) žáky vybavit klíčovými kompetencemi a všeobecným rozhledem na úrovni středoškolsky vzdělaného člověka a tím je připravit především pro vysokoškolské vzdělávání a další typy terciárního vzdělávání, profesní specializaci i pro občanský život. Gymnázium se sportovní přípravou by mělo vytvářet náročné a motivující studijní prostředí, v němž by měli žáci dostatek příležitostí osvojit si stanovenou úroveň klíčových kompetencí, tzn. osvojit si některé důležité vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty a dokázat je využívat v osobním, občanském i profesním životě. Smyslem vzdělávání na gymnáziu se sportovní přípravou není předat žákům co největší objem dílčích poznatků, fakt a dat, ale vybavit je systematickou a vyváženou strukturou vědění, naučit je zařazovat informace do smysluplného kontextu životní praxe a motivovat je k tomu, aby chtěli své vědomosti a dovednosti po celý život dále rozvíjet. To předpokládá uplatňovat ve vzdělávání postupy a metody podporující tvořivé myšlení, pohotovost a samostatnost žáků, využívat způsoby diferencované výuky, nové organizační formy, zařazovat integrované předměty apod. Absolvent gymnázia se sportovní přípravou by měl v průběhu vzdělávání na gymnáziu získat široký vzdělanostní základ a dosáhnout takové úrovně klíčových kompetencí, kterou Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou předpokládá a která mu umožní dále rozvíjet schopnosti a dovednosti v procesu celoživotního vzdělávání a získávání životních zkušeností. Jeho sportovní výkonnost

37

a zkušenosti získané ve sportovním tréninku a soutěžích mu dává předpoklady pro pokračování v další sportovní činnosti na vysoké úrovni, včetně reprezentace České republiky. Takový profil absolventa vytváří žákům předpoklady pro vysokoškolské a další studium, pro jejich adaptabilitu v různých oborech a oblastech lidské činnosti, pro přizpůsobení se nově vznikajícím požadavkům na trhu práce i pro případné uplatnění v zahraničí. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou stanovuje pouze obecný rámec vzdělávání na gymnáziu se sportovní přípravou. Ve svých školních vzdělávacích programech mohou školy tento rámec obohacovat podle vlastních vzdělávacích záměrů, podle potřeb a zájmů žáků i podle regionálních podmínek. V souladu se svým školním vzdělávacím plánem, se svou profilací či zaměřením si školy dotvářejí profil absolventa svého gymnázia se sportovní přípravou.

2.5.2 Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně je školou s šestiletou a čtyřletou formou studia. Od 21. června 2001 je škola zřízena jako příspěvková organizace Jihomoravského kraje. Gymnázium bylo založeno v roce 1983 jako Sportovní škola, jež v sobě zahrnovala 2. stupeň základní školy a čtyřleté gymnázium. V roce 1996 se Sportovní škola transformovala v šestileté sportovní gymnázium a procházela další koncepční změnou. Nyní na gymnáziu fungují dva studijní cykly: 1) cyklus šestiletý (1 třída) - jedná se o všeobecné gymnázium: a) se sportovní přípravou - žáci provozující plavání, tenis, sportovní gymnastiku,

38

b) s rozšířenou výukou tělesné výchovy - žáci provozující jiný druh sportu než výše uvedené, žáci sportovně nadaní. 2) cyklus čtyřletý (2 paralelní třídy) - jedná se o všeobecné gymnázium: a) se sportovní přípravou - žáci provozující atletiku, tenis, volejbal a basketbal, b) s rozšířenou výukou tělesné výchovy - žáci provozující jiný druh sportu než výše uvedené, žáci sportovně nadaní.

Jedná se o středně velkou školu se 14 třídami, které navštěvuje cca 420 žáků. Přibližně 20 % žáků jsou reprezentanti ČR, proto jejich studium vyžaduje individuální přístup ze strany učitelů. Na gymnáziu působí pedagogický sbor, který tímto způsobem s žáky běžně

pracuje

a

vede

je

tak

zároveň

k samostatnosti,

důslednosti

a zodpovědnosti. Školní vzdělávací program, podle kterého škola pracuje od 1. 9. 2009, vychází z Rámcově vzdělávacího programu pro gymnázia a Rámcově vzdělávacího programu pro gymnázia se sportovní přípravou vydaných Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Absolventi gymnázia mají tedy potřebné znalosti a vědomosti ze všech vyučovacích předmětů nutné ke studiu na vysoké škole jakéhokoliv zaměření. Úspěšnost přijetí žáků na vysoké školy se v minulých letech pohybovala vždy nad 85 %. Díky svým studijním, a zejména sportovním výsledkům mají žáci možnost využít i nabídky sportovních studijních stipendií na vysokých školách v zahraničí (USA, Kanada). Obor gymnázia s rozšířenou výukou tělesné výchovy je určen studentům, kteří se věnují jak výkonnostnímu, tak vrcholovému sportu a chtějí po maturitě pokračovat ve studiu na vysoké, nebo vyšší odborné škole, a to nejen sportovního zaměření. Do výuky jsou zařazeny čtyři hodiny tělesné výchovy týdně. V primě až kvintě a v prvním až

39

třetím ročníku se konají zimní a letní sportovní soustředění (sjezdové lyžování, snowboard, běh na lyžích, jízda na koni, cykloturistika a vodácký kurz). Studenti mohou dále na konci studia absolvovat masérský kurz a kurz snowboardu a sjezdového lyžování. Toto rozšíření není na úkor předmětů, které absolventi gymnázia budou potřebovat pro další studium na vysokých školách. Výuka je vedena vysoce kvalifikovanými

učiteli

tělesné

výchovy,

bývalými

vrcholovými

sportovci

a reprezentanty, dále předními extraligovými trenéry atletiky, lyžování, plavání a volejbalu jak mládeže, tak dospělých.

2.5.3 Sportovní příprava Sportovní gymnázium bylo založeno v roce 1983. Zakládajícími sporty byly plavání, sportovní gymnastika a atletika. K nim se postupně přidaly sporty další, a to volejbal dívek, tenis, basketbal dívek a volejbal chlapců. K nejúspěšnějším odchovancům - reprezentantům patří atleti Šárka Kašpárková, Svatoslav Ton, Roman Novotný, plavkyně Hana Černá, volejbalistky Helena Horká, Jana Šimánková, Markéta Tomanová, gymnasté Pavla Kinclová, Kateřina Marešová, Miroslav Smetana, tenistka Lenka Němečková a mnoho dalších. Za 25 let existence gymnázia získali jeho studenti celkově 4425 medailí (1600 zlatých, 1260 stříbrných, 1565 bronzových) z mistrovských soutěží České republiky ve všech věkových kategoriích. Letních olympijských her v Pekingu se zúčastnilo šest absolventů gymnázia (gymnasté Kristýna Pálešová a Martin Konečný, plavec Martin Verner, atlet Roman Novotný a basketbalistky Martina Hejdová a Romana Hartigová). Pracovní týden na sportovním gymnáziu je rozdělen na tréninkové dny - pondělí, středa, pátek, kdy je trénink dvakrát denně (dopoledne a odpoledne) a studijní dny úterý, čtvrtek, kdy je trénink jednou denně (odpoledne). Celková dotace hodin pro

40

sportovní přípravu je 12 - 18 hodin. Sportovní přípravu zabezpečují profesionální trenéři, kteří jsou stálými zaměstnanci školy. Pro sportovní přípravu má škola k dispozici různá sportoviště. Jsou jimi nová moderní tělocvična, sportovní hala, venkovní hřiště, dvě vybavené posilovny. Škola disponuje vlastním autobusem, který přepravuje studenty na tréninky, závody a zápasy. Pro mimobrněnské studenty sportovní gymnázium nabízí ubytování v domově mládeže, který se nachází přímo v budově gymnázia. Sportovní příprava v souladu s výukou tělesné výchovy významně přispívá k výchově ke zdravému životnímu stylu a k plnohodnotnému využití volného času studentů.

2.6 Specifikace vybraných sportovních disciplín Práce je zaměřena na dvě skupiny žáků sportovního gymnázia, plavce a tenisty. Před popisem charakteristik těchto dvou sportů uvádím rovněž jejich hlavní aspekty v souvislosti se Sportovním gymnáziem Ludvíka Daňka. Plavání na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka je v současnosti kmenovým sportem v šestiletém studijním cyklu. Věkové rozmezí studentů je 14 - 19 let. Od roku 1983 (tedy od samotného vzniku dříve Sportovní školy) se postupně podařilo vybudovat efektivní systém přípravy plavců na úrovni vrcholového sportu. Výhodou tohoto systému je sladění tréninkové přípravy se studiem, časově nenáročné přesuny na sportoviště, ve většině případů zajištěné vlastním školním autobusem, dále možnost ubytování mimobrněnských plavců na internátě přímo v budově školy a kvalitní stravování (až pětkrát denně) v přidružené jídelně. Mezi další přednosti patří profesionální trenérské zabezpečení, program výuky dle vlastního vzdělávacího programu (v rámci kterého funguje systém podpory pro české reprezentanty), a úzká spolupráce s vedením klubu KPSP Kometa Brno - dlouhodobě nejúspěšnějším českým plaveckým klubem.

41

Tréninková příprava probíhá v 25 m i 50 m bazéně, v prostorách školní tělocvičny a sportovní haly. Dále je využíváno zařízení posiloven podle momentálních možností a potřeb. Dlouhodobým nedostatkem zůstává návaznost na možnosti okamžité regenerace. Vedení plavecké sekce úzce spolupracuje s profesními zaměstnanci zajišťující pro plavce ambulantní i dlouhodobou zdravotní péči, psychologické konzultace a regenerační služby. To vše na vysoké úrovni. Cílem plavecké přípravy na gymnáziu je komplexní péče o talentovanou mládež, která by měla směřovat, v souladu s přirozeným mentálním i fyzickým vývojem, k rozvoji pohybových schopností a dovedností na úroveň české plavecké špičky. Dlouhodobou prioritou v přípravě je úspěšná prezentace na dorosteneckých, resp. juniorských soutěžích, jimiž jsou zimní a letní mistrovství republiky dorostu, Evropská a Světová olympiáda mládeže a Mistrovství Evropy juniorů.

Tenis byl uveden do programu sportovního gymnázia ve druhém pololetí školního roku 1990/1991. Tehdy se stal jedním z pěti kmenových odvětví zařazených do systému sportovní školy. Sportovní gymnázium navštěvovali a navštěvují nejlepší hráči z Brna ve svých věkových kategoriích. V současné době jsou zde žáci jak ve čtyřletém, tak i v šestiletém studijním oboru. Od školního roku 2009/2010 je vypisováno přijímací řízení pouze do šestiletého cyklu. Týdenní tréninkový cyklus tvoří herní příprava, kondiční příprava a regenerace a probíhá vždy v pondělí, ve středu a v pátek v dopoledních hodinách. Letní herní příprava se odehrává na dvorcích klubu TCMJ BLTC Brno v Lužánkách, které jsou sportovnímu gymnáziu nejblíže. S tímto klubem i od sezóny 2009 škola spolupracuje. Zimní příprava je zajištěna ve třech tenisových halách v Brně, rovněž v dosahu školy. Ke kondicím je využívána školní posilovna a spinning, k regeneraci potom bazén na Kraví hoře.

