Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
1
Milan Machovec
Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka Orbis, Praha, 1990 • 8 ˚ ´ Nejdumyslnˇ ejˇs´ı myslitel´e vˇenovali nejednou cel´e zˇ ivoty uvah´ am o [Jeˇz´ısˇ ovi], o jeho zvˇesti, o tom, cˇ ´ım vlastnˇe byl a cˇ ´ım nikoliv, cˇ emu uˇcil a cˇ emu nikoliv. Cely´ osobity´ a dramaticky´ r´az dvoutis´ıciletych ´ dˇejin nejdynamiˇctˇejˇs´ıho a nejvlivnˇejˇs´ıho dosud kontinentu – jakkoliv podm´ınˇen sloˇzitymi okolnostmi a v´ıce pˇr´ıcˇ inami – souvis´ı zcela nepochybnˇe ´ v´ıce cˇ i m´enˇe s jeho ohlasem, s jeho zvˇest´ı“, evangeliem (ˇrec. eu – dobry, ´ radostny, ´ angelion – zvˇest, poselstv´ı), ” ˚ ˚ ˚ z´apasy o jeho vyklad, s ruznorod ymi dusledky tˇechto vyklad u. s rozhoˇrcˇ enymi ´ ´ ´ ´ ˚ To vˇsechno – byl to jen omyl? Bylo to vˇsechno, to dvoutis´ıcilet´e vˇren´ı, dusledkem nˇekolika n´ahod, bylo snad jen iluz´ıvnˇe kumulov´ano kolem cˇ lovˇeka, ktery´ byl vlastnˇe jako des´ıtky jinych? I pro ty, kdoˇz smˇeruj´ı k podobn´emu ´ ˚ zitˇejˇs´ıch ot´azek celych n´azoru, t´ım vˇsak ot´azka nekonˇc´ı: i pak jde o jednu z nejpozoruhodnˇejˇs´ıch a nejduleˇ ´ lidskych ´ dˇejin, o vliv a smysl Jeˇz´ısˇe tradovan´eho v mysli lid´ı(. . .)[,] o rozliˇsen´ı pravdy a omylu v t´e tradici, o odliˇsen´ı lidskych ´ iluz´ı od hlubinn postupn´eho sebepozn´an´ı cˇ lovˇeka, coˇz zajist´e nejednou byv´ ´ a sm´ısˇ eno. Jde o vysvˇetlen´ı, co to vlastnˇe vedlo ´ ˚ To sotva byly jen omyly, jen poˇsetilosti. Koneckoncu˚ mysli dvou tis´ıcilet´ı k horeˇcnym am a rozhoˇrcˇ enym ´ uvah´ ´ sv´arum. ˚ ze skryvat ˚ zit´eho, co pouze opustit by mohlo i za poˇsetilostmi se muˇ nˇeco nesm´ırnˇe z´avaˇzn´eho, lidsky prvoradˇe duleˇ ´ pˇrivodit katastrofu. I kdyby sˇ lo kdysi v poˇca´ tc´ıch snad jen o omyl, za ty dva tis´ıce let z´apasu˚ se nepochybnˇe musel sm´ısit s lecˇc´ım na vysost z´avaˇznym. I ti, kdo se z t´e tradice chtˇej´ı dostat, od n´ı se radik´alnˇe oprostit, musej´ı si ve ´ ´ ˚ vlastn´ım z´ajmu uvˇedomit, zˇ e dostat se opravdu nad nˇeco, cˇ ´ım zˇ ilo naˇse prostˇred´ı dva tis´ıce let, vubec nen´ı snadn´a z´aleˇzitost. . . Tento Jeˇz´ısˇ tradice, Jeˇz´ısˇ k´erygmaticky´ (ˇrec. k´erygma – pod´an´ı, zvˇestov´an´ı, tradice), je tedy z hlediska celku lidskych ´ dˇejin vlastnˇe nepochybnˇe z´avaˇznˇejˇs´ı a vlivnˇejˇs´ı skuteˇcnost´ı neˇz tzv. Jeˇz´ısˇ skuteˇcny, ´ tj. neˇz pozemsk´a historie vlastn´ıho zˇ ivota Jeˇz´ısˇ e Nazaretsk´eho. • 11 (. . .) cel´a rˇ ada (. . .) skuteˇcnost´ı, jeˇz by nikdy zˇ a´ dny´ mytus nemˇel z´ajem vytvoˇrit, ano, kter´e mu nijak pohodln´e nebyly ´ (. . .) [,] n´as nut´ı poloˇzit ot´azku, (. . .) zda pr´avˇe rozpory v evangelick´ych tradic´ıch, jakkoliv pozdnˇe zapsan´ych, nejsou nejlepˇs´ım dokladem historiˇcnosti Jeˇz´ısˇovy osobnosti(. . .)[:] pr´avˇe tyto rozpory ukazuj´ı, jak se v druh´e polovinˇe prvn´eho stolet´ı ˚ e dochovan´e tradice, ran´emu kˇrest’anstv´ı namnoze dosti nepˇr´ıjemn´e (. . .), s teologicko-vˇerouˇcnymi stˇret´avaly ruzn´ ten´ dencemi jiˇz velmi ran´eho kˇrest’anstv´ı. Tyto tradice nebyly plodem mytu ´ – naopak postupuj´ıc´ı mytologizaci pˇrek´azˇ ely. • 12 (. . .) pr´avˇe rozpory, jeˇz nach´az´ıme v zapsanych ´ evangeli´ıch, rozpory i ve vyroc´ ´ ıch sam´eho Jeˇz´ısˇ e – viz napˇr. nepˇriˇsel ” jsem, abych pˇrinesl m´ır, ale meˇc“ (Mt 10, 34 par.), vˇsichni, kdo s´ahnou k meˇci, meˇcem zahynou“ (Mt 26, 52) –, d´ale ” i rozpory mezi n´ım a jeho okol´ım, rozpory mezi pˇredstavami jeho sam´eho a jeho okol´ı, rozpory mezi historickymi ´ tradicemi a v´ırou tˇech, kteˇr´ı je zpracov´avali, vˇsechny tyto rozpory jsou nejen dokladem Jeˇz´ısˇ ovy historiˇcnosti, ale ˚ i kl´ıcˇ em k pozn´an´ı puvodn´ ı podoby jeho uˇcen´ı. • 14 ˚ Zustane-li provˇzdy nejistota napˇr. co do formulace jednotlivych ´ tez´ı, tu naopak lze podle naˇseho m´ınˇen´ı studiem vrstev synoptick´e tradice urˇcit´e z´akladn´ı tendence Jeˇz´ısˇova myˇslen´ı rekonstruovat se znaˇcnou pravdˇepodobnost´ı(. . .)[.] Vˇzdyt’ jiˇz to, zˇ e ´ nˇekdo vzbudil sˇ iroky´ ohlas, znamen´a, zˇ e jeho vyroky nemohly pˇrece byt e chaotick´e, musily m´ıt urˇcitou ´ ´ napˇr. uplnˇ strukturu(. . .)[,] musily se k sobˇe vz´ajemnˇe chovat organicky. Jednotliv´e vyroky n´as ani nemus´ı tolik zaj´ımat co do sv´e ´ fixovan´e formulace, ale jak byly, jak musily b´yt podˇr´ızeny nˇekolika ide´am z´akladn´ım, centr´aln´ım, smˇerodatnym. ´ Tˇech ˚ ernˇe vynikaj´ıc´ı“ lid´e toho maj´ı v hlavˇe mnoho, je koneckoncu˚ u kaˇzd´e velk´e dˇejinn´e osobnosti jen m´alo – jen prumˇ ” mnoho vedle sebe, bez centr´aln´ıho podˇrazen´ı dvˇema cˇ i tˇrem myˇslenk´am, jimiˇz teprve vznik´a s´ıla velk´e, dˇejinotvorn´e osobnosti. . . • 14 ˚ zitym, Zjist´ıme-li (. . .) opˇern´e pil´ırˇ e Jeˇz´ısˇ ova myˇslen´ı, nebude se n´am jevit duleˇ zda v kaˇzd´em jednotliv´em pˇr´ıpadˇe ´ ˚ zit´e lidem, pokud sami co vlastn´ıho rˇ´ıci nemaj´ı. V´ıce n´as opravdu rˇ ekl“ to cˇ i ono, tak cˇ i onak, jak se jev´ıv´a duleˇ ” bude zaj´ımat, zda jeho tradovan´e vyroky jsou cˇ i nejsou seˇrazeny v takov´e logick´e struktuˇre a v takov´em poˇrad´ı sv´e ´ pravdˇepodobn´e geneze, zˇ e to v cˇ lovˇeku dneˇsn´ı doby navod´ı smysl nejen pro ryze rozum´arˇ sk´e pochopen´ı z´akladn´ıch struktur Jeˇz´ısˇ ova myˇslenkov´eho svˇeta a pro to, jak to zase do svych ´ zˇ ivych ´ struktur myˇslen´ı pˇrij´ımali j´ım uchv´acen´ı
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
2
´ ı zˇ a´ ci a pokraˇcovatel´e, ale – spr´avnˇe nazˇreno – mus´ı to navozovat schopnost uchopit zˇ ivot zˇ ivotem, to zˇ iv´e z usil´ ˚ radosti hrdinu˚ prvokˇrest’anstv´ı t´ım zˇ ivym ´ v n´as, t´ım aktivn´ım, t´ım schopnym ´ harmonie pozn´an´ı a jedn´an´ı, citu˚ a vule, a bolesti v n´as. • 16 Kritick´e studium onˇech tˇr´ı z´akladu˚ tradiˇcn´ıho evropanstv´ı – rˇ eck´e kultury, rˇ´ımsk´eho st´atn´ıho principu a zˇ idovsko-kˇrest’ansk´e n´aboˇzensk´e tradice – mus´ı byt ´ i pro radik´alnˇe sekularizovan´eho ateistu 20. stolet´ı z´akladn´ım prostˇredkem, m´a-li rozumˇet s´am sobˇe, svym ´ nadˇej´ım i pˇr´ıcˇ in´am sv´eho selh´av´an´ı a slabost´ı. . . • 16 ´ ˚ a zˇ e snaha o zjiˇstˇen´ı historick´e pravdy m´a (. . .) neuplatn y´ smysl pro pravdu mus´ı byt zˇretelum ´ nadˇrazen jakymkoliv ´ byt ´ placena co moˇzn´a nejdr´azˇ e, za pouˇzit´ı vˇsech kritickych ´ prostˇredku˚ dosavadn´ıho vˇedeck´eho b´ad´an´ı a chladn´eho rozumu, jakoˇz i maxim´aln´ı skepse k rychle se nab´ızij´ıc´ım hypot´ız´am ciz´ım a zvl´asˇ tˇe vlastn´ım, zejm´ena tˇem vyhovuj´ıc´ım srdci. . . • 20 (. . .) n´aboˇzenstv´ı (. . .) [v Palestinˇe] vˇzdy souviselo s dol´ehavou ohroˇzenost´ı lid´ı, se z´apasem na zˇ ivot a na smrt, s bojem o vˇse – pro jedince i pro cely´ kmen; a snad pr´avˇe tento moment to byl, ktery´ pˇredevˇs´ım podm´ınil, zˇ e n´aboˇzenstv´ı ˇ se zde vyv´ıjelo rychleji, barvitˇeji a k hlubˇs´ım poloh´am neˇz kdekoliv jinde. Zivot zde nejen nikdy nebyl snadny, ´ ale st´ale v nˇem bylo v s´azce skoro vˇsechno, hol´a existence. Zˇcasti to vyplyvalo jiˇz ze sam´e zemˇepisn´e situace: zemˇe ´ ˚ c´ıku rozmanitych, ˚ zprvu mezi rˇ´ısˇ´ı egyptskou a st´atn´ımi utvary ´ byla vˇzdy v pruseˇ vz´ajemnˇe se vyluˇcuj´ıc´ıch z´ajmu; ´ ´ vznikaj´ıc´ı na Eufratu a Tigridu, Asyri´ d´ale pak mezi veleˇr´ısˇ´ı perskou a kolonizac´ı rˇ eckou, brzy pot´e ´ ı a Babylonem, mezi n´astupnickymi st´aty rˇ´ısˇ e Alexandra Velik´eho, mezi Seleukovci a Ptolemaiovci. Posl´eze tvoˇrila neklidny´ a nikdy ´ ´ ne uplnˇ e pacifikovany´ okraj rˇ´ısˇ e rˇ´ımsk´e – pˇri cˇ emˇz pro zˇretele naˇs´ı knihy lze pomlˇcel o tom, zˇ e podobnˇe tomu tak bylo i ve stˇredovˇeku a zvl´asˇ tˇe v novovˇeku. Do zemˇe se poˇra´ d nˇekdo tlaˇcil a poˇra´ d z n´ı nˇekdo byl vyh´anˇen: ˇ pˇripomenme, zˇ e zˇ idovsk´e obyvatelstvo zde vlastnˇe nikdy – ani v onˇech rˇ´ıdkych okamˇzic´ıch relativnˇe nejvˇetˇs´ıho ´ rozmachu, napˇr. za Davidova kr´alovstv´ı – nebydlelo samo. Uˇz prvn´ı pˇrich´azej´ıc´ı sem Hebrejci, neˇz se zformovali vˇedomˇe v jednotny´ n´arodn´ı a politicky´ celek, neˇz se stali Izraelem, nalezli zde starˇs´ı, semitsk´e, ale neˇzidovsk´e oby˚ vatelstvo Kananejce (od nich puvodn´ ı n´azev zemˇe Kenaan cˇ i Kanaan). N´asledovaly tˇezˇ k´e z´apasy s nesemitskym ´ obyˇ ıman´e, kdyˇz se pokouˇseli vatelstvem, usedlym ´ na jihu zemˇe, s Filiˇst´ıny (podle nich dali teprve mnohem pozdˇeji R´ i s´am zˇ idovsky´ n´azev zemˇe vyhladit, zemi jm´eno Palestina). Od severu se sem povˇzdy tlaˇcil zˇ ivel syrsko-aramejsky´ – v Galileji, vlasti Jeˇz´ısˇ ovˇe, vˇzdy silnˇe prom´ısˇ eny´ s obyvatelstvem zˇ idovskym ´ – jehoˇz jazyk pak na stalet´ı hebrejˇstinu ˇ e i tak zustaly ˇ ˚ v hovorov´e mluvˇe i u zˇ idovsk´eho obyvatelstva zatlaˇcil. Ale Zid´ Zidy, plnˇe si vˇedomi sv´e odliˇsnosti. . . ˇ v tom ohledu pr´avˇe ono vˇedom´ı n´aboˇzensk´e odliˇsnosti, na ni zaloˇzen´e kmenov´e jednoty – jakoˇzto z´akladn´ı ochrany Ze ´ proti st´al´e ohroˇzenosti – hr´alo prvoˇradou ulohu, je mimo jakoukoliv diskusi zˇrejm´e. • 22 (. . .) splyv´ ´ an´ı n´aboˇzensko-sakr´aln´ıho c´ıtˇen´ı s vlastn´ı kmenovou dˇejinnou seberflex´ı to bylo, co podm´ınilo dalˇs´ı pozoruhodny´ a v t´e m´ırˇ e u jinych y´ rys, totiˇz uˇ ´ zasnou odolnost a vytrvalost, schopnost po generaci vydrˇzet ´ n´arodu˚ neslychan ´ ´ v nejtˇezˇ sˇ´ıch podm´ınk´ach(. . .)[,] v cizinˇe, v zajet´ı, schopnost odol´avat jak utlaku, tak i vyhod´ am asimilace. ´ • 24 (. . .) jiˇz v nejstarˇs´ıch vrstv´ach biblick´e tradice [se] setk´av´ame s monoteismem tak vyhranˇen´ym a dusledn´ ˚ ym(. . .)[,] zˇ e k tomu nelze naj´ıt analogie. Nadˇrazen´ı vlastn´ıho kmenov´eho boˇzstva nad ostatn´ı by samo o sobˇe nepˇredstavovalo nic ˇ u˚ se vyraznˇ ´ esˇ nˇe uplatnil n´azor o absolutn´ı jedineˇcnosti, o nadzvl´asˇ tn´ıho a jedineˇcn´eho – ale pr´avˇe jen u Zid e a uspˇ ´ ˚ Ale v podstatˇe jeˇstˇe mnohem duleˇ ˚ zitˇejˇs´ı kmenov´em, univerz´aln´ım r´azu tohoto boˇzstva, o neexistenci jinych bohu. ´ neˇz to, zˇ e toto boˇzstvo chce byt ´ jedin´e, je to, zˇ e toto boˇzstvo si zakazuje byt ´ zobrazov´ano a pˇredstavov´ano, zˇ e ˚ a uvah´ ´ tedy – pokud se j´ım lid´e chtˇej´ı zabyvat – nijak jim to neulehˇcuje, nut´ı je k jinym am, neˇz kter´e se ´ ´ postojum ˚ K pokusum ˚ nab´ızej´ı z bezprostˇredn´ıch zˇ ivotn´ıch zkuˇsenost´ı. Jiˇz t´ım si n´arokuje vˇetˇs´ı vykon lidsk´eho intelektu a vule. ´ o pˇrekon´an´ı primitivn´ıch antropomorfn´ıch pˇredstav o boz´ıch doch´az´ı sice i jinde, u vynikaj´ıc´ıch jedincu˚ v´ıce zem´ı – ˇ u˚ se to podaˇrilo uˇcinit vˇec´ı cel´eho n´aroda. ´ Achnatona aˇz po rˇ eck´e filozofy, ale jen pr´avˇe u Zid od egyptsk´eho faraona • 25 ˚ Jahve mluv´ı, zakazuje, hnˇev´a se, ale nejedn´a, alesponˇ ne na lidsky´ zpusob – lid´e jednaj´ı. A jen na tomto z´akladˇe moˇzno ˚ zit´a idea smlouvy mezi Izraelem a boˇzstvem – zavazovalo to k jedn´an´ı, ale nebylo to pochopit, co znamenala ona duleˇ ˚ nˇeco na zpusob toho, jak chr´anila Venuˇse kroky Aeneovy nebo Juno sv´e obl´ıben´e mˇesto Kart´ago: vˇzdyt’ Jahve pr´avˇe ˚ ˚ Jovuv ˚ cˇ i Votanuv, ˚ ale nem´a ani ony teologick´e n´aleˇzitosti, kterymi nejedn´a na zpusob Diuv, ho pozdˇeji vybavil odkaz ´ rˇ eck´eho intelektu v evropskych ´ pohrom´ach. Nen´ı to ani nˇejaky´ kosmologicky´ divadeln´ı rˇ editel cˇ i garant smysluplnosti ˇ a opravitelnosti jak´ehokoliv lidsk´eho jedn´an´ı, nen´ı to vyplnovatel mezer lidsk´eho pozn´an´ı ani potˇreba zjemnˇel´eho
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
3
