Media Monitoring
TÉMA
VYHOTOVENO
1. Helicopter emergency medical service, Letecká záchranná služba 2. Rafťáci MONITOROVANÉ ZDROJE
OBDOBÍ
Tištěná média Televize a rozhlas Agenturní zpravodajství
Denní monitor
Obsahuje přehled a plná znění zpráv k zadanému tématu NEWTON Media, a.s. © 2008, Česká republika | www.newtonmedia.cz |
[email protected]
HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE Rescue Report Robert Bednařík...................................................................................................................................................3 20.12.2007 Rescue Report str. 18 HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE Radek Kislinger
Tatranská horská služba.....................................................................................................................................7 20.12.2007 Rescue Report str. 16 HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE Robert Bednařík
Týdeník okresu Nový Jičín Spolujezdec srážku nepřežil...............................................................................................................................8 11.3.2008 Týdeník okresu Nový Jičín str. 4 Události HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE (ipa)
Valašský deník Zraněných lyžařů bylo více.................................................................................................................................9 11.3.2008 Valašský deník str. 31 Naše Valašsko - příloha HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE MICHAL MIKULENKA
Přehled zpráv
2 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE Rescue Report
Robert Bednařík 20.12.2007 Rescue Report str. 18 Radek Kislinger HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE Na horách bych určitě svou intuici poslechl Narodil se ve Vsetíně. Od roku 1986 je členem horolezeckého svazu. Již od začátku svého působení v ČHS se zajímal o specifickou problematiku záchrany v horách a všech aspektech s tím souvisejících. V letech 1996 až 1998 byl čekatelem horské služby ČR, kde sbíral první zkušenosti se záchranou v horách. Svoje poznatky a vědomosti dále získával a rozvíjel jako člen „Společnosti horské medicíny", kde se blíže seznámil s aspekty a zvláštnostmi poskytování první pomoci v horách a získal „Osvědčení o způsobilosti přednášet horolezeckou zdravovědu a poskytovat kvalifikovanou laickou první pomoc". Po absolvování instruktorských kurzů se zapojil do činnosti metodické komise ČHS a stal se lektorem na kurzech instruktorů horolezectví na kterých přednášel problematiku lavin a záchrany v horách. Se zvyšujícím se počtem úrazů členů horolezeckého svazu a z nutnosti vytvoření podmínek pro prevenci úrazů a přenesení nových poznatků z praxe do výuky budoucích instruktorů byla navázána spolupráce s Tatranskou horskou službou a Robert Bednařík absolvoval v roce 2000 letní část a v roce 2001 zimní část základního kurzu Tatranské horské služby. V současné době pracuje jako řidičzáchranář u Záchranné služby Zlínského kraje ve Vsetíně. Věnuje se horolezectví, skialpinismu, horské službě a fotografování. Jak se stát horským dobrovolným záchranářem a co to obnáší * První otázka, která mě napadla byla, proč jste dnes pouze dobrovolným horským záchranářem a ne tím profesionálním ? No možná to je taková shoda náhod. V době, kdy jsem byl čekatelem Horské služby v Beskydech nebylo tenkrát moje sjezdové lyžování na potřebné úrovni, jelikož jsem se po hřebenech proháněl hlavně na běžkách a tak jsem byl nucen nejprve zlepšovat lyžování. Aby se v ČR mohl člověk stát