42

2.6.1 Plavání Z historie Sport, který je v olympijském programu řazen za atletiku, královnu sportů, hned na druhé místo. Mnoho pojednání o plavání zdůrazňuje, že již ve starověkých kulturách bylo důležité umět číst a plavat. „Ano, vzdělaný člověk umí plavat a ve svém životě umí této dovednosti využívat ke svému prospěchu“ (Čechovská & Miler, 2008, 8). Již v pravěku patřilo plavání k základním pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd. Tyto dovednosti byly důležité pro člověka a pro jeho přežití v boji s přírodou a nepřítelem. Z toho, jak plavou domorodci v Africe a v Jižní Americe, je usuzováno, že lidé tehdy užívali pro pohyb ve vodě střídavých i souměrných pohybů končetin. Napodobovali pohyby zvířat, která viděli pohybovat se ve vodě. V období antiky ve starém Řecku bylo plavání považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacích předmětů v gymnáziích. Každý, kdo neuměl číst a plavat, byl považován za nevzdělance. Plavání mělo velký podíl v tělesné přípravě řeckého vojska. Řecký způsob výchovy vojáka se později přenesl i do Říma. Na březích řeky Tibery v Římě se učili vojáci plavat v šatech i se zbraněmi. Oblíbené bylo potápění, které později vojevůdci využívali k tomu, že vojáci plavali pod vodou a přepadávali nepřátelské lodě. Ve středověku nastal úpadek tělesné výchovy. Tehdejší křesťanská ideologie zakazovala jakoukoli péči o tělo. Až v období humanismu se myšlení lidí uvolnilo od církevní upjatosti. Vzdělanci studovali staré řecké spisy a pedagogové studovali klasickou řeckou kulturu, ve které plavání zaujímalo významné místo. Velké změny nastaly v kapitalistické společnosti. Rozvíjela se výroba a to vyžadovalo stále větší vzdělání. Byly zakládány pedagogické ústavy, ve kterých byli mladí lidé vychovávání podle nejnovějších metod. Mezi nejdůležitější předměty patřilo plavání.

43

Počátky sportovního plavání Kolébkou sportovního plavání byla Anglie, největší koloniální mocnost a nejvyspělejší průmyslová země té doby. Počátek sportovního plavání souvisel s vytrvalostními výkony. Prvním významným vytrvalostním výkonem byl výkon anglického básníka lorda Byrona. Přeplaval Dardanelskou úžinu a napodobil tím řeckého Leandra, který prý plaval za svou milou. V roce 1875 překonal anglický kapitán Matthew Webb kanál La Manche. Plaval způsobem prsa a jeho výkon byl 21 hodin 45 minut. První žena přeplavala kanál až v roce 1926. Prvním českým pokořitelem byl František Venclovský v roce 1971. V polovině 19. století se začaly zakládat v Londýně první plavecké kluby. Historický výkon lorda Byrona ovlivnil na dlouhá léta vývoj světového plavání. Muži a ženy různého věku překonávali mořské průlivy ve snaze dosáhnout nejlepšího výkonu. Tam, kde nebylo moře, musela stačit plavcům řeka. Velký zájem diváků byl o vytrvalostní závody ve velkých městech jako Londýn, Paříž, Praha. V průběhu let se ukázalo, že jednotlivé plavecké způsoby jsou různě rychlé. Společné soutěžení odporovalo zásadám sportovní etiky. Soutěže byly neregulérní, protože každý plavec používal jiný způsob a proto se přistoupilo k jejich rozdělení. Na olympijských hrách v roce 1900 v Paříži se poprvé soutěžilo ve znaku a v roce 1904 v St. Louis v plavání na prsou. Program olympijských her se postupně měnil. V současnosti se konají plavecké soutěže ve čtyřech plaveckých způsobech – volný způsob (na 50, 100, 200, 400, 800 a 1500 metrů), prsa – znak – motýlek (100, 200 metrů), dále v osobním polohovém závodě na 200 a 400 metrů a ve štafetách 4x100 metrů polohová štafeta, 4x100 metrů volný způsob a 4x200 metrů volný způsob.

44

Vliv plavání na zdraví člověka Člověk je suchozemský tvor a pobyt ve vodě není pro něj životně nutným. Přesto je mnoho důvodů k tomu věnovat se plavání. Především se jedná o důvody zdravotní. Plavání má v mnoha směrech nenahraditelný vliv na lidský organismus. Plavání je dostupné každému zdravému člověku a je vhodné jako forma rehabilitace při mnoha nemocech. Díky kladnému emočnímu působení ovlivňuje příznivě přetíženou psychiku moderního člověka. Při pobytu ve vodě je organismus člověka vystaven působení různých vlivů, s nimiž se musí vyrovnat. Podle toho, jak se s nimi vyrovná, bude pro člověka pobyt ve vodě příjemný nebo se ve vodě nebude cítit dobře. Dle Školení trenérů (2007) je tepelná vodivost vody asi 23x větší ve srovnání se vzduchem. Proto voda daleko výrazněji tělesný povrch ohřívá nebo ochlazuje. I klidné ležení ve vodě zvyšuje několikanásobně výdej energie organismu. Pobyt ve vodě má velmi velký vliv na metabolismus (látková výměna), krevní oběh, dýchání a žlázy s vnitřní sekrecí. V klidové poloze ztrácí tělo značné množství tepla. Čím je voda chladnější, tím více tepla tělo ztrácí. Platí to především pro dětský organismus nebo pro jedince s nižším procentem tukové podkožní vrstvy. Vyšší tepelná vodivost je naopak vhodná pro organismus v pohybu. Napomáhá odvádění tělesného tepla, které vznikne při svalové činnosti. Tyto hodnoty jsou u plavání vyšší, než u sportů, které se provozují na vzduchu. Vodní prostředí nahrazuje termoregulaci pocením, které u sportů provozovaných na suchu je tím větší, čím je pohyb intenzivnější a teplota prostředí vyšší. Z hlediska správné termoregulace je pro závodní plavání nejvhodnější teplota vody 26° - 28°C. Ve vodě s touto teplotou je organismus termoregulací zatěžován minimálně, neztrácí teplo a neohřívá se hodně. V dlouhodobé přípravě je potřeba myslet na to, že při neustálém pobytu v tomto „umělém“ prostředí, kdy nedochází k měnícím se teplotním podmínkám, nepřispívá tento pobyt k otužování.

45

Plavecký trénink, který se děje ve stálém prostředí krytého bazénu a ve vodě se stálou teplotou, nepomáhá zvyšovat nebo udržet tuto schopnost. Otužování by se mělo stát součástí tréninku (saunování nebo kondiční příprava na čerstvém vzduchu). Pobyt ve vodě má velmi dobrý vliv na výkonnost srdce, krevního oběhu a na dýchání. Při ponoření vytlačí hydrostatický tlak vody krev z periferie do centrálních orgánů - do plic, do srdce, do mozku apod. Plavání je jediným sportem, který se provádí ve vodorovné poloze. Tato poloha velmi usnadňuje krevní oběh. Když člověk stojí, musí srdce vykonávat větší práci, aby se krev dostala do všech potřebných míst. Ve vodorovné poloze je překonávání tlaku snadné. Voda klade odpor, znemožňuje prudké pohyby a neomezuje rozsah pohybu v kloubech. Na rozdíl od ostatních sportů se u plavců velmi málo poškodí pohybový aparát. Proto se plavání velmi využívá i k relaxačnímu tréninku a je vhodné pro regeneraci sil v dalších sportech.

2.6.2 Tenis Z historie Již v jedenáctém století se pinkalo míčkem přes síť holou rukou a už v šestnáctém století vypleteným dřevěným rámem. Předchůdce tenisu tedy existoval před mnoha staletími. Ještě v polovině 19. století se tenis hrál výhradně v halách, jelikož míčky z kůže, kamene, korku nebo plátna venku od země neodskakovaly. Až po vynálezu kaučuku se začaly používat první gumové míčky a tenis se tak mohl přesunout i ven. Pravidla byla stanovena v roce 1877, byla poprvé použita na wimbledonském turné a do dnešní doby jsou téměř nezměněná. K nám se tenis dostal z Německa a má u nás velkou tradici. První turnaj u nás se hrál již dva roky po prvním Wimbledonu. Před rokem 1890 bylo podle Scholla (2008) v Čechách už kolem pěti set tenisových hřišť. V roce 1892 byl v Praze založen I. český

46

lan-tenisový klub a v roce 1906 i česká lan-tenisová asociace. V roce 1918 byla založena Československá tenisová asociace, v roce 1970 pak vznikl Československý tenisový svaz. Ten se v roce 1993 po vzniku České republiky přejmenoval na Český tenisový svaz. Označení „bílý sport“ získal tenis pravděpodobně na základě skutečnosti, že v počátcích bývaly haly zevnitř vymalovány černou barvou a hráči z kontrastních důvodů nosili bílé oblečení a hrálo se bílými míčky. Slovo tennis je, jak uvádí Langerová & Heřmanová (2005), údajně odvozeno z francouzského výrazu „tenez“, což je sloveso znamenající v překladu „berte“ či „chytejte“. Předobrazem dnešního tenisu byla hra sféristika, kterou si nechal roku 1874 patentovat anglický major Walter Clopton Wingfield. Od roku 1886 má podobu dnešní tenisový dvorec.

O tenisové hře Tenis je sportovní síťová hra, ve které se utkávají jednotlivci ve dvouhře nebo dvojice ve čtyřhrách. Patří mezi sportovní hry bez přímého kontaktu se soupeřem. Pro tenis je typický rychlý let malého míče a rychlé střídání soupeřů ve styku s míčem, spojené s krytím velké plochy dvorce. Jejich úkolem je dopravit míč pomocí rakety přes síť do pole soupeře tak, aby jej nevrátil nebo aby mu vrácení působilo co největší potíže. Svým mnohostranným působením se tenis stal významným společenským jevem. Podílí se na plnění výchovných, vzdělávacích a zdravotních úkolů, na formování tělesné zdatnosti a na celkovém rozvoji osobnosti. Velké oblibě se těší pro svoji emocionálnost a možnosti tvořivé seberealizace. Počet jeho příznivců neustále roste, což dokládají nejen nově vznikající tenisové dvorce a haly, ale i přeplněná hlediště na turnajích po celém světě.

47

V tenise hrají významnou roli koordinační schopnosti. Obecné koordinační schopnosti se v něm projevují s rozličnou důležitostí. Hra se vyznačuje velkou šíří různých úderů – podání, forhend, bekhend, lob ad. Mimo to je výrazně ovlivňována vnějšími podmínkami, jako je vítr, déšť, slunce atd. Obecné koordinační schopnosti a jejich projevy v tenise jsou v souladu se Zhánělem, Černoškem, Šilhánkem a Soukupem (2011) následující: • Reakční schopnost - projevuje se zvláště při returnu a hře na síti, při pohybu protihráče, pohybu míče, pohybu spoluhráče při čtyřhře, při reakci na vliv vnějších faktorů. Rozhodující je přitom včasnost a rychlost, se kterou je pohybová činnost prováděna. Ztěžující rolí je nutnost stále reagovat na rozličné signály rozličnými reakcemi. • Prostorově orientační schopnost - vnímání prostoru a mnoha signálů rozličného významu spolu s neustálým rychlým vyhodnocováním situace má velký význam. Pro optimální orientaci v prostoru a čase je potřeba vnímat především vlastní postavení a pohyb v herním poli, pohyb protihráče či protihráčů, vlastnosti letu míče. Při čtyřhře navíc postavení a pohyb spoluhráče. • Rovnováhová schopnost - její význam vyplývá z nutnosti provádět často údery s vysokou přesností z rychlého pohybu k míči nebo od míče. Úder by měl být prováděn ze stabilního rovnovážného postavení. • Kinesteticko diferenciační schopnost - projevuje se v přesném sladění úderových impulsů k regulaci délky nápřahu, v nastavení úhlu plochy rakety při úderech se spodní rotací apod. Je považována za jednu z nejvýznamnějších schopností v tomto druhu sportu. • Rytmická schopnost

-

tato schopnost

se vztahuje k procesu

a k reprodukci časově dynamicky členěných pohybových dějů.

48

vnímání

• Schopnost sdružování pohybů - hráč musí být schopen optimálně prostorově a časově řadit a koordinovat pohyby částí těla a rakety. Jednotlivé pohyby jsou částí komplexního pohybu. Začínají v rozdílném okamžiku a jejich společný účinek se projeví při střetu míče s raketou. • Schopnost přestavby pohybů - její úloha je významná zvláště při míčích hraných na síti nebo při míčích, u kterých se náhle změní směr, při snaze soupeře o překvapení, při chybách v anticipaci soupeřovi akce, při špatném provedení vlastních

úderů,

při

změnách

podmínek

vnějšího

prostředí

nebo

při

nepředvídatelné reakci spoluhráče při čtyřhře.