ˇ citu, zranovan´ eho tvrdym ´ zˇ ivotem. Jestliˇze se tyto vˇsechny pˇredstavy v´ıce cˇ i m´enˇe uplatnily v kˇrest’ansk´e historii, je ˇ ˚ to sp´ısˇ e rˇ eck´eho cˇ i rˇ´ımsk´eho neˇz zˇ idovsk´eho puvodu. Cte-li nˇekdo staroz´akonn´ı – a do urˇcit´e m´ıry i novoz´akonn´ı – ˇ e ˚ texty bez ostraˇzitosti k tˇemto pˇredstav´am, vkl´ad´a do nich bezdˇecˇ nˇe leccos, co v nich puvodnˇ e nebylo a co v nich Zid´ neˇcetli. • 26 Stalet´a tradice n´as – lhostejno, at’ jsme ateisty cˇ i vˇerˇ´ıc´ımi – takˇrka fat´alnˇe sv´ad´ı k tomu, poj´ımat boha jako osobu“, ” vl´adce vesm´ıru“, tvurce ˚ pˇr´ırody, p´ana a korektora dˇejinn´ych procesu. ˚ V takov´ehoto boha se pak bud’ vˇerˇ´ı nebo nevˇerˇ´ı – ale ” od t´eto pˇredstavy se tvrdoˇs´ıjnˇe neustupuje. Ano – modern´ı cˇ lovˇek, otv´ıraj´ıc´ı bibli, si s jakousi samozˇrejmost´ı pˇredstavuje, zˇ e Mojˇz´ısˇ cˇ i David musili m´ıt podobn´e ˚ cosi jako Apollon ´ pojet´ı, protoˇze jin´e – podle pˇredstav tohoto modern´eho cˇ lovˇeka – prostˇe nen´ı moˇzn´e: bud’ je Buh nebo Hermes (a to v tomto pˇr´ıpadˇe patrnˇe nikoliv), nebo je to abstraktn´ı filozoficky´ princip, duch“, duchovy´ prin” cip vesm´ıru, prapˇr´ıcˇ ina pohybu a z´aruka smysluplnosti svˇeta, ochr´ance cˇ lovˇeka pˇred absurditou a ztracenost´ı v ne˚ Modern´ı cˇ lovˇek si neuvˇedomuje, zˇ e i to druh´e v tom dilematu je stejnˇe smysln´em nekoneˇcnu hmotnych procesu. ´ ˇ e nebyli povinni m´ıt ani to, ani ono, a zˇ e ˚ ´ cˇ i Hermes. Tˇezˇ ko si muˇ ˚ ze pˇripustit, zˇ e staˇr´ı Zid´ rˇ eck´eho puvodu jako Apollon ´ s odloˇzen´ım hom´ersk´eho svˇeta by mohli j´ıt jinam neˇz k svˇetu platonsk´ emu. Ve skuteˇcnosti vˇsak Mojˇz´ısˇ cˇ i David nemˇeli ˚ ´ – v dobr´em ani sˇ patn´em smyslu – nejmenˇs´ıho duvodu pohybovat se smˇerem k platonsko-stoick´ emu pojet´ı boˇzstva. ˇ e pˇrece nep´atrali ani o pˇr´ırodˇe ani o uˇ ˇ ´ celnosti – jak by mohli m´ıt boˇzstvo, jeˇz v Recku Staˇr´ı Zid´ vyrostlo z podobn´eho b´ad´an´ı? • 26 (. . .) co (. . .) vlastnˇe Jahve je? L´epe rˇ eˇceno: co je jeho oblast´ı? Z kter´e oblasti cˇ lovˇeka, lidsk´e cˇ innosti je cˇ erp´an pojem ´ o nˇem? Nech´ame-li stranou nˇekter´e netypick´e odstavce pˇrejat´e do bible z jinych ı ´ kulturn´ıch okruhu˚ (napˇr. uvodn´ ´ obecnˇe semitsk´e odstavce o stvoˇren´ı pˇr´ırody), vezmeme-li v uvahu pouze to, co je hlavn´ım, osobitym ´ a vˇsudypˇr´ıtomnym ´ trendem starfoz´akonn´ı bible – od prvn´ıch stran Geneze aˇz po vidiny Danielovy, nalezneme zcela vyluˇ ´ cnˇe jednu jedinou sf´eru. Jahve pˇredevˇs´ım mluv´ı k cˇ lovˇeku, oslovuje jej ty“, nˇeco od nˇeho zˇ a´ d´a, popˇr´ıpadˇe zˇ a´ d´a o nˇeco jeho prostˇrednictv´ım ” ˚ umluvy ´ cely´ kmen, jakoˇzto buh je bohem vyzvy, pˇr´ıkazu, n´aroku. Jeho oblast´ı nejsou kosmick´e a pˇr´ırodn´ı dˇeje, ´ ale sf´era uvˇedomov´an´ı si vlastn´ıho j´a“(. . .)[,] sf´era obt´ızˇ ´ı, n´astrah a moˇzn´eho posl´an´ı kaˇzd´eho takto osloven´eho ” lidsk´eho j´a“. S tebou vˇsak uˇcin´ım smlouvu“ (Gen 6, 18 aj.) – tot’ pˇr´ımo moto, nejˇcastˇejˇs´ı a nejimpuls´ıvnˇejˇs´ı myˇslenka ” ” ˚ zˇ idovskych ´ posv´atnych ´ textu. • 27 ˚ s n´ımˇz se z´apas´ı, vuˇ ˚ ci nˇemuˇz je (. . .) [Jahve] zdaleka nen´ı pˇredmˇetem nˇejakych ´ zboˇznych ´ citeˇcku˚ a tuˇzeb, je to buh, tˇreba byt napˇet´ı mezi vyˇssˇ´ımi a niˇzsˇ´ımi sloˇzkami kaˇzd´e lidsk´e subjektivity, ´ odolny´ a silny´ (Gen 32, 28) – je to tedy vyraz ´ subjektivity ne ovˇsem v pozdˇejˇs´ım subjektivistick´em smyslu staˇzen´ı se do sebe“, do nitra, do intimity ryze osobn´ıch ” ˚ nybrˇ proˇzitku, ´ z subjektivity ve smyslu uvˇedomˇelosti, vˇedom´eho jedn´an´ı nejen individua, ale cel´eho kmene. Lidsk´e j´a“ v duchu on´e smlouvy uvˇedomˇele jednaj´ıc´ı – o to jde. ” • 28 (. . .) p´ad polyteistickych ´ pˇredstav a pˇr´ırodn´ıho d´emonismu je v mojˇz´ısˇ sk´em teismu pochopen jakoˇzto p´ad boˇzskych ´ vˇec´ı, tud´ızˇ i p´ad boha jakoˇzto objektu (odtud jeho nezn´azornitelnost), boˇzsky´ princip se pˇren´asˇ´ı vyluˇ ´ cnˇe do oblasti subjektu, do subjektivn´ı sf´ery, do vztahu˚ mezi niˇzsˇ´ımi a vyˇssˇ´ımi sloˇzkami principu j´a“ a do vztahu j´a – ty“. ” ” • 29 (. . .) zˇ idovsk´e knˇezˇ stvo nejednou provozovalo n´aboˇzensky´ kult podobnˇe formalisticky, jako k tomu doch´azelo i u knˇezˇ stva jak´ekoliv jin´e v´ıry. V tom smyslu jsou re´aln´e zˇ idovsk´e dˇejiny zajist´e dˇejinami jak n´aboˇzenstv´ı, tak i odpadu ´ celn´eho poboˇznustk´ ˚ arˇ stv´ı na jedn´e stranˇe, ale zase i dˇejinami od n´aboˇzenstv´ı, dˇejinami pˇrekon´av´an´ı povˇer a samouˇ ´ ´ nˇ Abrah´amovy a Mojˇz´ısˇ ovy umluvy“, tedy k epikureismu i k povˇerˇcivosti, k vulg´arn´ımu zboˇznˇen´ı odpadu pod urove ” cˇ ehokoliv, k zapojov´an´ı boˇzstva do vlastn´ıch sluˇzeb, k projekci vlastn´ıch pˇra´ n´ı do n´aboˇzenskych ´ pˇredstav. • 29 ´ ı a jeho zmaru, beznadˇejn´e deprese a jej´ıho (. . .) v nˇekterych ´ zˇ almech jsou jist´e element´arn´ı zˇ ivotn´ı situace – situace usil´ pˇrekon´av´an´ı novou nadˇej´ı, zranˇenosti bolestmi zˇ ivota, zrady pˇra´ tel a nov´e v´ıry v lidi, bl´ızkosti smrti cˇ i nebezpeˇc´ı a mobilizace vnitˇrn´ıch sil proti nim, hanby a b´ıdy vˇsedn´ıho zˇ ivota a naopak odvratu pozornosti k jeho slunnym ´ ˚ – vyj´adˇreny a fixov´any tak jedineˇcnˇe, zˇ e to pak – pˇrejato a rozˇs´ırˇ eno kˇrest’anstv´ım – poskytovalo lidstvu vrcholum po vˇeky jist´e modely proˇz´ıv´an´ı element´arn´ıch lidsk´ych situac´ı(. . .)[,] resp. jejich zvl´adnut´ı lidskym ´ vˇedom´ım. Nen´ı snadn´e zˇ ivotn´ı situace zvl´adat tak, aby se v nich lidsk´e j´a“ posl´eze nerozplynulo – ani tyto modely ned´avaj´ı zajist´e z´aruku, ” ˚ ern´e sˇzit´ı s nimi d´av´a jistou oporu, zˇ e se cˇ lovˇek – jakmile se octne v z´aplavˇe obt´ızˇ nych zˇ e se tak jedinci podaˇr´ı. Ale duvˇ ´
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
•
•
•
•
•
4
situac´ı osobn´ıho zˇ ivota – se svym j´a“ nestane jejich pouhym ´ ´ zajatcem, nybrˇ ´ z zˇ e se dostane nad nˇe“, zˇ e je mor´alnˇe ” ” ˚ av´a pˇres veˇskerou vnˇejˇs´ı a citovˇe zvl´adne. Proto se st´av´a, zˇ e modern´ı cˇ lovˇek, pokud jiˇz podobn´e modely nem´a, zust´ ´ civilizovanost a tˇreba i vybornou speci´aln´ı dovednost v mravn´ım a citov´em ohledu na niˇzsˇ´ı urovni neˇz ti, kdo tyto ´ modely mˇeli. Ba do jist´e m´ıry se st´av´a mor´aln´ım a citovym ´ primitivem pr´avˇe proto(. . .)[,] zˇ e tuto vnˇejˇs´ı civilizovanost a ryze rozumovou odbornou dovednost m´a, ale zˇ e nem´a k dispozici nic, cˇ ´ım by se z pˇr´ıvalu tis´ıcu˚ jednotlivych ´ situac´ı dostal nad nˇe, k sobˇe sam´emu, k sv´emu hluboce zaˇz´ıvan´emu j´a“. ” 30 ˇ ˚ Staˇr´ı Rekov´ e, tvurci vˇetˇsiny toho, co tvoˇr´ı z´aklady modern´ı vˇedy, techniky, specializace, kulturn´ıch a umˇeleckych ´ ´ echum ˚ nesm´ırn´e sˇ´ırˇ e, forem, individualismu, racionalismu atd., dali lidstvu knihy, sta knih(. . .)[,] vedli lidstvo k uspˇ rozevˇreli mu obzor re´aln´eho podmanˇen´ı si pˇr´ırody a vesm´ıru, ale t´ım tak´e – zejm´ena v novovˇeku, kdy se tento rˇ ecky´ ” ´ u˚ – vznikl onen typ cˇ lovˇeka, ktery´ cˇ te sta knih, ale nezaˇz´ıv´a princip“ pojet´ı zˇ ivota stal z´akladem stylu zˇ ivota milion hluboce zˇ a´ dnou. Vˇse cˇ ten´e proch´az´ı hlavou, zanech´avaj´ıc zde sice urˇcit´e v´ıce cˇ i m´enˇe rˇ´ıdk´e stopy vˇedomost´ı(. . .)[,] ale v hlubin´ach nitra cˇ lovˇeka nijak neformuje(. . .)[,] takˇze takto(. . .)[,] jen vnˇejˇskovˇe kulturou a specializovanou prac´ı ´ ˚ ze jinak neˇz zustat ˚ utv´arˇ eny´ cˇ lovˇek posl´eze pˇres nejlepˇs´ı umysly vychovatelu˚ a moraliz´atoru˚ nemuˇ v citov´em a mravˇ e nedali lidstvu knihy, ale knihu – v urˇcit´em smyslu je to v´ıce, zejm´ena proto, zˇ e n´ım ohledu hluboce podvyvinut. Zid´ ˚ existenci´aln´ı postoje a smysl pro v t´eto knize jsou mnohostrannˇe rozvinuty modely, schopn´e formovat svˇedom´ı, vuli, ´ ı, l´asky, bolesti, po smyslu situace cˇ lovˇeka tzv. posledn´ı ot´azky“, olt´azky po smyslu lidsk´eho zˇ ivota, po smyslu usil´ ” mezi zˇ ivotem a smrt´ı. 30 ´ echu˚ Mnohokr´at se zˇ idovsky´ n´arod octl v nebezpeˇc´ı, zˇ e ztrat´ı smysl pro dalekos´ahly´ obsah (. . .) smlouvy“; situace uspˇ ” a pohodl´ı k tomu vedly – pos´ılen´ım (. . .) nebezpeˇc´ı ztuˇcnˇen´ı“ – vlastnˇe jeˇstˇe v´ıce neˇz situace hroznych ´ pohrom, kter´e ” ´ echu, ˚ z´avrat´ı z nich, sebeoslnˇen´ım moci a kouzbyly schopny mobilizovat mravn´ı s´ıly. V okamˇzic´ıch, kdy vlivem uspˇ ˚ odkaz byl redukov´an na ryze vnˇejˇskov´e, formalistick´e lem epikurejskych ´ radost´ı se jiˇz vˇse vytr´acelo, kdy Mojˇz´ısˇ uv plnˇen´ı z´akona a na ritualistick´e obˇrady, pˇrich´azeli tzv. proroci, broj´ıc´ı proti tomu vˇsemu a snaˇz´ıc´ı se o obnoven´ı zˇ ivosti jahvistick´e tradice. Pˇrich´azeli skoro kaˇzd´e stolet´ı mezi Mojˇz´ısˇ em a Jeˇz´ısˇ em – od Eli´asˇ e aˇz po Daniela, Izaj´asˇ e a Jana Kˇrtitele – jako jakysi ´ prvn´ı doklad toho, zˇ e formace cˇ lovˇeka mus´ı zaˇc´ınat vˇzdy znovu a znovu, zˇ e reformace je bud’ permanentn´ı – nebo zˇ a´ dn´a. 33 ˚ Tak jako se vˇerˇ ilo, zˇ e budouc´ı rˇ´ısˇ i blaha bude predch´azet straˇsn´e utrpen´ı, ba zˇ e Boˇz´ı rˇ´ısˇ e propukne pr´avˇe v dusledku ˇ an´ı utrap, ´ maxim´aln´ıho vystupnov´ tak ne n´ahodou zaˇcaly byt ´ nadˇejn´e zraky jiˇz v nˇekterych ´ zˇ almech a pak zejm´ena u Deuteroizaj´asˇ e up´ın´any k postavˇe trp´ıc´ı(. . .)[,] kter´a jako sluha p´anˇe“ (ebed Jahve) vezme na sebe vˇsechna muka ” a t´ım navod´ı pˇr´ıchod vˇeku sp´asy. Pochop´ıme t´ım mnoho z psychiky zˇ idovskych revolucion´arˇ u˚ jeˇstˇe i ve v´alk´ach ´ rˇ´ımsko-ˇzidovskych, kteˇr´ı vytrv´avali v boji, i kdyˇz jiˇz podle naprosto vˇsech re´alnych ´ ´ odhadu˚ bylo vˇse ztraceno, protoˇze nepochybnˇe doufali, zˇ e pr´avˇe vytrv´an´ım k okamˇziku nejzazˇs´ı nouze navod´ı mesi´ansky´ pˇrevrat. 34 ˇ u] ˇ ım stal centrem kultu a sl´avy galilejsk´eho proroka, jde tu vlastnˇe o jeden ˚ R´ (. . .) jestliˇze se brzy (. . .) [po rozehn´an´ı Zid ´ z onˇech fantastickych ı, pˇri nichˇz tˇezˇ ko urˇcovat, ´ zvratu˚ dˇejin, pˇri nichˇz je tˇezˇ ko rozliˇsovat mezi blasf´emi´ı a uchvatnost´ kdo vlastnˇe byl v´ıtˇezem a kdo poraˇzenym. ´ .. 42 Z dob zaˇca´ tku˚ Jeˇz´ısˇ ovy cˇ innosti se uchovaly jen dvˇe zpr´avy, jeˇz je moˇzno povaˇzovat za v´ıce neˇz pravdˇepodobn´e: je to jednak zpr´ava, zˇ e poˇca´ tek Jeˇz´ısˇ ovy cˇ innosti souvisel nˇejak s cˇ innost´ı a hnut´ım Jana Kˇrtitele(. . .)[,] ale doˇslo k oddˇelen´ı, ˚ zeme povaˇzovat prakticky za jist´e nejen proto, zˇ e za druh´e zpr´ava o Jeˇz´ısˇ ovˇe pobytu v pustinˇe, samotˇe(. . .)[.] Oboj´ı muˇ nˇeco podobn´eho by pozdˇejˇs´ı tradice nemˇela z´ajem sama vytv´arˇ et, ale zejm´ena proto, zˇ e oboj´ı je v pln´e shodˇe s t´ım, ˚ Osobnost´ı vzoru(. . .)[,] popˇr´ıpadˇe pˇr´ımo co byv´ ´ a v t´e cˇ i on´e formˇe vˇzdy potˇrebou ml´ad´ı pozdˇeji vynikaj´ıc´ıch jedincu. pˇrilnut´ım k uˇciteli, nejednou podle mˇerˇ´ıtek norm´alu aˇz pˇrehnanym, si asi pr´avˇe budouc´ı vyjimeˇ cny´ duch obt´ızˇ nˇe ´ ´ ˇ ˚ ernym vyjasnuje sebe sama (prumˇ ´ lidewm je naopak vˇzdy brzy vˇse jasno), postupnˇe se uˇc´ı odliˇsovat podstatn´e od ˇ ˚ a pˇrerust. ˚ N´asleduj´ıc´ı nahodil´eho ve vlastn´ım myˇslen´ı. Jen n´aroˇcny´ kontakt se vzorovou osobnost´ı umoˇznuje ji dorust ˚ at’ pouh´eho staˇzen´ı pak potˇrebou samoty – at’ onoho doˇcasn´eho bezdomov´ı perskych, indickych ´ ´ a cˇ ´ınskych ´ velik´anu, ´ se do sebe, do ustran´ ı, jak tomu byv´ ´ a v zem´ıch z´apadn´ıch tradic – se zase naopak dozr´avaj´ıc´ı vynikaj´ıc´ı jedinec ˚ oproˇst’uje jednak od pˇreˇz´ıvaj´ıc´ıch ruˇsivych ´ vlivu˚ ml´ad´ı, ale i od pˇr´ıliˇsn´eho zast´ınˇen´ı osobou uˇcitelovou, aby nezustal jen pokraˇcovatelem, imit´atorem, aby se stal s´am sebou“. Oboj´ı – pobyt u Jana Kˇrtitele (a t´ım snad i v hnut´ı bl´ızk´em ” ˚ kumr´ansko-ess´enskym) dokumentum i pak v bezdomov´ı – trvalo nepochybnˇe dlouh´a l´eta, jen tak to mohlo m´ıt by´ tostny´ vyznam, jen tak mohl pak s´am takovy´ cˇ lovˇek uˇz zaˇc´ıt zral´y. Tradice to pak – jak tomu vˇzdy byv´ ´ ´ a v podobnych ´ prostˇredc´ıch a situac´ıch – dramatizuje do pouhych ´ dvou kr´atkych ´ epizodn´ıch sc´en. . . Z celku synoptick´e tradice je ovˇsem zjevno, zˇ e neˇslo jen o epizody.