profesionálním pracovníkem Horské služby musí být napřed dobrovolným členem některého z okrsků a až poté, když splní veškeré kritéria, se může stát profesionálním pracovníkem. Na Slovensku sice nemusí být předčím dobrovolným členem, ale musí mít trvalé bydliště v mí >tě horské oblasti, což já jsem neměl. Navíc jsem v té době již měl rodinu a děti. * Je velký rozdíl mezi záchranářem, který slouží jako dobrovolník u Tatranské horské služby - dobrovolného zboru (THS-DZJ a záchranářem, který tuto činnost vykonává jako své povolání? Už název „Tatranská horská služba - dobrovolný zbor" napovídá, že členové působící v dobrovolném sboru vše dělají ve svém volném čase bez nároku na mzdu nebo odměnu. Zní to sice jako fráze, ale mnozí to opravdu berou jako své poslání a pomoc lidem v horách pro ně představuje životní náplň a jsou na to také patřičně hrdí. Profesionálové Horské záchranné služby jsou zaměstnanci HZS, která mimochodem spadá pod ministerstvo vnitra. Tím ale nechci říct, že profesionální pracovníci vše berou jinak, ale určité rozdíly by se tam v některých případech našly. * Z vašeho krátkého životopisu uvedeného v úvodu našeho rozhovoru je zjevně patrné, že se značnou část svého života pohybujete kolem horolezectví. Vzpomenete si co vás přimělo k tomu, že jste se začal více zajímat o problematiku záchrany v horách? Už od jako malého mě přitahovaly hory. Nejprve jsem je poznával jako turista, v patnácti jsem přišel do horolezeckého oddílu ve Vsetíně, kde jsem začal aktivně lézt. Již v té době jsem se začal zajímat i o záchranu v horách, jelikož jsem přicházel do styku s lidmi, kteří byli členové horské služby a navíc v době, kdy jsem byl na vojně, tragicky zahynula při lezení má přítelkyně. S prvním smrtelným úrazem v horách, který jsem na vlastní oči viděl, jsem se setkal při mém sestupu z vrcholu Matterhornu ve Švýcarsku, ale to už jsem působil v metodické komisi horolezeckého svazu, kde jsem učil na kurzech instruktorů. Abych neučil jen tak „ze vzduchu", byla Plné znění zpráv
3 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
domluvena spolupráce se školícím střediskem tehdy ještě Tatranské horské služby, které v dnešní době spadá pod Horskou záchrannou službu a mohl jsem se zúčastnit jejich kurzů. * Je pro českého občana velký problém stát se dobrovolným záchranářem na Slovensku nebo v Rakousku? Je samozřejmé, že v první řadě musí člověk dokonale poznat místní horské prostředí. V mém případě byla výhoda, že jsem do Tater často jezdil už od svých začátků lezení. Dále by měl mít zkušenosti v horolezectví, lanových technikách a měl by být výborný lyžař. Určitou dobu musí být čekatelem a až poté se může zúčastnit kurzů. Důležitá je i místní příslušnost. Z toho důvodu já také nemohu být klasickým členem, ale mám statut brigádníka a třeba v Rakousku je problém i s jazykovou bariérou, takže lze obecně říci, že složité to je. * V článku, který v tomto časopisu představuje horskou službu v Tatrách uvádíte, že se tato činnost dobrovolného horského záchranáře vykonává bezplatně. Mám tím rozumět i třeba to, že si platíte na horách ubytování, jídlo, dopravu? Ano, kromě ubytování si platím vše sám. * Pořádně nerozumím tomu, jak je vaše činnost coby dobrovolného záchranáře organizována. Normálně pracujete ve Vsetíně, jako řidič záchranář u ZZS. Znamená to, že jezdíte na hory na dovolenou a tam místo odpočinku působíte jako dobrovolný záchranář? Jak je to s vaším možným využitím coby horského záchranáře v běžném každodenním životě? Ano, do služeb jezdím hlavně v zimním období, kdy se vykonává záchranná činnost