MEDICÍNA PRO PRAXI II

Medicína

Suppl. A 2015

PRO PRAXI

www.solen.cz ISBN 978-80-7471-092-6 Ročník 12

Abstrakta MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékařů a sester v Ostravě

5.–6. února 2015 Clarion Congress Hotel Ostrava Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity a společnost Solen, s.r.o.

Nový inhibitor PDE–52,6 Léčba erektilní dysfunkce u dospělých mužů 6

Zkrácená informace o přípravku Spedra® 50 mg, 100 mg,, 200 mg. Př Před předepsáním si přečtěte celý Souhrn údajů o o přípravku. přípravku Složení: S Avana Avanafil 50 mg, 100 mg, 200 mg v jedné tabletě. Terapeutické indikace: Léčba erekere tilní dysfunkce u dospělých mužů. Aby byl přípravek účinný, je nutná sexuální stimulace. Farmakodynamické vlastnosti: Ve všech pivotních studiích s avanafilem bylo procento úspěšných pokusů o pohlavní styk významně vyšší u všech dávek avanafilu v porovnání s placebem. Platí to pro všechny pokusy ve všech hodnocených časových intervalech po podání dávky. Dávkování a způsob podání: K perorálnímu podání. Použití u dospělých mužů: Doporučenou dávku 100 mg užít podle potřeby přibližně 30 minut před sexuální aktivitou. Dávku lze zvýšit na 200 mg nebo snížit na 50 mg. Přípravek se doporučuje užívat maximálně jednou denně. U starších mužů, u mírné až středně závažné renální insuficience (clearance creatininu >= 30 ml/min) nebo u diabetu není nutná úprava dávky. U pacientů s mírnou až středně závažnou hepatální insuficiencí (Child-Pughova třída A nebo B) by měla být léčba zahájena minimální účinnou dávkou a dávkování upraveno podle snášenlivosti. U pacientů, kteří jsou současně léčeni středně silnými inhibitory CYP3A4 nemá maximální doporučená dávka avanafilu překročit 100 mg s odstupem nejméně 48 hodin mezi jednotlivými dávkami. Pokud se přípravek užije s jídlem, může být nástup účinku pozdější než při užití nalačno. Kontraindikace: Hypersenzitivita na složky přípravku. Užívání organických nitrátů nebo donorů oxidu dusnatého. U pacientů, kteří prodělali kardiovaskulární onemocnění, by měli lékaři před rozhodnutím o předepsání přípravku zvážit potenciální riziko srdečních příhod spojené se sexuální aktivitou. Infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo život ohrožující arytmie v posledních 6 měsících. Klidová hypotenze (< 90/50 mmHg) nebo hypertenze (> 170/100 mmHg). Nestabilní angina pectoris, angina pectoris při pohlavním styku, městnavé srdeční selhání (NYHA 2 a vyšší). Závažná hepatální (Child-Pughova třída C) nebo renální insuficience (clearance creatininu < 30 ml/min). Ztráta vidění jednoho oka v důsledku nearteritické přední ischemické neuropatie optického nervu. Vrozené degenerativní poruchy sítnice. Užívání silných inhibitorů CYP3A4 (jako např. ketokonazol, clarithromycin, ritonavir). Zvláštní upozornění a opatření pro použití: Před rozhodnutím o farmakologické léčbě je nutno zjistit anamnézu a provést lékařské vyšetření ke stanovení diagnózy erektilní dysfunkce a určit potenciální příčiny. Kardiovaskulární funkce – před zahájením jakékoli léčby erektilní dysfunkce by lékaři měli posoudit kardiovaskulární funkci svých pacientů. Je třeba poučit pacienty, aby v případě priapismu okamžitě vyhledali lékařskou pomoc. Avanafil by měl být používán s opatrností u pacientů s anatomickou deformací penisu nebo u pacientů s onemocněními, které mohou vést k priapismu. Je nutné pacienta poučit, aby v případě náhlé poruchy zraku přestal přípravek Spedra užívat a neprodleně vyhledal lékaře. Údaje o bezpečnosti podávání avanafilu pacientům s poruchami krvácivosti nebo aktivním peptickým vředem nejsou k dispozici; proto by měl být avanafil těmto pacientům podáván pouze po důkladném posouzení poměru přínosů a rizik. Pacienty je třeba poučit, aby v případě náhlého zhoršení nebo ztráty sluchu přestali užívat inhibitory PDE-5, včetně avanafilu, a vyhledali okamžitou lékařskou pomoc. Současné užívání alfa-blokátorů a avanafilu

Rychlý nástup účinku1,2,3,5 Dlouhodobý erektogenní účinek1,2,3 Nízký výskyt specifických nežádoucích úči účinků3,4

kterých terých pacientů k k symptomatické hypotenzi vv d může vést u některých důsledku aditivních vazodilatačních účinků. Bezpečnost a účinnost kombinací přípravku Spedra s jinými inhibitory PDE-5 nebo jinou léčbou erektilní dysfunkce nebyla zkoumána; pacienti by měli být poučeni, aby přípravek Spedra v takových kombinacích neužívali. Pacienti by měli být poučeni, že souběžné užití avanafilu a alkoholu může zvýšit pravděpodobnost hypotenze, závratí nebo synkopy. Avanafil nebyl hodnocen u pacientů s erektilní dysfunkcí vyvolanou poraněním páteřní míchy nebo jinými neurologickými poruchami a u pacientů se závažnou renální nebo hepatální insuficiencí. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: Přípravek Spedra má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Vzhledem k tomu, že v rámci klinických studií s avanafilem byly hlášeny závratě a poruchy zraku, měli by pacienti znát své reakce na přípravek Spedra před tím, než budou řídit nebo obsluhovat stroje. Interakce: Užívání avanafilu s organickými nitráty nebo donory oxidu dusnatého je kontraindikováno. V kombinaci s jiným přípravkem, který snižuje systémový krevní tlak, může avanafil způsobit symptomatickou hypotenzi. Alfa-blokátory jiná antihypertenziva, alkohol, středně silné inhibitory CYP3A4 – maximální doporučená dávka avanafilu je 100 mg s odstupem nejméně 48 hodin mezi jednotlivými dávkami. Pacienti s obstrukcí odtoku krve z levé komory a pacienti se závažným narušením autonomní kontroly krevního tlaku mohou být zvláště citliví na působení vazodilatancií včetně avanafilu. V průběhu 24 hodin před užitím avanafilu by pacienti neměli pít grapefruitový džus. Souběžné užívání avanafilu a induktorů CYP se nedoporučuje. Podrobnosti a další interakce jsou uvedeny v plném znění SPC. Nežádoucí účinky: Velmi časté (≥1/10): žádné. Časté (≥1/100 až <1/10): bolest hlavy, zrudnutí, kongesce nosní sliznice. Méně časté (≥1/1000 až <1/100): závratě, ospalost, bolest vedlejších nosních dutin, rozmazané vidění, palpitace, návaly horka, kongesce vedlejších nosních dutin, dušnost při námaze, dyspepsie, nauzea, zvracení, nepříjemný pocit v žaludku, bolest zad, svalové napětí, únava, zvýšené hladiny jaterních enzymů, abnormální výsledky EKG, zvýšení srdeční frekvence. Vzácné (≥1/10000 až <1/1000): chřipka, nazofaryngitida, sezonní alergie, dna, nespavost, předčasná ejakulace, nepřiměřený afekt, psychomotorická hyperaktivita, angina pectoris, tachykardie, hypertenze, rinorea, kongesce horních dýchacích cest, sucho v ústech, gastritida, bolest v podbřišku, průjem, vyrážka, bolest v tříslech, myalgie, svalové spasmy, polakizurie, poruchy penisu, spontánní erekce penisu, svědění genitálií, astenie, bolest na hrudi, onemocnění podobné chřipce, periferní edém, zvýšený krevní tlak, přítomnost krve v moči, srdeční šelest, zvýšená hladina prostatického specifického antigenu, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená hladina bilirubinu v krvi, zvýšená hladina kreatininu v krvi, zvýšená tělesná teplota. Balení: 4, 8 tablet v hliníkovém blistru. Držitel registrace: Menarini International Operations Luxembourg S.A., Avenue de la Gare 1, 1611 Luxembourg, Lucembursko. Reg. číslo: Spedra 50 mg: EU/1/13/841/001, Spedra 100 mg: EU/1/13/841/005-006, Spedra 200 mg: EU/1/13/841/008-009. Datum poslední revize: únor 2014. Přípravek je vydáván pouze na lékařský předpis a není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před předepsáním si přečtěte celý Souhrn údajů o přípravku. V licenci Vivus Inc. a Mitsubishi Tanabe Pharma Corporation.