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
5
• 43 Lze pˇredpokl´adat, zˇ e pr´avˇe delˇs´ım pobytem ve skupinˇe Jana Kˇrtitele, bl´ızk´e sp´ısˇ e hnut´ı kumr´ansko-ess´ensk´emu, ˇ si Jeˇz´ısˇ postupnˇe vyjasnoval nedostateˇcnost t´eto purit´ansko-sekt´arˇ sk´e cesty, l´epe rˇ eˇceno vlastn´ı odhodl´an´ı postupovat jinak. Tradice vˇsech evangeli´ı zachovala n´am odlesk vyznamu osobnosti Jana Kˇrtitele pro Jeˇz´ısˇ ovo rozpozn´an´ı ´ ˚ vlastn´ı jin´e role v´ıc neˇz plasticky pusobivou sc´enou Jeˇz´ısˇova kˇrtu Janem(. . .)[;] Jeˇz´ısˇ ovo vidˇen´ı a slyˇsen´ı hlasu o jeho vlastn´ım posl´an´ı (Mk 1, 9-11 par.) je pˇres legend´arn´ı formu nepochybnˇe adekv´atn´ım zkratkovym ´ vystiˇzen´ım z´azˇ itku jistˇe mnoh´a l´eta pˇripravovan´eho, jaky´ vˇsak byv´ cnych ´ a v zˇ ivotˇe budouc´ıch vyjimeˇ ´ ´ osobnost´ı cˇ asto opravdu pak citovˇe koncentrov´an do jist´eho vrcholn´eho okamˇziku, u mystiku˚ do okamˇziku tzv. vytrˇzen´ı“, kdy n´ahle doch´az´ı k jist´emu ” vyrazn´ emu citov´emu zlomu, prov´azen´emu nezˇr´ıdka optickymi z´azˇ itky jasu a kr´asy a mravn´ı katarz´ı(. . .). ´ ´ • 45 Bez (. . .) ztracen´eho cˇ asu“ nˇekde v samotˇe – jak by asi rˇ ekla na prvn´ı pohled vˇetˇsina modern´ıch zvˇecnˇelych ´ lid´ı – by ” Jeˇz´ısˇ pozdˇeji nemohl zahybat dˇejinami. ´ • 45 ˇ ıc´ımi zd´anlivˇe vz´ajemnou komunikaci lid´ı obohatit, Zelm´ena 20. stolet´ı, prostoupen´e tis´ıcerymi prostˇredky, umoˇznuj´ ´ ´ propadlo uplnˇ e jednostrann´emu a myln´emu n´azoru, zˇ e jde o to, co se rˇ´ık´a. Ve skuteˇcnosti patrnˇe mnohem v´ıce z´aleˇz´ı, kdo nˇeco rˇ´ık´a, zejm´ena je-li harmonie mezi zralymi slovy a zralym ´ ´ cˇ lovˇekem. . . • 47 ˚ (. . .) jen v nˇejak´em programu“, v nˇejak´em uˇcen´ı“ naj´ıt pˇr´ıcˇ inu Jeˇz´ısˇ ova mohutn´eho zapusoben´ ı sotva lze; vˇzdyt’ ” ” k nejvˇetˇs´ı cˇ a´ sti jeho myˇslenek lze naj´ıt paralely jiˇz ve Star´em z´akonˇe, u ess´enskych, Jana Kˇrtitele, ale i v zˇ idovsk´e ´ ˚ ych rab´ınsk´e tradici, d´ale i v ruzn zvl´asˇ tˇe gnostickych ´ mysticko-filozofickych ´ koncepc´ıch hel´enistickych, ´ ´ aj[.]. Ostatnˇe je bˇezˇ ny´ omyl modern´ıch lid´ı, pˇrev´azˇ nˇe jiˇz tak cˇ i onak lidskosti odcizenych, zvˇecnˇenych, ztracenych ´ ´ ´ ve fetiˇsizovanych ´ ´ celem samouˇ ´ celn´eho fungov´an´ı proorgavˇecech, n´avyc´ıch, stereotypech a institucion´aln´ıch vztaz´ıch industri´aln´ı a za uˇ ˚ ze znamenat duchovn´ı a mravn´ı s´ıla skuteˇcnˇe vyzr´al´e osobnosti nizovan´e spoleˇcnosti, zˇ e nemaj´ı potuchy o tom, co muˇ (vˇzdyt’vˇetˇsina dneˇsn´ıch lid´ı se za cely´ zˇ ivot s zˇ a´ dnou takovou ani nesetk´a). Proto se zakoˇrenil i omyl, zˇ e ony uzn´avan´e ˚ velk´e historick´e osobnosti zapusobily pˇredevˇs´ım myˇslenkami, myˇslenkami ostatnˇe dnes poj´ımanymi zvˇecnˇenˇe jako ´ kaˇzdy´ jiny´ smˇenitelny´ artefakt. I ty myˇslenky tu samozˇrejmˇe musily byt, ´ ale ty mohou strhovat pouze tehdy, jsou-li v jist´em cˇ lovˇeku vlastn´ım orga˚ ˚ ze zase jen cˇ lovˇek, celkov´a s´ıla jeho ducha a jedn´an´ı, a pokud myˇslenka, program, nick´em r´amci. Pusobit na lidi muˇ uˇcen´ı“, tedy jen tehdy, zˇ e lid´e u onoho strhuj´ıc´ıho jedince sleduj´ı a zaˇz´ıvaj´ı jistou jedineˇcnou harmonii myˇslenky ” a osobnosti, zˇ e tedy hlasatel myˇslenky“ je s´am pˇredobrazem jej´ıho uskuteˇcnˇen´ı(. . .)[.] Jeˇz´ısˇ ovo uˇcen´ı“ – sit venia verbo! ” ” – zap´alilo svˇet ne pro nˇejakou zˇrejmost pˇrevahy jeho teoretick´eho programu, ale pˇredevˇs´ım proto, zˇ e on s´am byl identicky´ s t´ım programem, zˇ e s´am byl strhuj´ıc´ı. . . • 49 (. . .) u sam´eho Jeˇz´ısˇ e nen´ı nˇejak z´asadnˇe vedena cˇ a´ ra mezi t´ımto“ a on´ım“ svˇetem (jako tomu nen´ı v cel´e staroz´akonn´ı ” ” ˚ tradici), nen´ı tedy rˇ eˇceno, zda tento zlom bude zlomem dˇen´ı tohoto svˇeta nebo (takov´eho nebo“ vubec u nˇeho nen´ı) ” vp´adem sil onoho svˇeta do lidskych z´aleˇzitost´ı. Neklade se tu hr´az mezi pˇrirozen´e“ a nadpˇrirozen´e“ s´ıly, mezi ´ ” ” svˇet hmotny´ a duchovn´ı jako pozdˇeji v platonizmu. Toto cht´ıt ex post zjiˇst’ovat, to znamen´a jiˇz vtˇesn´avat Jeˇz´ısˇ e do sch´emat rˇ eck´eho myˇslen´ı, do kategori´ı monismu cˇ i dualismu – ale tak tomu pr´avˇe u nˇeho nebylo. V pˇredstavˇe pˇr´ıchodu kr´alovstv´ı Boˇz´ıho“ byly zajist´e i prvky, kter´e bychom my dnes nazvali nadpˇrirozen´e“, mytologick´e, ji” ” nosvˇetsk´e apod[.]. Ale protoˇze u Jeˇz´ısˇ e sam´eho a jeho prvn´ıch zˇ a´ ku˚ podobn´a cˇ a´ ra mezi t´ımto“ a on´ım“ svˇetem ” ” ˚ ´ vedena nebyla, tu zase naopak vˇsechny dusledky jeho uvah o kr´alovstv´ı Boˇz´ım“ se tykaj´ ´ ı i tohoto svˇeta, dˇejin, poli” tiky, soci´aln´ı situace, re´alnych ´ tuˇzeb re´alnych ´ lid´ı pro jejich pozemsk´e z´ıtˇrky. • 50 ˚ (. . .) stoj´ıme pˇred probl´emem, cˇ´ım vlastnˇe Jeˇz´ısˇ sv´e posluchaˇce a zˇ a´ ky strhl (. . .). To (. . .) nemohlo zpusobit pouh´e slovo kr´alovstv´ı Boˇz´ı“, pouhy´ pojem – norm´aln´ı lid´e nejsou nˇemeckymi filozofy, aby se mohli nadchnout pouhymi pojmy, ´ ´ ” ˚ urˇcity´ okruh t´ım m´enˇe tehdy! Aby se kr´alovstv´ı Boˇz´ı“ mohlo st´at pojmem centr´aln´ım(. . .)[,] musilo pr´avˇe pˇrece m´ıt svuj ” nˇecˇ eho v pozitivn´ım smyslu lidi pˇritahuj´ıc´ıho, poutaj´ıc´ıho, strhuj´ıc´ıho. Nebyla-li to fantastika apokalyptickych ´ vidin, co to bylo? ˚ zitejˇs´ı cˇ a´ sti Jeˇz´ısˇ ova poselstv´ı, kter´e neporozumˇet znamen´a neporozumˇet u nˇeho a v jeho pusoben´ ˚ T´ım jsme u nejduleˇ ı ˚ ˇ ˚ niˇcemu. Je omyl – zduraz nujeme – jestliˇze se rozˇs´ırˇ ilo domnˇen´ı, zˇ e Jeˇz´ısˇ z´ıskal lidi durazem na kr´alovstv´ı Boˇz´ı“; ” ˚ tento n´azor posouv´a skuteˇcnost zd´anlivˇe jen nepatrnˇe, pˇritom vˇsak rozhoduj´ıc´ım zpusobem. Pˇr´ıcˇ ina jeho odliˇsn´eho ˚ zapusoben´ ı je vysvˇetliteln´a toliko tak, zˇ e Jeˇz´ısˇ nebyl pˇredevˇs´ım zvˇestovatelem kr´alovstv´ı Boˇz´ıho“ ve smyslu ohlaˇsov´a” n´ı budouc´ıho vˇeku“; to dˇelali vˇsichni pˇred n´ım a vedle nˇeho. Jeˇz´ısˇ vˇsak byl strhuj´ıc´ım zvˇestovatelem okamˇzit´eho n´aroku ”
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
6
na cˇ lovˇeka z hlediska tohoto budouc´ıho vˇeku“, coˇz je celym ´ dosahem nˇeco znaˇcnˇe jin´eho. Podstata a smysl cel´e jeho ” zvˇesti nezn´ı pˇrijde kr´alovstv´ı nebesk´e“, nybrˇ ˇ se vnitˇrnˇe, nebot’ bl´ızko je kr´alovstv´ı nebesk´e!“ (Mt 4, 17). Nebo ´ z zmˇente ” ” ˇ v rozvinutˇejˇs´ı – a i tak zajist´e jen zkratkov´e podobˇe: Cas se jiˇz ted’naplnil, kr´alovstv´ı Boˇz´ı je na dosah, zmˇente ˇ se vnitˇrnˇe, ” vˇerˇ te t´eto radostn´e zvˇesti!“ (Mk 1, 15). Touto myˇslenkou zaˇc´ınaj´ı ne n´ahodou Matouˇs i Marek l´ıcˇ en´ı Jeˇz´ısˇ ovy veˇrejn´e cˇ innosti: to u nich nen´ı vˇeta jen jako jedna z jinych, nybrˇ ´ ´ z – a to nepochybnˇe chtˇeli oba evangelist´e vyj´adˇrit t´ım, zˇ e postavili tato slova do cˇ ela l´ıcˇ en´ı veˇrejn´e cˇ innosti (modern´ı spisovatel by pouˇzil formy mota) – je to smysl Jeˇz´ısˇ ovy ˇ zvˇesti, cel´e jeho zvˇesti, spoleˇcny´ jmenovatel kaˇzd´eho pˇr´ıbˇehu, podobenstv´ı, mor´aln´ıho rozkladu atd[.]. Reck´ e slovo ˇ pok´an´ı“, coˇz ovˇsem dnes navozuje jistˇe kultovn´ı a kosteln´ı pˇredstavy, metanoeite byv´ ´ a tradiˇcnˇe pˇrekl´ad´ano cˇ inte ” o nˇezˇ tehdy neˇslo; filologicky´ obsah i cel´a souvislost ukazuj´ı jasnˇe, zˇ e mnohem pˇresnˇeji porozum´ıme tomu slovu, ˇ se vnitˇrnˇe[!]“(. . .), popˇr´ıpadˇe zmˇente ˇ mysl“, bud’te jin´ı“, usilujte o vlastn´ı vnitˇrn´ı promˇenu“, pˇreloˇz´ıme-li je zmˇente ” ” ” ” pˇrerod’te se[!]“[.] ” • 51 ˚ ci cel´emu nov´emu z´akonu“, ba vuˇ ˚ ci cel´e kˇrest’ansk´e tradici plat´ı kr´asn´e slovo z horsk´eho k´az´an´ı, dokoce l´epe, Vuˇ ” ˚ neˇz bychom u liter´arnˇe neˇskolenych cˇ ekali, slovo vyjadˇruj´ıc´ı podstatu Jeˇz´ısˇ ova ´ redaktoru˚ synoptickych ´ textu˚ vubec poselstv´ı vˇetru: Hledejte nejprve kr´alovstv´ı Boˇz´ı a spravedlnost jeho – a tyto vˇsechny ostatn´ı vˇeci budou v´am pˇrid´any[!]“(. . .) ” (Mt 6, 33). To neznamen´a bagatelizovat jednotlivosti, ale jistou vyˇssˇ´ı perspektivou, nadhledem“ teprve z´ıskat spr´avny´ ” ˇ co chceˇs[!]“(. . .). postoj k nim; nˇeco obdobn´eho vyj´adˇril pozdˇeji Augustin slavnym ´ slovem: Miluj – a pak cˇ in, ” • 52 (. . .) hlavn´ım smyslem Jeˇz´ısˇ ova poselstv´ı je n´arok na vnitˇrn´ı pˇrerod, nikoliv prost´e cˇ ek´an´ı na apokalypticky´ zvrat. • 52 ˚ a vedle on´e jist´e kr´asy“, kter´a plyne (. . .) Jeˇz´ısˇ – vedle onoho (. . .) kouzla osobnosti“, t.j. jist´e s´ıly ducha a vule ” ” z harmonie osobnosti – pokud jde o obsah svych ´ vystoupen´ı, strhl sv´e zˇ a´ ky nikoliv k´az´an´ım o kr´alovstv´ı Boˇz´ım“, ” ˚ zitou roli, ale podstata jeho osobit´eho zapusoben´ ˚ nikoliv o budoucnosti. I to u nˇeho hraje duleˇ ı je v tendenci pr´avˇe opaˇcn´e: on od tohoto obecnˇe lidovˇe prorock´eho stereotypu, od on´e z´ajmy a pozornost nespokojenych ´ tradiˇcnˇe uchvacuj´ıc´ı, protoˇze slibuj´ıc´ı“ orientace na budoucnost vede lidi k rozpozn´an´ı, zˇ e tato budoucnost je tvoje vˇec, ted’ a hned, ” vˇec kaˇzd´eho takto oslovovan´eho“ lidsk´eho j´a! V tomto smyslu ji Jeˇz´ısˇ snesl z oblaku˚ nebeskych a uˇcinil ji vˇec´ı ´ ” kaˇzdodenn´ı pˇr´ıtomnosti. T´ım teprve dotvoˇril to, k cˇ emu smˇerovala cel´a zˇ idovsk´a staroz´akonn´ı tradice, zvl´asˇ tˇe prorock´a, ale vlastnˇe uˇz tradice onoho osobit´eho mojˇz´ısˇ sk´eho pojet´ı monoteismu jako z´aleˇzitosti subjektivity: budoucnost nen´ı nˇeco, co pˇrijde“ – odnˇekud z cizoty, nez´avisle na n´as, jako pˇrich´azej´ı tˇreba atmosf´erick´e zmˇeny –, nybrˇ ´ z budouc” nost je naˇse vˇec(. . .)[,] a to v kaˇzd´em okamˇziku, je vˇec´ı n´aroku na pˇr´ıtomnost(. . .)“[,] je z´aleˇzitost´ı lidsk´e moˇznosti ” vyuˇz´ıt kaˇzdiˇck´eho okamˇziku co nejplnˇeji, co nejn´aroˇcnˇeji. • 53 (. . .) myˇslenka [n´aroku na nitro] strhla zˇ a´ ky a vytvoˇrila si pˇr´ısˇ t´ı nadˇsen´e apoˇstoly ne proto, zˇ e by ji – jakoˇzto ryz´ı myˇslenku, ide´al, program“ – Jeˇz´ısˇ nˇejak vyspekuloval, nˇejak ji profesorsky cˇ i rab´ınsky pˇrekl´adal, neˇrkuli zˇ e by ji ” ˚ ˚ nˇejak na rˇ ecky´ cˇ i nˇemecky´ zpusob do dusledku analyzoval“, plnˇe rozvinul“ – a jak jinak se tomu dnes rˇ´ık´av´a. To ” ” ˚ by nechalo kaˇzd´eho chladnym. to, strhlo to zˇ a´ ky, porozumˇeli“, uvˇerˇ ili v nˇej“ ne proto, zˇ e spekuloval, zˇ e ´ Zapusobilo ” ” ´ pˇredkl´adal myˇslenky, zˇ e mˇel podobn´a slova v ustech, ale zˇ e byl takov´y(. . .)[,] zˇ e tuto zˇ itou budoucnost celou svou bytost´ı ˇ ztˇelesnoval. Vidˇeli v nˇem cˇ lovˇeka patˇr´ıc´ıho jiˇz k t´eto budouc´ı rˇ´ısˇ i kr´alovstv´ı Boˇz´ıho, vidˇeli na nˇem, co znamen´a byt ´ pln milosti“, ” ˚ ze znamenat byt co muˇ ´ nejen zvˇestovatelem, ale s´am synem“ tohoto zvˇestov´an´ı, byt ´ do morku kost´ı d´ıtˇetem bu” douc´ıho vˇeku. . . • 55 (. . .) [Otˇce n´asˇ ] je jedin´a modlitba, kter´e Jeˇz´ısˇ uˇc´ı sv´e zˇ a´ ky, jinak je aˇz mimoˇra´ dnˇe n´apadn´e, jak nepatrnou roli hraje ˚ modlen´ı“, jin´e kultick´e projevy a vubec jak´ekoliv pˇremyˇ na dr´aze Jeˇz´ısˇ ovˇe. Zejm´ena nutno ´ slen´ı o vˇecech boˇzskych“ ´ ” ” pouk´azat, jak toto Jeˇz´ısˇ ovo zˇ it´ı budoucnost´ı“ (ˇza´ douc´ı pˇremˇena z hlediska oˇcek´avan´eho kr´alovstv´ı Boˇz´ıho) nevede ” u nˇeho k nˇejak´e formˇe meditativn´ıho a vsebeobr´acen´eho zˇ ivota. Pro Jeˇz´ısˇ e, jakmile odeˇsel od Jana Kˇrtitele, nebylo cesty ˚ zpˇet k nˇemu a jeho cest´am, k Jord´anu a do skalin kolem Mrtv´eho moˇre, do bl´ızkosti ess´ensko-kumr´anskych ´ samot´arˇ u. ˇ To by bylo v prav´em rozporu s t´ımto jeho pojet´ım kr´alovstv´ı Boˇz´ıho jakoˇzto n´aroku na cˇ lovˇeka v pˇr´ıtomnosti. Clovˇ ek, oˇcek´avaj´ıc´ı rˇ´ısˇ i“, zdaleka nesm´ı z tohoto svˇeta“ ut´eci, nybrˇ ´ z mus´ı pˇrijmout nejn´aroˇcnˇejˇs´ı posl´an´ı v tomto svˇetˇe, mus´ı ” ” vn´asˇ et budoucnost do pˇr´ıtomnosti, mus´ı onu v´ıru“ – tj. rozhodnut´ı zmˇenit se z hlediska kr´alovstv´ı Boˇz´ıho“ – nejen ” ” m´ıt, ale j´ı zˇ ´ıt, proto ji i sˇ´ırˇ it, vyzn´avat, hl´asat, z´ıskavat jin´e. Vˇec v´ıry“ nen´ı tedy vˇec´ı vyhod, zajiˇstˇenosti, pohodlnym ´ ´ ” ´ poukazem jistoty co do sp´asy“, nybrˇ ´ z takto jeˇz´ısˇ ovsky vˇerˇ´ıc´ı cˇ lovˇek mus´ı hledˇet nejprve pˇrijmout nejobt´ızˇ nˇejˇs´ı ukol ” ˇ ˚ Vch´azejte branou uzkou! ´ ve svˇetˇe za svuj: Sirok´ a brana a pohodln´a cesta vedou ke zk´aze, tou jdou mnoz´ı. . .“ (Mt 7, ” 13).