v lyžařských střediscích. Musím poděkovat jak kolegům ze Slovenska, tak lidem u nás na záchrance, že mě vyjdou vstříc při plánování služeb. Musím ale podotknout, že těch služeb není až tak dramaticky moc. Je to cca jeden víkend v měsíci a jeden týden v sezóně, na který si beru dovolenou. A využití v běžném životě? Myslím si, že základy první pomoci by měl ovládat každý člověk. Nikdy nevíte, kdy můžete být svědkem např. autonehody. Já, jelikož často jezdím na hory a bývám svědkem i různých úrazů mám určitou výhodu v tom, že navíc umím zorganizovat záchrannou akci a třeba i v obtížném terénu navést vrtulník. * Kolik lidí, jako jste vy, je v naší republice? Takových, mezi jejichž koníčky patří záchrana a hory je určitě mnoho, ale takového, jenž by jezdil sloužit přímo do Tater neznám. O horském záchranářství u nás, na Slovensku a v Alpách * Ve svém životopise uvádíte, že jste absolvoval letní a zimní část základního kurzu Tatranské horské služby. Jak to probíhalo? Letní kurz trvá přibližně týden. Během něj uchazeč absolvuje testy z první pomoci, prověří se jeho fyzická i lezecká kondice při horolezeckých výstupech, znalosti z lanových technik, jako je uzlování, výstup pomocí šplhadel a prusíků atd. Velká pozornost se věnuje vyproštění pacienta ze stěny, vybudování jistícího stanoviště a spustům na nosítkách. Naučí se vyrobit a použít i improvizované záchranné prostředky. Seznámí se též s pravidly, když je při záchraně použit vrtulník. Na závěr absolvuje zkoušky před komisí. V zimním kurzu, který trvá také přibližně týden, se opět opakuje zdravověda. Navíc je zde kompletně probírána lavinová problematika včetně základů meteorologie. * Je možné si v rámci výcviku osahat terén, kde přímo hrozí nebezpečí lavin? Ano, pohyb v terénu ohroženém pádem lavin si na vlastní kůži účastník vyzkouší na skialpinistické túře. Naučí se rozeznávat druhy sněhu, odhalit nesoudržné sněhové vrstvy v sněhové pokrývce a provést různé testy pevnosti sněhové pokrývky. Opět se velký důraz klade na problematiku organizování záchranných akcí zde rozšířenou o specifika záchrany při zasypání v lavině. Vyzkouší si práci s lavinovými vyhledavači a nezapomíná se ani na lezení v ledu a skále. Na závěr opět absolvuje zkoušky. * Jak vypadalo vaše působení coby horského záchranáře v Alpách. Byl to jen výcvik, návštěva nebo jste se účastnil i nějakých akcí?
Plné znění zpráv
4 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
Byla to jen návštěva, jak u Bergrettung v Ůtztalu, tak i u letecké v Zillertalu a seznámení se s jejich prací. To, že jsem byl pak následně svědkem úrazu na ledovci a zorganizoval jsem záchrannou akci pomocí vrtulníku, již do plánovaného programu nepatřilo a byla to náhoda. * Je velký rozdíl mezi organizací horské záchranné služby u nás, na Slovensku a v Alpách? Která z nich vám přijde nejlepší? Určitý rozdíl tu je. Například na Slovensku působí jedna státní profesionální Horská záchranná služba a několik dobrovolných horských služeb, jako je THS-DZ v Tatrách, Horská služba na Slovensku v ostatních pohořích a ještě v Pieninách nedávno vznikla tamní dobrovolná horská služba. Nutno podotknout že to na Slovensku mezi dobrovolníky a profesionály někdy pořádně zajiskří. K mnoha nehodám v horách zde navíc přímo vzlétá LZS. V ČR Horská služba působí hlavně v lyžařských střediscích jednotlivých pohoří a skládá se z profesionálních pracovníků a dobrovolníků, které zaštiťuje jednotná metodika, jeden název a jeden znak. Je zajímavé, že v mnoha alpských státech - jmenujme např. sousední Rakousko - nemají profesionální horskou