Biomedicínské aspekty tenisu Tenis bývá pro svůj příznivý vliv na celkový zdravotní stav doporučovanou sportovní aktivitou pro každý věk. S tenisovou výukou je možné začít již ve starším předškolním věku. V tomto období by se však mělo jednat o hravé formy, o postupné získávání citu pro míč. Tenis je vhodnou pohybovou aktivitou pro obě pohlaví. Může se dokonce hrát závodně ve vysokém věku. Tenis patří ke složitým acyklickým činnostem. Pohybová činnost v tenise je velice pestrá, od rychlých startů s vysokým stupněm intenzity zatížení až po fáze relativního klidu a soustředění. Vrcholový tenis představuje hru s rychlými starty na míč a s rychlými změnami směru. Letící míč u profesionálního hráče může mít rychlost až 50 m.s–1. Zvládnutí tenisového úderu klade vysoké nároky na koordinaci pohybu. Proměnlivost herních situací vyžaduje vysokou adaptaci integrační a asociační činnosti centrální nervové soustavy, projevující se vysokou úrovní „herního myšlení“. Intenzita zatížení se v průběhu zápasu mění. Tyto změny ovlivňuje celá řada faktorů, kterými jsou věk, hráčská úroveň, klimatické podmínky, čistý čas utkání či rychlost pohybu hráče po dvorci. Odezvu organismu na pohybový obsah charakterizují

49

fyziologické

a

psychologické

ukazatele,

především

změny

ve

ventilačních

a cirkulačních funkcích. Hráč je při hře vystaven střední, místy submaximální intenzitě zatížení. Při utkání se tepová frekvence v náročných úsecích zvyšuje až do submaximální, zřídka maximální výše. Jsou-li brány v úvahu intervaly odpočinku v utkání, pak se jedná o převážně aerobní činnost. Pro úspěšnost v tenise je nezbytně nutná výborná koordinace pohybových struktur, rychlá opticko-motorická reakce, dobrá práce nohou a švihový pohyb hrající horní končetiny. Zafixování špatného pohybového stereotypu silně narušuje ekonomiku úderu. Kromě nácviku jednotlivých úderů je třeba věnovat hlavní pozornost rozvoji rychlosti. Přestože rychlostní předpoklady jsou dány především geneticky, je možné rychlost rozvíjet, a to jak zvyšováním energetického svalového potenciálu, tak zvýšenou aktivitou neoxidativních enzymů. Tréninkem je možné zlepšit reaktivitu, zejména výběrovou reakci i rozsah periferního vidění. Při tréninku je třeba posilovat i různé svalové skupiny jako jsou flexory prstů, předloktí a paže či pletence ramenního kloubu. Tenis přináší také rozvoj kondice, při které dochází k funkční a metabolické ekonomizaci organismu. Negativem tohoto sportu je jednostrannost zatěžování svalových skupin aktivizovaných v jednotlivých úderech. Proto je třeba především v dětském věku eliminovat špatné držení těla a fixaci následných svalových disbalancí. Dalším rizikem vyplývajícím z tenisové hry jsou chronické mikrotraumatizace z vibrací, které se při nedostatečně vyvinuté muskulatuře předloktí a paže, a při nesprávně zvládnutém pohybovém stereotypu přenášejí do tkáňových struktur a vedou k tzv. tenisovému loktu či rameni. Protože tato onemocnění jsou chronická a obtížně se léčí, je nezbytné jim předcházet metodickým vedením a kvalitně a odborně vybraným sportovním vybavením.

50

2.7 Monitoring pohybové aktivity Při monitorování pohybových aktivit rozděluje Šeflová (2013) prostředky sledování na objektivní a subjektivní měření. Mezi objektivní měření řadí přímé sledování, dvojitě izotopicky značenou vodu a nepřímou kalorimetrii, snímače srdeční frekvence, akcelerometry, pedometry, multifunkční přístroje. K subjektivním měřením pak přiřazuje dotazníky, záznamní archy a rozhovory.

Objektivní metody • Dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá energometrie (kalorimetrie): metoda založená na měření příjmu kyslíku a výdeje oxidu uhličitého a dusíku. Funkční hodnoty jsou získány spiroergometrickým vyšetřením nebo vakuovou metodou. • Snímače srdeční frekvence: u zdravých jedinců stoupá srdeční frekvence lineárně se vzrůstající fyzickou zátěží až do oblasti submaximální intenzity. Od úrovně 75 - 85 % dochází většinou k postupnému zpomalení vzestupu až na úroveň maximální srdeční frekvence. Vzrůst srdeční frekvence je provázen vzestupem spotřeby kyslíku a minutového srdečního objemu. • Akcelerometrie a pedometrie: akcelerometr je pohybový senzor k měření pohybu těla ve vertikálním i horizontálním směru. Je používán k odhadu výdeje energie při zátěžích s nízkou a střední intenzitou. Pedometr neboli krokoměr je určen k měření počtu kroků při chůzi.

Subjektivní metody • Denní záznam jednotlivých činností: metoda založená na osobním záznamu denních aktivit v určitých časových obdobích. Pro zjednodušení a standardizaci záznamů byl, jak zmiňuje Šeflová (2013), zaveden kódový systém, určující kvalitu jednotlivých skupinových aktivit.

51

• Sledování a záznam času a pohybu: pomocí nezávislého pozorovatele jsou zaznamenávány pohybové aktivity a jejich trvání sledované osoby. • Retrospektivní dotazníky o aktivitách: zpětné zaznamenávání pohybových aktivit. Za nejvýhodnější je pokládáno časové rozpětí 24 - 48 hodin. • RPE (anglicky ,,Rating of Perceived Exertion“): metoda sloužící k subjektivnímu posouzení intenzity zatížení při cvičení. Autorem je švédský fyziolog Gunnar Borg a jeho systém je založený na otevřené škále od 6 do 20 bodů, podle níž jedinec hodnotí své pocity v průběhu zatížení.

Tabulka 3. Borgův systém pro hodnocení vynaloženého úsilí (Stejskal, 2004, 52) Bodové hodnocení vnímaného úsilí (RPE) 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Slovní popis RPE Velmi, velmi lehké Velmi lehké Docela lehké Poněkud těžké Těžké Velmi těžké Velmi, velmi těžké

K subjektivním metodám monitoringu pohybových aktivit lze zařadit také systém INDARES.COM. Jedná se o komplexní online systém, jehož prostřednictvím je možné provádět záznam, analýzu a srovnávání pohybové aktivity uživatelů, získávat související informace a poskytovat zpětnou vazbu. Tento systém je stěžejní metodou použitou pro účely této práce.

52

3 CÍLE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY 3.1 Cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je monitoring sportovních preferencí a pohybové aktivity dvou skupin žáků Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka za účelem analýzy a následné komparace výsledků.

3.2 Dílčí cíle práce • Na základě syntézy poznatků popsat význam pohybové aktivity jako součásti životního stylu, její vliv na zdraví a význam pohybu pro věkovou skupinu adolescentů. • Vyhodnocením empirického šetření zhodnotit úroveň pohybové aktivity účastníků šetření a jejich sportovní preference a nalézt případné rozdíly mezi jednotlivými skupinami výzkumného souboru. • Sestavit doporučení pro využívání systému INDARES.COM při sestavování sportovní přípravy.

3.3

Problémy k řešení

• Provést syntézu poznatků z dostupné literatury pojednávající o dané problematice. • Seznámit vedení gymnázia s výzkumem, získat souhlas k jeho provedení, vybrat skupiny žáků, informovat, proč je výzkum prováděn a jakou zpětnou vazbu může přinést. • Zaregistrovat školu a jednotlivé skupiny do systému INDARES.COM. • Provést empirické šetření. • Zpracovat a vyhodnotit výsledky empirického šetření.

53

• Na základě zjištěných skutečností formulovat závěry a navrhnout vhodná doporučení.

3.4 Výzkumné otázky • Jaké jsou sportovní preference žáků sportovního gymnázia věnujícím se plavání a tenisu? • Odpovídají výsledky sportovních preferencí sportovnímu zaměření jednotlivců? • Jsou rozdíly v preferencích sportovních aktivit mezi

plavci a tenisty

a jednotlivých věkových kategorií? • Jaké množství pohybových aktivit různé úrovně intenzity žáci vykonávají? • Jsou rozdíly v objemu pohybových aktivit mezi plavci a tenisty?

54

4 METODIKA 4.1 Charakteristika zkoumaného souboru Výzkumný soubor byl tvořen celkem 42 žáky Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka v Brně (n = 42). Soubor čítal 26 děvčat a 16 chlapců. Jednalo se o žáky ve věku od 15 do 19 let, jedna skupina byla tvořena plavci a druhou skupinou byli žáci věnující se tenisu. Plavců bylo 20, tenistů pak 22. Žáci byli o vyplnění dotazníků požádáni osobně přímo ve škole při vyučování po předchozím souhlasu vedení školy. Šetření se uskutečnilo v počítačové učebně školy. Vyplnění dotazníků předcházel výklad s důkladným seznámením žáků i učitelů se systémem INDARES.COM. Žákům byla vysvětlena a názorně předvedena obsluha systému a princip vyplňování dotazníků. Rovněž byl prezentován cíl a účel prováděného výzkumu. Vzhledem ke kapacitě počítačové učebny byli respondenti rozděleni do dvou skupin, v návaznosti na zaměření práce podle druhu provozovaného sportu, tedy plavce a tenisty.

Tabulka 4. Základní somatické charakteristiky výzkumného souboru – skupina plavců Soubor plavců (n = 20) M

SD

Věk (roky)

16,31

1,29

Výška (cm)

174,80

9,48

Hmotnost (kg)

64,75

10,96

BMI

21,04

1,72

Legenda: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

55

Tabulka 5. Základní somatické charakteristiky výzkumného souboru – skupina tenistů Soubor tenistů (n = 22) M

SD

Věk (roky)

16,24

1,03

Výška (cm)

173,36

8,00

Hmotnost (kg)

60,61

9,29

BMI

20,12

2,38

Legenda: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

4.2 Přehled použitých technik a metod V rámci práce bylo provedeno empirické šetření - jednorázový průzkum. K získávání dat byla použita metoda explorativní - zjišťování informací na základě odpovědí na položené otázky. Zvolena byla technika dotazování, konkrétně dotazník. Pro zpracování získaných dat byla použita metoda statistická. Jedním z důvodů, proč jako hlavní technika výzkumu byl zvolen právě dotazník, je nenáročnost na čas ze strany

respondentů.

Při

průzkumu

byly

použity

dva

dotazníky

systému

INDARES.COM, který je podrobně popsán v následující kapitole. Jedním z dotazníků byl dotazník sportovních preferencí, druhým pak dotazník IPAQ. V obou případech se jedná o online formu dotazníku. Dotazník sportovních preferencí zjišťuje základní informace o zapojení respondentů do sportovních aktivit v organizovaných i neorganizovaných formách. Dotazník je rozdělen na osm oblastí, kterými jsou: individuální sporty, týmové sporty, kondiční aktivity, sportovní aktivity ve vodě, sportovní aktivity v přírodě, bojová umění, rytmické a taneční aktivity a sportovní aktivity - souhrnně. Podstata dotazníku spočívá v označení pořadí prvních pěti sportovních aktivit, které respondenti preferují.