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
7
Ne vsebeobr´acen´ı, ne niternost, ne kult jsou zˇ a´ d´any, ale cˇ innost. Podle ovoce pozn´ate je[!]“(. . .) (Mt 7, 16; srv. Lk 6, ” 43-45). Co mi rˇ´ık´ate: pane, pane, a neˇcin´ıte, co v´am rˇ´ık´am[?]“(. . .) (Lk 6, 46; srv. Mt 7, 21). Jeˇz´ısˇ nikde neˇza´ d´a uˇcit se ” nˇejakym ´ dogmatickym ´ formul´ım, ale zˇ a´ d´a ve smyslu kr´alovstv´ı Boˇz´ıho jednat. Jdi tedy – jednej podobnˇe[!]“(. . .) (Lk ” 10, 37). Tak konˇc´ı napˇr. pˇr´ıbˇeh o milosrdn´em Samarit´anovi, kladouc´ı za vzor cˇ lovˇeka-jinovˇerce, jenˇz prok´azal re´aln´e milosrdenstv´ı a pomoc trp´ıc´ım! Vˇerˇ´ıc´ı m´a byt ´ sol´ı zemˇe“, svˇetlem svˇeta“ (Mt 5, 13-14), ale to pr´avˇe m´a smysl, jen ” ” kdyˇz je tu pro jin´e, pro lidi, pro svˇet. Tak at’ z´arˇ´ı vaˇse svˇetlo lidem, aby vidˇeli vaˇse dobr´e cˇ iny. . .“ (Mt 5, 16). V tomto ” ´ ı nutno vytrvat, nelze se d´at odradit ani mnoha neuspˇ ´ echy. Proste – a bude v´am d´ano! Hledejte – a naleznete! usil´ ” Tluˇcte – a bude v´am otevˇreno[!]“(. . .) (Mt 7, 7). Tak se zˇ it´e kr´alovstv´ı Boˇz´ı, byt’ zat´ım u m´alo lid´ı, m´a st´at podobn´e ˚ kv´asku, semeni (Mk 4, 30-32 par.), tak zpusob´ ı perspektivnˇe obrovsk´e pˇremeny mezi lidmi. Nutno pˇripomenout, zˇ e tu nejde o nˇejakou prozat´ımn´ı cˇ innost“, neˇz propukne vlastn´ı kr´alovstv´ı Boˇz´ı“, nybrˇ ´ z Jeˇz´ısˇ ovi v plnosti cˇ asu“ oboj´ı ” ” ” splyv´ ´ a: pr´avˇe skrze tuto cˇ innost jiˇz propuk´av´a budouc´ı vˇek. . . • 57 (. . .) v klasickych ´ podobenstv´ıch – pˇres vˇsechnu jejich rozmanitost – jde t´emˇerˇ vˇzdy tak cˇ i onak o jisty´ proces(. . .)[,] ˚ (viz Mk 4, 30-32), kvaˇsen´ı (viz Mt 13, 33 par.), pouˇcen´ı (viz Mk 13, 28-29 par.), o jist´e zr´an´ı (viz Mk 4, 3-8 par.), rust hled´an´ı (viz Mt 18, 12-13 par.) apod(. . .). Spoleˇcnym jmenovatelem je, zˇ e m´a v budoucnu vzej´ıt cosi jedineˇcn´eho, ale ˚ ˇ ˚ zit´e, kolik cˇ asu se pak v tom procesu vynaloˇz´ı (viz Mt zˇ e z´arodky jsou uˇz d´any. A cˇ asto se pak zduraz nuje, zˇ e nen´ı duleˇ 20, 1-16), t´ım m´enˇe lze chytr´acky spekulovat, zˇ e kvantita vlastn´ıch z´asluh sama staˇc´ı (viz Lk 15, 11-32; Lk 18, 10-14). • 57 ˚ zjist´ıme Zabyv´ podobenstv´ımi bez apriorn´ıch konfesijn´ıch nebo antikonfesijn´ıch pˇredsudku, ´ ame-li se Jeˇz´ısˇ ovymi ´ posl´eze, zˇ e tu pˇres vˇsechnu formu – pochopitelnˇe dobovou – jde o nˇeco opravdu pozoruhodn´eho, o vyznamn y´ ´ pˇr´ıspˇevek k dialektice lidsk´e existence v cˇ ase(. . .)[,] k schopnosti pln´eho uchopen´ı a zachycen´ı lidsk´eho okamˇziku. Lidsky´ zˇ ivot prob´ıh´a v cˇ ase a cˇ lovˇek je si toho vˇedom: v tom je z´aklad jeho schopnosti rozezn´avat, hodnotit, promyˇ ´ slet ˚ ze svou pˇr´ıtomnost pochopit dopˇredu, snaˇzit se dˇen´ı dodat smysl. Ale v t´ezˇ e schopnosti tkv´ı i nebezpeˇc´ı: cˇ lovˇek muˇ ˚ ernost´ı, pr´azdnotou – v jak´emsi cˇ asto jen velmi temn´em toliko jako prostˇredek, spokojit se proto jej´ı n´ızkost´ı, prumˇ ˇ oˇcek´av´an´ı zmˇeny v budoucnu. Clovˇ ek pak pˇrivyk´a sklonu usilovat ne o zˇ it´ı, ale o pˇreˇzit´ı – hloubku a pravost sv´eho ˇ sˇ tˇest´ı“ si st´ale jen slibuje, pˇr´ıtomnost vyplnuje prostˇredky pˇrev´azˇ nˇe ubohymi. Ale to je – jakmile se to st´av´a z´akladem ´ ” ˚ ze dopustit, tu se jeho pˇr´ıleˇzitost zˇ ´ıt st´av´a onou nevyuˇzistylu zˇ ivota – nejvˇetˇs´ım moˇznym ´ omylem, jehoˇz se cˇ lovˇek muˇ tou, zakopanou hˇrivnou“ (Mt 25, 14-30 par.) – nebot’ koneckoncu˚ opravdovosti lidsk´e existence nen´ı moˇzno dos´ah” nout jinak neˇz maxim´alnˇe hluboce proˇz´ıvanou pˇr´ıtomnost´ı. Lidskost je bud’ lidsky plnˇe proˇz´ıvany´ okamˇzik – anebo ˚ ˚ ze obst´at i zklamat, i ten nen´ı lidskost´ı vubec. A kaˇzdy´ okamˇzik je tu v jist´em smyslu s´am pro sebe – cˇ lovˇek v nˇem muˇ ´ nejbˇednˇejˇs´ı n´ahle obst´at, zˇ ´ıt rˇ´ısˇ i Boˇz´ı“, ale i ten vˇcera nejzaslouˇzilejˇs´ı uplnˇ e zklamat. Kaˇzdy´ okamˇzik je pro cˇ lovˇeka ” ˚ proti veˇsker´e tradici moralistn´ı novou pˇr´ıleˇzitost´ı, ale i novym u, ´ probl´emem: to je smysl onˇech Jeˇz´ısˇ ovych ´ vyklad ´ i n´aboˇzensk´e deklasuj´ıc´ıch ty, kteˇr´ı si pracnˇe hromadili z´asluhy, naopak vyzved´avaj´ıc´ıch pˇr´ıleˇzitost i tˇech ztracenych ´ ˇ a chybuj´ıc´ıch lid´ı. Vzpomenme na slova o pokoˇre srdce hˇr´ısˇ n´ıka (viz Lk 18, 10-14), o marnotratn´em synovi (viz Lk 15, 11-32), o dˇeln´ıc´ıch na vinici (viz Mt 20, 1-16), o l´asce nevˇestˇcinˇe (viz Lk 7, 36-50) – a na rˇ adu pˇr´ıbˇehu˚ dalˇs´ıch. Tu jistˇe nejde o to, v bˇezˇ n´em zˇ ivotˇe nadˇrazovat ty marnotratn´e tˇem nemarnotratnym ´ apod., ale o to, vyzvednout, jak ˚ ze byt dalekos´ahly, ´ vˇse mˇen´ıc´ı muˇ ´ okamˇzik proˇzitku zmˇeny, z hladiska vˇsech lidskych ´ moˇznost´ı opravdu plnˇe proˇzity´ okamˇzik. . . • 59 ˚ (. . .) pojet´ı kr´alovstv´ı Boˇz´ıho jakoˇzto maximalistick´eho n´aroku na cˇ lovˇeka a v dusledku toho i toho pojet´ı vyplnˇenosti ´ ı o vyplnˇen´ı mysli maxim´aln´ım n´arokem iluzemi nejsou(. . .)[;] bez nˇecˇ eho podobn´eho okamˇziku(. . .)[,] c´ılevˇedom´eho usil´ ˚ av´a lidsky´ zˇ ivot ubohy. ˚ zust´ dov´adˇen´ı ´ Tento objev nen´ı tedy odveden´ım cˇ lovˇeka od reality, nybrˇ ´ z naopak zpusobem cˇ lovˇeka k sobˇe sam´emu, k moˇzn´e realitˇe n´aroˇcn´eho zˇ ivota, proto pˇredstavuje v dˇejin´ach antropologick´e sebereflexe opravdu objev perly nebo pˇrinejmenˇs´ım moˇzny´ kv´asek lidskosti, jak ne n´ahodou uv´adˇej´ı (. . .) podobenstv´ı“(. . .) (viz ” Mt 13, 33-46 par.). • 63 D´ıtˇe je schopno byt ´ fascinov´ano jistym ´ jedin´ym jevem tak, jak Jeˇz´ısˇ zˇ a´ d´a byt ´ uchv´acen kr´alovstv´ım Boˇz´ım. To nepochybnˇe z´aleˇz´ı – alesponˇ v prvn´ı rˇ adˇe – v naprosto jednoznaˇcnych ´ slovech: Se vˇs´ı rozhodnost´ı v´am rˇ´ık´am, zˇ e – pokud ” se nezmˇen´ıte a nebudete jako dˇeti – nevejdete do kr´alovstv´ı nebesk´eho[!]“(. . .) (Mt 18, 3 par.). • 64 (. . .) u Jeˇz´ısˇ e jeho slovo“ bylo dokonale identick´e s n´ım samym, ´ zˇ e on v tomto smyslu byl slovo“, zˇ e byl jeho lidskym ´ ” ” vtˇelen´ım“ (srv. J 1, 14)(. . .). ” • 66
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
8
Jen ti dospˇel´ı“, kteˇr´ı si z ml´ad´ı uchovali jistou otevˇrenost, pˇr´ımoˇcarost, bezelstnost, koncentraci, ano, on´e jist´e naivi” ” ty“, vlastn´ı onˇem lidem, kteˇr´ı nedozr´ali“ k pln´emu zaˇclenˇen´ı do pololidskych ´ spoleˇcenskych ´ formac´ı a specializo” ´ ˚ kteˇr´ı jsou schopni do svˇeta had´ı opatrnosti“ vn´asˇ et onu holubiˇccˇ ´ı bezelstnost“ (Mt 10, 16), jsou na vanych u, ´ ukon ” ” ˚ lidsk´y zpusob dospˇel´ı. . . • 66 Jestliˇze se napˇr. v (. . .) k´az´an´ı [na hoˇre], kter´e se mnoha generac´ım stalo jakousi z´akladn´ı kvintesenc´ı Jeˇz´ısˇ ova uˇcen´ı“, ” ˚ (v´ıme jiˇz, zˇ e oba tyto term´ıny jsou Jeˇz´ısˇ ovu myˇslen´ı adekv´atn´ı jen do jist´e m´ıry), mluv´ı resp. jeho nejvyˇssˇ´ıch ide´alu“ ” ˚ ci bratru je trestuhodn´e, jestliˇze se odsuzuje nejen cizoloˇzstv´ı cˇ i zn´asilnˇen´ı, o tom, zˇ e nejen zabit´ı, ale jiˇz pˇr´ıkr´e slovo vuˇ ale jiˇz i dychtivy´ pohled na zˇ enu, jestliˇze se odsuzuje pˇr´ısaha a zˇ a´ d´a prost´e ano, ano – ne, ne“ atd. (Mt 5, 21-37), nejde ” tu zajist´e a nikdy nemohlo j´ıt o nˇejakou mor´alnˇe pr´avn´ı kasuistiku pro bˇezˇ n´e z´aleˇzitosti. Ostatnˇe vˇzdyt’i Jeˇz´ısˇ dovedl uˇz´ıt velmi ˚ (Mt 23, 17-33) – v horsk´em k´az´an´ı tedy mus´ı j´ıt o nˇeco jin´eho neˇz ostrych ´ slov – od bl´aznu˚ sp´ılal aˇz do hadu˚ farizeum ˚ o pˇredpisy pro dˇzentlmeny: takov´eto pas´azˇ e – jako u Jeˇz´ısˇ e urˇcitym vlastnˇe vˇse, zejm´ena podobenstv´ı – ´ zpusobem ˚ ze j´ıt v n´aroˇcnosti na sebe ten, kdo se jsou tu nepochybnˇe vytyˇceny jako jist´e mezn´ı pˇr´ıpady(. . .)[,] jak daleko aˇz muˇ ˇ odd´a onomu pˇrerodu ke kr´alovstv´ı Boˇz´ımu. . . Pˇripomenme (. . .) resumuj´ıc´ı vyrok horsk´eho k´az´an´ı hledejte nejprve ´ ” kr´alovstv´ı Boˇz´ı a spravedlnost jeho. . .“ a pr´avˇe o vˇsech tˇechto jednotlivych ´ vˇecech je tu posl´eze rˇ eˇceno . . . a toto ” vˇsechno ostatn´ı bude v´am pˇrid´ano“ (Mt 6, 33). • 67 Jen tam, kde je rozvinuto dalekos´ahl´e pozitivn´e eschatologick´e myˇslen´ı (tj. nejen jako negativistick´a vize obecn´e katastrofy lidstva, ale jako rozv´ıjen´ı pozitivn´ıch lidskych ´ hodnot), mohou pak byt ´ kladeny i v mor´alce ony maxim´aln´ı pˇr´ıkazy a z´akazy. • 67 ˚ ze mnoho pˇrispˇet k srozumˇen´ı celku Na adresu zboˇznych“ je nepochybnˇe rˇ eˇceno ono slavn´e slovo, jehoˇz analyza ´ ´ muˇ ” Jeˇz´ısˇ ovy zvˇesti nech mrtv´e, at’ pochov´avaj´ı svoje mrtv´e“ (Mt 8, 22). Slovo zcela nepochybnˇe z nejstarˇs´ı vrstvy syn” optick´e tradice; a s obdobnou logikou se poselstv´ı obrac´ı ne na tyto zboˇzn´e“, na faleˇsnˇe ukojen´e, proto spokojen´e ” s danost´ı, nybrˇ ´ z na vydˇedˇence tohoto svˇeta, na lidi na okraji spoleˇcnosti, na prostitutky, tul´aky, opovrˇzen´e, hˇr´ısˇ n´e“, ” nebot’ ti jeˇstˇe tohoto uvˇerˇ en´ı“ – tj. eschatologick´eho pˇrimknut´ı se k maxim´aln´ım hodnot´am schopni jsou. Proto Jeˇz´ısˇ ” ˚ ˇ zduraz nuje: Pˇriˇsel jsem povolat ne spravedliv´e, ale hˇr´ısˇ n´ıky[.]“ (Mk 2, 17 par.). ” • 70 ˚ (. . .) bylo nespr´avn´e, pokud poˇzadavek neodp´ır´an´ı zl´emu“ nebo odpuˇstˇen´ı nepˇra´ telum“ byl ch´ap´an – obdivovalteli ” ” ˚ i odpurci – jako nˇejaky´ poˇzadavek pasivity, jako vyzva nechat vraha vraˇzdit, despotu utlaˇcovat, nechat podvodn´ıka ´ ˚ ze uˇz´ıt jeho prostˇredku, ˚ tedy doslovnˇe neodp´ırat tˇezˇ it z onˇech jistych kter´e m´a oproti tomu, kdo nemuˇ ´ jeho vyhod“, ´ ” ” zl´emu“ ve smyslu podroben´ı se moci zla. To je v naprost´em rozporu s celkem evangelijn´ı tradice, Jeˇz´ısˇ s´am mimo jakoukoliv pochybnost odp´ıral zlu vˇzdy a vˇsude, nekompromisnˇe, kdekoliv se s jakymkoliv potkal. ´ • 71 Probl´em nen´asil´ı a odpuˇstˇen´ı nepˇr´ıteli zajist´e nelze prostˇe roubovat na vˇsechny moˇzn´e zˇ ivotn´e situace – to obecn´e, co ˚ av´a ukolem ´ ´ vˇsak zust´ cˇ lovˇeka nesouc´ıho ide´al obrozen´eho z´ıtˇrka vˇzdy a vˇsude, je ukol hledat vˇzdy a za vˇsech okol´ ı Jeˇz´ısˇ uv ˚ vyklad nost´ı mravnˇe n´aroˇcnˇejˇs´ı prostˇredky(. . .)[,] neˇz jakych uˇz´ıv´a ten druhy´ – vˇcetnˇe nepˇr´ıtele. V tom ust´ ´ ´ ˚ a pohanum ˚ nesm´ı odpovˇedˇet na jejich zpusob(. ˚ tˇechto tez´ı poukazem na to, zˇ e se nepˇra´ telum . .) (viz Mt 5, 43-48). Odtud poˇzadavek vyˇssˇ´ı spravedlnosti“ (Mt 5, 20), neˇz jakou lze vystihnout obecnou normou z´akona bez podobn´eho ” maxim´aln´ıho n´aroku. • 72 Jeˇz´ısˇ a jeho doba vidˇeli aˇz pˇr´ıliˇs mnoho krve, jejich milov´an´ı bliˇzn´ıho“ nem´a nic spoleˇcn´eho se sentimentalitou, ” ´ mˇekkost´ı srdce“, s epikurejskou cˇ i malomˇesˇ t’´ackou snahou byt aktivity, byt ´ lidsky´ na ukor ´ lidsky´ mimo dˇen´ı; Jeˇz´ısˇ ovo ” ˚ milov´an´ı bliˇzn´ıho“ je souˇca´ st´ı doby a zˇ ivota maxim´alnˇe tvrd´eho. Je ne tak soucitem“ na zpusob Schopenhauerovych ´ ” ” ˚ ne tak citem k slabosti druh´eho, jako sp´ısˇ e maxim´alnˇe tvrd´ym a nekompromisn´ım n´arokem na sebe sama – ukolem ´ rozkladu, maxim´alnˇe se angaˇzovat, ale v r´amci toho radˇeji bezpr´av´ı a n´asil´ı trpˇet neˇz cˇ init. • 73 Jen (. . .) principem eschatologick´eho n´aroku na sebe sama vysvˇetl´ıme tak´e onen (. . .) paradox, zˇ e Jeˇz´ısˇ na jedn´e stranˇe vyslovil krajnˇe radik´aln´ı poˇzadavky(. . .)[,] takˇze se pozdˇeji dokonce st´avalo, zˇ e nˇekteˇr´ı jeho ponˇekud potˇreˇstˇen´ı stoupenci chodili radˇeji st´ale s oˇcima sklopenyma, aby snad jejich zrak nespoˇcinul na nˇejak´em vlasat´em stvoˇren´ı a aby tak ´ nezatratili svou duˇs´ı, ale hned vedle nich stoj´ı zpr´avy o jeho krajnˇe liber´aln´ım“, shov´ıvav´ym jedn´an´ı(. . .)[,] a to pr´avˇe ” ˚ ci lidem zcela vzd´alenym vuˇ ´ od jeho vidin blaha Izraele i vˇseho lidstva a absolutn´ıho n´aroku jiˇz na tomto svˇetˇe! (. . .)
