Mgr. et Mgr. Klára Zajíčková Středisko následné péče Point 14
[email protected]
Poslání: pomoc a podpora bývalým uživatelům návykových látek po léčbě v osamostatnění, odpovědnosti, abstinenci a v návratu do života ve společnosti prostřednictvím poradenství, individuální, skupinové a rodinné terapie a volnočasových aktivit Cíle služby: stabilizace sociální situace (zaměstnání, finanční závazky, bydlení) stabilizace psychického a somatického stavu podpora sociálních vazeb stabilizace v abstinenci a zvládání relapsu nezávislost na poskytovaných službách uvědomování si odpovědnosti a její aplikace v životě
muži a ženy (18-64 let), matky s dětmi, jejich rodinní příslušníci a osoby blízké podmínky pro přijetí do programu:
absolvovali léčbu závislosti (nelegální látky, alkohol) abstinují alespoň tři měsíce motivováni k dalšímu životu bez návykových látek
Max. délka pobytu 9 měsíců, matky s dětmi 12 Kapacita: v pobytové službě (chráněné bydlení) 9 klientů, v ambulantní péči 5-10 klientů 2 terapeuti
verbálně obtížně postihnutelné téma, typická neuchopitelnost spiritualita jako příroda, Bůh, vyšší moc, něco, co mě přesahuje, smrt (konec životnosti těla) klienti si uvědomují význam spirituality pro svou léčbu, explicitně o ní nicméně příliš neuvažují – synonymem: víra v něco, jistota…, o čem se to bavíme? problematické oddělení spirituality od religiozity, které mohou splývat v jedno a totéž
Smysluplnost: Důležitost života, smysl životních situací, odvozování jejich účelnosti Hodnoty: Ceněná přesvědčení a hodnotová měřítka Transcedence: Zkušenosti s dimenzí přesahující osobní já a oceňování této dimenze Spojení: Vztahy k sobě, druhým lidem, Bohu nebo vyšší síle a prostředí Stávání se: Rozvíjení života, což vyžaduje zkušenost a reflexi a zahrnuje pocit, kdo člověk je a jak poznává (Martsolf, Mickley, 1998 in Nešpor, Csémy, 2006)
Srov. Mystická zkušenost, Eko-spiritualita, Pospolitost, Mravní zaujetí, Transcendentálně-monoteistická zkušenost (Říčan, 2007; Říčan, Janošová, 2004)
bio-psycho-socio-spirituální model (Kudrle, 2003) „Spiritus contra spiritum“ (C. G. Jung): bažení po alkoholu odpovídá na nižší úrovni duchovní touze lidské bytosti po plnosti (in Nešpor, Csémy, 2006) 3. složka závislosti: parareligiosní potřeba (Zoja, 1984; Nerad a kol., 1989) srov. rituální složka (Hampl, 2002) – hlubší, archetypální kořeny, neproniká do vědomí závislost jako spirituální učitel (Kudrle, 2006) – „touha, která se změnila v nutkavou naléhavost“; 3 různé potřeby a jim odpovídající skupiny drog Anonymní alkoholici (AA): víra v existenci něčeho silnějšího, než je člověk sám – cílem přeorientovat se z destruktivní vyšší síly na sílu konstruktivní a prospěšnou (Rotgers, 1999)
mizí pevné společenství, kterého byl klient součástí v průběhu vlastní léčby (TK, PL) rutina ve smyslu jednoduchého vzorce obstarat si drogu – dát si drogu a později pevného léčebného režimu je nahrazena nestrukturovaným prostorem, v jehož dosahu klienti často pociťují úzkost z existence především v první fázi doléčování má klient často větší množství volného času, který je problematické zaplnit, objevují se témata spojená s deziluzí z abstinence abstinence probouzí otázky po smyslu, štěstí, naplnění, klienti hledají něco, v co by mohli věřit, když tuto sílu nenacházejí sami v sobě partnerský vztah jako emocionální satisfakce? relaps jako nevědomý pokus o znovunastolení ztracené struktury?
Rituály jako praktické naplnění spirituálního rozměru léčby (Zachariáš, Šefránek, 2006) Touha po transcendentnu v lidském pokolení hluboce zakořeněna – rituál jako způsob, jak se transcendentna dotknout (Čtrnáctá, 2007) Rituály přechodu x rituály ceremoniální Rituály v TK x rituály v doléčování Praktický význam rituálů pro klienty SNP Začlenění nových klientů Posílení společenství, pocitu „my“ Redukce předčasných odchodů z doléčování Sebepřesažení
Co klienti, kteří neprošli komunitní léčbou – byli o tento spirituální rozměr léčby ochuzeni?
1) 2) 3) 4)
léčba v TK jako velký rituál přechodu (Kalina, 2008, 2013) 4 stěžejní aspekty přirozených konců, spojených s rituály přechodu (Bridges, 2004): Odchod do ústraní Ztráta totožnosti Rozčarování Prožitek konce
1.
2.
3.