Reference: 1. Goldstein I et al. J Sex Med 2012; 9 (4):1122–1133. 2. Kedia GT et al. Ther Adv Urol 2013; 5 (1): 35–41. 3. Belkoff LH et al. Int J Clin Pract 2013; 67 (4): 333–341. 4. Wang R et al. J Sex Med 2012; 9: 2122–2129. 5. Porst H et al. J Sex 2013; 10(1); 130-171. 6. SPC léčivého přípravku Spedra 50 mg, 100 mg, 200 mg, poslední revize 3. 2. 2014.

SPE-CZ-31-2014.09.29

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Určeno pouze odborníkům ve smyslu zákona 40/1995 Sb. Berlin-Chemie/A. Menarini Ceska republika s. r. o. Budějovická 778/3, 140 00 Praha 4 – Michle tel.: 267 199 333, fax: 267 199 336, e-mail: offi[email protected]

SPE-CZ-31-2014_09_29_inzerce_Spedra_nova_ZI_148x210_v2.indd 1

21.1.2015 13:06:43

MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékaāĔ a sester v OstravÔ 5.–6. února 2015, Clarion Congress Hotel Ostrava Pořadatelé: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity a společnost Solen, s. r. o.

Pořadatel

Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity a společnost Solen, s.r.o.

Prezident akce

prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc.

Programový výbor

MUDr. Marian Branny, prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc., doc. MUDr. Michal Hladík, Ph.D., MUDr. David Holeš, doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc., prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc.

Organizátor

SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Programové a organizační zajištění: Mgr. Jitka Strouhalová, mob.: 777 714 680, e-mail: [email protected] Zajištění výstavních ploch: Mgr. Martin Jíša, mob.: 734 567 855, e-mail: [email protected]

Datum a místo konání

5.–6. února 2015 Clarion Congress Hotel Ostrava

Ohodnocení

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře a 8 kredity pro sestry

MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů a sester Citační zkratka: Med. praxi 2015; 12(Suppl. A) Grafické zpracování a sazba: Lucie Šilberská, [email protected] Časopis je indexován v Bibliographia Medica Čechoslovaca a v Seznamu recenzovanýchneimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. ISBN 978-80-7471-092-6 MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů a sester v Ostravě | 5.–6. 2. 2015

13:06:43

A4

Program

Čtvrtek 5. února 9.00

Zahájení

9.05–10.45

Vertebrogenní bolest – garant prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc. Diagnostický postup u vertebrogenního algického syndromu – Mrázková M. FBSS – terapeutické možnosti z pohledu spondylochirurga – Paleček T., Mrůzek M. Léčba vertebrogenního algického syndromu z pohledu rehabilitačního lékaře – Chmelová I. Farmakoterapie u vertebrogenních onemocnění – Hakl M.

10.45–11.15

Přestávka s občerstvením

11.15–12.30

Kardiologie – Co by měl praktický lékař vědět o … garant MUDr. Marian Branny … diagnostice a léčbě chlopenních vad – Branny M. … diagnostice a léčbě srdečního selhání – Holek B. … diagnostice a léčbě fibrilace síní – Chovančík J.

12.30–13.30 13.30–15.00

Polední přestávka Akutní stavy – garant MUDr. David Holeš Systém přednemocniční neodkladné péče v ČR – Holeš D. Resuscitace v ambulanci aneb čtyři ruce stačí? – Jaššo P. Akutní koronární syndrom v ordinaci praktického lékaře – Holeš D.

15.00–15.20

Varia Maligní melanom a nové možnosti jeho léčby – Nováková L.

15.20–15.40


15.40–17.40

Infektologie – garant doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc. Invazivní pneumokoková onemocnění u dospělých a možnosti prevence – Petroušová L. Meningokoková onemocnění a jejich prevence – Rožnovský L. Pertuse a její prevence – Širůček P. Doporučení pro dospělé před cestou do tropů a subtropů – Hozáková L. Společenský večer

Po skončení odborného programu společenský večer

MEDICÍNA PRO PRAXI – II. kongres praktických lékařů a sester v Ostravě | 5.–6. 2. 2015

Program

A5

Pátek 6. února 8.30–10.10

Forenzní případy – kazuistiky – garant doc. MUDr. Michal Hladík, Ph.D. Forenzní aspekty poskytování zdravotní péče z pohledu vyšetřovatele – Šustek L. Forenzní aspekty poskytování zdravotní péče z pohledu státního zástupce – Jersáková D. Forenzní aspekty poskytování zdravotní péče z pohledu soudce – Krajdl I. Forenzní aspekty agrese v domácím prostředí – Dvořáček I.

10.10–10.30 10.30–11.50

Přestávka s občerstvením Varia Mukopolysacharidózy – Ješina P. Anafylaktický šok z pohledu lékaře primární péče – Škopková O. Erektilní dysfunkce jako indikátor závažného onemocnění – Hartmann I. Diagnostika a moderní léčba roztoušené sklerózy – Piťha J.

11.50–12.10


12.10–14.10

Život s celiakií – garant prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc. Celiakie u dospělých – Frič P. Život s celiakií z pohledu pediatra – Frühauf P. Lepek v nemocnici – strašák ano či ne!? – Grichová P. Život s celiakií – příběh celiaka – Birková E.

14.10

Losování ankety a ukončení kongresu

ČTVRTEK 5. ÚNORA 2015 CLARION CONGRESS HOTEL OSTRAVA


RAUT, DISCO SHOW LA PERFECTO VSTUP 300 KČ

A6

Abstrakta

Vertebrogenní bolest Garant: prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc. čtvrtek / 5. února 2015 / 9.05–10.45 Diagnostický postup u vertebrogenního algického syndromu MUDr. Monika Mrázková Neurologická klinika FNO Vertebrogenní algický syndrom je jeden z častých důvodů návštěvy ordinace praktického lékaře, neurologa. Jde o heterogenní skupinu onemocnění. Sdělení je zaměřeno z pohledu „od příznaků k diagnóze“ s ohledem na praktickou využitelnost a efektivitu vyšetřovacích metod anamnestických, klinických i paraklinických u nejčastějších diagnóz, jež se mohou projevit bolestmi v páteři.

FBSS – terapeutické možnosti z pohledu spondylochirurga MUDr. Paleček Tomáš, Ph.D., MUDr. Michael Mrůzek Neurochirurgická klinika, FNO Obecná charakteristika problému – perzistující, recidivující nebo progredující bolesti bederní páteře nebo končetiny po chirurgickém výkonu u degenerativního onemocnění pohybového segmentu jako důsledek nepřesnosti při klinickém posuzování, chirurgické léčbě, pooperační péči, event. rehabilitaci. Termín FBSS nevystihuje přesně problém – spíše jen jeho důsledky, nicméně je v literatuře obecně používán.

Z literatury posledních let vyplývá, že počet neúspěšných operací s následným FBSS stoupá spolu s počtem nárůstu rozsáhlých instrumentovaných výkonů na bederní páteři až na 30 %. Nejčastější chyby, ke kterým dochází při první operaci tedy jsou: Neadekvátní předoperační zhodnocení (špatná diagnóza) Špatný výběr pacientů (účelové jednání při odškodnění, psychosociál. problémy) Technické chyby a iatrogenní komplikace (revize špatného prostoru, nedostatečné odstranění hernie, přehlédnutí later. stenózy, poranění nerv. kořene) Mezi konkrétní příčiny vedoucí k přetrvávání potíží pro první chirurgické léčbě patří: Later. stenóza (56 %), centrální stenóza páteřního kanálu (10 %), recidiva výhřezu (14 %), epidurální fibróza (7 %), adhezivní arachnoiditia (7 %), peroper. poranění kořene (pod 5 %), manifestace poruchy segmentu nad fúzí (pod 5 %), cizí těleso (pod 5 %), revize nesprávného prostoru (pod 5 %), sekundární instabilita (pod 5 %), nezjištěná příčina (pod 5 %). U všech pacientů s FBSS je nutno exaktně vyhodnotit příčinu trvajících potíží. Indikace k reintervenci závisí hlavně na rozsahu neurologického deficitu a jeho progresi. Velmi obtížná je indikace u pacientů s neodeznělou bolestí zad,