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
9
´ t´ehoˇz eschatologick´eho n´aroku: kdo jiˇz s´am vnitˇrnˇe Jen zd´anlivˇe je v tom rozpor, ve skuteˇcnosti to oboj´ı tvoˇr´ı dva poly proˇz´ıv´a v´ıru“, tj. onu promˇenu (metanoia) z hlediska budouc´ıho vˇeku, ten klade s´am na sebe n´aroky co nejvˇetˇs´ı, ale ” pr´avˇe proto jinym ´ nejenom bez n´aroku d´av´a“ (Mt 10, 8), a to mˇerou dobrou, plnou, nemˇerˇ enou, pˇrekypuj´ıc´ı“ (Lk 6, ” ” 38), ale je nezatracuje, je k nim maxim´alnˇe trpˇelivy´ a shov´ıvavy, ´ jin´e neodsuzuje za jejich slabosti. Nesud’te – t´ım ujdete ” soudu[!]“(. . .) (Lk 6, 37). Je tˇreba maxim´alnˇe se angaˇzovat pro z´ıskan´ı jinych, ale neodsuzovat je, pokud se to nepodaˇr´ı. ´ A pokud jin´ı chybuj´ı, byt ´ k nim maxim´alnˇe shov´ıvavy, ´ tut´ezˇ chybu odpustit ne sedmkr´at, ale sedmdes´atsedmkr´at (Mt 18, 22 par.). Co vid´ısˇ tˇr´ısku v oku sv´eho druha, ale tr´amu ve sv´em vlastn´ım oku nepozorujeˇs[?]“(. . .) (Mt 7, 1-3 par.). ” V tom je Jeˇz´ısˇ ovo poselstv´ı ne rozporn´e, ale naprosto jednoznaˇcn´e: maxim´aln´ı, ale ne na odiv stavˇen´a, pr´avˇe jen ˚ ci z vnitˇrn´ı vlastn´ı potˇreby vych´azej´ıc´ı n´aroˇcnost na sebe sama, proto souˇcasnˇe maxim´aln´ı shov´ıvavost a trpˇelivost vuˇ ˚ slabost´ı, upnut´ı ducha k tomu, co je u hˇr´ısˇ n´ıku“ ˚ druhym, ano, dokonce jak´esi pˇrez´ır´an´ı, nevidˇen´ı jejich poklesku, ´ ” dobr´e. . . • 74 Na rozd´ıl od velkych ale zejm´ena v protikladu k persk´emu zarathuˇstrismu a manicheis´ soustav indickych ´ a cˇ ´ınskych, ´ mu (jejich odchovanci na cˇ as dokonce soutˇezˇ ili s kˇrest’anstv´ım o vedouc´ı roli evropskych ´ dˇejin), ovˇsem i na rozd´ıl ˚ od kumr´ansko-ess´enskych (. . .) Jeˇz´ısˇ ovy smˇesi ´ a od rˇ ady pozdˇejˇs´ıch n´aroˇcnych ´ sekt, j´adro kˇrest’anstv´ı je v dusledku radikalismu a shov´ıvavosti sice n´aroˇcn´e, ale nen´ı esoterick´e, tj. nen´ı jen pro vyvolen´e“, zasvˇecen´e“, jen pro jakoukoliv ” ” elitu“ (. . .). ” • 74 Zpˇr´ısnil Jeˇz´ısˇ nebo uvolnil mojˇz´ısˇsk´y z´akon? O to ne n´ahodou vznikaly po stalet´ı spory – a byly pˇrin´asˇ eny dobr´e argumenty pro oboj´ı pozici. A pr´avˇe revoluˇcn´ı rozpory dneˇsn´ı doby, doby v nejednom ohledu analogick´e, mohou umoˇznit pˇrekonat scestn´e bud’-anebo“ t´eto ot´azky. ” • 75 (. . .) kdo zˇ ije duchem kr´alovstv´ı Boˇz´ıho“, d´av´a nutnˇe s´am sobˇe z vlastn´ı autonomn´ı potˇreby mnohem n´aroˇcnˇejˇs´ı ” ˚ z´akon a jak´akoliv z´akonick´a a pr´avn´ı tradice vubec; ˚ a pˇr´ısnˇejˇs´ı poˇzadavky, neˇz jak´e klade Mojˇz´ısˇ uv naopak kdo duchem obrody“ neˇzije, stejnˇe mu sebepˇresnˇejˇs´ı plnˇen´ı pˇredpisu˚ nen´ı mnoho platn´e, formalistick´e plnˇen´ı z´akona se ” nutnˇe obrac´ı proti podstatˇe vˇeci. • 76 To, zˇ e u Jeˇz´ısˇ e zdaleka nejsou pˇr´ıliˇs prudce napad´ani zjevnˇe konzervativn´ı saduceov´e, popˇr´ıpadˇe dokonce pohan´e, nybrˇ ´ z liber´alnˇejˇs´ı a mnohym ´ reform´am naklonˇen´ı farizeov´e, je ostatnˇe jen specificky´ pˇr´ıpad onoho v dˇejin´ach n´abo˚ zˇ enstv´ı a politiky vˇsudypˇr´ıtomn´eho, zd´anlivˇe paradoxn´ıho a pˇrece svm zpusobem psychologicky pochopiteln´eho ´ ´ jevu, zˇ e jinovˇerec byv´ y´ nevˇerec, odchyluj´ıc´ı se souvˇerec (kac´ırˇ , uchylk´ arˇ ) prudˇceji neˇz ´ a napad´an prudˇceji neˇz upln jinovˇerec, nejprudˇceji pak ti, kdoˇz pro nejmilovanˇejˇs´ı vˇec raz´ı jen trocha jin´e pojet´ı. . . • 77 ´ Boˇze, dˇekuji ti, zˇ e nejsem jako jin´ı lid´e[.]“ (Lk 18, 11), vtipnˇe Jeˇz´ısˇ paroduje z´aklad jak´ekoliv farizejsk´e snahy O ” po reform´ach. Vy poj´ım´ate sama sebe jako spravodliv´e[.]“ (Lk 16, 15), vytyk´ ´ a Jeˇz´ısˇ podobnym ´ lidem, vzd´alenym ´ ” jak on´e velk´e prorock´e touhy, t´ım sp´ısˇ e onoho radik´aln´ıho n´aroku na vlastn´ı zmˇenu, na sebepˇrekon´an´ı, sebepopˇren´ı sv´eho dbeˇsn´ıho j´a“. V tomto tkv´ı z´aklad farizeismu, vˇse ostatn´ı – vˇcetnˇe on´e farizejsk´e pˇretv´arky“, vnˇejˇskovosti, ” ” ˚ uspˇ ´ echu˚ atd. (viz Mt 23, 5-28 par.) – jsou formalismu, stavˇen´ı vlastn´ıch ctnost´ı na odiv, potˇreby chv´aly, laˇcnost´ı titulu, ˚ ˚ jiˇz dusledky. Dusledkem – ovˇsem prvoradˇe vyznamn ym ´ ´ – je i to, zˇ e farizeismem zachv´aceny´ cˇ lovˇek je sice schopny´ jak´ekoliv spr´avn´e n´azory pˇrijmout(. . .)[,] ale neschopny´ v jejich smyslu jednat(. . .) (viz Mt 23, 1-24). • 78 Forma m´a smysl jen potud, pokud napom´ah´a udrˇzet obsah zˇ ivym. ´ Na adresu vˇsech n´aboˇzensko-kultovn´ıch pˇredpisu˚ ˇ vˇsech dob moˇzno posl´eze dobˇre vzt´ahnout Jeˇz´ısˇ ova slova: Sobota je pro cˇ lovˇeka – ne cˇ lovˇek pro sobotu. Clovˇ ek je ” tedy p´anem soboty[!]“(. . .) (Mk 2, 27-28 par.). • 80 (. . .) Jeˇz´ısˇ byl (. . .) – a nemohl nebyt ´ – i cˇ lovˇekem sv´e doby a sv´eho prostˇred´ı, proto se i pohyboval myˇslenkovˇe na ˚ e prastarych pudˇ ´ zˇ idovskych ´ tradic, oˇzivenych ´ ted’ novou krizovou spoleˇcenskou situac´ı. Zde po tis´ıc let zˇ ila nejen dalekos´ahl´a idea budoucnosti(. . .)[,] vyznamn´ a pro cel´e dalˇs´ı lidsk´e dˇejiny, ale nesla i peˇcetˇe sv´e doby, byla napˇr. vˇzdy ´ ˚ ale pr´avˇe spojov´ana s v´ırou v jistˇe mimoˇra´ dn´e, vyjimeˇ cnou silou a moc´ı nadan´e jednotlivce. Byly des´ıtky proroku, ´ ˇ proto se zaˇcala uj´ımat i idea jedincu˚ mocnˇejˇs´ıch, neˇz jsou pouz´ı proroci. Zila – byt’ sp´ısˇ e v lidovych ´ neˇz ofici´aln´ıch ˇ vrstv´ach Zidovstva – vzpom´ınka na minul´eho a v´ıra v pˇr´ısˇ t´ıho Davida, v pˇr´ısˇ t´ıho pomazan´eho“ reka, zˇ ila i idea ” tajemn´eho Syna cˇ lovˇeka“(. . .)[.] A ta se stala Jeˇz´ısˇ ovym ´ osudem. ”
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
10
• 91 (. . .) zˇ idovsk´a tradice vubec ˚ jeˇstˇe neznala mesi´asˇe“ ve smyslu nˇejak´e metafyzicko-gnostick´e, boˇzsk´e, nadsvˇetsk´e postavy(. . .). ” Pomazan´ı“ byli velice re´aln´ı hrdinov´e kmene – kr´alovˇst´ı cˇ i proroˇct´ı, minul´ı cˇ i budouc´ı, v tom smyslu zajist´e nˇejak ” Bohem omilostnˇen´ı, ale v mez´ıch moˇznost´ı lid´ı, nijak nadpˇrirozen´ı“. ” • 91 ˇ ıci o Jeˇz´ısˇ i za jeho zˇ ivota, zˇ e je maˇs´ıa´ h“ – pomazan´y, tedy vlastnˇe v palestinsk´em prostˇred´ı nebylo nijak pˇr´ıliˇs odliˇsn´e R´ ” od toho, rˇ´ıci mu, zˇ e je velky´ prorok“, pˇr´ıpadnˇe zˇ e je povol´an k nˇecˇ emu velk´emu“, ba zˇ e v okol´ı probouz´ı smysl ” ” pro nˇeco z´avaˇzn´eho, tedy v dan´em konkr´etn´ım pˇr´ıpadˇe, zˇ e posluchaˇci jsou uchv´aceni jeho poselstv´ım o kr´alovstv´ı“ ” a zmˇenˇe“(. . .). ” • 92 (. . .) v hel´enistick´em a rˇ´ımsk´em prostˇred´ı, zejm´ena vlivem krizov´e, sp´asy potˇrebn´e situace milionovych ´ mas se pojem ´ zasn´e vitality a pˇritaˇzlivosti zvˇesti o Jeˇz´ısˇ ovi. Ano, pak ono j´ım kdysi hl´asan´e Krista-Spasitele stane z´akladem nov´e uˇ kr´alovstv´ı Boˇz´ı“ takˇrka vybledne pˇred uchvacuj´ıc´ı zˇ ivotnost´ı jeho sam´eho – jakoˇzto Krista, Spasitele, Vykupitele, ” z´achrance kaˇzd´e lidsk´e bytosti. • 94 (. . .) Jeˇz´ısˇ neodporuje davidovsky poj´ıman´e mesianitˇe, ale odporuje redukci svych ´ tuˇzeb na ni. • 95 V prastarych, vyvojovˇ e nejniˇzsˇ´ıch form´ach n´aboˇzenstv´ı se vˇzdy vyskytuj´ı pˇredstavy o jist´e sm´ırˇc´ı obˇeti(. . .)[,] a to ´ ´ ˚ zaˇcast´e velmi primitivn´ım zpusobem, odpov´ıdaj´ıc´ım antropomorfn´ım pˇredstav´am o boˇzstvu, maj´ıc´ım lidsk´e v´asˇ nˇe a slabosti. Proto je napˇr. moˇzno pˇred pohromou kmene cˇ i rodiny se ubr´anit t´ım, zˇ e se boˇzstvu preventivnˇe a jaksi ˇ u(. ´ ˚ . .), obˇet’ zv´ırˇ ete ve starˇs´ıch vrstv´ach zˇ idovsk´eho n´aboˇzenstv´ı, z´astupnˇe“ cosi obˇetuje, ulitba v´ına u starych ´ Rek ” ˚ usmrcen´ı vybran´e panny apod[.]. I vlastn´ı vinu a hˇr´ıch je moˇzno – vˇerˇ ilo se – takto poprava nepˇra´ tel u primitivu, ˚ nepˇr´ımo a pohodlnˇe odˇcinit. To je prastary´ n´aboˇzensky´ archetyp, ktery´ se urˇcitym projevuje i v hnut´ı ´ zpusobem ˇ an a sublimov´an do Jeˇz´ısˇ ovˇe a jeho vlastn´ı psychice, ale ktery´ ovˇsem nejen j´ım, ale uˇz dˇr´ıve poˇcal byt ´ zjemnov´ ˚ bylo-li nesmyslem obˇetovat kr´asnou d´ıvku bohu slunce, jak cˇ inili staˇr´ı sloˇzitˇejˇs´ıch a jemnˇejˇs´ıch pˇredstav. Koneckoncu, ˚ ych ´ ˚ ze obˇet’ zˇ ivota mexiˇct´ı Indi´ani, jistˇe naopak zaˇz´ıvaly vˇsechny n´arody v ruzn ach, zˇ e zde opravdu muˇ ´ boj´ıch a utrap´ ˚ ze mobilizovat jednoho cˇ lovˇeka zachr´anit zˇ ivoty jinym ´ apod., resp. zˇ e hrdinsk´e vydrˇzen´ı pˇredsmrtn´eho muˇcen´ı muˇ mravn´ı s´ıly jinych ´ lid´ı. • 97 ´ Zejm´ena biblick´a kniha Jobova se stala z´akladem uvah mnoha generac´ı o moˇzn´em smyslu utrpen´ı spravedliv´eho cˇ lovˇe ka(. . .)[,] ano, onoho h´ad´an´ı se s Bohem“ (Jb 9, 3) o tom, jak slouˇcit povˇedom´ı o nˇem a o hled´an´ı smyslupln´eho ” zˇ ivota s tak hroznymi a absurdn´ımi pˇr´ıpady utrpen´ı, utrpen´ı naprosto neredukovateln´eho na nˇejak´e je osmysluj´ıc´ı pojet´ı ´ zkouˇsky“ nebo trestu“. Poznalo se vˇsak tak´e, zˇ e pozitivn´ı lidsk´e hodnoty, blaho, spokojenost, sˇ tˇest´ı, nelze prostˇe ” ” redukovat na absenci utrpen´ı a bolesti, zˇ e tu nejde o pouh´e spojit´e n´adoby, o vztah pozitivn´ıho a negativn´ıho, rubu ˚ ze m´ıt smysl pozitivn´ı, ne sama pro sebe, ale pro docenˇen´ı kladnych a l´ıce, nybrˇ ´ z zˇ e jist´a m´ıra bolesti a utrpen´ı muˇ ´ hodnot. Vznikla t´ım eo ipso ot´azka – jakoby se star´e primitivn´ı pohansk´e pˇredstavy obˇet´ı vr´atily na vyˇssˇ´ı rovinˇe – zda ˇ snad utrpen´ı nemus´ı budouc´ı sp´asu pˇredch´azet (vzpomenme na to, zˇ e v chiliasticko-eschatologick´em myˇslen´ı vˇzdy pˇr´ısˇ t´ı rˇ´ısˇ i svobody pˇredch´az´ı jak´asi hrozn´a katastrofa a nesm´ırn´e utrpen´ı) a zda lze dobrovolnym ´ pˇrijet´ım bolesti ˇ zda je to dokonce nutn´e. . . vykonat cosi pozitivn´ıho. Ci A t´ım jsme u poˇca´ tku pˇredstav o trp´ıc´ım mesi´asˇi“(. . .). ” • 97 ˚ zit´eho fenomenu, zˇ e se ono zcela spr´avn´e rozpozn´an´ı, (. . .) jsme u onoho pro pochopen´ı Jeˇz´ısˇ e a jeho okol´ı nesm´ırnˇe duleˇ zˇ e niˇceho velk´eho nelze dos´ahnout bez n´amahy, bolesti, bez jist´e obˇetavosti, jeˇz pˇrin´asˇ´ıv´a i obˇeti, prom´ıs´ı s jistymi ´ prastarymi n´aboˇzenskymi archetypy o sm´ırˇc´ım a z´astupn´em smyslu lidsk´e obˇeti. . . Toto slouˇceno, spoj´ı-li se to jeˇstˇe ´ ´ nadto s onˇemi eschatologickymibzvˇ estmi o pˇrelomu v rˇ´ısˇ i budouc´ıho vˇeku, a jeˇstˇe k tomu v krajnˇe kritick´e politick´e ´ situaci, kdy vˇse dozr´avalo k vybuchu, musilo to vydat pozoruhodn´e ideov´e a mravn´ı plody. ´ • 99 (. . .) v jakychkoliv opoziˇcn´ıch, sekt´arˇ skych, utlaˇcovanych ´ ´ ´ lidskych ´ skupin´ach vede jiˇz s´am zde nal´ehavˇe a hrozivˇe ˚ uvnitˇr vlastn´ıho dol´ehavy´ z´azˇ itek ohroˇzenosti zvenˇc´ı k vytv´arˇ en´ı lidsky mnohem pevnˇejˇs´ım, semknutˇejˇs´ım vztahum hnut´ı, vznik´a hlubˇs´ı vz´ajemn´a l´aska a v´azanost neˇz u jakychkoliv boh´acˇ u˚ a tˇech nahoˇre“. . . ´ ” • 101 (. . .) at’jsou formulace Jeˇz´ısˇ ovych ´ tzv. pˇredpovˇed´ı utrpen´ı jakkoliv povelikonoˇcn´ı, v zˇ ivotˇe Jeˇz´ısˇ e´ vˇe sama idea moˇzn´eho ˚ zitou ulohu. ´ vlastn´ıho utrpen´ı a smrti musila hr´at mimo jakoukoliv pochybnost duleˇ Janovskou tradic´ı Jeˇz´ısˇ ovi do
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
11