službu vůbec a působí tam jen dobrovolníci, kteří se rekrutují hlavně s místních horských vůdců, úzce spolupracujících s výborně fungujícím systémem letecké záchranné služby. Takže rozdíly určitě jsou, ale důležitá je hlavně součinnost a spolupráce všech složek, podílející se na záchraně v horách tak, aby případný účastník nehody v horách z ní vyšel z co nejmenšími následky jak na zdraví, tak i na psychice. * Zúčastnil jste se někdy lavinové záchranné akce? Ano. Před dvěma lety se skupinka skialpinistů rozhodla sjet jeden ze žlabů, který ústí v blízkosti sjezdovky na Solisko. Pamatuji si, že bylo velice špatné počasí a nejezdila lanovka. Se dvěma lyžaři se odtrhla lavina a jednoho úplně zasypala. Byla to poměrně velká lavina u které odtrh činil cca 2,5 až 3,5m. Naštěstí se jeho kamarádovi náhodou podařilo lokalizovat jeho tělo pomocí lyžařské hůlky, která trčela na povrch a vyhrabat jej. Shodou okolností jsem byl na Chatě pod Soliskom, když jsem dostal info, že někde mezi 1 3. a 14. sloupem lanovky spadla lavina. Vysílačkou jsem uvědomil kolegy, kteří sloužili na sjezdovce a s personálem jsme se vydali hledat místo odtrhu. V silné mlze a sněžení se nám to podařilo a navedli jsme naše kolegy, kteří vyjeli nahoru ratrakem. Měli jsme už informaci, že postižený je již vyhrabán a při vědomí a tak jsme zbytečně neriskovali, jelikož hrozil pád další laviny a počkali na vrtulník, který již byl na cestě. Z vrcholové části žlabu jsem vysílačkou navedl vrtulník, protože viditelnost byla opravdu špatná. Ještě teď smekám před posádkou LZS Kryštof 03 vzhledem k podmínkám, které tehdy panovaly. * Vyprávěl jste mi také o lavině, která před vašima očima zavalila lyžaře. Co se tenkrát stalo? Byl jsem očitým svědkem laviny na jednom lavinovém kurzu pro horolezecký oddíl v Západních Tatrách. Na jednom svahu jsem udělal pro účastníky sněhový profil a tahovou zkoušku pevnosti sněhové pokrývky. Vzhledem k ledové vrstvě kolem střední části sněhové pokrývky a na ní nafoukaného ubitého sněhu jsem vyhodnotil velké nebezpečí, které potvrdila i tahová zkouška. Poté jsme se přemístili na jiný svah. Při další výuce si jeden z frekventantů všiml dvou lyžařů, kteří se pohybovali na svahu nad místem, kde jsme dělali sněhový profil a tahovou zkoušku. Všichni jsme viděli, jak udělali dva oblouky a svah se i s nimi začal sesouvat. Bylo to také poměrně velká lavina a naštěstí to dopadlo šťastně i pro oba lyžaře, kteří naštěstí byli jen kousek pod místem odtrhu a lavina je úplně nezavalila. O horské službě obecně * Co si myslíte o tom, že chtějí čeští horští záchranáři statut veřejného činitele? Opravdu tento statut potřebují ke své práci? Myslím si, že přímo ke své záchranářské práci jej bezpodmínečně nepotřebují, ale musíme zvážit to, že se zvyšuje u návštěvníků agresivita a arogance, a statut by byl pro ně rozhodně přínosem. * Dá se říct, která záchranná činnost je v horách nejnáročnější? To jednoznačně určit nelze. I na první pohled jednoduchá záchranná akce se může vlivem počasí nebo nepředpokládaného zhoršení zdravotního stavu pacienta změnit v boj o život. Ale obecně lze konstatovat, že těžké stěnové záchranné akce horolezců nebo záchranné akce pod přímým ohrožením lavinami s sebou přinášejí i větší riziko pro záchranáře. * Se kterými lidmi má horská služba na horách nejvíce práce? Plné znění zpráv
5 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