Abstrakta

nebo radikulárními bolestmi a malým či středním neurologických deficitem. Před reintervencí je nutno si položit řadu otázek: Byla původní diagnóza korektní? Bylo předoperační vyhodnocení adekvátní? Byla chirurgická intervence přiměřená potížím a diagnóze? Byly v průběhu operace nějaké komplikace? Byly nějaké pooperační komplikace? Jedná se o nový – pooperační problém? Diferenciálně diagnosticky je zapotřebí vyloučit další procesy vrozené (cysty, rozštěpy, kély) získané (degenerativní, tumory, metabolické, úrazové, iatrogenní) Je tedy nutno provést podrobné somatické, kineziologické, neurologické a psychologické vyšetření. Skiagrafii bederní páteře doplnit o snímky v předklonu, záklonu a inklinacích CT vyšetření pro posouzení změn především na kostěných strukturách, šíře páteřního kanálu, event. „funkční“ CT pro stanovení instability. MR k zobrazení stavu měkkých tkání v páteřním kanálu, k rozlišení recidivy výhřezu od pooperačních změn (aplikace kontrastu) a posouzení hydratace – “kvality disku“ v signálu T2. A lépe UPRIGHT MR, která při vyšetření zobrazuje páteř pacienta v situacích, kdy dochází k potížím. EMG vyšetření stanoví progresi kořenových lézí a je žádoucí z hlediska diferenciálně diagnostického s přihlédnutím k laboratorním nálezům. CT myelografie je invazivní metodika, je dignifikantní při hodnocení intra- a extradurálních

změn v páteřním kanálu, její výtěžnost lze zvýšit provedením funkčních scanů či snímků. Invazivní – pozitivní diskografie – užití je indikováno z našeho pohledu pouze v případě trvání indikační nejistoty při využití výše uvedených metod. Prokazatelný patologický nález zodpovědný za FBSS je asi u 70 % pacientů. Z tohoto počtu je indikováno k reoperaci opět asi 60–70 % nemocných. Reoperace může být úspěšná v případě jasné příčiny selhání, event. v případech, které lze řešit dekompresí a následnou fúzí. Naopak neúspěšné druhé operace bývají nejčastěji v případech provádění neurolýzy jizevnatých adhezí, reparace pseudoarthrózy a u pacientů s jasnými a neléčenými psychickými poruchami – zde se procento úspěšnosti pohybuje pod hodnotu 20 %.

Léčba vertebrogenního algického sydromu z pohledu rehabilitačního lékaře MUDr. Irina Chmelová, Ph.D., MBA Klinika léčebné rehabilitace FNO Vertebrogenní algický syndrom je jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti člověka v produktivním věku i důvodem změněné pracovní schopnosti. Pacienti s VAS představují nejfrektovanější diagnostickou skupinu ambulancí odbornosti rehabilitační a fyzikální medicíny. Patogeneze VAS je multifaktoriální. Kromě strukturálních faktorů (degenerativní změny disků, intervertebrálních kloubů, spinální stenóza aj.) hrají významnou roli faktory funkční (porucha funkce CNS – řízení, zpracování nocicepce, porucha psychiky), kdy u pacienta zjišťujeme „bolesti


A7

A8

Abstrakta

zad bez morfologického korelátu“. Znepokojivý je nárůst VAS u dětské populace, což lze jistě přičíst nezdravému životnímu stylu s jednostrannou zátěží a nevhodné sportovní zátěži. Většina pacientů s VAS je odesílána k rehabilitační léčbě. Hlavní součástí vstupního vyšetření je kromě anamnézy (s důrazem na profesní ergonomii) rehabilitační vyšetření, které se zaměřuje především na tzv. „kineziologický profil“ pacienta. Při vyšetření je zohledňováno pravidlo vertikální generalizace (hybný systém reaguje jako celek – jakákoli léze způsobuje odezvu v jiných částech pohybového systému) i pravidlo horizontální generalizace, jehož výsledkem je tzv. řetězení poruch (porucha v jednom kloubu postupně dekompenzuje celý kloubní systém, porucha v jednom svalu generalizuje svalovou dysbalanci). Na základě vyšetření je indikována rehabilitační léčba. Návrh rhb. léčby je individuální a zohledňuje celou řadu faktorů (akutní, chronický stav, věk pacienta, motivace k léčbě, přítomnost komorbidit, které mohou kontraindikovat určité rehabilitační postupy). Je trendem posledních let, aby vyšetření i návrh tereapeutického postupu probíhal v intencích ICF (International Classification of Functioning, Disability and Health). Obor rehabilitační a fyzikální medicíny disponuje při péči o pacienta s VAS řadou terapeutických postupů, které lze rozdělit do dvou základních skupin: 1. Kinezioterapeutické postupy (individuální a skupinové cvičení), 2. Fyzikální terapie (elektroléčba, teploléčba, vodoléčba aj.). Jejich užití záleží na dovednostech a zkušenostech zúčastněných terapeutů. Úhrada zmíněných postupů není zdravotními pojišťovnami limitována. Začlenění kognitivně behaviorálních postupů s podporou multidisciplinárního přístu-

pu dle Evidence Based Practice redukuje bolest, zlepšuje funkci i návrat do práce.

Farmakoterapie u vertebrogenních onemocnění MUDr. Marek Hakl Anesteziologicko resuscitační klinika – Centrum pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice U Sv. Anny v Brně Bolesti zad jsou nejčastěji způsobeny primárním vertebrogenním onemocněním. Roční prevalence výskytu bolestí zad se udává mezi 15–45 %, celoživotní prevalence je 60–90 %. Chronické bolesti bederní páteře se vyskytují u 3–7 % dospělé populace a jsou příčinou 1/3 všech pracovních neschopností. Vzrůstající četnost výskytu onemocnění z nich tvoří významný socioekonomický problém. Podle délky trvání rozdělujeme bolesti páteře na akutní (dny až týdny), subchronické a chronické (měsíce až roky). Podle diagnostických kritérií rozlišujeme: Nespecifické bolesti zad, které jsou obvykle bez jasného organického původu Bolesti zad způsobené organickým postižením páteře, jako jsou např. úrazy, nádory, nebo lokální infekce Kořenové bolesti způsobené přímým drážděním nervového kořene. Léčba bolestí zad musí být vždy komplexní. Základ léčby tvoří farmakoterapie, kterou je však nezbytné kombinovat s fyzioterapií, případně i psychoterapií nebo různými invazivními léčebnými přístupy. Základní farmakoterapie vertebrogenních onemocnění se řídí třístupňovým žebříčkem


Abstrakta

WHO. Medikace je obvykle doplněna o adjuvantní látky, tlumící nežádoucí účinky analgetik nebo napomáhající jejich funkci. Výjimkou jsou stavy s převládající neuropatickou komponentou bolesti, zde se řídíme Doporučenými postupu pro léčbu neuropatické bolesti. V poslední době jsme měli možnost zaznamenat na českém trhu řadu nových preparátů pro léčbu bolesti. V oblasti neopioidních analgetik se jedná o aceclofenac, NSA s velmi rychlým nástupem účinku a vysokou COX2 selektivitou. Za novinku lze považovat i první tablety paracetomulu. K relativním novinkám patří kombinované preparáty tramadol/paracetamol. K větším změnám dochází v oblasti silných opioidů, zde se objevila zcela nově vyvinutá účinná látka tapentadol, vynikající především nízkým

výskytem nežádoucích účinků a prokazatelně dobou afinitou k neuropatické bolesti. V současné době je tapentadol dostupný jak v retardované, tak rychle se uvolňující formě. K dispozici máme i inovovaný preparát oxycodon/naloxon v poměru 2:1, který odstraňuje jeden z nejvýznamnějších nežádoucích účinků jinak skvělého oxycodonu – zácpu. V lokální terapii neuropatické bolesti i vertebrogenního původu vypadají slibně první zkušenosti s 8% kapsaicinem, který se aplikuje na dobu jedné hodiny s následně 3–9 měsíců přetrvávajícím analgetikým efektem. V současné době mají lékaři k dispozici dostatek různých farmak v boji s jinak obtížně zvladatelnými bolesti zad. Vždy je však třeba si uvědomit, že léčba musí být multimodální a farmakoterapie je pouze jedním z jejich pilířů.