´ vloˇzen´a slova j´a jsem dobry´ pastyˇ ust ´ r – dobry´ pastyˇ ´ r d´av´a zˇ ivot za sv´e ovce“ (J 10, 11) nepochybnˇe nikdy nebyla ” ˚ ale byla jistˇe – a musila byt! Jeˇz´ısˇ em takto rˇeˇcena (nebot’ forma vyroku pˇr´ıliˇs odporuje formˇe pod´an´ı synoptiku), ´ ´ – Jeˇz´ısˇ em mnohokr´at vroucnˇe c´ıtˇena, jinak zase by byla nevysvˇetliteln´a sama podstata zpr´av synoptick´e tradice. • 102 Pˇredstava princezny Andromedy, pˇrikovan´e za ruce ke sk´ale, aby tak byla vyd´ana hrozn´e smrti, rovnˇezˇ za viny jinych, ´ mohla pak vzruˇsit a inspirovat smysl deseti-dvaceti mal´ırˇ u˚ – dˇejiny vˇsak mohla spoluvytv´arˇ et pˇredstava podobnˇe za ruce k smrti upevnˇen´eho cˇ lovˇeka, protoˇze jeho vˇec(. . .)[,] pro kterou trpˇel, byla o tolik lidskz dalekos´ahlejˇs´ı a tak´e jej nezachr´anil zˇ a´ dny´ Perseus, on pak v tˇech muk´ach opravdu zemˇrel. . . • 102 Pro vˇsechny eschatologick´e lidi pˇred Jeˇz´ısˇ em i po nˇem je samozˇrejmym ´ archetypem, zˇ e po utrpen´ı pˇrijde sl´ava, v´ıtˇezstv´ı, poˇca´ tek nov´eho vˇeku. Musilo to byt ´ samozˇrejmym ´ i pro Jeˇz´ısˇ e a veˇsker´e jeho nejbliˇzsˇ´ı okol´ı. • 104 ´ zasn´e schopnosti pamatovat si velmi pˇresnˇe slovo (. . .) pr´avˇe lid´e nezachv´aceni cˇ etbou a sˇ kolou prokazuj´ı nejednou uˇ mluven´e[.] • 108 Povaˇzoval se Jeˇz´ısˇ Nazaretsk´y za mesi´asˇe cˇ i nikoliv? Je pˇresvˇedˇcen´ı o jeho mesianitˇe, v nˇemˇz urˇcitˇe jakousi roli hr´alo okol´ı, zvl´asˇ tˇe Petr, pˇrece koneckoncu˚ Jeˇz´ısˇov´ym d´ılem – anebo ho u Jeˇz´ısˇ e samotn´eho v j´adru nebylo, leda v jakychsi ´ ˚ zvˇesti o Jeˇz´ısˇ ovˇe n´aznac´ıch, konces´ıch, pˇripouˇstˇenych ´ moˇznostech ( ty jsi rˇ ekl“ – Mk 15, 2 par.) a vlastn´ım tvurcem ” mesianitˇe je aˇz Petr? Tato tolik hlav p´al´ıc´ı a nem´enˇe dobˇre h´ajen´a i napadan´a ot´azka je podle naˇseho m´ınˇen´ı uˇz sama sebou sˇpatnˇe, neeschatologicky, proto Jeˇz´ısˇovi nepˇrimˇerˇenˇe poloˇzen´a(. . .)[.] Takov´eto poloˇzen´ı ot´azky odpov´ıd´a pozdˇejˇs´ı ˇ u˚ t´emˇerˇ uplnˇ ´ teologii, kter´a vlivem hlavnˇe Rek e ztratila smysl pro cˇ asovost, pro eschatologick´e, v cˇ ase dynamicky ´ rozestˇren´e vidˇen´ı ot´azek, naopak zcela po platonsku a aristotelsku chtˇela mesianitu urˇcovat jako nˇejakou kvalitu, ˚ kterou duch m´a“ nebo nem´a“, ale v kaˇzd´em pˇr´ıpadˇe jako nˇeco a priori dan´eho. Takovy´ zpusob myˇslen´ı vˇsak ” ” ˚ vubec neodpov´ıd´a zˇ idovsk´e tradici a prostˇred´ı, v nˇemˇz se Jeˇz´ısˇ a Petr pohybovali. Teprve v hel´enistick´em a rˇ´ımsk´em prostˇred´ı mohla vzniknout pˇredstava, zˇ e nˇekdo se jako spasitel svˇeta jiˇz narodil, zˇ e jiˇz jako d´ıtˇe byl“ mesi´asˇ em. ” Pro lidi odchovan´e vyluˇ ´ cnˇe tradic´ı mesianity davidovsk´e, danielovsk´e, izaj´asˇ ovsk´e, pro prostˇred´ı galilejskych ´ revo˚ jord´anskych ˚ ba ani pro uˇcen´e kruhy ofici´aln´ı ortodoxie v Jeruzal´emˇe by pojet´ı mesi´asˇ e lucion´arˇ u˚ i snivcu, ´ proroku, ˚ ani nemˇelo zˇ a´ dny´ smysl. Podle jednoznaˇcnˇe zˇ idovsk´e tradice se jiˇz narozen´eho(. . .)[,] v tomto smyslu hotov´eho, vubec ˚ ze toliko objevit(. . .)[,] zjevit se vprostˇred dˇen´ı, nemuˇ ˚ ze byt mesi´asˇ muˇ ´ nˇejak pˇestov´an od plenek a maminˇciny nˇehy. ˚ A mˇerˇ´ıtkem mesianity podle veˇsker´e zˇ idovsk´e i ranˇe kˇrest’ansk´e tradice (pˇred jej´ım zhelenizov´an´ım) vubec nejsou nˇejak´e lidsk´e kvality(. . .)[,] napˇr. psychologick´e cˇ i mravn´ı, pˇr´ıpadnˇe dokonce v pozdˇejˇs´ım christologick´em smyslu ontologick´e. Krit´eriem ovˇsem nen´ı ani to, co si kdo mysl´ı, nˇejak´e fenomenologick´e vyjevov´an´ı se mesianity v mysli lid´ı, nybrˇ ´ z t´ımto krit´eriem je jen a jen mei´asˇsk´e dˇen´ı(. . .)[,] sp´asonosn´a cˇ innost, vyvol´an´ı re´aln´eho politick´eho cˇ i eschatologick´eho zvratu. Proto pro Jeˇz´ısˇ e – a jist´e i pro Petra a ty jeho“, ty nejzasvˇecenˇejˇs´ı a dˇelaj´ıc´ı si co do smyslu osob” nosti Jeˇz´ısˇ e maxim´aln´ı nadˇeje – nemohlo m´ıt zˇ a´ dny´ smysl mesi´asˇem b´yt(. . .)[,] nybrˇ ´ z mesi´asˇem se st´at(. . .)[,] tj. navodit mesi´asˇ sk´e dˇen´ı v jeho koneˇcn´e sl´avˇe, i kdyˇz tˇreba skrze utrpen´ı. Jestliˇze Petr Jeˇz´ısˇ ovi opravdu v´ıcekr´at nebo alesponˇ jednou rˇ ekl do oˇc´ı kategoricky ty jsi Mesi´asˇ[!]“(. . .) (Mk 8, 29 par.) – o cˇ emˇz lze pochybovat, ale je to dobˇre moˇzn´e ” (i kdyˇz nepochybnˇe (. . .) sˇ lo sp´ısˇ e o dlouhodoby´ proces postupn´eho spˇen´ı k podobnym ´ pozic´ım, definitivnˇe dotvoˇreny´ aˇz po Golgotˇe) –, tedy to absolutnˇe nemohlo znamenat mesianitu danosti a nˇejak´e koch´an´ı se v n´ı, coˇz by bylo v naprost´em rozporu s celou zˇ idovskou prorockou tradic´ı a zejm´ena s Jeˇz´ısˇ ovou zvˇest´ı o budouc´ım vˇeku. Mohlo to ˇ ovˇsem nˇekdo, kdo je k nˇecˇ emu veznamenat toliko a jednoznaˇcnˇe ty jsi povol´an vykonat mesi´asˇsk´e posl´an´ı[!]“(. . .)[.] Ze ” lik´emu v budoucnosti povol´an(. . .)[,] uˇz t´ım tak´e v urˇcit´em smyslu je, toho uˇz´ıv´ame dodnes i my v pomˇeru k nadˇejnym ´ lidem – ale v´ıme, zˇ e takov´ı nadˇeje bud´ıc´ı mlad´ı lid´e jsou“ jiˇz velc´ı, pr´avˇe jen, pokud dr´ahu u nich moˇznou napln´ı(. . .)[.] ” Pokud s cesty pozdˇeji sbˇehnou, ty nadˇeje se nenapln´ı, jsou i podobn´e vyroky ex post uzn´any za omyl – a s osobou ´ zapadne i tento omyl. Petr a jeho druzi pozdˇeji neˇskrtaj´ı, nybrˇ ´ z ve spom´ınce jistˇe sp´ısˇ e ex post ponˇekud rozˇsiˇruj´ı a podtrhuj´ı Jeˇz´ısˇ ovu mesianitu i smˇerem do minula, kdy byla vlastnˇe tehdy jen oˇcek´av´ana; ale budoucnost, zjiˇst’uj´ıc´ı ˚ opr´avnˇenost oˇcek´av´an´ı. Indikativ ty jsi“ byl puvodnˇ e nespornˇe sp´ısˇ e druhem imperativu – bud’ mesi´asˇ em[!]“(. . .), ” ” vyplnˇ mesi´asˇ sk´e nadˇeje[!]“(. . .), proved’ onen zlom[!]“(. . .) apod[.]. Jen tak to m´a smysl, jinak ne – asi jako oslov´ıme ” ” ˚ ze nabyt i pˇred bojem bojovn´ıka jako v´ıtˇeze“, ale smyslu to muˇ ´ aˇz ex post oˇcek´avanou a t´ım pˇra´ n´ım jaksi vym´ahanou ” v´ıtˇeznou akc´ı. A v tom smyslu se n´am jev´ı rpzumnou a eschatologick´emu prostˇred´ı jedinˇe odpov´ıdaj´ıc´ı odpovˇed’, stoj´ıc´ı mezi (. . .) zm´ınˇenymi faleˇsnˇe stavˇenymi tezemi, zda Jeˇz´ısˇ byl“ cˇ i nebyl“ mesi´asˇ . Je mimo diskusi, zˇ e okol´ı jej ´ ´ ” ” pozdravuje jako osobu povolanou k mesi´asˇ sk´emu posl´an´ı, k vyvol´an´ı eschatologick´eho dˇen´ı. . . • 113
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
12
˚ zˇ e [u Jid´asˇ e] rozhodnˇe neˇslo o vyzrazen´ı m´ısta cˇ i (. . .) geni´alnˇe vytuˇsil uˇz Goethe (a dnes uzn´av´a znaˇcn´a cˇ a´ st badatelu), ˚ oznaˇcen´ı Jeˇz´ısˇ e polibkem (viz Mk 14, 43-45 par.), coˇz mohly byt e pruvodn´ ı jevy, nybrˇ ´ nanejvyˇ ´ s nevyznamn´ ´ ´ z zˇ e smysl tomu vˇsemu d´av´a jedinˇe hypot´eza, zˇ e sˇ lo o vyzrazen´ı mesi´ansk´ych tuˇzeb Jeˇz´ısˇ ovych a to ne jako projev ´ a Petrovych, ´ nˇejak´e zrady cˇ i denunciace, nybrˇ ´ z pro zˇ a´ douc´ı urychlen´ı eschatologick´eho procesu(. . .)[,] pro vytvoˇren´ı nov´e situace, v n´ızˇ nebude vˇec moˇzno obej´ıt cˇ i tolerovat, nybrˇ ´ z kdy Jeˇz´ısˇ nebo zˇ idovsk´a vrchnost budou nuceni jednat. . . • 115 (. . .) cˇ lenov´e rady sice nemohli ze svych (viz Lk 23, 50-51 par.) – ´ hledisek c´ıtit k Jeˇz´ısˇ i – aˇz snad na ojedinˇel´e vyjimky ´ ˚ ci hledaˇcskym ˚ sympati´ı, jako je nikdy nec´ıt´ı zdogmatiˇctˇel´ı pˇredstavitel´e jak´ekoliv ortodoxie vuˇ duchum, ´ a kac´ırˇ skym“ ´ ” ´ schopnym povin´ vn´asˇ et do starych ´ struktur novy´ zˇ ivot a zˇ havou spoleˇcenskou aktu´alnost, ale vezmeme-li v uvahu nost str´azˇ cu˚ zˇ idovsk´e ortodoxie stˇreˇzit cˇ istotu jahvizmu a Mojˇz´ısˇ ova z´akona, tu vlastnˇe jednali zcela korektnˇe a podle litery tohoto z´akona. • 116 (. . .) form´alnˇe nese plnou odpovˇednost za Jeˇz´ısˇ ovu popravu rˇ´ımsky´ prokur´ator, a t´ım i nepˇr´ımo cely´ princip rˇ´ımsk´eho uzurpov´an´ı si pr´av nad menˇs´ımi stˇredomorskymi zemˇemi. Bylo v tom smyslu aktem jak´esi dˇejinn´e spravedlnosti ´ (jeˇz se v z´aplavˇe absurdit v dˇejin´ach tak´e jakoby tu a tam vyskytovala), zˇ e objektivnˇe se posl´eze stal obˇet´ı v´ıtˇez´ıc´ıho ˇ ım – ne Zidovstvo. ˇ kˇrest’anstv´ı pohansky´ R´ .. • 121 Golgota byla tedy pro apoˇstoly opravdu katastrofou – ne faktem utrpen´ı, ale z´avˇerem utrpen´ı. Toto neˇcekali – ani Petr, ten nejzasvˇecenˇejˇs´ı. . . Pokud cˇ ekali nebo asponˇ pˇripouˇstˇeli utrpen´ı(. . .)[,] tedy s bezprostˇrednˇe jemu n´asleduj´ıc´ım osl´aven´ım“, promˇenˇen´ım. Proto nyn´ı ut´ıkali ve zmatku a zoufalstv´ı (. . .). ” • 128 ˚ (. . .) Jeˇz´ısˇ ovou novinkou a patrnˇe hlavn´ım z´akladem jeho osobit´eho zapusoben´ ı bylo nikoliv to, zˇ e hl´asal kr´alovstv´ı Boˇz´ı, budouc´ı vˇek, radik´aln´ı pˇrevrat (coˇz hl´asala pˇred n´ım cel´a lidovˇe-prorock´a tradice aˇz do Jana Kˇrtitele): jeho osobitym ´ pˇr´ınosem bylo, zˇ e v tomto smyslu nejen pokraˇcoval v zˇ idovsk´e prorock´e tradici, ve zvˇesti o budoucnosti, ale zˇ a´ dal, prosazoval a pˇr´ıkladem pˇredch´azel, pokud pr´avˇe jde o proˇzitek budoucnosti, n´arok na vnitˇrn´ı zmˇenu takto mysl´ıc´ı cˇ lovˇeka. (. . .) sama v´ıra“, jak ji ch´apal Jeˇz´ısˇ , zdaleka nebyla jen nˇejakou gnostickou z´aleˇzitost´ı, nˇejakym ´ ” m´ınˇen´ım o budoucnosti, ale radik´aln´ım n´arokem na nitro cˇ lovˇeka(. . .). • 129 Petrem zvˇestovan´e zmrtv´ychvst´an´ı nebylo zprvu nutnˇe ch´ap´ano v ryze materi´aln´ım smyslu, tj. jako znovuoˇziven´ı mrtvoan´ı“ term´ınu˚ vyv´ysˇen´ı“ cˇ i ly. Ne nahodou jedna cˇ a´ st star´e kˇrest’ansk´e tradice pouˇz´ıv´a m´ısto term´ınu zmrtvychvst´ ´ ” ” oslaven´ı“, coˇz se bl´ızˇ e pˇrimyk´a ke starˇs´ı zvˇesti o sl´avˇe syna cˇ lovˇeka. Vidˇeli jej oslaven´eho, vyvyˇ ´ sen´eho. . . Ve vˇedom´ı ” Petra a jemu nejbliˇzsˇ´ıch se asi toto vidˇen´ı oslaven´eho, vyvyˇ ´ sen´eho Jeˇz´ısˇ e pˇr´ıliˇs neliˇsilo od toho, jak si jej uˇz za jeho zˇ ivota pˇredstavovali promˇenˇen´eho“ (Mk 9, 2 par.)[,] tj. v budouc´ı identifikaci se synem cˇ lovˇekem“. Proto tak´e se ” ” nijak nesh´anˇeli po hrobu a mrtvole (. . .). • 130 Pavlovo slovo nevstal-li Kristus z mrtvych, marn´e je poselstv´ı naˇse, marn´a je i v´ıra vaˇse“ (1K 15, 14) uˇz jasnˇe ukazuje ´ ” novou situaci, ve kter´e jiˇz pojem zmrtvychvst´ an´ı dost´av´a ve struktuˇre ranˇe kˇrest’ansk´eho myˇslen´ı pˇr´ımo centr´aln´ı ´ postaven´ı, vytlaˇcuj´ıc z nˇeho syna cˇ lovˇeka v jeho n´adheˇre“. ” • 131 ˇ idea zmrtvychvst´ ´ Ze an´ı mohla nabyt e ´ ´ pomˇernˇe rychle v ran´em kˇrest’anstv´ı takov´eho dosahu, to jistˇe nelze uplnˇ ˚ vysvˇetlit ani vidinami Petrovymi a jinych, ale dokonce ani (. . .) schopnost´ı splyvat se z´aklady Jeˇz´ısˇ ovy puvodn´ ı zvˇesti, ´ ´ ´ ´ ech t´eto zejm´ena pokud v n´ı sˇ lo o odvrat od ryze prorock´e orientace na budoucnost k n´aroku na vnitˇrn´ı zmˇenu. Uspˇ nov´e ideje je plnˇe vysvˇetlitelny´ aˇz v souvislosti s tˇret´ım momentem, a to s t´ım, na jak´e struny v lidsk´e sebereflexi tato idea narazila. Jestliˇze prorock´e zvˇestov´an´ı o radik´aln´ı obnovˇe a rˇ´ısˇ i budouc´ıho vˇeku od Izaj´asˇ e aˇz po Jeˇz´ısˇ e bylo schopno vyj´adˇrit – byt’ mytologickou formou – pomˇernˇe hluboce jist´e soci´alnˇe politick´e tuˇzby lidu po zmˇenˇe spoleˇcensk´e situace, jakoˇz i potˇrebu individua po st´al´em transcendov´an´ı, pˇresahov´an´ı dosaˇzen´eho stavu, tu idea ˚ zmrtvychvst´ an´ı resp. vzkˇr´ısˇ en´ı“ implikuje mytologickym rˇ adu jinych ´ ´ zpusobem ´ nejpalˇcivˇejˇs´ıch lidskych ´ probl´emu˚ ” ˚ ale kaˇzdy´ jeda tuˇzeb, souvisej´ıc´ıch s jevem tzv. fyletizace lidsk´e existence (proˇc existujeme jen v rˇ etˇezc´ıch rodu, notlivec nutnˇe hyne?), s probl´emem osobn´ı smrti, pro bytost nadanou vˇedom´ım zajist´e mnohem obt´ızˇ nˇejˇs´ım neˇz pro ˚ av´a niˇzsˇ´ı bytosti. Probl´em smyslu smrti a s n´ı souvisej´ıc´ı ot´azky vzniku a z´aniku, tajemstv´ı cˇ asu, konce a toho, co zust´ ˚ ve vesm´ıru nezniˇciteln´e, se st´avaj´ı samozˇrejmˇe vˇzdy palˇcivˇejˇs´ı, jakmile se cˇ lovˇek vyproˇst’uje z jist´e prapuvodn´ ı pevn´e zaˇclenˇen´ı v rodech a kmenech a st´av´a se vyhranˇenou individu´aln´ı bytost´ı, schopnou – pov´azˇ livˇe dost! – naz´ırat sama sebe jako jak´esi ohnisko vesm´ırn´eho dˇen´ı.