S arogantními lidmi, co nedokážou akceptovat určitá pravidla a znalosti nutné při pohybu v horách, a také s lidmi, co podnikají akce v horách bez náležité přípravy, výbavy, bez ohledu na počasí a tzv. za každou cenu. Nehody můžou potkat každého z nás, i sebelépe připraveného borce. Ovšem na druhou stranu se dají předvídat, můžeme se jim účinně vyhnout a nehodám čelit. Ať už svými získanými zkušenostmi, vědomostmi tak nasloucháním svého šestého smyslu, intuice. Je pravdou, že pád kamene rovnou na naši hlavu asi těžko ovlivníme, ale můžeme se vyhnout terénům, kde toto nebezpečí hrozí a následky případného zásahu naší hlavy máme možnost eliminovat nošením ochranné přilby (pokud se nejedná o velice rychle se blížící půltunový skalní blok]. Člověk má ovšem jednu neblahou vlastnost, a tou je vlastní pýcha a nepoučitelnost z chyb druhých. Je to pro něj věc neosobní a myslí si, že jemu se to přece nemůže stát. A ouha, může. Mnohdy je toto zjištění bohužel už poslední. * Je dnes horská služba na vysoké úrovni nebo je stále co vylepšovat? Kam se dnes posouvá vývoj v poskytování této služby? I v horské záchraně se objevují nové trendy a poznatky, zvláště v medicínské oblasti. Také technické prostředky určené pro záchranu nebo výstroj a výbavu záchranářů procházejí vývojem a je nutný jejich „upgrade". K tomu slouží různé kongresy a jednání jednotlivých komisí IKARU, což je vlastně mezinárodní organizace sdružující subjekty poskytující záchranu v horách. Letecká záchrana v horských podmínkách * Je evidentní, že se dnes horská služba bez letecké záchranné služby neobejde. To je pravda. Jedná se o rychlý, šetrný a efektivní prostředek pro záchranu v horách, ale ne vždy a za každých podmínek lze vrtulník použít, což si návštěvníci hor mnohdy neuvědomují. * Jaká rizika hrozí horskému záchranáři při spolupráci sLZS? Pokud se striktně dodržují letecké předpisy a pravidla při přistávání a při pohybu v okolí vrtulníku, je riziko minimální, ale bohužel se stávají [bohudík, že ne často), jako i při jiných činnostech lidí nehody ať už způsobených závadou na stroji nebo chybným lidským úsudkem. * Je nějak odpovědný horský záchranář za to, když náhodou špatně navede přistávající vrtulník? Například, když mu dává pokyn rukama, že lze bezpečně přistát? Situace se z pohledu pilota diametrálně liší od pohledu osoby navádějící vrtulník. Pokud se dodrží zásady pro velikost a sklon přistávací plochy, směr větru atd. neměl by nastat žádný problém, ale poslední slovo má vždy pilot, který může situaci vyhodnotit jinak a přistát úplně někde jinde. Navíc piloti většinou terén znají a mají jednotlivé místa přistání nalétány. * Spolupracuje přímo THS-DZ nějak s leteckou záchranou službou? Jak taková spolupráce probíhá? Ano. Spolupráci s LZS ATE Kryštof 03 v Popradě bych označil za nadstandardní a v zimních sezónách, kdy prudce stoupá podíl těžkých úrazů i mnohokrát opakovanou. V případě takového úrazu zavolám dispečink LZS a po základní informaci jsem přímo přepojen na sloužícího lékaře, popřípadě ještě pilota s kterými zkonzultuji fakta o úrazu, místě nehody, povětrnostních podmínkách v místě a údajích o radiofonním spojení. Pokud vrtulník přistává přímo na sjezdovce, tak je naším úkolem zajistit bezpečnost v okolí přistání a také navést vrtulník. Ten se mi po startu a při přiblížení ozve ve vysílačce, kde mu potvrdím, aktuální fakta o nehodě, místě přistání a meteorologických podmínkách. Při příletu už jen vizuálními signály navedu mašinu na přistání a dále se řídím pokyny posádky. O publikaci a fotografování * Vím o Vás také, že si překládal ze slovenštiny do češtiny knihu „Smrt si nevybírá" V této knize máte uveřejněny i své fotografie. Našel jste v této knize něco nového co jste třeba o horské záchranné službě netušil? Ano. Spolupráce na vzniku téhle knihy Jaroslava Svorce pro mě byla jednoznačně přínosem. Je o skutečných záchranných akcích ve Vysokých Tatrách. Kniha je mi blízká už tím, že osobně znám mnoho aktérů z této knihy a dokonce jsem se jedné záchranky zúčastnil i já. Mnozí se na práci záchranářů dívají z pohledu Plné znění zpráv