Kardiologie – Co by měl praktický lékař vědět o… Garant: MUDr. Marian Branny čtvrtek / 5. února 2015 / 11.15–12.30 Co by měl praktický lékař vědět o diagnostice a léčbě srdečního selhání MUDr. Bronislav Holek Oddělení kardiologie Nemocnice Podlesí a.s. člen skupiny AGEL Třinec definice syndromu srdečního selhání a jeho

rozdělení

diagnostické nástroje farmakologické léčebné možnosti nefarmakologické léčebné možnosti režimová opaření

Co by mělpraktický lékař vědět o diagnostice a léčbě fibrilace síní MUDr. Jan Chovančík Oddělení kardiologie, Nemocnice Podlesí a.s., člen skupiny AGEL Třinec


A9

A10

Abstrakta

Fibrilace síní (FS) je nejčastější supraventrikulární arytmií, postihující obecně 1–2 % populace. Výskyt FS je spojen s nižší kvalitou života, s častější hospitalizací, s vyšším výskytem srdečního selhání a hlavně s vyšší mortalitou. Proto je velmi důležitá správná diagnostika a léčba této nemoci. Základem stanovení diagnózy je natočení 12svodového EKG, kdy FS je charakterizována minimálně 30sekundovým trváním. Velmi často je třeba použít některý typ dlouhodobé EKG monitorace. Vždy je třeba vyloučit sekundární příčinu nemoci. Cílem léčby FS je především

prevence tromboembolických komplikací, kdy léčebná strategie je volena na základě rizikové stratifikace nemocného. Většina pacientů s FS je v současné době léčena antikoagulační léčbou, ať už ve formě klasického Warfarinu, nebo některého z nových antikoagulancií. Pokud pacient nemůže užívat antikoagulační léčbu, lze zvážit uzávěr ouška levé síně okluderem. Co se týká léčby samotné FS, pak volíme buď farmaka, a to ve strategii kontroly rytmu nebo kontroly srdeční frekvence, nebo léčbu kauzální – katetrovou ablaci.

Akutní stavy Garant: MUDr. David Holeš čtvrtek / 5. února 2015 / 13.30–15.00 Systém přednemocniční neodkladné péče v ČR MUDr. David Holeš, MUDr. Roman Gřegoř Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje Organizace přednemocniční neodkladné péče v ČR. Indikace pro zásah zdravotnické záchranné služby. Možnosti záchranné služby, typy výjezdových skupin a jejich nasazení. Systém operačního řízení a zásady hlášení událostí na tísňovou linku. Možnosti telefonicky asistované neodkladné resuscitace a telefonicky asistované první pomoci. Doporučené vybavení ordinace praktického lékaře pro zvládání akutních stavů, dle vyhlášky

MZ č. 92/2012 Sb. Kriticky nezbytná léčiva a indikace pro jejich použití.

Resuscitace v ambulanci aneb čtyři ruce stačí? Mgr. Petr Jaššo Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje, p.o. Ostrava centrála Ostrava-Zábřeh Přednáška přibližuje možnost efektního a jednoduchého poskytování základní neodkladné resuscitace. Je kladen důraz na odbourání nevhodných úkonů a stručnou, komentovanou prezentaci postupu KPR v souladu s doporučeními odborných


Abstrakta

společností, zejména Evropské resuscitační rady. Prezentace je určena nejen zdravotníkům, kteří se mohou v rámci svých odborných ambulancí s případy náhlé zástavy oběhu setkat, ale lze ji také shlédnout v osobě nezdravotníka, laika. Na celém světě totiž k náhlé zástavě oběhu dochází každých 45 sekund, a proto by paušální výuka a prezentace základní kardiopulmonální resuscitace, neměla chybět v každém zaměstnání a školách.

Akutní koronární syndrom v ordinaci praktického lékaře

MUDr. David Holeš, MUDr. Roman Gřegoř Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje Podezření na akutní koronární syndrom, možnosti diagnostiky, zajištění a léčby pacienta v ambulanci praktického lékaře. Aktivace systému zdravotnické záchranné služby k dalšímu směrování pacienta do správného zdravotnického zařízení, schopného poskytnout komplexní péči. Diferenciální diagnostika, akutní komplikace a možnosti jejich léčby v přednemocniční péči.

Infektologie Garant: doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc. čtvrtek / 5. února 2015 / 15.40–17.40 Invazivní pneumokoková onemocnění u dospělých a možnosti prevence MUDr. Lenka Petroušová Klinika infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava Mezi invazivní onemocnění způsobené Streptococcus pneumonia patří sepse, purulentní meningitidy a bakteriemické pneumonie. Současně Streptococcus pneumoniae je nejčastější původce těžkých pneumonií, pneumonií s empyémem a akutních otitid. Invazivní pneumokokové onemocnění jsou spojené s vysokou mortalitou a patří mezi nejčastější příčiny úmrtí na nemoci, kterým lze předcházet vakcinací. Děti

mladší 2 let a dospělí starší 65 let představují rizikovou skupinu pro tato onemocnění, onemocnění však může postihnout i jedince jiných věkových kategorií, zvláště osoby s chronickým onemocněním navozující imunosupresi. Účinnou prevencí onemocnění představuje vakcinace. Pro dospělé jsou v současnosti k dispozici 2 vakcíny, konjugovaná vakcína, která pokrývá 13 sérotypů a polysacharidová vakcína, která obsahuje 23 sérotypů. Vakcinace je doporučena všem osobám s imunosupresí a osobám starším 65 let, nejlépe kombinací obou vakcín. Přes existenci národního doporučení pro očkování dospělých a rizikových osob je proočkovanost dospělé popualce velmi nízká. Vzhledem k závažnosti onemocnění je žádoucí zvýšení


A11

A12

Abstrakta

proočkovanosti v celé populaci se zaměřením na rizikové pacienty.

Pertuse a její prevence MUDr. Petr Širůček Klinika infekčního lékařství FN Ostrava Důvodem přednášky je nárůst onemocnění černým kašlem v populaci. Klinicky je pertuse charakterizována kašlem trvajícím minimálně 2 týdny, který v nižších věkových kategoriích může být záchvatovitý, doprovázený zvracením, kokrhavým inspiriem, u kojenců apnoickými pauzami. Inkubační doba je 7 až 21 dní. Nejzávažnější průběh bývá u neočkovaných kojenců. Období nakažlivosti trvá asi 1 měsíc (týden katarálního stadia a první tři týdny stadia paroxyzmálního), resp. 5 dní po nasazení atb léčby. Klinicky mohou být patrné subkonjunktivální sufuze, laboratorně bývá v nejnižších věkových kategoriích vysoká leukocytóza s převahou zralých lymfocytů při norm. hodnotě CRP. Přímá diagnostika se opírá o průkaz Bordetella pertussis v nosohltanu metodami kultivačními či PCR (DNA), nepřímá pak využívá párových sér v 3–6týdenním intervalu (delší u malých dětí), přičemž pro diagnózu svědčí 4násobný vzestup či sérokonverze aglutinačních protilátek, event. 100% vzestup IgG protilátek proti pertusovému toxinu B. pertussis. Léčebně lze použít makrolidy, záložně kotrimoxazol či chloramfenikol. Onemocnění podléhá hlášení orgánu ochrany veřejného zdraví. Proti černému kašli bylo zavedeno v roce 1958 plošné očkování, přičemž očkovací schéma a typ očkovací látky byl postupně modifikován. Parapertuse má lehčí průběh, B. parapertussis netvoří toxin, jinak je diagnostika a léčba shodná s pertusí. Proti parapertusi se neočkuje.

Doporučení pro dospělé před cestou do tropů a subtropů MUDr. Lubomíra Hozáková Klinika infekčního lékařství FN Ostrava Před cestou do exotických zemí, kdy pobyt je organizován cestovní kanceláří, již cestovní kancelář často upozorní na výskyt některých exotických nemocí v uvedených zemích a doporučí navštívit ambulanci cestovní medicíny. Cestovatelé, kteří si organizují cestu sami, se doví o výskytu nemocí nejčastěji z internetu nebo od známých. Čím exotičtější je země, tím dříve je vhodné navštívit ambulanci cestovní medicíny nebo očkovací centrum, stačí maximálně 3 měsíce před odjezdem. Ambulance cestovní medicíny nebo očkovací centra se vyskytují obvykle ve větších městech, často v rámci infekčních oddělení. Nad rámec základního očkování je nejčastěji doporučovaným očkováním očkování proti hepatitidě A, při dlouhodobém pobytu i proti hepatitidě B. Dalším nejčastěji doporučovaným očkováním je očkování proti břišnímu tyfu. Přenos viru hepatitidy A a původce břišního tyfu je možný kontaminovanou vodou a potravou, a ani několika hvězdičkový hotel není zárukou, že cestovatel neonemocní těmito nemocemi. Přenos kontaminovanou vodou či potravou se uplatňuje i u cholery, proto se doporučuje očkovat při cestě do zemí, kde se cholera vyskytuje endemicky. Epidemiologická situace se mění, proto se očkování doporučuje do zemí na základě doporučení WHO nebo CDC. Informace o zdravotní situaci v jednotlivých státech lze také nalézt na webových stránkách našeho Ministerstva zahraničních věcí. Protože ve světě pořád nedošlo k eradi-