56

Pokud nepreferují pět sportovních aktivit z dané oblasti, mohou zaznamenat nižší počet sportovních aktivit podle toho, kolik jich preferují. Případně nemusejí uvést žádnou, pokud nepreferují žádnou aktivitu. Dotazník IPAQ (International Physical Activity Questionnaire) je mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě, který slouží ke komplexnímu hodnocení životního stylu. Metoda zjišťování údajů o pohybové aktivitě prostřednictvím tohoto dotazníku patří k metodám pracujících na základě sebehodnocení. Dotazník IPAQ posuzuje pohybovou aktivitu v širších souvislostech v rámci souboru oblastí, kterými jsou: • pohybová aktivita v rámci práce nebo studia, • pohybová aktivita při přesunech, tzn. při dopravě, • domácí práce, údržba domu či bytu, péče o rodinu, • rekreace, sport a volnočasová pohybová aktivita. Vedle informací o intenzitě pohybové aktivity a jejím souhrnném množství za týden tak lze získat řadu dalších podstatných a podnětných údajů o respondentech a prostředí, ve kterém žijí. Tuto komplexnost vyzdvihuje Kudláček a Frömel (2012), stejně tak ji za silnou stránku šetření IPAQ považuje Mitáš et al. (2013). Ukázky dotazníku sportovních preferencí i dotazníku IPAQ jsou obsaženy v příloze (kapitola 11.1 Dotazníky).

4.2.1 Systém INDARES.COM Systém INDARES.COM, který je volně dostupný na adrese www.indares.com, je vyvíjen ve spolupráci s Centrem kinantropologického výzkumu na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se o komplexní online systém zaměřený na záznam, analýzu a komparaci pohybové aktivity uživatelů, získávání souvisejících informací a poskytování zpětné vazby uživatelům.

57

Smyslem projektu INDARES.COM je podpora vzdělávání a výzkumu v oblasti pohybové aktivity a pohybově aktivního a zdravého životního stylu. Neméně závažnými cíli jsou zvýšení informovanosti uživatelů o problematice pohybové aktivity a poskytnutí prostředků ke zkvalitnění jejich životního stylu. Přehledné a uživatelsky přívětivé prostředí systému je předpokladem pro to, aby práci v něm zvládl s minimálním úsilím opravdu každý. Zároveň je možné různé vlastnosti sytému podrobně upravovat a nastavovat podle specifických potřeb jednotlivých uživatelů. Systém INDARES.COM je určen všem lidem, kteří vedou nebo chtějí vést pohybově aktivní a zdravý životní styl. Vzhledem k široké škále propracovaných funkcí je však systém také výborným nástrojem pro: • zájmové skupiny uživatelů, • učitele a jejich žáky, • trenéry a jejich svěřence, • fitness poradce a jejich klienty, • lékaře a fyzioterapeuty a jejich pacienty, • vědecké a výzkumné pracovníky.

Každý uživatel má v systému svůj vlastní účet a tím získává: • přehled o vlastní pohybové aktivitě prezentovaný v grafech a statistikách, • okamžitou možnost porovnání vlastních výsledků s doporučením, • možnost porovnání vlastních výsledků s průměrem skupiny, • možnost stanovení vlastních cílů a kontrolu jejich plnění.

Jednotliví uživatelé mohou v systému vstupovat do různých skupin nebo zakládat své vlastní skupiny. Každá taková skupina je spravována administrátorem - uživatelem, který ji založil. Administrátor skupiny navíc získává:

58

• komplexní přehled o pohybové aktivitě všech uživatelů ve skupině, • variabilní možnosti srovnání výsledků různých uživatelů ve skupině případně různých skupin, • přehled o preferencích pohybových aktivit uživatelů ve skupině. Přínosem při používání systému pro běžného uživatele (žáka) je přehled o vlastní pohybové aktivitě, který je možné prezentovat v grafech a statistikách, okamžitá možnost porovnání vlastních výsledků s doporučením, také možnost porovnání vlastních výsledků s průměrem třídy (skupiny), a možnost stanovení vlastních cílů a kontrola jejich plnění. Pro administrátora skupiny (učitele, trenéra) pak navíc komplexní přehled o pohybové aktivitě všech žáků ve třídě (uživatelů ve skupině), variabilní možnosti srovnání výsledků různých žáků ve třídě (uživatelů ve skupině) případně různých tříd (skupin) a přehled o preferencích pohybových aktivit žáků ve třídě (uživatelů ve skupině).

4.3 Způsob statistického zpracování Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány v programu Statistica 8.0 CZ a statistickém softwaru SPSS 17.0 (SPSS CR, 2008; StatSoft CR, 2008). Použity byly deskriptivní testy zkoumající základní statistické charakteristiky. Dále pak kontingenční tabulky pro přehlednou vizualizaci vzájemného vztahu dvou statistických znaků. Ke zjištění vzájemných závislostí byl použit neparametrický test Kruskal-Wallis ANOVA, v případě významných rozdílů byl použit Mann-Whitney U-test, jenž umožnil podrobnější vhled do výzkumného souboru. U vyhodnocení úrovně pohybové aktivity s ohledem na organizovanou pohybovou aktivitu prostřednictvím testu Kruskal-Wallis ANOVA bylo použito

59

rozdělení výzkumného souboru na dvě skupiny podle četnosti organizované pohybové aktivity. Četnost byla rozdělena na 0 – 3 dny organizované pohybové aktivity v týdnu a na 4 a více dní v týdnu. Důvodem je předpoklad, že aktivní sportovec by měl mít pravidelnou pohybovou aktivitu více než 3 dny v týdnu. Pohybová aktivita z pohledu hodnoty BMI je vyhodnocena v členění na tři skupiny. Jednu z nich tvoří respondenti s BMI < 18,5, druhou s BMI v rozmezí 18,5 – 24,9 a třetí s BMI ≥ 25. Za účelem nalezení vztahu mezi závisle a nezávisle proměnnou byl uplatněn Spearmanův koeficient pořadové korelace (rS). Výpočet daného koeficientu i jeho interpretace je ve shodě s Chráskou (2007). Nízká závislost je považována u hodnot koeficientu rS < 0,40, střední závislost u hodnot 0,40 ≤ rS ˂ 0,70 a vysoká závislost u hodnot rS ≥ 0,70. Pro posouzení „effect size“ je použit koeficient ƞ² s hodnocením 0,01 ≤ ƞ² < 0,06 malý efekt, 0,06 ≤ ƞ² ˂ 0,14 střední efekt a ƞ² ≥ 0,14 velký efekt.

Pro zobrazení dat je použita tabelační metoda, kdy data jsou znázorněna pomocí tabulek. Jako popisné statistiky zachycující různé aspekty dat slouží míry střední hodnoty a míry rozptýlenosti. Při vyhodnocení výsledků výzkumu byly použity níže uvedené míry, jejichž znaky jsou uvedeny podle Hendla (2006). Míry střední hodnoty: • Aritmetický průměr - součet všech naměřených údajů vydělený jejich počtem. • Medián - hodnota, která dělí řadu podle velikosti seřazených výsledků na dvě stejně početné poloviny. Minimalizuje součet absolutních odchylek měření od zvoleného čísla. Má hladinu 50 %, tzn., že nejméně 50 % hodnot je menších nebo rovných a nejméně 50 % hodnot je větších nebo rovných mediánu.

60

Míry rozptýlenosti: • Směrodatná odchylka - využívá při výpočtu všechny údaje a vztahuje se k aritmetickému průměru. Měří rozptýlenost dat kolem aritmetického průměru dat. • Interkvartilové rozpětí - slouží k popisu tvaru dat, když je důvod nevycházet z průměrových charakteristik jako je aritmetický průměr nebo směrodatná odchylka. Jedná se o hodnoty mezi dolním (hladina 25 %) a horním (hladina 75 %) kvartilem. Daný interval tedy obsahuje 50 % údajů.

61

5 VÝSLEDKY 5.1 Úroveň pohybové aktivity Pohybová aktivita (PA) je v rámci jejího monitoringu členěna na čtyři základní úrovně, a sice na: • intenzivní pohybovou aktivitu, • středně intenzivní pohybovou aktivitu, • chůzi, • celkovou pohybovou aktivitu. Dále je sledováno rozložení pohybové aktivity mezi různé sféry činností, zde je rovněž škála čtyř kategorií. Jedná se o pohybovou aktivitu vykonanou: • v zaměstnání, resp. ve škole, • při dopravě, • při práci uvnitř a okolo domu, • ve volném čase.

Tabulka 6. Úroveň pohybové aktivity u jednotlivých skupin (MET-min/týden) Soubor plavců (n = 20)

Soubor tenistů (n = 22)

Mdn

IQR

Mdn

IQR

Intenzivní PA

19500,00

33720,00

11190,00

38340,00

Středně intenzivní PA

2225,00

4585,00

3097,50

7890,00

Chůze

3267,00

8225,25

1518,00

9370,00

Celková PA

23173,50

32455,50

39326,50

46589,00

Legenda: Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí

62

Při porovnání úrovně pohybové aktivity mezi jednotlivými skupinami výzkumného souboru jsou zřejmé největší rozdíly v kategorii intenzivní pohybové aktivity a celkové pohybové aktivity (Tabulka 6). Vyšší úroveň intenzivní pohybové aktivity je zaznamenána u plavců, úroveň celkové pohybové aktivity naopak u tenistů.

Tabulka 7. Rozložení PA mezi různé sféry činností (MET-min/týden) Soubor plavců (n = 20)

Soubor tenistů (n = 22)

Mdn

IQR

Mdn

IQR

PA v zaměstnání/ ve škole

2632,50

34529,25

9970,50

38859,00

PA při dopravě

1254,00

4174,50

784,50

20743,00

PA při práci uvnitř a okolo domu

1200,00

2120,00

167,50

865,00

PA ve volném čase

4088,00

15027,00

146,50

2880,00

Legenda: Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí

Co se týká sledovaných sfér činností, jeví se nejmarkantněji rozdíl v pohybové aktivitě uskutečňované ve škole a ve volném čase. Opět se zjištěné rozdíly projevují vyšší úrovní vždy jedenkrát u každé skupiny. Pohybová aktivita ve škole je vyšší tenistů, ve volném čase pak u plavců (Tabulka 7).

U dalšího vyhodnocení jsou sloučeny všechny kategorie pohybových aktivit. Vždy je zahrnut celý výzkumný soubor a výsledky jsou sledovány z hlediska různých faktorů.

63

Tabulka 8. Pohybová aktivita z hlediska věku – Kruskal-Wallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Pohybová aktivita

PA v zaměstnání/ ve škole

PA při dopravě

PA při práci uvnitř a okolo domu

PA ve volném čase

Chůze

Středně intenzivní PA

Intenzivní PA

Celková PA

Věk

n

15 16

17 12

17 18

9 4

15 16 17 18 15 16 17 18

17 12 9 4 17 12 9 4

15 16

17 12

17 18 15 16 17 18 15 16 17 18 15 16 17 18 15 16 17 18

9 4 17 12 9 4 17 12 9 4 17 12 9 4 17 12 9 4

H

p

ƞ²

1,31

0,726

0,032

1,54

0,674

0,038

1,00

0,800

0,024

4,45

0,216

0,109

0,65

0,885

0,016

0,38

0,945

0,009

2,77

0,428

0,068

1,56

0,668

0,038

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“

64

Po provedení statistické analýzy je možné konstatovat, že nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly s přihlédnutím k faktoru věku, a to ani u jednoho z monitorovaných druhů pohybové aktivity (Tabulka 8). Nicméně při zohlednění dopočítávaného koeficientu „effect size“ se relativně významným rozdílem projevuje „PA ve volném čase“ (0,109), resp. „intenzivní PA“ (0,068).

Tabulka 9. Pohybová aktivita z hlediska pohlaví – Kruskal-Wallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Pohybová aktivita

Pohlaví

n

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

Děvčata

26

Chlapci

16

PA v zaměstnání/ ve škole

PA při dopravě

PA při práci uvnitř a okolo domu

PA ve volném čase

Chůze

Středně intenzivní PA

Intenzivní PA

Celková PA

H

p

ƞ²

0,74

0,388

0,018

0,04

0,846

0,001

0,54

0,464

0,013

2,99

0,084

0,073

1,68

0,195

0,041

0,01

0,918

0,000

0,61

0,436

0,015

0,67

0,979

0,016

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“ 65

Tabulka 9, která hodnotí úroveň pohybové aktivity z hlediska pohlaví, rovněž nezaznamenává žádné signifikantní rozdíly. Alespoň střední efekt je možné nalézt pouze u „PA ve volném čase“ (0,073).