6 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
neosobního „však jsou tu pro mě a je to jejich práce", ale většinou jen ti, kteří někdy asistovali nebo se zúčastnili záchranné akce a zkusili si kolik odvahy, bolesti, námahy a potu mnohdy stojí záchrana člověka, mají k těmto věcem zcela odlišný přístup, který se projevuje i v jejich chování při sportovní činnosti v horách a tohle právě kniha čtenářům sděluje. * Na Vašich internetových stránkách www.alpinist.hyperlink. cz je možné shlédnout množství fotografií a stáhnout zajímavou příručku „Záchrana v horách", je to jediná, kterou jste vytvořil nebo chystáte ještě nějakou novou? Příručku jsem primárně vytvořil již před lety právě k výuce instruktorů a členů horolezeckého svazu. V současné době je díky práci lékařské, bezpečnostní a metodické komise svazu příruček více a informační vakuum, které před léty bylo již v dnešní době vymizelo, ale i tak přesto pomalu pracuji hlavně na aktualizaci a rozšíření mé příručky. Fotografování se věnuji již dlouho a je to jedna z věcí, která mě opravdu hodně baví. Foto autor| Robert Bednařík
Tatranská horská služba 20.12.2007 Rescue Report str. 16 Robert Bednařík HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE dobrovol´ný zbor Nehody mohou potkat každého z nás, i sebelépe připraveného borce. Na druhou stranu se dají předvídat, můžeme se jim účinně vyhnout a nehodám čelit. Ať už svými vědomostmi nebo získanými zkušenostmi. Člověk má ovšem jednu neblahou vlastnost, a tou je vlastní pýcha a nepoučitelnost z chyb druhých. Je to pro něj věc neosobní a myslí si, že jemu se to přece nemůže stát. A ouha, může. Mnohdy je toto zjištění bohužel už poslední. Vždyť, položme si ruku na srdce. Kolik z nás si před odjezdem do hor zjistí telefonní číslo na místní horskou službu, přesnou předpověď počasí v dané oblasti, stav sněhové pokrývky a s tím spojenou možnost pádů lavin atd. a podle toho se i zachová? Přece: „I kdyby padaly trakaře, stejně pojedu." Bohužel omyl se většinou pozná, až když je pozdě a vás v počasí, do kterého by člověk ani psa nevyhnal, zbytečně hledá celá horská služba nebo se pícháním lavinových sond do sněhu snaží určit vaši polohu v lavině s nadějí, že ještě není pozdě. Záznamy o nehodách v horách a záchranných akcích mluví sami za sebe. Mnozí se na práci záchranářů dívají z neosobního pohledu „však jsou tu pro mě a je to jejich práce", ale většinou jen ti, kteří někdy asistovali nebo se zúčastnili záchranné akce a zkusili si, kolik odvahy, bolesti, námahy a potu mnohdy stojí záchrana člověka, mají k těmto věcem zcela odlišný přístup, který se projevuje i v jejich chování při sportovní činnosti v horách. Podobné rádiové relace se zvláště s příchodem lyžařské sezóny ozývají v lyžařských střediscích, kde slouží členové Tatranské horské služby dobrovolného sboru (THS-DZ), čím dál častěji. Může za to vzrůstající návštěvnost, nedostatečná nebo špatně seřízená výstroj a na vzestupu je hodně i lidská nervozita, agresivita a bezohlednost k druhým lyžařům, a tak není nouze o různé strkanice a vzájemné srážky. Jsou dny, kdy THS-DZ ošetří např. jen ve středisku Štrbské Pleso i více než deset úrazů, a mnohé z nich, vzhledem k závažnosti musí transportovat LZS - Kryštof 