Abstrakta

kaci poliomyelitidy, doporučuje se přeočkování. Při cestě do 10 zemí (Afganistan, Guinea, Etiopie, Irák, Izrael, Somálsko, Nigérie, Pakistan, Kamerun, Sýrie), kde kolují divoké polioviry, nesmí být očkování starší než 12 měsíců. Dle způsobu trávení dovolené v exotických zemích se zvažuje při pobytu v přírodě nebo v oblastech vysokého rizika výskytu vztekliny u zvířat, což je kromě Evropy, Severní Ameriky a Austrálie zbytek světa, očkování proti vzteklině. Z nemocí přenosných komáry je preventabilních jen několik z nich. Při cestě do některých zemí Afriky a Jižní Ameriky se doporučuje očkovat proti žluté zimnici, do některých zemí je očkování proti žluté zimnici dokonce povinné, potvrzení o očkování musí být zapsáno v mezinárodním

očkovacím průkazu. Při cestě do jihovýchodní Asie se doporučuje očkovat proti japonské encefalitidě, která má horší průběh a zanechává častěji neurologické následky než středoevropská klíšťová encefalitida. Proti nemocem přenosným komáry, které jsou preventabilní i nepreventabilní, je možno se chránit repelenty vhodným oděvem, nevycházením ven při východu a západu slunce, kdy je aktivita komárů největší. Nejčastějšími z nepreventabilních nemocí je horečka dengue a malárie, u malárie se však lze chránit antimalariky. Závěr: každoročně čím dál tím více lidí cestuje do zahraničí včetně tropů a subtropů, proto je vhodné upozorňovat na možnosti očkování i cestou obvodních lékařů.

Forenzní případy – kazuistiky Garant doc. MUDr. Michal Hladík, Ph.D. pátek / 6. února 2015 / 8.30–10.10 Forenzní aspekty poskytování zdravotní péče z pohledu vyšetřovatele npor. Bc. Libor Šustek Vedoucí oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Městské ředitelství policie Ostrava Pracuji jako vedoucí jednoho z oddělení obecné kriminality SKPV MŘP Ostrava, které v rámci své působnosti řeší celou škálu závažných trestných činů na úseku obecné kriminality

a jednou z těchto oblastí je rovněž prověřování a vyšetřování trestných činů spáchaných při výkonu poskytování zdravotní péče, a to ze strany lékařů nebo nižšího zdravotnického personálu. Samotné prověřování a následné vyšetřování případů, které měly za následek újmu na zdraví nebo smrt pacienta, které vznikly v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí, patří mezi náročnější činnosti, které kladou vysoké nároky na práci orgánů činných v trestním řízení a které pro svou náročnost z hlediska dokazování patří rovněž mezi případy s poměrně dlouhými lhů-


A13

A14

Abstrakta

tami prověřování nebo vyšetřování. Vyšetřování těchto případů je v mnoha směrech odlišné od případů další obecné kriminality, jakými jsou například krádeže, loupeže, vraždy, podvody, znásilnění a podobně. Policejní orgány se při prověřování, vyšetřování potýkají s celou řadou obtíží, které musí překonat, a to jak již s tlaky ze strany oznamovatele, nezřídka pozůstalých a stejně tak ze strany samotných zdravotníků, kteří jsou dotčeni prověřováním ze strany orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k vysoce odborné oblasti, kam jistě medicína patří, používání latinského jazyka a celé řady dalších specifik, jednoznačně znevýhodňují policejní orgány před zdravotníky, kteří jsou dotčeni prověřováním, při řešení odborných otázek v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí, aplikovanými postupy a zákroky. Nezřídka je zřejmá nechuť spolupracovat s OČTŘ, a to kladením různých překážek, manipulací s lékařskou dokumentací, opakované omlouvání neúčasti na výslechu z různých „závažných“ důvodů a podobně. K tomu přichází tlaky ze strany poškozených, kteří se dožadují řádného vyšetření případu, opakovaně nahlížejí do spisu, podávají stížnosti a očekávají pouze jeden možný výsledek, kterým je potrestání lékaře a v některých případech je to požadavek na finanční odškodnění za způsobenou újmu, která vznikla nesprávným lékařským postupem. Jen velmi těžko se smiřují s tím, že věc byla dle trestního řádu odložena, že nebyl nikdo potrestán, pokud nebylo zjištěno zavinění zdravotníků. Vyšetřování a prověřování takových případů často trvá rok i dva a na těchto lhůtách se podílí i spolupráce se soudními znalci, bez kterých je prověřování na tomto úseku nemyslitelné.

Cílem příspěvku je seznámit odbornou zdravotnickou veřejnost s problematikou na úseku poskytování zdravotní péče z pohledu orgánů činných v trestním řízení. V tomto případě nabídnout úhel pohledu policejních orgánů, kteří se zabývají prověřováním a vyšetřováním této problematiky. Příspěvek je zaměřen na seznámení zdravotníků s postupy policejních orgánů při prověřování, s oprávněními, kterými disponují při úkonech trestního řízení, s nejčastějšími důvody podávaných stížností na zdravotnický personál, způsoby vyřízení takových stížností, spolupráce se soudními znalci a přiblížení této praxe na některých příkladech, které byly v posledních letech na našem pracovišti šetřeny.

Forenzní aspekty poskytování zdravotní péče z pohledu státního zástupce Mgr. Dagmar Jersáková Krajské státní zastupitelství v Ostravě Státní zástupce je dle základní trestně – procesní zákonné normy, t. j. dle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů o trestním řízení soudním (označovaného zpravidla jako trestní řád) řazen do kategorie orgánů činných v trestním řízení. Působí v rámci čtyřvrstvé soustavy státního zastupitelství, která je hierarchicky členěna. Na jejím vrcholu stojí Nejvyšší státní zastupitelství ČR, sídlící v Brně. Následují dvě vrchní státní zastupitelství – pro území Čech se sídlem v Praze, pro Moravu se sídlem v Olomouci. Tato jsou nadřízena krajským státním zastupitelstvím. Nejširší základnu tvoří státní zastupitelství okresní, která se nacházejí v soudních obvodech jednotlivých okresních soudů.


Abstrakta

Z hlediska námi zkoumané problematiky považuji za stěžejní činnost státních zástupců okresních státních zastupitelství, kteří/s ohledem na nejčastější se vyskytující druhy trestných činů, k nimž dochází při poskytování zdravotní péče, a na trestní sazby s nimi spojené/jsou věcně a místně příslušní k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním. V této sféře dbají na regulerní proces prověřování a vyšetřování, jenž realizují policejní orgány, tedy policisté. Stejně jako na obvodní oddělení Policie ČR a další policejní součásti, obracejí se lidé se svými oznámeními o podezření ze spáchání trestného činu, ať již písemně, či osobně, na okresní státní zastupitelství, která mají v náplni práce m. j. sepisovat protokoly o takovýchto podáních činěných ústně. Obdrží-li státní zástupce podání, avizující trestnou činnost, v písemné formě, přezkoumá je. Pokud obsah vyhodnotí jako relevantní, zašle je k dalšímu postupu policejnímu orgánu s prvotními pokyny, jakou formou má následně konat a které úkony činit. V případě nekompletního či nejasného podání vyzve autora (je-li tento podepsán), k doplnění chybějících informací. Zjevně neopodstatněná podání státní zástupce bez dalšího založí s poučením, že není-li pisatel se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství (v nastíněné situaci se jedná o krajská státní zastupitelství), jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. Pouze výjimečně občané zmíněného ustanovení zákona o státním zastupitelství nevyužijí a s negativním vyhodnocením charakteru svého podnětu se spokojí. Ve věcech podání, která státní zástupce postoupil zpravidla k šetření či k prověření, je nadále

v kontaktu s policistou, který kauzu zpracovává. Zkoumá, zda jsou opatřovány všechny potřebné důkazy zákonnými metodami tak, aby v souladu s jednou ze základních zásad trestního řízení došlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Pokud policejní orgán po skončení primární etapy přípravného řízení trestního, označované jako prověřování, dospěje k právnímu názoru, že podezření z řešeného trestného činu bylo vyvráceno a že se nejedná ani např. o přestupek či kárné provinění, vydá usnesení o odložení věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Proti takovémuto způsobu vyřízení věci je možno podat stížnost, kteréhožto práva oznamovatelé hojně využívají a o jejich řádném opravném prostředku pak rozhodují dozorující státní zástupci okresního státního zastupitelství. Ti buď stížnost zamítnou (ať už kvůli formálním nedostatkům či nedůvodnosti), nebo na jejím podkladě napadený verdikt policejního orgánu zruší a věc se vrací zpět do fáze prověřování. Při splnění zákonných podmínek prověřování vyústí ve vydání usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétní fyzické osoby coby obviněné ze spáchání určitého trestného činu (trestných činů). O způsobu završení následně probíhajícího vyšetřování, které je opět dozorujícím státním zástupcem monitorováno a usměrňováno, tento rozhodne. Slovy trestního řádu: „Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu.“ Zde je na místě zapotřebí akcentovat, že státní zástupce musí podat obžalobu i v případě, jestliže si dvě skupiny důkazů odporují a rozpory již nelze odstranit, protože další důkazy neexistují