Tabulka 10. Pohybová aktivita podle druhu provozovaného sportu – Kruskal-Wallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Pohybová aktivita

Sport

n

Plavání

20

Tenis

22

Plavání

20

PA v zaměstnání/ ve škole

PA při dopravě Tenis

22

Plavání

20

PA při práci uvnitř a okolo domu Tenis

22

Plavání

20

Tenis

22

Plavání

20

Tenis

22

Plavání

20

PA ve volném čase

Chůze

Středně intenzivní PA Tenis

22

Plavání

20

Tenis

22

Plavání

20

Tenis

22

Intenzivní PA

Celková PA

H

p

ƞ²

0,44

0,509

0,011

0,78

0,377

0,019

0,45

0,501

0,011

8,08

0,005

0,197

0,59

0,442

0,014

0,05

0,831

0,001

0,04

0,840

0,001

0,04

0,840

0,001

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“

66

U pohybové aktivity ve vztahu k druhu provozovaného sportu (plavání nebo tenis) je situace obdobná. Jediným druhem sportovní aktivity projevujícím se významným rozdílem je opět „PA ve volném čase“, která zde zaznamenala velký efekt podle dopočítaného „effect size“ (0,197). Kromě této kategorie nejsou patrné žádné další statisticky významné rozdíly (Tabulka 10).

Tabulka 11. Pohybová aktivita ve vztahu k tomu, má-li respondent psa – KruskalWallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Pohybová aktivita

Má psa

n

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Ano

19

Ne

23

Chůze v zaměstnání/ ve škole

PA v zaměstnání/ ve škole

Intenzivní PA při práci uvnitř a okolo domu

Chůze ve volném čase

Středně intenzivní PA ve volném čase

Intenzivní PA ve volném čase

PA ve volném čase

Chůze

H

p

ƞ²

3,16

0,075

0,077

2,62

0,105

0,064

0,01

0,908

0,000

1,69

0,194

0,041

1,03

0,311

0,025

0,41

0,524

0,010

2,39

0,122

0,058

0,01

0,929

0,000

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“ 67

Souvislost pohybové aktivity s tím, mají-li respondenti psa, také nenaznačuje signifikantní rozdíly (Tabulka 11). Úrovně středního efektu dosahují druhy pohybové aktivity „chůze v zaměstnání/ ve škole“ (0,077) a „PA v zaměstnání/ ve škole“ (0,064).

Tabulka 12. Úroveň pohybové aktivity s ohledem na organizovanou pohybovou aktivitu – Kruskal-Wallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Četnost organizované pohybové Pohybová aktivita

n

H

p

ƞ²

aktivity (dny/ týden) PA v zaměstnání/ ve škole

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

0-3

16

4 a více

26

1,32 0,250 0,032

PA při dopravě PA při práci uvnitř a

0,30 0,586 0,007

1,64 0,200 0,040 okolo domu PA ve volném čase

1,08 0,299 0,026

Chůze

0,21 0,650 0,005

Středně intenzivní PA

0,05 0,816 0,001

Intenzivní PA

5,21 0,022 0,127

Celková PA

2,58 0,108 0,063

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“

68

Tabulka 13. Pohybová aktivita podle hodnoty BMI – Kruskal-Wallis ANOVA (celý výzkumný soubor n = 42) Pohybová aktivita PA v zaměstnání/ ve škole

PA při dopravě

PA při práci uvnitř a okolo domu

PA ve volném čase

Chůze

Středně intenzivní PA

Intenzivní PA

Celková PA

BMI

n

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

< 18,5

8

18,5 – 24,9

32

≥ 25

2

H

p

ƞ²

0,04

0,978

0,001

0,20

0,907

0,005

1,91

0,384

0,047

0,68

0,713

0,017

0,19

0,910

0,005

2,38

0,304

0,058

3,03

0,220

0,074

2,99

0,225

0,073

Legenda: n – velikost souboru, H – Kruskal-Wallis ANOVA, p – hladina významnosti, ƞ² - koeficient „effect size“

Při rozboru a zohlednění faktoru četnosti organizované aktivity (Tabulka 12) se neprojevily signifikantní rozdíly, pouze hodnota „effect size“ u celkové pohybové aktivity ukazuje výraznější rozdíly. 69

Míry středního efektu u rozčlenění výzkumného souboru na tři skupiny podle rozmezí hodnot BMI dosáhly dvě kategorie pohybové aktivity. „Effect size“ u „intentivní PA“ činí hodnotu 0,074 a u celkové pohybové aktivity hodnotu 0,073 (Tabulka 13).

5.2 Sportovní preference

5.2.1 Komparace plavci x tenisté z hlediska věku Preference sportovních aktivit jsou zde vyhodnoceny formou srovnání skupiny plavců a skupiny tenistů. Obě skupiny jsou pak rozděleny podle věku na čtyři kategorie a ty jsou porovnány vzájemně mezi sebou v rámci skupiny. Číselné hodnoty u jednotlivých aktivit a věkových kategorií označují pořadí, na němž je u dané věkové kategorie konkrétní aktivita z hlediska její preference.

Mezi individuálními sporty (Tabulka 14) co do preferencí vítězí u každé skupiny její „kmenový“ sport, a to bez ohledu na věk kromě jediné výjimky. Pouze u tenistů v kategorii 16 let je tenis „až“ na druhém místě a na nejvyšší příčce je atletika. Poměrně značné oblibě u obou skupin se těší cyklistika a sjezdové lyžování, resp. snowboarding (u každé věkové kategorie vždy buď jedno, nebo druhé). Za oblíbené se dá označit i bruslení. Stolní tenis je velmi oblíben u kategorie plavců 18 let a tenistů 15 let, u zbývajících kategorií je téměř anebo úplně na nejnižších pozicích. Nízkou oblibu má squash, pouze u dvou kategorií tenistů je docela oblíben. Stejně je na tom sportovní gymnastika, ta vždy pouze u jedné kategorie z každé skupiny je více preferována, zato dost značně. Zajímavé rozdíly jsou u střelby a lukostřelby. U tenistů jsou rozdíly v oblibě plavání, dvě kategorie staví tuto aktivitu dost vysoko, dvě potom nízko. Tabulka 14, která se věnuje individuálním sportům, ukazuje napříč celým

70

souborem největší rozdílnost v oblibě badmintonu a největší vyrovnanost v oblibě kanoistiky a veslování.

Tabulka 14. Struktura sportovních preferencí – individuální sporty (pořadí) Individuální sporty – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Atletika (běžecké aktivity)

5

3

9

9

5

1

11

7

Badminton

10

6

5

10

2

7

14

8

Bowling (kuželky, kulečníkové sporty, petangue)

14 11

8

7

10 15 15

9

Bruslení (krasobruslení, rychlobruslení)

12

7

4

3

6

9

9

10

Cyklistika (rychlostní, terénní, sálová)

4

2

10

4

8

3

4

2

Golf (minigolf)

9

12 11 11 13

8

6

11

Kanoistika, veslování

11 13 12 12 14 13

8

12

Kombinované sporty (triatlon, moderní pětiboj)

6

14 13 13 15

16 13

Lyžování běžecké (biatlon, severská kombinace)

7

8

14 14 12 10 10

4

Lyžování sjezdové (alpské, akrobatické, rychlostní)

2

10

2

2

9

5

2

3

Plavání

1

1

1

1

3

17

5

14

Snowboarding

3

5

17

6

11

4

3

17

Sportovní gymnastika

15 15

3

15 16 12 12

5

Squash (ricochet, racquetball)

16 16 15 16

7

6

Stolní tenis

13 17 16

5

4

11 17 16

Střelba, lukostřelba

17

9

7

17 17 14

7

6

Tenis (soft tenis)

8

4

6

8

1

1

1

6

2

13 15

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

U týmových sportů jsou preference vzácně vyrovnané u volejbalu. Jedná se o jednoznačně nejoblíbenější kolektivní sport, bráno v kontextu celého souboru bez

71

rozdílu sportovního zaměření i věku. Oblíbenosti dále vévodí basketbal, házená a florbal. Za těmito sporty je fotbal a baseball. Celkově nejméně oblíbený je nohejbal a ragby, i když zde je patrný rozdíl mezi tenisty a plavci. U tenistů je ragby o dost oblíbenější než u plavců. Nepříliš vysoko stojí i lakros a curling. Veliké rozdíly jsou u vodního póla a amerického fotbalu (Tabulka 15).

Tabulka 15. Struktura sportovních preferencí – týmové sporty (pořadí) Týmové sporty – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Americký fotbal

6

14 14

7

9

10

6

1

Baseball, softball (další pálkové hry)

7

9

7

9

5

7

3

4

Basketbal

3

1

8

4

2

5

1

6

Curling

10 10

3

10 11 13 12

7

Florbal (pozemní hokej, hokejbal)

5

4

4

5

3

1

7

8

Fotbal (futsal)

12

3

9

3

4

3

10

9

Frisbee

9

7

5

11 12 14

8

5

Házená (vybíjená)

2

6

2

6

2

10

Lakros

11 11

6

12 13 12 13 11

Lední hokej (in-line)

4

10

8

10

4

Nohejbal

13 12 11 13

8

11 14 13

Ragby

14 13 12 14

7

8

11

2

Vodní pólo („vodní verze“ ostatních sportů)

8

5

13

1

9

9

9

14

Volejbal (beach, přehazovaná)

1

2

1

2

1

2

4

3

8

6

6

5

12

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Kondičním aktivitám dominuje běh a posilovací cvičení, bez rozdílu při porovnání skupin i věkových kategorií (Tabulka 16). Vysoce preferovaný je spinning,

72

další v pořadí je jóga. U nejstarších plavců a nejmladších tenistů je velmi preferováno zdravotní cvičení. Nejméně preferovanými kondičními aktivitami jsou Tai-Chi a Taebo.

Tabulka 16. Struktura sportovních preferencí – kondiční aktivity (pořadí) Kondiční aktivity – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Běh (jogging)

2

1

5

1

1

1

1

2

Bodystyling

5

7

7

6

7

3

8

6

Jóga

4

4

3

8

5

9

5

7

Kondiční chůze (nordic walking)

6

8

4

5

10

6

7

4

Kulturistika

10

9

8

9

11

7

9

8

Posilovací cvičení

1

2

2

2

2

2

2

1

Spinning

3

3

1

4

4

8

3

3

Sportovní aerobik

7

5

6

7

6

5

4

11

Taebo (box aerobik)

11 10

9

10

8

4

10

9

Tai-Chi

9

11 10 11

9

10 11 10

Zdravotní cvičení

8

6

3

11

11

3

6

5

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Tabulku sportovních aktivit v přírodě ovládly aktivity zahrnující plavání, koupání, vodní atrakce a skákání do vody. U mladších plavců je oblíbené bruslení a snowboarding, u starších jezdectví a lezení, běžecké lyžování příliš nezaostává. Sjezdové lyžování je u všech kategorií plavců rovněž celkem oblíbené. Preferují jej také starší tenisté a zhruba stejnou míru oblíbenosti vykazují i u cykloturistiky. Příliš

73

oblíbené nejsou orientační aktivity, parašutismus, ani pěší turistika. Létání, plachtění a rogalo jsou oblíbené nejméně kromě nejmladších kategorií u obou skupin (Tabulka 17).