03 Poprad. THS - DZ sdružuje dobrovolné záchranáře s potřebnými fyzickými a odbornými předpoklady a její činnost je zaměřena nejen na záchranu v horách, ale i na preventivní a výchovnou činnost a na činnost při ochraně přírody na území Tatranského národního parku. Při záchranných akcích v horách spolupracuje s Horskou záchranou službou a Leteckou záchrannou službou. Z výčtu činností by se nemělo zapomínat i na spolupráci se státními lesy a se správou TANAP při ochraně přírody, např. při monitoringu návštěvností jednotlivých oblastí Tater nebo při opravě turistických chodníků, značení a zajištění vysokohorských přechodů řetězy. Se členy THS-DZ se můžete, hlavně v zimním období, setkat na lyžařských svazích, kde spolupracují s provozovateli horských dopravních zařízení a lyžařských tratí na úseku záchranných a preventivních činností a jen v minulé zimní sezóně 2006/2007 zasahovali při 31 6 úrazech. Jednou z dalších činností jsou i asistence a zdravotní zabezpečení při různých vrcholných sportovních akcích ve Vysokých Tatrách. Namátkou např. ME ve skialpinismu, Skialpinistický maratón, vysokohorský běh Psotkův memoriál atd. Nezanedbatelná je i vzdělávací a metodická činnost, kdy členové absolvují kurzy první pomoci, proškolení ze záchrany v horách, nácvik evakuace osob z lanovek a lavinové kurzy. Besedy o „nebezpečí v horách" pro školy a lyžařské kurzy o tom jak se zachovat a jak se v horách pohybovat, jsou součástí Plné znění zpráv
7 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
preventivních činností. O práci a poslání Tatranské horské služby také vypovídá kniha, kterou napsal předseda THS-DZ Jaroslav Švorc a která nese výstižný název „Smrt si nevybírá" a jež vyšla i v češtině. Je třeba si uvědomit, že to vše členové THS-DZ absolvují ve svém volném čase bez nároku na mzdu a největší odměnou je poděkování postižených za pomoc, případně záchranu života. Tabulka: Zásahy Tatranskej horskej služby - dobrovoTného zboru vo Vysokých Tatrách v lyžiarskych střediskách v zimnej sezóně 2006 - 07. Středisko: XII. + l. II. III. IV. V. Spolu Zdiař lahké 13 10 6 0 0 29 středné 10 10 2 1 0 23 ťažké 9 7 3 0 0 19 spolu 32 27 9 1 0 71 Štrbské fahké 31 28 20 2 2 83 Pleso středné 32 27 23 10 0 92 ťažké 19 24 10 2 0 57 spolu 82 79 53 14 2 232 Jezeřsko íahké 0 3 0 0 0 3 středné 0 5 0 0 0 5 ťažké 0 0 0 0 0 0 spolu 0 8 0 0 0 8 Bach. dol. Tahké 0 1 0 0 0 1 středné 0 6 0 0 0 6 ťažké 0 0 0 0 0 0 spolu 0 7 0 0 0 7 Střediska fahké 44 42 26 2 2 116 spolu středné 42 78 25 11 0 126 ťažké 28 31 13 2 0 74 spolu 114 121 64 15 2 316 Foto popis| „Tanap 81, Tanap 81 tu lanovka 7." „Tanap 81 na příjme." „ V strednej časti Soliska máme hlášený úraz. Pravděpodobné zlomenina dolnej končatiny." „Rozumiem, ideme na miesto." „Koniec." Foto autor| Robert Bednařík O autorovi| Robert Bednařík, Text a foto: Týdeník okresu Nový Jičín
Spolujezdec srážku nepřežil 11.3.2008 Týdeník okresu Nový Jičín str. 4 Události (ipa) HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE PŘÍBOR - Osobní vlak s padesáti cestujícími se srazil ve čtvrtek 6. března v 16.40 hodin s osobním vozidlem Škoda Felicia na železničním přejezdu v Prchalově, místní části Příbora, na železniční trati mezi Příborem a Studénkou. Jeden ze spolujezdců na následky zranění zemřel. Ve felicii jelo podle zjištění Deníku pět osob ukrajinské národnosti. „Řidič vjel na nechráněný železniční přejezd i přesto, že svítilo výstražné znamení. Uvedl, že byl oslněn zapadajícím sluncem a výstražné světelné signály neviděl. Neslyšel ani výstražné zvukové signály vlaku,“ sdělila novojičínská