A15

A16

Abstrakta

nebo se dostupnými prostředky nedají opatřit. Za předestřené situace nezbývá, než aby soud pro provedení důkazů v hlavním líčení kauzu sám zhodnotil. Státní zástupce v takovém případě rozhodně nemůže nahradit projednání věci v řízení před soudem. K podání obžaloby není přikročeno jen tehdy, existují-li opravdu závažné a důvodné pochybnosti o vině obviněného, přičemž na základě důkazů opatřených, případně i provedených v přípravném řízení dozorující státní zástupce v intencích § 172 odst. 1 trestního řádu „usoudí“, že např. skutek se vůbec nestal, že vyšetřované jednání/nebo nečinnost/není trestným činem, že trestný čin nespáchal obviněný, popř. nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Pak vydá usnesení o zastavení trestního stíhání, vůči němuž opět může m. j. poškozený podat stížnost, o které rozhoduje státní zástupce bezprostředně vyššího, místně příslušného zastupitelství. I když takovéto primární rozhodnutí okresního státního zastupitelství napadeno stížností není a nabyde právní moci, podléhá ještě přezkumu Nejvyššího státního zastupitelství, které může do tří měsíců od právní moci zrušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního stíhání.

Forenzní aspekty poskytování lékařské péče z pohledu soudce Mgr. Igor Krajdl Krajský soud v Ostravě Posuzování trestní odpovědnosti lékařů za pochybení při léčbě pacientů patří k nejsložitějším případům, které jsou v praxi před soudy projednávány. Tyto případy mají svá úskalí nejen

pro obžalovaného lékaře, ale také pro soudce a ostatní právníky, kteří jsou medicínskými laiky. Nezastupitelnou roli tak hrají především znalecké posudky, které posoudí správnost léčby a tak v podstatě rozhodují o vině obžalovaného lékaře. Avšak i tyto posudky mohou mít vady, které je v průběhu řízení potřeba nalézt a odstranit tak, aby soud mohl přesně konstatovat, jakého pochybení se lékař dopustil, ve kterém okamžiku léčby a jak měl správně postupovat (náležitý odborný postup). Především v těchto případech pak musí mít právníci, ale i znalci na paměti, že při hledání pochybení je nutno striktně postupovat v časové posloupnosti, podle rozvíjejících se příznaků zdravotního stavu poškozeného, nikoli zpětně podle závěrů pitvy a všech laboratorních vyšetření, které jsou k dispozici až ex post. Pouze takový postup umožní správné rozhodnutí soudu o nevině či vině obžalovaného lékaře a umožní uložit odpovídající trest.

Forenzní aspekty agrese v domácím prostředí MUDr. Igor Dvořáček, Ph.D. Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava Cílem sdělení je prezentace soudně-lékařského pohledu na problematiku násilí směřujícího proti dětem. Je provedena stručná soudně lékařská analýza několika případů týraných dětí včetně případů s fatálními následky a vraždy dítěte matkou. Děti se stávají snadno obětmi špatného zacházení či trestných činů. Toto tvrzení lze doložit řadou případů násilí, často i velmi brutálního, páchaného na dětech především ze strany osob


Abstrakta

blízkých. Týrání nebo zanedbávání péče může dosáhnout takového stupně, že jednání je pak kvalifikováno jako trestný čin. Řešení případů násilného jednání vůči dětem je problematikou zvláště složitou. Důležitým předpokladem při dokazování této trestné činnosti je dokumentace nálezu na postiženém dítěti. Ke zlému nakládání v širším slova smyslu téměř pravidelně dochází v izolovaném prostředí bytu. Údaje osob blízkých bývají zavádějící a mnohdy vysvětlují vznik poranění zcela odlišným, nekorespondujícím mechanizmem. Nezřídka udávané mechanizmy neodpovídají motorickým schopnostem poraněného dítěte. Z našich zkušeností vyplývá, že zatímco při náhodném úrazu je snaha okamžitě vyhledat lékařské ošetření, při úmyslném jednání je téměř pravidlem, že je zde jistá časová prodle-

va, než se dítě dostane k lékaři. K této prodlevě vede často i předpoklad agresora, že se stav spontánně upraví. To lze pozorovat i u vážných, fatálních případů, kdy je zcela evidentní potřeba zajistit poskytnutí první pomoci. Častým jevem je i zlehčování závažnosti poranění ze strany doprovázejících osob. Závěr Problematika násilí proti dětem zapadá do širšího kontextu domácího násilí. Ve sdělení byl akcentován soudně lékařský pohled na věc s poukazem na některé poznatky z naší praxe. Nelze vytvořit šablonu nebo schéma postupu pro praktické nebo dětské lékaře. Každý případ je vždy jiný, často je však spojují některé diskrétní poznatky tak, jak jsou prezentovány.

Varia pátek / 6. února 2015 / 10.30–11.50 Mukopolysacharidózy MUDr. RNDr. Pavel Ješina, Ph.D. Ústav dědičných metabolických poruch 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mukopolysacharidózy (MPS) patří mezi dědičná metabolická onemocnění ze skupiny lysozomálních střádavých nemocí. V současné době je popsáno 7 různých typů, které mohou mít podle druhu a tíže projevů ještě své podtypy. Jejich příčinou jsou poruchy různých enzymů

(nyní je 10 známých), které katalyzují odbourávání glykosaminoglykanů (dříve označovaných jako mukopolysacharidy). Tato enzymová porucha vede k hromadění GAG v lysozomech a k následným morfologickým i funkčním změnám v mnoha tkáních. MPS jsou klinicky velmi heterogenní, pozvolna progredující multisystémová onemocnění postihující různou měrou takřka všechny tkáně. Jejich diagnostika je založena na klinickém obraze a laboratorním průkazu zvýšeného množství GAG vylučovaných do moče. Konkrétní typ je možno určit na enzymatické,


A17

A18

Abstrakta

ale i na molekulárně genetické úrovni. V současné době je dostupná léčba, která však závisí na typu MPS a tíži projevů. Pro pacienty s mukopolysacharidózou I., II., IV. a VI.typu je zavedená enzymová substituční terapie, u pacientů s těžší formou se uplatňuje léčba pomocí transplantace hematopoetickými kmenovými buňkami. U pacientů s MPS III.typu je k dispozici tzv. substrát redukční terapie. I přestože MPS patří mezi tzv. vzácná onemocnění, je v ČR každý rok diagnostikováno několik pacientů s různým typem MPS. Vyhodnocením dat z let 1975–2012 v ČR byla určena celková prevalence všech MPS 1 : 27 000. Podpořeno výzkumným projektem Ministerstva zdravotnictví ČR RVO-VFN 64165.

Erektilní dysfunkce jako indikátor závažných onemocnění MUDr. Igor Hartmann1, MUDr. Taťána Šrámková, CSc.2, 3 1 Urologická klinika FN, Olomouc 2 Klinika traumatologie LF MU v Brně 3 Úrazová nemocnice v Brně Erektilní dysfunkce (ED) je poměrně často se vyskytujícím mužským problémem. Vzhledem k její patogenezi bývá ED jedním z prvních příznaků závažných chorob, jako je ischemická choroba srdeční, hypertenze, diabetes mellitus nebo renální insuficience. Z toho důvodu je třeba muže trpící ED aktivně vyhledávat a kromě stanovení vhodné léčby v diagnostickém procesu zhod-

notit také riziko těchto celkových závažných onemocnění. Prezentace podává přehled vhodných diagnostických a léčebných postupů u pacientů s ED v ordinacích praktických lékařů i specialistů.

Diagnostika a moderní léčba roztroušené sklerózy MUDr. Jiří Piťha MS Centrum, Teplice Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému s projevy autoimunity a neurodegenerace. U více než 80 případů probíhá choroba v atakách a remisích. Diagnóza se stanovuje na základě diseminace klinických projevů v prostoru a čase s pomocí magnetické rezonance (MR) mozku a krční míchy. V rámci časného zahájení léčby je snaha onemocní diagnostikovat již při prvních klinických příznacích, tedy v období klinicky izolovaného syndromu (CIS). Léčba spočívá v podání vysokých dávek metylprednisolonu (3–5 g) v období ataky a v podávání léků, modifikujících průběh onemocnění, které snižují frekvenci relapsů a omezují počet a objem lézí na MR. Léky první volby jsou interferon beta, glatiramer acetát a teriflunomid. Pro eskalaci jsou určeny léky 2. volby (natalizumab, fingolimod a dimetyl fumarát). Symptomatické léky a rehabilitace je indikována k ovlivnění nejčastějších příznaků (spaticita, neuropatické bolesti, sfinkterové poruchy apod.).


DNES TO STÁLO ZA TO. A UŽ MÁM PLÁNY NA ZÍTŘEK!

COPAXONE® NABÍZÍ: Snížení počtu relapsů u pacientů s RRRS a zpomalení atrofie mozku1–3 Snížení únavy pacienta a výjimečně nízký výskyt chřipkových symptomů4,5 Dlouhodobou účinnost, spolehlivost a adherenci pacientů k léčbě1,2,6–9

JE TO O DOBRÝCH DNECH, NE O TĚCH ZTRACENÝCH.

účinky. Vazodilatace, tlak na hrudi, dušnost, palpitace nebo tachykardie, byla popsána jako bezprostřední postinjekční reakce. Velmi často nebo často a s více než o 2 % vyšší incidencí ve skupině léčené přípravkem Copaxone oproti skupině užívající placebo se ve studiích vyskytovala úzkost, vazodilatace, dušnost, nevolnost, vyrážka, bolest v zádech, bolest na hrudi, reakce v místě vpichu, vaginální kandidóza, lymfadenopatie, přírůstek na váze, tremor, oční poruchy, palpitace, tachykardie, zvracení, pocení, zimnice, otok tváře. Ostatní nežádoucí účinky se vyskytovaly méně často nebo s rozdílem menším nebo rovným 2 % oproti placebu. Zvláštní opatření pro uchovávání: předplněné injekční stříkačky uchovávejte v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Uchovávejte v chladničce (2–8 °C), chraňte před mrazem. Jedenkrát mohou být předplněné stříkačky uchovávány při pokojové teplotě (15–25 °C) po dobu až jednoho měsíce Jestliže nebyly použity a jsou v původním obalu, musí být po této lhůtě vráceny do chladničky. Velikost balení: 7, 28 nebo 30 předplněných injekčních stříkaček obsahujících 1 ml injekčního roz toku nebo multipak obsahujícím 90 (3 balení po 30) předplněných injekčních stříkaček obsahujících 1 ml injekčního roztoku. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, Tel.: +420 251 007 101, www.teva.cz. Registrační číslo: 59/481/06-C. Datum registrace/ poslední revize textu: 29. 11. 2006/6. 6. 2014. Před předepsáním léku se seznamte se Souhrnem údajů o přípravku. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Reference: 1. Lublin FD, Cofield SS, Cutter GR et al. Ann Neurol. 2013; 73(3): 327–340. 2. Lublin F, Cofield S, Cutter G et al. Abstract presented at AAN 2013. 3. Khan O, Bao F, Shah M et al. J Neurol Sci. 2012; 312(1–2): 7–12. 4. Metz LM, Patten SB, Archibald CJ et al. J Neurol Neurosurg Psychiatry. 2004; 75(7): 1045–1047. 5. Mikol DD, Barkhof F, Chang P et al. Lancet Neurol. 2008; 7(10): 903–914. 6. Ford C, Goodman AD, Johnson K et al. Mult Scler. 2010; 16(3): 342–350. 7. Johnson KP. Expert Rev Neurother. 2012; 12(4): 371–384. 8. Boster A, Bartoszek MP, O’Connell C et al. Ther Adv Neurol Disord. 2011; 4(5): 319–332. 9. Miller A, Spada V, Beerkircher D et al. Mult Scler. 2008; 14(4): 494–499.

CZ/CPX/13/0015a(1)

Zkrácená informace o přípravku. Copaxone 20 mg/ml. Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce. Účinná látka: glatirameri acetas (acetátová sůl syntetických polypeptidů obsahujících čtyři přirozeně se vyskytující aminokyseliny: L-glutamovou kyselinu, L-alanin, L-tyrosin a L-lysin v molárním frakčním rozmezí 0,129-0,153, 0,392-0,462, 0,086-0,100 a 0,300-0,374). Indikace: léčba pacientů, u nichž se objevila první klinická epizoda a u nichž bylo zjištěno vysoké riziko rozvoje klinicky potvrzené roztroušené sklerózy (CDMS). Snížení frekvence relapsů u ambulantních pacientů s RRRS a alespoň 2 atakami neurologické dysfunkce v průběhu předchozího dvouletého období. Dávkování a způsob podání: 20 mg glatiramer acetátu (jedna předplněná injekční stříkačka) se podává subkutánní injekcí jedenkrát denně. U starších osob a pacientů s poškozením ledvin nebylo podávání přípravku studováno. Použití v pediatrii: adekvátní klinické ani farmakokinetické studie nebyly provedeny. Omezené literární údaje naznačují, že bezpečnostní profil u dospívajících je obdobný jako u dospělých. Nejsou informace o užití Copaxone u dětí do 12 let, proto by přípravek Copaxone neměl být v této věkové skupině použit. Každý den je nutné měnit místo vpichu - paže, břicho, hýždě nebo stehno. Kontraindikace: přecitlivělost na glatiramer acetát nebo mannitol, těhotné ženy. Zvláštní upozornění: přípravek Copaxone musí být podáván pouze ve formě subkutánní injekce, nesmí být podáván intravenózně nebo intramuskulárně. Je třeba zvýšené opatrnosti u pacientů s kardiologickými problémy v anamnéze. Vzácně se mohou objevit vážné hypersenzitivní reakce. Nejsou důkazy o tom, že by protilátky proti glatiramer acetátu byly neutralizující nebo že by jejich vznik ovlivňoval klinickou účinnost přípravku. U pacientů s renálními poruchami musí být během léčby přípravkem Copaxone sledovány renální funkce. Copaxone nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky. Interakce: nebyly specificky studovány. Zvýšený výskyt reakcí v místě vpichu u souběžné léčby kortikosteroidy. Fenytoin a/nebo karbamazepin: souběžné použití musí být pečlivě monitorováno. Těhotenství a kojení: přípravek Copaxone nesmí být podáván během těhotenství. Údaje o vylučování glatiramer acetátu, metabolitů nebo protilátek do mateřského mléka nejsou dostupné. Musí být zvážen prospěch pro matku proti relativnímu riziku pro dítě. Nežádoucí účinky: reakce v místě vpichu, erytém, bolest, zatvrdnutí, pruritus, otok, zánět a hypersenzitivita jsou nejčastějšími nežádoucími

Abstrakta

Život s celiakií Garant: prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc. pátek / 6. února 2015 / 12.10–14.10 Celiakie – choroba mnoha tváří a životních období prof. MUDr. Přemysl Frič, DrSc. Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha Celiakie je časté autoimunitní onemocnění dětí i dospělých ve všech zemích světa. Je způsobena celoživotní nesnášenlivostí lepku (glutenu), tj. bílkovinného komplexu v povrchní části obilných zrn. Výskyt celiakie v rozvinutých zemích je 0,5–2 % celkové populace. V ČR odhad prevalence na podkladě prací z konce minulého tisíciletí byl 40.000– 50.000 osob. Podle zkušeností získaných v posledních letech je prevalence vyšší než dosud předpokládaná. V současné době definitivně padla dvě dogmata: celiakie není jen chorobou dětí, z níž se vyroste, a celiakie se nevyskytuje jen v zemích mírného klimatického pásu jako tzv. netropická sprue. Celiakie je dosud diagnostikována v ČR nedostatečně často a naopak často pozdě. Lékaři

na možnost celiakie málo myslí. Tato skutečnost je ovlivněna tím, že obraz tohoto onemocnění je závislý na věku. Typické střevní příznaky jsou přítomny jen u malých dětí. U školních dětí již tomu tak není. V pubertě dochází často k spontánnímu zlepšení, i když onemocnění není rozpoznáno. V dospělosti se však znovu objeví a jeho příznaky jsou opět jiné: střevní příznaky Tabulka 2. Cílený screening celiakie – cílová skupina: rizikové skupiny a choroby příbuzní

celiaků 1. stupně (rodiče, sourozenci, děti), při jejich pozitivitě také 2. stupně (prarodiče, strýcové, tety), zejména při výskytu podezřelého symptomu nebo jiné autoimunitní choroby dermatitis herpetiformis (Duhring) mikrocytová anemie nereagující na léčbu preparáty železa předčasná osteoporóza terapeuticky rezistentní syndrom dráždivého střeva (průjmová forma) polyneuropatie a myopatie nejasné etiologie idiopatická ataxie deprese a poruchy chování infertilita a poruchy reprodukce Downův a Turnerův syndrom