Tabulka 17. Struktura sportovních preferencí – sportovní aktivity v přírodě (pořadí) Sportovní aktivity v přírodě – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Boardové sporty (skateboard, surfing, kiting)

10 12

9

9

3

14 10

6

Bruslení (in-line, kolečkové)

2

2

10

4

9

1

7

7

Cykloturistika

4

9

12

1

2

6

5

4

Golf

7

7

11 10 16

5

12

8

Jezdectví

6

13

2

6

4

3

3

9

Lanové aktivity

9

10 13

8

12

9

14 10

Létání, plachtění, rogalo

8

17 17 17

6

17 17 17

Lezení (horolezectví, bouldering, umělá stěna)

13

6

4

5

5

12

2

11

Lodní aktivity (rafting, kajak, kanoe, jachting)

11 14

3

11 15 11

9

12

Lyžování běžecké

12

1

7

3

14 13 13

2

Lyžování sjezdové, skialpinismus

5

5

5

7

8

10

4

1

Motorismus, skiering, vodní motorismus

17

8

6

15 10

8

11

5

Orientační aktivity (radiové, lyžařské)

14 15 14 12 13 15 15 13

Parašutismus (paragliding, skydiving, airboarding)

15 11 15 13 17

Pěší turistika, chůze na sněžnicích, tramping

6

16

8

14 11 16 16 15

Plavání, koupání, vodní atrakce, skákání do vody

1

3

1

2

1

2

6

3

Snowboarding

3

4

16 16

7

4

1

16

7

8

14

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

74

U aktivit provozovaných ve vodě je jednoznačně nejpreferovanější plavání s ploutvemi nebo potápění, pouze u 17 a 18letých tenistů jsou ještě výše skoky do vody. Ty jsou hned na dalším místě v pořadí oblíbenosti celkově. Nejméně vyhledávané je synchronizované plavání (Tabulka 18).

Tabulka 18. Struktura sportovních preferencí – sportovní aktivity ve vodě (pořadí) Sportovní aktivity ve vodě – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Cvičení ve vodě (aquagymnastika, aqua aerobik)

3

2

3

5

4

3

3

4

Plavání s ploutvemi (potápění)

1

1

1

1

1

1

2

2

Skoky do vody

2

3

2

2

3

2

1

1

Synchronizované plavání

5

4

4

4

5

5

5

5

Zdravotní plavání (koupání)

4

5

5

3

2

4

4

3

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

V bojových uměních jsou preference velmi různé. U tenistů vede Kick-box (thaibox), u plavců však mnoho bodů nezískal. Ti v průměru staví nejvýše karate, dále pak box, Kung-Fu a judo. Tenisté po Kick-boxu nejvíce preferují karate, Kung-Fu a box. Nejméně oblíbený za celý soubor je zápas (sumo). Strukturu preferencí bojových umění zachycuje Tabulka 19.

75

Tabulka 19. Struktura sportovních preferencí – bojová umění (pořadí) Bojová umění – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Aikido

5

6

4

6

8

6

6

5

Box

3

3

5

1

3

2

2

6

Judo

4

5

1

4

7

7

7

7

Karate

1

2

3

5

4

3

3

3

Kick-box (thai-box)

8

4

6

2

2

1

1

1

Kung-Fu

2

1

7

3

1

4

5

2

Musado

9

7

2

7

9

8

8

8

Taekwon-Do

7

8

8

8

5

5

4

4

Zápas (sumo)

6

9

9

9

6

9

9

9

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

V Tabulce 20 je ohodnoceno pořadí rytmických a tanečních aktivit. V těch se situace také docela různí. Nejjasnější tendence se jeví u standardních tanců, jejichž obliba roste přímo úměrně s věkem až k nejvyšším příčkám. Opačná tendence se dá, kromě jedné výjimky, vysledovat u moderních tanců. Balet je oblíben u plavců, bojové tance zase u tenistů. Nejméně oblíbenými celkově jsou orientální tance a Rock'n'roll. Mnoho bodů nenasbírala ani moderní gymnastika.

76

Tabulka 20. Struktura sportovních preferencí – rytmické a taneční aktivity (pořadí) Rytmické a taneční aktivity – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Balet, výrazový tanec

2

2

1

5

3

9

2

6

Bojové tance (capoeira)

8

3

6

7

1

3

5

3

Latinsko-americké tance

7

4

2

10 10

2

3

4

Lidové tance (country)

9

8

5

2

5

10

6

7

Moderní gymnastika

4

9

7

3

7

7

7

8

Moderní tance (break dance, disko, hip-hop)

1

1

4

4

4

1

1

5

Orientální tance (břišní tanec)

10

7

8

8

8

5

9

9

Rock'n'roll

3

10

9

9

6

6

10

2

Standardní tance

6

6

3

1

9

8

4

1

Taneční aerobik

5

5

10

6

2

4

8

10

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Strukturu preferencí sportovních aktivit v souhrnu uvádí Tabulka 21. Jasně nejvíce hodnocenými jsou individuální sporty, pouze u tenistů 17 let je předčily sporty týmové. Ty jsou u plavců vyrovnané s kondičními aktivitami na další pozici. Tenisté v dalším pořadí obliby mají týmové sporty, následují kondiční aktivity. Zde se celkové tendence dají považovat za velmi podobné při srovnání obou skupin vzájemně. Stejně tak celý soubor je na tom víceméně stejně, co se týká nejnižší oblíbenosti jednotlivých druhů sportovních aktivit. Nejníže u obou skupin stojí bojová umění spolu s rytmickými a tanečními aktivitami.

77

Tabulka 21. Struktura sportovních preferencí – sportovní aktivity souhrnně (pořadí) Typy sportovních aktivit – faktor věk Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

15 16 17 18 15 16 17 18 Bojová umění

7

7

6

6

7

5

6

6

Individuální sporty

1

1

1

1

1

1

2

1

Kondiční aktivity

5

4

2

2

3

3

3

2

Rytmické a taneční aktivity

4

5

7

7

6

7

7

7

Sportovní aktivity ve vodě

2

3

3

3

4

6

5

4

Sportovní aktivity v přírodě

6

6

5

5

5

4

4

5

Týmové sporty

3

2

4

4

2

2

1

3

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

5.2.2 Plavci x tenisté z pohledu sportovního zaměření V této kapitole jsou preference sportovních aktivit zhodnoceny z hlediska sportovního zaměření, tzn., že je provedeno srovnání plavců a tenistů vzájemně jako dvou kompaktních skupin. Snahou bylo zjistit rozdílnosti mezi žáky, kteří se věnují konkrétnímu sportu a ukázat nejvýraznější odchylky v jejich sportovních preferencích. Za tímto účelem je u jednotlivých kategorií spočítán Spearmanův korelační koeficient. Ten dokresluje vzájemnou podobnost pořadí u jednotlivých skupin sportovců a určuje, jaká je mezi nimi souvislost.

V kategorii

individuálních

sportů

bez

jakéhokoliv

překvapení

dominují

„kmenové“ sporty. U tenistů je co do míry oblíbenosti na druhém místě atletika, u plavců pak sjezdové lyžování. Shoda je na dalším místě, u obou skupin je v pořadí

78

preferencí jako třetí cyklistika. Nejméně preferovanými jsou u plavců squash, u tenistů kombinované sporty. U obou skupin nenachází dále přílišné uplatnění bowling a kanoistika (Tabulka 22). Nejvýznamnější rozdíly v preferencích, nejsou-li počítány „kmenové“ sporty, jsou u squashe a kombinovaných sportů. Koeficient korelace činí hodnotu rS = 0,63, což znamená střední míru závislosti.

Tabulka 22. Sportovní preference – individuální sporty (pořadí) Individuální sporty Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Atletika (běžecké aktivity)

6

2

Badminton

8

7

Bowling (kuželky, kulečníkové sporty, petangue)

15

16

Bruslení (krasobruslení, rychlobruslení)

7

8

Cyklistika (rychlostní, terénní, sálová)

3

3

Golf (minigolf)

12

12

Kanoistika, veslování

16

15

Kombinované sporty (triatlon, moderní pětiboj)

10

17

Lyžování běžecké (biatlon, severská kombinace)

9

11

Lyžování sjezdové (alpské, akrobatické, rychlostní)

2

4

Plavání

1

9

Snowboarding

4

5

Sportovní gymnastika

11

14

Squash (ricochet, racquetball)

17

6

Stolní tenis

14

10

Střelba, lukostřelba

13

13

Tenis (soft tenis)

5

1

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

79

V oblasti týmových sportů (Tabulka 23) jsou tendence poměrně vyrovnané. Nejoblíbenější u obou skupin je volejbal. Tenisté hned po volejbale nejvíce upřednostňují florbal, plavci házenou. Na třetí pozici je to opět nerozhodně, obsadil ji u obou skupin basketbal. Nejrozdílněji vidí plavci a tenisté svůj vztah k ragby a vodnímu pólu. Ragby je nejméně oblíbeným týmovým sportem u plavců, u tenistů je to curling. Málo oblíbené jsou celkově ještě lakros a nohejbal. Míra korelace je zde poměrně vysoká (rS = 0,72).

Tabulka 23. Sportovní preference – týmové sporty (pořadí) Týmové sporty Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Americký fotbal

10

9

Baseball, softball (další pálkové hry)

8

6

Basketbal

3

3

Curling

11

14

Florbal (pozemní hokej, hokejbal)

4

2

Fotbal (futsal)

7

4

Frisbee

9

12

Házená (vybíjená)

2

5

Lakros

12

13

Lední hokej (in-line)

6

8

Nohejbal

13

11

Ragby

14

7

Vodní pólo („vodní verze“ ostatních sportů)

5

10

Volejbal (beach, přehazovaná)

1

1

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

80

Tabulka 24. Sportovní preference – kondiční aktivity (pořadí) Kondiční aktivity Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Běh (jogging)

1

1

Bodystyling

6

7

Jóga

4

6

Kondiční chůze (nordic walking)

7

8

Kulturistika

10

10

Posilovací cvičení

2

2

Spinning

3

3

Sportovní aerobik

5

5

Taebo (box aerobik)

11

9

Tai-Chi

9

11

Zdravotní cvičení

8

4

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Kondiční aktivity porovnává Tabulka 24 a jednotně ji ovládly běh, posilovací cvičení a spinning v uvedeném pořadí. Rovněž u všech ostatních porovnávaných aktivit jsou rozdíly v oblíbenosti nepatrné nebo žádné. Na nejnižších stupních v pořadí oblíbenosti stojí u celého souboru kulturistika, Taebo a Tai-chi. Koeficient korelace rS = 0,86 je dost vysoký.

81

Tabulka 25. Sportovní preference – sportovní aktivity v přírodě (pořadí) Sportovní aktivity v přírodě Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Boardové sporty (skateboard, surfing, kiting)

14

9

Bruslení (in-line, kolečkové)

2

6

Cykloturistika

5

2

Golf

10

12

Jezdectví

7

4

Lanové aktivity

8

14

Létání, plachtění, rogalo

13

15

Lezení (horolezectví, bouldering, umělá stěna)

9

7

Lodní aktivity (rafting, kajak, kanoe, jachting)

11

10

Lyžování běžecké

3

13

Lyžování sjezdové, skialpinismus

4

5

Motorismus, skiering, vodní motorismus

12

8

Orientační aktivity (radiové, lyžařské)

17

17

Parašutismus (paragliding, skydiving, airboarding)

15

11

Pěší turistika, chůze na sněžnicích, tramping

16

16

Plavání, koupání, vodní atrakce, skákání do vody

1

1

Snowboarding

6

3

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Kategorie sportovních aktivit v přírodě má také stejného vítěze, je jím seskupení zahrnující plavání, koupání, vodní atrakce a skákání do vody. Ostatní aktivity už zaznamenaly větší rozdílnosti, než tomu bylo u předchozích dvou kategorií sportovních

82

aktivit. Nejvýrazněji se preference liší u běžeckého lyžování, které je u plavců na třetím místě, u tenistů však podstatně níže. Značné rozdíly jsou ještě u lanových aktivit a boardových sportů. Orientační aktivity a pěší turistika jsou nejméně oblíbené u obou skupin (Tabulka 25). Korelační koeficient Statistická závislost rS = 0,69 ukazuje nižší statistickou závislost.