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
13
• 132 V dobˇe pˇredkˇrest’ansk´e byla fat´aln´ı a bolestn´a problematika osobn´ı smrti a lidsk´e touhy z jej´ı fatality se vyprostit ˇ u, ˚ ych ˚ napˇr. v b´aj´ıch o smrti a vzkˇr´ısˇ en´ı vlastnˇe zachycena hloubˇeji v ruzn neˇz u Zid ´ neˇzidovskych ´ orient´aln´ıch mytech ´ ˇ ´ Osirisovˇe, Tammuzovˇ e aj., v Indii o Sivovi stvoˇriteli a niˇciteli. Nen´ı pravdˇepodobn´e, zˇ e by cokoliv z tohoto jakkkoliv ˚ pˇr´ımo cˇ i nepˇr´ımo pusobilo na Petra v Galileji po Golgotˇe; ale zˇ e t´ım vˇs´ım byla v hel´enistick´em prostˇred´ı pˇripravena ˚ puda, kdyˇz se brzy pot´e Pavel a jeho druzi zaˇc´ınali rozch´azet po Stˇredomoˇr´ı, aby tam nesli zvˇest o zmrtvychvstal´ em ´ ˚ ´ spasiteli, je nesporn´e. Pr´avˇe tak tu vˇsak pˇripravovala pro to pudu tradice platonsk´ eho dualismu. Bylo by ovˇsem ´ e naivn´ı, kdybychom chtˇeli ideu Kristova vzkˇr´ısˇ en´ı kl´ast na tut´ezˇ rovinu, kterou mˇely nˇejak´e egyptsk´e cˇ i babylonsk´ b´aje o zabit´em a vzkˇr´ısˇ en´em boˇzstvu. Tam sˇ lo o ryze pˇr´ırodn´ı myty ´ – tj. o b´aje vystihuj´ıc´ı tuto fatalitu a touhu pˇr´ırodn´ı str´anky lidsk´e bytosti, kdeˇzto zde se idea vzkˇr´ısˇen´ı spojila s radik´alnˇe spoleˇcenskou problematikou spasen´ı. • 132 Z hnut´ı touˇz´ıc´ıho po radik´aln´ı obnovˇe z´ıtˇrka se tak postupnˇe a nen´apadnˇe stane hnut´ı tˇech, snaˇz´ıc´ıch se duchovnˇe komunikovat s t´ım v´ıtˇezem, ktery´ kdysi vˇse uˇcinil novym. ´ • 133 Ony to ovˇsem asi byly sp´ısˇ e ty letnice“, kdy doˇslo k t´eto z´asadn´ı zmˇenˇe, kdy apoˇstolov´e, vedeni Petrem, byli teprve ” ˚ naplnˇeni duchem svatym“ – Sk 2, 4 -, kdy novym porozumˇeli vˇeci Jeˇz´ısˇ ovˇe. Kˇrest’ansk´e velikonoce“, tj. ´ ´ zpusobem ” ” vidˇen´ı zmrtvychvstal´ eho, jsou patrnˇe do minula, tˇesnˇe za Golgotu ex post prom´ıtnut´e letnice. ´ • 133 ˚ Jakmile se rozˇs´ırˇ ilo a ujalo nov´e Petrovo zvˇestov´an´ı o zmrtvychvstal´ em, musilo to zaˇc´ıt pusobit na celou tradici ´ o Jeˇz´ısˇ ovi, ve svˇetle velikonoˇcn´ı v´ıry zaˇcaly byt ´ pˇrehodnocov´any a novˇe strukturov´any vˇsechny moˇzn´e zkazky o Jeˇz´ısˇ´ı. ˚ ych Nˇekterych ´ se to samozˇrejmˇe dotklo jen nepatrnˇe – tak napˇr. ruzn ´ podobenstv´ı, jednotlivych ´ kr´atkych ´ moralistn´ıch vyrok u˚ aj[.]. Ale naopak nˇekter´e partie – napˇr. o mesianitˇe, synu cˇ lovˇeka aj. – t´ım byly samozˇrejmˇe bezprostˇrednˇe ´ ˇ any a rychle pˇretv´arˇ eny ve smyslu velikonoˇcn´ı v´ıry. Samozˇrejmˇe tu neˇslo o nˇejakou vˇedomou falzifikaci, ovlivnov´ ˚ zˇ e teprve nyn´ı se pronik´a spr´avnˇe k tomu, cˇ emu se dˇrive zast´ır´an´ı, klam´an´ı, retuˇsov´an´ı – vˇse se to dˇelo v nejlepˇs´ı vuli, ˚ nerozumˇelo bud’ vubec nebo jen cˇ a´ steˇcnˇe(. . .) (viz Lk 9, 45 aj.)[.] • 134 (. . .) kr´atk´e pas´azˇ e, zejm´ena vyroky, vzdorovaly novym ´ ´ tendenc´ım mnoh´em houˇzevnatˇeji neˇz delˇs´ı pˇr´ıbˇehy a podo˚ ˇ benstv´ı, kter´e byly pˇrehodnocov´any a rozv´ıjeny daleko sn´aze. Tato rozd´ılnost – kter´a se urˇcitym uplatnuje ´ zpusobem ˚ v kaˇzd´em hnut´ı a lidsk´e psychice vubec – byla nadto podporov´ana tradic´ı obvyklou v zˇ idovsk´e n´aboˇzensk´e a kulturn´ı ˚ ych tvorbˇe, totiˇz zˇ e vyroky, normy a kultovn´ı pravidla (halach´a) byly uchov´av´any oddˇelenˇe (a to velmi pˇr´ısnˇe) od ruzn ´ ´ ´ vypr´avˇen´ı, historek a uvah (hagad´a), jeˇz byly sp´ısˇ e ponech´any voln´e obrazotvornosti podle novych ´ potˇreb aktu´aln´ı situace (dnes lze srovnat napˇr. s t´ım, jak k l´atce o oslavnych ´ osobnostech pˇristupuje historick´a vˇeda, jak naopak umˇen´ı cˇ i bezprostˇredn´ı ideologick´a praxe). Tak zaˇcaly zejm´ena pˇr´ıbˇehy, Jeˇz´ısˇ em kdysi vypr´avˇen´e nebo o Jeˇz´ısˇ i tradovan´e, nabyvat zaˇcast´e jistych legend´arn´ıch rysu˚ – rozv´ıjely se zkazky o divech, vedle zpr´av o jistych ´ uzdra´ ´ novelistickych, ´ ven´ıch, jeˇz nen´ı nutno povaˇzovat vˇzdy za legend´arn´ı, zaˇcnou se vyskytovat jiˇz pˇr´ımo kosmick´e a meteorologick´e divy. . . (viz Mk 4, 35-41 par. aj.)[.] • 135 ˚ apoˇstol n´arodu“ ˚ star´a o jednotlivosti (. . .) je nejpozoruhodnˇejˇs´ı – t´emˇerˇ aˇz s podivem –, jak m´alo se [Pavel – ] Jeˇz´ısˇ uv ” ze zˇ ivota mistra; modern´ı teologov´e toho o Je´ısˇ i vˇed´ı (a to nen´ı poˇsklebek, to je skuteˇcnost) v kaˇzd´em pˇr´ıpadˇe desetkr´at v´ıce neˇz Pavel. Pavla zaj´ımal jisty´ teologicky´ a mravn´ı probl´em: zaj´ımala ho ot´azka spasen´ı, v r´amci toho pak, zˇ e Jeˇz´ısˇ em zapoˇcal jisty´ sp´asonosny´ proces, jist´e ospravedlnˇen´ı lid´ı, jist´a obnova. O tom pˇremyˇ ´ slel a pˇremyˇ ´ slet o tom vyb´ızel – nezaj´ımalo ho, jak ten proces nˇekde v Galileji konkr´etnˇe zapoˇcal. Bylo by sice myln´e redukovat obsah Pavlova myˇslen´ı a jeho kazatelskou cˇ innost pouze na to, o cˇ em p´ısˇ e ve svych ´ listech: nepochybnˇe mˇel k ruce nˇejaky´ seznam Jeˇz´ısˇ ovych u˚ a z´akladn´ıch zˇ ivotnych ´ vyrok ´ ´ sc´en (. . .), jeˇz pouˇz´ıval a pˇredpokl´adal, proto neopakoval (. . .). Ale z´akladn´ı, co Pavla zaj´ım´a, nen´ı Jeˇz´ısˇ Nazaretsky, ´ ale Kristus, d´arce v´ıry, d´arce sp´asy, osl´aveny, ´ Petrem zvˇestovany, ´ Kristus ´ ı vˇerˇ´ıc´ıch. (. . .) O Jeˇz´ısi jako o cˇ lovˇeku se od Pavla nic nedov´ıme. V´ıra – zd´a se – jako pˇredmˇet srdce a mravn´ıho usil´ ˚ nepotˇrebuje mnoho faktu. • 136 Je to v j´adru dˇejinnym zˇ e zvˇest o Jeˇz´ısˇ ovi sˇ la pak svˇetem a pro svˇet, zˇ e byla pojata jako radik´alnˇe ´ cˇ inem Pavlovym, ´ ˚ m´ıstn´ıch tradic a osobitost´ı. To jistˇe pro cel´e dalˇs´ı univerzalistick´y ide´al, shrnuj´ıc´ı lidi pˇres propasti n´arodu˚ a jazyku, dvoutis´ıcilet´e dˇejiny nelze dost docenit – i kdyˇz pak v katolick´e c´ırkvi byla tato univerzalita ch´ap´ana pˇrev´azˇ nˇe sp´ısˇ e ˚ avala a zapalovala pak nejlepˇs´ı lidi evropsk´eho kontinentu. jen instituˇcnˇe, nicm´enˇe idea univerzality zust´
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
14
• 136 ´ Jeˇz´ısˇ patrnˇe s´am – jako cel´a zˇ idovsk´a tradice – docela spont´annˇe a bez velkych uvah vidˇel ohnisko sv´e cˇ innosti ´ ˚ pro kr´alovstv´ı Boˇz´ı v Izraeli, ale to ani pˇred n´ım nevyluˇcovalo univerzalistick´e rozevˇren´ı i neˇzidovskym ´ n´arodum. ˚ pˇra´ telsky´ postoj k samarit´ansk´emu obyvatelstvu, ba i k rˇ´ımsk´emu uˇ ´ redn´ıkovi Pˇripomenout dluˇzno zejm´ena Jeˇz´ısˇ uv (Lk 7, 1-10). Nˇekter´e protiklady v synoptick´e tradici v tom ohledu odr´azˇ ej´ı jistou re´alnou pozornost postoje k neˇzidovsk´emu obyvatelstvu bˇehem cˇ innosti Jeˇz´ısˇ ovy – v n´ızˇ vˇsak postupnˇe nepochybnˇe zesilovaly univerzalistick´e prvky. Podle prorock´e tradice m´a Izrael byt ´ sice ohniskem, resp. jeviˇstˇem eschatologick´eho zvratu, ale jeho dosah m´a postihnout ˚ cel´e lidstvo. Tak tomu nepochybnˇe bylo i u sam´eho Jeˇz´ısˇ e. Nen´ı to tedy v rozporu s Pavlovym ´ obratem k pohanum, ˚ – a dalˇs´ı vyvoj nicm´enˇe pˇrece teprve Pavlovou teoretickou a praktickou cˇ innost´ı se Jeˇz´ısˇ st´av´a spasitelem pohanu“ ´ ” ˚ ´ p´an svˇeta i vesm´ıru. Z´akladem obrovsk´eho pak pujde logicky k tomu, zˇ e Kristus zaˇcne byt ´ poj´ım´an jako pantokrator, ´ echu Jeˇz´ısˇ ovy zvˇesti – s Petrovou doloˇzkou nyn´ı pˇrev´adˇen´e Pavlem a jinymi ˚ – nebylo ovˇsem pˇra´ n´ı uspˇ k pohanum ´ Jeˇz´ısˇ ovo cˇ i Pavlovo, ale pˇredevˇs´ım sama soci´aln´ı situace rˇ´ımsk´eho imp´eria, kter´a pˇr´ımo vyˇzadovala – zejm´ena po p´adu spartakovskych ´ iluz´ı o politick´e sp´ase – rozmach nov´eho, siln´eho, inspiruj´ıc´ıho n´aboˇzenstv´ı sp´asy(. . .)[,] sˇ´ırˇ en´ı kultu spasitele svˇeta“. . . ” • 137 ´ (. . .) evangelium jako jisty´ shrnuj´ıc´ı liter´arn´ı utvar vznik´a aˇz mimo Izrael, v hel´enistickych mˇestech, kde vznikaly ´ ´ kˇrest’ansk´e sbory jiˇz z polopohanskych e pohanskych ´ nebo uplnˇ ´ vrstev, vzd´alenych ´ star´e zˇ idovsk´e prorocko-eschatologick´e mentalitˇe, nicm´enˇe laˇcnych ´ sp´asy a dobr´e zvˇesti“, jak jim byla pˇrinesena jm´enem Jeˇz´ısˇ ovym. ´ ” • 138 (. . .) Marek – jako vˇsichni po nˇem – byl veden pˇredevˇs´ım zˇreteli teologickymi, chtˇel poskytnout jistou z´akladn´ı struk´ ˚ ˚ zitˇejˇs´ım cˇ inem, zˇ e slouˇcil pavlovskou tradici turu pro k´erygma o Jeˇz´ısˇ i jakoˇzto o Kristu. To bylo vubec jeho nejduleˇ ´ ˚ uvah o Kristu s tradic´ı o zˇ ivotˇe a d´ıle pozemsk´eho Jeˇz´ısˇ e Nazaretsk´eho – a tak jiˇz provˇzdy zustalo. • 138 (. . .) [Matouˇs] bere neust´ale zˇretel na ortodoxn´ı a konzervativn´ı zˇ idovsk´e kruhy, takˇze jeho z´akladn´ı ideou, kter´e podˇrizuje jednotlivosti, je mu posl´eze dok´azat, zˇ e kˇreˇ st’anstv´ı je vlastnˇe autentickou formou zˇ idovstv´ı, a v souvis˚ muˇ ˚ ze losti s t´ım, zˇ e na Jeˇz´ısˇ i se splnila vˇsechna staroz´akonn´ı mesi´asˇ sk´a proroctv´ı (resp. co tak´e za nˇe pˇri dobr´e vuli byt ´ povaˇzov´ano). Byla-li Markovou specialitou zjevovan´a a zase utajovan´a mesianita, je Matouˇsovou specialitou naplnˇen´ı p´ısem“. ” • 139 ˚ ˚ e tradice o vyroc´ (. . .) zustane provˇzdy (. . .) [Matouˇsovou] nezmˇerˇ itelnou z´asluhou, zˇ e – koordinuje ruzn´ ´ ıch Jeˇz´ısˇ ovych ´ – zachoval v tzv. horsk´em k´az´an´ı“ (viz kap. 5-7) budoucnosti jeden z nejvˇetˇs´ıch skvostu˚ dˇejin lidsk´e kultury, jedno ” z nejvˇetˇs´ıch vzepˇet´ı lidsk´eho ducha. • 141 ˇ (. . .) Luk´asˇ vytvoˇril to, co pak po stalet´ı naplnovalo mysl tis´ıcu˚ lid´ı, zvl´asˇ tˇe dˇet´ı, radost´ı. Jedinˇe Luk´asˇ ovo evangelium je v doslovn´em slova smyslu radostnou zvˇest´ı“, je skuteˇcnˇe poselstv´ım radosti, a to pr´avˇe pˇredsunut´ım a rozve” ˚ V konzervativn´ıch c´ırkevn´ıch kruz´ıch je jeˇstˇe dnes hojn´e m´ınˇen´ı, zˇ e je za kaˇzdou cenu den´ım v´anoˇcn´ıch pˇr´ıbˇehu. ˚ tj. Matouˇsovych nutno h´ajit historiˇcnost“ alesponˇ j´adra tˇechto odstavcu, ´ a Luk´asˇ ovych ´ zkazek o narozen´ı a dˇetstv´ı ” Jeˇz´ısˇ ovˇe, aˇckoliv historick´a kritika uk´azala jiˇz d´avno, zˇ e tyto historky se nedaj´ı uv´est v soulad ani spolu navz´ajem, ´ t´ım m´enˇe s ostatn´ı synoptickou tradic´ı, ostatnˇe ani se zdravˇe kritickym Konzervativn´ı opozice, opr´avnˇenˇe ´ usudkem. tuˇs´ıc, zˇ e tyto historky maj´ı jistou cenu, mus´ı vˇsak pro jejich historiˇcnost“ pˇrej´ımat takov´e fantastick´e hypot´ezy, zˇ e ” ˚ stolet´ı pot´e, uˇz jako staˇrena, to Jeˇz´ısˇ ova matka uchov´avala to vˇsechno ve sv´em srdci“ (srv. Lk 2, 19; 2, 51) a pul ” vypr´avˇela Luk´asˇ ovi a nebo nˇejak´emu jeho inform´atoru, zˇ e jde tedy vlastnˇe o dokumenty“ nejstarˇs´ı. Zbyteˇcnˇe vznikla ” ˚ tato krkolomnost. Je mnohem prostˇs´ı a pˇritom pˇrirozenˇejˇs´ı zpusob vysvˇetlen´ı geneze i uchov´an´ı jist´e poetick´e a humanistick´e hodnoty tˇechto pas´azˇ ´ı. Ideov´a a citov´a hodnota Luk´asˇ ovych ´ pas´azˇ ´ı o dˇetstv´ı nezmiz´ı, nybrˇ ´ z jeˇstˇe stoupne, jestliˇze si uvˇedom´ıme, zˇ e toto v´anoˇcn´ı zvˇestov´an´ı“ vzniklo aˇz po velikonoc´ıch, zˇ e je vysledkem on´e tehdy vˇsechno pˇrem´ah´aj´ıc´ı a formuj´ıc´ı pˇredstavy ´ ” ´ o oslavn´em Jeˇz´ısˇ i, resp. jej´ıho prom´ıtnut´ı k uvah´ am o dˇetstv´ı Jeˇz´ısˇ ovˇe, jak si je zˇ a´ dal lidsky´ cit, ano zˇ e je vlastnˇe samo jistou variantou velikonoˇcn´ıho zvˇestov´an´ı, moˇzno rˇ´ıci prom´ıtnut´ım velikonoˇcn´ı zvˇesti o Jeˇz´ısˇ ovˇe vyvyˇ ´ senosti do dˇetsk´e a dˇetinn´e psychologie. Evangelium bylo pˇrece hl´as´ano – jak chtˇel i Jeˇz´ısˇ – tak´e dˇetem. Dˇeti nemohly byt ´ osloveny a uchv´aceny pˇredevˇs´ım pˇredstavami o synu cˇ lovˇeka“ v jeho n´adheˇre, nemohly neust´ale pˇrem´ıtat o Jeˇz´ısˇ ovˇe utr” ˚ ze nˇejak adekv´atnˇe splynout s re´alnymi pen´ı. Ba ani zmrtvychvst´ an´ı“ nemuˇ probl´emy tˇech, kdo jeˇstˇe nemaj´ı potuchy ´ ´ ” o zˇ ivotˇe a o tom, v cˇ em je osten smrti. . . Proto, jakmile se Jeˇz´ısˇ ova zvˇest z vˇeci jak´esi mal´e adventistick´e sekty st´avala ˚ v tom i dˇet´ı, zaˇcalo se jevit pˇrirozenym, z´aleˇzitost´ı tis´ıcu˚ a desetitis´ıcu, ba nutnym, aby vˇec radostn´e zvˇesti Jeˇz´ısˇ ovy ´ ´ a o Jeˇz´ısˇ ovi byla uˇcinˇena i dˇetsk´e mysli pˇr´ıstupnou, adekv´atn´ı. V´anoˇcn´ı poselstv´ı se stalo touto projekc´ı velikonoˇcn´ı
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
15
radosti do dˇetsk´e a dˇetinsk´e mentality, a to d´avno pˇred t´ım, neˇz byly ustaveny – na dny z pohanskych ´ dob vˇenovan´e oslav´am slunce, slunovratu – v´anoˇcn´ı sv´atky (aˇz od 4. stolet´ı). • 144 (. . .) synopticky´ Jeˇz´ısˇ je pˇr´ımo fascinov´an ide´alem kr´alovstv´ı Boˇz´ıho“ a k nˇemu neust´ale sv´e okol´ı vede, pˇriˇcemˇz ” ˚ ˚ Jeˇz´ısˇ mluv´ı skoro poˇra´ d jen s´am o sobˇe, v tom je hlavn´ı smysl jeho zvˇestov´ao sobˇe skoro vubec nemluv´ı, naopak Januv n´ı. Zde zvˇestov´an´ı splyv´ ´ a se zvˇestovatelem – viz povˇestn´e j´a(. . .)-(. . .)v´yroky jako j´a jsem vzkˇr´ısˇ en´ı i zˇ ivot“ (J 11, 25), ” j´a jsem svˇetlo svˇeta“ (8, 12), j´a jsem chl´eb zˇ ivy“ ´ (6, 51). ” ” • 145 ˚ ˚ Z´akladem Janovy osobit´e a pusobiv´ e koncepce je naprosto dusledn´ e prom´ıtnut´ı koncepce oslaven´eho“ Krista do ” zˇ ivota Jeˇz´ısˇ ova. • 145 ˚ Jeˇz´ısˇ mluv´ı jiˇz od poˇca´ tku sv´e cˇ innosti jako oslaveny, Januv ´ vyvyˇ ´ seny, ´ nadlidsky´ Kristus. Jeho pˇr´ısˇt´ı sl´ava, o kter´e (. . .) Jeˇz´ısˇ s´am byl opravdu pˇresvˇedˇcen, je uˇz vˇsude pˇr´ıtomna v jeho zˇ ivotˇe, takˇze z tohoto hlediska ztr´ac´ı vlastnˇe vzkˇr´ısˇ en´ı ˚ osten. Jeˇz´ısˇ sp´ısˇ e jen proch´az´ı zˇ ivotem – jako gnostick´e boˇzstvo svˇetem moment pˇrekvapen´ı, ba Golgota ztr´ac´ı svuj ˚ ale pˇredevˇs´ım vˇzdy povznesen´e, s pln´ym vˇedom´ım jasn´eho nadsvˇetn´eho hmoty – dotykaje se jeho strast´ı a z´akrutu, ´ c´ıle, c´ıle vlastnˇe uˇz imanentn´ıho t´eto cestˇe. • 146 ˚ zeme se zbavit ot´azky, zda pr´avˇe pln´a boˇzskost, vˇsudypˇr´ıtomnost absolutn´ıho v´ıtˇezstv´ı vlastnˇe lidskost (. . .) nemuˇ obˇeti a z´apasu˚ Jeˇz´ısˇ e Nazaretsk´eho sp´ısˇ e nesniˇzuje, cˇ in´ıc z heroick´e odvahy trpˇet a d´at zˇ ivot za sp´asu bratˇr´ı vlastnˇe jakousi boˇzskou odolnost, nemoˇznost byt ´ plnˇe zdept´an utrpen´ım, ba jakousi polost´ınovou hru gnostick´eho boˇzstva, ˚ Tento Jeˇz´ısˇ se zajist´e jiˇz v uzkosti ´ jemuˇz se zamanulo tohoto sestoupen´ı do rˇ´ısˇ e boju. nepot´ı krv´ı. . . (viz Lk 22, 44)[.] • 146 ˇ (. . .) Janovo evangelium nenahrazovalo Luk´asˇ e a Matouˇse, nybrˇ je. T´ım j´ım sv´ymi horizonty klestilo ´ z doplnovalo ´ cestu tam, kam by sami nikdy nepronikli. Jist´e rysy hel´enizace, kter´e u Jana nespornˇe v jeho gnosticko-platonsk ych ´ ˚ ci Jeˇz´ısˇ i Nazaretsk´emu sam´emu nepochybnˇe neautentick´e, ale na druh´e stranˇe umoˇznily tendenc´ıch existuj´ı, jsou vuˇ ´ ı, do kterych jemu a jeho vˇeci vstup i do onˇech v´ysˇin antick´eho a pak evropsk´eho usil´ ´ by se Matouˇs i Luk´asˇ , ale i Pavel ˚ by se asi sotva mohlo mluvit s ryb´arˇ i na bˇrez´ıch sami dostat nemohli. O slovu, kter´e bylo u Boha a kter´e bylo Buh“ ” ˇ galilejsk´eho jezera, ale toto slovo umoˇznovalo cestu d´ale a vyˇ ´ se. . . ˚ ˚ e Bylo-li rˇ eck´e slovo logos“ (tj. slovo, ale tak´e rozum, vyznam, smysl, duvod aj.) tak mnohoznaˇcn´e, tu ovˇsem ruzn´ ´ ” vˇety a obraty, na nˇem konstruovan´e, tis´ıce lid´ı jen bezmyˇslenkovitˇe odˇr´ık´avalo, ale vˇzdy bylo i dost tˇech, kteˇr´ı pr´avˇe za jistou na prvn´ı pohled nikoliv zˇrejmou pas´azˇ ´ı hledali napˇr. cosi jako od vˇeku˚ existoval smysl, vˇse Boˇzsk´e z´aleˇzalo ” ˚ . . , v nˇem byl zˇ ivot, ktery´ byl svˇetlem lid´ı – a to svˇetlo ve tmˇe sv´ıt´ı, tma ho nepojala. . .