CZ/CPX/13/0015a(1)

Tabulka 1. Časté mimostřevní příznaky celiakie u dospělých nemocných anemie (většinou sideropenická)

deprese

předčasná osteoporóza

poruchy chování

Duhringova (herpetiformní) dermatitida

amenorhoe, oligomenorhoe

polyneuritidy

infertilita

idiopatická ataxie

opakované potraty


A21

A22

Abstrakta

Tabulka 3. Cílený screening celiakie – cílová skupina: podezřelé symptomy opožděný psychosomatický vývoj nevysvětlený úbytek tělesné hmotnosti nízké sérové železo výrazné izolované zvýšení sérových aminotrans-

feráz (AST, ALT) izolovaný deficit IgA recidivující aftózní stomatitida hypoplazie zubní skloviny

Tabulka 4. Cílený screening celiakie – cílová skupina: přidružené autoimunitní choroby diabetes mellitus 1. typu autoimunitní

thyreoiditida a jiné autoimunitní endokrinopatie autoimunitní hepatitida systémový lupus erythematodes primární sklerozující cholangitida primární biliární cirhóza Sjögrenův syndrom choroby pojiva IgA nefropatie

často chybějí a tito nemocní jsou neúspěšně léčeni PL a ambulantními specialisty pro symptomy celiakie a není léčena základní choroba (tabulka1). V současné době je hlavním úkolem cílený screening celiakie, schválený a doporučený MZ-ČR (Věstník MZ č..3 z 28.2.2011). Jeho cílem je vyhledáni velkého počtu dosud nediagnostikovaných celiaků a zahájení jejich léčby bezlepkovou dietou. Hlavní rizikové skupiny jsou uvedeny v tabulkách 2–4. Jedinou příčinnou (kauzální ) léčbou celiakie je celoživotní bezlepková dieta, tj. vyloučení všech pokrmů obsahujících v jakékoliv formě obiloviny. Tato dieta je finančně velmi náročná a české ZP dosud nenašly systémové řešení (na rozdíl např. od SR) částečné úhrady na základní suroviny bezlepkové diety.


Abstrakta

Život s celiakií z pohledu pediatra MUDr. Pavel Frühauf, CSc. Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK s VFN Praha Je udáváno, že celiakie se v Evropě vyskytuje 1:88–1:262, přičemž asi polovina onemoc-

nění se manifestuje do 18 let věku. O příspěvek na dietu u VZP se přihlásilo 2.200 pojištěnců do 18 let. Budeme-li kalkulovat s výskytem 5:1000 (pojištěnců VZP do 18 let je cca 1.000.000), znamená to výskyt 2:1.000, což by znamenalo, že o 3 dětech či dospívajících s celiakií nevíme.

typické symptomy

oligosymptomatická celiakie non GI/GI (1:1)

asociované nemoci

chronický průjem neprospívání velké břicho

malabsorpce: anemie malý vzrůst osteopenie aborty steatóza recidivující bolesti břicha meteorizmus obstipace GER

glutendependentní: DM1 thyreoiditis autoimunitní hepatitis Sjögren sy Addison sy autoimunitní gastritis IgA nefropatie leuko a/nebo trombocytopenie

nezávislé na malabsorpci: dermatitis herpetiformis, psoriasis, alopecie perikarditis, kardiomyopatie polyneuropatie, epilepsie, ataxie vaskulitis hypo/hypertyreóza hypoplazie zubní skloviny, recidivující afty primární biliární cirhóza ↑ AMS

na lepku nezávislé: Down sy Turner sy Williams sy vrozené srdeční vady ↓ IgA

Lepek v nemocnici – strašák ano či ne?! Pavlína Grichová Klub celiakie Ostrava Klub celiakie Ostrava je nezisková organizace – spolek, jehož hlavním cílem je pomáhat lidem s nesnášenlivostí lepku a s přidruženými chorobami. Působí především v Ostravě, ale chce pomáhat i mimoostravským.

Cíl: Cílem prezentace bylo seznámit zdravotnické pracovníky – především sestry – s problémy, které provázejí pacienty dodržující bezlepkovou dietu a jejich rodinné příslušníky během hospitalizace v různých zdravotnických zařízeních v naší republice ale i v zahraničí. Metodika: Formou interpretace sdělení na sociální síti – facebooku – bylo využito zkušeností pacientů a jejich rodin s přístupem


A23

A24

Abstrakta

k poskytování a kvalitě jejich dietní stravy během jejich pobytu v nemocnici. Výsledek: Informovanost zdravotnických pracovníků je různá. Bezlepková dieta je velice náročná na dostupnost a znalost složení potravin, vyžaduje přísné dodržování postupů, které zamezí kontaminaci těchto potravin lepkem při jejich přípravě a podávání. Závěr: Hospitalizovaný pacient, který z důvodu svého základního onemocnění, musí dodržovat bezlepkovou dietu, vyžaduje péči kvalifikovaného personálu, který zná problematiku spojenou s dodržováním bezlepkové diety. Klub celiakie Ostrava nabízí spolupráci zdravotnickým zařízením poskytující komplexní péči o tyto pacienty.

Život s celiakií Mgr. Eliška Birková Klub celiakie pro Ostravu a Moravskoslezský kraj (KCO-MSK) Klub celiakie Ostrava je nezisková organizace – spolek, jehož hlavním cílem je pomáhat lidem s nesnášenlivostí lepku a s přidruženými chorobami. Působí především v Ostravě, ale pomáhá i mimoostravským celiakům.

Cíl: Cílem prezentace je seznámit zdravotnické pracovníky i širší veřejnost s problémy, které provázejí děti i dospělé dodržující bezlepkovou dietu a jejich rodinné příslušníky v běžném životě. Metodika: Prezentace je založena na osobních zkušenostech celiaků, kteří se musí v běžném životě vyrovnávat s problémy, které dodržování bezlepkové diety přináší (nakupování, vaření, návštěvy, veřejné stravování, cestování apod.), opírá se také o informace zveřejněné na internetu. Výsledek: Informovanost zdravotnických pracovníků, veřejnosti i samotných celiaků je různá. Bezlepková dieta je velice náročná, ze strany celiaků vyžaduje důkladné znalosti týkající se pochopení diagnózy, rozlišení potravin na bezlepkové, přirozeně bezlepkové a potraviny s lepkem, základní orientace v legislativě a v neposlední řadě silnou vůli a psychickou odolnost. Závěr: Člověk, který musí ze zdravotních důvodů dodržovat bezlepkovou dietu, potřebuje poradenství a pomoc při vyrovnávání se s problémy, které dodržování bezlepkové diety přináší. Potřebuje také pochopení ve svém okolí. Proto je poradenství a edukace nejen pacientů, ale i veřejnosti hlavním cílem činnosti Klubu celiakie pro Ostravu a Moravskoslezský kraj.


MEDICÍNA PRO PRAXI II. kongres praktických lékaāĔ a sester v OstravÔ 5.–6. února 2015, Clarion Congress Hotel Ostrava Pořadatelé: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity a společnost Solen, s. r. o.

PARTNEŘI

Akademie klasické homeopatie, spol. s r.o.

MEDA Pharma s.r.o.

ALERE s. r. o.

Mediclinic a.s.

Altreva spol. s r.o.

MERCK spol. s r.o.

Angelini Pharma Česká republika s.r.o.

Reckitt Benckiser (Czech Republic), spol. s r.o.

ASP CZECH s.r.o.

ROCHE s.r.o.

Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

RosenPharma s.r.o.

Ceumed s. r. o.

SD Pharma CZ s.r.o.

Genzyme Czech, s. r. o.

Sandoz s.r.o.

IVT IMUNO, s.r.o

Sanofi Pasteur GmbH organizační složka

Imunotop cz s. r. o.

Studio Jane (Mary Kay)

Jihomoravské dětské léčebny, p.o.

Takeda Pharmaceuticals Czech Republic s.r.o.

Knappe Pekařství – Cukrářství

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

Krewel Meuselbach s.r.o.

ZENTIVA, k. s.

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění kongresu

MEDICÍNA PRO PRAXI II

Recommend Documents