Tabulka 26. Sportovní preference – sportovní aktivity ve vodě (pořadí) Sportovní aktivity ve vodě Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Cvičení ve vodě (aquagymnastika, aqua aerobik)

3

3

Plavání s ploutvemi (potápění)

1

1

Skoky do vody

2

2

Synchronizované plavání

5

5

Zdravotní plavání (koupání)

4

4

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Oblast sportovních aktivit ve vodě je absolutně vyrovnaná (Tabulka 26). V rámci porovnání obou skupin zde nelze najít žádný rozdíl ani v jednom z pěti druhů hodnocených aktivit. Nejoblíbenější aktivitou je plavání s ploutvemi, resp. potápění, další v pořadí jsou skoky do vody, třetí nejoblíbenější pak je cvičení ve vodě. Nejnižší oblibu zaznamenalo synchronizované plavání. Při určení korelace byla zjištěna naprostá závislost, korelační koeficient je rS = 1,00.

83

Tabulka 27. Sportovní preference – bojová umění (pořadí) Bojová umění Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Aikido

6

7

Box

3

3

Judo

4

6

Karate

2

2

Kick-box (thai-box)

5

1

Kung-Fu

1

4

Musado

7

9

Taekwon-Do

9

5

Zápas (sumo)

8

8

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Rozdíly v bojových uměních jsou největší u druhů aktivit, kdy jedna z nich je vždy nejoblíbenější u jedné z porovnávaných skupin (Tabulka 27). Tenisté preferují nejvíce Kick-box, avšak plavci o hodně méně. Stejná situace je u Kung-Fu, které je vůbec nejoblíbenějším bojovým uměním plavců a u tenistů jsou preference o dost nižší. Naopak žádný rozdíl není na druhém a třetím místě co se oblíbenosti týká, u obou skupin jsou to karate a box. Ze všech kategorií zde byla spočítána nejnižší míra korelace, a to rS = 0,58.

Tabulka 28 udává rozdělení preferencí mezi rytmické a taneční aktivity. Jediný výraznější rozdíl je zaznamenán u bojových tanců, které jsou u tenistů hodnoceny velmi vysoko a u plavců se přílišné oblibě netěší. Nejvyšší obliby dosahují u obou skupin

84

moderní tance, nejnižší potom tance orientální. Korelační koeficient vykazuje střední statistickou závislost (rS = 0,66).

Tabulka 28. Sportovní preference – rytmické a taneční aktivity (pořadí) Rytmické a taneční aktivity Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Balet, výrazový tanec

2

3

Bojové tance (capoeira)

8

2

Latinsko-americké tance

4

4

Lidové tance (country)

9

8

Moderní gymnastika

6

9

Moderní tance (break dance, disko, hip-hop)

1

1

Orientální tance (břišní tanec)

10

10

Rock'n'roll

7

7

Standardní tance

3

6

Taneční aerobik

5

5

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

Souhrnnou strukturu preferencí sportovních aktivit charakterizuje nejnižší míra korelace (rS = 0,52). Největší rozdíl je pozorován u sportovních aktivit ve vodě, plavci je preferují o poznání více než tenisté. Nejvýše co do obliby stojí individuální sporty u obou skupin stejně. U plavců jsou to dále sportovní aktivity ve vodě a týmové sporty, u tenistů týmové sporty a kondiční aktivity. Na opačném konci spektra, tedy nejníže, jsou u plavců bojová umění a u tenistů rytmické a taneční aktivity (Tabulka 29).

85

Tabulka 29. Sportovní preference – sportovní aktivity souhrnně (pořadí) Typy sportovních aktivit Plavci (n = 20)

Tenisté (n = 22)

Bojová umění

7

6

Individuální sporty

1

1

Kondiční aktivity

4

3

Rytmické a taneční aktivity

5

7

Sportovní aktivity ve vodě

2

5

Sportovní aktivity v přírodě

6

4

Týmové sporty

3

2

Legenda: zvýrazněny jsou dominantní sportovní aktivity, resp. nástin trendu oblíbenosti

86

6 DISKUSE Výsledky, které vzešly z realizovaného výzkumu, se dělí na dvě oblasti. Jednou z nich je oblast pohybové aktivity, kde jsou zaznamenány údaje o množství vykonávané pohybové aktivity v členění na různé stupně intenzity a různé okruhy činností. K vyjádření úrovně pohybové aktivity posloužil jednak metabolický ekvivalent MET (pohybová aktivita je udána v jednotkách MET-min/týden), jednak koeficient „effect size“. Ten je využit při vyhodnocení údajů z několika různých hledisek a faktorů, které mohou mít na úroveň pohybové aktivity vliv. Druhou oblastí jsou sportovní preference, kde je stanoveno spektrum kategorií sportovních aktivit, jež každá zahrnuje několik různých druhů těchto aktivit. Zde je zpracována dvojí komparace. První z nich rozlišuje skupinu plavců a skupinu tenistů. Tyto skupiny jsou dále členěny na čtyři věkové kategorie, v jejichž rámci je provedena analýza vzájemných souvislostí. Ve druhém srovnání jsou hledány zásadní rozdíly v preferencích sportovních aktivit mezi skupinou plavců a skupinou tenistů a je stanovena míra korelace. Při pohledu na výsledky monitoringu pohybové aktivity je evidentní dostatečná úroveň pohybové aktivity u celého výzkumného souboru. Takové zjištění samozřejmě plně koresponduje s předpokladem. Ten je jasný - jedná se o žáky sportovního gymnázia, pravidelně trénující sportovce. Nejvyšší množství pohybové aktivity je, opět v souladu s faktem, že soubor tvoří sportovci, vykázáno u intenzivní pohybové aktivity, a to u obou skupin, jak u plavců, tak i u tenistů. Co se týká rozdílů mezi plavci a tenisty, největší rozdíly jsou v kategorii intenzivní pohybové aktivity a celkové pohybové aktivity. Intenzivní pohybovou aktivitu mají značně vyšší plavci, tenisté zase vykázali o dost vyšší množství pohybové aktivity celkem. Takové rozdíly odpovídají charakteru obou sportů. Při plaveckých

87

trénincích se jedná převážně o intenzivní práci, zatímco příprava tenistů se neodehrává tolik ve vysoké intenzitě, spíše je časově náročnější s nižší intenzitou. Čtyři

sledované

činnosti

registrují

rozdíl

v pohybových

aktivitách

uskutečňovaných ve škole a ve volném čase. O hodně vyšší množství pohybové aktivity ve škole u tenistů potvrzuje předchozí tvrzení, a sice větší časovou náročnost tenisové přípravy. Jelikož tréninky absolvují respondenti v čase školní docházky, projevuje se tato skutečnost právě v pohybové aktivitě vykonané ve škole. Plavci tím pádem mají více prostoru pro další pohyb ve volném čase. U sportovních preferencí bylo téměř jistotou, že zvítězí individuální sporty a v nich vždy patřičný sport, buď plavání, anebo tenis. Prokázalo se to s jedinou výjimkou. V kategorii 16letých tenistů se ukázala jako nejpreferovanější atletika, tenis byl druhý. To může vypovídat o jakési nedobrovolnosti, kdy zástupci této kategorie, resp. alespoň někteří, pokud by se rozhodovali podle svého cítění, vybrali by si jiný sport, konkrétně atletiku. Důvodem může být i to, že byť tenis mají rádi, inklinují právě k atletice a časem k ní třeba přejdou. V týmových sportech jsou na první pohled určitou zajímavostí preference 18letých tenistů. Nejlépe si u nich totiž vede americký fotbal a v závěsu je ragby. Když však doplním, že v dané kategorii je pouze jeden zástupce, a to chlapec, výsledky už nejsou tak překvapivé. U všech potom, bez ohledu na zaměření či věk, převládá obliba míčových sportů, při nichž se hází či odbíjí. S převahou zvítězil volejbal, dalšími v oblibě jsou basketbal a házená. Kondiční aktivity nepřinesly nic nového, běh a posilovací cvičení, které jsou nejčastějším doplňkovým tréninkovým prostředkem u obou skupin, jsou zároveň nejvíce preferovány. Stejně tak sportovní aktivity v přírodě, nejvíce upřednostňovanými jsou plavání, koupání, vodní atrakce a skákání do vody, což jsou aktivity vysoce

88

oblíbené mezi mládeží obecně. Tendence u sportovních aktivit ve vodě jsou u celého souboru velmi podobné, na rozdíl od toho v bojových uměních se výrazně liší. Preference se dost různí také v kategorii rytmických a tanečních aktivit. Souběžně s věkem roste obliba standardních tanců, což pravděpodobně souvisí s absolvováním tanečních kurzů, které bývají oblíbeným doplňkem školní docházky středoškoláků. Jedno z předních umístění u plavců a dvou kategorií tenistů zaujímá balet. Tato disciplína se dá podle mého mínění částečně zařadit mezi umění a neshledávám u ní příliš spojitostí se sportovním zaměřením respondentů. Vzhledem k tomu je tedy možné poukázat v dané oblasti aktivit právě na tuto skutečnost. Souhrn sportovních aktivit a jejich preference, jak je již uvedeno výše, ovládly individuální sporty. Je zde však opět jedna výjimka, která potvrzuje pravidlo. U 17letých tenistů obdržely nejvíce preferenčních bodů sporty týmové. Tenisté jako celek mají týmové sporty v oblibě hned po sportech individuálních, následují kondiční aktivity. Mezi plavci jsou týmové sporty a kondiční aktivity ve stejném pořadí jako u tenistů, avšak vždy o jednu příčku níže. Na druhé místo se vklínily sportovní aktivity ve vodě. U plavců, pro něž je voda přirozeným prostředím, nic překvapivého. Při hledání rozdílů mezi plavci a tenisty byly v kategorii individuálních sportů zjištěny největší odlišnosti v preferencích u squashe a kombinovaných sportů. Týmové sporty zaznamenaly nejvýznamnější diference v oblíbenosti ragby a vodního póla. U kondičních aktivit jsou rozdílnosti nepatrné, sportovní aktivity v přírodě dosáhly nejvýraznějších

rozdílů

u

běžeckého

lyžování,

dále

u

lanových

aktivit

a boardových sportů. Sportovní aktivity ve vodě jsou absolutně vyrovnanou kategorií, všechny druhy aktivit do ní náležející jsou v pořadí oblíbenosti u obou skupin vždy na stejném místě. Bojová umění se nejvíce liší u Kick-boxu a Kung-Fu, a to dost výrazně. V rytmických a tanečních aktivitách stojí za zmínku pouze rozdílnost v oblibě bojových tanců.

89

Diference mezi plavci a tenisty v preferencích sportovních aktivit v souhrnu je znatelná jen u sportovních aktivit ve vodě, další hodnocené aktivity nevykázaly přílišné odlišnosti.

Pro dotazování, které bylo v rámci výzkumu uskutečněno, stejně jako pro zpracování výsledků, byl jako opěrný prvek využit systém INDARES.COM. Daný systém, jenž je možné považovat za inovativní monitorovací metodu, otevírá podle mého názoru a získané zkušenosti zajímavé možnosti. Může posloužit široké škále uživatelů, ať už je jejich důvod monitoringu jakýkoliv. Jako příklad může být použit právě tento výzkum, který se dá v rozsahu, v jakém byl proveden, aplikovat při práci s tréninkovými skupinami sportovců.

Za limitující faktory realizovaného šetření lze považovat následující: • Nevysoké množství členů výzkumného souboru, při rozptýlení do věkových kategorií vycházely u některých z nich velmi nízké počty. • Eventualita odbytí vyplnění dotazníků účastníky při vědomí účelu diplomové práce (přes důkladné a motivující uvedení do problematiky). • Při

výzkumu

nebyl

zdaleka

zužitkován

INDARES.COM, který se nabízí.

90

celkový

potenciál

systému

7 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Pohyb je nepochybně významným prvkem ve vývoji člověka, nezbytným prostředkem ovlivňování zdraví a důležitou součástí životního stylu. Pohyb je přirozenou činností, pro věkovou skupinu adolescentů může být stěžejním prostředkem formování některých vlastností. Pohybová aktivita působí na fyzickou i na psychickou složku osobnosti. Pohyb může mít různé pojetí. Od hry přes odpočinek, kompenzaci, soutěž, až po vrcholový sportovní výkon. Za různými účely se pohybová aktivita může monitorovat a z výsledků se dají vyvodit závěry a zvolit další postupy. V této práci bylo ve shodě s jejími cíli provedeno prostřednictvím online systému dotazníkové šetření. Jeho účelem byl monitoring a následná analýza úrovně pohybové aktivity a sportovních preferencí u souboru žáků sportovního gymnázia, který byl tvořen dvěma skupinami sportovců. Rovněž byla provedena komparace zjištěných výsledků. Byla potvrzena většina předpokladů, na druhou stranu se také objevily skutečnosti, které jsou přinejmenším podnětem k zamyšlení, dalšímu zkoumání a podrobnějšímu rozboru.