“ ve smyslu – a smysl byl Buh. ´ ˚ vych´azej´ıc´ıch z Platona ´ filozofu, (J 1, 1–14). To umoˇznilo vstup Jeˇz´ısˇ ovy zvˇesti o kr´alovstv´ı a promˇenˇe i do uvah a Aristotela. Umoˇznilo to pˇr´ısˇ t´ı symbiozu zˇ idovsko-kˇrest’ansk´eho hledaˇcstv´ı s intelektu´aln´ım odkazem rˇ eck´e a rˇ´ımsk´e antiky coˇz samozˇrejmˇe pˇrineslo i leccos pov´azˇ liv´eho pro obˇe sloˇzky, ale pˇrece posl´eze bylo z´akladem duchovn´ı urovnˇ ´ e evropsk´ych dˇejin, umoˇznilo to kˇrest’anstv´ı pˇrekonat meze primitivismu(. . .). • 147 ˚ ignoruj´ıc´ı dokumenty apod., ale z tychˇ ˚ (. . .) v t´eto knize (. . .) odm´ıtame nekritiˇcnost, dobrou vuli u˚ kritiˇcnosti ´ z duvod ˚ eru i k radikalistick´emu hyperkriticismu, ktery´ byv´ m´ame neduvˇ ´ a jen jinym ´ druhem nekritiˇcnosti, neochoty myslit, neochoty vidˇet(. . .). • 149 ´ echu – (. . .) re´alny´ nedostatek z´azˇ itku Jeˇz´ısˇ ovy osobnosti, s´ıly ducha, charismatick´eho kouzla, se snaˇz´ı – a ne bez uspˇ nahradit Janovo evangelium. Ne tedy scestnˇe a sv´evolnˇe doplnit nˇeco, cˇ eho u Jeˇz´ısˇ e nebylo, nˇeco gnostick´eho, rˇ eck´eho, filozofick´eho (i o to sˇ lo, jak v´ıme, ale nejen o to), ale pˇredevˇs´ım nahradit to, co u Jeˇz´ısˇ e bylo, ale s odstupem cˇ asu se nutnˇe vytr´acelo, z´azˇ itek cˇ lovˇeka, siln´eho, strhuj´ıc´ıho cˇ lovˇeka, schopn´eho svou bytostnou silou dˇelat lidi jin´e, lepˇs´ı, neˇz byli bez nˇeho. Nebot’ kdyby Jeˇz´ısˇ s´am neumˇel lidi mˇenit“, marn´e by bylo jeho zvˇestov´an´ı zmˇeny. ” A v tom je tedy i jist´a historick´a pravda – chceme-li – Janova evangelia, kterou neumˇela zachytit synoptick´a tradice. Ta ˚ pravda nen´ı v tom, zˇ e by nazaretsky´ tvurce radostn´e zvˇesti o budouc´ım vˇeku, n´arokuj´ıc´ı si cel´e lidsk´e nitro, opravdu snad rˇ´ıkal j´a jsem svˇetlo svˇeta“ (J 8, 12), j´a jsem pastyˇ ´ r“ (J 10, 11), j´a jsem cesta, pravda i zˇ ivot“ (J 14, 6), j´a jsem chl´eb ” ” ” ” zˇ ivota“ (J 6, 48), jako mˇe poslal Otec, tak i j´a pos´ıl´am v´as“ (J 20, 21) – podobn´a slova a obraty jsou sp´ısˇ e gnostick´e neˇz ” ˚ jeˇz´ısˇ sk´e (a on – prorok strˇzeny´ budoucnost´ı – o sobˇe podobnˇe ani jinak vubec pˇr´ıliˇs nemluvil). Ta pravda je v tom, zˇ e ˚ on, takto nemluvˇe, takovy´ byl, takto na lidi pusobil, tak ho vidˇeli, zˇ e je strhoval nejen silou sv´eho slova, kter´e se snaˇzili uchovat synoptici, ale i silou sv´eho j´a“. . . ”
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
16
• 150 (. . .) Janovym ´ evangeliem, prvn´ım poˇca´ tkem platonizace Jeˇz´ısˇ ovy zvˇesti, jeˇz pak pokraˇcovala v dalˇs´ıch tˇrech stolet´ıch ˇ hlavnˇe v rˇ eck´e teologii – v Antiochii, Alexandrii, ve vlastn´ım Recku aj. – byly d´any i z´aklady z´avˇeru cel´eho procesu, v nˇemˇz z nazaretsk´eho proroka se stala nejprve postava mesi´asˇ sk´a, pak eschatologick´a, d´ale vyvyˇ ´ sen´a, oslaven´a, zmrtvychvstal´ a, v dalˇs´ım vyvoji se pak jiˇz z mesi´asˇ e zˇ idovsk´eho kmene a zˇ idovsk´e nadˇeje st´av´a univerz´aln´ı Kristus, ´ ´ svˇetlo pohanu˚ a spasitel svˇeta, posl´eze pak bytost pˇr´ımo boˇzsk´a, Boˇz´ı syn, jenˇz je v Otci a Otec v nˇem“ (J 14, 10); ” ´ t´ım byl d´an dogmaticky´ z´aklad procesu, vrchol´ıc´ıho pozdˇeji uplnou identifikac´ı Jeˇz´ısˇ e s boˇzstvem – jakoˇzto druh´e ” boˇzsk´e osoby“ v boˇzsk´e trojici, v trojjedin´em boˇzstvu, souˇcasnˇe vˇsak i prav´eho cˇ lovˇeka. • 151 ˚ (. . .) ani idea bohoˇclovˇeka“ jistˇe nebyla pouhym ktery´ by byl osobnˇe jiˇz ´ omylem, nebot’ navozovala – byt’ zpusobem, ” ´ ı o rozevˇren´ı galilejsk´emu mistru zcela vzd´alen, pˇrece jistou moˇznost transcendence, pˇresahov´an´ı dan´eho stavu, usil´ k n´aroˇcnˇejˇs´ı budoucnosti. I tzv. christologick´e“ spory starovˇek´e a stˇredovˇek´e teologie obsahovaly jist´e j´adro re´alnych ´ ” ˇ ˚ vn´asˇ et do nich nejednou aktu´aln´ı spoleˇcenskou problematilidskych i opoziˇcn´ım myslitelum ´ probl´emu˚ a umoˇznovaly ku. Od Augustina aˇz po Teilharda de Chardin souvis´ı christologick´e“ probl´emy s nejz´avaˇznˇejˇs´ımi ot´azkami lidsk´eho ” jedince i lidsk´eho rodu, s pojet´ım dˇejin i okamˇziku. • 153 Sledujeme-li peˇclivˇe d´ejiny tˇech, kteˇr´ı se proti kˇrest’anstv´ı jakoˇzto kultu zboˇznˇen´eho Jeˇz´ısˇ e bouˇrili, shled´ame ostatnˇe ˚ velmi zaj´ımavou a patrnˇe pˇr´ıznaˇcnou okolnost, zˇ e tito polemikov´e a kritikov´e vlastnˇe skoro vˇzdy vytykali kˇrest’anum ´ ne to, zˇ e jsou Jeˇz´ısˇ ovymi stoupenci, nybrˇ ´ ´ z docela naopak, zˇ e jimi nejsou, zˇ e Jeˇz´ısˇ ovu vˇec jen profanuj´ı, zˇ e na nˇe plat´ı vˇsechny Jeˇz´ısˇ ovy charakteristiky farizeismu (Mt 23, 1-36 par.), zvl´asˇ tˇe pak – protoˇze u nich byval rozpor mezi kultem ´ Jeˇz´ısˇ e a nejeˇz´ısˇ skou cˇ innost´ı –, zˇ e na nˇe plat´ı slovo tento lid mˇe uct´ıv´a rty, ale jeho srdce je daleko ode mne“ (Mk 7, 6 ” ˚ par.). V takovych ´ pˇr´ıpadech jde tedy o kritiku kˇrest’anstv´ı t´e kter´e doby, ale ne o kritiku vlastn´ıch Jeˇz´ısˇ ovych ´ ide´alu. • 154 (. . .) i mytologickou formou mohou byt ´ vyj´adˇreny relativnˇe velmi hluboce jist´e obecn´e existenci´aln´ı a mravn´ı probl´emy(. . .). • 154 ˚ Modrern´ı nonkonformnost a hledaˇcstv´ı, revoluˇcnost a smyslupln´a prubojnost mohou jistˇe m´ıt v nejednom ohledu n´aroˇcnˇejˇs´ı formy projevu neˇz ve starovˇeku, ale bylo by sebeklamem tvrdit, zˇ e tato moˇznost je jiˇz skuteˇcnost´ı. Sp´ısˇ e lze rˇ´ıci, zˇ e toho v´ıce o svˇetˇe a o sobˇe v´ıme(. . .)[.] Zda proto tak´e v´ıce jsme, je jistˇe sloˇzitˇejˇs´ı ot´azka. • 157 ˇ u˚ aˇz po Anglosasy, neJestliˇze byly pro zvˇest, vzeˇslou z Izraele, z´ısk´any cel´e n´arody, a to tak rozmanit´e, – od Rek ˚ ˚ ctˇeny´ v Jeˇz´ısˇ ovych musilo to zpˇetnˇe pusobit na pojet´ı boha Izraelovho? Byl buh, ´ chr´amech, opravdu tymˇ ´ z j´a“, kter´e ” ´ mluvilo k Abrah´amu a Mojˇz´ısˇ i, nebo sp´ısˇ e platonsk y´ abstraktn´ı princip, ba kˇrest’ansky nafas´adovany´ Iuppiter optimus ˇ maxin=mus? • 158 (. . .) [svˇetci a kac´ırˇ i] nemaj´ı nikdy od sebe daleko(. . .). • 160 ˚ zeme studovat nejen v zˇ idovstv´ı a ran´em kˇrest’anstv´ı doby Jeˇz´ısˇ ovy, ale Eschatologicko-prorocky´ fenom´en, ktery´ muˇ i v jinych ´ smˇerech a dob´ach (. . .) je vlastnˇe vˇzdy urˇcitym ´ druhem vzpoury proti bˇezˇ n´emu n´aboˇzenstv´ı, obsahuje zˇ ivou ˚ je spoleˇcenskou aktu´alnost, rozb´ıj´ı formalismus, rozv´ır´a statiku, obsahuje pozoruhodn´e utopie blouznivcu˚ a sekt´arˇ u, ˚ ze dosahovat uˇ ´ zasn´e revoluˇcn´ı intenzity – to vˇzdy spojen s velkou spoleˇcenskou dynamikou a soci´aln´ımi otˇresy. Muˇ lze jinde sledovat n´azornˇeji neˇz u sam´eho ran´eho kˇrest’anstv´ı. Roznˇecuje sˇ lechetn´e city a v´asˇ nˇe. Ale vˇse to m´a nemaly´ h´acˇ ek. Jakmile k oˇcek´avan´emu pˇrelomu nedojde, resp. jakmile se s odstupem cˇ asu jev´ı chiliasticky´ pˇrevrat vˇzdy m´enˇe pravdˇepodobny, ´ tu vˇsechno ono myˇslenkov´e bohatstv´ı, citov´e hloubky a mravn´ı sˇlechetnosti nutnˇe nab´yvaj´ı ponˇekud jin´eho smyslu, neˇz z cˇ eho se puvodnˇ ˚ e zrodily(. . .)[. . . ] • 162 Bˇezˇ n´e a tradiˇcn´ı c´ırkevn´ı pojet´ı vyzved´a obvykle na jedn´e stranˇe podobn´e sloˇzky Krista-trpitele(. . .)[,] tˇesˇ itele v kaˇzd´e tˇezˇ kosti, na druh´e stranˇe Krista v jeho sl´avˇe(. . .)[,] v jeho v´ıtˇezstv´ı nad zlem, nad smrt´ı, nad malost´ı, nad svˇetem“. J´a ” ” jsem oslavil tebe na zemi, sv´e d´ılo jsem vykonal, jak jsi mi uloˇzil. A nyn´ı oslav ty mne, otˇce, u sebe sama tou sl´avou, kterou jsem u tebe mˇel pˇred poˇca´ tkem svˇeta[!]“(. . .) (J 17, 4-5). Nen´ı pochyb, zˇ e lidsk´a existence potˇrebuje oba tyto ´ potˇrebu pˇrem´ahat obt´ızˇ e, bolesti, nezdary – a potˇrebu povzn´est se k nˇecˇ emu, co pˇresahuje vˇsednost a malost. poly, ´ c´ırkevn´ıho pojet´ı Krista nach´azely po vˇeky zˇ ivnou pudu ˚ ´ u. ˚ Proto oba tyto poly u milion
Milan Machovec: Jeˇz´ısˇ pro modern´ıho cˇ lovˇeka
17
• 162 ˚ tak i Jeˇz´ısˇ ovy doby Domn´ıv´ame se, zˇ e jsme podali obraz, ktery´ plnˇe odpov´ıd´a kritick´emu studiu jak pramenu, ˚ a prostˇred´ı vubec, ktery´ pˇritom nic nezamlˇcuje a neskryv´ ´ a. Souˇcasnˇe se domn´ıv´ame, zˇ e pr´avˇe tento obraz, k nˇemuˇz jsme dospˇeli, nepracuj´ıc´ı ani sebem´ınˇ s hypot´ezou nadpˇrirozena“ a z´azraˇcna, jak se v dan´em pˇr´ıpadˇe bˇezˇ nˇe dˇel´avalo ” a dˇel´av´a, z´arovenˇ Jeˇz´ısˇ ovu vˇec nijak nesniˇzuje, nebagatelizuje jej´ı z´aklady ani d´ılˇc´ı projevy, jak bylo v jinych zase ´ ˚ ze uk´azat dalekos´ahly´ lidsky´ vyznam pokusech rovnˇezˇ cˇ ast´e. Naopak, muˇ Jeˇz´ısˇ ovy vˇeci. Je zde z´arovenˇ vysvˇetleno, ´ ˚ proˇc Jeˇz´ısˇ ova vˇec mohla hluboce zas´ahnout do svˇetovych ´ dˇejin. Proˇc o ni bylo svedeno tolik z´apasu. • 169 (. . .) nepˇr´ımo [pomohlo] k vytvoˇren´ı jakychsi prvn´ıch z´akladu˚ biblick´e kritiky tak´e ono napˇet´ı, kter´e se vytvoˇrilo mezi ´ protestantskymi a katolickymi uˇcenci od dob reformace: ti prvn´ı, snaˇz´ıce se dok´azat, zˇ e slovo Boˇz´ı“ v bibli zcela ´ ´ ” ˚ ˇ an´ı c´ırkevn´ı tradic´ı dostaˇcuje, ti druz´ı, snaˇz´ıce se i z bible sam´e zduvodnit jej´ı nedostateˇcnost, nutnost jej´ıho doplnov´ ˚ ci druhym ˚ a p´apeˇzskou moc´ı. Z odporu vuˇ ıch jazyku˚ ´ zaˇcali pˇestovat jist´e biblick´e studie, zvyˇsovala se znalost puvodn´ ˚ zaˇcaly byt ˚ e odst´ıny a varianty starych ˚ biblickych ´ textu, ´ studov´any ruzn´ ´ rukopisu. • 170 ´ ı mnoha set liber´alnˇe protestantskych Z´avˇer cel´e velk´e epochy usil´ ´ badatelu˚ o Jeˇz´ısˇ i shrnul posl´eze Albert Schweitzer v opravdu epoch´aln´ım d´ıle Geschichte der Leben-Jesu-Forschung“(. . .) (I. vyd. 1906, II. pˇreprac. z´akladn´ı vyd´an´ı ” ¨ Tubingen 1913) do podoby v podstatˇe negativn´ı; kromˇe nejobecnˇejˇs´ı eschatologick´e zvˇesti o kr´alovstv´ı Boˇz´ım“ nelze ” pry´ nic jist´eho urˇcit – nadto jsou z´akladn´ı Jeˇz´ısˇ ovy pˇredstavy nov´e dobˇe zcela ciz´ı. . . Odchod jednoho z nejvˇetˇs´ıch kˇrest’anskych ´ duchu˚ nov´e doby z prostˇred´ı kˇrest’ansk´e Evropy“ do Afriky je jistˇe nem´enˇe symbolicky´ neˇz to, zˇ e tento ” teolog z´arovenˇ zanech´av´a teologick´e pr´ace a jde tam jako l´ekaˇr. . . Tento jeho cˇ in byl – stejnˇe jako zm´ınˇen´a kniha – v jist´em smyslu podobnym absolutn´ı nemoˇznosti ´ z´avˇerem epochy liber´aln´ıho zmˇesˇ t’´acˇ tˇel´eho kˇrest’anstv´ı, vyrazem ´ postupovat na tychˇ ´ z cest´ach d´ale, jako se j´ım brzy pot´e stala prvn´ı svˇetov´a v´alka. . . • 171 (. . .) [David Friedrich Strauss] pˇresunul tˇezˇ iˇstˇe (. . .) k pojet´ı sp´ısˇ e fenomenologicko-existenci´aln´ımu: nejde o to, zda Jeˇz´ısˇ byl“ bohoˇclovˇek resp. mesi´asˇ , zda bylo“ zjeven´ı, ale o to, co ono nesporn´e vyjeven´ı se ideje bohoˇclovˇeka apod. ” ” znamen´a pro lidskou historii. • 178 ˚ (. . .) jak jinak mohou Jeˇz´ısˇ e pochopit lid´e tzv. modern´ı doby neˇz zpusobem sv´eho vlastn´ıho myˇslen´ı. • 178 ˇ Jestliˇze (. . .) se (. . .) nepˇresnˇe pˇrekl´ad´a s´am z´aklad Jeˇz´ısˇ ovy radostn´e zvˇesti“, term´ın metanoeite“ term´ınem cˇ inte ” ” ” ˇ se vnitˇrnˇe“, resp. bud’te jin´ı“ pok´an´ı“, pak nutno rˇ´ıci, zˇ e toto slovo v prvn´ım stolet´ı jednoznaˇcnˇe znamenalo zmˇente ” ” ˇ ˇ apod., pˇriˇcemˇz zˇ a´ douc´ı zmˇena sloˇzku pok´an´ı“ zajist´e zahrnovala, ale zdaleka se na ni neredukovala. Pˇreklad cˇ inte ” ” pok´an´ı“ nen´ı tedy nesmyslny, ´ ale v j´adru dˇel´a z Jeˇz´ısˇ e sp´ısˇ e druh´eho Jana Kˇrtitele. Novodob´emu cˇ lovˇeku polopˇreklad ˇ pok´an´ı“ zn´ı pˇri prvn´ım poslechu tak, jako by mˇel padnout na kolena, b´ıt se v prsa apod., vubec ˚ cˇ inte chovat se tak, zˇ e ” mu to pˇripad´a sp´ısˇ e vystˇ ´ redn´ı neˇz osvobozuj´ıc´ı. Jeˇz´ısˇ em zˇ a´ d´ana zmˇena lidsk´eho c´ıtˇen´ı i chov´an´ı byla ve skuteˇcnosti nˇecˇ ´ım neskonale sˇ irˇs´ım a hlubˇs´ım. • 180 ´ Jeˇz´ısˇ i. Patrnˇe (. . .) naˇstˇest´ı se stalo jen nˇekolikr´at, zˇ e cosi zcela odporuj´ıc´ıho duchu Jeˇz´ısˇ ovu bylo vloˇzeno do ust nejmarkantnˇejˇs´ım a z´arovenˇ celkem snadno zmˇenitelnym ´ je tu slavny´ verˇs Mt 5, 39. Biblicky´ Jeˇz´ısˇ – synopticky, ´ pavlovsky´ i janovsky´ – vˇzdy a vˇsude bez vyjimky cˇ emukoliv zl´emu odporoval. A zde n´ahle stoj´ı – ve vˇsech rukopis´ ´ Velc´ı nych ´ vˇetv´ıch a ve veˇsker´e tradici slovo j´a ale prav´ım v´am, abyste neodp´ırali zl´emu“ (m´e antist´enai to´ pon´ero). ” zˇ a´ ci vˇeci Jeˇz´ısˇ ovy“ – lid´e jako Masaryk cˇ i G´andh´ı – dok´azali ovˇsem vyc´ıtit, zˇ e skuteˇcn´a evangelick´a pravda“ vznikne ” ” ˚ teprve zd´anlivˇe maliˇckym nebot’ jen to odpov´ıd´a celkov´emu ´ posunem ( abyste odp´ırali zl´emu ne na jeho zpusob“), ” ˚ ze uplnˇ ´ pˇr´ıstupu Jeˇz´ısˇ ovu v nesˇcetnych e ´ pˇr´ıpadech. Ale aˇz modern´ı srovn´avac´ı gramatika indoevropskych ´ rˇ eˇc´ı to muˇ potvrdit: oblast dativu ve star´e rˇ eˇctinˇe byla nesrovnatelnˇe sˇ irˇs´ı a mohutnˇejˇs´ı neˇz napˇr. v cˇ eˇstinˇe, zahrnovala i celou oblast lok´alu a instrument´alu (a latinsk´eho ablativu), takˇze doslovny“ ´ pˇreklad zl´emu“ je prostˇe plod ignorance. Ve ” ” ˚ skuteˇcnosti to znamenalo zlym“, v oblasti zl´eho“, na zpusob zl´eho“, v´az´ani zlem“, podle vzoru zla“ atd[.]. ´ ” ” ” ” ” • 180 (. . .) povaˇzuji tendenci citovat bibli v kraliˇctinˇe“ na pˇrelomu 20. a 21. stolet´ı ne za kulturnost, ale za snobstv´ı lid´ı beze ” skuteˇcn´eho smyslu pro vˇec Jeˇz´ısˇ ovu.
Stano Krajˇci, 18. – 24. 8. 2003
typeset by LATEX