Odloučení od zbytku skupiny - jedinec je izolován a často podroben zkouškám - detox Období pomezí (liminální) - podstoupení rituálu, který ho formálně uvádí do nové společenské role – léčba (především PL, komunita jinak) Znovupřijetí „nového“ jedince do společnosti – následná péče a doléčování fraktální povaha rituálů: život – léčba – TK – přestup
rituál jako spontánní výtvor kolektivního nevědomí ve smyslu C. G. Junga – symbolickou cestou podporuje integritu Ega a usnadňuje individuaci (Kalina, 2013) Individuace: archetypově ukotvený celoživotní proces diferenciace a integrace osobnosti, který je třeba pokaždé individuálně a konkrétně utvářet (Müller, Müller, 2006) Individuační proces analogický procesům iniciačním: iniciace – tradiční předpisy a symboly X individuace – přirozená produkce symbolů, spontánní duševní pochod (Nerad a kol., 1989)
1. Nový klient musí se prodrat do kruhu ze všech stávajících klientů dostává květináč s hlínou 2. Přestup do druhé fáze klient vypracuje elaborát na téma „Moje květina a já“ 3. Přestup do třetí fáze klient vypracuje elaborát na téma „Já a moje květina“ 4. Závěrečný rituál klient přesadí svou květinu z květináče, který od nás dostal, do květináče vlastního (náš květináč nám v původním stavu vrátí) klienta s jeho květinou vyfotíme a přidáme do imaginární zahrádky, která nám tu z úspěšně absolvovaných klientů poroste a bude je tak připomínat + aktuální závěrečný rituál, kdy se vzkazy od ostatních klientů vloží do obálky a předají se odcházejícímu
expresivní terapeutické techniky (nejčastěji: arteterapie, muzikoterapie, tanečně pohybová terapie, dramaterapie event. psychodrama) rituál a mýtus jako dramatické formy pro vyrovnávání se s univerzální emocionální úzkostí; v dramaterapii rituál rovněž prostředkem využívajícím hraní k vyrovnání se s úzkostnou zkušeností klienta (Sheff in Jones, 1996 podle Valenta, 2007) rituál jako příprava na změnu – víra, že věci lze změnit prostřednictvím mimetické akce – součást a spojnice mezi mnoha aspekty osobnosti, a to především v interakci mezi fyzickým a metafyzickým skrze imaginativní dramatický akt (Valenta, 2007)
zvyšují motivaci k léčbě oslabují obrany využitím neverbálních komunikačních kanálů, metafor a symbolismu vhodné pro práci s traumatizovanými klienty – emocionálně-vizuální zpracování informací (Glover, 1999) napomáhají léčbě alexithymie – alternativní ventil pro tělesnou tenzi (Johnson, 1990) navozují kontakt s vlastními prožitky i tělem a tělesnými pocity – obnova toku energie (Milliken, 1990) podporují tvořivost a spontánnost, sebezkoumání, interakci s druhými a vyšší sebehodnocení psychosociálněrehabilitační funkce díky obecným charakteristikám umělecké tvorby jako takové podporují skupinovou kohezi a vcítění se do druhého
„Dnes už si nevážíme iniciací a rituálů. Předpokládáme, že se lidé se změnou tak nějak vyrovnají, a když ne, pomůžeme jim terapií. Postrádáme mocné společné rituály, které nabízejí podporu a vedení. Náš model vývoje lidského života sice počítá s pokrokem, ale nikoli se základními proměnami bytí. Lineární myšlení, které je tak podstatnou součástí moderního života, ovlivňuje také naše porozumění našim životům. Rozvíjíme se a vyvíjíme, ale netransformujeme. Představujeme si růst jako stavbu mrakodrapu až do nebe, ne jako housenku, která se mění v motýla.“ (Moore, 2009: 45-46)
Bridges, W. (2004). Na prahu změn. Zóny přechodových rituálů. Praha: Návrat domů. Čtrnáctá, Š. (2007). Rituály TK. In Nevšímal, P. (Eds.): Terapeutická komunita pro drogově závislé II. Česká praxe. Praha Středočeský kraj: Magistrát hl. m. Prahy. Hampl, K. (2002). Léčba závislosti na heroinu metadonem v zařízení AT bez lůžkového zázemí. In: Česká a Slovenská psychiatrie. 98, č. 2, s. 86–91. Kalina, K. (2008). Terapeutická komunita: Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. Praha: Grada. Kalina, K. (2013). Psychoterapeutické systémy a jejich uplatnění v adiktologii. Praha: Grada. Kudrle, S. (2003). Úvod do bio-psycho-socio-spirituálního modelu závislosti. In Kalina, K. a kol. (Eds.): Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky. Kudrle, S. (2006). Závislost jako spirituální učitel. Online. Dostupné z: www.adiktologie.cz/cz/articles/download/645/ Moore, T. (2009). Temné noci duše. Průvodce na cestě těžkými životními zkouškami. Praha:Portál. Müller, L., Müller, A. (2006). Slovník analytické psychologie. Praha: Portál. Nerad, J. a kol. (1989). Psychoterapie závislostí na alkoholu a jiných látkách. Praha: Výzkumný ústav psychiatrický. Nešpor, K., Csémy, I. (2006). Spiritualita v medicíně a u návykových nemocí. Online. Dostupné z: www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2006_5_269_271.pdf Rotgers, F. (1999). Léčba drogových závislostí. Praha: Grada. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál. Říčan, P., Janošová, J. (2004). Spiritualita českých vysokoškoláků – faktorově analytická sonda. Československá psychologie, 48, 2, 97-106. Valenta, M. (2007). Dramaterapie. Praha: Grada. Van Gennep, A. (1996). Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny. Zachariáš, M., Šefránek, M. (2006). Spiritualita a rituály v terapeutické komunitě. Abstrakt. Online. Dostupné z: www.at-konference.cz/data/document/20091218/program-a-anotace-prispevku.pdf Zajíčková, K. (2011). Využití expresivních terapií v procesu léčby drogových závislostí. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Zoja, L. (2000). Drugs, addiction and initiation: The modern search for ritual. Einsiedeln: Daimon Verlag.