Úroveň pohybové aktivity • Množství pohybové aktivity je u celého výzkumného souboru dostatečné. • Jasně nejvíce v hodnocených úrovních zabírá intenzivní pohybová aktivita.

Sportovní preference • Nejvýše co do preferencí sportovních aktivit stojí individuální sporty, mezi nimi potom vždy „kmenový“ sport každé ze skupin. • Týmové sporty: nejoblíbenější míčové sporty s házením nebo odbíjením, jasným vítězem volejbal.

91

• Výjimky: - 16letí tenisté:

nejpreferovanější individuální sport = atletika, tenis na druhém místě.

- 17letí tenisté:

nejvíce preferenčních bodů týmové sporty, individuální sporty na druhém místě.

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami výzkumného souboru (plavci x tenisté) • Objem celkové pohybové aktivity je vyšší u tenistů. • Objem pohybové aktivity ve volném čase je výrazně vyšší u plavců. • Výrazné rozdíly v preferencích u bojových uměních a u rytmických a tanečních aktivit.

Doporučení pro využívání systému INDARES.COM při sestavování sportovní přípravy • Systém INDARES.COM je vhodnou pomůckou pro práci trenérů se skupinami i jednotlivci při stanovení tréninkových prostředků především v oblasti doplňkových aktivit. • Výstupy při jeho používání mohou inspirovat ke vhodné motivaci sportovce. • Nabízí možnost poskytnout zpětnou vazbu jak trenérům, tak sportovců samotným. • Může sloužit jako sebehodnotící prostředek sportovců. • Lze využít dalšího potenciálu systému, který nebyl v tomto výzkumu plně zužitkován.

92

8 SOUHRN Cílem diplomové práce bylo provést monitoring sportovních preferencí a pohybové aktivity dvou skupin žáků Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka za účelem analýzy a následné komparace výsledků. Úvodní část práce se věnuje shrnutí poznatků o pohybové aktivitě jako součásti životního stylu, jejího vlivu na zdraví a významu pohybu pro věkovou skupinu adolescentů. Z hlediska zdravotní prospěšnosti pohybu je použito zdravotních bodů a doporučení Světové zdravotnické organizace, Evropské unie a Ministerstva zdravotnictví Spojených států amerických. Také je zde stručně popsán vývoj jedince dané věkové kategorie, princip vzdělávání a sportovní přípravy na sportovním gymnáziu. V přehledu poznatků je pojednáno i o sportu obecně, specifikách vybraných dvou sportovních odvětví, uvedeny jsou rovněž základní informace o metodách monitorování pohybové aktivity. Při sběru potřebných informací jsem vycházel z odborné literatury. V druhé části jsou stanoveny cíle, definovány problémy k řešení a výzkumné otázky. Také je v ní proveden popis metodologie výzkumu, od charakteristik zkoumaného souboru, přes techniky a metody, které byly ve výzkumu použity, systém INDARES.COM, až po údaje o statistických postupech při zpracování dat a vyhodnocování výsledků. Další část je zaměřena na výzkum samotný, jeho analýzu, vyhodnocení výsledků a komentář zjištěných údajů. Vyhodnocením empirického šetření je zhodnocena úroveň pohybové aktivity účastníků šetření a jejich sportovní preference a zjištěny rozdíly mezi jednotlivými skupinami výzkumného souboru. Data byla získána pomocí dotazníků v systému INDARES.COM. Práce je ukončena formulováním závěrů, které vyplynuly jak ze souhrnu poznatků, tak z výsledků výzkumu. Na jejich základě jsou sestavena vhodná doporučení pro využívání systému INDARES.COM při sestavování sportovní přípravy.

93

9 SUMMARY The target of the thesis was to conduct monitoring of sporting preferences and physical activity of two groups of pupils Sports Gymnasium Ludvík Daněk for analysis and comparison of the results. Introductory part is devoted to a summary of findings on physical activity as part of a lifestyle, its impact on health and the importance of movement for the age group of adolescents. In terms of health benefits movement is to use a health points and recommendations of the World Health Organization, the European Union and the Ministry of Health of the United States of America. There is also briefly described the development of an individual ages, the principle of education and sports training at a sports gymnasium. The survey findings are discussed as well as sports in general, the specifics of the two chosen sports, are also given basic information on methods of monitoring physical activity. When gathering the information I needed was based on the literature. The second part describes the objectives, defining the problem to solve and research questions. Also, it made description of the methodology of research, the characteristics of the examined group, through techniques and methods that have been used in research, INDARES.COM system, to the data of the statistical procedures for data processing and evaluation of results. Another part is focused on the research itself, its analysis, evaluation and commentary collected data. Evaluating the empirical investigation is evaluated levels of physical activity survey participants and their sports preferences and found differences between the groups research file. Data were obtained through questionnaires in the INDARES.CO. The work is finished formulating conclusions that emerged as a summary of findings and research results. On the basis of appropriate recommendations are prepared for use in the preparation of INDARES.COM sports training.

94

10 REFERENČNÍ SEZNAM Autorský kolektiv (2007). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. Praha: Výzkumný ústav pedagogický. Čechovská, I., & Miler, T. (2008). Plavání. Praha: Grada Publishing. Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2004). Olympismus. Praha: Olympia. Duffková, J. (2005). Životní způsob/styl a jeho variantnost (Malé zamyšlení nad tím, co všechno se může skrývat pod označením „alternativní životní styl“). Retrieved 5. 2. 2014 from the World Wide Web: http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/ sociologie-zivotniho-stylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html Dylevský, I. et al. (1997). Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada Publishing. EU Physical Activity Guidelines. (2008). Retrieved 24. 1. 2014 from the World Wide Web:

http://ec.europa.eu/sport/library/policy_documents/eu-physical-activity-

guidelines-2008_en.pdf Flemr, L, & Valjent, Z. (2010). Socializace sportem [Electronic version]. STUDIA SPORTIVA, 4(1), 71-87. Retrieved 7. 2. 2014 from the World Wide Web: http://www.fsps.muni.cz/studiasportiva/dokument/studia_sportiva_2010_4_1.pdf Hendl, J. (2006). Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. Hodaň, B. (2006). Sociokulturní kinantropologie I. Brno: Masarykova univerzita. Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing. Kalman, M., Hamřík, Z., & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro odbornou veřejnost. Olomouc: ORE-institut. Klindová, Ľ., & Rybárová, E. (1974). Vývojová psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

95

Komise evropských společenství (2007). Bílá kniha o sportu. Retrieved 25. 1. 2014 from the World Wide Web: http://www.msmt.cz/sport/bila-kniha-o-sportu Kudláček, M., & Frömel, K. (2012). Sportovní preference a pohybová aktivita studentek a studentů středních škol. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Langerová, M., & Heřmanová, B. (2005). Tenis a děti. Praha: Grada Publishing. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2009). Koncepce státní podpory sportu v ČR. Praha: MŠMT ČR. Mitáš, J., Frömel, K., Vašíčková, J., Chmelík, F., Dygrýn, J., & Pelclová, J. (2013). Mezinárodní přístupy ve výzkumu pohybově aktivního životního stylu v environmentálním kontextu. In M. Kopecký, K. Kikalová & J. Tomanová (Eds.), Antropologicko-psychologicko-sociální aspekty podpory zdraví a výchovy ke zdraví (pp. 293-309). Olomouc: Univerzita Palackého. Národní informační centrum pro mládež (2012). Sporty a jejich rozdělení. Retrieved 30. 1. 2014 from the World Wide Web: http://www.icm.cz/cesky-atleticky-svaz Němec, J. et al. (2002). Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno: Paido. Oja, P., Bull, F. C., Fogelholm, M., & Martin, B. W. (2010). Physical activity recommendations for health: what should Europe do? [Electronic version]. BMC Public Health, 10. Retrieved 7. 2. 2014 from the World Wide Web: http://www.biomedcentral.com/1471-2458/10/10/ Pávková, J., Hájek, B., Hofbauer, B., Hrdličková, V., & Pavlíková, A. (1999). Pedagogika volného času. Praha: Portál. Rada Evropy (1992). Evropská charta sportu. Retrieved 25. 1. 2014 from the World Wide Web: http://www.msmt.cz/sport/evropska-charta-sportu Scholl, P. (2008). Tenis. České Budějovice: KOPP.

96

Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka. (2013). Plavání. Retrieved 12. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.sportovnigymnaziumbrno.cz/plavani.php Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka. (2013). Sportovní příprava. Retrieved 12. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.sportovnigymnaziumbrno.cz/ sportovni_priprava.php Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka. (2013). Studium. Retrieved 12. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.sportovnigymnaziumbrno.cz/studium.php Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka. (2013). Tělesná výchova. Retrieved 12. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.sportovnigymnaziumbrno.cz/telesna_ vychova.php Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka. (2013). Tenis. Retrieved 12. 11. 2013 from the World Wide Web: http://www.sportovnigymnaziumbrno.cz/tenis.php SPSS CR (2008). SPSS Cz. Verze 17.0 [Computer software]. Praha: SPSS. Stackeová, D. (2010). Zdravotní benefity pohybové aktivnosti. Hygiena, 55 (1), 26-27. STATSOFT CR. (2008). Statistica Cz. Verze 8.0. [Computer software]. Praha: StatSoft. Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus. Systém INDARES.COM. (2008). Uživatelská příručka. Retrieved 4. 4. 2013 from the World Wide Web: http://www.indares.com/user/u_help.asp Šeflová, I. (2013). Pohyb a zdraví. Liberec: Technická univerzita v Liberci. Šimíčková-Čížková, J., Binarová, I., Holásková, K., Petrová, A., Plevová, I., & Pugnerová, M. (2003). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Školení trenérů. Odborná část plavání (2007). Ostrava: Texty pro školení trenérů. U.S. Department of Health and Human Services. (2008). 2008 Physical Activity Guidelines for Americans. Retrieved 5. 2. 2014 from the World Wide Web: http://www.health.gov/paguidelines/pdf/paguide.pdf

97

Vágnerová, M. (2008). Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum. Valjent, Z. (2009). Pokus o vymezení pojmu „aktivní životní styl“. Praha: ČVUT. Retrieved 26. 1. 2014 from the World Wide Web: http://www.utvs.cvut.cz/lectors/ zv_zivotni_styl.pdf Vondruška, V., & Barták, K. (1999). Pohybová aktivita ve zdraví a v nemoci. Hradec Králové: Klinika tělovýchovného lékařství FN a LFUK. World Health Organization. (2010). GLOBAL RECOMMENDATIONS ON PHYSICAL ACTIVITY FOR HEALTH. Retrieved 5. 2. 2014 from the World Wide Web: http://whqlibdoc.who.int/publications/2010/9789241599979_eng.pdf?ua=1 World Health Organization. (2014). Physical activity. Retrieved 5. 2. 2014 from the World Wide Web: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs385/en/ Zháněl, J., Černošek, M., Šilhánek, I., & Soukup, J. (2011). Trénink koordinace v závodním tenise. Prostějov.

98

11 PŘÍLOHY 11.1 Dotazníky

11.1.1 Ukázka dotazníku sportovních preferencí

99

10 0

11.1.2 Ukázka dotazníku IPAQ

10 1

10 2

11.2 Fotodokumentace

Obrázek 1. a 2. Žáci Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka při vyplňování dotazníků

10 3

Obrázek 3. O systému INDARES.COM

Obrázek 4. Přehled dotazníků v prostředí systému INDARES.COM

10 4