okresní policejní mluvčí Miroslava Michálková Šálková a dodala, že policie dále případ prošetřuje. Náraz vlaku, v němž jelo padesát cestujících, zdemoloval zejména zadní část osobního auta. V něm utrpěl šestačtyřicetiletý muž otevřené poranění hrudníku a poranění hlavy. „Jednalo se o mnohočetná poranění. Pacienta ve vážném stavu převezla letecká záchranná služba do Fakultní nemocnice Ostrava-Poruba,“ uvedl mluvčí moravskoslezských záchranářů Lukáš Humpl. Muž později na následky zranění zemřel. Velmi vážné zranění utrpěl i další spolujezdec. „Muže, který byl v bezvědomí na umělé ventilaci, převezla s poraněním hrudníku a páteře sanita na urgentní příjem do nemocnice Ostrava-Fifejdy,“ pokračoval Humpl. Další dva Plné znění zpráv
8 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz
spolucestující, sedmatřicetiletá žena a dvacetiletý mladík měli středně těžká poranění. Jednalo se o zranění hlavy a horních končetin. Řidič vyvázl z vozidla prakticky bez zranění. Stejně tak se nezranil nikdo z cestujících ve vlaku. Na Novojičínsku zemřelo od 8. února při dopravních nehodách již pět lidí. Valašský deník
Zraněných lyžařů bylo více 11.3.2008
Valašský deník str. 31 Naše Valašsko - příloha HELICOPTER EMERGENCY MEDICAL SERVICE
MICHAL MIKULENKA
Horská služba hlásí zvýšený počet zásahů. Může za to technický sníh Javorníky, Beskydy/ Přestože pro členy horské služby končí zimní sezona až posledního dubna, už dnes konstatují více zásahů než za celou minulou zimu. „Jenom na Kohútce jsme měli čtyřiatřicet zásahů, přičemž rychlou záchrannou službu jsme volali ve více než dvaceti případech,“ uvedl člen horské služby ze stanice Kohútka Karel Palička. Celkově v Beskydech do dnešního dne vyráželi horští záchranáři více než pětsetkrát. „Bohužel, stále přibývá těžkých úrazů hlavy s následným bezvědomím, ale také sečných ran od hran lyží a snowboardů,“ přiblížil Palička. Na vině je podle něho, vedle bezohlednosti zejména mladých lyžařů, paradoxně zima, chudá na přírodní sníh. „Technický sníh je tvrdý a rychlý, k tomu je třeba připočíst stále dokonalejší výbavu lyžařů, umožňující razantnější jízdu,“ vysvětlil záchranář nárůst těžkých úrazů. Na druhé straně je podle něj pozitivní, že si stále více lyžařů zvyká na sjezdovce používat přilby. Některé úrazy si i letos vyžádaly také přílet vrtulníku. „Minulý týden jsme museli přivolat leteckou záchrannou službu ke zraněným na Bílé a na Soláni,“ poznamenal Karel Palička. „Od prvního prosince zasahoval vrtulník v Beskydech celkem šestkrát,“ upřesnil ředitel letecké záchranné služby Ostrava, Roman Gřegoř. Jeden takový vzlet přitom vyjde řádově na desetitisíce korun, občanům České republiky pomoc hradí pojišťovna. Do zahraničí by ale čeští turisté rozhodně neměli vyjíždět bez připojištění, mohli by se dočkat nepříjemného překvapení. Své o tom ví lyžařka Ilona Klesná ze Zlína, která jezdí pravidelně lyžovat na Kohútku. V alpském středisku Sölden nedávno absolvovala krkolomný pád na zledovatělé sjezdovce. Následky byly hrozivé: pět zlomených žeber, zavřený pneumotorax. V posttraumatickém šoku přestala vnímat čas. „Připadalo mi, že záchranáři s vrtulníkem dorazili velice rychle, snad během deseti minut,“ popsala mladá žena. Další šok zažila, když jí domů přišel šek na zaplacení 3 600 euro (v přepočtu zhruba 90 000 Kč). Foto popis| NA SVAHU. Zimní sezona končí až posledního dubna. Už dnes ale horská služba hlásí více zásahů než za celou minulou zimu. Foto autor| Foto: Michal Mikulenka Region| Střední Morava
Plné znění zpráv
9 © 2008 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz